Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Postoje studentů středních odborných škol k lidem s odlišnou sexuální orientací Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.
Štěpánka Novotná
Brno 2013
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Postoje studentů středních odborných škol k lidem s odlišnou sexuální orientací vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne…………………………… Štěpánka Novotná
Poděkování
Děkuji panu PhDr. Petru Hlaďovi Ph.D. za odborné vedení práce, konstruktivní nápady, připomínky a rady, které mi při zhotovování bakalářské práce ochotně poskytl a tím mi pomohl se v dané problematice zorientovat. Dále bych chtěla poděkovat celé rodině a dceři Julii za trpělivost, čas a podporu.
ABSTRAKT
V bakalářské práci je řešeno téma postojů studentů středních odborných škol k lidem s odlišnou sexuální orientací. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy jako sexuální orientace, sexuální identifikace, sexuální chování a sexuální deviace. Současně je zde rozebrána etiologie sexuální orientace člověka. Další pozornost je zaměřena na definici homosexuality, příčiny jejího vzniku, léčení homosexuality, na otázku homosexuality z hlediska normality, zastoupení v populaci, historického nazírání a aktuálně platné legislativy. V teoretické části bakalářské práce je rovněž zhodnocena role výchovy a vzdělávání při formování postojů studentů a shrnuty výzkumné poznatky o postojích společnosti k lidem s minoritní sexuální orientací. Použitými metodami pro tuto část práce jsou studium odborných zdrojů, analýza, syntéza a srovnávání. V praktické části jsou pomocí dotazníkové metody zjišťovány názory studentů středních odborných škol k lidem s minoritní sexuální orientací. Získaná data jsou utříděna a zpracována základními statistickými postupy, zjištěné poznatky jsou prezentovány v textové, numerické a grafické podobě.
Klíčová slova: homosexualita, registrované partnerství, postoje, coming out
ABSTRACT
Attitudes of students of professional secondary school to people with minority sexual orientation are discussed in the dissertation. The dissertation is divided into a theoretical and a practical part. The basic terms (the sexual orientation, the sexual identification, the sexual behaviour and the sexual deviations) are defined in the theoretical part of the dissertation. There is also an analysis of aetiology of human sexual orientation, the definition of homosexuality, the cause of its genesis, the treatment of homosexuality, the question of homosexuality from the viewpoint of normality, the incidence of homosexuality, the historical view and the actual legislative. The role of education when student’s attitudes are formed is evaluated there. As well as there is a summary of community attitudes to people with minor sexual orientation. The methods used there are: studying, analysis, synthesis and comparing of specialised resources. Student’s opinions of peoples with minor sexual orientation are found out by question form in the practical part of the dissertation. Obtained data are sorted and evaluated by basic statistical procedures. Founded knowledge is presented in text, numeric and graphic form.
Keywords: homosexuality, registered partnerships, attitude, coming out
OBSAH Úvod................................................................................................................................ 11 1.
Cíle bakalářské práce .......................................................................................... 12
2.
Materiál a metodika zpracování .......................................................................... 13 Teoretická část ........................................................................................................ 14
I. 3.
4.
5.
6.
Vymezení pojmů ................................................................................................. 14 3.2
Sexuální identifikace .................................................................................... 14
3.3
Sexuální orientace ........................................................................................ 15
3.4
Sexuální chování .......................................................................................... 16
3.5
Sexuální deviace ........................................................................................... 16
Dějiny lidské homosexuality .............................................................................. 18 4.1
Starověk ........................................................................................................ 18
4.2
Pozdní středověk, renesance, novověk ......................................................... 19
4.3
Přelomové období 19. a 20. století ............................................................... 20
4.4
Druhá světová válka ..................................................................................... 20
4.5
Druhá polovina 20. století ............................................................................ 20
4.6
Historie registrovaného partnerství .............................................................. 21
4.7
Registrované partnerství v evropských státech ............................................ 22
4.7.1.
Severský model ..................................................................................... 22
4.7.2.
Nizozemský model ................................................................................ 23
4.7.3.
Francouzský model ............................................................................... 23
Faktory ovlivňující sexuální orientaci ................................................................ 25 5.1
Genetické dispozice ...................................................................................... 25
5.2
Vliv vývoje jedince v prenatálním období ................................................... 26
5.3
Vlivy prostředí a výchovy ............................................................................ 26
5.4
Teorie svedení .............................................................................................. 27
Léčení homosexuality ......................................................................................... 28 8
6.1
Metoda averzivní .......................................................................................... 28
6.2
Kastrace ........................................................................................................ 28
6.3
Dőrnerova metoda ........................................................................................ 28
6.4
Stereoaktické metody ................................................................................... 29
6.5
Psychoanalytická metoda ............................................................................. 29
6.6
Pokus o adaptaci v současnosti..................................................................... 29
7.
Coming out ......................................................................................................... 30 7.1
Stádia comming outu .................................................................................... 30
7.2
Prožívání a důsledky coming outu ............................................................... 31
8.
Registrované partnerství ..................................................................................... 33 8.1
Práva a povinnosti ........................................................................................ 33
8.2
Adopce .......................................................................................................... 33
9.
Postoje a chování k lidem s minoritní sexuální orientací ................................... 35 9.1
Formování postojů v rodině.......................................................................... 36
9.2
Formování postojů ve škole.......................................................................... 36
9.3
Postoje lidí v České republice k homosexuálům .......................................... 36
9.4
Postoje k homosexualitě ve světě ................................................................. 38
9.5
Homofobní chování na Českých školách ..................................................... 38
9.6
Příčiny homofobie ........................................................................................ 39
II. Praktická část ............................................................................................................. 41 10.
Dotazníkový průzkum ...................................................................................... 41
10.1
Charakteristika dotazníku ......................................................................... 41
11.
Výsledky šetření ............................................................................................... 42
12.
Diskuze............................................................................................................. 63
13.
Závěr ................................................................................................................ 67
Literatura ......................................................................................................................... 68 Internetové zdroje ........................................................................................................... 70 9
Seznam tabulek ............................................................................................................... 73 Seznam grafů .................................................................................................................. 74 Seznam příloh ................................................................................................................. 75
10
Úvod Dospívání patří k jednomu z nejtěžších životních období každého člověka. Během krátké doby dochází k zásadním tělesným i duševním změnám. Dítě se začíná měnit v dospělého člověka a velice často si přestává rozumět s rodiči. V názorech a radách vyhledává hlavně svoje vrstevníky. V tomto vývojovém období plném změn prožívá mladý člověk spoustu nejistoty a zmatku v sobě samém. Objevují se první sexuální pocity a popřípadě i náklonnost k druhému pohlaví. Aby děvčata a chlapci toto složité období zdárně zvládli, je nutné, aby získali alespoň základní orientaci, popřípadě znalosti o sexuálním životě. V patnácti letech, kdy dochází k vrcholu tělesného dospívání, se stane tělo hlavním bodem života. V tuto dobu se dospívající mládež nejvíce stará o to, jak vypadá a čím nejlépe zaujme opačné pohlaví. Děvčata spolu soupeří v módě, prvních polibcích, vztazích a někdy i sexuálních zkušenostech. U chlapců může toto období přijít trochu později, ale výsledek je stejný. Velké množství lidí prochází životem s jasně vymezenou a pro okolí přijatelnou sexuální orientací. Jsou přitahováni opačným pohlavím. Mezi námi se však vyskytují i lidé, kteří mají sexuální orientaci podstatně jinou. Jsou přitahováni pohlavím stejným, což znamená žena ženou a muž mužem. Takto sexuálně orientovaná skupina lidí je v naší populaci minoritní, v překladu tento pojem znamená menšinová. Společnost lidí s minoritní sexuální orientací je v naší společnosti často ještě brána za nenormální. Není výjimkou, že v době plné počítačů a neomezených informací si lidé stále myslí, že pokud se vede chlapec s chlapcem nebo dívka s dívkou, jsou nemocní. Pro mladého člověka, který se zmítá v problémech dospívání, není rozhodně lehké přijmout tento odlišující fakt. Vyhledává pomoc odborníků a hledá odpověď na otázku: Kde se stala chyba? Proč jsem jiný než ostatní? Jaká mě čeká budoucnost? V dnešní době je téma sexuální orientace skloňováno ve všech pádech, proto jsem se chtěla o tomto tématu dozvědět více informací. Zajímalo mě, kolik informací a jaké informace si může mladý člověk zmítaný v pochybnostech o své sexuální orientaci nalézt. Co si může člověk homosexuální nebo s jinou odlišnou sexuální orientací vyhledat v odborných knihách a jakou budoucnost může se svojí orientací přibližně čekat. Jak prožívá mladý člověk svůj coming out a jak se k němu staví okolí, škola, rodina a přátelé. Odborné literatury na toto téma existuje velké množství, ale důležité a hlavní informace jsou čerpány ze stále stejných zdrojů.
11
1. Cíle bakalářské práce Cílem bakalářské práce v teoretické části je vymezení hlavních pojmů a zjištění, jaký vliv má na sexuální orientaci genetika, vlivy působící na matku v prenatálním období a vliv prostředí. Dalším cílem je nastínění, jakým způsobem se homosexualita léčila v minulosti a jaké byly při tomto léčení zjištěny výsledky. Homosexualita je známá již tisíce let, proto dalším cílem bude zjišťování, jak se na homosexualitu nahlíželo a nahlíží v dnešní době. Zda je homosexualita trestná, jaká práva a povinnosti mají homosexuální páry před zákonem a zda mohou adoptovat děti. Kromě toho bude naznačeno, jak se k této problematice nahlíží v zahraničí. Dále bude zjištěno, jak se formují postoje veřejnosti, jaké postoje k homosexuální orientaci má český národ a jak na tuto problematiku nahlížejí ve světě. Jedna z kapitol se bude zabývat homofobií na českých školách a jejími možnými příčinami. Doba, kdy člověk začne více vnímat sebe a svoje cítění, se nazývá coming out. Tímto obdobím prochází každý bez rozdílu své sexuální orientace, proto je důležité zjistit, jak toto období prožívají homosexuálové a jejich nejbližší rodina. Při tvorbě teoretické části bude využito odborných pramenů zabývajících se touto problematikou. V praktické části bude hlavním cílem vypracování dotazníku a realizace průzkumného šetření zaměřeného na zjištění postojů studentů středních odborných škol k osobám s odlišnou sexuální orientací. Dílčím cílem je zjistit, zdali žáci o tuto problematiku jeví zájem a získávají o ní informace. Získané informace budou zpracovány v textové, numerické a grafické podobě.
12
2. Materiál a metodika zpracování Teoretická část bakalářské práce se zabývá problematikou osob s minoritní sexuální orientací. K vypracování teoretické části budou použita data z odborné literatury a internetových zdrojů. Použitými metodami vědecké práce při tvorbě teoretické části je analýza, syntéza a srovnávání informací obsažených v odborných publikacích. Pro praktickou část je zvolena metoda dotazování. Data budou sbírána pomocí vlastního zkonstruovaného dotazníku, jehož cílem bude zjišťování postojů studentů středních odborných škol k osobám s minoritní sexuální orientací. Konkrétně se tento dotazník zabývá homosexualitou. Podrobnější informace k metodologii jsou uvedeny v praktické části bakalářské práce. Získaná data budou zpracována základními statistickými postupy a výsledky zaznamenány do tabulek a grafů.
13
Teoretická část
I.
3. Vymezení pojmů V odborné literatuře jsou rozlišovány v lidské sexuální motivaci tyto čtyři základní komponenty: •
sexuální identifikace (sexuální role);
•
sexuální orientace (erotická preference);
•
sexuální chování (sexuální aktivita);
•
sexuální deviace.
3.2 Sexuální identifikace „Sexuální identifikace je příslušnost k určitému pohlaví v souladu s biologickým základem. Identifikace patří nepochybně k základním stavebním kamenům lidské motivace. V drtivé většině není v rozporu psychická a fyzická sounáležitost” (Lidská, 2013). „Zhruba mezi dvanáctým a osmnáctým měsícem si dítě uvědomuje svoji příslušnost k určitému pohlaví. Probíhá pohlavní identifikace a komplementace s rodičem opačného pohlaví. Je nám dána sociosexuální role. Pod vlivem dospělých si dítě ujasňuje a přijímá svou životní roli mužskou nebo ženskou” (Sexuální identifikace, 2012).
Ondrisová a kol. (2002) formulují šest stádií při vývinu sexuální identity: 1.
Zmatek v identitě – lidé v tomto stádiu si přestávají být jistí svojí
heterosexuální orientací. Začínají zjišťovat, že jejich cítění by mohlo být homosexuální či bisexuální. Stále se však považují za heterosexuála. Začínají si vyhledávat informace o tom, co znamená být orientován jinak než heterosexuálně. 2.
Porovnávání identity – v tomto stádiu je hlavní úloha vyrovnat se s odcizením
okolí a pocitu odlišení od vrstevníků, rodiny a okolí. Člověk začne vnímat svojí minulost jinak, vzrůstá důležitost zážitků se stejným pohlavím. 3.
Tolerance identity – ve stádiu tolerance si člověk zvyká na svojí sexuální
orientaci a smiřuje se s ní. Uvědomuje si potřeby, které homosexuální identita přináší. Začíná navazovat kontakt s homosexuální komunitou, navenek se ukazuje jako homosexuál.
14
4.
Akceptování identity – svojí sexuální orientaci přijme za své a bere ji za
normální. Kontakty s komunitou stejné orientace jsou stále častější. Svoji identitu začínají zveřejňovat. Zveřejňování může vést k dobrým i špatným reakcím okolí. Hrdost na identitu – člověk lidi začíná dělit na homosexuály a heterosexuály.
5.
Je hrdý na svojí sexuální orientaci a zlobí se na všechny, kteří diskriminují okolí na základě sexuální orientace. Chtěl by zveřejnit svojí identitu, ale cítí, že to není až tak lehké. 6.
Syntéza identity – dochází k uvědomování, že lidé se nedají děli na „my a oni”.
Vzrůstá důvěra v heterosexuály, kteří podporují jeho identitu. Včleňuje identitu do své osobnosti.
3.3 Sexuální orientace „Sexuální orientace je jedna ze čtyř složek lidské sexuality a vyznačuje se trvalou citovou a sexuální náklonností k jedincům určitého pohlaví” (Colour planet, 2009). „Sexuální orientace je dána existencí dvou pohlaví. Erotická přitažlivost zralých jedinců opačného pohlaví má bezesporu biologický základ. Když uvážíme, že cílem vytvoření páru je reprodukce druhu, nelze spoléhat jen na vlivy sociální a kulturní, které jsou v mnohém ohledu málo stabilní. Proto tato významná funkce musí být zakódována přímo v základním vybavení jedince” (Lidská, 2013). Velké množství lidí si svoji sexuální orientaci nechce ani přiznat, což může způsobovat i rozdílné sexuální zrání. „Podstatně odlišnými aspekty jsou pak sexuální chování, sexuální identifikace a sexuální prožívání, které nejvíce ze všech vypovídá o orientaci jedince” (Janošová, 2000, s. 15). Sexuální orientace se člení na heterosexualitu, homosexualitu a bisexualitu.
