Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzděláváni

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzděláváni

Další odborné vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Lenka Danielová, Ph.D.

Vypracovala: Iva Losová

Brno 2011

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Další odborné vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

Brno, dne 30.5.2011

Podpis studenta Iva Losová

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Lence Danielové Ph.D. za čas, který věnovala mé bakalářské práci, za cenné rady a připomínky, které mi při psaní této práce poskytla.

3

Abstrakt Bakalářská práce se věnuje problematice dalšího odborného vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g. Problematika dalšího vzdělávání je v současné době aktuálním tématem. Na dospělé je v současné době vyvíjen tlak na rozšíření svých odborností a získání nových vědomostí a dovedností nejen ve svých oborech, ale i v oborech jiných. Toho všeho je možné dosáhnout účastí v různých rekvalifikačních a doškolovacích kurzech, kurzech dílčích kvalifikací a dalších kurzech kvalifikačního vzdělávání zaměstnanců. Stěžejní část praktické části je věnována dotazníkovému šetření, které je prováděno ve školním zařízení zaměřeném kromě počátečního vzdělávání i na další vzdělávání. Cílem tohoto šetření je zjistit názory absolventů kurzů dalšího vzdělávání na kvalitu získaných vědomostí, znalostí a dovedností a dále na jejich vzdělávací potřeby a možnosti dalšího vzdělávání v průběhu jejich profesní dráhy.

Klíčová slova Celoživotní vzdělávání, celoživotní učení, vzdělávání dospělých, další vzdělávání, dospělost, andragogika, didaktika, pedagogika.

Abstract Bachelor thesis deals with the topic of further education at SŠP Brno. The question of further education is actually very topical. The adults are pressed to enlarge their skills and obtain new knowledge not just in their specialization but to gain new ones. The problem seems to be solved by taking part in various retraining and reskilling courses. The core of practical part of my thesis is a survey, which is placed in the school, where further education is provided. The aim of the survey is to collect the participant’ s opinions about the quality of gained knowledge and skills and their educational needs and possibilities in the field of further education in various specializations during their career.

Key words: Lifelong learning, adult education, further education, adult age, andragogy, didactics, pedagogy.

4

OBSAH

1

Úvod.......................................................................................................................... 7

2

Cíle bakalářské práce ................................................................................................ 8

3

Materiál a metodika zpracování bakalářské práce .................................................. 9

4

Současný stav řešené problematiky ........................................................................ 10 4.1

5

Organizace vzdělávacího systému v České republice .................................... 10

4.1.1

Počáteční vzdělávání............................................................................... 10

4.1.2

Další vzdělávání...................................................................................... 11

4.2

Celoživotní vzdělávání ................................................................................... 11

4.3

Celoživotní vzdělávání v Evropě.................................................................... 13

4.4

Vývojové období dospělost ............................................................................ 15

4.5

Andragogika.................................................................................................... 16

4.6

Pedagogika versus Andragogika..................................................................... 17

4.7

Základní pojmy ve vzdělávání dospělých....................................................... 18

4.8

Vzdělávací potřeby dospělých ........................................................................ 20

4.9

Didaktická teorie ve vzdělávání dospělých. ................................................... 21

4.10

Plánování výuky ve vzdělávání dospělých ..................................................... 23

4.11

Metody výuky ................................................................................................. 24

4.12

Motivace ......................................................................................................... 25

4.13

Organizační formy vyučování ........................................................................ 26

Praktická část .......................................................................................................... 28 5.1

Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g ............................................... 29

5.2

Činnost střediska dalšího vzdělávání na škole................................................ 31

6

Výsledky práce a diskuze ....................................................................................... 34

7

Závěr ....................................................................................................................... 52

8

Seznam použité literatury a tabulek........................................................................ 56

9

Seznam příloh ......................................................................................................... 60

6

1

ÚVOD Vzdělávání se dávno netýká pouze dětí a dospívajících. Vzdělání je důležité nejen

pro uplatnění na trhu práce, ale i pro zařazení do společenského dění v průběhu celého života.Velkým trendem je v současné době celoživotní vzdělávání, které vstupuje stále více do podvědomí široké veřejnosti a týká se dospělé populace.

Celoživotní vzdělávání je součástí vzdělávací soustavy a patří sem i další vzdělávání dospělých. Jde o celoživotní učení, které může probíhat bez ohledu na to, v jaké životní etapě a na jakém místě se jedinec nachází. Osvojování činností a poznatků v dospělosti, podobně jako vzdělání obecně, je lidmi vnímáno jako důležitá hodnota v profesním a společenském uplatnění člověka, které je zaměřeno na velmi rozmanité cílové skupiny, zaměstnance firem a dalších organizací a podniků, uchazeče o zaměstnání a občany vůbec. Tyto cílové skupiny se mohou lišit nejen rozsahem, ale i věkem, povoláním, ale také motivem k získání vzdělání.

V oblasti dalšího vzdělávání dospělých hrají významnou a nezastupitelnou roli také vzdělávací zařízení, ve kterých probíhá zvyšování kvalifikace i získávání vzdělání nejen pro zaměstnance, ale i uchazeče o zaměstnání. Zvyšování kvalifikace a získávání vzdělání může probíhat v různých vzdělávacích střediscích, ve firmách, v samostatných vzdělávacích zařízeních a v neposlední řadě ve školských zařízeních, středních odborných školách a učilištích.

Při své pedagogické práci se zabývám částečně organizací vzdělávání dospělých a snažím se získávat nové poznatky a zkušenosti v této oblasti. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro zpracování tohoto tématu s ohledem na rozvoj a podporu dalšího vzdělávání dospělých v podmínkách střední školy.

7

2

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je analýza vzdělávacích potřeb účastníků dalšího

vzdělávání na Střední škole polytechnické Brno. Cílem teoretické části práce je vysvětlení základní terminologie spojené s dalším vzděláváním a vzdělávacími potřebami dospělých. Seznámení s didaktickou teorií, plánováním výuky, výukovými metodami a možnou motivací k vzdělávání. Nastínit současnou situaci a problematiku dalšího vzdělávání, možné podmínky, průběh a možnosti dalšího vzdělávání dospělých na střední škole, která se touto problematikou zabývá.

Praktická část bakalářské práce je zaměřena na činnost střediska dalšího vzdělávání na Střední škole polytechnické Brno. Zjištění názorů absolventů dalšího vzdělávání na absolvované kurzy a jejich motivaci k účasti v dalším vzdělání. Dále se zamyslet, jaké jsou možnosti v dalším vzdělávání, formy a organizace při realizaci kurzů a v neposlední řadě, také zhodnotit absolvované kurzy z pohledu respondentů.

8

3

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE V teoretické části jsem pracovala s literaturou, která je zaměřena k danému tématu

bakalářské práce, čerpala jsem ale i z vlastního šetření a konzultací s pracovníky středisek dalšího vzdělávání a absolventy. Teoretickým ukotvením práce je seznámení, odvození a syntéza současné situace v dalším vzdělávání dospělých, vysvětlení základní terminologie.

Pro zpracování praktické části bakalářské práce použiji metodu kvantitativního výzkumného šetření, metodu dotazování, techniku dotazníku. Získané údaje vytřídím, informace vyhodnotím a vytvořím závěr k danému tématu. Respondenti dotazníku jsou náhodně oslovení absolventi DV, kteří se v průběhu 3 let účastnili nebo účastní kurzů dalšího vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g.

9

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

4.1 Organizace vzdělávacího systému v České republice Posláním vzdělávacího systému je poskytovat každému jedinci vzdělání, které rozvine jeho schopnosti a kultivuje jeho charakter a postoje. Vybaví jej znalostmi, dovednostmi a návyky, aby se co nejlépe uplatnil v pracovním i osobním životě. Cílem vzdělávání je přispět k utváření osobnosti spojující v sobě svobodu a zodpovědnost. Vzdělání je významným

faktorem kvality života i rozhodující podmínkou

ekonomického růstu a schopnosti obstát. Centrálním orgánem odpovědným za řízení vzdělávání je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2009/2010).

4.1.1 Počáteční vzdělávání Systém počátečního vzdělávání v ČR se skládá z několika úrovní vzdělávání a tomu odpovídajících druhů a typů škol: Preprimární vzdělávání se uskutečňuje v mateřských školách a je poskytováno dětem od tří let do věku, kdy nastoupí povinnou školní docházku. Primární vzdělávání probíhá na základních školách, kde žáci absolvují 1.až 5. ročník. Nižší sekundární vzdělávání absolvují žáci 6. až 9. ročníku ZŠ a nebo nižší ročníky víceletých gymnázií. Vyšší sekundární vzdělávání se uskutečňuje zejména ve třech základních typech středních škol: na čtyřletých gymnáziích, středních odborných školách (SOŠ) a středních odborných učilištích (SOU). Toto vzdělávání bývá ukončeno maturitou, výučním listem nebo závěrečnou zkouškou. Post – sekundárním vzděláváním rozumíme nástavbová studia.Ty jsou důležitým prvkem zpravidla v odborném vzdělávání. Tímto studiem mohou absolventi učebních oborů získat maturitu. Prvním stupněm terciálního vzdělávání jsou Vyšší odborné školy (VOŠ), které nabízejí dvou a třiapůl-leté studium a připravují pro výkon náročných odborných činností.

Vysoké

školy

(VŠ)

uskutečňují

bakalářské,magisterské a doktorské. 10

akreditované

studijní

programy

Druhým stupněm terciálního vzdělávání jsou doktorské studijní programy. Důležitou součástí vedle činnosti vzdělávací, je jejich vědecká, výzkumná, vývojová, umělecká, nebo další tvůrčí činnost. Studium na vysoké škole může mít formu presenční, distanční a kombinovanou a setkáváme se zde i s programy univerzity třetího věku.

4.1.2 Další vzdělávání Probíhá po absolvování určitého stupně vzdělání resp. po prvním vstupu vzdělávajícího se, na trh práce. Další vzdělávání zahrnuje odborné vzdělávání zaměřené na rozvoj širokého spektra kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním životě. V rámci dalšího vzdělávání mohou vzdělávající vstupovat i do školských forem, v nichž se poskytuje převážně počáteční vzdělávání, s cílem doplnit si chybějící vzdělání, nebo získat jiné v rámci rekvalifikace.

4.2 Celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání je proces získávání a rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností a návyků v průběhu celého života, bez ohledu na životní etapu, místo, čas a formu učení. Vývoj a změna je součástí života všech dospělých a vzdělávání hraje nepřetržitou roli v jejich životě. Celoživotní učení je aktivní proces, který zahrnuje všechny možnosti učení, jak v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému, tak i mimo něj. Celoživotní vzdělávání je v ideálním pojetí považováno za nepřetržitý proces. Některé dokumenty hovoří o „celoživotním vzdělávání“, ale jiní raději volí označení „celoživotní učení“. V dokumentu Celoživotní učení: Příspěvek školských systémů v členských státech EU je uvedeno: „Boshier (1998) tvrdí, že mezi oběma pojmy je zásadní rozdíl. Pojem učení implicitně obsahuje myšlenku individuální odpovědnosti za rozvoj vlastního vzdělávání. Kdo si chce zachovat předpoklady, aby mohl být zaměstnán, ten si jako spotřebitel musí na vlastní odpovědnost sám na trhu vzdělání a profesní přípravy vybírat, co nejvíce odpovídá jeho požadavkům. Aby všichni mohli mít skutečně přístup ke vzdělání a profesní přípravě, musí se vytvořit sociální podmínky, ve kterých bude 11

taková strategie uskutečnitelná. K tomu je zapotřebí, aby státní, či jiné instituce, zpracovaly politiku a zajistily zdroje, které budou mít spojitost s prostředím formalizovaného vzdělávání, ale také s neformálním prostředím i s prostředím spontánního vzdělávání. Výraz „celoživotní vzdělávání,“ by z tohoto hlediska znamenal neustálou účast státní politiky spolu s předepsanou pravidelnou činností. Výraz celoživotní učení nyní nabývá vrchu nad celoživotním vzděláváním. V počáteční náplni obou pojmů, byly velké rozdíly, dále prohlubované působením organizací, které oba koncepty dále rozvíjely. Mimoto došlo k dalekosáhlým přeměnám v socioekonomickém kontextu, kam nyní oba koncepty patří. To vše spolu s mnoha rozdíly, které lze sledovat v národních systémech vzdělávání a profesní přípravy, vysvětluje určitou nepřesnost platných definic a jejich často velmi abstraktní povahu“ (Celoživotní učení: Příspěvek školských systémů v členských státech 2000). Celoživotní vzdělávání vyjadřuje spíše schopnost člověka neustále se chtít učit, nežli nepřetržité studium. I z tohoto důvodu se více používá pojem ve formě celoživotního učení, aby byl kladen důraz na aktivní učení samotného jedince. Celoživotní učení by nemělo zahrnovat jen rozvíjení se v rámci svých pracovních aktivit, tzn. rozvíjení dovedností, schopností a klíčových kompetencí ve svém profesním životě, ale také samotné učení člověka v jeho osobním životě (Palán, 2006).

