MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky
DIPLOMOVÁ PRÁCE Ekonomické aspekty čistíren odpadních vod
2008
Bc. Josef Šetek
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekonomické aspekty čistíren odpadních vod zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 17. dubna 2008 …............................................................ Bc. Josef Šetek
Chtěl bych tímto poděkovat zejména vedoucímu své práce panu Ing. Janu Seberovi, Ph.D. za cenné připomínky a konzultace při tvorbě této práce. Dále bych chtěl poděkovat všem osobám, se kterými jsem v průběhu tvorby této práce spolupracoval. Za obec Čehovice bych rád poděkoval starostovi panu Milanu Smékalovi, za obec Dražovice paní účetní a paní starostce Miloslavě Svobodové, za obec Hostětín paní Jarmile Studeníkové a panu Radimovi Machů, za Středisko ekologické výchovy Lipka paní Pavlíně Horké, panu Milanu Boučkovi a paní Lence Appelové. Rovněž bych tímto rád poděkoval paní Ing. Věře Hubačíkové za prvotní tipy na kořenové čistírny, dále Janu Šedivému za asistenci při terénních průzkumech a v neposlední řadě též rodičům a přátelům za podporu při tvorbě a přečtení mojí práce.
Abstract
Jméno posluchače: Bc. Josef Šetek Název diplomové práce (v češtině): Ekonomické aspekty čistíren odpadních vod Název diplomové práce (english): Economical aspects of wastewater treatment plants Abstrakt: Čistírny odpadních vod a kanalizace jsou základní součástí infrastruktury lidských sídel a tvoří předpoklad jejich dalšího rozvoje. Specifické postavení v rámci čištění odpadních vod mají vegetační čistírny, jakožto alternativní a přírodě blízký způsob čištění odpadních vod, používaný zejména u menších obcí a menších zdrojů znečištění. Nedílnou součástí používání vegetačních čistíren jsou jejich ekonomické aspekty, zejména struktura a množství investičních a následně provozních nákladů nutných pro jejich existenci a provoz. Klíčová slova: odpadní vody – čistírny odpadních vod – čištění odpadních vod – vegetační čistírny – umělé mokřady – ekonomika – investiční náklady – provozní náklady – mzdové náklady Abstract: Wastewater treatment plants are a basic part of the infrastructure of urban systems and take a key position for its future and regional development. Specific position is taken by treatment ponds, which are used mostly as an alternative, nature-near method of wastewater treatment, used mainly in small villages and by small sources of water pollution. Unseparable part of using vegetational wastewater treatment plants is taken by economical aspects, mostly the structure and amount of investment costs, operating costs and personal costs which are unnecessarry for its existence. Keywords: wastewater – wastewater treatment plants – sewage treatment – treatment ponds – constructed wetlands – economics – investment costs – operating cost – personal costs
Obsah: 1. Úvod.................................................................................................................................................1 2. Nástin problematiky čištění odpadních vod.....................................................................................2 2.1. Historický vývoj odvádění a čištění odpadních vod......................................................................2 2.2. Současný stav a způsoby nakládání s odpadními vodami …........................................................4 2.3. Legislativa v oblasti odpadních vod, kanalizací a čistíren odpadních vod..................................20 2.4. Ekonomické aspekty výstavby a provozu zařízení k odvádění a čištění odpadních vod............35 3. Metodika.........................................................................................................................................48 4. Výsledky výzkumu.........................................................................................................................54 4.1. Základní údaje o jednotlivých objektech.....................................................................................54 4.2. Řešení kanalizací a VKČ v jednotlivých objektech....................................................................64 4.3. Náklady a výnosy…....................................................................................................................67 4.4. Bilance vody na VKČ..................................................................................................................68 4.5. Srovnání.......................................................................................................................................70 5. Diskuze...........................................................................................................................................88 6. Závěr...............................................................................................................................................93 7. Literatura........................................................................................................................................95 Seznam zkratek...................................................................................................................................98 Summary………………………………………………………………………………………...…..99 Přílohy...............................................................................................................................................100
1. Úvod Voda je na Zemi stálou součástí všech organismů a u vyšších živočichů a člověka tvoří největší podíl jejich tělesné hmoty. Je tedy nezbytnou kapalinou, nutnou pro průběh všech základních životních dějů. Z pohledu životního prostředí je voda obnovitelným přírodním zdrojem, který je dostupný ve velmi omezené míře, jelikož jen 0,34 procent sladké vody na Zemi je dostupné pro člověka. Člověk vodu potřebuje jako vodu pitnou, dále pro udržování hlavních hygienických návyků i jako materiálově a energeticky využitelné medium pro rozvoj průmyslu, energetiky a dalších odvětví lidské činnosti. Tímto využíváním je značná část z přírodního koloběhu odebírané vody jakostně znehodnocována. V souladu s principy trvale udržitelného rozvoje je tedy povinností člověka přírodní zdroje využívat šetrně a zachovat možnost jejich využití pro budoucí generace. Z toho vyplývá potřeba znehodnocenou vodu před jejím navrácením do přírodního koloběhu čistit. Kanalizace a čistírny odpadních vod tedy tvoří jeden ze základních prvků infrastruktury lidských sídel a jsou hlavním předpokladem jejich dalšího rozvoje. Čištění odpadních vod je odvětvím lidské činnosti, které stejně jako veškerá ostatní odvětví využívá materiální, lidské a finanční zdroje. Ekonomický rozměr výstavby a provozu kanalizací a čistíren odpadních vod je proto zcela nezbytným aspektem této činnosti. Vegetační kořenové čistírny jsou v naší republice poměrně novým prvkem, vhodným zejména k čištění odpadních vod z menších zdrojů znečištění, jako jsou malé obce, samostatné domy atd.. Tato práce se proto soustřeďuje zejména na ekonomické aspekty těchto alternativních způsobů čištění odpadních vod. Cílem této práce je posouzení ekonomických aspektů čistíren odpadních vod (ČOV), s orientací na ekonomické aspekty vegetačních kořenových čistíren (VKČ). Konkrétní zaměření práce se soustřeďuje na analýzu investičních a jednotlivých složek provozních nákladů, jež se vážou k VKČ a kanalizaci, příjmů které z provozu VKČ plynou, spolu se zhodnocením vztahu provozu VKČ k příjmové a výdajové stránce rozpočtu jejího provozovatele.
1
2. Nástin problematiky čištění odpadních vod 2.1. Historický vývoj odvádění a čištění odpadních vod První zmínky o nakládání s odpadními vodami jsou známy již z období před 5000 lety, v Pakistánské provincii Sindh. Zde vykopávky podávají důkaz o existenci rozvinuté městské kultury, jež disponovala stokami z pálených cihel a usazovacími nádržemi, které se daly vyvážet. Zmínky o městské kanalizaci rovněž pocházejí z Akkadské říše (cca rok 2600 př. Kr.). V Mezopotámii byly již roku 2510 př. Kr. budovány speciální kanalizační systémy, ve městech lidé navíc používali splachovací záchody. Rovněž v sumerských městech obyvatelé disponovali rozvětvenou kanalizační sítí s přípojkami (z hliněných trub, pálených cihel a přikryté čtverhrannými deskami) vedoucími pod jednotlivé domy. 1500 let př. Kr. existovaly na Krétě v Knóssu splachovací záchody, koupelny a trojitá oddílná kanalizace. Starověký Řím je nazýván městem vody. Obyvatelé Říma i dalších minimálně 40 antických měst byli zásobováni čistou vodou, která tekla akvadukty, fontánami a bazény. První akvadukty (16,6 km) jsou datovány v období 305 př. Kr.. Největší římská stoka (je ale ještě etruského původu) má název Cloaca Maxima. Byla zbudována již v 6. století př. Kr., trasována středem římské metropole a odváděla splašky z města do řeky Tibery. Po těchto obdobích ovšem následoval mnoho staletí trvající útlum a odklon od konceptu hygieny starověkého Říma. Středověké období je označováno za velmi špinavé. Stokové systémy ve městech neexistovaly, lidské a zvířecí exkrementy byly ukládány vedle domů. V evropských městech existovaly žumpy přímo vedle fontán, z nichž se odebírala pitná voda (HLAVÍNEK, MIČÍN, PRAX, 2001). V Anglii byl objeven splachovací záchod teprve v roce 1775. Na kontinentu byl poprvé použit v Hamburku roku 1844. Čistírna odpadních vod byla v Londýně budována až v roce 1859, poté co k tomu obyvatelé přinutili parlament. Předtím v Londýně existovala pouze stoková síť, ústící do Temže, která byla v 19. století nejvíce znečištěnou řekou, nazývanou též „Světová stoka“. Výstavba kanalizační sítě v Paříži byla zahájena v polovině 19. století pod vedením Napoleona III.. V Praze bylo prvních 44 km stokové sítě vybudováno v letech 1818 – 1828. 2
Většinou tedy byl problém odpadních vod řešen budováním kanalizací, ale problém znečištění se následně přenesl do recipientů. Hygienické požadavky na kvalitu vod v řekách byly proto následně postupně zařazovány do legislativy. Zlomem ve vývoji čistírenských technologií v Anglii bylo zřízení Royal Commission on Sewage Disposal v roce 1898. Komise koordinovala výzkum a vývoj v rámci sledování kvality vody a čistírenských postupů. Jedním z výsledků její činnosti byla např. roku 1908 metoda hodnocení organického znečištění recipientu stanovením BSK5, jež se používá dodnes. Rovněž důležitým vývojovým mezníkem v Anglii bylo přijetí královských standardů pro vypouštění odpadních vod v r. 1912 (tzv. 30:20 standard), které byly jakýmsi prototypem emisních standardů, jež se používají dnes. Vývoj následně dospěl v Anglii až k objevení aktivačního procesu v r. 1914. V rámci evropského kontinentu se stokování a čištění odpadních vod rozvíjelo nejvíce v Německu. V Praze byl roku 1883 zřízen Samostatný stavební úřad kanalizační. V roce 1893 byl pro Prahu vypracován generálním plán pražské stokové sítě a projekt „kanalizační“ čistírny. Projekt zpracovala pro Prahu tzv. rada Lindley, vedená v Německu působícím anglickým odborníkem, Sirem Williamem H. Lindleyem. Stoková síť, postavená podle tohoto projektu slouží Praze dodnes. V r. 1910 byl u paláce Radium v lázních Jáchymov uveden do provozu první zkrápěný biofiltr v rámci Rakouska-Uherska. Jedním z nejstarších systému odvodnění v České republice je odvodnění města Brna, jehož počátky sahají až do sedmdesátých let 19. století. Odpadní vody byly nejdříve odváděny mimo zástavbu na jih města, následně byla v r. 1959 vybudována ČOV Modřice. Ve druhé polovině 19. století je zaznamenán rovněž pokrok v rozvoji alternativních způsobů odvádění odpadních vod, zejm. tlakových a podtlakových stokových systémů (Holanďan Liernur). Ve Švédsku bylo jakožto v prvním státě na světě zavedeno povinné terciární čištění pro všechny čistírny již v 60. letech 20. století. V rámci alternativních, přírodě blízkých způsobů čištění odpadních vod byly činěny první pokusy již v roce 1952 v Německu. První provozní kořenová čistírna zde byla uvedena do provozu r. 1974 v Othfresenu (VYMAZAL, 1995). Po Německu druhou evropskou zemí, kde se stavěly kořenové čistírny bylo Rakousko (konec 70. let). První kořenová čistírna v Anglii, shodou okolností největší byla postavena r. 1985 v Acle.
3
První kořenová čistírna v USA byla vybudována až v roce 1986. V České republice je historie používání kořenových čistíren, ve srovnání s jinými evropskými státy velmi krátká. Roku 1988 byl uveden do provozu malý poloprovozní model na pražské ÚČOV. O rok později v r. 1989 byla uvedena do provozu první plnoprovozní
kořenová čistírna v Petrově u Jílového (okres Praha-západ). Následně
byly uvedeny do provozu další tři v r. 1991 (Kačice u Slaného, Ondřejov a Horní Černá Studnice v Jizerských horách) a vývoj pokračuje dodnes. 2.2. Současný stav a způsoby nakládání s odpadními vodami 2.2.1. Základní způsoby, postupy a technologie, používané v odvádění a čištění odpadních vod 2.2.1.1. Základní charakteristiky odpadních vod a hlavní parametry čistíren Základní normou, která definuje nejdůležitější pojmy v oblasti čištění odpadních vod je ČSN EN 1085. V rámci všeobecných definic této normy se můžeme setkat s pojmy: odpadní vody (anglicky wastewater) – vody odváděné v jakékoli kombinaci z domácností, průmyslu a jiných provozů, včetně vod dešťových (povrchových) a nepředvídaných balastních vod (odpadní vody – zkratka OV) znečištěné vody (angl. foul wastewater) – vody odváděné z domácností (splaškové či domovní OV) a z průmyslu (průmyslové OV) kal (angl. sludge) – směs vody a pevných látek, oddělených z různých druhů odpadních vod přirozenými nebo umělými procesy. Látky zachycené v předčištění nejsou považovány za kal! počet obyvatel – symbol P – počet obyvatel, např. území sídliště populační ekvivalent (PE) -
srovnávací veličina, umožňující stanovení jiných než
splaškových vod ve vztahu ke splaškovým vodám, vyjádřená dle směrnice EEC parametrem 60 g/den BSK5 ekvivalentní počet obyvatel (EO) – EO = P + PE Norma dále definuje další pojmy. ČOV musí mít dimenzovanou svoji návrhovou kapacitu pro maximální přítoky znečištění. Pro odpadní vody jsou stanoveny výstupní podmínky jako požadavky na jejich fyzikální, chemické a biologické parametry (tzv.
4
emisní standardy – viz Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., kapitola 2.3.3.2.1.). Vyčištěné odpadní vody jsou vypouštěny do recipientu (zejm. vodní tok či nádrž), a to v místě vypouštění. OV členíme na −
splaškové (domovní) – z kuchyní, prádelen, umyvadel, koupelen, záchodů a podobných zařízení
−
průmyslové (též provozní) – z průmyslu a komerční sféry
−
komunální (městské) – z obytných ploch, obsahující převážně OV splaškové, dešťové (povrchové), balastní a příp. I omezené množství průmyslových OV.
−
srážkové povrchové vody – srážkové vody, které se nevsákly do podloží a jsou odváděny z povrchu terénu nebo budov do odvodňovacího systému Odpadní vody jsou odváděny stokovou soustavou. Ta může být koncipována jako
jednotná, která společně odvádí odpadní vody i se srážkovými povrchovými vodami nebo oddílná, tvořená systémem obvykle dvou stok, z nichž jedna odvádí odpadní a druhá srážkové povrchové vody. Kvalitu odpadních vod určují základní ukazatelé, zejména: −
BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku) – koncentrace rozpuštěného kyslíku, spotřebovaného za určených podmínek biologickou oxidací organických nebo anorganických látek ve vodě
−
CHSK (chemická spotřeba kyslíku) – koncentrace kyslíku, spotřebovaná k (tedy nejen biologické) oxidaci látek obsažených ve vodě za určených podmínek
−
obsah nerozpuštěných látek (NL) OV jsou stokovou sítí odvedeny na čistírnu odpadních vod (ČOV), pod kterou
rozumíme zařízení pro mechanické, biologické a/nebo chemické čištění OV. V rámci metod čištění rozlišujeme záladní stupně čištění, které dělíme na tyto: −
předběžná úprava – změna kvality OV před jejím vypuštěním do stokové sítě
−
předčištění – odstranění sedimentujících nebo plovoucích částic
−
primární čištění – zahrnující odstraňování sedimentujících částic z předčištěných nebo surových OV
−
sekundární čištění – zahrnující biologické procesy, jako např. aktivační proces (často řešeno zejm. právě jako biologické čištění)
−
třetí (další) stupeň čištění – dodatečné způsoby, umožňující vyšší stupeň čištění, který nelze dosáhnout primárním či sekundárním stupněm.
5
Biologické čištění může probíhat jako aerobní (za přístupu vzduchu pomocí aerobních mikroorganismů) nebo anaerobní (za anaerobních podmínek). Z hlediska počtu EO je důležitý počet 500 EO. Požadavky na ČOV pro zdroje znečištění o velikosti nad 500 EO uvádí ČSN 75 6401. Pro ČOV a zdrojů menších než 500 EO platí ČSN 75 6402. Při navrhování čistírny je velmi důležité správně stanovit množství přitékajících odpadních vod. Množství bezdeštných odpadních vod přitékajících na čistírnu se vypočte dle směrných hodnot, s použitím hodnot specifické produkce odpadních vod (na 1 EO je doporučená hodnota 150 l/d). Konkrétní vzorce jsou uvedeny v ČSN 75 6401. Je zapotřebí připočíst také množství balastních vod. Dalším důležitým parametrem, zejména pro vody jež přitékají jednotnou stokovou sítí je stanovení množství povrchových vod, vzniklých ze srážkových vod. Srážkové vody v podstatné míře ovlivňují množství přitékajících vod, i jejich složení. Přítok srážkových vod Q vypočteme z jednoduchého vztahu (ŠÁLEK, TLAPÁK, 2006): Q = ψ * Ss * qs [10-3 m3 * s-1] kde ψ – součinitel odtoku Ss - plocha povodí (ha) qs - intenzita směrodatného deště dle uvažované periodicity p 2.2.1.2. Odvádění odpadních vod stokovými sítěmi ČSN EN 752-1 (75 6110) vymezuje stokovou síť, resp. kanalizaci jako síť stok a souvisejících objektů odvádějící odpadní vody z kanalizačních přípojek do ČOV nebo jiných zařízení k jejich zneškodnění. Jak bylo zmíněno dříve, stokovou síť rozlišujeme jednotnou, oddílnou a stokovou síť modifikované soustavy (PYTL a kol., 2004). Stoková síť modifikované soustavy je tvořena dvěma stokami, jedna odvádí splaškové a průmyslové OV i dešťové vody při prvním oplachu povrchu území, druhá zbylý podíl neznečištěných dešťových vod. Jednotlivé nemovitosti jsou na stokovou síť připojeny přípojkami. Stoková síť bývá obvykle budována jako gravitační. Při nepříznivých podmínkách může být budována kanalizace (PYTL a kol., 2004): −
podtlaková
6
−
tlaková Technické parametry pro dimenzování kanalizací uvádí ČSN 75 6101. Na stokové síti
je umístěno množství objektů, zejména se jedná o: −
revizní šachty
−
vstupní šachty
−
spadiště – při sklonu stoky větším než sklon při maximální rychlosti
−
skluzy
−
shybky – v místech křížení s komunikací
−
měrné objekty
−
odlehčovací komory – pro odlehčení průtoku při náhlém přívalu dešťových vod
−
čerpací stanice
−
dešťové nádrže
−
atd.
2.2.1.3. Současné čistírenské technologie Již z názvosloví čištění odpadních vod, jak uvádí ČSN EN 1085 (75 0160) vyplývá, že proces čištění odpadních vod v čistírně se rozděluje do několika stupňů, jež na sebe navazují. Jedná se o: −
předčištění – zahrnující odstranění sedimentujících částic (písku nebo štěrku) a plovoucích látek z odpadních vod
−
primární čištění – zahrnující odstranění sedimentujících částic ze surových nebo předčištěných odpadních vod.
−
sekundární čištění – stupeň zahrnující biologické procesy, jako zejm. aktivační proces
−
třetí (další) stupeň čištění – pod který zahrnujeme dodatečné způsoby čištění umožňující vyšší stupeň čištění, který nelze dosáhnout primárním nebo sekundárním stupněm. Jedná se zde zejména o odstranění nutrientů z odpadních vod (dusík a fosfor), dezinfekce odpadních vod, filtrace apod.. Tento stupeň může být i součástí biologického čištění jako tzv. další stupeň biologického čištění, např. biologických dočišťovacích nádržích Předčištění zahrnuje čištění na následujících objektech (jejich popis viz 2.2.1.4.2.):
−
česle
7
−
lapáky písku
−
lapáky tuků a olejů Primární stupeň čištění je řešen tzv. primárními usazovacími nádržemi, v níž se
sedimentací odlučuje většina usaditelných látek a následně je odstraňována jako tzv. primární kal. V rámci primárního stupně čištění může být aplikováno množství dalších speciálních způsobů čištění. Využívají se zejména ve velkých mechanicko-biologických ČOV pro desetitisíce až statisíce EO nebo v ČOV průmyslových odpadních vod. Může se jednat např. o následující postupy (KUPEC, 2002): −
flotace, též vzplavování – oddělování částic unášených k povrchu kapaliny
−
cezení
−
filtrace – pomalými filtry (s čistícím efektem v biologické bláně vytvářející se na povrchu filtračního materiálu) nebo rychlofiltry (se zachycováním suspenzí uvnitř filtrační náplně)
−
odstřeďování – s využitím odstředivé síly místo gravitace
−
adsorpce – odstraňování nežádoucích látek jeich vazbou na povrchu pevné látky (adsorbentu)
−
desorpce – též stripování či odvětrávání přiváděním plynů či vodní páry
−
extrakce – extrakčním činidlem uvedeným do styku s roztokem
−
iontová výměna – použití umělých pryskyřic (ionexů) na bázi polymerů s ionogenními funkčními skupinami, které disociací poskytují fixované ionty výměnou za ionty v roztoku
−
membránové separační procesy, jako např. elektrodialýza, reverzní osmóza apod. Nejčastější a nejpropracovanější technologií sekundárního, biologického stupně
čištění je aktivace neboli aktivační proces. Při něm je směs OV a aktivovaného kalu za aerobních podmínek promíchána a provzdušňována a následně aktivovaný kal oddělován od čištěných odpadních vod a vracen zpět do procesu. Aktivovaným kalem se rozumí vzniklá biomasa - polykultura mikroorganismů, která se tvoří během procesu čištění odpadních vod. Jedná se tedy vlastně o proces kultivace mikroorganismů v nesterilních podmínkách. Tato aktivace probíhá v tzv. aktivačních nádržích. Aktivovaný kal je poté separován od vyčištěné vody v následně zařazených dosazovacích nádržích. Biologický stupeň čištění může probíhat i formou anaerobních procesů, tedy za nepřítomnosti kyslíku. I zde je využíván princip technologií redukujících množství
8
organického znečištění. Procesy často zařazujeme pod pojem metanizace, jíž rozumíme soubor procesů, při kterých je mikroorganismy rozložena organická hmota bez přístupu vzduchu na bioplyn (methan CH4, oxid uhličitý CO2, s malým obsahem sirovodíku H2S a dalších příměsí) a stabilizovanou biomasu, tedy nerozložený zbytek původní organické hmoty. Mezi terciární čištění řadíme technologie, které doplňují předcházející čistící postupy a procesy. Provozují se buď samostatně nebo se snažíme o jejich intenzivnější průběh během hlavních čistících stupňů. Jedná se zejména o: −
odstraňování dusíku (denitrifikace) – je nesmírně důležitou operací, jelikož zvýšený obsah dusíku ve vypouštěných odpadních vodách vede při současném zvýšeném obsahu fosforu k eutrofizaci vod. Denitrifikace může být provedena buďto fyzikálně-chemicky (chlorací nebo stripováním vzduchem) nebo častěji biologicky využitím běžných přírodních procesů koloběhu a přeměn jednotlivých forem dusíku. Při této je dusík v amoniakální formě (NH4+) biochemicky oxidován na dusitany (NO2-) a posléze na dusičnany NO3- (nitrifikace; působením bakterií rodu Nitrosomonas, Nitrosococcus a následně Nitrobacter) a poté jsou vzniklé dusičnany biochemicky redukovány na plynný dusík N2 (vlastní denitrifikace; např. rodem Pseudomonas, Denitrobacillus). Oba tyto pochody předchází přeměna organicky vázaného dusíku na amonné ionty (amonifikace).
−
odstraňování fosforu, jehož zvýšený přísun do povrchových vod je stejně jako u dusíku nežádoucí jev z hlediska eutrofizace. Provádí se často biologickou formou s využitím mikroorganismů (Acinetobacter) se zvýšenou schopností kumulovat obsah fosforu formou polyfosfátů. Z jednotlivých stupňů technologického procesu čištění pochází množství kalů.
