Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Možnosti aplikace hry ve vyučovacím procesu na střední škole Závěrečná práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.

Bc. Hana Frydrychová

Brno 2008

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Možnosti aplikace hry ve vyučovacím procesu na střední škole vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

dne……………………………………….. podpis studenta…………………………...

2

PODĚKOVÁNÍ

Úvodem závěrečné práce bych ráda poděkovala svým rodičům, kteří mne v přípravě na budoucí povolání, ale i v průběhu studia podporovali a snažili se, abych dosáhla vysněného cíle. Především chci poděkovat panu PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc., který mi poskytl cenné rady, což napomohlo tomu, že v dané podobě mohla závěrečná práce vzniknout.

dne……………………………………….. podpis studenta…………………………...

3

Možnosti aplikace hry ve vyučovacím procesu na střední škole

Bc. Hana Frydrychová ABSTRAKT:

Závěrečná práce přibližuje možné způsoby aktivizační metody výuky formou her, které mají rozvinou schopnosti, dovednosti i komunikaci žáků mezi sebou. Cílem závěrečné práce je návrh různých her pro žáky, které povedou k osvojení učiva a budou určitým přínosem. Nejedná se pouze o hry ve školním prostředí při výuce, ale snahou je rozvinout schopnosti a dovednosti žáků při hrách v přírodě. Žáci při těchto hrách poznávají nejen své okolí, ale v rámci výuky mohou získat poznatky, které jsou často cennější, než pouhá uvedená fakta. V dnešní době považujeme za velmi důležité naučit žáky chovat se k přírodě i k sobě samým, a právě hra je vhodným prostředkem interpretace toho, co má v životě velký význam. I když učitel má s přípravou her mnoho práce a ve většině případů ho přepadá strach z neúspěchu, je potřeba, aby se nebál zpestřit žákům výuku hrou nebo jinou aktivitou. Učitel si musí žáky získat svým přístupem. K tomu je potřeba vyvinou určitou snahu. Pokud se mu podaří nadchnout žáky, pak je na dobré cestě, jak se stát dobrým a kvalifikovaným učitelem.

Klíčová slova: hra, žák, učitel, komunikace.

4

Chances of application games in taught of the process on secondary school

Bc. Hana Frydrychová ABSTRAKT:

Final work has put near possible manners aktivizacni method tutorial forms games, which shall they unreel possibility, acquirements and communication pupil with each other. Purposes is propose games for pupil, that would make for adoption subject matter and at the same time was for them contribution. Nejde only about games in school environment in tutorial, but endeavours is think out games outdoor. Pupils at these peas cognition not only her surroundings, but in terms of tutorial they can obtain piece of knowledge, that are often valuable, beyond mere settle data. Nowadays is very responsible position teach pupil can with shelter to nature and to himself all, and just at the moment play would she could have exist expedient interpretation of what what have in life big meaning. Though it for teacher isn't easy prepare light or harder games, pupils his pain rightly appreciates. Teacher yourself have to pupil obtain, and that is why have to unfold definite endeavours. If acquires heart of pupil and catches them himself access, is on good ways, how become good and qualified teacher.

Keywords: play (game), pupil, teacher, communication.

5

OBSAH

1

ÚVOD....................................................................................................................... 7

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 9

3

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ............................................................. 9 3.1 A.

Křížovka ............................................................................................................ 9

B.

Doplňovačka ................................................................................................... 11

C.

Král ................................................................................................................. 11

3.2

Hry na motivaci žáků ...................................................................................... 12

A.

Rádce .............................................................................................................. 13

B.

Strom života .................................................................................................... 13

3.3

4

Hry na opakování učiva .................................................................................... 9

Hry v terénu .................................................................................................... 14

C.

Poznej svět kolem nás ..................................................................................... 14

D.

Určení přírodnin ............................................................................................. 18

E.

Doktor datel .................................................................................................... 19

F.

Stopy dřevokazných hub.................................................................................. 23

G.

Zkušený detektiv.............................................................................................. 24

H.

Tajemný dopis ................................................................................................. 27

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 28 4.1

Aktivizační metody výuky.............................................................................. 28

4.2

Hry pro představování a poznávání ................................................................ 28

4.3

Komunikační hry ............................................................................................ 29

4.4

Hry pro skupiny .............................................................................................. 30

4.5

Funkce a cíl her............................................................................................... 30

4.6

Úskalí her........................................................................................................ 31

5

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 32

6

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ....................................................................... 35

7

ZÁVĚR ................................................................................................................... 38

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 40

9

SEZNAM OBRÁZKŮ............................................................................................ 41

6

1 ÚVOD Hry doprovázejí člověka od narození a rozvíjí jeho intelektuální i dovednostní schopnosti. Malé dítě se nejdříve snaží rozpoznávat předměty kolem sebe, ale postupně objevuje své končetiny a určitým způsobem si s nimi hraje. A k čemu hra vede? Hra rozvíjí schopnosti, dovednosti, dává nám poznatky i prožitky z nových věcí, je pro nás zábavou, učením, radostnou záležitostí, pohodou, uvolněním v napjatých situacích, ale hlavně příjemně krátí dlouhé chvíle. V pozdějším věku dítě komunikuje s rodiči, sourozenci nebo kamarády a dokáže si samostatně nebo ve skupince hrát. Hra je zábava, která dokáže ztvárnit myšlenky a vědomosti v jakýsi celek. Někdy hry a logické myšlení přivádí dítě na vhodné řešení, které je možné využít i v praxi nebo při přípravě na budoucí povolání. Při hrách se dítě cítí dobře a uvolněně. Hra v životě člověka zaujímá ústřední místo. Hru lze chápat jako druh řešení konfliktu. Zvládání konfliktních situací, znamená pochopit vnitřně motivované chování. Hra je součástí mechanismu patřícímu k lidskému chování. Dovoluje člověku redukovat napětí i neřešitelné situace v normální zkušenosti a hledá jejich řešení. Hra učí člověka prohrávat nebo těšit se z výhry. Lidé si často spojují pojem „hra“ s dětmi, ale ani si neuvědomují, že hra je součástí života i dospělého člověka. I velcí si často rádi hrají a přes hru lépe komunikují s druhými. Hrou si člověk rozvíjí schopnosti, dovednosti a získává morální zásady, aniž by si hlouběji uvědomoval, že hra na něj různě působí. Podvědomě si vše osvojuje. Hra jako činnost příjemným způsobem zaměstnává tělo i ducha. Hry lze hrát v uzavřených místnostech nebo je realizovat v přírodě. Pokud chce učitel pro žáky vymyslet hru, pak si musí pořádně promyslet jakým způsobem hru naformulovat a zaměřit. Při pobytu na čerstvém vzduchu je třeba respektovat přírodu a žákům stanovit na začátku pravidla, jako např. v lese nekřičet, neodhazovat odpadky, chodit jen po vyznačených stezkách a neubližovat či neničit živočišný i rostlinný život. Hra v terénu má pro žáky velký smysl, ať už v osvojení znalostí z daného předmětu nebo přiblížení a respektování života v přírodě. Při přípravě jakékoliv, do vyučování zařazené hry, si musí učitel uvědomit, pro koho je hra určena a čeho chce pomocí hry docílit. Nejenže musí vymyslet hru, která zaujme žáky a pomůže k navození příjemné atmosféry, ale musí vhodným způsobem hru interpretovat, nachystat potřebné pomůcky, případně trasu, ale hlavně musí žáky pro hru nadchnout. Vyučující je při realizaci hry tzv. pozorovatel, který

7

prochází mezi žáky, naslouchá jim, může poskytnout radu nebo si v průběhu hry zapisovat dění a reakci žáků na danou situaci. Po skončení hry vše vyhodnotí, vyzvedne klady a zápory, pochválí či pokárá žáky a vyvodí ze hry závěry. Může proběhnout i diskuse mezi učitelem a žáky na dané téma, celkové zhodnocení hry a použitých postupů ze strany žáků. Žáci se vyjádří k organizaci hry a řeknou, co se jim na hře líbilo nebo nelíbilo. Učitel má pak zpětnou vazbu a zjistí, co má do příště vylepšit. Zdrojem hravé činnosti jsou zřejmě vnitřní impulsy, napětí a řešení. Hra umožňuje dítěti vstoupit do různých sociálních rolí, které si dítě osvojuje a učí se důležitým funkcím. Naučí se dívat na sebe sama jako na objekt odlišný od ostatních, ale zároveň ve vztahu k druhým. Ve hře se dítě naučí vnímat role druhých dětí a tím řídit svoji vlastní činnost. Dítě se soustředí na kontrolu svého vztahu ke světu a adaptuje se do daného prostředí. Naopak hráč vztah mění a orientuje na svět, jaký by mohl být. Hra se odlišuje od práce nejen svým průběhem a motivací, ale také svou podstatou. Při hře člověk nesleduje užitek jako cíl, ale prožitek z právě provedené činnosti, která má smysl nejen pro něj, ale i pro spoluhráče. Hru provádí člověk spontánně, pro vlastní uspokojení, přičemž motivací není pouze výsledek, ale i prováděná činnost. Hra je účinným prostředkem výchovy, formuje osobnost, efektivně se zaměřuje na city, motoriku a uvolňuje agresivitu dětí i dospělých. Jak řekl E. Goffman: „Hra nám poskytuje prostor, kde můžeme vyzkoušet odvahu, zdatnost a sebedůvěru, aniž bychom za to zaplatili příliš mnoho.“

8

2 CÍL PRÁCE Cílem závěrečné práce je:
seznámit se s aktivizační metodou výuky - hrou;
interpretovat vybrané hry do výuky na střední škole;
zhodnotit úspěšnost aplikovaných her ve výuce;
navrhnout výuku formou her v přírodě;
najít řešení pro aplikaci her ve výuce.