Paradoxem je, že získané odborné a technické vědomosti se velmi brzy stávají, neužitečnými, zastarávají v důsledku rychlého technického pokroku, a přesto je životně důležité se stále učit. Paradox celoživotního vzdělávání spočívá v tom, že čím méně má člověk vědomostí, dovedností a návyků ze svého předchozího učení, tím více se potřebuje učit nepřetržitě. Sebeřízené učení je přitom hlavní formou učení dospělých. Dospělý sám kontroluje vlastní učení, jeho cíle, zdroje, metody a tempo (Bočková, 2002). Základním předpokladem úspěchu současné společnosti není finanční kapitál, ani pozitivní ekonomické prostředí. Jsou to lidské zdroje. Kvalita lidského kapitálu velmi ovlivňuje konkurenceschopnost každé země. Prvořadým zájmem společnosti, by měl být rozvoj celoživotního vzdělávání a tím i rozvoj celoživotního učení a tím i uplatnění

12

na rychle měnícím se trhu práce. Již od počátku lidské existence, byl člověk nucen reagovat na změny okolního prostředí a učit se, jak na ně reagovat. Během dějin se nárok na člověka, jeho schopnosti a vzdělání značně měnily. Ke změně dochází i v postojích a názorech člověka na další vzdělávání. Chce-li člověk uspět v současné společnosti, je nezbytné, aby nejen rozvíjel své dosavadní zkušenosti ve svém oboru, ale získával nové informace i v oblastech jiných. Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 2009) definuje celoživotní vzdělávání jako koncepci, která je založená na potřebě permanentní kultivace člověka, jeho rozvoje a poznání ve všech obdobích života. Pro celoživotní vzdělávání je důležité: -

Vytváření předpokladů pro celoživotní vzdělávání již v období školního vzdělávání.

-

Kompenzace získaných všeobecných vědomostí prostřednictvím různých forem: distančního vzdělávání a vzdělávání dospělých.

-

Využití masových sdělovacích prostředků a informačních technologií k podpoře neformálního vzdělávání a sebevzdělávání.

-

Otevření tradičních vzdělávacích institucí širší veřejnosti a budování nových speciálních zařízení pro vzdělávání dospělých.

4.3

Celoživotní vzdělávání v Evropě V současné Evropě patří celoživotní učení k hlavním zásadám politiky Evropské

unie. V rámci rostoucího významu rozvoje kvality lidských zdrojů, se do popředí zájmu o tuto oblast dostává koncept celoživotního učení (angl. life-long learning). Jde o přístup ke vzdělání ve formě procesu odehrávajícího se v různých oblastech našeho života, v jakémkoliv věku a při vzájemném se doplňování formálního, neformálního a informálního učení. Všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích, či mimo ně – jsou v rámci tohoto konceptu chápany jako jeden propojený celek, který umožňuje kombinovat přechody mezi vzděláním a zaměstnáním a umožňuje dosahovat kvalifikace různými způsoby a v různém věku. Celoživotní vzdělávání je tedy podstatné nejen pro hospodářský růst i zaměstnanost v jednotlivých

13

členských státech, ale i pro EU jako celek. Celoživotní vzdělávání také hraje klíčovou roli v životě každého jednotlivce a jeho participaci ve společnosti.

Koncepce celoživotního učení je jednotící silou na evropské úrovni, která je realizována různými cestami a jde o koncepci, která má uspokojovat potřeby společnosti. V roce 1995 byla vydána Bílá kniha Evropské komise Teaching and Learning: Towards the learning society. Bílá kniha sice nenabízí definici pojmu jako takového, ale přináší podstatnou zásadu: proces učení je věcí individuální odpovědnosti každého jedince. „Celoživotní učení spojuje individuální i společenský rozvoj ve všech směrech a prostředcích – v rámci formalizovaném, tedy ve školních institucích, v zařízeních odborné přípravy; terciální vzdělávání, vzdělávání dospělých; v prostředí neformálním, tedy doma, v zaměstnání a v jiných společenských celcích. Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny děti od nejútlejšího věku, k učení po celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, bez ohledu na zaměstnané, usilující o postoupení na vyšší kvalifikační stupeň, či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat“ ( definice OCED z roku 2000) (Celoživotní učení – základní pojmy, 2004).

Na rozvoj a podporu odborného vzdělávání v České republice je zaměřen Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV). Jeho hlavním úkolem je vytváření koncepce odborného vzdělávání. Řídí jej Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Je otevřeným zdrojem informací a významným způsobem podporuje celoživotní vzdělávání. Provádí analýzy pracovního trhu s ohledem na technický a ekonomický rozvoj a na základě výsledků navrhuje úpravy vzdělávacích modulů tak, aby splňovaly podmínky pro modernizaci odborného školství. Podílí se a koordinuje projekty v oblasti vzdělávání a je jedním z nejdůležitějších zástupců České republiky ve spolupráci s ostatními organizacemi působícími v oblasti vzdělávání v rámci Evropské spolupráce. O poskytování komplexních, účelných a efektivních informací všem cílovým skupinám v oblasti vzdělávání i mimo ni, se stará Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Plněním této informační povinnosti přispívá ústav k rozvoji vzdělávání a ke zvýšení jeho kvality, je přímo řízen MŠMT.

14

Naplňování strategie rozvoje lidských zdrojů, zaměstnanosti a dalšího vzdělávání, je hlavní činností Národního vzdělávacího fondu (NVF). Svoji činnost realizuje pomocí vedení projektů z Evropských sociálních fondů, metodickými a poradenskými službami. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Má-li být zajištěno celoživotní učení pro všechny, je třeba směřovat ještě dále – k učící se společnosti. Je to společnost, jejíž občané, organizace a podniky, si váží vzdělávání, podporují je a považují účast na něm za samozřejmost. Je to společnost, v níž je právo na vzdělání a přístup k němu všestranně garantováno. Podle Bočkové (2002, s. 33) je učící se společnost taková, ve které: „Vzdělávání/učení je chápáno jako nepřetržitá aktivita pro celý život. Učící se jednotlivci přejímají odpovědnost za svůj vlastní rozvoj. Hodnocení výsledků dává přednost potvrzení úspěchu, před označením nezdaru. Schopnosti, osobnostní a sdílené hodnoty, týmová práce, jsou uznávány za rovnocenné se získanými znalostmi. Učení je považováno za partnerství mezi studujícími, rodiči, učiteli, zaměstnavateli a komunitou (společenstvím), v němž se všichni společně podílejí na dosažených výsledcích“.

4.4

Vývojové období dospělost „Orientace v psychologii je důležitá pro každého, kdo chce žít svůj život se

znalostí sebe i druhých a kdo se potřebuje vyznat v sobě a druhých z profesních důvodů“ (Smékal, 2002, s.21). Dospělost Podle Smékala (2002) je základním kritériem dospělosti chápáno dosažení osobní zralosti. Osobně zralý člověk po dokončení dospívání, přejímá plnou osobní a společenskou zodpovědnost, začíná být ekonomicky nezávislý, je schopen samostatně pracovat a spolupracovat bez zbytečných konfliktů, je schopen se bez problému adaptovat na nová prostředí a činnosti, přizpůsobit se společenským normám a požadavkům, plně rozvíjí své zájmy. Důležité je, aby měl do budoucnosti realistické cíle a plány, které odpovídají jeho zájmům a schopnostem. Jen málokdo asi splní všechny cíle a plány, proto je nezbytné, aby je chápal spíše jako ideál, ke kterému by člověk po celou dobu svého života měl směřovat.

15

V jednotlivých etapách dospělosti se nenalézají výrazné předěly či mezníky, které by jasně oddělovaly jednotlivá vývojová období, snad jedinou výjimku tvoří menopauza. Je však zřejmé, že prožívání, myšlení, sociální jednání apod., se značně liší u člověka dvacetiletého a u člověka v předdůchodovém věku. Proto je nezbytné rozdělit si období dospělosti do několika etap, přičemž je nutné brát zřetel na skutečnost, že jednotlivé fáze nastupují u jednotlivých lidí odlišně. Mladá (časná) dospělost – je obdobím zhruba od 20 do 30 let. Střední dospělost – zahrnuje období přibližně do 45 let života. Dospělost pozdní – její krajní hranice se pohybuje okolo 65 roku života.

4.5 Andragogika Andragogika je věda, která se zabývá vzděláváním dospělých. Jedná se o systematicky organizovaný rozvoj vědomostí, schopností, hodnotových postojů, zájmů, potřeb i jiných osobních vlastností a zvláštností, které jsou s životní etapou dospělosti spojeny. Andragogika ,,Věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizací, socializací a enkulturací. V oblasti výchovy a vzdělávání se zabývá zvláštnostmi působení pedagogických zákonitostí na dospělou populaci, definuje osobnost dospělého ve výchovném a vzdělávacím procesu, definuje systém výchovy a vzdělávání dospělé populace, jakož i zvláštnosti ve vztahu k ostatním pedagogickým a společenským vědám“ (Palán, 1997, s.55). Z pohledu Beneše : ,,Andragogika je vědní a studijní obor zaměřený na veškeré aspekty vzdělávání a učení se dospělých v celé jeho šíři“ (Beneš, 2008, s.20). Hlavním důvodem vzniku andragogiky, byla společenská poptávka po nových druzích znalostí a kvalifikací. Hlavní hnutí začalo ve třicátých letech minulého století v Americe. Potřeba kvalifikovaných andragogů vedla k založení oddělení pro vzdělávání dospělých. To se stalo za podpory Edwina L. Thornidika, který se snažil aplikovat své výzkumy o vývoji a učení dospělých. Andragogika je součástí specifických věd o výchově, vzdělávání a vyučování. Není disciplínou jednoznačnou. Existuje celá řada názorů na její místo v systému věd, na její obsah, poslání i postavení v systému věd pedagogických. Z pozičních názorů

16

vyplývá, že je to věda živá, která se vyvíjí a nalézá své postavení nejen v sobě sama, ale i v dalších humanitních a antropologických vědách.

Rozdíl andragogiky od ostatních humanitních věd je především v tom, že ve skutečnosti jsou humanitní vědy o člověku, andragogika je vědou pro člověka, která má člověku sloužit a pomáhat mu při řešení některých životních situací. Hlavním důvodem vzniku potřeby vzdělávání dospělých, je velký pokrok v rozvoji techniky a vědy. Od založení vědního oboru andragogiky lze shrnout nejdůležitější směry vzdělávání na získání: -

všeobecných znalostí v daném oboru (organizační metodika, pracovní postupy, manažerské znalosti).

-

doplňkových znalostí (výuka jazyků, ovládání počítače a počítačových programů).

-

odborných vědomostí konkrétního pracovního oboru.

4.6 Pedagogika versus Andragogika Andragogika počítá s vnitřní motivací pracujícího člověka, který musí přebírat odpovědnost za své rozhodování. Dospělí přistupují k učení jako k řešení svého problému a učí se nejlépe, když má pro ně téma bezprostřední význam. Lektoři přejímají úlohu těch, kdo proces usnadňují a slouží jako zdroj informací. Lze je tedy chápat jako vzdělávání individuální. Dospělí se učí to, co potřebují vědět - vnitřní motivace. Pro zvládnutí rostoucích pracovních nároků vzniká tlak na pracovníka, na doplnění jeho vědomostí a pracovních znalostí.

Co se týká výchovy dospělých, jsou názory na výchovu dospělých rozporuplné a někteří dokonce tvrdí, že vychovávat dospělého je absurdní. Andragogika je umění a věda, jak vzdělávat dospělé, na rozdíl od pedagogiky, která se zabývá vzděláváním dětí a dospívajících (Šimek, Bartoňková, 2002). To co nalézáme v pedagogickém i andragogickém myšlení se dá uvést dvěma přístupy. Jeden vychází z toho, že člověk může dosáhnout vlastní identity a osobní autonomie, jen ve výsledku vlastní námahy, díky různé alternativní, dialogové i komunikační pedagogiky. To ale neznamená nutnou absenci pedagoga. Něco může být

17

přebráno, zprostředkováno i vyučováno. Osobnost ale vytváří a formuje sebe samu. Druhý přístup je pragmatičtější a aktivnější. Zde nejde o dokonalost, ale o schopnost obstát ve společnosti.

4.7 Základní pojmy ve vzdělávání dospělých Vzdělávání dospělé populace je označováno jako vzdělávání dospělých a podle Palána (2002, s. 237) „zahrnuje veškeré vzdělávací aktivity realizované jako řádné školské vzdělávání dospělých, nebo jako další vzdělávání.“ Veškerá příprava na povolání se nazývá profesní vzdělávání. Je jím myšlena jak příprava na školách, tak i všechny formy vzdělávání dospělých, které jsou obsahově spjaté s výkonem povolání či zaměstnání (Palán, 2002).

Nejvýraznějším trendem dnešní doby je rychlý rozvoj vzdělávání dospělých. Vyvolávají ho především požadavky našeho hospodářství, neustále inovovat výrobky a služby, zavádět nové technologie, zvyšovat produktivitu práce, její kvalitu a také efektivnost a tím zlepšovat konkurenceschopnost. Zvyšují se také nároky na využívání informačních technologií, (počítačové gramotnosti) a cizojazyčných dovedností. Stát, podniky a jednotlivci, se proto zaměřují na rozvoj a podporu vzdělávání, aby se mnoha lidem dostalo potřebného vzdělání, tedy i vyšší kvalifikace pro další uplatnění v zaměstnání. Obecný pojem pro vzdělávání dospělé populace zahrnuje veškeré vzdělávací aktivity, které jsou realizované jako řádné školské vzdělávání dospělých, nebo jako další vzdělávání. Vzdělávání zde vystupuje jako vzdělávací proces cílevědomého, systematického zprostředkovávání, osvojování a upevňování schopností, znalostí, dovedností, návyků, hodnotových postojů, jednání a chování osob, jež ukončily školní vzdělání a přípravu na povolání a vstoupily na trh práce. Rozvoj techniky přinesl hlubokou změnu do výrobních vztahů. V souvislosti s tím vznikají pro lidstvo nové a stále složitější úkoly. Při jejich řešení stojí na jednom z prvních míst vzdělávání. Rychlé technologické změny zvyšují nároky na vzdělanost a celkovou kulturu člověka, na jeho duševní život, věcné a kritické myšlení, intelektuální pružnost a pohotovost, na jeho informovanost a vzdělanost.

