Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Plánování a příprava učitele odborného výcviku učebního oboru Opravář zemědělských strojů Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Lenka Danielová, Ph.D.

Josef Brouček Brno 2012

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Plánování a příprava učitele odborného výcviku učebního oboru Opravář zemědělských strojů“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne 20. 5. 2012 Podpis studenta 3

Děkuji Ing. Lence Danielové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi poskytla v průběhu tvorby této práce.

4

ABSTRAKT V bakalářské práci je řešena problematika plánování a přípravy učitele odborného výcviku na vyučování. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část práce se zabývá kurikulárními dokumenty, plánováním perspektivním - dlouhodobým a plánováním aktuálním – přípravou učitele na vyučovací jednotku. Praktická část práce se zaměřuje na plánování a přípravu učitele odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů na konkrétní škole. V praktické části dokumentu je vytvořen tematický plán a písemné přípravy na vyučování pro výuku odborného výcviku prvního ročníku zmíněného oboru. Klíčová slova: plánování, příprava, kurikulární dokumenty, tematický plán, odborný výcvik, opravář zemědělských strojů

ABSTRACT The bachelor thesis deals with problems of planning and preparations vocational training teacher for teaching. The work is divided into theoretical part and practical part. The theoretical part of the work deals with curricular documents, perspective planning – long-term and actual planning – teacher´s preparation for a teaching unit. The practical part aims at planning and preparation vocational training teacher in the field of study Farm Machinery Repairman at the particular school. The thematic plan and written preparations for lessons

of teaching vocational training in the first class of the men-

tioned field are created in the practical part. Keywords: planning, preparation, curricular documents, thematic plan, vocational training, farm machine repairman 5

OBSAH 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 8

2.

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE.............................................................................. 9

3.

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ................................................... 10

4.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................ 11

4.1 Východiska plánování a přípravy na vyučování .................................................. 11 4.1.1 Kurikulum .................................................................................................... 12 4.1.2 Kurikulární reforma.................................................................................... 13 4.2. Kurikulární dokumenty ........................................................................................ 14 4.2.1 Národním program rozvoje vzdělávání – Bílá kniha ............................... 15 4.2.1.1 Obecné cíle vzdělávaní a výchovy uvedené v Bílé knize ....................... 15 4.2.2 Rámcové vzdělávací programy (RVP) ....................................................... 16 4.2.2.1 RVP pro střední odborné vzdělávání ...................................................... 16 4.2.2.2 Základní pojmy používané v RVP .......................................................... 17 4.2.3.3 Cíle středního odborného vzdělávání ..................................................... 18 4.2.3.1 Profil absolventa ..................................................................................... 19 4.2.3.2 Učební plán ............................................................................................. 20 4.2.3.3 Učební osnovy ........................................................................................ 21 4.3 Plánování a příprava učitele na vyučování perspektivní a aktuální .................. 21 4.3.1 Perspektivní plánování - dlouhodobé......................................................... 22 4.3.1.1 Předpoklady dlouhodobého plánování.................................................... 22 4.3.1.2 Vytváření mezipředmětových vztahů, druhy mezipředmětových vztahů ............................................................................................................................ 22 4.3.1.3 Tematický plán ....................................................................................... 24 4.3.2 Krátkodobé plánování – aktuální............................................................... 26 4.3.2.1 Význam přípravy učitele na vyučování .................................................. 27 4.3.2.2. Prvky plánování a přípravy vyučování .................................................. 28 4.3.2.3 Písemné přípravy na vyučování .............................................................. 28 4.3.2.4 Kontrola přípravy na vyučování ............................................................. 32 5.

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................. 34

5.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19. ..... 34 5.2 Pojetí ŠVP oboru Opravář zemědělských strojů ................................................. 35 5.3 Učební osnovy předmětu odborný výcvik ............................................................ 35 5.3.1 Cíl předmětu ................................................................................................. 36 5.3.2 Charakteristika učiva .................................................................................. 36 5.3.3 Metody a formy výuky ................................................................................ 36 5.3.4 Hodnocení žáků ............................................................................................ 37 6

5.2.5 Učební osnova odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů pro první ročník .................................................................................................... 37 6.

VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUSE......................................................................... 43

6. 1 Vypracování tematického plánu pro předmět odborný výcvik ......................... 43 6.2 Návrh vlastních písemných příprav na vyučování .............................................. 49 6.2.1 Příprava na vyučování – ukázka 1. ............................................................ 49 6.2.2 Příprava na vyučování – ukázka 2. ............................................................ 53 7.

ZÁVĚR ................................................................................................................... 58

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................. 59

9.

SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................... 61

12. PŘÍLOHY .............................................................................................................. 64

7

1. ÚVOD Vyučování je velmi složitý proces, na který působí celá řada různých faktorů. Učitel je jedním z hlavních činitelů výuky, svými kvalitami ovlivňuje průběh a výsledky celého výchovně-vzdělávacího procesu. V moderní terminologii bývá učitel často označen za pedagogického manažera, který ve své pedagogické práci realizuje všechny činnosti, jimiž se obecný management vyznačuje, tj. plánováním, organizováním, řízením a kontrolou (Loveček, Čadílek, 2003). Práce učitele spočívá ve vykonávání řady činností, vedle potřebné kvalifikace se u něj vyžaduje dovednost plánovat – projektovat. „Plánování (projektování) toho co se má udělat je prvním krokem každé uvědomělé lidské činnosti. Plán je vlastně představou příštího stavu věcí“ (Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 354). S plánováním výuky se učitel setkává na úrovni dlouhodobé i krátkodobé. Učitel odborného výcviku musí znát všeobecná východiska jeho plánovací a přípravné činnosti a následně je aplikovat v praxi do příprav na jednotlivé vyučovací jednotky. K práci učitele odborného výcviku tedy neodmyslitelně patří plánování výuky a příprava na učební den.

8

2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je objasnit problematiku plánování a přípravy učitele odborného výcviku na vyučování. Cílem teoretické části práce je uvedení do problematiky plánování a přípravy výuky, ukázání východisek, analýza základních kurikulárních dokumentů (Národní program rozvoje vzdělávání, rámcový vzdělávací program, školní vzdělávací program), rozlišit plánování a přípravu učitele z pohledu dlouhodobého a krátkodobého. Hlavním cílem praktické části je vytvoření tematického plánu a ukázky písemných příprav pro výuku odborného výcviku prvních ročníků oboru Opravář zemědělských strojů. Tematický plán a přípravy na učební den budou vypracovány na základě školního vzdělávacího programu Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Znojmo, Dvořákova 19.

9

3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Metodou zpracování práce je především práce s odbornou literaturou - vyhledání odborné literatury a pramenů, studium odborných literárních zdrojů a pramenů, zpracování rešerše, tvorba výpisků, analýza, syntéza a srovnání. Ke zpracování práce bylo dále využito studium vybraných pedagogických dokumentů a jejich analýza. Teoretická část práce má převážně kompilační charakter. Praktická část práce byla vytvořena na základě znalostí a dovedností získaných během studia a praktických zkušeností získaných během pedagogické praxe. Výsledky praktické části práce jsou vytvořeny v souladu s pedagogickými dokumenty Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Znojmo, Dvořákova 19. V praktické části se rovněž využívá metod analýzy a syntézy. Při tvorbě práce bylo využito také praktických zkušeností jiných pedagogů. Ke zpracování textu a provedení technických úprav bakalářské práce bylo použito textového editoru Microsoft Office Word.

10

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V této kapitole budou uvedeny východiska plánování a přípravy, plánování a příprava bude objasněna z pohledu dlouhodobého a krátkodobého.

4.1 Východiska plánování a přípravy na vyučování Mezi hlavní východiska plánování a přípravy výuky patří platné kurikulární dokumenty, které musí učitel respektovat. Je možné hovořit o dokumentech na úrovni státní a školní. Státem vydané dokumenty tvoří výchozí podklady pro zpracování kurikulárních dokumentů jednotlivých škol. „Současná školská politika dává školám a učitelům daleko větší prostor pro dotváření nebo vytváření kurikula, ale zároveň od nich aktivitu v této oblasti i vyžaduje“ (Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 121). Učitelé se mohou podílet na tvorbě, úpravách nebo inovacích školního vzdělávacího programu konkrétní školy, kde vyučují. Na základě školního vzdělávacího programu učitel zpracovává tematický plán. Na dlouhodobé plánování učitele navazuje bezprostřední (aktuální) plánování - příprava učitele na jednotlivé vyučovací jednotky, v případě odborného výcviku příprava na učební dny. „ Při plánování výuky učitel vychází z různých kurikulárních dokumentů (plánů), které zpracovali oboroví didaktici, představitelé vědních a uměleckých oborů odpovídajících předmětům zařazeným do výuky a další odborníci z oblasti pedagogiky a psychologie“(Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 355). V kurikulárních dokumentech se učitel před plánováním výuky zaměřuje převážně na kapitoly, kde jsou formulovány cíle výuky. „ Tyto cíle jsou pro učitele jakousi filozofií, dlouhodobou vizí, k níž by měla výuka neustále směřovat, a kritérium pro posouzení výstupů výuky – žákových kompetencí“(Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 355). Mezi hlavní kurikulární dokumenty, které vymezují obsah vzdělávání, bývají řazeny také učebnice, různé didaktické a metodické materiály a jiné materiály dostupné příslušnému oboru a předmětu. Jako další východisko plánování a přípravy vyučování je považováno zjištění potřeb žáků. „Kurikulární dokumenty musíme porovnat s potřebami žáků a jejich dosavadními znalostmi“ (Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 355). Ke zjištění potřeb a zájmů učitel potřebuje určité informace. V praxi učitel získává potřebné údaje na počátku školního roku (při nástupu nových žáků), nejvíc informací přichází až v průběhu školního 11

roku. K získání potřebných informací slouží také schůzky s rodiči. Zájmy a potřeby žáků může učitel zjišťovat pozorováním a dotazováním v průběhu výuky. Učitelé odborného výcviku mají oproti učitelům teoretických předmětů výhodu, neboť tráví na odborném výcviku s žáky podstatně více času než učitelé teorie. Učitel odborného výcviku může lépe pozorovat situaci žáků a celkový sociální kontext třídy.

4.1.1 Kurikulum Mezi podstatné problémy v didaktice patří problémy spojené s otázkami co vyučovat a jak výuku organizovat. Řešení celého komplexu těchto problémů je v současné literatuře často zahrnováno pod pojem kurikulum. Definicím tohoto, v České republice, téměř nového pojmu se věnuje řada autorů, pro srovnání jsou zde některé uvedeny. „ Termín kurikulum přináší do pedagogiky nový, obecnější pojem, který vhodně doplňuje termíny učební plán a učební osnovy, spojuje je a včleňuje do obecnější roviny. V tomto obecnějším pohledu lze kurikulum chápat jako obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování, tj. jako veškerou zkušenost žáka (učícího se), kterou získává ve školském (vzdělávacím) prostředí, a činnosti, které jsou spojeny s jeho osvojováním a hodnocením“(Maňák, Janík, Švec, 2008, s. 14). V Pedagogickém slovníku vymezují Průcha, Walterová a Mareš (2003) pojem kurikulum jako: 1. vzdělávací program, projekt, plán ; 2. průběh studia a jeho obsah ; 3. obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci a studenti získávají ve škole a v činnostech, které se školou souvisí, její plánování a hodnocení. Kalhous, Obst a kol. (2009, s. 132) uvádí následující vymezení kurikula dle Seguina (1991) jako „ vzdělávací projekt určující: 1. záměry, cíle a konkrétní úkoly vzdělávacího působení ; 2. metody, prostředky aktivity k dosažení těchto cílů ; 3. způsoby a nástroje požadované ke zhodnocení úspěšnosti vzdělávacího působení“. Autoři dále uvádí výstižnou definici dle Walterové (1994): „Kurikulum jsou plány určené k řízení ve školách, obvykle prezentované v permanentně obnovovaných dokumentech, které jsou vypracovávány na několika úrovních obecnosti a implementace

12

těchto plánů ve třídě, tyto plány jsou realizovány v učebním prostředí, které také ovlivňuje to, čemu se žáci učí“ (Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 132). Maňák, Janík, Švec (2008, s. 14) uvádí obecnou charakteristiku kurikula jako „komplex problémů vztahujících se k řešení otázek: proč, koho, v čem, jak, kdy, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat“. Skalková (2008, s. 77) rozumí pod pojmem kurikulum „celek učebního plánu a sled předmětů, specifické obsahy látky, souhrn zkušeností, které získávají žáci, vyučovací metody, prostředky a pomůcky, které odpovídají daným obsahům, adekvátní příprava učitelů“. Obsah kurikula je uveden v kurikulárních dokumentech. Plánováním a přípravu na vyučování by mělo předcházet studium těchto kurikulárních dokumentů. Pro přípravu výuky je důležitá znalost obecných cílů vzdělávání a výchovy, které učitel přenáší do konkrétních výchovně-vzdělávacích cílů jednotlivých vyučovacích jednotek. Každý učitel, učitel odborného výcviku by měl pracovat s platnými - aktuálními kurikulárními dokumenty. V praxi je někdy možno pozorovat situací, kdy někteří učitelé se neorientují v některých novějších pojmech, platných kurikulárních dokumentech, neznají podstatu a východiska kurikulární reformy. V krajním případě může dojít až k tomu, že učitel neví, co má učit…

4.1.2 Kurikulární reforma Aktuální kurikulární dokumenty vychází ze základních pilířů vzdělávání, obecných cílů vzdělávání a dalších základů kurikulární reformy. Kurikulární reforma vzdělávání dorazila do České republiky koncem minulého století. Česká republika je členem organizace UNESCO. Mezinárodní komise UNESCO ze zasedání „Vzdělávání pro 21. století “ vydává zprávu „Učení je skryté bohatství “. V této zprávě se mimo jiné uvádí, že vzdělávání v celém průběhu života a je založeno na 4 pilířích na tzv. Delorsových cílech: 1. Učit se poznávat 2. Učit se jednat 3. Učit se žít společně 4. Učit se být (RVP pro obor vzdělání 41-55-H/01Opravář zemědělských strojů, 2007) Tyto pilíře jsou základem pro vytvoření vzdělávacího kurikula a charakterizují, jak má být vzdělávání pojímáno. 13

Koncem devadesátých let minulého století Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR předložilo novou koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR. Souběžně s formulováním strategických záměrů rozvoje vzdělávání probíhala legislativní příprava nového zákona o vzdělávání. Došlo ke schválení nového zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který platí od 1. ledna 2005. Zmíněný zákon stanovuje požadavky na provedení kurikulární reformy, je východiskem pro novou podobu vzdělávání v České republice. Kurikulární neboli školskou reformu je možné charakterizovat jako zásadní změnu vzdělávání i vzdělávací politiky pro zvýšení a zlepšení kvality vzdělávání a efektivity výsledků vzdělávání (Metodický portál RVP, online). Podstatou kurikulární reformy je tedy změna cílů a obsahu vzdělávání směrem k utváření a rozvoji životních dovednosti (klíčových kompetencí) a k přípravě žáků pro praktický život. Kurikulární reforma je zakotvena v kurikulárních dokumentech.

