Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání Oddělení Expertního Inženýrství

Analýza trendu pojistných podvodů v letech 2000-2010 Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Jan Mareček, DrSc.

Jitka Mazáková Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza trendu pojistných podvodů v letech 2000 – 2010 vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne 29.4.2013 Podpis studenta

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce prof. Ing. Janu Marečkovi, DrSc. za cenné rady, připomínky a čas, který mi byl ochoten věnovat. Dále bych chtěla poděkovat JUDr. Květoslavě Slaměné, která mi pomohla v objasňování právních úprav týkajících se daného tématu, a ve stylizaci celé práce. V neposlední řadě bych poděkovala své rodině za trpělivost, bez níž bych nebyla schopná studium dokončit.

ABSTRAKT Jitka Mazáková, Technické znalectví a pojišťovnictví, Bakalářská práce V této bakalářské práci je zpracováno téma analýza trendu pojistného podvodu od roku 2000 do roku 2010. V rešeršní části je využito popisné metody k vysvětlení základních pojmů týkajících se pojištění a pojistného podvodu. Je zde popsána legislativní úprava pojistného podvodu. Cílem bakalářské práce je analyzovat oblasti nejčastějšího výskytu pojistných podvodů srovnáním informačních databází, a vyhodnotit počet nárokovaných a uchráněných hodnot před vyplacením.

KLÍČOVÁ SLOVA Pojistný podvod, pojistné riziko, pojistník, pojistitel

ABSTRACT Jitka Mazáková, Technical Expertising and Insuransing, Bachelor thesis This bachelor thesis describes a topic of insurance fraud from year 2000 to year 2010. In search of the descriptive method is used to explain the basic concepts relating to insurance and insurance fraud. It describes the legislative regulation of insurance fraud. The aim of this work is to analyze the most frequent occurrence of insurance fraud, comparison information database, and evaluate a number of claimed and unpaid values.

KEYWORD

Insurance fraud, insurance risks, policy holder, insurer

OBSAH 1 ÚVOD……………………………………………………………………………..….9 2 CÍL PRÁCE…………….………………………………………………….…….…..10 3 MATERIÁL A METODIKA……………………………………………………..….10 4 STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY……..………………………………...…….…10 4.1 Pojištění…………………………………………………………………….11 4.2 Legislativní úprava podvodu a pojistného podvodu……………………….12 4.2.1 Systém znaků trestného činu a znaky trestného činu…………..…16 4.2.1.1 Znaky skutkové podstaty trestného činu………………..16 4.2.1.2 Třídění skutkových podstat trestných činu…………….18 4.2.1.3 Nebezpečnost činu pro společnost…….......……………20 4.2.1.4 Kategorizace trestných činů…………………………….25 4.3 Obecná charakteristika podvodných jednání a pojistného podvodu….…….25 4.4 Rozdělení pojistných podvodů……………………………………………..25 4.4.1 Vnější pojistný podvod……………...……………………………26 4.4.2 Vnitřní pojistný podvod……………………………….………….27 4.4.3 Rozdíl mezi vnějším a vnitřním pojistným podvodem……..…….27 4.5 Pojistný podvod v neživotním pojištění………………………………….…28 4.5.1 Pojistný podvod v pojištění motorových vozidel…………………29 4.5.2 Pojistný podvod v pojištění majetku………………………...........30 4.5.3 Pojistný podvod v pojištění podnikatelů………………………….30 4.5.4 Pojištění odpovědnosti za škodu pří výkonu povolání……………30 4.6 Pojistný podvod v životním pojištění.......................……………………….31 7

4.7 Indikátory pojistného podvodu…………………………………………..…31 4.7.1 Kategorizace rizika…………………………………………….…34 4.7.2 Expertní bodový systém…………………………………………..34 4.7.3 Dataminingové přístupy…………………………………………..35 4.7.4 Optimalizovaná likvidace pojistné události………………………37 4.8 Detekce pojistného podvodu……………………………………………..…37 4.9 Preventivní opatření páchání pojistného podvodu………………………….38 4.9.1 Prevence ze strany ČAP…………………………………………..38 4.9.2 Spolupráce pojišťoven při prevenci podvodu na motorových vozidlech…………..……………………………………………………40 4.9.3 Oblíbené až drzé pojistné podvody……………………………….41 4.9.4 Zapojení policistů při páchání pojistných podvodů………………42 5 ANALÝZA TRENDU POJISTNÝCH PODVODŮ…………………………………43 6 DISKUSE……………………………...……………………………………………..47 7 ZÁVĚR………………………………………………………………….……………48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………….……………50 PŘÍLOHY………………………………………………………………………………53

8

1 ÚVOD

Pojištění je efektivní způsob, jak chránit svůj majetek, potažmo život před nahodilými událostmi. Umožňuje lidem, kteří utrpí ztrátu, úraz, obecně škodu, zmírnit dopad této škody a získat finanční náhradu následků takovéto újmy. Pojištění je realizováno formou právních vztahů mezi pojišťovnou a dalšími účastníky pojištění. Od samého počátku pojišťovnictví je známa existence pojistných podvodů. Pojistný podvod je poměrně jednoduchý způsob, jak s relativně nízkým rizikem přijít snadno k penězům. V naší společnosti i nadále panuje názor, že není nic špatného na tom, když se při likvidaci pojistné události uměle navýší částka škody, která vznikla. Současná ekonomická krize ve společnosti vede lidi k tomu, že se snaží podvádět a získat finanční prospěch na úkor pojišťovny. Taktéž zhoršená finanční situace rodin vede k tomu, že se k podvodu uchýlí i dříve bezúhonný člověk ve snaze vylepšit si rodinný rozpočet. V době sílící ekonomické krize stoupá podle pojišťoven i počet pojistných podvodů. Pachatelé pojistných podvodů způsobují pojišťovnám obrovské finanční škody, na které doplácí jak pojišťovna, která však své ztráty rozmělní do předepsaného pojistného všem klientům, což znamená, že tímto na pojistné podvody doplácí především poctivý klient, který ve svém zaplaceném pojistném kryje i ztrátu pojišťovny. Proto se pojišťovny snaží tato rizika eliminovat, a to jak vytvářením speciálních softwarů, databází nepoctivých klientů, kteří v minulosti tento čin spáchali, nebo se o takový čin pokusili, tak i detektivní činností, kdy pro pojišťovnu pracuje určitá skupina vyšetřovatelů zabývající se odhalováním podvodů. Často jsou to bývalí detektivové, kteří skončili pracovní poměr u Policie ČR. Tito lidé jsou pro pojišťovny velkým přínosem právě proto, že mají bohaté zkušenosti s odhalováním trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že pracuji v pojišťovnictví, mám k tomuto tématu blízko, vybrala jsem si toto zadání, které je dle mého názoru velmi aktuální a týká se naprosté většiny lidí ve společnosti. Tato práce se zabývá analýzou pojistných podvodů, způsobů jejich páchání, účastníků a pohledem na danou věc ze strany pojišťoven, tím, jak přistupují k jejich odhalování a jak spolupracují s Policií ČR.

9

2 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je objektivně zhodnotit situaci týkající se pojistných podvodů v České republice. Jde především o příčinu, místo a způsob páchání pojistných podvodů. Na základě zjištěných faktů bude navrhnuto řešení k omezení počtu a rozsahu pojistných podvodů. V práci bude použito analýzy vývoje a posouzení množství a rozsah pojistných podvodů na celém území v letech 2000-2010. Ke zpracování daného tématu bude použit materiál z dostupných publikací, kterých ovšem není mnoho, z internetových zdrojů zabývajících se danou problematikou, statistik Policie ČR a ze statistik České asociace pojišťoven.

3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Tato bakalářská práce je zaměřena na analýzu trendu pojistných podvodů v určeném časovém období let 2000 - 2010. Hodnotí vznik, příčinu, objasněnost a nakonec i trestní odpovědnost pachatelů pojistných podvodů. V první části bakalářské práce je popisnou metodou poukázáno na stav řešené problematiky. Jsou zde uvedeny metody detekce pojistných podvodů, indikátory pojistného podvodu, je popsána legislativní úprava. V praktické části jsou sesbírána a vyhodnocena data z databáze Policie ČR a České asociace pojišťoven týkající se pojistných podvodů na území ČR v daném období. Statistické údaje České asociace pojišťoven se ovšem týkají pouze období let 2005 – 2010, jelikož ČAP začala zpracovávat data až od roku 2005. Ze statisticky zpracovaných dat vyplývá srovnání, kolik trestných činů pojistného podvodu bylo spácháno na území České republiky v daném období, jak vysoké finanční škody byly tímto trestným činem způsobeny, jak vysoké hodnoty byly uchráněny před vyplacení, kolik pachatelů se na trestné činnosti podílelo a kolik případů bylo objasněno. V porovnávání je také uveden celkový počet policistů, kteří se podíleli na tomto trestném činu. V práci jsou zhodnocena přijatá opatření ze strany pojišťoven, spolupráce s ČAP, prevence a budoucnost páchání podvodných jednání.

4 STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Pojistný podvod lze definovat jako jednání, kterého se dopustí fyzická osoba za účelem získání výhody nebo obohacení se na úkor pojišťovny. Pojistného podvodu se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na pojistné plnění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje anebo podstatné údaje zamlčí, 10

nebo úmyslně vyvolá pojistnou událost nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje s úmyslem zvýšit vzniklou škodu. V trestním zákoně je vymezen trestný čin pojistného podvodu s trestní sazbou odnětí svobody od šesti měsíců do dvanácti let. (§ 250a trestního zákona č. 140/1961 Sb.)

4.1 Pojištění Pojištění představuje závazek pojistitele poskytnout za úplatu ve sjednaném rozsahu pojistné plnění, nastane-li předem určená nahodilá událost, týkající se pojištěného rizika.. Nahodilost je pro pojištění klíčové slovo. Pokud má pojistitel plnit závazek, musí pojistná událost vzniknout nahodile. Zákon č.37/2004 Sb., o pojistné smlouvě říká, že nahodilá je taková událost, která je možná, ale není jisté, zda v době trvání pojištění vůbec nastane. Jedinou výjimkou je pojištění pro případ smrti. Smrt nastane vždy, jen není přesně znám okamžik. V případě pojistného podvodu právě nahodilost není splněna. Je to předem známá skutečnost pro osobu páchající tento trestný čin. (Vávrová E., Doložílková M., Stuchlík R., 2000) Pojistná smlouva je právní dokument o finančních službách, ve kterém se pojistitel zavazuje v případě vzniklé nahodilé události poskytnout pojistné plnění pojistné plnění ve sjednaném rozsahu a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. (§ 2 zákona 37/2004 Sb.) Pojistitelem je právnická osoba, která má povolení od Ministerstva financí podnikat v oblasti pojištění. Jinými slovy to je komerční pojišťovna. Pojistníkem se stává fyzická osoba, která uzavřela pojistnou smlouvu s pojistitelem a platí pojistné. Pojištěným je ten, na jehož zdraví, život nebo majetek se pojistná smlouva vztahuje. Na základě uzavřené pojistné smlouvy vzniká pojištěnému nárok na pojistné plnění bez ohledu na to, jestli pojistnou smlouvu uzavřel či nikoliv. Nahodilou skutečností je taková skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku.

11

Pojistnou událostí je nahodilá skutečnost, která je specifikovaná v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění. Obmyšleným osoba určená pojistníkem v pojistné smlouvě, které vznikne právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného. (Vávrová E., Doložílková M., Stuchlík R., 2000)

Právní předpisy týkající se zmiňovaného problému pojistného podvodu jsou především: trestní zákon č. 140/1961 Sb. a trestní zákoník č. 40/2009 Sb. •

zákon o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb. a zákon 277/2009 Sb.

•

zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb.

•

zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb.

•

zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 168/1999 Sb.

•

zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestní činnosti č. 61/1996 Sb. a zákon 253/2008 Sb.

•

zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí č. 38/2004 Sb.

