Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání

Výpočetní technika jako nástroj pedagoga Závěrečná práce

Vypracovala: Ing. Pavlína Beranová

Brno 2008

Výpočetní technika jako nástroj pedagoga

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání Akademický rok: 2007/2008

ZADÁNÍ ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Zpracovatelka

Ing. Pavlína Beranová

Studijní program

Studium v oblasti pedagogických věd

Obor

Učitelství odborných předmětů

Název tématu:


Zásady pro vypracování: 1. Cíl práce a metodika 2. Popis prostředků VT vhodných pro pedagogickou činnost 3. Dotazníkový průzkum a jeho výsledky 4. Shrnutí, závěry a doporučení pro praxi

Rozsah práce: 40 stran Seznam odborné literatury: 1. ROUBAL, P. Informatika a výpočetní technika. Brno: CP Books, 2005. 102 s. ISBN 80-251-0761-2. 2. GRENCMANOVÁ, H. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 1996. 96 s. Datum zadání závěrečné práce:

březen 2008

Termín odevzdání závěrečné práce:

červen 2008

L.S. 2


PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci na téma Výpočetní technika jako nástroj pedagoga vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. V Brně dne 20. května 2008 Podpis studenta ………………………….

3


PODĚKOVÁNÍ Touto

cestou

bych

chtěla

poděkovat

vedoucímu

závěrečné

práce,

Ing. Jiřímu Potáčkovi, CSc., za jeho cenné rady a připomínky k závěrečné práci.

4


Abstrakt Závěrečná práce se zabývá vyuţitím prostředků výpočetní techniky pro potřeby pedagoga. Nejprve teoreticky vymezuje osobnost pedagoga, zabývá se historickým pohledem na vývoj výpočetní techniky a následně definuje oblast vyuţití současných prostředků výpočetní techniky pro účely výuky. Praktická část závěrečné práce vychází z dotazníku, jehoţ cílem bylo zjistit vyuţití výpočetní techniky ve výuce na středních školách. Následně jsou ověřovány předem stanovené hypotézy vyuţitelnosti prostředků výpočetní techniky. Závěr práce zhodnocuje současné moţnosti výpočetní techniky, které můţe pedagog vyuţít ke své činnosti. Klíčová slova: Pedagog, výpočetní technika, výuka

Abstract My final work deals with using instruments of computer technology for education needs. There are defined individuality of pedagogue at first, dealed with histrorical view on the development of computer technology, followed the area usage current instruments of computer technology for object of education. The practice part of final work is based on the survey realised through question-form focused on usage computer technology in the education in the secondary school. There are evaluated the given hypothesis the usage instruments of computer technology. In the end of the final work there are evaluated the actual chances of computer technology usage, that the pedagogue can use in his work.

Keywords: Pedagogue, computer technology, education

5


Obsah

1

ÚVOD ..................................................................................................... 7

2

CÍL PRÁCE A METODIKA .................................................................. 8

3

OSOBNOST PEDAGOGA ................................................................... 9

4

HISTORIE VÝPOČETNÍ TECHNIKY .............................................. 11 4.1

Historický pohled na vývoj počítačů .............................................. 11

4.2 Historický pohled na vývoj dalších informačních zařízení vhodných k výuce ............................................................................ 13 5

SOUČASNÉ PROSTŘEDKY VÝPOČETNÍ TECHNIKY PRO ÚČELY VÝUKY A OBLAST JEJICH VYUŢITÍ ..................... 17 5.1 Současná výpočetní technika pro potřeby pedagoga ......................... 17 5.2 Oblast vyuţití prostředků výpočetní techniky pro účely výuky ....... 22

6

PRÁCE PEDAGOGŮ S VÝPOČETNÍ TECHNIKOU NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH ............................................................ 28 6.1 Vyhodnocení dotazníku .................................................................. 29 6.2 Věcné shrnutí .................................................................................. 38

7

ZÁVĚR ................................................................................................. 40

8

LITERATURA ..................................................................................... 42

9

PŘÍLOHY ............................................................................................. 46

6


1 ÚVOD Současná doba přináší mnoho nových nástrojů a moţností do oblasti veřejného ţivota. Také oblast školství je jimi zasaţena. Reforma školského systému a z ní vycházející rámcový vzdělávací program, vymezující cíle vzdělávání, vzdělávací činnosti, obsahy a vztahy mezi aktéry vzdělávání, výrazně ovlivňuje působení pedagogů v oblasti školství a předávání vědomostí a dovedností ţákům. Cílem reformy je také zkvalitnění odborného vzdělávání se zaměřením na modernizaci výuky. [9] Vývoj informačních technologií je jedním z prvků, který neméně významně ovlivnil oblast společenského ţivota. Pořizování a vyuţívání výpočetní techniky tak proniklo do všech oblastí zpracování a přenosu informací. S širokým vyuţitím těchto prostředků se setkáváme především v oblasti ekonomiky, vědy a výzkumu; hromadně se však objevují i v jednotlivých domácnostech a v oblasti školství. Proto byla v roce 2000 přijata Vládou České republiky dlouhodobá vládní koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií (ICT) v rezortu školství „Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání“, která formuluje několik cílů1, mezi nimiţ jsou i cíle v oblasti informační gramotnosti učitelů. [18] Pedagogičtí pracovníci prochází vzděláváním po celý ţivot, a to nejen v oblasti své odborné kvalifikace, ale i prostřednictvím vzdělávacích kurzů zaměřujících se na informační technologie.

1

cíle v oblasti informační gramotnosti občanů, studentů, zaměstnanců veřejné a státní správy, pracovníků ve zdravotnictví, knihovnictví.

7


2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem závěrečné práce je zhodnotit současné moţnosti výpočetní techniky pro potřeby výuky a zjistit, zda jejich vyuţití ve výuce usnadňuje alespoň částečně práci pedagogů. Dílčím cílem je také definovat faktory, které mohou ovlivňovat vyuţití prostředků výpočetní techniky a zefektivňovat kaţdodenní činnost pedagogů. Výběr tématu závěrečné práce jsem zvolila z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, kterou nám nabízí samotná současná doba, v níţ ţijeme. Školní odborná výuka na střední škole je bez prostředků výpočetní techniky dnes jiţ nereálná. Dalším z podnětů, který mě vedl k zaměření se nad tímto tématem, je kaţdodenní propojenost mého odborného vzdělání s oblastí výpočetní techniky, neboť práce ekonoma

bez

prostředků

výpočetní

techniky

je

dnes

jiţ

nemyslitelná.

Dalším z důvodů, proč se chci touto problematikou zabývat, je povzbuzení ze strany pedagogů samotných. Jejich zkušenosti z praxe s prostředky výpočetní techniky jsou cenným bohatstvím, o které se v práci opírám. První část závěrečné práce se zabývá osobností učitele, jeho vlastnostmi, postoji k ţákům a schopnostmi shromaţďovat a třídit informace. Dále práce pojednává o prostředcích výpočetní techniky od počátku svého vývoje aţ po současnost. Následující

kapitoly

uvádí

současné

prostředky

výpočetní

techniky,

které lze vyuţít pro potřeby výuky i mimo ni. Důleţitým prvkem pro pedagoga při vyuţívání těchto prostředků ve výuce jsou jednotlivé formy výuky a didaktické zásady. Dle nich jsou následně voleny jednotlivé prostředky výpočetní techniky jako nástroje, které umoţňují efektivnější činnost při výuce samotné. Praktická část práce vychází z dotazníkového šetření, které bylo rozesláno 45 respondentům – pedagogům, a jehoţ cílem je zjistit, v jaké míře jsou v současné

době

vyuţívány

prostředky

výpočetní

techniky

při

vyučování

na středních školách. Před rozesláním dotazníku byly stanoveny hypotézy vyuţitelnosti prostředků výpočetní techniky ve výuce. Výsledky dotazníku vedly ke zjištěním vyuţití

prostředků

výpočetní

techniky

ve

výuce

na

středních

školách

a k ověření stanovených hypotéz.

8


3 OSOBNOST PEDAGOGA Osobnost učitele je v pedagogické literatuře vyjádřena mnoha definicemi. Některé z nich si dovoluji citovat: “Učitel je iniciátorem“ – tedy rozhodující složkou ve výchovném procesu. Jeho úkolem je pečovat o tělesný, rozumový, citový a volní rozvoj dětí, mládeže i dospělých. [2] Grecmanová definuje učitele jako člověka, který se odborně vzdělává a vychovává. Potáček poukazuje na učitele jako přenášeče informací. Informace, které sám získává, dále přenáší a předává studentům. Předává jim nejen jejich obsah, ale učí je dále s nimi pracovat, rozšiřovat je a v praktickém ţivotě se vzdělávat. [1 ],[2] Pro úspěšný výkon učitelské profese je nutné, aby kaţdý pedagog měl určité sloţky učitelské kvalifikace. Mezi jedny z nejdůleţitějších sloţek patří všeobecné vzdělání, široký filozofický, vědecký a kulturní rozhled pedagoga. Učitel svou osobností a svými postoji ovlivňuje ţáky. Proto by se měl orientovat ve společenských událostech, měl by mít všeobecný, kulturní a ekonomický rozhled a umět pruţně reagovat na vzniklé skutečnosti. Měl by se dále rozvíjet a získávat další informace, umět z nich vybírat, vhodně je třídit a zpracovávat a vytvářet z nich kvalitní přípravu pro výuku. Učitel by se měl neustále vzdělávat. Jakým způsobem získá učitel potřebné informace, které pak předává ţákům? Následující tabulka zachycuje zdroje informací, jak je uvádí Potáček. [2] Tab. č. 1: Zdroje informací a jejich charakteristika Klasické zdroje – literární prameny Charakteristika zdrojů Učebnice Mají spíše obecný charakter, nepřinášejí nejmodernější informace Časopisy Přináší aktuálnější informace, vhodné pro vyuţití ve výuce Odborné příručky, firemní materiály, Aktuální, vhodné pro vyuţití ve výuce zákony, normy Moderní informační prameny Databáze Aktuální zdroje, získání hromadných informací Elektronické publikace Aktuálnější informace Internet Neustále se obnovující informace, vhodné pro vyuţití ve výuce Zdroj: Potáček, J.: Informační technologie pro řízené samostudium v doplňujícím pedagogickém studiu, str. 54, [2]