18

To ukazuje, že potřeba vzdělávání dospělých se bude v dalším období zvyšovat a díky těmto poznatkům se koncepce celoživotního učení, která je založená na zásadě, že chce-li člověk obstát v rychlém vývoji svého okolí a aktivně jej ovlivňovat, ví že mu nestačí získané vzdělání v mládí ve škole, nýbrž musí mít šanci a chtít si jej průběžně doplňovat. Potřebu vzdělávání dospělých zvyšují přesuny ve struktuře zaměstnanosti, změny v náplni práce a samozřejmě i iniciativa a snaha lidí zlepšovat své vzdělání, ať už kvůli lepší kariéře v zaměstnání, nebo pro rozvíjení svých zálib. Z hlediska jednotlivce jeho další vzdělávání prokazatelně zvyšuje jeho zaměstnatelnost a také usnadňuje jeho lepší uplatnitelnost v náročnějším zaměstnání i na vedoucích místech a tím možnosti získání vyššího příjmu. Podle Palána (2002) je vzdělávání dospělých možné rozdělit do tří částí: 1.Vzdělávání dospělých vedoucí k dosažení stupně vzdělání - většinou je to studium dospělých při zaměstnání, v typech státních i nestátních středních, vyšších a vysokých škol. 2.Další profesní vzdělávání - spadá do něj jednak rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání a také povinné i nepovinné kvalifikační vzdělávání zaměstnanců. 3.Zájmové vzdělávání - získané znalosti nemotivované zaměstnáním, které zpravidla rozvíjí záliby. Základní pojmy Beneš (2002) vysvětluje základní pojmy následovně: Vzdělávání Je to proces uvědomělého, cílevědomého a aktivního utváření osobnosti. Složitost vzdělávacího procesu spočívá také v tom, že v určitém okamžiku se stává objekt sám sobě subjektem. Vzdělávání je proces, v němž si prostřednictvím vyučování člověk osvojuje soustavu poznatků a činností, kterou vnitřním zpracováváním (zejména interiorizací) – učením – přetváří ve vědomosti, dovednosti a návyky; Odehrává se mezi dvěma činiteli: vzdělavatelem – subjektem (učitelem, lektorem) a vzdělávaným – objektem (žákem, účastníkem); - z pohledu vzdělavatele jde o vyučování; - z pohledu vzdělávaného jde o učení.

19

Výchova Je formování osobnostních vlastností jedince (zejména postojů, potřeb, charakteru, zájmů). Pojem výchova se zdá jednoznačný. Vždy se jedná o působení vychovatele na vychovávaného a jeho utváření k obrazu vychovatele a utváření a formování osobnosti člověka. V souvislosti s andragogikou v předešlé větě cítíme nejednoznačnost. Otázkou je, kdo je vychovatelem a kdo vychovávaný. Vyučování Je činnost vzdělavatele, který iniciuje, motivuje a usměrňuje učení vzdělávaného tak, aby dosáhl cílového stavu. Během vyučování je vzdělavatel relativně aktivnější, je řídícím činitelem. Učení Je aktivní činnost vzdělávaného, spočívající v kvantitativním a kvalitativním nárůstu osvojených poznatků, ale také v přenosu případné změně hodnot, postojů, zájmů a dalších prvků směřujících k rozvoji člověka. Stává se součásti rozvoje jedince, součástí jeho pracovního a společenského zapojení (lidé se učí v práci, ve vzájemné komunikaci, prostřednictvím médií, sebevzděláváním apod.)

4.8 Vzdělávací potřeby dospělých Mužík (2004) uvádí že, jednou z hlavních lidských potřeb je potřeba poznání, na jeho základě jedinec získává bohaté a mnohostranné informace. Předmětem k uspokojování potřeb poznávací povahy, jsou určité vědomosti. Osvojování vědomostí se stává speciálním cílem poznávací činnosti člověka. Další potřebou, je potřeba vzdělávací, to je základní schopnost osvojit si určité vědomosti (výuka vždy sleduje naplnění určitých potřeb jedince). Vzdělávací potřeba ve vzdělávání dospělých, je určitý deficit informací, vědomostí, profesních návyků, schopností, způsobu jednání a chování, kterými pracovník disponuje a které vyžaduje jeho profese. Vzdělávací potřeby je možné rozdělit do dvou částí: Školní vzdělávání představuje veřejný statek, do kterého se vkládaná investice stává investicí pořizovací. Profesní vzdělávání představuje spotřební statek, do kterého se vkládaná investice stává investicí rozšiřovací – je to investice do budoucnosti.

20

Lidský kapitál jsou hodnoty a schopnosti lidí, které jsou vytvářeny vkládáním investic do jejich vzdělání, dalšího vzdělávání a rozvoje. Základnou lidského kapitálu je školní vzdělání k němuž musí člověk přidávat další vědomosti, dovednosti, zkušenosti, schopnosti obstarat si důležité informace, zpracovat je a efektivně v praxi využít. Součástí lidského kapitálu jsou: -

Teoretické vědomosti (získávají se především studiem v rámci školního vzdělávání).

-

Praktické zkušenosti (získávají se při výkonu jisté profese).

-

Další profesní vědomosti (získává se v kurzech v rámci sebevzdělávání).

Vzdělávací potřeby vznikají jako předpokládaný stav, který si jedinec uvědomuje nebo neuvědomuje a kdy jedinci chybí znalosti, nebo dovednosti, které mají význam pro jeho další existenci, zachování psychických (i fyzických), nebo společenských funkcí. Také je možno je charakterizovat jako interval mezi aktuálním výkonem a předem definovaným standardem výkonnosti. Vzdělávací potřeby jsou tedy potřeby sociální (získané v průběhu života). Vznikají z tendence jednotlivce dosáhnout rovnováhy mezi svými možnostmi a možným sociálním a pracovním uplatněním. Jsou

ovlivňovány

především

trhem

práce,

ale

i

vlivy

osobnostními

a společenskými. Vzdělávací potřeby jednotlivce korelují se vzdělávacími potřebami společnosti. V ideálním vztahu, by mělo jít o vztah totožnosti. Vzdělávací potřeby vyvolávají vzdělávací poptávku. Z výzkumů vyplývá úzká korelace mezi dosaženou úrovní vzdělání a přípravy na povolání a potřebami dalšího vzdělávání. Při nedokonalém prvotním vzdělání, vzdělávací potřeby nevznikají, proto je ve vzdělávání dospělých potřebné, vzdělávací potřeby u některých sociálních skupin nejdříve vyvolat.

4.9

Didaktická teorie ve vzdělávání dospělých. „Didaktiku vymezujeme jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se

problematikou vzdělávacích obsahů, jehož výsledky se v procesu vyučování stávají individuálním majetkem žáků. Zároveň se zabývá procesem, který charakterizuje činnosti učitele a žáků, v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením“ (Skalková, 2007, s.34).

21

Didaktika současnosti je vědní disciplínou, která vymezuje teoretický proces vzdělávání a vyučování. Zkoumá otázky výukových cílů, úkolů, obsahu a metod vzdělávání a vyučování. Charakterizuje činnosti učitele a žáka v procesu vzdělávání. Vychází z pedagogiky a spolupracuje s ostatními vědními disciplínami (např. psychologií, fyziologií).

Didaktika je prostředkem k realizaci andragogických cílů ve vzdělávacích institucích. Teorie didaktiky se zaměřují na cíle, obsahy a metody, na vyhodnocení, případnou revizi a na rámcové podmínky realizace učení a výuky ve vzdělávacích institucích. Didaktika se tedy zabývá tím : -

kdo se má učit,

-

co se má učit,

-

kdy se má učit,

-

s kým (s vyučujícím, autodidakticky, skupinově, individuálně),

-

kde (prezentačně, na pracovišti,doma, individuálně),

-

jak se má učit,

-

za pomocí jakých prostředků,

-

proč a za jakým účelem se má učit.

„Vzdělávání se v moderní společnosti stává celoživotním procesem. Požadavky na znalosti a dovednosti člověka, se v moderní společnosti neustále mění, a aby člověk mohl fungovat jako pracovní síla, musí nutně neustále prohlubovat a rozšiřovat své znalosti a dovednosti“ (Koubek, 1997, s. 206). Nejen v důsledku prodlužování délky lidského života, už dávno pominula doba, kdy si člověk vystačil s tím, co se naučil ve škole, v době své přípravy na budoucí povolání. Základním požadavkem dnešní doby je flexibilita a připravenost na změny. Názorně si proces učení dospělého můžeme představit v tzv. „didaktické kostce“ (Mužík, 1998, s.16). Proces učení lze členit do 3 fází: 1.Učební postup 2.Způsoby učení 3.Učební základna

22

Učební postup vychází ze situace, kdy efektivita učení dospělých závisí na množství smyslů, které jsou do učebního procesu zapojeny. Podíl lidských smyslů na zapamatování si vyučovaného, je podle Mužíka (1998) následující: Uchované vědění v %: Čtu

10 %

Slyším

20 %

Vidím

30 %

Slyším a vidím

50 %

Slyším, vidím a jednám

70 %

Slyším, vidím, jednám a osvojím si

90 %

4.10 Plánování výuky ve vzdělávání dospělých Člověk se učí v kterémkoliv období svého života. Nezáměrně tím, jak řeší problémy, se kterými se v životě setkává, záměrně cestou sebevzdělávání, nebo tím, že se zúčastňuje různých vzdělávacích kurzů. Úspěšnost učení závisí na jeho motivaci, na úrovni schopnosti učit se a na fyziologickém stavu jeho organismu. Tak jako u dětí se zde uplatňují tři základní fáze: -

přípravná - vytváření sociálních a psychických podmínek pro přípravu člověka na výkon při jeho sociálních rolích,

-

výchovná - výchova systémem utváření osobnosti a osvojování si určitých sociálních pravidel,

-

vzdělávací - přenos kulturních obsahů, informací, poznatků, zručností, návyků, koncepcí a uplatnění v praxi.

Obsah vzdělávání dospělých musí co nejvíce odpovídat potřebám, možnostem, znalostem a představám účastníků! Etický problém výchovy dospělých spočívá v tom, že dospělý člověk je již zralou osobností, a proto je problematické používat slovo výchova. Tento problém se řeší používáním slova animace. V tomto kontextu slova znamená oduševňování. Jde také o proces rozvíjení lidského potenciálu (schopností). Největší vliv ve vzdělávání dospělých je změna rychlosti učení, která se projevuje především díky zrakové a sluchové výkonnosti a pružnosti při nutných změnách pozornosti.

23

Tento stav účastníka výuky se dá jen málo ovlivňovat. Co se ale dá ovlivnit a přizpůsobit, jsou možné změny v učebních plánech, osnovách, výběru a náročnosti úloh a počet i délka vyučovacích hodin. Mohou být uspořádány tak, aby odpovídaly daným možnostem a požadavkům účastníků a tím přispěly k efektivním výsledkům učení (Hartl, 1999). Způsoby učení se tvoří zejména strukturováním učení (to znamená pochopit souvislosti) a trénováním, což je neustálé opakování osvojených poznatků. Jak pro pochopení, tak pro opakování, je velmi důležitým faktorem pozitivní motivace účastníka. Zde hraje důležitou roli lektor, který by měl vyhledávat a podporovat kladné motivy účastníka a vytvořit pozitivní klima napomáhající pocitu, že účastník je schopen látku zvládnout, osvojit si a dosahovat dílčích úspěchů. Jedno z hlavních pravidel je přistupovat k dospělým posluchačům, jako k rovnocenným partnerům. Zatím co děti jsou učitelem formovanými „nepopsanými listy“, dospělí studenti jsou osobnostmi plnými zkušeností, jež nelze opomíjet. A právě uznávání již nabytých zkušeností a znalostí zájemců o vzdělání, je jedním z hlavních principů, které je potřeba dodržovat a respektovat.

4.11 Metody výuky „Vycházíme-li z etymologie slova (řecky metoda = touto cestou), znamená metoda postup k určitému cíli. Diskuse o metodách výuky má v teorii a praxi andragogiky velký význam“ (Mužík, 1998, s.149). Vzdělávání dospělých je zaměřeno na velmi rozmanité cílové skupiny. Zaměstnance podniků a dalších organizací, uchazeče o zaměstnání a občany vůbec. Cílové skupiny se navzájem liší nejen rozsahem, věkem, povoláním, ale také motivem ke vzdělávání. Vzdělávání dospělých poskytují různá zařízení státní i nestátní, z mnoha odvětví. Také tématika programů nebo kurzů je rozmanitá a uplatňují se v nich různé metody výuky a učení.

