Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Výskyt šikany mezi středoškolskou mládeží Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce:

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Výskyt šikany mezi středoškolskou mládeží Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Petra Kadlecová

Bronislava Fatěnová

Brno 2011

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Institut celoživotního vzdělávání 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor:

Název tématu:

Bronislava Fatěnová Specializace v pedagogice Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku

Výskyt šikany mezi středoškolskou mládeží

Rozsah práce:

40

Zásady pro vypracování: 1. 2. 3. 4.

Rešerše odborných literárních pramenů k problematice šikany, zaměření na možnosti prevence a řešení tohoto sociálně patologického jevu u středoškolské mládeže. Formulace cílů a vytvoření metodiky bakalářské práce. Uskutečnění průzkumného šetření, sběr dat, jejich interpretace a diskuse. Návrh preventivních metod, vhodných k zařazení do Minimálního preventivního programu konkrétních škol.

Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. 4.

MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresivnímu chování, poruchy chování, šikana. Praha: Grada, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi: Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9. KOLÁŘ, M. Bolest šikanování:cesta k zastavení šikanování ve školách. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7367-014-3. BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV nakladatelství, 2003. 197 s. ISBN 8086642-08-9.

Datum zadání bakalářské práce:

červenec 2010

Termín odevzdání bakalářské práce:

červen 2011

Bronislava Fatěnová Autorka práce

doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. Garantka studijního programu

Mgr. Petra Kadlecová Vedoucí práce

doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. Ředitelka vysokoškolského ústavu

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt šikany mezi středoškolskou mládeží vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne 12. 5. 2011 Podpis studenta ……………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Petře Kadlecové za odborné vedení, cenné připomínky, rady a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům z vybraných středních škol za vyplnění dotazníku a také rodině a mým nejbližším, kteří mne vytrvale a trpělivě povzbuzovali a vytvářeli podmínky pro mou práci.

FATĚNOVÁ, B. Výskyt šikany mezi středoškolskou mládeží. Bakalářská práce. Brno: Mendelu, 2011.

Abstrakt

Bakalářská práce se zabývá zjištěním výskytu šikany mezi středoškolskou mládeží. Práce je v teoretické části zaměřena na vymezení pojmů: středoškolská mládež, agresivita, šikana, její aktéři, příčiny a druhy, prevence vzniku, řešení šikany a Minimální preventivní program. Jako zdroj těchto informací je využita dostupná odborná literatura a je vytvořena syntéza závěrů pro danou věkovou skupinu. Praktická část je zaměřena na pedagogický průzkum prováděný na střední odborné škole a středním odborném učilišti v Jihomoravském kraji, kde je zmapován aktuální výskyt tohoto negativního jevu mezi studenty. Hlavním cílem je zjistit aktuální rozsah problému šikanování na vybraných školách. Jako základní metoda je použita metoda dotazníkového šetření. Inspirací pro sestavení dotazníku mi byl dotazník Michala Koláře z knihy Bolest šikanování. Výsledky získané dotazníkovým šetřením jsou vyhodnocovány jednoduchými statistickými metodami a jsou zpracovány do tabulek a grafů. Závěry pedagogického průzkumu budou poskytnuty školním metodikům prevence daných škol pro jejich využití při sestavování Minimálního preventivního programu na příslušný školní rok.

Klíčová slova Středoškolská mládež, šikana, příčiny šikany, řešení šikany, prevence vzniku šikany, minimální preventivní program.

FATĚNOVÁ, B. The incidence of bullying among secondary school students. Bachelor work. Brno: Mendelu, 2011.

Abstract

The Bachelor´s thesis deals with the findings of bulling among secondary school students. The theoretical part of the work is focused on determining the following terms: secondary school students, aggression, bullying, its actors, causes and types, prevention, dealing with bullying and the Minimal Preventive Program. Available literature is used as a source of information and synthesis of findings for given age group is created. The practical part is focused on the pedagogical survey conducted at secondary schools in the South Moravian region where the current incidence of this negative behaviour among students is mapped. The main objective is to determine the actual extent of the bullying problem at selected schools. As the basic method the questionnaire survey is used. The inspiration for the compilation of the questionnaire, for me, was the one introduced by Michal Kolář, from his book “Bolest šikanování”. The results obtained from the questionnaire survey are evaluated by simple statistical methods and they are processed into tables and graphs. The findings of the pedagogical survey will be given to school methodologists of prevention for the usage of creating the Minimal Preventive Program for the appropriate school year.

Keywords Secondary school students, bullying, the causes of bullying, dealing with bullying, prevention of bullying, the Minimal Preventive Program.

OBSAH 1 ÚVOD………………………………………………………………………… 8 2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE…………………………………………….. 9 3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ…………………………….. 10 4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY………………………... 11 4. 1 Středoškolská mládež…………………………………………………. 11 4. 1. 1 Středoškolská mládež – charakteristika…………………………. 11 4. 2 Problém šikany………………………………………………………... 13 4. 2. 1 Agrese a agresivita………………………………………………. 13 4. 2. 2 Definice a charakteristika šikany………………………………… 15 4. 2. 3 Přímé a nepřímé známky šikany………………………………… 16 4. 2. 4 Příčiny a výskyt šikanování ve škole……………………………. 18 4. 2. 5 Druhy šikany…………………………………………….............. 20 4. 2. 6 Vývojové stupně šikanování…………………………………….. 21 4. 2. 7 Aktéři šikany…………………………………………………….. 23 4. 3 Boj proti šikaně………………………………………………………. 26 4. 3. 1 Prevence a její druhy……………………………………………. 27 4. 3. 2 Řešení problému šikany u středoškolské mládeže……………… 29 4. 3. 3 Minimální preventivní program…………………………………. 31 5 EMPIRICKÁ ČÁST…………………………………………........................ 33 5. 1 Cíle výzkumu a stanovení předpokladů……………………………... 33 5. 2 Metodika zpracování dat……………………………………………... 34 5. 2. 1 Charakteristika dotazníku……………………………………….. 34 5. 3 Výzkumný soubor…………………………………………………….. 34 5. 4 Průběh a výsledky výzkumu…………………………………………. 35 5. 4. 1 Výsledky pedagogického průzkumu……………………………. 37 6 DISKUSE…………………………………………………………………….. 54 7 ZÁVĚR……………………………………………………………………….. 58 8 SEZNAM LITERATURY…………………………………………………... 59 9 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ…………………………………………... 62 10 SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………… 64

7

1 ÚVOD Každý z nás na svá školní léta s odstupem času často vzpomíná. Většinou se nám vybavují vzpomínky spíše pozitivní spojené s bezstarostným životem. Vzpomínáme na své spolužáky, učitele, školní úspěchy a společné zážitky. Ale jsou mezi námi i takoví jedinci, kteří by nejraději na svá školní léta zapomněli. Přesto je mají natrvalo zakotveny v paměti a nepříjemné vzpomínky, zkušenosti a zážitky ze školního života je provází v celém dalším životě. Jedním z důvodů je osobní zkušenost se sociálně patologickým jevem – šikanou. Každodenně si uvědomuji, kolik se mezi námi objevuje násilí, bezohlednosti, brutality, a to nejenom mezi cizími lidmi, ale i mezi přáteli, spolužáky a co je nejhorší i mezi blízkými příbuznými. V současném dynamickém a rychle se rozvíjejícím světě plném změn, konfliktů a narůstajících problémů spojených se životním stylem se většina lidí zaměřuje spíše na budování své kariéry a shromažďování majetku. Pomalu se začíná zapomínat na hodnoty, mezi které určitě patří láska, tolerance, přátelství a také respekt k ostatním. V důsledku toho se zvyšuje napětí v sociálním prostředí a na denním pořádku se ve společnosti objevuje násilí, agresivita, zločinnost a kriminalita. Agresivita a násilí mezi lidmi mají v současné době vzrůstající tendenci. Naše mladá generace se běžně setkává, ať už ve svém okolí či v médiích, se situací, kdy je druhému ubližováno. Takový obraz pak některým z nich slouží jako vzor vhodný k napodobení. Upevňuje jejich přesvědčení, že agresivita je přípustná a slouží jako prostředek k dosažení cílů a k řešení konfliktů, do kterých se během svého života dostanou. Jako zvláštní případ násilí se objevuje šikana. Problém, který je v dnešní době tolik aktuální a především závažný, trápí téměř každou školu a nelze jej proto podceňovat. Podle dosavadních výzkumů a dostupných informací neustále přibývá jedinců, kteří jsou svým okolím šikanováni. Ve společnosti panuje laický názor, že šikana se na středních školách nevyskytuje, ale je doménou škol základních a učňovského školství. Proto jsem se pokusila ověřit tuto problematiku mezi středoškolskou mládeží a má pozornost byla upřena na srovnání a zmapování situace na mnou vybrané střední odborné škole a na středním odborném učilišti.

8

2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Bakalářská práce je zaměřena na problematiku výskytu jednoho ze sociálně patologických jevů – šikanu v prostředí konkrétní střední odborné školy a středního odborného učiliště. Práce je rozdělena na dvě hlavní části – teoretickou a empirickou. Cílem teoretické části je vymezit pojmy: středoškolská mládež, agresivita, šikana, její aktéři, příčiny a druhy, prevence vzniku, řešení šikany a Minimální preventivní program. Jako zdroj těchto informací je využita dostupná odborná literatura a internetové odkazy týkající se problematiky šikany, jejich analýza a dále vytvoření syntézy závěrů pro danou věkovou skupinu. Hlavním cílem empirické části je zjistit a zmapovat aktuální rozsah problému šikanování mezi středoškolskou mládeží a dílčím cílem je potvrdit či vyvrátit mnou stanovené předpoklady. Ke zjištění těchto dat je jako základní metoda použita metoda dotazníkového šetření, která je provedena na vybrané střední odborné škole a středním odborném učilišti. Data získaná dotazníkovým šetřením jsou vyhodnocována jednoduchými statistickými metodami a budou poskytnuta školním metodikům prevence pro jejich využití při sestavování Minimálního preventivního programu na příslušný školní rok.

9

3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Pro sepsání teoretické části bakalářské práce bylo nutno seznámit se se základními informacemi o problematice šikanování. Informace byly shromážděny studiem dostupné odborné literatury, legislativních předpisů a internetových odkazů. Tyto byly utříděny a byla provedena jejich analýza a komparace. K objektivnímu zjišťování údajů o výskytu šikanování na konkrétní střední odborné škole a středním odborném učilišti a k potvrzení či vyvrácení předpokladů byla použita kvantitativní metoda dotazníkového šetření, kterou považuji za nejvhodnější metodu ke shromáždění informací o problému a výskytu šikany ve škole. Metoda rozhovoru se mi jeví jako nevhodná, protože předpokládám, že studenti by mohli být při rozhovoru kvůli tématu odtažití, nechtěli by odpovídat na otázky, popř. by jejich odpovědi mohly být lživé. Dotazník umožňuje hromadné získání údajů za poměrně krátkou dobu od více respondentů současně. Tato metoda je pro dotazovaného méně časově náročná na vyplnění. Nevýhodu však spatřuji v omezení kontaktu s dotazovaným, který nemusí být ochotný pravdivě odpovídat, popř. neporozumí otázce, špatně si ji vyloží a odpověď bude zkreslená. Inspirací pro sestavení dotazníku mi byl „Dotazník o šikanování“ autora M. Koláře,

publikovaný

v

knize

Bolest

šikanování.

Získaná

data

byla

roztříděna, zpracována a vyhodnocena. Součástí rozboru pedagogického průzkumu byly pro větší přehlednost použity tabulky i grafy. Vzhledem k závažnosti dané problematiky byl průzkum realizován anonymní formou. Závěrečná část bakalářské práce je věnována diskuzi nad výsledky dotazníkového šetření a porovnání situace na vybraných středních školách.

10

4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

Šikana patří mezi nejzávažnější negativní jevy současnosti. V posledních několika letech je považována za celospolečenský problém, o kterém se hovoří čím dál víc. Podnikají se příslušné kroky k jejímu předcházení, rozpoznání a řešení. Šikana se vyskytuje nejenom na pracovišti, v partnerských vztazích, v rodině, v ústavech sociální péče, výchovných ústavech, ale především ve školství. V každém z těchto zařízení má svá specifika, ať už v charakteristice aktérů šikany, příčinách či formách šikany. Vždy však je cílem záměrně ubližovat, ponižovat či zastrašovat jiného člověka a zasáhnout ho na citlivém místě.

4. 1 Středoškolská mládež Šikana je přítomna prakticky na všech typech a stupních škol. S narůstající intenzitou projevů šikany se zároveň snižuje věková hranice, kdy se ve školách s tímto jevem můžeme setkat. Není tedy výjimkou, že se v sociálním prostředí objevuje již od nejútlejšího věku mezi předškolními dětmi, mezi žáky základních škol, ale i mezi středoškolskou mládeží.

4. 1. 1 Středoškolská mládež - charakteristika Student na střední škole prochází složitým vývojovým obdobím dospívání, kdy dochází k rozsáhlým změnám osobnosti. Změny se týkají fyzické i psychické stránky a pro mladého člověka je toto období náročnou životní etapou.