9


Ke své profesi by měl mít pedagog nejen potřebné odborné vzdělání, které je nutnou podmínkou pro úspěšnou práci učitele, ale také pedagogické a psychologické znalosti a zkušenosti. Osobnost učitele tedy prochází celoţivotním vývojem. Podle A. M. Dostála (1978) předpokládá učitelská činnost nejen vzdělávání ţáků, ale také jejich výchovnou činnost, ke které patří pedagogický talent jako potencionální struktura činnosti; pedagogické mistrovství jako struktura reálných schopností, kdy učitel dosahuje vynikajících výchovně vzdělávacích výsledků a pedagogický takt jako struktura osobnosti, která je schopna řešit vzniklé výchovné situace. [1] Učitel, který má mít výše uvedené klady a k tomu vědomosti na dobré úrovni, potřebuje velké mnoţství informací. Informace musí proto vybírat, třídit a zpracovávat pro své pedagogické vyuţití. Jak uvádí následující tabulka, informace lze roztřídit dle potřeb učitele při výuce na encyklopedické, operativní, diagnostické a strategické. Tab. č. 2: Druhy informací Druhy informací pro pedagogy Encyklopedické informace

Operativní informace

Diagnostické informace Strategické informace

charakteristika slovníky, učebnice, odborné publikace, internetové hypertexty, multimediální informační zdroje zvyšující všeobecné znalosti a odbornou úroveň předmětu; didaktické postupy, metody a prostředky výuky konkrétních výukových programů, audiovizuálních a multimediálních výukových programů; diagnostické testy, hodnocení jednotlivých studentů, zpětná vazba pro další výuku; učební standardy, učební osnovy, strategické cíle výuky, osobní cíle učitele;

Zdroj: Potáček, J.: Informační technologie pro řízené samostudium v doplňujícím pedagogickém studiu, str. 57, [2]

Protoţe v dnešní době jsou informace jiţ tak obsáhlé, ţe současným pedagogům nestačí pouze lidská paměť a kus papíru, umoţňují jim ulehčit tuto práci prostředky výpočetní techniky, o nichţ pojednávají následující kapitoly. 10


4 HISTORIE VÝPOČETNÍ TECHNIKY Následující kapitola se ohlíţí do historie prostředků výpočetní techniky, od doby svého vývoje – tj. od vzniku prvních počítačů a jejich příslušenství, aţ do současnosti. První část kapitoly se zabývá vývojem osobních počítačů, protoţe ty jsou v oblasti školství vyuţívány nejvíce. Druhá část poskytuje přehled příslušenství a dalších informačních zařízení, které je vhodné téţ zařadit do výuky.

4.1 Historický pohled na vývoj počítačů Za nejstaršího předchůdce dnešních počítačů lze povaţovat matematickou pomůcku - abakus, která pravděpodobně pochází z Číny a je stará asi 600 let. Slouţila pro počítání a byla zaloţena na systému korálků, které klouzaly nahoru a dolů na upevněných tyčkách nebo ţlábcích. Jejím autorem byl Leonardo da Vinci. [8] Dalšími následovníky ve výrobě mechanických sčítacích strojů, které slouţily v 17.

stol.

pouze

k matematickým

účelům,

byli

matematikové

B.

Pascal,

G. W. von Leibniz, Jacquard, Ch. Babbage aj. Charles Babbage roku 1883 navrhl programově řízený mechanický číslicový počítač s pamětí pro 1 000 padesáticiferných čísel, který nazval Analitical Engine, jenţ byl schopen provádět jakékoliv numerické výpočty podle zadaného programu. Vymyslel některé z principů, které ovlivňují i současné počítače, např. paměť z mechanických registrů, vstup tvořený z děrných štítků, výstup spojený s tiskárnou. [7], [8] První počítače vznikaly aţ v letech 1943 - 1945 na Pensylvánské univerzitě2 a slouţily výhradně k vojenskému výzkumu. Jejich vývoj lze rozdělit do čtyř generací. O první a druhé generaci počítačů se hovoří jako o počítačové prehistorii. Jak je uvedeno v Internetové encyklopedii - Wikipedii [8] za počítače nulté generace jsou povaţovány elektromechanické počítače vyuţívající relé. Pracovaly většinou na kmitočetu, který činil okolo 100 Hz. Do této kategorie patří především elektromechanický počítač Z1 s kolíčkovou pamětí na 16 čísel; počítač Z33, počítač Mark I, II, SAPO a další. [8],[5]

2 3

pod vedením J. Mauchlyho a J. P. Eckerta; byl výkonnější než Z1 a obsahoval 2600 elektromagnetických relé;

11


Do roku 1956 byla první generace počítačů velmi primitivní. Jako stavební prvek pouţívala elektronky. Jednotlivé počítače měly svůj vlastní program zakódovaný v konkrétním

strojovém

kódu,

který

byl

uloţen

na

přenosných

médiích.

Počítač zaujímal celou místnost a mohla jej obsluhovat pouze jedna osoba, nikoliv více lidí najednou. Vstupy a výstupy byly prováděny pomocí děrných štítků a papírových pásků, které měly na vstupu rychlost několik set znaků za sekundu. V roce 1944 byl vyvinut první historicky elektronkový počítač ENIAC, který byl vyuţíván převáţně k matematickým výpočtům a byl tvořen z aktivních prvků (elektronek), relé, odporů. [8],[7] Druhá generace počítačů přišla s vynálezem tranzistoru, který nahradil elektronky a umoţnil díky svým vlastnostem zmenšit rozměr celkového stroje. K této generaci patří první sériově vyráběný počítač - UNIVAC od firmy Remington, mezi jehoţ přednosti lze zařadit např. zvýšenou rychlost stroje, niţší energetické nároky a vyšší spolehlivost. S touto generací je spojen i vznik operačních systémů a programovacích jazyků, např. Cobol4, Fortran5. [8] Třetí generace počítačů je datována od 60. let 20. stol. Počítače třetí generace byly vybudovány na integrovaných obvodech, které na svých čipech sdruţovaly větší mnoţství tranzistorů. S postupným vývojem integrovaných obvodů docházelo k neustálému zvyšování počtu integrovaných členů na čipu integrovaného obvodu. Mezi první počítače třetí generace s integrovanými obvody lze zařadit počítače označené jako SYSTEM 360, na které v Evropě navázal SIEMENS řadou 4004. [17] Vyuţití těchto počítačů slouţilo především pro vědecké účely a hromadné zpracování dat.

Čtvrtou generaci počítačů lze spojit s rokem 1981, kdy firma IBM poprvé

zkonstruovala osobní počítač dnešní velikosti. Stavebním prvkem těchto počítačů jsou integrované obvody v miniaturizovaném provedení, tzv. mikroprocesory. Ty vedou ke zvýšení rychlosti a kvality počítače. [8],[7],[5] Základem prvních osobních počítačů byl procesor 8080, pak modely 8086, 8088. Dále následovaly zdokonalené modely PC/XT (1983), PC/AT (1984). Spouštění či zpracování aplikačního software zajišťuje programové vybavení počítače, tedy operační program. V 80. letech 20. stol. došlo k velkému vzrůstu zájmu o softwarové vybavení, především na straně firmy Microsoft, která vyvinula

4 5

je programovací jazyk, určený pro databázové aplikace; je imperativní programovací jazyk, určený pro vědecké výpočty a numerické aplikace;

12


Windows 1.0 v roce 1985 a následně pak další řady Windows 2.03, 3.0, 3.1, Windows 98, 2000, 2002. [5]

4.2 Historický pohled na vývoj dalších informačních zařízení vhodných k výuce S vývojem osobních počítačů docházelo také k vývoji ostatních zařízení, která usnadňují pedagogům jejich přípravu na výuku a samotnou práci ve výuce: 

Psací stroje

Mezi nejstarší nástroje slouţící pedagogům při psaní písemných prací, přípravě testů, přípravě na výuku patří mechanické psací stroje, které byly ještě před několika lety běţně vyuţívány. Později, vlivem pokroku informačních technologií, byl vyvinut elektrický psací stroj, který jiţ umoţňoval opravovat překlepy a chyby. Následně vlivem velkého rozvoje informačních technologií v 90. letech 20. stol. byly tyto stroje zcela vyřazeny a nahrazeny osobními počítači, které poskytují větší moţnosti a funkce. 

