MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
BRNO 2009
Ing. Zbyněk Šoch 1
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Využití prezentací ve výuce Závěrečná práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Jiří Potáček, CSc.
Ing. Zbyněk Šoch
Brno 2009
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma „Využití prezentací ve výuce“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
dne
29. 5. 2009
podpis studenta …………………….
3
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu práce Ing. Jiřímu Potáčkovi, CSc. za cenné rady a připomínky při tvorbě této závěrečné práce. Dále děkuji Doc. Ing. Josefu Filípkovi, CSc. za poskytnutí studijních výsledků a umožnění použití prezentací jeho předmětu ke zpracování této závěrečné práce.
4
ABSTRACT
This submitted thesis deals with presentation techniques used in a tuition process.There is the importance of a used presentation technique as the main studied topic in the thesis as well as the description of most significant principles of a presentation creation itself. In the practical section of the thesis, there are compared study results of selected student groups taught by specific didactic techniques. The classical form of education is then put in contrast with increasingly used motivational teaching methods in the conclusion.
Key words: presentation, motivational teaching methods, Macromedia Flash
ABSTRAKT
Předložená závěrečná práce se věnuje využití prezentací ve výuce. Pokládá si otázku o významu prezentace ve výukovém procesu, jsou zde popsány nejdůležitější zásady, které je třeba splnit při jejich tvorbě. V praktické části práce jsou porovnávány studijní výsledky vybrané skupiny studentů při použití různých vyučovacích technik. Je zde konfrontována klasická forma výukového procesu s dnes stále více využívanými prezentačními a aktivizačními formami výuky.
Klíčová slova: prezentace, aktivizační metody výuky, Macromedia Flash
5
OBSAH 1 Úvod ………………………………………………………………………………… 7 2 Cíl práce …………………………………………………………………………..... 8 3 Materiál a metodika ………………………………………………………………. 9 3.1 Microsoft Powerpoint ………………………………………………………… 10 3.2 Animační program Flash ………………………………………………… ….. 13 4 Současný stav řešené problematiky …………………………………………….... 15 4.1 Výukové prezentace ………………………………………………………….. 15 4.1.1 Zvláštnosti výukové prezentace ………………………………………… 15 4.1.2 Význam výukové prezentace …………………………………………… 15 4.1.3 Způsoby prezentace …………………………………………………….. 16 4.1.4 Zásady tvorby prezentace ………………………………………………. 17 4.1.5 Úspěšná prezentace …………………………………………………….. 21 4.2 Studijní texty ………………………………………………………………… 22 4.3 Učební pomůcky ……………………………………………………………. 23 4.3.1 Auditivní pomůcky …………………………………………………….. 23 4.3.2 Vizuální pomůcky ……………………………………………………… 24 4.3.3 Audiovizuální pomůcky ……………………………………………….. 26 4.3.4 Stereomotorické pomůcky ……………………………………………... 26 5 Praktická část …………………………………………………………………… 27 5.1 Postup praktické části ……………………………………………………….. 27 5.2 Hodnocení testu ……………………………………………………………... 28 5.3 Dosažené výsledky při použití klasické výuky ………………………..…….. 28 5.4 Dosažené výsledky při použití prezentace …………………………………... 30 5.5 Dosažené výsledky při použití animací ……………………………………... 31 6 Výsledky práce a diskuse ………………………………………………………. 33 7 Závěr …………………………………………………………………………….. 35 8 Seznam použité literatury ……………………………………………………… 36 9 Seznam tabulek …………………………………………………………………. 37
6
1 ÚVOD Aktivizační metody spolu s použitím moderní výukové techniky se stále více aplikují ve vyučovacím procesu. Jejich pomocí je možné lépe aktivizovat zájem žáků, navozovat a řídit jejich vnímání a organizovat jejich praktické činnosti [3].
Formativní působení výuky na osobnost žáků přispívá ke zvýšení jejich úspěšnosti. Pokud se učitel sám naučí správně a tvořivě pracovat s předloženým materiálem a účinně pracovat s učebním cílem ve vyučovací hodině, nejenže umožní lepšího dosažení cíle, ale zvýší úspěšnost neprospívajících žáků.Vyučovací aktivitou učitele je práce s učivem tak, aby vyvolalo žákovu pozornost, prošlo do zájmové sféry a aby se stalo obsahem žákových učebních činností.
Počítač v oblasti vzdělávání dnes začíná plnit jen obtížně zastupitelnou roli. Nastolený trend posledních let jednoznačně směřuje k posilování implementace počítačových technologií do vzdělávání. Moderní informační a komunikační technologie aplikované do výuky ji jako celek bezesporu výrazným způsobem ovlivňují. Jde o to, jak učitelé k moderním výukovým prostředkům přistupují a jak je do výuky dokáží metodicky zakomponovat, z čehož logicky vyplývá jejich pozitivní či negativní vliv. Učitelé se v budoucnu při výkonu svého povolání bez moderních informačních a komunikačních technologií zákonitě neobejdou, což vyplývá i ze strategických dokumentů ČR [6].
Učivo je žákům předáváno formou prezentace, není však žádoucí, aby jej mechanicky opisovali. Jednak jim to znemožňuje pozorně sledovat výklad, jednak je to při domácí přípravě odvádí od studia z učebnice. Zároveň není žádoucí, ani nelze vést všechny hodiny touto formou výuky. Prezentace by neměly zcela nahradit výklad učitele a jeho přímou práci s žáky. Právě na tuto problematiku se zaměřuje závěrečná práce Učitelství odborných předmětů [2].
7
2 CÍL PRÁCE Cílem předložené práce je rozebrat a zhodnotit způsoby výuky odborných předmětů na středních školách, dále budou nastíněny a zhodnoceny výhody a nevýhody výuky klasickou formou bez využití výpočetní techniky, posouzeny prezentace vytvořené v programu Microsoft Office Powerpoint oproti výukové aplikaci vytvořené v programu Macromedia Flash. Práce bude obsahovat teoretickou část, která tvoří východisko pro následující praktickou aplikaci, v níž představím vypracovanou prezentaci.