Heterosexualita Heterosexualita je „pohlavní orientace na jedince opačného pohlaví. Mezi heterosexualitou a homosexualitou je řada přechodových stadií (např. bisexualita)” (Sexus, 2011).
Homosexualita „Homosexuál je charakterizován především opačnou sexuální orientací, tedy obráceným sexuálním zaměřením. To znamená, že homosexuální muž je vzrušován a
15
přitahován muži, homosexuální žena je vzrušována a přitahována ženami” (Brzek a kol., 1993, s. 24). Podle Janošové (2000, s. 13) se homosexualitou rozumí „trvalá citová a erotická preference osob stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nezvolený stav, charakterizovaný tím, že jeho nositel je pohlavně přitahován a vzrušován převážně či výlučně osobami stejného pohlaví”.
Bisexualita „Bisexualita je sexuální orientace za příznivých okolností doprovázená schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah s osobou nebo osobami opačného nebo stejného pohlaví. Bisexuální jedinci mohou mít tedy tělesnou i citovou náklonnost k osobám obou pohlaví ” (Homosexualita a bisexualita, 2013). Rakouský neurolog a psycholog Sigmund Freud soudil, že „každý člověk má vrozené vlohy mužské i ženské, což se po přijetí příslušného sexuálního chování v souladu s fyziologickým pohlavím projeví vnitřním konfliktem” (Brzek, PondělíčkováMašlová, 1992, s. 14). Dále tvrdí, že sexualita druhého pohlaví je ne zcela zatlačena do nevědomí. Proto se při určitém pudovém vzrušení vynoří tzv. latentní homosexualita. Freud hledal příčinu tohoto problému.
3.4 Sexuální chování „Sexuální chování je stav, kdy člověk na specifické sexuální podněty odpovídá specifickými sexuálními reakcemi” (Pavlovský a kol., 2012, s. 173). „Lidské sexuální chování má párový charakter, vede k vytvoření dvojice, která má určitou soudržnost a dochází k restrikci v sexuálním chování vůči ostatním členům společnosti” (Lidská, 2013).
3.5 Sexuální deviace „Sexuální deviace je odchylka, kdy člověk není přitahován dospělým člověkem opačného pohlaví a přiměřeného věku, ale nějakým jiným objektem. Mezi sexuální deviace se podle A. Brzka a kol. (1993, s 90) řadí: •
Pedofilie – sexuálním objektem se stává dítě.
•
Gerontofilie – sexuálním objektem je nepřiměřeně starý člověk.
•
Zoofilie – sexuálním objektem je zvíře. 16
•
Nekrofilie – sexuální vzrušení z mrtvého těla.
•
Fetišismus – sexuálním objektem je neživá věc (předmět nebo materiál).
•
Narcismus – sexuálním objektem je vlastní tělo.”
17
4. Dějiny lidské homosexuality „Homosexualita se vyskytovala v každé době a ve všech kulturách, převážně v nepřiznávané či potlačované formě. Někdy bývala institucionalizována zejména její mužská varianta” (Bishop, 1996, s. 46). 4.1 Starověk V 15. století př. n. l. v mayské kultuře platil zákon, který nutil ke sňatku muže, přistižené při pohlavním styku se svobodnými dívkami. Z toho důvodu bohaté mayské rodiny opatřovaly svým synům sexuální otroky, aby uspokojovali jejich sexuální potřeby, dokud nebude „uchystáno“ manželství. „U starých Řeků platila homosexualita za vznešenější záležitost. I když Athéňané zavrhovali sodomii a domnívali se, že povolný partner při ní sám odvrhl postavení mužského občana a klesl na společenském žebříčku mezi ženy a cizince” (Bishop, 1996, s. 46). „Ve starověkém Egyptě nebyla homosexualita pokládána za společensky pozitivní jev, nicméně byla tolerována” (Verner, Beneš, Vachala, 2007, s. 172). Podle Bishopa (1996) v antice jediná společensky únosná byla pederastie, což byl poměr dospělého muže (erastés – milenec) s mladíkem (eromenos – milovaný). Při pederastii měl milenec usilovat o morální zdokonalování mladíka. Tento vztah byl konzumován tváří v tvář, jeho hlavní předností bylo vzájemné přiznání důstojnosti. Pokud mladík cítil ke staršímu muži náklonnost, nebylo od něj očekáváno sdílení touhy. „Láska k chlapcům vyplývala u některých řeckých kmenů z dávných zvyklostí (běžná byla například na Krétě nebo ve Spartě). Mladý muž z vyšší vrstvy měl svého chlapeckého oblíbence, jemuž byl v míru vzorem a ve válce ochráncem. Milostné přátelství obou trvalo leckdy i poté, kdy chlapec dospěl. Podobně tomu bylo i v Thébách a jiných řeckých městských státech (Svoboda a kol., 1973, s. 459). Dále uvádí Bishop kmen Sambie z Nové Guineje, podle kterých je semeno látkou duše. Chlapci se ve věku od 7 do 10 let zasvěcují do felace se staršími muži, aby byli inseminováni. Při tomto zasvěcení se stávají dospělými a věří, že v semeni do nich vnikají pradávní skřítci zdědění po předcích. Pokud se pokusí o získání semena starší muž od mladšího, považuje se za zrůdu. Ženská homosexualita je v řeckém období takřka neznámá a případný „pohlavní styk mezi ženami byl nazýván tribadie” (Král a kol., 1972, s. 359). Všeobecně byla ženská homosexualita v opovržení a jediná žena, o které je známá její homosexuální orientace, byla básnířka Sapfó. Sapfó žila přibližně 6. stol. př. n. l., v tomto období se 18
začala vyskytovat také mužská homosexualita. Sapfó založila na ostrově Lesbos školu Múseion, kde se ženská homosexualita rozšířila. V Bibli najdeme zmínku o homosexualitě také, píše se zde:„ Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší” (Ekumenická komise, 1979).
4.2 Pozdní středověk, renesance, novověk „S příchodem Konstantina Velikého na císařský trůn, začala ve starověku dlouhá éra odmítání homosexuality společností, která byla určována převládajícím působením židovsko-křesťanské tradice” (Janošová, 2000, s. 43). V počátcích křesťanství byla důležitější věrouka a intimní život se přizpůsoboval pomaleji. První významná zmínka o homosexualitě v Čechách je z doby vlády Karla IV., který roku 1353 vydal „Karolínský trestní kodex, podle něhož měl být homosexuální styk krutě trestán” (Janošová, 2000, s. 44). Jak uvádí Janošová (2000), v období renesance se myšlení a cítění odpoutávalo od církve. V tuto dobu se vracelo k ideálům před křesťanstvím. Jako první se k homosexualitě začal hlásit Michelangelo Buonarroti, který dal ve svých šedesáti letech přednost mladým mužům před ženami. První žena umučená portugalskou inkvizicí za styk se ženami byla Brazilka Felipe de Couza. Na její počest se od roku 1994 udílí cena za boj za práva homosexuálů (Janošová, 2000, s. 44). Janošová však předkládá překvapující informaci o výskytu homosexuality na papežském stolci. Podle historiků je homosexuální jednání připisováno Janu XII., Bonifáci VIII., Sixtu IV., Juliu II., Juliu III. a dalším. Zmírnění trestnosti v Čechách přinesla vláda Josefa II., „který snížil trest za homosexuální praktiky na vězení” (Janošová, 2000, s. 45). Takto se trestala homosexualita až do konce monarchie. Jak uvádí Janošová (2000), vlna afér se zvedla za vlády Viléma II., který byl obviněn z toho, že ve státních věcech nadržuje lidem s homosexuálním zaměřením. To u šlechticů rozpoutalo vlnu vzájemného osočování z homosexuality. Roku 1901 povolil založení „spolku homosexuálně zaměřených šlechticů” (Janošová, 2000, s. 45), který 19
zanedlouho opět zrušil. Těmito aférami se však postaral o větší povědomí homosexuality na veřejnosti.
4.3 Přelomové období 19. a 20. století „Roku 1867 právník Carl Heinrich Ulrichs definoval homosexualitu jako třetí pohlaví, jako mezistupeň mezi mužem a ženou. Později byla vyslovena myšlenka, že je homosexualita vrozená. Německý lékař Hirschfeld sestavil petici, ve které se přimlouval za odtrestnění homosexuálního chování. Tuto petici tehdy podepsalo 5000 německých předních vědců, politiků a umělců” (Janošová, 2000, s. 47). V tuto dobu se situace ve společnosti značně změnila, ženy se vymanily ze stínu mužů, veřejnost napodobovala výstřednosti šlechty a začaly se zviditelňovat individuality. Toto všechno však narušil nástup fašismu a vypuknutí druhé světové války (Janošová, 2000).
4.4 Druhá světová válka S druhou světovou válkou začíná také pronásledování a likvidace homosexuálů. Byly „uzavřeny některé gay podniky a od roku 1934 začaly vznikat tzv. růžové seznamy. Podle § 175 z roku 1871 byl stejnopohlavní akt vnímán jako smilstvo proti přírodě. Nacistická ideologie vinila gaye z toho, že promrhávají rozplozovací sílu mužů” (Janošová, 2000, s. 47). Jak uvádí Janošová (2000), Hitler navrhoval trestat homosexualitu kastrací, Karl-August Erhardt smrtí. „Neexistují oficiální záznamy o tom, kolik homosexuálů zemřelo v koncentračních táborech, ale odhaduje se, že jde zhruba o 50 tisíc lidí. Vzhledem k tomuto počtu se o osudu homosexuálů za druhé světové války nemluví tolik jako o osudu Židů. Homosexuálové museli nosit růžový trojúhelník, který v současnosti patří mezi symboly homosexuálů bojujících za svoje práva” (Zvláštní, 2013).
4.5 Druhá polovina 20. století Po druhé světové válce začal proces dekriminalizace homosexuality v Evropě. Roku 1961 se stalo tehdejší Československo jedním z prvních států, kde byl zrušen trest za homosexualitu (Janošová, 2000). Avšak podle § 244 Trestního zákona zůstalo trestným erotické chování osob do 18 let. Pokud se někdo starší homosexuálně
20
projevoval na veřejnosti, podle § 244 „vzbuzoval veřejné pohoršení” (Janošová, 2000, s. 48). Nesmíme zapomínat na totalitní režim, který si vedl přesné seznamy homosexuálů. Někteří homosexuálové se v tuto dobu zřekli své přirozenosti a uzavírali sňatky z rozumu. Tímto vším byli homosexuálové vytlačeni do nočních parků, na veřejné záchodky a oddávali se anonymnímu dobrodružství. Janošová (2000) tvrdí, že tato situace se do konce totalitního režimu nezměnila. Vše se začalo měnit po roce 1989. Roku 1990 se novelizoval zákon z roku 1961. Homosexuální styk byl zrovnoprávněn s heterosexuálním od 15 let věku jedince. Takto orientovaní lidé se dočkali nově vzniklých organizací, které hájí jejich zájmy na veřejnosti. Mladá generace se k homosexuální problematice staví velice tolerantně a homosexualita se dokonce objevila v koncepci sexuální výchovy.
4.6 Historie registrovaného partnerství Registrované partnerství se u nás prosazovalo od roku 1992. V roce 1995 jej vláda poprvé zamítla. V roce 1998 vláda i Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zamítla první návrh. Roku 1999 vláda zákon schválila, ovšem Poslaneckou sněmovnou tento návrh opět neprošel. V roce 2001 připravila vláda další návrh o partnerském soužití, ale poslanci jej vrátili k přepracování. Další vláda jej odložila k projednání na dobu neurčitou, přitom ale nedodala zdůvodnění. V roce 2005 třetí poslanecký návrh schvalovacím procesem v Poslanecké sněmovně neprošel o jeden jediný hlas. V tom samém roce byl připravený další návrh, do něhož byly zapracovány všechny připomínky, avšak vláda se k němu vyjádřila opět negativně. V roce 2006 se za návrh registrovaného partnerství postavilo 500 osobností z veřejného života. V lednu se tento zákon dostal poprvé do Senátu ČR, kde byl schválen. 16 února 2006 jej vetoval tehdejší prezident Václav Klaus. Ten svoje odůvodnění poslal předsedovi Poslanecké sněmovny. „Využívám své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky a vracím Poslanecké sněmovně zákon přijatý dne 26. ledna 2006 o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon byl přijat podle návrhu, který byl téměř identický s návrhem, který byl parlamentem zamítnut již na jaře roku 2005 a je extenzivnější i než všechny předcházející, rovněž zamítnuté návrhy” (Václav Klaus 16. 2. 2006). K němu se připojila pouze konzervativní, katolická a extremistická veřejnost. 21
15. března 2006 bylo veto prezidenta přehlasováno a zákon o registrovaném partnerství vstoupil v platnost 1. července 2006. Po schválení registrovaného partnerství se pozice homosexuálů v České republice upevnila. Argumenty uváděné proti registrovanému partnerství se nesplnily. Nebyla podkopána ani důležitost rodiny, ani morální vývoj dětí (Colour planet, 2010).
4.7 Registrované partnerství v evropských státech První zemí, která přijala zákon o registrovaném partnerství, bylo Dánsko. Mnohé země se tím inspirovaly a přijaly zákon podobný. Existující modelové varianty registrovaného partnerství: •
severský model;
•
nizozemský model – radikálnější;
•
francouzský model – mírnější.
4.7.1.
Severský model
V Dánsku zákon o registrovaném partnerství vstoupil v účinnost 11. října 1989. V první verzi zákona nebylo párům umožněno adoptovat děti a registrované partnerství mohli uzavřít jen občané Dánska. Od roku 1999 však mohou registrované partnerství v Dánsku uzavřít i cizinci, kteří se na území Dánska zdržují minimálně 2 roky. Zároveň je možnost adoptovat děti druhého partnera. Od 15. června 2012 umožňuje Dánsko homosexuální sňatky. Lesbickým ženám je zakázán přístup k metodám asistované reprodukce. Norsko přijalo institut registrovaného partnerství jako druhé v pořadí v roce 1993. Zákon byl zčásti připraven podle dánského vzoru, „Od ledna 2009 umožňuje Norsko homosexuálním párům uzavírat sňatky a staví je na stejnou úroveň s heterosexuálními páry, i pokud jde o adopce dětí nebo právo na umělé oplodnění” (Ihned, 2013). Ve Švédsku je možné uzavřít registrované partnerství od roku 1995. Homosexuální páry mají od roku 2003 možnost adoptovat děti. „Od listopadu 2009 jim místní luteránská církev umožňuje i svatbu v kostele” (Ihned, 2013). Od roku 1999 ve Švédsku pracuje ombudsman, který má na starosti pouze otázky týkající se sexuální diskriminace. Finsko zákon o registrovaném partnerství přijalo v září 2001. Homosexuální páry nemohou adoptovat děti. V Německu mohou homosexuálové uzavírat registrované partnerství od srpna 2001. Partneři mohou např. užívat stejné příjmení, v oblasti dědictví mají stejná práva jako manželé, v soudním řízení jsou 22
oprávněni odmítnout svědčit proti sobě, v nemocnicích mají právo na informace o partnerovi. V případě úmrtí jednoho z partnerů přechází nájemní právo na druhého partnera. V oblasti sociálního a zdravotního pojištění se uplatňují stejné zákony jako pro manžele. Dále se severský model uplatňuje ještě na Islandu. Severským modelem jsou inspirovány i návrhy, které byly projednávány vládou ČR.