4.2. Kurikulární dokumenty Kurikulární dokumenty popisují program vzdělávání (kurikulum). Mezi základní kurikulární dokumenty lze zařadit: - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. „ Bílá kniha“) - Rámcový vzdělávací program (RVP) - Školním vzdělávací program (ŠVP) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s různými odborníky z oblasti vědy a praxe. Národní program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha, a Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) přinášejí do vzdělávací soustavy nový systém vzdělávacích programů. „Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů“ (Zákon č. 561/2004 Sb., s 4827) Nové programy jsou tvořeny na dvou úrovních: státní – v podobě Národního programu vzdělávání a rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školní v podobě školních vzdělávacích programů (ŠVP). Kurikurární dokumenty bývají označovány také jako pedagogické nebo školské dokumenty. 14

4.2.1 Národním program rozvoje vzdělávání – Bílá kniha Dokument vznikl na základě usnesení vlády České republiky, je pojat jako „systémový projekt vyjadřující myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu“(Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, 2001, s. 5). Dle Maňáka, Švece a Janíka (2008) jde o dokument, který na základě světových trendů, dědictví naší civilizace a národních tradic vytyčil cíle, směry a orientační ukazatele pro další rozvoj vzdělávací soustavy. Bílá kniha zdůrazňuje, že „vzdělávání se nevztahuje jen k vědění a poznávání, tedy k rozvíjení rozumových schopností, ale i k osvojení si sociálních a dalších dovedností, duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k ostatním lidem i ke společnosti jako celku, k emocionálnímu a volnímu rozvoji“ (Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, 2001, s. 8).

4.2.1.1 Obecné cíle vzdělávaní a výchovy uvedené v Bílé knize Při plánování výuky by učitel neměl opomenout obecné cíle vzdělávání a výchovy a následně je i uplatňovat ve své přípravě na učební jednotky. Mezi obecné cíle vzdělávání uváděné v Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice (2001) patří: rozvoj lidské individuality, zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti, ochrana životního prostředí, posilování soudržnosti společnosti, podpora demokracie a občanské společnosti, výchova k partnerství, spolupráce a solidarita, zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti, zvyšování zaměstnanosti. Přímo pro oblast středního vzdělávání vyzdvihuje Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (2001) tyto úkoly: zajišťovat připravenost mladých lidí pro celoživotní učení, podporovat zaměstnatelnost mladých lidí v průběhu celého života, rozvíjet široký všeobecný a obecně odborný základ vzdělání, uplatnit všeobecně použitelné, tzv. klíčové kompetence. Klíčové kompetence jsou v publikaci vymezeny jako „schopnosti, dovednosti, postoje, hodnoty a další charakteristiky osobnosti, které umožňují člověku jednat adekvátně a efektivně v různých pracovních a životních situacích“(Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, 2001, s. 51). Publikace ke klíčovým kompetencím řadí

15

např. komunikaci, rozvoj schopnosti učit se, sociální kompetence, řešení problémů, práce s informačními technologiemi. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice formuluje nové principy vzdělávací politiky a promítá se do školského zákona č. 561/2004 Sb. Zákon platí od 1. ledna 2005, stanovuje požadavky na provedení kurikulární reformy, společně s národním programem rozvoje vzdělávání v České republice je východiskem pro novou podobu vzdělávání v České republice. Zákon ukládá vytvoření rámcových vzdělávacích programů pro každý obor vzdělání.

4.2.2 Rámcové vzdělávací programy (RVP) Rámcové vzdělávací programy jsou dokumenty, které vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jsou v souladu se školským zákonem. „Rámcové vzdělávací programy představují soubor základních kurikulárních dokumentů pro poskytování vzdělání na různých stupních a typech škol. Jsou souhrnem závazných požadavků státu na obsah a výstupy vzdělávání“(Hlaďo, Horáčková, Danielová, 2010, s. 24). Skalková (2008) zdůrazňuje, že rámcové vzdělávací programy představují důležité roviny didaktické transformace kulturních obsahů do školního vzdělávání a podávají učivo, které je předmětem vyučování. Jejich konstrukce vychází z obecných cílů, na které bylo již dříve v práci ukázáno. Byly vytvořeny rámcové vzdělávací programy pro všechny úrovně vzdělávání. Na vytváření rámcových vzdělávacích programů spolupracoval Národní ústav odborného vzdělávání. Učitel odborného výcviku na středním odborném učilišti se setkává s rámcovým vzdělávacím programem pro střední odborné vzdělávání příslušného oboru.

4.2.2.1 RVP pro střední odborné vzdělávání Pro každý obor vzdělání vznikl samostatný RVP a zároveň proběhla redukce počtu oborů. Rámcové vzdělávací programy pro odborné školy byly vytvářeny v několika fázích. Obory jsou rozděleny podle kategorií oboru vzdělání, jsou označeny písmeny a číselným kódem. Každý rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání obsahuje následující informace: kód a název oboru, charakteristiku rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné vzdělávání – zde jsou popsány funkce rámcových vzdělávacích programů a pojetí rámcových vzdělávacích programů. Následuje vymeze16

ní pojmů, se kterými se v textu pracuje. Jsou popsány cíle odborného vzdělávání, kompetence absolventa - klíčové kompetence a odborné kompetence. Dále je popsáno uplatnění absolventa, organizace vzdělávání, kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání, rámcové rozvržení obsahu vzdělávání, začlenění průřezových témat, zásady tvorby školního vzdělávacího programu, zásady tvorby ŠVP pro večerní, dálkovou a kombinovanou formu vzdělávání, základní podmínky pro uskutečňování vzdělávacího programu, vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných, využití rámcových vzdělávacích programů ve vzdělávání dospělých. Vzdělávání je v RVP vymezeno prostřednictvím vzdělávacích cílů, kompetencí a výsledků vzdělávání a k nim se vztahujícího obsahu vzdělávání. Cíle vzdělávání jsou v RVP vyjádřeny na třech úrovních: 1. jako obecné cíle středního vzdělávání, 2. jako kompetence absolventa oboru vzdělání, 3. jako výukové cíle (výsledky vzdělávání) jednotlivých vzdělávacích oblastí. Obecné cíle vzdělávání jsou vyjádřeny z pozice učitele a vyjadřují to, k čemu má vzdělávání směřovat, o co mají vyučující svou výukou usilovat. Kompetence absolventa a výukové cíle jsou vyjádřeny z pozice žáka, jak dokáže na konci výuky získané vědomosti a dovednosti aplikovat v praxi. V dalších částech práce bude pracováno s rámcovým vzdělávacím programem pro obor vzdělávání Opravář zemědělských strojů s kódem 41-55-H/01. Tento dokument je výchozím materiálem plánování a přípravy výuky, který musí být akceptován školou a následně i učitelem odborného výcviku.

4.2.2.2 Základní pojmy používané v RVP V RVP pro odborné vzdělávání se setkáváme s některými dalšími pojmy, které nebyly dosud v práci dostatečně objasněny, nebo byly zmíněny pouze okrajově. S těmito pojmy se budeme nadále setkávat i v dalších pedagogických dokumentech, které jsou zájmem této bakalářské práce. K častým pojmům, kromě již zmiňovaného kurikula, kurikulárních dokumentů patří kurikulární rámce, kompetence, klíčové a odborné kompetence. Kurikulární rámce vymezují výukové cíle a obsah vzdělávání, učivo všeobecného a odborného vzdělávání pro jednotlivé obory odborného vzdělávání.

17

Kompetence: Pojem, kterým se postihuje, že cílem vzdělávání není jen osvojení poznatků a dovedností, ale i vytváření způsobilostí potřebných pro život nebo výkon povolání. Vyjadřují způsobilost nebo schopnost žáka-absolventa něco dělat, jednat určitým způsobem. V RVP se kompetence formálně dělí na klíčové a odborné, ve skutečnosti však neexistují odděleně, ale prolínají se. Klíčové kompetence – jsou soubor požadavků na vzdělání, zahrnující vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. Neváží na konkrétní vyučovací předměty, lze je rozvíjet v teoretickém i praktickém vyučování. Odborné kompetence se vztahují k výkonu pracovních činností a vyjadřují profesní profil absolventa oboru vzdělání, jeho způsobilosti pro výkon povolání. Odvíjejí se od kvalifikačních požadavků na výkon konkrétního povolání a charakterizují způsobilost absolventa k pracovní činnosti. Tvoří je soubor odborných vědomostí, dovedností, postojů a hodnot potřebných pro výkon pracovních činností daného povolání. Obsah vzdělávání je v RVP chápán jako prostředek pro dosažení požadovaných kompetencí absolventa. Je vymezen formou kurikulárních rámců. Zahrnuje poznatky, dovednosti a hodnoty z různých oblastí vzdělávání. V RVP je uveden formou požadovaných výsledků vzdělávání a odpovídajícího učiva. (RVP pro obor vzdělání 41-55H/01Opravář zemědělských strojů, 2007)

4.2.3.3 Cíle středního odborného vzdělávání „Obecným cílem středního odborného vzdělávání je připravit žáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i pracovní život v podmínkách měnícího se světa“ (RVP pro obor vzdělání 41-55-H/01Opravář zemědělských strojů, 2007, s. 6). Konkrétně jsou v RVP popsány základní pilíře vzdělávaní, které uváděla kapitola 4.1.2. 4.2.3 Školní vzdělávací programy (ŠVP) Rámcový vzdělávací program příslušného oboru je východiskem konkrétního školního vzdělávacího programu školy. Školní vzdělávací program je důležitým dokumentem, podle kterého každá škola musí realizovat vzdělávání v daném oboru. Tento dokument je povinný, zodpovídá za něj ředitel školy. Školní vzdělávací program zpracovává tým spolupracovníků školy, kteří jej tvoří nebo inovují. Součástí týmu jsou i učitelé odborného výcviku daného oboru, vyučující v jednotlivých ročnících oboru. 18

Učitelé odborného výcviku spolupracují převážně v oblasti odborné, vytváří mezipředmětové vztahy, vychází z kompetencí a profilu absolventa a konkrétních podmínek školy, kde vyučují. Rozpracovávají učivo, které je předmětem odborného výcviku tak, aby odpovídalo výchozímu RVP, jejich škole, pracovišti a žákům. ŠVP je pak pro učitele odborného výcviku výchozím dokumentem, neboť v něm nalezne informace nezbytné pro plánování a přípravu výuky. Učitel odborného výcviku by se měl seznámit s příslušným ŠVP jako celkem a ne pouze s částí, která se vztahuje k odbornému výcviku. V ŠVP učitel nachází tyto podstatné informace: úvodní identifikační údaje, profil absolventa, charakteristiku vzdělávacího programu, učební plán, přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP, učební osnovy pro všechny předměty uvedené v učebním plánu nebo vzdělávací moduly, popis materiálního a personálního zajištění výuky v daném ŠVP a oboru vzdělání, charakteristiku spolupráce se sociálními partnery. Některé dílčí části ŠVP mohou být používány jako samostatné dokumenty (např. profil absolventa, učební osnovy).