8
3 MATERIÁL A METODIKA Pro účely zhodnocení výhod a nevýhod forem výuky byla vybrána aplikace zvolených metod při výuce předmětu „Nauka o materiálu“. Z důvodů nemožnosti implementace zvolených metod do výuky na střední škole byly tyto metody aplikovány při výuce předmětu na škole vysoké. Z celého předmětu Nauka o materiálu byla vybrána pasáž týkající se zkoušení mechanických vlastností materiálu jmenovitě jejich tvrdosti. Byly vytvořeny dvě výukové prezentace jednak v programu Microsoft Powerpoint
a jednak v aplikačním prostředí Micromedia Flash. Zatímco prostředí
programu Microsoft Powerpoint je obecně známé široké veřejnosti, aplikace Micromedia Flash není dosud rozšířena natolik, jak by si zasloužila. Především ve výukovém procesu je použití tohoto programu vhodné pro přiblížení, animaci dějů, které jdou klasickým způsobem velice obtížně uskutečnit. V současné době je však problémem nedostatek obecně přístupných licencí, které v případě Powerpointu jsou součástí běžně dostupného produktu Microsoft Office, zatímco Micromedia Flash se prozatím neujal v tak široké míře, možná vlivem malé propagace a obavy zpracovatelů s novým seznamováním a případným školením.
Vytvořené výukové prezentace byly aplikovány při výuce ve dvou po sobě následujících výukových pásmech. V první části byla prováděna výuka pomocí prezentace v Microsoft Powerpoint a v části druhé bylo stejné učivo předkládáno pomocí aplikace vytvořené v Micromedia Flash.
Po uplynutí druhé výukové části včetně její verifikace byly vyhodnoceny a porovnány studijní výsledky posluchačů obou skupin. Výsledky byly získány pomocí přímé diagnostické metody, a to testovou formou. Testové otázky byly vypracovány přímo z výukových prezentací.
Studijní výsledky byly rovněž porovnány s výsledky studentů z období, kdy samotná výuka byla prováděna klasickou verbální formou bez podpory výpočetní techniky, pouze s použitím tradičních výukových prostředků, jako jsou tabule, zpětný projektor, diaprojektor apod.
9
3.1 Microsoft PowerPoint
Powerpoint byl vytvořen jako nástroj na tvorbu prezentací z kancelářského balíku Microsoft Office od společnosti Microsoft.
Jeho prostřednictvím je možné
navrhnout, kvalitně graficky a esteticky ztvárnit a následně spustit prezentaci [4].
Prezentace - většinou graficky ztvárněné obrazovky, které mohou být doplněny o různé animace a multimediální prvky.
Snímek Základní jednotkou prezentace je snímek. Reprezentuje celek, který se objeví na obrazovce. Prezentace se skládá ze snímků, které na sebe různými způsoby navazují podle svých pořadových čísel, pokud není nastaveno jinak. Snímky pak obsahují různé grafické objekty, které tvoří jeho vizuální podobu [4].
Každému snímku lze nastavit: 1.
Barevné schéma - přiřazení barev jednotlivým prvkům (pozadí, text).
2.
Rozvržení - předdefinované rozložení objektů snímku nebo prázdný snímek.
3.
Přechod snímku – jakým způsobem se snímek zobrazí po předcházejícím a jaká událost nebo události povedou k zobrazení snímku následujícího.
10
Grafická podoba snímku: Grafická podoba snímku je tvořena třemi “vrstvami”, vrstvou, která je nejvíce vespod je pozadí. Může je tvořit jedna barva, barevný přechod nebo textura (obrázek vhodně tvořící pozadí). Další vrstvu představuje Text, třetí vrstvou je vrstva grafických objektů [4].
Text na snímku: Text, který se zobrazí na snímku je do značné míry ovlivněn tzv. předlohou snímku. Snímky mají svoji předlohu, která stanoví rozložení textu a písma jednotlivých úrovní textu. Na každém snímku muže být text organizovaný v odstavcích, každému odstavci textu přísluší určitá úroveň, každé úrovní určitý druh písma i jiné formátování. V předloze lze přímo měnit formátování jednotlivých úrovní textu a jeho celkové rozmístění [4].
Grafické objekty: Vizuální podobu snímku dále určuje množství grafických objektů. Objekty se do snímku vkládají pomocí grafického uživatelského rozhraní.
Do snímku lze vkládat: 1.
Grafická primitiva (body, úsečky, mnohoúhelníky a další tvary).
2.
Textová pole (rámeček s textem uvnitř).
3.
Obrázky ze souborů.
4.
Grafy, tabulky, organizační diagramy.
Akce Grafickým objektům mohou být přiřazeny akce: přechod na jiný snímek, spuštění programu, přehrání zvuku, atd. Akce se provedou buď při klepnutí myší na objektu, nebo jen při pouhém umístění kurzoru myši na objekt [4].
11
Vlastní animace U každého grafického objektu lze nastavit způsob, jakým se na obrazovku umístí. Jedná se o grafické efekty ( rozvinutí, nasunutí, atd.), lze rovněž nastavit, zda se objekt má objevit automaticky při zobrazení snímku nebo až po klepnutí myší. Lze rovněž přidat zvukový efekt. Efekt k jednotlivým objektům lze nastavit, pokud na něj klikneme pravým tlačítkem myši a vybereme „vlastní animace“. Přehledně zde lze nastavovat zobrazení objektu, doprovázení zvukem a jeho časování [4].
Prezentace Prezentaci lze, jako celku, nastavit různé atributy globálního charakteru (režim zobrazování, určení prohlížených snímků). Dále je možné k prezentaci připojit textové poznámky. Prezentaci lze založit na šabloně, formátování a jiná nastavení jsou převzata ze souboru obsahujícího šablonu, podobně jako v programu MS-WORD.