•

občanský zákoník § 816- § 821

4.2 Legislativní úprava podvodu a pojistného podvodu V případě pojistného podvodu není splněna podmínka nahodilosti. Je to předem známá skutečnost pro osobu páchající tento trestný čin. Trestným činem se v České republice rozumí takový čin, který je protiprávní, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. (Trestní zákoník § 13 zákona č. 40/2009). Podvod, jakož i pojistný podvod je trestným činem proti majetku.

12

Pro porozumění dané problematiky je třeba objasnit termín podvod, který se v určitých znacích liší od pojistného podvodu. Podvodného jednání se dopouští ten, kdo nezákonně manipuluje nebo jinak využívá nepravdivé, hrubě zkreslené, neúplné informace vedoucí k neoprávněnému obohacení této nebo jiné osoby. Z hlediska zákona je nutno brát v potaz to, že do roku 2009 platil trestní zákon č. 140/1961, který byl teprve v roce 1997 novelizován, a definoval podvod takto: „(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

způsobí-li

činem

uvedeným

v

odstavci

1

škodu

nikoli

malou.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.“ Podvod je tedy charakterizován vyvoláním anebo využitím omylu jiné osoby nebo zamlčením podstatné skutečnosti. O podvod jde jen tehdy, pokud vyvolání nebo využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností směřuje ke zmenšení majetku, které má přinést obohacení pachatele nebo jiné osoby. V této souvislosti je třeba prokázat, že podvodné jednání bylo od počátku pácháno s úmyslem sebe nebo jiného obohatit. Podvod je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. (Jelínek J., 2004) Vzhledem

k rostoucímu

množství

případů

podvodného

jednání

v

oblasti hospodářské kriminality byla novelou trestního zákona v roce 1997 základní skutková podstata trestného činu podvodu doplněna o dvě samostatná speciální ustanovení trestných činů a to o pojistný podvod § 250a a § 250b úvěrový podvod. Tato novelizace charakterizuje pojistný podvod následovně: (1) Kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 13

(2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu velkého rozsahu. V roce 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 209 definuje podvod takto: (1) Kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. 14

(6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (7) Příprava je trestná.

Pro úplnost je nutno specifikovat to, co se rozumí škodou podle trestního zákona (§ 138 odst. 1 zákona č.40/2009) účinného od 1.1.2010. Rozdělení škod podle trestního zákoníku je následovné: Škoda nikoli nepatrná: 5 000,- Kč – 25 000,- Kč Škoda nikoli malá: 25 000,- Kč - 50.000,- Kč Větší škoda: 50 000,- Kč – 500 000,- Kč Značná škoda: 500 000,- Kč – 5 000 000,- Kč Škoda velkého rozsahu: > 5 000 000,- Kč Hlavní rozdíl mezi trestným činem podvodu a pojistného podvodu spočívá v tom, že v případě pojistného podvodu se nevyžaduje způsobení škody na majetku nebo obohacení pachatele nebo jiného, k trestnosti postačí nepravdivé uvedení nebo zatajení relevantních údajů pro pojistnou smlouvu, anebo samotné způsobení pojistné události či její udržování v úmyslu navýšit vzniklou škodu. Skutková podstata trestného činu pojistného podvodu byla zavedena zákonem č. 253/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998 a rozšířila skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 dříve platného trestního zákona. Dle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 se u základní skutkové podstaty (§ 210 odst. 1) nevyžaduje způsobení škody na majetku, k trestnosti postačí nepravdivé uvedení relevantních údajů pro pojistnou smlouvu nebo v souvislosti s likvidací pojistné události nebo pro posouzení nároků pro pojistné plnění. Jde o tzv. předčasně dokonaný trestný čin ve stádiu přípravy.(Vantuch P., 2010) V novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), je v § 210 upravena skutková podstata trestného činu pojistného podvodu. Vedle zpřesnění některých 15

pojmových znaků zákon nově přísněji postihuje tzv. recidivisty, tedy osoby, které již v minulosti pojistný podvod spáchaly. Vyšší trestní sazba také hrozí tzv. interním pachatelům, tedy například nepoctivým pracovníkům obchodní služby nebo likvidátorům pojistných událostí. V souladu s celkovou koncepcí nového trestního zákoníku byla také snížena horní hranice trestní sazby z 12 na 10 let odnětí svobody. (http://www.cap.cz)Všechny Pro úplnost je třeba podotknout, že oba trestné zákony jsou stále platné vedle sebe. To znamená, že pro určení výše trestu pro pachatele pojistného podvodu bude užito zákona mírnějšího a taktéž se mu dostane mírnějšího trestu, než by se mu dostalo, kdyby byl platný pouze jediný zákon.

4.2.1 Systém znaků trestného činu a znaky trestného činu 4.2.1.1 Skutková podstata trestného činu Význam skutkových podstat záleží především v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které se děje výčtem znaků trestného činu. Formulace skutkové podstaty trestného činu uskutečňuje ústavní zásadu, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jako i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit (Jelínek J.,2004) 4.2.1.2 Znaky skutkové podstaty trestného činu Skutková podstata trestného činu je charakterizována znaky povinnými (obligatorními) a nepovinnými (fakultativními). Obligatorními znaky jsou objekt, objektivní stránka, pachatel, subjektivní stránka, protiprávnost. Nemá-li čin všechny tyto znaky, není tu ani skutková podstata trestného činu. Fakultativními znaky se potom rozumějí takové znaky, které nemusí být u všech skutkových podstat, například určité místo, určitě vymezený čas jednání. K obligatorním znakům skutkové podstaty musíme uvést, že každou skutkovou podstatu trestného činu charakterizují společenské hodnoty (zájmy, vztahy), proti nimž směřuje trestný čin, který má znaky této skutkové podstaty. Tyto zájmy jsou objektem trestného činu, například objektem trestného činu podvodu je zájem na ochraně majetku. (Jelínek J., 2004)

16

Objektivní stránka trestného činu zahrnuje především jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, což jsou obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu. Nepovinnými (fakultativními) znaky jsou místo a čas jednání, hmotný předmět útoku a čas jednání. Další znaky skutkové podstaty trestného činu charakterizují pachatele (subjekt) trestného činu. Může jím být kdokoli, kdo je trestně odpovědný, jen u některých skutkových podstat je okruh pachatelů omezen (trestné činy veřejných činitelů apod.). Subjektivní stránka trestného činu charakterizuje vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání. Jejím obligatorním znakem je zavinění, výjimečně je znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohnutka jednání. Protiprávnost jako znak skutkové podstaty se dovozuje z právního řádu jako celku, a to zpravidla z porušení právních norem mimotrestních, například pravidel silničního provozu. V některých skutkových podstatách je znak protiprávnosti výslovně zdůrazněn, a to zpravidla výrazem „neoprávněně“. (Jelínek J., 2004) Systém znaků trestného činu

Znaky

Formální Obecné

Příčetnost

Věk

Materiální Nebezpečnost činu

Typové

Rozumová

Skutková podstata TČ

a mravní vyspělost

Objekt

Objektivní

Subjektivní

stránka

stránka Subjekt

Obr. 1. Systém znaků trestného činu (Jelínek J.,2004)

17

Protiprávnost

1.Formální 111

Příčetnost Obecné

Věk Rozumová a mravní vyspělost Objekt

Typové (= skutková

Objektivní stránka

podstata trestného činu) Subjekt Subjektivní stránka Protiprávnost 2. Materiální

Nebezpečnost činu pro společnost

Tab. 1. Znaky trestného činu (Jelínek J., 2004)

4.2.1.3 Třídění skutkových podstat trestných činů Skutkové podstaty trestných činů je možno třídit podle různých hledisek: •

Podle závažnosti trestných činů jimi charakterizovaných rozlišujeme skutkové podstaty základní, kvalifikované a privilegované. Základní skutkové podstaty uvádějí znaky běžného typu daného trestného činu a bývají uvedeny zpravidla v prvých odstavcích příslušných ustanovení. Kvalifikované skutkové podstaty jsou tvořeny znaky základní skutkové podstaty a nějakým dalším znakem, který typizuje vyšší stupeň nebezpečnosti činů jím charakterizovaných pro společnost. Bývají zpravidla uvedeny ve druhém a dalším odstavci příslušného ustanovení zvláštní části a bývají spojeny s vyšší trestní sazbou. Privilegované skutkové podstaty charakterizují trestné činy menší typické závažnosti než skutkové podstaty základní (jsou zde okolnosti, které snižují nebezpečnost činu pro společnost). Skutkové podstaty kvalifikované a privilegované jsou v poměru speciality ke skutkovým podstatám základním.

•

Podle struktury se rozlišují skutkové podstaty jednoduché a složité. Jednoduché skutkové podstaty neobsahují více znaků stejného druhu. Složitá skutková 18

podstata je charakterizována pluralitou znaků, které vznikají např. spojením znaků dvou jiných skutkových podstat jednoduchých – tzv. složená skutková podstata. Složené skutkové podstaty jsou speciální v poměru ke skutkovým podstatám, z jejichž znaků se skládají. Kumulativní skutková podstata pak spočívá v tom, že mnohost znaků složité skutkové podstaty se projevuje způsobem vyžadujícím naplnění všech těchto znaků, tj. tyto znaky jsou dány kumulativně. Oproti tomu alternativní skutková podstata jako typ složité skutkové podstaty je vytvořena tak, že některé znaky stejného druhu jsou dány alternativně, tedy k naplnění znaků skutkové podstaty postačí, že jednáním popsaným v příslušném ustanovení je zasažen jeden z chráněných zájmů. (Novotný F. et. al.,2010) Podvod je jedním z druhů trestných činů patřících do kategorie majetkové kriminality. Podvody jsou považovány za velmi nebezpečnou formu trestné činnosti zejména pro svoji kvalifikovanost a výskyt jak v oblasti obecné kriminality, tak v oblasti hospodářské kriminality, resp. v oblasti tzv. kriminality „bílých límečků“. Základní formy páchání trestného činu podvodu, uvedené ve skutkové podstatě v § 250 trestního zákona však platí i u trestného činu pojistného podvodu podle § 250a) trestního zákona a patří k nim: 1. Uvedení v omyl. 2. Využití omylu. Tyto dvě základní formy se modifikují v řadě způsobů spáchání podvodů, z nichž ne každý lze aplikovat na pojistné podvody. 1. Uvedení v omyl nebo využití omylu v osobě – tento způsob nelze u pojistného podvodu nalézt, neboť pachatel zde poškozeného neuvádí v omyl, nebo nevyužívá jeho omylu ve vztahu ke svému společenskému nebo pracovnímu postavení a ani ve vztahu ke své totožnosti. Pachatel zde téměř nikdy svoji totožnost nezatajuje, protože předpokládané pojistné plnění musí přijmout konkrétní fyzická nebo právnická osoba a dále pro uzavření pojistné smlouvy není třeba ani určitého společenského nebo pracovního postavení.