4.7.2.
Nizozemský model
Nizozemský model je v současnosti nejradikálnější, ruší společenské dogma, že manželství je záležitostí pouze heterosexuálních párů. V Nizozemí mohli od roku 1979 gayové a lesby uzavřít tzv. smlouvu o soužití. Od 1. dubna 2001 mohou homosexuální páry uzavřít manželství. Mohou adoptovat děti, adopce jsou umožněny i jednotlivcům. Od 1. 1. 2002 zde navíc platí zákon, který při narození dítěte sezdanému páru dvou žen zaručuje oběma ženám současně stejná rodičovská práva.
4.7.3.
Francouzský model
Francie byla první zemí, která za císaře Napoleona I. dekriminalizovala souhlasné homosexuální chování dospělých osob. Institut, který platil ve Francii od roku 1999 až dodnes, se jmenoval Pakt solidarity. Byl založen čistě na smluvním principu. Ještě před přijetím zákona o občanském Paktu solidarity některá francouzská města vydávala heterosexuálním i homosexuálním partnerům, kteří spolu žili více než rok ve společné domácnosti, tzv. certifikáty o soužití, které partnerům zajišťovaly některá sociální práva. (Zvláštní, 2013). „V roce 2013 francouzský senát schválil zákon, který v zemi uzákonil manželství homosexuálů a povolil adopci pro partnery stejného pohlaví” (Pítrová, 2013). Belgie se donedávna řídila francouzským modelem. Dnes mají v Belgii homosexuální páry možnost uzavřít manželství (od roku 2003). Adopce dětí jim je umožněna od roku 2006. Oproti těmto státům ale existuje ještě spousta dalších zemí, které nemají ve svých právních řádech zakotvené žádné normy týkající se postavení homosexuálních párů. V Rakousku bylo ustanovení, které rozlišovalo věkovou hranici pro beztrestný sexuální styk u homosexuálů a heterosexuálů, zrušeno až v roce 2002. Ve Španělsku se mohou homosexuální páry registrovat jen ve čtyřech provinciích (například v Katalánsku), stejně je tomu i ve Švýcarsku. Velká Británie nemá doposud žádnou legislativu týkající se této otázky, ač politická situace zejména co se týká složení vlády je v tomto směru teoreticky spíše příznivá. V některých oblastech jsou však homosexuálním párům přiznávány výhody podobné manželům respektive nesezdaným 23
heterosexuálním párům (jedná se například o otázku společného práva k užívání bytu či některých daňových otázek). (Zvláštní, 2013). „Ve Velké Británii poslanci parlamentu v prvním kole hlasování podpořili manželství homosexuálů. Zákon má od roku 2014 umožnit gayům a lesbám uzavírat církevní i občanské sňatky, případně převést již uzavřená registrovaná partnerství na řádná manželství. Velmi odmítavý postoj ke sňatkům v kostelích dávají najevo i hlavní církve v Anglii a Walesu, tedy anglikánská a katolická” (Ihned, 2013). Na Slovensku prováděli v roce 1995 průzkum veřejného mínění a zjistili, že Slováci jsou k homosexuálnímu partnerství méně tolerantní než lidé v České republice. Na Slovensku „odmítlo homosexuální partnerství 77 % respondentů, přičemž 81 % respondentů navíc nesouhlasí s adopcí dětí homosexuálním párům” (Tománek, 2012, s. 57). Možnost uzavřít partnerství nemají homosexuálové dále například v Maďarsku, Itálii, Slovensku, Rumunsku, v Bulharsku je homosexualita trestná. Průzkum veřejného mínění na téma homosexualita se konal na Slovensku v roce 2005. Vyjadřovali se lidé ze Slovenska, Polska, Maďarska a České republiky. Údaje pocházejí z října 2005 a výzkum provádělo Centrum pro výzkum veřejného mínění a výzkumné agentury Georg a Focus. Tyto údaje publikoval deník SME 1. prosince 2005. Podle výzkumu by „právo na svatbu homosexuálním párům dopřálo 42 % Čechů, 25 % Maďarů, Slováků by to bylo 24 % a nejméně by právo na svatbu dopřáli homosexuálům v Polsku, kde by to bylo pouze 21 % Poláků. Z výzkumu je patrné, že veřejnost je přístupnější ke svazkům registrovaného partnerství. S registrovaným partnerstvím by souhlasilo 62 % Čechů, Slováků by to bylo 39 %. 42 % Poláků by souhlasilo s registrovaným partnerstvím a Maďarů 36 %. S adopcí dětí homosexuály souhlasí 26 % Maďarů, Čechů by souhlasilo 18 %, 14 % Slováků a Poláků by to bylo 9 %. 43 % Čechů má osobní zkušenost s homosexuálem, popřípadě zná homosexuální ženu nebo muže, u Slováků je to 30 %; 14 % u Poláků a 8 % u Maďarů zná homosexuálního muže či ženu” (Queering, 2005).
24
5. Faktory ovlivňující sexuální orientaci Nikde ve světě nebyly sexuální varianty prozkoumány natolik, aby společnost obdržela uspokojivé odpovědi příčin jejich vzniku. Nejvíce se diskutuje o genetické dispozici, o vlivu na vývoj jedince v prenatálním období, o tom, jaký vliv má prostředí na vývoj jedince a o teorii svedení.
5.1 Genetické dispozice Janošová (2000, s. 25) „poukazuje na objevy z předválečných let v genetické oblasti, které upozorňují na častější výskyt homosexuálních jedinců v příbuzenstvu”. „H. Ellis objevil u 39 % svých pacientů příbuzného se stejnou orientací. Podobně Henry, který nalezl ve 14 případech ze 40 vyšetřovaných alespoň jednoho dalšího homosexuálního člena. Jednalo se o 10,6 % homosexuálně orientovaných bratrů a 7,7 % sester. Mezi dalšími příbuznými bylo 12 homosexuálních strýců a tet, přičemž 11 z nich pocházelo z mateřské linie příbuzenstva” (Janošová, 2000, s. 25). Na základě těchto zjištění se začalo předpokládat, že „homosexuální zaměření je dědičně větší ze strany matky než ze strany otce” (Freund, 1962, s. 164). „V jiném výzkumu se shodná homosexuální orientace vyskytuje častěji u sester lesbických respondentek. U homosexuálních mužů byl naopak zjištěn pouze nepatrně větší počet takto zaměřených bratrů. Vědci z Národního ústavu pro výzkum rakoviny v USA zjistili, že na hrotu dlouhého raménka pohlavního chromozomu X v oblasti označované Xq28, se pravděpodobně nachází gen nebo geny zodpovědné za homosexuální orientaci” (Janošová, 2000, s. 25–26). Homosexualita se v některých rodinách hromadí, z čehož je možné usuzovat na vliv genetické složky. Homosexuální ženy mají o 10 % více homosexuálních sester ve srovnání s heterosexuálními ženami, naproti tomu homosexuální muži mají o 15 % více homosexuálních bratrů ve srovnání s heterosexuály. U sourozenců opačného pohlaví je výskyt homosexuální orientace sice menší, ale není zanedbatelný. Mužská homosexualita se v některých rodinách vyskytuje mezi bratry, strýci a bratranci častěji, než je tomu v ostatní populaci. Tito homosexuální muži bývají navíc častěji spřízněni po mateřské linii než po otcovské. To naznačuje, že geny ovlivňující sexuální orientaci se mohou nacházet na chromozomu X. Odlišná sexuální orientace u žen se vyskytuje častěji u ženských příbuzných po otcovské linii.
25
5.2 Vliv vývoje jedince v prenatálním období Na začátku nitroděložního vývoje se lidský zárodek vyvíjí jako mužský i ženský. Přibližně v 6. týdnu se začínají rozlišovat mužské a ženské pohlavní žlázy. V tuto dobu přítomnost chromozómu Y způsobí, že se pohlavní žlázy začnou vyvíjet mužským směrem. Pokud se vliv chromozómu Y neuplatní, pak se společný základ začne vyvíjet ženským směrem. Formování centrálního nervového systému a center mezimozku, probíhá mezi 4.–6. měsícem prenatálního vývoje. „L. Kaplan se zabýval měřením testosteronu u prenatálního plodu ve 13 až 15 týdnu těhotenství. U plodů výlučně heterosexuálních mužů zjistil v průměru 350 ng testosteronu/ dl, kdežto budoucí výlučně homosexuální muži nepřekročili ani v jednom případě hladinu 200 ng testosteronu/ dl. U budoucích heterosexuálních žen se pohybovalo množství testosteronu do úrovně 50 ng/dla u homosexuálních žen byla hladina testosteronu100 ng/dl a vyšší” (Janošová, 2000, s 28). V knize Třetí pohlaví od Brzka a Pondělíčkové-Mašlové (1992) se poukazuje na výzkum endokrinologa Dőrnera, který zjistil u mužů narozených v roce 1945 větší výskyt homosexuality. Gravidní matky těchto mužů byly na konci války vystaveny velkému stresu. Tyto výsledky však nebyly žádným jiným výzkumem potvrzeny.
5.3 Vlivy prostředí a výchovy Pondělíček (1996) píše o příčinách vzniku homosexuality z psychologického hlediska. Ve svých anamnézách zjišťuje častá rodinná napětí či konflikty. V knize Tři stupně odtajnění se zmiňuje i o rozvratu rodinných poměrů, oidipovském komplexu, narušeném obrazu matky či odmítavé charakteristice otce. Tyto názory jsou však nesourodé a nabízejí se zde i neprokazatelné interpretace. Podle některých výzkumů je „homosexuální muž v dětství velice silně fixován na matku, jelikož otcové neplnili příliš dobře rodičovskou funkci a syny byli jakožto vzor odmítnuti. Tento deficit si podle Moberlyové muži vynahrazují v dospělém věku a hledají náhradu. Ovšem v tomto výzkumu se nezapomíná ani na fakt, že v podobném prostředí vyrůstá i jistá část heterosexuálních mužů” (Janošová, 2000, s 28). Nesmíme ovšem zapomenout na ženy. „Dívky se v mnohém projevují chlapecky. Nejlépe se cítí v kalhotách, často hrají fotbal, s kluky na kluzišti hokej, perou se s nimi. V okolí se o takovýchto holčičkách říká, že se měly narodit jako kluci. V pubertě se pak u nich objevují něžné city k ženám. Jejich chování je v okolí přijímáno spíše jako další 26
projev neslušnosti a ne jako odchylná sexuální orientace” (Brzek, PondělíčkováMašlová, 1992, s 37).
5.4 Teorie svedení Teorie svedení poukazuje na svedení v období dospívání. Tato teorie vychází z předpokladu, že homosexuální nebo heterosexuální orientaci změníme sexuálním chováním. Je ovšem prokázáno, že homosexualitu nelze získat špatným výchovným a sociálním působením a Janošová (2000) se k teorii svedení vyjadřuje jako ke starší, v medicínských a psychologických kruzích se zavrhuje. Tůma (1996) připouští vliv negativního sexuálního zážitku na vznik homosexuální orientace. Dívky, které se v období psychického dozrávání setkaly s pohlavním zneužitím, se podle něj často stanou prostitutkami nebo lesbičkami. Podle této teorie vzniká odpor k mužům.
27
6. Léčení homosexuality Dokud vědci nezjistili, že homosexualita je vrozená a že se nedá léčit, hledali způsoby vyléčení. Největší vzestup této tendence nastal po druhé světové válce. Prvotní snaha o léčení homosexuality byla velice drastická, postupem času se však veřejnost k léčbě homosexuality začala stavět stále skeptičtěji.
6.1 Metoda averzivní Averzivní metoda vycházela z představy, že homosexualita se dá naučit, a proto i odnaučit. Lékaři se proto snažili homosexuální prožitky pacienta spojovat s nepříjemnými prožitky a naopak. Homosexuálním pacientům byly promítány scény nebo jim byly ukázány obrázky, pro ně vzrušující. Současně jim byly podávány léky, které vyvolávaly zvracení. Také byl homosexuálním pacientům pouštěn do těla elektrický proud, který působil bolest. Lékaři předpokládali, že tímto mučením se nepříjemné pocity spojí s homosexuálními prožitky a homosexuální orientace se jim zoškliví. Po odeznění nevolnosti jim byly ukazovány obrázky či pouštěny filmy s heterosexuální tématikou. O tuto léčbu se pokoušel Kurt Freund, který nedosáhl žádných léčebných výsledků. Po zhodnocení svých léčebných výsledků se stal odpůrcem jakéhokoliv léčení. K. Freund prosadil, aby homosexualita přestala být trestná a své pacienty vedl k přijmutí své sexuální orientace. Od léčení homosexuality averzivní terapií postupně opouštěl celý svět.
6.2 Kastrace Kastrace je vyoperování varlat. O tuto metodu se někteří homosexuální pacienti snažili a doufali, že tento způsob jim pomůže od komplikací souvisejících s homosexualitou. Ovšem ani od kastrace se nedá čekat změna orientace ale pouze „významný pokles síly pohlavního pudu a tím jeho snazší ovladatelnost” (Brzek, Pondělíčková-Mašlová, 1992, s. 62).
6.3 Dőrnerova metoda Dőrner doporučoval zjišťovat pohlaví plodu v matce. Matkám s mužským plodem byl podáván mužský hormon a matkám s ženským hormonem byl podáván antihormon,
28
pro vyloučení mužských hormonů. Mezi odborníky se začala vyskytovat obava z narušení vývoje plodu a tato metoda léčby homosexuality byla zamítnuta.
6.4 Stereoaktické metody Stereoaktickou metodou se chirurgicky léčily sexuální deviace, mezi nimi i homosexualita. Stereoaktickou metodou se „rozrušila malá, funkčně významná část mozkové tkáně, aniž se při tom poškodila další oblast mozku” (Brzek, PondělíčkováMašlová, 1992, s. 61). V ojedinělých případech se operace zdařila a pacientovi se skutečně změnila sexuální orientace. Ovšem při této operaci docházelo k vysoké úmrtnosti nebo zmrzačení pacienta. Tato operace se z etických důvodů nedělá, i kdyby se jednalo o sexuální deviaci.