Výstupy: Z programu Microsoft Powerpoint je možné dosáhnout několika stupňů výstupu, které se navzájem propojují a doplňují. Mezi hlavní výstupy patří zejména:
1.
Prezentace – zřejmě nejdůležitější výstup práce s programem.
2.
Podklady – slouží posluchačům prezentace, jsou určeny k tisku, jedná se o zmenšeniny snímků (více na jednom listu papíru) doplněné stručným komentářem.
3.
Poznámky – určeny k tisku, na jedné polovině listu papíru je zmenšený snímek, na druhé textové poznámky (pro osobu provádějící prezentaci).
4.
Osnova – krátký výtah z prezentace.
12
3.2 Animační program Flash
Program Flash slouží ke tvorbě animací i statických obrázků. Je to produkt, který vyvinula americká firma Macromedia. Flash je možno využít pro tvorbu prezentace na internetu, prezentace uložené na CD, protože umožňuje uložit výslednou scénu jako samo-spustitelný soubor. Proto je možné ji spustit na libovolném počítači. Počátky Flashe spadají do roku 1994. tehdy však nešlo ještě o Flash, jak jej známe dnes. Jmenoval se SmartSketch. Nyní existuje již osmá verze programu. Flash znamená v podstatě animace – tady skupiny snímků, které se mezi sebou vyměňují. Samotný program je založen na vektorové grafice, která je definována pomocí čar a výplní.
Po spuštění programu se objeví pracovní prostředí s různými panely a nabídkami, v jehož středu je pracovní plocha (Obr. 1). Nad pracovní plochou je časová osa rozdělená do vrstev. Každá z vrstev může být samostatně animovaná. Na vrstvu je možné umístit libovolný počet klíčových snímků [3]. Program umožňuje vytváření celé řady nástrojů a maker pro zjednodušení vlastní práce. Je také možné během práce modifikovat vlastnosti jednotlivých objektů, jako je tloušťka, barva čar, písma, změna výplně ploch, symbolů apod. Vlastní animace se provádí tak, že každý objekt je zakreslen ve vlastní vrstvě. Na časové ose se vytvoří klíčový snímek, do kterého se zakreslí jedna s fází objektu. O libovolný počet políček časové osy dál se stejný objekt upraví. Program dopočítá vlastnosti objektu mezi oběma klíčovými snímky a vytvoří se plynulá změna tvaru, polohy, barvy nebo jiných vlastností objektu. Tento program neumožňuje jen animace tvaru nebo polohy, ale je též možné přiřadit klíčovému snímku, případně objektu, libovolnou akci. Ta se vepisuje pomocí programovacího jazyku Flashe Action Script [3].
13
Obr. 1 Pracovní plocha Macromedia Flash
14
4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1 Výukové prezentace Cílem výukové prezentace je seznámit studenty s obsahem předmětu, a to pro danou cílovou skupinu co nejpřístupnější formou. Kromě technologií využívaných v rámci prezentace je důraz kladen na využívání aktivizujících a motivujících technik. To tvoří v současné době základ, kterému jsou přizpůsobovány jednotlivé vyučovací metody vzdělávacího procesu [7].
4.1.1 Zvláštnosti výukové prezentace
Struktura, technika,
grafika a význam vizualizace ve vzdělávání. Tyto
nejdůležitější aspekty odlišují výukovou prezentaci od prezentací komerčního charakteru. Učitel se při jejím vytváření musí zaměřit na tyto otázky:
1) Interakce a výuková prezentace. 2) Prezentační techniky a dovednosti. 3) Jak psát studijní texty. 4) Zpracování samostatné výukové prezentace.
4.1.2 Význam výukové prezentace
Dnešní výuku si již nelze představit bez využití některé prezentační techniky, které jsou její nedílnou součástí a výrazně napomáhají k dosažení výukověvzdělávacích cílů [4].
15
Výuková prezentace má řadu nesporných výhod mezi které patří především:
a) spojení zvuku a obrazu k lepšímu zapamatování; b) oživení výuky – omezení monotónnosti projevu; c) úspora času proti psaní na tabuli a lepší čitelnost; d) větší srozumitelnost projevu učitele; e) usnadnění přednášení učitele; f) možnosti předvedení dynamických dějů; g) zobrazení činností a dějů, které nelze na učebně ukázat v realitě (laboratoře, hygiena, nebezpečí,…); h) snazší příprava výuky a jednoduchá aktualizace přednášek; i) pro studenty vlastní volba tempa pořizování záznamů a poznámek;
4.1.3 Způsoby prezentace
Výuku samotnou lze realizovat nejrůznějšími způsoby, ať již od klasického, s použitím tabule a různých didaktických pomůcek, přes použití prezentací a modelů statického charakteru až po aktivizační metody, které studenta zapojí přímo do samotného dění výuky [5].
Mezi základní způsoby prezentace ve výuce patří [5]:
a) Pomůcky - obrazy, mapy, modely, předměty. b) Tabule - černá / bílá - technika psaní. c) Fólie – promítání zpětným projektorem,vizualizérem - jednoduché, - složené – postupné překrývání. d) Diapozitivy – transparentní - nutný diaprojektor. e) Předlohy – netransparentní – nutný episkop, epidiaskop nebo vizualizér. f) Fotografie – dokumentace.
16
g) Filmy (výukové) – projekce – 8mm, 16 mm, 32 mm (nutný výběr a promítací přístroje). h) Počítačové prezentace - výukové programy, - animace dějů, - PowerPoint, Flash, …. - z internetu, - interaktivní tabule. i) Projekce 3D (trojdimenzionální). j) Virtuální realita.
4.1.4 Zásady tvorby prezentace
Pro vytváření dokumentů (programů) v elektronické podobě je možné volit styl a barvu pozadí, styl a velikost písma (font) a také animaci textu, obrázků a grafů.