19

2. Uvedení v omyl nebo využití omylu ve vztahu k předmětu podvodu rovněž není typický způsob páchání pro pojistné podvody, neboť pachatel zde není tou osobou, která určitou věc nebo službu prodává. 3. Uvedení v omyl nebo využití omylu ve faktu činnosti či události – tato jednání pachatelů spočívající ve vyvolání nebo využití mylných představ jednak o činnosti pachatele a i o vzniku určité události jsou typickými jednáními pachatelů pojistných podvodů. V případě, že pachatel vyvolává nebo využívá mylných představ o své činnosti je pro pojistný podvod charakteristické jednání, které spočívá v tom, že při sjednávání pojistné smlouvy uvádí nepravdivé údaje a v případě, že pachatel vyvolává nebo využívá mylných představ o vzniku určité události, je pro pojistný podvod charakteristické jednání, které spočívá v tom, že nepravdivé údaje uvádí pachatel při uplatnění nároku na pojistné plnění. 4. Uvedení v omyl nebo využití omylu ve vztahu k příslibům – těmito jednáními pachatelů nelze naplnit skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu. 5. Uvedení v omyl nebo využití omylu kombinováním výše uvedených způsobů – široká škála jednání směřující ke spáchání jak trestného činu podvodu, tak i trestného činu pojistného podvodu je kombinací výše naznačených způsobů jednání. (Porada, V, Pršal V.,2001) 4.2.1.4 Nebezpečnost činu pro společnost Nový trestní zákoník v mnohém vychází ze svého předchůdce, ale přesto přináší dlouhou řadu změn. Prvou z nich je pojem trestného činu. Trestní zákon z roku 1961 účinný do roku 2009 definuje trestný čin v § 3 takto: 1. „Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. 2. „Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.“

Nebezpečnost činu pro společnost je materiálním znakem trestného činu a spolu se znakem formálním (znaky uvedené v zákoně) tvoří obligatorní konstitutivní složku trestného činu. Není trestným činem čin, který naplňuje znaky uvedené v zákoně, ale 20

kterému chybí konkrétní společenská nebezpečnost. Aby se jednalo o trestný čin, musí být současně splněny dva znaky, tj. znaky uvedené v zákoně (znak formální) a nebezpečnost činu pro společnost (znak materiální). (Jelínek J.,2004) Rozhodujícím znakem při úvaze, zda jde o trestný čin, je znak formální – tedy znaky uvedené v zákoně. Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, aby nejprve byla učiněna potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech a na jejich podkladě aby bylo určeno, zda prokázané skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu. Nebezpečnost pro společnost působí jako korektiv ve výjimečných situacích, na které formální znaky dopadají, ale kdy případ není tak závažný, aby se jednalo o trestný čin. Materiální znak (nebezpečnost činu pro společnost) působí jen ve prospěch pachatele. Náležitý stupeň nebezpečnosti činu pro společnost se hodnotí na základě individuálních konkrétních okolností případu. Demonstrativní výčet kritérií společenské nebezpečnosti je obsažen v § 3 odst. 4 tr. zák. z roku 1961. Jsou jimi význam chráněného zájmu, který byl trestným činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, osoba pachatele, míra zavinění, pohnutka pachatele. Lze tak vzít v úvahu i jiné vlivy, například podíl (participaci) oběti na spáchání trestného činu nebo příčiny a podmínky, za kterých byl trestný čin spáchán. Formální a materiální znak se nemohou vzájemně nahradit. Pokud čin nenaplňuje prvou nebo druhou podmínku, nejde o trestný čin. Nebezpečnost činu pro společnost představuje významný pojem trestního práva. Jeho vymezení v nauce však přesto není jednoznačné. Zpravidla se vymezuje tak, že nebezpečností činu pro společnost rozumíme ohrožení nebo porušení společenských vztahů (zájmů, hodnot). Nepatrná (malá nebezpečnost činu pro společnost je kritériem, které odlišuje trestný čin od přestupku v případech, kdy se formální znaky trestného činu překrývají. Nebezpečnost činu pro společnost je dále základním kritériem pro výměru trestu a má vliv na vymezení stadií trestné činnosti. O pojmu nebezpečnosti činu pro společnost se běžně hovoří ve dvou rovinách. (Jelínek J.,2004) a) Typový stupeň nebezpečnosti vyjadřuje stupeň nebezpečnosti pro společnost příznačný pro trestné činy daného druhu a je určujícím kritériem diferenciace trestní odpovědnosti. Je vyjádřen v trestní sazbě, která odpovídá jakési obvyklé, průměrné, charakteristické nebezpečnosti činů daného druhu. b) Konkrétní stupeň nebezpečnosti znamená nebezpečnost konkrétního trestného činu. To má význam jak pro otázku viny, tak pro otázku trestu. Trestní zákon a 21

zákon o soudnictví ve věcech mládeže rozlišují různé stupně nebezpečnosti činu pro společnost, pro které mají různé slovní výrazy: nepatrný, malý, menší, velmi vysoký, mimořádně vysoký. Výhodou kombinovaného materiálního (materiálně – formálního) pojetí trestného činu je, že umožňuje citlivě reagovat na případnou tvrdost zákona v rámci určité skutkové podstaty trestného činu, umožňuje lépe přihlížet, v rámci skutkové podstaty k jednotlivým projednávaným případům, které ve své konkrétní podobě nemusí být natolik nebezpečné pro společnost, aby se jednalo o trestný čin. (Jelínek J. et. al.,2010) Nový trestní zákoník z roku 2009 definuje trestný čin v § 13 odst. 1 takto: „Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ Důvodová zpráva, jakož i část nauky trestního práva uvádějí, že nové, formální pojetí trestného činu vyjádřené v definici v § 13 odst. tr. zák. přináší několik výhod: -

vede k přesnějšímu vymezení jednotlivých skutkových podstat trestných činů, neboť neumožňuje ponechat řešení vágních či širokých zákonných pojmů na judikatuře soudů

-

důsledně naplňuje požadavek nullum crimen sine lege (lat. „žádný zločin bez zákona") a nulla poena sine lege (lat. „žádný trest bez zákona")

-

jen soudům ponechává možnost rozhodovat, zda v konkrétním případě jde o trestný čin (předchozí pojetí založené na materiálním pojetí to umožňovalo nejen soudu, ale taky státnímu zástupci a policejnímu orgánu)

-

povaha a závažnost činu, která nahradila vágní pojem nebezpečnosti činu pro společnost, se uplatní v legislativním procesu při stanovení, jaká typová jednání jsou trestnými činy, a dále jako kritéria při ukládání trestů.

Zásadní rozdíl je však v přístupu k trestnému činu, kdy formální pojetí neumožňuje orgánům činným v trestním řízení jít nad rámec vymezený zákonodárcem, který jako jediný subjekt je oprávněn určit, co je a co není trestným činem, včetně kvalifikovaných i privilegovaných skutkových podstat trestných činů, čímž jednoznačně stanoví hranice trestní odpovědnosti. (Jelínek J. et al.,2009) Nová definice trestného činu je doplněna zásadou subsidiarity trestní represe vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. zák. , který stanoví: 22

„Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatnit jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“. . Uplatnění zásady subsidiarity trestní represe vyžaduje v novém trestním zákoníku splnění dvou kumulativních podmínek: a) jde o případy „společensky“ škodlivé a současně b) nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu Trestní zákoník bohužel formální kritéria společenské škodlivosti neuvádí. Ze zásady subsidiarity trestní represe však vyplývá, že trestným činem by nemělo být jakékoli jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, ale mělo by se jednat o jednání společensky škodlivé. Zásada počítá s tím, že společenská škodlivost by měla dosáhnout určité výše, ve které by nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Pak by ovšem bylo přinejmenším žádoucí, aby zákon sám předpokládal určitou míru (intenzitu) společenské škodlivosti, kterou by výslovně vyjádřil určitými kritérii. Bohužel však v novém trestním zákoníku chybí. Ze zásady subsidiarity trestní represe vyplývají bezesporu tři závěry. 1. Zásada subsidiarity trestní represe zavádí materiální prvky do definice trestného činu, formální definici „změkčuje“. 2. Kritéria společenské škodlivosti v trestním zákoníku chybí 3. Aplikační praxe určitá kritéria společenské škodlivosti bude muset nalézt a aplikovat. Lze se domnívat, že aplikační praxe nalezne požadovaná kritéria společenské nebezpečnosti v hlediscích povahy a závažnosti činu, které zákonodárce demonstrativně stanoví jako základní kritéria pro ukládání trestů v ustanovení § 39 odst. 2 trestního zákoníku. Lze dokonce říci, že jedinou jistotou v nejistém výkladu zásady subsidiarity trestní represe je, že společenská škodlivost je určována povahou a závažností trestného činu. Ustanovení § 39 odst. 1 trestního zákoníku určuje jako kritérium pro stanovení druhu trestu a jeho výměry povahu a závažnost činu. Následujíc ustanovení § 39 odst. 2 trestního zákona říká, že povaha a závažnost činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl trestným činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl trestný čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění pachatele a jeho pohnutkou, záměrem, nebo cílem. Formulace hledisek povahy 23

a závažnosti činu podle § 39 odst. 2 trestního zákoníku z roku 2009 připomíná formulaci ustanovení § 3 odst. 4 trestního zákona z roku 1961. (hlediska společenské nebezpečnosti). Společenská škodlivost se vztahuje na čin jako celek. Společenská škodlivost se ovšem může uplatnit jen spolu s formálními znaky trestného činu, jen v rámci těchto znaků.

Takovéto pojetí by tedy vedlo k tomu, že společenskou

škodlivost vyplývající ze zásady subsidiarity trestní represe, budeme považovat za materiální korektiv formální definice trestného činu. Kritéria společenské škodlivosti nejsou uvedena v definici trestného činu – jak by měla být – ale nacházíme je v ustanoveních § 39 odst. 2 trestního zákoníku v kritériích pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Zákonodárce tedy kritéria společenské škodlivosti uvádí u jiného ustanovení, určeného pro výměru trestu (tedy stojí jaksi mimo oblasti viny), takže jejich aplikace jako materiálního korektivu formální definice trestného činu bude muset být analogická. Nedostatkem nové právní úpravy je také okolnost, že není výslovně stanoveno, že při nedostatku znaků uvedených v § 39 odst. 2 trestního zákoníku nejde o čin společensky škodlivý. Řešení zvolené zákonodárcem je tedy ve svých důsledcích nepředvídatelné pro závěr, zda půjde o trestný čin či nikoli. Hlediska společenské škodlivosti, tak jak jsou uvedena v § 39 odst. 2 trestního zákoníku jsou stanovena demonstrativně (logicky, protože jde o individualizaci trestní sankce), kdežto obsahově totožná hlediska, která tvoří procesní korektiv trestního bezpráví v § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, jsou stanovena taxativně, což je jen další doklad o tom, že legislativní řešení, které zákonodárce zvolil není bezchybné. V otázce trestání se tedy nová právní úprava oklikou vrací k formálnímu pojetí trestného činu s materiálním korektivem. (Jelínek J. et. al,2009) Dosavadní tzv. materiální pojetí trestného činu mělo souvislost také s materiálním pojetím okolností zvláště přitěžujících. Trestní zákon z roku 1961 v § 88 odst. 1 stanovil, že “k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost“. Absence takového ustanovení v novém trestním zákoníku bude citelná například v případě přípravy či pokusu kvalifikovaných skutkových podstat, které jsou závažné natolik, aby byly postiženy trestem, ale nikoli tak závažné, aby jednání bylo posuzováno podle kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu. V úvahu podle trestního zákoníku z roku 2009 může připadat pouze mimořádné snížení výměry trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (§ 58 24

odst. 5 trestního zákona z roku 2009). Což nelze považovat za řešení srovnatelné s ustanovením § 88 odst. 1 tr. zák. z roku 1961, nehledě již k tomu, že se tato možnost ¨týká pouze jednoho druhu trestu. Obdobné pak platí i pro posuzovaná tzv. nezpůsobilých příprav či pokusů, zejména absolutně nezpůsobilých. Opuštění materiálního pojetí trestného činu, které zde hrálo rovněž významnou úlohu, tak přináší určité interpretační vakuum.(Jelínek J. et al.,2009) 4.2.1.5 Kategorizace trestných činů V novém trestním zákoníku je použita Beatrice deliktů, podle které se trestné činy dělí na přečiny a zločiny. Ustanovení § 14 tr. zák. stanoví: 1. Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. 2. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. 3. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Nová

právní

úprava

nahradila

dosavadní

monopatrici

trestného

činu

rozlišováním na dvě kategorie soudně trestných deliktů – přečiny a zločiny. Rozlišení se děje podle formálního hlediska, tedy podle formy zavinění a podle délky trestu odnětí svobody. (Jelínek J.et al.,2009) Přečiny jsou definovány pozitivně jako nedbalostní trestné činy a všechny úmyslné trestné činy, na které stanovení zákon trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou vymezeny negativně, jako trestné činy, které nejsou přečiny. Dělení na zločiny a zvlášť závažné zločiny jako podkategorie zločinů je podle horní hranice trestní sazby. Se spácháním zvlášť závažného zločinu jsou spojeny další důsledky pro pachatele. Jen u zvlášť závažných zločinů je trestná příprava k trestnému činu. Je spíše na závadu věci i skutečnost, že nový trestní zákoník byl přijat bez zcela nového trestního řádu. (Jelínek J.et al.,2009)

25

4.3 Obecná charakteristika podvodných jednání Obecně lze říci, že struktura i charakter podvodného jednání se mění v závislosti na podmínkách ve společnosti. Také s nástupem dokonalejších a přístupnějších technologických vymožeností se i v České republice stále častěji objevuje nový fenomén, který kriminalisté označují jako „dematerializovaná“ kriminální činnost. Do tohoto pojmu se zahrnují především informace a finance. Podvodná jednání představují jeden z typických projevů tohoto druhu kriminální činnosti. Pro lepší porozumění a orientaci v daném tématu se podvodná jednání rozdělují na vnitřní a vnější podvodná jednání a to podle charakteru pachatelů, podle prostředí ze kterého nebo na které je působeno a podle způsobu provedení a charakteru podvodného jednání (např. pojišťovací podvody). V současné době nejsou výjimkou kolektivně páchané činy nebo spolupráce mezi pachateli zvenčí a zevnitř organizace. Podvodná jednání představují takový druh kriminální činnosti, která neobsahují prvky násilí, ale dopady jsou ve většině závažnější, než u ostatních kriminálních činů. Negativním prvkem podvodných jednání je fakt, že v očích veřejnosti je pojistný podvod společensky tolerován především proto, že nedochází k újmě na zdraví nebo na majetku konkrétní osoby. Celosvětové statistiky uvádějí, že zhruba 14 % všech hlášených událostí může být klasifikováno jako pojistný podvod. (Čírtková L. et al.,2005.)