Kopírovací stroje a projektory

Za významného pomocníka pedagogů lze povaţovat kopírovací stroje, lidově nazývané „kopírky“, které jim ve značné míře umoţňují poctivou a důkladnou přípravu na výuku. V roce 1938 byl vynalezen první elektrostatický obraz 6, na nějţ později navázala firma Xerox a v roce 1959 vytvořila první xerografickou kopírku 914, která otiskovala data na běţný kancelářský papír. [10] Od této doby se zařízení stále zdokonalovala a v současné době si jiţ práci pedagogů bez nich ani nedokáţeme představit. Dalšími

významnými

zařízeními,

které

prošly

svým

vývojem,

jsou dataprojektory, diaprojektory a filmové projektory, které mohou poslouţit učitelům jako pomůcka pro názornou ukázku vyučovací látky. Předchůdcem všech těchto zařízení byl snímač Meotar. Jeho značná nevýhoda oproti současným zařízením byla zprostředkování pouze statického obrazu. Tuto situaci pak musel řešit pedagog 6

vynálezcem byl američan Chestr Carls

13


přípravou několika folií, na nichţ byl postupně za sebou zachycen určitý postup, děj, který byl ţákům postupně promítán. Poslední fólie pak znázorňovala konečný obraz – kompletní výsledek práce. Současné prostředky - projektory dokáţou zachytit celý proces v dynamické podobě. 

Přenosová média

S vývojem osobních počítačů došlo také k rozvoji jednotlivých příslušenství. První přenosové médium, které slouţilo k ukládání a přenášení elektronických dat, byla disketa o průměru „14“ z roku 1971. Vlivem vývoje se její objem zvětšoval aţ na úroveň 1,44 MB a rozměr zmenšoval aţ na „3,5“. Od 90. let 20. stol. se objevují i velkokapacitní diskety, z nichţ nejznámější je lomega ZIP s kapacitou 100 MB. Tab. č. 3: Velikost a kapacita disket Velikost v palcích

Nejčastější kapacity

8"

160 KB 512 KB

1024 KB

5,25"

360 KB 720 KB

1,2 MB

3,5"

720 KB 1,44 MB 2,88 MB

Zdroj: Wikipedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Disketa

Společně s disketami rostl zájem o média CD-R/RW, která se zdála spolehlivější a rychlejší. Jejich kapacita je 700 – 800 MB. Po roce 2000 došlo k nárůstu zájmu o další média a mechaniky – DVD-R/RW/RAM, které jsou na rozdíl od CD disků dvouvrstvé a oboustranné a umoţňují zaznamenávat nejen klasická textová a grafická data, ale téţ zvuk a obraz. Kapacita jednostranného DVD disku je 4,7 GB, dvouvrstvého DVD disku 8,5 GB a oboustranný dvouvrstvý DVD disk dosahuje aţ 17 GB. V současné době se do popředí dostává flash USB disk, který umoţňuje ukládat a

přenášet

jak

textová

a

grafická

data,

tak

zvuková

a

obrazová

data.

Jeho velkým konkurentem jsou paměťové karty, MP3 přehrávače, kapesní počítače a další zařízení pouţívající paměťové karty, které umoţňují ukládání informací. [4]

14


K další generaci optických disků, které umoţňují ukládání digitálních dat, patří Blue ray7. Data na tomto médiu jsou ukládána ve stopě, která má tvar spirály 0,1 mm pod povrchem disku, čímţ je umoţněno vyrábět hybridní disk DVD s Blue-ray záznamem. Kapacita tohoto média umoţňuje záznam dat aţ 25 GB u

jednovrstvého

u

oboustranné

disku,

50

dvouvrstvé

GB

u

varianty.

dvouvrstvého [15]

Dle

disku

oznámení

a

aţ firmy

80

GB

Toshiba

ze dne 19. 2. 2008 se tento typ média se stal „nástupnickým standardem nahrazujícím DVD8“. [16] 

Scannery

Vstupním zařízením umoţňující převádět text či jakýkoliv plošný obrázek nebo barevný formát do podoby pro další vyuţití, je scanner. Jeho rozvoj je spojen se vznikem leteckého průmyslu, tvorbou katastrálních map aj. Rozvoj tohoto zařízení nastal koncem 90 let. 20. stol. Následující tabulka uvádí rozdělení těchto zařízení podle konstrukce: Tab. č. 4: Druhy scannerů a jejich využití Zařízení dle konstrukce Využití zařízení Čtečky čárových kódů

Na pokladnách

Ruční (hand-held)

Ruční snímání po předloze

Stolní (flatbed)

Princip podobný kopírovacímu stroji

Bubnové (drum)

Snímání velkých ploch

Filmové

Snímání jednotlivých políček filmu

3D

Snímání trojrozměrného objektu

Zdroj: Wikipedie, [6]



Tiskárny

Výstupním zařízením osobních počítačů jsou tiskárny, které slouţí k přenosu dat uloţených v elektronické podobě na papír, fólii nebo jiné médium. I tato zařízení stejně jako osobní počítače prošla svým vývojem. Mezi dnes jiţ běţně nepouţívané tiskárny patří řádkové a znakové tiskárny. Řádkové tiskárny tiskly celý řádek najednou,

7

neboli modrý paprsek. Název Blue-ray je odvozen od barvy světla, které je používáno ke čtení. citováno ze článku: Sony ohlašuje nové blu-ray přehrávače, [16]

8

15


znakové tiskárny tiskly znaky jednotlivě a podobaly se elektrickým strojům. Řádkové tiskárny bylo moţno rozdělit podle umístění znaků na řetězové tiskárny9 a bubnové tiskárny10. V současné době jsou běţně pouţívanými zařízeními inkoustové tiskárny11, laserové tiskárny, jehličkové tiskárny a tepelné tiskárny. Inkoustové tiskárny jsou rozdělovány podle prvků, se kterými pracuje tisková hlava, na tiskárny termické (tepelná tělíska), piezoelektrické (piezoelektrické krystaly), voskové (tuhý vosk). [11]

9

řetězové tiskárny umísťovaly znaky za sebou na řetězu, který se pohyboval nad papírem; bubnové tiskárny stavěly sadu znaků po obvodu bubnu zvlášť, vždy na každou pozici řádku; 11 odborníci v minulosti nedávali inkoustovým tiskárnám příliš mnoho šancí, pro jejich pomalý a rozpitý tisk. V současné době technika natolik pokročila, že tisk z těchto tiskáren je již nerozeznatelný od tisku v profesionálním minilabu – např. fotografií. 10

16


5 SOUČASNÉ PROSTŘEDKY VÝPOČETNÍ TECHNIKY PRO ÚČELY VÝUKY A OBLAST JEJICH VYUŢITÍ 5.1 Současná výpočetní technika pro potřeby pedagoga Dvacáté první století nabízí učitelům mnoho nástrojů v oblasti výpočetní techniky, které mohou vyuţívat při předávání znalostí a vědomostí ţákům. Nezáleţí jen na odborné úrovni učitele, ochotě se vzdělávat a přizpůsobovat se novým trendům rozvoje výpočetní techniky, ale také na jeho pedagogických a psychologických znalostech a zkušenostech, které získal během své praxe. Především však na způsobu výuky, metodách a prostředcích, které k výuce vyuţívá. Velkou roli hraje také úroveň školy a její organizačně-technické zázemí. Úroveň vybavení jednotlivých škol těmito prostředky je často odlišná, přesto lze říci, ţe v současné době dochází ke sniţování rozdílů v úrovni vybavení jednotlivých středních škol. Velký podíl na tom mají finanční prostředky, které školy získaly z vypisovaných

grantových

schémat

z regionálních

prostředků

i

prostředků

Evropské Unie12. [21] Výrazně se na sniţování těchto rozdílů také podílí Rámcový vzdělávací program středního odborného vzdělání. Ten vymezuje povinný rámec vzdělávání a podporuje jeho vyšší kvalitu. [9] Technické

prostředky

mohou

usnadňovat

práci

učiteli

a

podporovat

zjednodušení výuky. Při práci s nimi však musí být dodrţeny didaktické zásady, jak o nich hovoří Ouroda. [3] Lze pracovat s prostředky výpočetní techniky ve vyučovací hodině a přitom dodrţovat tyto zásady? Následující odstavce nám to přiblíţí. V rámci zásady vědeckosti poţaduje pedagog získávat a vytvářet vědomosti a dovednosti na základě nových a nejaktuálnějších poznatků a informací, které pak vhodným způsobem začleňuje do výuky. Pomocí prostředků výpočetní techniky můţe učitel získávat nesčetné mnoţství informací13, z nichţ vybírá ty nejvhodnější a předává je svým ţákům.

12

v programovacím období 2004 - 2006 ze Společného regionálního operačního programu, Priorita 3 – Rozvoj lidských zdrojů v regionech; v programovacím období 2007 - 2013 z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost, Priorita 1 – Počáteční vzdělání. 13 viz kap. 3

17


Zásada soustavnosti a trvalosti umoţňuje pedagogům sledovat plné zvládnutí učiva a pomáhá jim propojovat teorii s praxí. Prostředky výpočetní techniky se zde zcela jistě nabízí, např. promítáním obrazových dokumentů - praktických ukázek - lze ţákům jednodušeji nastínit danou problematiku a vhodně předat své vědomosti. Zásada názornosti vede k aktivitě, pozornosti a představivosti ţáků k danému odbornému předmětu. Názorné pomůcky, počítačové animace a zvukové ukázky jsou nenahraditelným

prostředkem,

který

ţákům

pomáhá

k jejich

zapamatování

a vybavování učiva. Se zásadou názornosti úzce souvisí zásada aktivnosti, která vede ţáka k aktivní činnosti ve výuce. Právě prostředky výpočetní technicky jsou jedním z nástrojů, které vedou k podpoře aktivity ţáků v určitém předmětu. V rukou pedagogů je však největší rozhodnutí, jaký prostor dají těmto prostředkům ve výuce a jak s nimi při vyučování pracují. Zásada přiměřenosti souvisí s obsahem, rozsahem a charakterem učiva k věkovým podmínkám ţáků. I na ni navazuje pouţití jednotlivých prostředků výpočetní techniky k výkladu a procvičení učiva. Výpočetní technika pak umoţňuje realizovat několik variant výuky pro různou věkovou i vědomostní úroveň ţáků. Zásada spojení teorie a praxe propojuje teoretické poznatky s praktickou činností. Praktické příklady pak lze prostřednictvím výpočetní techniky procvičovat a propojovat s teorií, se kterou se jiţ ţáci setkali. K tomu slouţí mnoho prostředků výpočetní techniky včetně výukových programů, které jsou specifické dle konkrétních odborných předmětů v rámci určitých středních škol. Následující odstavce představují současné prostředky výpočetní techniky, které lze vyuţívat pro efektivnější a kvalitnější výuku na středních školách.

