Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Prevence alkoholismu u dětí a mládeže Závěrečná práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.
Jan Lubojacký
Brno 2009
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Prevence alkoholismu u dětí a mládeže vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
dne………………………………………. podpis studenta…………………………..
4
PODĚKOVÁNÍ Poděkování patří zejména vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za jeho pomoc při výběru základní literatury pro zpracování závěrečné práce, za přísné, ale účelné vedení v průběhu sepisování práce, za připomínky k obsahové, gramatické i formální stránce textu a neustálou podporu a povzbuzování v průběhu zpracovávání práce. Zapomenout nemohu ani na Mgr. Hanu Kroupovou, která mi významně pomohla s překladem abstraktu do anglického jazyka.
5
JMÉNO Jan Lubojacký
NÁZEV Prevence alkoholismu u dětí a mládeže
ABSTRAKT Alkoholismus lze právem zařadit mezi aktuální sociálně patologické jevy moderní společnosti. Se vzrůstající životní úrovní stoupá i dostupnost a konzumace alkoholu. Nebezpečí představuje zejména pro žáky v průběhu základního a středního vzdělání. Práce uvádí účinky alkoholu na člověka a jeho chování, zákonná ustanovení týkající se dětí a alkoholu, předpoklady a průběh vzniku závislosti na alkoholu. Vyzdvihuje problémy, spojené s konzumací alkoholu dětmi a mladistvými. Pro větší názornost uvádí vztahy několika lidí na konzumaci alkoholických nápojů a alkoholismus. Popisuje možnosti preventivně výchovného působení rodičů a rodiny vůči vzniku alkoholismu u dětí. Předkládá možnosti preventivních opatření prováděných na základních a středních školách. Navrhuje prevenci vzniku závislosti na alkoholu i v dalších oblastech lidské společnosti mimo rodinu a školu.
KLÍČOVÁ SLOVA Alkohol, alkoholismus, prevence, sociálně patologické jevy, střední škola, základní škola, závislost.
6
NAME Jan Lubojacký
THEMA The Prevention of school children´s alcoholism
ABSTRACT Alcoholism can be rightly classed with the socially pathological phenomena of modern society. The accessibility and consumption of alcohol goes hand in hand with the rise of the standard of living. Alcohol entails a big danger for pupils and students, especially during their primary and secondary education. This work places the effects of the alcohol abuse on a human being and his/her behaviour, come enactments dealing with children and alcohol, hypotheses and the course of the rise of alcoholism before the reader. It hightlights some problems connected with school children´s alcohol abuse. To make this study more objective the work describes a couple of people and their attitude towards alcoholic beverages and alcoholism. It also reveals the possibilities of the prevention of alcoholism with the help of parents and their educational upbringing. It puts forward the possibilities of some preventive measures which can be implanted at primary and secondary schools. It proposes the way how to prevent the rise of alcohol abuse in other areas of human society besides the area of family and school.
KEY WORDS Alcohol, alcoholism, prevention, socially-pathological phenomena, secondary school, primary school, alcohol abuse.
7
OBSAH OBSAH ....................................................................................................................................................... 3 ÚVOD ......................................................................................................................................................... 9 1. CÍL PRÁCE ......................................................................................................................................... 11 2. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ....................................................................................... 12 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED..................................................................................................................... 13 3.1. OBECNĚ O ALKOHOLU ............................................................................................................... 13 3.2. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................................. 13 3.3. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA KONZUMACE ALKOHOLU MLADISTVÝMI........................... 14 3.4. ÚČINKY ALKOHOLU NA ČLOVĚKA ........................................................................................ 16 3.5. ABÚZUS A VZNIK ZÁVISLOSTI ................................................................................................. 19 4. PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................... 26 4.1. KASUISTIKA ................................................................................................................................... 26 4.1.1. OSOBNÍ ZKUŠENOSTI S ALKOHOLEM ................................................................................ 26 4.1.2. MILENA A ALKOHOL................................................................................................................ 27 4.1.3. VZTAHY PŘÁTEL A ZNÁMÝCH K ALKOHOLU................................................................. 28 4.2. PREVENCE ...................................................................................................................................... 30 4.2.1. RODINA JAKO ZÁKLAD PREVENCE .................................................................................... 30 4.2.2. PREVENTIVNÍ PŮSOBENÍ ŠKOLY ......................................................................................... 33 4.2.2.1. ZÁKLADNÍ ŠKOLA .................................................................................................................. 34 4.2.2.2. STŘEDNÍ ŠKOLA...................................................................................................................... 36 4.2.2.3. VOLNOČASOVÉ AKTIVITY .................................................................................................. 37 4.2.3. OBECNÁ PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ...................................................................................... 38 4.2.4. DĚTI Z RODIN ALKOHOLIKŮ................................................................................................. 39 4.2.5. JAK ZVLÁDAT NÁROKY, KLADENÉ NA MLADÉ LIDI..................................................... 40 4.3. TERAPIE – LÉČBA ......................................................................................................................... 41 5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE .................................................................................................... 43 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................................................... 50
8
ÚVOD „Nestaň se osobně bezmocným při popíjení piva v krčmě! Nechť se nebudou slova tvé řeči opakovat, kdy je vypustíš ze svých úst bez svého vědomí. Vyslovil jsi je sám? Když spadneš na zem, údy si polámeš a nebude jednoho, kdo by ti podal pomocnou ruku. Právě tví spoluhodovníci v pití piva, právě oni povstanou a povědí: Ven za dveře s tím ožralcem!“ (Egyptský papyrus z roku 1500 př. n. l.)
Alkohol se označuje jako nápoj, ale častěji jako droga, toxikomanický prostředek. V posledních
desetiletích
doznaly
nepříznivého
vývoje
ukazatelé
zneužívání
návykových látek v čele s alkoholem. Nárůst spotřeby lihovin s sebou přináší nepříznivé důsledky, které se promítají do všech oblastí lidského života. Jedná se zejména o duševní, tělesné a sociální poškození pijáků, nárůst kriminality a vandalismus. Nešpor (2001) uvádí, že spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele byla v předválečném Československu v porovnání s dnešní asi třetinová. V roce 1999 jsme dosáhli spotřeby 9,9 litru 100% alkoholu za rok na jednoho obyvatele. Podle údajů Českého statistického úřadu za rok 2007 činila spotřeba alkoholických nápojů na jednoho obyvatele ČR 185,8 litru (v hodnotě čistého lihu 10,4 litru). Přitom čtyřicetiprocentních lihovin se spotřebovalo 8,2 litru (3,3 litru čistého lihu), vína 18,5 litru (2,1 litru) a piva 159,1 litru (5,0 litru). Výsledky školních průzkumů naznačují velmi rozšířenou konzumaci alkoholu také u mládeže. Alarmující je vysoký počet alkoholových intoxikací u jedenáctiaž patnáctiletých chlapců a dívek. Celkově po roce 1989 vzestup spotřeby lihovin (o 16 %)
v České republice, v průběhu následujících dvou let, nemá v žádném
z evropských států obdoby (Kraus, 1998). V roce 1998 provedla Světová zdravotnická organizace reprezentativní šetření „Mládež a zdraví“. V České republice studii realizoval Státní zdravotní ústav na souboru 3703 dětí ve věku jedenácti, třinácti a patnácti let. Výskyt opilosti (dvakrát nebo častěji) byl šokující, jak ukazuje tabulka č. 1:
9
Tab.1 Výskyt opilosti (dvakrát nebo častěji) Věková skupina věk 11
věk 13
věk 15
Chlapci
6,1 %
14,4 %
36,5 %
Dívky
2,0 %
6,4 %
22,5 %
Z výše nastíněných důvodů vyplývá potřeba pozitivně zasáhnout a působit na omezení spotřeby alkoholu, zejména u dětí a mládeže. Prostřednictvím práce s literaturou se v dalším textu uvádí informace a poznatky, týkající se konzumace alkoholických nápojů, vzniku závislosti a možnosti prevence vzniku alkoholismu u dětí a mládeže.
10
1. CÍL PRÁCE Hlavní cíle závěrečné práce spočívají v seznámení s účinky konzumace alkoholu na zdraví člověka, na jeho chování a škodlivost s důrazem na děti a mladistvé. Dále se jedná o popis problematiky vzniku závislosti na alkoholu. Nejdůležitější část představují návrhy možností prevence vůči konzumaci alkoholu a vzniku alkoholismu u dětí a mládeže. Začátek práce si klade za cíl definovat základní pojmy, související s alkoholismem a s prevencí závislosti na alkoholu, a zmínit se o legislativní úpravě konzumace alkoholu mladistvými. Pokračuje popisem negativních účinků alkoholu na člověka a prováděním diagnostiky typů nebo stádií závislosti na alkoholu. V praktické části se předkládá nejprve popis vlastních zkušeností s alkoholem. Postupně se přechází k prevenci vzniku alkoholismu. Uvádí se možnosti preventivního působení rodičů a rodiny, základní i střední školy a další příležitosti ochrany dětí před alkoholem. Zmiňují se rady pro děti z rodin alkoholiků a také jak pomoci při zvládání nároků kladených na dospívající lidi. Poslední kapitola před diskusí se zaměřuje na léčbu osob závislých na alkoholu.
11
2. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Pro zpracování závěrečné práce se využívalo zejména metody práce s literaturou. Neprováděl se žádný výzkum, pozorování, dotazníkové akce ani jinak prakticky zaměřené postupy. Informace se získávaly z nejrůznějších literárních zdrojů nebo internetových odkazů. Všechny prameny řešily zejména problematiku konzumace alkoholu, vznik alkoholismu a prevenci vzniku alkoholové závislosti prostřednictvím rodiny a školy. První studované publikace poskytoval vedoucí závěrečné práce. Pomohly snadněji proniknout do řešené problematiky. Některé údaje se získávaly z webových stránek na internetu. Jednalo se o zákonná ustanovení a informace poskytované Českým statistickým úřadem, které lze jen obtížně získat v knižní podobě. Většina dalších pramenů se nacházela v Moravské zemské knihovně v Brně. Některé publikace se mohly vypůjčit domů, kde se v klidu pročítaly a čerpaly se z nich informace. Často však docházelo k situaci, že knihu půjčovali jen prezenčně, což znamená, že je kniha k dispozici pouze na studovnu. Práce tak vznikala částečně mimo
domov
v
prostředí
knihovny.
Výhoda
takového
postupu
spočívala
v intenzivnějším zpracovávání bakalářské práce, protože autora časově omezuje otevírací doba knihovny. Další pozitivní stránku lze spatřit v klidu a studijní atmosféře, která zde panuje.
12
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Obecně o alkoholu Alkohol vzniká kvašením cukru působením kvasinek. Již ve starověkém Egyptě, Řecku nebo Indii se kvašením vyráběl první alkoholický nápoj – víno. V českých zemích se začalo s vařením piva od desátého století po vzoru germánských kmenů. Ve středověku se alchymistům podařilo získat destilací nápoj silnější než víno, který používali jako lék k vymývání ran a nazvali jej aqua vitae – voda života, aniž tušili, jak bude později ohrožovat zdraví i životy lidí. Čistý alkohol, nebo též líh, má podobu čiré, hořlavé tekutiny, známé v chemii pod označením etanol (etylalkohol) a zapisované ve vzorci jako C2H5OH. Kvašení cukerných roztoků probíhá jen do koncentrace čtrnáct až šestnáct procent alkoholu, pak alkohol kvasinky ničí. Koncentrovanější, tzv. tvrdý, alkohol se vyrábí destilací. V klasifikaci farmakologie se etanol pro své psychotropní účinky (výrazné změny v chování a prožívání) řadí mezi látky s převažujícím působením na nervový systém (Kvapilík, Svobodová, 1985). Lze jej zařadit do skupiny hypno-sedativ a účinky se blíží barbiturátům s krátkým až středním působením.
3.2. Definice základních pojmů Toxikománie se dnes označuje častěji širším pojmem drogová závislost (včetně závislosti na alkoholu a nikotinu) nebo dokonce jen závislost (včetně závislostí na hracích automatech, počítačích). Závislostí se rozumí stav (nikoliv skon, touha, nutkání), kdy se začínají dostavovat abstinenční příznaky, jestliže organismus a jeho potřeby nejsou uspokojeny (Kraus, 1998). V této spojitosti (především s alkoholismem) se objevují další pojmy: úzus (jako požívání dané látky v přijatelné míře), abúzus (nadužívání, nadměrný konzum) a misúzus (zneužívání těchto látek, například u dětí, řidičů, těhotných apod.). Prevence, z latinského slova provenio = předcházím, znamená opatření, učiněné předem, včasnou obranu nebo ochranu. Přibližně od konce padesátých let dvacátého století se prevence rozdělila na primární a sekundární. Od šedesátých let dvacátého století se hovoří také o terciární prevenci.