Při tvorbě veškerých výukových prezentací je nutné dodržovat určitá pravidla, a to zejména:
a) Text co nejstručnější, velkým písmem, nejlépe bezpatkovým
Pokud se jedná o skupinovou prezentaci, textu by nemělo být promítáno mnoho, ale měly by být předloženy pouze základní body. Takový text by měl být dostatečně výrazný, pro což je v tomto případě vhodné zejména bezpatkové písmo (Arial, Verdana, Tahoma atp.).
Důležitý je výběr písma pro grafickou prezentaci a jeho velikost. Velikost písma závisí na použitém fontu. Obecně se ale nejmenší písmo promítané prezentace volí od velikosti 24 b. Tuto velikost je nutné dodržet, zejména jedná-li se o rodinu fontu Times New Roman, který patří mezi klasická patková (serif1) písma a užívá se velmi často. U rodiny fontu Arial je možné pro kratší text výjimečně použít velikost 20 b, zde se jedná o písmo bezpatkové (sans serif1).
17
Charakter zvoleného fontu by měl odpovídat obsahu textu. Pro text technického charakteru se hodí písmo bezpatkové a pro obecný text, spíše humanitního zaměření, se častěji používá písmo patkové. Výčet nejpoužívanějších fontů písem udává Tabulka 2.
Při tvorbě prezentace (dokumentu) dbáme na typografickou jednotnost, tedy nemícháme různé druhy fontů (raději ani ne v rámci jedné rodiny fontu). Pro zdůraznění nebo odlišení určitých partií textu (např. nadpisy, podnadpisy, klíčová slova, latinské názvy, důležité partie) využíváme tučného písma, podtrženého písma, kurzívy, odlišení jinou barvou písma, popřípadě odlišení pozadí pod konkrétním textem [6].
b) Vhodně zvolené barvy, nejlépe kontrastní
Málokdo si uvědomuje, že právě charakter pozadí velkou měrou ovlivňuje vnímání a také porozumění předkládaného textu. Barva prostředí může korespondovat s barvou pozadí prezentace. Kontrastními barvami by pak měl být zvýrazněn příslušný text. Doporučovány bývají tmavé barvy pozadí, neunavují tolik oči. V každém případě je nutné vyhnout se středně světelnému pozadí. Barvy písma a pozadí by měly být kontrastní i ve své světlosti. Doporučené kombinace barev písem a pozadí udává Tabulka 1 [6].
c) Obrázky dostatečně velké, barevné a jednoduché
Zvolené pozadí může mít i určitou strukturu, barevný přechod, nebo jím může být obrázek. Při volbě pozadí musí si být autor vědom toho, že pozadí je jen doplňující složkou prezentace (dokumentu). Nesmí tedy dominovat a rušit dojem z textu nebo jej činit nečitelným, naopak by mělo svým charakterem vhodně doplňovat styl a obsah prezentovaných informací.
Vždy je lepší používat obrázky jednoduché, barevné a v přiměřené kvalitě. Je výhodné připravit si na dané téma více obrázků a při tvorbě prezentace vybrat jen ty nejvhodnější. Obrázky je také výhodné konvertovat do optimální velikosti, která vyplývá z rozměrů snímku prezentace [6].
18
Tab. 1 Doporučené barvy pozadí a písem [6]
Tab. 2 Výčet nejčastěji používaných rodin fontů a jejich využití [6]
19
d) Používat grafy, schémata a nákresy
S dalšími grafickými prvky je to obdobně jako s obrázky. Grafy by měly jasně zobrazovat a dokumentovat popisované objekty, schémata by měla být čitelná a nákresy srozumitelné. Vždy je ale lepší nepoužít žádný nákres (obrázek) než nekvalitní dokument.
e) Vkládat prvky pro oživení atmosféry
Úspěšná prezentace je ta, která udrží pozornost posluchačů. Prvek pro oživení atmosféry může být řešen jak prací s hlasem, tak i např. použitím zajímavých efektů, které prezentační program nabízí. Text se nemusí pouze staticky objevit, ale může se např. postupně odkrývat či "naskákat" na své místo. Posluchač tak bude netrpělivě čekat, co se kde objeví. Na druhé straně je však nutné poskytnout dostatek času pro seznámení a případné poznámky posluchačů i při zobrazení poslední části příslušné obrazovky [8].
f) Připravit si podklady pro přednášejícího i posluchače v tištěné podobě
Tištěná prezentace je pro posluchače neocenitelným darem. Mohou si do podkladů dopisovat své vlastní poznámky a u mnohých z nich bude fungovat i fotografická paměť, kdy si zapamatují, jak snímek vypadal a časem se k němu mohou v podkladech vrátit. Vy pak též můžete posluchače směrovat při výkladu na konkrétní snímky, které již byly představeny. Tato forma je také vhodná při práci s tabulkami nebo grafy, jejichž rozsah by byl při promítání nečitelný (mnoho řádků, mnoho sloupců, příliš rozčleněný graf). V těchto případech je třeba posluchačům rozdat vyplněnou nebo předem připravenou tabulku nebo graf v tištěné podobě [8].
20
g) Vždy mít na mysli pravidla dostupnosti informace
Ať se to týká snímků prezentace, nebo webových stránek, vždy se jedná o prostředek komunikace mezi lidmi. Podané informace musí být stručné, jasné, přehledné. Je třeba mít na zřeteli i možnost sledování prezentace lidmi zrakové postiženými, ať již trpí poruchou barvocitu nebo jsou barvoslepí, trpí šedým zákalem nebo jsou krátkozrací apod.
Volíme proto ty grafické prvky, které umožňují
jednoznačný a srozumitelný přenos informace.
h) Mít vždy na zřeteli, pro koho prezentaci vytváříme
Při tvorbě prezentace je nutné dodržovat následující zásadu: je-li prezentace určena druhým lidem, neměl by její autor ve své kreativitě preferovat vlastní, mnohdy mylná či neprofesionální, estetická hlediska a postupy.
