Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Šikana jako jeden ze sociálně patologických jevů vyskytujících se na SŠ Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Dita Janderková, Ph.D.

Vypracovala: Blanka Lysoňková Brno 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Šikana jako jeden ze sociálně patologických jevů vyskytujících se na SŠ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendlovy univerzity v Brně.

Brno,dne ..……………………………… Podpis studenta………………………….

Poděkování Velice děkuji za odborné konzultace a rady vedoucí bakalářské práce Mgr. Ditě Janderkové, Ph.D. Dále děkuji za ochotnou spolupráci gymnáziu a integrované střední škole.

LYSOŇKOVÁ, B. Šikana jako jeden ze sociálně patologických jevů vyskytujících se na SŠ. Bakalářská práce. Brno: Mendelu, 2011.

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na výskyt sociálně patologických jevů na střední škole, především na výskyt šikany. Cílem práce je zjistit, zda se žáci na dané střední škole se šikanou již setkali a jak tato problematika byla řešena. Úvod teoretické části je zaměřen obecně na charakteristiku a příčiny vzniku sociálně patologický jevů. Další část je věnována vymezení pojmu šikany, popisu forem šikany, osobnosti protagonisty. Zmíněny budou možnosti předcházení šikany a boji proti ní. Metodou teoretické části je studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a komparace. Praktická část je zaměřena na získávání informací pomocí dotazníkové metody od žáků na gymnáziu a integrované střední škole v Brně, informace budou zpracovány a vyhodnoceny za pomoci deskriptivních statistických metod.

Klíčová slova Sociálně patologické jevy, šikana, strategie řešení, dotazníkové šetření

LYSOŇKOVÁ, B. Bullying as a socio-pathological phenomena occurring in high school. Thesis. Brno: Mendelu, 2011th.

Abstract The thesis is focused on social pathological phenomena in secondary school, particularly the incidence of bullying. The aim of the thesis is to determine whether students at the secondary school has met it and how those issues were addressed. Introduction of the theoretical part is focused on general characteristics and causes of socio-pathological phenomena. Another section is devoted to the definition

of

bullying,

the

description

forms

of

bullying

and

personality

of the protagonist. There will be mentioned the ways of preventing bullying and fighting against it. The method used in theoretical part are study of the professional literary sources, making excerpts and their analysis, synthesis and comparison. The practical part is focused on obtaining information through a questionnaire method from the grammar school pupils and integrated secondary school in Brno, the information are processed and analyzed using descriptive statistical methods.

Keywords Social pathologies, bullying, solution strategy, survey

OBSAH 1. ÚVOD......................................................................................................................... 9 2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE............................................................................. 10 3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ..................................................... 11 4. ÚVOD DO PROBLEMATIKY ............................................................................. 12 4.1. Sociálně patologické jevy ................................................................................... 12 4.1.1.

Sociální patologie ...................................................................................... 12

4.1.2.

Sociální deviace ......................................................................................... 12

4.1.2.1. Společenské a skupinové normy........................................................... 13 4.2. Příčiny vzniku sociálně patologických jevů ....................................................... 13 4.3. Prevence sociálně patologických jevů ................................................................ 14 4.4. Spolupráce s institucemi ..................................................................................... 16 5. ŠIKANA................................................................................................................... 17 5.1. Definice šikany ................................................................................................... 17 5.2. Druhy šikany....................................................................................................... 18 5.3. Stádia šikany ....................................................................................................... 19 5.4. Příčiny šikany ..................................................................................................... 20 5.5. Vznik podezření.................................................................................................. 21 5.5.1.

Přímé a nepřímé znaky .............................................................................. 21

5.5.1.1. Nepřímé známky pozorované rodiči .................................................... 23 5.6. Protagonisté šikany ............................................................................................. 23 5.7. Následky šikanování ........................................................................................... 26 5.7.1.

Mnohostranné následky šikanování........................................................... 27

5.8. Prevence šikany a její řešení ............................................................................... 27 5.8.1.

Prevence šikany ......................................................................................... 28

5.8.1.1. Druhy šikany ........................................................................................ 28 5.8.2.

Řešení šikany ............................................................................................. 29

5.8.2.1. Cesta k odhalení šikany ....................................................................... 29 5.8.2.2. Strategie vyšetřování............................................................................ 29 5.8.2.3. Náprava šikanování ............................................................................. 30 5.9. Šikana a právo..................................................................................................... 30 5.9.1.

Podmínky postižitelnosti pachatelů ........................................................... 31

5.9.2.

Trestní odpovědnost................................................................................... 31

7

5.9.3.

Trestní sazby .............................................................................................. 31

6. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................... 32 6.1. Dotazníkové šetření ............................................................................................ 32 6.1.1.

Složení respondentů................................................................................... 32

6.1.2.

Dotazník..................................................................................................... 32

6.1.3.

Zpracování dotazníků ................................................................................ 33

6.1.4.

Interpretace výsledků dotazníkového šetření............................................ 33

7. DISKUZE ................................................................................................................ 49 8. ZÁVĚR .................................................................................................................... 51 9. POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................... 52 9.1. Bibliografické zdroje .......................................................................................... 52 9.2. Elektronické zdroje ............................................................................................. 53 10. SEZNAM GRAFŮ A TABULEK.......................................................................... 54 10.1. Grafy ................................................................................................................ 54 10.2. Tabulky ............................................................................................................ 54 11. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 55

8

1.

ÚVOD Nejpřirozenějším prostředím, které utváří sociální vztahy a plní potřeby člověka,

je už po staletí rodina. Ta je jako sociální skupina modelem společnosti, díky kterému se dítě učí. Proto je výchova v rodině tím nejúčinnějším přístupem k výchově dalších generací. Z funkce rodiny mohou vyplývat různá pochybení, například v oblasti osobnostní, sociální nebo společenské (Vykopalová, 2001). Dnešní uspěchaná doba vede k tomu, že rodiče jsou natolik zaměstnaní, že nemají dostatek času na své děti. Ty pak mohou se svým volným časem nakládat nejrůznějším způsobem. Snaží se zabavit činností, která pro ně nemusí být vždy vhodná a často může mít až patologickou podobu. Stále častěji se také objevují případy brutálního násilí ve školách. Jedná se o velice závažnou aktuální problematiku, proto jsem se nechala tímto tématem inspirovat k napsání bakalářské práce. Úvodní-teoretická část je zaměřena na problematiku sociálně patologických jevů, zejména na jejich příčinu a prevenci. Mezi sociálně patologické jevy patří například kriminalita, delikvence, záškoláctví, rasismus. Velkým problémem dnešní doby je šikana. Proto je jí věnována stěžejní část práce. Kapitola je rozčleněna na druhy a stádia šikany, příčiny vzniku, kdo je protagonista a kdo oběť. Pozornost si zaslouží zejména prevence šikany, protože jen ta může zamezit jejímu vzniku. Je zde zmíněno také právní hledisko vztahující se k problematice šikany. Praktická část je zaměřena na data získaná přímo od žáků SŠ formou dotazníkové metody. Toto šetření probíhalo na dvou středních školách v Brně. Dotazník je v úvodu zaměřen na zmapování vztahů ve třídním kolektivu. Další část zjišťuje, zda se žáci se šikanou setkali osobně nebo byl šikanován jejich spolužák. V závěru měli žáci uvést, jak by měli být potrestáni protagonisté šikany.

9

2.

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem práce bylo shromáždit literární rešerši týkající se šikany jako jednoho ze

sociálně patologických jevů vyskytujících se na střední škole. Hlavním cílem bakalářské práce však bylo zjistit výskyt šikany na gymnáziu a střední integrované škole.

10

3.

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Pro zisk potřebných informací v teoretické části bude použita práce s literárními

a internetovými zdroji. Tyto zdroje pak budu citovat v samostatné kapitole Použité zdroje. V rámci praktické části práce bude použita dotazníková metoda u žáků gymnázia a integrované střední školy. Dotazník je výzkumný a diagnostický prostředek, který slouží ke shromažďování informací. Na objektivnosti dotazníku se podílí zejména formulace otázek, výběr respondentů a způsob jeho zadávání (Průcha a kol., 2008). Získané informace pak budou následně zpracovány a vyhodnoceny za pomoci deskriptivních statistických metod v programu Microsoft Excel. Dotazníkové šetření probíhalo u žáků 2. a 3. ročníků a vyplnilo ho celkem 120 respondentů. Z důvodu zisku citlivých informací se jedná o anonymní dotazník, proto záměrně neuvádím celý název oslovených škol. V závěru práce budou výsledky výzkumné sondy zhodnoceny a okomentovány.

11

4.

ÚVOD DO PROBLEMATIKY 4.1.

Sociálně patologické jevy

V poslední době dochází k nárůstu jevů, které můžeme označit jako jevy sociálně patologické. Jsou to jevy, které vnímáme jako nežádoucí, nepřijatelné či nechtěné. Každý z nich je nějakým způsobem pro společnost nebezpečný. Podle míry jejich nebezpečnosti je i vyšší zájem o jejich řešení. Například delikvence, organizovaný zločin nebo kriminalita není problémem jen v České republice. Za předpokladu, že by se tento jev i nadále rozšiřoval jak z hlediska kvantitativního, tak kvalitativního, hrozilo by ohrožení jednotlivců i celé společnosti (Fischer, Škoda, 2009). 4.1.1. Sociální patologie Sociální patologie pochází z latinského slova pathos = utrpení, choroba. Jedná se tedy o označení nezdravých, abnormálních a obecně nežádoucích společenských jevů, které jsou společností hodnoceny negativně, protože porušují sociální, morální nebo právní normy (Fischer, Škoda, 2009). Není to tedy jev nahodilý, ale má svou příčinu, důsledky, dynamiku, genezi a vztahuje se k prostředí, ve kterém vznikl (Pokorný a kol., 2001). Tento pojem do sociologie zavedl Herbert Spenser, který hledal srovnání mezi patologií biologickou a sociální, mezi strukturami a funkcemi společenských a biologických organismů. Biologismus Spensera vedl k tomu, že se nahradil pojem sociální patologie za sociální deviaci (Mühlpachr, 2001). 4.1.2. Sociální deviace Sociální deviace je definována jako „způsob jednání, které není konformní vůči společenské normě, jež je akceptována většinovou populaci“(Fischer, Škoda, 2009, s.14). Mühlpachr definuje sociální deviaci jako „nepřizpůsobení se dané normě společnosti nebo sadě norem, které jsou významným množstvím lidí akceptovány v určité komunitě nebo společnosti“ (Mühlpachr, 2001, s.7).

