Mendelova univerzita v Brně. Institut celoţivotního vzdělávání

Mendelova univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání

Zvyšování odolnosti mládeţe vůči patologickým jevům

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Mojmír Váţanský, CSc.

Martina Smejkalová

Brno 2012

Mendelova univerzita v Brně Oddělení sociálních věd

Institut celoţivotního vzdělávání 2011/2012

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autorka práce Studijní program: Obor: Název tématu:

Martina Smejkalová Specializace v pedagogice Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku Zvyšování odolnosti mládeţe vůči patologickým jevům

Rozsah práce:

40

Zásady pro vypracování: 1. Zpracovat vybrané téma podle norem a doporučení, připravit solidní písemný materiál o problematice poměru mladých lidí k otázkám sociálně patologických jevů. Vycházet z optimální znalosti literárních pramenů, zkušenosti vlastní i jiných zasvěcených. 2. Teoreticky zhodnotit dřívější i aktuální přístupy k odolnosti člověka, posoudit míru odpovědnosti rodiny ve výchově dětí, rozebrat eventuelní výchovné omyly a přístupy směrem ke zvýšení odolnosti jedince k nástrahám ţivota. Doplnit dílčím zamyšlením nad dalšími vlivy na vývoj mládeţe. 3. V praktické části nabídnout zvolenou podobu výzkumného šetření a výsledky zjištění přístupu vybraného vzorku mladé populace k řešení obtíţných ţivotních otázek. 4. V diskuzní části představit plejádu stěţejních konkrétních myšlenek pro dokumentaci osobního názoru na řešenou problematiku, konfrontovat teoretické závěry s praktickou verifikacív realizovaném šetření. Nabídnout perspektivní pohled, vizi. Seznam odborné literatury:

1. 2. 3. 4. 5.

BECK, U. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha: SLON, 2004. 431 s. ISBN 80-86429-32-6. BÚTORA, M. Mne se to nemože stať. Martin: Osveta, 1989. 296 s. EMMEROVÁ, I. Prevencia sociálnopatologických javov v školskom prostredí. banská Bystrica: UMB, 2007. 129 s. ISBN 978-80-8083-440-1. ERB, H. Násilí ve škole a jak mu čelit. Praha: Amulet, 2000. 128 s. ISBN 80-86299-22-8. FEND, H. Vom Kind zum Jugendlichen. Der Übergang und seine Risiken. Entwicklungspsychologie der Adolescenz in der Moderne. Bern: Huber, 1990.

6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

HERRMANN, U. Jugend - Jugendprobleme - Jugendprotest. Stuttgart: Kohlhammer, 1988. 155 s. HRONCOVÁ, J. Sociálna patológia a jej prevencia. Banská Bystrica: PF UMB, 2004. 220 s. ISBN 80-8055-926-0. KRAUS, B. -- HRONCOVÁ, J. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-80-7041-896-3. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367383-3. MATOUŠEK, O. -- KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 340 s. ISBN 80-7178-771-X. ONDREJKOVIČ, P. Sociálna patológia. Bratislava: Veda, 2009. 580 s. ISBN 978-80-2241074-8. PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. Praha: G plus G, 1999. 186 s. ISBN 978-80-901896-5-2. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi: Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9. SAKOVÁ, K. -- SAK, P. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda - servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2.

Datum zadání bakalářské práce:

duben 2011

Termín odevzdání bakalářské práce:

květen 2012

Martina Smejkalová Autorka práce

doc. PaedDr. Mojmír Váţanský, CSc. Vedoucí práce

doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. Garantka studijního programu

doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. Vedoucí vysokoškolského ústavu

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Zvyšování odolnosti mládeţe vůči patologickým jevům“ vypracovala samostatně a pouţila pouze bibliografických pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

Brno Podpis studenta

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. PaedDr. Mojmíru Váţanskému, CSc. za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady při jejím zpracovávání. Současně děkuji ţákům odborného učiliště za účast na dotazníkovém šetření. V neposlední řadě také děkuji členům rodiny za pomoc při studiu.

ABSTRAKT Téma bakalářské práce se obrací k problematice zvyšování odolnosti mládeţe vůči sociálně patologickým jevům. Teoretická část poskytuje pohled na dřívější i aktuální přístupy k odolnosti mladého člověka a rozebírá míru odpovědnosti rodiny ve výchově dětí. Zabývá se téţ nejčastějšími omyly, kterých se při výchově rodiče dopouštějí. Bakalářská práce také nabízí přiblíţení dalších elementů, působících na odolnost dospívajícího vůči sociálně patologickým jevům, včetně školního prostředí, kamarádů i vlivu vyuţívání disponibilního času. Závěr teoretické části předkládá přístupy směrem ke zvýšení odolnosti jedince vůči nástrahám ţivota. V teoretické části převaţuje studium odborných literárních zdrojů a zpracování osobních zkušeností autorky. Cíl praktické části spočívá v předloţení získaných výsledků a konkrétní celistvé interpretaci uskutečněného výzkumného šetření, provedeného mezi ţáky vybraných středních škol. Pomocí dotazníkové metody umoţnil získání dílčích statistických závěrů o přístupu mladé generace k řešení sledovaných obtíţných ţivotních otázek.

KLÍČOVÁ SLOVA dospívající mládeţ, rodina, láska

ABSTRACT This bachelor thesis is dedicated to the issue of increasing the resistence to pathological phenomena among young peple. The theoretic part focuses on older and actual attitude to the individual‘s resistence and analyses the contribution of responsibility of a family when educating. There are also the most frequent education mistakes mentioned. The paper offers an overview to the other elements influencing adolescents behaviour and their resistence to social pathologies including their friends, school environment and also leisure time activities.

The teoretical part deals with expert opinions and autors´ personal experience. At the end of teoretical part there are proposals suggested that should lead to increased resistence to discouraging activities in young individuals lives. The aim of practical part submits the obtained results and interpretation of research done in some high schools. The statistic conclusions about youngs opinions on difficult personal tasks were described. In the discussion section the questionnaires were analysed and the conclusions were commented and eventuel perspective of solving the problem was sugested.

KEY WORDS teenagers, family, love

Obsah Úvod …………………………………………………………………………………….8 1

2

3

4

Cíle práce a metodika ............................................................................................... 9 1.1

Cíle bakalářské práce ......................................................................................... 9

1.2

Materiál a metodika zpracování ......................................................................... 9

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 11 2.1

Dřívější přístupy k výchově ............................................................................. 11

2.2

Nynější přístupy k výchově .............................................................................. 12

2.3

Míra odpovědnosti rodiny ................................................................................ 13

2.4

Další elementy, působící na mládeţ ................................................................. 18

2.5

Přístupy ke zvyšování odolnosti....................................................................... 21

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 23 3.1

Dotazníkové šetření .......................................................................................... 23

3.2

Konkrétní výzkumné cíle a předpoklady ......................................................... 25

3.2.1

Cíle výzkumné části bakalářské práce ...................................................... 25

3.2.2

Předpoklady .............................................................................................. 26

3.2.3

Tabulky a grafy ......................................................................................... 26

3.2.4

Výsledky a zhodnocení předpokladů ........................................................ 39

Diskuze ................................................................................................................... 42

Závěr...………………………………………………………………………………… 45 Pouţité zdroje ................................................................................................................. 47 Seznam tabulek a grafů Seznam příloh

7

Úvod Motto „Ruka, která hýbe kolíbkou, hýbe světem“ (autor neznámý)

Dnešní doba, kdy se prolomily hranice mezi státy a národy (tzv. globalizace), nepřináší jen pozitivní stránky pro společnost, ale ruku v ruce i negativní. Svět není jen černý nebo bílý, cesta a pravda bývá někde uprostřed. Pro mladé lidi globální svět znamená spoustu nových ţivotních příleţitostí, ale i rizik. Ve světě plném nástrah mohou zvítězit jen silné osobnosti. Mladí lidé bez zkušeností a plni elánu se do světa vrhají po hlavě, většinou nedbajíce rad dospělých. Svéhlavý přístup mladých lidí se po staletí nemění. Mladý člověk se potřebuje osamostatnit, najít si v ţivotě místo, vybojovat si je, vyšlapat si cestu. Ţivot mu nabídne spoustu překáţek, stavějících se do cesty. Překonáním překáţek buď mladý člověk vyroste a posune se v ţivotě výš nebo naopak spadne níţ. Dospívající potřebuje cítit pevnou půdu pod nohama. Právě rodina poskytuje dospívajícímu tolik potřebné pevné základy. V rodině se člověk učí morálním zásadám, sebeúctě a úctě k ostatním lidem. Být dobrým rodičem je nejdůleţitějším a zároveň nejtěţším posláním v ţivotě. Dítě rodiče od narození napodobuje. Neznamená to, učit dítě, aby sobecky myslelo jen na sebe, na své potřeby, ale aby dokázalo ţít i pro druhé. Naučit je váţit si maličkostí, být šťastné. Na prvním místě je tedy rodina, ale není sama. Velký vliv na mladého dospívajícího člověka má škola – učitelé, spoluţáci, parta – kamarádi, volnočasové aktivity. Mladý člověk potřebuje dobré vzory, které bude napodobovat.

8

1

CÍLE PRÁCE A METODIKA

1.1 Cíle bakalářské práce První řádky teoretické části se zabývají otázkami dřívějších i aktuálních přístupů k odolnosti mladého člověka. Co přinesla znovu nabytá svoboda po roce 1989? Bakalářská

práce

rozebírá

jak

klady,

tak

zápory

aktuálních

přístupů.

Je neoddiskutovatelné, ţe rodina nese za výchovu dítěte zásadní odpovědnost. Předloţený materiál se zaměří na nejčastější rodičovské omyly a na méně viditelné chyby rodičů při výchově. Jak přistupovat k dětem, aby z nich vyrostly silné osobnosti? Další kapitoly bakalářské práce nabízí přístupy rodičů k výchově, které vedou k odolnosti dětí, respektive mladých lidí. Dospívající není odtrţen rodinou od vnějšího světa, a čím je starší, tím menší vliv mají rodiče. Malé dítě tráví v rodinném prostředí většinu času. Na rozdíl od dospívajícího, který proţívá větší část běţného dne mimo domov - ve škole, v zájmovém krouţku či s kamarády. Proto další cíl teoretické části bakalářské práce se zabývá analýzou ostatních vlivů na dospívající dítě. Praktická část se zaměří na pedagogický průzkum formou dotazníku. Dotazník má za cíl zjistit rodinné zázemí respondentů a následně jejich postoj při řešení náročných ţivotních otázek.

1.2 Materiál a metodika zpracování Bakalářská práce se člení na část teoretickou a praktickou. Teoretická část vychází ze studia odborné literatury českých i zahraničních autorů. Seznam pouţité literatury je uvedený na konci bakalářské práce. V empirické části bakalářské práce byla pouţita metoda dotazníkového šetření za pouţití analýzy a komparace. Dotazník (inventory, questionnaire) je metoda hromadného získávání údajů pomocí písemných otázek (Hartl, Hartlová, 2000, s. 121). Dotazníkové šetření se uskutečnilo ve školním roce 2011/2012 v měsíci lednu na Středním odborném učilišti ve Velké Bíteši. Hromadného získávání informací se zúčastnili ţáci druhých a třetích ročníků dvou oborů, v oboru Kadeřník a Strojní 9

mechanik. Šetření proběhlo za souhlasu ředitelky školy. Dotazníky rozdal zástupce ředitelky školy 52 respondentům, totoţný počet chlapců a dívek. Zástupce ředitelky školy dohlédl na stoprocentní vyplnění dotazníků, které následně vybral zpět. Dotazník se skládá z dvaceti otázek. Z důvodu získání přesnějších a pravdivějších odpovědí respondenti dotazníky vyplnili anonymně.

První část otázek má za cíl zmapovat

rodinné zázemí respondentů. Druhá část otázek si klade za cíl zjistit postoj dospívajících k řešení obtíţných ţivotních situací. Pro potřeby výzkumu bakalářské práce bylo nutné dotazník rozdělit na dvě části. První část tvoří respondenti, kteří vyrůstají v úplné rodině a druhou část tvoří respondenti, vyrůstající v neúplné rodině. Výsledky dotazníkového průzkumu jsou k dispozici v přehledných tabulkách a grafech. Diskuze nabízí vyhodnocení dotazníkového šetření a zamyšlení nad výsledky dotazníků. Závěr písemného dokumentu patří syntéze všech poznatků, soustředěných v obou částech bakalářské práce.