4.1.5 Úspěšná prezentace
Pro docílení úspěšnosti prezentace nestačí pouze bezchybná příprava, ale velice důležitá je i vlastní realizace výukového procesu [7]. Je třeba dbát zejména na tyto aspekty: -
Komunikace s posluchači.
-
Vhodný styl (formálnost x neformálnost).
-
Vhodná gestikulace (důvěryhodnost).
-
Sebeovládání.
21
4.2 Studijní texty Základním učebním textem ve výukovém procesu je učebnice jako zdroj informací. Dále je možno využívat doplňující studijní texty, jako jsou odborné články a jiné publikace týkající se tématu, jako jsou skripta, internetové stránky apod. Vhodný studijní text by měl být jasný, stručný, přehledný a názorný. Měl by se omezit na základní teoretické znalosti, případně na obecné znalosti nezbytné pro studium poskytovaných materiálů. Zajímavé detaily mohou být sděleny jiným způsobem [1]. Než začnete psát, vyplatí se provést podrobnou analýzu učiva, výběr zásadních pojmů a témat a rozdělení učiva do kapitol či oddílů s přesně definovanými studijními cíli. Jednotlivé a ucelené části výkladu je dobré v textu oddělit a upozornit na každý nový krok ve výkladu. Odstavec se zabývá pouze jednou myšlenkou. Materiály zdůrazňují vzájemné vztahy mezi studovanými jevy a teoriemi i mezi jednotlivými obory. Vhodná vizualizace základních vztahů mezi pojmy usnadňuje pochopení učiva. Nesmíme se obávat používat tabulky, grafy, pojmové mapy či jiná schémata. Studijní text se stává nesrozumitelným, obsahuje-li více jak 20% nových informací. Je nutno využívat znalostí studujících, postupovat od známého k neznámému.
Specifika přípravy elektronických studijních materiálů
Připravují-li se studijní texty, které budou přístupné přes počítač, je dobré si uvědomit alespoň dvě základní pravidla související nejen s jinou formou textu, ale i s odlišností média, kterým je text přenášen [1]:
22
1. Obrazovka má jiné rozměry, než stránka tištěného textu: je širší než delší a vejde se na ni podstatně méně znaků. To je třeba mít na paměti zejména při:
a) koncipování tabulek, přehledů, schémat, grafů a ilustrací, b) výkladu učiva: studium se výrazně usnadní, zobrazí-li se na obrazovku logicky ucelená část učiva (studující nemusí posouvat text v situaci, kdy se snaží pochopit nový pojem či jeho vlastnost).
Rozměry obrazovky a požadavek na zobrazení logického celku na obrazovku nutí autory ke schematickému vyjadřování. Určitá míra zestručnění textu je na místě, rozsáhlé vypravování patří spíše do tištěného textu. Nadměrné zestručnění může být ovšem na úkor srozumitelnosti výkladu.
4.3 Učební pomůcky K seznámení s učební problematikou mohou také napomoci učební pomůcky, které se využívají ve výuce. Tyto přístroje a zařízení lze dělit podle toho, na jaké smysly působí [1].
4.3.1 Auditivní pomůcky
Umožňují zprostředkování zvukových záznamů. Mají uplatnění pro svou jednoduchost, ale i pro možnost připravení vlastní nahrávky. V daném předmětu Nauky o materiálu jsou auditivní pomůcky málo využitelné, s výjimkou zkoušky zvukem (např. prasklé zvony, kola železničních vagónů)[1].
4.3.2 Vizuální pomůcky
Zrakové informace upoutávají pozornost, napomáhají porozumění a jsou dobře zapamatovatelné. Mezi vizuální pomůcky patří řada skutečných věcí, obrazů, modelů nebo nejrůznější projekce [1].
23
Pro lidské poznání je velmi důležité setkání se skutečností. Proto je nezbytné umožnit studentům styk se skutečnými věcmi. Pokud je skutečný předmět příliš složitý, rozměrný nebo naopak příliš malý nebo těžko pozorovatelný, je vhodné místo něj použít model. Ten může být jednoduchý, přehledný, podtrhující hlavní zkoumané rysy.
Tabule je nejpřizpůsobivější vyučovací pomůcka. Plní funkci krátkodobého zásobníku zrakových informací. K přednostem tabule patří trvanlivost, jednoduchá manipulace, pohotovost [1].
Zpětný projektor je přístroj pro promítání především velkoplošných průhledných fólií (Obr. 2). Je možné jím promítat i funkční modely z různobarevných plexisklových desek (např. pohyb dislokací v krystalech), LCD stínítko umožňuje promítat obraz z obrazovky počítače. Zpětný projektor dává možnost promítat složité popisy či nákresy, které by bylo obtížné a časově náročné zhotovit na tabuli. Je možné promítnout barvy žhavých ocelí, popouštěcí barvy, barevné značení ocelí, vzorky neželezných kovů a slitin, složité binární rovnovážně diagramy, prostorové rekrystalizační diagramy apod. Stínové obrazy je možné využít v případech, kdy stačí jen vnější obrys (zkušební tyč pro zkoušku vrubové houževnatosti, zkušební tyč pro zkoušku tahem před zkouškou a po zkoušce, …). Pomocí zpětného projektoru jde provést i jednoduchá animace pomocí kladení několika fólií na sebe [1].
Obr. 2 Zpětný projektor
Diaprojektor je přístroj k promítání jednotlivých průhledných nepohyblivých obrazů – diapozitivů. Omezení v použití diaprojektoru spočívá v především v nutnosti zatemnit místnost a ve složité přípravě diapozitivů. V nauce o materiálu je možné na diaprojektoru promítat fotografie skutečných struktur vyfotografovaných na speciálních mikroskopech, fotografie materiálů, zařízení ke zpracování nebo obrábění materiálů.
24
Epiprojektor slouží k promítání neprůhledných předloh. Je možné vložit fotografii, stránku knihy či skutečný předmět na pracovní plochu a promítnout je.