4.2.3.1 Profil absolventa Dle Kašparové a kol. (2007) tvoří profil absolventa nejvýznamnější část ŠVP. Hlaďo, Horáčková, Danielová (2010, s. 25) píše, že profil absolventa „charakterizuje kompetence absolventa vymezené v rámcovém vzdělávacím programu z hlediska záměrů školy a odvíjí se od něj koncepce a obsah celého vzdělávacího programu“. Profil absolventa má informační funkci uvnitř i vně školského systému, pro žáky a jejich rodiče, tak pro zaměstnavatele. Profil absolventa učitelům umožňuje udělat si komplexní představu o absolventovi příslušného oboru vzdělání a významu vyučovaného předmětu, pomáhá směřovat plánování a přípravu výuky. Profil absolventa dle Kašparové a kol.(2007) obsahuje: -

základní identifikační údaje,

-

popis uplatnění absolventa v praxi,

-

výčet kompetencí absolventa,

-

způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání, stupeň dosaženého vzdělání. 19

Kompetence absolventa Kompetence absolventa vychází z rámcových vzdělávacích programů. Kašparová a kol. (2007) uvádí, že uvedené kompetence v ŠVP mají být logicky uspořádané a jsou v souladu s kompetencemi uvedenými v RVP. Kompetence jsou opět rozděleny na klíčové a odborné. Ve skutečnosti však neexistují odděleně. Mezi klíčové kompetence uvedené patří: a) kompetence k učení, b) kompetence k řešení problémů, c) komunikativní kompetence, d) personální a sociální kompetence, e) občanské kompetence a kulturní povědomí, f) kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám, g) matematické kompetence, h) kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi. Odborné kompetence souvisí s činností absolventů z pohledu specializace konkrétního oboru.

4.2.3.2 Učební plán Učební plán vychází z kurikulárních rámců a z rámcového rozvržení obsahu vzdělávání. „Do učebního plánu školního vzdělávacího programu se zařazují vyučovací předměty, které se vytvářejí na základě vzdělávacích oblastí a obsahových okruhů stanovených v rámcovém rozvržení obsahu vzdělávání. Stanovené vzdělávací oblasti a obsahové okruhy a jejich minimální počty vyučovacích hodin jsou závazné, jejich dodržení ve ŠVP musí být prokazatelné“ (RVP pro obor vzdělání 41-55-H/01Opravář zemědělských strojů, 2007, s. 6). Učební plán má část identifikační, tabulkovou a poznámkovou. V učebním plánu je tabulka, v níž se nachází soubor všech povinných, povinně-volitelných a nepovinných vyučovacích předmětů v daném oboru vzdělávání a jejich týdenní časovou dotaci v jednotlivých ročnících studia. Počet vyučovacích hodin je uváděn v učebním plánu: -

pro každý vyučovací předmět zvlášť v daném ročníku,

-

pro každý vyučovací předmět celkem za všechny ročníky studia, 20

-

celkový počet vyučovacích hodin za každý ročník studia

-

celkový počet vyučovacích hodin za všechny ročníky studia.

Z učebního plánu se učitel odborného výcviku dozvídá kolik hodin v každém ročníku je věnováno odbornému výcviku.

4.2.3.3 Učební osnovy „Učební osnovy jsou školním dokumentem, který charakterizuje obecný cíl a pojetí vyučování daného předmětu, vymezuje obsah a rozsah učiva, jeho funkci“ (Skalková, 2007, s. 92). Dle Kašparové (2007) jde o pedagogický dokument, který vymezuje didaktickou koncepci vzdělávání jednotlivých vyučovacích předmětů a má tyto části: -

identifikační údaje

-

pojetí vyučovacího předmětu

-

rozpis učiva a výsledků vzdělávání. V učebních osnovách je uveden také obecný cíl vyučovacího předmětu. V obec-

ném cíli se učitel dozví, co je zásadním posláním předmětu a jak se podílí na profilu absolventa. Učitel odborného výcviku oboru nepracuje pouze s učební osnovou pro předmět Odborný výcvik. Při sestavování jeho plánu témat a časového rozvržení je potřebná znalost učebních osnov příbuzných předmětů. Spolupracuje také s ostatními vyučujícími, tak aby mohlo dojít k vzájemné koordinaci. V učebních osnovách jsou uvedeny časové dotace, které mohou sloužit k sjednocení výuky u různých učitelů. V praxi je možno někdy vypozorovat určité nedostatky v učebních osnovách. Při tvorbě ŠVP příslušného oboru nebo jeho inovacích učitel vytváří rozpis učiva v souladu s výsledky vzdělávání. Kašparová a kol. (2007) upozorňuje, že předpokladem pro zpracování konkrétního rozpisu učiva a výsledků vzdělávání v učební osnově je důležité porozumění cílům výuky.

4.3 Plánování a příprava učitele na vyučování perspektivní a aktuální Učitel při uvažování o výuce bere v úvahu dle Kalhouse, Obsta a kol. (2009) řadu různých informací: znalost oboru tzv. pedagogickou znalost oboru, znalost kuriku21

lárních dokumentů a vzdělávacích cílů, obecné pedagogické a didaktické poznatky, znalost žáků, znalost kontextu a situace, v níž vyučování probíhá i znalost předpisů a pravidel, kterými se školství řídí. Učitel nejprve uvažuje o výuce na delší časové období, následně přechází k denním přípravám na vyučování. „Na základě teoretických poznatků i praktických zkušeností se doporučuje rozvrhnout přípravu na vyučování dvojfázově, tj. realizovat perspektivní a aktuální přípravu na vyučování“ (Maňák, 1992 in Čadílek, 2005, s. 92).

4.3.1 Perspektivní plánování - dlouhodobé Učitel plánuje výuku na celý školní rok, někdy ještě déle. Plánování výuky má proto dlouhodobou podobu. Učitel pracuje se školním vzdělávacím programem příslušné školy, v případě potřeby nahlíží i do rámcového vzdělávacího programu příslušného oboru vzdělávání. Na podkladě kurikulárních dokumentů si učitel v tematickém plánu vytváří představu o výuce během školního roku. Začínající učitel musí vyhledat a obeznámit se s dostupnými učebnicemi a učebními pomůckami pro výuku svého předmětu. Musí znát také konkrétní podmínky pracoviště, kde bude výuka odborného výcviku probíhat. V některých případech musí přihlížet při sestavování témat v tematickém plánu i k ročnímu období. Dlouhodobé plánování je nezbytné pro hladký průběh výuky.

4.3.1.1 Předpoklady dlouhodobého plánování Autoři Loveček, Čadílek (2003) uvádí předpoklady pro dlouhodobé plánování: -

znalost učebního plánu a učebních osnov příslušného školního vzdělávacího programu,

-

znalost mezipředmětových vztahů

-

návaznost teoretického učiva na odborný výcvik.

4.3.1.2 Vytváření mezipředmětových vztahů, druhy mezipředmětových vztahů Mezipředmětové vztahy jsou chápány jako vztahy mezi různými předměty daného oboru navzájem. Nejen odborné předměty a odborný výcvik spolu vzájemně souvisí, proto je nutné vytvářet mezipředmětové vztahy a vzájemnou návaznost jednotlivých témat. Důležitým posláním mezipředmětových vztahů je dle Lovečka, Čadílka

22

(2003) cílevědomé navazování na znalosti žáků z jiných vyučovacích předmětů a odstranění předmětové izolovanosti. Ouroda (2009, s. 27) spatřuje význam využívání mezipředmětových vztahů v tom, že „dochází ke spojování dílčích poznatků, získaných ve výuce předmětů v ucelenou strukturu. V ní se nové poznatky dobře zapamatují a jsou připravené k aplikacím“. Učitel má významnou úlohu při realizaci mezipředmětových vztahů. „V rozpisu tematického plánu může upravit sled témat tak, aby mohl navazovat na poznatky z jiných předmětů (nebo naopak vytvářel předpoklady pro jejich výuku)“(Ouroda,2009 s. 27). Učitel odborného výcviku musí znát příslušný školní vzdělávací program, měl by mít přehled i o učebnicích odborných předmětů. Aby učitel odborného výcviku mohl efektivně naplánovat jeho výchovně-vzdělávací činnost v tematickém plánu, je nutné zajistit koordinaci s ostatními teoretickými předměty (účelná koordinace teorie s odborným výcvikem). Při dlouhodobém plánování učitel odborného výcviku pracuje s učebními osnovami odborného výcviku i s učebními osnovami příbuzných odborných předmětů. Spolupracuje s ostatními vyučujícími, zejména těch předmětu, kdy je důležité sjednocení s odborným výcvikem. Ouroda (2009) doporučuje také získávání poznatků z oblasti souvislostí učiva předmětů formou hospitací ve výuce příbuzných vyučovacích předmětů. V některých školách se vypracovává tzv. koordinační plán, který slouží návaznosti teoretického vyučování na odborný výcvik. „Koordinační plán zpracovává metodická komise za účelem časové koordinace a přibližně týdenního předstihu teoretické výuky před výukou praktickou“ (Loveček, Čadílek 2003, s. 110). Učitel odborného výcviku ve svém plánu pak vytváří návaznost odborného výcviku na teorii, dochází celkově k návaznosti témat v tematických plánech. Vypracování koordinačního plánu není povinné, ale pouze doporučené. Učitel odborného výcviku může věnovat více času nácviku praktických dovedností, ke kterým žáci získali vědomosti v teoretickém vyučování. Druhy mezipředmětových vztahů Ouroda (2009) rozděluje mezipředmětové vztahy, vychází z časových rozdílů získaní znalostí: -

„Perspektivní (vstřícné) vztahy jsou takové, kdy výukou učiva vytváříme předpoklady pro zvládnutí učiva v jiném předmětu. 23

-

Retrospektivní vztahy (zpětné) vyjadřují skutečnost, že ve výuce je navazováno na znalosti získané výukou jiného předmětu.

-

Souběžné vztahy se uplatňují v situacích současné výuky více vyučovacích předmětů“ (Ouroda, 2009, s. 27).

4.3.1.3 Tematický plán Základním plánem učitelovy práce je celoroční (někdy pouze pololetní) plán, který je označován jako tematický. Tematický plán patří mezi nejčastěji používaný dokument při práci učitele. Obsahem tematického plánu je časově-tematické rozvržení učiva na delší období pro daný vyučovací předmět a obsahový plán výuky. Tematický plán je písemně zpracován, učitel se během jeho přípravy zamýšlí dle Lovečka, Čadílka (2003) nad časovým rozdělením učiva, koordinací jednotlivých složek vyučovacího předmětu, zařazení exkurzí a plánovaných akcí školy, opakováním učiva a zkoušením. Učitel stanoví tematické celky i počty hodin, které jim bude věnovat. Tematické celky Učitel pracuje s jednotlivými tematickými celky jeho tematického plánu. Tematický celek je řada hodin, které mají vést k dosažení obecného vzdělávacího cíle (Pasch a kol., 1998). Autor upozorňuje, že při práci s tematickým celkem by se měl zaměřit na vypracování těchto komponentů: -

zdůvodnění tematického celku (stručně vysvětluje obsah a účel, zdůraznění hlavních myšlenek, vysvětlení důležitosti obsahu, motivace žáků),

-

osnova obsahu a pojmová mapa (struktura hlavních myšlenek, logické schéma nejdůležitějších pojmů a fakt,

-

konkrétní cíle a nástroje vstupní diagnostiky (kognitivní, afektivní a psychomotorické výsledky související s určitým tematickým celkem, diagnostika předešlých dosavadních znalostí)

-

plány hodin a činností (naplánování jednotlivých témat)

-

metody hodnocení (navrhnout postupy zjištění dosažených cílů, průběžná diagnostika, kontrola na konci tematického celku)

-

pomůcky a materiály (Pasch a kol., 1998).

24

Význam tematického plánu Tematický plán je nezbytný pro každodenní práci učitele, je oporou při realizaci učiva v průběhu školního roku, je důležitý i pro ostatní vyučující „Po prostudování tohoto dokumentu učitel ví, které téma má kdy probírat, a může se tak na něj dostatečně připravit. Umožňuje mu uspořádat postup výuky, zabezpečit podmínky vyučování, zajistit potřebné prostředky, pomůcky a materiály“ (Hlaďo, Horáčková, Danielová, 2010, s. 27). Učitel odborného výcviku si může s předstihem udělat představu o učebních pracích, na kterých budou žáci provádět nácvik, a může s dostatečným předstihem zajistit materiál a připravit ho na pracovišti odborného výcviku. Speciální materiály se často musí objednávat s větším časovým předstihem, musí se počítat s dostatečnou časovou rezervou. Hlaďo, Horáčková, Danielová, (2010) výstižně shrnují význam tematického plánu: -

obsahuje časový plán výuky daného předmětu,

-

učitel získá jasný přehled o rozložení učiva v rámci celého školního roku,

-

opora pro učitele při realizaci učiva v průběhu školního roku,

-

nástroj evaluace výuky z hlediska zvládnutí učiva za určitý časový úsek,

-

v případě nutnosti suplování napomáhá v orientaci a přípravě na vyučování zastupujícím učitelům.

Obsah tematického plánu Učitel musí zpracovat tematický plán v souladu s konkrétními podmínkami školy. Musí vytvořit časovou koordinaci jeho předmětu s časovým rozvržením v plánu práce školy, tak aby bylo možné osvojení veškerého učiva, které předkládají učební osnovy daného předmětu. Učitel by se neměl dostávat do časové tísně s neprobraným učivem. Obsah a podoba tematických plánů není daná direktivně, forma se na různých školách může lišit. Většinou si každá škola vytvoří vlastní podobu tematických plánů, kterou schválí ředitel školy a používají ji všichni učitelé jednotlivých předmětů. Tematický plán by měl obsahovat informace, se kterými učitel i ostatní vyučující nebo vedení školy potřebují pracovat. V praxi se můžeme setkat s tímto obsahem tematických plánů: -

název školy,

-

obor vzdělání a jeho kód,

-

název vyučovacího předmětu,

-

jméno vyučujícího, 25

-

školní rok,

-

platnost tematického plánu,

-

ročník/třída, skupina,

-

jméno třídního učitele,

-

týdenní hodinová dotace vyučovacího předmětu,

-

stanovení tematických celků

-

časové rozvržení učiva tematických celků do jednotlivých měsíců školního roku, týdnů, učebních dnů.