3 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 3.1 Hry na opakování učiva Hry neslouží pouze k rozptýlení žáků, ale lze je vhodně využít i při výuce odborného předmětu. Žáci se rádi baví a hry na opakování učiva dokáží zvýšit jejich pozornost. Žáci se velmi rychle nadchnou pro netradiční formu výuky a spolupráce s nimi je pak mnohem snadnější. Na zopakování učiva lze použít křížovku, kterou žáci opakují probíranou látku za celou vyučovací hodinu. Kromě křížovky existují samozřejmě ještě další hry, které může učitel aplikovat ve výuce na střední škole, jako např. hra „kufr“, přesmyčky, hádanky, doplňovačky a další. Na začátku každé hodiny je potřeba probranou látku s žáky dobře zopakovat. Opakování se provádí ve většině případů např. zkoušením, což se žákům moc nelíbí. Z tohoto důvodu může učitel využít hru „král“, soutěžení ve skupinkách, otázkovou hru, diskusní metodu, situační metodu a další, které zábavnou formou zopakují učivo.

Hry na opakování učiva:

A. Křížovka V závěru každé hodiny učitel zopakuje probranou látku. Nejjednodušší metodou na opakování učiva je křížovka, kterou si těsně před hodinou učitel nakreslí na skrytou tabuli nebo na velký formát papíru (nejlépe formát A2). Jednotlivé řádky křížovky učitel pro přehlednost očísluje. Učitel pokládá žákům otázky a ti svými odpověďmi

9

doplňují volná políčka křížovky. Po vyluštění odůvodní vyučující výběr tajenky, zhodnotí její průběh a aktivitu žáků.

Pomůcky: tabule (případně velký formát papíru s předem připravenou křížovkou), křída nebo fix, otázky.

Ukázka křížovky s otázkami: 1) Jak se jmenuje propustná blána buněčné stěny? 2) Tenká místa v buněčné bláně, které propouští vodu, se nazývají ... 3) Jak se nazývá rozpraskaná kůra stromu? 4) Jak se jmenuje malá část v protoplastu v lumenu, která obsahuje více fosforu? 5) Řekněte název funkce, která vede živiny a minerální látky. 6) Při stavbě buněčné stěny se tvoří stěna složená ze tří vrstev. Jak se tato stěna jmenuje? 7) Jakou funkci má pletivo v povrchové části, tzv. korkové pletivo kůry? 8) Jak se nazývá hlavní složka listnatého dřeva, která má mechanickou funkci? 9) Co tvoří soubor buněk stejné stavby a funkcí?

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Obr. 1 Ukázka křížovky použité při výuce TEC/DN2

10

B. Doplňovačka Vyučující si před nebo v průběhu hodiny nakreslí na tabuli obrázek, který souvisí s probíranou látkou a k jednotlivým částem nakreslí odkaz s prázdným políčkem. Žáky ke konci vyučování vybídne k tomu, aby chybějící názvy k obrázku doplnili.

Pomůcky: tabule, křída nebo fix, připravený obrázek k probíranému učivu.

Ukázka doplňovačky:

Doplňte chybějící pojmy do obrázku podle správnosti.

Obr. 2 Doplňovačka použitá při výuce TEC/DK4

C. Král Hra je určena pro žáky na zopakování učiva z předešlé hodiny. Všichni žáci si v lavicích stoupnou a vyučující jim pokládá ve dvojicích otázky. Kdo jako první řekne správnou odpověď, zůstane stát. Druhý žák, který odpověděl později nebo vůbec

11

neznal správnou odpověď, si sedne. Vyučující pokračuje tak dlouho, dokud zůstane stát v lavicích pouze jeden žák ze třídy, tzv. král. Žák je v závěru hry ohodnocen známkou nebo jiným způsobem, jako např. plus body.

Pomůcky: otázky k danému tématu

Příklad otázek ke hře král: 1) Jaké lepidlo se používá při výrobě vodovzdorných překližek? (fenolformaldehydové) 2) U leteckých překližek se místo lepidla používá ... (fólie) 3) Co se přidává do lepící směsi těsně před nanášením? (tužidlo) 4) Jak se nazývá pravidlo pro skládání souborů překližek? (pravidlo symetrie) 5) Jak se jmenuje operace, při které se odstraňuje kůra? (odkornění) 6) Ruční způsob sesazování se provádí pomocí ... (lepící pásky) 7) Jak se nazývají dýhy, které se k sobě různým způsobem spojují? (sesazenky) 8) Kromě jednoetážových lisů existují ještě lisy ... (víceetážové) 9) Drobné vady, u kterých se nepoužívají záplaty lze vyspravit tzv. ... (tmelením) 10) Do dveří se používá papírová mřížka zvaná ... (voština)

3.2 Hry na motivaci žáků Pokud chce učitel žáky zaujmout a vtáhnout do děje, musí je na začátku vhodně motivovat. Hry nebo i klasické učení je bez motivace monotónní a žáci se moc nesnaží do výuky zapojit. Motivovat žáky hrou považuji za zpestření výuky, které může sloužit k lepšímu zapamatování si učiva, neboť člověk si pamatuje více věcí podávaných jinou, zábavnější formou než při obyčejném výkladu. V dnešním světě počítačových her je velmi složité zaujmout mládež jinak než počítačem. Většina dětí se snaží vyrovnat společnosti dospělých a při aplikaci her se jen zašklebí a jakákoliv spolupráce s nimi může být velmi obtížná. Vyučující si pak připadá, jako by žákům ubližoval. Za důležité považuji, aby vyučující měl o svém způsobu výuky pevné přesvědčení a svým nadšením vtáhl do děje i žáky. Pokud učitel dokáže žáky dobře motivovat, pozná se to v jejich

12

chování. Žáci budou ochotni spolupracovat a zapojí se do her nebo aktivních činností. V případě nezájmu budou narušovat práci kolektivu. Motivovat žáky můžeme různým způsobem. Na začátku hry stanoví učitel pravidla a vyhlásí pro nejlepšího žáka odměnu. Na střední škole považujeme za motivaci žáků udělení známky nebo tzv. plus bod, který učitel bere na vědomí.

A. Rádce Žáci jsou rozděleni do skupin (podle počtu žáků ve třídě). Vyučovací hodinu začneme příběhem: „Jeden můj známý si chce založit svoji vlastní kapelu, ale nemá na provozování hudby vhodnou zvukovou místnost. Naskytla se mu však příležitost, kdy mu nabídli docela pěknou velkou garáž. Vypadala opravdu dobře, a tak si ji nakonec pronajal. Když si do garáže nastěhoval všechny hudební nástroje, sezval kamarády a společně si tam zkusili zahrát, zjistili, že zvuk nástrojů se o stěny garáže tříští a neslyší jeden druhého. Jak mají docílit dobré akustiky?“ Po skončení příběhu učitel zadá skupinám úkol, aby napsali co nejvíce řešení k uvedenému příběhu. Při řešení využívají žáci znalosti z předmětu Nauka o materiálech. Na přemýšlení má skupina 15 minut. Učitel pak ukončí jejich tvůrčí činnost, vybere skupinu s nejlepšími nápady a ocení ji exkurzí do vybrané zkušebny rockové kapely.