12

4.1.2.1. Společenské a skupinové normy Deviatní chování je posuzováno skupinovými a společenskými normami. Jestliže se člověk snaží tyto normy respektovat, pak se jedná o konformní chování. Odlišuje- li se však nějakým způsobem, hovoříme o deviatním chování. Společnost nebo skupina předepisuje normy, které jsou spojeny s očekávaným chováním, pokud nejsou dodrženy, dochází k udělování sankcí. Sociální pozice člověka a jeho hodnotová orientace je v souladu s normami i jejich dodržováním a při vytváření je důležitá role jak tvůrců, tak těch, kterým jsou určené. Pokud jsou tvůrci norem přesvědčeni o jejich možné realizaci v praxi, užitečnost a legalitě, pak můžeme hovořit o tzv. stupni platnosti. Ve spojitosti s normami musí existovat také mechanismus sociální kontroly, který umožňuje prosadit normy do života a orientovat podle nich chování lidí. Tato kontrola má široký dosah, který zahrnuje aspekty vnitřní a vnější systémové aktivity. Pod ně spadají cíle, změny, hodnoty a jejich soulad a nesoulad v sociálním systému. Z toho vyplývá, že sociální kontrola může mít podobu sankce, ať už pozitivní nebo negativní. Do jaké míry bude na jedince negativní tlak působit, závisí na jeho přijetí a zvnitřnění určitých hodnot a norem a na schopnosti přizpůsobení chování. Normy tedy mají smysl pouze tehdy, jestliže se jim dá přizpůsobit (Vykopalová, 2001).

4.2.

Příčiny vzniku sociálně patologických jevů

Na vzniku patologického a deviatního chování se podílí nejen společnost, ale také osobnost nositele. Dá se tedy říci, že se jedná o působení multifaktoriální. Teorií, které se snaží najít příčinu sociálně patologických jevů je řada. Z těchto mnoha teorií, které mají odhalit příčinu sociálně patologických jevů, jsem vybrala dělení dle Fischera a Škody (2009): -

biologicko - psychologické,

-

sociálně - psychologické,

-

sociologické.

13

Biologicko – psychologické teorie Jedna z teorií, která klade důraz na biologické aspekty, je Lombrosova teorie rozeného zločince. Lombrosov podle svých měření dospěl k názoru, že zločinecké chování lze odvodit podle tělesných znaků. Později však připustil i vliv psychosociálních faktorů. Dalším, kdo se zabýval biologickou teorii je H.H. Goddard. Ten považoval za příčinu delikventního chování nízkou úroveň mentálních schopností. Ani jemu se však tuto teorii nepodařilo prokázat. Nepotvrdila se ani teorie dědičnosti delikventního chování u dvojčat. U jednovaječných dvojčat se očekávala shoda, to ovšem nebylo statisticky potvrzeno.

Sociálně – psychologické teorie Tyto teorie již pracují s větším počtem vlivů. Za možnou příčinu delikventního chování považují vybrané osobnostní rysy. Eysenckova teorie se snaží dokázat, že neurotičtí jedinci mají horší schopnost sociálního učení. Další vliv podle teorie Cloningera by měli mít temperament a charakter.

Sociologické teorie K sociologickým přístupům patří teorie diferenciální asociace, teorie anomie a ektizační teorie. Teorie diferenciální asociace je založena na objevu delikventního chování u lidí, kteří jsou sdružovány s delikventy. Teorii anomie zavedl E. Durkheim. Staví na nedodržování zákonů ve společnosti a to ve smyslu právním i morálním. Také dochází ke zhroucení tradičních hodnot a norem, které vedou k chaosu a vzniku patologického chování. Ektizační teorie vychází z Meadovi koncepce. Hlavní myšlenkou teorie je, že chování, které je považováno za deviantní a kriminální vzniká v sociálních procesech. Proto je důležité studovat jak jedince s kriminálním chováním, tak i vzájemné vztahy mezi tvořiteli a prosazovateli norem a jejími porušovateli (Fischer, Škoda, 2009).

4.3.

Prevence sociálně patologických jevů

Pedagogický slovník definuje prevenci jako „soubor opatření zaměřených na předcházení

nežádoucím

jevům,

zejména

patologickým jevům“ (Průcha a kol., 2008, s.178). 14

onemocnění,

poškození,

sociálně

Prevenci je možné členit na: Primární prevence je zaměřena na aktivity, které mají předcházet problémům a případným následkům spojeným s rizikovým chováním dětí a mládeže. Případně zmenšit jejich dopad. Primární prevence je dělena na: - specifickou primární prevenci - nespecifickou primární prevenci

Specifická primární prevence je systémem aktivit a služeb, které se zaměřují na obyvatelstvo, kde hrozí negativní vývoj. Je to tedy jakýsi program, který vyhledává rizikové skupiny a zaměřuje se na předcházení vzniku nežádoucího chování. Tato jasná profilace specificky-primárních programů je odlišuje od nespecifických programů. Specifičnost je dána nutností zaměřit se na nejohroženější a nejrizikovější skupinu a ne na skupiny jiné. Není tedy nutné, aby tímto programem procházely všechny děti, ale jen ty, u kterých by se rizikové chování mohlo objevit například z důvody jejich věku, nebo sociálního prostředí aj. Specifická primární prevence může být realizována jako: - všeobecná - je zaměřena na cílovou skupinu, kde není jasné, zda se známky rizikového chování objeví; -

selektivní - je zaměřena na část populace, kde se chce zamezit vzniku rizikového chování;

-

indikovaná - je založena na individuální práci s klientem.

Nespecifická primární prevence je neodmyslitelnou součástí primární prevence. Její snahou je rozvoj harmonické osobnosti, včetně zdravého životního stylu a zájmových aktivit. Náplň tohoto programu nemusí souviset jen s rizikovým chováním, ale jedná se spíše o obecnou náplň programů jako jsou například nejrůznější volnočasové aktivity (MŠMT [online], 2009).

Sekundární prevence je zaměřena na ohrožené nebo už postižené osoby, kde se snaží zachytit vznik poruch psychického a sociálního vývoje již od počátečního stádia. Do této prevence by se měli nejvíce zapojovat výchovné instituce, včetně rodičů a škol, ale také služby zdravotnické, sociální a psychologické (Poláček, Forýtková, 2006).

15

V případě existujících sociálně patologických jevů nastupuje prevence terciální. Jejím úkolem je snižovat všechna možná rizika. Angažovat by se zde měli především specializovaní odborníci. Můžeme sem zařadit různé výchovné problémy v rodině, přestupky v mateřské škole, porušování školního řádu na škole základní a střední, ale také kriminalitu dětí a mládeže, delikvenci, záškoláctví (Poláček, Korýtková, 2006).

4.4.

Spolupráce s institucemi

Institucí, které se zabývají problematikou sociálně patologických jevů je u nás velké množství. Škola by měla poskytnout kontakt rodičům na tyto instituce.

Linka důvěry – jedná se o anonymní telefonickou pomoc. Nejčastějším důvodem k telefonátu jsou problémy v rodině, problémy se závislostí, otázky partnerství a sexu, šikany a násilí na dětech. LATA (Laskavá alternativa trestu pro adolescenty) – dobrovolnický program pomoci pro rizikovou mládež. Pedagogicko - psychologická poradna – pomáhá řešit výchovné problémy žáků a spolupracuje se školami. Zajišťuje služby pro děti a mládež ve věku od tří do devatenácti let, rodiče, zákonné zástupce, vychovatele a učitele. Kurátor pro mládež – je odborný pracovník sociálního referátu, který pracuje s nezletilými dětmi, mladistvými s opakovanými poruchami chování. Střediska výchovné péče pro děti a mládež – poskytují odbornou preventivní výchovnou péči pro děti s poruchami chování, ale také dětem, které jsou propuštěny z ústavní výchovy. Dětské krizové centrum – poskytuje pomoc dětem, které se staly obětí šikany a jejich rodičům. Dále pak pracovníkům, kteří se problematikou šikany zabývají. Diagnostický ústav – sem bývají umístěny děti, které šikanují nejen své spolužáky. A to zejména tehdy, pokud selhaly veškeré nápravné opatření ze strany školy a ostatních institucí. Vždy je potřeba souhlas rodičů. Psychiatrická léčebna – nejčastější příčinami pobytu dětí v léčebně jsou problémy s chováním a výchovné problémy. Velice často i děti, které se staly obětí šikany (Bendl, 2003).

16

5.

