MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

BRNO 2013

RENATA BULISOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Výskyt a význam škůdců řepky ozimé na Havlíčkobrodsku v období 2009-2012

Závěrečná práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D.

Renata Bulisová

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci s názvem „Výskyt a význam škůdců řepky ozimé na Havlíčkobrodsku v období 2009-2012“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Závěrečná práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího závěrečné práce a ředitelky ICV.

dne ………………………………………………. podpis autora …………………………………….

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě si dovoluji poděkovat za pomoc, cenné rady a připomínky doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D., vedoucí závěrečné práce. Dále p. Marku Bártovi, pokusníkovi ze zkušební stanice Lípa, za poskytnuté podklady ze sledování a také svojí rodině za pochopení.

ABSTRAKT Výskyt a význam škůdců řepky ozimé na Havlíčkobrodsku v období 2009-2012

V závěrečné práci byly shromážděny údaje týkající se škůdců řepky ozimé. Teoretická část se zabývá popisem základní charakteristiky škůdců. Z dostupné odborné literatury byla vypracována jejich charakteristika, bionomie, působené škody a možnosti ochrany řepky. Podklady pro praktickou část byly získány ze Zkušební stanice ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu. Byly poskytnuty veškeré údaje z odrůdových pokusů na ozimé řepce za období 2009-2012. Na základě tohoto sledování byla provedena sumarizace údajů, ze které vyplývá, že hlavními škůdci řepky ve sledovaném období a dané lokalitě byli krytonosec řepkový, k. čtyřzubý, blýskáček řepkový a bejlomorka kapustová.

Klíčová slova: řepka ozimá, škůdci, poškození, možnosti ochrany, Lípa u Havlíčkova Brodu

ABSTRAKT

Abundance and relevance of pests of winter rape in region of Havlíčkův Brod during period 2009-2012 Data concerning pests of winter rape were gathered in final report. Theoretical part of paper is concerned of basic characterization of pests - their description and bionomie, insect damages and possibilities of crop protection - all based on available literary data and information. Experimental data obtained in period 2009 – 2012 from winter rape variety trials on testing station Lípa u Havlíčkova Brodu are in next (experimental) part of the paper. Based on this observation data summarization was made, so it is possible to draw a conclusion that main pests of winter rape are Rape stem weevil, Cabbage stem weevil, Pollen beetle, and Brassica pod midge in observing period and locality.

Key words: winter rape, pests, damages, possibilities of crop protection, Lípa u Havlíčkova Brodu

OBSAH 1 2

3 4

5

6 7 8

ÚVOD........................................................................................................................ 7 SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ............................................................................ 8 2.1 Řepka olejná ozimá (Brassicca napus L. var. napus) ........................................ 8 2.2 Škůdci řepky....................................................................................................... 9 2.2.1 Škůdci v podzimním a zimním období ....................................................... 9 2.2.1.1 Dřepčík zelný (Phyllotreta nemorum Linné, 1758) ................................ 9 2.2.1.2 Dřepčík polní (Phyllotreta undulata Kutschera, 1860)......................... 10 2.2.1.3 Dřepčík černý (Phyllotreta atra Fabricius, 1775) ................................. 10 2.2.1.4 Dřepčík černonohý (Phyllotreta nigripes Fabricius, 1775) .................. 11 2.2.1.5 Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephalus Linné, 1758)................. 12 2.2.1.6 Krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma Marshall, 1802) ....... 12 2.2.1.7 Osenice polní (Agrotis segetum Denis & Schiffermüller, 1775) .......... 13 2.2.1.8 Pilatka řepková (Athalia rosae Linné, 1758) ........................................ 15 2.2.1.9 Květilka zelná (Delia radicum Linnaeus, 1758) .................................. 16 2.2.1.10 Slimáčkovití Agriolimacidae ............................................................. 17 2.2.1.11 Hraboš polní (Microtus arvalis Pallas, 1778).................................... 17 2.2.2 Škůdci v období časného jara ................................................................... 18 2.2.2.1 Krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi Gyllenhall, 1837) .............. 18 2.2.2.2 Krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus quadridens Panzer, 1795)......... 19 2.2.2.3 Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus Fabricius, 1775) ..................... 20 2.2.3 Škůdci v období tvorby šešulí ................................................................... 21 2.2.3.1 Krytonosec šešulový (Ceutorhynchus obstrictus Marsham, 1802)....... 21 2.2.3.2 Bejlomorka kapustová (Dasineura napi Loew, 1850) .......................... 22 2.2.3.3 Mšice zelná (Brevicoryne brassicae Linné, 1758) ................................ 23 CÍL PRÁCE ............................................................................................................. 24 METODIKA ............................................................................................................ 25 4.1 Charakteristika studijní plochy ........................................................................ 25 4.2 Sledování škůdců řepky ................................................................................... 27 VÝSLEDKY A DISKUSE ...................................................................................... 31 5.1 Výskyt škůdců v jednotlivých sezónách .......................................................... 31 5.1.1 Hospodářský rok 2008-2009 ..................................................................... 31 5.1.2 Hospodářský rok 2009-2010 ..................................................................... 32 5.1.3 Hospodářský rok 2010-2011 ..................................................................... 32 5.1.4 Hospodářský rok 2011-2012 ..................................................................... 33 ZÁVĚR .................................................................................................................... 35 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ................................................................... 36 PŘÍLOHY ................................................................................................................ 37

1

ÚVOD

Snaha člověka chránit pěstované plodiny před škůdci a plevelnými rostlinami je zřejmá již po staletí. O stabilní a dobře fungující zemědělství usiluje každá země, která si je vědoma důležitosti tohoto odvětví v hospodářství státu. Prosperující živočišná, ale také rostlinná výroba je jedním ze základních předpokladů spokojenosti celé společnosti. Význam této oblasti je samozřejmý i v otázce udržení rázu krajiny země. Zemědělská produkce je v posledních letech čím dál více ovlivňována novými technologiemi, produktivitou práce a také tlakem na snižování nákladů. Jednou z cest v oblasti snížení nákladů na produkci je včasná a správně provedená diagnostika příčin poškození rostlin. V takovém případě nejsou zemědělské plodiny ohroženy nesprávným zásahem, který je může poškodit nebo může být neúčinný. U rostlin poškozených škůdcem, chorobou nebo nesprávně zvolenou chemickou látkou nejen, že dochází ke snížení výnosu, ale i ke kvalitativním změnám produktu. To ve výsledku znamená snížení tržby zemědělců.

7

2

SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ

2.1 Řepka olejná ozimá (Brassicca napus L. var. napus)

Řepka olejná patří v současnosti v České republice k nejrozšířenější olejnině. Je pěstována ve formě ozimé nebo jarní. Vyšší výnosy jsou u řepky ozimé, je proto častější. Řepka jarní se uplatňuje hlavně jako náhrada za vyhynulou řepku ozimou. Zájem zemědělců o pěstování řepky v posledních letech dokládá i nárůst ploch osetých touto plodinou. V České republice bylo v roce 2012 zaznamenáno pěstování řepky na výměře pohybující se okolo 420 tisíc hektarů, tzn. na přibližně 12 % celkové výměry orné půdy. Využití řepky lze rozdělit do těchto oblastí: a) potravinářství – kvalitně rafinovaný řepkový olej má neutrální chuť i vůni, tudíž je dobře uplatnitelný při použití ve studené kuchyni. Snáší vyšší teploty i při tepelném zpracování pokrmů. Na rozdíl od sójového oleje obsahuje pro organismus méně nežádoucích nasycených mastných kyselin, které negativně ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi b) krmivářství – řepkové extrahované šroty jako součást krmných směsí pro zvířata c) zdroj obnovitelné energie – metylester řepkového oleje, neboli bionafta, která se získává chemickou reakcí řepkového oleje s metylalkoholem. Řepková sláma je spolu o obilní slámou považována za levný zdroj fytomasy při výrobě pelet nebo briket. K posouzení je v tomto případě otázka, zda je vhodné odvážet z pozemku téměř veškerou vyprodukovanou organickou hmotu. Řepka je ideální plodinou v osevním postupu a vynikající předplodinou pro obilniny. Předpokladem zdravého porostu je nákup certifikovaného osiva. Optimálním doporučeným termínem výsevu a dodržením doporučeného výsevku lze snížit riziko napadení rostlin chorobami nebo škůdci. Rychlým pokrytím povrchu půdy a dobrým prokořeňováním řepka zabraňuje erozi půdy i relativně dobře konkuruje plevelům. Poměrně dlouhá doba kvetení je příznivá pro včely.

8

2.2 Škůdci řepky

Řepka patří od 90. let 20. století mezi polní plodiny nejvíce ohrožené škůdci. Tito škůdci mohou způsobovat významná poškození během celé vegetační doby. Mají různě velký hospodářský význam podle ročníku a stanoviště, je tudíž nutné k nim každý rok přistupovat individuálně. V této práci bylo použito rozdělení na škůdce podzimního a zimního období, škůdce časného jara a škůdce šešulové.