13
Primární prevence má za cíl předcházet nemoci dříve, než vznikne. Jinak řečeno předcházet problémům s návykovými látkami u osob, které je ještě nezačaly škodlivě užívat. Cílovou skupinu tvoří zatím ještě abstinenti (riziková mládež). Sekundární prevence poskytuje efektivní pomoc lidem, kteří začali návykové látky zneužívat, kde však stav příliš nepokročil. Provádí se až po vzniku nemoci, ale ještě dříve, než nemoc způsobí poškození. Terciární prevence se překrývá s léčbou závislosti na návykových látkách a zahrnuje předcházení vzniku škod. Prevenci lze rozdělit na všeobecnou, selektivní a indikovanou: Všeobecná prevence slouží celé populaci, například všem dospívajícím v určité oblasti. Selektivní prevence má za cílovou populaci děti a dospívající se zvýšeným rizikem, kteří ještě návykové látky neužívají (například děti s duševními poruchami, hyperaktivní děti). Indikovaná prevence se týká dětí a dospívajících, u kterých není možné diagnostikovat škodlivé užívání nebo závislost na návykových látkách, ale kteří vykazují varovné známky užívání návykových látek. Léčbu podstupují osoby, které návykové látky škodlivě užívají nebo jsou na nich závislé.
3.3. Legislativní úprava konzumace alkoholu mladistvými Zákonná ustanovení, týkající se boje proti alkoholismu, se po druhé světové válce postupně objevila v sérii legislativních opatření, například v zákonu č. 87/1948 Sb., o potírání alkoholismu, v zákonu č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu a v zákonu č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. V současné době platným legislativním předpisem, řešícím problematiku alkoholu a jeho konzumace, se stal zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Následující přehled uvádí vybraná ustanovení ze zákona č. 379/2005 Sb., týkající se alkoholu a mladistvých (Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů):
14
§ 2 Alkoholickým nápojem se rozumí lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, který není uveden ve větě první, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. § 10 Alkoholické nápoje lze prodávat pouze ve specializovaných prodejnách alkoholických nápojů, ve specializovaných odděleních velkoplošných prodejen určených k prodeji alkoholických nápojů, v prodejnách potravin a smíšených prodejnách, nebo v zařízeních společného stravování, provozovaných na základě hostinské činnosti, v ubytovacích zařízeních a kulturních zařízeních s výjimkou zařízení, určených pro osoby mladší 18 let. Ustanovení se nevztahuje na příležitostný prodej rozlévaných alkoholických nápojů při slavnostech, tradičních akcích, výročních trzích
a jim podobných akcích.
§ 11 Omezení prodeje a dovozu. Zakazuje se prodej a dovoz hraček, napodobující tvar a vzhled alkoholických nápojů. Osoba, prodávající nebo podávající alkohol, musí být starší 18 let, pokud se nejedná o žáka soustavně se připravujícího na budoucí povolání v oborech hotelnictví a turismus, kuchař-číšník a prodavač. § 12 Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje osobám mladším 18 let, na všech akcích, určených osobám mladším 18 let, ve zdravotnických zařízeních, ve všech typech škol a školských zařízení. Prodej alkoholických nápojů pomocí prodejních automatů, u nichž nelze vyloučit prodej osobám mladším 18 let věku, nebo umístěných v prostorách, do nichž mají vstup osoby mladší 18 let, se zakazuje. Veškeré další formy prodeje, při kterých není možno ověřit věk kupujícího, se zakazuje. § 14 Provozovatel je povinen na místech prodeje alkoholických nápojů umístit pro kupujícího zjevně viditelný text zákazu prodeje osobám mladším 18 let. Text se musí pořídit v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písma nejméně 5 cm. § 15 Osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a jsou ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, se zakazuje vstupovat do všech veřejných prostor. Mohly by zde způsobit sobě nebo jiné osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení. Vstup se zakazuje také do veškerých prostředků veřejné dopravy, do veřejně přístupných prostor budov, souvisejících s veřejnou dopravou, do přístřešků zastávek a nástupišť veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy a do prostor, kde probíhají sportovní akce. Pořadatel sportovní akce je povinen zajistit zabránění vstupu těmto osobám.
15
§ 18 Realizaci preventivních opatření koordinuje vláda, finančně a organizačně zajišťují vláda, Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jde-li o opatření primární
prevence,
realizovaná
v rámci
minimálních
preventivních
programů
a výchovné péče o osoby mladší 18 let a o uživatele tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek mladší 18 let. § 20 Typy odborné péče o osoby závislé na tabákových výrobcích, alkoholu nebo jiných návykových látkách jsou akutní lůžková péče, detoxifikace, terénní programy, kontaktní a poradenské služby, ambulantní léčba, stacionární programy, krátkodobá a střednědobá ústavní péče, rezidenční péče v terapeutických komunitách, programy následné péče a substituční léčba. § 21 Realizaci protidrogové politiky zajišťuje a koordinuje vláda prostřednictvím ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, jak vyplývá z jejich působnosti na základě zvláštního právního předpisu. Komplexní preventivní opatření v oblasti protidrogové politiky provádí zejména Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti primární prevence ve školách a školských zařízeních, v léčebné výchovné péči o děti a mladistvé do 18 let věku a o uživatele návykových látek mladších 18 let.
3.4. Účinky alkoholu na člověka Alkohol ovlivňuje především látkovou výměnu a nervstvo, vyvolává řadu různorodých účinků v prožívání a chování člověka. Působení závisí na konzumovaném množství. Malé dávky citlivost nervstva zvyšují, kdežto velké dávky reaktivitu tlumí. Do denní dávky 20 g 100 % alkoholu (nebo 16 g u ženy a 24 g u muže) se hovoří u zdravých dospělých osob o relativně bezpečném pití. Jedná se o množství alkoholu zhruba obsažené v jednom 12° pivu, dvou 8° pivech, 200 ml přírodního vína nebo 50 ml destilátu (Edwards, 1994). Výsledky působení korelují s výškou hladiny alkoholu v krvi. Při hladině okolo 0,5 promile si lze všimnout zklidnění. Hladinu kolem 1,5 promile provází narušení svalové souhry a vzrušenosti. Mezi 1,6 a 2 promile se projevuje klasická opilost, kterou doprovází směs účinků tlumivých, budivých a dezorientujících obvyklý způsob chování. Při množství 3–4 promile nastupují poruchy vědomí. Nad 4 promile již hrozí riziko smrti, buď v důsledku útlumu důležitých center ve středomozku, nebo selháním krevního oběhu.
16
Jedince, požívající alkohol, lze klasifikovat podle motivace a očekávání účinků. Záškodná (1998) rozlišuje abstinenty, konzumenty, pijáky a alkoholiky (závislé na alkoholu): a) abstinentem se stává člověk, který nepil alkoholický nápoj nejméně tři roky; b) konzument pije příležitostně alkoholické nápoje pro zahnání žízně, respektive pro chuťové vlastnosti, ne však pro účinky na nervový systém. Alkohol popíjí ve vhodnou dobu a v přiměřeném množství, například sklenice desetistupňového piva po obědě; c) pijáci očekávají a vyhledávají vedle tekutiny a chuti i stavy euforie; d) alkoholik se z pijáka stává tehdy, jestliže důvod pití alkoholu představuje touha po euforii. Od okamžiku, kdy člověk hledá v alkoholu zdroj příjemné nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, začíná postupná přeměna pijáka v alkoholika. Skála (1987) rozděloval českou populaci podle vztahu k alkoholu následujícím způsobem: a) abstinenti zásadně nepijí alkohol; b) konzumenti nevypijí více než půl litru piva po práci a po jídle jednou denně, hladina alkoholu v krvi během dne nepřesáhne 0,3 promile; c) příležitostným pijákům nepřesáhne alkohol v krvi jedno promile častěji než čtyřikrát ročně; d) pravidelným pijákům (abuzérům) přesáhne alkohol v krvi jedno promile častěji než čtyřikrát ročně; e) závislí na alkoholu se prezentují zchátralostí v tělesné i duševní oblasti. Etanol narušuje schopnost rozlišovat při kombinovaných zrakových a sluchových podnětech mírné intenzity. I velmi nízké dávky alkoholu silně ovlivňují souhru zrakově pohybovou a zaostřovací schopnosti. Již nízké dávky negativně působí proti souhře pohybů na komplexní smyslové podněty (se zvyšující se dávkou stoupá počet chyb). Po konzumaci alkoholu dochází ke snížení kvality verbální komunikace i intelektuálních výkonových schopností. Dlouhodobé zneužívání se projevuje trvalým úbytkem inteligence. Krátce po požití alkoholu se dostavují stavy euforie, rozjaření, spokojenosti, veselosti, zvýšeného sebevědomí, mnohomluvnosti. Při řešení modelových situací volí postižená osoba riskantnější řešení ve snaze zvýšit výkon. Později dochází k opačným jevům, doprovázeným depresemi, únavou a ospalostí či spánkem. 17
Alkohol způsobuje zvýšené vylučování tekutin snížením výdeje hypofyzárního antidiuretického hormonu, což doprovází pocity žízně. Zvýšená hladina nitrobuněčného sodíku s poklesem draslíku může způsobit poruchy řady funkcí nervstva a srdce. S poklesem krevního hořčíku se objevují svalové záškuby a křeče. Dlouhodobým zneužíváním alkoholu narušený metabolismus může vést k osteoporóze (řídnutí kostí) a celkovému ochabnutí svalstva. Pití alkoholu s sebou nese velké množství nevýhod a rizik a negativně působí na osobnost člověka i jeho chování. Účinky se stávají významnější a nebezpečnější, objeví-li se zneužití alkoholu u osob nemocných, u těhotných žen, u řidičů a samozřejmě i u dětí a mládeže. Podle Nešpora (1992) dochází, při nadměrné konzumaci alkoholu, k oslabení imunitního systému (menší odolnost vůči nemocem). Objevují se onemocnění jater, mozku, žaludku. Zhoršuje se trávení. Vyčerpávají se zásoby vitamínů. Zvyšuje se krevní tlak, riziko mozkové mrtvice a ohrožení srdce. Dochází ke třesu. Negativně postihuje periferní nervový systém, což může vést až k poruchám chůze. Častěji vznikají úrazy. Objevuje se impotence, kožní choroby. Zvyšuje se pravděpodobnost dopravní nehody. Duševní zdraví (Nešpor, 1992) se projevuje kolísáním nálad, úzkostí, žárlivostí, nepříjemnými kocovinami, bolestmi hlavy, nespavostí. Objevují se „okénka“, poruchy paměti, špatné sny, stavy smutku, malátnost, nevolnost, nejistota, výčitky svědomí, neupřímnost k sobě, těžko ovladatelná touha po alkoholu, která se pitím zvětšuje, nutkavé
myšlenky
na
alkohol,
někdy
dokonce
halucinace,
vidiny,
pocity
pronásledování, epileptické záchvaty, delirium, šílenství. Vztahy k lidem (Nešpor, 1992) poznamenávají hádky kvůli pití v rodině, se sousedy apod. Člověk se dostává do role černé ovce (vždy je špatný), má pocit „másla na hlavě“. Ve vztahu k dětem dochází ke střídání
náklonnosti a nezájmu,
přísnosti a blahovůle, k zanedbávání problémů, které je potřeba řešit. Partner se odcizuje, v důsledku čehož dochází k častějším rozvodům. Pijící lidé nezřídka zneužívají své „kamarády“, přepadávají, okrádají a trpí osamělostí. Dopouštějí se ukvapeného jednání, kterého často s odstupem času litují. Významnou roli hraje i finanční stránka konzumace alkoholu. Zahrnuje přímé výdaje za alkohol, ušlý zisk v důsledku nižší výkonnosti a větší nemocnosti, výdaje v souvislosti s úrazy, krádežemi, požáry a nehodami, na kterých má alkohol podíl,
18
nerozvážné výdaje pod vlivem alkoholu, nevýhodné obchody, zbytečné nákupy nebo prodej věcí pod cenou. Životní styl se stává chudým (koloběh práce-hospoda-spánek). Člověk se uzavírá do sebe. Trpí nedostatkem času a peněz, což nepříznivě ovlivňuje možnosti vyžití. Trpí péče o zevnějšek. Od určitého okamžiku pití nepřináší radost, ale jen dočasně mírní narůstající utrpení. Pracovní úrazy (Nešpor, 1992) se objevují častěji. Zvyšuje se pracovní neschopnost. Poklesává výkonnost. Nutností se často stává vykonávání méně kvalifikované práce, než odpovídá možnostem člověka. Často se vyskytují pozdní příchody, absence, nižší příjmy. Stoupá riziko ztráty zaměstnání, přičemž nezaměstnaný, který pije, hledá práci velmi těžko. Na pracovišti vládnou špatné vztahy, výčitky a skryté nebo zjevné napětí. V Austrálii nese alkohol vinu za většinu případů smrti u lidí ve věku patnáct až čtyřiatřicet let (Goodyer, 2001). Při automobilových nehodách s účastí alkoholu zahyne v Austrálii nejvíc mladých lidí (Goodyer, 2001). Alkohol podněcuje rizikové chování jako nechráněný sex nebo rvačky, o užívání dalších drog nemluvě (Goodyer, 2001).