ŠIKANA Tato problematika se objevila ve společnosti už v minulosti, ale podrobněji se jí

vědci začali zabývat až v sedmdesátých letech 20. století (Vágnerová, 2005). Dříve se jednalo o vojenskou terminologii, ta se však později rozšířila mezi mládež jako bullying. Tento termín označuje šikanování žáků mezi sebou. Šikana může být i mezi dospělými na pracovišti. To pak hovoříme o mobbingu, což jsou nadávky a naschvály mezi zaměstnanci, nebo o bossingu, který je charakterizován jako násilí mezi podřízeným a nadřízeným (Spurný, 1996). V dnešní době patří šikana mezi nejčastější patologické jevy, se kterými se můžeme na střední škole, proto se této problematice budu věnovat ve stěžejní části práce.

5.1.

Definice šikany

Termín slova šikana pochází z francouzského výrazu chicane = týrání, obtěžování, nesmyslné opakování činnosti. Nejvíce je šikana spojována s lidmi, kteří jsou v uzavřených institucích s autoritativním režimem jako je armáda, výchovné ústavy nebo věznice.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy definuje pojem šikana takto: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobost a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Pocit bezpečí každého jedince je neodmyslitelnou podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu školy. Všechny školy a školská zařízení mají proto povinnost předcházet všem náznakům agresivity a všem způsobům 17

šikanování mezi žáky a svěřenci. Šikanování nesmí být pracovníky školy v jakékoli formě akceptováno. Šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách. Probíhá nejčastěji mezi žáky ve stejné třídě či výchovné skupině a odehrává se v době přestávek, cestou do školy a ze školy nebo v době osobního volna“ (Metodický pokyn Čj.: 28 275/2000-22, Čl.1, MŠMT). Problematikou šikany se zabývala i Lovasová (2006), která dodává, že o šikaně mluvíme jen v případě, že se oběť nemůže z jakéhokoliv důvodu bránit, například z důvodu tělesného postižení, neobratnosti nebo pokud se jedná o skupinový útok.

5.2.

Druhy šikany

Michal Kolář (2001) ve své knize Bolest šikanování rozděluje šikanu takto: - přímá a nepřímá, - fyzická a verbální, - aktivní a pasivní. Zkombinováním těchto tři dimenzí vznikne osm druhů šikanování, které lépe postihnou jednotlivé rozdíly mezi typem šikanování.

Tab.1: Klasifikace typů šikany

Druhy

Projevy

Fyzické přímé aktivní

Agresoři oběť kopou, fackují, škrtí.

Fyzické aktivní nepřímé

Vůdce skupiny pošle své „nohsledy“ zbít oběť, popřípadě jí zničit věci.

Fyzické pasivní nepřímé

Agresor fyzicky zabraňuje oběti dosahování cílů, např. usazení do lavice.

Fyzicky pasivní nepřímé

Agresor odmítá splnit požadavky oběti, např. vstup do třídy, na záchod.

Verbální aktivní přímé

Agresor oběť uráží, zesměšňuje.

Verbální aktivní nepřímé

Agresor rozšiřuje o oběti pomluvy.

Verbální pasivní přímé

Agresor nereaguje na otázku, pozdrav oběti.

Verbální pasivní přímé

Oběť nemá zastání u spolužáků, je-li nespravedlivě obviněna.

Zdroj: Kolář, 2001

18

5.3.

Stádia šikany

Proces šikanování se dělí do několika stádií. Toto dělení se však spíše používá z didaktického hlediska, protože v praxi nelze jednotlivé fáze rozdělit tak jednoznačně z důvodu splývání a přecházení jednoho ve druhé.

Jedno z možných dělení uvádí Lovasová (2006, s.7): 1. stádium - OSTRAKIZMUS V počátečním a nejmírnějším stádiu se jedná zejména o izolaci postiženého jednotlivce. Dítě – oběť nemá žádné kamarády a nikdo jej nebere vážně. Komunikace probíhá převážně znevažujícím způsobem. Oběť je zesměšňována, má hanlivou přezdívku apod. Na její účet se dále konají různé „přátelské“ legrácky a vtípky a když se ohradí, je jí vytknuto, že nerozumí legraci a nemá smysl pro humor.

2. stádium - PŘITVRZOVÁNÍ Agresor mapuje situaci a testuje, kam až manipulace může zajít. Zkouší takzvaně přitvrdit a manipulace nabývá podoby tělesných útoků. Posléze agresor zjišťuje, že mu toto jednání přináší nejen pocit uspokojení, ale i obdiv a respekt ostatních dětí, což jej samozřejmě dále povzbuzuje.

3. stádium - NUKLEOVÝ ZÁKLAD Ve třetím stádiu se sympatizující jedinci s agresorem spojí a vytvoří společnou strategii výběru obětí. Šikanování tak nabývá na organizovanosti. Rozdělení rolí je již pevné a pokud se nyní nevytvoří silná pozitivní podskupina, jsou vytvořeny předpoklady pro to, aby se šikanování stalo normou celé skupiny.

4. stádium - MLČÍCÍ VĚTŠINA Ve čtvrtém stádiu dochází k přijetí norem agresorů a chování této skupinky se stává zákonem pro ostatní děti, které je ze strachu poslouchají, případně přisluhují. Sílí tlak ke konformitě na dosud neangažované členy skupiny, kteří se nakonec většinou aktivně zapojují. Hlavní roli hraje samozřejmě strach, že pokud by zůstali stranou, mohli by na sebe upoutat pozornost agresorů a dostat se tak do pozice obětí.

19

5. stádium - DOKONALÁ ŠIKANA Šikana je nyní předmětem zábavy pro celou skupinu, která dokonce agresory za pobavení odměňuje potleskem. V tomto stádiu lze pozorovat psychickou manipulaci ve velmi vypracované podobě. Kupříkladu je-li oběť vyvolána k tabuli, již při prvních slovech třída propuká ve smích. To se logicky projeví na výkonu dítěte u tabule a špatná známka na sebe nenechá dlouho čekat. Očekávání třídy je tak vrchovatě naplněno. Tomu nezřídka napomáhá i pedagog, který v neuvědomělé snaze zavděčit se třídě oběť sám ironizuje. Na úkor oběti se dále spřádají nejrůznější intriky, dochází ke stálému nárůstu a zdokonalování násilí.

5.4.

Příčiny šikany

Příčiny vznikají především v sociálním prostředí. Vaníčková (2002) tyto příčiny označuje jako „sociální toxiny, jedy“. Ty se vyskytují v prostředí, ve kterém děti žijí a to již od útlého dětství.

Dělení příčin šikanování podle Vaníčkové (2002): 1. Celospolečenské – nároky na přizpůsobení se změnám ve škole a ve společnosti, změny v rodině, nedostatek kladných vzorů v reálném životě. 2. Individuální predispozice dítěte – oslabení plodu v těhotenství, změny ve vývoji osobnosti dítěte. 3. Rodinné – příčiny jsou ve špatné výchově v rodině. 4. Ekologické – zhoršené životní prostředí, které má za následek špatné zvládání stresu a zátěže. 5. Kulturní – přijímání negativních forem chování od dospělých, vztahy ve vrstevnických skupinách. 6. Životní okolnosti – problémy týkající se rodiny jako závažné onemocnění, smrt člena rodiny, rozvod rodičů, ale také problémy s vlastním vzhledem.

Kolář (1997) uvádí, že příčinou vzniku šikany je ovlivňování skupinové dynamiky a její aktéři k získání moci využívají různé metody. Jednou z nich je metoda vymývání mozku tzv. brainwashing. Dochází k tomu, že následky šikany se na oběti projevují psychosomatickými obtížemi. Oběť je pod neustálým tlakem a přijímá od agresora postoje, jednání i způsob myšlení, které by ony samy nepřijaly. Kolář udává jako 20

příklad osoby, které trpí chronickými bolestmi. Ti se pod vlivem neutichajících bolestí změní. To stejné je i u oběti. U nich dojde ke zlomení osobnosti až dokonce ke ztotožnění s agresorem. Oběť se snaží navázat vztah se svým „ničitelem“, i když ví, že jí bude ublíženo. Další metodou je psychická manipulace. Agresoři k získání moci nemusí užívat jen násilí, ale snaží se pomocí podvodů a manipulace ovládat svoje spolužáky. Výsledkem je, že se agresoři jeví jako kamarádi. Dále se také zmiňuje o teorii kognitivní disonace, jejímž autorem je Leon Festinger. Jedná se o řízené myšlení, emoce a chování. Tyto jednotlivé složky se navzájem ovlivňují. Dojde-li ke změně u jedné složky, změní se i další dvě. V případě změn u všech tří, je potlačena individualita jedince. Pro jasnější pochopení udává tento příklad: „Jestliže působením fyzického násilí a psychické manipulace se změní chování žáka, který se například připojí k bití a týrání slabších spolužáků, dojde k rozporu mezi jeho chováním a dalšími dvěma složkami jeho osobnosti. K oslabení rozporu se potom nutně změní jeho myšlené (svojí účast si „rozumově“ zdůvodní) i cítění (nepříjemné a drásající pocity se oslabí, případně se promění v libé)“ (Kolář, 1997, s. 44).

5.5.

Vznik podezření

Významnou roli v odhalení šikany hraje učitel, který může první známky pozorovat v běžném životě školy. Důležitým faktorem, který ovlivňuje míru projevující se šikany je postoj a chování učitele. Pro něj může být obtížné zjistit, jestli je ve třídě nějaké dítě šikanováno. Jedincům, kterým je toto chování nepříjemné a nebo samotná oběť si nemůžou být jisti, zda učitelovi mohou důvěřovat a taky, zda jim bude ochoten a schopen pomoci (Vágnerová, 2005). 5.5.1. Přímé a nepřímé znaky Říčan a Janošová (2010) dělí šikanu na přímou, která probíhá v přítomnosti učitele a nepřímou, která probíhá beze svědků. V následujícím rozdělení uvádím pár znaků, které mohou na šikanu upozornit.