2.2.1

Škůdci v podzimním a zimním období

Výskyt a škodlivost podzimních škůdců je ovlivňována povětrnostními podmínkami daného ročníku, lokalitou a dalšími faktory, které působí na výskyt škůdců. Nezanedbatelný je též význam nárůstu ploch pěstované řepky, zejména v teplejších oblastech.

2.2.1.1 Dřepčík zelný (Phyllotreta nemorum Linné, 1758) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae Symptomy – okrouhlé jamky o průměru 1,5-2 mm na vrchní straně listu, spodní pokožka zůstává nepoškozená. Morfologie – dřepčík zelný je 2,5-3,5 mm velký, černý brouk se dvěma podélnými žlutými proužky na krovkách. Žluté proužky jsou všude stejně široké a nevykrojené v přední části. Má skákavé zadní nohy. Šestinohé larvy žijí buď na koříncích rostlin, nebo minují v listech. Celkem třikrát se svlékají a na konci svého vývoje měří 5-6 mm. Jsou štíhlé, žluté, s výjimkou hlavy a noh, které jsou černé. Bionomie – samičky kladou dlouhá, oválná, žlutobílá vajíčka jednotlivě nebo ve skupinách počátkem léta na spodní stranu listů. Po 5-11 dnech se líhnou larvy, které se zavrtávají do listů. Ze zprvu vyžraných tenkých chodbiček se po prvním svlékání larev stávají miny. Larvy se mohou stěhovat i na další listy. Vývoj larev trvá 16-30 dnů, potom padají na zem a zahrabávají se v houbce 1-2 cm do půdy, kde se zakuklí. Po 8-14 9

dnech se líhnou mladí brouci, kteří ožírají listy. Přezimují v půdě, spadaném listí nebo vegetaci. Pohlavně dospívají zjara následujícího roku. Vylézají v dubnu. Úživný žír brouků trvá 15-30 dnů. V roce mají jednu generaci. Ekologie – škodlivost je vyšší v případě mírného podzimu a zimy. Působené škody – rostliny nevzcházejí, vadnou. Poškození larvami podporuje rozvoj houbových chorob. Možnosti regulace – chemická ochrana spočívá v moření osiva a aplikaci povolených insekticidů na mladé rostliny.

2.2.1.2 Dřepčík polní (Phyllotreta undulata Kutschera, 1860) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae Symptomy – okrouhlé jamky na vrchní straně listu, rostliny nevzcházejí. Morfologie – dorostlé larvy měří 4-5 mm, jsou leskle bílé. Dospělec je 2-2,3 mm dlouhý brouk s černými krovkami se dvěma podélnými žlutými proužky, které má oproti dřepčíku zelnému v ramenní části zúžené a vykrojené. Bionomie – samičky kladou drobná, bílá vajíčka jednotlivě nebo ve skupinách po 4-20 na půdu. Vývoj larev trvá asi tři týdny, jsou v zemi, kde se živí kořínky v půdě. Po zakuklení se mladí brouci líhnou po 7-17 dnech. Přezimují v půdě, spadaném listí nebo vegetaci. Ekologie – škodlivost je vyšší v chladnějších a vlhčích polohách. Působené škody – rostliny nevzcházejí, vadnou. Možnosti regulace – chemická ochrana spočívá v moření osiva a aplikaci povolených insekticidů na mladé rostliny.

2.2.1.3 Dřepčík černý (Phyllotreta atra Fabricius, 1775) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae Symptomy – okrouhlé jamky na vrchní straně listu, rostliny nevzcházejí.

10

Morfologie – dřepčík černý je 1,9-2,5 mm velký brouk. Tělo je černé s kovově modrým leskem, druhé a třetí tykadlové články jsou červenohnědé. Dospělé larvy měří asi 5 mm, jsou bělavé s černou hlavou. Bionomie – samičky kladou na počátku června vajíčka jednotlivě na povrch půdy. Přibližně za 6-12 dnů se líhnou larvy, které ožírají kořínky rostlin. Plně vyvinuté jsou larvy po 2-3 týdnech. Kuklí se v půdě v hloubce několika centimetrů. Přibližně za dva týdny se líhnou brouci, kteří do pozdního podzimu ožírají listy. Přezimují v půdě, spadaném listí nebo vegetaci. Ekologie – škodlivost je vyšší v teplejších a sušších polohách. Působené škody – brouci škodí na mladých rostlinách, mohou způsobit holožír, larvy okusují kořínky. Možnosti regulace – chemická ochrana spočívá v moření osiva a aplikaci povolených insekticidů na mladé rostliny.

2.2.1.4 Dřepčík černonohý (Phyllotreta nigripes Fabricius, 1775) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae Symptomy – okrouhlé jamky o průměru 1,5-2 mm na vrchní straně listu, spodní pokožka zůstává nepoškozená. Morfologie – dřepčík černonohý je 2-2,8 mm velký brouk. Tělo je černé s kovově modrým leskem, tykadla jsou černá. Bionomie – je podobná jako u předchozích druhů. Ekologie – škodlivost je vyšší v teplejších a sušších polohách. Působené škody – brouci škodí na mladých rostlinách, mohou způsobit holožír. Možnosti regulace – chemická ochrana spočívá v moření osiva a aplikaci povolených insekticidů na mladé rostliny.

11

2.2.1.5 Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephalus Linné, 1758) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae Symptomy – malé otvory nebo jemné požerky na listech mladých rostlin, při silném napadení vypadá porost jako pošlapaný nebo potlučený kroupami. Ve fázi přízemní růžice listů vyžrané vegetační vrcholy. Poškození srdéček vede k vadnutí, vymrznutí a zahnívání. Prožrané lodyhy se lámou a praskají. Morfologie – oligopodní larvy jsou až 7 mm dlouhé, tělo je špinavě bílé s tmavými skvrnkami, ze kterých vyrůstají brvy, mají tři páry nohou, hlava je tmavě hnědá, na posledním zadečkovém článku je hnědá destička a dva malé trny. Dřepčík olejkový je asi 3-4 mm velký, kovově lesklý, modrý brouk. Bionomie – samičky kladou vajíčka zjara a brzy hynou, mladí brouci se začínají objevovat koncem června a v červenci, kdy mírně škodí žírem na listech a šešulích. Během léta se přesunují do vlhčích a chladnějších míst (okraje lesů, křoviny). V září se stěhují do vzešlé řepky, jsou již pohlavně dospělí, páří se a kladou vajíčka k rostlinám řepky do hloubky 1-2 cm. Z nakladených vajíček se larvy líhnou ještě téhož roku, jako larvy mohou také přezimovat a kuklit se až další jaro. Většina brouků hyne. Ekologie – škodlivost je vyšší v případě mírného podzimu a zimy. Působené škody – významné škody mohou působit pouze larvy, které se zavrtávají do řapíků a srdéček rostliny. Poškozeným rostlinám žloutnou listy, rostliny vadnou, zahnívají a snadno vymrzají. Poškození larvami podporuje rozvoj houbových chorob. Možnosti regulace – dodržovat osevní postupy, likvidovat brukvovité plevele. Chemická ochrana spočívá v moření osiva a aplikaci povolených insekticidů proti dospělcům. Porost je třeba ošetřit před vykladením vajíček, protože proti larvám není možná přímá ochrana.

2.2.1.6 Krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma Marshall, 1802) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Symptomy – hladké, kulaté hálky o průměru 1 cm na kořenovém krčku nebo hlavním kořenu.

12

Morfologie – larvy jsou apodní, eucefalní, 4-5 mm dlouhé, tělo je bělavé s tmavou hlavou. Dospělci jsou 2-3 mm velcí nosatcovití brouci, jejich zbarvení je šedočerné. Celý povrch těla je kryt prodlouženými šupinkami. Štít je u báze široký, směrem k hlavě se zužuje. Bionomie – brzy na podzim opouštějí dospělci letní stanoviště a vyhledávají ozimou řepku. Samičky kladou vajíčka jednotlivě do drobných jamek, vyhloubených na kořenovém krčku rostliny. Zhruba po týdnu se líhnou larvy, které se živí rostlinnými pletivy. Výsledkem je vznik hálky. V hálkách žijí larvy asi deset týdnů, potom si za příznivých podmínek (teplé počasí, vlhká zemina) utvoří mezi kořeny řepky křehký kokon z hlíny, v němž se kuklí. Mladí brouci se začínají líhnout koncem července až začátkem října. Přestože má krytonosec zelný pouze jednu generaci do roka, existuje u něj jarní a podzimní kmen, takže přezimovat může larva i brouk. Jarní kmen klade vajíčka na jaře na jarní řepce, podzimní kmen poškozuje ozimou řepku. Ekologie – při příznivém počasí může nálet trvat i několik měsíců. Pak se současně vyskytují larvy všech vývojových stupňů. Působené škody – škodí pouze larvy, které svým žírem způsobují vytvoření zduřelé hálky nebo při silném napadení shluky hálek na kořeni nebo kořenovém krčku. Vnitřek hálek je larvou v průběhu jejího vývoje vyžrán. Shluky hálek připomínají nádory způsobené houbou nádorovkou kapustovou Plasmodiophora brassicae. Dospělí brouci nepůsobí významné škody. Možnosti regulace – v oblasti agrotechniky dokonalou orbou, dodržovat střídání plodin. Chemická ochrana spočívá v moření osiva, cílená ochrana insekticidy se proti tomuto druhu neprovádí z ekonomických důvodů (hospodářský význam poškozených rostlin není velký).