4.4 Rozdělení pojistných podvodů Podle prostředí, ze kterého jsou podvody vedeny, se podvodná jednání dělí na vnější a vnitřní. 4.4.1 Vnější pojistný podvod Za vnější podvodné jednání se považuje čin, který způsobí osoba nebo skupina osob zvenčí organizace. Vnější podvodná jednání představují nežádoucí působení osob na organizaci zvenčí zaměřené na získání neoprávněného prospěchu na úkor organizace tím, že pomocí padělaných listin nebo jiným způsobem uvedou v omyl její pracovníky nebo jejich omylu využijí. Současné technické vymoženosti pachatelům usnadňují páchání tohoto druhu kriminální činnosti, zejména tím, že jsou využívány k výrobě falzifikátů a padělků lékařských zpráv, faktur, znaleckých posudků, které jim slouží k usnadnění, vlastnímu provedení nebo zakrytí činu. Pachatelé vnějších podvodných jednání jsou z řad pojistníků, pojištěných nebo obmyšlených osob. Ve většině případů 26

nemají žádné spolupachatele uvnitř pojistného ústavu, pojistného podvodu se dopouštějí již při sjednávání pojistné smlouvy uvedením nepravdivých nebo zkreslených údajů, nebo při uplatňování nároku na pojistné plnění. (Čírtková L.et. al.,2005.) 4.4.2 Vnitřní pojistný podvod Vnitřní podvodná jednání jsou důsledkem nepoctivého jednání zaměstnanců uvnitř organizace, kteří mají často vysoké postavení, značnou odpovědnost a znají vnitřní prostředí, procesy a pravidla, které jim umožní zneužití těchto znalostí ve svůj prospěch. Zpravidla jde o zaměstnance (někdy i bývalé), kteří znají důležité informace týkající se chodu společnosti, dokážou lépe využít různé nedokonalosti daných pojistných produktů, znají proces likvidace a zneužijí tohoto ve svůj prospěch, respektive k osobnímu obohacení. Tyto informace jsou také často předmětem obchodování nebo jsou spojeny s i jiným druhem trestné činnosti. Tato skutečnost vede pojišťovny ke zdokonalování metod odhalování podvodných jednání, jejímž výsledkem by měla být minimalizace ztrát. Není ovšem jednoduché přijmout snadná řešení vzhledem k tomu, že společnosti musí některým svým zaměstnancům svěřit značné pravomoci. Také proto se často stává, že pachatel v organizaci není dostatečně rychle odhalen, jeho činnost probíhá řadu let, a má zničující následky pro organizaci. (Čírtková L.et. al.,2005.) Z uvedeného je patrné, že vnější a vnitřní podvodná jednání se mohou prolínat. Společné znaky lze shrnout v kostce následovně: •

motivem pachatelů je dosažení vlastního obohacení

•

zpravidla je tato činnost provedena tak, že pachatel uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo zatají podstatné skutečnosti

•

podvodná jednání využívají nedostatků v kontrolních mechanismech, bezpečnostních opatřeních organizace

•

podvodná jednání jsou charakteristická svojí variabilitou, protože pachatelé neustále vymýšlejí nové sofistikovanější metody k překonání existujících systémů ochrany

•

podvodná jednání jsou prováděna beze zbraně

27

4.4.3 Rozdíl mezi vnějším a vnitřím podvodem •

vnějšího

pojistného

podvodu

se

dopouští

klient,

pojišťovací

zprostředkovatel nebo osoba, která nezná vnitřní prostředí organizace •

vnitřního pojistného podvodu se naopak většinou dopouští zaměstnanec pojišťovny, který využívá svého postavení uvnitř organizace k osobnímu obohacení

Odhalení •

vnější pojistné podvody vycházejí najevo krátce po spáchání trestného činu, jsou snadněji dokazatelné, přesto existují výjimky, kdy se na trestné činnosti podílí organizovaná skupina osob a potom odhalení bývá mnohem složitější

•

vnitřní pojistný podvod bývá často odhalen náhodně, dokazování bývá složité a často chybí dostatek důkazů usvědčující konkrétního pachatele

(Čírtková L.et. al.,2005.)

4.5 Pojistný podvod v neživotním pojištění Podvodných jednání v rámci neživotního pojištění je mnoho. Na prvním místě uveďme pojistné podvody v pojištění motorových vozidel. Od roku 2009 přibylo pojistných podvodů v pojištění vozidel. V tomto roce vstoupila v platnost novela zákona, která upravuje povinnosti účastníků dopravní nehody. Odpadla povinnost volat policii v případě nižší škody než 100.000,- Kč na majetku zúčastněných osob. Toto opatření ovšem vedlo k navýšení počtu takzvaných menších nehod. Naopak zůstala povinnost zavolat policii v případě, že došlo k poranění osob nebo vznikla škoda na cizím majetku. Dále se pojistný podvod vyskytuje v pojištění majetku a v neposlední řadě přibývá pojistných podvodů v pojištění podnikatelů, kdy se na těchto jednáních podepisuje současná ekonomická krize. Mnoho podnikatelských subjektů eviduje ztráty v důsledku nižší platební schopnosti obyvatel, a proto se snaží své nedobré ekonomické výsledky vylepšit právě pojistným podvodem. Naopak nejméně pojistných podvodů se eviduje v zákonném pojištění odpovědnosti. Pojistným podvodem je i sjednání a následné uplatnění jedné škody u více pojišťoven. Při likvidaci škody tak dochází k neoprávněnému obohacení na úkor pojišťoven.

28

4.5.1 Pojistný podvod v pojištění motorových vozidel Nejčastějším pojistným podvodem je podvod spáchaný v souvislosti s pojištěním motorových vozidel. Tento druh pojištění v sobě zahrnuje více rizik, a to především riziko odcizení, havárie motorového vozidla, pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla, škody na zdraví i na majetku, denní odškodné a nemocenské dávky. Tímto se stává pojistný podvod v této kategorii závažnějším a hůře odhalitelným, poněvadž indikátory každého typu pojistného podvodu jsou specifické a likvidátoři musí být pozorní, aby nepřehlédli indicie směřující ke konkrétnímu typu podvodu v rámci jedné smlouvy. (V.Pršal, 2003) V oblasti motorových vozidel jsou pojistné podvody nejčastěji páchány dvěma způsoby. Jedná se o nahlášení fingované krádeže motorového vozidla nebo formou nahlášené zinscenované dopravní nehody. Pachatelé se snaží nadhodnotit vozidlo dodatkovou výbavou, kterou vozidlo vybaveno nebylo, pojistí vozidlo, které bylo odcizeno v zahraničí a dovezeno do České republiky, kde pro něj byly vytvořeny nové identifikační znaky (VIN, číslo motoru) a vydány nové doklady, popřípadě nahlásí pojišťovně odcizení motorového vozidla, přestože předtím vozidlo prodali na náhradní díly. V neposlední míře jsou časté podvody zjištěny u vozidel dovezených ze zahraničí v rámci individuálního dovozu. V mnoha případech se jedná o luxusní vozidla, která následně pachatel opět odveze do zahraničí a nahlásí jako odcizené. Protože neexistuje v tomto případě mnoho důkazů, pojišťovna vyplatí pojistné plnění. V případě nahlášení údajné dopravní nehody je praxe podvodníků spjata s pracovníky pojišťoven, kdy se pojistné smlouvy uzavírají až po poškození vozidla, antidatují pojistnou smlouvu a snaží se vyvolat dojem, že vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno. Dále je běžnou praxí i ve spolupráci s pracovníky autoopraven nadhodnocovat ceny opravených částí, popřípadě deklarovat výměnu náhradních dílů, která buď vůbec nebyly vyměněny anebo pouze opraveny. V neposlední řadě je potřeba uvést, že dochází ke spolupráci s podvodníky i ze strany dopravní policie, kdy policisté vytvářejí fingované potvrzení o dopravní nehodě. Co se týče trestného činu pojistného podvodu v souvislosti s pojištěním motorových vozidel a to jak havarijním, popřípadě pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, pachatelé těchto činů nemusejí mít žádné výrazné intelektové schopnosti. Pachatelem může být kdokoliv, kdo má právní způsobilost a je oprávněn uzavřít pojistnou smlouvu. Typickým pachatelem takového jednání je osoba bez středoškolského vzdělání ve věku 20-30 let, nemá žádné 29

společenské postavení, žádný majetek.. Nejčastějším indikátorem je nahlášení pojistné události v sobotu mezi druhou a třetí hodinou ranní, na odlehlém místě v Praze (Chmelík, J., 2006) 4.5.2 Pojistný podvod v pojištění majetku Dalším typickým podvodem v neživotním pojištění je pojistný podvod na majetku způsobený požárem, odcizením nebo zničením věci. Statisticky je potvrzeno, že velké množství pojistných podvodů je nahlašováno v příčinné souvislosti s přírodní katastrofou. Bohužel v tomto období je zasaženo mnohem více lidí, a ti utrpí výrazně vyšší škody než v případě běžných nahodilých událostí. V této době mnozí zjistí, že majetek neměli vůbec anebo dostatečně pojištěný. V takových případech dochází k páchání podvodů takzvaně „ze zoufalství“. ( Kotyrová, M., 2008) 4.5.3 Pojistný podvod v pojištění podnikatelů Dalším velice častým pojistným podvodem v této oblasti je u pojištění podnikatelů a průmyslu. V těchto případech nejčastěji dochází k uvedení v omyl v souvislosti s pojištěním neexistujícího zboží, které je deklarováno falešnými doklady. Dále tato činnost souvisí pojištěním bezcenného, popřípadě neprodejného zboží, kdy je pojistná částka neúměrně navýšena. V neposlední řadě tyto pojistné podvody provádějí pachatelé tak, že pojistí bezcenné strojní zařízení, které následně „kosmeticky“ upraví tak, aby budilo dojem funkčního, hodnotného stroje, popřípadě založením požáru skladu, kdy se snaží získat pojistné plnění na zvýšenou hodnotu majetku. Četnost těchto trestných činů stoupá s nastupující ekonomickou krizí, kdy podnikatelům ubývají zakázky, snižuje se kladný hospodářský výsledek firmy, popřípadě firma krachuje. (Porada, V., Pršal, V., 2001) 4.5.4 Pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání Naopak velmi málo frekventovaným pojistným podvodem je u pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu specifických povolání. K výkonu některých povolání je nutno uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu. Tyto činnosti vymezuje příslušný zákon (zjistit který). V této oblasti je pravděpodobnost spáchání pojistného podvodu velice malá. (Porada, V., Pršal, V., 2001)