21

Přímé známky šikany: -

rvačky, ve kterých je zřejmé, že je jeden slabší a snaží se utéci;

-

výtky a kritika na adresu dítěte, pronášené nelibým tónem;

-

nevhodné

poznámky

na

dítě,

např.

nadávky,

přezdívka; -

příkazy od jiných dětí řečené tak, aby se jim dítě podřídilo;

-

napadání oběti, např. strkání, šťouchání.

-

dítě tráví čas o přestávkách samo, ve třídě nemá

Nepřímé známky šikany:

kamarády; -

při skupinových hrách je dítě vybíráno do týmu mezi posledními;

-

o přestávkách se snaží být co nejvíce v blízkosti učitelů, oddaluje příchod do třídy;

-

nemá daleko k pláči, může působit až depresivně;

-

dochází u něj ke zhoršení známek ve škole;

-

mívá zameškáno hodně hodin, některé mohou být i neomluvené;

-

jeho věci jsou znečištěné a poškozené, často má i špinavý oděv;

-

má nevysvětlitelné modřiny, odřeniny, škrábance;

-

nesvačí a tvrdí, že svačinu dalo kamarádovi;

-

neustále mu chybí jeho věci;

-

nedokáže či nechce vysvětlit, jak došlo k poškozeni věcí.

22

5.5.1.1. Nepřímé známky pozorované rodiči Rodiče patří k těm, kteří mohou k odhalení šikany přispět velmi významně. Své dítě znají a ví, jak se chová, a proto mohou odhalit, zda se objevily nějaké změny v chování dítěte, které by měly být varovným signálem.

Říčan s Janošovou (2010) řadí mezi známky šikany, které mohou vypozorovat rodiče, tyto: - dítě nenavštěvují žádní spolužáci ani kamarádi; - dítě nemá žádného kamaráda, s kterým by trávilo volný čas; - nechodí ani k jiným dětem na návštěvu; - nechce se mu jít ráno do školy, odchod odkládá a z jeho chování se dá pozorovat strach; - cestou ze školy střídá různé cesty, dožaduje se dovozu či odvozu autem; - ze školy se vrací hladové, agresoři mu vzali svačinu či peníze na ni; - má neklidný spánek, křičí ze spaní; - snižuje se jeho zájem o učení; - má výkyvy nálad, nesvěřuje se, nemluví o tom, co bylo ve škole; - dítě hledá důvody proč by mělo dostat peníze, často se vymlouvá na to, že je ztratilo; - vymýšlí si bolesti břicha, hlavy, aby mohlo zůstat doma; - modřiny a jiná zranění se snaží vysvětlit nevěrohodným způsobem; - mluví o tom, že by bylo lepší, kdyby nebylo, může se pokusit o sebevraždu.

5.6.

Protagonisté šikany

Říčan a Janošová (2010) hovoří o šikaně jako o hře o osmi hráčích. Na tom, jestli šikana vznikne, jaký bude průběh a kdy bude její konec, mají vliv také další jednotlivci a skupiny. Řadí sem: - agresora a jeho pomocníky, - oběť, - třídní „publikum“, - zastánce – spolužáky,

23

- pedagogy, - rodiče zúčastněných dětí, - místní komunitu, - veřejnost.

Ke každému bodu stručně napíši, co je pro něj charakteristické. Agresor je ten, který se do šikany aktivně zapojuje a má vlastnosti, které jsou pro něj typické. Můžeme hovořit například o: - tělesné zdatnosti – ovšem dokonalou šikanu však dokáže zorganizovat i jedinec, který je malý a slabý, díky své inteligenci; - rváčství – většinou se jedná o žáka, který je temperamentní a konfliktní; - školní prospěch – bývá u agresora často slabší; - neoblíbenost – u ostatních spolužáků vyvolává spíše strach; -„hojení mindráků“ – agresor často trpí pocity méněcennosti, závidí svým spolužákům, má nedostatečné sebevědomí, proto se snaží na okolí působit tvrdě; - dále může být agresor krutý, zlomyslný, dominantní, panovačný.

Michal Kolář (2001) rozděluje agresorů do tří typů: 1. První typ – Agresor má narušený vztah k autoritám, je hrubý a impulzivní. Příčinou může být násilí v rodině. 2. Druhý typ – Je typ agresora, který je slušný, úzkostný a kultivovaný. Příčinou jeho chování může být nedostatek lásky v rodině. 3. Třetí typ – Agresor má značnou sebedůvěru, patří mezi „srandisty“. Šikanuje spíše pro pobavení. Příčinou v rodině je nedostatek duchovních a mravních hodnot.

Obětí se může stát každé dítě. Pokud je žák šikanovaný ve třídě, může se stát terčem i na letním táboře nebo na lyžařském výcviku. Rizikové znaky, které můžou vést k šikaně: - tělesná slabost je riziková především u chlapců; - výraznější vnější znaky jako například obezita, brýle, rozštěp rtu; - rasová odlišnost; 24

- dítě z rodiny sociálně slabší; - dítě s ADHD; - dítě, které obtížně hledá kamarády; - dítě, které trpí nemocí; - dítě, které je plaché, vystrašené; - dítě, které se přehnaně stačí upoutat pozornost; - dítě, které je v kolektivu nové.

Vaníčková (2002) dodává, že se může jednat o dítě, které má nedostatek sociálních dovedností, nemá zájem o dětské hry, má silné citové vazby k rodině a bojí se selhání, či je méně oblíbené.

Kolář (2001) rozděluje čtyři typy obětí: 1. oběť slabá s psychickým a tělesným handicapem; 2. oběť silná a nahodilá; 3. oběť nekonformní a deviantní; 4. žáci, kteří jsou šikanovaní se scénářem oběti.

Třídní publikum tvoří žáci, před kterými se agresor předvádí a chce ukázat svou sílu. Šikanování člověka patří mezi velmi zajímavou podívanou, což dokazuje vysoká obliba televizního násilí. Postupně se do šikany zapojují i ti, kteří byli nejdříve jen svědky. Tím, že proti šikaně nevystoupí, se tak stávají účastníky. Spíše ale z důvodu toho, aby jim taky nehrozilo riziko šikanování. Zároveň to agresorovi poskytuje jistotu jejich mlčení, protože jinak by museli obvinit i sami sebe. Zastánce je spolužák, který se oběti zastává. Těch, kteří to dokáží je velice málo. Je pro ně charakteristické, že jsou ve třídě oblíbení a jsou ochotni spolužákům pomoci. Pedagog může také velice významně přispět k šikaně. A to tím, že ostrakizované dítě kritizuje, i když zcela oprávněně. Učitelé mají povinnost vyřešit šikanu, o které vědí, jinak můžou být potrestáni. Často nevědomky sympatizují s agresorem, ve snaze zavděčit se třídnímu kolektivu. Pedagogové se někdy přikloní k názoru, že by si děti měly menší spory vyřešit mezi sebou. To ale v případě šikany neplatí. 25

Rodiče často šikanu podceňují. Nedochází jim, že by se tato problematika mohla týkat i jejich dětí. Rodiče agresorů mají sklon šikanu zlehčovat, dítě mohou zbít, to ovšem nic neřeší. Své dítě chrání a nepřipouští si, že by mohlo být schopno něčeho takového. Někdy ho svým chováním podporují. Některé děti mají pocit, že na ně nikdo nemůže, protože jejich rodiče školu finančně podporují. Do fungování školy zasahuje také místní komunita. Do té můžeme zařadit rodiče, sponzory, politiky. Patří sem kriminální gangy mladistvých, které mohou přispět k obtížnému řešení šikany. Proto je potřeba, aby škola prezentovala sama sebe v tomto směru a zveřejňovala své úspěchy a získala podporu veřejnosti. Na vzniku šikany se podílí i celá společnost. V posledních letech dochází k úpadku kázně ve školách. Příčinou je hlavně strach ochraňovat slabší jedince před silnými. Šíření šikany je důsledkem toho, co se odehrává ve společnosti. Říčan a Janošová jsou však přesvědčeni, že „úsilí pedagogů o to, aby děti ze školy udělaly zkušenost života, v němž platí slušnost, solidarita, řád a spravedlnost, má naprosto zásadní význam pro to, aby nastupující generace dokázala spojit moderní ideál osobní svobody s ideály humanistické tradice Západu“ (Říčan, Janošová, 2010, s. 72).

5.7.

Následky šikanování

Šikana je pro oběť velkým traumatem, který může vést až k narušení osobnosti dítěte (Vaníčková, 2002). Vágnerová dokonce udává, že „jsou známy případy těžkých ublížení na zdraví, mohou se objevit i symptomy, které by bylo možné zařadit do kategorie posttraumatické stresové poruchy“ (Vágnerová, 2005, str. 197). Kolář (2001) rozděluje oběti podle počátečních a pokročilých stádií šikanování. Do počátečních stádií řadí první tři stupně šikanování. Příznaky u nich sice nejsou tak výrazné,

ale

o

to

jsou

následky

nebezpečnější.