Vágnerová (2005a, s. 321) uvádí, že v období dospívání „dochází ke komplexní proměně osobnosti ve všech oblastech: somatické, psychické i sociální. Mnohé změny jsou primárně podmíněny biologicky, ale vždycky je významně ovlivňují psychické a sociální faktory, s nimiž jsou ve vzájemné interakci. Průběh dospívání je závislý na konkrétních kulturních a společenských podmínkách, z nichž vyplývají požadavky a očekávání společnosti ve vztahu k dospívajícím. Dospívání představuje specifickou životní etapu, která má svoje typické znaky v rámci životního cyklu a svůj objektivní a subjektivní význam. Je to období hledání a přehodnocování, v němž má jedinec 11

zvládnout vlastní proměnu, dosáhnout přijatelného sociálního postavení a vytvořit si subjektivně uspokojivou, zralejší formu vlastní identity“. Podle Macka (1999) je termín adolescence odvozen z latinského slova adolescere (dorůstat, dospívat, mohutnět) a časově vyplňuje druhé desetiletí života.

Vágnerová (2005a) rozděluje tuto životní etapu, která je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí, na dvě fáze: -

raná adolescence (pubescence) trvá přibližně od 11 do 15 let. V tomto období

dochází k tělesnému dospívání, spojeným s pohlavním dozráváním a změnou zevnějšku. Pubescent se snaží osamostatnit z vazby na rodiče, velký význam a vliv na něho mají vrstevníci. Důležitým sociálním mezníkem je ukončení povinné školní docházky a výběr budoucího povolání. -

pozdní adolescence, kterou prochází středoškolská a učňovská mládež,

je vymezena přibližně časovým obdobím 15 - 20 let. Vstup do druhé fáze je biologicky vymezen pohlavním dozráváním. Dospívající se zaměřuje na hledání a rozvoj vlastní identity, má snahu někam patřit, usiluje o různé změny a snaží se je prosazovat. Zajímá se o své vrstevníky, navazuje s nimi blízké přátelství a erotické vztahy. „Smyslem pozdní adolescence je poskytnout jedinci čas a možnost, aby porozuměl sám sobě, zvolil si čeho chce v budoucnosti dosáhnout a osamostatnil se ve všech oblastech, v nichž to současná společnost vyžaduje“ (Vágnerová, 2005a, s. 325).

„Cílem dospívání je dosažení žádoucího stupně samostatnosti, odpoutání ze závislosti na dospělé autoritě. S tím bývají spojené tendence překračovat hranice zakázaného chování a zkoušet tabuizované aktivity, které vyvolávají potřebný pocit uspokojení. V tomto věku se zvyšuje tendence experimentovat s rizikem, dospívajícím chybí zkušenost a náhled na vlastní zranitelnost. Větší vliv vrstevnické skupiny může stimulovat zájem o mnohé aktivity, které jsou z hlediska dalšího rozvoje dětské osobnosti nežádoucí a mohou jej negativně ovlivnit“ (Vágnerová, 2005b, s. 202). Podle Vágnerové (2005b) mají dospívající potřebu získat nějaké sociální zázemí, které by jim poskytlo pocit opory a sounáležitosti, dodávalo jistotu a sebevědomí, většinou spíše v negativním smyslu. Stávají se členy různých vrstevnických skupin, kterým se musí přizpůsobit, přijmout a respektovat jimi stanovená pravidla a normy. Dospívající si utváří vazbu na nežádoucí autoritu, která se stává jejich vzorem a imponuje jim svými vlastnostmi – nedostatek soucitu a ohledu, důraz na fyzickou sílu 12

a násilí, sebeprosazení za každou cenu. V partě se cítí silní, projevují se bezohledně a agresivně a za své nepřijatelné chování se necítí zodpovědní. Prožitek násilí může být natolik vzrušující, že bude narůstat potřeba jeho opakování nebo stupňování, především vůči slabšímu jedinci.

4. 2 Problém šikany „Šikana je jako vřed, který nelze odstranit chirurgickým zásahem nebo mastmi a koupelemi, nýbrž jen léčbou celého organismu.“ (Říčan, 1995, s. 11)

4. 2. 1 Agrese a agresivita V posledních letech agresivita, krutost a násilí mezi mladými lidmi výrazně stoupá, o čemž vypovídají každodenní informace v médiích. Člověk si agresivní chování a reakce osvojuje na základě svých vlastních zkušeností a sociálním učením. Zjišťuje, že agresivním jednáním může dosáhnout svého cíle, uspokojit své potřeby, vynutit si pozornost ostatních, popřípadě uvolnit momentální napětí a navodit silný adrenalinový zážitek. Takovému jednání se učí nejenom od osob blízkých – rodičů a sourozenců. Přemíra mediálního násilí, kterému je dítě vystaveno, např. na televizní obrazovce, hraním brutálních počítačových her, oslabuje jeho zábrany proti násilnému chování, posiluje sklon k agresivitě a stává se vzorem vhodným k napodobení. Dobré výchovné postupy v rodině s jasně nastavenými pravidly a působení sociálního prostředí může napomoci k ovlivnění a utlumení agresivních dispozic.

„Agrese (z lat. Aggressio) – výpad, útok – jednání, jímž se projevuje násilí vůči některému objektu, nebo nepřátelství a útočnost s výrazným záměrem ublížit“ (Martínek, 2009, s. 9). Podle Bourceta (2006) si pod slovem agrese můžeme představit brutální násilí, rány, agresivní útok, aniž by došlo k provokaci. Nejde však pouze o fyzický útok a tělesný kontakt mezi násilníkem a obětí, ale i o slovní napadání a hrozby, vydírání,

13

nadávky. Právě tato podoba útoku může ublížit a způsobit zranění, která nezanechají stopy na těle, ale na psychice. „Když se dítě nebo dospívající stane obětí slovního napadení ze strany svých vrstevníků, rozhodně to nelze brát na lehkou váhu. Být napaden kvůli svému vzezření nebo původu a ještě k tomu na veřejnosti je skutečnou agresí. Tentokrát bolest nezpůsobí případné modřiny, ale ponížení, a to pálí úplně stejně. Ponížení znamená něco daleko silnějšího a hlubšího než jen být zesměšněn, dotčen ve své ješitnosti nebo hrdosti. Došlo k zasažení identity“ (Bourcet, 2006, s. 13). Martínek (2009) podotýká, že si někteří jedince pomocí agrese posilují svoje místo v žákovském kolektivu, prosazují své záměry a pozice. Agrese se stává prostředkem k vyřešení jakéhokoliv problému. Jedinec se nezalekne žádného výchovného opatření a v dospívajícím věku z něho vyrůstá člověk s velkou tendencí k sociálně patologickému chování násilného typu.

„Agresivita (z lat. Aggressivus) – útočnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším slova smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těžkostem“ (Martínek, 2009, s. 9). „Agresivita je součástí lidské přirozenosti. Hraje velkou úlohu ve vývoji dítěte. Úlohu stejně velkou jako láska. Vnitřní prudkost dodává dítěti energii a motivaci, jež jsou nezbytné k sebepřekonávání. Podporuje úspěch, jestliže zůstane v mezích, které dítě kontroluje. Úkolem výchovy není tedy agresivitu zcela odstranit, ale usměrnit ji, aby bylo možné mobilizovat tuto energii pro dosažení pozitivních cílů jak pro sebe, tak pro ostatní“ (Antier, 2004, s. 9). „Mezi lidmi jsou velké rozdíly v agresivitě, tj. v tom, jak agresivně se v různých situacích chovají a co při tom prožívají. Tyto rozdíly jsou jistě výsledkem rozdílů v individuální genetické výbavě i v tom, co mozek daného jedince prodělal od období před narozením až po dospělost i v dospělosti. Velkou roli však hraje i působení prostředí, zvláště rodinné výchovy, a to od nejútlejšího věku“ (Říčan, Janošová, 2010, s. 42). „Agresivní sklony se u člověka utvářejí – na základě instinktivní výbavy – v prvních létech života“ (Říčan, 1995, s. 23).

14

Říčan (2010) si klade otázku, jak se společnost podílí na učení se agresi. Společnost nemůže přirozenou agresivitu člověka úplně potlačit nebo vymýtit, pouze ji nějakým způsobem regulovat a omezovat. Vágnerová (2005b) označuje agresivního jedince za člověka, který necítí za své bezohledné jednání vinu, není schopen empatie a sympatie k jiným, bývá bezcitný, bezohledný a otrlý. Má sklon nenávistné motivy přisuzovat jiným lidem. Často vyhledává vrstevníky, kteří jsou podobně zaměřeni, a posiluje tak pohotovost k násilnému jednání ve společnosti.

Agresivní chování může mít různé varianty a projevy. Zvlášť společensky závažným projevem násilného chování je šikana.

4. 2. 2 Definice a charakteristika šikany „Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování“ (Říčan, 1995, s. 25). Říčan (1995, s. 26), který se dlouhodobě zabývá fenoménem šikany, považuje za šikanování, když „jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo ubránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů“. Šikanování, jako druh patologického chování, se podle Koláře (2005) projevuje tak, že jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka nebo více spolužáků za použití agrese a manipulace. Vyznačuje se převahou násilníka nad obětí, kdy právě agrese je cílem jednání, a nesymetrickým vztahem mezi agresorem a obětí. Tento vztah je založen na schopnosti skrýt vlastní strach a využít strachu druhého. To vede k rozdělení žáků na „silné“, kteří strach nemají nebo ho skryjí, a na „slabé“, kteří svůj strach projeví. Nejnovější pojetí a přístup k šikaně vymezuje Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 24 246/2008-6: „Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci 15

či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti“ (MŠMT, [online], 2009). Pro srovnání je vybrána definice šikanování z pedagogického slovníku: „šikanování je fyzické, psychické či kombinované ponižování až týrání žáků obvykle jinými žáky, vzácněji dospělými. Probíhá buď v dyádě, nebo ve skupině. Iniciátory šikanování bývají žáci vyšších ročníků, žáci starší, fyzicky vyspělejší, žáci osobnostně či sociálně narušení“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1998, s. 247).

Výše je uvedeno několik definic pojmu – šikana. Mohlo by jich být uvedeno i více, ale v podstatě by se opakovalo totéž – úmyslné fyzické či psychické ubližování slabším jedincům silnějšími jedinci v určité sociální skupině.

4. 2. 3 Přímé a nepřímé známky šikany Vymezit šikanování je velmi těžké. Má celou řadu podob. Od zcela nenápadného úmyslného strkání, až po nápadné fyzické útoky na jedince či jeho věci a psychické formy útoků.

Přímé i nepřímé známky šikany mohou být podle Říčana (1995) různě závažné nejen samy o sobě, ale i v závislosti na tom, jak často se opakují. Někdy mohou být nevinné a patřit k běžnému životu ve třídě, ale pokud se vyskytují častěji, může to být známkou toho, že dítě je šikanováno. Přímé známky šikany: -

posměch, nadávky, ponižování, pokořující přezdívka

-

kritizování dítěte pronášeno nepřátelským, nenávistným či pohrdavým tónem

-

příkazy od jiných dětí, které musí dítě plnit

-

strkání, šťouchání, rány, kopání, které dítě neoplácí 16

-

rvačky, při nichž je jedno dítě slabší a snaží se uniknout.

Nepřímé známky šikany: -

samota dítěte o přestávkách, nemá kamarády

-

o přestávkách vyhledává blízkost učitele

-

v projevu před třídou je nejisté, ustrašené

-

působí depresivně, nešťastně, snadno se rozpláče

-

zhoršení školního prospěchu

-

zašpiněný a poškozený oděv, školní věci rozházené, zničené

-

odřeniny, modřiny, rány, které dítě neumí vysvětlit.

Jednotlivé projevy jednání a chování nemusí vždy vypovídat o šikanování. Je třeba všímat si i dalších důležitých znaků šikanování, které hrají významnou roli. Šikanování se vyznačuje především záměrností, opakovaností, nepoměrem sil, bezmocností oběti, je cílené a má stupňující tendence.

Šikanované děti potřebují pomoc svých rodičů. Ne vždy si však o ni dokážou říct. Martínek (2009) se zmiňuje o důvodech, kvůli kterým oběť záměrně skrývá ubližování: -

agresorem má přikázáno nežalovat, jinak bude ubližování ještě horší,

-

stydí se za to, že si nechá ubližovat a nebrání se,

-

bojí se vyšetřování, má strach z konfrontace s agresory za přítomnosti dospělých,

-

má strach, že vina bude svalena na ni,

-

nechce ztratit zbytky vlastní důstojnosti, které ve skupině ještě má,

-

má obavu z odchodu z kolektivu a obává se, aby v novém kolektivu neprožívala to samé.

Rodiče by neměli být neteční, lhostejní a měli by si všímat podezřelých projevů svých dětí – varovných signálů, které by jim mohly pomoct zjistit, zda děti nejsou obětí šikany.