10

2

TEORETICKÁ ČÁST

Sociálně patologické jevy jsou velkým problémem nejen dospívajících, ale celé společnosti. Kohoutek (2008) rozdělil sociálně patologické jevy na jevy společensky neţádoucí (např. nezaměstnanost a sní související chudoba, vysoká rozvodovost aj.) a společensky nebezpečné jevy (např. násilí, terorismus, šikana, kriminalita, drogová závislost, alkoholismus, gamblerství aj.). Snad kaţdý dospívající se s některým z patologických jevů setkal, a to buď z pohledu samotného aktéra nebo oběti.

2.1 Dřívější přístupy k výchově Názory na výchovu se během staletí stále mění. V minulém století byly děti vychovávány nejčastěji autoritativně. Pohled na výchovu současných dědečků a babiček a rodičů dnešní generace dětí, ukazuje, ţe autoritativní výchovu nahrazuje výchova liberální. Pro předchozí generace byla samozřejmostí výchova k morálním hodnotám. Předností autoritativní výchovy jsou bezesporu pevné mantinely, mezi kterými dítě cítí jistotu. Rodiče drţeli v rukou pevné otěţe výchovy, kdy dítě nemělo šanci přerůst rodičům přes hlavu. K velkému záporu autoritativní výchovy patří pouţívání tělesných trestů. V době dětství současných babiček a dědů měli rodiče na děti málo času. Z jejich vyprávění je patrné, ţe rodiče trávili většinu času prací. Skutečnost je zřejmá především z vyprávění starších lidí, kteří ţili na vesnici. Na polích a okolo dobytka bylo vţdy mnoho roboty. O děti se staraly babičky, které jiţ neměly dost fyzických sil na práci. Rodiče brzo zapojovali děti do prací v domácnosti, na poli nebo velice často pastvou dobytka. I přesto, ţe děti s rodiči netrávily mnoho času, otec byl autoritou a obou rodičů si váţily. Dětství

stávající

generace

rodičů

se

vyznačuje

především

uniformitou,

nevybočením z řady. Jinak řečeno, ideálem tehdejší společnosti bylo, jestliţe všichni mají stejně majetku a peněz, vzhledově ani chytrostí se neodlišují. Průměrnost rovná se značka ideál. Průměrně chytrý, průměrně hezký, průměrně bohatý… Příčinou byl vládnoucí totalitní reţim. Totalita bránila především vyrůst jedinečným individualitám. 11

Jako kaţdá mince má svůj rub a líc, i v minulé nesvobodné době se dají najít světlé momenty. Závist mezi lidmi byla menší, neboť měli zhruba všichni stejně. Byla jasná pracovní doba a také pracovní den začínal v časnějších ranních hodinách. Lidé měli více volného času. Rodiče stávající generace rodičů vychovávali především autoritářsky. Děti se rodily výrazně mladším rodičům. Jeden z důvodu byla malá informovanost o antikoncepci. Mladé manţelské páry byly více závislé na svých rodičích, neboť manţelství uzavíraly hmotně nezajištěné páry. Trendem byly vícegenerační domy, coţ vedlo k většímu zásahu prarodičů do výchovy dětí. Je nesmírným přínosem, jestliţe na děti působí prarodiče. Nesmí se však přesáhnout správná míra a rodiče musí hrát ve výchově prim. Společnost si daleko více cenila institutu manţelství. Mladí rodiče přistupují k výchově potomků uvolněněji a zpravidla bez přehnaného strachu. Výchova byla autoritativní, ale na druhou stranu dětem poskytovala více volnosti a svobody. Děti nenavštěvovaly velké mnoţství krouţků jako dnes. Volný čas trávily s kamarády venku anebo se organizovaně scházely v Jiskrách, Pionýru či Skautu.

2.2 NYNĚJŠÍ PŘÍSTUPY K VÝCHOVĚ K velkému uvolnění výchovy v České republice došlo pádem komunismu. Co si počít se znovu nabytou svobodou? Po roce 1989 se republika otevřela světu. Otevřely se hranice dalším, většinou liberálnějším výchovným směrům především ze západu. Jít z extrému do extrému, je špatné. Jeden z častých modelů současné rodiny se řídí heslem „vše pro děti“. Děti se rodí starším rodičům. Díky informovanosti o antikoncepci zřídkakdy dochází k nechtěnému těhotenství. Problém dnešní doby je spíše opačný. U spousty párů, které se rozhodnou pro dítě, je otěhotnění problémem. Příčinou je buď vyšší věk rodičů anebo zdravotní problémy. Pro dítě je pozitivní, jestliţe je vytouţené. Hrozí však ze strany rodičů aţ úzkostný strach o potomka, který mu neprospívá. Dalším modelem rodiny současnosti je zadluţená rodina. Děti vědomě nebo nevědomky se podřizují konzumnímu stylu ţivota. Trélaün B. (2005, s. 53) napsala: „V mnohém chování, které v našem ţivotě převládá, se projevuje hlad po konzumaci, 12

jeţ znamená snahu o vyniknutí nad ostatními a přizpůsobení módním trendům za kaţdou cenu.“ Rodiče se spíše podprůměrným platem chtějí drţet krok s lépe situovanými rodinami. Výdaje začnou přesahovat příjmy a rodina se zadluţuje. Nervozita v rodině stoupá, rodiče se hádají a děti mají obavy, co bude dál. Rodiče chtějí udrţet vyšší ţivotní úroveň celé rodiny, místo aby pomyslně vyloţili karty na stůl sobě i dětem a situaci řešili. Opakem zadluţených rodin jsou rodiny velmi dobře finančně situované. Dobře situované rodiny zajistí děti hmotně, ale častým nedostatkem je čas věnovaný dětem. Vytíţenost rodičů je příčinou nedostatku času na děti, třeba jen na obyčejné povídání. Dítě má materiálně vše, na co si vzpomene, ale nemá se komu svěřit, s kým si povídat. Současná doba se vyznačuje rozdíly mezi rodinami, od hmotné zajištěnosti počínaje po přístupy k výchově konče. Otevřením hranic do České republiky proudí různé názory na výchovu a vůbec na ţivot. Počáteční reakce byly – všechno staré je špatné, je třeba změny od základů. Tak se otevřely dveře výchově liberální. Liberální výchova postrádá jasná pravidla a hranice. Od pádu komunismu uplynulo uţ 23 let. Dá se jiţ ohlédnout zpět, konfrontovat a bilancovat. S jakým závěrem? Všeho s mírou. Je třeba si zachovat identitu, nenechat sebou ohýbat ani jedním směrem. Jeden z největších prohřešků novodobé výchovy je ztráta morálních zásad a také úcty ke starším a autoritám (učitelé…). Jednoznačně nejlepší je výchova demokratická a tímto směrem by měl trend výchovy směřovat. V demokratické rodině mají práva a povinnosti všichni její členové. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

2.3 MÍRA ODPOVĚDNOSTI RODINY Stěţejní míru odpovědnosti na výchově dítěte vţdy nese primárně rodina, základní a nejdůleţitější jednotka státu. Matoušek (1997) zdůrazňuje velký vliv rodičovské péče na utváření osobnosti, povahy dítěte. „Rodinou se rozumí zpravidla malá skupina lidí, která vzniká manţelstvím a umoţňuje vzájemné souţití mezi oběma manţeli, souţití rodičů a dětí,

vytváření vztahu mezi příbuznými a mezi rodinou

a společností“ (Kučerová et. al. 1997, s. 68). Podle Pötheho (1999) je pro dítě přirozené narodit se a vyrůstat v rodině. Rodina je společenství, které chrání před okolním nebezpečím. V rodinném společenství 13

se předávají morální a duchovní hodnoty, sdílí se radostné i tragické události. Rodina prochází stále vývojem a změnami, ale stěţejní rolí zůstává ochrana a výchova dětí. Rodina má pro správný fyzický i psychický vývoj dítěte zásadní význam. Dlouhodobé studie dětí vyrůstajících bez rodičovské lásky prokázaly, ţe děti vyrůstající bez lásky rodičů trpí duševními poruchami (deprese, úzkosti, závislosti na návykových látkách) častěji neţ děti, které smysluplný vztah lásky s dospělou autoritou zaţily. V rodině se dítě ponejvíce učí napodobováním rodičů, sourozenců, prarodičů. Pouhé vštěpování zásad a pravidel dětem, které dospělí sami nedodrţují, je málo efektivní. Rodič je pro dítě vzorem. Dobrý rodičovský vzor neznamená naprostou bezchybnost ani dokonalost, která ve své podstatě neexistuje. Naopak dítě musí vidět i chybování, přiznání chyby a následnou nápravu. Je špatné, jestliţe dítě nikdy nevidí rodiče řešit mezi sebou partnerský spor. Samo pak v dospělosti má pocit selhání, jestliţe ke sporu dojde. Nemělo nikdy vzor, ţe při vůli obou partnerů lze většinu problémů vyřešit. „Na

přelomu nového tisíciletí je důleţité nevychovávat strašpytle, ale sebevědomé

společenské rebely, kteří se vzepřou problémům dalších let a zavedou nové modely ţivota. Dítě, které se nikdy nesetká se špatnými zkušenostmi – jako zloba, strach nebo nemoci, si nikdy neuvědomí klady – jako mír, úsilí, láska a zdraví (Prekop, 2001, s. 78)“. Dítě potřebuje pocit zázemí a jistoty, jen tak se můţe rozlétnout do světa. Pro dospívající dítě je mimo jiné velmi důleţitý cíl ţivota. Jestliţe mladý člověk neví, kam směřuje, tápe a hledá a můţe se dopustit spousty chyb. Chyby, z nichţ se dospívající poučí a posune se v ţivotě dál, dospívajícího posilují. Mladí lidé se však dopouštějí i chyb, které táhnou ke dnu. Cíle se stanovují různé, od krátkodobých po dlouhodobé. Pro krátkodobé cíle se ve většině případů stává motorem odměna. Hrozí zde obava stálého zvyšování nároků. Dlouhodobé cíle bývají pro dospívajícího větším přínosem. Dlouhodobé cíle mohou nést riziko nedosaţitelnosti. „Rodiče, učitelé a všichni, kdo se o realizaci potencí dítěte zajímají, musí umět rozloţit cestu za oddáleným cílem do sledu kroků přibliţujících tento oddálený cíl a ubezpečujících o jeho dosaţitelnosti. Na to nesmíme nikdy zapomínat. Vţdyť platí-li, ţe má vzdálená perspektiva zcela zásadní kladný význam pro realizaci moţností rozvoje, pak neméně platí, ţe kapitulace v půli cesty má dalekosáhlý demoralizující dopad. Proto k ní nesmí

14

dojít“ (Helus, 1987, s. 76). Rodič, jako důleţitá osoba, jakoby z povzdálí sleduje dospívající dítě na cestě k cíli. Pocit jistoty a bezpečí je pro správný vývoj dítěte nutností. „Moderní věda tedy objevila starou pravdu: dítě potřebuje lásku! To však neznamená nějaké rozněţnělé hýčkání a rozmazlování. Znamená to však, ţe dítě má mít ve svém prvním společenství hluboký pocit jistoty, ţe k němu patří, kdo je neopustí, na koho můţe spoléhat, kdo je prostě jeho. Není dobře, kdyţ je mateřská láska slabošská, a není dobře, kdyţ je pojímána jen jako oběť. Naopak, má být náročná, důsledná a třeba i přísná“ (Matějček, 1986, s. 39). Láska k dítěti má být bezvýhradná. Od rodiče se očekává, aby dítě miloval takové, jaké je. Neříkat „ty jsi zlý nebo špatný“, ale odsoudit jednání či skutek dítěte. „Dítě musí vědět, ţe je milováno, ačkoli celou noc prokřičelo, pohádalo se sourozenci, poté, co zavolala matka, přineslo špatnou známku nebo přišlo domů s tetováním. Milovat bez výhrad ale neznamená, ţe si své výhrady nechám pro sebe. Naopak“ (Prekop, 2001, s. 21, 22). Bezpečí podle Prekop (2001) musí být naprosté, absolutní, ţádná trocha bezpečí neexistuje. Potřebu lásky vyzdvihl Ferrero (2007) jako nepostradatelnou potřebu pro ţivot. Jistotu lásky potřebují děti i v okamţiku, kdy se v ţivotě nedaří nebo ve chvílích, kdy si myslí, ţe si lásku nezaslouţí a nedůvěřují si. Vědomí neustálé lásky děti pobízí k odvaze a snazšímu překování překáţek. „Vztah rodičů k dítěti utváří jeho vztah k sobě samému. Své city vůči dítěti můţete dát najevo nejen slovy, ale i dotekem, pohlazením, úsměvem. To je důleţité pro kojence i dospívajícího“ (Nešpor, Csémy, 2003, s. 19). Ve výchově dětí se rodič můţe dopustit spousty omylů a chyb. Do výčtu nejčastějších výchovných chyb rodičů zahrnuli Nešpor, Csémy (2003) nejasná pravidla, nedostatek času a dohledu na děti, přehnaná či nesoustavná přísnost, schvalování drog a alkoholu, podceňování dětí. Rovněţ rodiče uzavření a nepřátelští k okolí, neprospívají správnému vývoji dítěte. Rodiče bez dostatečných příjmů, duševně nemocní rodiče, rodiny fungující ve zmatku, často se stěhující rodiny, sexuálně zneuţívané dítě rodičem, výchova dítěte pouze jedním rodičem bez pomoci ostatních příbuzných, to vše působí na dítě negativně a často vede k patologickému jednání.

