Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Využití e-learningu ve výuce odborného výcviku SOŠ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Lenka Danielová, Ph.D.
David Holoubek Brno 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Využití e-learningu ve výuce odborného výcviku SOŠ vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů, spojených se vznikem díla, až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:
........................................................ podpis
Děkuji paní Ing. Lence Danielové, Ph.D. za metodickou pomoc, rady, cenné připomínky a trpělivost, kterou mně poskytla při zpracování této bakalářské práce.
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřená na možnosti využití e-learningu ve výuce odborného výcviku SOŠ. V práci je vytvořen výukový materiál na téma Inteligentní budovy v elektronické podobě. Navržená učební pomůcka je zpracována ve formě elektronické učebnice, elektronické přednášky, videa a powerpointové prezentace. Výukový materiál bude využit v odborném výcviku na Střední škole informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno, Čichnova 23. Je určen zejména pro žáky, kteří si např. z důvodu vysoké absence ve výuce, potřebují doplnit teoretické znalosti. V teoretické části se bakalářské práce se zabývá analýzou distančního vzdělávání a problematikou e-learningu. Hlavním cílem teoretické části je zjistit a popsat výhody a nevýhody distančního vzdělání, možnosti komunikace mezi žáky a učitelem, vymezit složení e-learningového týmu, který se stará o tvorbu kurzů. V druhé části je popis systémů, ve kterých lze vytvářet e-learningové kurzy. Cílem praktické části je vytvoření e-learningového kurzu v řídicím systému – Moodle. Obsahem kurzu je výukový materiál, který je zpracován ve čtyřech provedeních. Součástí kurzu je i didaktický test, který slouží k ověřování vědomostí.
Klíčová slova Distanční vzdělávání, e-learning, Moodle, střední škola, odborný výcvik, didaktický test, samostudium
Abstract The major objective of this Bachelor’s thesis is the possibility of using e-learning methods in vocational education at secondary schools. Educational material on Intelligent Buildings presented in an e-form is created in this work. The proposed learning material and its tools are processed in the form of an electronic course book and lecture, and in the form of a video and a power point presentation. This educational material will be used in vocational training at Secondary School of Information Technology, and Postal and Financial Services, Čichnova 23, Brno, and will be primarily used by students with poor school attendance in order to fill their knowledge gaps. The theoretical part of the Bachelor’s thesis deals with the analysis of distance education and e-learning. The main aim of this part is to find and describe advantages and disadvantages of distance learning, possible types of communication between students and a teacher, and a team composition which is responsible for the creation of the courses. The second part of this section involves the description of the system in which e-learning courses can be created. The goal of the practical part is the creation of an e-learning course in the Moodle system which will include educational material processed in four different variants, and also a didactic test intended to test the knowledge of the participants.
Keywords Distance education, e-learning, Moodle, secondary school, vocational training, didactic test, self-learning
OBSAH Abstrakt ............................................................................................................................. 7 1
Úvod ........................................................................................................................... 9
2
Cíl práce ................................................................................................................... 10
3
Materiál a metodika zpracování ............................................................................... 11
4
Současný stav řešené problematiky.......................................................................... 12 4.1 Distanční vzdělávání ........................................................................................ 12 4.2 Základní principy distančního vzdělávání ....................................................... 13 4.3 Využití distančního vzdělávání........................................................................ 14 4.4 E-learning ........................................................................................................ 14 4.4.1 Základní vymezení e-learningu ............................................................ 14 4.4.2 Základní formy e-learningu .................................................................. 15 4.5 Online e-learning ............................................................................................. 16 4.5.1 Asynchronní komunikace ..................................................................... 16 4.5.2 Synchronní komunikace ....................................................................... 16 4.5.3 Principy úspěšné komunikace .............................................................. 17 4.6 Offline e-learning............................................................................................. 18 4.7 Výhody a nevýhody e-learningu ...................................................................... 18 4.7.1 Výhody e-learningu .............................................................................. 18 4.7.2 Nevýhody e-learningu .......................................................................... 21 4.8 Motivace studujícího ....................................................................................... 22 4.9 E-learningový tým ........................................................................................... 23 4.9.1 Autor..................................................................................................... 23 4.9.2 Tutor ..................................................................................................... 25 4.9.3 Studující................................................................................................ 25 4.9.4 Manažer vzdělávání .............................................................................. 26 4.10 E-learning managent systém (LMS) – Blended learning ................................ 26 4.10.1 E-learningové portály, programy ......................................................... 27 4.11 Příprava distančního kurzu .............................................................................. 30 4.11.1 Studijní text distančního vzdělávání..................................................... 30 4.11.2 Tvorba studijního testu ......................................................................... 32 4.12 Didaktické testy ............................................................................................... 32 4.12.1 Rozdělení didaktických testů................................................................ 33
7
4.12.2 Druhy testových úloh ........................................................................... 36 4.12.3 Hodnocení a klasifikace testů ............................................................... 38 5
Praktická část............................................................................................................ 41 5.1 Tvorba e-learningového kurzu ......................................................................... 42 5.2 Zpracování materiálu na téma inteligentní budovy ......................................... 44 5.2.1 Elektronická kniha ................................................................................ 44 5.2.2 Elektronická přednáška ........................................................................ 45 5.2.3 Elektronická prezentace ....................................................................... 47 5.2.4 Video .................................................................................................... 48 5.3 Didaktický test ................................................................................................. 50
6
Výsledky práce a diskuze ......................................................................................... 54
7
Závěr......................................................................................................................... 58
8
Seznam použité literatury ......................................................................................... 59
9
Seznam obrázků ....................................................................................................... 62
10 Seznam příloh........................................................................................................... 64
8
1
ÚVOD V posledních letech se moderní způsob výuky v odborném výcviku neobejde bez
využití moderních informačních technologií. Technologický vývoj počítačové techniky se neustále vyvíjí. Má velký vliv na rozvoj dítěte, na jeho chování a v neposlední řadě na vzdělávání. Ze studií vyplývá, že člověk získává nejvíce informací zrakem – 80 %, 12 % informací sluchem, 5 % informací hmatem a 3 % ostatními smysly. Didaktická technika, která se ve výuce využívá, napomáhá učiteli zvyšovat zájem žáků o studijní obor, ale zároveň plní i motivační funkci. Multimediálnost v současnosti hraje velkou roli ve výuce. Střední školy jsou zapojovány čím dál častěji do různých projektů. Úkolem těchto projektů je využití didaktické techniky, sloužící k zjednodušení probírané látky a k lepšímu pochopení dané problematiky. Můžeme říct, že na všech středních školách se využívá počítačů nejen ke komunikaci mezi žáky a učiteli, ale také k vytváření aplikací, které usnadňují výuku v různých učebních nebo studijních oborech. V teoretické části práce je věnována pozornost problematice distančního vzdělávání. Práce se zabývá přípravou distančního kurzu, popisuje pozice účastníků v e-learningovém týmu a jejich vzájemnou komunikaci mezi sebou. Zabývá se také výhodami a nevýhodami tohoto studia. V praktické části bakalářské práce se zabývám návrhem e-learningového kurzu. Tento kurz obsahuje aplikace, pomocí kterých je zpracován výukový materiál do různých podob.
9
2
CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce s názvem Využití e-learningu ve výuce odborného výcvi-
ku SOŠ, je navrhnout učební pomůcku, která bude zpracovaná ve formě elektronické učebnice, elektronické přednášky, ppt prezentace a videa. Učební pomůcka bude sloužit v odborném výcviku pro žáky Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno, Čichnova 23. Výukový materiál je určen zejména pro žáky, kteří si potřebují doplnit teoretické znalosti z důvodů vysoké absence. Cílem teoretické části je analyzovat distanční vzdělání a e-learning. Uvést jejich potřeby, možnosti a principy. Dále se v práci zabývám komunikací synchronní a asynchronní, bez které se distanční studium neobejde. Popisuji systémy, které umožňují vyvěšovat
materiály
v elektronické
podobě.
Dále
popisuji
pozice
uživatelů
v e-learningovém týmu, kteří vytváří distanční texty. Na základě těchto informací mohu vypracovat e-learningový kurz do odborného výcviku. Cílem praktické části je navrhnout e-learningový kurz pro střední školu. Kurz musí být přístupný z webu, aby mohl být využit ze školního i domácího prostředí. Úkolem mé práce je vytvoření e-learningového kurzu v informačním systému školy. Součástí práce je popis prostředí ve výukovém systému Moodle. Kurz bude obsahovat výukový materiál, který bude přepracován do elektronické podoby. Studijní materiály na téma Inteligentní budovy budou na webu zpracovány ve čtyřech formách. Ke zpracování jsem použil aplikace – elektronickou učebnici, elektronickou přednášku, powerpointovou prezentaci a video. Kromě studijního materiálu je součástí kurzu tréninkový a klasifikační test. Ten umožňuje žákům a tutorovi ověření vědomostí a dovedností. Touto cestou bych chtěl usnadnit žákům studium. Každý z nás potřebuje k pochopení určité problematiky jiný časový limit. E-learningem jim nabízím tu možnost, že mohou ve svém volném čase využít kurz k samostudiu. Kurz je navržen tak, aby byl pro žáky zajímavý a motivující. V závěru kurzu mají žáci možnost ověřit si získané vědomosti formou didaktického testu.
10
3
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Metodou zpracování teoretické části bylo převážně studium odborných knih, ča-
sopisů, ale i internetových zdrojů. Následovala tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a komparace. Problematikou na téma distanční vzdělávání se zabývá mnoho autorů, pořádají se i různé konference na toto téma, kterých jsem měl možnost se zúčastnit a čerpat z nich informace. Při zpracovávání teoretické části mé bakalářské práce byly využity metody analýza, syntéza a komparace literárních zdrojů. Veškeré použité publikace uvádím v seznamu literatury. Praktická část byla zpracována na základě znalostí a dovedností, které jsem získal na střední škole. Zkušenosti s řídícím výukovým systémem moodle jsem získal v době, kdy jsem byl zapojen do e-learningového týmu, který vytváří kurzy pro výuku Materiály pro praktickou část, byly čerpány z odborné literatury, katalogů a internetových zdrojů. Distanční vzdělávání probíhá na Střední škole informatiky, poštovnictví a finančnictví, Brno. Vytvořený e-learningový kurz je uložený na informačním systému školy, přístup neboli sdílení dat je možné z jakéhokoliv zařízení, které je možné připojit k internetu.