3.5. Abúzus a vznik závislosti Závislost na alkoholu lze zařadit v oblasti sociálních deviací do roviny sociálně patologických jevů. Kraus (1998) popisuje sociální deviace jako narušení kterékoliv sociální normy. Pojetí deviace ve smyslu sociálním bývá širší než v oblasti morálky nebo práva. Všechny sociální deviace lze rozdělit do tří rovin podle stupně závažnosti a společenské nebezpečnosti: Negativní sociální jevy se objektivně vyskytují prakticky v každé společnosti a nabírají na závažnosti až ve chvíli, kdy jejich výskyt překročí únosnou hranici. Pak se stávají pro společnost zátěží a způsobují řadu problémů. Jako příklad lze uvést nezaměstnanost, feminismus, homosexualitu, rozvodovost, úrazy, nemocnost, pokles porodnosti, bídu apod. Asociální jednání je již závažnější, protože (ať již záměrně nebo nezáměrně) narušuje zájmy politické, ekonomické a morální základy společnosti. Zahrnuje výtržnictví, pornografie, šikana, působení extrémních hnutí, sekt apod. Jestliže jedinec
19
nebo skupina porušuje normy jaksi vědomě, aniž přitom zpochybňuje platnost norem, pak se hovoří o jednání aberantním. Sociálně patologické jevy představují chování z hlediska fungování společnosti nejproblematičtější, nejnebezpečnější a s největšími negativními důsledky. Často mají souvislosti chorobné. K netypičtějším se řadí kriminalita, toxikomanie (včetně alkoholismu), prostituce, sebevražednost. Existuje několik teorií vzniku a vývoje závislosti na alkoholu. Řehan (2007) popisuje následující čtyři skupiny – teorie biologické, sociologické, psychologické a integrující. Základní východisko biologických teorií spočívá v hledání biologických znaků, které vytvářejí dispozice, případně přímo determinují vznik a rozvoj závislosti. Biologické teorie nejpřesněji korespondují s medicínským konceptem závislosti na alkoholu jako nemoci – vrozené nebo vzniklé na biologické bázi. Zahrnují mimo jiné teorie genetické, enzymové a dopamin-endorfinové. Sociologické teorie hledají vysvětlení abúzu a závislosti na alkoholu ve funkci makrosociálních proměnných. Hledisko jedince ustupuje do pozadí, neboť jedinec jako součást skupiny podléhá zákonitostem fungování společnosti. Zahrnují teorie distribuce spotřeby, teorie anomie atd. Psychologické teorie charakterizuje psychologický přístup k hledání příčin vzniku a rozvoje závislosti na alkoholu. Do této skupiny náleží, mimo jiné, teorie redukce tenze, teorie inklinace k moci, využití hlubinné či behaiviorální psychologie. Interaktivní modely si kladou za cíl sloučit, funkčně skloubit působení různých intervenujících proměnných. Hlavní subsystémy (proměnné) tvoří alkohol, prostředí, organismus a podnět. Příčiny vzniku sociálních deviací lze rozdělit na endogenní (vnitřní) a exogenní (vnější). Poznatky z humánní genetiky naznačují, že někdo si již přinese na svět dispozice, aby skončil na „šikmé ploše“. Například na konci osmdesátých let dvacátého století tým lékařů Kalifornské univerzity v Los Angeles zkoumal vzorky mozkové tkáně 70 mrtvých osob, z toho polovinu tvořili alkoholici. Hledaný dopaminový gen, který ovlivňuje schopnost buněk vstřebávat dopamin (chemický neurotransmiter, který je spojován s požitkářskými sklony) se vyskytoval u 77 % alkoholiků, ale jen u 28 % kontrolní skupiny lidí, kteří nepili (Kraus, 1998). Exogenní faktory reprezentuje na prvním místě rodina. Mladiství alkoholici a jiní delikventi se častěji objevují u rodičů s emočními poruchami, duševní retardací, 20
alkoholismem nebo kriminálními delikty. Jedná se také o rodiny v ekonomicky špatném postavení nebo rozvedená manželství. Z hlediska výchovy pocházejí častěji z rodin s přístupy příliš tvrdými anebo zanedbávajícími, vyznačujícími se netečností (Matoušek, 1996). Negativní vliv má rovněž nízký věk matek a situace, kdy přibývá dětí, které se rodí mimo manželství. Za velmi významný faktor se považuje tlak ze strany vrstevníků. O samotě pije alkohol pouze 5,2 % mladistvých, zatímco s kamarády a ve skupině vrstevníků 77,5 % a v organizované partě 11,2 % (Mečíř, 1996). Party a různé další sociální skupiny tedy vytváří velmi často rizikové prostředí. Nelze opomenout ani negativní roli hromadných sdělovacích prostředků. Řada televizních pořadů alkohol a s ním spojené chování popularizuje (reklamy na alkohol). Možnosti a působení internetu se stávají takřka neomezené. Výčet vnějších faktorů, podílejících se na vzniku závislosti na alkoholu i jiných deviací, může pokračovat přes prostředí různých ubytoven, internátů, prostředí větších měst až po školu samotnou. Velice důležitý spouštěcí podnět, který vede ke vzniku a rozvoji závislosti na alkoholu, představují vlastnosti alkoholu a změny v chování a prožívání, jež po konzumaci vyvolává. Alkoholické nápoje dovedou odstranit bezprostředně po požití řadu nepříznivých duševních stavů: úzkost, depresi, nepřátelství, vztek apod. Zároveň se zvyšuje sebevědomí, zapomíná se na nepříjemnosti všedního života včetně tělesných doprovodných pocitů. Vyjmenované psychotropní vlastnosti alkoholu se stávají velmi přitažlivými pro většinu neabstinujících jedinců, z nichž se později celá řada stane na droze závislá. Jako hlavní motivy pro požívání alkoholu se označují důvody společenské a individuální. Zpravidla se začíná důvody společenskými, které však nezřídka sklouznou k individuálním, jež charakterizují předchozí odstavce. Zpočátku účinné, relativně nízké dávky drogy přestávají působit, se zvyšující se tolerancí organismu, a dochází ke zvětšování dávek, se všemi negativními důsledky na člověka i jeho okolí. Požívání alkoholických nápojů se však stalo pro mnohé společnosti přijatelné, jde-li o
požívání
přijatelného
množství,
ve
vhodnou
dobu,
v dostatečném
věku
a v odpovídajícím zdravotním stavu. Vývoj nadužívání alkoholu a závislosti se může diagnostikovat prostřednictvím následujícího výčtu vývojových stádií (předalkoholické, prodromální, rozhodující a chronické), typů abúzů (alfa, beta) a závislostí (gama, delta, epsilon), které již
21
v šedesátých letech dvacátého století popsal E. M. Jellinek, jak uvádějí např. Kvapilík, Svobodová a kol. (1985) nebo Novotná a kol. (1989). Typ alfa představuje občasné požívání alkoholu s úmyslem využít stavy alkoholového opojení. Jde o abúzus v souvislosti s vnitřními konflikty. Jednotlivec, znalý účinků konzumace alkoholických nápojů, čas od času alkohol zneužívá především k odstranění úzkosti, jindy k potlačení tenze, k získání euforie nebo k odstranění dysforie. V neposlední řadě se vyhledává jako prostředek, usnadňující sblížení s druhými lidmi, ať už se jedná o větší skupiny nebo výběr partnera (pohlavní styk). Zjednodušeně vyjádřeno, dotyčný tu a tam pije tak, že se pro okolí stává nějak nápadný. U uvedeného typu se nemění schopnost kontroly v pití. Nedochází k fyzické závislosti. Vzniká však zvyšující se snášenlivost vůči alkoholickým nápojům. Rizika spočívají v úrazech a trestných činech pod vlivem větší dávky alkoholu. Z alfa typu může vzniknout a vzniká typ gama. Typ beta zahrnuje příležitostné požívání alkoholických nápojů v souvislosti s pijáckými zvyklostmi nebo následkem nedostatku vhodných zájmů ve volném čase. Osoba typu beta vyhledává často příležitost k pití, aniž se příliš intoxikuje. Jeho motivace, přání, spočívá v neodlišování se od ostatních a ať nezůstane v izolaci. Nedochází ke změně kontroly pití ani fyzické závislosti. Rizikem se stávají dopravní předpisy. Od typu beta se může přecházet k typu delta. Typ gama se přiřazuje již k závislosti na alkoholu. Během roky trvajícího abúzu (zpravidla pět až patnáct let) dochází k jeho kvalitativním změnám, zřejmě i metabolicky podloženým. Dosáhne-li jednotlivec určité
hranice obsahu alkoholu
v krvi, nemůže si být jist, že nebude v abúzu pokračovat až do intoxikace. Charakteristické znaky typu gama spočívají tedy v nespolehlivé, změněné, poruchové kontrole v požívání alkoholických nápojů. Závislý jednotlivec dovede po proběhlé intoxikaci kratší nebo delší dobu abstinovat („vynucená abstinence“). Objevuje se především psychická závislost na alkoholu. Tolerance zpočátku ještě stoupá (třetí stádium), nakonec pak klesá (viz čtvrté stádium). Typ delta charakterizuje zejména somatická závislost na alkoholu. Jedná se o neustále pokračující konzumaci alkoholických
nápojů (stručně: „nikdy opilý,
nikdy střízlivý“), dochází k trvalému udržování hladiny alkoholu v krvi a po stránce tělesného zdraví se zvyšuje riziko poškození (cirhóza, delirium tremens) nežli u typu gama, kde se vyskytují jako charakteristické spíše důsledky v oblasti společenské (rodina, práce, zákon). 22
Typ epsilon představuje symptomatický alkoholismus, který obvykle provází jiné onemocnění, například schizofrenii. Jednotlivé typy závislosti na alkoholu (zejména gama a delta) se nevyskytují zdaleka jako „čisté“, ale spíše se kombinují, i když jeden nebo druhý typ převládá. Stádium předalkoholické (počáteční, iniciální) představuje počáteční období, ve kterém se pití alkoholu nebo braní drogy motivuje společensky. Jedinec pociťuje psychickou úlevu v situaci, kdy se pije, a vyhledává příležitosti, při nichž se bude pít. Vytvoří si vědomé propojení mezi alkoholem a psychickou úlevou. Pití se pak stává prostředkem, kterým se jedinec vypořádává se stresem. Bez ohledu na vnitřní znaky alkoholismu, se předalkoholik zevně nijak neliší od společenského pijáka, konzumenta. Počáteční stádium může trvat od několika měsíců až do dvou i více let, podle vývoje tolerance k alkoholu, která progresivně narůstá a zvyšuje se spotřeba alkoholu, aby jedinec dosáhl stejné úrovně úlevy. Zatímco původně možná zajistily přijatelnou úlevu tři skleničky, teď jich potřebuje sedm nebo devět. Přibývá tedy frekvence pití a zvětšují se dávky požitých alkoholických nápojů. Druhé stádium, označované jako prodromální (varovné), upozorňuje a signalizuje nástup nemoci. Varovným znamením stádia se stávají „okénka“, alkoholem vyvolaná ztráta paměti. Další důkaz, že alkohol už nepředstavuje „jen“ nápoj, ale nutnost, spočívá v pití alkoholu již před večírkem, pití stylem „na ex“ a pocity viny z pití. Člověk už pije dost alkoholických nápojů, ale jeho chování ještě chybí nápadnost. Vypadal v pořádku již vyžaduje jisté úsilí. Závislý jedinec začíná popíjení skrývat, aby se vyhnul negativním následkům. Závislost na látce narůstá a užívání látky se projevuje ve stále více oblastech života. Dotyčný tedy pije tajně, protože se bojí, aby se nepřišlo na jeho abúzus. Myslí trvale na alkohol. Shromažďuje zásoby alkoholických nápojů. Pije dychtivě první denní dávku. Má pocity viny. Je citlivý na zmínku o alkoholu. Začíná mít okénka („přetrhnutí filmu“). Třetí stádium se nazývá rozhodující (kritické). Charakterizuje se výskytem hlavního symptomu, ztrátou sebekontroly. Alkoholik nedokáže hlídat množství alkoholu, přesto se však dokáže rozhodnout, zda bude pít nebo ne. Při ztrátě sebeovládání se jeho konzumace alkoholu obvykle neliší od společenského pití. Potřebuje si pití odůvodnit. Nastupuje racionalizace, snaha opět získat sebekontrolu. Racionalizace spočívá v popírání pití a alkoholik nalézá pro pití a pijácké chování zdůvodnění a racionální vysvětlení. Snaží se zvládnout pití pomocí vnějších projevů: 23
obdobími abstinence, změnou druhu alkoholu, změnou způsobu pití, změnou bydliště, změnou zaměstnání apod. Všechny pokusy vedou zpravidla k nezdaru, cítí se ještě hůř a má zlost na druhé lidi. Začíná chápat, že je něco v nepořádku, ale nerozumí tomu, co se děje, a začíná mít pocity viny. Pití snižuje sebehodnocení. Množí se výpadky paměti a jimi způsobené problémy. Neschopnost přestat s pitím se stává zjevnou stále více lidem. Má výčitky svědomí, že nedokáže přestat pít, ale neví, jak postupovat. Velmi chce ostatním dokázat, že je v pořádku. Jak postupně ztrácí kontrolu nad způsobem života, stále častěji slibuje, že se polepší. Sliby však neplní. Potíže narůstají ve všech oblastech jeho života – v oblasti osobní, společenské, finanční i v rodině. Může se dostat i do konfliktu se zákonem. Závislost na pití začíná ze života jedince vytlačovat všechno ostatní. Život se točí kolem pití – rodinný život a přátelské vztahy se zhoršují. Člověk se začíná izolovat. Dostavují se zažívací potíže, protože má špatný stravovací režim. Pravděpodobně dojde k první hospitalizaci, související s alkoholem. Dotyčný ztrácí spolehlivou kontrolu. Vyhýbá se ovlivnění ze strany okolí, pokud jde o abúzus. Dělá si výčitky. Vykazuje nápadné výkyvy nálad. Činí opakované a marné pokusy pít zdrženlivě. Dochází u něho k zúžení zájmů, k oproštění od meziosobních vztahů, ke konfliktům na pracovišti a společenskému sestupu. Dostavují se tělesné příznaky, související s abúzem. Vznikají často i sexuální problémy, doprovázené případně žárlivostí a jejími projevy. Chronické stádium (konečné) začíná pitím alkoholika hned od rána. Téměř každý den se ocitá opilý. Potřebuje pití, aby se ráno vzpamatoval z opilosti z předchozího dne, a často se viditelně třese. Alkohol snižuje závislému člověku třas a pomáhá mu fungovat, avšak za cenu výrazného podlomení zdraví a zkrácení délky života. Projevuje se ztráta síly vůle. Schopnost zvládat a řídit životní situace se snižuje. Člověk se neustále cítí špatně. Zdravotní problémy jsou čím dál zřetelnější a rozvíjí se tělesné choroby. Náhle se snižuje tolerance na alkohol. Opilost vyvolávají již malé dávky. Dochází také k morálnímu úpadku a alkoholik si již nedokáže uchovat hodnotový systém. Velice časté stavy opilosti vážně narušují životní řád. Protože sebehodnocení závislého člověka klesá, stále sám sebe přesvědčuje, že se v jeho společnosti najde někdo, kdo je ještě horší než on sám. Narušené myšlení vytváří vysokou hladinu úzkosti a paniky. Alkoholik si již nedokáže odůvodnit, že jeho chování lze považovat za normální. Když klesne až na dno, připustí porážku. 24
Stádium tedy charakterizuje výrazné oslabení tělesného i duševního zdraví. Dostavuje se snížená tolerance vůči alkoholu. Dochází k několikadenním „tahům“. Objevují se „ranní doušky“. Dotyčný vyhledává druhé osoby, které se nalézají pod jeho sociální úrovní, k příležitosti abúzu. Dochází k požívání technických prostředků, obsahujících alkohol (čistící prostředky, ředění technického lihu čistou vodou apod.). Při diagnostice jednotlivých stádií nebývají patrny všechny popisované znaky. K jednotlivým typům závislostí se může přiřadit následující označení konzumentů alkoholu: typ alfa – konfliktový piják, typ beta – příležitostný piják, typ gama – náruživý piják a typ epsilon – návykový piják. Podle Mečíře (1990) lze závislost a její průběh rozdělit do následujících etap. Iniciální (počáteční) fáze, kdy se zvyšuje frekvence, stoupají dávky a stále převažuje pocit „příjemné odměny“. Prodromální (varovná) fáze, kdy na danou látku člověk myslí, začíná ji za každou cenu shánět, schopnost kontroly se zřetelně vytrácí. Kruciální (rozhodnou) etapu charakterizuje stav, kdy již člověk nedokáže přestat s konzumací, kterou se snaží nějak racionalizovat, hledá příležitost k ospravedlnění chování, abstinovat se již nedaří. Terminální (konečná) fáze nastává tehdy, kdy se již dostavují abstinenční příznaky, dochází k oslabování tělesného a duševního zdraví, začíná se vyskytovat v degradované společnosti.