Kolář (2005) upozorňuje na projevy, které signalizují skryté volání o pomoc: -

za dítětem nedochází domů žádný spolužák, nemá žádné kamarády,

-

je zaražené, posmutnělé, nemluví o tom, co se děje ve škole,

-

má poruchy spánku, zdají se mu hrůzostrašné sny, 17

-

pobolívá ho hlava, břicho a odmítá jít do školy,

-

často navštěvuje lékaře, objevují se neomluvené absence,

-

do školy i ze školy chodí oklikami,

-

nevychází mu kapesné, požaduje další peníze,

-

domů přichází vyhladovělé i přesto, že dostává svačiny,

-

nedokáže vysvětlit svoje zranění – odřeniny, popáleniny, zlomenou kost apod.,

-

vyhrožuje sebevraždou.

Martínek (2009) soudí, že každá náhlá a nenadálá změna v chování jedince může být znakem toho, že je mu ubližováno. Je třeba tyto signály sledovat a správně s nimi naložit. Nikdy se nejedná pouze o jediný znak, ale o jejich soubor vyskytující se současně. Nevšímavost k uvedeným znakům je nejlepším podhoubím pro rozbujení šikanujícího chování.

4. 2. 4 Příčiny a výskyt šikanování ve škole Proč mají někteří jedinci potřebu šikanovat? Je velmi nesnadné určit, jaké mohou být příčiny šikanování. Většinou se nejedná pouze o jednu příčinu, ale o více faktorů, které chování člověka ovlivňují. Podle Skopalové (online, 2004) se odborníci shodují, že zdroj jejího vzniku je v osobnosti pachatele – nedostatek mravních zábran, soucitu, patologické sexuální sklony, psychopatie, identifikace s dospělým agresorem v rodině, touha po intenzivnějších zážitcích, zanedbaná výchova k neagresivnímu chování v dětství.

V současné době může jít i o nevhodnou rodinnou výchovu, kdy příliš zaměstnaní a zaneprázdnění rodiče nemají na své děti čas, mají na ně nadměrně vysoké nároky, nevěnují se jim, tolerují jejich agresivní chování, jímž napodobují své oblíbené akční hrdiny. Dnešní mladý člověk je velice rychle učenlivý. Každodenní obrázky násilí a brutálních činů prezentovaných v médiích dávají podnět a návod vyzkoušet si vše v praxi. „Na šikaně se „přiživují“ i další motivy, o kterých většinou neradi mluvíme, protože by pro nás bylo ponižující si je u sebe přiznat. Jednou z nich je touha po moci, přání ovládat druhého člověka – když lidi ovládáme, nemohou ovládat oni nás. Obdobně se málo hovoří o motivu krutosti, o tom, že člověku působí potěšení, když vidí někoho trpět“ (Skopalová, [online], 2004). 18

„Že je šikana – spolu s jinými formami agrese a násilí – v současné škole značně rozšířená, to má ještě další očividné příčiny: nadměrná feminizace učitelstva, mezery ve vzdělávání pedagogů, oslabený vliv rodiny, počítačové hry s brutálním obsahem, prezentace násilí v médiích, spojená často s oslavou těch, kteří se ho dopouštějí, ideologie „ostrých loktů“ a nedostatek etické výchovy ve školách, celková nedůvěra veřejnosti k vládě a celému politickému systému včetně zákonodárců, policie a soudů“ (Říčan, Janošová, 2010). Elliottová (1995, s. 85) zmiňuje další možnosti příčin šikany - „rozvod rodičů, nový přírůstek do rodiny, úmrtí příbuzného, přítele či oblíbeného zvířátka, nuda, frustrace, zneužívání některého druhu, jemuž je vystaveno – to všechno jsou obtížné situace, které mohou dítě přivést až ke snaze o odreagování se od nepříjemné reality právě šikanováním ostatních“.

Podle Skálové (online, 2008) je nutná ostražitost, a to v každém věku. Drobné projevy šikanování se občas vyskytují už i u dětí v předškolním věku, kdy však nejde o agresivní, fyzickou šikanu, ale spíše o šikanu verbální. U dětí se setkáváme s posmíváním, s komandováním, s určováním, s kým se bude kamarádit a s kým ne. Zde může jít jen o zárodky organizačního talentu, o snahu rozdělit úkoly a ustanovit se hlavním dozorem. Neškodné dítě - organizátor se však nevnucuje a nevyhrožuje, pokud se někdo podřídit nechce. Malí šikanovatelé své okolí manévrují tam, kde jej chtějí mít.

Ke školnímu šikanování dochází podle Bendla (2003) nejen cestou do školy a ze školy, ale i před školou a ve škole. Nejčastěji se tak děje v místech, která jsou mimo dosah učitelů a v místech, kde je pro službu vykonávající dozor těžké se orientovat. Proto řada závažných projevů šikanování zůstává zraku pedagogů skryto. Pro případné oběti tak není bezpečno v šatnách, WC, na chodbách s různými zákoutími, ve školní jídelně, na školních hřištích a pozemcích. V budově školy dochází k šikanování před začátkem první vyučovací hodiny, o přestávkách, ale i při vyučování. Metodický pokyn MŠMT č. j. 24246/2008-6 uvádí: „šikanování se ve své zárodečné formě vykytuje prakticky na všech školách. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. Všechny školy a školská zařízení

19

mají povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno“ (MŠMT, [online], 2009). Jak uvádí Švarcová (2005), šikanování je označováno za nebezpečnou epidemii, kterou je třeba všemi dostupnými prostředky zastavit. Dle dosavadních výzkumů bylo prokázáno, že v našich základních a středních školách je nějakým způsobem šikanováno až 40 % žáků. Je však pravdou, že v pedagogické praxi je snaha šikanování spíše zakrývat, zastírat a omlouvat, než kompetentně řešit.

Říčan (1995) upozorňuje, že řada žáků je ve škole týrána, ponižována, zastrašována, ale učitelé a vedení školy nevědí nic určitého. Pokud mají žáci odvahu a svěří se svým rodičům, ti poté mají obavu, že škola jejich stížnosti neuvěří, nebo záležitost nedovede do konce a jejich dítě pak bude vystaveno ještě krutějšímu násilí. Mnozí učitelé, kteří o šikaně vědí, mohou mlčet z bezradnosti nebo z obavy, že jim bude vytýkána neschopnost děti zvládnout. Ředitel tak může být posledním, kdo se dozví, že právě na jeho škole se šikana vyskytuje.

4. 2. 5 Druhy šikany Kolář považuje šikanování za „nebezpečně rozbujelou sociální nemoc ve společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin, včetně rodiny a společnosti vůbec“ (Kolář, 2005, s. 17).

Říčan a Janošová (2010) rozlišují šikanu na přímou a nepřímou. Přímá šikana spočívá: -

v násilí všeho druhu (působení bolesti bitím, pálením, ponižující tělesná manipulace, poškozování a braní věcí),

-

ve slovním napadání (nadávky, urážení, vysmívání),

-

v zotročování (plnit příkazy svých „pánů“ – krást, ubližovat, konat něco ponižujícího).

Nepřímá šikana spočívá: -

v sociální izolaci spolužáka, kterého ostatní neberou na vědomí, nemluví s ním,

-

odstrkují ho.

Obdobné členění šikanování je možno nalézt u Koláře (2005), který jej dělí na: -

přímé a nepřímé, 20

-

fyzické a verbální,

-

aktivní a pasivní.

Kombinací pak vznikne osm druhů šikanování.

Tabulka č. 1: Klasifikace typů šikany Osm druhů šikanování Fyzické přímé aktivní

Příklady projevů Útočníci oběť věsí do smyčky, škrtí, kopou, fackují.

Fyzické aktivní nepřímé

Kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci. Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování jejich cílů). Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod (odmítnutí splnění požadavků). Nadávání, urážení, zesměšňování.

Fyzické pasivní přímé Fyzicky pasivní nepřímé Verbální aktivní přímé Verbální aktivní nepřímé Verbální pasivní přímé Verbální pasivní nepřímé

Rozšiřování pomluv. Patří sem, ale i tzv.symbolická agrese,která může být vyjádřena v kresbách,básních apod. Neodpovídání na pozdrav, otázky apod. Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho co udělali její trýznitelé. Zdroj: Kolář (2005, s. 32)

4. 2. 6 Vývojové stupně šikanování „Pro pochopení fenoménu šikanování je důležité si uvědomit, že se jedná o onemocnění celé skupiny. Šikanování nikdy není pouze záležitostí agresora a oběti. Neodehrává se kdesi ve vzduchoprázdnu, nýbrž v kontextu vztahů nějaké konkrétní skupiny osob. V tomto smyslu je šikanování vždy poruchou vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci“ (Bendl, 2003, s. 29). Kolář (2005) hovoří o šikaně jako o nemoci, jejíž „virus“ zasahuje celou skupinu. Vývoj onemocnění rozčlenil do pěti stadií, která vyžadují různé způsoby zásahů. „Vztahy při šikaně mají svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj. Směřují od zárodečné podoby tzv. ostrakismu k nejvyššímu, pátému stupni systémového ničení pozitivních vztahů mezi členy skupiny“ (Kolář, 2005, s. 35).

21

První stadium: ostrakismus „Slovo pochází z řečtiny a znamená „střepinový soud“. Jedná se o první fázi, v které agresoři neubližují oběti fyzicky, „pouze“ ji vyčlení ze svého kolektivu, nikdo se s ní nebaví, nikdo ji neodpoví na pozdrav, a když, tak pouze hanlivou poznámkou, z kolektivu je postupně „vytěsňována“ “(Martínek, 2009, s. 117). Kolář (1997, s. 32) tvrdí, že „jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíben a neuznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod.“. V tomto stadiu, ve kterém šikana vzniká, jsou oběti ještě ochotny všechny své útrapy sdělit. Hrozí však riziko zhoršení vývoje a následný přechod do druhého stadia.

Druhé stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace „Druhé stadiu lze charakterizovat slovy přitvrzená manipulace a ojedinělá fyzická agrese. V jakékoli skupině je napětí, stresy. Ve škole to plyne například ze strachu ze špatných známek, ale i z dalších okolností. Přitom existuje snaha ventilovat to na nejslabších, kteří slouží jako hromosvod. Skupina totiž často udržuje soudržnost na úkor nejslabších“ (Kolář, [online], 2001). Podle Martínka (2009, s. 120) „zde již začíná bití oběti, kopání, silné slovní urážky, oběť začíná být nucena k drobným úsluhám agresorům (např. nošení tašek, svačin apod.). Poměrně často se terčem útoků v tomto stadiu stává majetek oběti (rozřezané bundy, pomočené boty, rozlámaná pravítka a tužky apod.)“.

Třetí stadium: klíčový moment – vytvoření jádra „Jestliže se nepostaví pevná hráz přitvrzeným manipulacím a mnohdy i počáteční fyzické agresi jednotlivců, často se utvoří skupinka agresorů, „úderné jádro“. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi téměř vždy ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii „klovacího řádu“ nejníže, tedy ti „slabí“ “ (Kolář, 1997, s. 35). Martínek (2009) uvádí, že oběť se nachází v bezvýchodné situaci, kolektivem je ze strachu odmítána, nikdo jí nevěří. Agresor si dobře uvědomuje, co dělá a jaké by byly následky z případného usvědčení ze šikany.

22

Čtvrté stadium: většina přijímá normy agresorů Dle Koláře (1997, s. 36)) pokud „není ve skupině silná pozitivní podskupina, činnost jádra agresorů může nerušeně pokračovat a přinese i plody. Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získá neformální tlak ke konformitě dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Následkem toho dojde ve skupině k šokující proměně. Je to něco podobného, jako když virus přemůže buňku a plně ji ovládne“. Martínek (2009) považuje za charakteristický znak tohoto stadia, že jedinci, kteří původně jenom přihlíželi, se postupně stávají agresory a aktivně se podílí na vymýšlení dalších možných způsobů trápení oběti.

Páté stadium: totalita neboli dokonalá šikana „Jedná se o konečné a poslední, v podstatě neřešitelné stadium šikanujícího chování – normy jsou jasně nastaveny, v kolektivu vládnou agresoři, ostatní je poslouchají na slovo, všichni je brání, včetně oběti“ (Martínek, 2009, s. 128).

Podle zkušeností Martínka (2009) první stadium šikanování na středních školách a středních odborných učilištích proběhne velmi rychle. Studenti se mnohdy dostávají do čtvrtého stadia, páté stadium se ve školách neprojevuje tak často. Nejčastěji se objevuje ve věznicích, výchovných ústavech nebo vojenských útvarech.

4. 2. 7 Aktéři šikany V charakteristice protagonistů šikany – agresora a oběti se ve většině případů odborníci shodují.

Agresorem bývá obvykle jedinec, který je po fyzické stránce urostlý, silný, vyspělý, násilnický, zlomyslný, škodolibý, bez schopnosti empatie, s podprůměrnými studijními výsledky. Jeho sebevědomí je spíše vysoké, někteří trpí hlubokými pocity méněcennosti. Je necitlivý a bezohledný vůči ostatním. Kolář (2005) agresory charakterizuje jako silné nejenom po stránce fyzické, ale i psychické, kteří umí svůj strach skrývat (i před sebou) a zneužívat strachu druhých. Zaznamenává u nich krutost, příjemný pocit z utrpení a ponižování oběti a silnou touhu po moci. Tyto motivy považuje za hlavní hnací motor konání agresorů.