Dataprojektor umožňuje promítání informací z počítače nebo videopřehrávače (Obr. 3.). Optický systém je podobný diaprojektoru, místo diapozitivu je miniaturní obrazovka z tekutých krystalů.
Obr. 3 Data projektor
Mikroskopy slouží k pozorování předmětů a vzorků, které nejsou pouhým okem viditelné nebo není možné okem rozeznat důležité detaily. Ve školách se nejčastěji používají světelné mikroskopy, které využívají světla pocházejícího vzorkem nebo osvětlení ze strany pozorování (metalografické). V nauce o materiálu mají však větší využití elektronové mikroskopy, které využívají tok letících elektronů. Na propařovacím elektronovém mikroskopu můžeme sledovat otisky vzorků nebo tenké kovové fólie, elektrony prostupují tenkou vrstvou, nejsou viditelné, ale je možné zachytit je na fotografickém materiálu nebo fluorescenčním stínítku. Rastrovací mikroskop umožňuje pozorovat přímo kovové vzorky. Nové specializované učebny jsou vybaveny mikroskopy, které jsou připojeny k počítači a následně k dataprojektoru. To umožňuje sledování mikroskopických obrazů celé skupině studentů na učebně současně. Takto je například vybavena posluchárna na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Počítače
umožňují
změnu
vyučovacích
metod
zejména
v technických
a matematických předmětech. Velké možnosti přináší počítač pro demonstraci učiva. Počítačem je možné generovat výukové filmy, animovat obrázky a schémata lépe než při tvorbě filmu či videozáznamu. Je možné vytvářet nejrůznější prezentace s textem, obrázky, ale i krátké ukázky videa nebo animace. Počítač je nyní nezbytným vybavením
25
každé moderní učebny, cvičebny i posluchárny, aby se vyučujícím umožnilo doplňovat výuku předem připravenými prezentacemi [1].
4.3.3 Audiovizuální pomůcky
Jsou zařízení, která předávají informace současně sluchem a zrakem. Ozvučený diafilm představuje současně promítání statických obrázků se zvukových doprovodem. Zvukový film umožňuje zviditelnění pohybových průběhů, dynamických jevů, dějů mikroskopických nebo velice rozměrných, dějů probíhajících v nepřístupném prostředí [1]. Výukový program na počítači je vhodný nejen ke sledování předem připravené prezentace i se zvukovým doprovodem, ale dává možnost libovolné části této prezentace vynechávat nebo několikrát opakovat.
4.3.4 Stereomotorické pomůcky
Využívají se převážně v technických oborech. Základní pomůckou pro osvojování většinou manuálních dovedností je trenažér. Je to mechanické zařízení, které napodobuje, modeluje děj nebo funkci stroje.
26
5 PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 Postup praktické části V praktické části práce jsme se snažili ověřit přínos výukových prezentací do výukového procesu. Jelikož nebyla možnost provést tento experiment na střední škole, bylo naše zkoumání přesunuto na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně, a to na posluchače prvního ročníku oboru Provoz techniky a automobilová doprava na Agronomické fakultě.
K tomuto účelu jsme vytvořili dvě výukové prezentace, jedna byla v prostředí programu Microsoft Office Powerpoint a druhá v aplikačním prostředí Macromedia Flash, část této prezentace je znázorněna v příloze práce. Prezentace, použité ve výuce části předmětu Nauka o materiálu, jmenovitě Mechanické vlastnosti materiálů, reprezentovaly moderní výukové metody, které jsme konfrontovali s tradiční formou výuky s použitím tabule, fixů a zpětného projektoru.
Jako porovnávací kritérium jsme zvolili studijní výsledky získané při souborném zkoušení na konci přednášené pasáže, a to testovou formou. Studentům byly, ve všech zkoumaných učebních obdobích předloženy stejné testy, jejichž výsledky jsme porovnávali.
Pro vyhodnocení testů byla náhodně vybrána z celého ročníku skupina 20 studentů, a to bez ohledu na jejich předchozí kvalifikaci nebo stupeň vzdělání daného oboru. Jejich nabyté vědomosti z daného předmětu jsme hodnotili standardní stupnicí, která je užívána na vysokých školách, a to v rozsahu A až F. Tyto výsledky jsme zpracovali do tabulek a grafů.
27
5.2 Hodnocení testu
V předloženém testu bylo 50 otázek z celého rozsahu předmětu. Studenti měli u každé otázky na výběr ze 4 možností. Časová dotace na test bylo 60 min. Za každou správně odpovězenou otázku student získal 1 bod. Za špatně odpovězenou nebo neodpovězenou 0 bodů. Vlastní hodnocení zobrazuje tabulka 3.
Počet bodů
Známka
50 – 45 44 – 39 38 – 33 32 – 27 26 – 21 20 – 0
A B C D E F
Tab. 3 Hodnocení testu
5.3 Dosažené výsledky při použití klasické výuky
Při tomto způsobu výuky bylo učivo podáno verbální formou doplněnou obrázky na průsvitných fóliích pomocí zpětného projektoru. Výklad byl podpořen záznamem klíčových částí výkladu na tabuli.
Výsledky jednotlivých studentů zobrazuje Tabulka 4, četnosti jednotlivých známek Tabulka 5. Tyto výsledky byly graficky zpracovány (Graf 1.) a vyhodnoceny.
Ze zjištěných výsledků je patrná velká četnost hodnocení známkou D a E. To ukazuje na ne příliš velkou úspěšnost samotného výukového procesu danou možným nepochopením probírané látky ze strany studentů.