-

způsoby ověřování učiva a hodnocení,

-

používané učebnice,

-

pomůcky, vybavení potřebné pro výuku,

-

mezipředmětové vztahy,

-

prostor pro poznámky učitele.

Pokud má učitel vypracovaný tematický plán, tematické celky a jednotlivá témata může vytvářet přípravu na jednotlivé učební dny.

4.3.2 Krátkodobé plánování – aktuální Při krátkodobém – aktuálním plánováním se učitel připravuje na výuku vyučovací jednotky svého předmětu, v odborném výcviku na učební dny. Dle Čadílka (2005) aktuální příprava vychází z perspektivní přípravy, z tematického plánu, případně koordinačního plánu. Autor zmiňuje také zásadu, že čím důkladněji máme promyšlený a zpracovaný tematický plán, tím více šetříme čas na formální stránku denní přípravy a je možno více promýšlet a připravovat vlastní postup výuky. Po stanovení konkrétního vyučovacího cíle a obsahu vyučování se věnujeme metodické části přípravy, ve které si stanovíme metody a odpovídající učební pomůcky pro jednotlivé části učebního dne. Čadílek (2005) dále zdůrazňuje věnování se materiální přípravě, která nesmí být v odborném výcviku podceňována. Pro plynulý průběh učebního dne musíme mít dobře připravená pracoviště žáků, nářadí, nástroje a vhodnou učební práci. Pokud škola poskytuje žákům vybavení k odbornému výcviku, je na učiteli toto vybavení zajistit a připravit pracoviště pro každého žáka. Toto vybavení, nástroje a pomůcky učitel odborného výcviku musí v průběhu odborného výcviku kontrolovat, opravovat, případně vyřazovat a nahrazovat jiným. Učitel při přípravě pracoviště

26

žáků vychází ze zkušeností z oboru, povahy cvičných prácích, bere ohled na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Vytváření aktuálních příprav na výuku patří mezi nejčastější činnosti učitele, jsou na konci plánovací činnosti učitele, ale dají se považovat z pohledu výsledků vzdělávání za nejdůležitější. Před učitele odborného výcviku je postaven úkol navrhnout takovou učební činnost, při níž si žáci co nejefektivněji osvojí dovednosti, které jsou cílem učebního dne. Učitelovo projektování výuky není již pouze představou o budoucím stavu věcí, ale jde o řadu konkrétních činností k zajištění realizace záměrů – příprava pokusů, technických zařízení, pomůcek, logistika a příprava materiálů, příprava učebních úloh, didaktických testů, připravení nebo výroba ukázek povedených i méně zdařilých výrobků apod. Východiskem projektování výuky učebního dne je dle Kalhouse, Obsta a kol. (2009) studium učebních osnov (převážně formulace výukových cílů), studium učebnic a zjištění potřeb a zájmů žáků. Učitel si při přípravě promítá celou vyučovací jednotku. Kalhous, Obst a kol. (2009, s. 363) uvádí, že „příprava učitele na výuku je profesionálním reflektované plánování: 1. výběru učiva, 2. učebních činností žáka, 3. činností učitele, které zvýší šanci, že se žák učivu naučí“. Učitel se musí rozhodnout, jakými studijními činnostmi povede žáky od jejich dosavadních znalostí ke znalostem, které jim chce předat (Pasch a kol., 1998). V předmětu odborný výcvik je vyučovací jednotka jeden učební den. Učební den trvá 6 hodin u žáků prvních ročníků a 7 hodin u žáků druhých a třetích ročníků. Příprava se stává náročnou myšlenkovou činností, je dobré si vytvořit záznam v písemné podobě. „Pracovní řád předpokládá jako samozřejmost důkladnou přípravu učitele na výuku, ale nepředepisuje její formu“(Kalhous, Obst a kol., 2009, s. 357). Příprava na výuku je tedy v rukou učitele, který si může vytvořit vlastní pojetí písemných příprav.

4.3.2.1 Význam přípravy učitele na vyučování Příprava učitele na vyučování má v jeho práci velký význam, podle Maradové (2008), příprava na výuku umožňuje: -

„ jasně a konkrétně zvážit, který typ učení je vhodné v dané jednotce využít,

-

uvádět výukové cíle do souladu s možnostmi žáků, 27

-

promyslet obsah a strukturu výukové jednotky – určit kolik času je třeba věnovat jednotlivým aktivitám, zvážit nejvhodnější tempo vzhledem k potřebám žáků,

-

zvolit takový organizační rámec, aby bylo možno se ve výukové jednotce soustředit na interakci se žáky,

-

mít k dispozici všechny pomůcky, materiály a vybavení, které přispívají k efektivnímu průběhu výuky“ ( Maradová, 2008, in Hlaďo, Horáčková, Danielová, 2010, s. 40).

4.3.2.2. Prvky plánování a přípravy vyučování Kyriacou (1996) uvádí čtyři hlavní prvky přípravy vyučování: 1. Výběr výukových cílů, kterým bude učební den věnován 2. Výběr činností a časové rozvržení 3. Příprava všech pomůcek, které budou při výuce použity 4. Stanovení způsobu sledování a hodnocení práce žáků

4.3.2.3 Písemné přípravy na vyučování Písemné přípravy se doporučuje vytvářet na volné listy formátu A4, které je možné zakládat, seřazovat apod. Učitel využívá různých šanonů nebo sloh. V dnešní době se při zpracovávání písemných příprav nabízí používání nových technologií, využívání počítačů. Zpracování příprav na počítači v některém z textových editorů nese s sebou řadu dalších výhod. Výhody písemných příprav Vypracovávání písemných příprav má řadu výhod nejen pro začínající učitele, ale i pro zkušené učitele. Hlaďo, Horáčková, Danielová (2010) upozorňují, že učitel v písemné přípravě si lépe uvědomí, čeho má být ve výuce dosaženo, v průběhu výuky se učitel může více soustředit na dění ve třídě, nemusí vzpomínat co, a jak má dělat, protože může nahlédnout do jeho přípravy. Písemná příprava umožňuje lépe sledovat dodržení časového průběhu a plnění výukových cílů, je oporou učitele při trémě nebo nesoustředěnosti. Písemná příprava se dá s některými úpravami používat několikrát, v budoucnu může být po zkušenostech vylepšována a doplňována.

28

Typy písemné přípravy na výuku Kalhous, Obst a kol.(2009) poukazuje na výzkum Cottonové (1995), že dobré učitele charakterizuje dostatek času věnovaný plánování a přípravě vyučovacího procesu a čím je učitel zkušenější, více rozumí výuce, tím pečlivě ji plánuje. Jak bylo již dříve zmíněno, forma i rozsah přípravy není nikde oficiálně nařízena, ale pouze doporučena. Je možné se tedy setkat s různými variantami písemných příprav podle různých učitelů. Učitelé se připravují na výuku různým způsobem, jejich přípravy mají odlišný rozsah. Někteří učitelé se věnují přípravě sporadicky, někteří vypracovávají kvalitní podrobné přípravy. Autoři Kalhous, Obst kol.(2009) uvádí tři základní typy příprav učitele na vyučovací jednotku dle Rysa (1975), který rozlišuje typy příprav podle otázek, jež si klade učitel před přípravou na vyučování: První typ písemné přípravy – blesková příprava -

odpovídá na otázky: Co? Jak?

-

obsahově i formálně chudý typ,

-

učitel vymezí obsah, promyslí metody a prostředky,

-

cíle určuje podle učebnice,

-

učitelé tento typ využívají při nedostatku času,

-

tento typ přípravy se nedá doporučit.

Druhý typ písemné přípravy -

odpovídá na otázky: Co již bylo? Čeho chci dosáhnout? Jak a čím toho dosáhnout? Jaké bude mít tato hodina pokračování?

-

učitel již projektuje vyučovací jednotku v ujasněných obsahových i časových souvislostech,

-

pracuje s cíli a popisuje, co se žáci mají naučit,

-

nejčastější typ přípravy.

Třetí typ písemné přípravy -

odpovídá na otázky: 1. Cíle - co chci, čeho zamýšlím dosáhnout? 2. Jakými prostředky chci těchto cílů dosáhnout? 3. Zvláštní didaktická hlediska: Co z učiva bude pro žáky nejobtížnější? Jak budu žáky aktivizovat? Jak zajistím časovou a obsahovou kontinuitu obsahu učiva? Jak zajistím diferencovaný a individuální přístup k žákům? Jaké učební úlohy je

29

potřeba připravit k procvičování a k upevňování učiva? Jaká jiná hlediska (např. hygienická) je třeba respektovat? 4. Výchovné možnosti: Jak mohu učiva i průběhu vyučování výchovně využít? 5. Organizace vyučovací jednotky: Které pracovní podmínky si musím zabezpečit? Jaký organizační typ vyučovací jednotky bude mé metodické koncepci nejlépe odpovídat? 6. Časový projekt vyučovací jednotky: Kolik času mohu věnovat jednotlivým fázím vyučovací jednotky? Kolik času si vyžádá domácí příprava žáků na další vyučovací jednotku? 7. K realizaci přípravy: Jak budu zajišťovat pracovní součinnost žáků? Jak budu zjišťovat pracovní výsledky žáků? -

nejnáročnější typ přípravy,

-

pokud takto učitel uvažuje, dělá tzv. didaktickou analýzu učiva,

-

lze považovat za ideální stav.

Zásady pro sestavování plánu hodiny Petty (2008) uvádí zásady pro sestavení plánu vyučovací hodiny. V našem případě budou zásady přeměněny pro případ učebního dne na odborném výcviku. Jsou uvedeny zejména tyto zásady sestavování plánu: -

učební den by měl být naplánován tak, aby bylo dosaženo daných cílů,

-

měl logickou, efektivní a ekonomickou strukturu,

-

měl obsahovat rozmanité učební činnosti a vyučovací metody,

-

měl aktivně zapojovat žáky,

-

měl počítat s časovou rezervou, poněvadž většina činností ve vyučování obvykle zabere více času, než bylo původně plánováno,

-

měl obsahovat další úkoly, cvičení a práci pro případ, že je učitel dříve hotov nebo někteří žáci jsou rychlejší než ostatní ve třídě.

Struktura písemné přípravy na vyučování V písemné přípravě učitel odborného výcviku tvoří promyšlenou strukturu učebního dne. Vhodně koncipovaná struktura přípravy dle Hlaďo, Horáčkové, Danielové (2010) měla obsahovat čtyři základní části: 1. záhlaví, 30

2. didaktickou část, 3. obsahovou část, 4. prostor pro sebereflexi a autoevaluaci.

Záhlaví Vytvoření záhlaví na všech písemných přípravách umožňuje učiteli rychlou orientaci v jeho materiálech, umožňuje možnost uspořádání. Je na každém, které údaje považuje za důležité. V praxi může záhlaví obsahovat tyto údaje: -

název školy, pracoviště,

-

obor vzdělání a kód oboru,

-

školní rok,

-

vyučovací předmět,

-

uvedení třídy a skupiny,

-

počet žáků ve skupině,

-

uvedení zda se jedná o sudý nebo lichý týden (dle střídání skupin),

-

číslo učebního dne,

-

tematický okruh, téma učebního dne,

-

jméno a příjmení vyučujícího.

Didaktická část Pro zpracování této části přípravy jsou nezbytné znalosti z oblasti didaktiky týkající se zejména cílů výuky, organizačních forem výuky, metod výuky, evaluace a další. Učitel při tvorbě didaktické části přípravy vychází z tématu učebního dne, pracuje s pedagogickými dokumenty - s učební osnovou předmětu a tematickým plánem. Hlaďo, Horáčková, Danielová (2010, s. 43) označují didaktickou část přípravy na vyučování jako „komprimovaný didaktický projekt vyučovací jednotky, metodický postup, který stručně specifikuje: -

výukové cíle,

-

strukturu vyučovací hodiny a časový harmonogram,

-

organizační formy výuky,

-

použití výukových metod a materiálních didaktických prostředků,

-

způsoby pedagogické evaluace a kritéria hodnocení žáků,

-

výchovné působení ve vyučovací jednotce aj“.

31

Hlaďo, Horáčková, Danielová (2010) navrhují tento postup vypracování písemných příprav: 1. Na základě tématu učebního dne stanovit cíle výuky, 2. vytvořit obsahovou náplň učebního dne na základě znalosti cílů a didaktické analýze učiva, 3. s ohledem na stanovené cíle a obsah učiva, promyslet motivaci žáků, naplánovat organizační formy výuky, metody výuky, didaktickou techniku, učební pomůcky pro žáky, způsob opakování a ověření znalostí žáků, kritérií hodnocení, 4. konkretizovat strukturu učebního dne a vytvořit časový harmonogram.