11
4
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
4.1 Distanční vzdělávání Distanční vzdělávání je forma samostatného studia, která je založena na maximálním využití všech možných technických i didaktických podpor, které umožňují studujícímu studovat samostatně dle svých časových možností a tempa, které mu vyhovuje. Maximálně využívá všech možných distančních komunikačních prostředků, kterými lze prezentovat učivo (např. tištěné materiály, audiovizuální materiály, počítačové interaktivní programy – PowerPoint a různé komunikační prostředky (e-mail, telefonkonferenční hovory). Zlámalová, Míka a Průcha (2003) definují distanční vzdělávání jako formu řízeného studia, při němž dospělí účastníci studují samostatně, na základě multimediální prezentace učiva a kontakt s vyučujícími/konzultanty je jim zprostředkován technickými komunikačními prostředky. Evropská komise definuje „distanční vzdělávání“ v Memorandu o otevřeném distančním vzdělávání v Evropském společenství (1991) takto: „Distanční vzdělávání (studium) je definováno jako jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem tutorů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace vzdělávací instituce. Distanční vzdělávání charakterizuje samostatné studium (samostudium), a proto je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím běžnou v prezenční výuce“. Můžeme říci, že systém tohoto druhu vzdělávání se uplatní od krátkých kurzů až po akreditované studijní programy. Účastníkem těchto kurzů může být kdokoliv bez rozdílu věku, pokud je schopný samostatně studovat. V distančním vzdělávání (DiV) nebo distančním studiu (DiS) má malé „i“ význam, protože odlišuje slovo „distanční“ od slova „dálkové“. V češtině totiž dálkové a distanční je vlastně synonymum, metodicky mezi tradičním dálkovým a distančním je ale zásadní. Ve Školském zákoně č. 561/2004 Sb. § 25 jsou definovány prezenční, večerní, distanční a kombinované formy studia takto: Prezenční forma studia – tradiční (klasické) vyučování neboli denní forma vzdělávání, probíhá tváří v tvář („face to face“), kdy vlastní proces vyučování probíhá tak, že v určitém čase je žák a učitel v jednom společném prostoru. Učitel zprostředkovává
12
učivo za pomocí hlasu, ukázkami, pohybem, mimikou, psaním na tabuli a učebními pomůckami (učebnice, didaktická zařízení), které mají studenti k dispozici. Taková forma vyučování probíhá na základní škole a u většiny případů na středních školách pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku. Večerní forma studia – výuka probíhá pravidelně a organizovaně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně, v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních hodinách. Distanční forma studia – je založená na samostatném studiu, studující obdrží studijní opory (kompletní studijní materiál), které jsou připraveny speciálně pro samostudium. Studium je průběžně sledováno vzdělávací institucí a studující má k dispozici svého pedagoga. Materiály, které studující získá, jsou kompletní. To znamená, že si nemusí shánět další podklady ke studiu. Kombinovaná forma studia – je forma studia, která vhodným způsobem využívá a kombinuje distanční a prezenční prvky studia. Velmi často se jedná o přechodnou fázi, kdy se z prezenčního studia postupně přechází na distanční studium.
4.2 Základní principy distančního vzdělávání Zlámalová (2008) uvádí 5 základních principů DiV:
individualizace a obsahová flexibilita;
časová flexibilita;
samostatnost;
multimediálnost;
podpora studujících. Individualizace a obsahová flexibilita je založená na pružných sestavách kurzů
a možnostech jednoduše aktualizovat obsah i rozsah učiva. Nejčastěji se využívá modulární systém, který umožňuje obsahově rozšiřovat stávající kurzy. Časová flexibilita umožňuje studentovi sestavit si vlastní studijní plán s ohledem na své osobní předpoklady a schopnosti. Odpadá dojíždění na výuku a roste možnost studia na vzdálených vzdělávacích institucích. Samostatnost studia je umožněna především tím, že učivo je kompletováno do malých dávek, po kterých vždy nastane zpětná vazba, je to informace pro studujícího, zda příslušný blok učiva zvládl. Představa je taková, jestli látku dostatečně pochopil
13
a dokáže ji aplikovat v budoucnu. Velkou předností je individuální tempo při učení oproti frontální výuce ve třídě. Multimediálnost může značně přispívat k efektivnímu a správnému chápání učiva prostřednictvím více smyslů (video, audio, elektronické testování) a zároveň k aktivní komunikaci o nastudovaném (diskusní skupiny, e-mailové konzultace, telefonické konzultace). Podpora studujících se týká vysoké informovanosti o studijních možnostech, motivace ke studiu, dodání kompletního studijního balíčku Řízení studia a podpora ze strany pedagoga. Dále zpracovávání samostatných prací i zkoušek, evidence výsledků studia.
4.3 Využití distančního vzdělávání Zlámalová (2008) uvádí, že distanční forma studia je určena zejména pro dospělé, kteří jsou považováni za psychicky vyzrálé jedince. Mají vysokou motivaci pro tento typ studia a umí si tuto motivaci neustále udržovat, ale na druhou stranu se tato forma studia využívá čím dál častěji i na středních školách. V současné době podporuje stát školství různými projekty s informačními systémy, na kterých se rozjíždí distanční studium. Distanční forma slouží k samostudiu, žáci ji využívají hlavně k doplnění informací, z důvodu např. velké absence ve škole nebo trpí specifickými poruchami učení. Mezi specifické poruchy učení řadíme (dysgrafii a dysortografii) proto se snažíme zpracovat materiál v různých podobách (text, video), aby si žáci mohli vybrat podle svého uvážení. Dnešní společnost se stále více snaží začlenit osoby s poruchami učení do běžného života a distanční studium je nejlepší formou.
4.4 E-learning 4.4.1 Základní vymezení e-learningu V odborné literatuře můžeme najít řadu nejrůznějších definic, co to vlastně e-learning je. Hodně záleží na úhlu pohledu autora, a proto se setkáváme s definicemi kladoucí důraz na technologickou část e-learningu, stejně jako s těmi, které považují použité technologie pouze za podpůrný prostředek.
14
Průcha, Mareš a Walterová (2003, s. 57) „označují e-learning jako různé druhy učení podporované počítačem, zpravidla s využitím moderních technologických prostředků.“ Za velmi výstižné vyjádření můžeme považovat definici od Kopeckého (2007, s. 22) „E-learning je v podstatě jakékoli využívání elektronických materiálních a didaktických prostředků k efektivnímu dosažení vzdělávacího cíle s tím, že je realizován zejména/nejenom prostřednictvím počítačových sítí. V českém prostředí je spojován zejména s řízeným studiem v rámci LMS.“ Květoň (2004) uvádí tři různá pojetí e-learningu – pedagogické, technologické a síťové pojetí. Představují tři základní varianty z mnoha existujících vymezení e-learningu (nejde tedy o přesné definice). E-learning je nejúplněji charakterizován spojením všech tří uvedených pojetí, nežli pouze jedním z nich. Podle Barešové (2011, s. 39) je: „Skutečná síla e-learningu není v poskytování informací kdykoliv, odkudkoliv a komukoliv, ale v jeho možnostech poskytovat správné informace správným lidem ve správném čase a na správném místě.“
4.4.2 Základní formy e-learningu E-learning existuje v několika základních formách, jsou společné v tom, že využívají vzdělávací obsah v elektronické podobě.
E-LEARNING
ONLINE
SYNCHRONNÍ
OFFLINE
ASYNCHRONNÍ Zdroj: Kopecký (2006)
Obr. 1: Základní formy e-learningu
15
4.5 Online e-learning Žák i učitel spolupracují v počítačové síti a mají přístup k e-learnigovým materiálům nebo celému ucelenému on-line kurzu. Informace mohou sdílet nejen pomocí počítačů, ale v dnešní době mají k dispozici chytré mobilní telefony, tablety, u kterých není problém se připojit k internetu. 4.5.1 Asynchronní komunikace Jako asynchronní on-line e-learning označujeme takovou organizaci výuky, kdy účastníci nejsou přihlášeni současně, ale komunikují spolu pouze s využitím interních zpráv, předávání souborů, umístěných v e-learningovém systému. Jinými slovy asynchronní vzdělávání je skutečné vzdělávání kdykoliv a kdekoliv. Studující se věnuje studiu, kdy chce a není na ničem a na nikom závislý. Příklady asynchronní komunikace:
e-mail;
diskusní fóra;
výukové prezentace;
CD-Romy nebo DVD Romy;
kurzy na internetu nebo intranetu;
cloud – Dropbox, Skydrive.
Mezi asynchronní komunikaci můžeme zařadit tzv. Cloud, jedná se o úložiště určité kapacity, kde je možné zálohování dat. Počítače v datové síti, se synchronizují po jakékoliv změně v jakýmkoliv počítači, tabletu, chytrém telefonu. 4.5.2 Synchronní komunikace Synchronní on-line e-learning znamená, že všichni uživatelé při výuce jsou neustále připojení do datové sítě, ať už k intranetu (jedná se o soukromou síť, která se využívá např. ve firmě nebo škole) nebo internetu. Učitel (tutor) komunikuje se studujícími v reálném čase. Je tedy zapotřebí, aby byli všichni zúčastnění připraveni ke komunikaci. Můžeme si pod tím představit, že účastníci spolu komunikují za pomocí chatu, telefonu nebo videokonference. Příklady synchronní komunikace:
on-line kurzy;
audio/video konference; 16
messengery – ICQ, Skype, Viber a další;
internetové volání (VoIP).
Šindlerová (2005) uvádí kromě synchronní a asynchronní komunikace i osobní konzultaci, která je založená na pravidelných konzultačních hodinách, kdy učitel je k dispozici studentům. Student si sám domlouvá konzultace a přichází s dotazem, požadavkem nebo problémem. 4.5.3 Principy úspěšné komunikace Úspěšnost dobré komunikace závisí především na schopnostech tutora při komunikaci s žáky. Co žák to osobnost, to by měl mít tutor stále na paměti, zejména při komunikaci. Měl by počítat s tím, že žáci mají své názory, postoje a zkušenosti. Tutoři by měli předcházet hlavním bariérám, které se mohou vyskytnout při komunikaci. Zlámalová (2001) uvádí hlavní bariéry při komunikaci:
nesrozumitelnost logopedická (poruchy a vady řeči);
nesrozumitelnost obsahová (špatná formulace myšlenek);
neschopnost naslouchat;
nepozornost (při naslouchání);
zaujatost posluchačů;
skákání do řeči;
neschopnost vžit se do situace druhé strany a poznat potřeby posluchače, se kterým komunikujeme;
netrpělivost a spěch;
ironie a pohrdavé vyjadřování;
poučování;
přehánění.
Na druhou stranu existuje několik základních předpokladů pro efektivní komunikaci mezi uživatelem a tutorem.
umění naslouchat;
vcítění se do potřeb studujícího;
umění správné pokládat otázky;
přizpůsobit se studujícímu vhodnou volbou slov a termínů.
17
4.6 Offline e-learning Off-line e-learning nevyžaduje připojení počítače k datové síti. Studijní materiály jsou předávány na CD/DVD nebo dalších médiích a komunikace studujících s učitelem se provádí jinými způsoby. Tento způsob vzdělávání se využívá pro domácí přípravu žáků, kteří pracují s výukovými programy. E-learning využívající výukové programy se používá na základních a středních školách, kde dochází k propojování prezenčního vzdělávání a e-learningové multimediální podpory.