Nedílnou součástí čištění odpadních vod je tedy kalové hospodářství. Kal můžeme rozdělit podle stupně čištění z kterého pochází na (PYTL a kol., 2004): −
primární kal, vzniklý sedimentací v primárních usazovacích nádržích
−
přebytečný biologický kal, vzniklý většinou jako přebytečný kal z aktivačního procesu
−
chemický kal, u ČOV s chemickým stupněm čištění Kaly z ČOV se likvidují např. spalováním, kompostováním, aplikací na zemědělskou
půdu (pokud splňují zákonné normy), vyhníváním v bioplynových stanicích atd.. V
9
případě čištění odpadních vod v menších obcích a jednotlivých objektech je většinou likvidace kalů řešena dodavatelskou formou. 2.2.1.4. Přírodní způsoby čištění odpadních vod 2.2.1.4.1. Postavení přírodních způsobů čištění odpadních vod Přírodní způsoby čištění odpadních vod využívají v přírodě běžných přirozených samočistících procesů, jež volně probíhají v půdním, vodním a mokřadním prostředí. Na čistícím procesu se přímo podílí vegetace, zejména tvorbou příznivých podmínek pro rozvoj mikroorganismů a současně využíváním uvolněných rostlinných živin k tvorbě biomasy (zejména N, P, K). Mezí základní přírodní způsoby čištění řadíme zejména (ŠÁLEK, 1995): −
vegetační čistírny odpadních vod
−
biologické nádrže a akvakultury
−
závlahu odpadními vodami
Vegetační čistírny odpadních vod dělíme na: −
polopřírodní a přírodní ovladatelné mokřady
−
půdní filtry s vegetací
−
vegetační kořenové čistírny s makrofyty
−
další způsoby, např. přeronové pásy, průtočné kanály s vzplývavými makrofyty
Biologické nádrže a akvakultury jsou tvořeny zejména: −
aerobní a anaerobní biologické nádrže
−
provzdušňované biologické nádrže
−
dočišťovací biologické rybníky
−
aj. Tyto přírodní čistírny odpadních vod mohou nalézt uplatnění zejména v případech
(ŠÁLEK, 1995): −
čištění splaškových vod z menších obcí, hotelů, rekreačních a restauračních zařízení, letních táborů i z jednotlivých domácností
−
čištění odpadních vod ze školních zařízení
−
dočištění odpadních vod za malými ČOV
−
čištění odpadních vod z malých průmyslových závodů
10
−
dočištění znečištěných povrchových vod
−
apod. Naopak jsou vegetační čistírny nevhodné až nepoužitelné pro odpadní vody s
vysokým obsahem organického znečištění, odpadní vody extrémně kyselé a odpadní vody obsahující nebezpečné látky. Velmi podstatným je srovnání výhod a nevýhod přírodních způsobů čištění oproti klasickým mechanicko-biologickým ČOV. Uváděny bývají následující poznatky (ŠÁLEK, 1995; KOLÁŘ, 2003): Tab. č. 1: Výhody a nevýhody přírodních způsobů čištění OV Výhody - jednoduché stavební provedení
Nevýhody - větší nárok na plochu (5 m2 na EO)
- srovnatelné až nižší pořizovací náklady - citlivé a odborně vedené řízení provozu a - malé nároky na elektrickou energii, ošetřování mokřadních společenstev obsluhu a z toho plynoucí nízké provozní - nižší čistící účinek v zimním období náklady
-
zvýšené
nároky
na
údržbu
a
- možnost částečné automatizace provozu obhospodařování ploch - srovnatelný čistící účinek
- závislost čistícího účinku na klimatických
- ekologický charakter provozu
podmínkách, zejm. teplotě a sluneční
- snadné začlenění do krajiny
radiaci
- poutání části těžkých kovů
- při nekvalitním provedení a provozování možnost kontaminace podzemních vod a vznik pachových závad
Přírodní způsoby čištění tvoří dva základní stupně, a to: −
úplné mechanické čištění – jeho uspořádání závisí na původu, množství a složení odpadních vod. U jednotlivých domů a objektů (školy, hotely aj.) a jejich skupin vystačí jako vybavení většinou biologický septik a sítový filtr. U celých obcí je poté nezbytný úplný mechanický stupeň čištění, jež tvoří česle, lapák písku, lapák tuku a primární usazovací nádrže (viz kapitola 2.2.1.2. )
−
biologický stupeň čištění – tvořený některým z výše uvedených způsobů – půdní filtry s vegetací, vegetační kořenové čistírny, aerobní a anaerobní biologické nádrže, závlaha odpadními vodami, příp. kombinacemi těchto způsobů
11
2.2.1.4.2. Mechanický stupeň Úplné mechanické čištění (předčištění) odpadních vod je naprosto nezbytným stupněm čištění a vždy musí předcházet následujícím biologickým stupňům. Jeho význam pro úspěšnost následujících stupňů čištění je klíčový, velmi důležitým aspektem je pravidelná údržba a odstraňování kalů a odpadů z jednotlivých zařízení mechanického stupně. Jeho uspořádání se liší v závislosti na velikosti zdroje znečištění. Rozlišujeme (ŠÁLEK, 1995): a) u jednotlivých objektů a skupin objektů je používán septik o 1 – 3 komorách. Jeho účinný prostor je při návrhu snadno vypočitatelný v závislosti na počtu připojených obyvatel, specifické potřebě vody a době zdržení odpadní vody. Minimální účinný prostor septiku je 3 m3. Septik bývá vybaven systémem norných stěn proti vyplavování kalů. b) u obcí a menších měst je navržen úplný mechanický stupeň, který tvoří: - česle – šikmo osázené tyče (česlice) s konstantními mezerami. Zachycují velmi hrubé nečistoty. Česle dělíme na hrubé o šířce mezer větší jak 50 mm a jemné o šířce mezer 15-20 mm. Shrabky z česlí jsou sbírané ručně nebo strojně. - lapáky písku – zachycují písek minerální povahy, jsou založené na principu sedimentace, kdy snížením průtokové rychlosti (na 0,25 – 0,5 m/s) klesají jemné částice ke dnu. - lapáky tuků a olejů – nejjednodušší jsou vybaveny nornou stěnou ve speciální nádrži, mívají velmi krátkou dobu zdržení (cca 3 min.) - usazovací nádrže – k zachycení usaditelných látek. Nejčastěji jsou používány štěrbinové nádrže s dvěma prostory, horním usazovacím a dolním vyhnívacím, které jsou oddělené štěrbinou, jíž do vyhnívacího prostoru propadávají usaditelné částice. Minimální doba zdržení v nádrži je 3 dny. Návrh štěrbinových nádrží uvádějí (ŠÁLEK et TLAPÁK, 2001). V přívodní části čistírny se umísťuje dešťová nádrž pro pro zachycení odpadních vod při mezním návrhovém dešti. Přívalová voda bývá do dešťové nádrže přiváděna z odlehčovací šachty, oddělující část přitékajících odpadních vod při překročení maximálního přípustného průtoku, aby nedošlo k hydraulickému přetížení čistírny.
12
2.2.1.4.3. Základní charakteristika čistících procesů a význam rostlin v biologickém stupni čištění Čistící procesy v rámci biologického stupně čištění poté můžeme rozdělit v závislosti na prostředí kde probíhají na −
procesy ve vodním prostředí (např. biologické nádrže)
−
procesy v mokřadním prostředí (např. vegetační kořenové čistírny)
−
procesy v půdním prostředí (např. půdní filtry s vegetací) Podle charakteru můžeme tyto čistící procesy rozdělit na (ŠÁLEK, 1999):
−
fyzikální, spočívající ve filtraci a poutání nerozpuštěných látek v porézním filtračním prostředí a v sedimentaci
−
fyzikálně-chemické, jako např. adsorpce
−
chemické – jako srážení sloučenin a rozklad méně stabilních látek, oxidace a redukce
−
biologické, zabezpečené škálou mikroorganismů. Zčásti se jedná o přeměny jednotlivých forem dusíku, probíhající jinak běžně volně v přírodě (nitrifikace, denitrifikace, amonizace apod. - viz kapitola 2.2.1.3.), dále rozklad celulózy metanobakteriemi za anaerobních podmínek, rozklad tuků lipolytickými bakteriemi, rozklad škrobů a cukrů amfolytickými bakteriemi a rozklad sloučenin fosforu fosfobakteriemi. Rovněž při filtraci odpadních vod ve vegetační čistírně dochází k velmi výraznému
omezení fekálního bakteriálního znečištění (koliformní bakterie, enterokoky). Nezastupitelnou a klíčovou úlohu v rámci čistících procesů a tedy i způsobů čištění odpadních vod má vegetace. Rostliny využívají živiny a stopové prvky obsažené v čištěné vodě k tvorbě biomasy, vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj mikroorganismů nezbytných pro funkčnost čistících procesů, dodávají do kořenové zóny chybějící kyslík. Jednou z nejdůležitějších funkcí vegetace v prostředí kořenového pole jeho zateplování v zimním období. Rostliny v zimním období vytvářejí svým opadem tepelnou izolaci filtračního lože a snižují tak hloubku promrzání. Neopomenutelné rovněž je, že plní estetickou funkci v krajině a urbanizovaném prostředí. Mokřadní vegetaci v čistících procesech můžeme rozdělit na (VYMAZAL, 1995): −
emerzní rostliny (vynořené), rostoucí v půdách zaplavených nebo saturovaných vodou, např. rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širokolistý (Typha
13
latifolia), kosatce (Iris spp.), −
submerzní rostliny (ponořené) – ve všech hloubkách rostoucí
−
rostliny s plovoucími listy
−
volně plovoucí rostliny
2.2.1.4.4. Hlavní charakteristiky základních způsobů řešení biologického stupně čištění Půdní (zemní) filtry s vegetací Používají se k dočištění odpadních vod např. za septiky. Vhodné zejména pro jednotlivé domy nebo skupiny domů. Jejich základním parametrem je plocha, vypočitatelná z jednoduchého vztahu (viz ŠÁLEK, 1995). Nejčastější formou je železobetonová skruž/zemní jímka, vyplněná filtračním materiálem osázeným na povrchu vegetací, přes který je odpadní voda filtrována. Vegetační kořenové čistírny (VKČ, též kořenové ČOV - KČOV) ČSN EN 1085 definuje VKČ (přesněji norma používá termín „vegetační čistírna“) jako objekt, kde k čištění OV jsou použity helofyty (mokřadní rostliny), osázené ve štěrkovém nebo písčitém podloží, umožňující činnost bakterií. VKČ se dělí podle druhu proudění na objekt přiváděné vody na ŠÁLEK, 1995): −
VKČ s horizontálním prouděním – které se dále dělí na proudění povrchové a podpovrchové.
−
VKČ s vertikálním prouděním – které se dále dělí na proudění směrem dolů a proudění směrem vzhůru VKČ s horizontálním povrchovým prouděním mají charakter plošného přeronu na
plochách s mokřadními rostlinami. Povrchový tok přiváděné vody zde probíhá v nízké vrstvě vody malou průtočnou rychlostí (ta je navíc ještě zpomalována mokřadními rostlinami). Přívod vody je zajištěn nápustným objektem, zpravidla rozdělovacím potrubím, odvod vody zajišťuje sběrný drén (dvojice drénů) s čelním přelivem nebo požerákovou výpustí. VKČ s horizontálním podpovrchovým prouděním tvoří těsněná (zejm. plastovými foliemi, měkčeným PVC nebo vysokohustotním polyethylenem) jímka naplněná filtračním materiálem a osázená mokřadními rostlinami. Mechanicky čištěná voda je
14
přiváděna a plošně rozdělována perforovaným potrubím, protéká půdním filtrem a je odváděna sběrnou drenáží. Základním návrhovým parametrem pro půdní filtr je výpočet jeho objemu a plochy. Vzorce uvádí např (ŠÁLEK, 1995). Filtrační materiál pro porézní filtrační prostředí rozhoduje o výsledném čistícím účinku VKČ. V praxi se nejvíce používají přírodní, říční štěrkopísky s oválnými zrny, drcené štěrky a směsi takovýchto materiálů. Převládá zrnitostní frakce 0-4 mm, střední frakce na přechodné filtry a hrubé frakce na rozdělovací pásy (na počátku a na konci filtračního lože). Půdorysně se VKČ s horizontálním prouděním navrhují vesměs pravidelného prizmatického tvaru, o poměru šířky k délce 1:1 až 1:2 i jiné. Hlavní stavby na VKČ jsou přívodní, rozvodná, rozdělovací a regulační zařízení, případné čerpací stanice, vyrovnávací nebo též dešťové nádrže a další vybavení areálu VKČ (komunikace, zpevněné plochy pro obsluhu, šatna, sociální zařízení atd.). VKČ s vertikálním prouděním bývají mnohem méně často používané, (ŠÁLEK, 1995) uvádí že se zatím nacházejí pouze ve stadiu poloprovozního šetření. U VKČ s prouděním směrem dolů je OV přiváděna na povrch VKČ popř. do rozdělovacího potrubí pod terénem, filtruje porézním prostředím a je odváděna sběrným drénem. VKČ s prouděním směrem vzhůru je OV přivedena k těsněnému dnu VKČ do rozdělovacího potrubí, filtruje přes přechodový filtr a filtrační prostředí směrem vzhůru a na povrchu přepadá do sběrného žlábku nebo je odváděna sběrným drénem pod povrchem. Základnám návrhovým parametrem čistírny je opět její plocha. Konstrukční uspořádání je podobné jako u VKČ s horizontálním prouděním, liší se zejm. umístěním přívodního a odvodního potrubí (drénu) v závislosti na typu VKČ. Biologické nádrže Biologické nádrže jsou malé vodní nádrže (dle ČSN 75 2410), které zlepšují fyzikální, chemické a biologické vlastnosti přiváděných OV. Jsou tedy součástí biologického stupně čištění a mohou tvořit jeho první (aerobní a anaerobní nádrže) i druhý stupeň (dočišťovací nádrže). Starší autoři pro tyto nádrže používají též termín „biologický rybník“. Samozřejmostí je opět přítomnost úplného mechanického čištění předcházející sekundárnímu stupni. Důležitými parametry pro navrhování biologických nádrží jsou zejména jejich délka (nebo plocha) a doba zdržení (většinou 3-5 dnů). Podle technického uspořádání můžeme tyto nádrže rozdělit na následující skupiny (ŠÁLEK,
15
1994): −
anaerobní biologické nádrže – rozklad odpadních látek zde probíhá v anoxickém prostředí, převládají procesy vyhnívací a kvasné. Můžeme je navrhovat jako průtočné, sedimentační (předsazují se před aerobní nádrže, zejm. pro obce 200-300 EO) nebo akumulační (tyto se hodí zejména pro kampaňové producenty, např. cukrovary, lihovary, škrobárny).
−
aerobní biologické nádrže – rozkladné procesy probíhají za přístupu kyslíku. Mohou být pravidelného i nepravidelného tvaru, zpravidla se navrhují minimálně jako dvě sériově zapojené, optimální počet je 3 až 4.
−
dočišťovací biologické nádrže (rybníky) - jsou vhodné např. pro kombinaci s čištěním ve vegetační kořenové čistírně. Slouží k dočištění odpadních vod jako další stupeň biologického čištění. Konstrukčně se opět jedná o malé vodní nádrže a musí tedy splňovat požadavky dle ČSN 75 2410.
Další způsoby Řadíme sem např. využití přeronových pásů, bioeliminátory s řasovými nárosty, akvakultury a závlahu odpadními vodami. 2.2.1.4.5. Odpadové a kalové hospodářství Odpadní kaly a materiály vzniklé při provozu VKČ a biologických nádrží můžeme rozdělit následujícím způsobem (ŠÁLEK et TLAPÁK, 2001): −
shrabky z česlí, písek z lapáků písku, tuky a oleje z lapáků tuků
−
kal z primárních usazovacích nádrží
−
posekané mokřadní rostliny z kořenových polí vegetačních čistíren
−
travní porosty ze zatravněných ploch z okolí čistírenských zařízení
−
řasy, sinice a tvrdé porosty makrofyt z biologických nádrží Odpady z hrubého předčištění bývají likvidovány po vysušení odvezením na skládku.
Kal z primárních usazovacích nádrží je zapotřebí stabilizovat (aerobně či anaerobně – částečně probíhá již vyhníváním v kalovém prostoru štěrbinových nádrží). Po následném vysušení je kal možné zemědělsky využívat jako hnojivo na orné půdě, pokud splňuje limity obsahu těžkých kovů dle vyhlášky č. 382/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
16
Posekané rostlinné zbytky mají jako biologicky rozložitelný odpad velmi široký způsob využití. 2.2.1.4.6. Další aspekty přírodních způsobí čištění odpadních vod I přes to, že VKČ a podobné způsoby čištění OV nazýváme přírodními způsoby čištění OV, je stále třeba pamatovat na fakt (uvádí např. KOLÁŘ, 2003), že se jedná o stavbu (podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), a podle vodního zákona (viz kapitola 2.3.3.2.1.) o vodní dílo, jemuž předchází zpracování projektové dokumentace a vodohospodářské projednání s příslušným rozhodnutím včetně stanovení emisních limitů pro vypouštěné odpadní vody. Správnou a nutnou funkcí VKČ je vždy předřazení mechanického stupně čištění. Velmi důležitým požadavkem je též zpracování manipulačního a provozního řádu. Zejména provozní řád je důležitý pro vymezení předpisů, pokynů a dokumentace pro obsluhu, provoz a údržbu všech zařízení vodního díla a tedy i VKČ. Pro pravidelnou kontrolu průtoku na VKČ je zapotřebí využívat měrná zařízení, např. Venturiho trubice, Ponceletův přepad, venturimetry, Parshallovy žlaby apod.. 2.2.2. Současný stav odvádění a čištění odpadních vod v České republice Podle údajů z navrženého Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací ČR (PRVaK ČR) je v naší republice 69,6 % obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci. Podíl napojených obyvatel na tyto kanalizace se v jednotlivých krajích pohybuje od 54,5 % ( Středočeský kraj) do 94,7 % ( Hl. město Praha). Do kanalizačních systémů bylo v roce 2002 vypuštěno 524 015 tis.m3 odpadních vod. Z tohoto množství bylo vyčištěno 95,9 % tj. 502 783 tis.m3 odpadních vod (bez zahrnutí srážkových vod). V převážné části krajů přesahuje podíl čištěných odpadních vod 95 %. Na území celé republiky se podle ČSÚ nacházelo v roce 2002 1 234 ČOV – z toho bylo 40 čistíren mechanických a 1 194 čistíren mechanicko-biologických. Novější přehled o ČOV podle ČSÚ v jednotlivých krajích je uveden v následující tabulce
17
Tabulka č. 2: Údaje o počtu ČOV v ČR podle krajů za rok 2006 Čistírny odpadních vod WASTEWATER TREATMENT PLANTS (WWTPs)
Území,
Počet ČOV celkem
Celková kapacita ČOV (m3 /den)
Number of WWTPs
Total design capacity of WWTPs
kraj Territory, region
Počet ČOV Number of wastewater treatment plants mechanicko-biologických Secondary WWTPs z toho: s dalším odstraňováním mechanických incl.: with next disposal of Primary celkem WWTPs Total N P N+P Nitrogen
Phosphorus
(m3 /day) Česk á re publika
2 017
3 775 931
64
1 953
427
55
353
Czech Republ ic Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký
26 364 243 174 91 176
634 863 330 588 270 339 180 814 118 389 288 193
0 6 10 1 5 11
26 358 233 173 86 165
6 111 33 26 18 11
0 6 6 2 2 2
15 87 23 16 5 9
75 101 85 169 170 123 85 135
167 303 230 961 134 788 186 850 318 064 229 932 175 104 509 743
3 1 3 8 1 3 0 12
72 100 82 161 169 120 85 123
5 23 19 21 55 26 21 52
2 1 3 14 11 2 3 1
8 15 13 66 44 19 16 17
Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
Zdroj: Údaje o vodovodech a kanalizacích za rok 2006 podle krajů; ČSÚ
Do budoucna ukládá návrh PRVaK ČR zejména dobudovat stokové sítě a ČOV pro aglomerace v rozmezí 2000 – 10 000 EO a rekonstruovat a intenzifikovat ČOV v aglomeracích nad 10 000 EO. Na aglomerace do 2000 EO se nevztahuje konkrétní požadavek výstavby, pouze je požadováno zajištění „přiměřeného“ čištění (viz kap. 2.3.2.), při kterém recipient při vypuštění OV vyhovuje kvalitativním ukazatelům. PRVaK ČR proto navrhuje výstavbu investičně a provozně méně náročnějších ČOV, nezajišťujících odstraňování nutrientů. Údaje z tabulky č. 2 jsou souhrnné a nerozlišují, zda mechanicko-biologické čistírny mají biologický stupeň čištění řešen klasickou formou např. aktivace nebo zda se jedná o VKČ nebo podobné formy řešení.(VYMAZAL, 2003) uvádí, že v současné době je v ČR v provozu více než 150 VKČ. Údaje o nárůstu počtu VKČ v ČR od zprovoznění historicky první VKČ v Petrově u Jílového roku 1989 uvádí obrázek č. 1. Rozdělení VKČ v ČR podle počtu obyvatel je uvedeno v obrázku č. 2.
18
Obrázek č. 1: Počet kořenových čistíren odpadních vod v České republice
Zdroj: Kořenové čistírny – výstavba a financování. Rosa, o.p.s., České Budějovice, 2003.
Obrázek č. 2 – Četnost KČOV dle projektované velikosti (počet EO)
Zdroj: Kořenové čistírny – výstavba a financování. Rosa, o.p.s., České Budějovice, 2003.
19
2.3. Legislativa v oblasti odpadních vod, kanalizací a čistíren odpadních vod 2.3.1. Mezinárodní úmluvy Vypouštění odpadních vod do povrchových vod souvisí se znečišťováním vodních toků. Vodní toky následně ústí do větších vodních toků a konečně do moří. Zprostředkovaně se tedy oblasti odvádění a čištění odpadních vod na mezinárodní úrovni dotýkají úmluvy o ochraně mořského prostředí, uzavírané mezi státy. V rámci Evropy se jedná o následující úmluvy: Úmluva o ochraně mořského prostředí Baltského moře (Helsinská úmluva; HELCOM) Úmluva o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (OSPAR) Úmluva o ochraně Středozemního moře před znečišťováním a protokoly k ní (Barcelonská úmluva) 2.3.2. Legislativa Evropské unie Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. řijna 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Je základním dokumentem, který stanovuje rámcovou koordinaci veškerých činností v oblasti vodního hospodářství a ochrany vod. Již v jejím úvodu (důvod 28) jsou povrchové a podzemní vody označeny za v podstatě obnovitelné přírodní zdroje. Činnosti odvádění a čištění odpadních vod s jejich následným vypouštěním do povrchových vod je nazvány „vodohospodářskými službami“, zajišťovanými pro domácnosti, veřejné instituce a jakoukoli hospodářskou činnost (Čl. 2, odst. 38.). Vodohospodářské služby jsou následně podle odst. 39. označeny jako „využívání vod“. Směrnice zavádí rovněž pojem „mezní hodnoty emisí“ jako množství škodlivých látek, které nesmí být za jedno nebo více časových období překročeno (Čl. 2, odst. 40.). Ustanovení této Směrnice jsou transponovány do národní legislativy, zejména do zákona o vodách (viz dále). Směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (91/271/ EHS) Je základním předpisem týkajícím se odvádění, čištění a vypouštění městských
20
odpadních vod a čištění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví. Cílem směrnice je ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění těchto odpadních vod. Směrnice definuje základní pojmy jako městské odpadní vody, splašky, průmyslové odpadní vody, aglomerace, stoková soustava, primární čištění, sekundární čištění, přiměřené čištění, kal, populační ekvivalent (PE) atd.. Směrnice klade požadavky na členské státy, aby: −
do 31. prosince 2000 byly všechny aglomerace s PE > 15 000 vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod a následně těmito soustavami odváděné odpadní vody byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu nebo jinému rovnocennému čištění
−
do 31. prosince 2005 byly všechny aglomerace s PE v rozmezí 2000 - 15 000 vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod a následně těmito soustavami odváděné odpadní vody byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu nebo jinému rovnocennému čištění (požadavek na následné čištění není kladen na aglomerace s PE v rozmezí 2000 - 10 000 s vypuštěním do vod jiných než jsou sladké vody a ústí řek)
−
do 31. prosince 2005 v aglomeracích s PE < 2000 byly městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami před vypuštěním čištěny přiměřeným čištěním (pro aglomerace s vypouštěním do vod pobřežních, tedy do vod jiných než jsou sladké vody a ústí řek je tento požadavek kladen na PE < 10 000) V tomto rámci vyjednala Česká republika přechodné období pro praktickou
implementaci požadavku na výstavbu kanalizačních systémů a ČOV u obcí kategorie 2000 – 10 000 PE (EO). Toto přechodné období platí pro Českou republiku do 31.12. 2010. Příloha č. 1 této směrnice rozvádí konkrétní požadavky na stokové soustavy a vypouštění z čistíren odpadních vod do recipientů. Mj. je požadováno aby ČOV byly projektovány nebo upraveny tak, aby před vypuštěním do recipientu bylo možno odebírat reprezentativní vzorky vstupujících odpadních vod a vod vyčištěných. Písmeno D. této přílohy uvádí minimální roční počet těchto vzorků v závislosti na velikosti čistírny. V Tabulce č. 1 této přílohy jsou stanoveny požadované parametry (koncentrace a minimální procento úbytku BSK5, CHSK a nerozpuštěných látek, spolu se závaznými referenčními metodami stanovení) na vody vypuštěné z ČOV.