Volba vyučovací metody charakterizuje činnost učitele i studentů, během výukového procesu. Vyučovací metody jsou spjaté se specifikou vyučovacího procesu,

24

s konkrétními didaktickými úlohami. Pro volbu vyučovací metody jsou rovněž významné prostředky a pomůcky, které má učitel k dispozici. Velmi se u volby vyučovací metody uplatní učitelovy zkušenosti a styl. Mají-li výukové metody splnit očekávané požadavky, je třeba respektovat kritéria optimálního výběru metod výuky: •

zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a z nich vyplývající vyučovací zásady.

•

cíle a úkoly výuky, obsah a metody dané vědy (oboru) vůbec a daného vyučovacího předmětu (tématu) zvlášť.

•

•

učební možnosti studentů, jejich předpoklady: -

věkové (fyzické a psychické),

-

úroveň jejich připravenosti (vzdělávací a výchovné),

-

zvláštnosti třídního kolektivu.

zvláštnosti vnějších podmínek (geografických, pracovního prostředí, vybavení školy, organizační forma vyučování aj.).

•

předpoklady samých učitelů: -

předcházející zkušenosti,

-

úroveň teoretické i praktické přípravy,

-

schopnost ovládnout určité metody, resp. Prostředky,

-

úroveň metodického mistrovství,

-

osobní vlastnosti.

4.12 Motivace Motivací rozumíme souhrn vnějších a vnitřních faktorů, které aktivují, zaměřují, řídí jednání a prožívání účastníka. Podle Koubka (2010) dospělí přistupují k učení, jako k řešení svého problému. Velmi důležitým předpokladem úspěšnosti studia dospělých, je jejich motivace ke studiu, zejména sebemotivace bývá tím nejlepším motorem a také to, že se učí to, co má pro ně bezprostřední význam. Proto je dobré, aby si účastník hned na začátku studia položil tyto otázky: Z jakých důvodů chci studium zahájit? (To znamená sepsat si tyto důvody dle pořadí důležitosti) Co je mým cílem? (Co od tohoto studia očekávám, vytvoření reálně dosažitelných cílů).

25

Podle Beneše (2003) je motivace nejlépe posilována dosahováním dílčích úspěchů, silným motivačním momentem může být i plnohodnotnější uplatnění nejen na trhu práce, ale i vlastní uvědomění si svých hodnot. Motivace jako pohnutka k jednání, je uváděná jako intrapsychický proces zvýšení, nebo poklesu aktivity, mobilizace sil, energie organismu a projevuje se napětím, neklidem, činností směřující k porušení rovnováhy. Motiv jako pohnutka, příčina činnosti, či jednání člověka, zaměřená na uspokojování určité potřeby. Motiv má směr, intenzitu a trvalost. Pramení z podnětů vnitřních, ať již vědomých, bezděčných, či podvědomých, anebo vnějších. Má významnou úlohu při emoční, myšlenkové a fantazijní činnosti člověka. Motivy bývají různě klasifikovány, nejčastěji v souvislosti s dělením potřeb. Jsou potom děleny na : -

primární – instinktivní, organické, viscerogenní, vrozené,

-

sekundární – naučené, sociogenní, získané.

Většina naší aktivity je vyvolána motivací, kterou jsme získali učením. Učením lze upevnit v mozku zvýšené, nebo snížené aktivační úrovně a citové stavy s nimi spojené. Zjednodušeně řečeno, existují lidé, jimž učení přináší pocity uspokojení a radosti, a lidé, kterým učení přináší citovou nepohodu a tíseň. „Žádná motivace k učení není tak úspěšná, jako úspěch“ (Mužík, 1998, s.10). Talent je sice dobrým odrazovým můstkem k budoucímu úspěchu, ale není jediným ukazatelem pro dosažení tohoto úspěchu. Velmi důležitými předpoklady jsou systematičnost přípravy, vytrvalost, svědomitost, správný postup a vyhovující metoda. Nejrychlejšího úspěchu dosahují lidé, kteří: -

využívají k učení všech příležitostí a připravují se pravidelně na výuku,

-

překonali vnitřní bariéru, nemají obavy z možných chyb a vyhledávají aktivně všechny možnosti vzdělávání,

-

učení doplňují dalšími aktivitami.

4.13 Organizační formy vyučování Organizační forma výučování je organizační uspořádání podmínek k realizaci obsahu výuky, při použití různých metod výuky a výukových prostředků a při respektování didaktických zásad.

26

Učitel tvoří organizační formu výuky s ohledem na: cíl své práce, charakter látky, připravenost a specifické potřeby účastníků i jiných individuálních zvláštností a možnostech které má k dispozici (Koubek, 2010). Pojem organizační formy vyučování zahrnuje v praxi vyučovacího procesu jednotlivé uskutečňované a uskutečnitelné konkrétní způsoby: prostředí, ve kterém se vyučování uskutečňuje, časové formy organizace a organizace vzájemné součinnosti učitele a studentů. Organizační formy vyučování lze dělit podle různých kritérií, např.: •

podle vztahu k osobnosti studenta (výuka individuální, skupinová, hromadná, individualizovaná).

•

podle charakteru výukového prostředí a organizace práce (výuka ve třídě, v odborné učebně, ve školní dílně, v knihovně, exkurze, samostatná práce studentů, domácí úlohy, ...).

•

podle délky trvání výuky (vyučovací hodina, dvouhodina, přednáška, seminář,..).

•

podle míry povinnosti (povinné, nepovinné, volitelné, ...). Teorie vytvoření učební základny, je odlišná pro individuální a kolektivní výuku.

Důležitým faktorem je, aby se ve skupině setkávali lidé se stejnými, nebo podobnými vzdělávacími potřebami. Výhodou dlouhodobé kolektivní výuky, je možnost vytvoření určitého příznivého kolektivního klimatu, možnost vytvoření skupinové metodiky práce. Pozitivní roli zde často hraje i jistá atmosféra snášenlivosti. Účastníci kolektivního vyučování mají také jistou výhodu ve skutečnosti, že musí pracovat pod určitým tlakem, to znamená, že jsou skupinou nuceni udržovat určité tempo domácích příprav, protože kdyby v určité fázi zaostali, jen stěží by se jim podařilo dohnat zameškané a udržet se skupinou krok.

Výhody individuální výuky spatřuji v možnosti individuálního přístupu dospělých k učení, to znamená, že si mohou určit sami tempo, intenzitu výuky a ze strany lektora může být kreativně vytvořena vyhovující učební atmosféra i zvolena metoda „na míru“.

27

5

PRAKTICKÁ ČÁST Počet uchazečů o práci se v České republice neustále mění. Je to dané měnícími

se podmínkami, například rušením starých neekonomických provozů, slučováním firem, vyhlášením konkurzů na zadlužené podniky, úpadkem některých živnostníků a v neposlední řadě se zde podílí i sezónní práce, například ve stavebnictví. Míra nezaměstnanosti je různá a mění se daným regionem a jeho specifickými podmínkami.

Není, ale ani výjimkou, že v životě člověka přijde chvíle, kdy zjistí, že by vlastně chtěl dělat něco úplně jiného, než vystudoval. A nebo, že mu absolvovaná škola nedala zdaleka vše, co vyžaduje praxe. Ať už je to z jednoho, nebo druhého důvodu, jsou tu možnosti dalšího vzdělávání. Tyto možnosti v dalším vzdělávání jsou vedeny k dosažení stupně vzdělání v dalším profesním vzdělávání i zájmovém vzdělávání. K tomuto lze využít různá školící zařízení, školská zařízení, podniková školící zařízení a jiné. Rozhodnutí a účast v dalším vzdělávání už je pouze záležitostí daného jedince.

Praktická část bakalářské práce je analýzou vzdělávacích potřeb účastníků dalšího vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g Tato škola je zaměřena hlavně na výuku v oblasti stavebnictví, dřevozpracujících a elektrotechnických oborů.

Středním školám a učilištím ubývají studenti, mnohé proto už v minulých letech zanikly, nebo se sloučily s jinými. S přílivem mladých lidí se příliš počítat nedá, proto se školy snaží stále více orientovat na podporu programů celoživotního vzdělávání, se zaměřením na dospělou populaci.Tato činnost se většinou stává doplňkovým druhem činnosti školy k běžné výuce.

Školská zařízení o proti jiným zařízením, která se zabývají vzděláváním dospělých, musí vycházet z právního rámce statusu školských zařízení a jejich činnost vychází z ustanovení školského zákona (č. 561/2004 Sb.) Vzhledem k zákonným požadavkům na materiálové vybavení, kvalifikaci lektorského sboru a stabilních osnov, patří k základním přednostem rekvalifikačních kurzů pořádaných školskými zařízeními záruka kvality, která je dosahována především opakujícími se kurzy a kurzů dlouhodobého charakteru.

28

Střední odborné školy a učiliště jsou často díky spolupráci se zahraničními nebo domácími partnery, jednotlivými profesními cechy, vybaveny moderními technologiemi a tak mohou aktivněji a pružněji reagovat na požadavky trhu práce. Jejich činnost je zaměřena na teoretické znalosti, ale i na získání praktických dovedností s odpovídající kvalitou. Školy jsou pružnější i vůči požadavkům na organizování kurzů pro menší počet frekventantů a často neodmítají ani individuální formu studia.

5.1 Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g, je školou s dlouhou tradicí. Počátky sahají do roku 1949, kdy vzniklo stavební učiliště Pozemních staveb Brno, se sídlem Havlenova 16. V roce 1962 vzniklo stavební učiliště při Stavebním podniku města Brna se sídlem na Opuštěné 2, Brno. Při optimalizaci škol v roce 1994, dochází ke sloučení dosud samostatných škol a střediska praktického vyučování

SOU

stavebního Brno, se sídlem na ulici Opuštěné, se SOU stavebním na Havlenové a se Střediskem praktického vyučování na ulici Mírová. K poslední změně došlo v červenci roku 1998. Škola, včetně celkového vybavení, byla přestěhována z budovy na Opuštěné 2, do komplexu budov na ulici Jílová 36g, v Brně-Štýřicích. Vznikla Střední odborná škola a střední odborné učiliště Brno, Jílová 36g, nová škola s padesátiletou tradicí. Název Střední škola polytechnická Brno, Jílová 36g, nese škola od roku 2006. Škola je odbornou vzdělávací institucí, která připravuje žáky pro výkon povolání v oblasti stavebních, dřevozpracujících a elektro oborů. Zřizovatelem školy je Jihomoravský kraj se sídlem v Brně. Škola nabízí studium ve čtyřletých studijních oborech, Technické zařízení budov a Dřevěné konstrukce, zakončené maturitní zkouškou. Dále je možnost přihlásit se do tříletých učebních oborů zakončených závěrečnou zkouškou a to zedník, sklenář, truhlář, čalouník, elektrikář pro silnoproud, instalatér, montér suchých staveb, malíř, mechanik elektrotechnických zařízení, podlahář, dále pak na čtyřletý studijní obor zakončený maturitou, mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov a na nástavbové studium navazující na učební obory zakončené maturitou, v oborech stavební provoz a dřevařská a nábytkářská výroba. Od loňského školního roku je zde možné získání výučního listu zkrácenou formou studia. K této formě studia se mohou přihlásit absolventi oboru vzdělávání s výučním listem a studijních oborů vzdělání s maturitou.

29

Střední škola polytechnická poskytuje svým žákům komplexní služby. Důležitou součástí školy je praktické vyučování. To probíhá na odloučených pracovištích ve městě Brně. Pro obory zedník, truhlář, montér suchých staveb a dřevěné konstrukce, jsou výukové prostory a dílny umístěny na ulici Jahodová 54 v Brněnských Ivanovicích, pro obory instalatér, mechanik elektrotechnických zařízení, malíř, technická zařízení budov a mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení budov, na ulici Pražákova 51a v Horních Heršpicích a pro obory čalouník, sklenář, podlahář a malíř, na ulici Tučkova 2, ve středu Brna, kde vznikl tzv. „Dům učňovských služeb“.

O odborný růst žáků se stará kolektiv pedagogů, učitelů, učitelů odborné výchovy a vychovatelů s odpovídajícím vzděláním. Školu řídí ředitel, kterého jmenuje zřizovatel. Úsek teoretického vyučování na kterém pracují učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů a učitelé odborných předmětů, je řízen dvěma zástupci ředitele pro teoretické vyučování. Do tohoto úseku spadá také výchovný poradce a metodik prevence. Úsek praktického vyučování, kde pracují učitelé odborného výcviku, je řízen jedním zástupcem ředitele. Úsek výchovy mimo vyučování, kam patří vychovatelé, je řízen vedoucím vychovatelem. Součástí zařízení je také provozně - ekonomický úsek, který je také řízen jedním zástupcem ředitele.

Škola je aktivním členem řady profesních cechů a svazů a to Cechu topenářů a instalatérů, Cechu podlahářů, Cechu sádrokartonářů, Cechu malířů a natěračů a Svazu chladící a klimatizační techniky. Výsledkem úzké spolupráce s jednotlivými cechy je organizování soutěží odborných dovedností, pořádání exkurzí pro žáky i pedagogické pracovníky, školení žáků a odborných učitelů v teorii a praxi.