5.1.1

Osobní počítač

Osobní počítač je jeden ze základních prostředků výpočetní techniky, který je v současné době nejvíce vyuţíván. Ve spolupráci se základním softwarovém vybavením

a

Internetem

nemyslitelně

patří

k vybavení

kaţdé

školy.

Dle vyučovaných předmětů na odborných středních školách jsou instalovány další softwary (např. účetní software POHODA, AutoCAD, vývojová prostředí, grafické editory aj.), které zajišťují plynulost výuky. S vývojem informačních technologií

dochází

k obnovování

a

vybavování

škol

novými

programy. 18


Osobní počítače zcela jistě usnadňují práci pedagogům, a to z několika důvodů14. Tím, ţe umoţňují připojit k hardware počítačů další zařízení, jako jsou tiskárny, scannery, DVD mechaniky, CD mechaniky, flash USB, a stahování dat z Internetu, přispívají jednoznačně k efektivnější práci pedagoga.

5.1.2

Notebook

Psací stroje, které ještě v minulosti byly nezbytným prostředkem ve školství, byly později nahrazeny výpočetní technikou, která se vyvíjela nedostiţným tempem. S vývojem osobních počítačů došlo ke vzniku přenosných zařízení, která se stala důleţitým a zcela jednoduchým prostředkem pro výuku. Jde o notebooky. Notebooky jsou v současné době téměř finančně nenáročným zařízením, které slouţí učitelům ve stejné míře jako osobní počítače. Jsou lehce přenositelné do tříd při výuce, umoţňují

připojení

k přenosným

médiím, tiskárně, scanneru, k fotoaparátům,

k projektorům aj. Notebooky jsou také vhodným prostředkem, který umoţňuje pedagogům jejich rychlou a uchovatelnou přípravu na výuku.

5.1.3

Vizuální a audiovizuální technika

Didakticky vhodnými vizuálními a audiovizuálními prostředky, které lze pouţít pro školní výuku, jsou zmíněné projektory, kterých je v současné době velké mnoţství. Ouroda v Oborové didaktice rozděluje tyto prostředky na:

14



zpětné projektory,



epiprojektory,



diaprojektory,



dataprojektory (vizualizéry)



filmové projektory,



kazetové projektory,



videotechniku,



televizní techniku a speciální výpočetní techniku.

viz kap. 6.1 Výsledky dotazníku, tab. 7

19


Zpětné

projektory

umoţňují

promítání

obrazů,

které

jsou

zapsány

na průhledných předlohách, jako jsou fólie nebo transparenty. Jak jiţ jsem výše uvedla, pohyb případně stínová projekce je moţná pouze seskládáním fólií na sebe, popř. překreslováním z jedné fólie na druhou. Epiprojektor15 umoţňuje promítat neprůhledné předlohy, jako jsou fotografie, ilustrace

z knih,

map,

časopisů

aj.

prostřednictvím

odraţeného

světla.

Nutnou podmínkou pro jeho pouţití je sníţená intenzita osvětlení ve třídě. Diaprojektor16 slouţí pro promítání diapozitivů a diafilmů pro zvětšení obrazu aţ na formát 2x2 m. U diapozitivů se poţaduje pevný a hladký rámeček a normalizovaná tloušťka. Diaprojektor je jeden z nejvíce uţívaných projektů v současné době na středních školách při výuce, neboť prostřednictvím tohoto zařízení je moţné jednoduše a dostatečně přiblíţit ţákům probírané učivo. Filmové projektory17 umoţňují přehrávat filmy, které jsou vhodným doplňkem pro

výuku.

Kazetové

projektory

slouţí

k promítání

filmu

Super

8

mm

o délce maximálně 15 m, který je speciálně naimpregnovaný a slepený v nekonečnou smyčku. Tyto projektory jsou jiţ vybaveny opatřeními proti zpětnému převíjení filmu a nebezpečí propálení filmu. Další technikou, kterou lze vyuţít pro zpestření výuky, je auditivní technika, která zahrnuje gramofonové přístroje, rozhlasové přijímače, radiomagnetofony, kazetové magnetofony aj. Nejvíce pouţívanými prostředky v současné době jsou CD přehrávače, videotechnické přístroje, záznamové kamery, videomagnetofony, monitory nebo TV přijímače a zařízení pro střih. [3]

5.1.4

Prezentační software – PowerPoint

Jedním z často pouţívaných prostředků výpočetní techniky při výkladu učiva na středních školách jsou powerpointové prezentace. Pedagog si ji k probíranému učivu dopředu připraví a prostřednictvím notebooku, počítače a projektoru pak danou problematiku ţákům vysvětluje. Předností prezentace je větší pozornost a představivost ţáků při probírané problematice, neboť učitel k ní můţe pro názornost připojit obrázky, tabulky, grafy,

15

např. typ EPIREX; např. typ MEDIREX, PRACTICA, PENTAGON; 17 Např. typ MEOCLUB ELECTRONIC, MEOCLUB AUTOMATIC; 16

20


fotografie nebo i zvukový doprovod - dle odbornosti předmětu. Nabídka prezentace obsahuje všechny typy prezentací; záleţí jen na pedagogovi, jakou z nich zvolí. Potáček18 uvádí „příprava prezentace je velmi jednoduchá; na druhou stranu však musí pedagog zvolit správnou formu prezentací - velikost písma, barvy prezentace a rozložení slidů dle příslušného projektoru, který je ve třídě umístěn“. [2]

5.1.5

Interaktivní tabule

Interaktivní tabule jsou jedním z nejmladších prostředků informačních zařízení a představují moderní způsob vyučování. Interaktivní tabule je napojena na počítač, projektor

a

další

informační

zařízení,

která

s ní

umoţňují

komunikovat.

Rukou, ukazovátkem nebo tuţkou lze ovládat počítač, vyhledávat a zobrazit informace, promítat

videozáznam

nebo

prezentovat

přímo

z plochy interaktivní

tabule.

Na tabuli je moţné psát fixy, jako na běţnou bílou tabuli, pouze s tím rozdílem, ţe napsaný text je uloţen přímo do počítače. Z počítače je moţné vše pomocí elektronické pošty rozeslat studentům nebo po připojení tiskány vše vytisknout.[12] V současné době lze rozlišovat dva typy tabulí - tabule, na kterou projektor promítá obraz zepředu, a tabule, které mají projektor za sebou. [13] Následující tabulka ukazuje výhody vyuţívání interaktivních tabulí ve výuce. Tab. č. 5: Výhody interaktivních tabulí Výhody interaktivní tabule  podporuje motivaci a zájem ţáků o novou látku,  umoţňuje učiteli měnit organizační formy vyučování podle potřeb,  ulehčuje tvorbu prezentací, her či projektů,  usnadňuje učení ţákům s vývojovými poruchami učení,  pomáhá učiteli vytvářet přípravy na jednotlivé hodiny. Výhody z hlediska metodologie  učitelé mohou připravovat hodiny dopředu a uloţit si je pro pozdější opětovné pouţití,  zápisy z kaţdé lekce lze umístit na internet, coţ umoţňuje doplnit látku ţákům, kteří nebyli ve škole,  lze snadno přecházet z frontálního vyučování během spuštěné prezentace k procvičování v integrovaných skupinách,  všichni ţáci se mohou aktivně zapojovat do výuky,  podporuje mezipředmětové vztahy,  umoţňuje tvorbu projektů,  všestranně působí na smysly ţáků. Zdroj: SIPVZ - STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKA VE VZDÉLÁVÁNÍ [13] 18

cit. str. 6, [2]

21


V současné době se na středních školách se s touto interaktivní tabulí setkává pedagog téměř výjimečně. Hlavním důvodem jsou finanční prostředky na vybavení školských učeben. Dalším z důvodů je také schopnost a odbornost učitele pouţívat při výuce tento prostředek. V několika zahraničních i domácích školách je však tento prostředek jiţ uplatňován. Jak uvádí SIPVZ19, je kladná reakce učitelů i samotných studentů na tento prostředek. Cituji: „Ve všech typech zahraničních škol (církevních, státních i soukromých) se shodují na tom, že interaktivní tabule pomáhá vytvořit příjemnou atmosféru ve třídě, je motivující pro žáky i učitele, dodává sebevědomí nesmělým žákům, prohlubuje zájem o Internet a podílí se na zlepšování studijních výsledků.“ Ve Velké Británii mají v současnosti na školách přibliţně 40 000 interaktivních tabulí. Tyto školy vyuţívají interaktivní systém mnoha způsoby: 

pomocí Internetu, interaktivní tabule a webové kamery diskutují se ţáky z nejrůznějších zemí;



speciální vědecké laboratoře s touto tabulí zdokonalují studium přírodních věd;



odpočinkové místnosti vybavené tímto systémem poskytují studentům zdroj poznatků i zábavy ve volných chvílích. [13]