21
2.3.3.Legislativa a politiky České republiky 2.3.3.1. Politiky a obecné právní předpisy Státní politika životního prostředí (SPŽP) SPŽP není právním předpisem, nýbrž strategickým politickým dokumentem, platným v České republice pro období 2004 – 2010. Jejím účelem je poskytnout základní rámec a vodítko pro aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující ke zlepšení kvality životního prostředí, uplatnění principů trvale udržitelného rozvoje a zvýšení ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností. SPŽP má 4 cíle, z nichž druhý se věnuje oblasti udržitelné využívání přírodních zdrojů a jeho část 2.1. je přímo věnována problematice ochrany povrchových a podzemních vod. Hlavním úkolem je zde označena implementace Směrnic EU, zejména Rámcové směrnice 2000/60/ES a též zmiňované Směrnice Rady 91/271 EHS. V tomto směru je do budoucna za největší problém označeno dobudování zbývající vodohospodářské infrastruktury ČOV a kanalizačních systémů u aglomerací nad 2000 EO v rámci přechodného období do roku 2010. Z pohledu odvádění a čištění odpadních vod je důležitý dílčí cíl 2.1.1., ukládající mj. postavit a rekonstruovat čistírny odpadních vod a kanalizační systémy v souladu s implementačním plánem směrnice Rady 91/271/ EHS. Ústava České republiky Ochrana životního prostředí je v Ústavě České republiky zmiňována nepřímo v Článku 9, kde je psáno, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod zmiňuje ochranu životního prostředí již konkrétněji, a to ve článku 35, který uvádí, že každý občan má právo na: −
příznivé životní prostředí (odst. 1)
−
včasné a úplné informace o stavu životního prostředí (odst. 2)
a zároveň při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní
22
prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem (odst. 3). Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Zákon o životním prostředí je hlavním právním předpisem legislativy České republiky, který přímo ošetřuje oblast ochrany životního prostředí z obecného hlediska. Životní prostředí je jím definováno jako vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (§ 2). Dle dikce zákona je tedy voda jednou ze základních složek životního prostředí. Dále zákon definuje přírodní zdroje jako ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat. Neobnovitelné přírodní zdroje se spotřebováváním zanikají (§ 7) (viz pro srovnání důvod (28) Směrnice 2000/60/ES). Důležitá je definice znečišťování a poškozování životního prostředí v § 8. Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Voda jakožto jedna ze základních složek životního prostředí je znečišťována a tím poškozována mimo jiné vypouštěním odpadních vod do vod povrchových a proto musí existovat zákonné limity pro stanovení přípustných koncentrací škodlivin v těchto odpadních vodách (viz dále 2.3.3.2., zejm. zákon o vodách). V § 12 je dále uvedeno, že přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy. Velmi důležitý § 18 poté uvádí, že každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Zákon tedy definuje životní prostředí jako takové, včetně jeho složek, zavádí následně rovněž pojmy jeho znečišťování a poškozování. Následně poté pro hodnoty znečištění a poškození zavádí pojmy limitních, resp. mezních koncentrací, které v zájmu ochrany životního prostředí nesmějí být překročeny.
23
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon je důležitý z hlediska přiřazení oblasti odvádění a čištění odpadních vod do gesce ústředních orgánů státní správy.
Zákon zřizuje 15 ministerstev jakožto
ústředních orgánů státní správy a vymezuje jejich okruhy působnosti. Oblast odvádění a čištění odpadních vod je zařazena do gescí Ministerstva zemědělství (MZe) a Ministerstva životního prostředí (MŽP) následovně: § 15, odst. (1) – MZe je ústředním orgánem státní správy mj. pro vodní hospodářství, s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod. § 19, odst. (2) – MŽP je ústředním orgánem státní správy mj. pro ochranu přirozené akumulace vod, vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod. Z pohledu odvádění a čištění odpadních vod tedy vyplývá, že gesce MŽP zahrnuje ochranu povrchových a podzemních vod, které jsou součástí koloběhu vody v přírodě a představují
recipient pro vody z tohoto koloběhu odebírané pro lidskou potřebu,
využívané a následně do něj zpět odváděné. Gesce MZe následně zahrnuje správu oblasti hospodaření s vodou, tedy mj. s tou, která je odebrána z přírodního koloběhu a využívána pro společenské potřeby. 2.3.3.2. Předpisy v oblasti vodního hospodářství a čištění odpadních vod 2.3.3.2.1. Zákon o vodách a prováděcí právní předpisy Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů Účelem zákona o vodách je ochrana povrchových a podzemních vod, zachování a zlepšení jejich jakosti, ochrana před povodněmi a suchem a zajištění bezpečnosti vodních děl. Zákon vymezuje základní pojmy jako povrchové vody, podzemní vody, vodní útvary, vodní zdroje, povodí, hydrogeologický rajon. Velmi důležitou je definice pojmu nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, pod nímž je krom jiných činností (vzdouvání, odběr aj.) zahrnuto i vypouštění odpadních vod do nich. Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím
24
pozemku, na němž se vyskytují. Za povrchové vody ale nejsou považovány ty vody, které z nich byly odebrány. Obecně je dle zákona každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami povinen dbát o jejich ochranu (§ 5). K vybraným způsobům nakládání s vodami je třeba mít uděleno povolení vodoprávního úřadu (§ 8) – tzv. povolení pro nakládání s vodami. Jedním z těchto způsobů je i vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních (§ 8, odst. (1), písm. c)). Toto povolení nemůže být vydáno na dobu delší než 10 let (§ 9, odst. (2)). Oprávněný, který má povolení k nakládání s vodami v množství alespoň 6 000 m3 vody v kalendářním roce nebo 500 m3 vody v kalendářním měsíci, je povinen měřit množství a jakost vody, se kterým nakládá, a předávat výsledky tohoto měření příslušnému správci povodí. Stavby kanalizačních čistíren odpadních vod, jakož
i
stavby
k
stok,
čištění
kanalizačních
odpadních
objektů,
vod před jejich
vypouštěním do kanalizací, jsou vodními díly ve smyslu § 55, odst. (1). Na jejich vlastníky se z titulu zákona vztahuje řada povinností, mj. dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo povoleno (zejm. schválený manipulační a provozní řád), udržovat vodní dílo v řádném stavu neohrožujícím bezpečnost osob, majetku a jiných chráněných zájmů, provádět na vlastní náklad technickobezpečnostní dohled (pokud mu dílo podléhá), odstraňovat předměty a hmoty zachycené či ulpělé na vodních dílech a nakládat s nimi podle zvláštního zákona (zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech). K provedení a změnám vodních děl je zapotřebí je třeba stavební povolení vodoprávního úřadu jakožto speciálního stavebního úřadu (podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování). Tomuto povolení musí předcházet udělení povolení pro nakládání s vodami, pokud ho bylo třeba. Hlava V zákona se věnuje problematice ochrany vodních poměrů a vodních zdrojů. § 38 této Hlavy se přímo věnuje odpadním vodám. Ty jsou zde definovány (odst. (1)) jako vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen v souladu s rozhodnutím vodoprávního úřadu měřit objem vypouštěných vod a míru
25
jejich znečištění a výsledky těchto měření předávat vodoprávnímu úřadu, který rozhodnutí vydal, a příslušnému správci povodí a pověřenému odbornému subjektu. Vodoprávní úřad tímto rozhodnutím stanoví místo a způsob měření objemu a znečištění vypouštěných odpadních vod a četnost předkládání výsledků těchto měření (odst. (3)). Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění. Hlava X se věnuje poplatkům. Poplatky je za zdroj znečišťování povinna platit právnická nebo fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových. Platí se dva poplatky, a to a) poplatek za znečištění vypouštěných OV, v případě že vypouštěné OV překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a koncentrační limit. Ukazatelé a sazby poplatku uvádí příloha č. 2 zákona. Dále pak b) poplatek z objemu vypouštěných OV, v případě že jejich objem ročně překročí 100 000 m3. Sazba tohoto poplatku činí 0,1 Kč za 1 m3 OV. Bližší podrobnosti k těmto poplatkům jsou uvedeny ve vyhlášce č. 293/2002 Sb.. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády stanovuje ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových a odpadních vod a náležitosti a podmínky povolení k vypouštění odpadních vod. Nařízení zavádí základní pojmy jako: městské
odpadní
vody - odpadní vody vypouštěné z domácností nebo služeb,
vznikající převážně jako produkt lidského metabolismu a činností v domácnostech (splašky), popřípadě jejich směs s průmyslovými odpadními vodami nebo s dešťovými vodami. zdroj znečišťování - území obce, popřípadě její územně oddělená a samostatně odkanalizovaná část, území vojenského újezdu nebo areál průmyslového podniku či jiného objektu, pokud se z nich vypouštějí samostatně odpadní vody do vod povrchových; za odpadní vody se v tomto případě nepovažují vody z dešťových oddělovačů, pokud funkce oddělovače splňuje podmínky stanovené vodoprávním úřadem. emisní standardy - nejvýše přípustné hodnoty ukazatelů znečištění odpadních vod 26
uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení emisní limity - nejvýše přípustné hodnoty ukazatelů znečištění odpadních vod, které stanoví vodoprávní úřad v povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových Povolení k vypouštění odpadních vod musí vedle obecných náležitostí obsahovat vždy: −
druh odpadních vod vypouštěných do povrchových vod, popřípadě do kanalizace
−
charakteristiku výrobní činnosti a její informativní označení podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) vydané Českým statistickým úřadem
−
určení místa výpusti odpadních vod, pro kterou je povolení vydáno, s názvem vodního toku, číslem hydrologického pořadí povodí a s uvedením kilometráže výpusti (staničení), popřípadě určení místa výpusti do kanalizace Dále jsou vodoprávním úřadem vždy stanoveny:
−
emisní limity
−
lhůta k dosažení emisních limitů pokud vodoprávní úřad na přechodnou dobu povoluje pro odpadní vody nabývat hodnot tyto limity překračujících
−
způsob, četnost, typ a místo odběrů vzorků vypouštěných odpadních vod a místo měření jejich objemu na výpusti, popřípadě i na přítoku do čistírny odpadních vod
−
způsob
provádění
rozborů
vypouštěných odpadních vod podle jednotlivých
ukazatelů znečištění −
způsob vyhodnocení výsledků rozborů jednotlivých ukazatelů znečištění a výsledků měření a stanovení objemu vypouštěných odpadních vod a zjištěného množství vypouštěných znečišťujících látek pro účely evidence a kontroly Nařízením vlády jsou uváděny závazné hodnoty jednotlivých ukazatelů přípustného
stupně znečištění vypouštěných odpadních vod (emisní limity) podle rozdělení na odpadní vody městské, průmyslové a odpadní vody s obsahem zvláště nebezpečných látek. Tyto hodnoty uvádí příloha č. 1 tohoto Nařízení. Příloha č. 4 uvádí minimální roční četnosti odběrů vypouštěných městských odpadních vod v závislosti na velikosti zdroje. Tabulka č.3: Minimální roční četnosti odběrů vypouštěných městských odpadních vod
27
Velikost zdroje (EO) < 500 500 – 2 000 2 001 – 10 000 10 001 – 100 000 > 100 000
Typ vzorku A B B
BSK5 4 12 12
CHSKCr 4 12 12
NL 4 12 12
N-NH4+ 12 12
Ncelk. 12
Pcelk. 12
TOC 12
C C
26 52
26 52
26 52
-
26 52
26 52
26 52
Zdroj: Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů
2.3.3.2.2. Zákon o vodovodech a kanalizacích a prováděcí právní předpisy Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů S ohledem na rozsah zákona a zaměření práce jsou uvedeny základní fakta, jež se přímo či nepřímo vážou k ekonomickému rozměru oblasti odvádění a čištění OV. Zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě ("vodovody a kanalizace"). Nevztahuje se na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m3 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50 a na oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod ("srážková voda"). V § 2 odst. (2) zákon definuje kanalizaci jako provozně samostatný
soubor
staveb
a
zařízení zahrnující kanalizační
stoky k
odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod (z pohledu tohoto zákona je ČOV tedy součástí kanalizace), jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Kanalizaci označuje vodním dílem. V odst. (3) je provozováním vodovodů nebo kanalizací nazýván souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů při odběru, úpravě a dopravě pitné vody včetně manipulací, odvádění, čištění a vypouštění odpadních vod, dodržování provozních
nebo manipulačních řádů,
kanalizačního
řádu, vedení provozní
dokumentace, provozní a fakturační měření, dohled nad provozuschopností vodovodů a kanalizací, příprava podkladů pro výpočet ceny pro vodné a stočné a další
28
související
činnosti. Provozovatelem (odst. (4)) vodovodu nebo kanalizace je pak
osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci a je držitelem povolení k jeho provozování. Odběratelem (odst. (5)) je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci. Mimo pojem kanalizace zákon dále zavádí pojem přípojka (§ 3), kdy kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem (odst. (2)). Vlastníkem přípojky je majitel stavby nebo pozemku nebo stavby připojené na kanalizaci. Kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak. Vnitřní kanalizací (§ 2 odst. (7)) se potom rozumí potrubí určené k odvádění OV, popřípadě i srážkových vod z pozemku nebo stavby až k místu zapojení na přípojku. Vnitřní kanalizace není vodním dílem. § 4 zákona se věnuje plánům rozvoje vodovodů a kanalizací, které si jako základní strategické dokumenty v tomto oboru schvaluje (na dobu min. 10 let) ve své územní působnosti kraj. Velmi důležitý je § 5, věnující se majetkové a provozní evidenci. Jelikož vlastnické vztahy k vodovodům a kanalizacím (vč. přípojek) se nezapisují do katastru nemovitostí a nevztahuje se na ně zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, je místo toho vlastník kanalizace povinen vést na vlastní náklady tzv. majetkovou evidenci jakožto zjednodušenou formu evidence vlastnických vztahů. Vlastník je též na vlastní náklady povinen vést provozní evidenci, tvořenou řadou dokumentů jako např. výkresová dokumentace, nákladové listy, cenové kalkulace, provozní deník atd.. Vybrané údaje z majetkové a provozní evidence musí vlastník každoročně předávat vodoprávnímu úřadu do 28. února. Bližší podrobnosti k majetkové a provozní evidenci uvádí prováděcí vyhláška. Dále jsou uvedena základní práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací. Vlastník je povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování (§ 8). Vlastník
může uzavřít smlouvu o provozování
vodovodu
nebo kanalizace s
provozovatelem. Vlastník, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu
vlastníkem
zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod s odběratelem (§ 8 odst. (6)). Vlastník je povinen zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo kanalizací, a to na dobu nejméně 10 kalendářních let (odst. (11)). Jeho obsah stanoví prováděcí právní předpis. Vlastník kanalizace má právo na
29
úplatu za odvádění odpadních vod ("stočné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace. Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním
odpadních
vod.
Provozovatel je povinen provozovat vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, kanalizačním řádem a dalšími předpisy. Z ekonomického pohledu je velmi důležitá je Hlava IV, věnující se odvádění OV, jejich měření a platbám za ně. Odvedení odpadních vod z pozemku nebo stavby je splněno okamžikem vtoku odpadních vod z kanalizační přípojky do kanalizace. Kanalizací mohou být odváděny odpadní vody jen v míře znečištění a v množství stanoveném v kanalizačním řádu a ve smlouvě o odvádění odpadních vod. V případě, že je kanalizace ukončena čistírnou odpadních vod, není dovoleno
vypouštět
do
kanalizace odpadní vody přes septiky ani přes žumpy (§ 18). § 19 se týká měření odváděných odpadních vod. Množství odpadních vod vypouštěných do kanalizace měří odběratel svým měřicím zařízením, jestliže to stanoví kanalizační řád. Není-li množství vypouštěných odpadních vod měřeno, předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které podle zjištění na vodoměru nebo podle směrných čísel spotřeby vody z vodovodu odebral s připočtením množství vody získané z jiných zdrojů. Množství OV je možné zjistit též odborným výpočtem, jestliže odběratel vodu dodanou vodovodem zčásti spotřebuje bez vypuštění do kanalizace a toto množství je prokazatelně větší než 30 m3 za rok. Těmito způsoby zjištěné množství odpadních vod je podkladem pro vyúčtování stočného. Množství srážkových vod, odváděných do jednotné kanalizace přímo přípojkou nebo přes uliční vpust, pokud není měřeno, se vypočte způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis. Výpočet množství srážkových vod odváděných do jednotné kanalizace musí být uveden ve smlouvě o odvádění odpadních vod. § 20 se věnuje vodnému a stočnému. Stočné má jednosložkovou nebo dvousložkovou formu. Jednosložková forma stočného je součinem ceny podle cenových předpisů (viz 2.3.3.3.) a množství vypouštěných odpadních vod a srážkových vod podle § 19. Dvousložková forma stočného obsahuje složku, která je součinem ceny podle cenových předpisů a množství vypouštěných odpadních vod a srážkových vod podle § 19 a pevnou složku stanovenou v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo ročního množství
30
odebrané vody. Podíl jednotlivých složek stanoví cenový předpis. Způsob výpočtu pevné složky stanoví prováděcí právní předpis. Dvousložková forma stočného bývá v ČR postupně stále více uplatňována, zejména v obcích s menším počtem obyvatel, ale vyšším podílem sezónních odběratelů. Podstatou zavedení pevné složky (nezávislé na skutečně odvedeném množství OV) stočného v rámci dvousložkové formy je, aby náklady na provoz kanalizace nesli i ti uživatelé, kteří mají velmi nízkou spotřebu, tedy např. vlastníci objektů individuální rekreace (RYŠAVÝ, 2007). Stočné se hradí v jednosložkové formě, pokud obec nestanoví obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti
úhradu stočného ve dvousložkové formě, včetně druhu
stanovení pevné složky. Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. V podstatě tedy se právo na fakturaci odvedených srážkových vod týká zejména např. nemovitostí určených k podnikání. Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška je prováděcím předpisem k zákonu o vodovodech a kanalizacích. Vyhláška dále rozvádí pojmosloví v oblasti kanalizací, stanovuje rozsah zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací, uvádí konkrétní požadavky na údaje v majetkové a provozní evidenci (zvlášť pro kanalizace a zvlášť pro ČOV), požadavky na náležitosti smlouvy o odvádění odpadních vod, technické požadavky na kanalizace a ČOV, požadavky na rozbor vzorků OV, uvádí způsob výpočtu množství odvedené vody bez měření (mj. i v návaznosti na směrná čísla roční spotřeby vody dle přílohy č. 12), způsob výpočtu množství srážkových vod bez měření, způsob výpočtu pevné složky stočného při platbě ve dvousložkové formě. Dále uvádí postup a rozsah vyúčtování všech položek výpočtu ceny podle cenových předpisů pro stočné (členění nákladů a následně přiřazení zisku dle kalkulačních tabulek, uvedených v příloze č. 19).
31
2.3.3.3. Předpisy v oblasti regulace cen Cenové předpisy se vztahují mj. k regulaci ceny stočného. Následující odstavce uvádějí výčet nejdůležitějších ustanovení. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů Zákon se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb („zboží“) pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz. Cena je jím definována jako peněžní částka a) sjednaná při nákupu a prodeji (následně rozvádějí další paragrafy) b) zjištěná podle zvláštních předpisů k jiným účelům než k prodeji V Části II zákon pojednává o regulaci cen jakožto stanovení nebo přímém usměrňování výše cen cenovými orgány nebo místními orgány (§ 3). Jako způsoby regulace cen (§ 4 a násl.) jsou uváděny: a) stanovení cen („úředně stanovené ceny“), tedy stanovení ceny určeného druhu zboží cenovým orgánem, a to ceny maximální, pevné nebo minimální. b) usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné podmínky („věcné usměrňování cen“), tedy stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednávání cen. Tyto podmínky se mohou týkat (i) maximálního rozsahu možného zvýšení ceny zboží v určitém časovém období, (ii) maximálního podílu, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, nebo (iii) závazného postupu při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci. c) usměrňování cenových pohybů v čase („časově usměrňované ceny“), tedy ceny zboží, pro sjednání jejichž zvýšení cenový orgán stanoví (i) minimální časový předstih pro ohlášení uvažovaného zvýšení ceny, (ii) minimální lhůtu, po jejímž uplynutí lze uvažované zvýšení ceny uskutečnit, nebo (iii) časově omezený zákaz opětovného zvýšení ceny. d) cenové moratorium, jímž se rozumí časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží. Bývá stanoveno nařízením vlády. Cenové nebo místní orgány stanoví cenovým rozhodnutím zboží, podléhající cenové regulaci jako úředně stanovené ceny, věcně usměrňované ceny a časově usměrňované ceny (§ 10). Rozhodnutí jsou zveřejněna ve věstnících příslušných cenových nebo
32
místních orgánů. Vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška je prováděcím právním předpisem k zákonu o cenách. V § 2 vyhlášky se pro účely regulace cen pomocí úředně stanovených cen nebo věcného usměrňování cen a) za ekonomicky oprávněné náklady považují náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu. Při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží. b) za přiměřený zisk považuje zisk odpovídající obvyklému zisku dlouhodobě dosahovanému při srovnatelných ekonomických činnostech, který zajišťuje přiměřenou návratnost použitého kapitálu v přiměřeném časovém období. Výměr Ministerstva financí, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami Výměr je cenovým rozhodnutím Ministerstva financí jakožto cenového orgánu. Nemá dlouhodobou platnost, každý rok vydává Ministerstvo financí nový Výměr, kterým se ruší Výměr z předchozího roku. Výměr v průběhu roku může být novelizován. Pro tento rok je platný Výměr č. 01/2008. Výměr je rozdělen na části, z nichž Část I. obsahuje seznam zboží, u něhož se uplatňují úředně stanovené ceny a Část II. obsahuje seznam zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrněné ceny. Jednotlivé druhy zboží jsou ve Výměru řazeny podle kódů Standardní klasifikace produkce. Regulace ceny stočného jakožto zboží s věcně usměrňovanou cenou je tedy uvedena v Části II., - Pol. č. 2., kód 90.01 - Odvádění a čištění odpadních vod, z toho jen voda odvedená kanalizací nečištěná a voda odpadní čištěná. V rámci každoročně vycházejících nových výměrů se ustanovení věnující se stočnému nemění, pouze pro rok 2008 je nově zpřesněn požadavek na předložení kalkulace ceny stočného. Pro účely regulace cen zde platí: a) v případě výraznějšího kolísání cen vstupů oprávněně zahrnovaných do nákladů lze
33
při propočtu ekonomicky oprávněných nákladů tyto ceny časově průměrovat s tím však, že průměrná cena nesmí být za daný časový interval záměrně zvýšena, odpisy lze zahrnout do ceny maximálně ve výši skutečně uplatněné prodávajícím, do ceny nelze zahrnovat náklady a tvorbu prostředků na rozvojové potřeby, které jsou dotovány ze státního rozpočtu, ze státních fondů nebo z rozpočtu krajů a obcí, popřípadě hrazeny z jiných zdrojů; b) v případě, že je rozhodnuto o uplatnění dvousložkové formy stočného, může být vyčleněno nejvýše
20 % z celkových ekonomicky oprávněných nákladů a
přiměřeného zisku pro dané období pro výpočet pevné složky; c) za každý další započatý den, kromě prvních 24 hodin nefunkčnosti vodovodního nebo kanalizačního systému musí být na žádost kupujícího poskytnuta přiměřená sleva z pevné složky. Na tuto okolnost musí být kupující ve smlouvě výslovně upozorněn; d) prodávající je povinen předložit kupujícímu na jeho žádost kalkulaci ceny vytvořené podle této položky a to v členění nákladových položek odpovídajícím minimálně příloze č. 19 prováděcí vyhlášky k zákonu o vodovodech a kanalizacích (viz kap. 2.3.3.2.2.); (pozn. odkaz na přílohu č. 19 vyhlášky je ve Výměru uváděn nově až pro rok 2008) e) rozúčtování stočného jednotlivým spotřebitelům se provede podle dohody uzavřené mezi odběratelem a spotřebiteli účastnícími se tohoto rozúčtování. Spotřebitelem se rozumí majitel bytu, uživatel bytu, uživatel nebytových prostorů nebo jiný uživatel nemovitosti včetně odběratelů, kteří nemovitost přímo užívají; f) nedojde-li k dohodě podle písm. e) nejméně s polovinou spotřebitelů provede se rozúčtování podle počtu obyvatelů bytu v závislosti na vybavení bytu a podle počtu a druhu nebytových prostorů (směrná čísla roční potřeby vody). Pevná složka, je-li zvolena dvousložková forma vodného a stočného, se rozúčtuje podle m2 podlahové plochy bytů a nebytových prostorů; g) způsob výpočtu záloh dohodne odběratel se spotřebiteli. Nedojde-li k dohodě nejméně s polovinou spotřebitelů, měsíční zálohy za odpadní vodu odvedenou se pro každé zúčtovací období vypočítají ve výši maximálně jedné dvanáctiny dodávek a to podle skutečné spotřeby vody za předchozí roční období nebo podle směrných čísel roční potřeby vody, vynásobené cenami sjednanými podle stanovených
34
pravidel věcného usměrňování cen. 2.4. Ekonomické aspekty výstavby a provozu zařízení k odvádění a čištění odpadních vod 2.4.1 Uspořádání majetkoprávních vztahů ke stavbám a zařízením pro odvádění a čištění odpadních vod Majetek a jeho vlastnictví hraje v každé ekonomické analýze velmi významnou roli (KREJČÍ a kol., 2002). Ze zákona o vodovodech a kanalizacích, z technických norem a dalších pramenů, literatury a praxe vyplývá, že z majetkového hlediska je možné celý systém odvedení a čištění odpadní vody rozdělit na tři základní skupiny (KREJČÍ a kol., 2002): −
kanalizace pro veřejnou potřebu, zahrnující jednak stokovou síť a její objekty, jednak samotnou čistírnu odpadních vod
−
vnitřní (domovní) kanalizace na soukromé nemovitosti
−
v širším slova smyslu i recipient, tedy vodní tok či nádrž Z jiného hlediska můžeme tento majetek členit též na (KREJČÍ a kol., 2002):
−
infrastrukturní, tedy soubor staveb a zařízení, která jsou pro funkčnost systému nezbytná a obtížně nahraditelná. Jde tedy o stokovou síť včetně objektů, ČOV, nezbytné pozemky a technologická zařízení pevně spojená se stavbami. Součástí tohoto majetku jsou i příslušné dokumentace a informace.