6.5 Psychoanalytická metoda Psychoanalytická metoda se rozšířila koncem 60. a začátkem 70. let minulého století. Při této metodě se pacientovi podávala droga LSD. Pacientovi se vyvolávaly fantazie, při kterých se měl odreagovat z případných špatných zážitků, které měl v dětství. Mělo dojít k odstranění jejich následků pro současný život a tím změnit sexuální orientaci z homosexuální na heterosexuální. Zprávy o změně sexuální orientace při podávání LSD byly sporné. V některých případech docházelo k duševním poruchám pacientů, proto byla léčba starší psychoanalytickou metodou zastavena a LSD se pro další výzkum přestalo vyrábět.
6.6 Pokus o adaptaci v současnosti Někteří homosexuálové mají velikou touhu po rodičovství. Kvůli výhodám, které poskytuje manželství, se pokoušejí vzdát své preferované sexuální orientace a snaží se o heterosexuální vztah. „Malé procento úspěšnosti lze docílit u jedinců s částečnou bisexuální orientací, kteří mají velkou motivaci a silnou vůli” (Janošová, 2000, s. 32). V pokusu o adaptaci se nejedná o žádnou léčbu homosexuality, protože u „manželsky adaptovaného člověka zůstane zachován sklon být vzrušován osobami stejného pohlaví” (Brzek, Pondělíčková-Mašlová, 1992, s. 62–63). Pokud by došlo k maladaptaci (špatná adaptace), může nastat narušení psychického stavu člověka.
29
7. Coming out „Coming out je proces, při kterém se člověk vnitřně vyrovnává se svoji menšinovou pohlavní identitou, nebo sexuální orientací (tzv. vnitřní coming out) a začne svůj život žít v souladu s touto skutečností (tzv. vnější coming out). Úžeji se termín chápe jako svěření se blízkým osobám, případně veřejnosti se svou sexualitou” (Transsexualita, 2013). Každý člověk, bez rozdílu sexuální orientace, prožívá svůj coming out. V tuto dobu začíná vnímat sebe sama. Tento proces začíná v období puberty, adolescence nebo až později v průběhu života. Někdy je to způsobeno tím, že si člověk vezme příklad z předchozí generace a až později pochopí, že toto chování mu není nijak blízké a necítí se šťastný. Proces, kdy člověk sexuálně dozrává, je u žen pomalejší než u mužů. Žena bývá často plna touhy po dítěti a radosti z narození potomka. Výzkum provedený v České republice naznačuje „odlišné uvědomění sexuální orientace, které nastává u homosexuálních žen nejčastěji ve věku 15–25 let (57 % dotázaných), dochází k němu však někdy i v 35–40 letech” (Janošová, 2000, s. 20). U mužů dochází k uvědomování sexuální orientace v období puberty „tehdy dochází k bouřlivým hormonálním změnám, které startují jejich sexualitu. Ty se projeví erotickými sny, fantaziemi, zejména při onanii. Přesto mnoho homosexuálních mužů své touhy dokáže potlačit a neuvědomuje si je. Jejich zaměření se pak může projevit až ve zralém věku, když jsou třeba ženatí a otcové rodin” (Procházka, 2002, s. 6). 7.1 Stádia comming outu Stehlíková, Šimurda a Hromada (1995, s. 17), rozdělují coming out na dvě hlavní fáze, které ještě dále dělí do pěti bodů. „1. Zjištění skutečností o svém zaměření a její akceptace: a) precoming out; b) vlastní coming out. 2. Uspořádání života v jejím souladu: c) fáze explorace; d) fáze partnerství; e) fáze integrace. ”
Celý coming out probíhá v několika základních fázích, které se mohou prolínat. Ve většině případů k prolínání také dochází. 30
1.
Precoming out – ve fázi precoming outu si jedinec uvědomuje vlastní odlišnost,
ale nepojmenovává ji. Často se již v dětství projevuje jeho takzvaná změněná pohlavní identita. 2.
Vlastní coming out – jedinec si uvědomuje svoji odlišnou sexuální orientaci. S
touto orientací se nedokáže ztotožnit a odmítá ji. Jedinec se chová bisexuálně a homosexuální vztah považuje pouze za přechod. V dalším období dochází k přiznání svojí sexuální orientace sobě samému. Nejtěžší fází bývá svěření se se svojí homosexuální orientací rodině. 3.
Fáze explorace – ve fázi explorace dochází u jedince k experimentování s
novou uvědomovanou sexuální identitou. Jedinec navazuje nové sexuální vztahy, i když tyto vztahy nebývají nijak citově hluboké. 4.
Fáze partnerství – ve fázi partnerství homosexuální jedinec navazuje první
homosexuální vztahy, dochází ke sladění sexuální orientace a citových vztahů. Stále však přetrvává nedůvěra ve vztah a další budoucnost. 5.
Fáze integrace – ve fázi integrace dochází k integraci osobnosti a začlenění
sexuální orientace do běžného života (Weiss a kol., 2010).
7.2 Prožívání a důsledky coming outu Téměř žádný homosexuál není nadšený, když zjistí svojí sexuální orientaci. Dříve chodili homosexuálové k lékaři, aby byla jejich sexuální orientace vyléčena, což bylo a je nereálné, sexuální orientaci nemůžeme vyléčit (viz kapitola 5). Homosexuál, který prochází coming outem, bojuje se svým sebevědomím a často se může stát, že je zklamán sám ze sebe, protože ví, jak se k homosexualitě staví okolí. Avšak na spokojeném a nenarušeném vývoji člověka se ve velké míře podílí rodina. „Dokáží-li vlastní rodiče přijmout své dítě takové, jaké je, je to veliký životní vklad. Pokud se rodiče ke svému dítěti nesnaží chovat nepřátelsky, při zjištění homosexuality a naopak se snaží chápat jeho obtíže, vstupuje homosexuál na svou složitou životní dráhu daleko připravenější po stránce psychické i sociální (Brzek, Pondělíčková-Mašlová, 1992, s. 70). V roce 1997 J. Talandová udělala výzkum, kdy „české lesbické ženy považují za nejobtížnější část coming outu právě sdělení rodičům” (Janošová, 2000, s. 22). Tento výsledek uvedlo 52 % dotázaných, 15 % jich odpovědělo, že rodiče jim byli velikou
31
oporou. Na postoji rodičů se nepodílí výše vzdělání, inteligence ale určitě záleží na kvalitě vztahů uvnitř rodiny. Naopak nejvíce pomáhají přátelé. V průběhu coming outu může docházet k depresivním stavům, kdy jediné východisko vidí homosexuálové v manželství s osobou opačného pohlaví. Pokud takto postižený člověk nevyhledá lékařskou pomoc a nezačne se léčit, může dojít až k pokusům o sebevraždu. „Téměř všichni, kteří se pokusili o sebevraždu, si uvědomili svoji sexuální orientaci, ale už nikdy nepřijali kladně svou homosexuální totožnost” (Janošová, 2000, s. 23). Ve chvíli, kdy si homosexuál uvědomí svoji orientaci, začne si uspořádávat svůj život. „Důsledky procesu coming outu se netýkají pouze volby partnera, ale člověk se stává součástí menšiny. Tato menšina do značné míry ovlivňuje celý životní styl. Identita spojuje jedince se sociálním světem, pokud jedinec změní identitu, změní se i vztahy s lidmi a celou společností. Člověk s odlišnou sexuální orientací získává jinou pozici ve společnosti, než když byl považován za heterosexuála. Člověk zjišťuje, že kultura, ve které vyrůstal, je do značné míry irelevantní jeho potřebám. Normy, tradice a hodnoty této kultury předpokládají heterosexualitu. Coming out znamená také ztrátu sociálních a kulturních vazeb, hledání nové komunity lidí s podobnou identitou a osvojení si norem, hodnot a tradic této komunity” (Ondrisová a kol., 2002, s. 63).
32
8. Registrované partnerství „Registrované partnerství (dále jen „partnerství“) je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 239/2008 Sb. (dále jen „zákon o partnerství“). Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Prohlášení se činí před matrikářem na základě otázky, položené těmto osobám, zda chtějí spolu vstoupit do partnerství. Před učiněním prohlášení výslovně uvedou, že jim nejsou známy okolnosti vylučující vstup do partnerství. Protokol, který se o prohlášení sepisuje, podepisují osoby vstupující do partnerství, matrikář, tlumočník, je-li jeho přítomnost nutná. Partnerství se zapíše do knihy registrovaného partnerství” (Ministerstvo, 2010).
8.1 Práva a povinnosti „Partnerství vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Do partnerství může vstoupit každý, komu to zákon nezakazuje. Podmínkou vstupu do partnerství je, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky. Partneři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva. O záležitostech partnerského soužití rozhodují oba partneři společně. Partner je oprávněn zastupovat druhého partnera v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Partneři mají vzájemnou vyživovací povinnost. Pokud bylo partnerské soužití zrušeno, může bývalý partner, který není schopen se sám živit, žádat od bývalého partnera, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Existence partnerství není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti partnera vůči jeho dítěti ani překážkou svěření jeho dítěte do jeho výchovy” (Zákon o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, 2006).
8.2 Adopce Adopce je situace, kdy dospělý člověk (18 let) přijme cizí dítě za vlastní. V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. 33
„Průzkum agentury Median pro MF DNES ukázal, že v Česku prudce stoupá tolerance vůči homosexuálním párům. Dokonce i k těm, které vychovávají děti. Přestože v podpoře adopcí dětí homosexuálními páry jsou Češi rezervovanější než k registrovanému partnerství, souhlasí s nimi už 42 % oslovených. Odpůrců je sotva třetina. Posun Čechů k toleranci adopcí dětí rodiči stejného pohlaví je značný. Potvrzuje to i průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění. Zatímco v roce 2007 se pro adopce vyjádřilo jen 22 % lidí, v roce 2011 byla pro, už zhruba třetina” (Karásková, 2012).
Individuální adopce Individuální adopce představuje situaci, kdy jednotlivec adoptuje dítě, kterému není biologickým rodičem. Toto dítě adoptuje individuálně jako osoba, nikoliv s partnerem nebo partnerkou. Například muž a žena v heterosexuálním manželství mají právo adoptovat dítě samostatně, pouze musí mít souhlas manžela či manželky. Naproti tomu u registrovaného páru se situace zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesby vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně.
Společná adopce U společné adopce se rodiči stávají oba partneři, může se jednat o pár heterosexuální, či homosexuální. Společná adopce není v České republice povolena ani u nesezdaného heterosexuálního vztahu. Společnou adopci mají povoleny homosexuální páry v Belgii, Španělsku, Nizozemí, ve Velké Británii, Švédsku, nově i ve Francii.
Právo adoptovat dítě svého partnera či partnerky Manžel nebo manželka mohou adoptovat dítě svého manžela či manželky. V Belgii, Dánsku, Německu, Norsku, Islandu, Nizozemí, Španělsku, Švédsku a Velké Británii mají toto právo i partneři a partnerky ve svazku homosexuálů. Je to z důvodu právních. V dítěti to posiluje jistotu, že i když se partnerství rozpadne, tento rodič zůstane rodičem i v právním smyslu. V České republice páry ve stejnopohlavním svazku toto právo nemají. Partner či partnerka se na výchově podílejí řadu let. Pokud biologický rodič zemře, nebo se vztah rozpadne, může nastat situace, kdy se v případě úmrtí dostane dítě do rodiny biologického rodiče a veškeré svazky s člověkem, který se o něj řadu let staral, mohou být zpřetrhány. V případě rozpadu partnerství může biologický rodič bránit v kontaktu s nebiologickým partnerem. 34
9. Postoje a chování k lidem s minoritní sexuální orientací Jak uvádí Linhartová (1998, s. 36) „postoj se většinou vymezuje jako relativně ustálená tendence reagovat charakteristickým způsobem na určité podněty. Jedná se o relativně ustálený systém pozitivních nebo negativních hodnocení určitých předmětů, jevů, situací a osob. Názor je postoj, v němž převládá představa o něčem. Smýšlení je postoj, v němž převládá racionální složka, iracionální složka převládá u víry. Dělení postojů: •
Přesvědčení – je postoj, ve kterém převládá kognitivní (poznávací,
vědomostní) složka. Vždy se utváří vědomě. •
Předsudek – je takový postoj, ve kterém převládá iracionální
(rozumovými argumenty nepodložená) složka. Je obvykle zaměřen proti někomu nebo něčemu bez přesvědčivých logických argumentů”. Postoj se může vytvářet vlivem zkušeností, které člověk zažije za celý život. Postoje vznikají důsledkem reakcí, chování, dojmů a cítěním. Významná úloha při vytváření postojů je napodobování a přebírání rolí. Postoje velice ovlivňují vzdělávací prostředky, které dokážou ovlivnit mínění velké skupiny. Postoje se utváří také napodobováním rodičů.
Podle Kohoutek (2008) postoje „nejsou člověku primárně vrozeny, nýbrž se u něho vytvářejí jako důsledek sociální determinace v průběhu ontogeneze. Utváření a formování postojů, názorů a předsudků probíhá v rámci celé řady skupin, jichž je člověk členem. Na utváření postojů působí také masové sdělovací prostředky. Postoje jsou hodně vázané na skupinové mínění a vytvářejí se ve skupinových interakcích. V dětském věku mají postoje široký, obecný charakter, později dochází k jejich diferencování a současně k seskupování v určité trsy, soubory postojů. Tomuto seskupování postojů se říká postojová integrace. Postoje mají určitý směr, určitou intenzitu a vliv na konání. Mohou být kladné, záporné, stabilní, labilní, snadno narušitelné, ovlivňující chování člověka výrazně nebo nevýrazně. Postojům se člověk učí od ostatních lidí a skupin. Často se přizpůsobujeme, protože si přejeme, abychom byli přijímáni určitým člověkem nebo skupinou. Osvojujeme si proto postoje, které zaujímá daný člověk nebo členové skupiny, abychom se cítili být akceptováni. Přítomnost jiných lidí vždy nějak mění naše chování, když vyjadřujeme své postoje.
35
Člověk tedy vždy nevyjadřuje navenek svůj pravý, vlastní a ryzí vztah, ale vyjadřuje postoj, který je považován za sociálně žádoucí nebo o kterém se domnívá, že je či bude v dané společnosti preferován”. V didaktice afektivní (výchovné) cíle sledují vytváření postojů, hodnot, názorů, stanovisek a tvoření hodnotové orientace. Kognitivní (poznávací) cíle směřují k osvojování poznatků a cílů. Psychomotorické (výcvikové) cíle sledují dosažení psychomotorických dovedností.
9.1 Formování postojů v rodině Rodina bývá ve formování postojů první sociální skupinou, která učí dítě osvojování různých činností, přejímá sociální role. Rodina dítěti předává normy a hodnoty společnosti, které pak dítě přijímá za své. Rodina je předpokladem pro vzdělávání takzvanou školou života.