Struktura vyučovací jednotky Vyučovací jednotkou v odborném výcviku je učební den, který trvá 6 nebo 7 hodin. Vyučovací hodina v odborném výcviku trvá 60 minut. Strukturu učebního dne dle Ourody (2009) tvoří: -

nástup žáků, kontrola účasti, vhodnosti oblečení, zdravotní stav,

-

sdělení cíle a organizace výuky,

-

opakování teoretických vědomostí, kterých bude využito k nácviku dovedností,

-

instruktáž,

-

nácvik dovedností, samostatná práce žáků a kontrola učitelem odborného výcviku,

-

zhodnocení celého učebního dne, skupin, jednotlivců,

-

závěr učebního dne, úklid pomůcek, pracoviště, hygiena žáků.

Obsahová část písemné přípravy Někteří učitelé uvádí do své přípravy nástin obsahu učiva. Jedná se o pojmy, definice, poznatky nebo otázky pro opakování nebo zadání domácího úkolu. Informace by měly být uváděny v bodech a přehledně. Někteří učitelé odborného výcviku tuto část pojímají jako zápis do deníku odborného výcviku. Informace mohou být doplněny obrázky, schématy, postupy atd.

4.3.2.4 Kontrola přípravy na vyučování Pokud má učitel vypracovanou přípravu na vyučování, je dobré si ji znovu projít a zkontrolovat její obsah a správnost. Kyriacou (1996) předkládá klíčové otázky, které 32

si může učitel po vypracování jeho přípravy na vyučovací jednotku položit. Je dobré tuto činnost uskutečnit s dostatečným časovým předstihem pro případ provádění úprav nebo doplnění v přípravě. Mezi tyto klíčové otázky patří: -

Stanovil jsem si pro tento učební den jasný výukový cíl?

-

Odpovídají stanovené cíle potřebám žáků, tedy jejich schopnostem, zájmům, motivaci, kontextu učebního dne a jejich práci v minulosti i v budoucnosti jako součásti celkového programu učení?

-

Slouží náplň učebního dne, zvolené učební činnosti i struktura hodiny k dosažení zamýšlených výukových cílů?

-

Jaké výkony mohu od žáků během výuky očekávat, jak budu sledovat jejich pokrok v práci, abych mohl hodnotit, zda výuka slouží k dosažení zamýšlených dovedností?

-

Připravil jsem všechny materiály a pomůcky, které budou potřeba?

-

Mám připravenou další práci pro případ, že by ke konci výukového dne zbyl čas?

-

Připravil jsem žáky náležitě na tento učební den, upozornil jsem je předem, co si budou muset zopakovat?

-

Mám všechny odborné znalosti potřebné k tomu, abych mohl o daném tématu vyučovat?

-

Jakým způsobem budu během učebního dne provádět hodnocení?

-

Musím něčemu věnovat zvláštní pozornost? Mám ve třídě žáka se zvláštními učebními potřebami, kterému by mohla určitá činnost tvořit problémy? Bude některá z naplánovaných učebních činností vyžadovat zvlášť pozorný dohled? (Kyriacou, 1996)

33

5. PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část bakalářské práce se zabývá plánováním a přípravou učitele odborného výcviku prvních ročníků oboru Opravář zemědělských strojů na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti, Znojmo, Dvořákova 19. Stěžejní částí je vytvoření tematického plánů pro první ročník a ukázky písemných příprav na výuku v tematickém celku Ruční zpracování technických materiálů.

5.1 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19 je státní školou. Současná podoba školy vznikla v roce 2001 sloučením dvou zemědělských škol ve Znojmě. Jde o školy s dlouholetou tradicí v zemědělství a jsou typické pro oblast jižní Moravy. V současné době má škola přibližně 100 zaměstnanců a 700 žáků. Je poskytováno střední odborné vzdělání se státní maturitní zkouškou a střední odborné vzdělání ukončené státní závěrečnou zkouškou. Škola nabízí maturitní obor Přírodovědné lyceum a obor Agropodnikání. Mezi učební obory ukončené výučním listem patří: obor Zahradnické práce, Zahradník, Kuchař - číšník, Pekař, Cukrář, Řezník - uzenář, Prodavač, Krejčí, Opravář zemědělských strojů. Od školního roku 2009/2010 je škola také pobočkou Mendelovy univerzity v Brně – Univerzitou třetího věku. Výuka probíhá ve dvou hlavních budovách a několika odloučených pracovištích pro výuku odborných výcviků. Škola má k dispozici výukové pozemky, výukovou vinici a skleníky. Odborný výcvik oboru Opravář zemědělských strojů probíhá v moderních dílnách na Hakenově ulici. Dílny odborného výcviku pro obor Opravář zemědělských strojů vyhovují všem technickým a hygienickým normám a splňují podmínky a požadavky BOZP. Pro výuku odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů je také k dispozici mnoho různých strojů, traktorů s různým příslušenstvím, sklízecí mlátička a řada výukových modelů s opravárenskou tematikou. Žáci se aktivně podílí hlavně na opravách zemědělských strojů přímo pro zákazníky, mají možnost se setkat s různými druhy oprav, které se běžně vyskytují v zemědělské praxi. Jsou organizované odborné exkurze do zemědělských podniků, moderních výrobních podniků a na různé zemědělské akce. Pro rozšíření odborného záběru probíhá část odborného výcviku na pracovištích sociálních 34

partnerů, u renomovaných firem. Pro žáky je již tradičně pořádána soutěž v orbě, které se účastní i zástupci zemědělských firem z regionu.

5.2 Pojetí ŠVP oboru Opravář zemědělských strojů Rozsah vzdělání je zaměřen na opravy, údržbu, seřizování a řízení traktorů, automobilů, samojízdných strojů a mechanizačních prostředků používaných při pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Žáci získávají základy strojního obrábění, zámečnických a kovářských prací. Mohou také získat bezplatně řidičské oprávnění skupiny T, B, C, svářečský průkaz pro svařování plamenem a elektrickým obloukem. Nejlepší žáci mají možnost rozšířit si kvalifikaci o kurz sváření v ochranné atmosféře CO2. Pro uplatnění absolventů oboru jsou důležitou součástí výuky základy obchodní činnosti a podnikání. Žáci jsou vedeni k trpělivé a soustavné práci a usilují o vytvoření kladného vztahu ke zvolenému oboru. Při osvojování základních znalostí a dovedností při obsluze strojů získávají správné pracovní návyky. Vzdělání směřuje k tomu, aby si žáci vytvořili a upevnili klíčové a odborné kompetence. ŠVP respektuje snahu o vybavení absolventa takovými kompetencemi, které mu umožní dobré uplatnění na trhu práce. Při sestavování obsahu vzdělávání je kladen důraz na soulad požadavků sociálních partnerů a učiva odborných předmětů s ohledem na možnosti pracovního uplatnění absolventa v různých podnicích regionu. Profil absolventa – popis uplatnění absolventa v praxi a popis očekávaných výsledků vzdělávání uvádí příloha č. 1 této práce.

5.3 Učební osnovy předmětu odborný výcvik V učebních osnovách odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů jsou uvedeny: cíle předmětu, charakteristika učiva, metody a formy výuky a způsob hodnocení. Pro učitele odborného výcviku prvních ročníků je podstatná zejména samostatná učební osnova odborného výcviku pro první ročník, kde sleduje výsledky vzdělávání, učivo a stanovenou časovou dotaci.

35

5.3.1 Cíl předmětu Cílem předmětu Odborný výcvik je seznámit žáky se základními technologickými postupy obrábění kovů, výroby součástí a oprav strojů a zařízení. Žáci si osvojí zásady měření, ručního zpracování kovů, strojního obrábění, montáže a demontáže strojního zařízení, svařování plamenem, obloukového sváření, oprav motorových vozidel a strojů, zařízení pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat. Důležitým vzdělávacím cílem v tomto předmětu je vytvořit si kladný vztah k oboru a získat správné pracovní návyky a dovednosti. Žák je v rámci předmětu veden k optimálnímu využívání diagnostických zařízení a metod a moderních renovačních postupů.

5.3.2 Charakteristika učiva Během odborného výcviku si žáci osvojí správné technologické postupy, základní způsoby ručního zpracování technických materiálů a strojního obrábění, základy tváření kovů za tepla a za studena, lepení, pájení a svařování kovů. Hlavní pozornost je věnována získání dovedností související s využitím moderní diagnostiky, zejména při opravách traktorů, nákladních automobilů a širokého sortimentu zemědělských strojů. Obsahem odborného výcviku je dále získávání dovedností z ručního zpracování kovů, lepení a měkkého pájení, základní práce s plechy, práce s plasty, tepelného zpracování oceli, tváření kovů za tepla a montážních prací, strojního obrábění, plamenného a obloukového svařování. Žáci zvládnou údržbu a obsluhu ručního nářadí, strojů, zařízení a malé mechanizace. Naučí se správně a bezpečně obsluhovat, seřizovat a provádět správnou údržbu a diagnostiku motorových vozidel a zemědělských strojů a zařízení živočišné výroby. V oblasti oprav je základní podmínkou rychlá a kvalitní práce, která podmiňuje snížení nákladů na provozování zemědělské techniky. Učivo respektuje ekologické požadavky a vyznává základní prvky pro udržitelný rozvoj. Neoddělitelnou součástí předmětu jsou otázky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci.

5.3.3 Metody a formy výuky Při praktické výuce je hlavní používanou metodou instruktáž. Žáci jsou vedeni k samostatné práci, která jim umožní individuálně se podílet na řešení problémů. V rámci skupinové práce si žáci osvojují zásady týmové spolupráce. Jsou používány demonstrační metody, názorné ukázky i další aktivizační metody. Pozornost je zaměřena na součinnost s ostatními průpravnými předměty. Žáci se zúčastňují Strojírenského 36

veletrhu v Brně a odborných exkurzí do významných firem našeho regionu. Na nich se seznamují s novinkami ve svém oboru.

5.3.4 Hodnocení žáků Hodnocení žáků vychází ze školního řádu. Hodnocení je stupňováno podle úrovně plnění stanovených cílů vzdělávání, naplňování klíčových kompetencí a průřezových témat. Posuzuje se kvalita provedené práce, pracovní přístup, schopnost spolupráce, aktivita. Žáci jsou vedeni ke správnému sebehodnocení. Celkové hodnocení je výsledkem názorů žáka, spolužáků a učitele. Numerickému hodnocení předchází hodnocení slovní. Žák je neustále sledován při své práci a jeho aktivita či pasivita je také součástí hodnocení.

5.2.5 Učební osnova odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů pro první ročník Název vyučovacího předmětu:

Odborný výcvik

Počet hodin:

495

Ročník:

1. ročník

Tab. 1 Učební osnova pro odborný výcvik prvních ročníků oboru Opravář zemědělských strojů Výsledky vzdělávání Žák:

Učivo 1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

- jedná v souladu s právními nor-

-

seznámení s pracovištěm

mami o bezpečnosti a ochraně

-

protipožární ochrana

zdraví při práci, hygieně, protipo-

-

osobní ochranné pomůcky

žárními předpisy;

-

hygiena pracoviště a práce

-

zvláštní předpisy pro jednotli-

- dodržuje provozní řád a organizaci svého pracoviště, na kterém

Počet hodin

vé pracovní operace

absolvuje výuku praktických činností;

37

12

2. Ruční zpracování technických - používá základní typy měřidel používaných v opravárenství; - měří pevným, posuvným i mikrometrickým měřidlem - používá vhodné pracovní nástroje pro měření a rýsování; - správně čte a používá naměřené hodnoty; - volí správný technologický postup; - zpracovává číselné hodnoty,

materiálů - odborná terminologie - plošné měření a orýsování - pilování rovinných ploch - řezání kovů - stříhání kovů - vrtání - řezání závitů - vyhrubování, zahlubování, vystružování - rovnání a ohýbání materiálů

naměřené hodnoty přenáší na

- sekání a probíjení

zpracovávaný materiál;

- nýtování

- hospodárně využívá prostoru na

- zabrušování a lapování

opracovávaném materiálu; - volí nástroje k pilování, - využívá ergonomických tvarů; - bezpečně zvládá správný pracovní postoj a upnutí materiálů; - provádí příčné a křížové pilování; - kontroluje pilované plochy úhloměry; - ovládá řezné nástroje k dělení kovů - upíná a seřizuje pilový list, řezný a brusný kotouč - ovládá bezpečnost práce při řezání kovů - volí správné nástroje pro pilování spojených ploch - během operací kontroluje svírající úhly

38

180

- zvládá stříhání kovů ručními, pákovými a tvarovými nůžky - dokáže stříhat kovy podle rysky - rozpozná různé druhy vrtáků - navolí správný rozměr nástroje pro požadovaný otvor - bezpečně zvládá upnutí nástroje a obrobku, - samostatně brousí vrtací nástroje - vysvětlí význam chlazení při vrtání, - dokáže vypočítat řeznou rychlost nástroje - objasní význam vyhrubovacích, zahlubovacích a vystružovacích nástrojů - zvládá jejich používání na konkrétní pracovní operace - skolíkovává dvě i více součástek v celek - ovládá řezání závitů vnitřních a vnějších, - řeže závity ručně i na vrtačkách - volí správný průměr otvoru pro řezání vnitřních závitů - provádí rovnání tyčového materiálu a plechů - bezpečně ovládá rovnání lisem - ovládá ruční a strojní ohýbání, - vysvětlí správnou délku materiálu k ohýbání - ovládá používání nástrojů k sekání