−
provozní, který představují potřebné, avšak nahraditelné movité i nemovité věci, které umožňují zajišťování provozu. Zejména se jedná o provozní a administrativní budovy, provozní dvory, vozidla a speciální mechanismy, garáže, dílny, výpočetní technika apod.. V návaznosti na toto rozdělení můžeme poté rozlišovat dva základní modely
vlastnictví, a to: −
smíšený model, kdy jeden subjekt má ve vlastnictví jak infrastrukturní, tak i provozní majetek. V rámci vývoje byla častá situace, že takto vytvořené subjekty byly zpravidla obchodní společnosti, v nichž ovšem měly vysokou majoritu obce. V řadě případů však obce z různých důvodů prodaly svoje podíly (nebo dispoziční práva k nim) soukromým firmám. Jednorázově tímto získaly finanční prostředky, ale
35
dlouhodobě až natrvalo rezignovaly na možnost ovlivňovat nejen hospodaření a ceny, ale i rozvoj infrastruktury. Určitou variantou smíšeného modelu je tzv. magistrátní (nebo obecní) model, kdy město nebo obec vlastní infrastrukturu a také ji provozuje ve vlastní režii. −
oddělený model, kdy provozní majetek je ve vlastnictví jiného subjektu než majetek infrastrukturní. Je v současnosti velmi rozšířen. Oba tyto vlastnické subjekty spolu uzavírají smlouvu o provozování, které může mít, v návaznosti na místní podmínky formu smlouvy o poskytování služeb, smlouvy nájemní apod.. Vzájemné vztahy potom mohou být definovány buďto volně, kdy provozovatel zajišťuje např. jen nejnutnější provozní a obslužné úkony, až po relativně těsnoui vazbu kdy se provozovatel může podílet i na rozvoji infrastruktury. Nejčastější formou je pronájem infrastruktury vlastníkem provozovateli. Z formy modelu a podoby nájemní či provozní smlouvy se dále odvíjí charakter
ekonomiky vlastnických subjektů. Z tohoto hlediska panuje značná různorodost, vyplývající z toho, že vlastnické subjekty mohou být jak veřejnoprávní instituce (např. obce), tak i obchodní společnosti, vlastněné buď převážně obcemi nebo převážně soukromými osobami či firmami. V návaznosti na tom je důležité hledisko ekonomická motivace, jež je odlišná u obcí a u soukromých firem. Obce preferují komunálněpolitická hlediska (minimální ceny, přiměřený rozvoj služeb, volitelnost v dalším volebním období, veřejný zájem atd.), zatímco soukromé subjekty logicky preferují ekonomicko-marketingové pojetí (zisky, kvalita služeb, efektivnost apod.). Nalezení souladu mezi těmito zájmy bývá často obtížné a je zapotřebí hledat přijatelné kompromisy nebo akceptovat hlediska ekonomicky nebo politicky silnějšího subjektu. Vnitřní (domovní) kanalizace je sice technicky součástí systému odvádění a čištění odpadních vod, ale z ekonomického hlediska je téměř vždy součástí soukromého majetku, zpravidla nemovitosti napojené přípojkou na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Ekonomicky je podstatné, že pořizovací ani provozní náklady převážně nevstupují do ekonomiky kanalizace pro veřejnou potřebu, ale do ekonomiky vlastníka připojené nemovitosti. Ekonomika kanalizace pro veřejnou potřebu může být však ovlivněna nepřímo, např. jakostí vypouštěných odpadních vod. Ekonomicky opačné působení (působení kanalizace pro veřejnou potřebu na ekonomiku vlastníka nemovitosti) je poměrně výraznější. Jeho základem je cena služby (stočné), ale i technické parametry
36
(dostupnost, kapacita, výškové poměry) a koncepce řešení (kanalizace jednotná, oddílná či polooddílná). 2.4.2. Ekonomika provozu kanalizace a kořenové čistírny odpadních vod Odběratel, tedy de facto vlastník nemovitosti napojené na kanalizaci nemůže volit z nabídky různých poskytovatelů služeb, nýbrž je odkázán na poskytovatele, který vlastní/ provozuje zařízení k odvádění a čištění odpadních vod v příslušné lokalitě. Ekonomicky tedy je tato služba téměř výhradně věcí poptávky, nikoliv nabídky (KREJČÍ a kol., 2002). Poskytovatel tedy plní úlohu přirozeného monopolu. Podle poznatků je nositel tohoto monopolu vlastník infrastruktury, nikoliv její provozovatel (KREJČÍ a kol., 2002). Průvodním rysem monopolistického chování je tlak na růst ceny. Ten dle zákona poptávky je provázen poklesem odbytu, což má za následek další růst ceny atd.. Z těchto poznatků plyne, že vyvstává potřeba regulace tohoto přirozeného monopolu, která obecně musí být podložena zákonem. Toto je v České republice řešeno formou regulace cen zákonem o cenách, jež je popsáno v kapitole 2.3.3.3.. Z nákladového hlediska a struktury mají zařízení k odvádění a čištění odpadních vod mnoho společného s ostatními obory technické infrastruktury. Společnými znaky jsou zejména (KREJČÍ a kol., 2002): −
vysoké pořizovací náklady
−
dlouhý reprodukční cyklus
−
diverzifikované podmínky pro zdroje financování nákladů Pořizovací (investiční) náklady systému odvádění a čištění odpadních vod jsou velmi
vysoké, stavební a technologická náročnost pořízení prakticky až na výjimky nepřipouští možnost samofinancování. Pravidlem zde proto bývá zapojení vnějších zdrojů. V první řadě se pořizovatelé logicky orientují na zdroje nenávratné, tedy dotace (ze zdrojů veřejných financí). Na druhém místě v pořadí zájmu pořizovatelů jsou nekomerční úvěry, podporující veřejně prospěšné investice. Jedná se většinou o poskytnuté prostředky s dlouhou dobou splatnosti a nízkou úrokovou sazbou (pod úrovní komerčních úvěrů). Na dalším místě jsou poté cizí zdroje komerčního charakteru, tedy úvěry komerčních bank. Celková hodnota pořizovacích nákladů zařízení na odvádění a čištění odpadních vod je utvořena na trhu zhotovitelů, kteří se ucházejí o získání zakázky na výstavbu a
37
pořízení těchto zařízení ve veřejné soutěži. Věc pořízení nebo rekonstrukce vnitřní (domovní) kanalizace bývá prakticky téměř vždy věcí vlastníka příslušné nemovitosti. Na náklady pořizovací poté během období provozu pořízeného majetku navazují náklady provozní. V případě obchodních společností vstupují pořizovací náklady do provozních nákladů jako odpisy, mající za úkol umožnit (prostou) reprodukci majetku. V případě, že infrastrukturní (nebo i provozní) majetek vlastní veřejnoprávní subjekt – např. obec, není odepisování majetku povinné (KREJČÍ a kol., 2002; též Český účetní standard č. 512, bod 4.9). Tím je možné docílit nižších provozních nákladů (oproti tomu ale i chybí zdroj financování obnovy majetku). U odděleného modelu provozování systému odvádění a čištění odpadních vod tvoří specifickou část provozních nákladů nájemné. Jde o odměnu za pronájem provozovaného majetku provozní
společnosti. Jeho hodnotu určí vlastník
infrastrukturního majetku. Vypočte se jako součin množství (m3) fakturovaných odpadních vod a sazby položky nájemného v kalkulačním vzorci (PYTL a kol., 2004). Nájemné tvoří v praxi průměrně kolem 30 % nákladů ve stočném (PYTL a kol., 2004). Jednotlivé položky provozních nákladů systému odvádění a čištění odpadních vod můžeme rozdělit takto (PYTL a kol., 2004): −
materiál, ochranné pomůcky, energie, mzdové náklady, opravy, služby, režie
−
poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (pokud pro vlastníka/provozovatele plyne zákonná povinnost jejich platby)
−
platby za odstraňování čistírenských kalů (formou přímých položek nákladů za nakupované dodávky nebo vnitropodnikovými náklady při likvidaci ve vlastní režii)
−
nájemné a v neposlední řadě též odpisy majetku u smíšeného modelu vlastnictví. Spotřeba materiálu se zahrnuje zejména pro činnosti jež se vážou k údržbám a
opravám, např. barvy, maziva, chemikálie, armatury, spojovací materiál, náhradní díly, oleje, plyn atd.. Spotřeba elektrické energie závisí na konstrukci ČOV a použité technologii. Větší čistírny vyžadují velkou spotřebu elektrické energie na funkci čerpadel, dmychadel, kalolisů, popř . dekantační odstředivky atd.. Další objem elektrické energie spotřebuje technické zabezpečení, osvětlení, měření atd.. Důležitým parametrem spotřeby
38
elektrické energie je objem přiváděných odpadních vod a také balastních vod balastních vod při přívalových srážkách (zejména tyto se podílejí na přečerpávání objemu odpadních vod a zvyšují tak spotřebu energie). Obecně je uváděno, že vegetační kořenové čistírny jsou nenáročné na spotřebu elektrické energie, jelikož jejich technologie (zejména sekundární biologický stupeň čištění) není tvořena velkými strojními zařízeními náročnými na její spotřebu. (HLAVÍNEK, 2006) uvažuje, že u čistíren pro 200 až 500 obyvatel lze očekávat celkovou spotřebu elektrické energie do 60 až 70 kWh na obyvatele a rok. Mzdy a zdravotní a sociální pojištění souvisí s objemem prací a činností při provozování ČOV a kanalizace. Tyto položky závisí na velikosti ČOV a rozsahu povinností (velká část jich je dána provozním řádem). Čerpání těchto položek je odvislé od počtu odpracovaných hodin pracovníků. Z hlediska kořenových čistíren je v literatuře a poznatcích z praxe často uváděno, že provoz kořenové čistírny je velmi nenáročný a průměrně vyžaduje cca dvě hodiny práce denně (kontrola, zápis průtoku, drobná údržba). U odstraňování česlových shrabků, písku a kalů výše nákladů závisí na způsobu odstraňování a na místních podmínkách, určujících například ceny skládkování odpadů. U odstraňování usazenin ze usazovacích nádrží se náklady mohou pohybovat, podle místních podmínek, vlastností a využitelnosti usazenin a podle provádějící firmy, ve stovkách i tisících korun za krychlový metr (HLAVÍNEK, 2006). Objem oprav souvisí s jejich plánovaným objemem a se stavem jednotlivých zařízení. Ostatní provozní náklady zahrnují spektrum různých nákladů. Může se jednat o nákup služeb externích dodavatelů, poplatky za vypouštění odpadních vod atd.. Výraznou položkou jsou náklady na rozbory a další laboratorní výkony při sledování kvality přiváděných a vypouštěných odpadních vod. Minimální roční četnost těchto rozborů je stanovena Nařízením vlády č. 61/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dalšími nákladovými položkami nákladů bývá výrobní a správní režie. Výrobní režií rozumíme náklady na funkci výrobního střediska, zejm náklady na provoz sídla, ochranné pomůcky, nářadí, vedení střediska atd.. Výrobní režie je, v návaznosti na usměrnění ceny (2.3.3.3.) možná do ceny stočného zahrnout pouze v alikvotním podílu. Obvykle bývají její hodnoty nižší než je celková režie vodárenských společností (PYTL a kol., 2004). Správní režií rozumíme sumu nákladů, souvisejících s funkcí správy
39
společnosti (provoz sídla a skladů, administrativa, zásobovací nebo odbytová režie). Usměrnění ceny správní režie je podobné jako u výrobní režie. Oproti nákladům jsou v rámci odvádění a čištění odpadních vod generovány příjmy ve formě stočného. Stočné je dle § 8 odst. 11) zákona č. 274/2001 Sb., cenou za službu spojenou s odváděním, čištěním a případně zneškodňováním odpadních vod. Cena stočného je základním zdrojem financování provozu ČOV a kanalizací, (PYTL a kol., 2004) vznikají příjmy provozovatele (provozní společnosti). Stočné je též zdrojem krytí provozních nákladů provozovatele. Vypočte se jako součin ceny za 1m3 odváděné odpadní vody a množství fakturovaných odvedených odpadních vod, včetně fakturovaných vod srážkových (viz. 2.3.3.2.2.). Cena stočného je regulována cenovými Výměry Ministerstva financí (viz 2.3.3.3.). Cena je stanovena v Kč na 1 m 3 odvedených odpadních vod. Měla by pokrýt celkové nutné provozní náklady na ČOV a přiměřený zisk provozovatele (ten se neuvažuje pokud je provozovatelem veřejnoprávní subjekt). Celková cena na 1 m3 je vypočtena jako podíl oprávněných provozních nákladů dle kalkulačních položek a jednotek množství (m3). Skladba ceny se tvoří členěním nákladů dle kalkulace. Způsob uspořádání nákladových položek je doporučen v příloze č. 19 prováděcí vyhlášky k zákonu o vodovodech a kanalizacích. 2.4.3. Možnosti získání dotací a návratných finančních výpomocí na výstavbu a rekonstrukci staveb a zařízení na odvádění a čištění odpadních vod V rámci programů podpory regionálního rozvoje existuje množství zdrojů a podpor, z nichž je možné investice na výstavbu ČOV získat. Tyto zdroje můžeme rozdělit na: −
dotace, tedy finanční zdroje určené zejména k pořízení dlouhodobého majetku. Dotace dělíme na vratné (tzv. návratné finanční výpomoci) a nevratné.
−
garance a záruky, např. v podobě záruky za poskytnutí úvěru třetí osobou atd.
2.4.3.1. Národní zdroje 2.4.3.1.1. Státní fond životního prostředí (SFŽP) Státní fond životního prostředí České republiky je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí. Fond byl zřízen a jeho činnost je legislativně upravena zákonem č. 388/1991
40
Sb., na který navazují prováděcí předpisy - Statut Fondu, Jednací řád Rady Fondu, Směrnice Ministerstva životního prostředí o poskytování finančních prostředků z Fondu a Přílohy Směrnice, které upravují podmínky pro poskytování podpory pro příslušné období. Státní fond životního prostředí je též zprostředkujícím subjektem pro část Operačního programu Infrastruktura (programové období 2004 – 2006) a od roku 2007 pro Operační program Životní prostředí (viz. Kapitola 2.4.3.2.1.2.). V rámci národních programů fondu se podpora v roce 2008 poskytuje žadatelům na základě Směrnice Ministerstva životního prostředí č. 13/2006 o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí ČR. Jednotlivé programy podpory jsou uvedeny v Příloze I. a v Příloze II. této Směrnice. Programy podpory v Příloze I. zahrnují oblasti ochrany vod, ochrany ovzduší, ochranu a využívání přírodních zdrojů, nakládání s odpady a environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Příloha II. zahrnuje podporu využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). V rámci oblasti ochrany vod Přílohy I. je důležitý zejména program 1.5. - Rozšíření kanalizačních systémů. Podpora je směřována na projekty u zdrojů znečištění, v nichž se na vybudovanou kanalizaci (oddílnou splaškovou nebo jednotnou), jejíž součástí je kapacitně vyhovující čistírna odpadních vod, připojuje další zdroj znečištění velikosti od 150 EO. Žadatelem a předkladatelem projektů mohou být obce (zákon č. 128/200 o Sb., o obcích), svazky obcí, obecně prospěšné společnosti (zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech), občanská sdružení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů), nadace a nadační fondy (zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech), příspěvkové organizace zřízené obcemi. Důležité je rovněž uvést, že podpory ze SFŽP jakožto národního zdroje financování jsou nyní nahrazovány podporami z fondů Evropské unie (v Programovém období 2007 - 2013 zejména Operační program Životní prostředí, regionální operační programy a Program rozvoje venkova). V období před vstupem České republiky do Evropské unie představovaly podpory výstavby kanalizací a čistíren odpadních vod Fondem mnohem větší finanční objem. V období let 1992 - 1997 vynaložil SFŽP 20,83 mld. Kč a podpořil výstavbu či rekonstrukci 469 čistíren odpadních vod a kanalizací (ZPRÁVA O STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ZA ROK 1997).
41
2.4.3.1.2. Program revitalizace říčních systémů (PRŘS) Program byl přijat na základě Usnesení vlády České republiky č. 373 ze dne 20. května 1992. Jeho cílem je vytvořit podmínky pro obnovu přírodního prostředí i zdrojů užívaných člověkem. Program revitalizace předpokládá postupné naplňování a realizaci opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti, příznivému uspořádání vodních poměrů a takovému uspořádání funkčního využití území, které zajišťuje ochranu přírodních i kulturních hodnot krajiny . Programy podpory jsou zaměřené zejména na revitalizaci přirozené funkce vodních toků, prvky ekologické stability vázané na vodní režim, retenční schopnost krajiny. Z pohledu odvádění a čištění odpadních vod je podstatný podprogram podpory 215 117 - Výstavba a obnova ČOV a kanalizace vč. zakládání umělých mokřadů. Jedná se o speciální podprogram, zaměřený pouze na akce na které bylo vydáno rozhodnutí o přidělení dotace v roce 2003 a dříve. Vybrány byly pouze akce schválené ministrem životního prostředí a s prokázaným mimořádným dopadem na ochranu přírody a krajiny (např. nacházející se ve zvláště chráněném území, v soustavě NATURA 2000, v územích s mimořádným zájmem ochrany vod (např. ochranná pásma vodních zdrojů, lososové a kaprové vody) a tvořící souvislý celek s akcemi realizovanými za finanční podpory z Programu revitalizace a Programu péče o krajinu) a dalšími speciálními podmínkami (konkrétní technické provedení a vymezení typu žadatele – obec, svazek obcí nebo akciová společnost vodovodů a kanalizací). Finanční prostředky na investiční akci výstavby ČOV lze poskytnout do výše, která je závislá na projektované kapacitě EO a pohybuje se v rozmezí 6 – 25 mil. Kč. 2.4.3.1.3. Dotační programy Jihomoravského kraje Jihomoravský kraj poskytuje v rámci svého Fondu životního prostředí nevratné dotace na investiční záměry s výsledkem zvýšení podílu obyvatelstva napojených na kanalizaci a zvýšení podílu čištěných OV. Dlužno ovšem dodat, že dotace v rámci těchto pravidel nemohou být poskytnuty na výstavbu kořenových čistíren ani biologických rybníků a další přírodních způsobů čištění. Krom toho má kraj svůj vlastní dotační program na tvorbu projektů v oblasti odkanalizování a čištění odpadních vod. Maximální výše podpory na jednu akci je 500 000 Kč.