2.2.1.7 Osenice polní (Agrotis segetum Denis & Schiffermüller, 1775) Řád: Motýli Lepidoptera Čeleď: Můrovití Noctuidae V odborné literatuře je vedena jako polyfágní škůdce. Symptomy – skeletování, okénkový žír, později děrový nebo okrajový žír na listech. Mladé rostliny jsou často nad zemí překousnuty. Zpočátku může být žír osenic zaměňován za žír slimáčků. 13

Morfologie – osenice polní je můra dlouhá 16-20 mm, rozpětí křídel 35-45 mm. Přední křídla jsou hnědá s okrouhlými nebo ledvinovitými skvrnami, které jsou ohraničeny tenkou černou linkou. Zadní křídla jsou světlá s tmavě poprášenými žilkami a bílými třásněmi. Housenky jsou po vylíhnutí šedavé s dvěma tmavými laterálními linkami. Dospělé housenky jsou nejčastěji hlínovitě žluté, tmavěji mramorované a lesklé. Bionomie – způsob života je rozdílný podle vhodnosti jednotlivých roků pro její vývoj. Do roka má dvě generace. Vývoj jedné generace trvá 50-70 dnů. Přezimují pouze dorostlé housenky. Dospělci se objevují od poloviny května do konce června v noci. Samičky kladou polokulovitá, mléčně bílá vajíčka na spodní stranu plevelů nebo na půdu. Housenky se líhnou po 10-14 dnech, na rostlině škodí žírem za světla. Starší housenky (dlouhé 50 mm) se zdržují těsně pod povrchem (2-3 cm) a poškozují kořenový systém nebo přízemní listové růžice. Vývoj letní generace trvá asi čtyři měsíce, dospělci se objevují v srpnu a září. Z nakladených vajíček se líhnou housenky škodící na plodinách v podzimních měsících, přezimují v hloubce 15-25 cm. Kuklí se až na jaře následujícího roku v hliněném kokonu, ale část housenek se může kuklit už na podzim stávajícího roku, takže se může objevit další generace. Ekologie – spodní práh vývoje je 10 °C, význam tohoto škůdce postupně vzrůstá hlavně v teplejších oblastech. Mezi přirozené nepřátele patří netopýři, krtci, havrani, koroptve. Působené škody – škody působí většinou až druhá generace osenic, a to hlavně v teplejších oblastech, pro rozvoj škůdce je příznivé suché počasí, teplé léto a podzim. Možnosti regulace – intenzivní obdělávání půdy a vysoké dávky dusíkatého vápna redukují počet osenic. Chemická ochrana je možná pouze proti mladým housenkám, na starší housenky v půdě je neúčinná. Význam tohoto škůdce postupně vzrůstá. V našich podmínkách se ještě vyskytuje osenice ypsilonová (Agrotis ypsilon Rottemburg, 1761) a osenice vykřičníková (Agrotis exclamationis Linné, 1758). Bionomie a škodlivost jsou podobné.

14

2.2.1.8 Pilatka řepková (Athalia rosae Linné, 1758) Řád: Blanokřídlí Hymenoptera Čeleď: Pilatkovití Tenthredinidae Symptomy – okrouhlé otvory v listech, žír listů a lodyh, při silném výskytu je možný až holožír. Poškození rostlin housenicemi pilatky je možné zaměnit za poškození prvními instary housenek osenic a plži. Morfologie – dospělec tohoto blanokřídlého hmyzu je velký 6-10 mm, barva těla je žlutá až oranžová, na hrudi s černou kresbou. Hlava je černá, lesklá. Křídla jsou jemná, směrem k tělu kouřově žlutohnědá, jejich rozpětí je 15 mm. Nohy jsou červenožluté. Larvy pilatek jsou polypodní housenice, tělo je válcovité, s černou hlavou, v prvním a druhém instaru jsou šedé až šedozelené, ve třetím instaru černé, na bocích se žlutavými proužky. Mají tři páry hrudních nožek a sedm párů panožek na zadečkových článcích. Jejich délka činí 20-25 mm. Bionomie – vývoj pilatky řepkové je rychlý, po zakuklení v půdě vzniká nová generace již po pěti týdnech, takže v teplých letech je možné zastihnout více generací. Dospělci se objevují již začátkem května. Samičky kladou měkká, bělavě žlutá vajíčka fazolovitého tvaru s velikostí okolo 1 mm jednotlivě do malé jamky v čepeli listů. Množství vajíček, které je samička schopna naklást se pohybuje v rozmezí 200-300 kusů. Larvy pilatek (housenice) se líhnou po 5-12 dnech, na rostlině škodí larvy prvního instaru vykusováním okének v čepeli listů. Takto poškozena bývá hlavně jarní řepka. Třetí generace potom škodí na řepce ozimé. Vývoj housenic trvá 20-25 dnů, kuklení probíhá v půdě v tuhých oválných kokonech o velikosti 9-11 mm přibližně o 10 dnů méně než samotný vývoj housenic. Z přezimujících kukel se dospělci rodí začátkem května. Dospělci druhé generace vylétají během července a třetí generace koncem srpna. Ekologie – pro výskyt tohoto škůdce je vhodné teplé a suché léto a podzim. Housenice pilatky řepkové jsou hostitelem některých antagonistů, např. hlístice Nematoda, kuklice Tachinidae, lumci Ichneumonoidea a chalcidky Chalcidoidea. Působené škody – na jarní řepce působí škody první generace housenic pilatek, na ozimé pak jejich třetí generace. Možnosti regulace – podzimní orba, likvidace brukvovitých plevelů. Chemická ochrana povolenými insekticidy při zjištění výskytu housenic.

15

2.2.1.9 Květilka zelná (Delia radicum Linnaeus, 1758) Řád: Dvoukřídlí Diptera Čeleď: Květilkovití Anthomyiidae Symptomy – žír na hlavním kůlovém kořenu, spodní listy se barví do červena až fialova a odumírají. I když se některé rány mohou zacelit, vzniká riziko napadení požraného místa patogenními organismy, především původcem verticiliového vadnutí. Při větším výskytu škůdce dochází k vadnutí rostlin, zakrslosti v růstu nebo odumření celé rostliny. Morfologie – květilka zelná je podobná štíhlejší mouše domácí. Je málo pohyblivá a dá se snadno chytit. Dospělci měří přibližně 6 mm. Samci jsou popelavě šedí, jejich velké oči se na temeni dotýkají. Čelo je stříbřitě bílé s červeným trojúhelníčkem. Na hrudi jsou 3 černé, široké, podélné pásky. Křídla jsou žlutavě šedá. Larvy jsou bělavé, apodní, acefalní, 7-8 mm dlouhé, jsou kyjovitého tvaru, vpředu užší. Kukly jsou světle nebo kaštanově hnědé, dlouhé přibližně 6 mm. Bionomie – škůdce přezimuje většinou jako kukla v půdě. Dospělci se líhnou od poloviny dubna do května. Létají pomalu jen za slunečných dnů. V průměru žijí 40 dnů. Přibližně týden po vylíhnutí začínají samičky klást jasně bílá, do 1 mm dlouhá vajíčka na půdu k bázi hostitelské rostliny nebo přímo na rostlinu blízko k půdě. Samička je schopná naklást 50-100 vajíček. Líhnutí larev trvá 4-5 dnů. Vylíhlé larvy se ihned zavrtávají do půdy ke kořenům, kde škodí svým žírem. Po zhruba třech týdnech se larvy ve velikosti 8 mm kuklí v půdě v blízkosti kořenů. Vývoj kukly trvá 7-35 dnů a tak se během července nebo již koncem června objevují květilky druhé generace. Larvy této druhé generace se kuklí v srpnu, mohou přezimovat, ale pokud je teplé počasí může se líhnout i třetí generace (konec srpna a září). Larvy třetí generace jsou hlavními škůdci řepky ozimé. Tyto larvy přezimují a kuklí se až na jaře. Ekologie – dospělci se vyskytují v porostu téměř nepřetržitě. V kuklách květilek cizopasí žlabatka nebo drabčíci. Lumčíci napadají larvy květilek. Působené škody – škodlivost je lokální s návazností na povětrnostní podmínky, vyskytuje se nepravidelně. V České republice nebyl zaznamenán větší hospodářský význam tohoto škůdce. Možnosti regulace – provádění orby nebo hlubší kultivace půdy, použití mořeného osiva. Chemická ochrana přímo proti tomuto škůdci není zatím vypracována, počet imag je možné redukovat aplikací povolených insekticidů, které se používají při regulaci dřepčíků nebo krytonosců. 16