39

- ostří základní druhy sekáčů, udržuje je v technickém stavu - definuje druhy průbojníků a materiály k probíjení - vyjmenuje nabídku sortimentu nýtů - dokáže vypočítat správnou délku nýtu a určí vrtaný průměr díry pro nýt - používá ruční a mechanizované nýtovací nástroje, - vyrobí pevný spoj nýtováním - porovná kvalitní spoj s nedokonalým - formuluje hlavní zásady při pracovních operacích zabrušování a lapování - značí dílce a sestavy nástroji k tomu určené - ovládá bezpečně práce s mechanizovanými nástroji pneumatickými a elektrickými - ovládá bezpečnostní problematiku práce s lepidly - připravuje povrchy materiálů

3. Lepení a měkké pájení - lepení - měkké pájení

k lepení - spojuje různé druhy matriálů lepením - používá ochranné pomůcky při měkkém pájení - upravuje povrchy materiálů před pájením - používá různé způsoby měkkého

40

18

pájení a kontroluje kvalitu spojů - používá paličky a kladiva při vy-

4. Základní práce s plechy

rovnávání plechů

- rovnání

- stříhá přímkové a tvarové orysy

- stříhání

ručními a pákovými nůžkami

- ohýbání

30

- odsekává plech ve svěráku pod různými úhly - navrhuje základní ohýbací práce v ruční ohýbačce - používá ochranné a bezpečnostní pomůcky při práci s plasty - připravuje ke spojení různé druhy plastů

5. Práce s plasty

18

- bezpečnost - zpracování různých druhů - kontrola spojů

- spojuje plasty tepelným zpracováním - kontroluje pevnost a kvalitu spoje - používá ochranné pomůcky

6. Tepelné zpracování oceli

- odhadne teplotu podle barvy

- bezpečnostní předpisy

ohřátého materiálu - obsluhuje zařízení pro ohřev a ochlazení - tepelně zpracovává různé nářadí

30

- strojní zařízení tepelného zpracování - pomůcky pro ohřev a ochlazení - základy metalografie - tepelné zpracování nářadí a součástí

- obsluhuje zařízení pro tváření kovů za tepla - zhotovuje nářadí a pomůcky ručním kování - dokáže používat na různých dru-

7. Tváření kovů za tepla

60

- ruční kování - žíhání, kalení, popuštění, zušlechťování, cementování - základní ruční práce

zích oceli žíhání, kalení, popuštění - používá ochranné nátěry a ovládá jejich používání

8. Montážní práce - nedostatky a odstraňování pro-

41

113

- kontroluje čistotu spojů a součástí - určí kvalitu navzájem spojených dosedacích ploch

blémů v povrchové úpravě - hygiena práce - mechanické, chemické čištění

- renovuje spojový matriál a roz-

součástí

pozná deformace na spojovacích

- klíny, pera

šroubech, klínech, perech

- vzájemné plochy

- používá momentové nářadí ke kvalitnímu spojení - řeší problematiku zalomených

- spojovací materiál - momentové klíče - ruční zvedáky

šroubů, svorníků, - bezpečně manipuluje s ručními zvedáky a bezpečnostními podpěrami - charakterizuje vhodné metody

9. Renovace součástí

renovace součástí zemědělských

-

volba vhodné metody renovace

strojů a zařízení

-

renovace součástí na opravené

- vyčíslí technickou účelnost renovace

rozměry -

- posoudí ekonomickou efektivitu renovace

20

renovace součástí na původní rozměry

-

renovace deformovaných součástí

-

renovace součástí s lomy a trhlinami

- provádí opravu a údržbu malé

10. Údržba a obsluha malé

- mechanizace pro ošetření rostlin

mechanizace

během

-

údržba malé mechanizace pro

- vegetace a sklizeň rostlin

ošetřování rostlin během vege-

- dokonale zvládne práci s ručním

tace a sklizeň rostlin

nářadím, stroji a zařízeními

-

- obsluhuje malou mechanizaci

práce s ručním nářadím, stroji a zařízeními

-

obsluha malé mechanizace

Zdroj: Školní vzdělávací program Opravář zemědělských strojů (2011)

42

14

6. VÝSLEDKY PRÁCE, DISKUSE Hlavním výsledkem práce je vytvoření tematického plánu a praktické ukázky písemných příprav na vyučování.

6. 1 Vypracování tematického plánu pro předmět odborný výcvik Východiskem vytvoření tematického plánu je učební osnova předmětu Odborný výcvik ze Školního vzdělávacího programu oboru Opravář zemědělských strojů Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Znojmo, Dvořákova 19. Učební osnova školního vzdělávacího programu vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání 41-55-H/01 Opravář zemědělských. Učební osnovou je dáno 495 vyučovacích hodin odborného výcviku. Učební osnova rozděluje učivo odborného výcviku pro první ročníky do 10 hlavních tematických celků, tematické celky byly vytvořeny na základě mezipředmětových vztahů s předměty: Technické materiály a jejich zpracování, Technické kreslení, Technologie oprav, Strojnictví, Zemědělské stroje a zařízení, Základy zemědělské výroby. Tematické celky učební osnovy odborného výcviku pro první ročník oboru Opravář zemědělských strojů jsou: 1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2. Ruční zpracování technických materiálů 3. Lepení a měkké pájení 4. Základní práce s plechy 5. Práce s plasty 6. Tepelné zpracování oceli 7. Tváření kovů za tepla 8. Montážní práce 9. Renovace součástí 10. Údržba a obsluha malé mechanizace Vypracovaný tematický plán je zpracován pro výuku odborného výcviku třídy 1.OPR.Vyučování odborného výcviku této třídy probíhá vždy v lichých kalendářních týdnech, v sudých týdnech mají žáci výuku teoretickou. Učební den na odborném výcviku u třídy 1.OPR trvá 6 hodin. Při vytváření časového harmonogramu jednotlivých témat je pracováno s kalendářem, plánem práce školy a učební osnovou. Do stanovené43

ho celkového počtu hodin výuky odborného výcviku se rozloží počty hodin jednotlivých tematických celků. Dle požadavků ŠVP jsou učitelem vybrány jednotlivá témata učebních dnů, které odpovídají daným tematickým celkům. Témata jsou následně rozplánovány do období školního roku. Při sestavení časového rozvržení jednotlivých témat bereme v úvahu převážně: termín začátku školního roku, termíny všech prázdnin v průběhu školního roku (podzimní, vánoční, pololetní, jarní), termín všech svátků, které vyjdou na pracovní dny. Dále se pracuje s termíny exkurzí, kterých se třída bude účastnit, případnými termíny ředitelského volna nebo jinými akcemi školy, kdy nebude probíhat výuka, termínem

Konec školního roku

Jiné akce školy

Ředitelské volno

Exkurze

Svátky

Prázdniny

Začátek školního roku

ukončení školního roku.(viz obr. č. 1)

TEMATICKÉ CELKY - TÉMATA - PRŮBĚH ŠKOLNÍHO ROKU

Obr. 1 Postup témat tematického plánu v průběhu školního roku Zdroj: Vlastní Vlastní vypracovaní tematického plánu: Tematický plán Název školy:

Střední odborná škola a střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19

Obor vzdělávání a kód:

Opravář zemědělských strojů 41-55-H/01

Předmět:

Odborný výcvik 44

Třída:

1. OPR

Skupina:

2

Učitel odborného výcviku: Josef Brouček Třídní učitel:

Mgr. Alois Koudelka

Délka učebního dne:

6 hodin

Školní rok:

2011-2012

Týden:

lichý

Počet vyučovacích hodin: 495 Tab. 2 Vlastní tematický plán MĚSÍC

Č.

TEMATICKÝ CELEK

POČET POZNÁM-

TÉMA Září

HODIN KY

1 Bezpečnost a ochrana zdraví při

12

práci 1.1 Základní ustanovení právních norem o bez-

3

pečnosti práce a ochraně zdraví při práci 1.2 Řízení a zajišťování bezpečnosti a ochrany

3

zdraví při práci v organizaci, protipožární ochrana 1.3 Seznámení s organizací SOŠ a SOU, nebo

2

závodu se zřetelem na pracoviště se zvýšeným nebezpečím úrazu 1.4 Pracoviště odborného výcviku

2

1.5 Bezpečnost a hygiena práce

2

2 Ruční zpracování technických

180

materiálů

Říjen

2.1 Plošné měření a orýsování

24

2.2 Řezání kovů

24

2.3 Pilování rovinných ploch

24

2.4 Pilování spojených ploch

12

2.5 Stříhání kovů

6

2.6 Vrtání

6

45

Listopad

Prosinec

2.7 Vyhrubování, zahlubování, vystružování

6

2.8 Řezání závitů

12

2.9 Souborná práce

6

2.10 Rovnání

6

2.11 Ohýbání

6

2.12 Sekání a probíjení

6

2.13 Nýtování

6

2.14 Zabrušování a lapování

6

2.15 Značení dílců a sestav

12

2.16 Práce s mechanizovanými nástroji

6

2.17 Souborná práce

12

3 Základní práce s plechy 3.1 Vyrovnávání na vyrovnávací desce za pomocí

30 6

paliček a kladiv 3.2 Stříhání – ruční, pákové nůžky, stříhání přím-

6

kových a tvarových rysů Leden

3.3 Sekání – upínání a odsekávání plechu ve svě-

6

ráku pod různými úhly, vysekávání na desce 3.4 Ohýbání ve svěráku pod různými úhly, práce

6

na ruční ohýbačce 3.5 Souborná práce

6

4 Zpracování plastů

18

4.1 Bezpečnost práce a ochranné pomůcky při

3

zpracování plastů 4.2 Zpracování plastů, obrábění plastů

3

4.3 Nácvik práce s plasty, kontrola zpracování

6

plastů 4.4 Souborná práce

5

6

Lepení a měkké pájení

18

5.1 Lepení v opravárenství

6

5.2 Měkké pájení

6

5.3 Souborná práce

6 46

Únor

6 Tepelné zpracování oceli 6.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci,

30 3

ochranné pomůcky 6.2 Zařízení pro tepelné zpracování a pro kontro-

3

lu a registraci teploty 6.3 Příprava pomůcek a obsluha zařízení pro

6

ohřev a ochlazování 6.4 Odhad teploty materiálu podle barvy

6

6.5 Nácvik tepelného zpracování nářadí a součástí

6

6.6 Souborná práce

6

7 Tváření kovů za tepla

Březen

60

7.1 Obsluha zařízení pro tváření kovů za tepla

6

7.2 Ohřívání a ochlazování při tváření kovů

12

7.3 Nácvik dovedností základních kovářských

18

prací 7.4 Výroba nářadí ručním kováním

12

7.5 Souborná práce

6

Duben

8 Montážní práce

113

8.1 Odstraňování nedostatků v povrchové úpravě,

47

aplikace různých nátěrů Květen

8.2 Rozebíratelné a nerozebíratelné spoje

6

8.3 Šroubové spoje

30

8.4 Klínové a perové spoje

24

8.5 Souborná práce

6

Červen

9 Renovace součástí

20

9.1 Renovace součástí na opravené rozměry

6

9.2 Renovace součástí na původní rozměry

6

9.3 Souborná práce

8

10 Údržba a obsluha malé mechanizace

14

10.1 Údržba malé mechanizace

6

10.2 Nácvik obsluhy malé mechanizace

8

Zdroj: Vlastní 47

Vytvořený tematický plán je přizpůsoben výuce odborného výcviku prvního ročníku oboru Opravář zemědělských strojů na Střední odborné škole a středním odborném učilišti Znojmo, Dvořákova 19. Tematický plán je rozdělen do deseti tematických celků. Na konci každého tematického celku je naplánovaná souborná práce. Výjimku tvoří tematický celek č. 1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a č. 10 Údržba a obsluha malé mechanizace, kdy díky nižší časové dotaci je prováděn pouze nácvik. Naopak u tematického celku č. 2 Ruční zpracování technických materiálů, kterému je věnována největší časová dotace, jsou díky velkému obsahu učiva naplánovány dvě souborné práce, z nichž závěrečná souborná práce je plánovaná na dva učební dny. Tematický celek Ruční zpracování technických materiálů je nejobsáhlejší, dohromady obsahuje 180 hodin výuky. Je zařazen na začátku odborného výcviku v prvních ročnících hned po úvodním tematickém celku Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Tematický celek Ruční zpracování technických materiálů se dá považovat pro nastávající opraváře zemědělských strojů jako stěžejní. Žáci se v něm seznamují s různými druhy nářadí a nástroji, základními pracovními činnostmi, které jsou nezbytné pro jejich další studium a vedou k pochopení funkce složitějšího strojního obrábění technických materiálů. Žáci se seznámí se základními technologickými postupy, které přispívají k pochopení složitějších pracovních operací. Žáci v tematickém celku Ruční zpracování technických materiálů získávají důležité základní pracovní návyky a dovednosti, které jsou nezbytné v oboru Opravář zemědělských strojů. Učební osnova uvádí třetí tematický celek Lepení a měkké pájení, v praxi se osvědčilo zařadit tento tematický až za tematické celky Základní práce s plechy a Zpracování plastů. Přispívá to k efektivnějšímu zvládnutí tohoto tematického celku. Je nezbytné osvojení některých znalostí a dovedností, které jsou obsahem dvou uvedených tematických celků.