Na škole probíhá celá řada mimoškolních aktivit. Pracují zde kroužky sportovní, kulturní a technické. Jako první střední škole v České republice, jí byl udělen v roce 2007 mezinárodní titul Ekoškola. Díky svým sportovním úspěchům patří mezi nejlepší v českém školství v oblasti sportovních soutěží středních škol. Bylo zde státem zřízené Centrum sportu. Škola je členem Asociace školních sportovních klubů ČR a Asociace středoškolských klubů. Dále na škole pracuje žákovský parlament, který funkčním způsobem zajišťuje komunikaci mezi vedením školy a žáky. Střední škola polytechnická Brno, Jílová 36g, má také středisko dalšího vzdělávání, kde v rámci celoživotního učení probíhá vzdělávání dospělých. 30

5.2 Činnost střediska dalšího vzdělávání na škole Vzhledem k charakteru bakalářské práce se zaměřím především na činnost střediska dalšího vzdělávání. Škola se zabývá dalším vzděláváním už od roku 1998. Na škole probíhají rekvalifikační kurzy, kurzy i zkoušky v rámci dílčích kvalifikací, kurzy v oblasti svařování a školení, zaměřené na stavebnictví.

Školení v oblasti stavebnictví pořádá škola ve spolupráci s Cechem sádrokartonářů, firmou Rigips a firmou Cidem Hranice. Tato školení jsou jednodenní nebo dvoudenní. Probíhají ve školních dílnách na Jahodové 54 v Brněnských Ivanovicích, pod vedením učitelů odborného výcviku. Tito učitelé absolvují pravidelná školení, která pořádají jednotlivé firmy a tím získávají nejaktuálnější informace ve svém oboru. Výstupem základních školení je Osvědčení o absolvování u pokročilejších školení je to Certifikát.

Střední škola polytechnická Brno má na dislokaci Pražákova 54 v Horních Heršpicích svářečskou školu. Ta je využívaná pro žáky školy při výuce svařování u oborů instalatér a elektromechanik pro zařízení a přístroje. V rámci dalšího vzdělávání zde probíhají základní kurzy svařování a to ZK 311 1.1 svařování plamenem, ZK 111 1.1 svařování elektrickým obloukem obalovanou elektrodou, ZK 135 1.1 svařování elektrickým obloukem v ochranné atmosféře, ZK 912 31 pájení Cu. Také je zde možné absolvovat pouze zaškolení a to ZP – 81 - 2 1.1 řezání plamenem-kyslík + acetylen, ZP 912 31/8, 9 pájení Cu, ZP 111 - 1 1.1 stehování elektrickým obloukem, ZP 135-1 1.1 stehování elektrickým obloukem v ochranné atmosféře CO2, ZP 311 - 1 1.1 stehování plamenem, ZP 111 - 2 1.1 řezání plasmou, ZP 15P2 polyfuzní svařování plastů- PPR. Všechny výše uvedené kurzy i zaškolení jsou prováděny ve spolupráci a s pověřením firmy TESYDO Brno. Zaškolování i kurzy v oblasti svařování jsou dvoudenní až dvacetidenní, podle zaměření kurzu, nebo zaškolení. Těchto kurzů se může účastnit každý podle zájmu a potřeby. Ve většině případů se jedná o zájemce z řad zaměstnanců firem, majitelů drobných firem a z úřadu práce. Výstupem rekvalifikace je získání osvědčení i průkazu svářeče základního kurzu svařování a osvědčení při zaškolení.

Rekvalifikační kurz formou dálkového studia probíhá u oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje, se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku. Toto 31

studium je pro organizace nebo podnikatele se živnostenským listem, kteří na toto studium vysílají své pracovníky – zaměstnance. Doba trvání tohoto studia je 2 roky. Hodinová dotace této formy studia je 440 hodin, 200 hodin praktického vyučování a 240 hodin teoretické výuky. Výuka praktické části probíhá ve školních dílnách oboru elektro, na Pražákové 52 v Horních Heršpicích, pod odborným dohledem učitelů odborného výcviku. Teoretická část je zajišťována v odborných učebnách na Jílové 36g pod vedením učitelů odborných předmětů. Podmínkou pro přijetí k tomuto studiu je ukončení vyššího, než základního školního vzdělání a minimálně rok praxe v daném oboru. Absolvent tohoto studia po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky obdrží výuční list. Rekvalifikační kurzy formou dílčích kvalifikací probíhají u oborů, které jsou uvedeny v Národní soustavě kvalifikací a zcela korespondují s obory, které má tato škola akreditované v rámci počátečního vzdělávání. Jsou to obory zedník, montér suchých staveb, instalatér, truhlář, podlahář, čalouník, sklenář, malíř, elektrikář. Pro tyto obory je škola autorizovanou osobou a může provádět nejen přípravnou část na zkoušku dílčí kvalifikace, ale i zkoušku samotnou. Náplň jednotlivých dílčích kvalifikací k oborům je uvedena v Národní soustavě kvalifikací. Každý obor se skládá z jedné, nebo více dílčích kvalifikací. Po složení všech dílčích kvalifikací oborů se může absolvent přihlásit k závěrečné zkoušce a získat tak výuční list v daném oboru. Délka přípravných kurzů na zkoušku dílčí kvalifikace i samotné zkoušky je různá. Hodinové dotace přípravných kurzů k jednotlivým dílčím kvalifikacím jsou dány MŠMT. Přípravný kurz z pravidla probíhá formou denní výuky. Na žádost zájemce je možné výuku upravit dle jeho požadavků. Výuky přípravného kurzu na zkoušku dílčí kvalifikace a následná zkouška je určená pro kohokoliv z široké veřejnosti, ale i pro zájemce z úřadů práce. Výuka jednotlivých dílčích kvalifikací se skládá z teoretické i praktické části. Teoretická výuka probíhá pod vedením učitelů odborných předmětů v učebnách školy. Praktická výuka ve školních dílnách příslušného oboru, pod vedením odborných kvalifikovaných učitelů odborného výcviku. Školní dílny daného oboru jsou na odloučených pracovištích. Výuka oboru čalouník, sklenář, podlahář a malíř je realizována v dílnách na Tučkové 2, v Domě učňovských služeb. Výuka oborů zedník,

32

montér suchých staveb a truhlář, probíhá na Jahodové 54, v Brněnských Ivanovicích. Výuka oboru instalatér a elektrikář na Pražákové v Horních Heršpicích.

Průzkumné šetření mé bakalářské práce je založeno na technice dotazníku. Dotazník je sociometrická metoda, která se používá především k hromadnému získávání údajů (při velkém počtu osob). Má metoda dotazování spočívá v písemném kladení otázek a v získávání písemných odpovědí od respondentů - osob vyplňujících dotazník. Dotazník je vlastní konstrukce a tvoří ho 29 otázek.. Na začátku dotazníku jsem uvedla důvod, proč respondenty oslovuji k spolupráci a také jsem je informovala o způsobu vyplnění. V závěru jsem uvedla kontakt na sebe pro případné dotazy a poděkovala za čas, který vyplnění věnovali a za spolupráci. Otázky jsem se snažila stylizovat tak, aby byly jasné, srozumitelné a významově jednoznačné. Volila jsem otázky polozavřené u kterých si respondent vybírá z nabídnutých odpovědí, ale současně má i možnost vyjádření vlastního názoru. Otázky 1 - 3 jsou identifikační. V těchto otázkách zjišťuji pohlaví, věk a zda žije na vesnici nebo ve městě. V otázce 4 - 8 zjišťuji, zda se respondenti v minulosti účastnili nějakého DV, jakého kurzu se na SŠP, Brno, Jílová 36g účastnili, co je vedlo k účasti ve vybraném kurzu, zda měli předešlé zkušenosti a jak se dozvěděli o absolvovaném kurzu. V otázce 9 - 20 se zajímám o respondentův názor na formu a kvalitu absolvované výuky na získání jeho praktických a teoretických znalostí a dovedností. Respondentovo hodnocení kurzu po stránce lektorské, jak teoretické, tak praktické výuky, vybavenosti dílen a splnění očekávání respondenta o výuce. Otázka 21 - 23 zjišťuje podíl osloveného respondenta na financování kurzu a druh získaného dokladu při úspěšném ukončení. Otázky 24 - 29 se vztahují k uplatnění na trhu práce díky absolvovanému kurzu a k případné další účasti na DV respondenta.

33

6

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Průzkumné šetření tvoří skupina 69 náhodně vybraných respondentů DV, kteří se

v průběhu 3 let účastnili nebo účastní některého kurzu DV na Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g. Některé dotazníky byly vybraným absolventům předány osobně jiné zaslány elektronickou poštou. Z 69 rozdaných dotazníků se jich 56 vrátilo zpět. Tabulka č.1 Návratnost rozdaných dotazníků. návratnost dotazníky vrácené nevrácené

absolutní četnost 56 13

relativní četnost 81 % 19 %

návratnost dotazníků

69

100 %

Zdroj: vlastní šetření. Většina osloveních

respondentů přistoupila k vyplnění a vrácení dotazníku

zodpovědně. Sestavený dotazník: Otázky 1 – 3 jsou identifikační. První otázkou jsem zjišťovala kolik z 56 oslovených respondentů je žen a kolik mužů. Druhou otázkou se ptám na věkové rozhranní respondentů. Třetí otázka se vztahuje k tomu kde oslovený respondent žije. Tabulka č.2 Pohlaví účastníků. Pohlaví respondentů muž žena


relativní četnost 95 % 5%

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření

34

Tabulka č.3 Věkové rozložení respondentů. Věkové rozdělení 25 - 29 let 30 – 35 let 36 – 40 let 41 – 45 let 46 - více

absolutní četnost 3 8 16 19 10

relativní četnost 5% 14 % 29 % 34 % 18 %

celkem

56

100 %

Místo kde žije ve městě na vesnici


relativní četnost 61 % 39 %

celkem

56

100 %


Tabulka č. 4 Místo bydliště respondentů.

Zdroj: vlastní šetření Z výsledků uvedených v tabulkách 2, 3, 4 bylo zjištěno, že kurzů dalšího vzdělávání se účastnilo více mužů než žen. Tento výsledek je způsoben tím, že škola na které šetření probíhalo, je zaměřena na obory stavební, dřevozpracující a elektrotechnické. Nejvíce oslovených respondentů patří do skupiny střední dospělosti. Nejspíš je to zapříčiněno tím, že jedinec v tomto období řeší existencionální otázky smyslu života, vlastní identity, dívá se do budoucna a redukuje některé životní cíle. Některým může dosavadní život připadat rutinní, stereotypní, neplodný. Má tendence život změnit, najít si jiné zaměstnání, věnovat se jiným zájmům a najít si nové poslání. Dalším důvodem, který v dnešní době nejde opomenout u žádné věkové kategorie, jsou zcela určitě měnící se podmínky a trendy na trhu práce, slučování a rušení provozů a firem. Následně dochází ke změně zaměstnání, v horším případě ke ztrátě zaměstnání a vzniku nezaměstnanosti. Vzhledem k dnešní ekonomické situaci je lepší pracovní uplatnění a více pracovních příležitostí ve městech, kde jsou lidé spíše orientováni na práci a vzdělávání přikládají větší význam, než lidé na vesnicích, kteří jsou spíše orientováni na tradiční rodinné hodnoty.

35

Otázka č.4: Už jste se někdy před tím účastnil(a) odborného kurzu, semináře nebo jiného dalšího vzdělávání? Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, ne.

Tabulka č.5 Předchozí účast v DV. absolutní četnost 32 24 56

Možnosti předchozí účasti ano ne celkem

relativní četnost 57 % 43 % 100 %

Zdroj: vlastní šetření Z výsledku je patrné, že většina respondentů má zkušenosti s DV. Otázka č.5: Jakého oboru dalšího vzdělávání jste se na naší škole účastnil(a)?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: zedník, montér suchých staveb, čalouník – čalounice, truhlář, instalatér, elektromechanik pro zařízení přístroje, sklenář – sklenářka, malíř, podlahář, kurzy v oblasti svařování a měli možnost uvést i jiné které, nebyli v nabídce. Tabulka č.6 Možnosti k výběru kurzu. Nabídka kurzů zedník montér suchých staveb čalouník - čalounice truhlář instalatér elektromechanik pro zařízení a přístroje sklenář - sklenářka malíř podlahář svářecí kurzy jiné

absolutní četnost 2 3 3 2 3 24 0 2 1 18 0

relativní četnost 3% 4% 4% 3% 4% 44 % 0% 3% 2% 33 % 0%

celkem

56

100 %


36

Už v úvodu jsem uvedla, že škola v níž jsem provedla dotazníkové šetření je zaměřena na stavební, dřevozpracující a elektrotechnické obory a i v těchto oborech nabízí kurzy DV. Nejvíce oslovených respondentů. bylo absolventů DV kurzu elektromechanik pro zařízení a přístroje se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku. Tento obor s takovou formou výuky a s takovým ukončením nabízí v Jihomoravském kraji pouze toto učiliště. Další s vyšší účastí jsou kurzy v oblasti svařování. Ty škola organizuje v rámci DV ve svářecí škole na Pražákové 54.