9.2 Formování postojů ve škole V současné době mají školy Rámcové vzdělávací programy a v nich „povinná průřezová témata, která se zaměřují na aktuální otázky současného světa, jsou důležitým formativním prvkem vzdělávání, vytvářejí příležitost pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci. Pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot” (Vališová, Kasíková, 2011, s. 290). Průřezová témata jsou povinnou součástí vzdělávání a mohou se zabývat jednotlivými tématy, jako je osobní a sociální výchova, výchova demokratického občana, environmentální výchova… Aby se zabránilo rozšíření homofobie ve škole, je nutné o problematice s žáky mluvit, předcházet nebezpečným konfliktům a zajistit rovnocenné chování pro všechny osoby bez rozdílu sexuální orientace a pohlaví. Pokud škola správně plní potírání homofobie, pomáhá dívkám a chlapcům s homosexuální orientací nebo při jejich hledání sexuální orientace s pocitem bezpečí popřípadě respektu.
9.3 Postoje lidí v České republice k homosexuálům Jak uvádí Weiss a Zvěřina (2001), zkoumání postojů obyvatel k sexuálním otázkám je součástí téměř všech výzkumů sexuálního chování populace.
36
V České republice byl v roce 2008 realizován ojedinělý výzkum, který zjišťoval, jak často jsou diskriminováni gayové, lesbičky a bisexuální lidé po dobu pěti let. Výzkumu se zúčastnilo 496 respondentů, z toho 330 jich v tuto dobu navštěvovalo nějakou školu. 21 % lidí uvedlo, že byli šikanováni z důvodu, že se o nich vědělo nebo předpokládalo, že jsou jinak než heterosexuálně orientovaní. Tento problém mělo 25 % mužů a 13 % žen. Ovšem je nutné zmínit, že v tomto souboru respondentů převažují jedinci, kteří v posledních pěti letech chodili pouze na vysokou školu. Ovšem studenti, kteří navštěvovali v posledních pěti letech základní nebo střední školu, mají jiné zkušenosti. Zkušenosti s obtěžováním nebo diskriminací má 34 % respondentů. To nám ukazuje na problém homofobie na druhém stupni základních škol a středních škol. Tyto výsledky jsou velice alarmující a ukazují, že se nejedná o nějaký okrajový problém. Podle tohoto výzkumu je zřejmé, že se v populaci vyskytuje nepřátelská reakce na informaci o jiné sexuální orientaci než heterosexuální. Z tohoto výzkumu je zřejmé, že informovat okolí o životě sexuálních minorit je smysluplné a je velice důležité, že se o tomto problému začíná veřejně mluvit (Poradna, 2009). V České republice je evidováno jen několik průzkumů veřejného mínění na téma postavení gayů a lesbických žen ve společnosti. Jsou to např. Sociologický ústav AVČR (1988), Tuček a Holub (1994) a Weiss a kol.(1999). Na podzim roku 2002 začala GLiga připravovat vlastní průzkum. Ke spolupráci byli přizváni studenti sociologie z Ostravy a Brna. Pro průzkum byl sestaven dotazník s 10 otázkami a ty se zabývaly čtyřmi základními tématy. Celkový počet respondentů byl 630 osob, z toho bylo 296 mužů a 334 žen ve věku od 15 let. První otázka zněla, zda je důležitý zákon o registrovaném partnerství. Souhlasně se vyjádřilo 76 % dotázaných, 22 % záporně a 1 % dotázaných nevědělo. Další otázka zněla, zda mají respondenti nějakého homosexuála v rodině. Kladně odpovědělo 7 % a 16 % si nebylo jisto. Třetí otázka zněla, co je podle nich homosexualita. 52 % uvedlo, že vztah osob téhož pohlaví na stejné úrovni jako heterosexuální, 11 % uvedlo, že homosexualita je odsouzeníhodná porucha, 16 % uvedlo, že se jedná o vztah založen výhradně na sexuálních potřebách. V dotazníku vyšlo najevo zajímavé zjištění, že homosexuální učitelé mohou ovlivňovat názor dítěte; budou dítě vychovávat k homosexualitě, k obrazu svému. Nebezpečná je prý také "snaha navázat kontakt s dítětem". Podle 10 % dotázaných jsou zřejmě všechny lesbické učitelky a všichni vyučující gayové pedofilní, nebo vyjádřili jako hlavní své obavy ze zneužití dítěte. Neuvěřitelných 70 % se obává, že gayové a lesbičky ve
37
školství budou nějakým způsobem exhibovat a tím ohrožovat mravní výchovu mládeže” (Kaňka, Štěpánová, Bretl, 2005).
9.4 Postoje k homosexualitě ve světě Největší názorová rozdílnost panuje mezi evropskými státy především v postoji k homosexualitě. Odmítavý postoj k homosexualitě převažuje v Ázerbajdžánu, Maďarsku, Albánii a Černé Hoře. Nejvíce přijímaná je homosexualita v Nizozemsku, Švédsku, Dánsku a na Islandu (Getsemany, 2006).
9.5 Homofobní chování na Českých školách „Homofobie je obava z homosexuality a homosexuálních osob, která může vést k pocitům odporu, nepřátelství až nenávisti a může se stát základem pro odmítající, zesměšňující či ubližující chování vůči homosexuálním lidem, nebo vůči lidem, u nichž je homosexualita předpokládána” (Smetáčková, Braun, 2009, s. 9). Homofobie je nebezpečná a vytváří nepřátelství vůči lidem, kteří nejsou heterosexuálně orientovaní. Pokud se však začne vyskytovat ve škole mezi žáky nebo učiteli, jde o velice nebezpečný jev. Škola by měla být místem klidu, tolerance a respektování individualit člověka. Žáci by měli chodit do školy s pocitem bezpečí a jakékoliv narušení značí o špatném plnění školy své úlohy. Zde je předloženo pár příkladů homofobního chování ve školách: „Děti stojí frontu na oběd. V zadní části dojde ke strkanici, která způsobí řetězovou reakci. Děti ztrácejí rovnováhu a některé na sebe začínají padat. Jeden chlapec zakolísá a celou vahou spadne na spolužáka před sebou. Ten se otočí a nasupeně říká: „Co děláš?! Jsi snad buzna, nebo co?” Dívky se při převlékání baví o starších spolužačkách z 9. třídy, které měly hodinu před nimi a se kterými se v šatně střídaly. Jednu z nich s despektem komentují: „Ona si snad ani neholí nohy. Není divná?” – „Je, možná je to lesba.” (Smetáčková, Braun, 2009, s. 12). Takovéto a jiné situace, které narážejí na sexuální orientaci, je možné ve škole potkat. Některé poznámky jsou vypuštěné cíleně a mají dotyčnému ublížit. Někdy může jít o zdánlivě nevinné komentáře, které u přítomných vyvolávají nepříjemný pocit. Takovéto situace potkáváme nejčastěji na druhém stupni základních a středních škol. Na školách stále panuje atmosféra přehlížení a málokterý učitel se nad vtipnými
38
poznámkami nebo cílenými řečmi a obrázky pozastaví a se žáky o nich diskutuje. Většinou je pedagog přejde mlčením, nebo se snaží celou situaci zlehčit. Pokud se tato situace vyskytuje, žáci mohou dojít k závěru, že mluví pravdu, na určitého žáka/žačku se zaměří a tím může dojít k vzniku šikany. Šikanování má velice špatné důsledky na spokojenosti žáků ve škole. Žáci se s tímto problémem velice špatně vyrovnávají, ať jsou těmi, kterých se to týká, nebo těmi, kteří tomu ve škole jen přihlížejí a mají strach z odporu, aby se pohled šikanujících neotočil i na ně. Pokud se učitel s takovýmto problémem homofobie setká, neměl by váhat zasáhnout včas. Pokud s tímto problémem nemá zkušenosti a neví jak situaci řešit, nesmí váhat o celém problému informovat školního psychologa, který už ví, jak správně postupovat. Nesmíme zapomínat na samotné klima mezi vyučujícími a studenty navzájem. Učitelé si často myslí, že sexualita patří pouze do rodinné nebo občanské výchovy a pokud na téma sexualita dojde v jiném předmětu, snaží se tento problém přejít i přes vznesení dotazu. Učitel, který se zabývá sexuální výchovou, musí přejít všechen stud a nesmí být zaskočen žádnou otázkou. Naši studenti jsou velice zvídaví a rádi učitele přivádí do rozpaků. Platí pravidlo: „čím méně děti o sexualitě a sexuálních orientacích vědí, čím více to téma považují za společenské tabu, tím spíše vnímají všechny odchylky od heterosexuality jako nenormální” (Smetáčková, Braun, 2009, s. 21).
9.6 Příčiny homofobie „Naše společnost je uspořádána na principu, podle něhož jsou všichni lidé rozděleni na ženy a muže. Dále také většina věcí, barev, sociálních sfér, aktivit, zájmů hodnot atd. je spojována s ženami a feminitou nebo muži a maskulinitou” (Smetáčková, Braun, 2009, s. 17).
Muži a ženy se zásadně biologicky liší ve vlastnostech a
schopnostech. Ženy často pláčou, nevyznají se v mapách, více se věnují rodině, a pokud dostanou nějaký technický problém, většinou neví co si počít. Muži naopak mají technické myšlení, lépe se orientují, mají nadhled a nedokážou dělat více věcí naráz. I. Smetáčková a R. Braun (2009) ovšem podotýkají, že podle vědeckých výzkumů a reálného života se rozdíly mezi muži a ženami nemohou brát pouze podle biologie. Napříč celým světem a historií je taková různorodost mužů a žen, kteří mají charakteristiku opačného pohlaví, že v některých kulturách jsou vlastnosti žen přisuzovány mužům a naopak. To ukazuje na sociální rozdíly té které kultury. Pro představu takovéhoto rozdílu nám Oakleyová (2000) předkládá studii kmene 39
Čambulinů. „Ženy se blíží našemu ideálu mužství a muži naopak našemu stereotypu ženství. Ženy jsou sebevědomé, asertivní, praktické a panovačné. Muži jsou marniví, starostliví o druhé, zajímají se o umění, divadlo, o tisíc malicherných věcí a o drby. Nosí krásné ornamenty, nakupují, vytvářejí sošky, malují a tančí. Naproti tomu ženy si holí hlavy a chodí neozdobené. Tento kmen je jediná společnost, kde desetileté a jedenáctileté dívky jsou inteligentnější a podnikavější než chlapci. Myšlení malých chlapců, zhýčkaných, ale také škádlených, ublížených a opuštěných, je nesoustředěné a těkavé, neschopné s čímkoliv si poradit. V rozsáhlé oblasti Afriky typická žena sama sebe pokládá za hospodáře a obchodníka stejně jako za manželku a matku. Ženy mají volný pohyb mimo domov a hrají důležitou roli v politice. Roku 1929 ženy z kmene Ibo demonstrovaly proti zavedení přísných daní. K potlačení muselo být povoláno vojsko. Vláda podcenila nezávislost a osobní ambice pomužštěných žen, které po dlouhé tradici měly možnost definovat samu sebe a aktivizovat se mimo domov. Ve společnosti na jihovýchodním pobřeží Pacifiku mohou pouze muži nosit ve vlasech květiny a na páscích a rukávech aromatické květiny. Při oficiálním tanci je muž slavnostně oblečen a ozdoben. V tento okamžik jsou muži pokládáni za tak neodolatelné, že muži nemohou zůstat ani na okamžik sami kvůli nebezpečí, že je ženy svedou” (Oakleyová, 2000, s. 49–52). Odchylky vyvolávají pocit nedůvěry a strachu. V dřívějších dobách byla homosexualita považována za nemoc a zlo. Bohužel i v dnešní době se v myšlení lidí objevují předsudky o homosexuálních, bisexuálních a transsexuálních lidech. Naše společnost má v sobě zavedený přesný obraz toho, jak má vypadat správná žena a správný muž. Jakákoliv odchylka je vystavována posměchu, odmítání a ubližování.
40
II. Praktická část 10. Dotazníkový průzkum 10.1 Charakteristika dotazníku Dotazník se zabývá podmínkami života osob s homosexuální orientací v české společnosti. Této problematice je věnováno stále více pozornosti, proto jsou zde zjišťovány postoje žáků středních odborných škol k osobám s homosexuální orientací. V úvodu dotazníku byli studenti v krátkosti seznámeni s obsahem a podrobnostmi dotazníku. Dále byly napsány instrukce k vyplnění, přibližný čas, který je potřeba k vyplnění a poděkování. Dotazník obsahoval celkem 20 položek. Všechny položky umožňovaly zvolit pouze jednu odpověď. Položka 13 byla rozdělena na dvě části. Pokud by studenti zadali odpověď rozhodně ano, či spíše ano, měli uvést, jaké problémy by mohly studenta či studentku s homosexuální orientací čekat. V závěru dotazníku se nacházelo opětovné poděkování. Dotazník byl zkonstruován autorkou práce a plné znění se nachází v příloze bakalářské práce. Sběr dat proběhl na Střední škole zahradnické a technické v Litomyšli (dále jen SŠZaT) v dubnu 2013. Výzkumu se zúčastnilo 100 respondnetů, jejich výběr na dané škole byl náhodný a dobrovolný, odpovídali pouze ti studenti, kteří měli o vyplnění zájem. Pedagogové byli s dotazníkem předem seznámeni, popřípadě s některými odbornými výrazy. Sběr dat se uskutečnil ve všech ročnících a oborech v předmětu občanská výchova. SŠZaT poskytuje zahradnické vzdělání na třech úrovních vzdělávání, a to pro 500 studentů ve 22 třídách. Škola se tak stala největším centrem zahradnického vzdělávání v celé České republice.SŠZaT je jedinou zahradnickou školou v Pardubickém kraji. Škola klade důraz zejména na odbornou praxi, kterou zajišťuje ve vlastním areálu i v desítkách podniků a firem v celé České republice. Důležitou součástí výuky je i příprava a realizace řady grantů ať státních, či mezinárodních. Škola úzce spolupracuje se zahradnickými školami po celé Evropě, kam posílá studenty na odborné praxe a stáže. Studenti z jiných škol Evropy na oplátku jezdí do litomyšlské školy na odborné praxe. (Střední, 2013).