Pracovní operace v tematickém celku Lepení a měkké pájení

se totiž provádí na materiálech, se kterými se pracuje ve dvou zmiňovaných tematických celcích. Je možné diskutovat o tematickém celku č. 7 Tváření kovů za tepla. Tomuto celku je učební osnovou věnováno 60 učebních hodin. Obsahem tématu jsou různé kovářské práce. Vzhledem k tomu, že v dnešní době se v moderních zemědělských firmách kovárna vůbec nevyskytuje a v opravárenství se již téměř nekove (dříve se kovaly např. radlice pluhů, hřeby zemědělských bran, radličky kypřičů atd.), by bylo dobré výhledově snížit časovou dotaci v učební osnově a rozdělit hodiny do ostatních tematických celků. 48

Tematický celek č. 10 Údržba a obsluha malé mechanizace, který je stanoven učební osnovou, ideálně nezapadá do výuky odborného výcviku v prvním ročníku. Žáci nemají potřebné teoretické znalosti zejména o spalovacích motorech. Téma však účelově vyhovuje podmínkám školy, je tedy na učiteli odborného výcviku nejprve teoreticky seznámit se základní problematikou v této oblasti a objasnit některé souvislosti týkající se problematiky spalovacích motorů. Ideální by bylo téma zařadit do výuky odborného výcviku vyšších ročníků. V praxi se jeví jako výhodné dělat si v průběhu školního roku poznámky, které jsou zapisovány do tematického plánu a poznatky zužitkovat v následujícím školním roce.

6.2 Návrh vlastních písemných příprav na vyučování Vypracování písemných příprav na vyučování vychází z tematického plánu třídy 1.OPR, tematického celku Ruční zpracování technických materiálů, téma č. 2.1 Plošné měření a orýsování a téma 2.9 Souborná práce. Odborný výcvik třídy 1.OPR trvá 6 hodin s jednou přestávkou v délce 30 minut, která se nezapočítává do délky učebního dne. Začátek vyučování je v 7.00, konec v 13.30, přestávka 10:00-10:30 hod.

6.2.1 Příprava na vyučování – ukázka 1. Název školy:

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Znojmo, Dvořákova 19

Obor:

41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů

Třída

1.OPR

Skupina

2.

Počet žáků ve skupině

12

Školní rok:

2011/2012

Tematický celek:

Ruční zpracování technických materiálů

Téma učebního dne:

2.1 Plošné měření a orýsování

Délka učebního dne:

6 hodin

Učitel odborného výcviku:

Josef Brouček

Cíle učebního dne: Kognitivní cíle:

Žák vyjmenuje základní druhy měřidel. 49

Žák vysvětlí plošné orýsování od hrany a od osy. Psychomotorické cíle:

Žák provede orýsování od hran o od os za pomoci ocelového měřítka, úhelníku a rýsovací jehly s dostatečnou přesností tak, aby nedocházelo k chybám při měření a rýsování. Žák použije důlčík k zvýraznění orysů.

Afektivní cíle:

Žák si vytváří odpovědnost za naměřené hodnoty.

Organizační formy vyučování: Skupinová výuka Samostatná práce Výukové metody: Instruktáž Cvičení Učební pomůcky: Ocelové měřítko, úhelník, rýsovací jehla, kružidlo, důlčík, kladivo, plech, Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: Nebezpečí poranění o ostré hrany měřidel a materiálu, pořádek na pracovišti, pracovní kázeň Časové rozvržení učebního dne: 7:00 - 7:10

Nástup skupiny, kontrola účasti, kontrola pracovního oděvu a obuvi, kontrola pracovních pomůcek, přesun skupiny na pracoviště

7:10 - 7:20

Seznámení s tématem učebního dne, sdělení cíle učebního dne, motivace opakovaní teorie, seznámení se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, předání materiálu k měření a rýsování

7:20 - 7:50

Instruktáž

7:50 - 9:55

Nácvik, práce ve dvojicích

9:55 - 10:00 Úklid pomůcek 10:00 -10:30 Přestávka 10:30 - 12:30 Nácvik, samostatná práce 12:30 - 13:00 Kontrola a zhodnocení práce skupiny i jednotlivých žáků, upozornění na chyby 13:00 - 13:30 Zhodnocení učebního dne, zápis do deníku evidence odborného výcviku, úklid pomůcek a pracoviště, ukončení učebního dne 50

Obsahová část přípravy: Zápis do deníku praxe Měření

- porovnávání velikosti rozměrů určitého předmětu a velikosti rozměru stanoveného jako měrová jednotka ; - pro přesnost měření jsou rozhodující: technika měření, čistota, pečlivost, pocit odpovědnosti ;

Měřidla – ocelové pásmo, ocelový metr, ocelové měřítko, posuvné měřítko ; Orýsování – rozměřování a označování rozměru na materiálu ; - důležitá přesnost, pečlivost, odpovědnost ; Nástroje k měření a orýsování – ocelové měřítko, rýsovací jehla, důlčík, úhelník Domácí úkol - vyhledat v učebnici pod jakým úhlem brousíme hrot důlčíku Prostor pro sebereflexi, autoevaluaci a poznámky:

Tab. 3 Analýza časového harmonogramu učebního dne, písemná příprava téma 2.1 Čas

Činnost žáků

Činnost učitele

Pomůcky

od - do 7:00 -

Nástup, seřazení, oznámení Zápis chybějících, kontrola chybějících,

pomůcek, kontrola pracovního

7:10

oděvu a obuvi

7:10

Zápis tématu, zápis BOZP do Sdělení téma dne, sdělení cíle, Různé měřidla

7:20

deníku OV, převzetí materiá- seznámení s BOZP, opakování lů

teorie, motivace, předání materiálu

51

7:20

Pozorování činnosti, napodo- Úvodní instruktáž, předvedení Ocelové

-

bování činnosti několika žá- měření a rýsování od os a od měřítko,

7:50

ky, zápis do deníku praxe, hran, předvedení důlčíkování, úhelník, dotazy

nejprve v normálním tempu, plech, předvedení v pomalém tempu rýsovací jehla, v jednotlivých fázích, komen- důlčík, kladivo tování předváděné činnosti, v závěru opět

předvedení

v

normálním tempu. Upozornění na chyby a úskalí při měření a orýsování. Předvedení nesprávného vedení rýsovací jehly a důlčíku, vybrání dvou žáků na předvedení činnosti, zápis na tabuli, odpovídání na otázky. 7:50 9:55

Vytvoření

dvojic,

nácvik Rozdělení do dvojic, sdělení Různé předmě-

měření různých předmětů ve konkrétních

-

měření, ty k měření

dvojici, vzájemná kontrola průběžná instruktáž, kontrola naměřených hodnot

9:55

úkolů

upozorňování na chyby

Úklid pracovního stolu, od- Kontrola pořádku chod na šatnu

10:00 10:00

Přestávka

Pedagogický dozor

10:30 10:30 12:30

Nácvik,

samostatná

práce Předání jednoduchého výkresu Jednoduchý

podle výkresu, nanášení roz- k rýsování na plech, podání výkres k rýsoměrů na plech, důlčíkování

instrukcí k výkresu, průběžná vání, kontrola a upozorňování na plech, rýsovací chyby

jehla, ocelové měřítko, důlčík, kladivo

52

12:30

Předání hotového orysu na Kontrola a zhodnocení jednot-

-

plechu ke kontrole

livých orysů, zhodnocení vý-

13:00

sledků práce jednotlivců i celé skupiny

13:00 -

Zapsání domácího úkolu,

Zhodnocení

úklid pomůcek a pracoviště

zápis do deníku evidence od-

13:30

učebního

dne,

borného výcviku, zadání domácího úkolu kontrola deníků praxe, kontrola úklidu pracoviště, ukončení učebního dne Zdroj: Vlastní V první praktické ukázce přípravy na učební den je využito klasických výuko-

vých metod, převážně metody názorně-demonstrační a to instruktáže. Instruktáž patří mezi osvědčenou a hodně používanou metodu výuky přímé zkušenosti. Je dobře použitelná při vytváření pracovních dovedností. Učební den je především instruktážní a nácvikový.

6.2.2 Příprava na vyučování – ukázka 2. Název školy:

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Znojmo, Dvořákova 19

Obor:

41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů

Třída

1.OPR

Skupina

2.

Počet žáků ve skupině

12

Školní rok:

2011/2012

Tematický celek:

Ruční zpracování technických materiálů

Téma učebního dne:

Souborná práce

Délka učebního dne:

6 hodin

Učitel odborného výcviku:

Josef Brouček

Cíle učebního dne:

53

Kognitivní cíle:

Žák určí pracovní postup zhotovení svěrky na řezání šroubů, popíše jednotlivé pracovní operace, které bude provádět, vytvoří si časové rozvržení pro jednotlivé pracovní operace.

Psychomotorické cíle:

Žák vyrobí svěrku na řezání šroubu dle zadání s využitím ručního nářadí v průběhu jednoho učebního dne se stanovenou tolerancí přesnosti.

Afektivní cíle:

Žák si vytváří pocit odpovědnosti, akceptuje názory a myšlenky ostatních.

Organizační formy vyučování: Skupinová výuka a kooperativní výuka Samostatná práce Výukové metody: Vysvětlování Situační metoda Diskuse Učební pomůcky: Kompletně vybavený pracovní stůl pro zámečnické práce (viz. příloha č. 2), materiál na svěrku, technický výkres (viz. příloha č. 3) Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci: BOZP při ručním zpracování kovů. Pořádek na pracovišti. Časové rozvržení učebního dne: 7:00 - 7:10

Nástup skupiny, kontrola účasti, kontrola pracovního oděvu a obuvi, kontrola pracovních pomůcek, přesun skupiny na pracoviště

7:10 - 7:20

Seznámení s tématem učebního dne, sdělení cíle učebního dne, motivace, seznámení se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, předání materiálu a technického výkresu na soubornou práci

7: 20 - 8:00

Vysvětlování, navození problémové situace, diskuse, zapsaní postupu práce s časovým rozvržením

7:50 - 9:55

Samostatná práce

9:55 - 10:00

Úklid pomůcek

10:00 - 10:30 Přestávka 54

10:30 - 13:00 Samostatná práce 13:00 - 13:30 Kontrola a zhodnocení práce skupiny a jednotlivců, upozornění na chyby a nepřesnosti, zhodnocení učebního dne, zápis do deníku evidence odborného výcviku, zápis známek, úklid pomůcek a pracoviště, ukončení učebního dne Obsahová část přípravy: Zápis do deníku praxe Pracovní postup výroby svěrky na řezání šroubů: -

uříznout materiál s dostatečným přídavkem pro úpravu

-

zarovnat pilováním

-

měřit, orýsovat, důlčíkovat

-

vrtat otvory, zahloubit, řezat závity

-

pilovat rádius

-

odříznout boky, pilovat

-

proříznout drážku

-

srazit hrany na 0,5 ×45˚

-

vyhladit plochy jemným pilníkem

-

leštit plochy smirkovým papírem, konzervovat povrch

Prostor pro sebereflexi, autoevaluaci a poznámky: Tab. 4 Analýza časového harmonogramu učebního dne, písemná příprava téma 2.9 Čas

Činnost žáků

Činnost učitele

Pomůcky

od - do 7:00 -

Nástup, seřazení, oznámení Zápis chybějících, kontrola chybějících

7:10 7:10 7:30

pomůcek, kontrola pracovního oděvu a obuvi

Zápis tématu, zápis BOZP do Sdělení tématu dne, sdělení Hotové výrobdeníku OV, převzetí materiá- cíle, oznámení a vysvětlení ky, lu a výkresu

cíle

tématu,

seznámení výkres

s BOZP, motivace ukázkami povedených a nepovedených 55

technický

svěrek na řezání šroubů, předání materiálu, oznámení nejpodstatnějších faktorů, které budou

hodnoceny:

celkové

rozměry, rozteče závitů, souosost závitů, tvar svěrky a konečná

úprava

(opracování

povrchu). 7:30 8:00

Vytvoření 2 skupin, konfron-

Navození problémové situace

tace s konkrétní situací při předáním pracovního výkresu výrobě svěrky, analýza pra- a položením otázek ohledně Technický covního

postupu

výroby, pracovního postupu výroby, výkres

vlastní návrhy řešení, disku- vyčlenění se, zápis do deníku praxe

nejpodstatnějších

znaků problému, formulace závěru diskuse, zhodnocení praktického významu vytvořeného pracovního postupu, zápis na tabuli

8:00

Samostatná práce

-

Průběžná kontrola, upozorňo- Technický vání na chyby

9:55

výkres, nářadí a pomůcky pro ruční

zpraco-

vání

technic-

kých materiálů 9:55 -

Úklid pracovního stolu, od- Kontrola pořádku chod na šatnu

10:00 10:00

Přestávka

Pedagogický dozor

Samostatná práce

Průběžná kontrola, upozorňo- Technický

10:30 10:30 -

vání na chyby

13:00

výkres, nářadí a pomůcky pro

56

ruční

zpraco-

vání

technic-

kých materiálů 13:00 13:30

Předávání výrobků ke kontro- Kontrola a zhodnocení jednot- Posuvné měřile, úklid pracoviště

livých výrobků zhodnocení dlo výsledků práce jednotlivců i celé

skupiny,

Zhodnocení

učebního dne, zápis do deníku evidence odborného výcviku, ukončení učebního dne Zdroj: Vlastní Druhá praktická ukázka přípravy na vyučování se týká souborné práce, kterou je výroba svěrky na řezání šroubů. Žáci využívají vědomosti a dovednosti z předešlých témat: Plošné měření a orýsování, Řezání kovů, Pilování rovinných ploch, Pilování ploch svírajících úhel, Vrtání, Vyhrubování, Vystružování, Zahlubování, Řezání závitů. Žáci se musí aktivně zapojit a řešit určité problémové situace spojené s výrobkem. Navozením problémové situace je volba vhodného nářadí a pomůcek, které budou žáci potřebovat a vytvoření vhodného pracovního postupu, časové rozvržení jednotlivých pracovních operací během učebního dne. Učitel se žáky analyzují danou situaci, rozeberou jednotlivé pracovní operace během diskuse ve skupině. Skupina 12 žáků bude rozdělena na 2 části, každá skupina bude mít za úkol zpracování návrhu řešení předložené problémové situace (souborné práce). Učitel odborného výcviku společně se žáky zformulují závěr – vyberou nejvhodnější pracovní postup a optimální časové rozvržení jednotlivých pracovních operací. Učitel zhodnotí praktický význam řešení. Poté již žáci pracují samostatně. Předpokládá se, že žáci ovládají základní dovednosti a mají již určité zkušenosti v dané oblasti pracovních činností. Jde o kontrolní učební den.