2.2.1.10 Slimáčkovití Agriolimacidae Slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatus Müller, 1774) Slimáček polní (Deroceras agreste Linné, 1758) Třída: Plži Gastropoda Řád: Stopkoocí Stylommatophora Symptomy – nepravidelné otvory na listech, mladé listy jsou okousané zcela, zůstává stříbřitá, slizovitá stopa. Morfologie – slimáček síťkovaný je dlouhý 40-60 mm, hřbet je vypouklý, štít tvoří asi dvě pětiny délky těla, základní zbarvení je béžovošedé, někdy kávové nebo olivové. Na těle má zřetelnou síťovitou kresbu tvořenou načernalými nebo tmavohnědými skvrnami. Slimáček polní je mírně menší, měří přibližně 30-50 mm, je podobný předchozímu druhu, nemá tak výraznou kresbu. Bionomie – přezimují vajíčka, ojediněle při mírné a vlhké zimě i dospělci. Jsou oboupohlavní. Dospělec klade 200-400 vajíček ve skupinách po 10-20 kusech do hloubky 5-10 cm. Letní generace se líhne v červnu a červenci, škodí od srpna na ozimé řepce. Ekologie – výskyt podporuje vlhké a teplé počasí v létě a na podzim. Jsou aktivní celou noc, po deštích i ve dne. K biologické ochraně se používají hlístice rodu Phasmorhabditis, přirozenými nepřáteli jsou např. ptáci. Působené škody – žír na listech a stoncích, silný výskyt škůdce při vzcházení řepky její nenávratné poškození. Možnosti regulace – likvidace posklizňových zbytků, výdrolu a plevelů. Prahy škodlivosti nejsou zpracovány, v praxi se považuje za práh škodlivosti 1 jedinec pod nástrahou (1m2 černé plachty na odplevelené ploše porostu). Chemická ochrana je možná aplikací moluskocidu při setí nebo 2-3 dny před vzejitím.

2.2.1.11 Hraboš polní (Microtus arvalis Pallas, 1778) Řád: Hlodavci Rodentia Čeleď: Myšovití Muridae Symptomy – okousaný nebo zcela spasený porost v okolí nory, ve východech z nor natahané rostliny, výhrabky ve tvaru mělkých krtin.

17

Morfologie – hraboši jsou velcí 8-12 cm, mají malý, asi 3 cm dlouhý ocas, samec může vážit okolo 50 g a je větší než samice. Stavba těla je robustnější, má zaoblený čenich, malé a poměrně skryté ušní boltce. Srst je zbarvena od hnědé až po šedou, břišní strana bývá světlejší. Bionomie – rozmnožování začíná v březnu a končí v říjnu, samice je březí asi 3 týdny. Velikost vrhu je v průměru 5-6 mláďat. Samice má za život 3-4 vrhy. Žijí v rozvětvené soustavě nor a podzemních chodeb asi 5-30 cm pod povrchem půdy. Potrava je rostlinná a tvoří si z ní zásoby. Ekologie – hraboš je gradační škůdce, od jara do podzimu se hustota jeho populace zvyšuje. Byla zaznamenána cyklická změna početnosti, která se opakuje zhruba po 3-5 letech, zvláště po mírných zimách a suchých létech. Přirozenými nepřáteli jsou draví ptáci, lišky, kočky, lasičky, ale i čápi nebo rackové. Působené škody – okusování rostlin. Možnosti regulace – vhodná agrotechnika (provádění orby, střídání plodin), podpora přirozených nepřátel (berličky pro dravce). Chemickou ochranou je pokládání jedových nástrah.

2.2.2

Škůdci v období časného jara

2.2.2.1 Krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi Gyllenhall, 1837) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Symptomy – drobné otvory na listech způsobené žírem dospělců, později bělavě lemované vpichy na stonku. Rostliny se deformují a zkrucují, stonek tloustne, ohýbá se a praská. Morfologie – dospělí brouci měří 3-4 mm, tělo je tmavohnědě zbarvené, je pokryto světlejšími a nažloutlými šupinkami, které dělají barvu těla rezavější. Hlava je malá a v klidu je vysunutá ze štítu. Štít je na horním konci prohnutý, takže tvoří dojem límce. Nosec je svrchu tmavohnědý jako tělo krytonosce, zespodu je černý, kyjovitá tykadla jsou hustě ochlupená. Krovky jsou rýhované. Larva je válcovitá, bělavá, apodní, eucefalní, hlava je nejprve načernalá, potom žlutavá. Bionomie – dospělci přezimují v půdě v kuklách. Při dosažení teploty půdy 5-7 °C nalétávají do porostu řepky. Po úživném žíru (přibližně 14 dnů) vyhloubí samičky 18

noscem jamku pod vegetačním vrcholem a nakladou vajíčka. Vajíčka jsou oválná, mléčně bílá, o velikosti do 1 mm. Místa kladení zakrátko zduří, uvnitř rostliny dochází k vytvoření hálky. V těchto místech stonky zduřují, ohýbají se nebo praskají. Larvy se vyvíjí ve stoncích asi 4-5 týdnů, při tom vyžírají stonkovou dřeň. Po opuštění stonku se zakuklí v půdě. Asi po 25 dnech se vylíhnou v kokonech mladí brouci, na jaro čekají ukrytí v půdě v kokonech nebo volně. V našich podmínkách má jen jednu generaci. Ekologie – přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi řádu blanokřídlých. Působené škody – nálet brouků je nepravidelný, škody jsou hlavně při pozdním aplikaci insekticidů, kdy už byla nakladena vajíčka. Práh škodlivosti je výskyt 4-6 brouků na jednu žlutou misku za 3 dny. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů před nakladením vajíček při zjištění požerků na listech. Význam tohoto škůdce v České republice je značný.

2.2.2.2 Krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus quadridens Panzer, 1795) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Symptomy – jsou shodné jako v případě krytonosce řepkového, tzn. drobné otvory na listech způsobené žírem dospělců, později malé otvůrky – vpichy na stonku pro kladení vajíček. Rostliny jsou lámavé a předčasně dozrávají. Morfologie – dospělí brouci měří přibližně 3 mm, tvar těla je stejný jako u jiných nosatců, jsou šedí s rezavým nádechem, na krovkách za štítem mají zřetelnou bílou skvrnu, chodidla jsou rezavá, stejně tak i kyjovitá, lomená tykadla. Nosec je tmavohnědý. Krovky jsou jemně proužkované. Larva je podlouhlá, úzká, podobná larvě krytonosce řepkového, takže pouhým okem nejdou od sebe rozlišit. Je apodní, eucefalní, na konci vývoje asi 5 mm dlouhá, barva je bělavá. Bionomie – dospělci přezimují v půdě, do porostů řepky nalétají při teplotě 12-14 °C. Po úživném žíru kladou samičky po napíchnutí obvykle listových řapíků, méně často i do stonků, vajíčka. Vajíčka nekladou samičky po jednom, ale nejčastěji po 4 kusech. Vajíčko má tvar elipsy, zprvu je mléčně bílé, pak se prosvětlí. Každá samička může produkovat během své pohlavní dospělosti přes 100 vajíček. Po 5-7 dnech se z vajíček líhnou larvičky, které pronikají do pletiva, postupně se dostávají až do stonků, kde 19

vyžírají dřeň. Napadené rostliny žloutnou a opožďuje se jejich vývoj. Zhruba za 5-6 týdnů larvy opouštějí stonek a zakuklí se v půdě, kde si v hloubce 2-4 cm vytvoří hliněný kokon. Asi po měsíci se líhnou brouci, na jaro čekají ukrytí v půdě v kokonech nebo volně. V našich podmínkách má jen jednu generaci. Ekologie – přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi řádu blanokřídlých. Působené škody – larvy vyžírají listové řapíky, případně i stonky, škody jsou hlavně při pozdní aplikaci insekticidů, kdy už byla nakladena vajíčka. Žír larev a brouků zvyšuje riziko napadení rostlin houbovými chorobami. Práh škodlivosti je výskyt 10-12 brouků na jednu žlutou misku za 3 dny. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů před nakladením vajíček při zjištění požerků na listech.