5.2 Oblast vyuţití prostředků výpočetní techniky pro účely výuky Učitel, který je zodpovědný za výuku, rozhoduje sám o tom, jaké metody a prostředky výpočetní techniky vyuţije nejen pro přípravu na vyučování, ale také při výuce samotné. Důleţitý je především jeho postoj k výpočetní technice. Dle přístupu pedagoga k prostředkům výpočetní techniky lze rozdělit učitele do tří skupin. Obr. č. 1: Postoj pedagoga k výpočetní technice Vztah učitele k vývoji výpočetní technice

Pozitivní postoj

Neutrální postoj

Negativní postoj

Zdroj: autorka

19

str. 1, č. 03/2004

22


Pozitivně ovlivnění pedagogové příznivě přijímají vývoj informačních technologií, mají zájem na tom, aby se i ve školách jejich změna promítla, mají zájem o vzdělání a snaţí se v rámci finančních moţností školy usilovat o pořízení nových prostředků. Pedagogové s neutrálním postojem nikterým způsobem nereagují na vývoj informačních technologií. Učitelé s negativním postojem k výpočetní technice nehledají způsob, jak se zdokonalovat a vzdělávat v této oblasti, ani těchto prostředků nevyuţívají ve výuce. Tento negativní postoj si převáţně vytvářejí starší pedagogové, kteří

se

s prostředky výpočetní

techniky seznámili

aţ

v pozdějších

letech,

a proto ani těchto prostředků nevyuţívají ve výuce. Vztah učitele k prostředkům výpočetní techniky nezáleţí jen na jejich věku nebo na zájmech, naopak je postaven na tom, jaký odborný předmět vyučují a jak jim v něm mohou tyto prostředky usnadnit práci. Výpočetní technika můţe učiteli poslouţit v mnoha případech, nejen při jeho přípravě na vyučování a rozhodování o výběru vhodných metod a způsobu, jak ţákům vysvětlí učivo, ale také jak ţáky zaujme a motivuje k dalším činnostem a lepším výsledkům. Prostředky výpočetní techniky samozřejmě usnadní práci učiteli také při přípravě písemných cvičení, tvorbě příkladů a testů, zvláště pokud je připravuje v několika variantách. Nejčastější formou teoretické výuky je vyučovací hodina. Dle školského zákona20 je její délka ve státních školách 45 minut. Dle celkového zaměření vyučovací jednotky lze rozlišit několik forem výuky, k nimţ pedagog vybírá nejvhodnější metody a následně prostředky. Dle cílů výuky je vyčleněno několik typů hodin.

5.2.1

Výuka dle typu vyučovacích hodin

Následující

odstavce

definují

jednotlivé

typy

vyučovacích

hodin

včetně prostředků výpočetní techniky, které v nich lze pouţít. [14]

5.2.1.1 Motivační hodina Cílem motivační hodiny je vzbudit zájem studentů o vyučovaný předmět nebo představený tematický celek. Pedagog zařazuje motivační hodinu v úvodu školního roku při počátku výuky daného předmětu nebo v úvodu významné 20

§ 26 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

23


odborné kapitoly. Stejně tak ji lze pouţít i na začátku kaţdé vyučovací hodiny. Tato vyučovací jednotka vyţaduje nejen náročnou přípravu učitele, ale i zkušenosti a předvídavost, jakými způsoby můţe ţáky nejlépe zaujmout. Vhodnými prostředky výpočetní techniky jsou prostředky vizuální a audiovizuální techniky: videoprojekce, diaprojektory, filmové projektory, CD přehrávače, magnetofony aj.

5.2.1.2 Expoziční hodina Expoziční část hodiny převaţuje při výkladu nového učiva studentům, k nimţ pedagog pouţívá různé metody, jako jsou metody výkladu, popisování, vysvětlování, rozhovoru aj. Expoziční metody sledují u ţáků vytvoření poţadovaných vědomostí a dovedností. K tomu, aby udrţel učitel potřebnou pozornost ţáků, je vhodné pouţít různé prostředky, pomocí nichţ lze demonstrovat a předvádět výklad učiva. K těmto prostředkům lze vhodně zařadit i prostředky výpočetní techniky, jako jsou powerpointové prezentace, pomocí níţ lze zobrazovat nejen textové informace, ale i obrázky, grafy a zvukové animace, dále různé typy projektorů především pak filmové projektory, pomocí nichţ lze předvést ţákům různé pokusy, či výsledky experimentů dle odbornosti vyučovaného předmětu. Vhodnými prostředky při předávání znalostí jsou nakopírovaná schémata, či obrázky, které si pak studenti mohou vlepit do svých sešitů a pomocí nichţ se připravují na výuku.

5.2.1.3 Aplikační a fixační hodina Aplikační část vyučovací hodiny se zaměřuje na praktickou aplikaci poznatků, které se ţáci naučili v předchozích hodinách. Pedagog ji zařazuje tehdy, chce-li ţáky vést k získávání dovedností praktické aplikace určitých postupů. Fixační hodina se

zaměřuje

na

opakování

a

upevňování

dovedností

a

vědomostí

ţáků.

Nejčastějšími metodami pro procvičení daného učiva jsou metody rozhovoru, metody samostatných prací a písemných cvičení aj. Upevňovacími prostředky při těchto vyučovacích hodinách mohou být předem připravené promyšlené otázky, nakopírované doplňovačky21 a úkoly, které vedou k procvičování a zdokonalování učiva. Powerpointové prezentace a zpětné projektory 21

seřazovací a přiřazovací úlohy, křížovky, aj.

24


jsou často pouţívaným prostředkem v těchto hodinách, neboť pomocí nich lze ţákům zadávat úkoly a příklady k procvičování. Vhodným učebním prostředkem mohou být i osobní počítače, kde si sami ţáci v rámci zadaného úkolu vyzkouší a následně se zdokonalí v dalších aplikacích; vše záleţí jen na charakteru odborného vyučovaného předmětu22. Tato část vyučovací hodiny vyţaduje obsáhlou přípravu pedagoga, při níţ vybírá z velkého mnoţství informací ty nejvhodnější, které prostřednictvím scannerů, kopírek, tiskáren a dalších zařízení připravuje k výuce. Fixační část hodiny můţe učiteli poslouţit i jako zpětná vazba, kde si ověří, jak ţáci dokáţou pochopit učivo, a zjistí tak, zda potřebují ještě nějaké dodatečné vysvětlení.

5.2.1.4 Klasifikační hodina Klasifikační část hodiny slouţí učiteli k tomu, aby zjistil skutečnost, jak studenti zvládli

předloţené

učivo,

jaký

je

stav

jejich

vědomostí

a

dovedností.

Klasifikační hodina má ověřit efektivitu vlastní práce učitele, ale také ţákům poskytnout informaci o tom, ţe jsou jejich znalosti správné. V rámci klasifikační hodiny vyuţívá pedagog diagnostických metod, které jsou spojeny udělením klasifikačního stupně. Pro zjištění znalostí u větších skupin ţáků vyuţívají učitelé zpravidla písemné testy. Pro vytváření testů, jejich sestavování v několika variantách jim práci významně usnadní prostředky výpočetní techniky, jako jsou osobní počítače, notebooky, tiskárny, scannery, kopírovací stroje aj. V rámci zjišťování znalostí a vědomostí ţáků je nutné se v současné době zmínit i o e-lerningových testech, se kterými se však nyní na středních školách dosud nesetkáváme. Jejich vyuţití je jiţ však běţné na vysokých školách.

5.2.1.5 Kombinovaná hodina Nejčastěji pouţívaným typem vyučovací jednotky je kombinovaná hodina, neboť propojuje jednotlivé, výše uvedené, části vyučovacích jednotek a plní všechny

22

např. v hodinách výpočetní techniky, ekonomických předmětech (účetnictví, obchodní korespondence), aj.

25


funkce. Její dokonalé zvládnutí je základem pedagogického úspěchu práce učitele ve vyučovaném předmětu. Při kombinované hodině musí učitel dopředu zváţit, které z metod a prostředků výpočetní techniky ve vyučovací jednotce pouţije, neboť je limitován časem 45 minut. [14],[3]

5.2.2

Výuka dle organizačních forem výuky

5.2.2.1 Individuální a individualizované vyučování S individuálním vyučováním se na středních školách v odborných předmětech příliš nesetkáváme. Učitel můţe ţákům nabídnout tuto formu tehdy, pokud ţák učivo nezvládá, např. z důvodu nemoci, nebo pokud je mu některá problematika zcela

nejasná.

powerpointovou

K těmto

formám

prezentaci,

u

je

níţ

moţné se

učitel

vyuţít

nakopírované

v průběhu

výkladu

materiály, zastavuje

a podrobně vysvětluje látku dle potřeby ţáka. Individualizované vyučování je vyuţíváno ve výuce na střední škole, především v praktickém vyučování, kdy pedagog rozdělí kaţdému ţáku ve třídě vlastní individuální úkol v odborném předmětu (např. při vypracování protokolu, výpočtu příkladu, sestavení schématu aj.) a sám řídí činnost vyučovací hodiny. Prostředky výpočetní techniky jsou zde vhodným prvkem, a to především: zpětný projektor, dle odbornosti vyučovaného předmětu lze vyuţít osobní počítač, notebook, powerpointová prezentace, pro zadávání úkolů a příkladů nakopírované úkoly a pokyny aj. Výhoda této výuky spočívá v tom, ţe kaţdý ze ţáků pracuje vlastním tempem a pedagog poskytuje vlastní individuální přístup jednotlivým ţákům.