57

7. ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá plánováním výuky a přípravou učitele na vyučování. Plánování a příprava neodmyslitelně patří k práci každého učitele, je dokonce jednou z vyžadovaných klíčových kompetencí. Učitel by měl znát teoretická východiska plánování výuky a konstrukci platného kurikula. Musí pracovat s aktuálními pedagogickými dokumenty. Mezi základní kurikulární dokumenty, které jsou pro učitele odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů při plánování nezbytné lze řadit: rámcový vzdělávací program oboru, školní vzdělávací program oboru na konkrétní škole, učební plány a učební osnovy odborného výcviku. Na základě těchto školských dokumentů provádí učitel dlouhodobou – perspektivní přípravu na vyučování, tvoří tematický plán. Tematický plán je pro učitele vodítkem pro aktuální přípravu na vyučování – vypracování písemných příprav na jednotlivé učební dny. Cílem práce bylo objasnit problematiku plánování a přípravy na vyučování. Teoretická část práce se zabývala východisky plánování výuky a přípravy na vyučování, analýzou základních kurikulárních dokumentů, bylo objasněno plánování výuky z pohledu dlouhodobého i krátkodobého. Cílem praktické části bylo vytvoření tematického plánu a ukázky písemných příprav na vyučování učitele odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti, Znojmo, Dvořákova 19. Lze konstatovat, že všechny cíle bakalářské práce byly splněny. Přínos bakalářské práce je spatřován převážně ve vlastním využití – pro zdokonalení práce učitele odborného výcviku oboru Opravář zemědělských strojů na výše zmíněné škole. Práce může být také nápomocná k usnadnění orientace v problematice plánování a přípravy výuky i pro ostatní začínající učitele odborného výcviku na našem pracovišti. Doporučením pro pedagogickou praxi je před vlastním provedením plánu výuky a příprav na vyučování, prostudovat platné kurikulární dokumenty, sledovat změny v této problematice a pozorovat celkové dění ve školství. Hlavním doporučením pro praxi je důkladné plánování výuky na období celého školního roku a následné vytváření pečlivých písemných příprav na vyučování. Plánování a příprava na vyučování mají svou důležitou funkci, napomáhají ke zvýšení efektivnosti výchovně vzdělávacího procesu. „Neplánovat znamená plánovaný neúspěch“ (Petty, 2008, s. 326).

58

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučování I [online]. 2005 [cit. 2012-0207]. ISBN neuvedeno. Dostupné z: online http://www.ped.muni.cz/winf/learn/skripta/dp HLAĎO, Petr, Marie HORÁČKOVÁ a Lenka DANIELOVÁ. Pedagogická praxe. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. ISBN 978-80-7375-468-6. KALHOUS, Zdeněk, Otto OBST a KOL. Školní didaktika. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-571-4. KAŠPAROVÁ, Jana a KOL. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2007. ISBN 978-80-85118-12-4. KYRIACOU, Chris. Klíčové dovednosti učitele: Cesty k lepšímu vyučování. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-022-7. LOVEČEK, Aleš a Miroslav ČADÍLEK. Didaktika odborných předmětů. Brno: Cerm, 2003. ISBN neuvedeno. MAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. Brno: Paido, 2008. ISBN 978-80-7315-175-1. Metodický portál RVP [online]. [cit. 2012-01-12]. Dostupné z: http://rvp.cz/ Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211-0372-8. OURODA, Stanislav. Oborová didaktika. 2. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2009. ISBN 978-80-7375-332-0. PASCH, Marvin a KOL. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7367-054-2. 59

PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 987-80-7367427-4. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ, Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-717-8579-2. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání: 41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, [cit. 2012-02-12]. ISBN neuvedeno. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/RVP/H/RVP%204155H01%20Opravar%20zemedelsk%FDch%20str oju.pdf SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7. Školní vzdělávací program pro obor vzdělávání: 41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů, Znojmo: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořáková 19, 2011. ISBN neuvedeno. Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplívá z pozdějších změn. In: Sbírka zákonů České republiky, 2008, částka 103, s. 4826-4906

60

9. SEZNAM OBRÁZKŮ 1. Postup témat tematického plánu v průběhu školního roku

61

10. SEZNAM TABULEK 1. Učební osnova pro odborný výcvik prvních ročníků 2. Vlastní tematický plán 3. Analýza časového harmonogramu učebního dne, písemná příprava téma 2.1 4. Analýza časového harmonogramu učebního dne, písemná příprava téma 2.9

62

11. SEZNAM PŘÍLOH 1. Příloha č. 1: Profil absolventa oboru Opravář zemědělských strojů 2. Příloha č. 2: Seznam nářadí pracovního stolu pro tematický celek Ruční zpracování technických materiálů 3. Příloha č. 3: Svěrka na řezání šroubů (výkres k souborné práci)

63

12.PŘÍLOHY Příloha č. 1 Profil absolventa oboru Opravář zemědělských strojů Název školního vzdělávacího programu:

OPRAVÁŘ ZEMĚDĚLSKÝCH STROJŮ

Kód a název oboru vzdělání:

41-55-H/01 Opravář zemědělských strojů

Stupeň poskytovaného vzdělaní:

střední vzdělání s výučním listem

Délka a forma studia:

3 roky, denní studium

Platnost ŠVP:

od září 2011, počínaje 1. ročníkem

1. Popis uplatnění absolventa v praxi Opravář zemědělských strojů je kvalifikovaný pracovník, který provádí práce při údržbě a opravách zemědělských strojů a zařízení, motorových vozidel a technologických linek v rostlinné a živočišné výrobě. Kromě provádění vlastních oprav, výroby a renovace součástí, údržby a seřizování strojů jsou absolventi schopni hodnotit technický stav zemědělské techniky a motorových vozidel pomocí diagnostických zařízení, stanovit rozsah a způsob opravy, provádět demontáž, montáž a seřizování mechanických, elektrických, hydraulických a pneumatických součástí a systémů, provádět zkoušky jednotlivých agregátů. Absolvent se tedy uplatní nejen v oblasti zemědělského opravárenství, ale i v příbuzných strojírenských provozech - lesním hospodářství, dopravě, stavebnictví, případně v dalších oblastech strojírenského zaměření, kde se vyskytuje opravárenská problematika. V průběhu vzdělávání získá žák řidičské oprávnění skupin T, B, C, může se uplatnit jako řidič traktoru, užitkových a nákladních automobilů, či jako obsluha moderních složitých zemědělských strojů a zařízení. Součástí vzdělávání je získání svářečských certifikátů ZK 111 W01 - ruční obloukové svařování obalenou elektrodou, ZK 311 W01 - plamenové svařování a ZP 311- 8 W31 – ruční pájení plamenem. Obecným cílem vzdělávacího programu je také připravit pracovníka, který se dobře umístí na domácím i na zahraničním trhu práce díky znalosti dvou cizích jazyků. Absolventi jsou navíc vybaveni znalostmi odborné jazykové terminologie, jejíž výuka probíhá prostřednictvím speciálních učebnic a výukových filmů vytvořených učiteli školy, dle potřeb studovaného oboru. Znají tak slovní zásobu svého oboru, popíší pracovní postupy, výrobní zařízení, materiály, pracovní situace v jazyce anglickém nebo německém. 64

2. Popis očekávaných výsledků vzdělávání absolventa Klíčové kompetence Žáci jsou vedeni k efektivnímu učení tak, aby ovládali různé techniky učení, využívali a zpracovávali informační zdroje. Výuka je systematicky vedena tak, aby žák: -

porozuměl zadání úkolu, určil jádro problému, získal informace potřebné k řešení problému a navrhl způsob řešení,

-

ovládal terminologii svého oboru,

-

přijímal a odpovědně plnil svěřené úkoly,

-

byl připraven přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám a byl připraven řešit své sociální i ekonomické záležitosti,

-

jednal v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispíval

-

k uplatňování hodnot demokracie a chápal význam životního prostředí,

-

měl přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru, rozuměl podstatě

-

a principům podnikání, měl představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání,

-

dokázal vyhledávat a posuzovat podnikatelské příležitosti,

-

pracoval s osobním počítačem, používal internet a elektronickou komunikaci,

-

zpracovával běžné administrativní písemnosti a pracovní dokumenty, dokázal vést základní evidenci a běžnou hospodářskou administrativu spojenou s opravárenskou činností.

Odborné kompetence Absolvent: -

dokáže číst technické výkresy, samostatně a dokonale zvládá práci s ručním nářadím, stroji

-

a zařízeními a operace potřebné pro zhotovení či opravu výrobků a strojních součástí podle technické dokumentace,

-

ovládá příslušné technické normy a předpisy, dodržuje požadavky uvedené v technické dokumentaci k opravovaným strojům a zařízením,

-

posoudí vlastnosti materiálů a uplatňuje tuto znalost při rozhodování o volbě a použití materiálů pro strojírenskou výrobu a opravárenskou činnost,

65

-

používá vhodné způsoby skladování, balení a přepravy výrobků a materiálů, dodržuje zásady hospodárného využití materiálů a ekologické likvidace,

-

zvládá operace ručního zpracování kovů, především pilování, řezání, stříhání, vrtání,

-

zahlubování, vystružování, řezání závitů, rovnání, ohýbání, nýtování, kování a tepelné zpracování, zabrušování a lapování, lepení a tmelení,

-

zvládá základní technologické operace strojního obrábění, soustružení, frézování, obrážení a broušení,

-

měří běžnými měřidly s dostatečnou přesností,

-

ovládá svařování a pájení plamenem, elektrickým obloukem obalenou elektrodou,

-

používá a dodržuje vhodné technologické postupy výroby a oprav (včetně výroby zemědělských produktů),

-

stanoví nejvhodnější technologický postup opravy, provede kvalifikovaně opravu, přezkouší a správně seřídí opravený stroj,

-

dodržuje termíny pravidelné údržby a provádí údržbu a diagnostiku strojů, zařízení, zemědělských mechanizačních prostředků a motorových vozidel s využitím vhodných diagnostických přístrojů,

-

řídí motorová vozidla skupin T, B, C a speciální zemědělské stroje,

-

dbá na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, dodržuje základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence, rozpozná možnost nebezpečí úrazu nebo ohrožení zdraví,

-

definuje kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku, usiluje o nejvyšší kvalitu své práce, procesů, výrobků nebo služeb,

-

jedná ekonomicky, efektivně hospodaří s finančními prostředky, zvažuje při plánování

-

a posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běžném životě) možné náklady, výnosy a zisk, vliv na životní prostředí, sociální dopady.

3. Způsob ukončení vzdělávání Vzdělání se ukončuje závěrečnou zkouškou, dokladem o dosažení stupně vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Závěrečná zkouška se skládá z písemné, ústní a praktické zkoušky. Obsah a organizace závěrečné zkoušky se řídí platnými předpisy. (Školní vzdělávací program, obor Opravář zemědělských strojů, Znojmo, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořáková 19) 66

Příloha č. 2 Seznam nářadí pracovního stolu pro tematický celek Ruční zpracování technických materiálů Nářadí

Počet

Pilník půlkulatý

2 ks

Pilník kulatý

2 ks

Pilník plochý

2 ks

Pilník čtyřhranný

2 ks

Pilník trojhranný

2 ks

Ruční pilka na kov

1 ks

Kleště štípací

1ks

Kleště kombinované

1 ks

Drátěný kartáč

1 ks

Palička gumová

1 ks

Kladivo velké

1 ks

Kladivo malé

1 ks

Rýsovací jehla

1 ks

Ocelové měřítko

1 ks

Úhelník zámečnický

1 ks

Svěrka zámečnická

1 ks

Ocelové kružidlo

1 ks

Ochranné brýle

1 ks

Sekáč křížový

1 ks

Sekáč plochý

1 ks

Důlčík

1 ks

Průbojník

1 ks

Nůžky na kov ruční

1 ks

67

3. PŘÍLOHA Č. 3 Svěrka na řezání šroubů (výkres k souborné práci)

68