42
2.4.3.2. Zahraniční zdroje 2.4.3.2.1. Evropská unie Finanční pomoc Evropské unie do oblasti ČOV lze rozdělit do několika sektorů v návaznosti na jednotlivé politiky a strategie EU na: −
finanční pomoc v rámci Politiky hospodářské a sociální soudržnosti
−
finanční pomoc v rámci Společné zemědělské politiky (Common Agricultural Policy – CAP)
2.4.3.2.1.2. Finanční pomoc v rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti Politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS) je jednou z nejvýznamnějších politik Evropské unie, přičemž se v této souvislosti lze setkat též s názvem Regionální a strukturální politika (RP/SP). Náleží jí přibližně 36 % rozpočtu EU. Její úsilí je zaměřeno především na snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony EU, tzn. že největší podpora směřuje do nejvíce strukturálně postižených regionů, ostrovů a venkovských oblastí členských zemí. Podpora v rámci této politiky je zaměřena zejména do oblasti posilování konkurenceschopnosti jednotlivých regionů formou financování rozvoje regionální infrastruktury, lidských zdrojů, podnikatelského sektoru a spolupráce příhraničních regionů. Pro srovnatelnost regionů na evropské úrovni byla zřízena NUTS neboli nomenklatura územních statistických jednotek (z francouzského Nomenclature des unités territoriales statistiques), která byla vytvořena Evropským úřadem pro statistiku (EUROSTAT) k jednotné a konzistentní struktuře územního srovnávání a distribuci prostředků. Pro politiku HSS jsou nejdůležitější jednotky NUTS úrovně II (tzv. regiony soudržnosti) a III (kraje). Politika HSS je založena na několika základních principech, a to principech programování, partnerství, koncentrace, adicionality a monitorování. V rámci programového období 2007 – 2013 je pro financování vyčleněno 308 041 000 000 €. Politika HSS sleduje v období 2007 – 2013 tři cíle: −
Cíl Konvergence
−
Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost
−
Cíl Evropská územní spolupráce Hlavním nástrojem realizace politiky HSS jsou poté strukturální fondy:
43
−
Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)
−
Evropský sociální fond (ESF) Krom těchto dvou fondů existuje ještě Fond soudržnosti (FS), který je na rozdíl od
strukturálních fondů určený na podporu rozvoje chudších států, nikoli regionů. Nejvyšším strategickým dokumentem pro realizaci politiky HSS v období 2007 – 2013 jsou na evropské úrovni Strategické obecné zásady společenství (SOZS), kde jsou definovány hlavní priority politiky HSS. Návazně si pak každý stát zpracovává svůj Národní rozvojový plán (NRP), v němž jsou vymezeny hlavní rozvojové priority země. Pro nalezení souladu mezi SOZS a NRP je poté mezi Evropskou komisí a členskými státy vyjednáván Národní strategický referenční rámec (NSRR). Ten popisuje strategie, řízení a koordinaci politiky HSS v členském státu. NSRR v ČR představuje celkem 26 Operačních programů (OP), které představují pro potenciální žadatele nejdůležitější dokumenty. V rámci OP jsou rozpracovány jednotlivé cíle a prioritní osy NRP/NSRR do specifických cílů, prioritních os a oblastí podpory. Soustava OP v ČR zahrnuje: −
pro Cíl Konvergence osm tematických operačních programů a sedm regionálních operačních programů (ROP – na úrovni regionů soudržnosti NUTS II)
−
pro Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost dva operační programy pro Hlavní město Praha
−
pro Cíl Evropská územní spolupráce devět operačních programů na přeshraniční až nadnárodní úrovni Z pohledu odvádění a čištění odpadních vod je v rámci Cíle Konvergence důležitý
tematický Operační program Životní prostředí (OPŽP). Dotace na ČOV a kanalizace je možné v OPŽP získat v rámci prioritní osy 1 – Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní, oblasti podpory 1.1. - Snížení znečištění vod, pro obce zejména podoblasti 1.1.1. - Snížení znečištění z komunálních zdrojů. Typově jsou podporovány projekty výstavby, rekonstrukce a intenzifikace centrálních ČOV v aglomeracích nad 2000 EO včetně zavedení odstraňování dusíku a celkového fosforu a vhodného řešení kalového hospodářství v souladu splatnými předpisy ČR i EU. Dále pak výstavba, rekonstrukce a dostavba stokových systémů sloužících veřejné potřebě v aglomeracích nad 2000 EO. Podpora může být směřována i do obcí s méně než 2000 EO, ovšem pouze v územích vyžadujících zvláštní ochranu, tj. národní parky a chráněné krajinné oblasti včetně jejich
44
ochranných pásem, lokality soustavy Natura 2000, ochranná pásma vodních zdrojů, ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a v povodí vodního díla Nové Mlýny. Míra spolufinancování může činit až 85 % veřejných způsobilých výdajů. Oprávněnými žadateli o finanční podporu mohou být obce, svazky obcí, kraje, organizační složky státu, příspěvkové organizace a podnikatelské subjekty. 2.4.3.2.1.3. Finanční pomoc v rámci Společné zemědělské politiky (SZP) Společná zemědělská politika se objevila již ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství podepsané v Římě v roce 1957. V rámci vývoje byla zpočátku jejím hlavním nástrojem zejména regulace cen. Tato koncepce v průběhu let nabyla mnohem komplexnějšího charakteru. Současným cílem je vytvořit udržitelný rámec
pro
budoucí
rozvoj
venkova
prostřednictvím
zvyšování
jeho
konkurenceschopnosti, vytvářením podmínek pro udržení a vznik nových pracovních příležitostí na venkově, diverzifikační činnosti zemědělců a dalších podnikatelů na venkově pro ekonomický rozvoj venkova a vytváření nových zdrojů příjmů jeho obyvatel pro stabilizaci venkovského osídlení. V rámci období 2007 – 2013 je novinkou, že do Společné zemědělské politiky byla přesunuta politika rozvoje venkova (jakožto hlavního prostředí pro zemědělství) jako její II. pilíř. Politika rozvoje venkova byla dříve součástí politiky HSS. SZP bude v tomto období financována ze dvou fondů EU: −
Evropského zemědělského garančního fondu (EAGF)
−
Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD),
přičemž ani jeden z těchto dvou fondů není strukturálním fondem. EAFRD je fondem nově vzniklým (r. 2005) a finanční prostředky z něj budou právě směřovány do oblasti rozvoje venkova. Základními strategickými dokumenty jsou na evropské úrovni Politika rozvoje venkova EU a Strategické zásady rozvoje venkova na období 2007 – 2013, jimiž jsou definovány a rozvedeny hlavní strategické osy. Národní strategický plán rozvoje venkova (NSPRV) a na něj navazující Program rozvoje venkova (PRV) jsou poté programové dokumenty na úrovni jednotlivých členských států a realizují se prostřednictvím souboru opatření. Hlavním a řídícím orgánem zodpovědným za tvorbu a následnou realizaci PRV v ČR
45
je MZe. Finanční podpora v rámci PRV je směřována do čtyř os: −
Osa I. Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví
−
Osa II. Zlepšování životního prostředí a krajiny
−
Osa III. Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova
−
Osa IV. LEADER Z pohledu odvádění a čištění odpadních vod je v rámci PRV velmi důležitá Osa III,
zaměřená nejen na podporu samotných zemědělců, ale právě i na podporu rozvoje venkova, jeho infrastruktury a prostředí. V rámci ní je podstatná Skupina opatření III.2 Opatření ke zlepšení kvality života ve venkovských oblastech – opatření III.2.1 Obnova a rozvoj vesnic, občanské vybavení a služby – v rámci něj poté podopatření III.2.1.1 Obnova a rozvoj vesnic. Krom jiných akcí zde budou podpořeny investice do základní vodohospodářské infrastruktury obcí (vodovody, kanalizace, ČOV) a ostatní technické infrastruktury. V tomto ohledu bude finanční pomoc směřována do obcí s méně než 2000 EO (obce nad 2000 EO jsou podporovány v rámci OPŽP, spadajícího pod politiku HSS). Žadateli mohou být v tomto ohledu obce, sdružení obcí, popř. i neziskové organizace, církve, zájmová sdružení právnických osob. Podopatření III.2.1.1. je rozděleno na skupinu a) a skupinu b), jež se liší tím, že investiční akce ve skupině b) zakládají veřejnou podporu, zatímco akce ve skupině a) nikoli (dle článků 87 a 88 Smlouvy o založení Evropských společenství). Maximální výše podpory u akcí ve skupině a) činí až 90 % způsobilých výdajů a může dosáhnout až 40 mil. Kč. Maximální výše podpory u akcí ve skupině b) je odvislá od regionální mapy veřejné podpory dle příslušného rozhodnutí Evropské komise. Způsobilé výdaje jsou zejména stavební a technologické výdaje na budování a rekonstrukci kanalizací pro veřejnou potřebu, ČOV (kořenových, biologických, domovních) včetně doprovodné technické infrastruktury, dále i nákup budov a pozemků (do 10 % celkových uznatelných nákladů) a zpracování projektové (20 000 Kč) a technické dokumentace (80 000 Kč). Vlastní podávání projektů, ucházejících se o přidělení dotace z PRV probíhá v návaznosti na výzvy , vyhlašované MZe v kolech pro jednotlivá opatření a skupiny opatření.
46
2.4.3.2.2. Finanční pomoc Švýcarska Tato možnost finanční výpomoci představuje poměrně velká očekávání do budoucna. Dne 20.12. 2007 byla v Bernu podepsána „Rámcová dohoda mezi vládou České republiky a Švýcarskou federální radou ve věci implementace Programu švýcarsko – české spolupráce na snížení hospodářských a sociálních rozdílů v rámci rozšířené Evropské unie“. „Rámcová dohoda“, stanovující rámcové podmínky pro předkládání a schvalování návrhů projektů/programů a jejich následnou realizaci, umožní České republice přijímat do r. 2011 finanční pomoc Švýcarska ve výši 109,780 mil. CHF. Předpokládaný termín zahájení předkládání návrhů projektů je 2. čtvrtletí r. 2008. V rámci dohody jsou určeny hlavní strategické zásady, které zahrnují zejména zaměření finanční pomoci. Dohoda vymezuje celkem 4 směry financování: bezpečnost, stabilita a podpora reforem, životní prostředí a infrastruktura, podpora soukromého sektoru a rozvoj lidských zdrojů. Finanční pomoc bude směřována zejména do tří okrajových a méně rozvinutých regionů (NUTS III), v nichž bude vynaloženo nejméně 40 % příspěvků. V rámci zaměření č. 2 – Životní prostředí a infrastruktura – Čísla zaměření 2.1. - Obnova a modernizace základní infrastruktury a zlepšení životního prostředí je z pohledu odvádění a čištění odpadních vod významný zejména Cíl 1, požadující posílit služby spojené s infrastrukturou na úrovni obcí s cílem zvýšit životní úroveň a podporovat hospodářský rozvoj. Minimální hodnota jednoho uznatelného projektu činí 8 milionů CHF. Jednou z podporovaných oblastí tohoto cíle je právě udržitelné nakládání s odpadními vodami, zaměřené pokud možno na úpravu odpadní vody v obcích. Indikativní alokace finančních prostředků směřovaných do všech tří cílů této oblasti zaměření činí max. 29 milionů CHF. Číslo zaměření 2.2. - Zlepšení životního prostředí zahrnuje navíc Environmentální expertní fond s cílem podporovat kapacity plánování ve veřejné správě a zajišťovat transfer znalostí. Uznatelnými projekty jsou zejména studie politik, strategické plánování a transfer znalostí v oblasti životního prostředí (zejm. ochrana přírody, odpadové hospodářství, malé čističky odpadních vod). Indikativní alokace finančních prostředků směřovaných do této oblasti zaměření činí max. 1 milion CHF. Dohromady tedy je z celkové částky počítáno s alokací 30 milionů CHF do zaměření č. 2. Pro aktuální informace o dalším vývoji Programu švýcarskočeské spolupráce byla Ministerstvem financí jakožto zprostředkujícím orgánem zřízena internetová doména http://www.swiss-contribution.cz/ .
47
3. Metodika Tato práce se, v souladu se zformulovaným cílem zabývá hodnocením ekonomických aspektů čistíren odpadních vod. Pro účely práce byly vybrány čtyři subjekty, které jsou provozovateli kanalizace a na ni navazující VKČ. Jedná se o následující subjekty: −
Obec Čehovice (okres Prostějov)
−
Obec Dražovice (okres Vyškov)
−
Obec Hostětín (okres Uherské Hradiště)
−
Lesní škola Jezírko, pracoviště Střediska ekologické výchovy Lipka (okres Brnoměsto) Prvotním krokem byla přesná identifikace studovaných subjektů a charakteristika
fyzickogeografických a socioekonomických podmínek v rámci území, kde se subjekt nachází. Přesnou identifikaci subjektů jsem provedl na základě následujících údajů: −
u obcí dle IČZÚJ, ID obce, IČ obce, kódů okresů dle ČSÚ a kódů NUTS
−
tyto údaje byly u obcí doplněny všeobecnými a základními geografickými údaji o nich
−
u Lesní školy Jezírko zejm. IČ a kód OKEČ
−
zakreslení do přehledné mapy Tyto údaje byly získány z následujících zdrojů:
−
internetové stránky jednotlivých subjektů
−
Portál Města a obce online, dostupný na www stránkách mesta.obce.cz
−
Informační systém o území, dostupný na www stránkách www.isu.cz
−
Obchodní rejstřík, dostupný na www stránkách www.justice.org
−
informace o subjektech na www stránkách cs.wikipedia.org
−
internetový mapový portál www.mapy.cz Charakteristika fyzickogeografických podmínek byla rozčleněna na oddíly týkající se
geomorfologie, geologie, klimatických poměrů a hydrografických poměrů. Informace byly získány z následujících mapových a internetových zdrojů: −
Geologická mapa ČSR
−
Mapa klimatických oblastí ČSR (Quitt)
−
Geomorfologické členění ČR
−
Hydroekologický
informační
systém
(HEIS),
dostupný
na
stránkách 48
www.voda.mze.cz Pro popis socioekonomických podmínek byly použity zejména údaje o obyvatelstvu a charakteru zástavby jednotlivých subjektů. Zdroje pro získání těchto informací byly použity následující: −
údaje ze Sčítání lidu, bytů a domů z r. 2001, dostupné na www stránkách Českého statistického úřadu (ČSÚ) www.czso.cz
−
údaje z jednotlivých ročenek Malého lexikonu obcí ČR Toto vymezení základních podmínek je následováno zaměřením na vlastní objekty
kanalizací a VKČ, provozované jednotlivými subjekty. Další část je proto věnována popisu jednotlivých VKČ, jejich uspořádání a konkrétních technických parametrů. Tyto informace byly získány následujícím způsobem −
u VKČ v obci Hostětín byly použity informace o VKČ na www stránkách www.hostetin.veronica.cz , v platném provozním řádu ČOV, v projektové dokumentaci k ČOV a kanalizaci, zpracované firmou VH Atelier a z majetkové a provozní evidence ČOV.
−
u VKČ v obci Dražovice byly údaje získány z článku „Zkušenosti ze sledování a z provozu KČOV Dražovice u Vyškova“ (ROZKOŠNÝ, 2005), z údajů v projektové dokumentaci k ČOV a z majetkové a provozní evidence ČOV
−
u VKČ Čehovice byly údaje získány z projektové dokumentace k ČOV a z majetkové a provozní evidence ČOV
−
u VKČ v Lesní škole Jezírko byly údaje získány z projektové dokumentace k ČOV Následuje zaměření na nákladovou a výnosovou stránku (výdajovou a příjmovou)
stránku VKČ. Náklady na pořízení VKČ jsem u všech subjektů zjistil po konzultaci s osobami z příslušných subjektů, se kterými byla vedena spolupráce na tvorbě této práce, a z údajů o dlouhodobém hmotném majetku (DHM), vedených subjekty. U tří obcí, provozujících VKČ jsem údaje o provozních nákladech, vynaložených na provoz VKČ a příjmech ze stočného zjistil z Výkazů o plnění rozpočtů územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Bylo zachováno odvětvové a druhové členění dle paragrafů a příjmových a výdajových položek podle rozpočtové skladby pro územní samosprávné celky dle Vyhlášky č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě. Druhové členění výdajových položek v rámci rozpočtové skladby se v zásadě dělí na třídu 5, obsahující běžné výdaje a třídu 6, obsahující kapitálové výdaje. Celkové výdaje na
49
paragraf 2321 - Odvádění a čištění odpadních vod a nakládání s kaly tedy potom obsahují běžné i kapitálové výdaje dohromady. Z důvodů orientace pouze na běžné provozní náklady (výdaje), vztahující se k provozu VKČ proto byla pro některá následná hodnocení kapitálová třída 6 z celkových výdajů odečtena. V obci Čehovice nejsou, počínaje rokem 2005 do paragrafu 2321 těchto výkazů zahrnovány mzdové náklady, jelikož, podle sdělení starosty obce se údržbě čistírny věnuje pracovník, který zároveň vykonává téměř veškeré veřejné práce v obci. Je proto obtížné celkové mzdové náklady rozřadit jednotlivým vykonávaným činnostem. Pro následující roky bylo proto, po konzultaci se starostou
počítáno s částkou 36 000 Kč na platy zaměstnanců,
podobnou nákladům z roku 2005,
která podle slov starosty je poměrně reálným
odhadem poměrné části pracovní doby, jež pracovník věnuje práci a údržbě na VKČ. K této sumě byla připočtena úměrná míra nákladů na sociální a zdravotní pojištění. U VKČ Dražovice ve výkazech o plnění rozpočtu obce nebyly na paragraf 2321 v letech 2001 a 2002 připisovány mzdové náklady, jelikož byly, podle sdělení obecního úřadu zaznamenávány na jiný paragraf, zahrnující více odvětví prací. Byla proto po dohodě s paní účetní stanovena částka 106 000 Kč, podobná částce z roku 2003 a úměrná míra sociálního a zdravotního pojištění, jako reálný odhad tehdy skutečně vynaloženého množství mzdových nákladů. Další úprava musela být provedena u obce Hostětín, jelikož položka mzdových nákladů, připsaná k paragrafu 2321 zahrnuje platy a sociální a zdravotní pojištění pracovníka, který vykonával téměř všechny veřejně prospěšné práce v obci. Korekce částek uvedených ve výkazu byla, po konzultaci s paní Studeníkovou z obecního úřadu, provedena v r. 2006 na polovinu nákladů na platy a sociální a zdravotní pojištění a v r. 2007 na třetinu. U VKČ Lesní školy Jezírko byly náklady na provoz VKČ zjištěny dle faktur, vztahujících se k výdajům na VKČ, konzultace s účetní střediska a z odpisového plánu inventární karty VKČ. Mzdové náklady na správu a údržbu byly, po konzultaci přímo se správcem VKČ zjištěny na základě správcova reálného odhadu času stráveného údržbou (10 hodin ročně) a průměrných hodinových mzdových nákladů, vypočtených podle údaje o průměrné měsíční hrubé mzdě správce, zvýšené o odvody na sociální a zdravotní pojištění a průměrné měsíční pracovní doby. Výpočet je pro přehlednost uveden v kap. 4. Informace o příjmech z vybírání stočného jsou navíc rozšířeny o informace o kalkulaci ceny stočného provozovatelem a rámcových podmínkách vybírání stočného dle vzorové
50
smlouvy mezi provozovatelem a odběratelem. U nákladů bylo navíc provedeno, v rámci ohledu na vliv inflace převedení ročních nákladů na jednotnou úroveň, dle míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (rok 2005 = 100) podle následující tabulky: Tab č. 4: Míra inflace dle ČSÚ Rok
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Prům ěr 76,2 roku
84,4
86,2
89,4
93,6
95,4
95,5
2007
98,1 100,0 102,5 105,4 Zdroj: ČSÚ
Do běžných výdajů (provozních nákladů) nebyly zahrnovány výdaje nezahrnované na paragraf 2321 (resp. pododdíl 232) (v rámci obcí), které se ovšem k provozu ČOV též vážou, ale vzhledem k jejich malé výši jsou zanedbatelné a navíc jsou obtížněji dohledatelné. Jedná se např. o služby pošt (poštovné za zásilky odesílané vodoprávním úřadům apod.), platba za telefonické hovory atd.. Do výdajů nebyly též zahrnovány v případě obcí výdaje na činnost místní správy a zastupitelstev, tedy funkční požitky starostů a členů zastupitelstev a platy zaměstnanců obecních úřadů, náklady nutné na činnost obecních úřadů (elektrická energie, otop, voda atd). Následuje zjištění údajů o bilanci vody na VKČ, tedy o množství OV, které je ročně na na VKČ čištěno. U obcí je toto množství zjištěno podle údajů z provozní evidence ČOV, v členění na OV celkovou, splaškovou a srážkovou. Obec Dražovice vede provozní evidenci od roku 2003, údaje o množství čištěné vody za roky 2002 a 2001 jsou proto určeny jako aritmetický průměr množství z následujících let. Údaje o bilanci vody na VKČ Lesní školy Jezírko byly zjištěny na základě předpokladu, že množství odváděných odpadních vod je přibližně rovné množství přivedené vody odebrané z vodovodu. Veškeré srážkové vody jsou z objektu Lesní školy Jezírko odvedeny mimo kanalizaci. Množství čištěné odpadní vody tedy bylo stanoveno dle množství odebrané vody z vodovodu dle údajů na vodoměru, uvedených ve fakturách za množství odebrané vody. U žádné ze čtyř studovaných VKČ nebylo uvažováno množství srážkové vody, které ročně naprší přímo na objekty mechanického a biologického stupně čištění. Na základě takto získané sumy údajů poté následuje vyhodnocení ekonomických aspektů výstavby a provozu VKČ. Vyhodnocení bylo provedeno následujícím způsobem:
51
Pořizovací (investiční) náklady na VKČ byly u jednotlivých subjektů převedeny na jednotkové náklady jejich vydělením počtem obyvatel obce v roce pořízení (nebylo uvažováno u VKČ Lesní školy Jezírko) a také jejich vydělením počtem EO skutečně připojených na kanalizaci a ČOV. Tyto jednotkové náklady byly graficky porovnány a výsledky okomentovány. Provozní náklady jednotlivých subjektů byly vyhodnocovány a porovnávány několika způsoby, a to: a) struktura jednotlivých složek provozních nákladů (u obcí v tomto případě pouze třída 5, tedy běžné výdaje dle rozpočtové skladby) byla u každého subjektu za jednotlivé roky převedena do grafické podoby a výsledky okomentovány. b) byl vyhodnocen prostý vývoj celkových ročních provozních nákladů (opět pouze třída 5, běžné výdaje) od doby uvedení VKČ do provozu jejich převedením do grafické podoby a výsledky byly okomentovány c) celkové roční výdaje na paragraf 2321
- Odvádění a čištění odpadních vod a
nakládání s kaly byly vyjádřeny procentuálně k celkovým ročním výdajům obcí. Zde byly uvažovány roční výdaje ze tříd 5 a 6 dohromady, jelikož i údaj o celkových ročních výdajích obce je tvořen běžnými i kapitálovými výdaji dohromady. Toto vyhodnocení nebylo provedeno u Lesní školy Jezírko, jelikož chybí údaje o celkových ročních výdajích subjektu. Výsledky byly okomentovány. d) roční provozní náklady byly převedeny na jednotkové náklady v následujících formách: (i) roční provozní náklady v přepočtu na roční množství vyčištěných splaškových vod, (ii) roční provozní náklady v přepočtu na roční množství celkových vyčištěných odpadních vod, (iii) roční provozní náklady v přepočtu na počet obyvatel z příslušného roku, (iv) roční provozní náklady v přepočtu na počet skutečně připojených EO. V těchto případech byla vždy opět uvažována pouze rozpočtová třída 5, tedy běžné výdaje. Takto převedené jednotkové náklady byly graficky porovnány mezi jednotlivými subjekty a srovnány v rámci jejich časového vývoje. Pro toto srovnání byly u VKČ Lesní školy Jezírko provozní náklady uvažovány bez odpisů, jelikož obce svůj majetek neodepisují a srovnání by jinak tedy nebylo rovnocenné. Výsledky byly okomentovány. Příjmy ze stočného byly vyhodnoceny a porovnány následujícím způsobem: a) jejich prostá výše v časovém vývoji za jednotlivé roky, graficky vztažená k objemu
52
ročních provozních nákladů (zde byla opět uvažována pouze rozpočtová třída 5, tedy běžné výdaje). Výsledky byly okomentovány. b) roční příjmy ze stočného byly vyjádřeny procentuálně k celkovým ročním příjmům obcí. Výsledky byly okomentovány. U všech objektů byla provedena fotodokumentace, která je zveřejněna v přílohách této práce.