28
Student 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Počet bodů Výsledek testu 36 28 41 23 21 29 38 36 32 25 27 30 21 40 31 25 5 23 32 30
C D B E E D C C D E D D E B D E F E D D
Známka
Četnost hodnocení
A B C D E F
0 2 3 8 6 1
Tab. 5 Četnosti známek studentů při aplikaci klasické výuky Procentuální vyjádření četnosti 0% 10 % 15 % 40 % 30 % 5%
Známka A B C D E F
Tab. 6 Procentuální vyjádření četnosti známek kl. výuky
Tab. 4 Výsledky studentů při aplikaci klasické výuky
Grafické zobrazení studijních výsledků klasické výuky 8 7
Četnost hodnocení
6 5 4 3 2 1 0 A
B
C
D
E
F
Hodnocení
Graf. 1 Grafické znázornění výsledků studentů při aplikaci klasické výuky
29
5.2 Dosažené výsledky při použití prezentace
Při tomto způsobu výuky bylo učivo podáno pomocí prezentace vytvořené v programu Microsoft Office Powerpoint. Výklad byl podpořen záznamem klíčových částí výkladu na tabuli.
Výsledky jednotlivých studentů zobrazuje Tabulka 6, četnosti jednotlivých známek Tabulka 7. Tyto výsledky byly graficky zpracovány (Graf 2.) a vyhodnoceny.
Zjištěné výsledky studia napovídají o téměř rovnoměrném rozložení známek s největší četností průměrných výsledků. Tato zjištěná skutečnost vypovídá více o rozmanitém složení skupiny testovaných žáků co se týká sledovaných vědomostí, která může být zapříčiněna kvalitou vědomostí daného oboru, se kterou studenti do výukového procesu vstupovali.
Student 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Počet bodů Výsledek testu 36 43 22 31 48 22 36 12 29 3 35 40 37 31 49 18 29 20 33 26
C B E D A E C F D F C B C D A F D E C D
Známka
Četnost hodnocení
A B C D E F
2 2 5 5 3 3
Tab. 8 Četnosti známek studentů při aplikaci prezentace
Známka A B C D E F
Procentuální vyjádření četnosti 10 % 10 % 25 % 25 % 15 % 15 %
Tab. 9 Procentuální vyjádření četnosti známek s prezentací
Tab. 7 Výsledky studentů při aplikaci prezentace
30
Grafické zobrazení studijních výsledků výuky s prezentace 8 7
Četnost hodnocení
6 5 4 3 2 1 0 A
B
C
D
E
F
Hodnocení
Graf. 2 Grafické znázornění výsledků studentů při aplikaci prezentace
5.3 Dosažené výsledky při použití animací
Při tomto způsobu výuky bylo učivo podáno pomocí animační aplikace vytvořené v programu Micromedia Flash. Výklad byl podpořen záznamem klíčových částí výkladu na tabuli.
Výsledky jednotlivých studentů zobrazuje Tabulka 8, četnosti jednotlivých známek Tabulka 9. Tyto výsledky byly graficky zpracovány (Graf 3.) a vyhodnoceny.
Tyto zjištěné výsledky vedou k otázce, zdali opravdu vizualizace s animací daného výukového problému vnese do výuky kladný podnět k pochopení učiva samotnými studenty. Opět zde vidíme poměrně rovnoměrné rozložení, ale na rozdíl od výsledků minulých, je zde jistý náznak zlepšení výsledků a také vyšší procento žáků s vynikajícími studijními výsledky. Může to být způsobeno složením skupiny, ale spíše právě zvolenou formou výuky, která mnohem blíže zpřístupňuje daný problém studentům.
31
Student 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Počet bodů Výsledek testu 33 30 48 15 32 25 36 42 45 37 44 26 28 37 41 32 34 47 41 37
Četnost hodnocení 3 4 6 4 2 1
Známka
C D A F D E C B A C B E D C B D C A B C
A B C D E F
Tab. 11 Četnosti známek studentů při aplikaci animací Procentuální vyjádření četnosti 15 % 20 % 30 % 20 % 10 % 5%
Známka A B C D E F
Tab. 12 Procentuální vyjádření četnosti známek s animací
Tab. 10 Výsledky studentů při aplikaci animací
Grafické zobrazení studijních výsledků výuky s využitím animací 8 7
Četnost hodnocení
6 5 4 3 2 1 0 A
B
C
D
E
F
Hodnocení
Graf. 3 Grafické znázornění výsledků studentů při aplikaci animací
32
6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Grafické porovnání studijních výsledků všech sledovaných období znázorňuje Graf 4. Z grafu lze vyčíst znatelnou odlišnost mezi prvním obdobím, kdy výuka probíhala klasickou formou a následujícími dvěma obdobími, kdy byla použita vizualizační technika.
Grafické zobrazení porovnání studijních výsledků 8 7
Četnost hodnocení
6 Studijní výsledky s použitím klasické výuky
5
Studijní výsledky s použitím animací
4
Studijní výsledky s použitím prezentace 3 2 1 0 A
B
C D Hodnocení
E
F
Graf. 4 Grafické znázornění porovnání studijních výsledků
Z první křivky, použití klasické výuky, vidíme poměrně nerovnoměrné složení studijních výsledků, což dokládá i procentuální zastoupení jednotlivých známek použitého spektra. Vyskytuje se zde minimum výborných žáků se známkami A a B, a to 10 %. Žáků průměrných, se známkami C a D 45 % a poměrně velké procento žáků podprůměrných, se známkami E a F, a to 35 %. Tito žáci nezvládají učivo. Je to způsobeno tím, že zvolený způsob výuky jim v dostatečné míře neobjasnil danou problematiku a oni sami případným samostudiem nedosáhli požadované vědomostní úrovně. Je proto otázkou, zda je daný výukový způsob pro výuku tohoto předmětu vůbec vhodný.