Otázka č.6: Co Vás vedlo k účasti na dalším vzdělávání Vámi vybraného oboru na naší škole? (možno vybrat více odpovědí)

Respondenti

vybírali

z následujících

odpovědí:

tlak

ze

strany

stávajícího

zaměstnavatele, potřeba získat nové informace ve svém oboru, přechod k jinému zaměstnavateli, možnosti pracovního postupu, baví mě to, nové kontakty, výměna zkušeností a měli možnost uvést i jiné důvody, které je vedli k účasti v DV. Tabulka č. 7 Důvod účasti na DV. Možné důvody účasti tlak ze strany stávajícího zaměstnavatele potřeba získat nové informace ve svém oboru přechod k jinému zaměstnavateli možnost pracovního postupu baví mě to nové kontakty, výměna zkušeností jiné

absolutní četnost 10 21 9 23 2 6 10

relativní četnost 17 % 38 % 16 % 41 % 5% 11 % 17 %

celkem

82

145 %

Zdroj: vlastní šetření U této otázky mohli dotazovaní vybrat více odpovědí. Zajímal mě důvod, proč se dotazovaní rozhodli účastnit se DV ve vybraném oboru. Domnívám se že rozšiřovat si schopnosti, vědomosti, ať už v oblasti profesní či zájmové, by mělo být potřebou každého jedince. Informace v jednotlivých oborech rychle stárnou a je potřeba získávat novější a komplexnější informace, dozvědět se něco nového a držet krok s dobou. Tento důvod byl uváděn nejčastěji. Ti respondenti, kteří označili jiné důvody ve všech případech uvádějí nezaměstnanost.

37

Otázka č.7: Měl(a) jste již předchozí zkušenosti, znalosti ve vybraném oboru dalšího vzdělávání, kterého jste se účastnil(a) na SŠP, Brno, Jílová 36g.

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ne byl to pro mě nový obor, měl(a) jsem předchozí zkušenosti, věnuji se tomuto oboru, ale potřebuji svoje vzdělání formalizovat, měla jsem kvalifikaci v oboru, ale potřeboval(a) jsem aktualizovat znalosti, měl(a) jsem pouze okrajové znalosti a měli možnost uvést i jiné možnosti dřívějších zkušeností v DV. Tabulka č. 8 Dřívější zkušenosti ve vybraném oboru. Možnosti dřívějších zkušeností ve vybraném oboru ne byl to pro mě nový obor měl(a) jsem předchozí zkušenosti, věnuji se tomuto oboru, ale potřebuji svoje vzdělání formalizovat (certifikát, osvědčení, výuční list) měl(a) jsem kvalifikaci v oboru, potřeboval(a) jsem aktualizovat znalosti. potřeba aktualizovat znalosti měl(a) jsem pouze okrajové jiné celkem

absolutní četnost

relativní četnost

17 29

30 % 52 %

5

9%

5

9%

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Většina

respondentů

ve

vybraném

oboru

již

nějaké

zkušenosti

měla.

Dá se předpokládat, že ti co neměli předešlé zkušenosti a znalosti jsou ti, co v předchozí otázce uvedli jako důvod účasti v DV ve vybraném oboru nezaměstnanost a přechod k jinému zaměstnavateli.

Otázka č.8: Jak jste se dozvěděl(a) o vybraném oboru vzdělávání?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: od zaměstnavatele, z letáku, z medií, na úřadu práce, ze stránek školy a měli možnost uvést i jiné možnosti získání informací o vybraném oboru DV.

38

Tabulka č. 9 Získání informací o kurzu. Možnosti získání informací od zaměstnavatele z letáku z medií na úřadu práce ze stránek školy jinak

absolutní četnost 23 5 2 15 11 0

relativní četnost 41 % 9% 3% 27 % 20 % 0%

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Šíření informací a získávání informací je velká a neopomenutelná potřeba dnešní doby. Chce-li někdo, aby se o něm vědělo, je nezbytné využití reklamy a všech dostupných možností k její prezentaci. Na druhou stranu je nutné, aby každý z nás věděl, jak a kde potřebné informace získat a možnost přístupu k těmto informacím. Z výše uvedených výsledků zjišťujeme, že informovanost absolventů o možnostech DV v oboru, se odráží od jejich současné situace, ve které se nachází. Je možné předpokládat, že ti co uvádí jako důvod absolvování DV možnost pracovního postupu, potřebu získání nových informací ve svém oboru a tlak ze stany stávajícího zaměstnavatele, se o možnosti DV dozvěděli od zaměstnavatelů a stránek školy. Získání informací o oboru DV na úřadech práce pravděpodobně označili ti, co uvedli jako důvod absolvování DV nezaměstnanost. Otázka č.9: Jaká byla forma výuky Vámi vybraného oboru?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: večerní, dálková, denní, jednodenní – dvoudenní a měli možnost uvést i jiné formy výuky. Tabulka č.10 Formy výuky. Možnosti forem výuky večerní dálková denní jednodenní-dvoudenní jiná


relativní četnost 0% 41 % 59 % 0% 0%

celkem

56

100 %


39

Kurzy DV, kterých je možné se účastnit na SŠP, Brno, Jílová 36g, probíhají formou dálkového, denního, jednodenního-dvoudenního studia, podle druhu vybraného oboru. Informace, které jsem touto otázkou zjistila, lze shrnout následovně: ti z dotazovaných, kteří odpověděli, že absolvovaná výuka probíhala denní formou, se pravděpodobně účastnili DV v oborech

zedník, montér suchých staveb, instalatér, truhlář, malíř,

podlahář, čalouník a kurzech v oblasti svařování. Dotazovaní,

kteří

absolvovali

dálkovou

formu

výuky se účastnili

2-letého

rekvalifikačního kurzu oboru elektromechanik pro zřízení a přístroje. Otázka č.10: Vyhovovala Vám tato forma výuky?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, spíše ne, ne s tím, že uvedou důvod nespokojenosti s formou studia. Tabulka č. 11 Spokojenost s formou výuky. Možnosti spokojenosti s výukou ano spíše ano spíše ne ne uveďte důvod

absolutní četnost 28 20 4 4

relativní četnost 50 % 36 % 7% 7%

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření V předešlé otázce jsem zjišťovala, jakou formu výuky respondenti absolvovali. V této otázce mě zajímalo, zda jim absolvovaná forma výuky vyhovovala. S formou výuky byla spokojena téměř většina. Ti, kterým výuka nevyhovovala, uvádí jako důvod, že jsou zaměstnáni a každodenně dojíždí.

Otázka č.11: V případě odpovědi ne a spíše ne uveďte, jaká forma by Vám nejlépe vyhovovala, jakou byste preferoval(a)?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: večerní, dálková, denní, jednodenní – dvoudenní a měli možnost uvést i jiné formy výuky.

40

Tabulka č. 12 Preference formy výuky. Možnosti forem výuky. večerní dálková denní jednodenní-dvoudenní jiná


relativní četnost 9% 5% 0% 0% 0%

celkem

8

14 %

Zdroj: vlastní šetření Z předešlé otázky bylo zjištěno, že několika respondentům částečně, nebo zcela nevyhovovala daná forma výuky. V této otázce jsem zjišťovala, jakou formu výuky by nespokojení respondenti preferovali. Z nabídnutých odpovědí by preferovali především večerní formu. Otázka č.12: Co jste potřeboval(a) doplnit: dovednosti nebo znalosti.

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: praktické dovednosti, teoretické znalosti nebo potřebovali doplnit obojí, praktické dovednosti i teoretické znalosti. Tabulka č. 13 Potřeba doplnění znalostí a dovedností. Možnosti doplnění praktické dovednosti teoretické znalosti obojí

absolutní četnost 12 5 39

relativní četnost 21 % 9% 70 %

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Odpověď většiny respondentů byla, že potřebovali doplnit obojí, teoretické znalosti i praktické dovednosti. Kurzy oborů zedník, montér suchých staveb, čalouník, truhlář, instalatér, sklenář, malíř, podlahář, jsou směřovány a zaměřeny hlavně na výuku a získávání praktických dovedností i schopností. U kurzů a zaškolení v oblasti svařování, je získávání praktických dovedností a schopností, také na prvním místě.

41

Dvouletý rekvalifikační kurz elektromechanik pro zařízení a přístroje se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku, je soustředěn na získávání praktických dovedností i teoretických znalostí. Teoretické znalosti v tomto typu kurzu převažují, protože předpokládáme, že účastníci v daném oboru pracují a již nějaké praktické dovednosti, schopnosti a zkušenosti mají. Otázka č.13: Splnila výuka Vaše očekávání?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 14 Splnění očekávání z výuky. Možnosti splnění očekávání ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Všichni dotazovaní respondenti se shodují na tom, že výuka splnila jejich očekávání. Otázka č.14: Získal(a) jste spíše praktické dovednosti?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č.15 Získání praktických dovedností. Možnosti získání praktických dovedností ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %


42

Otázka č.15: Získal(a) jste spíše teoretické znalosti? Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 16 Získání teoretických znalostí. Možnosti získání teoretických znalostí ano spíše ano ne spíše ne


relativní četnost 46 % 43 % 0% 11 %

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Z výsledků tabulky 15 a 16 je jasné, že oslovení respondenti získali jak teoretické znalosti tak i praktické dovednosti. Otázka č.16: Byla při výuce propojenost mezi teorií a praxí? Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 17 propojení teoretické a praktické výuky.

Možnosti propojení teorie s praxí ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Názor respondentů na propojenost teoretických znalostí a praktických dovedností je kladný. Respondenti kladně hodnotili výukové osnovy teoretické i praktické části a spolupráci obou lektorů. Otázka č.17: Technické vybavení školních dílen bylo?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: vybaveni bylo dostačující, vybavení bylo dobré, ale moulovy být modernější s využitím novějších technických prvků, bylo zastaralé, nevyhovující a měli možnost uvést i jiné názory k technickému vybavení školních dílen.

43

Tabulka č.18 Vybavení školních dílen. Možnosti vybavení školních dílen bylo dostačující vybavení bylo dobré, ale mohlo by být modernější s využitím novějších technických prvků bylo zastaralé nevyhovující jiné celkem

absolutní četnost 43

relativní četnost 77 %

7

12 %

5 1 0

9% 2% 0%

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Většina praktické části výuky všech kurzů se uskutečňuje ve školních dílnách daného oboru společně s žáky školy. K výuce je využíváno veškeré vybavení dílen, ať už se to týká nářadí, strojů, nástrojů i cvičných panelů a nácvikových prvků. Zde si účastníci mohou procvičovat a zkoušet dané operace i pracovní postupy, které se týkají daného oboru. Jak již bylo uvedeno, škola spolupracuje s profesními cechy, svazy a v neposlední řadě i s jednotlivými firmami. Díky této spolupráci a sponzorským darům jsou školní dílny jednotlivých oborů dle možností vybavovány novými pomůckami. Týká se to nejen strojů, nástrojů, ale i výrobních a pracovních materiálů. Většina respondentů hodnotí vybavenost dílen jako dostačující. Otázka č.18: Jak by jste zhodnotil(a) lektorskou činnost při vyučování praktické části? Respondenti vybírali z následujících odpovědí: je to odborník na správném místě, mohl by mít více informací o novějších technologiích a materiálech, je odborník, ale způsob jeho prezentace je nesrozumitelný a lektorská praxe je zcela nevyhovující a zdůvodnit svůj názor. Tabulka č. 19 Hodnocení lektorské činnosti v praktické části výuky.

Možnosti hodnocení lektora praxe je to odborník na správném místě mohl by mít více informací o novějších technologiích a materiálech je odborník, ale způsob jeho prezentace je nesrozumitelný nevyhovující důvod celkem Zdroj: vlastní šetření 44

absolutní četnost 42

relativní četnost 75 %

8

14 %

6

11 %

0 56

0% 100 %

Výsledky ukazují, že větší část respondentů hodnotí lektorskou činnost praktické výuky kladně a můžeme říci, že většina lektorů jsou odborníci a mají přehled ve svém oboru, ať už co se týká technologií, materiálů i celkového využití. Lektoři se účastní odborných školení, seminářů i kurzů ve svém oboru, které pořádají a lektorsky zajišťují odborníci profesních cechů i zástupci jednotlivých firem. Další část dotazovaných si myslí, že by lektor mohl mít více novějších informací v daném oboru. Domnívám se, že tento názor vychází od těch dotazovaných, kteří v oboru pracují a setkávají se denně s nejnovějšími prvky a informacemi. Někteří respondenti sdíleli názor, že lektor je odborník, ale předávání informací je nesrozumitelné. Snahou vedení školy je, aby všichni lektoři absolvovali základy didaktiky i pedagogiky a lektorské dovednosti byly směřovány i k výuce dospělých. Otázka č.19: Jak byste zhodnotil(a) lektorskou práci vyučujícího v teoretické výuce?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: dobrá, spíše dobrá, nevyhovující, spíše nevyhovující. Tabulka č. 20 Hodnocení lektorské činnosti v teoretické části. Možnosti hodnocení lektora teorie dobrá spíše dobrá nevyhovující spíše nevyhovující



celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Při hodnocení lektorské práce teoretické výuky měli respondenti nabídku k výběru pouze z možností dobrá, spíše dobrá, nevyhovující, spíše nevyhovující. Ze získaných výsledků bylo zjištěno, že všichni dotazovaní se shodli na tom, že práce lektora v teoretické výuce byla dobrá. Otázka č.20: Měla výuka nějaké nedostatky?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano s tím, že uvedou jaké měla výuka nedostatky podle jejich názoru, spíše ano, ne, spíše ne.