30

4.6 Pojistný podvod v životním pojištění Fyzickou osobu je možno pojistit pro případ tělesného poškození, dožití určitého věku, pro případ smrti nebo případ jiné pojistné události. Toto pojištění se nazývá pojištění osob a je upraveno v § 816 – §821 občanského zákoníku. Na rozdíl od neživotního pojištění obecně platí, že jeden pojištěný může mít uzavřeno i několik pojištění osob, aniž by u něj došlo k bezdůvodnému obohacení. Pojištění osob se dělí na jednotlivá odvětví pojištění: •

Životní pojištění

•

Úrazové pojištění, které sice spadá do neživotního pojištění, ale bývá i součástí životního pojištění

•

Pojištění pro případ nemoci, hospitalizace

Mezi základní způsoby vzniku podvodu v životním pojištění můžeme zařadit poslední dobou velice časté úmyslné vyvolání pojistné události, jako jsou například různé druhy sebepoškozování. Často se do páchání této trestné činnosti zapojují i lékaři, kdy vystaví klientovi pojišťovny fiktivní lékařskou dokumentaci, kde může být zkreslen rozsah trvalých následků, může být zkreslená doba nezbytného léčení a podobně. V současné době se nejvíce pojistných podvodů objevuje v úrazovém pojištění a v pojištění pro případ nemoci. (Mráková M.,2003)

4.7 Indikátory pojistných podvodů Zaměstnanci a likvidátoři spolupracující na detekci a vyšetřování pojistných podvodů se shodují, že každý z nás se už setkal s nějakou formou pojistného podvodu, nejčastěji s fiktivním navýšením skutečně vzniklé škody. Pojišťovny pracují se stále propracovanějšími metodami odhalování pojistných podvodů a to nejen díky vzájemné spolupráci, ale i ve spolupráci s pojišťovnami v rámci EU. K procesu odhalování pojistných podvodů se používá mnoha metod vyhodnocování indikátorů. Například Allianz pojišťovna vyhodnocuje až 200 indikátorů, ČSOB pojišťovna až 150. V současnosti používají některé pojišťovny k uzavírání pojistných smluv, ale především k nahlášení pojistné události call centra, kde pracují pečlivě vyškolení operátoři, kteří se snaží vytěžit maximum informací od klienta, aby neměl dostatek času přemýšlet, a nedošlo tak k navyšování škody. Kladou například klientovi jiné otázky týkající se 31

stejné věci, a pokud si „vylepšil“ vzniklou škodu, snadno se prozradí. K procesu odhalování patří metoda detekce pojistných podvodů a metoda vyšetřování. (http://www.systemonline.cz/casopis/2007)

Obr. 2: Typy podvodů podle přístupu pojištěného Zdroj:http://www.systemonline.cz/casopis/2007/

Alternativou ke call centru je on-line nahlášení pojistné události pojištěným přes internetové stránky dané pojišťovny. Správně fungující a dobře implementovaný program může nahradit práci operátora a tím snížit riziko spojené s lidským faktorem. Typický průběh akcí, které následují po nahlášení události znázorňuje obrázek 3. V tomto schématu jsou zahrnuty i další tradiční kanály nahlášení pojistné události. Během zpracování poskytnutých informací může být rozhodnuto, že případ bude předán k dalšímu prošetření. Při manuálním zpracování nahlášené události musí likvidátor rozhodnout, jestli předá případ vyšetřovacímu oddělení, především na základě své intuice a získaných zkušeností. Toto rozhodnutí může mít významný vliv na efektivitu celého procesu. Ovlivňuje tím především: •

počet případů, které musí být prošetřeny

•

podíl podvodů v prošetřených případech

•

podíl podvodů, které se daří realizovat díky tomu, že nejsou prošetřeny

•

rychlost vyplácení pojistného plnění při nízké pravděpodobnosti podvodu

Pro zlepšení celého procesu se nabízí sjednocení rozhodování na základě přehledně vyjádřeného know-how o vzorech podvodného chování. To navíc snižuje nároky na kvalitu, školení a kontrolu likvidátorů. (http://www.systemonline.cz/casopis/2007) 32

Obr. 3: Zpracování pojistné události Zdroj: http://www.systemonline.cz/casopis/2007/

Zájmem každé pojišťovny je maximálně eliminovat výskyt pojistných podvodů, neboť ty se projeví na zvýšení nákladů, a tedy i na výši pojistného. Pojišťovna s vyšším podílem pojistných podvodů pak ztrácí konkurenční výhody, přitahuje další podvodníky a její situace se tak nadále zhoršuje. Implementace exaktního rozhodovacího procesu na základě vyhodnocení rizikovosti pojistného případu řeší problém optimalizace nákladů spojených s výskytem pojistných podvodů. Od řešení je především požadováno: •

Rychlé rozhodování o dalších krocích v procesu likvidace pojistných událostí na základě odhadnuté míry rizika. V prvních fázích procesu to může vést ke zrychlenému vyřízení případu, a tedy ke zvýšení spokojenosti zákazníků a úspoře za zpracování.

•

Jednotný a transparentní rozhodovací proces. Automatické doporučení, nebo dokonce nařízení o dalším postupu v procesu zpracování pojistné události usnadní a zrychlí práci likvidátorů a také sníží riziko podvodu z jejich strany.

•

Možnost flexibilní modifikace rozhodování. V mnoha případech se četnost přicházejících hlášení o pojistných událostech v čase mění v důsledku sezónnosti nebo například díky výskytu katastrof. Aby se pojišťovna s těmito trendy vyrovnala, musí na ně reagovat změnou nastavení rozhodovacích kritérií v procesu zpracování pojistných událostí.

33

Nutnou podmínkou optimálního on-line rozhodování je tedy implementace automatického posouzení míry rizika na základě transparentních kritérií. Řešení může být založeno na integraci expertních zkušeností likvidátorů a vyšetřovatelů nebo využítí dataminingových modelů a přístupů. Nejlepších výsledků bývá však v praxi dosaženo kombinací obou metod. Ať už jde o jakýkoli přístup vždy jeho nasazení prochází několika etapami, které by se daly rozdělit do tří fází: -

reportování a analýzy za účelem zvýšení efektivity stávajících procesů,

-

dataminingové postupy, které umožní nalezení vzorů podvodného chování a sestavení optimálních modelů,

-

optimalizace a implementace rozhodovacích on-line postupů do systému pro likvidaci pojistných událostí. (http://www.systemonline.cz/casopis/2007) 4.7.1 Kategorizace rizika Ne vždy je možné míru rizika vyjádřit jako pravděpodobnost. Zvláště to platí pro

implementaci expertních zkušeností. Na druhou stranu se jako vhodné ukazuje zavedení několika rizikových skupin, které pak implikují další osud hlášení o pojistné události. Operátor či likvidátor pak může získat různě podrobné informace o zařazení případu do příslušné kategorie. Často dostačuje samotná informace o přiřazené skupině. Obzvláště to platí pro málo rizikové skupiny, nebo naopak vysoce rizikové skupiny, kdy je případ určen pro rychlou likvidaci, respektive okamžitě předán detektivům. U středně rizikových případů bývá zase vhodné důvody zařazení zobrazit, aby bylo možné lépe rozhodovat o jejich dalších osudech. Definice rizikových skupin by neměla být provedena fixně. Variabilní definice umožní flexibilně reagovat na náhlé události, jako jsou změna kapacity vyšetřovacího oddělení například díky nemoci či dovoleným nebo přírodní katastrofy, které sebou přináší zvýšenou frekvenci hlášení pojistných událostí. Rizikové skupiny a s nimi spojené akce je třeba nastavit tak, aby vyšetřovací oddělení bylo efektivně vytíženo. (http://www.systemonline.cz/časopis/2007) 4.7.2 Expertní bodový systém Nejčastější způsob, jakým pojišťovny zaznamenávají své expertní know-how o pojistných podvodech, je množina pravidel, které popisují podezřelé pojistné události, 34

jak ukazuje tabulka 2. Jsou to exaktně vyjádřené implikace, jejichž předpoklady často kombinují několik kritérií. Závažnost podezření bývá v různých implikacích různá, proto se jim přiřazují zpravidla celočíselné váhy. Někdy jsou do systému zaváděny i implikace, které detekují sníženou míru rizika. Těm potom odpovídají záporné váhy. Každá posuzovaná pojistná událost je vyhodnocena a získává určitý počet trestných bodů, který je dán součtem vah splněných implikací. Na základě dosaženého výsledku je pak zařazena do rizikové skupiny. Kromě modifikace přiřazení do rizikových skupin přístup umožňuje snadnou změnu systému pravidel a jejich závažností. Systém by měl dovolit nezávislé vytváření a seskupování implikací, které se tak stávají jedním ze stavebních kamenů celého řešení. Často se stává, že systém narazí při on-line vyhodnocování na nějaké kritérium, u něhož nelze rozhodnout o jeho splnění nebo nesplnění, protože nejsou dosud známy potřebné údaje. Potom by měl být operátor nebo likvidátor vyzván k jejich doplnění. Systém by měl vždy požadovat jen relevantní doplňkové údaje nutné k vyhodnocení .(http://www.systemonline.cz/časopis/2007) 4.7.3 Data maningové přístupy Data mining, neboli dolování dat, se často definuje jako cílené hledání skrytých vztahů a struktur v datech za účelem jejich využití k obchodním cílům. Předpověď rizika pojistného podvodu je jednou z typických data miningových úloh. Na základě dat o pojistných událostech lze sestavit modely, které mohou definovat buď rizikové, nebo alespoň anomální segmenty (tabulka 3). Podle toho, zda při sestavování modelu využíváme a zobecňujeme prokázané podvody z minulosti, rozlišujeme supervizovaný a nesupervizovaný přístup. Při supervizovaném modelování se zpravidla hledají segmenty, ve kterých je výrazně zvýšené, nebo naopak snížené riziko pojistných podvodů. Vycházíme vždy z chování v historii, ze které se odhaduje pravděpodobnost podvodu. Metodou nesupervizovaného modelování definujeme segmenty pojistných událostí, a to pouze s ohledem na dané vlastnosti pojistných událostí. Z definovaných segmentů se považují za podezřelé ty, které jsou ve svých vlastnostech anomální. Nesupervizovaný přístup představuje jakýsi přechod od expertního systému k supervizovaným modelům a umožňuje detekci nových a dosud neprokázaných vzorů podvodného chování. (http://www.systemonline.cz/časopis/2007)

35

Pravidlo

Body

Krátká doba od uzavření pojistné smlouvy

3

Pozdní splátka pojistného následovaná pojistnou událostí 3 Nedávná modifikace pojistné částky

3

Neexistují svědkové pojistné události

2

Pojištěný je v předčasném důchodu

1

Pojištěný nemá zaměstnání

1

Pojištěný v minulosti spáchal pojistný podvod

3

Pojistná událost byla způsobena požárem

2

Pojistná událost byla způsobena vandalismem

2

Tabulka 2: Příklad obecných expertních pravidel Zdroj: http://www.systemonline.cz/casopis/2007

36

Dataminingové kategorie

Expertní kategorie

Výrazně snížená

míra

rizika

Snížená

Bez

Zvýšená

míra rizika modifikace míra rizika

Výrazně zvýšená

míra

rizika

Bez rizika

Nízké

Nízké

Nízké

Nízké

Střední

Nízké

Nízké

Nízké

Nízké

Střední

Vysoké

Střední

Nízké

Nízké

Střední

Vysoké

Vysoké

Vysoké

Nízké

Střední

Vysoké

Vysoké

Vysoké

Tabulka 3: Nové rizikové kategorie při kombinovaném přístupu (http://www.systemonline.cz/časopis/2007)

4.7.4 Optimalizovaná likvidace pojistných událostí Řešení

popsané

v

předchozích

odstavcích

lze

implementovat

do

neoptimalizovaného procesu zpracování pojistných událostí, které ukazuje obrázek 2. Jeho výhodou je kromě jiného i to, že zachovává většinu kroků v nezměněném stavu, a tudíž nevyžaduje vytváření nových rozsáhlých provozních systémů a změny postupů. Naopak operátor nebo likvidátor je alespoň částečně zbaven osobní zodpovědnosti za vyhodnocení rizikovosti pojistné události a je umožněno její rychlé zpracování. Rychlost zpracování také zvyšuje interaktivita při dotazech na doplňující informace o pojistné události. Výhody takového řešení spočívají hlavně v: •

Zefektivnění práce detektivů – podíl skutečných pojistných podvodů v případech, které jsou zařazeny do vyšetřování se zvýší, a počet vyšetřovaných případů je menší. Vhodnými kritérii lze nastavit optimální počet prošetřovaných případů vzhledem k nákladům na vyšetřování a přínosům plynoucím z prokázání podvodu nebo se přizpůsobit kapacitě detektivního oddělení.