23

Dalšími motivy, proč člověk ubližuje svému okolí určitě, patří i touha být středem pozornosti, být obdivován ostatními, vyzkoušet, co druhý vydrží, snaha zastrašovat, získat si respekt. Tendence k agresivnímu chování dětí je často podmíněna zkušeností z rodiny. Podle Bendla (2003) se tak agresorem stává většinou disharmonická osobnost. Agresoři pocházejí převážně z rodin, kde se rodiče a sourozenci dopouštějí fyzického nebo citového násilí. Tím, podle mechanismu nápodoby, resp. metody příkladu, děti učí, že násilí a agrese jsou vhodné prostředky, aby člověk dosáhl svého. „Ukazuje se, že rodiče agresorů bývají tolerantnější k agresivnímu chování. Sami také často používají ve výchově tělesné tresty. Preferují násilné řešení problémů na úkor jiných způsobů vyrovnávání se s konflikty, spory a potížemi. Šikanujícím dětem se v rodině obyčejně nedostává potřebného citového zázemí, resp. mají zkušenosti s negativním postojem rodičů vůči vlastní osobě v podobě nezájmu, odmítání nebo dokonce nenávisti“ (Bendl, 2003, s. 43). Říčan (2010) zjišťuje, že podle nepotvrzeného názoru řada agresorů pochází ze současných podnikatelských rodin. Jejich úspěšní, zbohatlí rodiče je zanedbávají, nemají na ně čas a snaží se to kompenzovat vysokým kapesným. Mezi vrstevníky si lehce získávají prestiž, vliv a zneužívají toho. Pedagogové mají obavu proti nim zakročit kvůli jejich vlivným rodičům, zvláště pokud jsou sponzory školy. „Podle typologie, kterou vypracoval psychoterapeut Michal Kolář, existují tři základní typy agresora, který se šikany dopouští. Mezi nejznámější, a nejsnáze odhalitelné patří brutální, špatně se učící primitiv. Ten si však svými praktikami obvykle třídu na svou stranu nezíská, nebývá příliš oblíben. Horší je to s úzkostlivým, narcistickým typem, který se obvykle i učí dobře, je považován za normálního žáka, ale ve chvílích, kdy není příliš na očích, jedná pod vlivem sadisticko-sexuálních tužeb někoho ovládat. Ten již je schopen na svou stranu některé spolužáky získat a vybudovat si určité krytí. Takové děti obvykle vyrůstají v přísných rodinách bez dostatku lásky. Nejrafinovanější agresoři jsou v řadách inteligentních žáků. Mají skvělé renomé nejen mezi spolužáky, ale patří obvykle i k oblíbencům učitelského sboru, neboť jsou vždy ochotni s čímkoli pomoci. Navíc se zpravidla učí excelentně. Jejich činnost je skrytá, dokáží vysílat do třídy impulzy, které pak vedou k hromadné, jimi řízené šikaně“ (Zeman, [online], 2004).

24

Obětí šikany se podle Říčana (1995) může stát kdokoliv. Většinou se tak stává, když dítě vstoupí do nového prostředí, mezi již sehrané spolužáky a najednou je středem pozornosti buď pro nějakou zvláštnost, nebo pro svou přednost. Říčan oběť šikany charakterizuje jako „dítě přemýšlivé, příliš zralé a ušlechtilé na infantilní skopičiny svých spolužáků, pro svou povahovou jemnost neschopné „výt s vlky“, dítě s velmi dobrým vztahem k některému učiteli“ (Říčan, 1995, s. 34). Švarcová (2006, s. 265) se domnívá, že „oběti mohou být zejména žáci, kteří se nějakým způsobem odlišují od ostatních: svým zevnějškem, způsobem chování, způsobem oblékání, projevovanou zranitelností. Mohou to být i děti s různými druhy handicapů, ale také žáci mimořádně nadaní. Znevýhodněním dítěte se může stát i barva jeho pleti nebo odlišný etnický původ“. „Obětí se snadno stává outsider třídy, dítě osamělé, bez kamarádů, neschopné se přidružit, podělit se o hračku, neschopné zaujmout, poskytnout citovou odezvu; dítě s protivným chováním, neschopné vzbudit a udržet si sympatie dětí – i dospělých“ (Říčan, 1995, s. 37).

Kolář (2005, s. 89) rozlišil typy obětí: 1. oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem, 2. oběti „silné“ a nahodilé, 3. oběti „deviantní“ a nekonformní, 4. šikanovaní žáci s životním scénářem oběti.

Oběti mají většinou strach svěřit se třetí osobě, ať je to učitel, vychovatel nebo rodič, z obavy následných a daleko krutějších útoků na jeho osobu. Tento problém tak může trvat nejenom dny, ale i týdny, měsíce a roky.

Elliottová (1995, s. 98) upozorňuje na závažnou skutečnost - „je jasné, že šikanování může zapříčinit a také zapříčiňuje značné útrapy. Pomůžeme-li svým dětem, aby si dokázaly poradit s aktuálními problémy už nyní, poskytneme jim vlastně základ, na němž budou moci stavět v budoucnosti při řešení ještě tíživějších problémů a otupování ostří jejich následků“. Jaké má šikana okamžité a dlouhodobé dopady na dítě? Jedná se o fyzické následky (např. modřiny, těžké ublížení na zdraví, bolesti hlavy, pomočování, vypadávání vlasů), psychické následky (např. úzkosti, deprese, zhoršení prospěchu, 25

potíže s učením), sociální následky (např. obava říct svůj názor, neschopnost navazovat kamarádství, ztráta sociální komunikace, osamělost, nedůvěřivost, ostražitost). Závažná šikana má negativní dopady, které mohou přetrvávat až do dospělosti. Oběť má poté problémy nejenom somatické, ale i psychické, které se projeví v oblasti vztahové (obtížně navazují vztahy), v zaměstnání (nedosáhnou předpokládaného vzdělání, chybí schopnost sociální komunikace) a většinou se z nich v budoucnu stávají pachatelé násilí.

Smutnou skutečností je i fakt, že pokud oběť změní prostředí přechodem na jinou školu, často se opět stává terčem útoků agresorů a utrpení se znovu opakuje. Aby oběť dokázala v sobě najít vnitřní sílu reagovat a nepoddat se násilí a ohrožení, musí být podle Bourceta (2006) obdařena spoustou sebedůvěry. Ta jí však mnohdy chybí, ale nikdy není pozdě, aby ji člověk získal a posiloval. Dítě musí mít jistotu, že bude kdykoli vyslechnuto, bude moci vyniknout a zažít úspěch v oblastech, které má rádo, např. ve sportu, v hudbě a nebude jenom kritizováno, ale především chváleno a povzbuzováno. Stejného názoru je i Elliottová (1995, s. 94): „obětem šikanování pomůžeme, naučíme-li je, jak mají pozitivně smýšlet samy o sobě. Je totiž nesnadné šikanovat někoho, kdo má důvěru v sebe sama“.

Martínek (2010) zdůrazňuje, že rodiče musí s obětí šikany spolupracovat, nesmí ji podezřívat ze spouštění šikany vůči ní. Rodiče musí být pro své dítě zdrojem porozumění, ochrany, bezpečí a nenechat ho trpět a přijmout představu, že se zocelí pro budoucí život.

4. 3 Boj proti šikaně V problematice šikany a hlavně její prevenci je klíčovou osobou pedagog. Musí být všímavý a schopný rozpoznat dění a vztahy mezi dětmi ve třídě, odhalit první známky nežádoucího jevu a především ho řešit. Nemůže před ním zavírat oči a vytvořit tak ideální podmínky pro jeho rozrůstání. Je zapotřebí, aby školu ovládlo zdravé klima, aby se děti učili sociálním dovednostem, dovednosti ovládat své emotivní reakce a porozumět sobě samému.

26

4. 3. 1 Prevence a její druhy Prevence sociálně patologických jevů je důležitá nejenom tam, kde k jejich výskytu doposud nedošlo, ale i tam, kde se již první známky objevily. Skácelová (online, 2003-2004) prevenci definuje jako „veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům spojených s výskytem agresivního chování a šikany. Právě s ohledem na možnost prevence tohoto rizikového chování mají školy a školská zařízení jedinečnou pozici. Současně ale mají mimořádnou odpovědnost za to, aby předcházeli vzniku tohoto problému a aby se s ním odpovědně vyrovnávali již při jeho vzniku. Poznatky jasně ukazují, že tam, kde se věnuje náležitá pozornost kvalitní prevenci šikanování, její výskyt významně klesá“ (Skácelová, [online], 20032004).

Mezi aktivity, které školy mohou realizovat v rámci předcházení sociálně patologických jevů, patří nabídka volnočasových aktivit – např. sportovní kroužky a soutěže, dramatické kroužky, zájezdy do divadla a na koncerty, třídní výlety, lyžařské výcvikové kurzy, adaptační dny pro žáky 1. ročníků, besedy a přednášky. V neposlední řadě je to preventivní působení v rámci jednotlivých předmětů, především v občanské nauce, základech společenských věd, biologii, chemii, ale i v právu a tělesné výchově. Nezanedbatelný význam při formování správných životních postojů a návyků studentů má i osobní příklad pedagogických pracovníků. Nestátní neziskové instituce mají v prevenci a ve formování postojů ke zdravému životnímu stylu zvlášť významné postavení. Realizují pro školy přednáškovou činnost, akce, soutěže a projekty zaměřené na prevenci sociálně patologických jevů, podílí se na preventivních programech škol, poskytují informační materiály. Nestátní neziskové instituce nabízí možnost sportovních, kulturních a výchovných aktivit ve svých organizacích, což mohou být např. Dům dětí a mládeže, Junák, Klub českých turistů, Sbor dobrovolných hasičů, Tělovýchovná jednota, Taneční klub, Centrum volného času.

Bendl (2003) prevenci rozděluje na tři základní oblasti: 1. primární prevence – uplatňuje se v situacích, kdy k šikaně prozatím nedošlo. Cílem je předcházet problémům, minimalizovat je a zabránit jejich rozšíření účinnými prostředky. Důraz je kladen na výchovu harmonické osobnosti, na informovanost studentů, rodičů a veřejnosti o šikaně, na preventivní 27

aktivity školy – výchova ke zdravému životnímu stylu, zdravému sebevědomí a samostatnosti, k osvojení pozitivního sociálního chování. 2. sekundární prevence – využívá se v případech, kdy k šikaně již došlo a je třeba použít taková opatření k nápravě, aby bylo zabráněno jejímu rozšíření. Řadíme sem včasnou diagnostiku, vyšetření šikany, pedagogická opatření, výchovná práce s agresory, poradenství. 3. terciární prevence – v současnosti v oblasti šikanování neexistuje. Jednalo by se o využití speciálních pracovišť, kde by odborníci pracovali s agresory.

Podle Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže (online, 2009) je primární prevence rozlišována na specifickou a nespecifickou primární prevenci. Specifická primární prevence se svými aktivitami zaměřuje na určitou cílovou skupinu, kde hrozí další negativní vývoj. Snaží se specifickými programy předcházet vzniku a rozvoji rizikových projevů chování. Může být realizována jako všeobecná prevence, selektivní nebo indikovaná prevence. Nespecifickou primární prevencí rozumíme aktivity podporující zdravý životní styl, rozvoj nadání, zájmů, pohybových a sportovních aktivit. Volnočasové aktivity u daných věkových skupin napomáhají ke snižování rizika vzniku a rozvoje sociálně patologických jevů.

Aby bylo možno efektivně předcházet a řešit problém šikanování, je dle Skácelové (online, 2003-2004) nutno dodržovat určité zásady a postupy: 1. vydat otevřeně odmítavý postoj školy k projevům šikany 2. informovanost zaměstnanců školy o problematice šikany (proškolení o projevech, základních přístupech při řešení) 3. vytvořit pracovní tým zodpovědný za prevenci a řešení šikanování, zajištění informovanosti ostatních zaměstnanců 4. vytvářet a upevňovat dobré sociální klima ve třídě, ve škole i v pedagogickém sboru 5. zajištění dozoru na vytipovaných rizikových místech 6. vytvářet podmínky pro otevřenou komunikaci žáků s pedagogy 7. spolupráce s rodiči a jejich informovanost 8. vytvořit algoritmus postupů při podezření na šikanu a při jejím odhalení

28

Podle § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a

jiném

vzdělávání (školský zákon)

„školy a

školská zařízení

jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů“ (MŠMT, [online], 2009). Základní povinnosti školy v prevenci šikany a v případě jejího výskytu u žáků jsou zakotveny v Metodickém pokynu MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 24246/2008-6, podle něhož „všechny školy a školská zařízení mají povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno“ (MŠMT, [online], 2009).