15

Bakalářská práce se nezabývá nejhoršími omyly (bití, týrání, sexuální zneuţívání). Je velmi pravděpodobné, ţe dětí, které prošly uvedenými hrůzami, se patologické jevy týkají. Práce je zaměřena na omyly, které si rodiče při výchově většinou ani neuvědomují, Jeden z velkých problémů je přetěţování dětí. Týká se v první řadě dětí, které se narodily velmi schopným rodičům. Rodiče, kteří zvládnou spoustu činností, mají na potomky zpravidla vysoké nároky. Kaţdé dítě má výkonnostní strop, přes který nelze překročit. Nezná-li rodič hranice dítěte, je zle. Dospívající dítě přihlásí do velkého mnoţství doučovacích a zájmových krouţků. Dospívající je přetíţený, neví kudy kam. Cítí zátěţ, kterou nezvládá. Hledá únik ze stresové situace. Ve finančně dobře situovaných rodinách je dítě dokonale materiálně zajištěno, ale málokdo se ho zeptá, co opravdu chce. Dospívající v přetíţení můţe sáhnout po alkoholu či droze, pro pocit uvolnění. Stres můţe dohnat mladého člověka aţ k sebevraţdě. „Statistiky tvrdí, ţe sebevraţdy jsou na druhém místě příčit úmrtí mladých lidí mezi patnáctým a dvacátým rokem. Jejich podíl v posledních letech dokonce výrazně stoupá“ (Pöthe, 1999, s. 47). Protipólem dobře situovaných rodin jsou rodiny s velmi špatným finančním zázemím a nízkým vzděláním rodičů. Jedná se vesměs o málo aţ vůbec nefungující rodiny, kdy rodiče nevěnují dítěti dostatek času a sami mají problémy. „Zanedbané děti vyrůstají v prostředí chudém na informace a zkušenosti nemají moţnost naučit se věcem, které jejich vrstevníci dávno znají. To se můţe týkat péče o zevnějšek, čistoty, schopnosti domluvit se s druhými, nedostatku kvalitních zájmů. Zanedbané děti pocházejí často z chudých rodin, z rodin, kde je velký počet sourozenců a kde dospělí nemají na dítě čas“ (Nešpor, Csémy, 2003, s. 22). K novodobým rodičovským nešvarům patří kladení dítěte na první místo, před manţelský vztah. Dítě je spokojené, kdyţ vidí spokojené rodiče. Brát dítě, ţe je „středobodem vesmíru“ dítěti škodí. „Někdy můţe být uţitečné, kdyţ se rodiče místo přílišného soustředění na děti věnují zvládnutí vlastních problémů“ (Nešpor, Csémy, 2003, s. 24). Do výčtu rodičovských omylů se řadí výchova k naprosté poslušnosti. Výchova, která v dítěti potlačuje negativní pocity. Podle Burdové (2006) tvoří pocity nedílnou 16

součást našeho ţivota, a proto není na místě pocity skrývat či se za ně stydět. Společnost je ochotna tolerovat pouze pozitivní, akceptovatelné pocity. Příčinu můţeme najít preferováním především inteligence a racionality, pocity brání výkonu. Rodič často dohlíţí pouze na plnění povinností svých i povinností dětí a na pocity nezbývá čas. A ve své podstatě totéţ poţaduje po svých dětech. Potlačování pocitů přitom vede k celé řadě potíţí, nezřídka k depresím. Dítě malé či dospívající musí projevit své emoce. Jak zdůrazňuje Burdová (2006) je zapotřebí pevných rodičů, o které se mohou děti opřít a důvěřovat jim, ale rodič by měl být první, kdo umoţní dítěti umět se prosadit či hledat kompromis. Dítěti škodí nejasná pravidla. Jestliţe se mladý člověk nemůţe opřít o pevné mantinely, často přes ně přepadne. Téměř stejně nepříznivý vliv na dítě má direktivní rodina, jako rodina příliš liberální. „Méně pravidel prosazovaných důsledně a nenásilně má mnohem větší účinnost neţ mnoho pravidel prosazovaných nedůsledně. Toto pravidlo částečně vyplývá z pravidla: Z malých změn se rodí velké výsledky“ (Friel, Frielová, 2002, s. 24). Cílem je nalezení rovnováhy mezi mnoţstvím pravidel a následným dodrţováním. Přemíra titěrných pravidel a urputná snaha o jejich dodrţování má za následek zmatek a zoufalé rodiče. Ţádný z extrému není pro dítě prospěšný. Málo pravidel a nedůslednost ze strany rodičů opět vede k výchovným problémům. Lze konstatovat, ţe přiměřené mnoţství důsledně dodrţovaných pravidel, je správnou výchovnou cestou. Přehnaná péče o potomka se řadí téţ do výčtu rodičovských omylů. Je třeba dítě od útlého věku učit samostatnosti, která mu poskytuje potřebnou svobodu. Infantilnost vede k nezdravé závislosti dítěte na rodiči. Překonáváním překáţek se dítě posouvá dál. Překáţky musí samozřejmě odpovídat jeho věku a schopnostem. Hybným motorem je nejen úspěch, ale i neúspěch. Dobrý rodič dítěti neodstraňuje překáţky, ale učí ho nástrahy překonávat. „Kdyţ naše děti nemusejí o nic bojovat, nikdy nevyrostou. Protoţe ţivotní cesta skýtá velké mnoţství překáţek, člověk, kterému chybí schopnost bojovat a pociťovat přitom radost a uspokojení, bude vnímat ţivot jako krutý a deprimující“ (Friel, Frielová, 2002, s. 33). Vyvarovat se naprosto všech chyb ve výchově dětí a dospívajících snad ani nelze. Důleţité je, aby rodiče nad výchovnými postupy přemýšleli. Nelze napravit chybu, 17

které si rodič není vědom. „Opakem dysfunkce je opět dysfunkce.“ (Friel, Frielová, 2002, s. 25). Při výchově je zapotřebí „zdravý selský rozum.“

2.4 Další elementy, působící na mládeţ Dalšími dílčími činiteli, působícími na dospívající mládeţ, je bezpochyby školní prostředí, kamarádi a vyuţití disponibilního času. Novorozenec, a ještě i batole, je nejvíce fixován na matku. Změna nastává kolem třetího roku dítěte, kdy si začíná uvědomovat své „já“ a osamostatňuje se. V předškolním věku se dítě touţí podobat rodičům a přejímá jejich postoje. I v mladším školním věku dítě ještě stále nekriticky vidí své rodiče. Také učitel má větší autoritu, neţli u dětí staršího školního věku. Pro dítě staršího školního věku, tj. pubescenta, je velmi důleţitá skupina vrstevníků. Rodiče pomalu, ale jistě ztrácí jedinečné postavení v očích pubescenta. Následuje období adolescence, kdy dochází k osamostatnění se jedince. Období adolescence je fáze, kdy se dítě uvolňuje z vazeb na rodinu, ale ještě nefunguje zcela samostatně. Velký vliv na adolescenta tedy získávají vrstevníci. Pro dospívajícího je zcela zásadní výběr adekvátní školy, kde tráví takřka polovinu dne. V ideálním případě se na výběru střední školy podílí rodiče s dětmi. Dospívající dítě před rodiče předstoupí s představou o typu školy, kterou chce studovat a rodič dohlídne na výběr správné školy. Důleţitá je nejen odborná stránka, ale také sociální klima školy, které hraje v rámci vzdělávání významnou roli. Jestliţe si dítě nevybere správnou školu, nemá pro zvolený obor potřebné vlohy a nadání, dochází k frustraci z neúspěchu. Dospívající ztrácí sebedůvěru, jejíţ ztráta můţe vést k patologickému jednání. Nešpor a Csémy (2003) se zabývali bezprostředními vlivy na dítě ve školním prostředí a předloţili k úvahám přehled (ne)správných činitelů. Jako málo efektivní přístup ze strany školy povaţují preventivní programy jako jsou hromadné akce, besedy přednášky aj. Jestliţe na akce nenavazuje další spolupráce a komunikace s rodiči, záměr se míjí účinkem. Přínosná pro prevenci patologických jevů ve škole se jeví těsná spolupráce s relevantními organizacemi a institucemi. Na vztah učitele se ţákem je kladen důraz na přátelskost a respekt. Učitel není pouze osobou, předávající znalosti, 18

ale téţ nositel morálních zásad. Je důleţité, klást na dítě přiměřené nároky, tzn. úkoly, které odpovídají jeho věku a zralosti. Velká očekávání, ale i příliš malá očekávání neprospívají kýţenému rozvoji dítěte. Zesměšňování či poniţování dítěte ze strany učitele není v ţádném případě na místě. Přátelské klima školy, vzájemný respekt mezi učiteli a ţáky, dostatečná komunikace s rodiči, to vše přispívá k prevenci patologických jevů. Od raného věku se dítě potřebuje setkávat a konfrontovat s vrstevníky. S přibývajícím věkem rodiče ztrácí dominantní vliv na dítě a narůstá mimo jiné působení kamarádů. Snaha dospívajících se vrstevníkům buď vyrovnat, lišit se i předstihnout je, můţe vést k patologickému jednání v případě, ţe kamarád ţije rizikovým ţivotem. Větší riziko hrozí od výrazně starších kamarádů, kteří mají na jedince větší vliv. Starší kamarádi mají ve vztahu zpravidla dominantní postavení. Od správného rodiče se vyţaduje zájem o potomkovy kamarády, vědět víc, neţ jen, jak se jmenují či jak vypadají. Vyhnout se zaškatulkování kamaráda na první pohled, bez dalšího poznání. První pohled můţe rodiče oklamat. Jak se má rodič ptát, aby se o kamarádech dítěte dozvěděl více? V prvé řadě se rodič musí vyhnout kriticky a ironicky pokládaným otázkám. Ptát se, proč je s kamarádem rádo, co se mu na něm líbí? Uvedeným způsobem se rodiče dozví mnohem více. Jestliţe se rodič opravdu ujistí o nevhodnosti kamaráda (např. bere drogy), přísný zákaz je aţ poslední moţností. Za zkoušku rozhodně stojí nejprve rozhovor rodičů a dítěte v přátelském duchu. Do jaké míry se dítě nechá ovlivnit kamarádem či třídním kolektivem, záleţí na jeho postoji k sobě samému, na jeho sebeúctě a sebejistotě. Pokud dítě opakovaně dokazuje svou hodnotu sobě či ostatním, přistupuje často k nešťastným způsobům. Opět návrat k rodině, která nese velký díl zodpovědnosti na postoji dítěte, k sobě samému. Sebedůvěru dítěte a důvěru v rodiče posiluje pravdivost. Je třeba dítěti nastavit skutečné zrcadlo jeho vlastní osoby. Není na místě klamat dítě neadekvátními pochvalami ani výtkami a opravdově se zajímat o jeho pocity a chování. Dítě vychovávané k naprosté poslušnosti, má tendenci poslouchat i nesprávné kamarády či partu. Opačným výsledkem výchovy k poslušnosti se stává nepřiměřený vzdor dítěte a výsledek je v podstatě stejný. Nejasné hranice a přehnaná benevolentnost neposkytuje dítěti jistotu, kam aţ můţe v chování zajít. Ještě nedospělý jedinec si sám stanovuje 19