4.7 Výhody a nevýhody e-learningu 4.7.1 Výhody e-learningu E-learningový systém na rozdíl od tradičních vzdělávacích kurzů je přístupný kdykoliv (365 dní v roce). Sám uživatel si určuje, kdy bude pravý čas tento systém navštívit. Není ovlivněn žádným vzdělávacím centrem nebo podnikem. E-learning umožňuje uživatelům studovat jak z práce, tak z domu nebo školícího e-learningového střediska. E-learning umožňuje neomezený přístup k informacím. Můžeme studovat nezávisle na místě a čase. Ale i neomezený přístup může být omezen technikou, připojením k internetu, rychlostí počítače nebo vytížením e-learningového serveru. Co je podstatnou výhodou, že mohu studovat odkudkoliv a kdykoliv, pokud mám datové připojení (Kopecký, 2006). Za efektivnost výuky můžeme považovat distanční materiály, které zpracováváme např. multimediálně a následně je vložíme do on-line textu, umožňují lepší zapamatování. Další výhodou je okamžitá aktualizace, jinými slovy synchronizace. Při jakékoli změně e-kurzů je možné se vzdáleně připojit a provést např. nahrání nových souborů nebo uživatelů. To vše je možné provést z jakéhokoliv místa na světě, kde je k dispozici internetové připojení. Můžeme ho nazvat jako pružný systém. Ušetříme si čas i peníze, které bychom museli usilovně vynaložit při tvorbě tištěných materiálů nebo záznamových médií. Podle uživatelů e-learningu dochází k lepšímu vstřebávání informací než u tradičního školení. Uživatel dostává pouze určité dávky informací v interaktivní podobě, které dokáže zpracovat. Nezatěžujem uživatele velkým množstvím dat, z toho vyplývá, že
18
školení jsou ušitá přímo na míru a neztrácejí čas informacemi, které pro ně mají nižší význam. Uživatel v e-learningového portálu není pasivním členem jako je tomu u tradičního kurzu. Je potřeba se zajímat a vyhledávat potřebné znalosti. Informace nejsou v rukou lektora, ale uživatele samotného. Znalosti jsou uživatelům zprostředkovány v tzv. modulech. Pro přehlednost jsou moduly rozloženy do dílčích kapitol, aby se staly přehlednějšími. U synchronních kurzů, je možné vznést požadavek na tutora, který je znalec v daném oboru, pokud nastane určitá nejasnost nebo nepochopení látky. Mezi výhody můžeme také zařadit konzultaci se svými studenty popřípadě vrstevníky. V e-learningovém systému mají studenti možnost otestování svých znalostí, pokud si projdou určitým blokem nebo modulem. Výhodou je, že test je možné řešit několikrát bez jakékoliv chyby, znamená to, že test není uzavřený. To je dáno nastavením kurzu. Záleží, k čemu se takový test využívá, zda má vyhodnocovat nebo pouze zjišťovat znalosti uživatelů. Takto nastavený systém umožňuje vyniknout studentům, kteří jsou ostýchavější a bojí se prosadit ve větším počtu uživatelů. K vyhodnocení testu se využívá softwarové aplikace, tím pádem nemůže dojít k ovlivnění výsledků. Lidský faktor je zcela eliminován. E-learning je interaktivním prostředím. Informace není zpracována pouze do textové podoby, ale přináší do výuky multimediálnost. Mezi nejvíce používané můžeme upřednostnit zpracování videa, které umožňuje poskytnout reálnou situaci. Nevýhodou je velmi náročná příprava a samotné zpracování. Většina kurzů je zpracována do elektronické podoby, kde je využito multimediálních prvků. Čím více smyslů zapojíte do procesu učení, tím je větší pravděpodobnost si látku zapamatovat. Vrba a Všetulová (2003) se zaměřili na smyslovou percepci. Ve školním prostředí je však dle těchto výzkumů cca 80% informací předáváno zvukem. Na obr. 2 je do procesu smyslové percepce zapojen zejména lidský sluch a minimálně hmat a zrak.
19
Smyslová percepce-tradiční výuka sluch
hmat
ostatní
zrak
12% 3% 5%
80%
Zdroj: Vrba a Všetulová (2003) Obrázek 2: Smyslová percepce – tradiční výuka
Na Obr. 3 je znázorněno, jak dokáží multimédia působit hlavně na lidský zrak. Paralelně s ním zapojí do percepce i sluch. Pro zapamatování učiva je důležité, aby došlo k rovnováze mezi smysly s převahou zraku. Pozor na to, pokud vytváříme distanční text, aby nedošlo k tomu, aby se uživatelé nezaměřovali na efekty (animace) než na samotný obsah učiva.
Smyslová percepcemultimediální výuka sluch
hmat
ostatní
zrak 5
12
3
80
Zdroj: Vrba a Všetulová(2006) Obrázek 3: Smyslová percepce – multimediální výuka
Další výhodou e-learningu je možnost individuálního samostudia. Každý uživatel e-learningu má možnost při samostudiu využívat své vlastní tempo. Někteří pracují z práce, jiní z domova, je to časově neomezené. Co je potřeba dodržet tak je harmono-
20
gram výuky, který udává časový rozpis do kdy je potřeba vypracovat potřebné úkoly. Pro některé uživatelé bude problém donutit se učit, mají rádi určitý druh vedení a řízení. 4.7.2 Nevýhody e-learningu Hlavní nevýhodou e-learningu je závislost na technologiích, které vyžadují trvalý přístup k odpovídajícímu hardware a software. Potřebujeme tedy počítač (stolní počítač, notebook, tablet) s odpovídajícím programovým vybavením a většinou připojení na internet (kabel, Wifi). Programové vybavení je závislé na technologiích použitých pro tvorbu kurzu. V nejjednodušším případě potřebujeme internetový prohlížeč (Mozilla Firefox, Internet Explorer, Opera nebo Safari od iOS), případně textový editor. Můžeme se setkat s problémy se zobrazením příslušné webové stránky V ostatních případech je zapotřebí základní vybavení kancelářským balíkem programů, protože řada kurzů obsahuje materiály ke stažení a ty bývají ve formátech docx, xlsx, pptx a nebo starší verze. Barešová (2011) uvádí další nevýhody e-learningu:
náklady na počáteční vybavení – kdo je začátečník v oblasti využívání informačních a komunikačních technologií, bude si muset odpovídající vybavení obstarat;
nekompatibilita – ne každý e-learningový kurz funguje v každém řídícím systému (LMS). Tvůrci řídicích systémů i kurzů deklarují, že dodržují mezinárodní standardy pro e-learning. Ale protože tyto normy jsou jen doporučení, není vždy zaručené, že kurz od jedné firmy bude fungovat v řídicím systému od firmy jiné;
nevhodnost pro určité typy kurzů – ani e-learning není univerzální a jedinečný nástroj pro vzdělávání. Jsou oblasti, kde je použití e-learningu sporné, až vyloženě nevhodné. Jako příklad si můžeme uvést komunikační dovednosti, vyjadřovací schopnosti, osvojování si manuální zručnosti, týmová spolupráce;
nevhodnost pro určité studenty – ne každý se dokáže učit s elektronického textu, někteří uživatelé potřebují mít k dispozici papírovou podobu, aby mohli v textu listovat, podtrhávat nebo zvýrazňovat důležité informace v textu;
omezený osobní kontakt – s učiteli a ostatními studujícími a z toho často plynoucí nedostatek nebo ztráta motivace. Postrádáme okamžitou reakci na své snažení.
21
4.8 Motivace studujícího Motivovat v e-learningu je velmi složité. Namotivovat se k samostudiu mnoho lidí nedokáže, obzvlášť pokud k tomu nemají závažný důvod. Barešová (2011) rozděluje motivační stimuly podle času působnosti na:
stimuly působící před kurzem;
stimuly působící během kurzu;
stimuly působící po skončení kurzu.
Před začátkem kurzu patří mezi motivační faktory například výukový portál se seznamem možností, které lze upravit podle požadavků studenta. Tvůrce kurzu dokáže vytvořit prostředí plné podpory, cílů a umí nabídnout zpětnou vazbu po ukončení určitého bloku. V žácích by měla být podporovaná fantazie. Rohlíková a Vejvodová (2010) uvádí další motivační faktory.
variantnost – abychom zabránili studentovi pocitu, že kurz je nuda, je potřeba ho obohatit o rozmanité činnosti, texty, úkoly i multimediální prvky;
sociální interakce – týmová práce, diskuze, kontakt mezi studentem a tutorem i kontakt mezi studenty navzájem jsou také důležitými motivačními prvky. Diskuze rozvíjí nejen sociální potřeby, ale i poznávací a výkonové, tím že dochází k propojení společných cílů mezi skupinou a jednotlivci navzájem;
zpětná vazba – důležité tipy na řešení úkolů, návrhy na zlepšení dovedností, předcházení chybám, povzbuzování. Můžeme ji nazvat jako stálá pozitivní zpětná vazba, neměli bychom ji brát jako negativum, ale spíše, že nás vede ke zlepšení kurzu;
výzva – aby byl kurz opravdovou výzvou, měli bychom zařazovat úkoly založené na tvořivém myšlení. Zlámalová výstižně popisuje (2001, s. 27) „Cílem distančního vzdělávání není přijmout do kurzu každého, kdo má zájem
a pak jej „vyhodit“, protože vzdělávací proces nezvládl. Cílem je pravý opak a sice pomocí každému, kdo se chce vzdělávat a je pro to dostatečně motivován, aby ve studiu uspěl. Tento fakt musí být základním prvkem činnosti vzdělávací instituce a motivací činnosti tutora distančního vzdělávání.“ Problém může nastat u žáků, kteří nemají zájem o obor a jakákoliv motivace je zbytečná.
22
4.9 E-learningový tým Nejdůležitější pro e-learning jsou bezesporu lidé, kteří kurz tvoří. Jedná se o autory studia nebo učitelé, kteří vyrábí studijní materiály. „E-learning bude takový, jací budou jeho realizátoři a účastníci“ (Kopecký, 2006, s. 50). 4.9.1 Autor Úkolem autora je vytvořit kvalitní vzdělávací obsah. Při tvorbě distančního textu se autoři musí zaměřit na kvalitu obsahu i na formu distančního textu. Autor spolupracuje s odborným týmem při tvorbě učebních materiálů, odpovídá i za obsahovou náplň po odborné stránce. Autor musí mít jisté schopnosti a dovednosti, nesmí mu chybět určité vcítění vůči studujícím. Tohle vše musí umět zakomponovat do učebního textu. Učební text by měl být komunikativní a motivace upřímná a také povzbuzující. Bednaříková (2004) uvádí, co je považováno za zdroj motivace:
text je čtivý, zajímavý, živě a vtipně popsán;
učivo je doplňováno objasňováním a zdůvodňováním;
výklad je problémový, jde do hloubky jevů;
zaměřuje se nejen na vědomosti, ale i na rozumové dovednosti.
Průcha (2003) uvádí 6 didaktických zásad, které je potřeba dodržovat při psaní distančních textů:
komplexnost;
přiměřenost;
jednoznačnost;
samostatnost;
kontrolovatelnost;
aktivita.
Komplexnost Distanční texty na sebe logicky navazují a jsou systematicky uspořádány. Jedná se o systematický plánovitý výchovně vzdělávací proces, který má působit na co nejvíce smyslů. Využíváme k tomu všech dostupných prostředků, různé tabulky, grafy, simulace, multimédia. 23
Přiměřenost Pokud jste autorem nebo budoucím autorem distančních textů, je potřeba dbát na to, že při jeho tvorbě by měli být texty co nejjednodušší, co nejvíce názornější a co nejvíce jasné. Je potřeba mít základní informace, pro jakou cílovou skupinu jsou texty tvořeny. Určitě musíme myslet na to, čeho chceme dosáhnout, jestli jedná o všeobecné nebo odborné znalosti. Texty budou různorodé pro učitele, žáky nebo zaměstnance ve firmě. Jednoznačnost Z distančních textů, by mělo být patrné, jakých cílů chceme dosáhnout, nemělo by docházet, že si výklad vyložíme více způsoby jak ze strany studenta tak i učitele. Samostatnost Distanční studium, jak už jsme se seznámili v předešlé kapitole, spadá do kategorie samostudia. Znamená to, že se student musí sám vzdělávat za využití distančních textů. Musí plnit určitý studijní harmonogram, studijní povinnosti Má donutit sám sebe ke studiu Kontrolovatelnost Úkolem této didaktické zásady je zpětná vazba, která umožní studentovi zjistit jak je na tom se svými vědomostmi a dovednostmi. Nejčastěji se využívá testovacích úloh na konci každého učebního bloku. V případě nedostatečného zodpovězení, je možné studujícího vrátit zpět na začátek a umožnit opětovné prostudování látky. Aktivita Aktivitu během elektronického studia udržuje tutor se studujícími. Snaží se získat pozornost studentů pomocí interaktivních a multimediálních textů. K udržování kontaktů a zvyšování aktivity studentů dosáhne prostřednictvím komunikačních prostředků tzv. e-komunikace. Můžeme komunikovat synchronním i asynchronním způsobem a udržet si u studentů pozornost. Při distančním studiu je potřeba udržet u studentů pozornost, nemělo by dojít ke ztrátě.