Článek 4 Metodického pokynu MŠMT č. j. 24246/2008-6 (online, 2009) zdůrazňuje, že v rámci prevence šikanování a násilí na školách je nutno podporovat pozitivní vzájemné vztahy mezi žáky i mezi žáky a učiteli a usilovat o vytváření bezpečného prostředí. Za aktivity školy v oblasti prevence šikanování odpovídají ředitelé škol a školských zařízení. Ti zajišťují: -

vzdělávání pracovníků v problematice šikany,

-

dozor pedagogických pracovníků nad žáky ve škole před vyučováním, o přestávkách, při přecházení žáků mezi budovami školy, do školní jídelny a družiny,

-

seznámení žáků a pedagogických pracovníků s negativními důsledky šikanování pro agresora, oběť i třídní kolektiv,

-

doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilí a šikany.

4. 3. 2 Řešení problému šikany u středoškolské mládeže „Učitel by měl být všímavý, sledovat dění ve třídě, vztahy mezi dětmi, způsob spolupráce mezi nimi, ale i případnou rivalitu. Jestliže odhalí náznaky šikanujícího chování, musí zaujmout jasné negativní stanovisko a projevit nesouhlas s takovým jednáním před celou třídou. Nekompromisní postoj je důležitý jak pro oběť, které tím poskytuje podporu a ochranu, tak i pro ostatní spolužáky, kteří poznávají, že v normální společnosti se takové chování netoleruje. Pokud je šikana odhalena a náležitě vyšetřena, musí následovat patřičný postih agresora s tím, že pedagog 29

dá jasně najevo, že neodsuzuje jeho samotného, nýbrž jeho chování“ (Martínek, 2010, s. 142).

Prevence šikanování a postup škol při řešení problému šikany u středoškolské mládeže je upraven právními předpisy a školskými dokumenty: -

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů,

-

Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů,

-

Metodický pokyn MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 24 246/2008-6,

-

Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j.: 20 006/2007-51,

-

Metodický pokyn MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví č. j.:10194/2002-14,

-

Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2009 – 2012, č. j. 37/2009-61,

-

Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Pro vyšetřování šikany lze doporučit strategii prováděnou v těchto pěti krocích: 1. Rozhovor s žáky, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. 2. Nalezení vhodných svědků. 3. Individuální, popřípadě konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů). 4. Zajištění ochrany obětem. 5. Rozhovor s agresory, popřípadě konfrontace mezi nimi.

Při řešení případů šikany je důležitá spolupráce vedení školy, výchovného poradce nebo zástupce školy s rodiči oběti i agresora a se specializovanými a ostatními institucemi a odborníky (pedagogicko-psychologická poradna, orgány sociálně právní ochrany dítěte, středisko výchovné péče, psycholog, psychoterapeut).

30

Pro potrestání agresorů lze užít běžná výchovná opatření (důtka třídního učitele, popř. ředitele, snížená známka z chování) a v mimořádných případech, došlo-li k závažnějšímu případu šikanování, je nutno vyrozumět policejní orgán a zvolit příslušná výchovná opatření (umístění do pobytového oddělení SVP, umístění v diagnostickém ústavu).

Uvedený návrh řešení šikanování vychází z metodického pokynu: Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 24 246/2008-6, který upozorňuje na závažnost šikanování, poskytuje pedagogům informace nutné k prevenci a řešení šikany.

4. 3. 3 Minimální preventivní program Minimální preventivní program (dále jen MPP) představuje základní nástroj prevence sociálně patologických jevů, jehož realizace je pro školy a školská zařízení závazná. Zaměřuje se na sledování a mapování sociálně patologických jevů mezi žáky, snaží se zabránit jejich výskytu. MPP musí mít určitý obsah, musí odpovídat věku osob, na které je zacílen, dále musí brát v úvahu místní specifika, kde bude realizován, stanovit adekvátní metody, formy a aktivity, které se budou používat při jeho plnění.

„MPP je vypracován vždy na příslušný školní rok (krátkodobé cíle primární prevence) nebo v časově delším horizontu (dlouhodobá preventivní strategie). MPP je součástí výchovně vzdělávacího programu školy. Odráží specifikace regionu, školy (školského zařízení) a vždy vychází z aktuální situace na škole a reflektuje evaluaci průběhu předchozího období (školního roku)“ (MPP, [online]). Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č. j.: 20 006/2007-51 z 16. 10. 2007 vymezuje MPP jako „konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován

31

a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy“ (MŠMT, [online], 2009).

Jednou ze složek MPP je i analýza aktuálního stavu výskytu rizikových projevů chování na škole a stanovení cílů pro příslušné období. Empirická část bakalářské práce je zaměřena na monitoring - zmapování situace výskytu problému šikany na konkrétních středních školách formou kvantitativní metody dotazníkového šetření. Výsledky šetření budou sloužit školním metodikům prevence k průběžnému vyhodnocení a jako podklad pro vypracování MPP pro následující školní rok.

32

5 EMPIRICKÁ ČÁST

5. 1 Cíle výzkumu a stanovení předpokladů Problematika šikanování je v naší společnosti aktuální a vyskytuje se stále častěji. Cílem empirické části bakalářské práce je pomocí dotazníkového šetření zjistit, zda se mezi středoškolskou mládeží vyskytuje jeden ze sociálně patologických jevů – šikana a zmapovat aktuální rozsah problému na konkrétní střední odborné škole a středním odborném učilišti v Jihomoravském kraji.

Dalším cílem empirické části je stanovení předpokladů a jejich následné potvrzení či vyvrácení.

Předpoklad 1 Šikana se vyskytuje spíše na středním odborném učilišti, než na střední odborné škole.

Předpoklad 2 Žáci s lepšími studijními výsledky jsou na srovnávaných školách častěji oběťmi šikany, než žáci s podprůměrnými studijními výsledky.

Předpoklad 3 Oběť se s problémem šikany svěří nejčastěji rodičům.

Předpoklad 4 Ve škole probíhá dostatečná osvěta k problematice šikany a hodně se o tomto problému hovoří.

Závěrem této části bude provedeno srovnání aktuálního výskytu šikany na dvou vybraných středních školách a návrh preventivních metod vhodných k zařazení do Minimálního preventivního programu daných škol.

33

Výsledky průzkumu a jeho závěry budou poskytnuty školním metodikům prevence konkrétních středních škol pro jejich využití při sestavování Minimálního preventivního programu na příslušný školní rok.

5. 2 Metodika zpracování dat V empirické části bakalářské práce byla k objektivnímu zjišťování údajů volena nejčasněji aplikovaná metoda pedagogického průzkumu, a to kvantitativní metoda dotazníkového šetření, která umožňuje získání údajů za poměrně krátkou dobu od více respondentů současně. Aby byly výsledky šetření relevantní, byl osloven co největší počet respondentů daných středních škol. Předtím však byla srozumitelnost dotazníku ověřena na několika respondentech. Zjištěné nejasnosti v dotazníku byly odstraněny a dotazník pro pedagogický průzkum byl vhodně upraven a následně použit.

5. 2. 1 Charakteristika dotazníku Při sestavování dotazníku jsem se inspirovala dotazníkem sestaveným Michalem Kolářem (2005), který byl publikován v knize Bolest šikanování. Mnou sestavený dotazník se skládá z 16 otázek, z toho je 13 otázek uzavřených a 3 otázky otevřené, na které respondenti volně odpovídali a vyjadřovali své vlastní názory. Úvodní část dotazníku oslovuje respondenty a obsahuje identifikační údaje, a to název školy, datum, pohlaví a další instrukce k vyplnění dotazníku. Kompletní dotazník je přílohou bakalářské práce č. 1.

5. 3 Výzkumný soubor Výzkumným souborem byli žáci prvních ročníků střední odborné školy a středního odborného učiliště v Jihomoravském kraji. Z důvodu zachování anonymity jednotlivých škol, což bylo i podmínkou daných škol, zde nebudou používány jejich konkrétní názvy, ale dále budou uváděny pouze označení SOŠ pro střední odbornou školu a SOU pro střední odborné učiliště. 34

Průzkumu se účastnilo celkem 166 žáků ze všech prvních ročníků oborů vyučovaných na školách, z toho na SOŠ 90 žáků, přičemž bylo 52 dívek a 38 chlapců, a na SOU 76 žáků, kdy bylo 31 dívek a 45 chlapců.

Tabulka č. 2: Přehled respondentů dle škol a pohlaví Dívky Škola

Chlapci

Celkem

absolutní četnost

relativní četnost

absolutní četnost

relativní četnost

absolutní četnost

relativní četnost

SOŠ

52

57,8 %

38

42,2 %

90

100%

SOU

31

40,8 %

45

59,2 %

76

100%

Celkem

83

50 %

83

50 %

166

100%

Zdroj: vlastní zpracování

5. 4 Průběh a výsledky výzkumu Pedagogický průzkum byl realizován v průběhu měsíce března 2011. Dotazník byl předán výchovným poradcům jednotlivých škol, kteří zajistili jeho vyplnění ve všech 1. ročnících v hodinách předmětu Občanská nauka. Tito byli seznámeni s požadavky na jeho vyplnění a vzhledem k závažnosti problematiky i na zachování anonymity žáků a diskrétnosti při vyplňování jednotlivých odpovědí. Před vyplňováním dotazníku byli žáci nejprve učiteli seznámeni s problematikou šikanování, se záměrem pedagogického průzkumu a se způsobem, jak mají při vyplňování dotazníku postupovat. Důležitou informací bylo i sdělení, že dotazník je anonymní a je nutno jej vyplňovat zcela samostatně, bez vlivu svých spolužáků. Vyplněné dotazníky byly učiteli sesbírány a byly mi odevzdány k jejich zpracování. Shromážděné a vyplněné dotazníky byly nejprve posouzeny z hlediska korektnosti a špatně vyplněné dotazníky byly následně vyřazeny. Získaný materiál byl dále tříděn a kategorizován. Data získaná prostřednictvím dotazníkového šetřením byla vyhodnocována jednoduchými

statistickými

metodami.

35

Získané

výsledky

byly

zpracovány

do přehledných tabulek, kde jsou uváděny absolutní četnosti i relativní četnosti odpovědí, a následně slovně okomentovány. Pro názornost jsou výsledky prezentovány i graficky.

Dotazník byl rozdán celkem 166 respondentům oslovených středních škol a jeho návratnost byla 100 %. Ze SOŠ bylo všech 90 vrácených dotazníků vyhodnoceno jako použitelné, ze SOU bylo použitelných pouze 66 dotazníků, protože z důvodu jejich neúplnosti při vyplňování bylo 10 dotazníků vyřazeno.

Tabulka č. 3: Návratnost dotazníků Dotazníky Škola

Počet rozdaných dotazníků

Absolutní návratnost

Relativní návratnost

Použitelných dotazníků

SOŠ

90

90

100 %

90

SOU

76

76

100 %

66

Celkem

166

166

100 %

156

Zdroj: vlastní zpracování

36

5. 4. 1 Výsledky pedagogického průzkumu

Otázka č. 1 – Jsi rád (a) v této třídě?

Tato úvodní otázka byla zaměřena na zjišťování spokojenosti respondenta ve třídě. Překvapivé byly výsledky u respondentů ze SOŠ, kdy pouze 1 dotazovaný odpověděl, že ve třídě rád není, zbytek – tj. 98,8 % žáků spokojeno je. Odlišných výsledků bylo zjištěno u respondentů ze SOU – 50 dotazovaných (75,8 %) je ve třídě spokojeno a 16 žáků spokojeno není, což představuje cca 25 % všech respondentů SOU.

Graf č. 1 - Jsi rád (a) v této třídě? 100 98,8 80 75,8 60 SOŠ SOU

%

40 20

24,2 1,2

0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

37

Otázka č. 2 – Máš mezi svými spolužáky dobrého kamaráda?

Většinou si každý žák ve svém třídním kolektivu najde dobrého kamaráda, se kterým má mnoho společného, přátelí se s ním nejenom ve škole, ale možná i mimo školu, ve svém volném čase. Všech 90 žáků SOŠ (tj. 100 %) ve své třídě dobrého kamaráda má. Zatímco u žáků SOU je to 60 respondentů (tj. 90,9 %). Negativně odpovědělo 6 žáků SOU, což má přímou souvislost s negativní odpovědí dotazovaných u otázky č. 1 vyjadřující spokojenost či nespokojenost v třídním kolektivu.

Graf č. 2 – Máš mezi svými spolužáky dobrého kamaráda? 100 100 80

90,9

60 SOŠ SOU

% 40 20 0

0 ANO

9,1 NE Zdroj: vlastní zpracování

38

Otázka č. 3 – Patříš ve vaší třídě do nějaké party?

Často je v kolektivu tendence vytvářet si určité skupiny osob - party, jejichž členové jsou si povahově blízcí, mají společné zájmy, názory, tráví spolu svůj volný čas. Většina respondentů ze SOŠ, tj. 83,3 % žáků odpovědělo, že členy party jsou, členy party není 16,7 % žáků. Obdobně tomu bylo i u respondentů ze SOU – 74,2 % žáků jsou členy party a 25,8 % žáků členem není. Negativní odpovědi žáků SOU mají opět přímou souvislost s otázkou č. 1, kdy stejné procento žáků ve třídě spokojeno není, pravděpodobně se ani nezapojuje do dění ve třídě.