B. Strom života Učitel na začátku hodiny rozdělí žáky do skupin po šesti žácích. Každé skupině rozdá výkres formátu A2. Skupiny mají za úkol nakreslit strom, který charakterizuje rysy celé skupiny. Po 15 minutách si skupiny zvolí svého zástupce, který před celou třídou vysvětlí, proč si jeho skupina vybrala daný strom. Jednotlivé kresby skupin jsou vystaveny ve třídě. Na závěr hry učitel s žáky zopakuje vlastnosti stromů a jejich využití, ocení snahu všech skupin a společně s žáky vyhlásí skupinu, která se nejlépe prezentovala. Skupina je oceněna plusovým bodem, který si učitel zaznačí k sobě.

Každá hra, činnost, řešení situace je svým způsobem motivací, kterou žáky vtáhneme do dění ve třídě. Učitelovým snažením je žáky zapojit do výuky, zaměstnat jejich fantazii a myšlení. Učitel může motivovat žáky nejen známkou, plus bodem,

13

pochvalou nebo svým chováním a přístupem, ale i jednodenním výletem (v případě domluvy s vedením školy) a dalšími způsoby.

3.3 Hry v terénu Hry v terénu mají důležitou roli v životě člověka, rozvíjí vztah dítěte k přírodě a mají vliv na schopnosti a dovednosti dítěte. Učí jej samostatnosti a schopnosti se v případě potřeby o sebe nebo o druhé postarat. Hry v přírodě často napomáhají dobrému rozvoji dítěte a uvolňují přebytek nevyužité energie. Při hrách v terénu se děti odreagují, vybijí skrytou agresivitu a dávají prostor na rozvoj fantazie, která mění sny ve skutečnost. I vyučující může při hrách v přírodě, kromě učení nové látky, působit výchovným způsobem a nenásilně učit žáky, jak se vhodně chovat v přírodě. Dnes učitel musí u žáků probudit vztah k přírodě a okolí, ve kterém se pohybují. Žáci si málo váží přírody a věcí kolem nás. Odhazují odpadky, nerespektují zákazy a ničí vše co jim přijde do cesty.

Hry v přírodě (modelové situace):

C. Poznej svět kolem nás V rámci výuky zaměřené na poznávání dřevin, se učitel s žáky vydá do lesa. Učitel žáky rozdělí do skupin po 4 – 6 členech. Vyučující si předem nachystá terén, jednotlivé stromy označí „fáborkem“ a ke každému stromu připevní indicii s pořadovým číslem. Indicie žákům napoví vlastnost stromu, která je pro něj typická. Skupinám žáků učitel vysvětlí, že za určitý čas (např. 20 min.) musí najít co nejvíce stromů, zapsat jejich pořadové číslo a správně jej určit. Na konci následuje zhodnocení a shrnutí výsledků, ke kterým se skupiny dopracovaly.

Pomůcky: papír, tužka, fáborky, indicie – papír s nápovědou, papír s čísly

14

Indicie:

1 Dřevo stromu je měkké, lehké, dobře štípatelné, ohebné, velmi dobře snáší vlhkost, využívá se převážně na vodní stavby, násady k nářadí apod.

(osika)

2

Dřevo

stromu

je

tvrdé,

pevné,

pružné,

těžké,

při dlouhodobém uložení ve vodě zčerná, má všestranné využití např. na výrobu parket nebo dýh.

(dub)

3 Dřevo stromu je měkké, velmi lehké, málo trvanlivé, často se používá jako palivo a plody mohou sloužit jako krmivo.

(jírovec maďal – kaštan)

4

Dřevo

stromu

je měkké,

lehké,

dobře se

opracovává,

má menší trvanlivost, používá se k řezbářským pracím a květ se využívá k přípravě čaje.

(lípa srdčitá)

15

5

Dřevo stromu je tvrdé, snadno se štípe, po napaření je ohebné – využívá se na výrobu ohýbaného nábytku, prahů, varhan a plody jsou často potravou divočáků.

(buk)

6 Dřevo stromu je tvrdé, dobře se obrábí, snadno podléhá dřevokaznému hmyzu (červotoči), využívá se na hudební nástroje, dýhy a soustružnické výrobky.

(javor)

7 Dřevo stromu je polotvrdé, při výrobě a zpracování se využívá dřevo i kůra. Z proutí se nejčastěji vyrábí košťata.

(bříza)

8 Dřevo stromu je velmi křehké, lehké, špatně se leští, využívá se na větší řezbářské výrobky, ale vyrábí se z něj i necky, koryta, zápalky, rýsovací prkna apod.

(topol)

9 Dřevo stromu je měkké, lehké, dobře štípatelné, ohebné, velmi dobře snáší vlhkost a je vhodné pro soustružení.

(olše)

16

10 Dřevo stromu je velmi tvrdé, špatně štípatelné, málo trvanlivé, používá se na výrobu topůrek, cepů, dřevěných šroubů, dobrého paliva a na výrobu dřevěného uhlí.

(habr)

11 Dřevo stromu je pružné, snadno štípatelné, v suchu trvanlivé, používá se často jako rezonanční materiál k výrobě hudebních nástrojů a na výrobu celulózy a papíru.

(smrk)

12 Dřevo stromu je pružné, používané na výrobu trámů a kůlů. Ohoblované prkno je vždy na povrchu „chlupaté“ a z pryskyřice se vyrábí terpentýn.

(jedle) 13 Dřevo stromu je měkké, dobře štípatelné, pevné, málo sesýchá, vhodné pro zemní i vodní stavby s velký obsah pryskyřice a z jehličí se vyrábí vonný olej.

(borovice)

17

14 Dřevo stromu je nejtvrdší ze všech jehličnanů, vhodné pro truhlářské práce, na výrobu obložení, šindelů a z mladých stromků se vyrábí biče.

(modřín)

15 Dřevo stromu je tuhé, špatně štípatelné, trvanlivé, vhodné pro drobné řezbářské a soustružnické výrobky. Jeho bobule se používají na výrobu koření, léků a dřevo je vhodné k uzení masa.

(jalovec)

Obr. 3 Ukázka indicií pro snadnější určení stromů

D. Určení přírodnin Žáci vytvoří skupiny (min. 4 – 6 členů) a jejich úkolem je najít a sesbírat všechny přírodniny, které se týkají stromů, např. šišky, listy, jehlice, kůru aj. Na vykonání úkolu stanoví učitel limit 10 – 15 minut. Po uplynutí času se skupiny sejdou na domluveném místě. Jednotliví zástupci interpretují, co všechno našli, a ke kterému stromu předmět přiřadili. Ostatní skupiny mají možnost vyjádřit souhlas či nesouhlas a odůvodnit jej. Vyučující pak zhodnotí výsledky a práci všech skupin. Pro nejlepší skupinu určí učitel odměnu ve formě známky.

Pomůcky: igelitový sáček, papír, tužka

18

E. Doktor datel Vyučující předem najde škůdcem napadený les. Žáci vytvoří velkou skupinu (celá třída, případně polovina třídy – záleží na celkovém počtu žáků), jejichž úkolem je najít příčinu napadení lesa a určit druh škůdce. Žáci pod vedením učitele společně procházejí les a hledají všechny typické znaky pro jednotlivé druhy škůdců, které by jim pomohly k určení. Učitel pouze dohlíží na počínání žáků, ale v případě potřeby jim může poskytnout dobrou radu. Po správném určení škůdce učitel s pomocí žáků vyvodí závěry, případně je doplní o další důležité informace.

Pomůcky: papír, tužka, lupa, klíč k určení druhu škůdce

Klíč k určení dřevokazného hmyzu:

a) BROUCI (Coleoptera)


Kůrovci – poškozují pouze kůru a lýko jehličnatých, ojediněle listnatých stromů. Při rozsáhlém poškození strom usychá a odumírá. Zástupcem kůrovců je lýkožrout smrkový, který napadá ležící odumřelé, nemocné a oslabené smrky, ale při větším rozšíření nepohrdne ani živým stromem. Jedná se o drobné brouky 4,5 až 5,5 mm veliké, válcovitého těla, s krátkými paličkovitými tykadly a krátkýma nohama.

Obr. 4 Lýkožrout smrkový; požerky lýkožrouta smrkového


Dřevokazi – napadají čerstvě pokácené nebo živé stromy. Brouci vyvrtají do dřeva žebříčkovité otvory, v kterých žijí larvy. Dospělý hmyz vnáší do vyvrtaných chodeb spory hub. Nejškodlivějším dřevokazem je dřevokaz čárkovaný, který napadá převážně jehličnaté dřeviny.