Dochází

k dlouhodobému

neuspokojování potřeb obětí. Žákovi se ve škole nelíbí a má k ní spíše negativní vztah. Tím, že je oběť neustále vystavena tlaku, ponižování, zesměšňování a nadávkám, dochází k postupnému narušení osobnostního vývoje, jak bylo zmíněno výše. U obětí se často vyskytuje: - narušení sebepojetí, - zhoršení známek ve škole, - záškoláctví, - omluvená absence. 26

Oběti pokročilých stádií si nesou následky po celý svůj život. Vyskytují se u nich poruchy spánku, bojí se bití, mají také psychosomatické obtíže jako bolesti hlavy a břicha, nevolnost, únavu. Někdy problém nevyřeší ani přeřazení na jinou školu, protože jedinec není schopen se do nového kolektivu začlenit. 5.7.1. Mnohostranné následky šikanování Škody způsobené pozdním odhalením šikany zasahují všechny členy skupiny. Kolář je rozděluje takto: 1. Poškození zdraví oběti – Oběti šikany musí snášet obrovské fyzické a psychické utrpení. To nemůže pochopit někdo, kdo nic podobného nezažil. Následky těchto činů si oběť nese po celý život. 2. Fixování antisociálních postojů u agresorů – Dopad šikany je i na její iniciátory, ale ne tak závažný, jako pro oběť. Agresoři mají nedostatky v mravním a duchovním vývoji. Chybí jim charakterové vlastnosti, které by je zabrzdily. A jsou tak připraveni pro trestnou činnost. Příčinou je i to, že agresorovi nikdo nedal najevo, jaké je správné chování vůči druhým lidem. 3. Ztráta iluzí o společnosti u ostatních členů skupiny – Žáci, kteří jsou svědky šikany vidí, že společnost proti ní nezasahuje, i když by měla ochraňovat každého člověka. Vidí, že jsou překračovány normy společnosti a nikdo z aktérů není potrestán. Proto se ani oni nesnaží zasáhnout a sami se tak mohou stát jejími protagonisty, protože vědí, jak na to. 4. Snížený efekt pedagogického působení u skupiny jako celku – Pokud se ve skupině objeví šikana, ovlivní to snahu učitelů o dobrou výchovu a výuku. Skupina je zasažena do takové míry, že výukový efekt je minimální (Kolář, 1997).

5.8.

Prevence šikany a její řešení

V období adolescence se šikana může vyskytovat jako přechodný jev v podobě pošťuchování či klukovin. Přesto je potřeba, aby vychovatelé dbali ostražitosti (Bendl, 2003).

27

5.8.1. Prevence šikany Všeobecně platí, že je snazší šikaně, stejně jako dalším sociálně patologickým jevům, předcházet v podobě prevence (Bendl, 2003). 5.8.1.1. Druhy šikany Vavrečková rozlišuje prevenci na primární a sekundární. Primární prevence má smysl tehdy, pokud se ještě neobjevily známky šikany. Jedná se hlavně o informovanost dětí, rodičů a veřejnosti o šikaně, budování dobrých vztahů mezi členy školního společenství (Vavrečková, in Bendl, 2003). Říčan a Janošová (2010) hovoří o prevenci na úrovni školy jako o celku. Mezi preventivní prostředky řadí dozory na chodbách, zejména v odlehlých částech školy jako jsou např. WC a suterén. Dále pak školní řád, který by měl zakazovat veškeré způsoby jednání a chování, spadající pod pojem šikana. K uplatnění sekundární prevence dochází tehdy, pokud již k šikaně došlo. Musí být použita taková opatření, aby se tyto problémy již nevyskytovaly. Mezi opatření se řadí diagnostika, vyšetření šikany, ochrana dalších obětí pře násilím, práce s rodiči i postižení agresorů (Vavrečková, in Bendl, 2003). Podle Bendla (2003) v oblasti šikany téměř neexistuje terciální prevence. Avšak odkazuje se na MŠMT, které by do budoucna za terciální prevenci považovalo možnost škol využít speciální pracoviště, které by celodenně pracovalo s agresory.

Vaníčková (2002) řadí do prevence šikany ještě tyto kroky: 1. Jasné stanovení pravidel chování na začátku roku. 2. Rozhovor se žáky na téma šikany. 3. Spolupráce s rodiči a školní komunitou. 4. Včlenění do školních osnov výchovu k násilí. 5. Užití socioher a psychoher ke zjištění vztahu ve skupině. 6. Edukace učitelů.

28

5.8.2. Řešení šikany 5.8.2.1. Cesta k odhalení šikany K tomu, aby začalo vyšetřování šikany, jsou dva důvody. A to přímo alarmující signály a nepřímo varující signály, jak jsem se již zmínila v kapitole 2.5.1. Přímé a nepřímé znaky šikany. Kolář (1997) udává, že na základě svých zkušeností z praxe, dochází k vyšetřování pouze na podkladě nahodilého alarmu. To je: -

telefonická informace nebo osobní informace od rodičů na podezření šikany,

-

náhlé odhalení šikany,

-

ohlášení šikanování kamarádem či zoufalá reakce oběti.

5.8.2.2. Strategie vyšetřování Nyní blíže přiblížím strategie vyšetřování šikany podle Michala Koláře (1997). Vyšetřování by nikdy nemělo začít u agresora. Hrozí riziko ohrožení života oběti a také zničení důkazů. Strategie opět vychází z praxe, kde se uplatňují její dva typy: 1. Vnější, lokální 2. Vnitřní, globální

Jejich společným znakem je ochrana informátorů před agresory. Kolář se zabývá především první strategií, tu nazývá „strategii první pomoci“. Ta je méně náročná a nevyžaduje specialisty. Zahrnuje tyto kroky: 1. Rozhovor s obětí a těmi, kdo o šikaně informovali učitele. 2. Vyhledání svědků. 3. Rozhovory s účastníky šikany. 4. Zisk informací od agresorů.

29

Výše uvedené postupy jsou vhodné při vyšetřování počáteční šikany. U pokročilé šikany doporučuje Říčan a Janošová (2010) následující postup:

1. Pedagogický pracovník musí překonat šok a zachránit oběť. 2. Konzultace s dalšími pracovníky o postupu dalšího vyšetřování. 3. Zamezit vzájemnému kontaktu mezi agresory. 4. Pomoc a podpora oběti. 5. Kontaktování policie. 6. Vyšetřování na půdě školy.

5.8.2.3. Náprava šikanování K nápravě doporučuje Kolář (1997) dvě metody. První je metoda vnějšího tlaku, která spočívá ve zastrašení agresorů trestem. Má další tři součásti: -

individuální nebo komisionální pohovor,

-

oznámení trestu agresorů celé třídě,

-

ochrana obětí.

Druhou, kterou Kolář doporučuje, je metoda usmíření. Je založena na zlepšení vztahu mezi agresorem a obětí. V tomto případě nedochází k žádnému potrestání. Může být použita jen u počátečních stádií šikany. Zde ještě většina členů skupiny nepřijala normy a hodnoty agresorů.

5.9.

Šikana a právo

V právní praxi je pojem šikana a šikanování velice častý. Pojem šikana se v právní praxi definuje jako „synonymum pro úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost“ (Choděra in Kolář, 2002, s.213).

30

5.9.1. Podmínky postižitelnosti pachatelů Šikanu lze z trestného hlediska postihnout, pokud je naplněna stránka materiální a formální. „Materiální stránka trestného činu spočívá v tom, že se pachatel dopustil jednání, které splňuje znaky konkrétního trestného činu tak, jak jsou vymezeny v zákoně a formální stránka spočívá jednak v úmyslu pachatele takového jednání se dopustit (za předpokladu, že se jedná o pachatele trestně odpovědného), a že míra společenské nebezpečnosti jeho jednání dosahuje intenzity uvedené v zákoně.“ (Choděra, in Kolář, 2002, s. 214). 5.9.2. Trestní odpovědnost K postižitelnosti pachatele může dojít pouze tehdy, dosáhne-li určitého věku. Minimální věk k trestní odpovědnosti je patnáct let a to za předpokladu, že u osoby nedochází k duševním poruchám.

Odpovědnost osob mladších 15- ti let I když osoby mladší patnácti let nemohou být trestně stíhány, jejich nejvyšším trestem může být umístění do ústavu. Předtím by ale měly proběhnout rozhovory s rodiči a pedagogickopsychologickým pracovníkem.

Odpovědnost rodičů a školy Rodiče mohou být potrestáni za zanedbávání výchovy svých dětí. Například za noční potulování a dopuštění se antispolečenského chování. Pokud jsou žáci ve škole, nese za ně odpovědnost škola. Tedy i za to, že v průběhu vyučování dochází k šikaně. V případě, že dítěti vznikne škoda na věcech či zdraví, můžou rodiče dítěte požadovat na škole odškodnění (Choděra, in Kolář, 2002). 5.9.3. Trestní sazby V případě osob starších patnácti let, ale neplnoletých, může soud uložit trest obecně prospěšných prací, odnětí svobody nebo peněžitý trest. Pokud soud rozhodne o odnětí svobody, může to být maximálně na jeden až pět let. Může nastat i případ, že mladiství spáchá takový druh trestu, který je vysoce nebezpečný pro společnost, tehdy mu soud může uložit trest až deset let odnětí svobody. 31

6.

EMPIRICKÁ ČÁST Ke sběru informací v empirické části bakalářské práce jsem využila

dotazníkovou metodu. Tato metoda byla zvolena z důvodu zisku velkého množství dat za krátkou dobu. Dotazníkové šetření jsem prováděla na integrované střední škole a na gymnáziu. Pro lepší orientaci budu užívat zkratky ISŠ a GYM ISŠ se nachází ve městě Brně. Navštěvuje ji 400 žáků a pracuje zde 40 učitelů. Žáci během studia mají teoretické a praktické vyučování. Na GYM je 20 tříd, které navštěvuje 650 žáků. Zaměstnáno je tu 53 učitelů. Škola se také nachází ve městě Brně. Použité dotazníky jsou anonymní, proto záměrně neuvádím názvy středních škol. Stejně tak jsou anonymní i jednotlivé dotazníky, které jsem rozdala osloveným žákům ve třídách. Cílem empirické části je zjistit výskyt šikany ve vybraných třídách, pomocí výzkumné sondy.