45

Tabulka č. 21 Nedostatky ve výuce. Možnosti nedostatků ve výuce ano - jaké spíše ano ne spíše ne


relativní četnost 0% 0% 36 % 64 %

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Všichni oslovení respondenti souhlasí s tím, že výuka neměla žádné nedostatky. Otázka č.21: Podílel(a) jste se na financování absolvovaného vzdělávání?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, platila jsem si ho celé sama, ano podílela jsem se částečně, ne, ne vzdělávání financoval úřad práce v rámci rekvalifikace. Tabulka č. 22 Účast respondentů na financování kurzu. Možnosti účasti respondentů na financování ano, platil(a) jsem si ho celé sám(a) ano, podílel(a) jsem se částečně ne ne vzdělávání financoval úřad práce v rámci rekvalifikace celkem


relativní četnost 12 % 31 % 34 % 23 %

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Z předešlých otázek bylo zjištěno, že důvody respondentů k absolvování DV byly různé. Na někoho byl vyvíjen tlak ze strany zaměstnavatele, někdo přecházel k jinému zaměstnavateli. V neposlední řadě mezi dotazovanými byli i ti, kteří byli evidováni na úřadu práce a možnost účasti v DV jim byla úřadem práce nabídnuta v rámci rekvalifikace. S účastí na DV úzce souvisí i jeho financování. Proto jsem se v této otázce zajímala o to, zda se účastníci podíleli na financování DV a do jaké míry. Větší část respondentů se nepodílela na financování vybraného kurzu.

46

Otázka č.22: V případě odpovědi ne, absolvoval(a) byste toto vzdělávání i kdybyste si ho měl(a) financovat sám(a)?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 23 Účast v kurzu v případě vlastního financování. Možnosti účasti v kurzu ano spíše ano ne spíše ne



celkem

32

57 %

Zdroj: vlastní šetření Na odpovědi z předešlé otázky úzce navazuje otázka další a vztahuje se na těch 57 % respondentů, kteří uvedli, že se na financování svého DV nepodíleli. Zajímalo mě, zda by se účastnili DV i za podmínek, že by si vybrané DV

měli financovat sami.

Z výsledků v tabulce 23 je zřejmé, že ne všichni by se kurzu DV účastnili, když by si ho měli platit. Otázka č.23: Jaký doklad jste získal(a) po úspěšném ukončení absolvovaného vzdělávání?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: osvědčení – certifikát, výuční list a možnost uvést jiný druh získaného dokladu. Tabulka č. 24 Získání dokladu o absolvování DV. Možnosti získání druhu dokladu osvědčení - certifikát výuční list jiné

absolutní četnost 32 24 0

relativní četnost 57 % 43 % 0%

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Po úspěšném absolvování dalšího vzdělávání většina respondentů získala osvědčení nebo certifikát, jsou to účastníci, kteří se pravděpodobně účastnili kurzů DV oboru zedník, montér suchých staveb, čalouník, truhlář, instalatér, malíř, podlahář a nebo také 47

kurzů v oblasti svařování. Zbývající respondenti, kteří po úspěšném absolvování DV získali výuční list, se pravděpodobně účastnili dvouletého dálkového kurzu oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku. Otázka č.24: V době absolvování dalšího vzdělávání jste byl:

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: zaměstnanec, zaměstnavatel – majitel firmy, OSVČ, nezaměstnaný a měli možnost uvést jiný pracovní stav v době absolvování kurzu. Tabulka č.25 Pracovní postavení v době účasti v kurzu DV. Možnosti pracovního stavu v době absolvování kurzu zaměstnanec zaměstnavatel – majitel firmy osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) nezaměstnaný jiné celkem

absolutní četnost

relativní četnost

34 4 5 13 0

61 % 7% 9% 23 % 0%

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Účast v DV je pro některé možné absolventy velice limitovaná, omezená a v neposlední řadě i nemožná. Většina kurzů DV, které nabízí SŠP, Brno, Jílová 36g a to jak v oblasti stavební, dřevozpracující, elektrotechnické i svařování, je organizována denní formou studia. Výjimku tvoří pouze dvouletý rekvalifikační kurz dálkovou formou u oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku. V každém případě, ať už je to forma dálková nebo denní, není účast v těchto formách nikterak jednoduchá pro zaměstnance firem, ani pro osoby samostatně výdělečně činné. Předpokládám, že nejméně komplikací při účasti na DV mají nezaměstnaní. Zajímalo mě, v jaké pracovní pozici byli v době absolvování DV oslovení účastníci. Z výsledků tabulky č. 25 byla velká část respondentů v době účasti v kurzu DV v zaměstnaneckém poměru.

48

Dotazovaní z řad zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných i majitelů firmy doplnili, že škola jim v případě potřeby při organizování výuky vyšla maximálně vstříc a výuku se snažila zorganizovat dle jejich požadavků.

Otázka č.25: Zlepšilo Vám absolvování vybraného oboru uplatnění na trhu práce?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 26 Zlepšení uplatnění na trhu práce. Možnosti zlepšení uplatnění na trhu práce ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Když už se oslovení respondenti zúčastnili DV, nabízí se otázka, zda se zlepšilo po absolvování daného kurzu v oboru jejich uplatnění na trhu práce. Větší část respondentů je přesvědčena o lepších možnostech v uplatnění. Ale není to zcela jednoznačné. Otázka č.26: Působíte nyní v oboru, který jste v rámci dalšího vzdělávání absolvoval(a)?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne s uvedením jejich důvodu, spíše ne.

Tabulka č. 27 Působení v absolvovaném oboru. Působíte v oboru ano spíše ano ne – uveďte důvody spíše ne


relativní četnost 59 % 23 % 7% 11 %

celkem

56

100 %


49

Další otázka, která se nabízí, a kterou jsem položila osloveným respondentům je, zda v současné době působí v oboru, který absolvovali v rámci DV. Odpověď většiny respondentů byla, že působí v oboru, který v rámci DV absolvovali. Ale samozřejmě jsou i tací, kteří uvedli, že DV absolvovali díky nabídce z úřadu práce, ale po úspěšném ukončení absolvovaného oboru, byli stejně dále evidováni na úřadu práce.

Otázka č.27: V případě, že ne, plánujete to v budoucnu?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 28 Působení v oboru do budoucna. Možnosti plánování působení do budoucna ano spíše ano ne spíše ne


relativní četnost 70 % 20 % 10 % 0%

celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření K těm co v předešlé otázce odpověděli záporně, byla směřována další otázka a to, zda plánují v budoucnu působení v oboru, který v rámci DV absolvovali. Většina plánuje do budoucna působení v absolvovaném oboru. Otázka č.28: Uvažoval(a) byste v případě možnosti a potřeby o absolvování dalšího vzdělávání.

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 29 Případné další absolvování DV. Možnosti případného absolvování DV ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %


50

Další otázka se opět týká účasti na DV. Ptala jsem se, zda by se oslovení respondenti v případě potřeby a možnosti účastnili opět DV. Výsledkem je, že když by to bylo nutné a nevyhnutelné většina by se účastnila. Otázka č.29: Považujete další vzdělávání v dnešní době za nutnost?

Respondenti vybírali z následujících odpovědí: ano, spíše ano, ne, spíše ne. Tabulka č. 30 Nutnost dalšího vzdělávání. Možnosti k nutnosti účasti v DV ano spíše ano ne spíše ne



celkem

56

100 %

Zdroj: vlastní šetření Poslední otázka se týkala názoru respondentů na nutnost dalšího vzdělávání v dnešní době. Většina odpověděla kladně a ztotožňuje se s názorem, že DV je v dnešní době nutností. Tato otázka završila celý dotazník a zjištěný výsledek se ztotožňuje s dnešní dobou a situací, kdy je nezbytností stálé vzdělávání a získávání nových informací pro lepší uplatnění na trhu práce a zachování si určitého životního standardu a úrovně. Toto aktuální téma se může jednou dotknout každého z nás.

51

7

ZÁVĚR Stěžejní část praktické části práce bylo dotazníkové šetření realizované na Střední

škole polytechnické, Brno. Tato škola má samostatné středisko dalšího vzdělávání, kde organizuje jednotlivé kurzy dle požadavků jednotlivců, ale i úřadů práce. Zájemci nejsou pouze zaměstnanci a majitelé firem, osoby samostatně výdělečně činné, ale i nezaměstnaní registrovaní na úřadech práce. Dalšího vzdělávání na této škole se účastní více mužů než žen. Tento fakt je dán především zaměřením školy na stavební, dřevozpracující a elektrotechnické obory. Pro ženy je možné absolvovat v rámci dalšího vzdělávání pouze obor čalouník. Z pohledu věku oslovených účastníků dalšího vzdělávání, je jich nejvíce ve věkové kategorii střední dospělosti, což je období 30 – 45 let a potom následuje pozdní dospělost, která je v období od 46 let a více. Tento výsledek lze shrnout mimo jiné i tak, že člověk v období mladé dospělosti (20 – 30 let) ještě neřeší otázku uplatnění na trhu práce, protože v tomto věku ještě řada jedinců studuje a teprve se připravuje na vstup na trh práce. Zcela jiné je to ve věkové kategorii střední a pozdní dospělosti. Zde již dochází k tomu, že k absolvování dalšího vzdělávání může být jedinec nucen jednak možností pracovního postupu, získání lépe placené práce, ale může také docházet k tlaku ze strany zaměstnavatele, kdy je zaměstnanec tlačen k získání nových informací, k osvojení nových modernějších technologických postupů v oboru, který již dříve vystudoval a nebo obor vykonává a nemá na to dostatečnou oficiální kvalifikaci. V neposlední řadě jsou důvodem k účasti v dalším vzdělávání také změny na trhu práce, dochází ke slučování, rušení provozů, podniků nebo firem a to vede k propouštění nadbytečných zaměstnanců a následné nezaměstnanosti. Z dotazovaných respondentů, kteří se účastnili dalšího vzdělávání, jich více žije ve městě, než na vesnici. Toto může být způsobeno také tím, že ve městě je více pracovních příležitostí a lidé se snaží přizpůsobit nabídkám, ale i tím, že lidé ve městě přikládají vzdělání větší význam. Nejvíce dotazovaných respondentů se z nabízených možností dalšího vzdělávání na SŠP, Brno, Jílová 36g, účastnilo vzdělávání v oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje, se zaměřením na chladírenskou a klimatizační techniku. Je to rekvalifikační kurz, formou dálkového studia, doba trvání je 2 roky a po úspěšném ukončení

52

závěrečnou zkouškou absolvent získá výuční list ve výše jmenovaném oboru. Tento obor je určen pro zájemce z řad zaměstnanců či majitelů firem s živnostenským listem, kteří mají aspoň rok praxe v oboru a vyšší než základní vzdělání. Dalšími žádanými kurzy dalšího vzdělávání na SŠP jsou svářecí kurzy a zaškolení v této oblasti. Tyto kurzy jsou organizovány v denní formě studia v délce trvání je 2 až 20 dnů. Výstupem je získání průkazu svářeče a osvědčení. Tyto kurzy mohou absolvovat zájemci bez jakéhokoliv zaměření i předešlé specializace. Zbývající oslovení respondenti se účastnili dalšího vzdělávání v oborech montér suchých staveb, zedník, čalouník, truhlář, instalatér, malíř a podlahář. Forma vzdělávání u těchto oborů je ve většině případů denní forma. Délka studia je 29 – 45 dnů. Ukončením je úspěšné zvládnutí písemné, praktické a ústní zkoušky a následné získání výučního listu. I těchto kurzů se může účastnit kdokoliv. Větší část dotazovaných měla ve vybraném oboru vzdělávání již předchozí zkušenosti a potřebovala je formalizovat (certifikát, osvědčení, výuční list ). U respondentů, kteří uvádí, že absolvovaný obor DV byl pro ně úplně nový a neměli v něm žádné znalosti a zkušenosti, se dá předpokládat, že těm možnost účastnit se DV nabídl úřad práce. Účast v kurzech DV také zcela jistě souvisí s financováním. Ceny kurzů nejsou zanedbatelné. Do kalkulací je nutno zahrnout vše, co souvisí s organizací kurzů, veškerý výukový materiál, opotřebení nástrojů a nářadí, mzda pracovníků, kteří se na výuce podílejí, režijní náklady a v neposlední řadě vybavení účastníka osobními ochrannými pracovními prostředky. Cena kurzů se odvíjí od délky a náročnosti kurzu. Z výsledků dotazníku se dá usuzovat, že větší části dotazovaných hradil DV někdo druhý. Toto se zřejmě týká některých zaměstnanců, kde jim DV v oboru plně hradila firma a nebo těch, kteří dostali nabídku k účasti v DV od úřadu práce. Většina z těchto dotazovaných by do absolvování dalšího vzdělávání v případě samofinancování kurzu vůbec nenastoupila. Forma studia u oborů, které si účastníci vybrali, pro ně byla ve většině případů vyhovující. Většina z dotazovaných účastníků potřebovala doplnit jak teoretické znalosti, tak i praktické dovednosti a výuka splnila jejich očekávání. Kladně byla hodnocena propojenost mezi praktickou a teoretickou výukou a podle většiny dotazovaných bylo i technické vybavení školních dílen dostačující. Činnost lektora praktické i teoretické výuky byla hodnocena s menšími připomínkami kladně.

53

Účastí ve vybraném oboru se mnohým absolventům zlepšilo uplatnění na trhu práce a nyní působí v tomto oboru. Dotazovaní absolventi považují další vzdělávání za nutnost a v případě potřeby a možnosti by se dalšího vzdělávání větší část účastnila opět.