•

Zlepšení služeb zákazníkům – málo rizikové pojistné události budou vyřizovány o mnoho rychleji, neboť se vyhnou časově náročnému vyšetřování.

37

•

Snížení nákladů na vyšetřování – pojistné události s malou mírou rizika podvodu se nebudou zbytečně prošetřovat.

•

Audit celého rozhodovacího procesu a centralizace know-how pojišťovny – pojišťovna tak vytvoří specifické znalostní báze určené pro různé typy neživotního pojištění a různé situace, jako jsou přírodní katastrofy, a může kdykoli doložit, podle jakých kritérií postupovala při likvidaci události. (http://www.systemonline.cz/časopis/2007)

4.8 Detekce pojistných podvodů Odhalování pojistného podvodu je pro pojistitele velice náročné jak z hlediska finančního, tak i procesního. Každý pojistitel má utvořen soubor systémů obrany před pojistným podvodem. Samozřejmě se vyskytují i případy, kdy je pojistný podvod odhalen náhodně. K základním opatřením je vedení tzv. černých listin klientů. Jsou to seznamy lidí, kteří se již v minulosti o pojistný podvod pokusili, nebo za něj byli odsouzeni. Černé listiny se netýkají pouze klientů pojišťoven, ale jsou na nich vedeni i lékaři, detektivové, soudní znalci, kteří v minulosti jednali způsobem, který mohl vést k pošpinění dobrého jména pojišťovny.

Na seznamu se objevují čísla účtů, které

figurovaly v podezřelých pojistných událostech. ČSOB a Kooperativa byly mezi prvními pojišťovnami, které zprovoznily technologický systém pro detekci pojistných podvodů AFMS (Adastra Fraud Management Systém). Je to technologický systém, který je založen na automatickém zpracování dat o pojistných smlouvách a pojistných událostech. Každá hlášená pojistná událost je zpracována počítačem, který automaticky vyhodnotí stovku údajů, vyhodnotí podezřelé kombinace a označí ty pojistné události, které vykazují pravděpodobnost páchání pojistného podvodu. Výsledky používání tohoto systému byly zřetelné téměř okamžitě. První případy, které se s jeho pomocí podařilo odhalit, byly pokusy o několikanásobné vyplacení té samé škody na jednom vozidle a pokusy nahlásit pojistnou událost z povinného ručení na základě evidentně zfalšovaných údajů. Hlavní přínosy spočívají v operativním zachycení podvodů s pojistnými událostmi a zvýšení procenta prokázaných podvodů. Dále se snižuje riziko vlivu lidského faktoru na výběr pojistných událostí k prošetření a jejich zrychlené zpracování.(http://www.1000webu.com; http://systemonline/casopis/2007)

38

Jednou z nejmodernějších technologií, kterou zavedla a otestovala Česká pojišťovna v roce 2008, je systém Virtual Crash. Jde o systém, který pomáhá odhalit pojistné podvody v pojištění motorových vozidel. Provádí analýzu průběhu dopravní nehody, při které jsou shromážděny informace od všech účastníků nehody. Dále je provedeno zaměření místa nehody, jsou prohlédnuta vozidla, která se účastnila dopravní nehody, je zaměřeno místo události a následně je provedena samotná analýza nehody. Díky spojení tohoto simulačního programu se sběrem dat pomocí totální stanice může být odhalena fingovaná škodní událost, která je na základě zaměření a konfrontaci účastníků technicky nepřijatelná. (http://www.finance.cz/zpravy/finance)

4.9 Preventivní opatření páchání pojistných podvodů 4.9.1 Prevence ze strany ČAP Česká asociace pojišťoven je zájmovým sdružením 28 komerčních pojišťoven a 3 členů se zvláštním statutem, jejichž podíl na celkovém předepsaném pojistném v ČR představuje 98 %. Asociace zastupuje, hájí a prosazuje zájmy členských pojišťoven i jejich klientů ve vztahu k orgánům státní správy, odborné i laické veřejnosti, a prosazuje zájmy českého pojišťovnictví v rámci Evropské unie. ČAP dlouhodobě podporuje rozvoj pojišťovnictví a pojistného trhu v České republice. (http://www.cap.cz) Jednou z priorit České asociace pojišťoven (ČAP) je působit v oblasti prevence a odhalování pojistného podvodu a dalšího protiprávního jednání a zajišťovat vzájemnou výměnu a sdílení informací o skutečnostech týkajících se pojištění fyzických a právnických osob mezi pojišťovnami za účelem prevence a odhalování pojistného podvodu a dalšího protiprávního jednání ve smyslu ustanovení § 129 odst. 6 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (ZPOJ). ČAP za tímto účelem vyvinula a provozuje systém pro výměnu informací o podezřelých okolnostech (SVIPO), kterého se mohou za stejných podmínek účastnit všechny komerční pojišťovny působící na českém pojistném trhu bez ohledu na jejich členství v ČAP. SVIPO umožňuje systémově identifikovat pojistné události, u nichž existuje vysoká pravděpodobnost, že se jedná o pojistné podvody. Systém identifikuje sofistikované případy pojistného podvodu, které bývají zpravidla dopředu připravovány a páchány organizovanými skupinami pachatelů. Jde například o pokusy získat pojistné plnění za stejnou škodu u více pojišťoven současně (při zatajení vícenásobného pojištění) nebo opakovaně (při zatajení předchozí 39

škody), případy příliš častých škod subjektu nebo předmětu pojištění (např. vozidla), pokud jejich četnost překračuje statistickou pravděpodobnost nahodilosti, nebo případy opakovaného výskytu stejných subjektů v různých škodných událostech, v nichž se střídají jejich role. SVIPO tyto podezřelé okolnosti identifikuje a automaticky předá informaci dotčeným pojišťovnám. Pojišťovny podezřelé pojistné události dále prověřují za účelem potvrzení nebo vyvrácení podezření a přijetí náležitých opatření. Za účelem splnění povinnosti stanovené § 18 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (ZOOÚ), uvádíme následující skutečnosti: •

Účelem zpracování dat ve SVIPO je splnění zákonné povinnosti pojišťoven dle § 129 odst. 6 ZPOJ vzájemně se informovat a sdílet informace o skutečnostech týkajících se pojištění fyzických a právnických osob a jeho zprostředkování, včetně informací o zmocněncích účastníků pojištění a dalších osobách zúčastněných na škodné nebo pojistné události, za účelem prevence a odhalování pojistného podvodu a dalšího protiprávního jednání.

•

Ve SVIPO jsou zpracovávána data o škodných/pojistných událostech fyzických a právnických osob z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění motorových vozidel, z nichž některé mají charakter osobních údajů.

•

Příjemci informací ze SVIPO jsou komerční pojišťovny, které se systému účastní.

•

Délka období, po které jsou data o likvidovaných škodných/pojistných událostech ve SVIPO zpracovávána, je 10 let od vzniku škodné/pojistné událostí.

•

Správcem údajů dle ZOOÚ je ČAP, na kterou jednotlivé pojišťovny přenesly svoji povinnost stanovenou v § 129 odst. 6 ZPOJ v rozsahu služeb zajišťovaných SVIPO. Data jsou zpracovávána společností SUPIN, s. r. o., dceřinou společností ČAP a České kanceláře pojistitelů.

•

ČAP jako správce osobních údajů zpracovávaných SVIPO a rovněž SUPIN, s. r. o. jako jejich zpracovatel provozují SVIPO v souladu s ustanoveními ZOOÚ a přijaly veškerá opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. (http://www.cap.cz) 40

4.9.2 Spolupráce pojišťoven při prevenci pojistného podvodu na motorových vozidlech V rámci prevence a ochrany před pojistnými podvody na motorových vozidlech spolupracují pojišťovny zejména s Českou kanceláří pojistitelů, která jim poskytuje důležité informace o pojistných událostech týkajících se motorových vozidel. Tato instituce byla vytvořena v roce 1999 zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a jedním z jejích cílů je poskytování informací o všech pojistných událostech, týkajících se motorových vozidel, vzniklých na území ČR. Česká kancelář pojistitelů umožňuje napojení pojišťoven na údaje poskytované policií o všech dopravních nehodách na území České republiky. Tím je umožněno detekovat pojistný podvod napříč pojišťovnami (např. pokud vznikne pojistná událost a je žádáno vyplacení pojistného plnění na více pojišťovnách, je možné toto odhalit a pojistný podvod prokázat). Pokud likvidátor, popř. specialista na pojistné podvody, zadá na příslušných internetových stránkách České kanceláře pojistitelů jednací číslo dopravní nehody nebo SPZ, popř. VIN kód automobilu, získá přehled o všech dopravních nehodách týkajících se tohoto vozu i s dalšími důležitými informacemi, např. datum a místo nehody, fotografie pořízené policisty, předmět nehody, účastníky, výši škody, přesné vylíčení dopravní nehody účastníkem, likvidátora pojistné události, příčinu nehody a také policistu vyšetřujícího dopravní nehodu či nákres postavení vozidel při nehodě. (http://www.ckp.cz)

4.9.3 Oblíbené až drzé pojistné podvody Často jsou důvodem pojistných podvodů podle expertů z pojišťoven ryze osobní důvody, jako je ztráta zaměstnání, neutěšená finanční situace a v případě podnikatelů také neúspěšná podnikatelská činnost. Podivné požáry, netypická zranění, domy poškozené neexistující povodní či auta, která se nikdy neztratila, patří mezi oblíbené „kousky“ pojišťovacích podvodníků. Pojišťovny už delší dobu na odhalování jejich triků využívají speciální techniku, důmyslný software i celá oddělení detektivů. Přesto některé z podvodů doslova udivují svou naivitou a drzostí. Podle odborníků se v poslední době ale zvyšuje drzost opravdových podvodníků, jež si z pojištění chtějí udělat „výdělečný byznys“. Ti 41