6.1.

Dotazníkové šetření

6.1.1. Složení respondentů Dotazník je určen pro žáky druhých a třetích ročníků středních škol. Tyto ročníky jsem zvolila z důvodu žádosti zástupce jedné z uvedených škol, který měl podezření na výskyt šikany. 6.1.2. Dotazník Pro zisk potřebných informací jsem použila dotazník z publikace Bolest šikanování od Michala Koláře (2001). Původní verzi 28 otázek jsem upravila na patnáct. Převážná většina otázek je uzavřeného charakteru. Mají zjistit, jak žák zapadá do třídního kolektivu, zda má ve třídě kamaráda a jestli je členem party. Další otázky se týkají už jen těch, kteří se stali oběťmi šikany. Ty zjišťují jak často, kde a jakým způsobem k šikaně docházelo. Tři otázky jsou otevřené. Dvě z nich zjišťují, kdo by obětem mohl nejvíce pomoci a z jakého důvodu si myslí, že právě jim je ubližováno. Třetí z nich zjišťuje trest, který by měl agresor za svoje chování dostat. 32

V úvodu byli žáci poučeni, jak mají dotazník vyplňovat. Hlavní důraz byl kladen na dodržování anonymity. Z tohoto důvodu žáci uváděli pouze to, z jakého jsou ročníku. 6.1.3. Zpracování dotazníků Vyplněné dotazníky jsem rozdělila podle škol a tříd. Každou třídu z jednotlivých škol jsem zpracovala zvlášť pro snadnější přehled. K interpretaci výsledků jsem použila grafické znázornění a tabulky. 6.1.4. Interpretace výsledků dotazníkového šetření Celkem dotazník vyplnilo 120 respondentů, vždy z jedné třídy druhého a třetího ročníku. Z druhého ročníku GYM to bylo 28 žáků, ze třetího ročníku 32 žáků. Z ISŠ 2. ročníku 31 žáků, ze 3. ročníku 29 žáků.

1. otázka: Jsi rád(a) v této třídě? Tato otázka má zjistit, jak se žáci cítí ve třídním kolektivu a dělí se na dvě části. V první části žáci odpovídají ano nebo ne a je znázorněna grafem.

Graf 1: Procentuální vyjádření spokojenosti v kolektivu u žáků 2. ročníku 100 90

87

82

80 70 %

60

ano

50

ne

40 30

18

20

13

10 0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování

33

Graf 2: Procentuální vyjádření spokojenosti v kolektivu u žáků 3. ročníku 100 86

90 80

69

70

%

60 ano

50

ne

40

31

30 14

20 10 0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování Z grafů je zřejmé, že jsou žáci ve svých třídách rádi, zejména pak žáci druhých ročníků na obou středních školách. Ve druhé části otázky mají tento vztah oznámkovat od 1 do 5, jako ve škole. Výsledek je znázorněn v následující tabulce.

Tab. 2: Hodnocení spokojenosti v kolektivu ve 2. ročníku 2.ročník 1 2 3 4 5 CELKEM Zdroj: Vlastní zpracování

GYM 11 % 68 % 14 % 7% 0% 100 %

ISŠ 0% 68 % 19 % 10 % 3% 100 %

Tab. 3: Hodnocení spokojenosti v kolektivu ve 3. ročníku 3.ročník GYM ISŠ 12 % 11 % 1 19 % 17 % 2 44 % 55 % 3 16 % 17 % 4 9% 0% 5 CELKEM 100 % 100 % Zdroj: Vlastní zpracování

34

SUMA (%) 5% 68 % 17 % 8% 2% 100 %

SUMA (%) 12 % 18 % 49 % 16 % 5% 100 %

Známka „1“ a „2“ znamená spokojenost, známka „3“ neutrální vztah a známky „4“ a „5“ nespokojenost s kolektivem. Toto rozčlenění jsem zvolila z důvodu přehlednosti zjištěných výsledků. Z tabulky č. 2 lze vyčíst, že žáci 2. ročníku obou středních škol hodnotí svoji spokojenost známkou „2“. Dá se tedy říci, že jsou ve třídním kolektivu spokojeni. Tabulka č. 3 ukazuje, že žáci 3. ročníku nejčastěji vybírali známku „3“, tedy neutrální vztah. Zajímavý výsledek je u 3. ročníku GYM, kde 3 žáci ohodnotili svoji spokojenost známkou „5“.

2. otázka: Máš ve třídě dobrého kamaráda? Tato otázka má vyjádřit kamarádství v kolektivu.

Graf 3: Kamarádství ve třídě ve 2. ročníku 120 100

96

94

%

80 ano

60

ne

40 20

6

4 0 GYM

ISŠ


35

Graf 4: Kamarádství ve třídě ve 3. ročníku 100

94

93

90 80 70 %

60

ano

50

ne

40 30 20 7

6

10 0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování Grafy ukazují, že přes 90% žáků ve třídách má kamaráda. Ve druhých ročnících nemají kamaráda 3 žáci, ve třetích 4 žáci.

3. otázka: Patříš do nějaké party? Tato otázka souvisí v otázkou č. 2. Má ukázat, zda jsou ve třídách party.

Graf 5: Party ve druhých ročnících 90

84

82

80 70 60 ano

40

ne

%

50

30 18

20

16

10 0 GYM

ISŠ


36

Graf 6: Party ve třetích ročnících 100 90

88

80 70

62

%

60 ano

50 38

40

ne

30 20

12

10 0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování Ve všech čtyřech třídách jsou party, do kterých patří většina žáků. Průměrně patří do party z každé třídy 26 žáků, jen ve třetím ročníku ISŠ je to 18 žáků.

4. otázka: Byl(a) jsi svědkem toho, že je ubližováno tvému spolužákovi? Otázka má zmapovat, zda se žáci ve třídě setkali s násilím, které bylo pácháno na jejich spolužácích. Je to první otázka ze série dalších, které mají zjistit výskyt šikany ve třídě.

Graf 7: Setkání s násilím ve druhých ročnících 100 86

90 80 70 %

60

52

48

50

ne

40 30 20

ano

14

10 0 GYM

ISŠ


37

Graf 8: Setkání s násilím ve třetích ročnících 76

80 70 60

56

%

50

44 ano

40

ne

30

24

20 10 0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování Výsledky ukazují, že ve druhém ročníku ISŠ a třetím ročníku GYM, se více než ½

žáků setkala s násilím na svém spolužákovi. Můžeme tedy říci, že výsledky

naznačují možný výskyt šikany.

5. otázka: Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo ze třídy? Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo ze školy? Otázka má odhalit, zda bylo ubližováno samotným respondentům. A to jestli jim ubližoval někdo ze třídy, a nebo ze školy. Ke každé otázce je samostatné grafické znázornění.

Graf 9: Agresor ve třídě – 2. ročník 100

93 84

90 80 70 %

60

ano

50

ne

40 30 20 10

16 7

0 GYM

ISŠ

Zdroj: Vlastní zpracování 38

Graf 10: Agresor ve třídě – 3. ročník 120 100 100 84

%

80 ano

60

ne

40 20

16 0

0 GYM

ISŠ


Jak je z grafů patrné, výskyt šikany se potvrdil ve druhém ročníku ISŠ a ve třetím ročníku GYM. Toto podezření již bylo patrné z grafů v předchozí otázce. Šetření také odhalilo násilí ve druhém ročníku na GYM. Zajímavé je zjištění v otázce č. 4, ve které uvedlo 24 % žáků třetích ročníků ISŠ, že se setkalo s násilím na svém spolužákovi. Ovšem z grafu č.10 vyplývá, že nikomu ve třídě nebylo ubližováno.

Graf 11: Agresor ve škole – 2. ročník 120 100

96

100

%

80 ano

60

ne

40 20 4

0

0 GYM

ISŠ


39

Graf 12: Agresor ve škole – 3. ročník 120 100

97

100

%

80 ano

60

ne

40 20 3

0

0 GYM

ISŠ


Na otázku, zda násilí páchali žáci ze školy, odpověděli žáci ISŠ, že v jejich případě k ničemu takovému nedocházelo. U žáků GYM došlo ke dvou případům násilí, které páchali ostatní studenti školy.

6. otázka Jakým způsobem ubližování probíhalo? Žáci měli na výběr možnosti, jakým způsobem byli šikanováni. Mohli volit z následujících variant: ignorování - posměch - pomluvy - ponižování - nadávky - bití fackování - kopání. Pokud násilí probíhalo jinou formou než uvedené, mohli ji uvést také. Zvolit mohli i více variant z nabízených.

Tab. 4: Podoba násilí ve třídě (nejčastěji zvolené varianty) 2.ročník GYM

ISŠ

pomluvy posměch

posměch pomluvy ponižování ignorování nadávky

Zdroj: Vlastní zpracování 40

3.ročník ignorování posměch pomluvy nadávky ponižování bití kopání

Tab. 5: Podoba násilí ve škole (nejčastěji zvolené varianty) 2.ročník GYM

posměch

3.ročník ignorování posměch citová deprivace


Můžeme říci, že ať už se jedná o šikanu ve škole nebo ve třídě, jde spíše o její psychickou podobu. Ta byla uváděna nejčastěji ve formě psychické šikany. Ta je ovšem velice těžko rozpoznatelná. Pouze v jednom případě se jednalo o fyzické napadení.

7. otázka Jak často k ubližování docházelo? I v této otázce měli žáci na výběr z možností: každý den - každý týden - jednou do měsíce.