hranice velmi těţko a s úspěchem snad jen výjimečně. Proto liberálnost v přístupu k dítěti není prospěšná. Velký rozmach sociálních sítí sniţuje míru fyzického kontaktu mezi vrstevníky. Dospívající bývají přes sociální sítě v kontaktu a někdy povaţují za kamarády lidi, které nikdy neviděli. Tak mohou komunikovat například s devianty nebo jinak narušenými osobami. Ze strany rodičů není lehké uhlídat, s kým dítě přes sociální síť komunikuje, nebo čím jiným se na počítači zabývá. Rodič by měl především korigovat čas strávený u počítače a znát rizika spojená s internetem či sociálními sítěmi. Vztah s vrstevníky je pro dospívající dítě nepostradatelný. Dá se mluvit o velkém štěstí pro dospívajícího, jestliţe potká kamaráda, s nímţ můţe probrat problémy, svěřit se mu a samozřejmě sdílet i veselé okamţiky. Dospívající většinou nesvěřuje rodičům veskrze všechny pocity, i kdyţ mezi nimi panuje krásný vztah. Člověk je tvor společenský a potřebuje k psychické pohodě ţít mezi lidmi a s lidmi. Vţdyť platí, ţe sdílená radost bývá dvojnásobná radost a sdílený smutek polovičním smutkem. Smysluplné vyuţití volného času přispívá k prevenci patologického jednání. Správný výběr volnočasových aktivit dětí a mládeţe se povaţuje za jednu z účinných forem prevence patologického jednání, jako projevy agresivity, záškoláctví, drogová závislost a dalších (Pávková et al., 2002). Jedná se nespecifickou primární prevenci. Jak zvolit správnou volnočasovou aktivitu, do jakého krouţku dítě přihlásit? Volnočasovou aktivitu vybírá dítě ve spolupráci s rodiči. Od rodiče se očekává, ţe ví, s kým se dítě stýká, kde tráví volný čas. Jde o volnočasovou aktivitu, proto prioritně nejde o rozšiřování znalostí či dovedností. Z pohledu dospívajících se nepovaţuje za volnočasovou aktivitou ţádná činnost, související s vyučováním, péčí o zevnějšek či o domácnost (Pávková et al., 2002). Prostřednictvím společných aktivit v rámci mimoškolních institucí se dítě spontánně učí sociálním dovednostem, které vyuţije v praktickém ţivotě. Dobrý kolektiv lze označit za jednu z priorit volnočasové aktivity. Volný čas je dobou, na kterou se dítě těší. Dítě zahlcené přemírou krouţků, se nevěnuje pořádně ţádnému. Volný čas je omezený. Většina mimoškolních organizací pořádá víkendové akce a tábory, a proto je zapotřebí počítat s časovou náročností i ve volných dnech. Tábory a víkendovými akcemi vrcholí velké mnoţství mimoškolních krouţků a stávají se společným cílem, na který se děti velmi těší. 20

„Všeho s mírou“. Heslo, kterého je třeba se drţet i při organizování volného času. Děti i mladí lidé potřebují, třeba i krátký čas, který není organizován. Určitý čas, který třeba jen prolenoší, je nezbytný.

2.5 Přístupy ke zvyšování odolnosti Preventivní primární program, zaloţený na principu aktivního zapojení předem připravených vrstevníků, je peer program. Podle Nešpora (2003) nemusí být kritériem pouze věkové ohraničení, ale i sociální situace nebo zaměstnání. Za důleţité se povaţuje ztotoţnění se s nositelem preventivního programu, potom jedinec nabyté vědomosti a postoje lépe uplatní v praxi. Účinné preventivní programy nemohou spoléhat jen na předávání znalostí. Je známo, ţe znalosti o návykových látkách a chování ve vztahu k nim nekorelují. Prvořadým poţadavkem na aktivisty, zapojené do peer programu je spolehlivost. Od dobrovolníků se poţaduje nekouřit a nepoţívat alkoholické nápoje ani jiné návykové látky. Peer programy lze realizovat třemi způsoby, první způsob znamená ustanovení organizace, jejíţ členové působí na vrstevníky, další pravděpodobně nepraktičtější moţností je, ţe si školy vychovávají peer vedoucí samy nebo je moţné školit malé týmy, které následně implementují program na škole. Peer aktivisté jsou vzorem pro okolí, umí poradit, umí pozitivně ukázat, proč je lépe se drogám, alkoholu či cigaretám vyhnout. Např. „kdo nekouří, doţívá se vyššího věku“ neříkat „kdo kouří, dříve umírá“. Důleţitou sociální dovedností je um návykovou látku odmítnout. Dovednost odmítnout se stává zásadním bodem, který si peer pracovníci musí dobře osvojit a umět předat dál. Nezbytný osobnostním předpokladem, přispívajícím k odolnosti mladého člověka proti patologickým jevům, je zdravé sebevědomí. Mít zdravé sebevědomí znamená znát sám sebe, se všemi přednostmi i nedostatky. I kdyby rodiče vychovali dvě děti naprosto stejně a proţily stejný ţivot, ovlivněni budou odlišně. Kaţdý člověk má jinou resilienci, tzn. odolnost. Co jednoho dostane na kolena, druhého posílí. Odolnost člověka se pozná podle zvládání stresu a protivenství, jak odolává méně příjemným ţivotním okolnostem. Resilience je celoţivotním dynamickým procesem, který umoţňuje vrátit se do normálního běţného stavu bez ohledu na proţité události. Resilience se posiluje překonáváním překáţek. K dosaţení 21

dospělosti potřebuje mladý člověk zdolávat překáţky. Usnadňování ţivotní cesty rodiči není optimální. Být asertivní je jedním z předpokladů na cestě ke zvyšování odolnosti. Asertivní člověk zná práva i povinnosti, umí říci ne. Asertivní člověk se nechová příliš útočně a naopak ani bojácně. Moţnost, jak působit na mládeţ preventivně, je tzv. „zastrašování“ realitou. Ukázat mladým lidem tvrdou realitu, následky patologického jednání. Postavit je tváří v tvář alkoholikům, narkomanům, gamblerům….. Zastrašování má svou podstatu v ukázání reality a je jedním z důleţitých způsobů prevence, ale rozhodně ne jediným. Kaţdý dospělý člověk ví, co udělají cigarety s plícemi nebo alkohol za volantem a stejně spousta dospělých jasnou skutečnost nerespektuje. Podle Kopřivy et al. (2008) je pro lidskou bytost nejcennější, jestliţe se můţe opřít o úctu k sobě samému. Mít vlastní děti rád, myslet to s nimi dobře, je málo. Za nezbytnou podmínku výchovy je povaţován také respekt k dětem, aby i ony měly respekt k dospělým. „Respektovat děti znamená vědomě opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělání. Neznamená to, ţe si pak děti budou dělat, co chtějí. Existují respektující a přitom účinné způsoby, jak zprostředkovávat dětem tolik potřebné hranice chování. Jejich účinnost spočívá v tom, ţe budují morálku, opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichţ budou děti zvaţovat své chování i tehdy, kdyţ na blízku nebude ţádná „kontrola“ ( Kopřiva et al., 2008, s. 5). Dítě, které má jasné hranice, které dodrţuje, má pevnou půdu pod nohama. Podle Kopřivy et al. (2008) je důleţité, chovat se k dětem tak, aby se nezraňovala jejich lidská důstojnost. Nedovolit si k dětem nic, co nechceme, aby si dovolily ony k nám. Důleţité je téţ přijmout fakt, ţe se od rodičů mohou lišit. Důsledkem výchovy, zaloţené na uplatňování moci je buď vzdor nebo poslušnost. Dítě, které je vychovávané k poslušnosti, většinou v dospívání poslouchá partu i se všemi negativními důsledky. Je ţádoucí hodnotit dítě za čin, který provedlo a ne odsoudit jeho osobu. Jen ten, kdo si váţí sám sebe, dokáţe si váţit i ostatních lidí.

22

3

PRAKTICKÁ ČÁST

Náplní praktické části bakalářské práce je provedení dotazníkového šetření u dvou oborů na vybraném učilišti. Průzkumu se zúčastnili ţáci z oboru Strojní mechanik, který navštěvují pouze chlapci a z oboru Kadeřník, který navštěvují dívky. Ukončení obou oborů probíhá závěrečnou zkouškou s výučním listem. Obory zaštiťuje Střední odborné učiliště Jana Tiraye ve Velké Bíteši. Dotazníky jsou vyhodnoceny kvantitativní metodou.

3.1 Dotazníkové šetření 

Popis předmětu zkoumání

Zkoumaný vzorek tvoří ţáci a ţákyně druhého a třetího ročníku dvou výše uvedených učňovských oborů. Důvodem výběru byl záměr vyplnění dotazníků chlapci i děvčaty. Výzkumu se zúčastnilo 52 respondentů. Z toho stejný počet dívek a chlapců. Pro potřeby výzkumu se dále dotazníky dělí do dvou skupin. První skupinu tvoří respondenti z úplných rodin a druhou respondenti z neúplných rodin. Důvod rozdělení spočívá ve zjišťování vlivu úplnosti či neúplnosti rodiny na jednání dospívajícího. Podle Jilčíka (1998) můţe mít negativní vliv na své členy jak rodina neúplná, tak rodina úplná, která si neplní své základní povinnosti. Dále uvádí rodinu, která není ustanovena právně, ta však nebyla pro potřeby práce zahrnuta do výzkumu. Poměr muţů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření je v úplné rodině 48 % a v neúplné rodině 52 %. Podíl obou pohlaví se dá označit za vyrovnaný. Tab. 1 – Pohlaví respondentů Pohlaví Muţské Ţenské

Úplná 48,39 % 51,61%

Neúplná 52,38 % 47,62 %

23

52% 50% Úplná

48%

Neúplná

46% 44% Muži

Ženy

Graf 1 – Pohlaví respondentů Podíl respondentů z úplných a neúplných rodin znázorňuje tabulka 2 a graf 2. Respondentů z úplných rodin se zúčastnilo o 10 % více.

Tab. 2 – procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin Rodina Úplná Neúplná

Respondenti 59,62 % 40,38 %

Graf 2 – procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin 

Sběr dat

Sběr informací se uskutečnil ve školním roce 2011/2012 v měsíci lednu. Zástupce školy, za souhlasu ředitelky, ţákům rozdal dotazníky a zároveň je obeznámil o postupu vyplnění a následném vyuţití informací, získaných z dotazníku. Po vyplnění

24

dotazníků všemi respondenty je sesbíral zpět. Dotazníky byly vyhodnoceny v měsíci březnu 2012. 

Sestavení dotazníku

Dotazník se skládá z 20 otázek, z nichţ 19 je uzavřeného charakteru. V napůl otevřené otázce respondenti měli uvést, kde eventuelně oznámí, jestliţe jsou svědky šikany. První část uzavřených otázek se týkala rodinných vztahů, druhá část otázek zjišťovala přístup mladých osob k řešení obtíţných ţivotních situací. 

Způsob sběru informací dotazníkovým šetřením

Zvolená dotazníková technika je ze sociologického hlediska výzkumem kvantitativním. Ţáci vyplnili dotazník dobrovolně a byli ujištěni o anonymitě. Zástupce ředitelky školy osobně dohlíţel na korektnost při vyplňování dotazníků, aby se ţáci při vyplňování navzájem neovlivňovali. Na vyplnění dotazníku vymezil zástupce ředitelky školy ţákům dostatečný čas. Podmínky pro vyplnění dotazníku zajistil tak, ţe všechny dotazníky se vrátily zcela vyplněné a pouţitelné ke zpracování. 

Způsob vyhodnocení dotazníků

Dotazníky byly vyhodnoceny jednoduchou statistickou metodou. K vyhodnocení dat bylo pouţito procentního podílu z celku. Pro potřebu bakalářské práce byly vyplněné dotazníky rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří respondenti z úplných rodin a druhou část respondenti z neúplných rodin. Skupiny jsou navzájem konfrontovány. Veškerá data, získaná z dotazníku, znázorňují přehledné tabulky a grafy. Polootevřená otázka byla pouze jedna a pouze jediný respondent vyuţil moţnosti odpovědi.

3.2 Konkrétní výzkumné cíle a předpoklady 3.2.1

Cíle výzkumné části bakalářské práce

Hlavní cíl výzkumné části bakalářské práce zjišťuje vliv rodinného zázemí na postoj mladých lidí k řešení obtíţných ţivotních otázek. První část otázek 25

v dotazníku zjišťuje rodinné zázemí a druhá část postoj mladých lidí k řešení obtíţných ţivotních otázek. Pro potřeby výzkumu byly dotazníky rozděleny na dvě skupiny. První skupinu tvoří děti z úplných rodin a druhou děti z neúplných rodin. Skupiny budou mezi sebou konfrontovány, s cílem zjistit, která skupina se lépe staví k řešení obtíţných ţivotních otázek, a která skupina respondentů má větší sebedůvěru.

3.2.2

Předpoklady

První předpoklad - děti, vyrůstající v úplné rodině, se těší znatelně většímu zájmu rodičů. Rodiče se buď více zajímají o volný čas dítěte nebo předmět zájmu obrací ke školnímu prospěchu dítěte. Druhý předpoklad -

děti, vyrůstající v úplné rodině, se lépe vyrovnají

se situací nutného stěhování rodiny. Cítí zázemí, poskytnuté rodinou. Třetí předpoklad - drtivá většina respondentů z obou skupin má negativní vztah ke tvrdým drogám. Předpoklad vychází z faktu, ţe výzkum je provedený na škole v malém městečku, kde mládeţ nemá s tvrdou drogou tak bohaté zkušenosti, jako ve velkém městě.