25
4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1. Kasuistika 4.1.1. Osobní zkušenosti s alkoholem Nepovažuji se za zastánce konzumace alkoholu, zároveň však nejsem ani abstinent. Negativní vzor mám ve svých rodičích. Oba lze označit jako konzumenty alkoholických nápojů. Otec pracuje jako obráběč kovů. Ve spotřebě piva nezůstává české tradici nic dlužen, ale vždy pije s mírou, pro chuť a zahnání žízně, nikoliv pro navození euforie nebo jako útěk od problémů a starostí. Do oblíbeného pohostinství chodí také proto, aby si popovídal se známými a kamarády. Přes týden navštěvuje uvedená zařízení málo. Pravidelným návštěvníkem se stává až v pátek a v sobotu večer, kdy následující den nemusí vstávat brzy do práce. Podobně, ale v menší míře, se chová i máma, pracující jako prodavačka. Žádný z rodičů se po požití alkoholických nápojů nechová nijak agresivně, jsou veselí, přátelští a upovídaní. Už jako dítě jsem poprvé ochutnal pivní pěnu a lihoviny na oslavách. Alkohol mě však v dětství nikterak nezaujal. Určitý stav opilosti jsem si však poprvé vyzkoušel již při desátých narozeninách, kdy jsem vypil asi dvě skleničky sektu. Točila se mi hlava a měl jsem problémy s udržením rovnováhy. Častěji jsem začal popíjet přibližně od sedmnácti, osmnácti let. Nikdy ne sám, vždy jen s kamarády a zejména na zábavách a diskotékách. V alkoholu jsme nacházeli zdroj euforie, radosti, bezstarostnosti, odvázání, skvělé nálady a spousty zábavy. Občas jsem přecenil možnosti v pití a následující den mi „dělala společnost“ žaludeční nevolnost. V osmnácti letech jsem se jednou na diskotéce tak opil, že mě domů museli dopravit kamarádi a probudil jsem se až následující den odpoledne. „Zpustlejší“ období trvalo přibližně čtyři roky. „Světlo světa“ jsem spatřil před čtyřiadvaceti lety a v poslední době piji nejčastěji pivo na žízeň po sportovních výkonech nebo při posezení s přáteli, případně na nějaké akci typu oslav narozenin, konec zkouškového období apod. V roce 2008 jsem si vyzkoušel i půl roku trvající úplnou abstinenci, která mi nedělala žádný problém. Dosti významný vliv na pití alkoholu má podle mne kolektiv, ve kterém se člověk pohybuje, kamarádi, které má, a samozřejmě rodina, která jej odmalička formuje. Nejvíce jsem pil v dorosteneckém věku (zejména mezi sedmnácti a devatenácti lety) se spoluhráči z fotbalového týmu. Abychom mohli po zápase zůstat v šatně, posedět,
26
pobavit se a vypít si, přesunuli jsme si zápasy, hrané na domácím hřišti, z neděle na sobotu. Kromě fotbalistů se pohybuji mezi myslivci a rybáři, u kterých se popíjení bere takřka jako samozřejmost. Na začátku mého středoškolského studia jsme bydleli celý třídní kolektiv v poměrně přísně vedeném internátu. Začínali jsme jako skupina víceméně slušně vychovaných mladých lidí. Jakmile si však mnozí spolužáci uvědomili, že se nachází mimo dosah výchovného vlivu svých, často přísných, rodičů, zneužívali situaci hlavně v oblasti popíjení alkoholu. Většina spolužáků se časem odstěhovala do podnájmů. Jejich školní prospěch se změnil k horšímu. Nejlépe prospívalo šest žáků, ubytovaných i nadále v přísně vedeném internátu. Například můj spolužák Vít, utopil v alkoholu ohromný potenciál, který se v něm skrýval. Jednalo se o velmi chytrého chlapce, který měl velmi přísného otce. Když se Vít dostal mimo dosah jeho působení bydlením v podnájmu, tak se v důsledku absence vnitřních regulačních mechanismů a vlivem špatného kolektivu věnoval více alkoholu a zábavě než studiu. Odmaturoval, ale problémy s alkoholem má i v současné době.
4.1.2. Milena a alkohol Z nejbližší rodiny se s největšími problémy s alkoholem potýká teta Milena jako nejmladší dcera mé babičky z matčiny strany. Pochází z dvojčat a má celkem tři sestry. Milena se narodila před dvaačtyřiceti lety, je svobodná a bydlí na vesnici v rodinném domě se svou maminkou (mou babičkou). Rozumovými schopnostmi se nachází v oblasti mírného podprůměru (zřejmě v důsledku potíží při porodu nebo již v průběhu těhotenství, když pochází z dvojčat, z nichž druhé se s podobnými problémy nepotýká), opakovala první třídu základní školy a vyučila se ve dvouletém učebním oboru pro papírenský průmysl. Po vyučení pracovala přibližně dvanáct let v papírenském závodě, než dostala výpověď kvůli konzumaci alkoholických nápojů v pracovní době na pracovišti. Většinu času pak trávila doma s příjmem v podobě sociálních dávek. Pokud ji někde zaměstnali, dříve nebo později ji kvůli problémům s alkoholem opět propustili. Jako dítě se k alkoholu zřejmě nedostala. Její maminka je silně věřící katolička, dnes již sedmdesátiletá důchodkyně - abstinentka, která celý svůj život pracovala v místním zemědělském družstvu (do svých 56 let). Otec pracoval jako truhlář, byl rovněž věřící, jen výjimečně pil pivo, několikrát prodělal mozkovou mrtvici, po které částečně
27
ochrnul, později lékaři objevili nádor na páteři a zemřel před šestnácti lety ve věku padesáti osmi let. Uvedené období mohlo být v tetině případě startovacím impulsem budoucí závislosti na alkoholu, protože můj děda, jak si ho pamatuji, se jevil vždy jako poměrně přísný. Významný vliv pro vznik její závislosti vidím ve výchově. Od narození žije u svých rodičů, není vedená k zodpovědnosti a samostatnosti, neumí správně zacházet s penězi. Výplatu vždy odevzdává babičce, která je velmi střídmá, a ta jí pak podle potřeby peníze vydává zpět na nákupy, platby energií apod. Milena holduje obvykle nejlevnějším lihovinám,vínům, ale i pivu. Popíjení jí pomáhá utéct od reality všedního dne. Ztrácí zábrany a dovolí si mnohem víc, než mimo stav alkoholového opojení. V opilosti všem doma nadává a vyčítá jim nejrůznější skutky, často v podobě pozměněné skutečnosti nebo i zcela vymyšlené. Nelze ji utišit a vše končí až v noci, když usne. Druhý den se chová, jakoby se vůbec nic nestalo. Nejvíce trpí babička, která její „alkoholové řeči“ musí neustále poslouchat. Kdykoliv se teta dostane k penězům a možnosti pořídit si alkohol, neváhá. Neštítí se ukrást peníze z doma odložených nestřežených peněženek. Pokud doma dřív nějaký alkohol býval, dokázala jej získat, třeba i za cenu vypáčení dveří od skříně. Chorobně lže a vymýšlí si. Často má láhev ukrytou třeba ve sklepě, kam pak chodí neustále přikládat do kotle a tajně popíjet. Pokusy o nápravu selhaly, protože nabízenou pomoc odmítá a dobrovolně se léčit nechce. I když ji často přistihneme opilou nebo s lahví, neustále popírá své abúzy a závislost na alkoholu. Pokud do budoucna neprojeví upřímnou a odhodlanou snahu změnit současný nepříznivý stav, bude se časem potýkat s mnoha problémy, včetně zachování vlastní existence.
4.1.3. Vztahy přátel a známých k alkoholu Kromě mých dvou téměř sedmdesátiletých babiček, které abstinují jak ze zdravotních důvodů, tak i z vlastního přesvědčení o škodlivosti a neužitečnosti alkoholu, si vybavuji pouze dva kamarády, spoluhráče z fotbalu Jirku a Pavla, kteří dodržují úplnou abstinenci. Následuje už jen hrstka známých, kteří si alkohol dopřejí jen výjimečně, například na oslavách, vždy pouze v nepatrném množství. Ostatní, včetně sebe, bych zařadil do kategorie konzumentů, některé až k pijákům alkoholických nápojů. Jedni pijí
28
více, jiní méně, jedni pravidelně, jiní příležitostně, všechny však spojuje pozitivní vztah k alkoholu. Velké množství vrstevníků nebo i mladších známých popíjí hlavně o víkendech, když v pátek nebo v sobotu vyrážejí za zábavou na diskotéky, koncerty, plesy nebo jen tak posedět a popovídat si s přáteli. Alkohol jim pomáhá odvázat se, ztratit zábrany, lepe navazovat nové známosti, zkrátka bavit se intenzivněji než bez něj. Pamatuji si na své spolužáky ze základní školy, kteří si už v deváté třídě běžně obstarali láhev vodky, kterou následně jen tak odpoledne po vyučování vypili. Nevím, co stálo za popsaným jednáním. Možná jen experimentovali, asi z nudy. Na žádném třídním srazu se již nesejdeme v plném počtu. Nebude tam Michal. Po alkoholu a cigaretách zkusil také tzv. tvrdé drogy. Byly silnější než on. Nějakou dobu strávil na psychiatrické léčebně. Ve svých dvaceti letech si vzal život skokem z okna pátého patra panelového domu. U některých osob bych však o závislosti nehovořil. I když si dopřávají každý den poměrně vysoké dávky alkoholu, mají své pití pod kontrolou. Známý, šestatřicetiletý Vlastimil, sice pracuje na živnostenský list v lese jako dělník s motorovou pilou, přesto hodně čte a má poměrně široký všeobecný přehled. Denně chodí do hospody, kde během dvou hodin vypije běžně devět desetistupňových piv. Byť váží přibližně jen pětasedmdesát kilogramů, není na něm takový „výkon“ prakticky znát. Nepije však za účelem dosažení euforie nebo útěku od problémů, ale hlavně pro uhašení žízně, chuť piva a snad už i ze zvyku. V blízkosti trvalého bydliště lze najít také mnoho smutných příběhů. Otec kamaráda Radka pracoval dřív jako kočí v lese, kde s koněm přibližoval dříví. Stal se z něj silný piják, možná i alkoholik. Později jej z práce propustili. V současné době pracuje paradoxně jako řidič z povolání, takže si během práce nemůže dovolit pít, ale vše si vynahrazuje o víkendech, kdy se stačí opít i třikrát za den. Poprvé se opije hned ráno, během dopoledne se prospí, pak znovu odpoledne a večer přijde do hospody a stihne se opít do třetice. Dělá tak ostudu nejenom sobě ale i vlastní rodině, která se za něj musí často velice stydět. Jeden muž odcházel z hospody pravidelně „po čtyřech“, přičemž překonával hlavní, poměrně frekventovanou, křižovatku v centru obce a s oporou plotů se dopravil až domů. Loni zemřela paní Jiřina, asi šedesátiletá důchodkyně, která se stala alkoholičkou spolu se svým manželem. Popíjeli doma nebo v posezení u místního novinového stánku, kde se zdržovaly podobné typy lidí. Když se zhoršil její zdravotní stav natolik, že si pro alkohol nemohla dojít sama, nosil jí ho manžel domů. 29
Jejich syn Eda, otec dvou dospívajících synů, popíjí také poměrně často až do úplné opilosti. Jeho děti, podle současného chování, dopadnou s největší pravděpodobností velmi podobně.