příležitostní, kteří „to prostě zkusí“, se zpravidla zaleknou, jakmile pojišťovna začne vyžadovat další doklady a vysvětlení, protože pochopí, že jednoduše to nepůjde. Prokázaná hodnota pojistných podvodů tedy i v Česku stále meziročně roste. Velmi častým pojistným podvodem je žhářství. Žhářů je mezi námi čím dál víc. Dokládají to alespoň statistiky vybraných tuzemských pojišťoven. V roce 2011 se v Česku objevil staronový fenomén – úmyslně založené požáry. Pojišťovna Kooperativa zaznamenala asi 1500 požárů, přičemž minimálně jednu třetinu způsobili žháři. Mluvčí pojišťovny Milan Káňa říká, že razantně narostly takové škody zejména u podnikatelů, a to o více než 60 procent. Dodává, že se jednalo především o takzvané „totální“ škody, kdy provozovna shořela na prach. Často se tímto způsobem podnikatelé snažili řešit finanční krizi své firmy. „Klientovi tak shořely třeba dvě budovy hotelu na hoře sv. Šebestiána. Poté co oheň zničil jednu budovu, jsme získali indicie, že šlo o úmyslné založení požáru. Původně měly shořet oba domy, něco se ale nepovedlo. Do týdne po prvním požáru ‚překvapivě‘ shořela i ta další budova,“ líčí Káňa s tím, že případ pak už rovnou řešila policie. Také počítačový systém pojišťovny ČSOB loni upozornil na jeden případ, kdy měl požár způsobit škodu za zhruba 800 tisíc korun na nemovitosti jisté menší firmy. Na základě práce detektivního oddělení se ale zjistilo, že budova vykazovala značné technické nedostatky již dávno předtím, než se v ní objevil oheň. Rozsáhlá poškození vznikla už kvůli neodborně provedené práci při stavbě. (http://www.nasepenize.cz/) Vedle podvodníky oblíbeného ohně jsou „v kurzu“ i další vybrané pohromy. Při živelných katastrofách tak někteří výtečníci podle Evy Svobodové z pojišťovny Uniqa doufají, že pojišťovny budou ve stresu a v návalu práce méně ostražité a pečlivé, a tudíž se jim podaří jejich podvodné jednání snadněji „protlačit“. Nejčastěji se pokouší škodu „nakamuflovat“ nebo skutečnou škodu alespoň uměle navýšit. „Silnější vlna majetkových podvodů se pravidelně objevuje hned po nějaké katastrofické přírodní škodě, jako jsou povodně, ale i vichřice nebo tíha sněhu“ potvrzuje Eva Svobodová. Na velké krupobití, o kterém se většinou hojně píše ve všech médiích, se tak snadno podvodníci odkazovat nemohou. Škoda po kroupách na autě, skleníku nebo na zastřešení bazénu bývá i jednoznačně rozpoznatelná. V Moravskoslezském kraji chtěla situace po velkých povodních využít také majitelka rodinného domu. „Po sérii velmi medializovaných záplav na jaře loňského roku pojišťovně nahlásila poškození domu záplavami z roku 2009. Podklady, které nám předložila, byly velice věrohodné až na jeden detail. Dům stál úplně na samém vršku kopce a kolem něj netekl ani potok, natož 42

řeka, jak uváděla klientka. Korunu jejímu příběhu pak dalo svědectví několika stavebních dělníků z Ukrajiny, kteří dům opravoval,“ vypráví Václav Bálek z pojišťovny Allianz. (http://www.nasepenize.cz/) 4.9.4 Zapojení policistů do páchání pojistných podvodů Jak již bylo naznačeno, mohou se do páchání pojistných podvodů zapojit i příslušníci Policie ČR. Do páchání pojistného podvodu se zapojuje kvalifikovaný pracovník, který je obeznámen s vyšetřovacími postupy policie. Dokáže proto vyvolat milnou představu o tom, co předcházelo škodní události jednat, může vykonat, určité nevratné úkony, které zabrání vyšetřujícím složkám poznání minulosti události, nebo může naznačit, jak a kdy má pojistník škodní událost nahlásit, co při nahlášení události uvést, anebo jak má tato osoba vypovídat na policii v případě prošetřování celé věci. Nejčastější metodou, jak se policisté zapojují do této trestné činnosti je právě při dokumentaci místa události, která má vliv na vyvolání škodní události. Ze zpracované dokumentace události se odvíjejí další kroky pojišťoven, zejména stanovení výše škody, která škodní událostí vznikla. Jestliže dojde v počátku vyšetřování k ovlivnění dokumentace, je následné prošetřování a dokazování značně zkomplikováno. Pojistných podvodů se mohou dopouštět i sami příslušníci policie, kteří se spoléhají na své profesní a praktické zkušenosti. V těchto případech jsou jejich výpovědi předem domluvené, účelové a vedené tak, aby informace v nich obsažené se nedaly ověřit vůbec nebo pouze z části. Důvodem pro zapojení policistů pro páchání pojistného podvodu je samozřejmě materiální stránka věci. Jednou z příčin, proč se policisté nebojí zapojit do takovéto činnosti, může být i stále se zhoršující platové podmínky policistů. Celkový počet policistů, kteří se zapojili do páchání trestné činnosti v letech 2002 až 2010 ukazuje graf č.1.

Nejnižší počet policistů zapojených do páchání pojistného

podvodu byl v roce 2006. Příčinou může být odchod řady policistů do civilu. V roce 2008 opět skokově narůstá počet policistů, kteří se podílí na pojistném podvodu. Tento stav může být zapříčiněn ekonomickou krizí. V této době došlo u Policie ČR ke snižování nákladů spojených s činností policejních orgánů, což mohlo vést k tomu, že někteří policisté se snažili vylepšit svoji finanční situaci spolupachatelstvím v pojistném podvodu.

43

Počet policistů, kteří se podíleli na páchání pojistného podvodu 60 50 40 30 20 10 0 2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Graf č. 1 Počet policistů, kteří se podíleli na páchání pojistného podvodu Zdroj: OSŘI PP ČR-ESSK

5 ANALÝZA TRENDU POJISTNÝCH PODVODŮ Nejdříve je třeba ozřejmit momenty vedoucí ke spáchání trestného činu pojistného podvodu. Co vede člověka ke spáchání pojistného podvodu? V prvé řadě musí být zmíněny změny na politické scéně po roce 1989. Před rokem 1989 existovaly v zásadě pouze dvě skupiny obyvatelstva. Na jedné straně stála mocenská špička a na straně druhé to byl pracující lid. V té době téměř neexistovala možnost přechodu z jedné vrstvy do druhé. Po roce 1989 došlo uvolnění společenského napětí, ale k rozčlenění obyvatelstva do různých sociálních vrstev. Tímto se změnil postoj společnosti, došlo k příjmovým odlišnostem a k růstu nezaměstnanosti, což byl před rokem 1989 zcela neznámý pojem. V současné době se životní styl obyvatelstva opírá převážně o materiální bohatství a majetkový prospěch sebe a svých blízkých. Společnost se přiklání spíše ke konzumnímu způsobu života. Postupně přibývá lidí, kteří nejsou schopni plnit své přehnané požadavky poctivou prací.

Také v důsledku otevření hranic došlo

k přílivu cizích státních příslušníků do České republiky, což k nám přivedlo také lidi zapojené do organizovaného zločinu a s nimi i nové způsoby páchání trestných činů, včetně pojistných podvodů. A samozřejmě možnost občanů České republiky páchat trestnou činnost v mezinárodním prostředí. (Čírtková L.et al.,2005) Celkový počet zjištěných případů prudce vzrostl v roce 2002, kdy pojišťovny zaznamenali vysoký nárůst hlášených pojistných událostí (Příloha, tabulka č. 5). Škody 44

takto vzniklé přesáhly částku 182 000 000,- Kč. Tato situace je spojována především s povodněmi

v roce

2002.

Likvidátoři

pojišťoven

byli

zcela

zaneprázdněni

nahromaděnou prací a příčinou bylo časté nadhodnocování vzniklých škod. V dalších letech se situace stabilizovala, a k většímu nárůstu škod došlo až v roce 2009 v důsledku finanční krize, kdy se o pojistný podvod pokusilo více lidí a ve spojení s faktem, že došlo ke změně pravidel silničního provozu, kdy k dopravním nehodám se škodou menší než 100 000,- Kč nemusí být přivolána policie, toto opatření vyvolalo navýšení počtu menších událostí, ale s celkově větší způsobenou škodu. Ze statistiky České asociace pojišťoven vyplývá (tabulka č.4), že největší počet pojistných podvodů je šetřen v oblasti pojištění motorových vozidel a nejmenší počet se vyskytuje v pojištění přepravy. V tomto segmentu pojištění jsou ale zaznamenány vysoké škody. Statistika ČAP poskytuje přehled dosažených výsledků za období 2005 - 2010 ve velmi hrubém členění vybraných skupin pojištění. Tabulka č.4 představuje pohled na výsledky boje proti pojistným podvodům v pojišťovnách v porovnání meziročních celkových výsledků. Počet všech vyšetřovaných případů v daném období je v meziročním porovnání velmi vyrovnaný a hodnota celkového objemu šetřených pojistných podvodů na celém trhu se pohybuje kolem 5 tisíců případů(tabulka č.4), což představuje finanční výši uchráněných hodnot přesahujících částku 500 mil. Kč (Příloha, tabulka č.7). Uchráněná hodnota, je hodnota, u které došlo k nevyplacení či vymožení zpět v důsledku prokázání pojistného podvodu. Jedná se o objem pojistných podvodů, které úspěšně detekovali útvary vyšetřování v jednotlivých pojišťovnách. Zajímavé je, že počet všech vyšetřovaných podvodů je ustálený, i přesto, že pojišťovny v posledních letech nově aplikovali různé systémové nástroje pro podporu vyšetřování. Ovšem objasněnost případů prudce klesla, a to o téměř 30 procent (tabulka č.5). Tento stav může být zapříčiněn tím, že pachatelé mají větší možnosti úpravy průběhu událostí, a to ztěžuje práci vyšetřovatelů. Tak jak se zdokonalují metody a softwarové systémy pro detekci pojistných podvodů, tak se profesionalizuje úroveň a kvalita spáchaných pojistných podvodů. Statistika má vysokou vypovídající hodnotu o charakteristice pojistných podvodů v jednotlivých skupinách pojištění. Z tabulky č.4

je na první

pohled zřejmé, že nejvyšší četnost případů a tudíž i největší objem uchráněných hodnot z pojistných podvodů je z oblasti pojištění motorových vozidel. V pojištění ostatního majetku a odpovědnosti je oproti pojištění motorových vozidel počet šetřených případů až 6 krát nižší, avšak pojišťovny v tomto odvětví vykazují řádově obdobný objem uchráněných hodnot. Ze srovnání vyplývá, že z pohledu absolutní hodnoty celkového 45

objemu uchráněných hodnot je pojištění motorových vozidel oblastí největšího výskytu pojistných podvodů, ovšem z pohledu velikosti uchráněné hodnoty přepočtené na jeden případ, je zřejmé, že pojištění ostatního majetku a odpovědnosti vyjma motorových vozidel je oblastí s výskytem největších nárokovaných hodnot. Nelze opomenout, že všechny takové statistiky vycházejí pouze ze závěrů o odhalených pojistných podvodech. Celkový objem spáchaných pojistných podvodů lze pouze kvalifikovaně odhadovat v celkovém objemu pojistných podvodů a nikoli ve struktuře jednotlivých typů. Dle závěrů kvalifikovaných odhadů se pojistitelům na českém pojistném trhu daří odhalovat řádově 10% ze všech pojistných podvodů. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že každoročně pachatelé celkově provedou okolo 50 tisíc pojistných podvodů a objem neodhalených pojistných podvodů na českém pojistném trhu se tak odhaduje řádově okolo 4,5 mld. Kč. (Východský P.,2009)

Všechny šetřené případy pojistných podvodů ve specifikovaných oborech pojištění v letech 2005 - 2010

2006

2007

2008

2009

2010

Rok

2005

Pojištění

2341

4150

3359

3510

3110

3211

4

14

15

11

28

21

506

559

654

595

817

967

459

253

520

690

523

963

3310

3310

4548

4806

4478

5142

vozidel Pojištění přepravy Pojištění majetku a odpovědnosti Pojištění osob Celkem

Tab. 4 Všechny šetřené případy pojistných podvodů ve specifikovaných oborech pojištění Zdroj:http://www.cap.cz

46

Škody v tis. Kč 200000 180000 160000 140000 120000 100000

Škody v tis. Kč

80000 60000 40000 20000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Graf č. 2 Škody způsobené pojišťovacím ústavům Zdroj: Statistika PČR