24
4.9.2 Tutor Tutor e-learningu je označován za osobu, která dohlíží nad studujícími, řídí je a naviguje. Považuje se za motivující sílu studenta. V e-learningu práce tutora patří mezi nejdůležitější. Komunikuje se studujícími, vede je, řeší studijní problémy, poskytuje konzultace. Tutor nemusí být autorem e-kurzu. Snaží se vést studenty k tomu, aby si na svou připomínku dokázali sami odpovědět. Snaží se studenty nasměrovat k vlastnímu řešení. Podle Zlámalové (2002, s. 14) musí mít tutor určité povinnosti:
tutor hodnotí samostatné práce a sděluje výsledky studujícím;
tutor vede tutoriály;
tutor pomáhá studujícím překonávat studijní obtíže;
tutor zodpovídá dotazy studujících (využívá elektronickou komunikaci);
hodnotit kvalitu studijních materiálů.
Zlámalová ve své knize popisuje postavení tutora (2001, s. 18) „Tutor nevnucuje studujícímu svůj vlastní názor, nenabízí vlastní řešení problémů. Spíše se snaží studenta formou jednoduchých otázek navést k tomu, aby si na svůj dotaz či nejasnost odpověděl sám (to vyžaduje analyzovat otázku, rozdělit ji na jednodušší dílčí kroky a na ty se postupně studujícího ptát a vybízet jej, aby hledal odpovědi).“ 4.9.3 Studující Studující v distančním vzdělávání plní jinou roli než při prezenční výuce. Studenti se věnují tzv. samostudiu, na rozdíl od prezenční formy, kde máte nad sebou učitele, který usměrňuje vzdělávací aktivitu. Na obr. 4 jsou popsány rozdíly mezi žáky v prezenční a distanční formě studia. Prezenční student
Distanční student
Dospívá, není ještě vyzrálý, integruje si Je dospělý, má integrovaný osobnostní svůj osobní systém, učí se být samostatný systém, je samostatný Nemá zaměstnání, nemá rodinu
Má zaměstnání. Má rodinu
Studuje s určitým cílem
Studuje s určitým cílem
Je zvyklý pravidelně se učit, je k tomu Není zvyklý se pravidelně učit. nucen danou vzdělávací institucí (ZŠ, SŠ,VŠ) Nemá závazky, které bránily jeho studiu
Má závazky, které mohou bránit jeho stu-
25
diu Má dostatek volného času
Má nedostatek volného času
Obvykle je informačně gramotný, ovládá Nemusí být informačně gramotný, nemusí práci s ICT, výpočetní technikou, Interne- ovládat práci na PC. tem Zdroj: Vrba, Všetulová (2003) Obr. 4: Rozdíly mezi žáky v různých formách studia
4.9.4 Manažer vzdělávání Manažer je člověk, který je schopen řídit celé studium a provádět jeho závěrečné hodnocení. Úzce spolupracuje s členy týmu mezi, které patří tutoři i autoři e-learningu. Povinnosti manažera podle Kopeckého (2006)
zajišťuje vstupní a výstupní analýzu vzdělávacích potřeb;
řídí a koordinuje činnost tutorů;
kontroluje dodržování časového rámce při tvorbě e-kurzu;
rozhoduje o změnách studijního plánu;
zajišťuje hodnocení kurzu.
4.10 E-learning managent systém (LMS) – Blended learning Learning Management Systém (LMS) je systém pro řízení výuky. Systém řeší organizaci výuky v rámci e-learningu. LMS současně slouží jako databáze a co vše taková databáze zahrnuje, uvádí Zlámalová (2012).
správu studentů – vkládání, editování a mazání studentských profilů, informace o studentovi, jeho uživatelské jméno a heslo;
správu kurzů – databáze kurzů a informace o jejich platnosti;
sledování výsledků studia – zaznamenávání statistik o studiu jednotlivých studentů, statistiky kurzů;
správu uživatelských práv – kdo má jaká uživatelská práva, kdo vidí který kurz;
testování studentů – k dispozici máme databázi otázek, pomocí kterých si vytváříme otázky k danému tématu;
nejrůznější online nástroje pro komunikaci – nástěnka, diskusní fórum, chat, tabule.
26
Každý LMS se od sebe liší a proto není možné doložit všechny funkce, které má LMS k dispozici. Aby bylo dosaženo co největší efektivity výuky je potřeba zvolit správný poměr prezenční a e-learningové výuky. Některé kurzy mají k dispozici studijní materiály, které slouží pouze jako doplněk prezenční výuky, pro jiné mohou být jedním z hlavních pilířů. Aby kurzy poskytovaly dostatečnou studijní podporu, musí být materiály studentům dobře přístupné a logicky uspořádané. Systém má za úkol obohatil klasickou prezenční výuku o různé aplikace, a tím pádem umožnit studentům aby probírané téma bylo o něco zajímavější. E-learning je v čisté podobě využíván v kurzech distančního vzdělávání, kdy studující mají přístup ke vzdělávacím materiálům a on-line komunikují s učitelem bez nutnosti dojíždět do vzdělávací instituce. Nejčastěji se jedná o tzv. blended learning, který je možné charakterizovat jako kombinaci vzdělávání prostřednictvím počítače s dalšími formami výuky. V češtině se někdy používá také označení „smíšené vzdělávání“ nebo „kombinovaná forma studia“. „Blended learning = smíšená forma vzdělávání, která se používá pro označení kombinace e-learningu a prezenčních forem výuky. Obě složky jsou pak použity různým způsobem. Blended learning lze však také chápat jako reálnou kombinovanou výuku – tedy kombinaci prezenční a distanční formy. V rámci kombinované výuky lze totiž jednoduše mísit například internetovou výuku, výuku prezenční (tváří v tvář=face to face), výuku podporovanou offline multimédii (např. výukové programy, multimediální encyklopedie). Blended learning jako takový nemá hranice, je flexibilní a má velký potenciál. Efekt“(Kopecký, 2006, s. 29). 4.10.1 E-learningové portály, programy V praktické části bude využit systém Moodle. Z vlastních zkušeností vyšel jako nejefektnější a díky možnosti vložení dalších aplikací a modulů je i flexibilní. V kurzech se dají vytvářet už jednou řečené přednášky, testy, odevzdávání úkolů, a další. Tento systém také umožňuje snadno získávat zpětnou vazbu od žáků, což považuji za veliký přínos a silný argument pro volbu tohoto systému.
27
LMS UNIFOR V oblasti vysokého školství dnes již e-learningové vzdělávání není nic nového. Všechny vysoké školy využívají pro realizaci svých distančních a kombinovaných forem studia. Prostřednictví internetu studují desetitisíce studentů různého věku. E-learningové opory jsou ve vysokém školství také nutné pro akreditaci kombinovaných a distančních forem různých studijních programů. LMS Unifor je vhodným řešením zejména pro vysoké školy, je ověřený, funkční, cenově velmi dostupný, uživatelsky přívětivý. Disponuje všemi nástroji, které jsou nutné pro uspokojení potřeb vysoké školy. OLAT OLAT (Online Learning And Training) je celosvětově využívaný webový systém pro školy a univerzity, který v sobě sdružuje systém pro řízení výuky (LMS) a systém pro tvorbu, sdílení a distribuci výukového obsahu (LCMS). Základní funkce systému OLAT:
strukturované úložiště výukového obsahu;
intuitivní správa podkladů k předmětům;
katalog výukových kurzů a dalších objektů;
autorské nástroje pro tvorbu výukových materiálů;
autorské nástroje pro tvorbu testů a dotazníků;
nástroje pro testování a přezkušování studentů;
evidence výsledků hodnocení studentů;
komunikační nástroje (diskuze, chat, e-mail);
správa skupin uživatelů a projektových týmů;
správa rolí a přístupových práv.
Jednoduchost a bezpečnost
uživatelské prostředí aplikace je jednoduché a intuitivní, založené na moderních standardech internetu;
není třeba nic instalovat ke vstupu do aplikace stačí připojení k internetu a běžný webový prohlížeč;
28
každý uživatel má přihlašovací jméno a heslo (jako v internetovém bankovnictví) a vidí jen sobě určená data.
Joomla Joomla je redakční systém pro správu obsahu webu, který umožňuje vytvářet webové stránky. Joomla je nejoblíbenější webový software, jeho řešení je volně dostupné pro každého. Redakční systém je software, který sleduje každý kus obsahu na webu, stejně jako místní veřejné knihovny. Obsah může být jednoduchý text, fotografie, hudba, video, dokumenty, nebo prostě cokoli vás napadne. Velkou výhodou použití redakčního systému je, že nevyžaduje téměř žádné technické znalosti. Joomla umožňuje:
firemní webové stránky a portály;
firemní intranety;
on-line časopisy, noviny a publikace;
webové stránky malé firmy;
osobní nebo rodinné domovské stránky.
Moodle LMS (Learning Management System) Moodle je dostupný certifikovaný Open Source výukový systém vhodný pro firmy, školy, úřady a další organizace, které chtějí využít forem e- learningu ve výuce žáků v uživatelsky přívětivém a jednoduchém prostředí.
každý kurz v tomto systému je strukturovaným prostředím, skládá se z jednotlivých instancí modulů, jako je fórum, studijní materiál, přednáška, test, slovník a další. Velké množství modulů základní instalace LMS spolu s nepřeberným množstvím volně dostupných modulů třetích vývojářských stran umožňují autorům jednoduše vytvářet, sestavovat a udržovat obsah výuky (ať již on-line kurzů, nebo i podkladů ke klasické prezenční výuce), včetně vytváření různých forem testů přímo přes jednoduché webové rozhraní;
jednotlivé výukové kurzy jsou kategorizovány a tříděny do hierarchických kategorií, což případným zájemcům umožní snadnou orientaci a konzistentní přístup k nabídce kurzů, zapisování na kurzy a jejich absolvování; 29
systém obsahuje bohaté nástroje pro řízení, sledování a vyhodnocování aktivit vzdělávání (např. přednáška, kniha, popisek, odevzdávání souborů, testy);
LMS Moodle lze propojit se stávajícími informačními systémy organizace a to jak formou dávkových aktualizačních skriptů, tak přímou autentizací uživatelů pomocí protokolů nad již existujícími databázemi.
Důvody úspěšnosti systému Moodle:
hlavním motorem je komunita vývojářů a uživatelů, kteří neváhají řešit společné problémy;
rozsáhlou síť partnerů poskytující profesionální služby;
trvalý rozvoj, který odráží požadavky práce na internetu a nové poznatky ve vzdělávání;
pružnost produktu a mnoho možností rozšíření.
4.11 Příprava distančního kurzu 4.11.1 Studijní text distančního vzdělávání Studijní texty pro distanční vzdělávání by měli být sebeinstrukční – měli by poskytnout studujícímu především motivaci, aby dosáhnul předepsaných cílů daného kurzu, modulu a vzbudit v něm zájem o problematiku Texty by měly mít určitou strukturu, aby povzbuzovaly a umožňovaly soustavné studium. Dále by měly být přehledné, přiměřeně obsáhlé a raději rozčleněné do více kapitol. Učební texty určené pro distanční vzdělávání jsou na první pohled odlišné od klasických učebnic a skript. Nápadné je členění textu, grafická úprava – pomocí obrázků, schémat, grafů, různých symbolů. Hlavní rozdíly mezi klasickou učebnicí a textem pro distanční vzdělávání uvádí v tabulce Bednaříková (2001) Učebnice (skriptum)
Studijní text pro DiV
Když jsou formulované cíle, jsou většinou pomůckou pro psaní učebnice a ne pro studující.
Cíle definují požadavky, které má studující po prostudování textu dosáhnout.