41
11.Výsledky šetření Jaké je vaše pohlaví? Cílem otázky bylo zjištění pohlaví respondentů. Celkový počet respondentů bylo 100, z toho odpovídajících mužů bylo 18 %. Počet žen, které odpovídaly, bylo 82 %. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 1. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 1. Tabulka 1 Pohlaví respondentů
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
muž
18
18
žena
82
82
100
100
Otázka č. 18
celkem
18% muž
žena
82%
Graf 1 Pohlaví respondentů
42
Kde bydlíte? Cílem otázky bylo zjistit, kde respondenti bydlí. Odpověď, bydlím na vesnici, si vybralo 63 % respondentů. 37 % respondentů zaškrtlo odpověď, že bydlí ve městě. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 2. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 2. Tabulka 2 Bydliště respondentů
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
na vesnici
63
63
ve městě
37
37
100
100
Otázka č. 17
celkem
na vesnici
37 %
ve městě
63 %
Graf 2 Bydliště respondentů
43
Jaký obor studujete? Cílem otázky bylo zjistit, jaký obor studenti studují. Studijní obor s maturitní zkouškou označilo 48 % respondentů. 6 % respondentů studuje učební obor s maturitní zkouškou. 46 % respondentů udalo, že studuje učební obor bez maturitní zkoušky. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 3. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 3. Tabulka 3 Studijní obor
absolutní četnost
relativní
ni
četnost fi[%]
studijní obor s maturitní zkouškou
48
48
učební obor s maturitní zkouškou
6
6
učební obor bez maturitní zkoušky
46
46
100
100
Otázka č. 20
celkem
studijní obor s maturitní zkouškou
46 %
48 % učební obor s maturitní zkouškou
učební obor bez maturitní zkoušky 6%
Tabulka 3 Studijní obor
44
Který ročník střední školy navštěvujete? Cílem otázky bylo zjistit, jaký ročník studenti navštěvují. 1. ročník navštěvuje 18 % respondentů. Odpověď druhý ročník označilo 33 % respondentů. 3. ročník zaškrtnulo 40 % respondentů. 9 % respondentů označilo, že navštěvuje 4. ročník. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 4. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 4. Tabulka 4 Studijní ročník respondentů
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
1. ročník
18
18
2. ročník
33
33
3. ročník
40
40
4. ročník
9
9
100
100
Otázka č. 19
celkem
9%
18 % 1. ročník 2. ročník 3. ročník
40 % 4. ročník 33 %
Graf 4 Studijní ročník respondentů
45
Zajímal/a jste se někdy o problematiku osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací)? Cílem otázky bylo zjistit, zda se respondenti někdy zajímali o problematiku minoritních sexuálních orientací. 14 % respondentů zvolilo odpověď ano, tato problematika mě zajímá. Možnost ne, ale tato problematika by mě zajímala, zvolilo 19 % respondentů. Největší počet respondentů se přiklání k názoru, že se o problematiku osob s minoritní sexuální orientací nezajímají a tato problematika je nezajímá. Podrobnější informace s absolutními a relativními četnostmi jsou uvedeny v Tabulce 5. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 5. Tabulka 5 Zájem o homosexuální problematiku
absolutní četnost
relativní
ni
četnost fi [%]
Ano, tato problematika mě zajímá
14
14
Ne, ale tato problematika by mě zajímala
19
19
Ne a tato problematika mě nezajímá
67
67
100
100
Otázka č. 1
celkem
14% Ano, tato problematika mě zajímá 19% Ne, ale tato problematika by mě zajímala
67%
Ne a tato problematika mě nezajímá
Graf 5 Zájem o homosexuální problematiku
46
Souhlasíte s názorem, že je česká veřejnost dostatečně informována o problematice osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací)? Cílem otázky bylo zjistit, zda studenti souhlasí s názorem, že je česká veřejnost dostatečně informována o problematice minoritních sexuálních orientací. 2 % respondentů zcela souhlasilo, že je česká veřejnost dostatečně informována. S uvedeným názorem spíše souhlasilo 37 % respondentů. Největší počet respondentů tj. 49 % spíše nesouhlasilo s názorem, že je česká veřejnost dostatečně informována o problematice osob s minoritní sexuální orientací. Dále s tímto výrokem zcela nesouhlasilo 12 % respondentů. Podrobnější informace s absolutními a relativními četnostmi jsou uvedeny v Tabulce 6. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 6. Tabulka 6 Informovanost o problematice homosexuálů
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi [%]
zcela souhlasím
2
2
spíše souhlasím
37
37
spíše nesouhlasím
49
49
zcela nesouhlasím
12
12
100
100
Otázka č. 2
celkem
12%
2% zcela souhlasím 37% spíše souhlasím
spíše nesouhlasím 49%
zcela nesouhlasím
Graf 6 Informovanost o problematice homosexuálů
47
Učíte se v rámci výuky na střední škole o problematice osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací)? Cílem otázky bylo zjistit, zda se studenti učí v rámci výuky o problematice osob s minoritní sexuální orientací. 3 % respondentů zvolilo odpověď ano a zajímá mě to. Odpověď ano, ale nezajímá mě to, zvolilo 5 % respondentů. Ne, ale zajímalo by mě to, zvolilo 30 % respondentů. Největší počet respondentů zvolilo odpověď, že se ve škole o problematice osob s minoritní sexuální orientací neučí a že je tato problematika nezajímá. Tuto možnost zvolilo 62 % respondentů. Podrobnější informace s absolutními a relativními četnostmi jsou uvedeny v Tabulce 7. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 7. Tabulka 7 Výuka o problematice minoritních sexuálních orientací
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi [%]
ano a zajímá mě to
3
3
ano, ale nezajímá mě to
5
5
ne, ale zajímalo by mě to
30
30
ne a nezajímá mě to
62
62
100
100
Otázka č. 3
celkem
3%
5% ano a zajímá mě to 30%
ano, ale nezajímá mě to ne, ale zajímalo by mě to
62% ne a nezajímá mě to
Graf 7 Výuka o problematice minoritních sexuálních orientací
48
Dvě homosexuálně orientované ženy s vámi bydlí ve stejném domě. Co si o tom myslíte? Cílem otázky bylo zjistit, zda by studentům vadilo, kdyby ve stejném domě jako bydlí oni, bydlely homosexuálně orientované ženy. 6 % respondentů odpovědělo, že by jim to velmi vadilo. Odpověď spíše mi to vadí zvolilo12 % respondentů. 31 % respondentů se přiklání k odpovědi, že by jim to spíše nevadilo. 51 % respondentů se přiklání k názoru, že by jim nevadilo bydlení ve stejném domě se ženami, které jsou homosexuálně orientované. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou uvedeny v Tabulce 8. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 8. Tabulka 8 Sousedství s homosexuálními ženami
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi [%]
velmi mi to vadí
6
6
spíše mi to vadí
12
12
spíše mi to nevadí
31
31
vůbec mi to nevadí
51
51
100
100
Otázka č. 4
celkem
6% 12% velmi mi to vadí spíše mi to vadí spíše mi to nevadí
51%
vůbec mi to nevadí 31%
Graf 8 Sousedství s homosexuálními ženami 49
Dva homosexuální muži s vámi bydlí ve stejném domě. Co si o tom myslíte? Cílem otázky bylo zjistit, zda by studentům vadilo, kdyby ve stejném domě jako bydlí oni, bydleli homosexuálně orientovaní muži. Společné bydlení s dvěma homosexuály ve stejném domě velmi vadilo 7 % respondentů. 19 % respondentů by společné bydlení s homosexuály spíše vadilo. 18 % respondentů se přiklonilo v případě společného bydlení s homosexuály k odpovědi, spíše nevadilo. Odpověď vůbec mi to nevadí, uvedlo 56 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou uvedeny v Tabulce 9. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 9. Tabulka 9 Sousedství s homosexuálními muži
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi mi to vadí
7
7
spíše mi to vadí
19
19
spíše mi to nevadí
18
18
vůbec mi to nevadí
56
56
100
100
Otázka č. 11
celkem
7% velmi mi to vadí 19 % spíše mi to vadí spíše mi to nevadí
56 %
18 %
Graf 9 Sousedství s homosexuálními muži
50
vůbec mi to nevadí
O svém dlouholetém kamarádovi či kamarádce se dozvíte, že je homosexuálně orientovaný/á. Cílem otázky bylo zjistit, zda by studentům vadilo, kdyby se o svém dlouholetém kamarádovi či kamarádce dozvěděli, že je homosexuálně orientovaný. 3 % respondentů uvedlo odpověď, velmi mi to vadí. 8 % respondentů by homosexuální kamarád či kamarádka spíše vadil. Možnost odpovědi spíše mi to nevadí, si zvolilo 21 % respondentů. 68 % respondentů by zjištění, že dlouholetý kamarád je homosexuálně orientovaný, vůbec nevadilo. V Tabulce10 jsou podrobnější informace o absolutní a relativní četnosti. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 10. Tabulka 10 Homosexuální kamarád
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi mi to vadí
3
3
spíše mi to vadí
8
8
spíše mi to nevadí
21
21
vůbec mi to nevadí
68
68
100
100
Otázka č. 5
celkem
3%
8% velmi mi to vadí
21%
spíše mi to vadí
spíše mi to nevadí
68%
vůbec mi to nevadí
Graf 10 Homosexuální kamarád
51
Během studia se dozvíte, že je váš spolužák homosexuálně orientovaný. Cílem otázky bylo zjistit, zda by studentům vadilo zjištění, že jejich spolužák je homosexuálně orientovaný. K odpovědi velmi mi to vadí, se přiklonila 3 % respondentů. Spíše by homosexuální spolužák vadil 8 % respondentů a spíše by nevadil 27 % respondentů. Zjištění, že spolužák je homosexuálně orientovaný, by nevadilo 62 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 11. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 11. Tabulka 11 Homosexuální spolužák
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi mi to vadí
3
3
spíše mi to vadí
8
8
spíše mi to nevadí
27
27
vůbec mi to nevadí
62
62
100
100
Otázka č. 10
celkem
3%
8% velmi mi to vadí spíše mi to vadí 27 % spíše mi to nevadí
62 % vůbec mi to nevadí
Graf 11 Homosexuální spolužák
52
Člověk s homosexuální orientací se jde ucházet o zaměstnání, o něž velmi stojí. V komisi sedí lidé, kteří znají jeho sexuální orientaci. Do jaké míry si myslíte, že tato skutečnost ovlivní komisi při rozhodování? Cílem otázky bylo zjistit, zda si studenti myslí, že zjištění homosexuální orientace může ovlivnit přijetí homosexuálního uchazeče do zaměstnání. 19 % respondentů si myslí, že tato skutečnost rozhodně ovlivní komisi při rozhodování. 45 % respondentů si myslí, že tato skutečnost spíše ovlivní komisi při rozhodování. K odpovědi, že tato skutečnost komisi spíše neovlivní, se přiklání 28 % respondentů a 8 % respondentů si myslí, že tato skutečnost komisi rozhodně neovlivní. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 12. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 12. Tabulka 12 Vliv homosexuality na přijetí do zaměstnání
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
rozhodně ovlivní
19
19
spíše ovlivní
45
45
spíše neovlivní
28
28
8
8
100
100
Otázka č. 6
rozhodně neovlivní
celkem
8%
19 % rozhodně ovlivní spíše ovlivní
28 % spíše neovlivní rozhodně neovlivní 45 %
Graf 12 Vliv homosexuality na přijetí do zaměstnání 53
Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít registrované partnerství (odlišné od manželství, které uzavírají heterosexuální páry)? Cílem otázky bylo zjistit, zda si respondenti myslí, že homosexuálně orientovaní lidé by měli mít právo uzavírat registrované partnerství. Rozhodně ano, homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít registrované partnerství, tuto odpověď si zvolilo 34 % respondentů. Odpověď spíše ano si zvolilo 39 % respondentů. 18 % respondentů si myslí, že homosexuální muži a ženy by spíše neměli mít právo uzavřít registrované partnerství. 9 % respondentů si myslí, že homosexuálně orientovaní lidé by rozhodně neměli mít právo uzavřít registrované partnerství. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 13. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 13. Tabulka 13 Názory na registrované partnerství
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
rozhodně ano
34
34
spíše ano
39
39
spíše ne
18
18
9
9
99
100
Otázka č. 15
rozhodně ne
celkem
9%
34 %
18 %
rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne
39 %
Graf 13 Názory na registrované partnerství
54
Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít sňatek (ve stejné podobě jako jej mají heterosexuální muži a ženy)? Cílem otázky bylo zjistit, zda si studenti myslí, že homosexuálně orientovaní lidé by měli mít právo uzavírat sňatek ve stejné podobě, jako mají heterosexuálové. 45 % respondentů odpovědělo rozhodně ano, homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít sňatek. Spíše ano odpovědělo 32 % respondentů. 16 % respondentů si myslí, že homosexuální muži a ženy by spíše neměli mít právo uzavřít sňatek ve stejné podobě jako heterosexuální muži a ženy. 7 % respondentů by rozhodně nechtělo, aby homosexuálové uzavírali sňatek ve stejné podobě jako heterosexuálové. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 14. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 14. Tabulka 14 Názory na uzavření sňatku
absolutní četnost
relativní četnost
(ni)
(fi)
rozhodně ano
45
45
spíše ano
32
32
spíše ne
16
16
7
7
100
100
Otázka č. 7
rozhodně ne
celkem
7% rozhodně ano 16 % spíše ano 45 % spíše ne
rozhodně ne 32 %
Graf 14 Názory na uzavření sňatku 55
Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo adoptovat a vychovávat děti? Cílem otázky bylo zjistit, zda si studenti myslí, že by homosexuálové měli mít právo adoptovat a vychovávat děti. Odpověď rozhodně ano, homosexuální muži a ženy by měli mít právo adoptovat děti, si zvolilo 33 % respondentů. Odpověď spíše ano si zvolilo 37 % respondentů. K odpovědi spíše ne se přiklání 17 % respondentů. A rozhodnou odpověď ne označilo 13 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 15. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 15. Tabulka 15 Názory na adopci
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
rozhodně ano
33
33
spíše ano
37
37
spíše ne
17
17
rozhodně ne
13
13
100
100
Otázka č. 9
celkem
13 % 33 % rozhodně ano spíše ano
17 %
spíše ne rozhodně ne
37 %
Graf 15 Názory na adopci
56
Na ulici potkáte dva homosexuální muže, kteří se drží za ruce. Co si o tom myslíte? Cílem otázky bylo zjistit názor studentů na homosexuální muže, které potkají na ulici. 5 % respondentů by velmi vadilo potkat dva homosexuální muže držící se za ruce na ulici. 13 % respondentů by spíše vadilo potkat dva homosexuální muže držící se za ruce na ulici. Spíše by to nevadilo 32 % respondentů a 50 % respondentů by vůbec nevadilo potkat dva homosexuální muže držící se za ruce. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 16. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 16. Tabulka 16 Názory na veřejné projevy mužské homosexuální orientace
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi mi to vadí
5
5
spíše mi to vadí
13
13
spíše mi to nevadí
32
32
vůbec mi to nevadí
50
50
100
100
Otázka č. 8
celkem
5% 13 %
velmi mi to vadí spíše mi to vadí
50 %
spíše mi to nevadí
32 %
vůbec mi to nevadí
Graf 16 Názory na veřejné projevy mužské homosexuální orientace 57
Na ulici potkáte dvě homosexuální ženy, které se drží za ruce. Co si o tom myslíte? Cílem otázky bylo zjistit názor studentů na homosexuální ženy, které potkají na ulici. 1 % respondentů by velmi vadilo potkat na ulici dvě ženy držící se za ruce. Spíše by vadilo potkat homosexuální ženy, které se drží za ruce, 10 % respondentů. Možnost spíše mi to nevadí, si zvolilo 35 % respondentů. Vůbec by nevadilo potkat dvě homosexuální ženy držící se za ruce na ulici 54 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 17. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 17. Tabulka 17 Názory na veřejné projevy ženské homosexuální orientace
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi mi to vadí
1
1
spíše mi to vadí
10
10
spíše mi to nevadí
35
35
vůbec mi to nevadí
54
54
100
100
Otázka č. 14
celkem
1%
10 %
velmi mi to vadí
spíše mi to vadí 54 % 35 %
spíše mi to nevadí
vůbec mi to nevadí
Graf 17 Názory na veřejné projevy ženské homosexuální orientace
58
Kdybyste řekl/a vašim rodičům, že jste homosexuálně orientovaný/á, domníváte se, že by jim to… Cílem výroku bylo zjistit předpokládané reakce rodičů po zjištění, že jejich syn/dcera je homosexuálně orientovaný/orientovaná. 37 % respondentů se domnívá, že by to jejich rodičům velmi. 32 % respondentů se domnívá, že by přiznání homosexuální orientace jejich syna nebo dcery spíše vadilo. 25 % respondentů se spíše domnívá, že by to rodičům nevadilo. Odpověď vůbec by to nevadilo, se domnívá 6 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 18. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 18. Tabulka 18 Přiznání homosexuální orientace rodičům
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
velmi vadilo
37
37
spíše vadilo
32
32
spíše nevadilo
25
25
vůbec nevadilo
6
6
100
100
Otázka č. 12
celkem
6% velmi vadilo 37 %
25 %
spíše vadilo
spíše nevadilo
vůbec nevadilo
32 %
Graf 18 Přiznání homosexuální orientace rodičům
59
Myslíte si, že by přiznání některého z vašich spolužáků k homosexualitě způsobilo tomuto člověku potíže v soužití s ostatními spolužáky ve vaší třídě? Cílem otázky bylo zjistit názory studentů na přiznání spolužáka, že je homosexuálně orientovaný a zda si myslí, že mu toto přiznání může způsobit ve školní třídě potíže. Odpověď rozhodně ano si zvolilo 22 % respondentů. Spíše ano, přiznání některého spolužáka k homosexualitě by způsobilo tomuto člověku potíže, tuto odpověď si zvolilo 46 % respondentů. Odpověď spíše ne označilo 20 % respondentů a rozhodně ne si zvolilo 12 % respondentů. V druhé části položky měli žáci odpovědět, jaké problémy by mohly homosexuálního studenta/studentku potkat po přiznání homosexuální orientace. Studenti uvedli tyto problémy: posměch, šikana, pomlouvání, výsměch, vyvrhnutí z kolektivu, nevhodné narážky, vyhýbání se mu, odsuzování. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 19. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 19. Tabulka 19 Vliv homosexuality na akceptování ve školní třídě
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
rozhodně ano
22
22
spíše ano
46
46
spíše ne
20
20
rozhodně ne
12
12
100
100
Otázka č. 13
celkem
60
12 % 22 %
rozhodně ano
20 %
spíše ano spíše ne rozhodně ne
46 %
Graf 19 Vliv homosexuality na akceptování ve školní třídě
61
Znáte osobně někoho s homosexuální orientací (např. v rodině, mezi kamarády, spolužáky aj.)? Cílem otázky bylo zjistit, zda studenti osobně znají někoho s homosexuální orientací. Ano, osobně znám někoho s homosexuální orientací, tuto odpověď si zvolilo 74 % respondentů. Odpověď ne, neznám nikoho si zvolilo 26 % respondentů. Podrobnější informace s absolutní a relativní četností jsou v Tabulce 20. Obrazové znázornění odpovědí je v Grafu 20. Tabulka 20 Znáte nějakého homosexuálního muže či ženu?