19


Tesaříci – existuje několik druhů tesaříků, z nichž každý napadá dřevo v jiném stádiu (živý strom, pokácené nebo zpracované dřevo). Chodby larev jsou hluboké, křivé, oválné a vyplněné drtí. Živé stromy nejčastěji napadá tesařík smrkový, tesařík alpský (napadá bukové porosty), tesařík dubový (napadá dubové porosty a kulatinu). Zpracované dřevo napadá nejčastěji tesařík krovový (vyskytuje se na dřevěných konstrukcích a ve stavbách, tvoří ve dřevě široké a dlouhé chodby. Velikost dospělého jedince je dána druhem (např. tesařík obecný má velikost 10 až 19 mm, tesařík alpský 15 až 38 mm).

Obr. 5 Tesařík alpský; tesařík obecný s larvou


Chroust obecný – larvy se živí kořínky stromů, které při rozsáhlejším napadení odumírají a dospělý brouk ožírá listy stromů. Dnes je chroust velmi ojedinělý a vzácný druh brouka. Dospělý jedinec dosahuje délky 20 až 30 mm.

Obr. 6 Chroust obecný


Červotoči – žijí ve zpracovaném dřevě (např. v nábytku, podlahách, trámech apod.). Nejčastějším škůdcem z řady červotočů je červotoč proužkovaný, který vytváří mnoho chodbiček vyplněných drtí. Na povrchu jsou jen malé

20

výletové otvory, ale uvnitř se dřevo rozpadá. Červotoč umrlčí napadá střešní trámy, dřevo s vyšší vlhkostí, vnitřní vybavení kostelů, ale v čerstvém dřevě ho nenajdeme. Dospělý brouk je drobný, 5 až 7 mm dlouhý.

Obr. 7 Červotoč umrlčí

b) BLANOKŘÍDLÝ HMYZ (Hymenoptera)


Pilořitky – škodí na živých, často poraněných stromech. Chodby larev jsou hluboké vyplněné drtí. Nejčastějším škůdcem je pilořitka velká, která napadá sklady kulatiny a řeziva. Samice dorůstají délky 4,4 cm s rozpětím křídel přes 5 cm, samci jsou až o polovinu menší.

Obr. 8 Pilořitka velká

c) MOTÝLI (Lepidoptera)


Drvopleň obecný – nejškodlivější motýl vyskytující se na listnatých stromech (topolu, vrbě a dubu). Housenky drvopleně vyžírají lýko a později tvoří i nepravidelné chodby ve dřevě. Strom odumírá. Drvopleň je statný noční motýl s rozpětím křídel až 90 mm.

21

Obr. 9 Drvopleň obecný; housenka drvopleně


Obaleči – škůdci jehličnatých a listnatých stromů napadající vrcholové pupeny. Koruna stromu pak rostou nepravidelně. Obaleč je malý, nenápadný noční motýlek, který má rozpětí křídel 18 až 23 mm.

Obr. 10 Obaleč: Běločárník smrkový


Mnišky – poškozují listy a jehlice celých porostů. Nejčastěji se vyskytuje bekyně vrbová napadající listnaté stromy (vrbu, topol a další) a mniška obecná, která napadá smrkové a borové porosty, ale nepohrdne ani listnatými stromy jako je buk, habr, bříza a další. Bekyně mniška je velký 4 až 5,5 cm noční motýl.

Obr. 11 Bekyně mniška

22

F. Stopy dřevokazných hub Vyučující si předem připraví terén, do kterého umístí kartičky s obrázkem dřevokazných hub. Učitel žáky rozdělí do skupin po 6-ti žácích (záleží na počtu žáků ve třídě) a jejich úkolem je najít co nejvíce ukrytých kartiček za určitý čas (třeba 15 minut). Po skončení úkolu se žáci vrátí na start, kde si společně s učitelem popíší jednotlivé dřevokazné houby, rozsah jejich napadení a výskyt. Učitel hru vyhodnotí, určí nejlepší skupinu, pochválí nebo pokárá žáky. Společně se pak vydají

po trase

do lesa, kde je vyučující zavede ke skutečné dřevokazné houbě (předem ví, kde se nachází) a zeptá se žáků, o jakou houbu se jedná.

Pomůcky: kartičky s obrázkem dřevokazné houby, papír, tužku, fáborky.

Ukázka kartiček s obrázkem dřevokazných hub:

Troudnatec kopytovitý

Václavka obecná

Outkovka pestrá

Pevník krvavějící

23

Dřevomorka domácí

Klanolístka obecná

Koniofora sklepní

Obr. 12 Ukázka kartiček dřevokazných hub

G. Zkušený detektiv Hra začíná v terénu vyprávěním krátkého příběhu: „Jednoho dne se starý pan hajný rozhodl, že najde prastarý mohutný dub, který kdysi dávno byl skrýší jeho dědečka. Nikdo o něm nevěděl a ani hajný neměl ponětí, kde se starý dub nachází. Znal to pouze z vyprávění svého dědy, a proto si nechal zavolat zkušeného detektiva, který by starý dub našel. Hajný chtěl totiž rozluštit kdysi dávnou záhadu.“ Úkolem žáků je pomocí kompasu a mapy najít starý mohutný dub a odhalit jeho tajemství. Třída si zvolí svého zástupce a ten má za úkol interpretovat názory a poznatky získané v průběhu výpravy. Vyučující jde společně s kolektivem po vyznačené trase a pozoruje reakce žáků. V průběhu cesty čeká na žáky plnění drobných úkolů (vše je v rámci výuky z předmětu Nauka o materiálech – žáci musí uplatnit již získané znalosti ke splnění daných úkolů).

24

V závěru žáci s vyučujícím dojdou ke starému dubu, ve kterém je pro ně připraveno překvapení (záleží na fantazii učitele).

Pomůcky: tužka, papír, kompas, kartičky s úkoly, mapa, stará truhlička s překvapením.

Úkol č. 1: Každý živý organismus (rostliny, stromy) se skládá z živých buněk. Vaším úkolem je v co nejkratším čase (max. 5 minut) napsat na papír stavbu buňky. Zástupce skupiny jednotlivé části buňky popíše a vysvětlí jejich význam. Členové skupiny musí spolupracovat a společně se domluví, co zástupce bude tlumočit.

Úkol č. 2: Jehličnaté a listnaté dřeviny se od sebe liší. Napište na papír, v čem se jednotlivé druhy stromu odlišují a jakou funkci mají dřevní elementy v jehličnatém a listnatém dřevě. Řekněte, jestli je na první pohled možné odlišit od sebe dřeviny a jak. Na splnění úkolu je vymezený čas 5 minut.

Úkol č. 3: Úkolem skupiny je během 5 minut napsat rozdělení fyzikálních vlastností dřeva. V rámci opakování žáci charakterizují vlastnosti určující hmotnost dřeva (měrná hmotnost dřevní substance, objemová hmotnost dřeva a dřevních materiálů, pórovitost) a zástupce skupiny v závěru interpretuje všechny názory všech členů.

Úkol č. 4: Žáci se nachází v borovém lese. Úkolem žáků je najít co nejvíce šišek různých druhů borovic. V závěru si žáci s učitelem popíší jednotlivé druhy a přiřadí jim správný název. Učitel řekne žákům typické znaky, podle kterých šišky poznají. Na hledání šišek je vymezený čas 10 minut.

Úkol č. 5: Úkolem žáků je v čase 5 minut vyjmenovat vady tvaru kmene. Po vyjmenování všech vad musí v době 8 minut společně najít v okolí strom, který má viditelnou vadu. Vadu stromu žáci popíší a vysvětlí, čím a jak byla vada stromu způsobena a jestli vadu lze odstranit.

25

Obr. 13 Mapa s vyznačením trasy

26

H. Tajemný dopis Po lese učitel na různých stromech vyvěsí kartičky s písmenem. Učitel zadá žákům úkol, aby našli po trase pomocí kompasu a souřadnic určitý druh stromu (např. smrk, borovici, modřín a další). Při hledání vyučující dává žákům informace, podle čeho strom poznají a kde nejčastěji roste. Když žáci strom objeví, naleznou na něm kartičku s písmenem. Postupně nacházejí na určených stromech další a další kartičky, až z písmenek podle pořadí nálezu sestaví tajemný dopis. Ten je zašifrovaný, a proto žáci musí dopis rozluštit podle klíče, který jim učitel předá na konci výpravy. V dopise učitel zmiňuje jejich školní výlet, neplánovanou exkurzi nebo něco, co žáky potěší a o čem je učitel ještě v průběhu školního roku neinformoval. Při procházení zalesněným terénem si žáci opakují znaky jednotlivých stromů, jejich využití a vlastnosti.

Pomůcky: kompas, tužka, papír se souřadnicemi, lístečky s písmenem, mapa.