Účast škol a školních zařízení na dalším vzdělávání by měla přispět k rozšíření nabídek v oblasti celoživotního vzdělávání a umožnit tak její lepší dostupnost. Většina dotazovaných si uvědomuje nutnost dalšího vzdělávání. Nové nároky na znalosti, dovednosti, na způsoby práce a komunikace se týkají všech, bez ohledu na věk, či pohlaví. Účastí v dalším vzdělávání si zájemce doplní dílčí, nebo úplné vzdělání a díky tomu se zvýší jeho šance na lepší uplatnění na trhu práce a udržení životního standardu. V podstatě ve všech oborech lidské činnosti, informace a znalosti nabyté před několika lety se stávají zastaralými, mnohdy i neplatnými, takže další vzdělávání je základní podmínkou jak pro jednotlivce, tak pro společnost k zachování kroku s dobou. Nové trendy v pracovní sféře vyžadují po zaměstnancích flexibilní připravenost, schopnost přizpůsobit se změnám, plnění rozdílných odborných úkolů a schopnost i ochotu se vzdělávat. Vzdělávání dospělých vnímám jako jedno ze společensky nejvýznamnějších témat. Vzdělávací potřeby vznikají z tendence jednotlivce dosáhnout rovnováhy mezi svými možnostmi a možným sociálním a pracovním uplatněním. Základním požadavkem dnešní doby je flexibilita a připravenost na změny.

Dnes již nikdo nepochybuje o nutnosti vzdělávání se v dospělosti. Zvláště s ohledem na rychlý rozvoj techniky, ekonomiky, organizace práce a společnosti. S tím úzce souvisí rychlost zastarávání technických a technologických vědomostí (informací). Z celé práce je evidentní, že stávající důraz výuky na získávání

vědomostí je

v současné době již překonán a na prvním místě ve výuce a učení je nutno počítat s osvojením si schopností učit se získat potřebné vědomosti, umět pracovat s těmito znalostmi a aplikovat je na konkrétních úlohách a díky jim, také umět řešit dané problémy. Nestačí pouze předat vědomosti, ale i procvičovat a vtáhnout účastníka vzdělávání do procesu aplikace získaných poznatků. Naučit se pracovat a ovládat nejmodernější stroje a přístroje. Zaměření výukových organizací bude čím dál více

54

muset počítat s touto činností a zavést takovou metodiku a náplň výuky, aby pokryla tento požadavek společnosti. Při osvojení si těchto schopností, bude objekt schopen sám si vyhledat a osvojit potřebné znalosti a to mu umožní lepší uplatnění na trhu práce a ve společnosti

55

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A SEZNAM TABULEK

SEZNAM LITERATURY: BENEŠ, M. Andragogika filozofie – věda. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 122 s. ISBN 80-86432-03-3. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 136 s. ISBN 978-80247-2580-2. BENEŠ, M., a kol. Idea vzdělávání v současné společnosti. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2002. 110 s. ISBN 80-86432-40-8. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 216 s. ISBN 8086432-23-8. BĚLOHLÁVEK, F. Osobní kariéra. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1994. 112 s. ISBN 80-7169-083-1. BOČKOVÁ, V. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých II. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 49 s. ISBN 80-7067-569-1. BOČKOVÁ, V. Vzdělávání průvodní jev života.1 vyd. Olomouc:Univerzita Palackého, 2002. 49 s. ISBN 80-244-0441-9. BOČKOVÁ, V. Úvod do teorie vzdělávání dospělých. 1. vyd. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1983.108 s. EGER, L. Technologie vzdělávání dospělých. 1. vyd. Plzeň: ZČU, 2005. 171 s. ISBN 80-7043-398-1. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 2. vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s.ISBN 978-80-7315-185-0. HARTL, P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1999. 231 s. ISBN 80-7184-841-7. KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. Dotisk 4. vyd . Praha: Management Press, 2010. 400 s. ISBN 978-80-7261-168-3. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, A. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2004. 78 s. ISBN 80-7315-087-6. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Kodex Bohemia, 1998. 272 s. ISBN 80-85963-52-3.

56

MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. 1. vyd. Plzeň: Fraust, 2005. 202 s. ISBN 80-7238-220-9. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. 2. vyd. Praha: ASPI, 2004. 146 s. ISBN 80-7357045-9. NAKONEČNÝ, M. Emoce a motivace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973, 106 s. PALÁN, Z. Základy andragogiky. 1. vyd. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského, 2003. 200 s. ISBN 80-86723-03-8. PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: DAHA, 1997. 159 s. ISBN 80-902232-1-4. PLAMÍNEK, J. Vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 320 s. ISBN 978-80-247-3235-0. POSPÍŠIL, O. Pedagogika dospělých – andragogika. 1. vyd. Praha : UK, 2001. 220 s. ISBN 80-7290-064-1. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 6. vyd. Praha: Portál, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7. SMÉKAL, V . Pozvání do psychologie osobnosti. 3. vyd. Brno: Barisster & Principál, 2002. 517 s. ISBN 80-85947-80-3. ŠIMEK, D., BARTOŇOVÁ, H. Andragogika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 65 s.ISBN 80-244-0394-3. ŠVANCARA, J., a kol.Diagnostika psychického vývoje. 1. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1971. 368 s. ISBN 08-073-71. Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2009/2010: Obecná organizace školského systému a správa školství [online]. Praha: Eacea 2009 [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: . Vzdělávací systém České republiky.Národní vzdělávací fond - Národní informační středisko pro poradenství [online]. Praha: 2006. ISBN 80-86728-29-3. Dostupné z WWW . Celoživotní učení – základní pojmy [online]. Praha: MŠMT, 2004 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: .

57

Celoživotní učení: Příspěvek školských systémů v členských státech EU [online]. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2000 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: . Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, [cit. 2011-0217]. Dostupné z WWW: < http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon>

SEZNAM TABULEK: Tabulka č.1 Návratnost rozdaných dotazníků. Tabulka č.2 Pohlaví respondentů. Tabulka č.3 Věkové rozložení respondentů. Tabulka č. 4 Místo bydliště dotazovaných. Tabulka č.5 Předchozí účast v DV. Tabulka č.6 Možnosti k výběru kurzu. Tabulka č. 7 Důvod účasti na DV. Tabulka č. 8 Dřívější zkušenosti ve vybraném oboru. Tabulka č. 9 Získání informací o kurzu. Tabulka č.10 Formy výuky. Tabulka č. 11 Spokojenost s formou výuky. Tabulka č. 12 Preference formy výuky. Tabulka č. 13 Potřeba doplnění znalostí a dovedností. Tabulka č. 14 Splnění očekávání z výuky. Tabulka č.15 Získání praktických dovedností. Tabulka č. 16 Získání teoretických znalostí. Tabulka č. 17 propojení teoretické a praktické výuky. Tabulka č.18 Vybavení školních dílen. Tabulka č. 19 Hodnocení lektorské činnosti v praktické části.

58

Tabulka č. 20 Hodnocení lektorské činnosti v teoretické části. Tabulka č. 21 Nedostatky ve výuce. Tabulka č. 22 Účast respondentů na financování kurzu. Tabulka č. 23 Účast v kurzu v případě vlastního financování. Tabulka č. 24 Získání dokladu o absolvování DV. Tabulka č.25 Pracovní postavení v době účasti v kurzu DV. Tabulka č. 26 Zlepšení uplatnění na trhu práce. Tabulka č. 27 Působení v absolvovaném oboru. Tabulka č. 28 Působení v oboru do budoucna. Tabulka č. 29 Případné další absolvování DV. Tabulka č. 30 Nutnost dalšího vzdělávání.

59

9

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1

Dotazník pro absolventy kurzů dalšího vzdělávání

60

Příloha č. 1. DOTAZNÍK Dotazníkové šetření v oblasti dalšího vzdělávání Je zaměřen na průzkum ke zvyšování kvalifikace dospělých. Vážený respondente, dovoluji si Vás oslovit, jako absolventa dalšího vzdělávání na Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g. Obracím se na Vás s prosbou, zda byste věnoval(a) pár minut vyplnění přiloženého dotazníku. Tento dotazník je anonymní a bude využit při tvorbě mé bakalářské práce, která je zaměřena na průzkum kvality vzdělávání dospělých a následné uplatnění účastníků na trhu práce. Odpovědi na otázky jednoduše vyznačte do volných políček, případně dopište do vyznačených řádků. Uvítala bych i Vaše případné postřehy, náměty, další zkušenosti. Děkuji za vyplnění. Losová Iva

1) Jste:

muž

žena

2) Do jaké věkové kategorie patříte? 25 – 30 3) Žijete:

31 – 35 ve městě

36 – 40

41– 45

46 – více

na venkově

4) Už jste se někdy před tím účastnil(a) odborného

ano

ne

kurzu, semináře nebo jiného dalšího vzdělávání?

5) Jakého oboru dalšího vzdělávání jste se na naší škole účastnil(a)? zedník

montér suchých staveb

čalouník – čalounice

truhlář

instalatér

mechanik elektrotechnických zařízení

sklenář – sklenářka

malíř

podlahář

svářecí kurzy

jiné uveďte jaké…………………………………………..

61

6) Co Vás vedlo k účasti na dalším vzdělávání Vámi vybraného oboru na naší škole? (možno vybrat více odpovědí) tlak ze strany stávajícího zaměstnavatele potřeba získávat nové informace ve svém oboru přechod k jinému zaměstnavateli možnost pracovního postupu,lépe placená práce baví mne to

nové kontakty, výměna zkušeností

jiné uveďte jaké………………………………………….

7) Měl(a) jste již předchozí zkušenosti,znalosti ve vybraném oboru dalšího vzdělávání, kterého jste se účastnil(a) na SŠP, Brno, Jílová 36g? ne, byl to pro mě nový obor měl(a) jsem předchozí zkušenosti, věnuji se tomuto oboru, ale potřebuji svoje vzdělání formalizovat (certifikát,osvědčení,výuční list) měl(a) jsem kvalifikaci v oboru, potřeboval(a) jsem aktualizovat znalosti měla pouze okrajové jiné, uveďte jaké…………………………………………………..

8) Jak jste se dozvěděl(a) o vybraném oboru vzdělávání? od zaměstnavatele

z letáku

z médií

na úřadu práce

ze stránek školy jinak uveďte způsob…………………………………………………

9) Jaká byla forma výuky Vámi vybraného oboru? večerní

dálková forma

denní

jednodenní- dvoudenní

jiná uveďte jaká…………………………………………………………

10) Vyhovovala Vám tato forma výuky? ano

spíše ano

spíše ne

ne uveďte důvod……………………………………

62

11) V případě odpovědi ne a spíše ne, uveďte, jaká forma by Vám nejlépe vyhovovala, jakou byste preferoval? večerní

dálková forma

denní

jednodenní- dvoudenní

jiná uveďte jaká………………………………………………………

12) Potřeboval(a) jste doplnit: praktické dovednosti

teoretické znalosti

obojí

13) Splnila výuka vaše očekávání? ano

spíše ano

ne

spíše ne

14) Získal(a) jste spíše praktické dovednosti? ano

spíše ano

ne

spíše ne

ne

spíše ne

15) Získal(a) jste spíše teoretické znalosti? ano

spíše ano

16) Byla při výuce propojenost mezi teorií a praxí? ano

spíše ano

ne

spíše ne

17) Technické vybavení školních dílen bylo: bylo dostačující vybavení dobré, ale mohlo by být modernější s využitím novějších technických prvků bylo zastaralé nevyhovující jiné uveďte jaké………………………………………………

18) Jak byste zhodnotil(a) lektorskou práci vyučujícího praktické části? je to odborník na správném místě mohl by mít více informací o novějších technologiích je to odborník, ale způsob jeho prezentace je nesrozumitelný nevyhovující uveďte důvod……………………………………

63

19) Jak byste zhodnotil(a) lektorskou práci vyučujícího v teoretické výuce? dobrá

spíše dobrá

nevyhovující

spíše nevyhovující

20) Měla výuka nějaké nedostatky? spíše ano

ne

spíše ne

ano uveďte jaké………………..………………………………….. 21) Podílel jste se na financování absolvovaného vzdělání? ano, platil jsem si ho celé sám

ano, podílel jsem se částečně

ne,vzdělávání financoval můj zaměstnavatel ne, vzdělávání financoval úřad práce v rámci rekvalifikace jiné napište jaké…………………………………………………………

22) V případě odpovědi ne, absolvoval byste toto vzdělávání, i kdybyste si to měl financovat sám? ano

spíše ano

ne

spíše ne

23) Jaký doklad jste získal(a) po úspěšném ukončení absolvovaného vzdělávání? osvědčení – certifikát výuční list jiné uveďte jaké……………………………………………………..

24) V době absolvování dalšího vzdělávání jste byl: zaměstnanec

zaměstnavatel – majitel firmy

osoba samostatně výdělečně činná

nezaměstnaný

jiné uveďte jaké…………………………………………………………

25) Zlepšilo Vám absolvování vybraného oboru uplatnění na trhu práce? ano

spíše ano

ne

spíše ne

26) Působíte nyní v oboru, který jste v rámci dalšího vzdělávání absolvoval(a)? ano

spíše ano

spíše ne

ne uveďte důvody………………………………

64

27) V případě, že ne, plánujete to v budoucnu? ano

spíše ano

ne

spíše ne

28) Uvažoval(a) byste v případě možnosti a potřeby o absolvování dalšího vzdělávání? ano

spíše ano

ne

spíše ne

29) Považujete další vzdělávání v dnešní době za nutnost? ano

spíše ano

ne

spíše ne

Děkuji za čas, který jste vyplnění dotazníku věnovali. Losová Iva Tel. 777440979

65

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzděláváni

Recommend Documents