Graf č. 3 - Patříš ve vaší třídě do nějaké party? 90 80 70 60 50 % 40 30 20 10 0

83,3 74,2 SOŠ SOU 25,8 16,7 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

39

Otázka č. 4 – Myslíš si, že je ve třídě někdo, koho většina z vás poslouchá a nechá se jím ovlivňovat?

Téměř v každém kolektivu se vyskytuje dominantnější jedinec, který ostatní dokáže ovlivnit, kterého určitá část spolužáků uznává, věří mu a poslouchá ho. Odpovědi respondentů obou škol se příliš nelišily, procentuální vyjádření bylo téměř shodné – cca 27 % dotazovaných odpovědělo, že dominantní jedinec ve třídě je a cca 73 % si myslí, že není. Otázkou však zůstává, v jakém smyslu ostatní spolužáky tento „vůdce“ dokáže ovlivňovat.

Graf č. 4 - Myslíš si, že je ve třídě někdo, koho většina z vás poslouchá a nechá se jím ovlivňovat? 80

73,3

72,7

70 60 50 % 40

SOŠ

30

SOU

20

26,7

27,3

10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

První část dotazníku (otázka č. 1 – 4) byla zaměřena na zjišťování sociálního klimatu ve třídách, kde žáci tráví většinu svého času. Nezdravé sociální klima může mít nejenom úzkou souvislost s případným výskytem některého ze sociálně patologických jevů např. šikany, ale má i vliv na psychický stav žáka a efektivitu jeho školní práce. Ve třídě, kde vládne příznivé sociální klima, spokojenost a vstřícnost, jsou vztahy mezi žáky přátelské a jsou zároveň motivováni k vyšší aktivitě.

Z odpovědí respondentů na tyto uvedené otázky vyplývá, že spíše zdravé sociální klima je mezi žáky SOŠ, naopak mezi žáky SOU je nespokojenost v třídním kolektivu vyšší. 40

Otázka č. 5 - Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení?

Odpověď na tuto otázku má úzkou souvislost s jedním z mých stanovených předpokladů, a to předpoklad č. 2 - studenti s lepšími studijními výsledky jsou na srovnávaných školách častěji oběťmi šikany, než studenti s podprůměrnými studijními výsledky, který vyhodnotím v diskusi. K tomu, bych mohla potvrdit či vyvrátit předpoklad, bylo nutno zjistit, jaké známky měli respondenti na vysvědčení. Na SOŠ největší procento žáků – 62,2 % mělo na vysvědčení i několik trojek a nejmenší procento žáků – 2,2 % v některém z předmětů neprospělo. Jiných výsledků bylo zjištěno u respondentů ze SOU. Nejmenší procento žáků – 1,5 % mělo na vysvědčení jedničky a dvojky, několik trojek mělo 16,7 %, několik čtyřek – 54,5 % a neprospělo dokonce 27,3 % dotazovaných.

Graf č. 5 - Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení? 70 60

62,2

50 %

54,5

40 SOŠ

30 16,7

20 10 18,9 1,5 0 jedničky, dvojky

27,3 16,7

trojky

čtyřky

SOU

2,2 pětky

Zdroj: vlastní zpracování

41

Otázka č. 6. a) – Byl (a) jsi někdy svědkem toho, že bylo ve třídě nebo ve škole někomu záměrně ubližováno?

Touto otázkou jsem se pokusila zmapovat aktuální výskyt sociálně patologického jevu – šikany na jednotlivých typech sledovaných škol. Výsledky průzkumu vypovídají o tom, že dosti vysoké procento respondentů z obou škol se s problematikou šikany ve své třídě nebo škole již setkalo. Častěji byli svědci šikany respondenti ze SOU – 69,7 %, co se týká SOŠ, bylo to 40 % žáků. Zjištěná procentuální vyjádření mě velmi překvapila, ale dle dosavadních oficiálních výzkumů výsledky u žáků SOŠ představují průměrné procento šikanovaných žáků (tj. 40 %). Podstatně vyšší je výskyt u žáků SOU.

Graf č. 6 – Byl (a) jsi někdy svědkem toho, že bylo ve třídě nebo ve škole někomu záměrně ubližováno? 70 60

69,7

60 50 %

40 30

30,3

40

SOŠ SOU

20 10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

42

Otázka č. 6. b) – Jestliže ano, měl (a) jsi odvahu zastat se spolužáků?

Následující otázky (č. 6b) – 11) vyplňovali pouze ti respondenti, kteří v otázce č. 6. a) odpověděli kladně. Ze SOŠ odpovědělo ANO 36 respondentů (40 %), ze SOU byl počet podstatně vyšší, a to 46 žáků prvních ročníků (69,7 %).

Výsledky této otázky svědčí především o odvaze a statečnosti ostatních spolužáků zastat se obětí šikany, o tom, že nechtějí toto negativní jednání svých spolužáků přehlížet. Předpokládám, že ostatní s útočným jednáním agresorů nesouhlasí, ale chybí jim právě dostatek odvahy postavit se vůči osobě útočníka. Možná i proto, aby se nestali terčem jejich útoků i oni. Odvahu zastat se svého šikanovaného spolužáka má 50 % respondentů ze SOŠ. Vyšší procentuální zastoupení odvážných spolužáků má SOU, a to 73,9 % respondentů, což si myslím, že je dáno i vyšším počtem chlapců, zastoupených ve výzkumném souboru, kteří jsou fyzicky zdatnější.

Graf č. 7 - Jestliže ano, měl (a) jsi odvahu zastat se spolužáků? 80 70

73,9

60 50 % 40

50

50

SOŠ SOU

30 20

26,1

10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

43

Otázka č. 7 – Jakým způsobem bylo/je ubližováno?

Na tuto otázku mohli respondenti odpovídat výběrem z více možností, čehož všichni respondenti využili.

Respondenty SOŠ byl na prvním místě zvolen způsob ubližování posměch v 28 % odpovědí. Dále byly uváděny pomluvy – 27 %, nadávky – 15,3 %, ponižování – 14,4 %, ignorování - 12,7 %, bití – 2,6 %. Dle dotazníkového šetření bylo zjištěno, že mezi žáky SOŠ převažuje psychická forma šikany. Výskyt fyzické šikany zde není nijak výrazný. Mezi respondenty SOU jsou způsoby ubližování ostatním spolužákům poněkud odlišné. Nejčastěji jsou sice opět uváděny projevy šikany psychické, a to na prvním místě je posměch v 21,3 % odpovědí, poté je zvoleno ponižování – 17,4 %, nadávky – 14,8 %, pomluvy – 13,5 %. Následují však projevy šikany fyzické: bití – 9 %, fackování – 6,5 %, rány pěstí – 7,1 %, kopání – 5,2 %. Výsledek odpovědí žáků SOU, kde je vyšší podíl chlapců, jsem očekávala. Předpokládala jsem, že výskyt fyzický šikany zde bude výrazně vyšší než u žáků SOŠ.

Možnosti popsat vlastními slovy - co se stalo, nevyužil žádný z respondentů. Usuzuji, že výběr možností byl pro žáky dostačující.

Graf č. 8 - Jakým způsobem bylo/je ubližováno? 30

28

25

21,3 17,4 13,5 15,3 14,4 14,8

0 pěst í

ní

bití

0

rány

nadá

vky

ní p on ižov á

0

kopá

2,6 p om luvy

ěch posm

í rová n

9 6,5 5,2 7,1

0 igno

SOU

i

% 15 12,7 10 5,2 5

SOŠ

fack ován

20

27

Zdroj: vlastní zpracování

44

Otázka č. 8 – Jak často?

Názory žáků na frekvenci ubližování jsou u obou sledovaných škol obdobné. Nejméně byla volena varianta odpovědi „téměř denně“ – v SOŠ ji volilo 22,2 % respondentů a v SOU – 26,1 % respondentů. Na druhém místě byla volena odpověď „téměř týdně“ – SOŠ – 33,3 % dotazovaných a v SOU – 32,6 % žáků. Nejčastěji žáci volili odpověď „několikrát do měsíce“ – v SOŠ – 44,5 % a v SOU 41,3 % respondentů. Cílem této otázky bylo zjistit relativní četnost jednotlivých variant frekvence ubližování.

Graf č. 9 - Jak často je ubližováno? 45 40 35 30 25 % 20 15 10 5 0

44,5

41,3

33,3 32,6 26,1

SOŠ

22,2

SOU

téměř denně téměř týdně několikrát do měsíce Zdroj: vlastní zpracování

45

Otázka č. 9 – Kde je ubližováno nejčastěji?

Je skutečností, že šikana je v současné době ve školách značně rozšířená. Místa, kde dochází k šikanování, jsou různá – skrytá i otevřená prostranství, různá zákoutí. Cílem této otázky bylo zjistit, na kterých místech jsou podle žáků daných škol jejich spolužáci nejčastěji šikanováni. Na tuto otázku měli respondenti možnost volit i více odpovědí. Žáci obou škol se shodli, že nejčastěji se tak děje ve třídě. Třída byla zastoupena u respondentů SOŠ v 58 % odpovědí a u respondentů SOU v 59,7 % odpovědí. Na druhém místě obě skupiny shodně vybraly šatnu – žáci SOŠ v 12 % odpovědí, žáci SOU v 17,4 % odpovědí. Na třetím místě byla opět shodně vybrána chodba – žáci SOŠ v 10 % odpovědí a žáci SOU v 8,7 % odpovědí. Další informace týkající se výběru místa, kde je nejčastěji ubližováno popisuje tabulka č. 13 (příloha č. 2). Nabízená možnost uvést „kde jinde“ nebyla využita žádným respondentem.

Graf č. 10 - Kde je ubližováno nejčastěji? 60 50

59,4 58

40 % 30 10

tří d ch a od ba ša tn a

0

17,4 12 8,7 8 7,2 2 2,9 6 2 10 0 2 2,9 1,5

SOŠ SOU

W C jíd e l tě l o na cv ič na hř iš tě ce st ou

20

Zdroj: vlastní zpracování

46

Otázka č. 10. a) - Ten, kdo ubližuje, je chlapec nebo dívka?

Otázkou č. 10. a) jsem se pokusila zjistit, kdo je podle žáků nejčastěji agresorem na jednotlivých typech škol, zda chlapec či dívka.

V odpovědích na otázku č. 7 – „Jakým způsobem bylo/je ubližováno?“ respondenti SOŠ uváděli především způsoby psychické šikany, což si myslím, že je typické spíše pro dívky. Výsledky této otázky č. 10. a) ukázaly, že v 63,9 % odpovědí je agresorem právě dívka. Chlapec byl uváděn v 36,1 % odpovědí. Odpovědi respondentů SOU v otázce č. 7 směřovaly spíše k výskytu šikany fyzické, která je typická pro agresory mužského pohlaví. Pokud se podíváme na otázku „Kdo ubližuje – chlapec nebo dívka?“ respondenti SOU uvedli v 58,7 % odpovědí chlapce a v 41,3 % dívku.

Graf č. 11 – Ten, kdo ubližuje, je chlapec nebo dívka? 70 60

63,9 58,7

50 %

40

36,1

41,3

30

SOŠ SOU

20 10 0 chlapec

dívka Zdroj: vlastní zpracování

47

Otázka č. 10. b) - Kolik je těch, kteří ubližují?

Otázka č. 10. b) směřovala ke zjištění, jaký je obvykle počet agresorů, kteří spolužákovi ubližují.

Na prvním místě byla u respondentů SOŠ odpověď „více“, a to v 44,5 % odpovědí, na druhém místě odpověď „dva“ – v 22,2 % odpovědí, na třetím místě odpověď „ tři“ – v 19,4 % odpovědí. Co se týká respondentů SOU jejich nejčastější odpovědí bylo také „více“, kterou zvolilo 34,8 % dotázaných, poté odpověď „jeden“ – volilo ji 30,4 % žáků a na třetím místě „dva“ a „čtyři“ – shodně ji volilo 10,9 % žáků. Další podrobnější informace o počtu agresorů, kteří ubližují ostatním, jsou uvedeny v tabulce č. 15 v příloze č. 2.

Graf č. 12 - Kolik je těch, kteří ubližují? 45 40 35 30,4 30 22,2 25 % 19,4 20 15 10,9 10,9 8,7 10 8,3 5,6 5 0 jeden dva tři čtyři

44,5 34,8

SOŠ SOU 4,3 0 pět

více Zdroj: vlastní zpracování

48

Otázka č. 10. c) - Brání se oběť? Cílem této otázky bylo zjistit, zda je oběť schopná bránit se útokům agresora, nebo si je nechá líbit.

Respondenti z obou škol se shodli, že oběť se snaží bránit. Žáci SOŠ zvolili variantu odpovědi „Ano“ v 58,3 % odpovědí a žáci SOU v 65,2 % odpovědí. Záporná varianta odpovědi byla u žáků SOŠ volena v 41,7 % odpovědí a u žáků SOU v 34,8 % odpovědí.

Graf č. 13 - Brání se oběť? 70 60 50 %

65,2 58,3

40

41,7

SOŠ

30

34,8

SOU

20 10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

49

Otázka č. 11 – Svěřil (a) jsi se o tom někomu, že jsi byl (a) svědkem šikany?