33
Druhá křivka, znázorňující výuku pomocí prezentace vytvořené v programu Microsoft Office Powerpoint, vypovídá o rovnoměrnějším rozložení studijních výsledků studentů. Zde se již vyskytuje celá pětina vynikajících žáků, 20 %, se známkami A a B. Dále 50 % průměrných žáků, se známkami C a D, což se přibližuje teoretické Gausově křivce studentova rozdělení a stále ještě zůstává 30 % podprůměrných žáků se známkami E a F. Přestože se zvýšilo procentuální zastoupení výborných žáků a snížilo procento podprůměrných žáků, lze říci, že zvolená metoda výuky stále nevyhovuje poměrně velké skupině studentů. Metoda výuky je založena na statickém vnímání předváděných dějů, což nemusí mít vždy za následek pochopení děje samotného. Oproti první metodě je to však velký krok kupředu, což je potvrzeno vyšší úspěšností studentů v testu.
Nevýhody druhé vyučovací metody odstraňuje metoda třetí. Statické předvádění je nahrazeno dynamickým předváděním jednotlivých dějů doplněným interaktivním programem umožňujícím studentům aktivně se zapojovat do výuky samotné. Pro tento způsob výuky byla vytvořena interaktivní animace v aplikačním prostředí programu Micromedia Flash. Výsledky této výukové metody zobrazuje třetí a poslední křivka Grafu 4. Je zde opět patrné rovnoměrné rozložení studijních výsledků, ale s větším zastoupením výborných žáků, se známkou A a B, kteří tvoří celých 35 % z celkového počtu studentů. Průměrných žáků se známkami C a D je opět 50 %. Počet podprůměrných žáků se známkami E a F se snížil na pouhých 15 %. Toto zlepšení lze přisoudit právě použité výukové metodě, která nejen podává vyučovanou látku pro studenty přístupnou formou, ale také zapojí studenta do výuky samotné, což zvýší pozornost při vlastní výuce a u mnoha studentů vzbudí vyšší zájem o danou problematiku.
34
7 ZÁVĚR Výuková prezentace by měla, ať již v jakékoli podobě, tvořit základ výukového procesu. Je již minulostí, kdy si učitel ve svém povolání vystačil pouze se svojí odborností, tabulí a křídou. Dnešní moderní doba na něj, jako na zprostředkovatele vzdělání, klade mnohem vyšší nároky, které se týkají dovedností potřebných k vytváření výukových prostředků tak, aby odpovídaly didaktickým požadavkům a zároveň měly prvky, které dokáží zaujmout pozornost studentů.
Přes svoje značné výhody má prezentace i některá úskalí, která musí učitel překonávat. Jde především o to, že pokud je prezentace statická, tzn., že student pouze čte podávané informace a činí si poznámky, může se jeho pozornost brzy obrátit jiným směrem. Student v tomto případě stojí mimo výukový proces, což nevede ke splnění daných cílů. Proto je třeba studenta nějakým způsobem zapojit do vlastní výuky. K tomu výrazně napomáhá právě vytvořená interaktivní animace, která jej zapojí studenta do řešeného problému a student sám může prostřednictvím této prezentace uplatnit svoje dosavadní schopnosti a vědomosti. Je ale nutné dbát na to, aby byla animace vytvořena podle didaktických zásad a v souladu s nejnovějšími poznatky daného oboru.
V praktické části této práce jsme si ověřili tezi, zda bude prezentace přínosem do výukového procesu. Bylo potvrzeno porovnáním studijních výsledků vybraných studentů, že prezentace a zvláště aktivizující členy v ní výrazným způsobem posunuly studijní výsledky správným směrem. Je to způsobeno bližším přiblížením problematiky studentům.
Při zavádění prezentací do výuky je třeba myslet na to, že skokový přechod na daný systém výuky nebude přijat s patřičnou účinností. Je třeba studijní skupinu nejprve připravit na nový způsob výuky a teprve až za nějaký čas se dostaví požadovaný výsledek. Prezentace a aktivizační metody výuky by se měly stát součástí každé výuky na všech stupních výukového procesu a v budoucnu to bude jediný možný způsob předávání vzdělanosti novým generacím.
35
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] LACINOVÁ, Zuzana, ULIČNÝ, Oldřich. Prezentace pádového systému ve výuce češtiny jako cizího jazyka. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2006. 84 s.
[2] BÉBR, Richard. Prezentace a mezilidská komunikace: jak psát, jak mluvit. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2000. 90 s. ISBN 80-7079-947-1.
[3] ROHROVÁ, Hana. Elektronická prezentace - Modul 6. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeámus, 2001. 116 s. ISBN 80-7041-700-5.
[4] ŠIMÁK , David, HORNÝ, Stanislav. Firemní styl jako nástroj komunikace a prezentace. 1st edition. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1997. 127 s.
[5] RYSKA , Petr, BÉBR, Richard. Grafická prezentace informací. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. 75 s.
[6] KŘIMSKÝ, Jan, HORNÝ, Stanislav. Koncepty publikování dynamických prezentací. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2003. 87 s.
[7] MEDLÍKOVÁ, Olga. Přesvědčivá prezentace : špičkové rady, tipy, příklady. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 136 s. ISBN 978-80-247-2278-8.
[8] KLARER , Mario. Působivá prezentace a přednáška v angličtině. Marta ševčíková. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 154 s. Originál v němčině: Praesentieren auf Englisch. ISBN 978-80-247-1808-8.
36
9 SEZNAM TABULEK Tabulka 1. - Doporučené barvy pozadí a písem Tabulka 2. - Výčet nejčastěji používaných rodin fontů a jejich využití Tabulka 3. - Hodnocení testu Tabulka 4. - Výsledky studentů při aplikaci klasické výuky Tabulka 5. - Četnosti známek studentů při aplikaci klasické výuky Tabulka 6. - Procentuální vyjádření četnosti známek kl. výuky Tabulka 7. - Výsledky studentů při aplikaci prezentace Tabulka 8. - Četnosti známek studentů při aplikaci prezentace Tabulka 9. - Procentuální vyjádření četnosti známek s prezentací Tabulka 10. - Výsledky studentů při aplikaci animací Tabulka 11. - Četnosti známek studentů při aplikaci animací Tabulka 12. - Procentuální vyjádření četnosti známek s animací
37