Text je nepřerušen , dokud autor neukončí vysvětlování tématu a nebo výklad myšlenky.
Psaný text je předkládán v krátkých odstavcích, přiměřeně k úrovni schopnosti se učit.
Učebnice je zpracovaná tak, aby sloužila jako materiál pro čtení, nikoliv pro to, aby se do ní něco
Očekává se, že studenti budou využívat nabídnuté volné okraje a prostory v textu na psaní vlastních
30
vpisovalo.
poznámek a doplňujících informací, postřehů a připomínek.
Pro opakování je čtenáři poskytovaná malá nebo žádná pomoc.
Studující jsou vedení k tomu, aby často opakovali nastudované učivo.
Otázky včetně odpovědí (velice stručných) se nejčastěji soustřeďují na konci kapitol.
Otázky vyžadující bezprostřední odpověď jsou přímo zakomponovány do textu. Následný komentář (zpětná vazba) autora umožňuje studentovi zjistit, jestli byly jeho odpovědi správné.
Od čtenáře se očekává pasivní příjem informací, které učebnice nabízí.
Od studujícího se vyžaduje, aby se aktivně zapojoval do procesu učení, se především řešením praktických úkolů a cvičení, které rozvíjejí jeho znalosti a dovednosti.
Učebnice jsou strukturovány tak, aby prezentovaly autorovy názory k probíranému tématu.
Studijní texty pro DiV jsou připravovány tak, aby vyhovovaly zjištěným potřebám studujících.
Existuje předpoklad, že studenti mají zájem studovat dané téma a že jsou tudíž motivováni pro jeho studium.
Studující opory se pokoušejí vyvolat zájem a potřebu studovat dané téma.
Didaktická výuka
Učení se na základě zkušeností, které studenti již měli nebo získali. Zdroj: Bednaříková (2001)
Obr. 5: Rozdíly mezi klasickou učebnicí a textem pro DiV
Studijní text distančního vzdělávání je tištěný studijní materiál, který je zpracovaný textově a graficky tak, aby v maximální míře usnadňoval samostatné studium, a umožňoval tzv. řízené sebevzdělávání. Hlavní důvody, proč jsou tištěné texty stále populární podle Bednaříkové (2004).
čtení textu je rychlejší než poslech audio nebo video záznamu, umožňuje si lepší zapamatování většího počtu slov, studující nerozptylují zvukové nebo grafické detaily nahrávky, dále vystupující osoby ve videu;
studijní text umožňuje využít různé styly učení, pro lepší zapamatování. Lze využívat psaní poznámek, doplňování, podtrhávání. Pokud dojde ke špatné volbě techniky, je možnost se vrátit na začátek a zvolit jiný styl učení. Umožňuje prolistování, opakování, získání zpětné vazby;
ke studiu textu není potřeba využívat speciální technické vybavení (PC), které pro dospělé přestavuje problém – neznalost práce s moderními technologiemi;
studium je možné provádět kdykoliv a kdekoliv, je možné využít jakoukoliv chvilku ke studiu nebo opakování (např. ve vlaku, autobuse);
neobnáší žádnou finanční náročnost na studijní texty.
31
4.11.2 Tvorba studijního testu Vstupní informace, které je potřeba znát při tvorbě studijního textu podle Bednaříkové (2001)
pro koho je text určen (cílové skupiny) – je důležité vědět základní informace o čtenářích z důvodů zvolení vhodného stylu psaní, odvolávat se na zkušenosti z praktických zkušeností a dovedností. Jinak bude tento text psaný pro vrcholný managament a jinak pro posluchače středních škol;
vzdělanostní předpoklady uživatele – mají význam při stanovení úrovně obtížnosti. Jinak ji nastavíme pro studenty středních škol a jinak pro vysokoškolské pedagogy;
předchozí znalosti a dovednosti studujících o daném tématu – jsou informací o vyspělosti čtenáře a usnadňuje výběr a strukturu učiva. Mnohem lépe se nám bude zpracovávat text, pokud budem vědět o jejich znalostech například z různých kurzů, školení;
výstupní znalosti a dovednosti, kompetence – jsou důležité pro autora textů při tvorbě cílů. Profil absolventa nás informuje o tom, co má znát, umět a schopen dělat po nastudování textu;
rozsah textu – na tohle téma se hodně diskutuje, rozsah jednoho dílu studijního textu by neměl přesáhnout 45 stran. Pokud je problematika daného tématu obsáhlejší je potřeba je rozčlenit na více podkapitol. Výsledek by mohl způsobit, že dojde spíše k demotivaci než k motivaci;
požadavky na technické zpracování – měli byste vědět co má text obsahovat, jedná se o písmo, grafickou úpravu, dále tabulky, grafy videa to vše je potřeba dopředu vyřešit;
míra odpovědnosti za jazykovou správnost – před odevzdáním je potřeba, aby text byl důsledně přečten a nechat ještě zkontrolovat kolegou nejlépe jazykářem. Chyby v textu působí neprofesionálně a snižuje kvalitu textu jinak třeba dobře zpracovaného materiálu.
4.12 Didaktické testy Existuje několik definic pro pojem Didaktický test (DT). Jedna z nejvýstižnějších definic, kterou uvádí Byčkovský (1982, s. 9).“Didaktický test je nástroj systematického zjišťování – měření výsledků vyučovacího procesu“ Z této definice vyplývá, že DT ne32
musí mít pouze písemnou podobu a nemusí být totožný s běžnými písemkami. V definici se hovoří o systematickém postupu, což znamená, že didaktický test se navrhuje, ověřuje, řeší, opravuje, klasifikuje a interpretuje podle určitých dopředu stanovených pravidel. Turek (1995) uvádí, jaké funkce by měl splňovat didaktický test, co se týče prověřování a hodnocení.
kontrolní (diagnostická) – určuje úroveň vědomostí, zručností a návyky žáků, rozpozná jejich schopnosti, zjišťuje jejich přednosti a nedostatky;
motivační – udržuje a zvyšuje studijní aktivity žáků;
výchovná – formuluje pozitivní vlastnosti a postoje (např. samostatnost, čestnost, pracovitost) a odstranění negativních vlastností;
informační – dokumentace výsledků vyučovacího procesu a jejich oznámení rodičů;
rozvíjející – rozvoj schopnosti sebekontroly a sebehodnocení žáků;
zpětná vazba – získávání informací o úspěšnosti vyučovacího procesu.
vůči žáku -
co neumí (co se má doučit);
-
co umí (získání pocitu jistoty a sebedůvěry).
vůči učiteli -
co naučil či nenaučil, v jaké kvalitě, v jakém rozsahu;
-
co by měl zopakovat, více procvičit;
-
případně co znovu žákům vysvětlit.
4.12.1 Rozdělení didaktických testů Jeřábek a Bílek (2010) rozdělují didaktické testy na:
test rychlosti;
test úrovně;
testy standardizované;
testy nestandardizované;
testy kognitivní a psychomotorické;
testy výsledků výuky a studijních předpokladů;
testy rozšiřující;
testy ověřující;
33
testy vstupní, průběžné a výstupní;
testy monotematické a polytematické.
Test rychlosti Testy rychlosti měří rychlost s jakou žáci řeší testové úlohy. Pro tyto testy je typické, že obsahují jednoduché úlohy a je vždy pevně stanoven časový limit, po který mohou žáci úlohy řešit. Předpokladem správné aplikace testů rychlosti je to, že všichni studenti umí úlohy řešit a liší se jen v rychlosti řešení. Testy úrovně Pro testy úrovně je charakteristické, že výsledek je dán úrovní vědomostí a dovedností žáků. Pro tyto testy je typické, že pro jejich splnění není požadován pevný časový limit. Testy standardizované Jsou sestavovány odborně a ověřeny na určitém vzorku žáků. Součástí standardizovaných testů bývá manuál, který poskytuje základní informace o vlastnostech testů a způsobech vyhodnocení jejich výsledků. Příkladem standardizovaných testů jsou testy obecných studijních předpokladů např. vydávané společností SCIO. Testy nestandardizované Jsou testy, které byly sestaveny odborně, ale nebyly předem ověřeny. U těchto testů nejsou známé ani základní vlastnosti např. srozumitelnost a obtížnost úloh. Nestandardizované testy si většinou každý učitel vytváří sám v podobě písemných prací nebo existují portály, kde je možné vytvořit testy na webu. Testy kognitivní a psychomotorické Kognitivní (poznávací) testy měří úroveň vědomostí žáků, příkladem kognitivních testů jsou testy z učiva elektroniky, počítačových sítí, hardwaru a softwaru počítače atd. Psychomotorické testy měří úroveň dovedností, které žák získal učením se manuálních dovedností např. dovednost žáka nakonfigurovat a otestovat osvětlení a vytápění v inteligentním domě.
34
Testy výsledků výuky a studijních předpokladů Testy výsledků výuky měří znalosti žáků, které získali během výuky. Naopak testy studijních předpokladů měří potřebné znalosti pro studium určitých oborů nebo předmětů. Testy rozšiřující Testy rozlišující určují výkon žáka vzhledem k populaci testovaných. Výhodou těchto testů je to, že dokáží posoudit, zda je určitý žák ve srovnání s ostatními žáky podprůměrný, průměrný nebo nadprůměrný. Testy ověřující Ověřující testy dokáží ověřit úroveň vědomostí a dovedností žáků v přesně vymezené oblasti učiva. Cílem těchto testů je v podstatě rozhodnout, zda žák zvládl učivo nebo nikoli. Testy vstupní, průběžné a výstupní Vstupní testy se používají na začátku výuky a jejich cílem je ověřit vstupní znalosti žáků. Úkolem průběžných testů je poskytnout učiteli zpětnou vazbu od žáků, díky které může lépe přizpůsobit výuku žákům a zvýšit její efektivitu. V průběhu výuky plní funkci zpětné vazby, považované za jeden z nejvýznamnějších prostředků účinné výuky. Obvykle zkouší jen malou část učiva a jejich úkolem je sledovat, jak žáci probírané učivo přijímají a chápou. Výstupní testy se zadávají na konci určitého období nebo probíraného celku učiva. Úkolem výstupních testů je zjistit do jaké míry byly splněny cíle výuky. Testy monotematické a polytematické Monotematické testy zjišťují zvládnutí učiva pouze jednoho tématu, naopak polytematické testy se zaměřují na ověření zvládnutí více tématických celků (bloků). Příkladem monotématického testu může být test na konci probraného učiva o vnitřních kabelech. Příkladem polytematického testu může být závěrečný test o všech typech ať už vnitřních nebo vnějších kabelech.
35
4.12.2 Druhy testových úloh Všechny didaktické testy jsou tvořeny testovými úlohami Na kvalitě testových úloh vždy závisí kvalita celého didaktického testu, proto je důležité věnovat velkou pozornost jejich navrhování. Byčkovský (1982)rozděluje otázky na: se širokou odpovědí Otevřené se stručnou odpovědí
Uzavřené
dichotomické
jedna správná odpověď
přiřazování
více správných odpovědí
s výběrem odpovědí
jedna nesprávná odpověď
Otevřené široké úlohy – dlouhá tvořená odpověď V otevřených širokých úlohách se vyžaduje, aby se žák co nejrozsáhleji vyjádřil. Pro zvýšení kvality otevřených širokých úloh je dobré vždy vymezit požadavky na odpověď. Úlohy s otevřenou širokou odpovědí jsou vhodné zejména při ověřování rozsáhlejších vědomostí nebo dovedností získaných během delšího časového období. Tento typ otázek je vhodnější pro střední školy. Otevřené úlohy se stručnou odpovědí – krátká tvořená odpověď Otevřené úlohy se stručnou odpovědí vyžadují, aby se žák krátce a samostatně vyjádřil. Nejčastěji se požaduje odpověď v podobě definice, vzorce, názvy jednotlivých zařízení, záleží na oboru. Podle druhu odpovědi se otevřené úlohy se stručnou odpovědí dělí na dva typy:
produkční – žák se zcela samostatně vyjadřuje k zadané úloze;
doplňovací – žák většinou doplňuje pouze název nebo slovo do odpovědi.