4.2. Prevence Předcházení vzniku závislosti na alkoholu lze považovat z hledisek sociálně ekonomických, etických, zdravotních apod. za výhodnější, než zákroky proti již vzniklé závislosti u mládeže, která nebezpečí konzumace alkoholických nápojů zcela podceňuje. K hlavním zásadám preventivního působení patří dobře znát cílovou skupinu, jednat na partnerské úrovni (přitom však zachovávat autoritu), navodit atmosféru důvěry, spojovat teoretické informace s realitou (se životem), nezastrašovat, vážit míru nebezpečnosti dané situace a snažit se o autentičnost (nehrát „divadlo“). Jako preventivní působení se může označit také sledování a zaznamenání projevů v chování, které vedou k podezření na zneužívání alkoholu nebo jiné sociálně patologické jednání žáků a studentů. Uvedené signály bývají zpravidla málo zřetelné. Vyžadují proto od pedagogických pracovníků pozornost, empatii, znalost individuálních zvláštností. Za varující lze obecně považovat náhlý a nápadný neprospěch, náhlou ztrátu zájmu o učení, ztrátu zájmu o dosavadní záliby, konflikty s nejbližším okolím, projevy deprese, úzkostné stavy, nespavost, psychickou vyčerpanost, afektivní jednání, vznětlivost, hněvivost nebo projevy opileckých stavů.
4.2.1. Rodina jako základ prevence Rodinu lze bezesporu považovat za nejvýznamnějšího činitele v oblasti prevence proti alkoholismu. Zásadním způsobem ovlivňuje potomka v podstatě od okamžiku početí až do doby jeho osamostatnění se, zpravidla ukončením studia a nastoupením do zaměstnání. Zejména v období dětství mohou rodiče dosáhnout řady úspěchů v oblasti protialkoholní výchovy. Zároveň se však často nevyvarují mnohých chyb a omylů, někdy nenapravitelných. V období před narozením se prevence soustředí na péči o tělesné zdraví a duševní stav matky, na vyhýbání se alkoholu, kouření a návykovým látkám. Novorozenecký
30
a kojenecký věk dítěte (do jednoho roku) vyžaduje šetrný porod, častý těsný fyzický kontakt s matkou, dlouhodobé kojení, přizpůsobení se rytmu dítěte, citlivé a pohotové reakce na potřeby dítěte, bezpečné, předvídatelné a na podněty bohaté prostředí. Neméně důležitou se stává citová vazba na mateřskou postavu, trpělivé a vřelé uspokojování citových potřeb dítěte a komunikace s matkou. V období batolete (jeden až tři roky) prospívá citlivé reagování na potřeby dítěte. Rodiče vytvářejí a udržují bezpečné a předvídatelné prostředí. Trpělivě a důsledně vymezují hranice přijatelného a již nepřijatelného chování. Nechávají dítě projevit emoce. Komunikace je vřelá, se souhlasem slov, gest, pohybů a tónu hlasu. Obraz světa, který rodiče dítěti nabízejí, má zhruba odpovídat skutečnosti a usnadnit fungování dítěte v zevním prostředí. Posilují se a rozvíjejí vazby nejen k matce, ale i k otci a ostatním členům rodiny. Podobně i v období předškolního věku (čtyři až šest let) rodiče vytváří a prosazují bezpečné a předvídatelné prostředí. Zajišťují dohled a bezpečnost dítěte. Vymezují hranice toho, co je přijatelné. Nechávají potomka projevit své emoce. Komunikace musí být jednoznačná, což předpokládá soulad mezi slovní i mimoslovní částí sdělení. Rodiče si proto musí uvědomovat i vlastní pocity a dokázat s nimi pracovat. Věnují dítěti dostatek času. Trpělivě uspokojují poznávací potřeby dítěte. Nespecifická prevence zahrnuje vyhýbání se alkoholu jako i jiným nebezpečím vyskytujícím se ve vnějším prostředí. Dítě se učí, že zdraví a jeho ochrana jsou velmi důležité. Vytváří si sociální kontakty mimo rodinu. Respektuje normy, hranice a nutná omezení. Osvojuje si první sociální role. Rodiče využívají hru a rozvíjejí schopnost dítěte při hře spolupracovat. V období mladšího školního věku (sedm až dvanáct let) nesmí být doma dítěti alkohol volně dostupný (zamykatelné skříňky). Rodiče dbají, aby se dítě pohybovalo v pokud možno bezpečném prostředí a aby zajistili přiměřený dohled. Výchovu lze charakterizovat jako vřelou a středně omezující. Udržují stabilní a předvídatelné rodinné prostředí. Podporují zdravé sebevědomí a umožňují projevit emoce. Nabízejí obraz světa, odpovídající skutečnosti, který usnadní dítěti pohyb ve vnějším prostředí. Podávají konkrétní a jednoznačné informace o škodlivosti alkoholu pro mládež. Zdůvodňují zákazy, týkající se návykových rizik. I nadále zdůrazňují hodnotu zdraví. Vytváří správné návyky a základní sociální dovednosti (např. neuposlechnout staršího, když žádá něco nevhodného, dovednosti rozhodování, schopnosti předvídat následky svého jednání apod.). Prohlubují dovednosti ochrany zdraví. Posilují schopnost svěřit se. 31
V dospívání (třináct až dvacet let) se rodiče snaží zajistit pokud možno vhodnou vrstevnickou společnost. Povzbuzují a vedou potomka ke kvalitním zájmům a zálibám. Umožňují rozvoj schopností a nadání dítěte, ale zároveň kladou realistické nároky. Zabezpečují přiměřený dohled. Středně omezující výchova musí probíhat ve stabilním a předvídatelném rodinném prostředí. Umožňují přiměřeně projevovat emoce dítěte. Rodiče musí být schopní poučeně hovořit s dospívajícím o otázkách závislosti na alkoholu. Usilují o všestranný rozvoj osobnosti a kvalitní přípravu na život mimo rodinu. Pomáhají při navazování vztahů mimo rodinu. Prohlubují sociální dovednosti (např. komunikaci, asertivní chování, schopnost čelit sociálnímu tlaku, rozhodování apod.). Předávají informace o možnostech, kde hledat pomoc při řešení různých problémů. Upevňují schopnosti předvídat vlastní jednání. Prohlubují mediální gramotnost. Sebelepší rodičovská výchova však nemůže stoprocentně zaručit, že dítě nakonec přece jen nesklouzne k alkoholové závislosti. Jak si mají rodiče počínat, když se jejich dítě dostane do problémů s alkoholem? S dítětem pod vlivem alkoholu nemá smysl se hádat. Rozhovory na vážná témata se odkládají na pozdější dobu. Rodiče se nemohou spoléhat na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Základem se stává omezení podpory a usnadňování pokračující konzumace alkoholu. Rodiče odměňují každou změnu k lepšímu a povzbuzují k ní. Když i dobrá strategie nepřináší okamžitý úspěch, ještě neznamená, že je neúčinná. Může se totiž jednat o závažný problém, jehož řešení vyžaduje více úsilí, času a spojenců. Rodičům, při řešení problému, pomáhá získat důvěru dítěte a naslouchat mu. Obtíže nastávají, když potomek říká a hlavně dělá z hlediska rodičů nesmysly a když hájí hodnoty pro rodiče nepřijatelné. Vyslechnout dítě však ještě neznamená přistoupit na jeho stanovisko. Rodiče se nesmí bát s dítětem o alkoholu mluvit, musí ho vyslechnout. Bude-li dítě alkohol obhajovat, vyslechnout ho, ale opatřit si pádné, pro dítě pochopitelné, protiargumenty. Informace a řešení problematiky se nalézá v řadě dostupných publikací. Rodiče se stávají pozitivním modelem, když poctivě pracují na vlastním zdraví, tělesné a duševní kondici a věnují se kvalitním zájmům. Zákonní zástupci pomáhají dítěti uvědomit si své možnosti. Dítě, které pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může opakovaně pohrdat názory 32
rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit základní prostředky k životu, což dává sílu a šance rodičům. Mají povinnost poskytnout nezletilému dítěti určitou základní péči, kterou však pocítí jinak, když se bude chovat rozumně. Cíl spočívá v pochopení dítěte, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se o sebe postarat. Jestliže dospívající nepřijme změnu, ponese následky. Rodiče vytváří zdravá rodinná pravidla, aby dítě vědělo, jaké předvídatelné důsledky ponese jeho jednání. Uvědomí si výhody, které získá, když se bude chovat přijatelně a podle domluvy. Zákonní zástupci musí trávit co nejvíce času s dítětem, aby předcházeli nudě. Věnují se mu. Mají přehled, kde se nachází, co dělá. Zamýšlí se nad jeho denním programem a životním stylem. Nabízí dítěti pestrou paletu pozitivních možností trávení volného času. Pomoc odpoutat se od nevhodné společnosti v sobě skrývá často podstatný význam pro překonání problému. Jestliže potomek tvrdí, že chce jen pobýt nebo si popovídat s lidmi, kteří jej k popíjení přivedli, buď lže nebo podceňuje nebezpečí. Řešení někdy spočívá i ve změně prostředí. Rodiče nacházejí a udržují křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že se opíjíš“) a respektem k jeho osobnosti a lásce k němu („vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Oceňují i drobné pokroky a změny k lepšímu. Vychází ze silných stránek dítěte a jeho možností, čímž posilují sebevědomí dítěte. Velký význam má spolupráce v rodině. Rodiče se při výchově problémového dítěte musí dokázat domluvit. Jen tak se zamezí dítěti uzavírat spojenectví s rodičem, který mu právě víc dovolí. Nesmí se zapomínat ani na spolupráci v rámci širší rodiny (prarodiče), se školou a dalšími institucemi. Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem, shrnují anglická slova „tough love“, v překladu „tvrdá láska“. Sousloví označuje dobrý vztah k dítěti, snahu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost (Nešpor, Csémy 1996).
4.2.2. Preventivní působení školy Od šesti let tráví dětí ve škole přibližně třetinu veškerého času. Podstata činnosti učitelů spočívá ve vzdělávání a výchově. Proto lze odvodit, že školní prostředí a pedagogičtí
33
pracovníci představují po rodině druhý nejvýznamnější subjekt v oblasti prevence alkoholismu nezletilých. Aplikace prevence problémů, působených vznikem závislosti na alkoholu, musí být trvalé, systematické a komplexní. Ve škole se provádí nácviky sociálních dovedností a nabízí se pozitivní alternativy pro ohrožené. Používané postupy musí mít smysl a dostatečnou účinnost. Jako vhodná se jeví aplikace prevence interaktivního charakteru, což znamená, že se žáci do ní aktivně zapojují. Jeden z hlavních předpokladů úspěchu spočívá v dobré vzájemné komunikaci a spolupráci mezi školou a rodiči. Škola má poskytovat informace, potřebné pro účinnou prevenci v rodině, nebo doporučit, kde hledat pomoc pro různé problémy dětí. Kromě rodiny se škola orientuje také na prospěšné organizace v okolí. Komunikace a spolupráce musí fungovat s pedagogicko-psychologickými poradnami, zájmovými organizacemi, zdravotníky, policií atd. Škola musí prosadit jasná, rozumná a dostatečně přísná pravidla, týkající se alkoholu ve škole a na akcích, které pořádá. Alkoholické nápoje ve škole a jejím okolí musí být žákům nedostupné. Prostředí se tak stane mnohem bezpečnější. Učitelé pomáhají žákům a pečují o ně. Zasazují se o rozvoj žáků, dobře s nimi komunikují, spolupracují a dokáží rozpoznat jejich dobré možnosti. Pro selhávající a problémové žáky škola hledá pozitivní alternativy i cesty, jak jim pomoci. Chrání jejich sebevědomí. Vede žáky k formování prosociálního chování, k pomoci druhým, k pozitivním hodnotám. Umožňuje dobrou návaznost na kvalitní způsoby trávení volného času a mimoškolní aktivity. Povzbuzuje žáky ke zdravému způsobu života. Výchovné působení školy se však neomezuje pouze na děti, ale také na jejich rodiče. Nejvhodnější příležitost se nabízí při třídních schůzkách, kdy se považuje za vhodné zmínit se alespoň jednou za rok o protialkoholní prevenci.