Místo, ze kterého se startuje - vesnice Hranické Loučky

Obr. 14 Mapa s určením místa

27

4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1 Aktivizační metody výuky Aktivizační metody výuky používá učitel na aktivizaci žáků, k získání jejich zájmu o výuku, v případě opakování nebo procvičování učiva a ke zvýšení jejich výkonu ve výuce. Výběr metody pak spočívá na zkušenostech učitele, dobré motivaci žáků a na prostorových, časových nebo technických podmínkách výuky. Učitel používá různou organizaci práce ve výuce a žáky často rozděluje do skupin.

Mezi nejčastěji používané aktivizační metody výuky řadíme:

a) Hry – pomocí her je možné opakovat, procvičovat nebo shrnout probíranou látku (např. křížovky, přesmyčky, otázkové hry apod.). b) Diskusní metody – jedná se o dialog mezi všemi žáky ve skupině řízený učitelem nebo pověřeným žákem. Při diskusní metodě se žáci učí argumentovat a obhajovat svoje názory (např. brainstorming, phillips 66, hobo metoda, brainwriting apod.). c) Situační metody – účastníci výuky řeší konkrétní situaci, která má problémový charakter (např. metoda rozboru situace, konfliktní situace, incidentu apod.). d) Inscenační metody – žáci sehrají problémovou situaci, ke které mají najít vhodné řešení (např. strukturní inscenace, mnohostranné hraní úloh apod.). e) Programované vyučování – jedná se o autodidaktickou metodu, která se snaží o samostatnou práci žáků a vede je k samoučení. f) Problémové vyučování – smyslem výuky je naučit žáky řešit nějaký problém, potíž. Žák nemá k dispozici všechny údaje.

4.2 Hry pro představování a poznávání Hry pro představování a poznávání mají žákovi pomoci rozvinout schopnost komunikace s druhými. Představování své osoby a zapamatování jmen svých spolužáků je často obtížné, ale mnohem složitější je pro žáka začlenění do skupiny a představení svých schopností, dovedností a snů. Kromě představování se žáci vzájemně poznávají. 28

V průběhu života každý člověk poznává své okolí, způsob chování druhých lidí, každodenní postoje a průběh jednání v každodenních vztazích. Hry učitel zařazuje do počáteční výuky při začleňování žáků do nového kolektivu. Jedná se o formu získání vzájemné důvěry žáků. Pro začínajícího učitele je nástup do školy něčím novým a jeho představy o výuce a žácích jsou často optimistické. Každý učitel má snahu na začátku lépe poznat svou třídu a dokázat ji přijmout se všemi chybami. Navození příjemné atmosféry a poznání žáků s učitelem, utuží vzájemné vztahy.

.

4.3 Komunikační hry Nejen hry, ale i komunikace se stává součástí života člověka. Bez komunikace a komunikačních schopností si nemůžeme sdělit důležité a potřebné informace. Komunikovat mezi sebou můžeme dvojím způsobem. Jedná se o komunikaci pomocí slov (tzv. verbálně) nebo o komunikaci, při které není zapotřebí použít slova, tzv. neverbálně (např. gesta, mimika, pohyby těla, postoje a další). Komunikační hry by měly sloužit k rozvoji verbální i neverbální komunikace a jejich smyslem je povzbudit žáky ke spolupráci mezi sebou. V komunikačních hrách lze sledovat odlišnost žáků. Někdo z žáků se ostýchá, bojí se navázat s druhými žáky kontakt, vnitřně se uzavírá před kolektivem a někdo je naopak pro ostatní otevřený, sebejistý ve svém jednání, nebojí se prosadit svůj názor a dokáže být i vůdcem kolektivu. Komunikační hry navozují pro žáky příjemnou atmosféru a mohou žákům pomoci překonat bariéry v komunikaci. Kdy do výuky nebo mimo ni zařadit komunikační hry? Učitel musí předpokládat, že pro úspěšnou a dobrou komunikaci jednotlivých skupin musí dobře znát kolektiv a jednotlivé žáky. Začínající učitel může na začátku hodiny použít seznamovací hry, ve kterých částečně pozná jednotlivé žáky. Komunikační hry je možné zařadit až po získaných zkušenostech s žáky. Mimo výuku učitel realizuje komunikační dovednosti zábavnou formou výuky. Může se jednat o komunikační kroužek, kde žáci prezentují zadané práce před svými spolužáky, nastínění situace učitelem, kterou musí žáci společně vyřešit. Mohou založit fiktivní firmu obchodu se dřevem či materiálem na bázi dřeva a žáci musí reagovat na vzniklou situaci. Vyučující se při komunikačních hrách stává pozorovatelem a do jednání žáku nezasahuje, pokud to není nutné. V závěru učitel vše vyhodnotí.

29

4.4 Hry pro skupiny Ve většině případů hledá člověk společenství, ve kterém se cítí dobře, kde se mu líbí, a s kterým se může společně smát. Proto je důležité plánovat hry nejen pro jednotlivce, ale také pro skupiny. Skupinové hry ve většině případů nastíní nějaký problém a skupina jej musí společně vyřešit. Řešení problému je pro skupinu často obtížným úkolem, a proto členové skupiny musí dobře znát svůj kolektiv a snažit se mezi sebou dobře vycházet a se sebou spolupracovat. Pokud se ve skupině nachází člověk, tzv. narušitel, který odmítá spolupráci se skupinou, pravděpodobně navozuje špatnou atmosféru, přenáší nervozitu a zlost i na druhé členy, pak jej skupina vyčlení ze svého rozhodování. Skupina nespolupracujícího člena zavrhne. Následkem je, že „narušitel“ v případě změny názoru na skupinu již nemá možnost vrátit se zpět. Na začátku společných her je potřeba říct pravidla hned na rovinu a v případě nesouhlasu všech členů skupiny může učitel udělat kompromis. Mnohem lépe na žáky působí společné zavedení pravidel se souhlasem učitele, než diktování daných postupů a striktních pravidel. Učitel však musí vhodným způsobem pravidla korigovat, aby nedošlo u žáků k velké volnosti a neztratil svou autoritu.

4.5 Funkce a cíl her Před každou hrou si učitel stanoví cíl a měl by si odpovědět na otázku, proč hru ve třídě použít a jakým způsobem ji žákům podá. Ve většině případů chce učitel hrou udržet nebo zvýšit aktivitu žáků, snížit námahu při klasické výuce, podpořit tvořivost a spolupráci všech žáků, dát šanci vyniknout slabším žákům nebo jen příjemně strávit čas ve výuce. Učitel musí ke hře přistupovat zodpovědně, ale i tvořivě, řeší nepředvídané situace, někdy improvizuje, přijímá změny nenarušující hru a převážně akceptuje fantazii hráčů. Aby funkce a cíl her byly splněny, musí vyučující jednat s žáky jako rovný s rovným. Aby hra dobře fungovala, musí se jí zúčastnit všichni žáci. Vyučující musí při hře zaměstnat i slabší hráče. Nikdy je nesmí při hře vynechat. Slabší žák se při vyřazení ze hry cítí méněcenný a ztrácí důvěru v učitele. Při hře slovo „stop“ může pro žáka znamenat, že je k ničemu a nepotřebný. Každý člověk vyniká v něčem jiném, a proto mu učitel musí dát prostor, aby ukázal své schopnosti.

30

Člověk se naučí vnímat stanoviska druhých lidí, porozumí jejich řeči, naučí se poznávat jejich potřeby a snaží se s lidmi dobře vycházet a komunikovat. Účelem hry je kromě zábavy naučit se vcítit do role druhého a umět jej určitým způsobem povzbudit. Hra vede k rozvoji osobnosti člověka. Hrou nesmí člověk manipulovat s ostatními, ale hra se má projevit kamarádstvím a uvědoměním si, že na světě jsou lidé, kteří potřebují pomoc druhých. Hry rozvíjí intelektuální i dovednostní schopnosti jedince a rozvíjí jeho tvůrčí myšlení. Formou hry se člověk učí jak pomáhat druhým, proč si vážit přírody, jak mezi sebou dobře komunikovat a jakým způsobem řešit vzniklý problém.