5.2.2.2 Skupinové vyučování Skupinové vyučování je běţně vyuţíváno ve výuce. Pedagog rozdělí ţáky ve třídě na skupiny, z nichţ kaţdá má různý úkol. Skupinové vyučování vyţaduje náročnou přípravu pedagoga, při níţ musí promyslet volbu metod, prostředků, rozdělení ţáků ve skupinách23 a mnoho dalších aspektů. Přípravu učitele na výuku mohou usnadnit prostředky výpočetní techniky: osobní počítač, tiskárna, scanner, kopírování

23

na pedagogovi je rozhodnutí, zda zvolit homogenní nebo heterogenní skupinu – dle pohlaví, znalostí aj.

26


příslušných materiálů, příprava powerpointové prezentace, jejímţ prostřednictvím ţákům představí pokyny a úkoly. 5.2.2.3 Frontální vyučování Frontální vyučování je jedna z běţných forem výuky ve státních školách. Učitel vede jednotně všechny ţáky. Při této formě vyučování můţe pouţít téměř všechny prostředky výpočetní techniky, o kterých jsem se jiţ výše zmínila. Závisí jen učiteli samotném, pro jaké prostředky se rozhodne. [14]

27


6 PRÁCE PEDAGOGŮ S VÝPOČETNÍ TECHNIKOU NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Ke zjištění vyuţití současných prostředků výpočetní techniky na středních školách jsem pouţila dotazníkový průzkum, který je přílohou k této práci. Jeho cílem bylo zjistit, v jaké míře jsou v dnešní době vyuţívány prostředky výpočetní techniky při vyučování na středních školách, zda usnadňují práci pedagogům a přispívají tak k efektivnější výuce. Dále z něj lze vypozorovat postoj jednotlivých pedagogů k výpočetní technice a zjistit kladné a záporné faktory vyuţití prostředků výpočetní techniky ve výuce. Dotazník24 byl rozeslán 45 respondentům. Z toho 50 % respondentů tvořili pedagogové „cvičné školy“ Obchodní akademie, Kotlářská 9, Brno, která mi byla přidělena pro vykonání pedagogické praxe, a 50 % respondentů tvořili pedagogové (spoluţáci), se kterými jsem studovala v kurzu Doplňujícího pedagogického studia na ICV MZLU v Brně. Výběr respondentů byl vytvořen záměrně, aby výsledky dotazníku nebyly zkresleny jen na obory, které se vyučují na cvičné škole - Obchodní akademii, ale téţ i na rozmanitější obory, které vyučují pedagogové na jednotlivých odborných středních školách. Před rozesláním dotazníků jednotlivým pedagogům jsem si stanovila následující hypotézy vyuţitelnosti prostředků výpočetní techniky ve výuce, které jsem si chtěla ověřit. Hypotéza č. 1: Domnívám se, ţe výpočetní technika je v současné době často vyuţívaným prostředkem ve výuce. Hypotéza č. 2: Předpokládám, ţe nejvíce bude vyuţito prostředků výpočetní techniky v expozičních vyučovacích hodinách. Níţe uvedené výsledky dotazníku, které jsem vyjádřila prostřednictvím grafů a tabulek, rozhodnou o řešení hypotéz.

24

který byl tvořen 10 otázkami, z toho 8 otázek uzavřených, 2 otázky otevřené ;

28


Návratnost dotazníku byla 76 %. Získaná data z dotazníkového průzkumu jsem následně vyuţila ke shrnutí vyuţitelnosti prostředků výpočetní techniky na středních školách.

6.1 Vyhodnocení dotazníku Následující grafy znázorňují počet oslovených pedagogů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření. Jak je vidět z grafu č. 1, převáţnou část pedagogů tvořily ţeny. Graf č. 1: Pedagogové dle pohlaví

Oslovení pedagogové dle pohlaví

29%

muž žena

71%

Zdroj: autorka - Výsledky dotazníku

Největší část z oslovených pedagogů vyučuje odborné předměty na střední škole v oblasti: 

přírodních věd, kam lze zařadit biologii, zoologii, botaniku, chemii, fyziku, aj.;



ekonomické předměty, a to např. účetnictví, ekonomiku, ekonomická cvičení aj.;



výpočetní techniku;

29




jiné předměty, kam lze zařadit odborné lesnické předměty – ochrana lesů, lesní

těţba,

lesnická

pedagogika,

potravinářskou

techniku,

obchodní

korespondenci, právo, dějepis, teorii elektrotechniky, elektronická měření aj. Dotazníkového průzkumu se také zúčastnili pedagogové, kteří vyučují běţné předměty na středních školách, jako je matematika, český jazyk, oblast sociálních věd, oblast humanitního zaměření - světové jazyky. Graf č. 2: Pedagogové vyučující odborné předměty na středních školách Oslovení pedaogogové vyučující odborné předměty na středních školách 12 10 8 počet

6 4 2 0

a

tem ma

k ati

ý sk če

yk jaz

itn

am íz

an um

ní ěře

y yk z a -j

íro př

y ěd v í dn v

etn oč p ý

ika

í

hn tec

om on

é ick

ek

h

ty mě d ře

p

ob

o ts s a l

ěd

l ciá

hv níc

m řed p ý

ět

jin

odborný předmět

druh předmětu

Zdroj: autorka – Výsledky dotazníku

30


6.1.1 Vyuţití prostředků výpočetní techniky při výuce Většina dotázaných středoškolských pedagogů vyuţívá při výuce prostředků výpočetní techniky. Jak ukazuje následující graf, jen 7 % z nich dává přednost výuce bez těchto prostředků - většinou se jedná o tradiční školní předměty jako je český jazyk, matematika, cizí jazyky, při nichţ pedagogové upřednostňují klasické metody a prostředky výpočetní techniky nechávají stranou. Graf č. 3: Použití prostředků výpočetní techniky ve výuce

Využití prostředků výpočetní techniky ve výuce 25 20 15 počet

10 5 využití výpočetní techniky ve výuce

0 určitě ano

výjimečně

dávám přednos t výuce bez výpočetní techniky

využ ití pros tředků při výuce


Výpočetní technika slouţí pedagogům jako pomocný prvek při výuce. Tento fakt odráţí i následující graf, v němţ 74 % pedagogů vyuţívá tyto prostředky 1x týdně, 9 % pedagogů 1x za měsíc. 17 % oslovených pedagogů vyuţívá tyto prostředky pravidelně (denně), a to v předmětech výpočetní technika, obchodní korespondence, kde tvoří základní prvek výuky. Jak lze dále z grafu vyvodit, prostředky výpočetní techniky jsou dnes v oblasti školství běţným pomocným prostředkem, který je ze strany pedagogů vyuţíván ve značné míře.

31


Graf č. 4: Využití prostředků výpočetní techniky při výuce

Využití prostředků výpočetní techniky při výuce 0% 0%

17%

9% výjimeč ně 1x týdně 1x měs íč ně pravidelně (denně)

74%

nevyuž ívám


Oslovení pedagogové potvrdili, ţe mezi nejčastější nástroj výpočetní techniky, který je vyuţíván k výuce na středních školách, je osobní počítač. Umoţňuje tak pedagogům jednodušší přípravu na výuku, např. příprava powerpointové prezentace25, tvorba didaktických testů, aj. Osobní počítače mohou poslouţit ţákům při výuce, k procvičení a zdokonalování jejich dovedností v hodinách. Běţně pouţívanými prostředky jsou jiţ zmíněné powerpointové prezentace, meotary, notebooky, dataprojektory a diaprojektory. Často pouţívanými prostředky ve

vyučovacích

hodinách

jsou

i

videoprojektory

a

audiopřehrávače.

Vyuţívají je pedagogové především při výkladu nového učiva pro větší představivost ţáků (v hodinách biologie, chemie, fyziky); audiopřehrávače pak v hodinách cizích jazyků a českého jazyka. Mezi jiné prostředky, které také vyuţívají pedagogové a které nebyly uvedeny v otázkách dotazníku, jsou DVD přehrávače a vizualizéry. Na Obchodní akademii v Brně je vyuţívána k výuce také interaktivní tabule. Většina ostatních škol tuto moţnost vyuţití nemá, a to především z nedostatku finančních prostředků. 25

viz Příloha č. 2 – Ukázka powerpointové prezentace, kterou jsem využila pro vyučovací hodiny v rámci cvičné praxe v předmětu Účetnictví na Obchodní akademii, Kotlářská 9, Brno.

32


Graf č. 5: Druhy prostředků výpočetní techniky


6.1.2 Vyuţití výpočetní techniky v jednotlivých vyučovacích hodinách Vyuţití těchto prostředků v jednotlivých typech vyučovacích hodin záleţí především na charakteru vyučovaného předmětu. Jedná-li se o teoreticky zaměřený předmět,

pouţívají

pedagogové

tyto

prostředky

především

v motivačních

nebo expozičních hodinách. Prakticky zaloţený vyučovaný předmět vyuţívá těchto prostředků v aplikační, fixační, popř. i klasifikační hodině. Následující graf ukazuje, ţe nejvíce vyuţívají pedagogové výpočetní techniku pro aplikační a fixační část hodiny, neboť v těchto hodinách mají ţáci moţnost vyzkoušet si, osvojit si a procvičit si znalosti, které jim pedagogové předali. Pro větší názornost, přehlednost informací, pestrost výuky a větší motivaci ţáků jsou vyuţívány prostředky výpočetní techniky v expozičních a motivačních hodinách.