3.2.3

Tabulky a grafy

Výsledky, získané z dotazníku, zobrazují následující tabulky a grafy. Jednotlivé otázky z dotazníku byly zvlášť vyhodnoceny a znázorněny současně v tabulce i v grafu. Srovnávány jsou skupiny respondentů z úplných a neúplných rodin. Pod zobrazeným grafem se nachází vysvětlení a zhodnocení grafu. Tab. 3 – Počet sourozenců Počet sourozenců Ţádný 1 2 3 a více

Úplná Neúplná 12,90 % 4,76 % 51,61 % 38,10 % 16,13 % 28,57 % 19,35 % 28,57 %

26

60% 50% 40% 30%

Úplná

20%

Neúplná

10% 0% Žádný

1

2

3 a více

Graf 3 – Počet sourozenců Graf 3 znázorňuje počet sourozenců v úplných a neúplných rodinách. Z výsledků vyplývá, ţe o 8 % více jedináčků pochází z úplných rodin. Model rodiny se dvěma dětmi je častější v rodinách úplných – 52 % a v neúplných 38 %. Respondenti se třemi dětmi se častěji (o 13 %) vyskytují v neúplných rodinách. Větší počet respondentů se třemi a více sourozenci pochází z neúplných rodin (asi o 10 %).

Tab. 4 - Sourozenecké vztahy Se sourozenci si rozumím Velmi dobře Dobře Vůbec

Úplná Neúplná 70,37 % 33,33 % 29,63 % 52,38 % 0,00 % 14,29 %

80% 60% 40%

Úplná

20%

Neúplná

0% Velmi dobře

Dobře

Vůbec

Graf 4 – Sourozenecké vztahy Z grafu vyplývá, ţe lepší sourozenecké vztahy panují v úplných rodinách, kde si nadpoloviční počet respondentů rozumí se sourozenci „velmi dobře“, zbývající dobře“. V úplných rodinách ţádný respondent nevybral moţnost, ţe si se sourozenci nerozumí vůbec. V neúplných rodinách dosahuje nadpolovičního počtu odpověď „dobře“, „velmi dobře“ si rozumí asi 33 %. V neúplných rodinách se vyskytují případy, kdy si sourozenci nerozumí vůbec, asi u 14 % tázaných mladistvých.

27

Tab. 5 – Širší rodinné vztahy Širší rodinné vztahy (s ostatními členy rodiny) Velmi dobré Dobré Špatné

Úplná Neúplná 51,61 % 4,76 % 41,94 % 80,95 % 6,45 % 14,29 %

100% 80% 60% Úplná

40%

Neúplná

20% 0% Velmi dobré

Dobré

Špatné

Graf 5 – Širší rodinné vztahy Širší rodinné vztahy se jeví jako výhodnější pozitivnější v úplných rodinách, kde se ukazuje vyšší procento „velmi dobrých vztahů“ (téměř o 50 %). Respondenti z neúplných rodin hodnotí širší rodinné vztahy z převáţné části (81 %) jako „dobré“. Jako „špatné“ hodnotí širší rodinné vztahy přes 6 % respondentů z úplných rodin a asi více neţ 14 % respondentů z neúplných rodin. Ţádný z výsledků se však neprojevuje jako alarmující a v globálu lze konstatovat, ţe širší rodinné vztahy vychází dobře u obou typů rodin.

Tab. 6 – Jak si rozumí rodiče Rodiče si dle mého názoru rozumí Velmi dobře Rozumí si Nerozumí si

Úplná Neúplná 35,48 % 61,29 % 3,23 % -

28

100% 80% 60% 40%

Úplná

20% 0% Velmi dobře

Rozumí si

Nerozumí si

Graf 6 – Jak si rozumí rodiče Respondenti z úplných rodin posuzovali vztah rodičů z vlastního pohledu. Z grafu vyplývá, ţe si rodiče „rozumí“ (asi 61 %). „Velmi dobře“ si rozumí aţ 35 % rodičů. Pouze 3 % rodičů „si nerozumí“. Vezme-li se v potaz skutečnost, ţe se jedná o názor kritické dospívající mládeţe na rodiče, lze výsledek povaţovat za pozitivní.

Tab. 7 – Informovanost rodičů o volném čase dítěte Rodiče vědí, co dělám ve volném čase Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná Neúplná 41,94% 38,10% 32,26% 28,57% 19,35% 19,05% 6,45% 14,28%

50% 40% 30% 20%

Úplná

10%

Neúplná

0% Často

Někdy

Velmi zřídka

Nikdy

Graf 7 – Informovanost rodičů o volném čase dítěte Z grafu 7 nevyplývají ţádné markantní rozdíly mezi respondenty z úplných a neúplných rodin. Asi 19 % rodičů z obou typů rodin se zajímá o volný čas dospívajícího „velmi zřídka“. Ţádný přehled o volném čase dospívajícího nemá nikdy

29

asi 6 % rodičů z úplných rodin a z neúplných asi 14 %. Z grafu vyplývá, ţe velká část rodičů, podle názoru potomka, neví, jak dospívající tráví volný čas. Tab. 8 – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte Rodiče se zajímají o můj školní prospěch Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná 70,97 % 29,03 % 0,00 % 0,00 %

Neúplná 38,10 % 42,85 % 14,29 % 4,76 %

80% 60% 40%

Úplná

20%

Neúplná

0% Často

Někdy

Velmi zřídka

Nikdy

Graf 8 – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte Z grafu 8 vyplývá, ţe rodiče z úplných rodin se zajímají o školní prospěch mladistvého v 71 % často a zbývající rodiny někdy. Případ naprostého nezájmu se nevyskytl. U respondentů z neúplných rodin dosahují zhruba 40 % jak odpovědi „často“, tak odpovědi „někdy“. Podle 14 % respondentů z neúplných rodin, se rodiče o prospěch dítěte zajímají „velmi zřídka“ a téměř 5 % respondentů z neúplných rodin vyjádřilo názor, ţe se rodiče nezajímají „nikdy“ o školní prospěch. Větší zájem o školní prospěch dítěte projevují rodiče v úplných rodinách. Tab. 9 – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou Těším se na společné chvíle, strávené s ostatními členy rodiny Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná Neúplná 38,71 % 33,33 % 48,39 % 61,91 % 12,90 % 4,76 % 0,00 % 0,00 %

30

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Úplná Neúplná Často

Někdy

Velmi zřídka

Nikdy

Graf 9 – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou Z grafu 9 vyplývá, ţe téměř naprostá většina respondentů se na společné chvíle s rodinou těší. Ţádný markantní rozdíl mezi rodinnými vztahy v úplných a neúplných rodinách nebyl prokázán. Stěţejní podíl odpovědí, jak dětí z úplných i neúplných rodin, je v odpovědi „někdy“ a následně „často“. Nízké procento dětí zvolilo odpověď „velmi zřídka“. Odpověď „nikdy“ nezvolil ţádný z respondentů. Vezmeme-li na vědomí skutečnost, ţe se jedná o dopívající mládeţ, dá se graf 8 hodnotit pozitivně u obou typů rodin. Tab. 10 – Jak se dospívající zachová, jestliže je svědkem šikany

Jestliţe jsem svědkem šikany, zasáhnu nezasáhnu, ale oznámím to neudělám nic přidám se

Úplná Neúplná 51,62 % 71,43 % 12,90 % 4,76 % 35,48 % 23,81 % 0,00 % 0,00 %

Graf 10 – Jak se dospívající zachová, jestliže je svědkem šikany 31

Graf 10 zaznamenává reakci dospívajících, jestliţe jsou svědky šikany. Dospívající z obou dvou typů rodin reagují v nadpoloviční většině zasáhnutím. Děti z neúplných rodin takto reagují ještě téměř o 20 % více. Šikanu oznámí téměř 13 % dětí z úplných rodin a z neúplných zhruba 5 %. Bez povšimnutí šikanu přejde asi 36 % dětí z úplných rodin a asi 24 % dětí z neúplných rodin. K šikanování se nepřidá nikdo. Je pozitivní, ţe nadpoloviční většina dětí zasáhne. Těch, kteří šikanu oznámí, je menší procento. Zůstává však nezanedbatelné procento dětí, které neudělají nic. Z grafu vyplývá, ţe děti z neúplných rodin jsou ve většině připraveni přímo proti šikaně zasáhnout a v menším počtu, neţ děti z úplných rodin, neudělají nic. Přesto je více dětí z úplných rodin, které šikanu nahlásí. Porovná-li se výsledky průzkumu obou typů rodin, příznivé hodnoty se obrací ve prospěch dětí z neúplných rodin – větší odvaha zasáhnout. Odpověď „nezasáhnu, ale oznámím to“, byla jedinou polootevřenou odpovědí v dotazníku. Moţnosti vyuţil pouze jediný respondent z úplné rodiny. Dospívající napsal, ţe šikanu oznámí ve škole nebo rodičům. Tab. 11 – Jak se dospívající zachová, jestliže je terčem posměchu

Jestliţe jsem terčem posměchu, nenechám si to líbit a ohradím se dělám, ţe mi to nevadí jsem zdrcený je mi to jedno

Úplná 41,93 % 32,26 % 16,13 % 9,68 %

Neúplná 57,15 % 9,52 % 9,52 % 23,81 %

70% 60% 50% 40% 30%

Úplná

20% 10%

Neúplná

0% nenechám si to líbit a ohradím se

dělám, že mi jsem zdrcený to nevadí

je mi to jedno

Graf 11 – Jak se dospívající zachová, jestliže je terčem posměchu 32

Graf 11 znázorňuje chování dospívajících, jestliţe jsou terčem posměchu. Asi 40 % dětí z úplných rodin si posmívání nenechá líbit a z neúplných rodin téměř 60 %. (ohradit se umí více děti z neúplných rodin). Přibliţně 32 % dětí z úplných rodin dělá, ţe jim posměch druhých nevadí, coţ je zhruba o 22 % více neţ dětí z neúplných rodin. Zdrcených dětí je téţ více v úplných rodinách, asi o 6 %. Odpověď „je mi to jedno“ zvolilo asi o 14 % více dětí z neúplných rodin. Z grafu tedy vyplývá, ţe děti z úplných rodin se neumí tolik ohradit proti posmívání jako děti z neúplných rodin a často dělají, ţe je jim to jedno. Také jsou ve větší míře zdrceni, neţ děti z neúplných rodin.

Tab. 12 – Reakce dospívajícího na to, když spolužák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda Jak zareaguji, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá mého kamaráda? Zastanu se kamaráda Nesouhlasím, ale mlčím Situaci neřeším Přidám se k pomlouvání

Úplná Neúplná 67,74 % 66,67 % 12,90 % 14,29 % 19,36 % 19,04 % 0,00 % 0,00 %

80% 60% 40%

Úplná

20%

Neúplná

0% Zastanu se Nesouhlasím, kamaráda ale mlčím

Situaci neřeším

Přidám se k pomlouvání

Graf 12 – Reakce dospívajícího na to, když spolužák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda Graf 12 vypovídá o přibliţně stejných reakcích dětí z obou dvou typů rodin. Nadpoloviční počet dětí se umí zastat kamaráda. Zhruba 13 aţ 14 % dětí mlčí a asi 20 % dětí situaci prakticky neřeší. Ţádný z respondentů se k pomlouvání nepřidá. Graf 12 vychází pozitivně pro obě skupiny, neboť se umí zastat kamaráda.

33

Tab. 13 – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny Rodina se kvůli zaměstnání otce bude stěhovat, jak situaci přijmu? Nepříjemné, ale nutné Nedokáţi se s novou situací vyrovnat Je mi to jedno

Úplná Neúplná 54,84 % 80,95 % 29,03 % 0,00 % 16,13 % 19,05 %

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Úplná Neúplná Nepříjemné, ale nutné

nedokáži se s novou situací vyrovnat

je mi to jedno

Graf 13 – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny Graf 13 vypovídá o reakci dospívajících na stěhování rodiny. Děti z úplných rodin v nadpoloviční většině reagují, ţe je to sice nepříjemné, ale nutné. U dětí z neúplných rodin se jedná o více neţ 80 % dětí. Asi 30 % dětí z úplných rodin se se situací neumí vyrovnat. U neúplných rodin nabídnutou variantu odpovědi nezvolil nikdo. Přibliţně 16 % dětí z úplných rodin a 19 % dětí z neúplných rodin je stěhování lhostejné. Výsledky hovoří lépe pro skupinu dětí z neúplných rodin, které se ve větším počtu umí se situací vyrovnat anebo situaci neřeší.