2.2.2.3 Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus Fabricius, 1775) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Lesknáčkovití Nitidulidae Symptomy – nakousaná nebo vykousaná poupata v celém květenství. Poškozená poupata žloutnou, usychají a opadávají. Morfologie – drobný brouček, 2-2,5 mm dlouhý a asi 1,5 mm široký. Tělo je podlouhle vejčité, lesklé, pokryté jemnými přilehlými chloupky. Barva těla je uváděna jako kovově černozelená nebo černomodrá, někdy vpředu se zlatým leskem. Spodní strana těla je černá. Hlavu mají malou a širokou. Krátká paličkovitá tykadla jsou černá. Krovky jsou všude stejně široké, vzadu zaoblené. Po vylíhnutí je larva bezbarvá, průhledná, pouze nohy a hlava je tmavá. Postupem se barva mění na mléčně bílou, neprůhlednou, se žlutozeleným nádechem. Každý z obou vývojových stupňů trvá 8-10 dnů. Po ukončení vývoje dosahuje larva délky 4 mm. Po obou stranách jednotlivých tělních článků jsou patrné okrouhlé černé skvrny. Larva má 3 páry pravých končetin. Kukla je žlutobílá, 2 mm dlouhá. Bionomie – brouci přezimují mělce v půdě nebo v listí. Při teplotě půdy 10 °C, tzn. teplotě vzduchu okolo 15 °C, začínají nalétávat do porostu řepky. Tam se prokousávají do poupat a vyžírají vnitřky, zejména prašníky tyčinek. Přibližně 20 dnů po vylétnutí kladou samičky 1-2 vajíčka mezi květní orgány polorozvinutých poupat řepky. Vajíčka jsou protáhlá, válcovitá. Larvy se líhnou po 3-4 dnech. Živí se hlavně pylem, méně 20

často ožírají květní plátky, nepůsobí škody. Asi po 4 týdnech se larvy kuklí v půdě. Mladí brouci se líhnou z kukel po 10-11 dnech. Současně se mohou vyskytovat jak brouci staří, tak nově vylíhlí. Staří postupně hynou, stěhování mladých do zimovišť může začínat již v červenci. V našich podmínkách má jen jednu generaci. Ekologie – přirozeným nepřítelem larev je slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata Linné, 1758. Působené škody – největší nebezpečí hrozí na nerozvinutých květních poupatech, po rozvinutí květních poupat se blýskáček živí pylem a nektarem a již nepůsobí významné škody. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů při zjištění výskytu imag. Význam tohoto škůdce v České republice v současnosti mírně klesá.

2.2.3

Škůdci v období tvorby šešulí

2.2.3.1 Krytonosec šešulový (Ceutorhynchus obstrictus Marsham, 1802) Řád: Brouci Coleoptera Čeleď: Nosatcovití Curculionidae Symptomy – raná fáze napadení není dost dobře rozpoznatelná, zřetelné je až poškození v době, kdy larvy opouštějí šešule drobným, asi 0,8 mm kulatým otvorem. Napadená část šešule je později zduřelá a světlejší. Morfologie – dospělí brouci měří 2,5-3 mm (jsou nejmenší ze všech krytonosců žijících na řepce). Jejich zbarvení je šedočerné, tělo je porostlé hustými šedými šupinkami. Malá hlava s dvěma lomenými kyjovitými tykadly se pouze v případě nebezpečí zasouvá do štítu. Krovky jsou rýhované. Apodní, eucefalní larva je rohlíčkovitě zakřivená, malá a bělavá. Hlava larvy je hnědá se silnými čelistmi. Larvy mají 3 stadia, v posledním stadiu jsou zavalité, k oběma koncům se zužují, jejich velikost se pohybuje okolo 3-4,5 mm. Kukla je měkká, špinavě bílá, leží v hliněném kokonu. Bionomie – dospělci přezimují v půdě na okrajích lesa, v křovinách nebo na jiných chráněných místech. Na řepkové pole se stěhují v době před květem. Po úživném žíru (přibližně týden) vyhloubí samičky noscem malou dutinku v mladých šešulích a nakladou vajíčka. Počet vajíček, která je samička schopna naklást se pohybuje okolo 120-150 kusů, po nakladení vajíček samičky hynou. Vajíčka jsou měkká, oválná, bílá. 21

Líhnutí larev probíhá po 8-10 dnech. Zhruba po měsíci larvy sežerou obsah šešule a dokončí svůj vývoj. Prožerou v šešuli dírku a kuklí se v půdě v hloubce několika cm. Doba kuklení je asi 10 dnů, poté se objevují mladí brouci. Přezimují v půdě. V našich podmínkách má jen jednu generaci. Ekologie – příznivé je teplé počasí v době květu řepky, přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi řádu blanokřídlých. Působené škody – larvy krytonosce škodí sáním na vyvíjejících se semenech. Práh škodlivosti je výskyt 1 brouka na 1 rostlinu, v době silného tlaku bejlomorky kapustové i 1 brouk na 2 rostliny. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů při zjištění imag.

2.2.3.2 Bejlomorka kapustová (Dasineura napi Loew, 1850) Řád: Dvoukřídlí Diptera Čeleď: Bejlomorkovití Cecidomyiidae Symptomy – zduření šešulí v místě sání, změna barvy šešulí na žlutou až světle zelenou, postupné odumírání a praskání šešulí – dochází k výdrolu semen. Morfologie – drobný dvoukřídlý hmyz, tělo je veliké jen 1,5 mm oranžově žluté barvy, hruď je tmavá se stříbřitě bílými chloupky, červenavý, stejnoměrně silný zadeček. Oproti tělu má relativně dlouhé nohy. Larva je apodní, acefalní, žlutobílá, veliká asi 2 mm. Bionomie – bejlomorky přezimují ve stadiu kukly, část kukel zůstává aktivních až pět let. Dospělci se líhnou z kukel během května. Žijí velmi krátce, 1-3 dny. Samci létají převážně u země, kde kopulují a brzy hynou. Samičky kladou vajíčka do šešulí ve skupinách. Pro nakladení vajíček vyhledávají šešule již narušené žírem jiných škůdců, hlavně dřepčíků nebo nosatců nebo mladé šešule do 3 cm, protože sami nemohou jemným kladélkem probodnout stěnu šešulí. Vývoj larev trvá 3-4 týdny, šešule se otevírají a larvy se kuklí v půdě v hloubce do 5 cm. Doba kuklení trvá 5-15 dnů. Vývoj jedné generace tak trvá maximálně 3-4 týdny. Na řepce nejvíce škodí první a částečně druhá generace – dospělci této generace kladou vajíčka i do velkých, mechanicky nepoškozených šešulí. V našich podmínkách se do roka vyvíjí i pět generací.

22

Ekologie – výskyt podporuje teplé počasí během kvetení řepky. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi řádu blanokřídlých. Působené škody – škodlivost způsobená výdrolem a nevyvinutím semen je větší na okrajích pozemků. Práh škodlivosti je 1 kladoucí samička na 4 rostliny. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů při zjištění imag. Preventivně ke zpevnění šešulí aplikace nitrofenolátů na začátku květu řepky.

2.2.3.3 Mšice zelná (Brevicoryne brassicae Linné, 1758) Řád: Polokřídlí Hemiptera Čeleď: Mšicovití Aphididae Symptomy – na rostlinách vytvářejí kolonie, posátá pletiva se deformují, žloutnou a usychají. Semena vypadávají. Rostliny jsou pokryté šedavým voskovým práškem a medovicí. Morfologie – imago je bezkřídlá, zavalitá, šedozelená mšice. Jsou 2-2,5 mm dlouhé, jejich povrch těla je hustě pokryt voskovým práškem. Hlava je tmavší, oči černé, tykadla jsou kratší než tělo, nejčastěji složená ze šesti článků. Okřídlení jedinci jsou o něco menší než bezkřídlí (1,9-2 mm), hlava je tmavá, předohruď tmavohnědá, zbytek hrudi černý, zadeček je zelenavý, šedě ojíněný. Tykadla jsou stejně dlouhá jako tělo. Bionomie – mšice nemigruje, ale po celý rok se vyvíjí pouze na různých brukvovitých rostlinách. První samičky se objevují začátkem května, koncem května se velmi intenzivně množí a vytváří husté kolonie na lodyhách a listech. Během vegetace se v těchto koloniích rodí i okřídlené samičky, které lze nalézt na přelomu června a července. Mšice se po celé vegetační období množí partenogeneticky a jsou živorodé. Od poloviny října vytváří generaci, která se množí pohlavně, samička klade podlouhlá vajíčka po 2-4 do trhlin stonků. Tato vajíčka přezimují. Podle průběhu počasí mohou mít až 16 generací. Ekologie – přirozenými nepřáteli jsou dospělci a larvy slunéček, larvy pestřenek, zlatooček a mšicomarů. Působené škody – v době mezi kvetením a začátkem zrání, rostliny poškozuje sáním. Možnosti regulace – chemická ochrana je možná aplikací povolených insekticidů do 10 dnů po odkvětu, později je neúčinná. 23

3

CÍL PRÁCE

Cílem závěrečné práce bylo •

Shromáždit literární údaje a informace o škůdcích řepky ozimé v České republice. V obecném měřítku tyto informace uceleně setřídit, vytvořit základní charakteristiku škůdců, včetně možnosti ochrany rostlin.