4.2.2.1. Základní škola Hlavní náplň protialkoholní výchovy v období povinné školní docházky spočívá v dosažení podstatných znalostí o pití alkoholických nápojů a vytvoření správných postojů k popíjení v rámci celkových hodnotových orientací. Za základní dva postoje k alkoholickým nápojům lze považovat vědomí nebezpečí při konzumaci alkoholu a u některých skupin, hlavně u dětí, také nevhodnost konzumace i minimálního množství alkoholu.
34
Úkoly pedagogických pracovníků (učitelů) se dají shrnout do dvou oblastí působení. Jedná se jak o ovlivňování žáků v rámci výuky, případně mimoškolních aktivit, tak o působení na rodiče ve smyslu koordinace protialkoholní výchovy ve škole a v rodině. V průběhu vzdělávání na základní škole se nabízí řada vhodných příležitostí, při kterých se pedagog může věnovat problematice alkoholu a alkoholismu přímo ve výuce. Již v první až třetí třídě děti v předmětu Prvouka poznávají člověka z hlediska jeho tělesného, duševního i sociálního vývoje, dovídají se o péči o zdraví a zdravé životní prostředí. Jednoduchou formou tak lze dětem vysvětlit škodlivost alkoholu na vývoj člověka a škody, které způsobuje společnosti. Ve čtvrtém a pátém ročníku v předmětu Přírodověda se zpravidla opět probírá téma člověk. Učitel může promluvit o hodnotě nápojů ve výživě, o ovlivnění životosprávy častým nebo pravidelným nebo nadměrným pitím alkoholu, o úrazech a jiných negativních důsledcích podnapilosti a opilosti (ničení majetku, agrese vůči druhému atd.). Na druhém stupni základní školy může vyučující v předmětu Tělesná výchova hovořit o vlivu alkoholu na nervovou soustavu, ovlivňující pohybový aparát, obratnost, reaktibilitu, vytrvalost, postřeh, rovnováhu apod. V Pracovním vyučování se alkohol stává nepřítelem bezpečnosti a hygieny práce. Učitel zdůrazní, že některá povolání sama v sobě obsahují snadný přístup k popíjení, jaký vliv má alkohol na práci, její kvalitu a častý vznik pracovních úrazů. Vysvětlí zároveň snadný návyk na alkohol, vznik alkoholismu a všeho, co s ním souvisí (úpadek pracovní morálky pijáka, finanční důsledky pro jeho rodinu). Předmět Přírodopis obsahuje tematický celek Biologie člověka, v rámci něhož se mohou uceleně probrat minimální znalosti o alkoholu a alkoholismu. Asi nejvhodnějšími předměty pro řešení dané problematiky se jeví Občanská a Rodinná výchova. Obsahová náplň a hodinová dotace předmětů umožňují věnovat se alkoholu a závislosti i více vyučovacích hodin. Značně se tak rozšíří okruh znalostí žáků. V rámci předmětů se mohou organizovat exkurze do některého z protialkoholních zařízení, pořádat besedy s lékaři nebo vyléčenými alkoholiky. Zejména poslední jmenovaná skupina dovede sugestivně hovořit o těžkostech, spojených se závislostí na alkoholu. Nabízí se promítání naučných a dokumentárních filmů o alkoholu. Kupodivu i v Literatuře a Hudební výchově lze dosáhnout přiměřených postojů k pití alkoholu vhodnou prací s literárními díly nebo písněmi s alkoholovou tematikou. Pozitivně působí i návštěvy filmových a divadelních představení, koncertů, účast 35
na soutěžích sportovních, výtvarných, zdravotních apod. Ve všech třídách probíhá výchova k dopravní bezpečnosti, jež mimo jiné pojednává o vlivu alkoholu na funkce řidiče. Druhá oblast preventivního působení učitele spočívá v ovlivňování rodičů žáků. Při podávání informací o dané problematice, například na třídních schůzkách nebo besedách pořádaných školou, pedagog zdůrazní, že závislost může začínat od malé sklenky a mívá zpravidla zárodek v příkladu z rodinného prostředí, kde se často požívají alkoholické nápoje. Abúzus alkoholu u dospělých, tím spíše u mladých lidí, mívá tragické zdravotní, sociální a finanční důsledky. Mladý organismus poškodí ve vývoji a někdy ho „infikuje“ na celý život. Pedagog zdůrazní důležitost spořádaného, citlivého a pozorného rodinného prostředí také z hlediska požívání alkoholu. Postoj a osobní příklad, jaký mají rodiče k alkoholickým nápojům, jejich názory i ospravedlňování pití v rodinném životě, každodenně formují osobnost dítěte. Děti nemají vidět otce či matku, ale ani ostatní členy rodiny a příbuzné, v podnapilém stavu. Rodiče pijí alkoholické nápoje tak, aby se před dětmi nemuseli stydět. Učitel upozorní, aby rodiče nebo příbuzní nenabízeli dětem alkoholické nápoje ani při přípitcích. Nemocní si připíjejí nealkoholickými nápoji, takže stejně se může postupovat i v případě dětí. Učitel připomene, že alkohol musí být ukryt mimo oči a dosah dětí a mladistvých. Seznámí se zákonnými ustanoveními vůči konzumaci alkoholu osobami mladšími osmnácti let atd.
4.2.2.2. Střední škola Střední vzdělání, v podobě docházky na střední školu, gymnázium nebo učiliště, absolvují žáci v kritickém věku dospívání, kdy hrozí rychlý rozvoj návyku na alkohol. Účinnost preventivního protialkoholního působení spočívá v navázání a pokračování osvěty ze základní školy. Soustředí se zejména do prvního a druhého ročníku studia, kdy žáci ještě nedosahují plnoletosti. Učitelé zopakují minimum znalostí o alkoholu a alkoholismu. Vhodnými vyučovanými předměty se jeví opět Tělesná výchova, Literatura a hlavně Základy společenských věd. Na odborných školách lze využít školení bezpečnosti při nástupu na praxi nebo v rámci praktického vyučování. Hojně navštěvovaným předmětem na některých typech škol se v tomto období stává Řízení motorových vozidel. Doporučuje se věnovat dostatek času problematice vlivu alkoholu na funkce řidiče, zpomalování jeho reakcí, prodlužování brzdných drah, právní
36
odpovědnosti a právním důsledkům požívání alkoholu během řízení, poznatkům o metabolismu a době vylučování alkoholu z těla. Výhodně lze využívat také ukázek fotografií a filmů ze skutečných dopravních nehod, které způsobili řidiči pod vlivem alkoholu. Ke konkrétní argumentaci ve výuce se hodí nejen informace z odborné literatury, ale také vhodné články z novin a časopisů, „černá kronika“, diskuse o současně uváděných filmech a televizních pořadech, internetové diskuse apod. Opodstatnění si najde i využití příkladů z okolí, ze způsobu života známých osobností (sportovci, herci, zpěváci, politici, ale i oblíbeného žáka nebo učitele). V rámci výuky hlavních předmětů i mimo ně se jeví jako vhodné organizovat, podobně jako na základní škole, exkurze v protialkoholních zařízeních, kde se studenti mohou seznámit s fungováním dané instituce. Odborný personál fundovaně zodpoví jejich dotazy z oblasti závislosti na alkoholu. Přiblíží se jim tragické osudy lidí, které si podmanila droga jménem alkohol. Podobného účinku lze dosáhnout uspořádáním besed a diskusí s lékaři, pracovníky krizových center nebo i vyléčenými alkoholiky. Vyskytuje-li se ve třídě například žák nebo žákyně z rodiny alkoholika, zpravidla se stává, že rodina alkoholismus před ostatními tají. Postižené dítě však nese známky nepříznivé rodinné atmosféry, mívá výkyvy v prospěchu, je citově labilní, nevyspalé, špatně navazuje kontakt se spolužáky, bývá málo oblíbené, někdy je agresivní, jindy zase plaché. Pokud učitel o situaci žáka ví, nesmí otevřeně uvádět alkoholismus jeho rodičů a dále snižovat žákovo sebevědomí. Jako nejvhodnější postup se doporučuje pomoci dítěti zařadit se do třídního kolektivu, taktně třídu upozornit, aby mu pomáhala, vycházela vstříc, dávala odpovědné úkoly, kamarádila s ním a tolerovala jeho občasné výkyvy. Obdobný postup lze uplatnit i na základní škole.
4.2.2.3. Volnočasové aktivity K nejvýznamnějším faktorům nárůstu konzumace alkoholu u dětí a mladistvých patří nuda a zahálka. Účinnou prevencí se stává přitažlivá nabídka aktivit, kterými hodnotně a účelně naplní volný čas po vyučování. Budoucí vrcholoví sportovci se začínají věnovat sportovním disciplínám zpravidla již v předškolním věku. Většina dětí navštěvuje různé kroužky a sportovní oddíly od první třídy základní školy a později. V raném věku dítěte rozhodují o výběru volnočasových aktivit zejména rodiče. Přitom vycházejí z vlastních zkušeností nebo rad
37
známých. Škola má vycházet vstříc bohatou nabídkou kroužků a dalších činností, kterým se děti mohou věnovat po vyučování. Rodiče se mohou dostatečně informovat o volnočasových možnostech školy a dalších zařízení na třídních schůzkách, webových stránkách školy nebo na školních nástěnkách. Také pro děti a mládež v pozdějším věku, tedy v období středního vzdělání, musí být nabídka volnočasového vyžití dostatečně široká a pestrá. Dospívající se již zpravidla ubírají určitým směrem a sami si volí aktivity, provozované po skončení vyučování. Přesto i v téměř dospělém věku hraje kontrola a dohled ze strany rodičů a školy důležitou roli.
4.2.3. Obecná preventivní opatření Jako podstatný faktor, který umožňuje šíření konzumace alkoholu u dětí a mladistvých, vystupuje jeho snadná dostupnost. I přes zákonná ustanovení, zakazující prodej alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let, daří se nezletilým opatřit si je v četných supermarketech, obchodech s potravinami, novinových stáncích, hostincích, restauracích apod. Ještě snazší dosažitelnost nastává na diskotékách a zábavách, kde se alkohol prodává ve velkém množství a při vidině zisku pořadatelů zpravidla nedochází ke kontrole věku podezřelých zákazníků. Změna situace může nastat zpřísněním zákonných ustanovení a zvýšením sankcí za jejich porušení. Kontroly policie v zábavních podnicích, které navštěvuje i nezletilá mládež, musí být častější. Obchodníci musí přistupovat k prodeji zodpovědněji. Zlepšení může přinést i omezení počtu prodejních míst, zvýšení prodejní ceny, zákaz prodeje ve školách, na sportovištích, ve volnočasových institucích, v kulturních a zábavních centrech apod. Další negativní faktor představuje chtěná i nechtěná propagace alkoholických nápojů. Mládež se každý den setkává s reklamami na alkohol. Stačí zapnout televizi, rádio, internet, otevřít denní tisk, reklamní letáky, projít se kolem výloh obchodů. Všude vyzdvihují chuť, pozitivní účinky a další vlastnosti, pro které „stojí rozhodně za to“ konzumovat alkoholické nápoje. Aby děti svůdným vlivům nepodlehly, musí se stát imunními vůči agresivní propagaci. Správnou informovanost musí zajistit zejména rodiče a učitelé, ale i vhodné pořady v televizi a články v tisku. Zlepšení současného stavu lze dosáhnout omezením reklamy a propagace alkoholu v hromadných sdělovacích prostředcích.
38
K popíjení se děti často nechají strhnout partou nebo kolektivem lidí, v němž se pohybují. Stěží dokáží odmítnout nabízenou skleničku. Jako abstinenti se cítí odsunuté na okraj party. Obdivují a volí si za vzory vůdčí osobnosti, jež holdují alkoholu. Aby děti do kolektivu zapadly a vyrovnaly se ostatním členům, začnou také s konzumací alkoholu. Eliminovat negativní působení patologických skupin lidí, s nimiž se dítě stýká, vyžaduje přehled o jeho přátelích a prostředí, ve kterém se pohybuje. Na základě získaných informací mohou zejména rodiče omezit kontakty s nevhodnými jedinci a kolektivy. Pomáhá také nácvik asertivního chování, jehož součástí je i umění říci ne na nabízený alkohol. Jako další možná řešení problematiky alkoholu lze uvést využití nejrůznějších svépomocných manuálů (např. Nešpor 1992; Nešpor, Csémy 1995), svépomocných organizací (např. Anonymní alkoholici - Alcoholics Anonymous) nebo v České republice tradičních Linek důvěry a Center krizové intervence, které poskytují anonymní poradenství.
4.2.4. Děti z rodin alkoholiků Ve velmi složité situaci se ocitají děti, které pocházejí z rodin alkoholiků. Děti rodiče napodobují a na alkohol si odmala „zvykají“ jako na nezbytnou součást denní stravy nebo dokonce společenského života. Léčba rodiče, závislého na alkoholu, jestliže je úspěšná, mívá na dítě velmi pozitivní vliv. Funkci selhávajícího rodiče může dočasně nebo i dlouhodobě převzít jiný člen rodiny (nejčastěji prarodič, strýc apod.). Dítěti se musí vytvořit předvídatelné prostředí, ve kterém má vše svůj řád. Ve vhodném prostředí se chodí v určitou dobu spát, někdo z blízkých pamatuje na jeho narozeniny, někdo z rodiny jde na třídní schůzku. Zejména nejstarší sourozenci bývají v postižených rodinách předčasně vháněni do role dospělého. Očekává se od nich, že převezmou role selhávajícího rodiče, což přesahuje jejich síly a možnosti. Náročné situace se často neobejdou bez následků. Proto se jako vhodnější jeví orientace dítěte na činnosti, které přísluší jeho věku, dát mu prostor pro spontánnost a hru, nesvazovat ho odpovědností za dění, jež nemůže ovlivnit (například chování problémového rodiče). Pokud rodič, který nadměrně pije alkohol, překročí určitou hranici, žádají se o pomoc instituce mimo rodinu (zdravotníci, oddělení péče o děti, policie atd.).