4.6 Úskalí her Každá hra, kterou učitel používá ve výuce, se nemusí vždy podařit, a proto se vyučující může setkat i s úskalím her. V hrách se člověk učí prosazovat své potřeby, zájmy a názory. Pro žáky je mnohdy pohodlnější přijmout názory druhých a nezabývat se tím, co chtějí oni sami. V životě člověka je schopnost umět přijmout sebe takového, jaký jsem, velmi důležitá. Při hrách může dojít ke kolizi a hádkám jednotlivých členů. Jak se v takovém případě zachovat? Není dobré, aby vyučující do vzniklé krize skupiny příliš zasahoval, pokud zásah není nutný. Skupina si musí mezi sebou vše vyříkat a hlavně se musí naučit řešit krizové situace společně. Najít vhodné řešení je velmi složité, ale přistoupit na něj musí všichni členové skupiny. Ve všech případech se musí vyučující zaměřit na vhodnost a správnost formulace her. Při nevhodném a nesrozumitelném podání principu hry často dochází ke špatnému pochopení ze strany žáků (hráčů). Správnost a účel hry pak ztrácí svoji podstatu a při plnění daných úkolů se žáci cítí nepříjemně či svázaně. U některých žáků se může projevit sebelítost nebo nedůvěra ve svou osobu, či pochybnosti o schopnostech, které žák má. V případech, kdy žáci mají narušenou osobnost, měl by být vyučující pro žáky oporou a dokázat je vnitřně povzbudit a dodat jim sebedůvěru, aby dokázali dobře řešit danou situaci. Povzbuzení má při hře pro žáka nesmírný význam. Při tvorbě her se vyučující setkává s problémem jakou formou žákům hru podat, jak je vtáhnout do děje, kolik času na hru může z vyučování uvolnit, kde hru použije, pro koho je hra vhodná a jestli vyvolá aktivitu u žáků. Každá hra je jako mince, která má dvě strany. Na učiteli je, aby zvolil vhodnou strategii, tzv. správnou stranu mince.

31

5 PRAKTICKÁ ČÁST V rámci čtrnáctidenní praxe, kterou jsem vykonávala na střední škole polytechnické v Brně, jsem poznala nejen chod školy, povinnosti učitele, ale i žáky a jejich třídní kolektiv. V průběhu praxe jsem se snažila zapojit svoji fantazii a vyučovací hodiny žákům zpestřit. I když doba praxe na střední škole byla velmi krátká, poznala jsem třídy různého zaměření a vyzkoušela jsem si částečně i soudržnost kolektivu. Nejlépe se mi pracovalo ve třídě DN1 (dřevařská nástavba zaměřená na nábytek, první ročník). Kromě klasické výuky, kde didaktickou pomůckou byla křídová tabule, tabule na fix a fólie, jsem si vyzkoušela zkoušení žáků z probrané látky formou hry. Jednalo se o hru „král“, která je blíže popsána v kapitole 3.1. Žáci mě velmi příjemně překvapili, neboť jejich pozitivní reakci a rozzářené oči jsem vůbec neočekávala. Z mého pohledu se jedná o velmi dobrý kolektiv, který drží při sobě. Za těch pár hodin, co jsem u nich absolvovala, se nedá zcela popsat, jací žáci opravdu jsou, ale velmi dobře se mi u nich učilo. Při pozorování žáků při hře jsem zpozorovala u většiny z nich „férovost“, se kterou hru hráli a kamarádskost nadanějších žáků k méně nadaným. Velmi příjemně mě překvapil Kuba. Dal prostor na odpověď Zdeňkovi, který souboj s Kubou již na začátku vzdal. I když ho Kuba v závěru porazil, nejprve se ho zeptal, jestli zná správnou odpověď na otázku a když ji nevěděl, tak teprve pak odpověděl. Na první pohled se mi Kuba jevil jako „frajírek“, který všechno zná a umí. Postupně jsem však poznala, že ve skrytu duše se jedná o společenského, férového, kamarádského a rozumného kluka, který dobře stmeluje kolektiv. Na konci hodiny jsem se zeptala žáků, zda-li se jim tento způsob zkoušení zamlouval. Všichni vypadali nadšeně a zkoušení formou hry hodnotili velmi kladně. Nevidím sice do hloubi jejich duše, abych zjistila, jestli chtěli ocenit pouze mou snahu, nebo hra byla pro ně dobrým rozptýlením a navozením příjemné atmosféry, ale v daný okamžik mě velmi potěšilo, že námaha a úsilí, které jsem do přípravy a realizace hry vložila, nabyla zbytečná. Moje druhá zkušenost s hrou byla u třídy DN2 (dřevařská nástavba zaměřená na nábytek, druhý ročník), kde jsem měla opakovat jednu maturitní otázku „Mikroskopická stavba dřeva.“ Proto jsem 5 minut před koncem hodiny nachystala křížovku, kterou jsme společně s žáky doplnili. Protože se jednalo o první vyučovací hodinu, vešla jsem před výukou do prázdné třídy a křížovku si předem nachystala

32

na křídovou tabuli, která byla skrytá za tabulí na fix. Výhodou přípravy před hodinou bylo, že křížovka nebyla vidět a pro žáky se jednalo o větší překvapení. Když jsem na konci hodiny odkryla tabuli, kde byla skryta křížovka, žáci byli zcela udiveni. Po opadnutí údivu jsme se s žáky s velkou dychtivostí pustili do luštění křížovky. Bystřejší žáci začali hádat křížovku a již při třetí položené otázce uhodli tajenku. Já je však nechala v očekávání a nic sem jim k tomu neřekla. Po doluštění křížovky jsem jen zaslechla, jak žáci říkají: „já jsem to říkal, že tajenka je mikroskop.“ V závěru vyučovací hodiny jsem žákům vysvětlila, proč jsem zvolila tajenku „mikroskop“ a vše jsem zhodnotila. Křížovka byla nejjednodušší formou hry, kterou jsem chtěla rozptýlit a motivovat žáky do dalších hodin. Ve vyučovací hodině jsem se přesvědčila, že i větší žáci se nadchnou pro hru a dokáží s učitelem spolupracovat. Aktivita žáků se velmi rychle zvedla a i méně pozorní žáci zbystřili pozornost. Třetí mojí zkušeností byla výuka u DK4 (dřevařský maturitní obor zaměřený na dřevěné konstrukce, čtvrtý ročník. Úkolem vyučovací hodiny bylo zopakovat maturitní otázku „Schodiště.“ Práce se třídou byla velmi dobrá a žáci čtvrtého ročníku se mnou dobře komunikovali. Vysvětlila jsem obrázky schodiště, zopakovala základní pojmy a v závěru hodiny jsem na tabuli nakreslila řez schodištěm. Ke každé části schodiště jsem přiřadila odkaz s políčkem, do kterého měli žáci dopsat správný název. Jednalo se o velmi jednoduchý způsob zopakování probrané látky. Žáci se netradičnímu způsobu opakování nijak nebránili. Spolupráce s žáky byla i v této třídě pozitivní a všichni byli aktivní. Ve výuce měli někteří žáci vtipné poznámky, jako např. „v opilosti se člověk nemusí trefit na schodiště“ nebo při otázce: „Co je zrcadlo u schodiště?“ žáci odpověděli: „Zrcadlo je to, do čeho se ráno dívám.“ Vtipné poznámky jsem brala jako zpestření výuky a žáky jsem za to nijak netrestala. Nebyl důvod, neboť žáci věděli, kde je jejich hranice. Posledním poznatkem byla praktická část, kdy jsem byla se žáky a mistrem na dílně a pozorovala jsem, někdy až zoufalé, pokusy o vytvoření konečného výrobku - budky pro ptáky. Někteří žáci k zadanému úkolu přistupovali velmi zodpovědně a jejich výrobek byl velmi pěkný a precizně vyrobený. Naopak někteří žáci byli na praxi asi jen do počtu a svému výrobku nevěnovali žádnou pozornost. Měla jsem pocit, že kdybych se na výrobek křivě podívala, tak se zhroutí jako domeček z papíru. Při náznaku, že by si žáci mohli výrobek spravit, vždy odpověděli: „však je to jen pro ptáky, já v tom bydlet nebudu“ nebo „tak ať ta budka spadne, mě je to jedno.“ Z jednotlivých odpovědí jsem usoudila, že dnešní žáci si chtějí udělat maturitu, jedno na jaké škole a nějak 33