53
4. Výsledky výzkumu 4.1. Základní údaje o jednotlivých objektech 4.1.1. Kořenová čistírna v obci Čehovice (okres Prostějov) 4.1.1.1. Základní údaje o obci Obec Čehovice se nachází v Olomouckém kraji, několik kilometrů jihovýchodním směrem od města Prostějov. Leží na trase komunikace č. 367, okolí vesnice tvoří rovinatá zemědělská krajina s občasnými remízky. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1287. Základní identifikační údaje: Název obce: Obec Čehovice Status: obec IČ: 00288101 IČZÚJ (kód obce dle ČSÚ): 589365 ID obce (kód MMR): 1882 Název okresu: Prostějov Kód okresu: 3709 NUTS: NUTS 5 (obec): CZ0713 589365 NUTS 4 (okres): Prostějov (CZ0713) NUTS 3 (kraj): Olomoucký (CZ071) Obec s rozšířenou působností: Prostějov Pověřená obec: Prostějov Katastrální výměra: 711 ha Základní sídelní jednotky: 1 Místní části: 1 Katastrální území: 1 Adresa obecního úřadu: Čehovice 24, 798 21 Bedihošť
54
Obrázek č. 3: Poloha obce Čehovice (okres Prostějov)
Zdroj: www.mapy.cz
4.1.1.2. Fyzickogeografická charakteristika katastru obce Geomorfologie Podle Regionálního členění reliéfu ČR jsem zařadil lokalitu do těchto geomorfologických jednotek: Systém: Alpsko - Himalájský Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vněkarpatské sníženiny Oblast: Západní Vněkarpatské sníženiny Celek: Hornomoravský úval Podcelek: Prostějovská pahorkatina Okrsek: Kojetínská pahorkatina Geologie Geologické vrstvy v území obce tvoří kvartérní sedimenty, zejména hlíny, spraše, písky a štěrky. Území se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu. Klimatické údaje Území se nachází v teplé klimatické oblasti T2. Srážkový úhrn ve vegetačním období 55
zde činí 350-400 mm, srážkový úhrn v zimě 200-300 mm. Hydrografické poměry Území se nachází v povodí řeky Moravy. Recipientem vypouštěné vyčištěné odpadní vody z ČOV Čehovice je potok Vřesůvka. V následující tabulce jsou uvedeny základní informace o něm (dle dat Evidence vodních toků MZe): Tabulka č. 5: Recipient ČOV Čehovice Identifikátor toku
10101312
Název toku
Vřesůvka
Délka toku [km]
8.169
Správce úseku toku
Zemědělská vodohospodářská správa
ČHP
4-12-01-061 Zdroj: www.voda.mze.cz
4.1.1.3. Socioekonomická charakteristika katastru obce Dle dat z Malého lexikonu obcí ČR byl vývoj počtu obyvatel v obci Čehovice následující: Tab. č. 6: Vývoj počtu obyvatel v obci Čehovice Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet obyvatel
510
515
520
516
512
513
508
515
511
Zdroj: Malý lexikon obcí ČR
Podle údajů ze Sčítání lidu, bytů a domů z roku 2001 se v obci k tomuto datu nacházelo 177 domů, z toho 156 obydlených. Z nich potom bylo 153 1-2 podlažních a jeden 3-4 podlažní. Bytový fond následně tvořilo 225 bytů, z nichž bylo 197 obydlených (z toho 190 v rodinných domech a 4 v bytových domech). Z neobydlených bytů bylo 9 obydlených pouze přechodně a 3 sloužily k rekreaci. 4.1.2. Kořenová čistírna v obci Dražovice (okres Vyškov) 4.1.2.1. Základní údaje o obci Obec Dražovice se nachází v Jihomoravském kraji, na trase silnice spojující města Rousínov a Bučovice. Okolí obce tvoří částečně pahorkatá zemědělská krajina. Základní identifikační údaje: Název obce: Obec Dražovice 56
Status: obec IČ: 00291722 IČZÚJ (kód obce dle ČSÚ): 592994 ID obce (kód MMR): 3235 Název okresu: Vyškov Kód okresu: 3712 NUTS: NUTS 5 (obec): CZ0646 592994 NUTS 4 (okres): Vyškov (CZ0646) NUTS 3 (kraj): Jihomoravský (CZ 064) Obec s rozšířenou působností: Bučovice Pověřená obec: Bučovice Katastrální výměra: 642 ha Základní sídelní jednotky: 1 Místní části: 1 Katastrální území: 1 Adresa obecního úřadu: Dražovice 7, 683 01 Rousínov Obrázek č. 4: Poloha obce Dražovice (okres Vyškov)
Zdroj: www.mapy.cz
57
4.1.2.2. Fyzickogeografická charakteristika katastru obce Geomorfologie Podle Regionálního členění reliéfu ČR jsem zařadil lokalitu do těchto geomorfologických jednotek: Systém: Alpsko - Himalájský Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vnější západní Karpaty Oblast: Středomoravské Karpaty Celek: Litenčická pahorkatina Podcelek: Bučovická pahorkatina Okrsek: Kučerovská pahorkatina Geologie Geologické vrstvy v území obce tvoří kvartérní sedimenty, zejména hlíny, spraše, písky a štěrky. Území se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 223 – Vyškovská brána Klimatické údaje Území se nachází v teplé klimatické oblasti T2. Srážkový úhrn ve vegetačním období zde činí 350-400 mm, srážkový úhrn v zimě 200-300 mm. Hydrografické poměry Území se nachází v povodí řeky Moravy. Recipientem vypouštěné vyčištěné odpadní vody z ČOV Dražovice je Dražovický potok. V následující tabulce jsou uvedeny základní informace o něm (dle dat Evidence vodních toků MZe): Tabulka č. 7: Recipient ČOV Dražovice Identifikátor toku
10103966
Název toku
Dražovický potok
Délka toku [km]
4.045
Správce úseku toku
Zemědělská vodohospodářská správa
ČHP
4-15-03-074 Zdroj: www.voda.mze.cz
58
4.1.2.3. Socioekonomická charakteristika katastru obce Dle dat z Malého lexikonu obcí ČR byl vývoj počtu obyvatel v obci Čehovice následující: Tab. č. 8: Vývoj počtu obyvatel v obci Dražovice Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet obyvatel
836
833
829
817
832
814
784
773
798
Zdroj: Malý lexikon obcí ČR
Podle údajů ze Sčítání lidu, bytů a domů z roku 2001 se v obci k tomuto datu nacházelo 286 domů, z toho 250 obydlených. Z nich potom bylo 248 1-2 podlažních a dva 3-4 podlažní. Bytový fond následně tvořilo 320 bytů, z nichž bylo 284 obydlených (z toho 283 v rodinných domech a 0 v bytových domech). Z neobydlených bytů byly 4 obydlené pouze přechodně a 17 sloužilo k rekreaci. 4.1.3. Kořenová čistírna v obci Hostětín (okres Uherské Hradiště) 4.1.3.1. Základní údaje o obci Obec Hostětín je malá obec v CHKO Bílé Karpaty. Vedle VKČ je obec známá řadou ekologických projektů, které zde byly realizovány, např. výtopna na biomasu, moštárna atd.. Základní identifikační údaje: Název obce: Obec Hostětín Status: obec IČ: 00542296 IČZÚJ (kód obce dle ČSÚ): 550736 ID obce (kód MMR): 12113 Název okresu: Uherské Hradiště Kód okresu: 3711 NUTS: NUTS 5 (obec): CZ0722 550736 NUTS 4 (okres): Uherské Hradiště (CZ0722) NUTS 3 (kraj): Zlínský (CZ072) Obec s rozšířenou působností: Uherský Brod 59
Pověřená obec: Bojkovice Katastrální výměra: 364 ha Základní sídelní jednotky: 1 Místní části: 1 Katastrální území: 1 Adresa obecního úřadu: Hostětín 75, 687 71 Bojkovice Obrázek č. 5: Poloha obce Hostětín (okres Uherské Hradiště)
Zdroj: www.mapy.cz
4.1.3.2. Fyzickogeografická charakteristika katastru obce Geomorfologie Podle Regionálního členění reliéfu ČR jsem zařadil lokalitu do těchto geomorfologických jednotek: Systém: Alpsko - Himalájský Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vnější západní Karpaty Oblast: Slovensko - moravské Karpaty Celek: Vizovická vrchovina Podcelek: Luhačovická vrchovina Okrsek: Olšavsko – vlárská brázda 60
Geologie Geologické vrstvy v území jsou tvořeny zejména terciérními horninami alpinsky zvrásněnými (pískovce, břidlice). Území se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 322 – Flyšové sedimenty v povodí Moravy. Klimatické údaje Území se nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT9. Srážkový úhrn ve vegetačním období zde činí 400-450 mm, srážkový úhrn v zimě 250-300 mm. Hydrografické poměry Území se nachází v povodí řeky Moravy. Recipientem vypouštěné vyčištěné odpadní vody z ČOV Hostětín je potok Koleláč. V následující tabulce jsou uvedeny základní informace o něm (dle dat Evidence vodních toků MZe): Tabulka č. 9: Recipient ČOV Hostětín Identifikátor toku
10101493
Název toku
Koleláč
Délka toku [km]
7.585
Správce úseku toku
Povodí Moravy, s.p.
ČHP
4-13-01-087 Zdroj: www.voda.mze.cz
4.1.3.3. Socioekonomická charakteristika katastru obce Dle dat z Malého lexikonu obcí ČR byl vývoj počtu obyvatel v obci Čehovice následující: Tab. č. 10: Vývoj počtu obyvatel v obci Hostětín Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet obyvatel
228
229
229
225
228
232
233
236
238
Zdroj: Malý lexikon obcí ČR
Podle údajů ze Sčítání lidu, bytů a domů z roku 2001 se v obci k tomuto datu nacházelo 79 domů, z toho 68 obydlených. Z nich potom byly všechny 1-2 podlažní. Bytový fond následně tvořilo 88 bytů, z nichž bylo 77 obydlených (z toho všechny v rodinných domech). Z neobydlených bytů 2 sloužily k rekreaci.
61
4.1.4. Kořenová čistírna Lesní školy Jezírko (pracoviště Střediska ekologické výchovy Lipka) 4.1.4.1. Základní údaje o subjektu Lesní škola Jezírko je odloučené pracoviště Střediska ekologické výchovy Lipka. Nachází se v okrese Brno-město, na louce cca ve třetině cesty u silnice vedoucí z MČ Soběšice do MČ Útěchov (zastávka „U Jezírka“ autobusu č. 43). Okolí louky s Lesní školou Jezírko je obklopeno rozlehlými lesními porosty. Základní identifikační údaje: Název: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lesní škola Jezírko Status: Jiný subjekt Zřizovatel: Jihomoravský kraj IČ: 44993447 OKEČ: Ostatní vzdělávání j. n. (804290) NUTS: NUTS 4 (okres): Brno-město (CZ0642) NUTS 3 (kraj): Jihomoravský (CZ064) Adresa: ústředí: Lipová 20, 602 00 Brno-Pisárky Lesní škola Jezírko: č.p. 97, pošta 664 00 Brno-Soběšice Obrázek č. 6: Poloha Lesní školy Jezírko (okres Brno-město)
Zdroj: www.mapy.cz
62
4.1.4.2. Fyzickogeografická charakteristika území Geomorfologie Podle Regionálního členění reliéfu ČR jsem zařadil lokalitu do těchto geomorfologických jednotek: Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Česko – moravská soustava Oblast: Brněnská vrchovina Celek: Drahanská vrchovina Podcelek: Adamovská vrchovina Okrsek: Soběšická vrchovina Geologie Geologické vrstvy v území tvoří zejména assyntské granitoidy (žuly, granodiority). Území se nachází v hydrogeologickém rajónu č. 657 – Krystalinikum brněnské jednotky. Klimatické údaje Území se nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT11. Srážkový úhrn ve vegetačním období zde činí 350-400 mm, srážkový úhrn v zimě 200- 250 mm. Hydrografické poměry Území se nachází v povodí řeky Moravy. Recipientem vypouštěné vyčištěné odpadní vody z ČOV Lesní školy Jezírko je občasně průtočný bezejmenný potůček, který následně po několika set metrech ústí do potoka Melatín. O něm jsou v následující tabulce uvedeny základní informace (dle dat Evidence vodních toků MZe): Tabulka č. 11: Recipient ČOV Lesní školy Jezírko Identifikátor toku
10102741
Název toku
Melatín
Délka toku [km]
5.213
Správce úseku toku
Lesy ČR, s.p.
ČHP
4-15-02-106 Zdroj: www.voda.mze.cz
63
4.1.4.3. Socioekonomická charakteristika území Lesní škola Jezírko se nachází na území MČ Brno-Soběšice v okresu Brno-město. Jedná se o území statutárního města s vysokým počtem obyvatel (366 680 dle ČSÚ ke dni 31.12. 2006). Samotná Lesní škola Jezírko zaměstnává 7 pracovníků. V rámci pořádaných výukových programů má středisko pravidelné a velké množství návštěvníků, zejména z řad žáků mateřských, základních a středních škol, dětí v zájmových kroužcích i učitelů a studentů vysokých škol. 4.2. Řešení kanalizací a VKČ v jednotlivých objektech Všeobecně je třeba na prvním místě konstatovat, že kanalizace a VKČ v obcích Čehovice, Dražovice a Hostětín představují typický smíšený (resp. obecní, magistrátní) model, jelikož obce infrastrukturní i provozní majetek vlastní i provozují. V případě VKČ Lesní školy Jezírko se jedná o čistírnu provozovanou přímo odběratelem, která tedy je součástí vnitřní kanalizace nemovitosti. Obec Čehovice Kanalizace a ČOV Čehovice byla vybudována v rozmezí let 2002 – 2004. Obec provozuje
gravitační splaškovou kanalizaci o celkové délce 5,05 km se 111
kanalizačními přípojkami, 4 odlehčovacími komorami, 1 dešťovou nádrží a 1 čerpací stanicí. Na kanalizaci následuje VKČ na okraji obce. VKČ se skládá z mechanického stupně čištění, soustředěného na oploceném pozemku. Zařízení na vstupu VKČ a mechanického stupně zahrnuje rozdělovací šachtu, česle, lapák písku, primární usazovací nádrž, dešťovou nádrž a provozní přístřešek s nářadím a sociálním zařízením. Za mechanickým stupněm čištění je odpadní voda přiváděna na 3 za sebou zařazená kořenová pole s horizontálním podpovrchovým prouděním. Za kořenovými poli následuje dočišťovací biologická nádrž a z ní je poté voda odebírána
přes dluže
výpustného zařízení (požeráku) a o několik metrů dále poté výpustným objektem ústí do recipientu, kterým je potok Vřesůvka. Názorné schema ČOV Čehovice je uvedeno v Příloze č. 1. Práce týkající se správy a údržby na čistírně vykonává správce, který je zaměstnancem obecního úřadu. Krom prací na ČOV vykonává téměř veškeré další veřejné práce v obci. Kosení mokřadních porostů ve filtračním poli je prováděno vždy v zimním období. Obec musí 4x ročně provádět laboratorní rozbory odpadní vody. Tyto rozbory pro obec momentálně zajišťuje společnost LITOLAB. Odstranění a likvidaci
64
kalu (odhadováno na cca 12 m3 ročně) z usazovací nádrže zajišťuje smluvně společnost Vodovody a kanalizace Prostějov, a.s.. ČOV Čehovice je naprojektována na kapacitu 635 EO, v současné době je na kanalizaci a tím i na ČOV napojeno 305 EO. Obec Dražovice Výstavba kanalizace a ČOV Dražovice byla zahájena již v roce 1996 zpracováním projektové dokumentace pro územní řízení. Výstavba byla ukončena v roce 1999 a v témže roce byl zahájen zkušební provoz. V roce 2001 byla kanalizace rozšířena ještě o tzv. Stoku C1. Uspořádání ČOV Dražovice je podobné jako u obce Čehovice. Za vyústěním kanalizace do ČOV se nachází oplocený objekt kde probíhá mechanický stupeň čištění. Součástí tohoto objektu je odlehčovací šachta a dešťová nádrž, mechanický stupeň čištění tvoří typizovaný lapák písku horizontální s jemnými česlemi a typizovaná štěrbinová usazovací nádrž. V oplocené části ČOV se též nachází provozní přístřešek pro obsluhu. Z mechanického stupně čištění je voda přiváděna na 3 filtrační pole o celkové ploše 3 900 m2 a z nich potom do biologické dočišťovací nádrže, ze které je vyčištěná voda odváděna přes měrnou šachtu k vyústění do recipientu, kterým je Dražovický potok. Od roku 2005 jsou v provozu za běžných průtoků (bezdeštných) vždy dvě pole ze tří, a jsou střídána 2x týdně. Práce na ČOV vykonává stálý zaměstnanec obecního úřadu. Obec musí 4x ročně provádět laboratorní rozbory odpadní vody. Tyto rozbory pro obec momentálně zajišťuje Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M.. Odstranění a likvidaci kalu ze štěrbinové usazovací nádrže zajišťují smluvně Vodovody a kanalizace Vyškov, a.s.. Názorné schema ČOV Dražovice je uvedeno v Příloze č. 2. ČOV Dražovice je naprojektována na kapacitu 780 EO, v současné době je na kanalizaci a tím i na ČOV napojeno všech 780 EO. Obec Hostětín Kanalizace a ČOV Hostětín jsou ze čtyř studovaných objektů historicky nejstarší. Kanalizace byla v Hostětíně vybudována již v roce 1990. Studie, jež navrhla pro obec takovéto řešení byla vypracována (a podpořena formou grantu z Nadace partnerství) již v roce 1992. Kanalizace byla v Hostětíně vybudována již v roce 1993. V dubnu roku
65
1995 byla dokončena projektová dokumentace (zpracovatel VH–ateliér, s.r.o., Brno). V červenci téhož roku pak byla zahájena stavba kořenové čistírny (dodavatel stavby firma IMOS – Vodohospodářské stavby Zlín, s.r.o.). Roku 1997 byla ČOV uvedena do provozu. V letech 2000 – 2001 byl kanalizační systém rozšířen o dalších 460 stokové sítě. Uspořádání ČOV je opět podobné jako v předchozích případech. V oploceném objektu se nachází vstupní odlehčovací šachta spolu s dešťovou nádrží, mechanický stupeň, skládající se z lapáku písku s předřazenými ručně stíranými česlemi a mělké kombinované nádrže pro primární usazování. Následuje biologický stupeň čištění, tvořený dvěma filtračními poli s vegetací (o plochách 580 m2 a 660 m2) a za nimi dočišťovací rybník o ploše hladiny 940 m2. Z něj je voda odváděna do recipientu, kterým je potok Koleláč. Na ČOV prováděl sečení porostů do r. 2006 starosta obce. Nyní mají údržbu ČOV na starosti dva lidé, jeden člověk vykonává krom práce na ČOV téměř všechny veřejně prospěšné práce v obci. Druhý má na starosti pouze sečení mokřadních porostů a je zaměstnán na Dohodu o pracovní činnosti. Obec musí 4x ročně provádět laboratorní rozbory odpadní vody. Tyto rozbory pro obec momentálně zajišťuje firma Slovácké vodovody a kanalizace, a.s.. Likvidace kalu je prováděna za pomoci místních občanů, většinu vyvezením na vlečce a využitím jako hnojiva nebo přísady do kompostu. Názorné schema ČOV Hostětín je uvedeno v Příloze č. 3. ČOV Hostětín je naprojektována na kapacitu 280 EO, v současné době je na kanalizaci a tím i na ČOV napojeno 240 EO. Lesní škola Jezírko Lesní škola Jezírko je odloučené pracoviště Střediska ekologické výchovy Lipka. VKČ Lesní školy Jezírko je objektem nejmladším, byla uvedena do provozu 21. 12. 2005. Mechanický stupeň ČOV je řešen formou septiku o objemu cca 18,77 m2, s vestavěnými dělícími a nornými stěnami. Odpadní voda je poté přivedena na biologický stupeň, tvořený filtračním polem o ploše 103 m2. Z něj je vyčištěná voda odváděna rozdělovací šachto buďto do nádrže Jezírko, nebo přímo do drobného potoka, jež z nádrže odtéká. Správu a údržbu ČOV vykonává správce Lesní školy jezírko. Dle správcova odhadu činí doba strávená při údržbě čistírny cca 10 hodin ročně. Porost mokřadních rostlin je jednou ročně seřezáván. Lesní škola Jezírko zatím neprováděla laboratorní rozbory odpadní vody, do budoucna se však s tímto zcela jistě počítá,
66
odhaduje se standardní počet rozborů 4x ročně. Likvidaci kalu ze septiku bylo od doby uvedení ČOV do provozu zapotřebí zatím pouze jednou, v roce 2007, kdy tuto službu dodala společnost Moravská kanální a fekální, s.r.o.. ČOV je
naprojektována na
kapacitu 20 EO. Názorné schema ČOV Lesní školy Jezírko je uvedeno v Příloze č. 4 . 4.3. Náklady a výnosy 4.3.1. Pořizovací (investiční) náklady Obec Čehovice stála výstavba ČOV a kanalizace v roce 2003 celkem 11 525 556 Kč (stavbu realizoval IMOS Zlín s.r.o.). 49 % (5 647 522,44 Kč) této částky bylo uhrazeno z dotace ze Státního fondu životního prostředí. Na splácení zbytku (5 878 033,56 Kč) si obec byla nucena vzít komerční úvěr, který je nyní pravidelně každý rok splácen. Pro obec Dražovice u Vyškova měla investiční akce na pořízení kanalizace a ČOV následující průběh: 11 251 109,70 Kč byly celkové náklady na investici, z toho 9 711 942,10 stála ČOV, tím tedy zbylých 1 539 167, 60 stála kanalizace. Náklady na ČOV byly hrazeny následujícím způsobem: 2 676 998 Kč bylo uhrazeno dotací ze SFŽP, 2 677 999, 50 Kč tvořila návratná finanční výpomoc 4 356 944, 60 Kč tvořily tedy vlastní zdroje. Stoka C1, budovaná až v roce 2001 měla pořizovací náklady 1 732 112,40 Kč, z toho bylo dotací ze státního rozpočtu uhrazeno 781 000 Kč, 521 000 Kč činila návratná finanční výpomoc, 430 112,40 Kč potom vlastní zdroje. Obec Hostětín - celková investice stála 4 905 000 Kč (kanalizace i ČOV), vedle obce se podíleli i Okresní úřad v Uherském Hradišti (4 500 000 Kč) a Ministerstvo životního prostředí ČR, program Revitalizace říčních systémů (320 000 Kč na vybudování rybníka). Na samotnou obec tedy zbývá 85 000 Kč z vlastních zdrojů. Výstavba ČOV Lesní školy Jezírko stála 311 581,40 Kč a celá tato investice byla střediskem Lipka hrazena z vlastních zdrojů. 4.3.2. Provozní náklady Výše provozních nákladů jednotlivých subjektů je uvedena v příloze č. 5. Jak již bylo zmíněno, jelikož rozpočtová skladba obcí nerozlišuje zcela odděleně běžné a kapitálové
67
výdaje, byla od celkových výdajů na paragraf 2321 kapitálová třída 6 odečtena. U obce Čehovice byla navíc odečtena i položka 5141 – úroky vlastní, která sice se nachází ve třídě běžných výdajů, ale de facto se týká úvěru na investici a tedy výdajů kapitálových. V příloze jsou uvedeny i částky celkových ročních výdajů rozpočtu provozovatele. Pro odhad mzdových nákladů na VKČ Lesní školy Jezírko byl učiněn následující výpočet: Průměrná měsíční hrubá mzda správce: 12 700 Kč Měsíční mzdové náklady: 12 700 x 1,35 = 17 145 Kč Měsíční počet odpracovaných hodin: 168 hodin Průměrné hodinové mzdové náklady: 17 145 : 168 = 102,05 Kč Roční počet hodin práce na ČOV (odhad správce): 10 hodin Roční mzdové náklady na ČOV: 102,05 x 10 = 1020,50 Kč 4.3.3. Výnosy ze stočného Ze čtyř studovaných subjektů uplatňují právo na stočné obce Čehovice a Dražovice. Obec Hostětín o této možnosti zatím pouze uvažuje do budoucna. Lesní škola Jezírko provozuje ČOV jako odběratel. Čehovice i Dražovice vybírají stočné v jednosložkové formě. Obec Čehovice vybírá stočné od občanů od roku 2005 a jeho částka je pevně stanovena 250 Kč/obyvatele. Podkladem pro tento výpočet je kalkulace ceny z roku 2005, kdy byly roční výdaje na čistírnu (kromě úroků) poděleny počtem obyvatel obce. Obec Dražovice vybírá stočné od r. 2001. Jeho cena se postupně zvyšovala. V letech 2001 – 2004 činila jeho výše 3 Kč/m3 odvedené odpadní vody, v letech 2005 – 2007 pak 6 Kč/m3 a od roku 2008 je jeho cena 7 Kč/m 3. Množství odvedené odpadní vody je podle vzorové smlouvy obce s občanem fakturováno dle množství odebrané vody z vodovodu. Příjmy ze stočného za jednotlivé roky jsou uvedeny rovněž v Příloze č. 5. 4.4. Bilance vody na VKČ Pro údaje o bilanci vody na VKČ byly hlavním zdrojem informací provozní evidence ČOV (u obcí) a faktury za odebranou vodu (Jezírko). Obec Dražovice měří celkové roční množství odpadní vody čištěné na ČOV a zároveň dle fakturace stočného má přesné údaje i o množství splaškových vod. Zbytek tvoří vody srážkové (a balastní). Bilance je uvedena v následující tabulce:
68
Tabulka č. 12: Bilance odpadní vody [m3/rok] na ČOV Dražovice rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
celkem
56068,6
56068,6
59603
58657
54873
53809
54121
splašky
30772
30772
34343
33102
29399
28638
28378
srážky 25440,6 25440,6 25260 25555 25474 25171 25743 Na VKČ Jezírko je množství vody stanoveno jako množství fakturované vody odebrané z vodovodu a vypuštěné zpět do kanalizace. Od uvedení ČOV do provozu (21.12. 2005) jsou množství vody, dle faktur od dodavatele vody (Brněnské vodovody a kanalizace, a.s.) a na nich uvedených stavů vodoměru následující: Tab č. 13: Odvození množství vody na VKČ Jezírko dle odběrů vody Období spotřeby Počátek
Konec
22.12. 2005
1.1. 2006
1.1. 2006
19.6. 2006
Vodoměrné údaje [m3] Starý stav Nový stav
Celkem
Spotřeba [m3]
365
373
8
373
517
144
19.6. 2006 18.12. 2006
517
727
210
18.12. 2006
1.1. 2007
727
740
13
1.1. 2007
26.6. 2007
740
903
163
Rok
Spotřeba [m3]
2005
8
2006
367
2007 325 26.6. 2007 19.12. 903 1065 162 2007 Za rok 2007 chybí údaje za období 19.12 – 31.12. (vodárny fakturují vodu za období vánočních svátků až dohromady se spotřebou v dalším roce), ale vzhledem ke krátké době a omezení provozu o Vánočních svátcích je toto množství zanedbatelné. Do následujících hodnocení už nebude zařazován údaj o spotřebě za rok 2005, jelikož ČOV byla v tomto roce v provozu pouze týden. U obce Čehovice bylo zapotřebí určit množství splaškové vody, jelikož obec neměří její množství a jsou k dispozici pouze údaje o celkovém ročním množství vyčištěných vod bez rozdělení na splaškové na srážkové. Vzhledem ke komplikované situaci v obci (někteří obyvatelé odebírají vodu z vodovodu ale k likvidaci OV používají septik, někteří mají na odběr vody vlastní studnu, ale OV vypouštějí do kanalizace, další část obyvatel má vodovodní i kanalizační přípojku atd.) byl učiněn odhad množství splaškových vod následujícím způsobem: 69
průměrná denní spotřeba vody na osobu a den: 130 l/os/den = 0,13 m3/os/den počet EO připojených na kanalizaci: 305 roční spotřeba vody a tím množství splaškových vod: 0,13 x 365 x 305 = 14 472 m3 Z toho tedy byla odvozena následující tabulka: Tabulka č. 14: Bilance odpadní vody [m3/rok] na ČOV Čehovice rok
2005
2006
2007
celkem
32 430
28 032
30 200
splašky
14 472
14 472
14 472
srážky
17 958
13 612
15 728
U obce Hostětín nastal velmi podobný případ, jelikož celkové množství vyčištěných OV je, dle sdělení pana Machů z obce pouze hrubým odhadem a každoročně je v provozní evidenci uváděna hodnota 14 000 m3/rok. Pro rozlišení na splaškové vody a srážkové vody byl opět učiněn odhad: průměrná denní spotřeba vody na osobu a den: 130 l/os/den = 0,13 m3/os/den počet EO připojených na kanalizaci: 240 roční spotřeba vody a tím množství splaškových vod: 0,13 x 365 x 240 = 11 388 m3 z toho tedy plyne že roční množství 14 000 m3/rok se dělí na 11 388 m3 splaškových vod a 2612 m3 srážkových vod. 4.5. Srovnání 4.5.1. Pořizovací náklady Vzhledem k různým zdrojům krytí jednotlivých investic na ČOV a jejich různým poměrům ve vztahu k celkové částce bylo zvoleno srovnání celkových nákladů na výstavbu a provoz jednotlivých VKČ bez rozdělení na to, z jakého zdroje byly konkrétní části kryty. Vzhledem k různým rokům, ve kterých byly investice vynaloženy bylo ovšem nejdříve zapotřebí tyto náklady oprostit od vlivu inflace. Z jednotlivých let byly tedy náklady procentuálně přepočítány mírou inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (rok 2005 = 100), která vyjadřuje změnu cenové hladiny příslušného roku oproti roku 2005. Procentuální hodnoty změn indexů jsou uvedeny v tabulce č. 5 v kapitole Metodika. Po přepočtu byly náklady převedeny na jednotkové jejich vydělením počtem obyvatel dle údaje z příslušného roku. U obce 70
Hostětín byla použita průměrná hodnota počtu obyvatel, jelikož z roku 1997 chyběl údaj o skutečném počtu. Lesní škola Jezírko je účelové zařízení a nemá stálé obyvatele, proto byl pro přepočet použit projektovaný počet EO. Přepočet a výpočet uvádí následující tabulka: Tab. č. 15: Převod hodnot investičních nákladů na hodnotu vztaženou k roku 2005 a jejich přepočet na jednotkové náklady subjekt
Investiční náklady [Kč]
Rok pořízení
% indexu
Přepočet r. 2005 [Kč]
Počet obyvatel (EO)
Kč/obyv. (EO)
Čehovice
11 525 556
2003
95,5
12 068 645,03
512
23 571,57
Dražovice
11 251 109,70
1999
86,2
13 052 331,44
836
15 612,84
Hostětín
4 905 000
1997
76,2
6 437 007,87 230
27 986,99
Jezírko
311 581,40
2005
100
311 581,40
15 579,07
20
Z tabulky je patrné, že investiční náklady v přepočtu na obyvatele jsou nejnižší a hodnotově téměř identické v případě obce Dražovice a Lesní školy Jezírko. Celkový objem investičních nákladů je přitom u obce Dražovice největší ze čtyř subjektů, u Lesní školy Jezírko naopak nejnižší. Významnou roli zde hraje počet obyvatel v obcích (EO v subjektu), jelikož objem investičních nákladů např. u obcí Čehovice a Dražovice je velmi podobný, ale díky rozdílu řádově počtu 300 obyvatel v obcích se tedy jednotkové náklady liší o cca 8 000 Kč/obyvatele. Podobný případ je u obce Hostětín, jejíž počet obyvatel je velmi nízký a jednotkové náklady jsou proto nejvyšší ze všech čtyř subjektů. 4.5.2. Provozní náklady Struktura provozních nákladů za jednotlivé roky Na následujících stranách je graficky zobrazena struktura jednotlivých složek provozních nákladů za jednotlivé roky pro jednotlivé subjekty.