6 DISKUSE Nezbývá než souhlasit s Čírtkovou et al. 2009, která uvádí, že pojišťovny jsou ohroženy pácháním trestného činu pojistného podvodu zvenčí i zevnitř. Dále také uvádí, že Policie nemá často patřičné softwarové vybavení pro odhalování podvodů. Pojišťovnám nezbývá tedy nic jiného než se zaměřit na prevenci a informovanost obyvatel. Z uvedeného je zřejmé, že pachatelé používají k páchání této trestné činnosti stále sofistikovanějších metod, jak uvádí Kotyrová z České asociace pojišťoven. Proto se ČAP snaží vyvíjet programy vedoucí k rychlejšímu a přesnějšímu odhalování podvodů. Jak vyplývá ze zpracování statistických dat, pojišťovny ročně odhalují tisíce případů pojistných podvodů. U více než poloviny se podvod podaří prokázat. Naproti tomu ze strany Policie ČR je šetřeno jen velmi malé množství těchto případů. V roce 2010 bylo ze strany Policie ČR šetřeno pouhých 354 případů pojistného podvodu, s výší škody přesahující částku 102 000 000,-Kč (graf č.2), naopak podle České asociace pojišťoven bylo ze strany pojistitelů šetřeno celkem 5142 případů s celkovou nárokovanou částkou přes 1 200 000 000,- Kč (tabulka č.4). Celkový objem uchráněných prostředků před vyplacením pojišťovnami byl v roce 2010 630 928,- Kč, což je téměř polovina oproti nárokované částce. Důvodem tohoto stavu může být to, že pojišťovny šetří tyto případy v rámci svého interního vyšetřování pojistných podvodů, 47

svými vlastními detektivy. Právě oni jsou těmi osobami, které v zastoupení pojišťovny předávají šetřený případ orgánům činným v trestním řízení k zahájení trestního stíhání, zejména v těch případech, kdy je nashromážděn dostatek nezvratitelných důkazů, že byl spáchán trestný čin. Drtivá většina podvodných a účelových jednání, která jsou ze strany pojistitele detekována, však k takovému šetření předána není. Jak uvádí Porada, hlavním důvodem nepodstoupení výsledků interního vyšetřování Policii ČR, je obava pojistitelů z negativní reklamy, která by nastala v případě předání a následného zahájení trestního stíhání u všech zjištěných případů, což by zatěžovalo pojišťovny finančně. Musely by si platit právní zastoupení, což s sebou přináší navýšení finanční zátěže. Záměrem pojišťoven je naopak snižování nákladů spojené s pojišťovací činností. Orgánům činným v trestním řízení jsou k zahájení trestního stíhání předány jen ty případy, kde je nashromážděno dostatečné množství objektivních a nezvratitelných důkazů o tom, že byl spáchán trestný čin. Jednoznačná schopnost pojistitele úspěšně prokázat trestný čin pojistného podvodu před soudem, je hlavním kritériem v segmentaci případů, které budou předány k dalšímu šetření orgánům činným v trestním řízení. V případech, kdy pojistitel nedisponuje dostatečným množstvím nezvratitelných důkazů, upouští od předávání tohoto podnětu k dalšímu šetření. Případný neúspěch v soudním sporu a následná negativní mediální kampaň jsou pro pojistitele příliš rizikové. Pro pojišťovnu je důležitý objem uchráněných hodnot před vyplacením. Netroufám si posoudit, jestli je tento přístup pojišťoven je správný a v souladu s trestním řádem České republiky, nicméně je to obecná praxe, kterou se pojišťovny řídí.

7 ZÁVĚR Pojišťovny by měli věnovat velkou pozornost prevenci pojistných podvodů. Mělo by se jednat o spolupráci pojišťoven, jejich zaměstnanců a účinnou spolupráci s Policií ČR. Dobrá prevence by se měla opírat o znalosti z terénu. Informovanost o právě probíhajících šetřeních je nenahraditelnou součástí tohoto preventivního jednání. Zaměstnanci také hrají klíčovou roli. Na prevenci je zaměstnance připravit formou účinných školení, kde by měli být informováni o varovných signálech podvodných jednání, způsobu reakce na podezřelou skutečnost, jak při sjednávání pojistných smluv, tak i při nahlašování pojistných událostí a jejich následném šetření. Měli by být proškoleni, kde mohou případná podezření konzultovat. Zaměstnavatel by měl jasně vymezit zaměstnanci, co přesně se od něho očekává v situaci, kdy má podezření na 48

konkrétní čin vedoucí ke spáchání podvodného jednání. Jako preventivní opatření proti antidatování pojistných smluv bych odbourala možnost sjednávání smluv na předtištěných formulářích. V dnešní době je pro pojišťovacího zprostředkovatele téměř povinnost vlastnit notebook a mobilní tiskárnu, která umožní sjednání pojistné smlouvy přímo u klienta bez možnosti antidatování. Také média mohou sehrát v prevenci důležitou roli. Zveřejnění informací, které vedli k odhalení pojistného podvodu a případnému odsouzení pachatele, je určitou formou odstrašujícího případu a tím i snížení rizika, aby se potencionální oběti nechali zmanipulovat ke spolupráci s podvodníky. Závěrem je nutné poznamenat, že v roce 2010 přichází v platnost nový trestní zákoník, kterým naši zákonodárci reagovali na zhoršenou situaci v oblasti páchání pojistných podvodů. V zákoně č. 40/2009 Sb., je § 210 upravena skutková podstata trestného činu pojistného podvodu. Upřesňuje některé pojmové znaky, rozděluje vzniklou škodu do více kategorií, zpřísňuje postihování tzv. recidivistů, to je osob, které se na trestném činu pojistného podvodu v minulosti již podíleli. Vyšší trestní sazba také hrozí interním pachatelům. V souladu s celkovou koncepcí nového trestního zákoníku byla ovšem snížena horní hranice trestní sazby z 12-ti na 10 let odnětí svobody.

49

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] ČÍRTKOVÁ, Ludmila et al., Podvody, zpronevěry, machinace: (možnosti prevence, odhalování a ochrany před podvodným jednáním). Vyd. 1. Praha Armex, 2005. 247 s. ISBN 80-86795-12-8

[2] CHMELÍK, Jan, Charakteristika pojistných podvodů, Soudní inženýrství, 2006, roč. 17, č. 3, str. 153-157

[3] JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010. 904 s. Student. ISBN 978-80-87212-49-3.

[4] JELÍNEK, Jiří. O novém trestním zákoníku: sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny, květen 2009, trestněprávní sekce. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009. 223 s. Teoretik. ISBN 978-80-87212-21-9. [5] KOTYROVÁ, Marcela, Pojišťovny podvody netolerují, Pojistný obzor, 2008, roč. 85, č. 1, str. 30-31, ISSN 0032-2393 [6] MRÁKOVÁ, Monika, Pojistný podvod v životním a úrazovém pojištění a pojištění nemoci, Pojistný obzor, 2003, roč. 80, č. 2, str. 13-15, ISSN 0032-2393 [7] NOVOTNÝ, František a kol. Trestní právo hmotné. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. 393 s. ISBN 978-80-7380-291-2

[8] PORADA, Viktor, PRŠAL, Vlastimil, Vyšetřování trestného činu pojistného podvodu, Pojistné rozpravy, 2001, č. 10, ISSN 0862-6162 [9] PRŠAL, Vlastimil, Pojistné podvody v souvislosti s individuálně dováženými vozidly, Pojistný obzor, 2003, roč. 80, č. 6, str. 11-13 [10] VANTUCH, Pavel. Hospodářská trestná činnost. 2. Dopl. a přeprac. Vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2010. 287 s. ISBN 978-80-87001-19-6 (§ 138 odst. 1 zákona č.40/2009) [11] VANTUCH, Pavel. Trestní právo. 2., dopl. a přeprac. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2010. 421 s. ISBN 978-80-87001-17-2. [12] VÁVROVÁ, Eva, DOLOŽÍLKOVÁ, Marta, STUCHLÍK, Roman, Pojišťovnictví: vybrané kapitoly pro základní kurs,Vyd.1 Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000 84 s. ISBN 80-7157-487-2

[13] VÝCHODSKÝ, P.: Pojistný podvod na českém pojistném trhu – autoreferát disertační práce, Liberec 2009 50

SEZNAM ZÁKONŮ [14] trestní zákon č. 140/1961 Sb. a trestní zákoník č. 40/2009 Sb [15] zákon o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb. a zákon 277/2009 Sb. [16] zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. [17] zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. [18] zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 168/1999 Sb. [19] zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestní činnosti č. 61/1996 Sb. a zákon 253/2008 Sb. [20] zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí č. 38/2004 Sb. [21] občanský zákoník § 816- § 821

SEZNAM INTERNETOVÝCH ODKAZŮ [22] ADASTRA, Adastra Fraud Management v Kooperativě [online]. 2007 [cit. 2013-430] Dostupné z WWW:

[23] BUŘÍK, Lukáš, Finance, Pojistné podvody se množí i díky počasí [online]. 2007 [cit. 30-4-2013] Dostupné z WWW: < http://www.finance.cz/zpravy/finance/96116pojistne-podvody-se-mnozi-i-diky-pocasi/> [24] www.cap.cz [online] Statistiky – ostatní 2013[cit. 2013-4-30] Dostupné z WWW: [25] www.cap.cz [online] c2013 O nás c2013 [cit. 2013-4-28] Dostupné z WWW:

51

[26] www.cap.cz [online] 2013 Tiskové zprávy c2013 [cit. 2013-4-28] Dostupné z WWW: [27] HÁVA, Ondřej, SYSTEMONLINE Fraud management aneb datamining v praxi [online]. 2007 [cit. 2013-4-30] Dostupné z WWW: [28] www.mvcr.cz [online]: Kriminalita 2013 [cit. 2013-4-30] Dostupné z WWW:

[29] TŮMOVÁ, Věra, Oblíbené až drzé pojistné podvody [online] 2012, poslední revize 9.2.2012 [cit. 2013-4-30]. Dostupný z WWW:

[30] ŽÁKOVÁ, Marie, Finance, Poradí si systém Virtual crash s pojistnými podvody? [online]. 2006 [cit. 2013-4-30] Dostupné z WWW:

[31] 1000webu.com[online]. 2006 [cit. 2013-4-30] Dostupné z WWW:

52

PŘÍLOHA Č.1 700 600 500 400 Počet případů 300

Objasněno případů

200 100 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Graf č.2 Počet vyšetřovaných a objasněných případů Zdroj: Statistika PČR

Statistika

Zjištěno

pojistného

případů

Objasněno

Stíháno

Škody

osob

v tis. Kč

podvodu v letech

Počet %

2000

382

381

99,74

458

66 987

2001

396

390

98,48

566

74 105

2002

634

540

85,17

638

182 411

2003

617

577

93,52

822

121 376

2004

611

576

94,27

731

115 035

2005

489

452

92,43

589

86 205

2006

496

455

91,73

580

93 335

2007

582

470

80,76

502

74 502

2008

408

303

74,26

468

92 409

2009

429

283

65,97

420

136 614

2010

354

245

69,21

456

102 858

Tab.5. Policejní statistika za období 2000-2010 Zdroj: Statistika PČR

53

PŘÍLOHA Č. 2 Výše nárokovaných hodnot (v tis. Kč) Rok Pojištění

2005

2006

2007

2008

2009

2010

341 677

443 342

513 155

719 422

593 966

26 304

37 231

39 063

39 263

8 490

768 194

316 837

302 178

443 868

460 324

205 801

38 622

35 467

44 951

63 378

1 341 976

836 032

889 863

1 247 504

1126164

2009

2010

vozidel Pojištění přepravy Pojištění majetku a odpovědnosti Pojištění osob Celkem

Tab. 6 Výše nárokovaných hodnot http://www.cap.cz

Výše uchráněných hodnot (v tis. Kč) Rok Pojištění

2005

2006

2007

2008

267 060

262 315

269 593

347 484

358 585

302 904

27 092

29 815

4 955

1 875

3 803

6 353

205 744

193 944

216 617

168 375

237 868

268 517

46 094

29 918

32 803

32 919

30 672

47 213

545 990

515 992

523 968

550 653

630 928

624 987

vozidel Pojištění přepravy Pojištění majetku a odpovědnosti Pojištění osob Celkem

Tab. 7 Výše uchráněných hodnot Zdroj:http://www.cap.cz

54