absolutní četnost
relativní četnost
ni
fi[%]
ano
74
74
ne
26
26
100
100
Otázka č. 16
celkem
26 % ano
ne
74 %
Graf 20 Znáte nějakého homosexuálního muže či ženu?
62
12.Diskuze Homosexualita bývá chápána jako opak heterosexuality. Jedince nepřitahují osoby opačného, ale stejného pohlaví. Dotazníkového průzkumu se zúčastnilo 18 % mužů a 82 % žen. Tento výrazný rozdíl mezi muži a ženami je způsoben tím, že ve škole studují hlavně dívky (viz tab. 1, graf 1). Z celkového množství respondentů 63 % bydlí na vesnici a 37 % ve městě (viz tab. 2, graf 2). 48 % studuje studijní obor s maturitní zkouškou, 6 % učební obor s maturitní zkouškou, 46 % učební obor bez maturitní zkoušky (viz tab. 3, graf 3). 18 % respondentů navštěvuje 1. ročník, 33 % navštěvuje 2. ročník, 40 % navštěvuje 3. ročník, 9 % 4. ročník (viz tab. 4, graf 4). Z průzkumu dále vyplývá, že 14 % respondentů homosexuální problematika zajímá, 19 % respondentů se o homosexuální problematiku nezajímalo, ale tato problematika by je zajímala. 67 % respondentů problematika osob s odlišnou sexuální orientací nezajímala a nezajímá (viz tab. 5, graf 5). Ze zkoumaného vzorku žáků SŠZaT zná 74 % žáků nějakého homosexuálního muže či ženu, 26 % ne (viz tab. 20, graf 20). V 70. a 80. letech se na homosexualitu nahlíželo jako na nemoc a na něco nepřirozeného. V 80. letech byla homosexualita spojována s přenosem choroby AIDS. Do roku 1989 byli homosexuálové v médiích téměř neviditelní. Po pádu komunistického režimu začala Česká televize vysílat pořady s homosexuální tematikou. V roce 2002 byla založena kampaň na podporu zákona o registrovaném partnerství. Vznikly billboardy, články v novinách a probíhaly debaty v rozhlase a televizi. Přesto 49 % respondentů spíše nesouhlasí s názorem, že je česká veřejnost dostatečné informována o problematice osob s odlišnou sexuální orientací. Naproti tomu a 37 % respondentů spíše souhlasí s názorem, že je česká veřejnost dostatečně informována o problematice osob s odlišnou sexuální orientací (viz tab. 6, graf 6). Z průzkumu dále vyplývá, že se studenti v rámci výuky na střední škole neučí o problematice osob s minoritní sexuální orientací. 30 % respondentů se o této problematice vyjádřilo názorem, že se neučí, ale zajímalo by je to (viz tab. 7, graf 7). V roce 2009 vydalo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) příručku pro učitele, kde jsou vybraná témata k sexuální výchově. „Příručka je určena pedagogům základních škol a doplňuje již vydané publikace věnované problematice výchovy ke zdraví. Může být cenným námětem i pro realizaci sexuální výchovy na středních školách. Příručka Sexuální výchova – vybraná témata plně respektuje nově schválené i stávající kurikulární dokumenty MŠMT ČR. Naplňuje záměry vládního dokumentu Zdraví 21 -
63
Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR (usnesení vlády č. 1046, ze dne 30. října 2002, aktualizováno usnesením vlády č. 936 ze dne 22. srpna 2007), Národní program řešení problematiky HIV / AIDS v ČR v období let 2008–2012 (Usnesení vlády ČR č. 130 ze dne 11. února 2008), Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti MŠMT 2009-2012, č.j. 37/ 2009-61. Je v souladu s cíli Světového programu boje proti AIDS OSN (UNAIDS) (Fifková a kol., 2009, s. 76)”. Z toho vyplývá, že pokud by pedagog měl zájem ve své výuce vyučovat problematiku osob s odlišnou sexuální orientací, má kde čerpat informace. Pokud srovnáme otázku „o svém dlouholetém kamarádovi či kamarádce se dozvíte, že je homosexuálně orientovaný/á“ a otázku „během studia se dozvíte, že je váš spolužák homosexuálně orientovaný“, zjistíme, že respondenti pravděpodobně nelhali a odpovědi spolu téměř souhlasí (viz tab. 10, graf 10 a tab. 11, graf 11). Dále si nadpoloviční většina studentů myslí, že pokud by se některý ze spolužáků přiznal ke své homosexuální orientaci, tak by mu to způsobilo potíže (viz tab. 19, graf 19). Dále si studenti myslí, že by přiznání spolužákovi způsobilo tyto problémy: posměch, šikana, pomlouvání, výsměch, vyvrhnutí z kolektivu, nevhodné narážky, vyhýbání se mu, odsuzování. Tyto výsledky jsou uvedeny i v příručce Homofobie v žákovských kolektivech od Smetáčkové a Brauna (2009, s. 29), kde jmenovaní autoři píší, že „homofobní obtěžování a šikana bývají namířeny vůči homosexuálním, bisexuálním a transsexuálním žákům a žákyním, kteří svoji sexualitu již projevili.” Pokud bychom srovnávali odpovědi otázek: „dvě homosexuálně orientované ženy s vámi bydlí ve stejném domě“ a „dva homosexuální muži s vámi bydlí ve stejném domě“, zjistíme, že názory na to mít homosexuálního souseda či sousedku se od sebe příliš neliší a studentům by nevadilo být v přímém kontaktu s homosexuálně orientovanými lidmi (viz tab. 8, graf 8 a tab. 9, graf 9). Tento výsledek je znát i na další otázce, kdy měli studenti napsat názor, pokud by žáci potkali na ulici dva homosexuální muže držící se za ruce nebo dvě homosexuální ženy držící se za ruce. Při porovnávání těchto výsledků je zřejmé, že studentům nevadí potkat ani homosexuální ženy ani homosexuální muže držící se za ruce (viz tab. 16, graf 16 a tab. 17, graf 17). Z výzkumu dále vyplývá, že 19 % respondentů si myslí, že komisi rozhodně ovlivní v rozhodování o přijetí do zaměstnání homosexuální orientaci žadatele, 45 % spíše ovlivní, 28 % spíše neovlivní, 8 % rozhodně neovlivní (viz tab. 12, graf 12).
64
Zákon o registrovaném partnerství vstoupil v platnost 1. července 2006. Registrované partnerství je odlišné od manželství, které uzavírají heterosexuální páry. 45 % respondentů si myslí, že homosexuálové mají mít právo na sňatek ve stejné podobě, jako heterosexuální páry 34 % si myslí, že by měli mít právo na registrované partnerství. 32 % spíše souhlasí s pávem na sňatek a 39 % spíše souhlasí s právem na registrované partnerství. Se svatbou spíše nesouhlasí 16 % s registrovaným partnerstvím 17 %. Se sňatkem rozhodně nesouhlasí 7 % a s registrovaným partnerstvím nesouhlasí 9 % respondentů (viz tab. 13, graf 13 a tab. 14, graf 14). Centrum pro výzkum veřejného mínění (dále jen CVVM) zveřejnilo průzkum, ze kterého vyplývá, že dvě třetiny Čechů si myslí, že by homosexuální páry měly mít právo uzavřít registrované partnerství, ale ne právo adoptovat děti. Více než polovina nesouhlasí s právem homosexuálů na uzavření sňatku, čtvrtina nesouhlasí ani s registrovaným partnerstvím. Souhlasné odpovědi volili v průzkumu častěji lidé, kteří osobně znají nějakého homosexuála nebo lesbickou ženu, lidé ve věku 15–29 let a lidé s dobrou životní úrovní (Týden, 2007). CVVM dále uvádí, že „od začátku měření v roce 2005 se lidé staví nejtolerantněji k uzavření registrovaného partnerství, poté uzavření sňatku a nakonec k adopci dětí homosexuálně orientovanými páry. Co se týče registrovaného partnerství, názor na něj je od roku 2008 v zásadě stabilní. Podobně postoj k uzavření sňatku od roku 2009 kolísá na přibližně stejné hladině. V případě adopce dětí je od roku 2005 patrný pozvolný nárůst kladných odpovědí” (Tabery, 2012). „V České republice prudce stoupá tolerance vůči homosexuálním párům. S adopcí dětí homosexuálními páry souhlasí 42 % oslovených. Potvrzuje to i průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění. Zatímco v roce 2007 se pro adopce vyjádřilo jen 22 % lidí, v roce 2011 byla pro, už zhruba třetina” (Karásková, 2012). V dotazníku by 33 % oslovených rozhodně souhlasilo s adopcí dětí homosexuály, 37 % by spíše souhlasilo, 17 % by spíše nesouhlasilo, 13 % by rozhodně nesouhlasilo (viz tab. 15, graf 15). Pokud bychom se podívaly na výsledky z dotazníkového šetření a výsledky Centra pro výzkum veřejného mínění, zjistíme, že výsledky jsou téměř totožné. „Na postoji rodičů k homosexualitě jejich potomka se pravděpodobně příliš výrazně nepodílí výše jejich vzdělání ani úroveň inteligence, jako spíše kvalita vztahů uvnitř rodiny” (Janošová, 2000, s. 22). Z dotazníku vyplývá dojem studentů, že by 37 % rodičů homosexualita jejich dítěte velmi vadila, 32 % spíše vadila, 25 % spíše nevadila, 6 % by vůbec nevadila (viz tab. 18, graf 18). Z dotazníku nebylo nijak zřejmé, jak staří jsou rodiče respondentů, nicméně starší generace vyrůstala v přesvědčení, že 65
homosexualita je zvrácenost proti přírodě, a tato zvrácenost se dá léčit. Možná také proto neměli příliš mnoho možností setkat se s homosexuálně orientovaným jedincem. Také nebylo mnoho možností najít si nějaké necenzurované informace, které by homosexualitu osvětlily. Dnes již víme, že sexuální orientace je vrozená a nedá se vyléčit. Mezi dnešními studenty se vyskytují homosexuální dívky a chlapci a studenti mají větší možnost vyhledávat si informace. Proto mají zřejmě dnešní studenti liberálnější názor.
66
13. Závěr Cílem bakalářské práce v teoretické části bylo vymezení hlavních pojmů a zjištění, jaký vliv má na sexuální orientaci genetika, vlivy působící na matku v prenatálním období a vliv prostředí. Dalším cílem bylo nastínění, jak se v historii homosexualita léčila a jaké byly při tomto léčení zjištěny výsledky. Jedním z cílů bylo zjištění, jak se na homosexualitu nahlíželo a nahlíží v dnešní době. Zda je homosexualita trestná, jaká práva a povinnosti mají homosexuální páry před zákonem a zda mohou adoptovat děti. Kromě toho bylo naznačeno, jak se k této problematice nahlíží v zahraničí. Coming out je období, kterým prochází každý člověk bez rozdílu své sexuální orientace, proto bylo důležité zjistit, jak toto období prožívají homosexuálové a jejich nejbližší rodina. Dále bylo prezentováno, jak se postoje formují a jaké postoje k homosexuální orientaci má český národ a svět. Jedna z kapitol se zabývala homofobií na českých školách a tím, jaké jsou její příčiny. Při tvorbě teoretické části bylo použito odborných pramenů zabývajících se touto problematikou. V praktické části bylo hlavním cílem zjištění postojů studentů středních odborných škol k osobám s odlišnou sexuální orientací. Jedním z cílů bylo zjišťování, zdali žáci o tuto problematiku jeví zájem a získávají o ní informace. Získané informace byly zpracovány v textové, numerické a grafické podobě. Sexuální orientace, homosexualita a registrované partnerství jsou často diskutovaným tématem české veřejnosti, ovšem studenti se o homosexualitě ve škole neučí. Pokud se podíváme do Rámcových vzdělávacích programů, o výuce k tomuto tématu zde nenalezneme nic, přesto by studenty toto téma zajímalo. Nikdo z nás neví, zda se někdo s odlišnou sexuální orientací nebude vyskytovat v nejbližším okolí, proto bychom měli studenty objektivně seznamovat s touto problematikou. Jsem si vědoma, že má práce plně nevyčerpala možnosti, které dané téma nabízí. Domnívám se, že se mi nepodařilo v předložené bakalářské práci splnit všechny cíle, které jsem si na začátku stanovila. Jistě by bylo velkým přínosem detailněji prozkoumat rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a svatbou a rozebrat zákon o registrovaném partnerství v České republice a jiných evropských státech a dále zjistit jaké jsou postoje k homosexualitě ve světě. Ovšem sama za sebe si dávám osobní úkol seznamovat žáky s tématikou sexuálních orientací a alespoň takto pomoci žákům s vytvoření tolerantnějšího postoje k osobám s odlišnou sexuální orientací.