Tab. 6: Frekvence útoků ve třídě GYM

ISŠ

2.ročník 2 žáci každý den

3.ročník 3 žáci každý den 2 žáci každý týden 1 žák jednou do měsíce

3 žáci každý týden 1 žák každý den


Ve druhém ročníku GYM šikana probíhala ve dvou případech každý den. Ve 2. ročníku ISŠ uvedli tři studenti, že jim bylo ubližováno každý týden, jednomu žákovi bylo ubližováno jednou denně. Ve třetím ročníku uvedli tři žáci napadání každý den, dva každý týden a jeden jednou do měsíce.

Tab. 7: Frekvence útoků ve škole GYM

2.ročník 1 žák každý den


41

3.ročník 1 žák jednou do měsíce

Útoky páchané ve škole se týkaly pouze gymnázia. V případě šikany, kterou páchal agresor ze školy, se jednalo o jeden případ probíhající každý den ve druhém ročníku. Ve třetím ročníku to byl také pouze jeden případ, který probíhal jednou do měsíce. Můžeme tedy říci, že ze 14-ti případů šikany probíhalo sedm případů každý den, pět případů každý týden a dva případy probíhaly jednou do měsíce.

8. otázka Kde k ubližování docházelo? V otázce měli žáci vybrat místo, kde nejčastěji dochází k ubližování. Opět mohli volit více možností výběru. Mohli volit z míst: ve třídě - na chodbě - v šatně-na WC - v jídelně - v družině cestou do školy ze školy - v tělocvičně - na hřišti - nebo někde jinde.

Tab. 8: Nejčastější místa útoků 2.ročník GYM

ISŠ

třída

3.ročník třída cesta do školy ze školy chodba šatna jídelna WC

třída chodba


Z tabulky můžeme vyčíst, že nejčastějším místem, kde šikana probíhá je třída. Všechna místa, která uvedli žáci patří mezi riziková, jelikož jsou většinou mimo dohled učitelů.

42

9. otázka Ubližuje Ti chlapec nebo dívka? Cílem otázky je zjistit, zda je agresorem spíše chlapec nebo dívka.

Tab. 9: Osobnost agresora ve 2. ročníku GYM

dívka 2

chlapec 1

ISŠ

3

2

GYM

dívka 2

chlapec 4

ISŠ

0

0


Tab. 10: Osobnost agresora ve 3. ročníku


Výsledky ukázaly, že počet agresorů - dívek je shodný s počtem agresorů chlapců. Z výsledků otázky č. 6 vyplývá, že v daných dvou školách se zvýšeně vyskytuje šikana v psychické podobě. Dalo by se očekávat, že fyzická šikana je typická spíše pro chlapce. V tomto případě je však výsledek shodný, jak pro chlapce, tak pro dívky.

43

10. otázka Řekl(a) jsi o tom někomu? Žáci měli vypovědět, jestli se někomu svěřili se svým problémem. Otázka byla uzavřeného charakteru a žáci mohli volit mezi odpovědí ano - ne.

Graf 13: Sdělení problému – 2. ročník 80 70

67 60

60 50 %

40 40

ano

33

ne

30 20 10 0 GYM

ISŠ


Graf 14: Sdělení problému – 3. ročník 80 70

67

60

%

50 ano

40

33

ne

30 20 10

0

0

0 GYM

ISŠ


Výsledky ukazují, že studenti GYM se v 8 (67 %) případech se svým problém někomu svěřili. V dalších 6-ti případech si svůj problém nechali sami pro sebe.

44

11. otázka Pomohl Ti ten, komu jsi to řekl(a)? Otázka úzce souvisí s předešlou otázkou. Ukazuje, zda žákům, kteří se někomu svěřili byla poskytnuta pomoc. Výsledek lze vyčíst z následujících grafů.

Graf 15: Pomoc obětem – 2. ročník 90

80

80 70

60

60 50

ano

%

40

40 30

ne 20

20 10 0 GYM

ISŠ


Graf 16: Pomoc obětem – 3. ročník 80 67

70 60

%

50 40

ano 33

ne

30 20 10

0

0

0 GYM

ISŠ


Grafické znázornění ukazuje, že i když se žáci se svým problém někomu svěřili, tak jim v nadpoloviční větší případů (přes 60 %) nebyla pomoc poskytnuta.

45

12. otázka Kdo si myslíš, že by Ti mohl nejvíce pomoci? Otázka je otevřeného typu, na kterou žáci měli odpovědět, kdo by jim mohl nejvíce pomoci. Na výběr neměli žádnou z variant, takže záleželo zcela na nich, koho si zvolí. Výsledky ukázaly toto:

Tab. 11: Důvěryhodná osoba (nejčastěji zvolená varianta) 2.ročník

rodiče učitel psycholog nikdo nemůže pomoci

rodiče kamarádi učitel přítel

GYM

3.ročník

kamarádi nikdo nemůže pomoci

ISŠ


Žáci uváděli, že by jim mohli pomoci nejvíce rodiče a učitel. Ve dvou případech si myslí, že jim pomoci nikdo nemůže a musejí se spoléhat pouze sami na sebe. Toto zjištění může být bráno jako varovný signál pro učitele, aby se snažili zvýšit důvěru žáků ve svou osobu.

13. otázka Proč si myslíš, že Ti někdo ubližuje? Další otázka otevřeného charakteru. Zvolila jsem ji proto, aby se žáci zamysleli nad důvodem, proč zrovna oni se stali obětí útoků agresorů.

Tab.12: Důvod ubližování GYM

ISŠ

2.ročník 3 žáci uvádí odlišnost 1 žák neví

3.ročník 1 žák uvádí nesnášenlivost 1 žák uvádí, že jen pro zábavu 2 žáci uvádí odlišnost 1 žák uvádí, že jako potřeba se zviditelnit

4 žáci uvádí odlišnost 1 žák si nechá si všechno líbit


46

Nejčastějším důvodem, který žáci uváděli, byla v devíti případech odlišnost, ať už se jednalo o odlišnost ve stylu oblékání, chování nebo rasy. Ale také jen tak pro zábavu nebo pro potřebu se zviditelnit. V jednom případě respondent neví, proč je mu ubližováno.

14. otázka Zkusil(a) jsi se bránit? Výsledky mají ukázat, zda se žáci snažili proti napadání své osoby nějak bránit nebo jestli se o nic nepokusili. Výsledek můžeme vyčíst z následující tabulky.

Graf 17: Snaha se bránit – 2. ročník 80 67

70

60

60

%

50 ano

40

33

ne

30 20 10 0 GYM

ISŠ


Graf 18: Snaha se bránit – 3. ročník 90

83

80 70

%

60 50

ano

40

ne

30 17

20 10

0

0

0 GYM

ISŠ


47

Z výsledků je zřejmé, že se více jak 60 % žáků ve druhých ročních se snažilo bránit. Ve třetím ročníku to už bylo více jak 80 %. Tedy celkem 10 ze 14 případů šikany.

15. otázka Jak by měl být potrestán ten, kdo ubližuje? Otázka byla určena pro všechny respondenty bez ohledu na to, jestli se stali oběťmi šikany nebo ne. Žáci opět mohli vyjádřit svůj názor, jak by tuto problematiku řešili oni sami. Pro snadnější přehled jsem sjednotila odpovědi od nejčastějších po méně časté. Výsledky jsou následující: -

27x vyloučení ze školy

-

19x zhoršená známka z chování

-

13x udělat agresorovy to samé

-

6x fyzická práce

-

5x psycholog

-

5x diagnostický ústav

-

2x důtka

-

2x vězení

-

1x veřejná omluva

32 žáků tuto otázku ponechalo bez odpovědi. Zajímavý je výsledek, kdy celkem 13 žáků uvedlo, že by agresorovi udělali to samé. K této odpovědi žáci mnohokrát dodávali, že tímto způsobem by si agresoři vyzkoušeli, jaké to je být neustále napadán a možná by si své chování rozmysleli. 48 žáků by násilníka potrestalo kázeňskou formou. Navrhovali by vyloučení ze školy, zhoršenou známku z chování či důtku.

48

7.

DISKUZE V rámci praktické části své bakalářské práce jsem prováděla dotazníkové šetření

na dvou středních školách. Cílem této zvolené metody bylo vytvořit představu o tom, jakou mají žáci zkušenost se šikanou, ale také zjistit, jaké jsou vztahy mezi žáky ve vybraných třídách.