Dichotomické úlohy Mezi dichotomické otázky patří takové otázky, kde si žák vybírá mezi dvěma odpověďmi, např. „Ano – Ne“, v Moodlu se používá „Pravda – Nepravda“. Lépe je otázky
36
promíchat, aby nedošlo k hádání odpovědí. Hlavní výhodou dichotomických úloh je jejich snadná tvorba a rychlé vyhodnocování. Úlohy s výběrem odpovědí Úlohy s výběrem odpovědí se děli podle druhu odpovědí na:
jedna správná odpověď;
jedna nesprávná odpověď;
vícenásobná odpověď.
Úlohy s výběrem odpovědí a jejich nabídky odpovědí musí být formulovány co nejstručněji. Dlouhý a nepřehledný text odvádí žáky od podstaty problému. Úlohy s jednou správnou odpovědí U těchto úloh se vybírá jen jedna správná odpověď z více možných odpovědí. Nejčastěji se uvádí 3 až 4 možnosti k výběru. Úlohy s jednou nesprávnou odpovědí U těchto úloh se vybírá jen jedna nesprávná odpověď. Úlohy s jednou nesprávnou odpovědí se nepoužívají tak často jako úlohy se správnou odpovědí. Díky tomu dochází často k omylům, protože žáci hledají správnou odpověď. Proto je nutné tuto skutečnost v zadání výrazně označit. Úlohy s vícenásobnou odpovědí U těchto úloh se vybírají dvě a více správných odpovědí. Stejně jako u úloh s jednou nesprávnou odpovědí i zde dochází často k omylům, protože žáci hledají jen jednu správnou odpověď. Je důležité výrazně označit příslušnou otázku. Přiřazovací úlohy U těchto úloh jsou uvedeny dvě množiny různých pojmů a úkolem žáků je najít souvislost mezi pojmy a přiřadit je k sobě. Vhodné je použít různý počet prvků v obou množinách.
37
4.12.3 Hodnocení a klasifikace testů Jestliže realizujeme určité měření, nemůžeme být dopředu jisti jeho kvalitou. Skutečnou kvalitu zjistíme až na základě vyhodnocení již uskutečněného měření. Na obtížnost testových úloh má vliv:
citlivostí úloh;
validita;
reliabilita testu.
Citlivost Citlivost úloh jinými slovy se jedná o rozlišovací hodnotu, kterou řeší s velkým úspěchem studenti, kteří mají lepší vědomosti, než u žáků, kteří mají horší vědomosti, tím pádem v této úloze získávají horších výsledků. Validita Validita (platnost) je základní vlastností didaktického testu. Zjišťuje, zda diagnostikuje v testu co má. Jinými slovy míra validity znamená odpověď na úlohu, zda zkoumáme, co chceme zkoumat. Reliabilita Reliabilita může být vyjádřena slovy – přesnost a spolehlivost. Aby byl didaktický test reliabilní je potřeba, aby byl spolehlivý a přesný. Jedná se nám o to, aby se výsledky testů co nejméně lišily od skutečných hodnot. Dosažené výsledky testování žáků je výhodné znázornit graficky, pomocí histogramů četností. Z histogramů lze získat představu o rozložení výsledků ve skupině. Klasifikace na základě procenta správných odpovědí Je to nejčastěji používaný způsob hodnocení žáků. Klasifikaci využíváme při hodnocení didaktických testů. S klasifikační tabulkou jsou žáci seznámeni předem. Nejznámější tabulka pro přepočet procent na klasifikační stupeň podle Sedláčkové (1993).
38
91–100 % úloh správně
výborně
81–90 % úloh správně
chvalitebně
71–80 % úloh správně
dobře
61–70 % úloh správně
dostatečně
0–60 % úloh správně
nedostatečně Zdroj: Sedláčková (1993)
Obr. 6: Klasifikační tabulka
Maněna a Chrzová (2011) uvádějí, že použití systému klasifikace od Sedláčkové je diskutabilní, protože nepřihlíží ke skutečnosti, že některé úlohy v testu mohou mít rozdílnou obtížnost. Není možné srovnávat výsledky s velmi obtížnými otázkami s výsledky testů s velmi snadnými otázkami. Klasifikaci tohoto druhu je lépe využívat u otázek, které budou namíchané. Hodnocení výkonu studenta podle procenta správně vyřešených úloh se používá u testů ověřujících. Žáci se hodnotí většinou dichotomicky, to znamená, vyhověl – nevyhověl. Žák musí splnit na 80–90 %, aby v testu uspěl. Klasifikace na základě normálního rozdělení Bodové výsledky žáků v testu můžeme vyhodnotit na základě normálního rozdělení četností. Vycházíme z předpokladu, že máme dostatečně velkou skupinu žáků. Rozložení výkonu vychází z Gaussovy křivky. Z křivky vychází, že nejlépe dosažených výsledků získá průměrná skupina a na obě strany od průměru potom četností symetricky ubývá. Jestliže klasifikujeme podle těchto zákonitostí, nejvíce žáků dosáhne na výslednou známku 3, dále výslednou známkou 2 a 4 a nejmenší četností dosáhne stupněm 1 a 5. Jedno z nejčastěji doporučovaných rozdělení podle Maněny a Chrzové (2011) je např.: Výborný – 7 % Chvalitebný – 24 % Dobrý – 38 % Dostatečný – 24 % Nedostatečný – 7 %
39
Normální rozdělení četnosti známek
Výborný
Chvalitebný
Dobrý
Dostatečný
Nedostatečný
Zdroj: Maněna a Chrzová (2011) Obr. 7: Normální rozdělení četnosti známek
40
5
PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část je zaměřená na tvorbu výukového materiálu pro žáky Střední školy
informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno, Čichnova 23. LMS Moodle je na této škole využíván ve všech předmětech vyučování. Práce je zaměřena na odborný výcvik studijních oborů vyšších ročníků. Na obrázku č. 8 je část tematického plánu oboru Digitální technika a multimédia, pro který byl vytvořen. Celý tématický plán je k nahlédnutí viz příloha č. 1. Učební pomůcka se využívá nejen ve výuce v předmětu Odborný výcvik, ale je určena zejména pro žáky s vyšší absenci v odborném výcviku. Kurz slouží k doplnění vědomostí po teoretické stránce.
Zdroj: vlastní Obr. 8: Tematický plán
41
5.1 Tvorba e-learningového kurzu E-learningový kurz je přístupný na webových stránkách https://is.cichnovabrno.cz Po přihlášení do systému je možné si příslušný kurz vyhledat, na levé straně pod záložkou „Všechny kurzy“. Pokud kurz vyžaduje heslo je potřeba požádat autora kurzu. Po přihlášení, mají žáci možnost v příslušném kurzu vyhledávat potřebné informace ke studiu. Na obrázku č. 9 je vidět prostředí kurzu, ve kterém žáci pracují. Není nikterak složité, žáci se v něm mohou snadno orientovat. Kurz, ve kterém se budeme pohybovat, naleznete pod název „Inteligentní budovy (automatizace)“.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 9: Prostředí LMS moodle
Žák Holoubek František je přihlášen do jediného kurzu pod názvem Inteligentní budovy (automatizace). Na obr. 8 nemáte k dispozici žádné jiné kurzy. Na obr. 10 je vidět jak vypadá prostředí uvnitř kurzu. Po levé straně jsou k dispozici následující záložky:
účastníci – lze zde dohledat žáky, kteří jsou přihlášeni v kurzu a kdy kurz naposledy navštívili;
42
chatování – jedná se o online komunikaci, tzn., po přihlášení do chatu, lze komunikovat s ostatními účastníky, po uzavření chatu, dojde k vymazání komunikace. Historie komunikace mezi žáky navzájem nebo tutory a žáky je k dohledání. Chat lze využívat po domluvě s tutorem na určitý čas, kdy bude k dispozici a řešit stávající problémy;
knihy – aplikace je tvořena formou knihy, studijní texty jsou vloženy do kapitol a podkapitol;
přednášky – tvorba přednášky je složitější v porovnání s knihou, výhodou je, že žáci mají v aplikaci zpětnou vazbu;
testy – slouží pro ověření získaných vědomostí a dovedností;
quickmail – umožňuje využívat vlastní poštovní server, to znamená, že pro komunikaci mezi žáky není potřeba se přihlašovat na soukromý e-mail, ale je možné využít vnitřního e-mailového klienta.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 10: Elektronický kurz - Inteligentní budovy
43
5.2 Zpracování materiálu na téma inteligentní budovy Materiály k této problematice jsou většinou ve formátu pdf a velice obsáhlé. U žáků třetích ročníků by docházelo k demotivaci už předem, při pohledu na studijní materiál. Proto jsme se rozhodli, že materiál zpracujeme do rozumnější formy. K dispozici máme různé nástavby do systému Moodle (kniha, přednáška, video, prezentace), které umožňují různou variabilitu zpracování. 5.2.1 Elektronická kniha Elektronická kniha je nejzákladnější aplikace, co se týče zpracování, i když do Moodlu byla vložena až do novější verze (Moodle 1.9.). Elektronická kniha se od knižní moc neliší, obsahuje úvod, cíle, kterých máte dosáhnout po přečtení knihy, dále členění na kapitoly. Do elektronické knihy lze vkládat čistý text, ale i grafické obrázky. Kniha nenabízí plně funkční textový editor jako je například Word. Na obr. 11 je vidět ovládací panel pro upravování textu.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 11: Textový panel pro tvorbu elektronické knihy
Elektronická kniha umožňuje také tisk příslušné stránky nebo celé knihy. Jsou žáci, kteří tuto možnost ocení, protože se raději učí z tištěných materiálů. Na obr. 12 je možné vidět, jak taková knížka vypadá, když je zpracovaná v systému Moodle. Po levé straně je k dispozici obsah knihy a uprostřed se nachází zpracovaný text. Pohyb v knize umožňují šipky. Dnešní doba přináší chytré mobilní telefony a tablety s datovým připojením a Wifi, což žákům umožňuje vzdělávat se odkudkoliv:
z domova;
ze školy;
z vlaku.
Ke studiu mohou využít jakoukoliv volnou chvíli, jenom „chtít“ se vzdělávat a získávat nové vědomosti a dovednosti.
44
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 12: Ukázka elektronické knihy
5.2.2 Elektronická přednáška Pod pojmem elektronická přednáška se skrývá aplikace, která na rozdíl od knihy umožňuje na závěr každé kapitoly vložit odkazy tzv. záložky. Odkazy jsou vidět na obr. 13 – instalace + obecné informace, seznam aktorů, blokové schéma, úspory a bezpečnost. Záložky slouží k přechodu do dalších podkapitol, kde je uložen další studijní materiál.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 13: Ukázky záložek elektronické přednášky
45
Výhoda přednášky je, že na konci každého bloku je možné vložit jakýkoliv typ otázky např. otevřenou s krátkou odpovědí, uzavřenou s jednou správnou odpovědí nebo přiřazování. Žák si ověří vědomosti, které během čtení nastudoval a pokud otázku zodpoví správné, posune se na další kapitolu, pokud se tak nestane, systém ho vrátí zpět na začátek kapitoly a je potřeba dohledat správnou odpověď na předloženou otázku. Na obr. 14 jsou vidět kontrolní otázky k danému tématu.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 14: Elektronická přednáška – kontrolní otázky (přiřazování)
Na konci přednášky dojde k automatickému vyhodnocení. V nastavení přednášky je možné změnit:
časový limit;
cvičná přednáška;
neomezené opakování přednášky.