•

Získat informace o sledování výskytu škůdců řepky na Havlíčkobrodsku v letech 2009-2012. Tato data sumarizovat a porovnat.

24

4

METODIKA

4.1 Charakteristika studijní plochy Vlastní sledování škůdců řepky bylo prováděno na odrůdové zkušebně ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu. Tato zkušební stanice se nachází na Českomoravské vysočině, v bramborářské výrobní oblasti – nadmořská výška 505 m, průměrná roční teplota 7,5 o

C, průměrný roční úhrn srážek 594 mm. Půdní podmínky: převažuje hnědá půda

(kambizem), okrajově oglejené půdy – půdy mají střední až lehčí charakter. Každoročně je sledováno v odrůdových pokusech (zkouškách užitné hodnoty) na stanici v Lípě přibližně 140 odrůd ozimé řepky: nově zařazené odrůdy jsou nejprve posouzeny v registračních zkouškách, pokud vyhoví zadaným vstupním parametrům, jsou dále zkoušeny ve společném pokusu. Každá pěstovaná odrůda je do pokusu zařazena ve třech opakováních (každá pokusná parcelka má plochu 10 m2). Na základě zkoušek užitné hodnoty je zpracován „Seznam doporučených odrůd“, ve kterém jsou sumarizovány nejdůležitější hospodářské a technologické vlastnosti jednotlivých odrůd včetně vhodnosti pěstování v jednotlivých výrobních oblastech (rajonizace). Pro zkoušení řepky ozimé jsou zkušební lokality zařazeny do dvou zkušebních oblastí podle klimatických charakteristik: -

teplá oblast – s velmi dobrými a dobrými podmínkami pro pěstování řepky ozimé, zahrnuje zemědělské výrobní oblasti kukuřičnou, řepařskou a obilnářskou.

-

chladná oblast – s převažujícími příznivými podmínkami pro pěstování řepky ozimé, zahrnuje zemědělské výrobní oblasti bramborářskou a pícninářskou.

Rozměry parcel -

sklizňová plocha parcely

10 m2 minimálně

-

vzdálenost řádků

12,5 cm závazně

-

počet řádků

9-13

-

podélná oddělovací mezera

20 cm

-

ochranné okraje

přední

nejsou požadovány

zadní

nejsou požadovány

25

Délka a šířka parcely se odvozuje z technických možností zkušebního místa (typ stroje a sklízecí mechanizace). U řepky ozimé a jarní se bloky odrůd s různou délkou rostlin oddělují nulovými ochrannými parcelami. Pro zkoušení užitné hodnoty v rámci řízení o registraci odrůd se pokusy s brukvovitými olejninami zakládají v jedné základní úrovni agrotechniky.

Agrotechnika Předplodina V souladu s běžnou praxí jsou pokusy s řepkou ozimou zařazovány přednostně po rané obilnině (např. ječmen ozimý), která následovala i po dobré předplodině (jetelovina, luskovinoobilná směska), výjimečně po včas sklizených jetelovinách. Příprava půdy Předseťová orba se provádí 2-3 týdny před setím. Předseťová příprava maximálně do hloubky 2-3 cm. V případě potřeby se pozemek může před setím uválet. Hnojení Podzimní hnojení – jednorázová dávka dusíku v množství 20 kg N/ha Jarní hnojení – dělené na regenerační a produkční dávku (produkční dávka se stanoví podle stavu porostu), dále je brána v úvahu také předplodina – první dávka při předplodině obiloviny je 90 kg N/ha, druhá 70 kg N/ha. Při předplodině jetel nebo luskoviny je první dávka 50 kg N/ha, druhá pak 40 kg N/ha. Setí U řepky ozimé jsou termíny setí v chladnější oblasti do 20.8., v teplejší oblasti do 30.8., hloubka setí je 1-2 cm bezezbytkovým secím strojem. Po setí se osivo nezavlačuje. Chemické ošetřování Osivo řepky ozimé se nemoří, v případě použití přípravků na ochranu rostlin se používají pouze přípravky uvedené v platném Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin. Povinně se provádí ochrana proti plevelům a škůdcům. Ochrana proti chorobám se neprovádí. Pozorování za vegetace V průběhu vegetace se hodnotí následující ukazatele: vzejití (datum), úplnost porostu po vzejití, stejnoměrnost vzcházení, pokryvnost porostu, mezerovitost na podzim a na jaře, podíl rostlin po přezimování, začátek a konec kvetení, délka rostlin, poléhání po odkvětu a před sklizní, zralost (datum) 26

4.2 Sledování škůdců řepky Dřepčík olejkový Hodnotí se výskyt od vzcházení ozimé řepky do poloviny října a jednorázově na konci března. Výskyt brouků se zjišťuje v Mörickeho miskách dvakrát týdně od vzcházení do poloviny října v růstové fázi 9–19 (24) BBCH a poškození rostlin larvami (konec března) v růstové fázi 30–39 BBCH. Mörickeho misky se v porostu rozmístí při vzcházení na půdu na protilehlé strany pozemku nejméně 10 m od okraje směrem do porostu. Množství brouků se zjistí tak, že se voda s trochou saponátu (snížení povrchového napětí) přelije přes husté síto a brouci se po usušení spočítají. Optimální teplota pro nálet se pohybuje až kolem 16 °C a výše. Při hodnocení poškozených rostlin larvami se kontroluje 50 rostlin na deseti místech (pět po sobě následujících rostlin v řádku). Rostlinám se podélně rozřežou lodyhy a řapíky listů a zjistí se počet larev.

Stupnice pro určení třídy výskytu – počet brouků na 1 misku za 1 den: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 2; střední výskyt – rozmezí 2 až 5; silný výskyt – více než 5. Stupnice pro určení třídy výskytu – průměrný počet larev na 1 rostlinu: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 2; střední výskyt – rozmezí 2 až 5; silný výskyt – více než 5.

Pilatka řepková Výskyt se zjišťuje v období, kdy jsou děložní listy plně vyvinuty a pátý pravý list vyvinutý. Vyskytuje se v ohniskách.

Mšice zelná Výskyt se sleduje v období, kdy je třetí pravý list vyvinutý, devět a více listů vyvinuto, opakovaně. Je sledován se podíl napadených rostlin po obvodu porostu v říjnu (v případě chladného počasí raději sledovat výskyt koncem října). Výskyt zimních vajíček je sledován v období 25.11.–10.12. (v případě chladného počasí koncem stanoveného období). Podíl napadených šešulí 100 a více mšicemi je sledován při dokvétání – v období od konce dokvétání výskytu (v porostu je 90 % a více úplně odkvetlých rostlin) do odkvětu v růstové fázi 67–69 BBCH. Kontroluje se 50 rostlin, na deseti místech je prohlédnuto pět sousedících rostlin. 27

Stupnice pro určení třídy výskytu: % napadených rostlin: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 3; střední výskyt – 3; silný výskyt – více než 3. Počet vajíček na 100 rostlin: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 5; střední výskyt – 5 až 100; silný výskyt – více než 100. Plodenství napadená 100 a více mšicemi v %: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 10; střední výskyt – 10 až 20; silný výskyt – více než 20.

Blýskáček řepkový Výskyt je zjišťován v období, kdy květenství převyšuje horní listy, cca 10 % květů na hlavním stonku otevřeno a květní osa se prodlužuje. Pozorováni jsou brouci v květenstvích jedenkrát týdně od dosažení 9 °C ve 14 hod do začátku květu (cca 10 % kvetoucích rostlin v porostu), což odpovídá růstové fázi 30–61 BBCH (březen až polovina května). Kontrolována jsou vrcholová květenství na deseti místech vždy pět sousedících rostlin na obvodu porostu, tj. 50 rostlin. Do hodnot 12 °C kdykoli během dne, při vyšších hodnotách se provádí odpočty do 7 hod a po 17 hod, kdy brouci sedí na rostlinách a nepřelétávají. V začátku pozorování se doporučuje odebírat květenství do igelitových sáčků a dospělce počítat v místnosti o teplotě 15–20 °C. Zvlášť velké škody mohou nastat za chladného počasí, které zpožďuje rozvití poupat; několik krátkodobých oteplení zvyšuje aktivitu a může způsobit snížení výnosů v rozmezí 25–75 %. Vypočte se průměrný počet brouků na 100 vrcholových květenství.

Stupnice pro určení třídy výskytu: bez výskytu – 0; slabý výskyt méně než 300; střední výskyt – 300 až 1000; silný výskyt – více než 1000.