to dopadne. Žákům chybí zápal a radost z vykonané práce, se kterou jsem kdysi na střední škole začínala já. Praxe mě vždy bavila, a proto jsem si nedokázala vysvětlit, proč tomu není i dnes. Žáci jsou při práci nezodpovědní a všechno je jim jedno. Každá vyučovací hodina, kterou jsem na střední škole polytechnické měla, byla pro mne jedinečná. Teď už vím, že vyučující má na začátku plné ruce práce. Jenom přípravy na vyučování mi zabíraly mnoho času a jejich metodické určení a rozvrhnutí každé hodiny nebylo nijak lehké. Domnívám se, že právě náročnost příprav brání učiteli zaměřit se na metody výuky, případně zařazení aktivizačních metod např. formou hry. Žáci dychtí po změně a zařazení něčeho neobvyklého do výuky. Teď jen záleží na vyučujícím, jestli má na to všechno dostatek sil a chce žákům výuku zpestřit, naučit je pracovat v týmu a navázat s nimi dobré vztahy. Na začátku si každý učitel musí stanovit tzv. „mantinely“, které žáci musí dodržovat. Pokud na začátku popustí uzdu, pak se mu „kůň“ může splašit a těžko se uklidňuje a navrací zpět. Zjistila jsem, že učitel si musí vybudovat autoritu sám, nemůže být hned na začátku přístupný na všechno, může přistoupit na humor třídy, ale jen s mírou. Při výuce jsem se snažila vyjít žákům vstříc, být milá a v jeden moment se mi to moc nepodařilo. Žáky téma hodiny nezajímalo a bylo pro ně utrpením. V přední lavici se bavili a pozor dávala jen malá část žáků. Při vyvolání žáků, kteří ve výuce rušili, nedokázali popsat ani základní obrázek. V tento okamžik jsem si připadala zbytečná a sny o výuce a žácích se mi rázem zhroutily. I když jsem se nevzdala a snažila se situaci zachránit, odcházela jsem z výuky jako „zbitý pes.“ Žáci zkouší a stále budou zkoušet, co si můžou ve vyučování dovolit. Stalo se mi, že si otestoval jeden žák, co vydržím. Na začátku hodiny jsem zapsala do třídní knihy téma probírané látky. Jako každou hodinu jsem se zeptala, jestli je dobrovolník na zkoušení. V poslední lavici se zeptal jeden z žáků, co budu zkoušet, a i když poslední hodinu chyběl, nechal se vyvolat. V momentě, kdy přišel před tabuli, zeptal se mne: „mohl bych si vyřídit ještě jeden telefonát?“ S úžasem jsem se na něj zadívala a zeptala se jestli to myslí vážně. V ten moment položil telefon a řekl, že si zavolá později. A zkoušení mohlo začít. Jednalo se o chytrého žáka, který dokázal vysvětlit látku dobrým způsobem, a i když minulou hodinu chyběl nepoznala jsem to. Člověk musí vždy počítat s úspěchy i neúspěchy. Ale právě neúspěchy člověka posunou v životě dál a dokážou otevřít oči. Proto nebojme se přijmout život jaký je a snažme se v každém „klopýtnutí“ ohlédnout zpět a najít lepší řešení, které vede člověka k uskutečnění všech cílů, kterých chce dosáhnout. 34

6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Na střední škole jsem strávila určitý čas, který mi napomohl k získání vlastních poznatků, jak učitel připravuje výuku, dělá si přípravy, jakým způsobem používá různých pomůcek k vlastní výuce, jak vnímá kolektiv jednotlivých tříd, co dělá v případě, kdy je v úzkých nebo jak se zapojuje do fungujícího kolektivu učitelů. I když jsem se snažila maximálně věnovat pozornost žákům a poznat co nejvíce školní prostředí, čas rychle utekl a nepodařilo se mi realizovat a vyzkoušet u žáků vše, co jsem si přála. Jsem však ráda, že se mi v průběhu praxe podařilo realizovat alespoň určitou část plánu a velmi mě to těšilo. Žáci mou osobu přijali velmi dobře a na občasné zařazení hry do výuky se těšili a reagovali pěkným způsobem. Během mého čtrnáctidenního pobytu, na střední škole polytechnické v Brně, bylo snahou dosáhnout pěkných výsledků ve spolupráci s žáky, vyzkoušet si roli učitele, navázat s žáky kontakt a pokusit se motivovat žáky. I po praxi jsem neustále plná ideálů a představy o výuce a žácích mě ještě neopustily. Jsem moc ráda, že jsem si učení na střední škole vyzkoušela a poznala jsem žáky. Ještě dnes na žáky vzpomínám a říkám si, jak se jim asi daří. Průběh vyučovacích hodin ve většině případů probíhal poklidně a při výkladu jsem zapojovala i žáky. Byla jsem celkem překvapena, že žáci na otázky v průběhu hodiny reagují a spolupráce s nimi je velmi příjemná. Kromě výkladu si žáci museli poznačit důležité věci z probírané látky. Dávno už jsem zapomněla, že na střední škole nám vyučující vše diktoval a sami jsme si poznámky nedělali. Mým úkolem bylo vybrat z probírané látky nejdůležitější věci, které si žáci musí zapamatovat, a nezapomenout říct, aby si udělali v sešitě poznámku. Občas jsem slýchávala: „Už dost paní učitelko, už nás bolí od psaní ruka“, ale bohužel mi nic jiného nezbývalo. Jak jsem zjistila, žáci nemají do předmětu „Technologie“ žádnou učebnici, a tak se učí jen z toho, co si poznačí. Jednou jsem zvolila lehčí formu, než jen diktování a vysvětlování fakt. Vzala jsem do výuky knihu s obrázky nebo v případě, že obrázek nebyl v knize, jsem jej nakreslila na tabuli. Pak jsem obrázky žákům popsala a v závěru si podstatné části nebo celý obrázek žáci překreslili do sešitu. Příští hodinu jsem zjistila, že žáci si díky obrázkům mnohem více důležitých věcí pamatují, než když si udělali jen pouhý zápis. V rámci

předmětu

„Technologie“

jsem

učila

žáky

výrobu

překližek

a překližovaných materiálů. Při výuce jsem si však nemohla vyzkoušet hry v terénu. Věřím, že by to žáci patřičně ocenili a v průběhu krásných dní by neseděli jenom

35

ve škole, ale měli možnost se nadýchat čerstvého vzduchu, a přitom se nenásilnou formou věnovali učení. Pokud žáci mají v sobě dobrodružného ducha, pak nebude problém je pro hru v terénu nadchnout a zaujmout. V dnešním světě počítačů sice žáci mají trochu jiný pohled na svět, než jsme v jejich letech měli my, ale každý je svým způsobem rád, když proběhne změna při monotónním nebo stereotypním jednání. Hry nelze uplatňovat každou vyučovací hodinu, ale i přesto mohou žáky překvapit a být zpestřením výkladu učitele. Když jsem se ptala vyučujících, jestli zkoušeli někdy zařadit hru do výuky, ve většině případů říkali, že na hru není ve vyučování čas. Z části mají pravdu, že vyučovací hodina má pouze 45 minut. Z toho cca 5 minut trvá zápis do třídní knihy a zapsání tématu na tabuli, dalších 5 až 10 minut probíhá zkoušení žáků, asi 5 až 10 minut se počítá na závěr hodiny a zopakování probíraného učiva a na samotný výklad nové látky zbývá učiteli cca 20 až 25 minut. Jak jsem si vyzkoušela, času ve výuce není mnoho, ale na velmi krátkou, poučnou či opakovací hru se dá ve výuce vymezit alespoň 5 až 8 minut. V některých případech může učitele přepadnout nedůvěra a končí to slovy: „co já bych těm žákům říkal, když nemají o nic zájem a neustále vymýšlet pro žáky nové hry, když staré už jsou okoukané?“ Když si vzpomenu na moje středoškolská léta, učitelé nám občas zpestřili výuku a hlavně s blížícím se koncem roku se ptali, co bychom chtěli hrát. Častá odpověď v naší třídě zněla: „zahrajeme si kukačky.“ Proto z mého pohledu se domnívám, že opakovaná hra nemusí být nudnou záležitostí, ale může žáky bavit. Záleží na podání hry učitelem. Učitelé hry často považují za doplňkovou činnost mimo výuku. Například uplatnění her mimo výuku v tvořivých, dovednostních, pohybových nebo komunikačních kroužcích. Většinou učitelé hry zařazují do rozvrhu tak, aby byly rozptýlením pro žáky na konci školního roku, před vánocemi nebo jen při výjimečných situacích. Například moje cvičná učitelka hraje před vánocemi se žáky hru „kufr“. Hra má stejný princip jako v televizi. Ze třídy se vybere jeden žák, který musí v nejkratším čase uhodnout myšlenou věc nebo slovo od svých spolužáků. Body za správnou odpověď se sčítají. Kromě hry „kufr“ často cvičná učitelka používá i hru „riskuj.“ Na tabuli si připevní papírové kartičky, na kterých je z lícové strany body a na straně rubové je otázka z daného předmětu. Žáci jsou rozděleni do dvou družstev a na konci se sečtou získané body ze správných odpovědí. Při použití her hrozí jen nebezpečí, že se žáci při hře moc rozdovádí a pak už je s nimi těžká spolupráce. Proto je vhodné zařadit tyto hry na konec hodiny. 36