71
Graf č. 1: Provozní náklady na ČOV Čehovice v r. 2005
rok 2005
Platy zaměstnanců v pracovním poměru Povinné pojistné na sociální zabezpeč ení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Povinné pojistné na veřejné zdravotní pojištění Ochranné pomůcky
Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie
Nákup ostatních služeb Opravy a udržování
Drobný DHM
Značný objem oprav a udržování v tomto roce se pojí ještě s uváděním ČOV do provozu. Můžeme zde zpozorovat též významný podíl objemů položek Nákup ostatních služeb a mzdových nákladů, tedy platů zaměstnanců a s tím se pojícími odvody na sociální a zdravotní pojištění. Graf č. 2 a 3: Provozní náklady na ČOV Čehovice v letech 2006 a 2007 rok 2006
Platy zaměstnanců v pracov ním poměru Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zaměstnanosti
Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie
Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění
Nákup ostatních služeb
72
rok 2007
Platy zaměstnanců v pracov ním poměru Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zaměstnanosti Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění Nákup materiálu jinde nezařazený
Elektrická energie Služby peněžních ústav ů
Nákup ostatních služeb
V rámci vývoje za další 2 roky můžeme vyvodit, že položky tvořící vždy největší část z celkových ročních nákladů se každoročně opakují – jedná se o mzdové náklady (dohromady téměř polovina celkových ročních nákladů) a Nákup ostatních služeb (v něm jsou pravidelně obsaženy dvě položky – platby za laboratorní rozbory vzorků OV a platby za odstranění kalů a odpadů). Graf č. 4-10 Provozní náklady na ČOV Dražovice v rámci jednotlivých let
rok 2001
Platy zaměstnanců v pracovním poměru
Pohonné hmoty a maziva
Ostatní osobní výdaje
Nákup ostatních služeb
Povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Opravy a udržování
Elektrická energie
Platby daní a poplatků
73
rok 2002
Platy zaměstnanců v pracovním poměru Ostatní osobní výdaje
Pohonné hmoty a maziva Konzultační, poradenské a právní služby
Povinné pojistné na sociální zabezpeč ení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Nákup ostatních služeb
Elektrická energie
rok 2003
Platy zaměstnanců v pracovním poměru Povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Povinné pojistné na veřejné zdravotní pojištění Elektrická energie
Pohonné hmoty a maziva Konzultační, poradenské a právní služby Nákup ostatních služeb Opravy a udržování
rok 2004
Platy zaměstnanců v pracovním poměru
Nákup materiálu jinde nezařazený
Nákup ostatních služeb
Povinné pojistné na sociální zabezpeč ení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Elektrická energie
Opravy a udržování
Povinné pojistné na veřejné zdravotní pojištění
Pohonné hmoty a maziva
Platby daní a poplatků
74
rok 2005
Platy zam ěstnanců v pracov ním pom ěru
Pohonné hm oty a m aziv a
Ostatní osobní v ýdaje
Konzultační, poradenské a práv ní služby
Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zam ěstnanosti
Nákup ostatních služeb
Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění
Oprav y a udržov ání
N ákup m ateriálu jinde nezařazený
Platby daní a poplatků
Elektrická energie
rok 2006
Platy zaměstnanců v pracov ním poměru
Pohonné hmoty a maziv a
Ostatní osobní v ýdaje
Konzultační, poradenské a práv ní služby
Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zaměstnanosti
Nákup ostatních služeb
Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění
Oprav y a udržov ání
Nákup materiálu jinde nezařazený
Platby daní a poplatků
Elektrická energie
75
rok 2007
Platy zaměstnanců v pracov ním poměru Ostatní osobní v ýdaje
Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie
Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zaměstnanosti
Pohonné hmoty a maziv a
Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění
Nákup ostatních služeb
Provozní náklady na ČOV a kanalizaci Dražovice vykazují poměrnou homogenitu v rámci jejich struktury v průběhu let. Mzdové náklady tvoří každoročně nejméně polovinu, resp. dvě třetiny z celkových ročních nákladů. Každoročně druhou nejvýznamnější položkou je zde Nákup ostatních služeb, v němž se, podobně jako u obce Čehovice nacházejí periodicky se opakující platba za rozbory vzorků vody a za likvidaci kalů. Graf č. 11-18: Provozní náklady na ČOV Hostětín v rámci jednotlivých let
rok 2001
rok 2000 Elektrická energie Pohonné hmoty a maziv a Nákup ostatních služeb Oprav y a udržov ání
Ostatní osobní výdaje Prádlo, oděv a obuv Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie
Pohonné hmoty a maziva Nákup ostatních služeb Platby daní a poplatků
76
rok 2003 rok 2002
Prádlo, oděv a obuv Nákup m ateriálu jinde nezařazený Elektrická energie Pohonné hm oty a m aziva Nákup ostatních s lužeb
Prádlo, oděv a obuv Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie Pohonné hmoty a maziva Nákup ostatních služeb
rok 2005
rok 2004 Ostatní osobní výdaje Ochranné pomůcky Elektrická energie Pohonné hmoty a maziva Nákup ostatních služeb
Ostatní osobní výdaje Prádlo, oděv a obuv
Pohonné hmoty a maziva Služby peněžních ústavů
Nákup materiálu jinde nezařazený Elektrická energie
Nákup ostatních služeb
rok 2006
Platy zaměstnanců v pracov ním poměru
Pohonné hmoty a maziv a
Ostatní osobní v ýdaje
Služby peněžních ústav ů
Pov inné pojistné na sociální zabezpečení a příspěv ek na státní politiku zaměstnanosti
Nákup ostatních služeb
Pov inné pojistné na v eřejné zdrav otní pojištění
Pohoštění
Nákup materiálu jinde nezařazený
Úhrady sankcí jiným rozpočtům
Elektrická energie
77
rok 2007
Platy zaměstnanců v pracovním poměru
Elektrická energie
Ostatní osobní výdaje
Pohonné hmoty a maziva
Povinné pojistné na sociální zabezpeč ení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
Služby peněžních ústavů
Povinné pojistné na veřejné zdravotní pojištění
Nákup ostatních služeb
Nákup materiálu jinde nezařazený
Opravy a udržování
Během let doznala struktura provozních nákladů ČOV Hostětín částečných změn. Do roku 2005 na ČOV napracoval stálý zaměstnanec a část prací byla vykonávána starostou. Z mzdových nákladů se tedy v rozpočtu objevují pouze objemově nevelké platy brigádníků. Ve struktuře nákladů do r. 2005 dominuje zejm. i u předchozích subjektů výrazná položka Nákup ostatních služeb, zahrnující rozbory vzorků vody. Kal obec likviduje prozatím ve vlastní režii. Zaměstnání stálých zaměstnanců v r. 2006 ihned způsobilo expanzní nárůst mzdových nákladů, které v r. 2007 tvoří téměř tři čtvrtiny z celkových ročních nákladů. Struktura nákladů se v posledních letech tedy začíná podobat strukturám nákladů výše uváděných obcí Čehovice a Dražovice. Provozní náklady ČOV Lesní školy Jezírko jsou minimální, v r. 2006 to byly pouze mzdové náklady správce (po výpočtu cca 1000 Kč ročně) a v r. 2007 k tomu navíc vyvezení septiku. Do budoucna je ovšem nutno počítat s dalším navyšováním celkových nákladů, jelikož středisko Lipka budce každoročně muset provádět rozbory odpadní vody, zřejmě v počtu 4x ročně. Je nutné též uvést, že na rozdíl od obcí Lipka v rámci ČOV uplatňuje odpisy. V rámci srovnatelnosti (obce neodepisují, kdežto středisko Lipka ano) však odpisy do celkových provozních základů v následujících analýzách zahrnovány nebyly. Zmínit ovšem stojí za to fakt, že výše ročních odpisů by tvořila vždy více než polovinu celkových ročních provozních nákladů.
78
Vývoj celkových ročních provozních nákladů Vývoj celkových ročních provozních nákladů byl u jednotlivých subjektů vyjádřen ve dvou formách – se zohledněním vlivu inflace a bez něj. Pro zohlednění vlivu inflace bylo použita opět inflace vyjádřená přepočtem dle přírůstku indexu spotřebitelských cen k základnímu období (r. 2005). Vypočtené hodnoty jsou uvedeny v Příloze č. 5. Výsledky jsou uvedeny v následujících tabulkách. Graf. č. 19: vývoj ročních provozních nákladů ČOV a kanalizace Hostětín Provozní náklady ČOV a kanalizace Hostětín 2000 2001 2002
rok
2003
Prov ozní náklady Prov ozní náklady se zohledněním inf lace
2004 2005 2006 2007 0
10000 20000 30000 40000 50000 60000 Kč
U obce Hostětín můžeme vidět, že do r. 2005 se provozní náklady pohybují na velmi nízké úrovni a nepřekročí hranici 20 000 Kč ročně. Výrazná změna nastala od r. 2006, kdy obecní úřad začal zaměstnávat na práce na ČOV stálého zaměstnance. Mzdové náklady tedy způsobily velmi vysoký nárůst celkových provozních nákladů až o 20 000 (30 000 Kč). Do roku 2005 byly práce na ČOV vykonávány částečně starostou (sekání porostů ve filtračních polích), částečně formou prací brigádníků zaměstnaných na dohody o pracích mimo pracovní poměr.
79
Graf. č. 20: vývoj ročních provozních nákladů ČOV a kanalizace Čehovice
Provozní náklady ČOV a kanalizace Čehovice 2005
rok
Provozní náklady Provozní náklady se zohledněním inflace
2006
2007
0
50000
100000 150000 200000 250000 300000
Kč
U obce Čehovice byl v r. 2005 velký objem nákladů způsoben množstvím oprav a údržeb, spojených ještě s uváděním ČOV do provozu. ČOV Čehovice bohužel není zatím v provozu delší dobu jako u ostatních dvou obcí a obtížněji lze proto vyvozovat závěry z náhlých změn objemu financí. Graf. č. 21: vývoj ročních provozních nákladů ČOV a kanalizace Dražovice
Provozní náklady ČOV a kanalizace Dražovice 2001
rok
2002 2003
Provozní náklady
2004
Provozní náklady se zohledněním inflace
2005 2006 2007 0
50000
100000
150000
200000
250000
300000
Kč
Výše provozních nákladů u Dražovic se pohybuje na poměrně konstantní rovině s ne tak výraznými výkyvy. Pracovník a správce ČOV je zaměstnáván obecním úřadem prakticky od doby uvedení ČOV do provozu a mzdové náklady se tedy pohybují na relativně homogenní úrovni. 80
Graf. č. 22: vývoj ročních provozních nákladů ČOV Lesní školy Jezírko
Provozní náklady ČOV Lesní školy Jezírko
2006 Provozní náklady
rok
Provozní náklady se zohledněním inflace
2007
0
1000
2000
3000
4000
Kč
Jak již bylo zmíněno, do budoucna je očekáván další nárůst výdajů v souvislosti s platbami za rozbory vody. Vztah výdajů k celkovým výdajům subjektu Tabulka č. 16: Podíl výdajů na ČOV na celkových výdajích obce Čehovice rok
2005
2006
2007
Výdaje na ČOV [Kč]
462 191
274 470,60
347 225,62
Celkové výdaje obce [Kč]
4 089 577
4 841 517
4 381 500
% 11,3 5,67 7,93 Je zde patrné, že výdaje na ČOV netvoří v rámci celkových rozpočtových výdajů obce velkou část. Tabulka č. 17: Podíl výdajů na ČOV na celkových výdajích obce Dražovice rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Výdaje na 931 328,80 73 963,40 223 531,30 248 052,50 392 756,50 259 005,50 277 082,70 ČOV [Kč] Celkové výdaje obce [Kč]
5 030 666,03
5 037 524,02
10 214 139
27 872 948,56
6 342 797,16
14 941 326,96
9 017 680,56
%
18,51
1,47
2,19
0,89
6,19
1,73
3,07
81
V roce 2001 tvoří výdaje na ČOV poměrně znatelnější část rozpočtu obce než v následujících letech, jelikož v tomto roce jsou do výdajů na ČOV zahrnuty i kapitálové výdaje na výstavbu a dostavbu zařízení souvisejících s ČOV. Tabulka č. 18: Podíl výdajů na ČOV na celkových výdajích obce Hostětín rok
2000
2001
Výdaje na ČOV [Kč]
516 911,10
684 762 ,95
Celkové výdaje obce [Kč]
14 914 832,20
4 649 579,53
2002
2003
2004
2005
2006
7 453,13 16 889,78 12 497,58 12 124,74 63 711,04 3 447 423,76
2 806 986,21
1 397 300,86
1 441 533,17
1 387 294,10
% 3,47 14,73 0,22 0,60 0,89 0,84 4,59 I zde je patrné, že zaměstnání stálého pracovníka od roku 2005 signifikantně zvýšilo podíl výdajů na ČOV v rámci celkových výdajů. U ČOV Lesní školy Jezírko je údaj o ročních výdajích subjektu znám pouze z r. 2007, kdy činil 778 758,60 Kč. Výdaje činily – 11 297,04 Kč s odpisy (= 1,45 %), 3 509,04 Kč bez odpisů (= 0,45 %). Podíl výdajů na celkových výdajích je i zde tedy velmi malý až minimální. Srovnání jednotkových nákladů Graf č. 23: Srovnání jednotkových nákladů na splaškovou vodu u jednotlivých ČOV
Jednotkové náklady na vyčištěnou splaškovou vodu 12
10
Kč/m3
8 Čehovice Dražovice
6
Hostětín Jezírko
4
2
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
rok
82
2007 116 975,78 1 199 277,23 9,75
Vývoj jednotkových nákladů u ČOV Hostětín poměrně jasně ukazuje zlom, kdy obec přešla od údržby ČOV v rámci závazků zastupitelů k zaměstnávání pracovníků na plný o 100 %. U obcí Čehovice a Dražovice, kde obecní úřad zaměstnává pracovníka již od počátku provozu čistírny jsou jednotkové náklady znatelně vyšší. Mzdové náklady tedy mohou, dle poznatků z výše uvedených subjektů svým zapojením zvýšit jednotkové náklady až čtyřnásobně. Zajímavý je velmi rychlý nárůst jednotkových nákladů u ČOV Jezírko již ve druhém roce od uvedení do provozu. Celkový objem ročních provozních nákladů je zde sice ze všech čtyř subjektů nejmenší, ale vzhledem k ročnímu množství vody čištěné na ČOV, které je o dva řády menší než u obcí se tyto náklady rozpouští na jednotkové v mnohem menší míře. Již ve druhém roce provozu jsou na ČOV Jezírko jednotkové náklady nejvyšší ze všech čtyř studovaných subjektů a do budoucna se očekává další expanzní nárůst, podle propočtů i o dalších 100 %, jelikož se provozní náklady rozrostou o platby za rozbory vzorků odpadní vody (až 4x ročně), což může činit i 20 000 Kč ročně. Jednotkové náklady jsou tedy v tomto případě mnohem citlivější na změny ve výši provozních nákladů, právě díky menšímu množství vody, které je na ČOV čištěno. Graf č. 24: Srovnání jednotkových nákladů na celkovou vodu u jednotlivých ČOV
Jednotkové náklady na vyčištěnou celkovou vodu (vč. srážkové) 12
10
Kč/m3
8 Čehovice 6
Dražovice Hostětín Jezírko
4
2
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
rok
83
Je patrné, že díky většímu množství vody v tomto případě jsou jednotkové náklady nižší, nepřímo úměrně množství odvedených srážkových vod. Vývojový trend nákladů je ovšem i zde zachován. U ČOV Jezírko jsou zde jednotkové náklady stejné, jelikož veškerá srážková voda je svedena mimo ČOV. Graf č. 25: Srovnání jednotkových nákladů na obyvatele u jednotlivých ČOV
Jednotkové náklady na obyvatele 600
500
Kč/osoba
400 Čehovice
300
Dražovice Hostětín
200
100
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
rok
Graf č. 26: Srovnání jednotkových nákladů na splaškovou vodu u jednotlivých ČOV
Jednotkové náklady na EO 900 800 700 600
Kč/EO
Čehovice Dražovice Hostětín Jezírko
500 400 300 200 100 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
rok
84
Je zde patrné, že náklady na obyvatele (nebo EO) nepřekročí hranici 400 Kč/osoba/rok, u obce Hostětín dokonce nepřekročí 200 Kč/osoba/rok.. Extrémní hodnota u ČOV Čehovice za rok 2005 se vztahuje k již zmiňovaným opravám velkého rozsahu. Tato hodnota jednotkových nákladů (platí i pro jednotkové náklady na odpadní vodu) může tvořit podklad pro požadavek na cenu stočného a částka 200 – 400 Kč na roční stočné na obyvatele je poté relativně příjemnou a občany finančně nezatěžující částkou (navíc možnou výběru i po částech v průběhu roku). 4.5.3. Příjmy Vývoj příjmů ze stočného ve vztahu k provozním nákladům Graf č. 27: Příjmy ze stočného ve vztahu k celkovým příjmům ČOV Čehovice
Přijmy ze stočného - ČOV Čehovice 300000 250000
Kč
200000
Běžné výdaje na ČOV
150000
Příjmy ze stočného
100000 50000 0 2005
2006
2007
rok
Díky značnému objemu oprav v r. 2003 stočné nestačilo pokrýt ani polovinu celkových ročních nákladů. V roce 2006 naopak stočné převýšilo objem celkových provozních nákladů a vyrovnaný trend je patrný i v roce 2007.