67
Literatura 1. BRZEK, A., a kol. Průvodce sexualitou člověka. 1. vyd. Praha : SPN, 1993. 132 s. ISBN 80-04-25814-X. 2. BRZEK, A., PONDĚLÍČKOVÁ-MAŠLOVÁ, J. Třetí pohlaví? 1. vyd. Praha : Scientia medica, 1992. 128 s. ISBN 80-85526-03-4. 3. BISHOP, C. Lidský duch a sexualita. 1. vyd. Praha : Knižní klub Práh, 1997. 184 s. ISBN 80- 7176-540-6. 4. Ekumenická komise pro Starý a Nový zákon, Bible- Písmo svaté Starého a Nového zákona, 1. vyd. Český Těšín : Tisk :, 1979. 978 s. 5. FIFKOVÁ, H. a kol. Sexuální výchova – vybraná témata. Praha : MŠMT, 2009. 76 s. 6. FREUND, K. Homosexualita u muže. 1. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1962. 274 s. 7. JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech současné společnosti. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze : Karolinum, 2000. 218 s. ISBN 80-7184-954-5. 8. KRÁL, V., a kol. Malý encyklopedický slovník A-Ž. 1. vyd. Praha : Academia Československá akademie věd, 1972. 1456 s. ISBN 505- 21-855. 9. LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998. 85 s. ISBN 80-7157-315-9. 10. OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 176 s. ISBN 80-7178-403-6. 11. ONDRISOVÁ, S., a kol., Neviditeľná menšina- čo (ne)vieme o sexuálnej orientácii, 1. vyd. Bratislava : Nadace občan a demokracia, 2002. 171 s. ISBN 80-968528-5-X. 12. PAVLOVSKÝ, P. a kol. Soudní psychiatrie a psychologie. 4. vyd. Praha : Grada Publishing, 2012. 240 s. ISBN 978-80-247-4332-5. 13. PONDĚLÍČEK, I. Tři stupně odtajnění. 1. vyd. Praha : Ivo Železný, 1996. 157 s. ISBN 80-237-2430-4. 14. PROCHÁZKA, I. Coming out – průvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky hledají sami sebe. Brno : STUD Brno; Praha: Gay iniciativa v ČR, 2002. 36 s. ISBN 80-238-8850-1. 15. SMETÁČKOVÁ, I., BRAUN, R. Homofobie v žákovských kolektivech. Praha : Úřad vlády České republiky, 2009. 54 s. ISBN 978-80-7440-016-2.
68
16. STEHLÍKOVÁ, D., ŠIMURDA, J., HROMADA, J. Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. 1. vyd. Praha : Orbis, 1995. 140 s. 17. SVOBODA, L., a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha : Academia Československá akademie věd, 1973. 744 s. ISBN 401- 22- 875. 18. TALANDOVÁ, J. Sociální postavení lesbických žen a alternativní rodinné modely v kontextu heterosexuální společnosti. 1. vyd. Praha : L-klub Lambda, 1997. 43s. 19. TOMÁNEK, P. Nové podoby rodiny. Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání. 2012, roč. 2, č. 3, s. 44–63. ISSN 1804-526-X. 20. TŮMA, V. Problém homosexuality ve světle evangelia. Středokluky : Zdeněk Susa, 1996. 37 s. ISBN 80- 901910-4-5. 21. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9. 22. VERNER, M., BENEŠ, L., VACHALA, B. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. 23. WEISS, P., a kol. Sexuologie. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2010. 744 s. ISBN 978-80-247-2492-8. 24. WEISS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 160 s. ISBN 80- 7178-558-X. .
69
Internetové zdroje 1.
Colour planet : odpovědi na otázky o sexuální orientaci [online]. c2009, poslední revize 24. 3. 2010 [cit. 2013-02-01]. Dostupný z WWW: .
2. Getsemany : zprávy : evropský atlas hodnot [online]. c2006, poslední revize neuvedena
[cit.
2013-04-22].
Dostupný
z
WWW:
. 3. Homosexualita a bisexualita : o bisexualitě [online]. c2013, poslední revize 24. 8.
2008
[cit.
2013-02-23].
Dostupný
z
WWW:
bi.estranky.cz/clanky/bisexualita/o-bisexualite.html>. 4. Ihned.cz : homosexuálové mohou uzavírat sňatky, rozhodli britští poslanci, venkované protestují [online]. c2013, poslední revize 5. 2. 2013 [cit. 2013-0526]. Dostupný z WWW: . 5. KARÁSKOVÁ, I. iDnes.cz : zprávy : adopce homosexuálními páry podporuje 42 procent Čechů [online]. c2013, poslední revize 30. 8. 2012, [cit. 2013-04-6]. Dostupný
z
WWW:
pruzkum-drd-/domaci.aspx?c=A120829_213219_domaci_brd>. 6. KOHOUTEK, R. Psychologie v teorii a praxi : postoje a vztahy, sociální motivovanost [online]. poslední revize 10. 11 2008 [cit. 2013-04-23]. Dostupný z WWW: . 7. Lidská sexualita. In Sexualita u nemocných s psychickými poruchami [online]. Brno : Masarykova univerzita, Institut biostatistiky a analýz [cit. 2013-03-23]. Dostupný z WWW: . 8. Ministerstvo vnitra České republiky : rady a služby : uzavření registrovaného partnerství
[online].
c2010
[cit.
2013-03-18].
Dostupný
.
70
z
WWW:
9. PÍTROVÁ, M. Euroskop : Francie schválila sňatky homosexuálů [online]. c2013, poslední revize 9. 4. 2013, [cit. 2013-05-26]. Dostupný z WWW: . 10. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva : homofobní a transfobní šikana v ČR [online]. c2009 [cit. 2013-03-15]. Dostupný z WWW: . 11. Queering alias čudoring : najnovší prieskum verejnej mienky neprekvapil: Slováci nie sú k homosexuálom veľmi tolerantní [online]. poslední revize 11. 12 2005
[cit.
2013-05-04].
Dostupný
z
WWW:
. 12. Sexus.cz : heterosexualita [online]. c2011 [cit. 2013-02-23]. Dostupný z WWW: . 13. Střední škola zahradnická a technická Litomyšl : studium, obory [online]. c2013 [cit. 2013- 05-02]. Dostupný z WWW: .
14. TABERY, P. Postoje veřejnosti k právům homosexuálů - květen 2012 : tisková zpráva [online] Praha : Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění, 10. 7. 2012 [cit. 2013-05-31]. Dostupný z WWW: . 15. Transsexualita.cz : coming out [online]. c2013 [cit. 2013-03-16]. Dostupný z WWW: .
16. Týden.cz : CVVM : Češi jsou jen pro registrované partnerství [online]. c2013, poslední revize 7. 6. 2007 [cit. 2013-05-29]. Dostupný z WWW: .
71
17. Václav Klaus : Prezident republiky Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství [online]. c2010, poslední revize 16. 2. 2006 [cit. 2013-03-18]. Dostupný z WWW: . 18. Zvláštní duše : historie homosexuality, 1.část [online]. c2013, poslední revize neuvedena
[cit.
2013-03-09].
Dostupný
z
WWW:
soul.webgarden.cz/temata/historie-homosexuality-1-cast>. 19. Zvláštní duše : historie homosexuality, 2.část [online]. c2008, poslední revize neuvedena
[cit.
2013-04-19].
Dostupný
z
WWW:
soul.webgarden.cz/temata/historie-homosexuality-2-cast>. 20. KAŇKA, P., ŠTĚPÁNOVÁ, L., BRETL, J. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu : homosexualita v očích české veřejnosti 2003 [online]. c2005, poslední
revize
neuvedena
[cit.
2013-05-05].
Dostupný
z
.
72
WWW:
Seznam tabulek Tabulka 1: Pohlaví respondentů Tabulka 2: Bydliště respondentů Tabulka 3: Studijní obor Tabulka 4: Studijní ročník respondentů Tabulka 5: Zájem o homosexuální problematiku Tabulka 6: Informovanost o problematice homosexuálů Tabulka 7: Výuka o problematice minoritních sexuálních orientací Tabulka 8: Sousedství s homosexuálními ženami Tabulka 9: Sousedství s homosexuálními muži Tabulka 10: Homosexuální kamarád Tabulka 11: Homosexuální spolužák Tabulka 12: Vliv homosexuality na přijetí do zaměstnání Tabulka 13: Názory na registrované partnerství Tabulka 14: Názory na uzavření sňatku Tabulka 15: Názory na a adopci Tabulka 16: Názory na veřejné projevy mužské homosexuální orientace Tabulka 17: Názory na veřejné projevy ženské homosexuální orientace Tabulka 18: Přiznání homosexuální orientace rodičům Tabulka 19:Vliv homosexuality na akceptování ve školní třídě Tabulka 20: Znáte nějakého homosexuálního muže či ženu?
73
Seznam grafů Graf 1: Pohlaví respondentů Graf 2: Bydliště respondentů Graf 3: Studijní obor Graf 4: Studijní ročník respondentů Graf 5: Zájem o homosexuální problematiku Graf 6: Informovanost o problematice homosexuálů Graf 7: Výuka o problematice minoritních sexuálních orientací Graf 8: Sousedství s homosexuálními ženami Graf 9: Sousedství s homosexuálními muži Graf 10: Homosexuální kamarád Graf 11: Homosexuální spolužák Graf 12: Vliv homosexuality na přijetí do zaměstnání Graf 13: Názory na registrované partnerství Graf 14: Názory na uzavření sňatku Graf 15: Názory na adopci Graf 16: Názory na veřejné projevy mužské homosexuální orientace Graf 17: Názory na veřejné projevy ženské homosexuální orientace Graf 18: Přiznání homosexuální orientace rodičům Graf 19:Vliv homosexuality na akceptování ve školní třídě Graf 20: Znáte nějakého homosexuálního muže či ženu?
74
Seznam příloh Příloha 1: Dotazník
75
Příloha 1: Dotazník Vážené studentky a studenti,
dostává se Vám do rukou dotazník, který se zabývá podmínkami života osob s homosexuální orientací v české společnosti. Jedná se o problematiku, které je věnována stále větší pozornost. Zajímá nás proto, jak se na osoby s homosexuální sexuální orientací díváte vy, dnešní středoškoláci.
Pokud nebude uvedeno jinak, u každé otázky zakroužkujte vždy jednu odpověď. Vyplnění dotazníku Vám zabere přibližně 10 minut.
Za vyplnění dotazníku Vám předem děkujeme!
Štěpánka Novotná
1) Zajímal/a jste se někdy o problematiku osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací)? a) Ano, tato problematika mě zajímá b) Ne, ale tato problematika by mě zajímala c) Ne a tato problematika mě nezajímá
2) Souhlasíte s názorem, že je česká veřejnost dostatečně informována o problematice osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací): a) zcela souhlasím b) spíše souhlasím c) spíše nesouhlasím d) zcela nesouhlasím
3) Učíte se v rámci výuky na střední škole o problematice osob s minoritní sexuální orientací (tj. s homosexuální či bisexuální sexuální orientací)?
a) Ano a zajímá mě to b) Ano, ale nezajímá mě to c) Ne, ale zajímalo by mě to d) Ne a nezajímá mě to
4) Dvě homosexuálně orientované ženy s vámi bydlí ve stejném domě. Co si o tom myslíte? a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
5) O svém dlouholetém kamarádovi či kamarádce se dozvíte, že je homosexuálně orientovaný/á: a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
6) Člověk s homosexuální orientací se jde ucházet o zaměstnání, o něž velmi stojí. V komisi sedí lidé, kteří znají jeho sexuální orientaci. Do jaké míry si myslíte, že tato skutečnost ovlivní komisi při rozhodování? a) rozhodně ovlivní b) spíše ovlivní c) spíše neovlivní d) rozhodně neovlivní
7) Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít sňatek (ve stejné podobě jako jej mají heterosexuální muži a ženy)? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne
d) rozhodně ne
8) Na ulici potkáte dva homosexuální muže, kteří se drží za ruce. Co si o tom myslíte? a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
9) Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo adoptovat a vychovávat děti? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne
10) Během studia se dozvíte, že je váš spolužák homosexuálně orientovaný: a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
11) Dva homosexuální muži s vámi bydlí ve stejném domě. Co si o tom myslíte? a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
12) Kdybyste řekl/a vašim rodičům, že jste homosexuálně orientovaný/á, domníváte se, že by jim to: a) velmi vadilo b) spíše vadilo c) spíše nevadilo
d) vůbec nevadilo
13) Myslíte si, že by přiznání některého z vašich spolužáků k homosexualitě způsobilo tomuto člověku potíže v soužití s ostatními spolužáky ve vaší třídě? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne
Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a rozhodně ano či spíše ano, uveďte, jaké problémy by mohly studenta či studentku s homosexuální orientací čekat:
________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________
14) Na ulici potkáte dvě homosexuální ženy, které se drží za ruce: a) velmi mi to vadí b) spíše mi to vadí c) spíše mi to nevadí d) vůbec mi to nevadí
15) Myslíte si, že homosexuální muži a ženy by měli mít právo uzavřít registrované partnerství (odlišné od manželství, které uzavírají heterosexuální páry)? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne
16) Znáte osobně někoho s homosexuální orientací (např. v rodině, mezi kamarády, spolužáky aj.)?
a) ano b) ne
17) Kde bydlíte? a) na vesnici b) ve městě
18) Jaké je vaše pohlaví? a) muž b) žena
19) Který ročník střední školy navštěvujete? a) 1. ročník b) 2. ročník c) 3. ročník d) 4. ročník
20) Studujete: a) studijní obor s maturitní zkouškou b) učební obor s maturitní zkouškou c) učební obor bez maturitní zkoušky
Děkuji Vám za čas, který jste věnoval/a vyplnění dotazníku!