Tab. 14 – Co udělá dospívající, když dostane špatnou známku Kdyţ dostanu špatnou známku, hodnocení brzo napravím je mi to líto, ale nic neudělám je mi to jedno

Úplná Neúplná 64,52% 47,62% 16,13% 33,33% 19,35% 19,05%

34

70% 60% 50% 40% 30%

Úplná

20%

Neúplná

10% 0% Hodnocení brzo napravím

Je mi to líto, ale nic neudělám

Je mi to jedno

Graf 14 – Co udělá dospívající, když dostane špatnou známku Graf 14 zaznamenává reakci dospívajících na špatnou známku. Pozitivní je, ţe zhruba polovina respondentů má snahu si špatné hodnocení opravit (asi 65 % dětí z úplných rodin a téměř 48 % dětí z neúplných rodin). Dětí, kterým špatná známka vadí, ale nic pro nápravu neudělají, je o zhruba o 17 % více z neúplných rodin. Stejné procento u obou typů rodin vychází u odpovědi „je mi to jedno“ – 19 % respondentů. Graf 14 koresponduje s grafem 8, který mapuje zájem rodičů o prospěch dítěte. Z grafu 8 totiţ vyplývá, ţe rodiče z úplných rodin se o školní prospěch zajímají buď často nebo někdy. U dětí z neúplných rodin se zhruba ve 20 % vyskytly odpovědi „zřídkakdy a nikdy“. Dá se tedy předpokládat, ţe proto si děti z úplných rodin známku častěji snaţí opravit. S podivem však zůstává stejné procento dospívajících z úplných a neúplných rodin, kterým „je to jedno“.

Tab. 15 – Jak zareaguje dospívající, jestliže ho opustí kamarád Jestliţe mne opustí kamarád(-ka) Přes zklamání se snaţím jít dál Jsem zdrcen a nechci jít dál Je mi to jedno

Úplná Neúplná 83,87 % 90,48 % 12,90 % 9,52 % 3,23 % 0,00 %

35

100% 80% 60% Úplná

40%

Neúplná

20% 0% Přes zklamání se snažím jít dál

Jsem zdrcen a nechci jít dál

Je mi to jedno

Graf 15 – Jak zareaguje dospívající, jestliže ho opustí kamarád Graf 15 zjišťuje reakci dospívaného, jestliţe je-li opuštěný kamarádem. Ţádný markantní rozdíl mezi respondenty z obou skupin není patrný. Většina dospívajících se snaţí přes zklamání jít dál, coţ představuje překvapivé zjištění. Zdrcených dospívajících je v průměru kolem 11 %. Ţádný respondent z neúplné rodiny neuvedl, ţe mu je to jedno, na rozdíl od dospívajících z úplných rodin, kterých je přibliţně 3 %.

Tab. 16 – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku lehké drogy Pokud mi někdo nabídne lehkou drogu, zásadně odmítnu váhám, ale někdy si vezmu rozhodně nabídku příjmu

Úplná Neúplná 45,16 % 19,05 % 48,39 % 61,90 % 6,45 % 19,05 %

70% 60% 50% 40% 30%

Úplná

20%

Neúplná

10% 0% Zásadně odmítnu Váhám, ale někdy si vezmu

Rozhodně nabídku přijmu

Graf 16 – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku lehké drogy

36

Graf 16 popisuje reakci dospívajícího na nabídku lehké drogy. Děti z úplných rodin zásadně odmítnou přibliţně ve 45 %. Dětí z neúplných rodin je pouze 19 %. Váhavých, kteří si někdy vezmou, je v úplných rodinách asi 48 % a v neúplných asi 62 %. Dospívajících, kteří nabídku lehké drogy zásadně přijmou, je zhruba o 13 % více neţ v neúplných rodinách. Graf vypovídá o lepším postoji (tzn. odmítavějším) k lehkým drogám u dětí z úplných rodin.

Tab. 17 – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku tvrdé drogy Pokud mi nabídnou tvrdou drogu, zásadně odmítnu váhám, ale zkusím to rozhodně nabídku příjmu

Úplná Neúplná 96,77 % 71,43 % 0,00 % 19,05 % 3,23 % 9,52 %

120% 100% 80% 60%

Úplná

40%

Neúplná

20% 0% Zásadně odmítnu Váhám, ale někdy Rozhodně si vezmu nabídku přijmu

Graf 17 – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku tvrdé drogy Graf 17 znázorňuje reakce dospívajících na nabídku tvrdé drogy. Děti z úplných rodin téměř v naprosté většině vyjádřili odmítavý postoj (97 %) a asi 3 % dětí nabídku rozhodně přijmou. Variantu odpovědi „váhám, ale někdy si vezmu“ nezvolil ţádný respondent z úplné rodiny. Zhruba 70 % dospívající z neúplných rodin zásadně tvrdou drogu odmítne, 19 % váhá a někdy si vezme a rozhodně nabídku přijme téměř 10 %. Graf hovoří ve prospěch dětí z úplných rodin. U dětí z neúplných rodin je nezanedbatelné procento těch, kteří nad drogou váhají a také těch, kteří nabídku drogy přijmou.

37

Tab. 18 – Jsou mladí lidé zastánci zdravého životního stylu? Jsem zastáncem zdravého ţivotního stylu Vţdy Někdy Nikdy

Úplná Neúplná 6,45 % 4,76 % 87,10 % 85,72 % 6,45 % 9,52 %

100% 80% 60% Úplná 40%

Neúplná

20% 0% Vždy

Někdy

Nikdy

Graf 18 – Jsou mladí lidé zastánci zdravého životního stylu? Graf 18 znázorňuje přístup mladých lidí k zdravému ţivotnímu stylu. Vezmemeli v potaz, ţe se jedná o dospívající v pubertálním věku, odpověď „někdy“, kterou zvolili obě skupiny téměř v 90 %, je uspokojivá. Tab. 19 – Umí si mladí lidé přiznat chybu? Umím si přiznat chybu Vţdy Někdy Nikdy

Úplná Neúplná 19,35% 38,10% 80,65% 61,90% 0,00% 0,00%

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Úplná Neúplná

Vždy

Někdy

Nikdy

Graf 19 – Umí si mladí lidé přiznat chybu? 38

Graf 19 zjišťuje sebekritičnost mladých lidí k vlastní osobě. Výsledky u obou skupin respondentů jsou pozitivní. Ţádný dospívajících nevybral odpověď „nikdy“. Tab. 20 – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)? Jestliţe si myslím, ţe mám správný názor, snaţím se ho prosadit Vţdy Někdy Nikdy

Úplná Neúplná 38,71 % 47,62 % 61,29 % 52,38 % 0,00 % 0,00 %

70% 60% 50% 40% Úplná

30%

Neúplná

20% 10% 0% Vždy

Někdy

Nikdy

Graf 20 – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)? Graf 20 znázorňuje sebe prosazení mladých lidí. Větší urputnost v prosazování vlastních názorů vykazují mladiství z neúplných rodin. Přibliţně polovina dětí z neúplných rodin si svůj názor prosadí vţdy a druhá polovina někdy. U dětí z úplných rodin je menší procento asi (asi 40 %) mladistvých, kteří si prosadí svůj názor vţdy a zbylých 61 % respondentů „někdy“. Odpověď „nikdy“ nezvolil ţádný respondent. Je moţné konstatovat, ţe si mladí lidé věří a umí prosazovat vlastní názory.

3.2.4

Výsledky a zhodnocení předpokladů

První předpoklad se týkal porovnání prezentovaného zájmu rodičů o děti z úplných a neúplných rodin. Předpokladem je, ţe rodiče z úplných rodin se o potomky zajímají znatelně více neţ rodiče z neúplných rodin, jak o volný čas, tak o prospěch dítěte.

39

Na správnost či nesprávnost předpokladu reflektuje graf 7, který znázorňuje zájem rodičů o volný čas dítěte. Z grafu 7 nevyplývají ţádné markantní rozdíly mezi oběma porovnávanými skupinami. U odpovědí – často, někdy a velmi zřídka – rozdíly mezi úplnými a neúplnými rodinami téměř nevyplývají. Ţádný zájem o volný čas dítěte nejeví 6 % rodičů z úplných rodin a 14 % rodičů z neúplných rodin. První předpoklad v části a) „rodiče z úplných rodin mají znatelně větší zájem o volný čas dítěte“, se nepotvrdil. Markantní rozdíly mezi posuzovanými skupinami průzkum neprokázal. Graf 8 zobrazuje zájem rodičů o školní prospěch dítěte. Z grafu vyplývá, ţe rodiče z úplných rodin se o studijní výsledky mladistvého zajímají „často“ (71 %), zatímco zbývající úplné rodiny jen „někdy“. Případ naprostého nezájmu se nevyskytl. U respondentů z neúplných rodin dosahují zhruba 40 % jak odpovědi „často“, tak odpovědi „někdy“. Rodičů z neúplných rodin, kteří se zajímají školní prospěch dítěte „velmi zřídka“ je 14 % a ţádný zájem nejeví 5 % rodičů z neúplných rodin. První předpoklad v části b) „rodiče mají znatelně větší zájem o prospěch dítěte“, se potvrdil. Z odpovědí respondentů z úplných rodin vyplývá, ţe plné dvě třetiny rodičů se zajímají o prospěch potomka „často“ a zbývající pouze „někdy“. U úplných rodin nebyly respondenty označeny odpovědi na velmi malý aţ nezájem rodičů o školní prospěch dítěte. U respondentů z neúplných rodin ano. První předpoklad se potvrdil jen z jedné poloviny.

Druhý předpoklad se týkal problému nutného stěhování rodiny a sledování, která posuzovaná skupina dětí se s novou situací dokáţe lépe vyrovnat. Předpoklad je, ţe se děti z úplných rodin umí se situací lépe vyrovnat, neţ děti z neúplných rodin. Úplná rodina poskytuje dítěti větší zázemí a dítě se umí lépe vyrovnat se zátěţovou situací. O reakci na stěhování rodiny vypovídá graf 13. Děti z úplných rodin v 5 % reagují na situaci – „nepříjemné, ale nutné“, ve 29 % se nedokáţí se situací vyrovnat 40

a v 16 % je to respondentům jedno. Pro 81 % dětí z neúplných rodin je to nepříjemné, ale nutné a zbylým 19 % je to jedno. Ţádný respondent z neúplné rodiny se se situací nedokáţe vyrovnat. Druhý předpoklad, ţe děti z úplných rodin se lépe vyrovnají se situací stěhování, se nepotvrdil. U respondentů z neúplných rodin se nevyskytl případ nevyrovnání se se situací, na rozdíl od respondentů z úplných rodin, kde se jich vyskytlo 29 %. Druhý předpoklad se nepotvrdil.

Třetí předpoklad řešil problematiku drog. Předpokladem je, ţe drtivá většina respondentů z obou posuzovaných skupin má negativní vztah k tvrdým drogám. Předpoklad vychází z faktu, ţe výzkum je provedený na škole v malém městečku, kde mládeţ má menší přístup ke drogám, neţ je tomu ve větším městě. Reakci dospívajících na nabídku tvrdé drogy znázorňuje graf 17. Děti z úplných rodin téměř v naprosté většině vyjádřili odmítavý postoj (97 %) a asi 3 % dětí nabídku rozhodně přijmou. Nabídku „váhám, ale někdy si vezmu“ nezvolil ţádný respondent z úplné rodiny. Dětí z neúplných rodin, které nabídku tvrdé drogy zásadně odmítnou, je 71 %; 19 % váhá a někdy si vezme a rozhodně nabídku příjme téměř 10 %. Třetí předpoklad, ţe drtivá většina z obou posuzovaných skupin tvrdou drogu odmítne, se naplnil u respondentů z úplných rodin. 97 % je drtivá většina. Avšak u úplných rodin 1/3 dospívajících nemá odmítavý postoj k tvrdé droze, coţ je velké procento. Třetí předpoklad se potvrdil pouze u respondentů z úplných rodin.