39
Samozřejmě nelze připustit toleranci týrání, soustavného zanedbávání, sexuálního zneužívání apod.
4.2.5. Jak zvládat nároky, kladené na mladé lidi Na dospívající mládež se kladou značné požadavky a nároky. Málokterý mladý člověk se však s nimi dokáže úspěšně vypořádat. Stává se, že ze zdánlivě neřešitelných situací hledají únik, přičemž často sáhnou po alkoholu či jiných drogách, v nichž hledají útěchu a pomoc. Ve skutečnosti se ovšem vydávají na cestu po tenkém ledě, která končívá tragicky. Při dokončování tělesného vývoje vede konzumace alkoholu k jeho zpomalení, ke zhoršené výživě a nemocem. Pomoci může péče o zdraví a kondici rekreačním sportem, cvičením a zdravou výživou. Studium a přípravu na zaměstnání poznamenává nezájem, lhostejnost, zhoršují se schopnosti přesně myslet a v krajním případě dochází k dlouhodobému poškození mozku. V oblasti vzdělávání působí pozitivně péče o duševní kondici a nalezení dobrých učitelů a vzorů chování. Rozvoji sexuálního života brání alkohol v podobě citového otupění, dlouhodobě pak ztráta zájmu, impotence a zvyšuje se riziko problémů (pohlavní nemoci, nechtěné těhotenství). Pomáhá opatřit si kvalitní informace o dané problematice, spojit citový a sexuální život, pohyb ve vhodné společnosti, věnování se umění. Sebekontrolu zlepší cvičení a dobré zájmy. Hledá-li člověk životní hodnoty a cíle prostřednictvím alkoholu, sklouzává k planému filozofování bez praktického účinku a ztrácí dlouhodobé cíle. Později se hlavní hodnotou stává právě alkohol. Předcházet problémům se dá výběrem společnosti kvalitních lidí, kteří netolerují společensky nežádoucí chování, nebo vstupem do organizace s pozitivním programem. Získávání praktických životních zkušeností skrz alkohol vede ke zpomalení vývoje a časté nesamostatnosti. Opačného efektu lze dosáhnout spoluprací se vzdělanými lidmi, navštěvováním kurzů, věnováním se četbě apod. Proces postupného osamostatňování se mladého člověka od rodiny může velmi zkomplikovat neúměrná konzumace alkoholu. Hrozí riziko vzniku závislosti na droze a zároveň závislosti na druhých lidech, vedoucí až k neschopnosti se o sebe postarat.
40
Proces osamostatňování usnadňuje pečlivá příprava na budoucí povolání, vytvoření okruhu dobrých přátel a kvalitních zájmů. Čelit zátěži, stresu a únavě pomocí alkoholu se nevyplácí, protože dochází ke snižování odolnosti organismu člověka, k nižší výkonnosti, k většímu riziku nemocí a úrazů. Dospívající se mají naučit zdravému způsobu života, dopřávat si dostatek spánku, sportovat, přiměřeně se stravovat, mít možnost poradit se a informovat. Alkohol mladé lidi okrádá o čas, snižuje tělesnou i duševní výkonnost a vede k předčasnému stárnutí. Pro život mladého člověka je prospěšnější, věnuje-li se vzdělání, péči o tělesnou a duševní kondici, studiu jazyků, práci s moderní výpočetní technikou a dění ve světě.
4.3. Terapie – léčba Pokud všechna opatření, vedoucí k zabránění vzniku alkoholismu selžou a člověk podlehne závislosti, nastupuje léčení (terapie, terciární prevence). Základní výchozí předpoklad všech metod a postupů léčby spočívá v ochotě a snaze se změnit a spolupracovat ze strany postižené osoby. Závislý na alkoholu se stává nejenom sám ohrožený, ale představuje riziko i pro rodinu a okolí. Léčebnou péči lze rozdělit na krátkodobou, tzv. situační, nebo déletrvající. Situační léčbu nabízí protialkoholní záchytné stanice, kam se umísťují lidé, kteří se požitím alkoholického nápoje přivedli do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo do stavu, v němž ohrožují sebe, další osoby nebo majetek. Pobyt a ošetřování až do úplného vystřízlivění si hradí zachycení z vlastních prostředků. Do stanice opilé dopraví většinou policie. První záchytná stanice se v České republice (zároveň i na světě) zřídila v roce 1951 v Praze jako součást budov protialkoholního oddělení psychiatrické kliniky nemocnice U Apolináře v Praze. V každém větším městě se provozují, tzv. ordinace pro alkoholismus a jiné toxikománie (ve zkratce OAT). Většina evidovaných do ordinací dochází pro stížnosti různých institucí nebo rodinných příslušníků. Léčebné postupy využívají nejčastěji tzv. averzivní terapii. Její podstata spočívá ve spojení nežádoucího chování, pití alkoholu s nepříjemným podnětem. Využívá se účinků léku Antabus, který způsobuje při reakci s alkoholem zarudnutí, dechové obtíže, bušení srdce, bolesti hlavy a zvracení. Nevolnost nastává v důsledku biochemických změn v lidském organismu – sloučenina
41
alkoholu a Antabusu je pro metabolismus člověka nepřijatelná. Deset až patnáct opakování popsaného postupu vytváří podmíněnou reakci, která způsobuje vyvolání nevolnosti již pouhými výpary alkoholu (Záškodná, 1998). Součást léčby tvoří i skupinová psychoterapie, při níž terapeut diskutuje se skupinou osmi až dvanácti pacientů, kteří projevují podobné potíže a problémy. Pacient hovoří o zážitcích, zkušenostech, ostatní jej komentují a pokoušejí se interpretovat chybné způsoby jeho reakcí. Člověk si tak uvědomuje vlastní podíl na konfliktech a skupina mu umožňuje korekce vadných vzorců chování vůči druhým lidem. Pro osoby s těžkými formami závislosti na alkoholu se zřizují lůžková ústavní zařízení - protialkoholní léčebny. Léčba se rozděluje na dobrovolnou a nucenou. U dobrovolné léčby se jedná například o případy, kdy manželka hrozí rozvodem, pokud se manžel – alkoholik nepůjde léčit, zaměstnavatel hrozí propuštěním ze zaměstnání atd. Soudy přikazují nucenou léčbu, dopustí-li se alkoholik pod vlivem alkoholu trestného činu. Oba druhy ústavní léčby trvají minimálně čtyři týdny, zpravidla však tři měsíce. V průběhu léčby dochází k detoxikaci, tedy k odstranění návykové látky z organismu, a k minimalizaci následků, způsobených drogou v těle člověka. Úvodní fáze léčby odpovídá syndromu odnětí drogy, často propukne psychóza, nejčastěji delirium tremens. V následné fázi se realizuje komplexní léčebný program, zaměřený na minimalizaci dopadu většinou pestré škály poškození v oblasti somatické, psychické i sociální. Součástí programu jsou terapeutické techniky, jako například averzivní terapie, individuální a skupinová psychoterapie a různé psychoterapeutické programy. Doplňujícími aktivitami se stává psaní deníku v podobě každodenní komunikace pacienta s terapeutem, volná tribuna, která představuje setkání celé komunity pacientů a terapeutů, kde se řeší veškeré události za určité období, a pracovní terapie, spočívající ve výběru smysluplné a pro pacienta přínosné pracovní činnosti (práce na zahradě, ruční práce apod.). V devadesátých letech dvacátého století se evidovalo a léčilo ze závislosti na alkoholu v České republice asi sedmkrát více mužů než žen. Na počátku minulého století byl poměr pro ženy ještě mnohem příznivější. Současný nárůst podílu alkoholiček způsobuje zejména změna životního stylu s hektickým tempem a vysoké nároky na psychiku. Stále příznivý poměr pro ženy udržuje hlavně veřejné mínění, které odsuzuje více opilost u žen než u mužů. Mužská opilost, jako únik ze zátěžové situace, je společností více tolerována.
42
5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Neoddiskutovatelnou skutečností se stává trend poslední doby, který spočívá ve zvyšování spotřeby alkoholických nápojů, ve snižování věkové hranice prvních zkušeností dětí a mládeže s alkoholem a se stavy opilosti. Varovné údaje publikovali již Kraus (1998), Nešpor (2001) nebo Státní zdravotní ústav (1998) na základě výzkumů a šetření. Existuje celá řada důvodů, proč se situace v dané oblasti stále zhoršuje. Mimo jiné se uvádí uvolnění společenské atmosféry, spojené se změnou politického režimu po roce 1989, zvyšování životní úrovně a s ní spojenou větší dostupnost alkoholu pro široké vrstvy obyvatel, celkový úpadek morálky a etických zásad. Ve vztahu k dětem se jedná zejména o snadnou dostupnost alkoholu, spjatou s častým nedodržováním zákonných ustanovení, příliš volnou výchovu ze strany rodičů, nedostatečné kompetence ze strany školy a výskyt velkého množství negativních vzorů ve společnosti. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, lze považovat za poměrně zdařilý. Vyšší sankce a tresty za podávání alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let a zároveň častější kontroly ze strany policie v zábavních podnicích a v restauračních zařízeních nad dodržováním ustanovení zákona přispějí ke snížení alkoholismu u dětí a mládeže. Edwards (1994) hovoří o bezpečném pití, jde-li o denní dávku 16 g 100 % alkoholu u ženy nebo 24 g u muže. Musí se však jednat o zdravé jedince. Zcela nevhodná nebo i zakázaná se stává konzumace alkoholu u nemocných lidí, „vyléčených“ alkoholiků, řidičů, těhotných žen a samozřejmě u dětí a mládeže. Ze systémů, klasifikujících osoby podle požívání a vztahu k alkoholickým nápojům, se jeví jako nejvhodnější rozdělení a charakteristiky podle Záškodné (1998) na abstinenty, konzumenty, pijáky a alkoholiky (závislé na alkoholu). Klasifikace je jednoduchá, stručná a výstižná. Alkohol, jako chemickou látku, nelze pro své široké uplatnění a nezastupitelnou úlohu v mnoha oborech znevažovat. I v podobě alkoholických nápojů se bez něj současný společenský život neobejde. Nabízí se vždy a všude. Kritické okamžiky však nastávají tehdy, začne-li vystupovat jako droga s bohatým výčtem negativních vlastností. Nešpor (1992), Goodyer (2001) a
43
další autoři konstatují, že nebezpečí
představuje nejen pro fyzické, ale i pro duševní zdraví, působí potíže ve vztazích k druhým lidem, významně zatěžuje finanční rozpočet postižených osob, ochuzuje jejich životní styl, stává se příčinou úrazů a problémů ve škole i na pracovišti. Vznik závislosti na alkoholu ovlivňuje řada faktorů. Část lidí získává predispozice ke vzniku závislosti ještě před narozením v podobě nevhodné genetické výbavy, jak tvrdí například Kraus (1998). Mnohem významnější předpoklad představují vnější faktory, mezi něž se řadí poruchy v rodině, špatné rodinné zázemí, nízký věk matek apod., s čímž se pojí nevhodná výchova ze strany rodičů dítěte. K dalším vnějším faktorům se řadí tlak ze strany vrstevníků, působení prostředí, v němž dítě žije a vyrůstá, negativní vliv hromadných sdělovacích prostředků apod. Velkou měrou stimulují požívání alkoholických nápojů u mládeže samotné stavy, které alkohol způsobuje. Psychotropní vlastnosti alkoholu (odstranění úzkosti, depresí, nepřátelství, navození pocitu zvýšeného sebevědomí, odstranění studu apod.) se stávají velmi přitažlivými pro většinu mládeže, z nichž se později celá řada stane alkoholově závislá. Při popisu a diagnostice vývoje vzniku závislosti na alkoholu se nejčastěji používá rozdělení typů závislostí (alfa, beta, gama, delta, epsilon) a vývojových stádií (předalkoholické, prodromální, rozhodující, chronické), které před téměř půl stoletím popsal E. M. Jellinek (1960) a s minimálními změnami se využívá dodnes. Primární prevence se zaměřuje na skupiny dětí a mládeže, u nichž se ještě o žádný typ nebo vývojové stádium závislosti nejedná. Objektem sekundární prevence se stávají zejména osoby diagnostikované v prvních dvou typech nebo stádiích. Naopak terciální prevence, někdy označovaná jako léčení (terapie), se zajímá o nejpokročilejší typy nebo stádia závislosti. Za hlavní požadavky, kladené na provádění prevence vzniku alkoholismu, se považují včasnost, cílevědomost, dlouhodobost, systematičnost a přiměřenost. Jako první preventivní činitel vystupují rodiče, kteří se dítěti pečlivě věnují už v předškolním věku a dále pokračují prakticky až do osamostatnění v podobě nástupu do zaměstnání a založení vlastní rodiny. Výchovná péče rodičů se z počátku soustředí zejména na častý fyzický kontakt s dítětem, zajištění předvídatelného, bezpečného a na podněty bohatého prostředí, uspokojování citových potřeb dítěte, trpělivé a důsledné vymezování hranic, co se smí, vřelou komunikaci, zprostředkování obrazu skutečného světa, zajištění dohledu a bezpečnosti dítěte apod. Později rodiče dbají, aby doma nebyl alkohol volně dostupný, podávají informace o škodlivosti alkoholu pro děti, zdůvodňují zákazy, týkající 44
se návykových látek, zdůrazňují hodnotu zdraví, pomáhají vytvářet základní sociální dovednosti, učí správné orientaci v mediálním světě, vedou ke kvalitním zájmům atd. Vést rodičovskou výchovu autoritativním stylem se nepovažuje za vhodné. Příliš zákazů a příkazů společně s učiněním „tabu z alkoholu“ může vést ke vzepření se vychovávaného proti příliš přísnému vedení. Nastává pak často situace, že „zakázaného chleba, největší krajíc“ a výchovou se dosáhne přesného opaku cíle, který se původně sledoval. Podobně i liberální styl výchovy, který ponechává potomkovi příliš volného prostoru pro samostatné rozhodování, může vést k neřízenému experimentování s alkoholem a následným tragickým koncům. Jako optimální se jeví demokratický výchovný styl, který má podobu středně omezující výchovy a přirozené autority vychovávajících u vychovávaných. Zakládá se na diskusi o alkoholové problematice, rodiče zadávají méně příkazů a podporují vlastní iniciativu dítěte, udělují méně trestů a zákazů, působí více příkladem a jako vzor chování, dovedou naslouchat, dávají možnost volby apod. Pravidel chování, zákazů a příkazů se vyžaduje méně, ale trvá se na jejich důsledném dodržování. Za účelem podpory vytvoření správného úsudku dítěte, možnosti rozhodování a svobodné volby v oblasti konzumace alkoholu, se musí uvádět nejen všechna negativa a nebezpečí, ale také jeho kladné vlastnosti a důvody tak masivního rozšíření. Spolu s přiměřeným vedením a vystupováním v podobě pozitivních vzorů chování a jednání se z alkoholických nápojů nestane tabu a zdroj pokušení pro děti a mladistvé, ale utvoří se správné názory a postoje k jejich konzumaci i zneužívání. Věnují-li rodiče potomku dostatek času, předcházejí nudě a zahálce, které mohou vést k experimentování s alkoholem nebo ke vzniku členství v problémové partě. Naopak se vytváří hlubší a pevnější citový vztah mezi rodičem a dítětem. Když už se dítě dostane do nevhodné společnosti, musí mu rodiče pomoci odpoutat se od ní právě třeba zvýšenou pozorností a společným trávením volného času. Správné preventivní působení ze strany rodičů konečně předpokládá také jednotu výchovného působení ze strany matky, otce i širší rodiny. Jednotlivé požadavky, kladené na dítě, vycházející z různých zdrojů, si nesmí odporovat. Druhým nejvýznamnějším činitelem v oblasti prevence zneužívání alkoholu a vzniku závislosti je škola a pedagogičtí pracovníci. Děti a mládež tráví ve škole podstatnou část života. Učitelé mají pro výchovnou činnost specifické vzdělání ve srovnání s většinou rodičovské populace. Mohou tak na děti působit efektivněji.