85
Graf č. 28: Příjmy ze stočného ve vztahu k celkovým příjmům ČOV Dražovice
Příjmy ze stočného - ČOV Dražovice 300000 250000
Kč
200000 150000
Běžné výdaje na ČOV
100000
Příjmy ze stočného
50000 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
rok
Z grafu můžeme vysledovat zlomy, kdy došlo ke zdražení ceny stočného. Do roku 2004, kdy byla cena stočného 3 Kč/m3 odpadní vody nepokrývaly příjmy ze stočného ani polovinu celkových výdajů na ČOV. Od roku 2005 kdy došlo ke zdražení na 6 Kč/ m3 odpadní vody již příjmy pokrývají výdaje cca ze dvou třetin a další změnu ukáže tento rok, kdy stočné bude činit 8 Kč/m3 odpadní vody. Vztah příjmů ze stočného k celkovým příjmům subjektu Procentuální podíl příjmů ze stočného na celkových ročních příjmech uvádí následující tabulky. Samozřejmě se tato část týká pouze subjektů které stočné vybírají, tj. Čehovice a Dražovice Tabulka č. 19: Podíl příjmů ze stočného na celkových příjmech obce Čehovice rok Příjmy ze stočného [Kč] Celkové příjmy obce [Kč] %
2005
2006
2007
124 440
120 088
116 307
4 998 796
4 685 402
4 881 500
2,47
2,56
2,38
86
Tabulka č. 20: Podíl příjmů ze stočného na celkových příjmech obce Dražovice rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Příjmy ze stočného [Kč]
84 715
94 908
104 062
100 292
176 394
167 868
170 268
Celkové příjmy obce [Kč]
5 006 991,37
5 571 076,39
10 950 459,13
23 055 998,61
8 286 035,09
15 266 100,80
7 769 328,76
%
1,69
1,7
0,95
0,44
2,13
1,1
2,19
Z obou tabulek je patrné, že stočné se na celkových příjmech obcí podílí pouze ve velmi malé míře, nepřekračující 3 % celkových příjmů.
87
5. Diskuze Cílem této diplomové práce bylo provést zhodnocení ekonomických aspektů čistíren odpadních vod. Toto hodnocení bylo provedeno formou analýzy čtyř subjektů, jež jsou vlastníky a zároveň provozovateli stokové sítě a ČOV. Těmito subjekty jsou ve třech případech obce, ve čtvrtém účelové zařízení zřízené Jihomoravským krajem. Analýza jednotlivých subjektů byla zaměřena na příjmovou a výdajovou stránku jejich hospodaření. Je třeba brát ohled na to, že v rámci porovnávání příjmové a výdajové stránky jednotlivých subjektů je každý subjekt zcela specifický a tato specifika jsou dána řadou faktorů. Z jejich výčtu je třeba brát zřetel zejména na následující: a) rozdílná právní subjektivita jednotlivých subjektů – obce Čehovice, Dražovice a Hostětín jsou územními samosprávnými celky, zatímco Lesní škola Jezírko, resp. Středisko ekologické výchovy Lipka je účelové zařízení sloužící ekologické výchově a zřízené Jihomoravským krajem. Z rozdílné právní subjektivity dále plyne rozdílný charakter vedení účetnictví. V rámci obecních výkazů o plnění rozpočtu nejsou pro jednotlivé paragrafy (tedy odvětví činnosti, do kterých jsou výdaje směřovány nebo z nichž jsou příjmy generovány) zcela odděleny běžné výdaje a kapitálové výdaje (tedy výdaje na pořízení dlouhodobého majetku). Toto oddělení muselo být provedeno až v rámci tvorby této práce. Obce nejsou povinny uplatňovat daňové odpisy dlouhodobého majetku, zatímco Středisko ekologické výchovy Lipka odpisy uplatňuje a odpisy se zde tedy promítají do celkových ročních provozních nákladů. V rámci srovnávacího hodnocení jednotlivých subjektů proto následně nebyly odpisy ČOV Jezírko do provozních nákladů zahrnovány, jelikož by (vzhledem k tomu že obce dlouhodobý majetek neodepisují) došlo k narušení srovnávací základny jednotlivých subjektů. Je ovšem nutné poznamenat, že v případě že by odpisy do provozních nákladů zahrnuty byly, znamenalo by to velmi prudký vzestup jednotkových nákladů na vybrané ukazatele (kubíky vyčištěné vody, obyvatelé...), které jsou u ČOV Jezírko již tak ze všech subjektů nejvyšší. Neoddělení běžných a kapitálových výdajů obcí rovněž zrelativňuje ukazatel, který udává jakým procentem se roční výdaje na ČOV podílejí na celkových ročních výdajích obce. Výdaje na provoz ČOV tvoří poměrně jednotnou, ročně se pravidelně opakující sumu vybraných položek, zatímco kapitálové výdaje se 88
promítnou do celkových výdajů jen v některých letech specifickým výdajem velkého finančního objemu, který často mnohonásobně převyšuje roční sumu běžných provozních výdajů. Záleží též, do jaké míry obec investovala i v rámci ostatních odvětví činnosti. Zvýšená míra běžných provozních výdajů v některém roce se tedy nemusí odrazit zvýšením procentního podílu celkových výdajů ve vztahu k rozpočtu, pokud byly v témže roce vynaloženy obcí velké výdaje na pořízení investičního majetku (jiného než ČOV a kanalizaci). Běžné provozní výdaje, i když ve zvýšené míře (jako např. pokutou, viz případ obce Hostětín) se tedy v rámci zvýšených celkových výdajů „rozpustí“, zatímco v jiných letech tomu může být přesně naopak. b) rozdílné přírodní podmínky v rámci území jednotlivých subjektů – z nich nejpodstatnější vlivy na ekonomiku provozu ČOV a kanalizace má členitost terénu a roční srážkový úhrn. Členitost terénu má vliv na uspořádání spádových poměrů kanalizace a v případě protispádu v některých částech území z toho může vyvstat potřeba provozování objektu čerpací stanice pro přečerpávání odpadních vod. Takto je tomu u obce Čehovice. Provoz čerpací stanice je náročný na spotřebu elektrické energie a zvyšuje tím celkovou sumu ročních běžných výdajů. Ostatní objekty čerpací stanici neprovozují, v rámci srovnávací základny je tedy tento objekt specifický pouze pro obec Čehovice. Suma ročních provozních výdajů tedy nemusí být pouze odrazem např. úsporného provozu, ale může být podmíněna faktory, jejichž existence je daná pro subjekt specifickými podmínkami a z těchto faktorů vyvstává potřeba vynaložení jistého množství běžných výdajů, právě z příčiny existence některých specifik. Konfigurace terénu, rozloha zastavěného území obce a z toho plynoucí technické uspořádání kanalizačních prvků (počet uličních vpustí atd) má rovněž vliv na množství srážkových vod odvedených do kanalizace. Dalším výrazným faktorem je roční průměrný srážkový úhrn, vyplývající z polohy území v rámci klimatických oblastí. Roční srážkový úhrn má (spolu i s konfigurací terénu, viz. předchozí text) vliv na roční množství srážkových vod, odvedených do kanalizace a podílejících se tedy na celkovém ročním množství odpadních vod čištěných na ČOV. Jednotkové náklady na celkové množství čištěných odpadních vod tedy klesají se zvyšujícím se množstvím podílu srážkových vod v rámci celkového množství odpadních vod. Vypovídací hodnota tohoto ukazatele je tedy relativní, jelikož víceméně pouze udává, do jaké míry se provozní náklady na ČOV „rozpustí“ v rámci určitého procenta podílu srážkových vod v celkovém množství
89
odpadních vod. c) stanovení množství mzdových nákladů – bývá v případě malých obcí a subjektů samostatně provozujících ČOV často poměrně obtížné, jelikož každý subjekt řeší personální zajištění správy a údržby jiným způsobem. Častá je situace, jako v případě studovaných subjektů (krom obce Dražovice), kdy údržbu zajišťuje pracovník, který zároveň vykonává řadu dalších prací mimo ČOV. Odhad množství času věnovaného práci na ČOV potom bývá odhadem po konzultaci s jednotlivými pracovníky a odhadnutý objem proto může být zatížen částečnou chybou. Po vyhodnocení získaných podkladů byl proveden výpočet několika ukazatelů, dle stanovené metodiky. Výsledky analýzy přinášejí několikero poznatků. Jejich výčet je uveden zde: a) jednoznačně největší podíl na ročním objemu provozních nákladů na ČOV mají mzdové náklady. Tento poznatek je nejmarkantnější následně u rozdílu jednotkových nákladů mezi obcemi Hostětín (která do r. 2005 často řešila údržby jen v rámci úvazku starosty nebo zaměstnáváním brigádníků) a Čehovice a Dražovice. U obce Hostětín je dále patrný rychlý nárůst mzdových nákladů od r. 2005 kdy začala obec zaměstnávat stálého pracovníka. Výjimku tvoří Lesní škola Jezírko, kde je objem mzdových nákladů poměrně menší, jelikož čistírna svým charakterem nevyžaduje stálou denní údržbu. Mzdové náklady mívají tedy na celkové i jednotkové náklady majoritní vliv, zejména u čistíren sloužících obcím a větším celkům. b) po mzdových nákladech druhou největší složkou provozních nákladů mají činnosti řešené dodavatelskou formou, tedy rozbory vzorků vody a dodavatelské odstranění čistírenských kalů. Rozbory vzorků vody vyžadují být zpracovány akreditovanou laboratoří a jejich roční četnost je dána vyhláškou. Objem výdajů je tedy víceméně daný a závisí pouze na cenách za rozbory akreditovanými laboratořemi. U dodavatelského odstranění čistírenských kalů se nabízí možnost jejich alternativního odstranění ve vlastní režii formou spolupráce s místními zemědělci atd.., což by mohlo vést k částečné úspoře výdajů za poskytnuté služby. Oproti tomu ale by zřejmě došlo k opětovnému nárůstu nákladů na rozbory pro obec, jelikož čistírenské kaly musejí splňovat limity obsahů těžkých kovů dle vyhlášky č. 382/2001 Sb.. c) roční náklady na elektrickou energii jsou u všech subjektů poměrně nízké (zvyšovány jsou pouze u obce Čehovice díky provozu čerpací stanice), u Lesní školy Jezírko
90
dokonce nulové. d) celkový vývoj provozních nákladů za jednotlivé roky je u jednotlivých subjektů relativně konstantní. Výjimku tvoří zlomy v činnosti, jako např. u obce Hostětín, kdy došlo k výraznému vzestupu nákladů (právě díky mzdovým nákladům) od r. 2005 díky zaměstnání stálého pracovníka. e) jednotkové náklady na kubík vyčištěné odpadní vody se pohybují na nízké úrovni a nepřekročí částku 10 Kč/m3 . Výjimku tvoří Lesní škola Jezírko, kdy jednotkové náklady v r. 2007 tuto hranici překročily (i bez započtení vlivu odpisů, s nimi by byly ještě mnohem vyšší) a do budoucna se očekává další znatelný nárůst díky zahájení provádění rozborů vzorků vody. Vysoká míra jednotkových nákladů je způsobena menším objemem odpadních vod jež jsou na ČOV čištěny (zdrojem je pracoviště, stálým obyvatelem je pouze správce s rodinou, zatímco u obcí jsou většinou zdroji domácnosti). Oproti tomu je ale třeba poukázat na to, že zatímco jednotkové náklady jsou u ČOV Jezírko nejvyšší, jejich celkový objem a zároveň i podíl na celkových ročních výdajích subjektu je oproti tomu nejnižší. f) jednotkové náklady na celkové množství čištěných odpadních vod jsou logicky nižší než náklady na čištění odpadní vody (s výjimkou Jezírka, kde jsou veškeré srážkové vody odvedeny mimo ČOV a celkový objem vody je tedy roven odpadní vodě). Tato hodnota jednotkových nákladů však víceméně nevyjadřuje žádnou směrodatnou informaci a je pouze poukázáním na skutečnost, že nižší jednotkové náklady na celkovou vyčištěnou odpadní vodu se mohou vyskytnout v územích s větším srážkovým úhrnem. g) roční výdaje na ČOV netvoří nijak velkou část celkových ročních výdajů subjektu. Řádově se jedná o jednotky procent. Výjimku tvoří roky, kdy jsou vynaloženy v určité míře výdaje kapitálové (u obcí) a procento celkových výdajů se tedy může zvednout na 10 – 20 %. h) u obcí Čehovice a Dražovice je vybíráno stočné. Obec Čehovice určuje cenu stočného v závislosti na rozdělení nákladů na počet obyvatel. Příjmy ze stočného pokrývají výši ročních výdajů téměř stoprocentně (krom roku 2005 díky zvýšené míře oprav), v roce 2006 dokonce příjmy převyšují výdaje. Nutno ovšem podotknout, že obec Čehovice je zatížena splácením úroků z úvěru na investici a celkové roční výdaje na ČOV jsou ovšem mnohem vyšší. U obce Dražovice, která stočné fakturuje dle
91
množství odpadní vody, pokrývaly příjmy z něj do roku 2004 necelou polovinu ročních výdajů, od roku 2005 kdy byla cena zvýšena na 6 Kč/kubík již příjmy pokrývají výdaje téměř ze dvou třetin. Zajímavým zjištěním rovněž bude, jak se tento poměr změní v letošním roce, kdy je cena zvýšena na 8 Kč/kubík. V rámci tohoto je nutné znovu zdůraznit zmíněný fakt, že obce svůj investiční majetek neodpisují a tedy do ročních výdajů a tedy i do podkladů pro výpočet ceny stočného nepronikají odpisy. Obec Hostětín stočné nevybírá, jeho výši by v rámci doporučení do budoucna však mohla určovat částka ročních jednotkových výdajů na odpadní vodu – mohlo by se jednat o částku cca 3 Kč/m3. i) investiční náklady – se pohybují v rozmezí cca 15 000 – 25 000 Kč/obyvatele. Nutno ovšem podotknout, že v rámci této částky je krom ČOV zahrnuta i výstavba kanalizace. Obecně je tato částka srovnatelná s náklady na výstavbu a rekonstrukci klasických mechanicko-biologických ČOV (dle MIKLÁNKOVÁ et GRYGAROVÁ, 2007) Tato částka přepočtu investičních nákladů na výstavbu má ovšem relativní rozměr, jelikož část investice byla ve většině případů uhrazena z nevratných cizích zdrojů – dotací.
92
6. Závěr Kanalizace a čistírny odpadních vod tvoří součást základní infrastruktury lidských sídel a jsou předpokladem jejich dalšího rozvoje. Vegetační kořenové čistírny (VKČ) pak tvoří jeden z alternativních způsobů řešení některých součástí této infrastruktury. Nedílnou součástí výstavby a provozování těchto částí infrastruktury je jejich ekonomická dimenze. Cílem této práce bylo posouzení ekonomických aspektů čistíren odpadních vod, se zaměřením na VKČ. Pro účely práce byly vybrány čtyři subjekty, vlastnící a provozující VKČ, které byly následně podrobeny analýze jejich hospodaření ve vztahu k výstavbě a provozu VKČ. Prvotními náklady na VKČ jsou náklady na jejich pořízení a výstavbu, tedy náklady investiční. V rámci rozboru investičních nákladů a jejich přepočtu na obyvatele bylo konstatováno, že investiční náklady na výstavbu VKČ bývají srovnatelné s náklady na výstavbu ČOV podobných a klasičtějších typů. Investice do obecních VKČ nabývá finančního objemu řádově milionů až desítek milionů, u VKČ z jednotlivých domů je tato hodnota relativně proměnlivá. Investice zde často znamená poměrně značný zásah do rozpočtu investora. I přesto, že náklady na výstavbu VKČ bývají velmi často částečně hrazeny z nevratných cizích zdrojů (dotací z řady dotačních titulů), představuje i zbylá částka těchto nákladů pro investora značný finanční objem a je nucen jeho krytí částečně zajistit bankovním úvěrem. Náklady na provoz VKČ poté následně zatěžují roční rozpočet provozovatele ve velmi malé míře a v přepočtu na čištěnou splaškovou vodu zpravidla nepřesahují částku 10 Kč/m3. Největší složku provozních nákladů tvoří vždy mzdové náklady. V rámci úspor nákladů se tedy bude provozovatel zaměřovat zejména právě na jejich úsporu. Je však nutné zdůraznit, že v rámci celkového rozpočtu tvoří náklady na provoz VKČ skutečně velmi malé procento. Navíc tvoří odměny za vykonanou práci základ náležité správy, údržby a oprav VKČ a to je základním stavebním kamenem řádného a bezproblémového provozu VKČ. K pokrytí provozních nákladů je oprávněn provozovatel vybírat stočné. V rámci provozu VKČ nepřekračují zpravidla provozní náklady v přepočtu na obyvatele částku 400 Kč na osobu ročně. Tato částka jakožto rámcový odhad roční platby stočného VKČ je z pohledu obyvatel poměrně nízká a přijatelná. Stočné v rámci VKČ je tedy poměrně bezproblémovým příjmem, pokrývajícím náklady na provoz. 93
VKČ představují alternativní způsob čištění odpadních vod, vhodný zejména pro využití v menších obcích a u menších zdrojů znečištění. Investičně jsou VKČ srovnatelné s běžněji používanými ČOV, provozní náklady jsou poté poměrně velmi nízké. Jakožto prvek základní infrastruktury lidských sídel tedy mohou VKČ představovat zejména pro malé obce, nedisponující množstvím finančních prostředků jeden ze základních předpokladů jejich budoucího rozvoje
94
7. Literatura BRONCOVÁ, D. a kol.: Historie kanalizací. MILPO MEDIA s.r.o., Praha, 2002. HERZÁNOVÁ, V.: Kvalitní život na českém venkově předpokládá i dobrou vodu. In: Dotace, č. 10/2007, Economia, a.s., Praha, 2007. HLAVÍNEK, P., MIČÍN, J., PRAX, P.: Příručka stokování a čištění. NOEL 2000 s.r.o, Brno, 2001 JINDRA, J.: Balastní vody v přítoku na ČOV. In: Odpadní vody – Wastewater 2003, AČE ČR, Brno, 2003. KOLÁŘ, J.: Výhody a nevýhody přírodních způsobů čištění odpadních vod. In: Přírodní způsoby čištění odpadních vod III, str. 11-14, VÚT v Brně, Brno 2003. KOLEKTIV AUTORŮ: Kořenové čistírny – výstavba a financování. Rosa, o.p.s., České Budějovice, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ: Vegetační kořenové čistírny odpadních vod. Ministerstvo zemědělství ČR, Brno, 1994. KREJČÍ, V., a kol.: Odvodnění urbanizovaných území – koncepční přístup. NOEL 2000 s.r.o, Brno, 2002 KUPEC, J.: Zpracování odpadních vod a čistírenských kalů. UTB ve Zlíně, Zlín, 2002. MAREK, D., KANTOR, T.: Příprava a řízení projektů strukturálních fondů Evropské unie. Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, Brno, 2007. MIKLÁNKOVÁ, J., GRYGAROVÁ, D.: Provozní pohled na KČOV Rudíkov. In: Přírodní způsoby čištění odpadních vod V, str. 52-57, VÚT v Brně, Brno 2007. NAVAŘÍK, P.: Nové možnosti pro vodohospodářství nabízí OP Životní prostředí. In: Dotace, č. 10/2007, Economia, a.s., Praha, 2007. NOWAK, O., LINDTNER, S.: Investment and Operating Costs of Small WWTPs – Compared to Larger Plants. In: Odpadní vody – Wastewater 2003, AČE ČR, Brno, 2003. PYTL, V. a kol.: Příručka provozovatele čistírny odpadních vod. SOVAK ČR, Praha, 2004. QUITT, E.: Klimatické oblasti ČR. GgÚ ČSAV, Brno, 1971, mapa, měř. 1:500000. ROZKOŠNÝ, M.: Zkušenosti ze sledování a provozu ČOV Dražovice u Vyškova. In: Přírodní způsoby čištění odpadních vod IV, str. 49-53, VÚT v Brně, Brno 2005. 95
RYŠAVÝ, I.: Dvousložková, tedy spravedlivější?. In: Moderní obec, č. 10/2007, Economia, a.s., Praha, 2007. ŠÁLEK, J.: Přírodní způsoby čištění odpadních vod. VUT v Brně, Brno, 1995. ŠÁLEK, J.: Navrhování a provozování vegetačních kořenových čistíren. ÚZPI, Praha, 1999. ŠÁLEK, J.: Rybníky a účelové nádrže. VUT v Brně, Brno, 2001. ŠÁLEK, J., TLAPÁK, V.: Přírodní způsoby čištění znečištěných povrchových a odpadních vod. ČKAIT, Praha, 2006. ŠTĚPÁNEK, M. a kol.: Hygienický význam životních dějů ve vodách. Avicenum, Praha, 1979. TLAPÁK, V., ŠÁLEK, J., LEGÁT, V.: Voda v zemědělské krajině. Brázda, Praha, 1992. VYMAZAL, J.: Čištění odpadních vod v kořenových čistírnách. ENVI s.r.o., Praha, 1995. Legislativní předpisy a politické dokumenty: Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích
a hodnotách přípustného znečištění
povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů. Program rozvoje venkova ČR. MZe, Praha, 2006. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS). Státní politika životního prostředí ČR 2006 – 2010. MŽP, Praha, 2006. Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Výměr Ministerstva financí č. 01/2008, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými
96
cenami. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Zpráva o stavu životního prostředí za rok 1997. MŽP, Praha, 1998. Technické normy: ČSN EN 1085: Čištění odpadních vod - slovník. ČNI, Praha, 1998. ČSN 75 6401: Čistírny odpadních vod pro více než 500 ekvivalentních obyvatel. ČNI, Praha, 2006. ČSN 75 6402: Čistírny odpadních vod do 500 ekvivalentních obyvatel. ČNI, Praha, 1998.
97
Seznam zkratek ČOV
Čistírna odpadních vod
ČSÚ
Český statistický úřad
EO
Ekvivalentní obyvatel
HSS
Politika Hospodářské a sociální soudržnosti
IČ
Identifikační číslo
IČZÚJ
Identifikační číslo základní územní jednotky
KČOV
Kořenová ČOV
MMR
Ministerstvo pro místní rozvoj
MZe
Ministerstvo zemědělství
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NRP
Národní rozvojový plán
NSRR
Národní strategický referenční rámec
NUTS
Nomenclature des unités territoriales statistique
OKEČ
Odvětvová klasifikace ekonomické činnosti
OP
Operační program
OV
Odpadní voda(y)
PE
Populační ekvivalent
PRV
Program rozvoje venkova
PRVaK ČR
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací ČR
ROP
Regionální operační program
SFŽP
Státní fond životního prostředí
SPŽP
Státní politika životního prostředí
VKČ
Vegetační kořenová čistírna
98
Summary Wastewater treatment plants (WWTPS), together with sewage create an basic part of the infrastructure of urban systems and take a key position for its future and regional development. Besides conventional wastewater treatment plants there is also an amount of alternative methods of wastewater treatment. One of these methods uses constructed wetlands for the treatment. Constructed wetlands (also called treatment ponds) are a nature-near method of wastewater treatment, where the wastewater is treated by aquatic plants. Unseparable aspects of using these constructed wetlands are its economical aspects. The main object of this work was to do an analysis of investment and operating costs of wastewater treatment, made by constructed wetlands. For the work, four subjects (as an sources of water pollution) were selected, three villages (Cehovice, Drazovice and Hostetin) and the Center of ecological education Lipka (as an small source of water pollution). All subjects were analysed from the view of investment and operating costs of wastewater treatment and also from the view of income from the treatment (payment for provided services). The amount of investment cost of building constructed wetlands takes the similar rate as investment costs of building more conventional wastewater treatment plants. Operating costs of constructed wetlands achieve more lower rate, due to fact, that constructed wetlands don't demand some extra services. It also needs very little amount of electric energy. Biggest part of operating costs is always taken by personal costs. These costs are in the other way very important for the correct function of these treatment ponds. The income from using constructed wetlands takes, due to low operating costs also lower rate, but in the other way demands in only a very little way the operating costs of houses connected to the sewage. Constructed wetlands are an alternative and nature-near method of wastewater treatment and the main object, important on it's correct function is in systematical and dynamic care and repairs.
99
Přílohy
Příloha č. 1: VKČ Čehovice – nákresy a foto Příloha č. 2: VKČ Dražovice – nákresy a foto Příloha č. 3: VKČ Hostětín – nákresy a foto Příloha č. 4: VKČ Lesní školy Jezírko – nákresy a foto Příloha č. 5: Tabulky příjmů a výdajů jednotlivých subjektů a kalkulací
100