41

4

DISKUZE

Pro zmapování přístupu mladých lidí k řešení obtíţných ţivotních otázek byl proveden výzkum dotazníkovou metodou na odborném učilišti. Akce se zúčastnili ţáci dvou oborů, oboru Strojní mechanik a oboru Kadeřník. Dotazníky se dále rozdělily do dvou skupin, první skupinu tvořili respondenti z úplných rodin a druhou skupinu respondenti z neúplných rodin. Účelem bylo porovnání řešení obtíţných ţivotních situací dospívajícími z úplných a neúplných rodin. Jaký vliv má úplná či neúplná rodina na postoj dospívajícího? První část dotazníku, tzn. úvodních deset otázek, zjišťovala rodinné zázemí respondentů. Z provedeného výzkumného šetření vyplynulo, ţe lepší sourozenecké vztahy panují v úplných rodinách. Počet sourozenců v úplných rodinách je menší a vyšší procento jedináčků, coţ spolu můţe do jisté míry souviset. Dá se předpokládat, ţe v neúplných rodinách je větší výskyt nevlastních sourozenců, z čehoţ můţe pramenit menší vzájemné porozumění mezi sourozenci. Pozitivněji širší rodinné vztahy vidí respondenti pocházející z úplných rodin, ale markantní rozdíly mezi oběma typy rodin se neprokázaly a v globálu lze širší rodinné vztahy označit za uspokojivé. Na otázku „Jak si podle mého názoru rozumí rodiče?“ odpovídali pouze respondenti z úplných rodin. Z výsledků výzkumu vyplynulo, ţe si dle názoru dětí rodiče zhruba z 1/3 rozumí velmi dobře a z 2/3 rozumí. Pouze 3 % respondentů se domnívá, ţe si rodiče nerozumí. Jedná se o pohled dospívajících dětí na vztah rodičů, a proto lze výsledek označit za pozitivní. Následující dvě otázky v dotazníku byly zaměřené na pozornost, kterou rodiče věnují dospívajícím. Do jaké míry mají přehled o volném čase dospívajícího a do jaké míry se zajímají o školní prospěch dospívajícího. Výzkum zaznamenal, ţe o trávení volného času mají poměrně stejný zájem rodiče z úplných a neúplných rodin. Velké rozdíly

se

neprokázaly,

snad

jen

v poslední

moţné

odpovědi

„nikdy“,

kdy osmiprocentní rozdíl hovoří ve prospěch úplných rodin. Znatelnější zájem o školní prospěch potomka vykazují úplné rodiny. Rozdíl můţe korespondovat s větším počtem sourozenců v neúplných rodinách. Jistou úlohu můţe sehrát nerozdělení si starostí o potomka mezi oba rodiče. 42

Na společné chvíle, strávené s rodinou, se těší obě dvě skupiny respondentů. Výsledky výzkumu, týkající se postoje dospívajících, jestliţe jsou svědky šikany či jejich reakce, jestliţe jsou terčem posměchu, reflektují odváţnější přístup respondentů z neúplných rodin. Výzkum ukazuje, ţe děti z neúplných rodin mají větší odvahu se přímo bránit, vystoupit proti bezpráví a podléhají méně zdrcujícím pocitům. Dá se předpokládat, ţe děti z neúplných rodin zaţily více krizových situací, např. rozchod rodičů, coţ některé jedince poloţí na kolena a jiné posune dál. Kaţdý člověk má jinou residenci, jinak zvládá krizové situace. Děti z neúplných rodin jsou ve většině více připraveni bojovat sami za sebe, neboť se tolik nespoléhají na řešení situací dospělými, respektive rodiči. Umí se dospívající zastat svého kamaráda, jestliţe je pomlouván? Odpověď zní, umí téměř v 70 %. Zbývající část respondentů s pomlouváním nesouhlasí, ale mlčí nebo situaci neřeší. Ţádný respondent se k pomlouvání nepřidá. Výsledek svědčí o odvaze dospívajících. Otázka, zjišťující reakci dospívajících na nutné stěhování rodiny, dopadla lépe pro dospívající z neúplných rodin. Všechny děti z neúplných rodin se dokáţí se situací nějakým způsobem vyrovnat. Výsledek koresponduje s výsledky z grafu 10 a z grafu 11, které prokazují větší odvahu dětí z neúplných rodin, odvahu postavit se náročným ţivotním okolnostem. O napravení špatné známky se snaţí více děti z úplných rodin. Výsledek koresponduje s daty, získanými z grafu o zájmu rodičů o školní prospěch. Rodiče z úplných rodin se více zajímají o školní prospěch dítěte, vyvíjí větší tlak ohledně školního prospěchu, ale je zajímavé, ţe stejnému procentu dětí z úplných a neúplných rodin je situace lhostejná. Je pravděpodobné, ţe lhostejnost ke školnímu prospěchu je dána i tím, ţe se jedná o ţáky učiliště, kde povětšinou ţáci neprojevují velké ambice. U dospívajících je důleţité, aby si sami kladli cíle a měli snahu být úspěšní. Někteří rodiče nepřiměřenou přísností dosahují u dětí vysokých výsledků, ale dobré je, jestliţe děti se snaţí o dobré výsledky proto, aby něco v ţivotě dokázaly a nejen uspokojily rodiče. Výsledky výzkumu u otázky, zjišťující reakci dospívajících, jestliţe je opustil velmi dobrý kamarád, prokázala jen velmi malé rozdíly mezi skupinami respondentů. 43

Téměř většina se snaţí jít přes zklamání dál, kolem 10 % dospívajících z obou skupin je zdrceno a 3 % respondentů z úplných rodin „je to jedno.“ Výsledek hovoří ve prospěch obou skupin, dospívající nepodléhají sebelítosti, neuzavírají se. K lehkým i tvrdým drogám mají negativnější vztah respondenti z úplných rodin, kde necelá polovina dospívajících buď zásadně odmítne, nebo nad nabídkou váhá. Pouze 6 % nabídku rozhodně přijme. Kdeţto u respondentů z neúplných rodin zásadně odmítne pouze 19 % a stejné procento rozhodně nabídku přijme. Zbylí respondenti nad nabídkou váhají. Tvrdé drogy zásadně odmítne také více respondentů z úplných rodin - 97 %, z neúplných rodin 71 %. Graf, znázorňující povědomí rodičů o volném čase dospívajících, přitom velké rozdíly mezi respondenty z úplných a neúplných rodin nevykázal, s výjimkou poslední poloţky naprostého nezájmu, kde je 8 % rozdíl mezi oběma skupinami ve prospěch úplných rodin. Moţnou souvislost lze spatřovat v lepších sourozeneckých vztazích, kdy si navzájem sourozenci mohou o problémech pohovořit. Souvislost lze spatřovat také ve výzkumem prokázaném faktu, ţe respondenti z neúplných rodin mají více sourozenců, kdy rodiče nevěnují jednotlivým dětem tolik pozornosti. Drogy jsou velkým tématem současnosti a jak je patrno z výsledků výzkumu, i na malém městě se nechají dospívající zlákat jejich nabídkou a je potřebné proti drogám systematicky bojovat, brát téma drog stále jako oţehavé téma. Respondenti z úplných a neúplných rodin jsou téměř shodně, v nejvyšším počtu, „někdy“ zastánci zdravého ţivotního stylu. Pro období dospívání lze hodnotit výsledek pozitivně. Umět si přiznat chybu či prosadit vlastní názor, patří k důleţitým dovednostem nejen pro mladistvé. Naučit se vidět vlastní osobu realisticky, neponiţovat se ani nepovyšovat. K sebepoznání dítě vedou rodiče, kdy úkolem rodičů je dítěti nastavit pravdivé, nezkreslené zrcadlo. Z výsledků výzkumu vyplývá pozitivní výsledek. Mladiství se snaţí prosadit svůj názor, jestliţe si myslí, ţe je správný a v případě chyby, si ji umí vţdy nebo někdy přiznat.

44

Závěr Problém sociálně patologických jevů se dotýká celé společnosti. Existují tři typy prevence sociálně patologických jevů - primární, sekundární a terciární. Sekundární prevence se uplatňuje u rizikových skupin obzvláště ohroţených negativními jevy. Následná terciární prevence se zaměřuje na sníţení následků sociálně patologických jevů. Bakalářská práce se zaměřila na primární prevenci, která se povaţuje za hlavní a má za úkol předcházet ohroţujícím skutečnostem. Primárně preventivně mají působit rodiče, škola a volnočasové aktivity. Rodinné zázemí má na vývoj jedince zásadní vliv. Bakalářská práce rozebírá především míru odpovědnosti rodiny, jak přistupovat k dospívajícím, aby z nich vyrostly zdravě sebevědomé jedinečné osobnosti. Především láska, důvěra a vzájemný respekt jsou nezbytné pro správný vztah rodičů a dětí. Dobrý rodič vede dítě k morálním hodnotám a zodpovědnosti za sebe samého. Dítě od rodičů potřebuje milující a pevnou náruč. Dospívající tráví mimo rodinu více jak polovinu dne, a tudíţ narůstá vliv ostatních elementů – škola, kamarádi a volný čas. Dostatečná komunikace rodičů s dospívajícími je nezbytná k předcházení problémů patologických jevů. Dotazníkové šetření v praktické části bakalářské práce mělo za úkol zmapovat přístup mladé generace k náročným ţivotním situacím. Srovnány byly dvě skupiny respondentů, první skupinu tvořili respondenti z úplných rodin a druhou skupinu respondenti z neúplných rodin. Z výsledků výzkumu je patrné, ţe lepší rodinné vztahy panují v rodinách úplných. Zájem rodičů o volný čas dítěte vyplývá téměř shodný. Rozdíl byl prokázán u zájmu rodičů o školní prospěch, ve prospěch rodičů z úplných rodin. Výsledky u otázek, jak zareagují dospívající, jestliţe jsou svědky šikany nebo terčem posměchu, hovoří ve prospěch dospívajících z neúplných rodin. Ve větším počtu umí přímo proti bezpráví vystoupit. Pomlouvaného kamaráda se zastanou shodně téměř 2/3 dospívajících. Na stěhování rodiny lépe reagují dospívající z neúplných rodin, kde všichni respondenti se dokáţí se situací vyrovnat. Z úplných rodin je 1/3 dospívajících, kteří se se situací vyrovnat neumějí. O opravu špatné známky se snaţí více respondentů z úplných rodin, ale stejnému počtu dospívajících z obou srovnávaných skupin „je to jedno“. Na opuštění 45

kamarádem reagují obě skupiny téměř shodně, snaţí se jít přes zklamání dál. Negativnější postoj k lehkým a tvrdým drogám prokázali dospívající z úplných rodin. Zdravý ţivotní styl zastávají obě skupiny „někdy“. Dovednost, přiznat si chybu, či prosadit si vlastní názor, ovládají dospívající z obou porovnávaných skupin. Průzkum neprokázal jednoznačně lepší reakce jedné či druhé skupiny respondentů. Výsledky u některých otázek byly téměř totoţné, další hovořili jednou ve prospěch dospívajících z úplných rodin a podruhé dospívajících z neúplných rodin. Samozřejmě, ţe nejlepší institucí pro výchovu dítěte je úplná fungující rodina, která poskytuje milující náruč, pevnost, oporu, a kde panuje vzájemný respekt. Nenahraditelný je vzor role otce a matky pro dospívajícího. Nic lepšího, neţli rodina, pro výchovu dítěte neexistuje a je třeba dospívající vést k pozitivnímu a zodpovědnému přístupu k zaloţení rodiny. Jestliţe však úplná rodina nefunguje, neposkytuje lepší zázemí, neţ rodina neúplná.

46

POUŢITÉ ZDROJE

Pouţitá literatura BURDOVÁ, I. Křesťanská psychoterapie. Brno: Sypták, 2006. 64 s. FERRERO, B. Vychovávej jako Don Bosco. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 143 s. ISBN 978-80-7367-294-2. FRIEL, J., FRIELOVÁ, L. Sedm nejhorších rodičovských omylů. 1. vyd. Praha : Kniţní klub, 2002. 172 s. ISBN 80-242-0767-2. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 772 s. ISBN 80-7178-303-X. HELUS, Z. Vyznat se v dětech. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 211 s. JILČÍK, T. Sociologie II. Brno : Institut mezioborových studií, 1998, 63 s. KOHOUTEK, R. Psychologie duševního vývoje. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7375-185-2. KOPŘIVA, P., et al. Respektovat a být respektován. Kroměříţ : Spirála, 2008. 286 s. ISBN 978-80-904030-0-0. KUČEROVÁ, S., et al. Texty ke studiu otázek výchovy. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 147 s. ISBN 80-210-1544-6 MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1986. 336 s. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9. PÁVKOVÁ, J., et. al. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 1999. 229 s. ISBN 807178295-5. PÖTHE, P. Dítě v ohrožení. Praha : G plus G, 1999. 186 s. ISBN 80-86103-21-8.

47

PREKOP, J. Jak být dobrým rodičem. Krůpěje výchovných moudrostí. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. 83 s. ISBN 80-247-9063-7. TRÉLAÜN, B. Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 143 s. ISBN 80-7178-935-6.