Jak se dalo předpokládat, svědci šikany se málokdy dokážou svěřit s tím, co se v jejich okolí děje. Nejspíš se bojí, že by útoky agresora, popř. agresorů, mohly být směřovány proti nim, nebo mají obavy, že by jim stejně nikdo nevěřil. Důvodem však může být i lhostejnost.

Nejčastější odpovědí u respondentů SOŠ bylo „NE“, a to v 63,9 % odpovědí. Kladná odpověď se objevila u 36,1 % žáků. Také u respondentů SOU převažovala odpověď záporná, přičemž tak odpovědělo 76,1 % žáků, kladně odpovědělo 23,9 % žáků. Zvolené odpovědi a jejich relativní četnost byly respondenty u obou škol obdobné.

Graf č. 14 – Svěřil(a) jsi se o tom někomu, že jsi byl (a) svědkem šikany? 80 70

76,1

60

63,9

50 SOŠ SOU

% 40 30 20

36,1 23,9

10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

50

Otázka č. 12 – Ubližoval nebo ubližuje ti záměrně někdo ze třídy, popř. ze školy?

Od následující otázky opět odpovídali všichni respondenti. Nedokážu však posoudit, do jaké míry byly jejich odpovědi pravdivé, a zda všichni měli dostatek odvahy uvést, že obětí šikany byli či jsou. Většina respondentů na tuto otázku odpověděla záporně. Na SOŠ pouze 4 respondenti z 90 oslovených žáků (tj. 4,4 %) uvedli, že jim bylo/je záměrně ubližováno někým ze třídy či ze školy. Na SOU to bylo podstatně více respondentů, a to 8 žáků – tj. 12,1 % z celkového počtu 66 dotazovaných žáků uvedlo, že obětí šikany bylo či je.

Graf č. 15 - Ubližoval nebo ubližuje ti záměrně někdo ze třídy, popř. ze školy? 100 95,6 80

87,9

60 SOŠ

% 40

SOU

20 4,4 0

12,1

ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

51

Otázka č. 13 – Kdo je ve tvém případě osoba, které nejvíce důvěřuješ, svěřil (a) by ses jí, a která by ti mohla pomoci? Tato otázka byla jednou ze tří otevřených otázek, na kterou respondenti odpovídali dle svého uvážení. Cílem bylo zjistit, které osobě nejvíce důvěřují, a která by jim mohla pomoci v případě problému se šikanou. U respondentů SOŠ se v odpovědích nejčastěji vyskytoval kamarád, což se dalo vzhledem k jejich věku předvídat. Následují rodiče, a to především matka, učitel, sourozenec, přítel. Objevila se i odpověď – „nikdo“, kdy tak odpověděl 1 žák, který zřejmě nikomu nedůvěřuje a nechal by si pro sebe, že je mu ubližováno, nebo to z jeho strany byla pouhá recese. Respondenti SOU považují za nejdůvěryhodnější osobu také kamaráda, dále to jsou rodiče, třídní učitel, sourozenci. Opět se vyskytovaly odpovědi typu – „nikdo“, „nikomu nedůvěřuji“ a „nemám důvod se svěřovat“. Odpovědi tohoto typu jsem u respondentů vůbec neočekávala.

Otázka č. 14 – To, že někdo záměrně ubližuje druhému není správné. Jakým osobám bývá nejčastěji ubližováno? Odpovědi na tuto otevřenou otázku potvrdily názory odborníků – terčem útoků bývají osoby, které se nějakým způsobem odlišují od ostatních, osamělé osoby, outsideři třídy, osoby nenápadné, tiché, stydlivé, s handicapem – vada řeči, vzhledové vady, mentální či fyzická zaostalost. Ohrožení však mohou být i jedinci s nadprůměrnou inteligencí, výjimečně nadaní i fyzicky zdatní. Respondenti SOŠ popisovali osobu oběti jako – psychicky slabší, nechá si všechno líbit, introverti, nevýrazná, tichá, zamlklá, plachá a samotářská osoba stranící se dění v kolektivu, nějakým způsobem se odlišující od ostatních (vzhledem, špatnými školními výsledky, nebo naopak zase vynikajícím prospěchem). Obdobné názory na typickou oběť měli i respondenti SOU – slabší fyzicky i psychicky, žáci s vynikajícím prospěchem, odlišující se od ostatních svým vzhledem (tlustí, malí), samotáři, žáci se špatným prospěchem, sociálně slabší.

Otázka č. 15 – Kdo by měl řešit problém šikanování? Dle vyjádření většiny respondentů SOŠ by problém šikany měl řešit třídní učitel. Jako další kompetentní osoby byly uváděny - vedení školy, výchovný poradce, policie, rodiče či školní psycholog. 52

Respondenti SOU se většinou shodovali a jako osobou, kompetentní řešit tento sociálně patologický jev označili také třídního učitele, vedení školy, rodiče, výchovného poradce, policii. Objevily se i názory, že by si to měli vyřešit žáci sami mezi sebou, popř. by si tento svůj problém měla řešit oběť sama.

Otázka č. 16 – Myslíš, že by se mělo o problému šikany ve Vaší škole více hovořit? Cílem této poslední otázky bylo získat názor respondentů, zda je na jednotlivých školách dostatečně hovořeno o problematice šikanování, nebo považují zájem o tento problém z řad vedení a pedagogů jako nedostatečný. Pro mne bylo velmi překvapující zjištění, že jako dostatečnou ji vidí na obou školách pouze cca polovina respondentů a polovina ji považuje za nedostatečnou. Myslím, že zde je potvrzeno to, co tvrdí řada autorů – pedagogové si neradi připouští, že problém šikany se na jejich škole může vyskytnout. Je opomíjená osvěta týkající se šikany, šikaně nevěnují dostatečnou pozornost a v případě jejího výskytu a odhalení ji kompetentně neřeší.

Graf č. 16 - Myslíš, že by se mělo o problému šikany ve Vaší škole více hovořit? 60

53,3 56,1

50 40

46,7

43,9

SOŠ

% 30

SOU

20 10 0 ANO

NE Zdroj: vlastní zpracování

53

6 DISKUSE Svým pedagogickým průzkumem jsem se pokusila o zmapování aktuálního výskytu šikany na dvou vybraných středních školách. Problematika šikanování se v současné době stává závažným společenským problémem, kterému je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Mým záměrem bylo ukázat, že tak závažný skupinový problém se může objevit v jakémkoliv prostředí a nevyhýbá se ani žádnému stupni ani typu škol.

Dotazník byl prostřednictvím učitelů rozdán žákům střední odborné školy a žákům středního odborného učiliště, kteří jej vyplnili anonymně a předpokládám i pravdivě. Následně byly výsledky odpovědí žáků vyhodnoceny, shrnuty a graficky znázorněny. Praktická část, ve které byly plněny výzkumné cíle, přinesla zajímavé informace. V první části dotazníku jsem zjišťovala jaké je sociální klima ve třídě a jak jsou žáci spokojeni v kolektivu. Za lepší je možné považovat sociální klima mezi žáky střední odborné školy, i když procentuální rozdíly ve srovnání se středním odborným učilištěm nebyly nikterak výrazné. Porovnáním výsledků některých otázek jsem zjistila, že míra spokojenosti respondentů má i přímou úměru s výskytem šikany v kolektivu a se zkušeností žáka se šikanou v roli oběti. Z otázek v další části dotazníku, které se týkaly samotného výskytu šikany, vyplynulo, že podstatně vyšší je mezi žáky středního odborného učiliště. Alarmující je, že až 69,7 % žáků této školy se setkalo s šikanováním jako svědci a 12,1 % žáků uvedlo, že jim bylo záměrně ubližováno. Také způsob ubližování je mezi školami rozdílný. Na střední odborné škole převažuje psychická forma útoků, naopak na středním odborném učilišti jsou to útoky fyzické, které jsou spíše doménou chlapců dokazujících si svou sílu. Dle výsledků je frekvence výskytu u obou škol stejná, v odpovědích byla respondenty nejčastěji volena možnost - několikrát do měsíce. Mezi nejrizikovější místo, kde se šikana vyskytuje, téměř polovina všech respondentů obou škol označila třídu. Děje se tak nejspíš o přestávkách, kdy ve třídě není pedagogický dozor a oběti šikany jsou atakovány pouze za přihlížení svých spolužáků. Ti však dle výsledků průzkumu nemají dostatek odvahy zastat se svého spolužáka, popř. svěřit se s tímto problémem, aby mohl být adekvátně řešen. Nejspíš z obavy z případné odvety agresorů či z důvodu nezájmu o dění kolem sebe.

54

Zarážející byly pro mne odpovědi týkající se zájmu o problematiku šikany ze strany škol, kdy ho cca 43 % respondentů SOŠ a cca 53 % respondentů SOU považuje za nedostatečný a soudí, že je třeba tomuto problému věnovat více pozornosti. Podotýkám, že jde o názory respondentů, které se od skutečnosti mohou lišit. Přesto však

v další

části diskuse

navrhuji preventivní

metody

vhodné

k zařazení

do minimálních preventivních programů jednotlivých škol.

V empirické části bakalářské práce jsem si také stanovila čtyři předpoklady, které jsem se v rámci dotazníkového šetření pokusila potvrdit či vyvrátit.

Předpoklad 1 - Šikana se vyskytuje spíše na středním odborném učilišti, než na střední odborné škole. Tento předpoklad byl potvrzen. Dotazníkové šetření ukázalo, že vyšší výskyt šikany je na středním odborném učilišti, kdy odpovědělo 69,7 % žáků, že bylo svědkem šikany. Na střední odborné škole byla šikana potvrzena v 40 % odpovědí. Na středním odborném učilišti také uvedlo 8 žáků (tj. 12,1 %), že bylo či je šikanováno, kdežto na střední odborné škole jsou v roli oběti pouze 4 žáci (tj. 3,3 %).

Předpoklad 2 - Žáci s lepšími studijními výsledky jsou na srovnávaných školách častěji oběťmi šikany, než žáci s podprůměrnými studijními výsledky. Druhý předpoklad nebyl potvrzen. Na obou srovnávaných školách celkem dvanáct žáků v dotazníku vyjádřilo, že jim někdo záměrně ubližoval nebo ubližuje. Provedenou analýzou a vyhodnocením otázky č. 4, která se dotazuje na poslední vysvědčení žáka, bylo zjištěno, že ani jeden šikanovaný žák nedosahuje lepších studijních výsledků (tj. jedničky, dvojky). Průměrných studijních výsledků (tzn. trojky na vysvědčení) dosahuje 5 žáků a podprůměrných výsledků (tzn. čtverky a pětky na vysvědčení) dosahuje 7 žáků. Zpracováním údajů jsem zjistila, že oběťmi šikany jsou na vybraných školách častěji žáci s podprůměrnými studijními výsledky.

55

Předpoklad 3 - Oběť se s problémem šikany svěří nejčastěji rodičům. Tento předpoklad nebyl potvrzen. Předpoklad byl zjišťován pomocí otázky č. 13. Žáci obou škol ve svých odpovědích uvedli, že jako osobu, které nejvíce důvěřují, pokládají svého kamaráda. Středoškolská mládež se nachází v náročném vývojovém období dospívání, kdy mají na jedince velký vliv vrstevníci. Vzájemné vztahy mezi vrstevníky i jejich názory jsou tak upřednostňovány před vztahy s rodiči.

Předpoklad 4 - Ve škole probíhá dostatečná osvěta k problematice šikany a hodně se o tomto problému hovoří. Čtvrtý předpoklad nebyl jednoznačně potvrzen ani vyvrácen. Žáci jednotlivých typů škol se ve svých názorech na školní osvětu k problematice šikany lišili. Žáci SOŠ považují osvětu za nedostatečnou. Většina žáků (cca 53 % odpovědí) si myslí, že o této problematice by se mělo hovořit více. Kdežto většina žáků SOU (cca 56 % odpovědí) je s mírou informovanosti spokojena a nepovažuje za nutné získávat další informace k tomuto sociálně patologickému jevu, přestože je výskyt šikany na jejich škole dosti vysoký. Moje osobní domněnka je, že žáci na tomto typu školy spíše o osvětu zájem neprojevují.

Hlavní cíl bakalářské práce – zjištění a zmapování aktuálního výskytu šikany mezi středoškolskou mládeží na vybraných školách a dílčí cíl - potvrdit či vyvrátit mnou stanovené předpoklady, byly splněny.