33


Graf č. 6: Využití prostředků výpočetní techniky v jednotlivých vyučovacích hodinách

Využití prostředků výpočetní techniky v jednotlivých vyučovacích hodinách 30 25 20

počet

15 10 5 0 motivační hodina

ex poz iční hodina fix ační a aplikační klasifikační hodina hodina

typ hodiny

typ vyučovací hodiny


6.1.3 Vybavenost středních škol Následující graf ukazuje, ţe kaţdá střední škola, na níţ vyučují dotázaní pedagogové, je v současné době vybavena osobními počítači, tiskárnami, kopírkami a notebooky. Většina středních škol vyuţívá pro účely výuky scannery, výukové softwary, zpětné projektory a vizualizéry, videoprojektory a jiné prostředky, jako jsou videopřehávače a audiopřehrávače. Dle uvedeného grafu je zřejmé, ţe pouze několik škol je vybaveno interaktivní tabulí, převáţně jde o střední školu Obchodní akademie Kotlářská 9, Brno. Tato škola je vybavena interaktivní tabulí v rámci projektu „Moderní ekonomika“. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit komplexní interaktivní výukový program pro předmět Ekonomika. Autoři tohoto projektu se snaţili zefektivnit výuku ekonomiky - vytvořením kvalitních studijních a testových materiálů, včetně prezentací v elektronické podobě, jimiţ chtěli usnadnit výklad učitele. Dílčím cílem projektu bylo

34


vytvoření

multimediální

učebny

s inteaktivní

tabulí

ACTIVboard

7826.

Zpětnou vazbou pro pedagogy této střední školy je vyuţití bezdrátového rádiového hlasovacího systému ACTIVotc32 pro 32 studentů, propojené s interaktivní tabulí. Vybavení jednotlivých středních škol závisí především na finančních prostředcích, které mají jednotlivé školy k dispozici. Jak je uvedeno v dalších odstavcích, problém finančních prostředků patří mezi základní nedostatky a nevýhody v oblasti výpočetní techniky ve školství. [19] Graf č. 7: Vybavení středních škol výpočetní technikou


Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe mezi pedagogy se nenašli takoví, kteří mají negativní postoj k rozvoji výpočetní techniky27. Více, jak 70 % dotázaných vnímá kladně rozvoj výpočetní techniky a chápe ji jako vhodný a moderní prostředek ve výuce. 26 % pedagogů má neutrální postoj k prostředkům výpočetní techniky a tyto prostředky je nijak neovlivňují. Z tohoto tedy vyplývá, ţe prostředky výpočetní techniky jsou v současném školství běţným a vhodným prostředkem pro výuku. 26 27

včetně výukového software ACTIVstudio2, využetelný při prípravě výukových materiálů a prezentací. pozn. většina dotázaných pedagogů byla ve věku 26 – 50 let.

35


Graf č. 8: Postoj pedagogů k rozvoji informačních zařízení

Postoj pedagoga k rozvoji informačních zařízení

26% 0%

jsem příznivce vývoje nových informačních technologií

74%

nejsem jim nakloněn

neutrání postoj


6.1.4 Kladné a záporné faktory prostředků výpočetní techniky Následující tabulka vychází z dotazníkového šetření a ukazuje zjištěné kladné a záporné faktory v oblasti vyuţívání prostředků výpočetní techniky ve výuce. Jednotlivé faktory odráţí pohled samotných pedagogů z jejich praxe a zkušeností. Tab. č. 6: Nevýhody prostředků výpočetní techniky ve výuce  Finanční prostředky na pořízení výpočetní techniky jsou velmi omezené, finanční nákladnost výpočetní techniky; 

Rychlé zastarávání výpočetní techniky, rychlý vývoj informačních zařízení, poruchy výpočetní techniky;



Časová náročnost přípravy na výuku;



Chybí vyškolení pedagogů pro práci s výpočetní technikou, někteří pedagogové (zvláště starší) s ní neumí pracovat, mají negativní postoj k výpočetní technice;



Odsunutí klasických zdrojů na vedlejší kolej; 36




Nutné odhadnout míru informací, která je sdělována ţákům, např. pomocí powerpointové prezentace – postačí jen osnova;



Zeslabení kontaktu učitele a ţáka;



Špatná kontrolovatelnost ţáků, zda opravdu plní zadaný úkol;



Práce s výpočetní technikou můţe vést i k pasivnímu postoji ţáků ve výuce;



Sníţení přímé komunikace a osobního kontaktu mezi učitelem a ţáky, sníţení rozvíjení slovní zásoby;


Tab. č. 7: Výhody prostředků výpočetní techniky ve výuce  Názornost, pestrost výuky; 

Větší představivost u ţáků, demonstrace ve výuce;



Vyuţití obrázků a efektů – zvyšují zajímavost textu, probírané látky;



Přesné vymezení definic, pojmů – sníţení rizika omylů;



Moţnost přehrání uskutečněných situací, přehrání filmů, pokusů, aj.;



Pomocí prostředků výpočetní techniky – efektivnější práce, snadnější práce pedagoga;



Upevnění znalostí ţáků, aplikace s výpočetní technikou, osvojení si daných činností;



Přehlednost;



Moţnost získávání nejnovějších informací a aktuálních dat, jejich rychlý přenos;



Jednodušší příprava pedagoga na výuku;



Rychlá úprava jiţ vytvořených materiálů, moţnost snadnější inovace materiálů k výuce;



Rychlá tvorba didaktických testů, vytváření učebních pomůcek;



Větší nasazení ţáků, větší aktivita ţáků při práci s výpočetní technikou, motivace ţáků;



Komunikace s učiteli, se ţáky, s rodiči, s jinými školami;


37


6.2 Věcné shrnutí Závěrem vyhodnocení dotazníku je třeba uvést bilancování stanovených hypotéz. Hypotéza č. 1 byla potvrzena. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, prostředky výpočetní techniky jsou v dnešní době často vyuţívaným prostředkem ve výuce. Dle grafu č. 4 se nenašel mezi oslovenými učiteli pedagog, který by nevyuţíval prostředky výpočetní techniky. Více jak 70 % z dotázaných pedagogů je vyuţívá týdně ve vyučovacích hodinách. Hypotéza č. 2 potvrzena nebyla. Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe nejčastěji je prostředků výpočetní techniky vyuţito v aplikačních a fixačních hodinách28, v nichţ si ţáci osvojují a ověřují své získané znalosti v praxi. Výsledek z tohoto dotazníku záleţí také na počtu oslovených pedagogů, kteří vyučují převáţně praktické předměty – jako je výpočetní technika, přírodní vědy, lesnické předměty aj. Vyuţití výpočetní techniky v expozičních hodinách tvoří pouze 27 %. Velký vliv na tento výsledek má, jak jiţ bylo uvedeno, počet oslovených pedagogů. V teoretických předmětech jsou většinou vyuţívány tyto prostředky k větší názornosti a pestrosti výuky při výkladu učiva. Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, ţe školní výuka bez prostředků výpočetní techniky je v 21. století jiţ nemyslitelná. Většina pedagogů má kladný postoj k rozvoji výpočetní techniky a nebrání se jejímu vývoji. Vidí v ní dobrého pomocníka, který jim pomáhá k větší efektivnosti výuky. Jak ukázal výše uvedený dotazník, pedagogové společně uvedli několik nevýhod, které spatřují při práci s výpočetní technikou. Jak je zmírňovat a předcházet jim? Jedním z aktuálních problémů všech středních škol jsou finanční prostředky na vybavení škol výpočetní technikou, vyuţitelnost pořízených prostředků a vzdělávání pedagogů v této oblasti. Vzhledem k tomu, ţe na moderní prostředky nemají školy dostatek financí, neuvaţují téměř vůbec střední školy o vzdělávacích kurzech pedagogů v oblasti výpočetní techniky. Snad jen ty školy, kterým se podařilo získat finanční prostředky na moderní vybavení některých učeben, absolvují vzdělávací kurzy, v nichţ učitelé získávají informace o pouţití těchto prostředků při výuce. Pak právě tito vyškolení pedagogové aktivně pouţívají nové prostředky výpočetní techniky

28

cca 40 %

38


a nebrání se jim. Jejich práce ve výuce vede většinou k vyšší aktivizaci ţáků v hodinách, a je tak pro ně motivujícím prvkem. Také samotní

pedagogové

uznávají, ţe náročná

příprava

na

výuku

pomocí prostředků výpočetní techniky se odráţí v trvalé uchovatelnosti dat pro další ročníky, jejich aplikovatelnosti a vyuţitelnosti v dalších letech. Stejně tak i tvorba didaktických učebních pomůcek, úkolů a testů je z tohoto pohledu jejich nenahraditelným pomocníkem. Proto si dovoluji doporučit pedagogickým pracovníkům tyto prostředky častěji zařazovat do výuky, a motivovat tak ţáky k lepším výsledkům. Velmi důleţitý je také způsob, kterým pedagog předává informace ţákům, při nichţ vhodně vyuţívá prostředků výpočetní techniky. Powerpointová prezentace je jedním z nich, nesmí však vést studenty k pasivitě a pouhému opisování promítaného textu. Jejím smyslem, jak jiţ bylo výše uvedeno, je přehledně vyjádřit podstatu probíraného učiva a předat ji ţákům. Zastarávání a morální opotřebení těchto prostředků je opět spojeno s dostupnými finančními zdroji, které ve školství neustále chybí. Kde vzít potřebný objem finančních prostředků

na

vybavení

učeben

moderními

prostředky

výpočetní

techniky?