Internetové zdroje NEŠPOR, K. Metodika prevence ve školním prostřed [online]. Praha : Fontis pro MŠMT, 2003 [cit. 2012-4-7]. Dostupný z WWW: http://www.drnespor.eu/meto1.doc NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je rozpoznat a jak je zvládat [online]. Praha : Sportpropag, 2003 [cit. 2012-4-7]. Dostupný z WWW:http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/socialnepatologickejevyajejichpre vence/zavislosti/zavislostobecne/15814.aspx

48

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tab. 1 – Pohlaví respondentů…………………………………………………………. 23 Tab. 2 – procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin………………. 24 Tab. 3 – Počet sourozenců…………………………………………………………….. 26 Tab. 4 - Sourozenecké vztahy………………………………………………………… 27 Tab. 5 – Širší rodinné vztahy………………………………………………………….. 28 Tab. 6 – Jak si rozumí rodiče …………………………………………………………. 28 Tab. 7 – Informovanost rodičů o volném čase dítěte…………………………………. 29 Tab. 8 – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte………………………………………. 30 Tab. 9 – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou…………………………… 30 Tab. 10 – Jak se dospívající zachová, jestliţe je svědkem šikany……………………. 31 Tab. 11 – Jak se dospívající zachová, jestliţe je terčem posměchu…………………... 32 Tab. 12 – Reakce dospívajícího na to, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda……………………………………………………... 33 Tab. 13 – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny…………………………………. 34 Tab. 14 – Co udělá dospívající, kdyţ dostane špatnou známku………………………. 34 Tab. 15 – Jak zareaguje dospívající, jestliţe ho opustí kamarád……………………… 35 Tab. 16 – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku lehké drogy……………….. 36 Tab. 17 – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku tvrdé drogy……………….. 37 Tab. 18 – Jsou mladí lidé zastánci zdravého ţivotního stylu?....................................... 38 Tab. 19 – Umí si mladí lidé přiznat chybu? ………………………………………….. 38 Tab. 20 – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)?.................. 39

Graf 1 – Pohlaví respondentů…………………………………………………………. 24 Graf 2 – procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin………………. 24 Graf 3 – Počet sourozenců……………………………………………………………...27 Graf 4 - Sourozenecké vztahy…………...…………………………………………... 27 Graf 5 – Širší rodinné vztahy…………………………………………………………. 28 Graf 6 – Jak si rozumí rodiče …………………………………………………………. 29 Graf 7 – Informovanost rodičů o volném čase dítěte…………………………………. 29 Graf 8 – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte………………………………………. 30 Graf 9 – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou…………………………… 31 Graf 10 – Jak se dospívající zachová, jestliţe je svědkem šikany…………………….. 32 Graf 11 – Jak se dospívající zachová, jestliţe je terčem posměchu………...………… 32 Graf 12 – Reakce dospívajícího na to, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda…………………………..………………………… 33 Graf 13 – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny ………………………………… 34 Graf 14 – Co udělá dospívající, kdyţ dostane špatnou známku……………………… 35 Graf 15 – Jak zareaguje dospívající, jestliţe ho opustí kamarád……………………… 36 Graf 16 – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku lehké drogy……………….. 36 Graf 17 – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku tvrdé drogy……………….. 37 Graf 18 – Jsou mladí lidé zastánci zdravého ţivotního stylu?....................................... 38 Graf 19 – Umí si mladí lidé přiznat chybu?................................................................... 38 Graf 20 – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)?.................. 39

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 – Dotazník Příl. 2 – Tabulky s počty respondentů

Příl. 1 – Dotazník Milí ţáci, jmenuji se Martina Smejkalová a studuji na Mendelově univerzitě v Brně, kde zpracovávám bakalářskou práci na téma Zvyšování odolnosti mládeže vůči patologickým jevům. Pro získání informací od vybraného vzorku současné středoškolské mládeţe se na vás obracím se ţádostí o vyplnění předloţeného dotazníku. Otázky se týkají rodinných vztahů a přístupů mladých osob k řešení obtíţných ţivotních otázek. Předem děkuji za čas strávený nad dotazníkem. INSTRUKCE Máte na výběr z několika odpovědí. Vámi zvolenou odpověď zakrouţkujete.

01. Pohlaví a/ muţ

b/ ţena

02. Rodina a/ úplná

b/ neúplná

03. Počet sourozenců a/ ţádný

b/ 1

c/ 2

d/ 3 a více

04. Se sourozenci si rozumím a/ velmi dobře

b/ dobře

c/ vůbec

05. Širší rodinné vztahy (s ostatními příbuznými) jsou podle mého názoru a/ velmi dobré

b/ dobré

c/ špatné

06. Rodiče si podle mého názoru (vyplnit jen v případě, pokud rodiče spolu ţijí) a/ rozumí velmi dobře

b/ rozumí

c/ nerozumí si

07. Rodiče vědí, co dělám ve volném čase a/ často

b/ někdy

c/ velmi zřídka

d/ nikdy

08. Rodiče se zajímají o můj školní prospěch a/ často

b/ někdy

c/ velmi zřídka

d/ nikdy

09. Těším se na společné chvíle, strávené s ostatními členy rodiny a/ často

b/ někdy

c/ velmi zřídka

d/ nikdy

10. Jestliţe jsem svědkem šikany, a/ zasáhnu

b/ nezasáhnu, ale oznámím to (kde ……………….

c/ neudělám nic

d/ přidám se

11. Jestli jsem terčem posměchu, a/ nenechám si to líbit a ohradím se b/ dělám, ţe mi to nevadí c/ jsem zdrcený

d/ je mi to jedno

12. Jak zareaguji, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá mého kamaráda? a/ zastanu se kamaráda

b/ nesouhlasím, ale mlčím

c/ situaci neřeším

d/ přidám se k pomlouvání

13. Rodina se kvůli zaměstnání otce bude stěhovat, jak situaci přijmu?

a/ nepříjemné, ale nutné jedno

b/ nedokáţu se s novou situací vyrovnat

c/ je mi to

14. Kdyţ dostanu špatnou známku, a/ hodnocení brzo napravím b/ je mi to líto, ale nic neudělám jedno

c/ je mi to

15. Jestliţe mne opustí kamarád(-ka), a/ přes zklamání se snaţím jít dál jedno

b/ jsem zdrcen a nechci jít dál

c/ je mi to

16. Pokud mi někdo nabídne lehkou drogu, a) zásadně odmítnu přijmu

b/ váhám, ale někdy si vezmu

c/ rozhodně nabídku

17. Pokud mi nabídnou tvrdou drogu, a/ zásadně odmítnu přijmu

b/ váhám, ale zkusím to

c/ rozhodně nabídku

18. Jsem zastáncem zdravého ţivotního stylu a/ vţdy

b/ někdy

c/ nikdy

b/ někdy

c/ nikdy

19. Umím přiznat chybu a/ vţdy

20. Jestliţe si myslím, ţe mám správný názor, snaţím se ho prosadit a/ vţdy

DĚKUJI ZA VYPLNĚNÍ !

b/ někdy

c/ nikdy

Příl. 2 – Tabulky s počty respondentů Tab. 1a – Pohlaví respondentů Tab. 2a– procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin Tab. 3a – Počet sourozenců Tab. 4a- Sourozenecké vztahy Tab. 5a – Širší rodinné vztahy Tab. 6a – Jak si rozumí rodiče Tab. 7a – Informovanost rodičů o volném čase dítěte Tab. 8a – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte Tab. 9a – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou Tab. 10a – Jak se dospívající zachová, jestliţe je svědkem šikany Tab. 11a – Jak se dospívající zachová, jestliţe je terčem posměchu Tab. 12a – Reakce dospívajícího na to, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda Tab. 13a – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny Tab. 14a – Co udělá dospívající, kdyţ dostane špatnou známku Tab. 15a – Jak zareaguje dospívající, jestliţe ho opustí kamarád Tab. 16a – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku lehké drogy Tab. 17a – Co udělá dospívající, jestliţe dostane nabídku tvrdé drogy Tab. 18a – Jsou mladí lidé zastánci zdravého ţivotního stylu? Tab. 19a – Umí si mladí lidé přiznat chybu? Tab. 20a – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)?

Tab. 1a – Pohlaví respondentů Pohlaví Muţ Ţena

Úplná

Neúplná 15 11 16 10

Tab. 2a – procentuelní počet respondentů z úplných a neúplných rodin Rodina Úplná Neúplná

Respondenti 31 21

Tab. 3a – Počet sourozenců Počet sourozenců Ţádný 1 2 3 a více

Úplná 4 16 5 6

Neúplná 1 8 6 6

Tab. 4a - Sourozenecké vztahy Se sourozenci si rozumím Velmi dobře Dobře Vůbec

Úplná

Neúplná 19 7 8 11 0 3

Tab. 5a – Širší rodinné vztahy Širší rodinné vztahy (s ostatními členy rodiny) Velmi dobré Dobré Špatné

Úplná 16 13 2

Tab. 6a – Jak si rozumí rodiče Rodiče si dle mého názoru rozumí Velmi dobře Rozumí si Nerozumí si

Úplná 11 19 1

Neúplná -

Neúplná 1 17 3

Tab. 7a – Informovanost rodičů o volném čase dítěte Rodiče vědí, co dělám ve volném čase Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná 13 10 6 2

Neúplná 8 6 4 3

Tab. 8a – Zájem rodičů o školní prospěch dítěte Rodiče se zajímají o můj školní prospěch Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná 22 9 0 0

Neúplná 8 9 3 1

Tab. 9a – Jak moc se dítě těší na společné chvíle s rodinou Těším se na společné chvíle, strávené s ostatními členy rodiny Často Někdy Velmi zřídka Nikdy

Úplná 12 15 4 0

Neúplná 7 13 1 0

Tab. 10a – Jak se dospívající zachová, jestliže je svědkem šikany

Jestliţe jsem svědkem šikany Zasáhnu Nezasáhnu, ale oznámím to Neudělám nic Přidám se

Úplná 16 4 11 0

Neúplná 15 1 5 0

Tab. 11a – Jak se dospívající zachová, jestliže je terčem posměchu

Jestliţe jsem terčem posměchu Nenechám si to líbit a ohradím se Dělám, ţe mi to nevadí Jsem zdrcený Je mi to jedno

Úplná

Neúplná 13 10 5 3

12 2 2 5

Tab. 12a – Reakce dospívajícího na to, když spolužák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá jeho kamaráda Jak zareaguji, kdyţ spoluţák s velmi dobrým postavením ve třídě pomlouvá mého kamaráda? Zastanu se kamaráda Nesouhlasím, ale mlčím Situaci neřeším Přidám se k pomlouvání

Úplná 21 4 6 0

Neúplná 14 3 4 0

Tab. 13a – Reakce dospívajícího na stěhování rodiny Rodina se kvůli zaměstnání otce bude stěhovat, jak situaci přijmu? Nepříjemné, ale nutné Nedokáţi se s novou situací vyrovnat Ne mi to jedno

Úplná

Neúplná 17 17 9 0 5 4

Tab. 14a – Co udělá dospívající, když dostane špatnou známku Kdyţ dostanu špatnou známku Hodnocení brzo napravím Je mi to líto, ale nic neudělám Je mi to jedno

Úplná 20 5 6

Neúplná 10 7 4

Tab. 15a – Jak zareaguje dospívající, jestliže ho opustí kamarád Jestliţe mne opustí kamarád(-ka) Přes zklamání se snaţím jít dál Jsem zdrcen a nechci jít dál Je mi to jedno

Úplná

Neúplná 26 19 4 2 1 0

Tab. 16a – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku lehké drogy Pokud mi někdo nabídne lehkou drogu Zásadně odmítnu Váhám, ale někdy si vezmu Rozhodně nabídku příjmu

Úplná

Neúplná 14 4 15 13 2 4

Tab. 17a – Co udělá dospívající, jestliže dostane nabídku tvrdé drogy Pokud mi nabídnou tvrdou drogu, Zásadně odmítnu Váhám, ale zkusím to Rozhodně nabídku příjmu

Úplná 30 0 1

Neúplná 15 4 2

Tab. 18a – Jsou mladí lidé zastánci zdravého životního stylu? Jsem zastáncem zdravého ţivotního stylu Vţdy Někdy Nikdy

Úplná 2 27 2

Neúplná 1 18 2

Tab. 19a – Umí si mladí lidé přiznat chybu? Umím si přiznat chybu Vţdy Někdy Nikdy

Úplná 6 25 0

Neúplná 8 13 0

Tab. 20a – Umí si mladí lidé prosadit správný názor (podle jejich mínění)? Jestliţe si myslím, ţe mám správný názor, snaţím se ho prosadit Vţdy Někdy Nikdy

Úplná 12 19 0

Neúplná 10 11 0