46
Přednáška se nepoužívá k testování žáka a jeho vědomostí, ale pouze ke studijním záměrům a k ověření jednoduchých otázek, zda látku při čtení vnímal a udržel u žáků pozornost. 5.2.3 Elektronická prezentace Microsoft Office disponuje textovým a tabulkovým editorem a powerpointem. Powerpoint vytváří prezentaci, která se spustí na jakémkoliv počítači, pokud má zakoupený balíček Microsoft office. U žáků bylo zjištěno, že balíček využívá minimální počet žáků (je potřeba zakoupit), proto jsme hledali variantu, jak prezentaci nahradit. Společnost Google nabízí k e-mailové adrese úložiště, tzv. Google disk, kde si můžete vytvořit vlastní powerpointovou prezentaci, tabulku nebo dokument obr. 15. Moodle umožňuje publikovat data, která jsou uložená na Google disku. Powerpointovou prezentaci s příponou ppt, pptx je potřeba upravit na prezentaci od společnosti Google.
Zdroj: https://drive.google.com Obr. 15: Ukázka prostředí Google disku
V kurzu je vytvořena aplikace pod názvem Popisek, do kterého je možné publikovat z Google disku. Výhoda spočívá v tom, že žákům umožňuje přímo v kurzu sledovat prezentaci. Prostředí prezentace v Moodlu je vidět na obr. 16. Prezentace má intuitivní ovládání:
manuální ovládání pomocí šipek doleva doprava;
automatické spuštění podle příslušného načasování;
výběr příslušného snímku;
režim celá obrazovka;
nastavení prezentace – tisk, stáhnout v pdf nebo pptx.
47
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 16: Ukázka powerpointové prezentace v kurzu
5.2.4 Video Video lze využívat při uživatelském ovládání inteligentního domu nebo při popisu konfiguračního programu, který se využívá při nastavování inteligentního domu. K natočení videa máme k dispozici kameru viz. příloha č. 2. K jeho přeformátování využíváme program AVS Video Converter viz. příloha č. 3, který umožňuje převod do různých video formátů. Pomocí dalšího programu Windows Live Movie Maker doděláme k videu titulky viz. příloha č. 4. Další způsob záznamu, je tzv. program na snímání obrazovky Bandicam viz příloha č. 5, který umožňuje nahrávat jakýkoliv pohyb na obrazovce. Za výhodu programu je považován záznam audio/video. Je to velká pomoc při vysvětlování např. konfiguračního programu. Pokud žák chybí, sedne si k PC, spustí si video, které si může posouvat vpřed a vzad a zkoušet si nastavování systému.
48
U videa je opět využito účtu u Googlu. Každý uživatel s tímto účtem má současně přístup na YouTube, kde je možné videa uložit a sdílet s ostatními uživateli. Na obr. 17 je vidět prostředí YouTube.
Zdroj: https://www.youtube.com Obr. 17: Ukázka portálu YouTube
Video s YouTube je publikováno přímo v kurzu, tzn., že video není odkázáno na webový portál YouTube. Ukázka je k dispozici na obr. 18.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 18: Ukázka videa v kurzu
49
5.3 Didaktický test Didaktické testy jsou využívány nejen k ověřování vědomostí a dovedností u žáků, ale slouží také ke klasifikaci. Na obr. 19 je vidět prostředí testovacích otázek. Jeden z testů je zkušební a druhý klasifikační. Moodle umožňuje databázi otázek, které lze kategoricky rozčleňovat. Při tvorbě didaktického testu si vybíráte z široké škály otázek a vkládáte do příslušného testu, který vytváříte pro určitý obor.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 19: Didaktické testy
Bezdrátové prvky RF Control – tréninkový test Na obr. 20 je zkušební test, který jsme nazvali „tréninkový“. Žáci jsou hodnoceni dichotomicky (vyhověl – nevyhověl). Maněna a Chrzová (2011) doporučuje zvolit 80 % hranici úspěšnosti testu. Hodnocení pro žáky je pouze informativní. Test je nastaven na nekonečnou smyčku, proto ho lze využívat opakovaně. Test není omezen časovým limitem. Otázky, které jsou využity v testu:
otevřené úlohy s krátkou odpovědí;
dichotomické úlohy – pravda/nepravda;
úlohy s jednou správnou odpovědí;
úlohy s vícenásobnou odpovědí;
přiřazovací úlohy.
50
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 20: Ukázky tří druhů otázek
Žáci budou informování po vyhodnocení testu (obr. 21):
o správnosti/nesprávnosti odpovědí;
o úspěšnosti v testu;
o čase potřebném k vyplnění.
Úkolem zkušebního testu není, aby se naučili nazpaměť odpovědi, ale pokud špatně zodpoví otázku, musí si ji dohledat ve studijním materiálu, nebude mu totiž správná odpověď zobrazena. Ve zkušebním testu jsou vloženy všechny otázky, které jsou zaměřené na bezdrátové prvky.
51
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 21: Vyhodnocení zkušebního testu
Bezdrátové prvky RF Control – klasifikační test Test s názvem RF Control se liší od zkušebního testu v nastavení: Test obsahuje menší počet úloh, než ve zkušebním testu. Žáci mají pouze jeden pokus, omezený časový limit. Vyhodnocení testu je provedeno na základě procenta správných odpovědí. Žáci jsou seznámeni u jednotlivých otázek s odpověďmi. Na obr. 22 je vidět vyhodnocení klasifikačního testu. Informace, které žák získá:
čas započetí a dokončení testu;
doba, po kterou žák vykonával test;
klasifikace – žák je informován o správnosti otázek;
procenta jsou převedeny na klasifikační stupeň.
52
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 22: Ukázka klasifikačního testu
E-learningový kurz je přístupný na webové adrese: https://is.cichnovabrno.cz/. Pro testovací účely byl vytvořen virtuální uživatel se jménem František Holoubek. Přihlášení provedete v pravém horním rohu: uživatelské jméno ............... fholoubek heslo ................................... BP2014fh Po zadání jste přihlášeni a máte možnost si vyzkoušet e-learningový kurz s názvem Inteligentní budovy (automatizace).
53
6
VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Výsledkem praktické části je návrh e-learningový kurzu, který je k dispozici na
informačním systému školy. Součásti kurzu jsou výukové materiály, které jsou zpracovány podle tematického plánu studijního oboru Digitální technika a multimédia. Škola využívá modulový systém výuky, to znamená, že Tematický plán je rozčleněn na moduly. Modul s názvem Inteligentní budovy (automatizace) je dotován 12 hodinami. Během této doby je potřeba žákům zprostředkovat veškeré informace o bezdrátových prvcích RF Control. Elektronická kniha Při tvorbě e-learningových textů na téma Inteligentní budovy, je potřeba si uvědomit, že žáci nemají žádné zkušenosti s touto problematikou. Při zpracování je důležité na to pamatovat. Za nevýhodu v elektronické knize považuji, že neumí vkládat do textu kontrolní otázky. Žáci považují za výhodu tisk. Do tištěné podoby si žáci píší poznámky. Součástí práce není pouze čistý text, ale i blokové schéma zapojení, ovládání systému, vše co slouží k řízení budovy. Hlavní výhodou elektronické učebnice je intuitivní listování v obsahu. Ukázky elektronické knihy: Bezdrátový systém RF Control Pomocí blokového schéma si žáci dokáží lépe přestavit komunikaci mezi RF Touch (řídící jednotka) a jednotlivými aktory.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 23: Blokové schéma zapojení
54
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 24: Roletové aktory
Ovládání vrat spojená s obrázky, opět je zde využito názornosti (obr. 24)
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 25: Univerzální vysílací modul
Na obr. 25 je vidět příklad zapojení univerzálního vysílacího modulu. Žáci mají lepší představivost využití příslušného aktoru. Elektronická kniha je k dispozici na webové adrese https://is.cichnovabrno.cz/mod/book/view.php?id=29349. Elektronická přednáška Jedná se o stejný výukový materiál, jako v elektronické knize. Od knihy se liší ovládáním. Součástí přednášky je kontrolní otázka na konci každého bloku (obr. 26).
55
Přednáška motivuje žáky a zároveň jim poskytuje zpětnou vazbu. Žáci si tuto formu e-learningu pochvalují.
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz Obr. 26: Bezdrátový vypínač
Video Za výhodu video záznamu žáci považují zapojení dvou smyslů – zraku a sluchu. Využití této aplikace slouží hlavně pro popis konfiguračních programů (viz. www.is.cichnovabrno.cz). Výhoda videa spočívá v možnosti opětovného zhlédnutí a zastavení v jakékoli časové stopě. Proto žáci tuto aplikaci rádi využívají. Videa jsou k dispozici na webu školy a na přiloženém CD disku. Didaktický test Didaktický test plní funkci monotematickou – je zaměřen pouze na jedno téma – Bezdrátové prvky RF Control. Moodle umožňuje databázi otázek a podle způsobu testování vybere vyučující příslušné otázky. Nestandardizované testy je možné navrhnout tak, aby ověřil u žáků průběžné i výstupní znalosti. Žák je hodnocen při ukončení tréninkového testu dichotomicky to znamená, vyhověl – nevyhověl. Hodnocení je pouze informační, to znamená, že informuje studenta
56
o tom, jestli má dostatek vědomostí, aby zvládnul klasifikační test. Hodnocení klasifikačního testu je nastaveno podle Sedláčkové obr. 6: Klasifikační tabulka. Testové úlohy, které byly navrženy, jsou u většiny případů uzavřené (obr. 27). Z uzavřených úloh využíváme:
úlohy s výběrem odpovědí – jedna správná odpověď, více správných odpovědí;
přiřazovací úlohy;
dichotomické úlohy.
Úlohy s výběrem odpovědí – jedna správná odpověď
Dichotomické otázky
Úlohy s výběrem odpovědí – více správných odpovědí
Přiřazovací úlohy
Zdroj: https://is.cichnovabrno.cz/ Obr. 27: Ukázka z didaktického testu
Powerpointová prezentace a elektronická kniha jsou bez kontrolních otázek, proto součástí kurzu je tréninkový test. Slouží u žáků k ověřování vědomosti, které získali ve jmenovaných aplikacích.
57
7
ZÁVĚR E-learningové kurzy se využívají ve většině studijních předmětech, ale největším
přínosem jsou pro odborný výcvik. Proto se tato forma výuky čím dál častěji v odborném výcviku využívá. E-learningové opory se snaží obohatit tradiční výuku o didaktickou techniku, která umožňuje multimediálnost. S didaktickou technikou jsou žáci v neustálém kontaktu, ať už ve školním prostředí tak i mimo něj. Výuka v studijním oboru Digitální technika a multimédia, se neobejde bez počítačů, tabletů a mobilů. Studijními oporami nabízíme žákům jinou, atraktivnější formu výuky. Žáci si rozšíří své znalosti a dovednosti a pochopí, že koncová zařízení, která doposud využívali pouze ke hraní her a surfování po internetu, mají i jiná využití. Pomocí těchto zařízení mají možnost přihlásit se do e-learningového kurzu a věnovat se samostudiu zábavnější formou. Cílem teoretické části práce bylo definovat distanční vzdělávání, charakterizovat způsob tvorby učebního textu pro e-learning. Dále jsem popsal výhody a nevýhody e-learningu. V práci jsem se také zabýval e-learningovým týmem a postavením jednotlivců v týmu. Informace, které jsem získal, jsem využil při zpracování praktické části. Součástí teorie, bylo vybrat řídící systém výuky, který by nejlépe vyhovoval pro střední odbornou školu. V praktické části jsem vytvořil e-learningový kurz, určený zejména k samostudiu. Kurz je uložen v informačním systému Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví Brno. Jeho součásti je elektronický text, který je zpracován ve formě elektronické knihy, elektronické přednášky, prezentaci a video. Žák má tedy možnost výběru, jakou formu využije k samostudiu. Žáci si nejvíce oblíbili elektronickou přednášku a video. Didaktický test umožňuje žákům zpětnou vazbu, to znamená, že si ověřují vědomosti, které získali samostudiem. Cíle bakalářské práce, které jsem si předsevzal, byly splněny. Zpracovaný e-learningový kurz je u žáků zařazen mezi oblíbené didaktické pomůcky. Rádi jej využívají nejen při výuce, ale i z domova při vysoké absenci. Jsem rád, že jsem dostal možnost vytvořit moderní, praktickou a funkční pomůcku, která žákům obohatí vzdělávací program.