Jednou z moţností je získání sponzorského daru od soukromých subjektů. Tato skutečnost však v dnešní době není častým jevem. Sponzoři raději investují do lukrativnějších a pro ně atraktivnějších oblastí neţ do oblasti školské. Další z moţných řešení získání finančních prostředků je vyuţití grantových projektů, v rámci nichţ lze získat moţné finanční zdroje – regionální, nadregionální či evropské. Práce s podáváním grantových projektů je však náročná nejen na čas, který by pedagog mohl vyuţít pro přípravu na výuku, ale také na schopnosti a zkušenosti s podáváním grantových projektů. Mnohé

střední

školy

však

vycházejí

z moţností

finančních

zdrojů,

které mají k dispozici a z nichţ mohou pořizovat vybavení výpočetní techniky, a tomu přizpůsobují i průběh výuky, do které tyto prostředky zapojují.

39


7 ZÁVĚR Ve své závěrečné práci jsem se zabývala vyuţíváním prostředků výpočetní techniky ve výuce na středních školách. Zaměřila jsem se na moţnosti, které poskytuje současná výpočetní technika, a vycházela jsem ze zkušeností pedagogů samotných. K získání těchto dat a informací jsem pouţila dotazníkové šetření, jehoţ výsledky jsem vyhodnotila prostřednictvím grafů a tabulek. Cílem této práce bylo zhodnotit současné prostředky výpočetní techniky pro potřeby výuky a zjistit jejich vyuţitelnost ve výuce z pohledu pedagogů. Cíl práce byl splněn. Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe prostředky výpočetní techniky jsou v současné době často vyuţívaným prvkem ve výuce – čemuţ odpovídá výsledek grafu č. 4, z nějţ vyplynulo, ţe 74 % dotázaných pedagogů jej vyuţívají 1x týdně, 17 % dotázaných pedagogů s nimi pracuje téměř pravidelně (denně). Stanovená hypotéza č. 1 byla potvrzena. Dále z dotazníku vyplynulo, ţe nejčasněji pouţívaným a oblíbeným prostředkem pedagogů při vyučování je osobní počítač, powerpointová prezentace, notebook, meotar a videoprojektor. Tyto prostředky umoţňují pedagogům zefektivňovat výuku a pomáhají jim tak u ţáků vytvářet větší představivost a názornost vysvětlované látky. Jak uvedli někteří z dotázaných pedagogů, výše uvedené prostředky vedou ţáky k větší aktivitě a zájmu o výuku. Druhá ze stanovených hypotéz – hypotéza největší vyuţitelnosti prostředků výpočetní techniky v expozičních hodinách potvrzena nebyla. Většina dotázaných pedagogů potvrdila, ţe nejvíce vyuţívají těchto prostředků v aplikačních a fixačních hodinách, při nichţ si ţáci sami ověřují a procvičují získané poznatky. Tento výsledek je ovlivněn charakterem vyučovaného předmětu, který oslovení pedagogové vyučují. Dílčím cílem práce bylo také definovat faktory, které mohou ovlivnit vyuţití prostředků výpočetní techniky ve výuce. Kladné a záporné faktory, které uvádí tabulky č. 6 a 7, vychází z praktického pohledu pedagogů samotných. Mezi nejvíce významný prvek, který ovlivňuje vybavenost

a moţnost

vyuţívání těchto

prostředků

při vyučování, patří nepochybně finanční prostředky. Těch má současné školství omezené mnoţství, coţ se také promítá do vybavenosti jednotlivých středních škol.

40


Tento faktor je zcela neovlivnitelný a vzhledem k tomu, ţe státní rozpočet za rok 2007 dosáhl schodku 66,4 mld. Kč29, není zde předpoklad jednotlivých středních škol získávání z tohoto zdroje větší mnoţství finančních prostředků. Dalším z negativných faktorů, který ovlivňuje nákup a pouţívání těchto prostředků ve školství, je rychlý rozvoj výpočetní techniky a její morální zastarávání, nedostatečné proškolení pedagogických pracovníků a další. Na druhou stranu je nutno uvést, ţe prostředky výpočetní techniky jsou v současné

době

vhodným

a

často

pouţívaným

prostředkem

pro

výuku,

neboť práci pedagogům zcela jistě usnadňují. Ať uţ při získávání informací, jejich předávání ţákům nebo také při tvorbě didaktických pomůcek, testů a příkladů pro výuku. Výše

uvedené

kladné

faktory

převaţují

nad

negativním

pohledem,

a proto je moţno potvrdit, ţe tyto nástroje zcela jistě pomáhají pedagogům v jejich kaţdodenní práci, pozvedají úroveň výuky a vedou tak k její větší kvalitě.

29

zdroj: http://www.czso.cz/

41


8 LITERATURA Literatura: [1] GRENCMANOVÁ, H, HOLOUŠOVÁ, D. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 1998. 231 s. ISBN 80-85783-20-7. [2] POTÁČEK, Jiří. Informační technologie pro řízené samostudium v doplňujícím pedagogickém studiu. Brno: MZLU, 2001. 72 s. ISBN 80-7157-581-X. [3] OURODA, S. Oborová didaktika. Brno: MZLU, 2004. 117 s. ISBN 80-7157-477-5. [4] ROUBAL, P. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Brno: CP Books, 2005. 102 s. ISBN 80-251-0761-2.

Internetové zdroje: [5] Vývoj počítačů [online]. 2006 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z WWW:
Vyvoj-pocitacu>;

dostupný

z

WWW:

. [6] Scaner - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z WWW: . [7] KYSELOVIČ, J.. Informatika [online]. 2007 [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: . [8] Dějiny počítačů - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 2008-02-28]. Dostupný z WWW: < Historie_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D%C5%AF>. [9] Národní ústav odborného vzdělání [online]. c2007 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . 42


[10]

Kopírka

[online].

2002

[cit.

2008-03-11].

Dostupný

z

WWW:

. [11] Počítačová tiskárna - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2002 [cit. 200802-25]. Dostupný z WWW: . [12] AV Media - prodej: Interaktivní tabule a plochy [online]. 2007 [cit. 2008-04-05]. Dostupný z WWW: . [13] Státní informační politika ve vzdělání. 03/2004 [online]. 2004 [cit. 2008-04-25]. Dostupný z WWW: . [14] IV. Aplikace vhodných forem výuky v odborných předmětech [online]. 2004 [cit.

2008-03-19].

Dostupný

z

WWW:

cache:i4TZhZ5Yj_gJ:miller.wz.cz/diops/6.doc+expozi%C4%8Dn%C3%AD+hodina,+ motiva%C4%8Dn%C3%AD+hodina,+klasifika%C4%8Dn%C3%AD,+fixa%C4%8Dn %C3%AD+hodina&hl=cs&ct=clnk&cd=1&gl=cz>. [15] Blue-ray, Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 2008 [cit. 2008-04-30]. Dostupný z WWW: . [16] HDTV, Sony ohlašuje nové Blu-ray přehrávače. [online]. 2008 [cit. 2008-05-01]. Dostupný z WWW: . [17] Portál pro seniory, Univerzita 3. Věku, katedra počítačů, FEL ČVUT Praha [online]. 2007 [cit. 2008-04-16]. Dostupný z WWW: . [18]

E-gram,

Informační

gramotnost

[online].

2005

[cit.

2008-04-02].

Dostupný z WWW: .

43


[19]

Obchodní

akademie

Kotlářská,

projekt:

Moderní

ekonomika

[online].

[cit. 2008-04-06]. Dostupný z WWW: . [20] Český statistický úřad [online]. [cit. 2008-04-30]. Dostupný z WWW: . [21] Fondy Evropské Unie [online]. 2004 [cit. 2008-04-24]. Dostupný z WWW: .

44


Seznam tabulek Tab. č. 1: Zdroje informací a jejich charakteristika Tab. č. 2: Druhy informací Tab. č. 3: Velikost a kapacita disket Tab. č. 4: Druhy scannerů a jejich využití Tab. č. 5: Výhody interaktivních tabulí Tab. č. 6: Nevýhody prostředků výpočetní techniky ve výuce Tab. č. 7: Výhody prostředků výpočetní techniky ve výuce

Seznam obrázků Obr. č. 1: Postoj pedagoga k výpočetní technice

Seznam grafů Graf č. 1: Pedagogové dle pohlaví Graf č. 2: Pedagogové vyučující odborné předměty na středních školách Graf č. 3: Použití prostředků výpočetní techniky ve výuce Graf č. 4: Využití prostředků výpočetní techniky při výuce Graf č. 5: Druhy prostředků výpočetní techniky Graf č. 6: Využití prostředků výpočetní techniky v jednotlivých vyučovacích hodinách Graf č. 7: Vybavení středních škol výpočetní technikou Graf č. 8: Postoj pedagogů k rozvoji informačních zařízení

45


9 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Ukázky Powerpointové prezentace z výuky Účetnictví v rámci cvičné pedagogické praxe na Obchodní akademii, Kotlářská 9, Brno.

46

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání

Recommend Documents