První část dotazníku zjišťuje, jak se žáci cítí ve třídním kolektivu a jaké mají vztahy s ostatními spolužáky. Žáci uváděli, že jsou ve své třídě ve většině případů spokojeni. Objevily se ale i případy nespokojenosti. To může signalizovat potencionální riziko vzniku šikany, která se může v kolektivu objevit. Co se týká vzájemných vztahů mezi žáky, uvedlo jen sedm ze 120 oslovených respondentů, že ve třídě kamaráda nemá. Druhá část je zaměřena na výskyt šikany ve třídách. Výsledky ukazují, že se šikana potvrdila ve druhých ročnících GYM a ISŠ a třetím ročníku GYM. A co z toho vyplývá? Ve třídách došlo k narušení vztahů, které by měly být co nejdříve řešeny. Pokusit se o nápravu by se měli hlavně učitelé, kteří jsou se žáky v každodenním kontaktu. Pokud by se ovšem jednalo o závažnější problémy, bylo by dobré zapojit také odborníky, například z řad psychologů. Zajímavé je zjištění, že je shodný počet dívek a chlapců v roli agresorů. To odpovídá zjištění, že i chlapci, od kterých by se dala očekávat spíše fyzická forma šikany, volí spíše tu psychickou. Šikana probíhala nejčastěji v prostorách školy, v jednom případě prostory školu. Zde se nabízí otázka, proč tomu tak je? Jedním z důvodů může být to, že není možné zajistit trvalý dozor v šatnách, na WC, třídách a chodbách. I když učitelé dozory zejména na chodbách a třídách mají, nemohou zajistit, aby k násilí vůbec nedocházelo. Další část je zaměřena na důvěru v okolí a pomoc oběti. Je smutné, že i když se žáci se svým problémem někomu svěřili, v nadpoloviční většině jim nebyla poskytnuta žádná pomoc. To může vést k tomu, že když se jejich problémy prohloubí, nebudou mít už důvěru se někomu svěřit. A to může směřovat až k fatálním následkům. Na druhou stranu lze ale říci, že žáci za nejdůvěryhodnější osoby považují rodiče a učitele. I když si myslím, že by počet odpovědí uvádějící učitele, měl být mnohem větší. Učitelé jsou totiž ti, kteří by měli zasáhnout jako první. Měli by se tedy snažit, aby důvěra v jejich osobu byla co největší. A proč si žáci myslí, že právě oni jsou napadáni? Nejčastěji je to

49

z důvodu jejich odlišnosti od ostatních. Ale co je ta odlišnost? Nikde nejsou dány pravidla, jak by se měl kdo chovat a jak by měl vypadat. V tomto případě hraje hlavní roli výchova rodičů, ale také přístup učitelů, kteří by měli vést žáky k toleranci. V závěru byla položena otázka, která zjišťovala, jak by žáci potrestali agresora. Nejčastějším trestem bylo vyloučení ze školy a zhoršená známka z chování. Bez povšimnutí by neměla zůstat odpověď, potrestat agresora stejným způsobem. V tomto případě je podle mě důležitý vliv rodičů a učitelů. Měli by vědět, že agresivita nic neřeší a je potřeba najít jinou cestu řešení problému.

50

8.

ZÁVĚR Sociálně patologické jevy jsou v dnešní době stále závažnějším problémem,

který musí naše společnost řešit. Zejména pak problematika šikany je stále častěji prezentována v mediálních prostředcích jako obraz toho, co se děje na školách. Žáci ve škole tráví převážnou část dětství, proto je důležité, aby se v ní cítili dobře a bezpečně. Je nezbytné, aby se sama škola zapojila do boje s těmito jevy a využila všechny možné prostředky jako preventivní opatření. Následky totiž mohou negativně ovlivnit celý budoucí život dětí a mladistvých. Cílem teoretické části bylo obecně charakterizovat sociálně patologické jevy a podrobněji se zaměřit na šikanu, proto je jí věnována stěžejní část práce. Pozornost si v této kapitole zaslouží zejména prevence, na kterou by měl být kladen největší důraz. Cílem empirické části bakalářské práce bylo provést výzkumnou sondudotazníkové šetření u žáků gymnázia a integrované střední školy. Otázky byly nejdříve směřovány na vztahy ve třídním kolektivu, další se pak už týkaly konkrétně šikany. Dotazník vyplnilo celkem 120 respondentů ze druhých a třetích ročníků oslovených středních škol. Ze získaných odpovědí vyplynulo, že se ve třech ze čtyř tříd, šikana objevila. Celkem se jednalo o 14 případů (12%). Převážně se jednalo o psychickou podobu šikany, která se projevovala pomluvami, posměchem či ignorováním. Jen v jednom případě se jednalo o šikanu fyzickou. Nejčastějším důvodem, který vede agresory k útoku, je podle obětí odlišnost rasová, stylová a odlišnost v chování. Trest, který žáci zvolili pro útočníky, je vyloučení ze školy a zhoršená známka z chování Podle mého názoru je velmi důležité, aby se učitelé snažili co nejlépe navázat kontakt se svými žáky a hlavně v nich podporovat důvěru ve svoji osobu. Sociálně patologické jevy se budou vždy vyskytovat, ale záleží jen na společnosti, jak účinně s nimi bude bojovat.

51

9.

POUŽITÉ ZDROJE 9.1. •

Bibliografické zdroje

BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, 2003. ISBN 80-86642-08-9.

•

FISHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie: Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologický jevů. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2781-3.

•

KOLÁŘ, M. Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-52-5.

•

KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování : Příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1.

•

KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-7187-022-6.

•

LOVASOVÁ, L. Šikana. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-86991-65-2.

•

MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2511-5.

•

POLÁČEK, M., FORÝTKOVÁ, D. Systém prevence sociálně patologických jevů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-85783-65-7.

•

POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO A. Prevence sociálně patologických jevů. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2001. ISBN 8086568-03-2.

•

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-416-8.

•

ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2991-6.

•

SPURNÝ, J. Psychologie násilí. Praha: Eurounion s. r. o., 1996. ISBN 8085858-30-4.

•

SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. I. díl, úvod do sociální patologie, sociálně patologické skupiny. Liberec: Technická univerzita, 2001. ISBN 80-7083-494-3.

52

•

VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1074-4.

•

VANÍČKOVÁ, E. Cesta za poznáním šikany, šikanování mezi dětmi. Praha: Česká společnost na ochranu dětí, 2002. ISBN 80-238-9448-X.

•

VYKOPALOVÁ, H. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. ISBN 80-244-0337-4.

9.2. •

Elektronické zdroje

Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (Čj. 28275/20002-22, Čl.1), MŠMT [online]. 2000, [cit. 2011-03-09]. Praha: MŠMT, 2000. Dostupný z WWW: .

•

Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009- 2012, MŠMT [online]. 2009, [cit. 2011-03-09]. Praha: MŠMT, 2009. Dostupný z WWW: .

53

10. SEZNAM GRAFŮ A TABULEK 10.1. Grafy Graf 1: Procentuální vyjádření spokojenosti v kolektivu u žáků 2. ročníku Graf 2: Procentuální vyjádření spokojenosti v kolektivu u žáků 3. ročníku Graf 3: Kamarádství ve třídě ve 2. ročníku Graf 4: Kamarádství ve třídě ve 3. ročníku Graf 5: Party ve druhých ročnících Graf 6: Party ve třetích ročnících Graf 7: Setkání s násilím ve druhých ročnících Graf 8: Setkání s násilím ve třetích ročnících Graf 9: Agresor ve třídě – 2. ročník Graf 10: Agresor ve třídě – 3. ročník Graf 11: Agresor ve škole – 2. ročník Graf 12: Agresor ve škole – 3. ročník Graf 13: Sdělení problému – 2. ročník Graf 14: Sdělení problému – 3. ročník Graf 15: Pomoc obětem – 2. ročník Graf 16: Pomoc obětem – 3. ročník Graf 17: Snaha se bránit – 2. ročník Graf 18: Snaha se bránit – 3. ročník

10.2. Tabulky Tab. 1: Klasifikace typů šikany Tab. 2: Hodnocení spokojenosti v kolektivu ve 2. ročníku Tab. 3: Hodnocení spokojenosti v kolektivu ve 3. ročníku Tab. 4: Podoba násilí ve třídě (nejčastěji zvolené varianty) Tab. 5: Podoba násilí ve škole (nejčastěji zvolené varianty) Tab. 6: Frekvence útoků ve třídě Tab. 7: Frekvence útoků ve škole Tab. 8: Nejčastější místa útoků Tab. 9: Osobnost agresora ve 2. ročníku Tab. 10: Osobnost agresora ve 3. ročníku 54

Tab. 11: Důvěryhodná osoba (nejčastěji zvolená varianta) Tab. 12: Důvod ubližování

11. SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Dotazník

55

Příloha 1 Příl. 1: Dotazník

Milí žáci, prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku, který bude podkladem pro moji bakalářskou práci zaměřenou na výskyt sociálně patologických jevů na střední škole. Dotazník je anonymní, nemusíte jej proto podepisovat. Snažte se prosím odpovídat pravdivě. Děkuji za Vaši spolupráci. Blanka Lysoňková Instrukce: Vyberte odpověď, která Vám nejvíce vyhovuje. Stačí ji zatrhnout nebo zakroužkovat. Pohlaví: žena – muž

1.Jsi rád(a) v této třídě? Oznámkuj známkou od jedničky do pětky

ANO NE 1 2 3 4 5

2. Máš ve třídě dobrého kamaráda?

ANO

NE

3. Patříš ve třídě do nějaké party?

ANO

NE

4. Byl(a) jsi svědkem toho, že je ubližováno tvému spolužákovi?

ANO

NE

5. Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo ze třídy? ze školy?

ANO ANO

NE NE

6. Jakým způsobem ubližování probíhá? Ignorování – posměch – pomluvy – ponižování – nadávky – bití – fackování – kopání Jinak(napiš jak)

7. Jak často k ubližování docházelo? Každý den – každý týden – jednou do měsíce

8. Kde se to děje? Ve třídě – na chodbě – v šatně – na WC – v jídelně – v družině – cestou do školy ze školy – v tělocvičně – na hřišti – jinde( napiš kde )

9. Ubližuje Ti chlapec nebo dívka?

DÍVKA

CHLAPEC

Příloha 1 10. Řekl(a) jsi o tom někomu?

ANO

NE

11. Pomohl Ti ten, komu jsi to řekl(a)?

ANO

NE

ANO

NE

12. Kdo si myslíš, že by Ti mohl nejvíce pomoci?

13. Proč si myslíš, že Ti někdo ubližoval?

14. Zkusil(a) jsi se bránit?

15. Jak by měl být potrestán ten, kdo někomu ubližuje?

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Recommend Documents