58
8
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: 1. VOX, 2011, 197 s. ISBN 978-80-87480-00-7. BEDNAŘÍKOVÁ, Iveta. Jak psát studijní text pro distanční vzdělávání: [studijní materiály pro distanční kurz ]. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, 77 s. ISBN 80-7042-981-X. BEDNAŘÍKOVÁ, Iveta. Vytváření studijních textů pro distanční vzdělávání. Olomouc: Andragogé - Centrum otevřeného a distančního vzdělávání Univerzity Palackého, 2001, 59 s., [10] s. příl. Texty k otevřenému a distančnímu vzdělávání. ISBN 80-244-0277-7. BYČKOVSKÝ, Petr. Základy měření výsledků výuky . Praha : ČVUT VUIS, 1982. 149 s.
Úvod do distančního vzdělávání I.: Úvod do distančního studia. Vymezení pojmů „Distanční
vzdělávání“
[online].
2014-03-25
[cit.
2014-03-25].
Dostupné
z: http://athena.zcu.cz/kurzy/div/000/divu01s01cz/text.htm. JEŘÁBEK, Ondřej a Martin BÍLEK. Teorie a praxe tvorby didaktických testů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010, 91 s. ISBN 978-80-2442494-1 KOPECKÝ, Kamil. E-learning (nejen) pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006, 125 s. ISBN 80-85783-50-9. KOPECKÝ, Kamil. Moderní trendy v e-komunikaci. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007, 98 s. ISBN 978-80-85783-78-0. KVĚTOŇ, Karel. Trendy v e-learningu. Elektronický sborník příspěvků z konference BELCOM 2005, Praha: ČVUT, 2005. KVĚTOŇ, Karel. Základy e-Learningu. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, 61 s. Systém celoživotního vzdělávání Moravskoslezska. ISBN 80-704-2986-0. MANĚNA, Václav a Martina CHRZOVÁ. Metodologie vytváření testu [online]. Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, 2011 [cit. 2014-0520].
Dostupné z: http://fim.uhk.cz/oliva/tvorba_vedeni/REKAP-www/M1.pdf.
MÍKA, Jiří a Jiří PRŮCHA. Glosář distančního vzdělávání (DiV). Praha: NCDiV/CSVŠ, 2. doplněné vydání 2004, 32 s.
59
PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, 322 s. ISBN 80-7178-772-8. PRŮCHA, Jiří a Jiří MÍKA. Distanční studium v otázkách. [online].Praha: Centrum pro studium vysokého školství Národní centrum distančního vzdělávání,1999 [cit.
2014-03-25].Dostupné
z:
http://www.nicm.cz/narodni-centrum-distancniho-
vzdelavani-09441. PRŮCHA, Jiří. Jak psát učební texty pro distanční studium: (malá abeceda pro autory). 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita, Regionální centrum celoživotního vzdělávání, 2003. ISBN 80-248-0281-3. ROHLÍKOVÁ, Lucie a Jana VEJVODOVÁ. Metodická příručka pro autory a lektory e-learningových
materiálů.[online].
Plzeň,
2010.
Dostupné
z:
htt-
ps://hades.zcu.cz/vyztymdp/kurzy/VYZTYMDP Pxir.docistancniho-vzdelavani-09441 SEDLÁČKOVÁ, Jarmila. Diagnostické metody ve vyučování matematice. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1993, 87 s. ISBN 80-7067-261-7. ŠÍMONOVÁ, Ivona. Prezenční vs. Distanční forma vzdělávání:porovnávání studijních výsledků, In BELCOM 2005 – Trendy v e-learningu, Sborník z mezinárodní konference. Praha:CVUT, 2005. ŠINDLEROVÁ, Irena. Základy distančního vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Pro Centrum distančního vzdělávání UP vydala Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 67 s. ISBN 80-244-1224-1. Novela školského zákona. Školský zákon [online]. 1.1.2005 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/novela-skolskeho-zakona-vyklady-a-informace. TUREK, Ivan. Didaktické testy: kapitoly z didaktiky. 1. vyd. Bratislava: Metodické centrum, 1995, 88 s. ISBN 80-85185-96-2. VRBA, Jiří a Monika VŠETULOVÁ. Multimediální technologie ve vzdělávání. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 65 s. ISBN 80-244-0562-8. ZLÁMALOVÁ, Helena, Jiří MÍKA a Jiří PRŮCHA. Příručka pro zájemce o celoživotní vzdělávání a distanční studium. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita,
Regionální
centrum
celoživotního
80-248-0506-5.
60
vzdělávání,
2003,
26
s.
ISBN
ZLÁMALOVÁ, Helena. Distanční vzdělávání a eLearning: učební text pro distanční studium. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008, 144 s. ISBN 978-80-86723-56-3. ZLÁMALOVÁ, Helena. Tutor distančního vzdělávání. Olomouc, 2001, 41 s. Texty k otevřenému a distančnímu vzdělávání. ISBN 80-244-0283-1. ZLÁMALOVÁ, Helena. Úvod do problematiky distančního vzdělávání a eLearningu. Praha:Univerzita
J.
A.
Komenského
www.vscht.cz/document.php?docId=9441.
61
2012[cit.
2014-03-25].
Dostupné
z:
9
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Základní formy e-learningu Obr. 2: Smyslová percepce – tradiční výuka Obr. 3: Smyslová percepce – multimediální výuka Obr. 4: Rozdíly mezi žáky v různých formách studia Obr. 5: Rozdíly mezi klasickou učebnicí a textem pro DiV Obr. 6: Klasifikační tabulka Obr. 7: Normální rozdělení četnosti známek Obr. 8: Tematický plán Obr. 9: Prostředí LMS moodle (https://is.cichnovabrno.cz/my/) Obr. 10: E-learningový kurz – Inteligentní budovy (https://is.cichnovabrno.cz/course/view.php?id=811) Obr. 11: Textový panel pro tvorbu elektronické knihy (https://is.cichnovabrno.cz/course/modedit.php?update=29349&return=0) Obr. 12: Ukázka elektronické knihy (https://is.cichnovabrno.cz/mod/book/view.php?id=29349&chapterid=3006) Obr. 13: Ukázky záložek elektronické přednášky (https://is.cichnovabrno.cz/mod/lesson/view.php?id=29350) Obr. 14: Elektronická přednáška – kontrolní otázky (přiřazování) (https://is.cichnovabrno.cz/mod/lesson/view.php?id=29350&pageid=2774) Obr. 15: Ukázka prostředí google disku (https://drive.google.com/?tab=wo&authuser=0#my-drive) Obr. 16: Ukázka powerpointové prezentace v Googlu (https://is.cichnovabrno.cz/course/view.php?id=811) Obr. 17: Ukázka portálu YouTube (https://www.youtube.com/my_videos?o=U) Obr. 18: Ukázka videa v kurzu (https://is.cichnovabrno.cz/course/view.php?id=811) Obr. 19: Didaktické testy (https://is.cichnovabrno.cz/course/view.php?id=811)
62
Obr. 20: Ukázka tří druhů otázek (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/attempt.php?id=29355) Obr. 21: Vyhodnocení zkušebního testu (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/attempt.php?id=29355) Obr. 22: Ukázka zkušebního testu (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/view.php?id=29389) Obr. 23: Blokové schéma zapojení (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/view.php?id=3009) Obr. 24: Roletové aktory (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/view.php?id=3014) Obr. 25: Univerzální vysílací modul (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/view.php?id=3015) Obr. 26: Bezdrátový vypínač (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/view.php?id=2772) Obr. 27: Ukázka z didaktického testu (https://is.cichnovabrno.cz/mod/quiz/attempt.php?q=1065)
63
10
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1
Tematický plán oboru Digitální technika a multimédia
Příloha č. 2
Kamera JVC
Příloha č. 3
AVS Video Converter
Příloha č. 4
Program pro snímání obrazovky Bandicam
Příloha č. 5
Windows Live Movie Maker
64
PŘÍLOHY Příloha č. 1
Tematický plán oboru Digitální technika a multimédia
26 - 45 - M / 01 Telekomunikace DIGITÁLNÍ TECHNIKA A MULTIMÉDIA Název modulu
Telekomunikační a zabezpečovací systémy
Kód modulu
26 45 M01 \ 34K
Nominální délka
36 hod
Délka
6 dnů
Typ modulu
Povinný
Platnost od
1. 9. 2009
Vstupní předpoklady
Moduly
Pojetí modulu
Kombinovaný
2659H01\21K,26K,31K Stručná anotace vymezující cíle modulu Modul se zaměřuje na rozvoj odborných kompetencí a rozvoj klíčových kompetencí. Cílem modulu je seznámit žáky s výhodami a nevýhodami inteligentních budov. Seznámí se prvky pro ovládání budov a jejich instalací a konfigurací. Zabývá se instalací koncových zařízení přes rozvody směrem k PBX, s odstraňováním poruch na vedení pomocí testerů a zkušebních telefonů. Dalším cílem modulu je seznámení žáků se základními typy zabezpečovacích zařízení a snímačů, s instalací těchto zařízení a přezkoušení jejich činnosti. Všechny tyto oblasti jsou aplikovány po praktické stránce s originálním materiálem a díly. Modul upevňuje v žákovi logické myšlení, smysl pro pořádek a rovněž posiluje ekologické myšlení /návrhy co nejefektivnějšího využití materiálů.
Obsah modulu Výsledky vzdělávání dodržuje předpisy BOZP a školní řád
rozezná výhody a nevýhody IB vyjmenuje všechny aktory instaluje a zprovozní systém IB naučí se rozlišit aktory odstraní poruchy v konfiguraci IB rozezná rozvaděče různých výrobců pro vnitřní kabely odstraní poruchy na vedení odstraní poruchy na telefonním přístroji rozlišují druhy čidel pro zabezpečovací systémy objektů a budov přezkouší funkčnost EZS pro objekty a budovy instaluje a zapojuje jednoduchá zabezpečovací zařízení instaluje, nastavuje a obsluhuje koncová telekomunikační zařízení
Učivo Školní řád, BOZP, PO
Body
A – Inteligentní budovy - výhody, nevýhody systému - aktory – vysílače, přijímače -aktory – převodníky, rolety a stmívače - instalace a zprovoznění systému B - rozvody různých výrobců Propojení PABX přes rozvody do zásuvek
A2/100
C - obsluha koncových zařízení -instalace -standardní telefony -bezdrátové telefony DECT -digitální záznamníky
C1/100
D - Čidla a Detektory -drátové a bezdrátové
D1/100
E - Instalace EZÚ -jednoduché a dvojité vyvážení
E1/100
B1/100
Příloha č. 2
Kamera JVC
Příloha č. 3
AVS Video Converter
Příloha č. 4
Program pro snímání obrazovky Bandicam
Příloha č. 5
Windows Live Movie Maker