Když jsem chystala žákům křížovku na zopakování učiva, měla jsem obavu, jestli žáci budou se mnou při luštění spolupracovat. Velmi mě tedy překvapilo, že se pěkně zapojovali a nebáli se říct svůj názor. Překvapilo mě, že i cvičnou učitelku křížovka zaujala a netrpělivě sledovala, zda-li vyluštíme tajenku dříve než zazvoní. Mají hry pro člověka nějaký význam nebo jsou jen jakousi zábavou, aby učitel nemusel učit? Co si asi myslí žáci o mladém učiteli, který je chce povzbudit a do výuky zařazuje hry? Je mnoho otázek, nad kterými se každý učitel zamýšlí a hlavně si uvědomuje, že příprava hry a netradiční způsob výuky je mnohem těžší, než se držet spolehlivých a standardních postupů. Vymýšlet pro žáky pořád něco nového je celkem náročné, ale s fantazií, humorem a stanovením vysokých priorit, dosáhne učitel vysněného cíle. Pamatuji se, že učitel, který učil pouze fakta a odučil si svoje hodiny nám prakticky nikdy nic nedal. Byli však i učitelé, kteří se s námi bavili, názorně nám vše ukázali a zařídili nám exkurzi do závodu, o kterém jsme se učili. Dodnes to mám v živé paměti a když si mám vybavit výrobu např. dýh, aglomerovaných materiálů a další, vzpomenu si na exkurzi, díky které vím, jak výroba a samotná firma funguje. Ne nadarmo se říká: „Je lepší jednou vidět, než desetkrát slyšet.“ Stejně je tomu i u her, které mají rozvinout schopnosti žáka, naučit ho tvořivějšímu myšlení a mají rozvinout žákovu představivost. Často záleží na žácích, jak učitele přijmou, nebo zda-li pochopí smysl jeho snažení. Učitel má žáky ve špatných situacích podržet, naučit je správnému chování k druhým, být pro ně rádcem a oporou. Snahou a výsledkem závěrečné práce bylo seznámení s určitým druhem her a rozvoj osobnosti žáka při drobné hře ve školním prostředí. Kromě školního prostředí byla závěrečná práce zaměřena hlavně na uplatnění her ve vyučování v přírodě. Myšlenkou her v terénu bylo navodit příjemnou atmosféru pro žáky, vzít je na čerstvý vzduch a vštípit jim vhodné chování k přírodě. Hry na čerstvém vzduchu jsou pro žáky přínosem a nenásilně se žáci učí nové látce. Na hru v přírodě učitel potřebuje více času, a proto jakékoliv přesuny do přírody znamenají zkrácení výuky. V případě realizace by učitel měl mít k dispozici alespoň dvouhodinovou výuku.

37

7 ZÁVĚR Účelem závěrečné práce bylo popsat několik způsobů aktivizačních metod, převážně ve formě her. V životě žáka i obyčejného člověka je velmi důležité mít kamarády a prožít s nimi nezapomenutelné zážitky. Hra je v tomto případě pouze prostředkem pro získání kontaktů s ostatními. Nejen, že při hře rozvíjíme své schopnosti, dovednosti nebo fantazii, ale učíme se spolupráci v kolektivu nebo se snažíme ve skupině prosadit svůj názor. Žáci s menším sebevědomím se často bojí prosadit nebo zmínit svůj názor. Hra pomáhá odbourat bariéry a sebevědomí ostýchavých nebo zakřiknutých žáků se může zlepšit. Účelem každé hry, ať už v místnosti nebo terénu, je navodit příjemnou atmosféru, rozvinout schopnosti člověka, motivovat k lepšímu výkonu, naučit se spolupracovat v kolektivu, rozvinout svoji fantazii a vybít přebytečnou energii. Pokud je hra dobře naplánována a promyšlena, pak se dostaví plánovaný výsledek. V případě neúspěchu se však vyučující nesmí vzdát, ale naopak se musí snažit najít vhodné řešení, které by mu pomohlo vtáhnout žáky do děje. Pro učitele je velmi těžké a zdlouhavé zabývat se vhodnou metodou výuky. Z vlastní zkušenosti vím, že obyčejná a poctivá příprava na vyučování zabere spoustu volného času. Každý učitel chce žákům podat učivo tak, aby jej pochopili a v příští hodině byli schopni při zkoušení učivo vysvětlit. Učitel je základním pilířem, který drží celou stavbu. Ve většině případů se snaží učitel nastudovat na vyučování potřebné informace, a poté už mu nezbude čas na úvahy, jakou metodou vyučování provede. V momentě, kdy se učitel snaží ušetřit čas a po teoretické přípravě na vyučování začne přemýšlet nad metodou podání probírané látky, se všechno změní. Ve výuce budou žáci naslouchat jeho vyprávění nebo se pokusí přizpůsobit změně výuky. Zpestření vyučování pak může být vhodnou motivací pro žáky. Patřím mezi lidi, kteří mají hry rádi a snaží se v životě rozdávat druhým úsměv a radost. Hru beru nejen jako zábavu, ale jako setkání s kamarády, společně strávené chvíle a radost z dobře vykonané práce. Člověk má v životě svou roli a dá se říct, že hraje tzv. „hru života.“ Hra je určena pro všechny, kteří se nebojí nových zážitků. Každý učitel je jedinečný, a proto se musí snažit rozvíjet svou osobnost. Pokud má rád svoji práci, má rád i žáky, kteří dokáží být pěknými „nezbedy.“ Práce učitele není dnes zrovna lehkou záležitostí, ale pokud má učitel dobré srdce, přistupuje k žákům

38

jako rovný k rovným a nepovyšuje se nad ně, pak je předpoklad, že si ho žáci oblíbí. Jak řekl kdysi Komenský: „Hra je radost, učení při hře je radostné učení.“ Buďme pro žáky otevření, vnímaví a chovejme se k žákům tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Pokud je nebudeme mít rádi, poznají to a budou se snažit nás zničit a znepříjemnit nám život. Je někdy těžké chovat se k žákovi hezky, když je na nás drzý, ale věřím, že zlo se nemá oplácet, ale dobrým a správným přístupem dokáže učitel s žákem mnohem více.

39

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAKALÁŘ, E., KOPSKÝ, V. I dospělí si mohou hrát. 2. vydání, Praha: Pressfoto 1987. ISBN 59-067-84.

BARTŮNĚK, D. Kniha her a činností v klubovně i venku. 1. vydání, Praha: Portál 2002. ISBN 80-7178-618-7.

ČINČERA, J. Práce s hrou pro profesionály. 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1974-0.

FOGLAR, J., ZAPLETAL, M. Skautské hry v přírodě. 1. vydání, Liberec: Skauting pro Junáckou edici, ISBN 80-85421-01-1.

HERMOCHOVÁ, S. Hry pro dospělé. 1. vydání, Praha: Grada Publishing, a.s. 2004. ISBN 80-247-0817-5.

HUNTEROVÁ, M. Účinné vyučování v kostce. 1. vydání, Praha: Portál, s.r.o. 1999. ISBN 80-7178-220-3.

KŘUPALOVÁ, Z. Nauka o materiálech. 1. vydání, Praha: Sobotáles 1999. ISBN 80-85920-57-3

LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. 1. vydání, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000. ISBN 80-7157-476-7.

OURODA, S. Oborová didaktika. 1. vydání, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000. ISBN 80-7157-477-5.

40

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Ukázka křížovky použité při výuce TEC/DN2.................................................... 10 Obr. 2 Doplňovačka použitá při výuce TEC/DK4.......................................................... 11 Obr. 3 Ukázka indicií pro snadnější určení stromů ........................................................ 18 Obr. 4 Lýkožrout smrkový; požerky lýkožrouta smrkového.......................................... 19 Obr. 5 Tesařík alpský; tesařík obecný s larvou............................................................... 20 Obr. 6 Chroust obecný .................................................................................................... 20 Obr. 7 Červotoč umrlčí ................................................................................................... 21 Obr. 8 Pilořitka velká...................................................................................................... 21 Obr. 9 Drvopleň obecný; housenka drvopleně ............................................................... 22 Obr. 10 Obaleč: Běločárník smrkový ............................................................................. 22 Obr. 11 Bekyně mniška .................................................................................................. 22 Obr. 12 Ukázka kartiček dřevokazných hub................................................................... 24 Obr. 13 Mapa s vyznačením trasy .................................................................................. 26 Obr. 14 Mapa s určením místa........................................................................................ 27

41