45
Na druhou stranu se však často potýkají s omezenými možnostmi a kompetencemi účinně ovlivňovat výchovu, včetně prevence v pozitivním směru. Nároky, kladené na preventivní působení školy, se v podstatě shodují s požadavky na prevenci prováděnou v rodině. Opět se jedná o včasnost, cílevědomost, trvalost, systematičnost a přiměřenost preventivně zaměřených opatření a činností. Za důležitý předpoklad lze považovat dobrou vzájemnou komunikaci a spolupráci školy, rodičů a dalších institucí (pedagogicko-psychologické poradny, policie, zdravotníci apod.). V rámci školního řádu se musí vytvořit jasná pravidla, týkající se konzumace alkoholu v prostorách školy, ve vyučování nebo na akcích školou pořádaných. Zároveň se musí dodržování závazných ustanovení, řešících problematiku alkoholu a školy, důsledně kontrolovat a přiměřeně přísně sankcionovat. Dosáhne se tak naplnění jak funkce preventivní, tak represivní. Podobně jako u rodičů i pro učitele se nehodí ani příliš přísný autoritativní, ani příliš volný liberální, nýbrž demokratický styl výchovy. Pedagogové si musí budovat a rozvíjet přirozenou autoritu u žáků, zároveň však mezi sebou vytvářet partnerský vztah, založený na vzájemné otevřené komunikaci, důvěře a spolupráci. Učitel vystupuje jako pozitivní vzor chování, vede děti ke kladným hodnotám, podporuje kvalitní způsoby trávení volného času a mimoškolní aktivity. Cíl preventivního působení v průběhu docházky na základní školu spočívá v dosažení podstatných znalostí o pití alkoholických nápojů a vytvoření správných postojů k popíjení v rámci celkových hodnotových orientací dítěte. Od první do deváté třídy se vyučují předměty, do nichž lze zařadit témata, vztahující se k problematice alkoholu a závislosti na něm. Jedná se o předměty jako Prvouka, Přírodověda, Tělesná výchova, Pracovní vyučování, Občanská výchova, Rodinná výchova, ale i Literatura nebo Hudební výchova. Důležitou roli hraje i výchova k dopravní bezpečnosti. Školní prostředí a tamní pracovníci však nepůsobí pouze na děti, ale existují i příležitosti preventivně výchovného stimulu rodičů. Jednou z možností se stávají třídní schůzky, na nichž mají alespoň jednou ročně zmínit problematiku alkoholismu a hlavní zásady prevence, prováděné rodiči. Jako vhodné se jeví alespoň jednou za rok uspořádat besedu s rodiči a odborníky na téma sociálně patologické jevy, včetně alkoholismu. V průběhu středního vzdělání komplikuje protialkoholní práci učitelů dosažení plnoletosti u žáků, s čímž se pojí legalizace konzumace alkoholických nápojů. Vzhledem k nástupu plnoletosti se preventivní působení soustředí hlavně na první a druhý ročník středoškolského studia. Stručně se zopakují základní informace 46
problematiky alkoholu a plynule se naváže na prevenci, vykonávanou na základní škole. Jako předměty, vhodné k zařazení témat alkoholu a závislosti na něm, se jeví opět Tělesná výchova, Literatura a Základy společenských věd. Na některých školách lze k prevenci využít i nástup na praxe nebo praktické vyučování a také velmi populární předmět Řízení motorových vozidel. Ke konkrétní argumentaci lze využít bohaté literatury, zabývající se problematikou alkoholismu, články z novin a časopisů, internetové odkazy, televizní pořady, dokumenty, filmy, pořádat exkurze, besedy atd. Jelikož nuda patří k významným faktorům výskytu sociálně patologických jevů, včetně závislosti na alkoholu, musí se jak škola, tak i rodiče snažit o kvalitní trávení volného času dětí a mládeže. Školská zařízení poskytují zpravidla širokou nabídku volnočasových aktivit a kroužků, z nichž si rodiče mohou vybrat a následně přihlásit potomka. Ve vyšším věku dítěte se pak volba aktivity přesouvá více do jeho kompetencí. Mimo školu existuje široký výběr institucí a organizací, jež nabízejí nejrůznější možnosti kvalitního trávení volného času. K dalším faktorům, umožňujícím rozvoj konzumace alkoholických nápojů u dětí a mládeže, patří jeho snadná dostupnost, jdoucí ruku v ruce s častým nedodržováním zákonných ustanovení, které se týkají prodeje alkoholu osobám mladším osmnácti let, ze strany prodejců. Zlepšení situace může přinést zpřísnění postihů za nedodržování předpisů a zároveň častější provádění kontrol jak u prodejců, tak i potenciálních zákazníků v podobě ohrožené mládeže. Alespoň částečnou změnu současného stavu může přinést omezení přílišného rozšíření propagace alkoholických nápojů. Reklama se objevuje neustále ve všech médiích, čímž bohužel neujde pozornosti ani dětí a mládeže. V boji proti alkoholismu lze využít, kromě výše jmenovaných prostředků a opatření, také řadu svépomocných manuálů, svépomocných organizací, Linek důvěry apod. Těžký start do života mají děti z rodin alkoholiků, které si na alkohol zvykají odmalička a často jej považují za běžnou součást života. Nejvíce trpí nejstarší děti, které musí předčasně přebírat roli dospělého v podobě péče o mladší sourozence. Pozitivní vliv na utváření záporných postojů k alkoholu u potomků může mít úspěšná léčba závislosti, kterou postižený rodič podstoupí. Dospívající člověk se často jen s obrovským úsilím vyrovnává s požadavky a tlaky, které na něj vyvíjí okolní společnost. Únik z dané situace se zhusta snaží hledat právě v alkoholu. Jako důležitá se v období dospívání jeví pomoc jeho nejbližších, za účelem zdárného dokončení tělesného vývoje, studia a přípravy na zaměstnání, rozvoje 47
citového života, nalezení správných životních hodnot, získávání praktických životních zkušeností, postupného osamostatnění se od rodičů apod. Přes veškerou snahu se mohou i nejdokonalejší preventivní opatření minout účinkem a na řadu přichází léčba (terapie). Hlavní předpoklad úspěšné léčby spočívá v dobrovolném nástupu do léčení, ve snaze změnit se a spolupracovat ze strany alkoholika. Splní-li se předpoklad dobrovolnosti, následuje volba některé z mnoha ověřených léčebných metod. Další postup závisí hlavně na pevné vůli a ochotě spolupracovat postiženého se zdravotnickým personálem.
48
ZÁVĚR Zamyslíme-li se nad tím, jakou náročnost s sebou nese struktura léčby dospělých alkoholiků a nakolik je ještě komplikovanější léčebný postup u nezletilých, a pokud si uvědomíme, že výsledky zdaleka neodpovídají přáním a námaze, že ještě po léčení se musí pacient stále kontrolovat, poněvadž v nejlepším případě se jeho závislost uvedla do stavu klidu, jeví se prevence jako skutečná nezbytnost. Faktem zůstává, že za sebou jdou nejprve pití, opíjení, narůstání frekvence opíjení a vznik alkoholové závislosti. Popsaná cesta však vyžaduje čas. Čím později se s pitím začne, tím později se projeví nepříznivé somatické a psychické následky. Již proto se požadavek, aby se počátek i pouhého společenského požívání alkoholu odsunul do věku co nejvyššího, jeví jako naprosto oprávněný. Umožní se tak, aby většina eventuálních obtíží vznikla až ve věku, kdy člověk již nemá nejvyšší pracovní výkonnost, kdy již od života tolik nepřijímá, ani ostatním nedává. Při provádění prevence považuji za velmi důležité prohlubování komunikačních dovedností mezi učiteli, rodiči a žáky, dále posilování sebevědomí, sebeúcty a vzájemného pochopení, řešení konfliktů, překonávání překážek a boj proti nudě, tedy smysluplné využívání volného času. Domnívám se, že žádný univerzální recept na tak složitý společenský problém, jaký představuje alkoholismus dětí a mládeže, neexistuje. Nicméně všechny postupy, které formují psychicky zdravou osobnost a vedou dítě k odmítavému postoji k alkoholu, je nutné vyzkoušet. Teprve čas ukáže, jakých výsledků se dosáhne.
49
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DOYLE,D. Nezdravá závislost. Přel. A. Hebelka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. ISBN 80-7192-377-X EDWARDS, G. Alcohol policy and the public good. Oxford: Oxford University Press, 1994. 226 s. GOODYER, P. Drogy a teenageři. Přel. R. Kuncová. Praha: Nakladatelství Slovanský dům, 2001. ISBN 80-86421-44-9 JELLINEK, E. M. The disease concept of alcoholism. New Haven: Hillhouse Press, 1960. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. ISBN 80-7041-841-9 KVAPILÍK, J., SVOBODOVÁ, A. a kol. Člověk a alkohol. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1985. 240 s. MATOUŠEK, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. MEČÍŘ, J. Alkoholismus nezletilých. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1965. 88 s. MEČÍŘ, J. Zneužívání alkoholu a nealkolových drog u mládeže. Praha: Avicenum, 1990. NEŠPOR, K. Týká se to i mne? Jak překonat problémy s alkoholem. Praha: Sportpropag, 1992. 132 s. NEŠPOR, K. Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. Praha: Státní zdravotní ústav,1998. ISBN 80-7071-110-8. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178515-6 NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Sportpropag, 1995. 144 s. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Léčba a prevence závislostí: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 190 s. ISBN 80-85121-52-2 NOVOTNÁ, J. a kol. Drogové závislosti včetně alkoholu. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1989. 143 s. PLINKA, K. Minimum o pití. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 79 s. ISBN 80-7033-434-7 SKÁLA, J. a kol. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 206 s.
50
SVOBODOVÁ, A., VODRÁŽKA, R. Mládež a alkohol. Edice Metodické listy. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1979. ŘEHAN, V. Adiktologie 1. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1745-5 TURČEK, M. Alkohol a deti. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1964. 104 s. ZÁŠKODNÁ, H. Sociální deviace dětí a mládeže. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, 1998. ISBN 80-7042-519-9
Český statistický úřad. Spotřeba potravin v roce 2007 [online] citováno 1. února 2009. Dostupné na
Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.
51