Krytonosec řepkový Pozorován je výskyt brouků v Mörickeho miskách nebo na žlutých lepových deskách 2krát týdně od dosažení maximální teploty 6 °C do zjištění maxima náletů brouků (cca 12,2 °C). Začátek kladení vajíček je sledován 2krát týdně od dosažení maximální teploty 9 °C do zjištění kladení a % napadených rostlin před květem v růstové fázi 57 BBCH. Kontrolováno je množství brouků ve dvou Mörickeho miskách nebo na dvou žlutých lepových deskách, které jsou umístěny na dvě protilehlé strany porostu nejméně 10 m od okraje směrem do porostu. Lapáky jsou instalovány na sloupky tak, aby byly 28

posunovatelné s růstem plodiny (nejvýše 10 cm nad vrchol). Misky se naplní do cca ¾ vodou s trochou saponátu a pro případ ranních mrazíků i špetkou soli. Začátek kladení je zjišťován prohlídkou 25 rostlin na pěti místech po pěti rostlinách pod vegetačními vrcholy rostlin a podíl napadených rostlin na deseti místech prohlídkou vždy pěti rostlin po sobě rostoucích v řádku (deformace lodyhy).

Stupnice pro určení třídy výskytu: Průměrný počet brouků na 1 lapák za 1 den: bez výskytu – 0; slabý výskyt méně než 3; střední výskyt – rozmezí 3 až 5; silný výskyt – více než 5. Přítomnost vpichů (vajíček) je zaznamenáváno pouze bez výskytu – 0; výskyt – více než 0. Procento napadených rostlin: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 10; střední výskyt – rozmezí 10 až 50; silný výskyt – více než 50.

Krytonosec čtyřzubý Výskyt je zjišťován v období, kdy jsou první otevřené květy do období plného kvetení, cca 50 % květů na hlavním stonku otevřených, první korunní plátky opadávají. Pozorován je výskyt brouků v Mörickeho miskách nebo na žlutých lepových deskách 2krát týdně od dosažení maximální teploty 6 °C do zjištění maxima náletů brouků (cca 14,5 °C). Začátek kladení vajíček je kontrolován 2krát týdně od dosažení max. teploty 9 °C do zjištění kladení. Prohlíženy jsou řapíky a hlavní nervy na rubu listů a jsou vyhledávány vpichy. Po rozříznutí napadeného místa je zjišťována přítomnost vajíček. Stupnice pro určení třídy výskytu: Průměrný počet brouků na 1 lapák za 1 den: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 5; střední výskyt – rozmezí 5 až 8; silný výskyt – více než 8. Přítomnost vpichů (nakladených vajíček) je zaznamenáváno pouze bez výskytu – 0; výskyt – více než 0. Krytonosec čtyřzubý a k. řepkový nebyli rozlišováni.

29

Bejlomorka kapustová Výskyt je sledován v období, kdy cca 50 % šešulí dosáhlo odrůdově specifické velikosti, cca 10 % šešulí vyzrálo, semena jsou černá a tvrdá. Pozorováni jsou dospělci na rostlinách v růstové fázi 59–65 BBCH (období od žlutého poupěte do plného květu) 2krát týdně, v další fázi 65–69 BBCH (období od plného květu do konce květu. Kontroluje se 50 rostlin, 2krát 25 na okraji porostů: protilehlé strany honu ve vzdálenosti 5 m od okraje porostu za venkovní teploty alespoň 15 °C. Nejvíce jsou poškozovány okraje 25–50 m. Vypočte se průměrný počet dospělců na jednu rostlinu.

Stupnice pro určení třídy výskytu: bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 0,25; střední výskyt – 0,25 až 0,50; silný výskyt – více než 0,50.

Krytonosec šešulový Výskyt je sledován v období, kdy cca 50 % šešulí dosáhlo odrůdově specifické velikosti, cca, 10 % šešulí vyzrálo, semena jsou černá a tvrdá. Pozorován je výskyt brouků na rostlinách 2krát týdně v období od kvetení (cca 30 % květů na hlavním stonku kvete) do plného květu v růstové fázi 63–65 BBCH (cca 50 % květů na hlavním stonku otevřených, první korunní plátky opadávají) a 1krát týdně v období dokvétání v růstové fázi 67–69 BBCH. Kontroluje se 50 rostlin (25 rostlin na protilehlých stranách pozemku ve vzdálenosti 5 m od okraje porostu cca vždy po deseti krocích rovnoběžně s okrajem a to v době mezi 9. a 11. nebo 16. a 18. hodinou ve dnech, kdy dopolední teploty dosáhnou alespoň 15 °C. Vypočte se průměrný počet brouků na jednu rostlinu

Stupnice pro určení třídy výskytu bez výskytu – 0; slabý výskyt – méně než 1; střední výskyt – rozmezí 1 až 2; silný výskyt – více než 2.

Krytonosec zelný Výskyt je zjišťován v období sklizňové zralost, na strništi. Pro vyjádření výskytu je používána stupnice 0-5, přičemž stupeň 0 znamená bez výskytu škůdců, stupeň 5 vyjadřuje napadení více jak 50 % rostlin (šešulí).

30

5

VÝSLEDKY A DISKUSE

Sledování škůdců řepky probíhalo na odrůdové zkušebně ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu na Českomoravské vysočině v letech 2009 – 2012. Ke sledování škůdců byly použity různé monitorovací metody. V následujících kapitolách uvádím stručnou charakteristiku počasí během sezón a přehled zjištěných škůdců (Tab. 1).

5.1 Výskyt škůdců v jednotlivých sezónách 5.1.1

Hospodářský rok 2008-2009

Řepka byla zaseta 22.8.2008, po zasetí bylo sucho a rostliny vzešly 1.9. Porost byl slabě mezerovitý. Od poloviny září došlo k ochlazení s častými přeháňkami. Říjen a listopad byl srážkově v normálu, v prosinci se teploty pohybovaly okolo 0 oC se smíšenými přeháňkami. Na počátku ledna byl sníh, a teploty až -15 oC. Počátkem února nastala obleva, teploty vystoupaly až +6 oC, od 8. do 22. února sněžení. Porost mírně vymrzl, na přelomu února a března a větší výskyt hraboše. V březnu došlo k výrazné oblevě a do konce měsíce časté smíšené přeháňky. V dubnu bylo jasné a teplé počasí beze srážek. V průběhu dubna byl zaznamenán první výskyt krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého 2.4., a blýskáčka řepkového 8.4. Začátek kvetení řepky nastalo v období 19.-25.4. První dekáda května byla charakteristická slabými srážkami, větší déšť byl zaznamenán jen 22.5. V červnu bylo proměnlivé počasí, ve druhé polovině měsíce se projevil masivní výskyt chorob. Koncem června bylo zjištěno u některých odrůd napadení bejlomorkou kapustovou (na části odrůd bylo zjištěno poškození šešulí do 5 % napadení šešulí na většině rostlin). Počátkem července přívalové deště, bouřky, dusna, vysoké teploty, druhá polovina července teplotně i srážkově v průměru. Řepka byla sklizena 20. července 2009. K ošetření porostu řepky byly použity insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin (Nurelle D) (0,6 l/ha) v termínech 3., 10. a 17. 4. 2009. Jako poslední byl 14.5. 2009 použit přípravek s účinnou látkou thiacloprid v dávce 0,18 kg /ha.

31

5.1.2

Hospodářský rok 2009-2010

Řepka byla zaseta 24.8.2009, vzcházela stejnoměrně (2.-4.9.) a porost byl vyrovnaný. Září a počátek října málo srážek, v druhé dekádě října napadl sníh, který vydržel do 17.10. Od této doby do počátku ledna bez sněhu, teploty a srážky v normálu. Počátkem ledna napadl na neumrzlou půdu sníh, vydržel až do poloviny března – pod sněhem způsobil poškození hraboš polní. Duben teplotně i srážkově v normálu (první výskyt krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého byl zaznamenán 6.4., a blýskáčka řepkového 12.4. Porosty začaly kvést počátkem května (1.5.-7.5.). Květen byl celkově deštivý, došlo k podmáčení porostů a následnému většímu výskytu chorob. Od 5. června slunečné a teplé dny, přívalové deště přišly až na přelomu července a srpna – zpoždění sklizně (5.8.2010). Porost řepky byl ošetřen insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin (Nurelle D) (0,6 l/ha) v termínech 8., 19. a 26.4. Jako poslední byl 28.5.2010 použit insekticid s účinnou látkou acetamiprid (Mospilan 20 SP) v dávce 0,18 kg/ha.

5.1.3

Hospodářský rok 2010-2011

Řepka byla zaseta 26.8.2010, vzcházení bylo vyrovnané, porosty byly bez mezer. V září nastaly časté, silné deště, říjen byl srážkově podprůměrný a suchý. V listopadu sucho, koncem listopadu začalo mrznout a napadl sníh, který vydržel až do 23. 12. V lednu mráz a slabá sněhová pokrývka. Na konci února holomrazy (-15 oC), půda rozmrzla až v polovině března. Nálet škůdců byl zaznamenán již koncem března při prvním oteplení (krytonosec řepkový a čtyřzubý 22.3. a blýskáček řepkový 24.3.). Duben chladnější, srážkově v normálu. Měsíce květen a červen teplé a slunečné s občasnými přeháňkami. Červenec a srpen časté přeháňky, teplo a dusno. Sklizeň 3.8.2011. K ošetření porostu řepky byly použity insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin (Nurelle D) (0,6 l/ha) v termínech 6., 15. a 22. 4. a acetamiprid (Mospilan 20 SP) 20. 5. 2011 v dávce 0,18 kg/ha.

32

5.1.4

Hospodářský rok 2011-2012

Řepka byla zaseta 23.8.2011, po čtyřech dnech napršelo 14 mm srážek – rychlé a stejnoměrné vzejití všech odrůd. V září vlhko a teplo, říjen byl teplotně a srážkově v normálu, hodně slunečných dnů. V listopadu bylo mimořádné sucho (spadl 1 mm srážek). První větší mráz až v polovině ledna, potom napadl sníh. V polovině února velké holomrazy (až -22 oC), ve druhé polovině března se výrazně oteplilo a nalétli první škůdci (krytonosec řepkový a čtyřzubý 22.3. a blýskáček řepkový 27.3.) – pouze mírný výskyt. Duben a květen teplotně i srážkově v normálu, ovšem v polovině května byl zaznamenán přízemní mrazík (-5,3 oC), který porosty částečně poškodil. V červnu byly naměřeny často vysoké teploty (okolo 30 oC) a malé množství srážek. Koncem června bylo zjištěno mírné poškození bejlomorkou kapustovou, větší vliv na poškození porostu ovšem měly únorové holomrazy a květnový přízemní mráz – porosty částečně zmladily. Řepka byla sklizena 27.7. 2012. K ošetření porostu řepky byly použity insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin (Nurelle D) (dávka 0,6 l/ha) v termínech 26.3., 5.4. a 20.4. a acetamiprid (Mospilan 20 SP) (0,18 kg/ha).

Tabulka 1: První výskyt škůdců řepky na Havlíčkobrodsku v letech 2009 – 2012 PRVNÍ VÝSKYT ŠKŮDCŮ 2009 2010 2011 8.4 12.4 24.3 Blýskáček řepkový Krytonosec řepkový 2.4. 6.4. 22.3. Krytonosec čtyřzubý

2012 27.3. 22.3.

Nejvýznamnějšími škůdci byli krytonosec řepkový a k. čtyřzubý a blýskáček řepkový, kteří byli zaregistrováni ve všech letech sledovaného období. Termín jejich prvního výskytu je závislý na průběhu počasí. Krytonosci byli poprvé zaregistrováni nejdříve 22.3. v roce 2011, nejpozději 6.4. v roce 2010. První výskyt blýskáčka řepkového byl pozorován nejdříve 24.3. v roce 2011, nejpozději 12.4. v roce 2010). Po prvním náletu krytonosce řepkového a k. čtyřzubého a blýskáčka řepkového na sledované plochy byly co nejdříve použity insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin (Nurelle 33

D). Ošetření před počátkem kvetení řepky bylo opakováno. Od poloviny do konce května (v průběhu kvetení) bylo provedeno další ošetření přípravky s účinnou látkou acetamiprid (Mospilan) a thiacloprid (Calypso). V době zvýšeného tlaku škůdců (v průběhu dubna) bývá nutná insekticidní clona, která dokáže výrazně omezit poškození porostů. Podobným způsobem probíhá ošetření i na zemědělském podniku: řepka se stává natolik důležitou tržní plodinou (v r. 2012 byla sklizňová plocha řepky v ČR 412 000 ha, realizační cena se pohybovala okolo 12 000 Kč/t), že si podniky nemohou dovolit zanedbat ošetření proti chorobám a škůdcům. Bejlomorka kapustová se vyskytla v letech 2009 a 2012. Koncem června 2009 bylo zjištěno 5% napadení rostlin, koncem června 2012 byl zjištěn její slabý výskyt. Výskyt hraboše polního byl potvrzen v roce 2009 na přelomu února a března, a v březnu roku 2010. Proti bejlomorce kapustové ani proti hraboši polnímu nebyla požita žádná metoda regulace.

34

6

ZÁVĚR

Sledování škůdců řepky bylo prováděno na odrůdové zkušebně ÚKZÚZ v Lípě u Havlíčkova Brodu na Českomoravské vysočině v letech 2009 – 2012. •

Nejvýznamnější škůdci byli krytonosec řepkový a k. čtyřzubý a blýskáček řepkový, kteří byli zaregistrováni ve všech letech sledovaného období. Termín jejich prvního výskytu je závislý na průběhu počasí. Krytonosci byli poprvé zaregistrováni nejdříve 22.3. v roce 2011, nejpozději 6.4. v roce 2010. První výskyt blýskáčka řepkového byl pozorován nejdříve 24.3. v roce 2011, nejpozději 12.4. v roce 2010).

•

Bejlomorka kapustová se vyskytla v letech 2009 a 2012. Koncem června 2009 bylo zjištěno 5% napadení rostlin, koncem června 2012 byl zjištěn její slabý výskyt.

•

Výskyt hraboše polního byl potvrzen v roce 2009 na přelomu února a března, a v březnu roku 2010.

•

Po prvním náletu krytonosce řepkového a k. čtyřzubého a blýskáčka řepkového na sledované plochy byly opakovaně použity insekticidy s účinnou látkou chlorpyrifos a cypermethrin. Od poloviny do konce května bylo provedeno ošetření přípravky s účinnou látkou acetamiprid a thiacloprid.

•

Doporučení pro oblast Havlíčkobrodska: na základě sledování výskytu (vlastní pozorování na náletových miskách) provádět ošetření proti krytonosci řepkovému a k. čtyřzubému a blýskáčkovi řepkovému. V poslední době získává na významu také poškození šešulí bejlomorkou – je tedy nutné pohlídat období od druhé poloviny května do konce června. Je potřeba přihlédnout k možnosti poškození porostu nepříznivým počasím – v období sledování byla řepka 2krát částečně poškozena mrazem a pěstovat vhodné odrůdy.

35

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

ACKERMANN P. (ed.), 2008: Metodická příručka ochrany rostlin proti chorobám, škůdcům a plevelům. I. Polní plodiny. Česká společnost rostlinolékařská, Praha, 504 s. BARANYK P, FÁBRY A. (eds.), 2007: Řepka: Pěstování – využití – ekonomika. Profi Press, s.r.o., Praha, 208 s. BITTNER V., 2006: Škodlivé organismy řepky. Abiotická poškození, choroby, škůdci. Agro tisk s.r.o., Hradec Králové, 54 s. HÄNI F., POPOW G., REINHARD H., SCHWARZ A., TANNER K. & VORLET M., 1993: Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. Scientia, s.r.o., Praha, 335 s. HONĚK A., LUKÁŠ J., MARTINKOVÁ Z., & ŘEZÁČ M., 2008: Význam predátorů a parazitoidů v integrovaných systémech ochrany rostlin. Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Praha, 64 s. HRUDOVÁ E., POKORNÝ R. & VÍCHOVÁ J., 2006: Integrovaná ochrana rostlin. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 151 s. KAZDA J., JINDRA Z., KABÍČEK J., PROKINOVÁ E. & RYŠÁNEK P., 2003: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 158 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. Československá akademie věd, Praha, 1056 s. ROTREKL J., 2005: Škůdci ozimé řepky v podzimním období. Agromanuál, 10 (8): 3435 SEIDENGLANZ M., 2005: Podzimní škůdci řepky a jejich regulace. Agromanuál, 10 (8): 36-37 ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 257 s.

36

8

PŘÍLOHY

Obr. 1: Dřepčík olejkový www.syngenta.com, navštíveno 27.3.2013

Obr. 2: Dřepčík zelný www.skudci.com, navštíveno 27.3.2013

37

Obr. 3: Krytonosec zelný www.biolib.cz, navštíveno 27.3.2013

Obr. 4: Blýskáček řepkový www.agromanual.cz, navštíveno 22.3.2013

38

Obr. 5: Bejlomorka kapustová www.syngenta.com, navštíveno 22.3.2013

Obr. 6: Hraboš polní http://cs.wikipedia.org, navštíveno 26.3.2013

39

Obr. 7: Škodlivé výskyty blýskáčka řepkového v řepce ozimé v ČR v letech 2001 2006 (podle okresů) SRS Praha http://www.agromanual.cz, navštíveno 22.3.2013

40