Úloha školy je v oblasti prevence velmi důležitá. Velký význam na snížení výskytu sociálně patologických jevů má pedagogovo zapojení do budování zdravého klimatu ve třídě minimalizujícího vlivy ohrožující zdraví studentů, podpora kvalitních kamarádských vztahů, správných životních postojů a návyků směřujících ke zdravému životnímu stylu a také efektivní využívání preventivních metod. Mezi preventivní metody vhodné k zařazení do minimálních preventivních programů jednotlivých škol bych navrhovala např. - adaptační pobyty pro žáky 1. ročníků, jejichž hlavním cílem je usnadnit jejich vstup do nového školního prostředí, zjednodušit navození kontaktů se spolužáky v třídním kolektivu, 56

- lyžařské výcvikové kurzy, třídní výlety – přispívají k navozování neformálních vztahů mezi spolužáky a učiteli, - začleňování problematiky sociálně patologických jevů, zdravého životního stylu do jednotlivých vyučovacích předmětů např. Občanská nauka, Základy společenských věd, Biologie, Informační technologie, Právo, - zavádět do výuky metodu projektového vyučování, kterou jsou žáci vedeni k týmové práci, k vzájemné pomoci, respektu, toleranci a odpovědnosti za sebe i za celý pracovní tým, - vést žáky k využívání informačních a komunikačních technologií, zdůrazňovat rizika s používáním internetu a sociálních sítí - ICQ, SKYPE, - nabídka volnočasových aktivit – návštěva divadla, koncertů, sportovní kroužky a turnaje, kroužek IT, literární soutěže, pěvecké soutěže, amatérské divadlo, pěvecký soubor, - realizace Peer - programů, - využití schránek důvěry, - realizace soutěží na téma sociálně patologické jevy – např. samostatně vytvořit projekt reklamní kampaně zaměřené proti šikaně (plakáty, video), - spolupráce s rodiči – zapojování rodičů do školního života formou netradičních rodičovských schůzek, pořádáním přednášek pro rodiče i studenty, dnů otevřených dveří, pozvání na studentské aktivity, - organizování přednášek, besed, exkurzí - mohou působit pozitivně a být úspěšné při formování životních postojů žáků, - spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou a s Policií ČR.

O zjištěné výsledky pedagogického šetření na vybraných školách projevili zájem školní metodikové prevence obou středních škol. Výsledky, které jim byly předány, budou využity při evaluaci minimálních preventivních programů a následně jako podklad při přípravě nových programů na další školní období. Taktéž jim byly nabídnuty některé konkrétní cesty k tomu, aby byly vytvořeny optimální podmínky pro prevenci nežádoucích jevů.

57

7 ZÁVĚR „Podobně jako je tomu u většiny nemocí, i o šikaně platí, že je mnohem snadnější, účinnější a levnější zlu předcházet, než je později – možná už příliš pozdě – odstraňovat nebo proti němu bojovat.“ (Říčan, 1995, s. 71)

Svou prací jsem se snažila teoreticky nastínit problematiku šikany mezi středoškolskou mládeží, důležitost její prevence a navrhnout preventivní metody vhodné k zařazení do minimálních preventivních programů škol. Není pochyb o tom, že šikana se týká snad každé školy. Tento společensky nežádoucí jev nesmí být společností podceňován ani ignorován, ale je třeba připustit si existenci šikany ve výchovně vzdělávacím prostředí a hledat všechny možné cesty k odhalení problému a k nápravě. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat možnostem prevence, počínaje budováním dobrých vztahů v rodinném prostředí, podporováním zdravého sebevědomí u dětí a výchovou ke zdravému životnímu stylu. Neméně důležitá v oblasti prevence je i úloha školy. Škola se snaží dohlížet na zdravý vývoj jedince a chránit ho před negativními jevy, které se v tomto prostředí objevují. Učitelé by se měli zaměřit na budování zdravého sociálního klimatu, kde panuje atmosféra důvěry a ve kterém se budou žáci cítit bezpečně, na podporu kamarádských vztahů, tolerance, solidarity a pomoc slabším jedincům. Je také nezbytné, aby pedagogové byli o problematice šikanování dostatečně informováni, neustále vzděláváni a dokázali vzniklou situaci adekvátně řešit. Zkušenosti s agresivitou a šikanováním v roli oběti má v současné době čím dál více žáků. Tito jsou vystaveni extrémnímu stresu, který ovlivňuje nejenom jejich školní výsledky, ale i psychickou pohodu a somatické zdraví. Šikanovaní jedinci si nesou cejch oběti na celý život. Zapojením všech zúčastněných, aktivní a efektivní spoluprácí se snad podaří šikanu ze škol vymýtit nebo její výskyt alespoň minimalizovat. Předpokládám, že tam, kde bude věnována náležitá pozornost efektivní prevenci, a nebudou před tímto fenoménem zavírány oči, významně klesne její výskyt a škola se tak stane místem, kde je naplňováno právo dětí žít v bezpečí a svobodě.

58

8 SEZNAM LITERATURY Literární zdroje: ANTIER, E. Agresivita dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 101 s. ISBN 80-7178-808-2

BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2003. 197 s. ISBN 80-86642-08-9

BOURCET, S., GRAVILLONOVÁ, I. Šikana ve škole, na ulici, doma: jak bránit své dítě… 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 71 s. ISBN 80-00-01552-8

ELLIOTT, M. Jak chránit své dítě. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 173 s. ISBN 80-7178034-0.

KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha: Portál, 2005. 255 s. ISBN 80-7367-014-3

KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 128 s. ISBN 80-7178-123-1

MACEK, P. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 208 s. ISBN 80-7178-348-X

MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5

PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ Pedagogický slovník. 2. rozšíř. vyd. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80-7178-252-1

ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9.

ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 155 s. ISBN 978-80-247-2991-6

59

ŠVARCOVÁ, I. Základy pedagogiky pro učitelské studium. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2005. 290 s. ISBN 80-7080-573-0

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie I. dětství a dospívání. Praha: Univerzita Karlova, 2005a. 467 s. ISBN 80-246-0956-8

VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2005b, 430 s. ISBN 80-246-1074-4

Internetové zdroje:

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 24 246/2008-6, Věstník 1/2009.[online]. c2006 [cit. 2010-08-29]. Dostupný z WWW: .

Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j.: 20006/2007-51. [online]. c2006 [cit.2010-10-14]. Dostupný WWW: .

Minimální preventivní program. [online]. [cit. 2010-10-14]. Dostupný z WWW: .

Obětí šikany se může stát každý. Rozhovor Dr. Michala Koláře pro Lidové noviny. [online]. 14. 12. 2001 [cit. 2010-10-10]. Dostupný z WWW: .

SKÁCELOVÁ, L. Prevence šikany. [online]. c2003 - 2004 [cit. 2010-10-19]. Dostupný z WWW: .

60

SKÁLOVÁ H. Šikana – nestačí o ní jen mluvit. Učitelské noviny [online]. 2008 [cit. 2010-08-29]. Dostupný z WWW: < http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=1317>.

SKOPALOVÁ, J. Zamyšlení nad problematikou školního šikanování. [online]. c2004 [cit. 2010-10-10] Dostupné z WWW: <www.sikana.org/pdf/skopalova.pdf>.

Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009 – 2012. [online]. c2006 [cit. 2010-10-19]. Dostupné z WWW: .

Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). [online]. c2006 [cit. 2010-10-14]. Dostupný z WWW: .

ZEMAN, M. Šikanu pozná na vlastní kůži každé páté dítě. [online]. c2004 [cit. 201010-10] Dostupný z WWW: .

61

9 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulky Tab. č. 1:

Klasifikace typů šikany

Tab. č. 2:

Přehled respondentů dle škol a pohlaví

Tab. č. 3:

Návratnost dotazníků

Tab. č. 4:

Spokojenost v třídním kolektivu

Tab. č. 5:

Kamarádství mezi spolužáky

Tab. č. 6:

Členství v partě ve třídě

Tab. č. 7:

Existence dominantního spolužáka

Tab. č. 8:

Převažující známky na vysvědčení

Tab. č. 9:

Svědci šikany

Tab. č. 10:

Odvaha zastat se spolužáka

Tab. č. 11:

Způsoby ubližování

Tab. č. 12:

Frekvence záměrného ubližování

Tab. č. 13:

Místo, kde je nejčastěji ubližováno

Tab. č. 14

Kdo ubližuje

Tab. č. 15:

Počet útočníků, kteří ubližují

Tab. č. 16:

Oběť šikany se brání

Tab. č. 17:

Svědek šikany se někomu svěřil

Tab. č. 18:

Ubližoval nebo ubližuje mi někdo

Tab. č. 19:

Potřeba o problému více hovořit

Grafy Graf č. l - Jsi rád (a) v této třídě? Graf č. 2 - Máš mezi svými spolužáky dobrého kamaráda? Graf č. 3 - Patříš ve vaší třídě do nějaké party? Graf č. 4 - Myslíš si, že je ve třídě někdo, koho většina z vás poslouchá a nechá se jím ovlivňovat? Graf č. 5 - Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení? Graf č. 6 – Byl (a) jsi někdy svědkem toho, že bylo ve třídě nebo ve škole někomu záměrně ubližováno? 62

Graf č. 7 - Jestliže ano, měl (a) jsi odvahu zastat se spolužáků? Graf č. 8 - Jakým způsobem bylo/je ubližováno? Graf č. 9 - Jak často je ubližováno? Graf č. 10 - Kde je ubližováno nejčastěji? Graf č. 11 – Ten, kdo ubližuje, je chlapec nebo dívka? Graf č. 12 - Kolik je těch, kteří ubližují? Graf č. 13 - Brání se oběť? Graf č. 14 – Svěřil (a) jsi se o tom někomu, že jsi byl (a) svědkem šikany? Graf č. 15 - Ubližoval nebo ubližuje někdo ze třídy, popř. ze školy tobě? Graf č. 16 - Myslíš, že by se mělo o problému šikany ve Vaší škole více hovořit?

63

10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Dotazník Příloha č. 2 - Tabulky č. 4 – 19

64

Příloha č. 1 - Dotazník

Dotazník „Výskyt šikany u středoškolské mládeže“

Vážení studenti,

chtěla bych vás požádat o vyplnění dotazníku, který je součástí bakalářské práce na téma „Výskyt šikany u středoškolské mládeže“.

Dotazník je zcela anonymní, neobsahuje vaše jméno, ani žádné jiné informace, které by vás mohly identifikovat. Vaše odpovědi jsou považovány za důvěrné a budou využity pouze pro účely bakalářské práce. Proto, aby byl průzkum objektivní, je důležité, abyste odpovídali uvážlivě a upřímně. Při vyplňování dotazníku prosím postupujte podle instrukcí u jednotlivých otázek.

Děkuji Vám předem za Vaši účast.

Bronislava Fatěnová

Škola ................................................................................................................................. Datum ................................

Pohlaví (chlapec, děvče) ...............................

Instrukce: Zakroužkuj nebo podtrhni odpověď, která je pravdivá. Nepodepisuj se!

1. Jsi rád (a) v této třídě?

Ano

Ne

2. Máš mezi svými spolužáky dobrého kamaráda?

Ano

Ne

3. Patříš ve vaší třídě do nějaké party?

Ano

Ne

4. Myslíš si, že je ve třídě někdo, koho většina z vás poslouchá a nechá se jím Ano

ovlivňovat?

Ne

5. Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení? - jedničky a dvojky, popř. samé jedničky, - několik trojek, - několik čtyřek, - jedna i více pětek.

6. a) Byl(a) jsi někdy svědkem toho, že bylo ve třídě nebo ve škole někomu záměrně ubližováno? b) Jestliže ano, měl (a) jsi odvahu zastat se spolužáků?

Ano

Ne

Ano

Ne

7. Jakým způsobem bylo/je ubližováno? (Zaškrtni, co se stalo, nebo popiš vlastními slovy.) Ignorování -

fackování

-

posměch -

kopání

-

8. Jak často? - téměř každý den

pomluvy rány pěstí

-

ponižování -

-

nadávky

-

jinak - jak?

- téměř každý týden

- několikrát do měsíce

bití

9. Kde je ubližováno nejčastěji? Ve třídě

-

v tělocvičně

na chodbě -

-

na hřišti -

v šatně

-

na WC

-

v jídelně

cestou do školy nebo ze školy

10. a) Ten, kdo ubližuje, je chlapec nebo dívka?

-

jinde - kde?

chlapec

dívka

b) Kolik je těch, kteří ubližují?

1 2 3 4 5 více

c) Brání se oběť?

Ano

11. Svěřil (a) jsi se o tom někomu, že jsi byl(a) svědkem šikany? Ano

Ne

Ne

12. Ubližoval nebo ubližuje ti záměrně někdo ze třídy, popř. ze školy? Ano

Ne

13. Kdo je ve tvém případě osoba, které nejvíce důvěřuješ, svěřil by ses jí, a která by ti mohla pomoci?

Doplň:

14. To, že někdo záměrně ubližuje druhému, není správné. Jakým osobám bývá nejčastěji ubližováno? Doplň:

15. Kdo by měl řešit problém šikanování? Doplň:

16. Myslíš, že by se mělo o problému šikany ve Vaší škole více hovořit? Ano

Děkuji za Váš čas a ochotu při vyplňování dotazníku.

Ne

Příloha č. 2 - Tabulky č. 4 – 19

Tabulka č. 4: Spokojenost v třídním kolektivu Spokojenost ve třídě

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

89

98,8 %

50

75,8 %

NE

1

1,2 %

16

24,2 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 5: Kamarádství mezi spolužáky Kamarádství ve třídě

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

90

100 %

60

90,9 %

NE

0

0%

6

9,1 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 6: Členství v partě ve třídě Členství v partě

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

75

83,3 %

49

74,2 %

NE

15

16,7 %

17

25,8 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 7: Existence dominantního spolužáka Existence dominant. spolužáka

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

24

26,7 %

18

27,3 %

NE

66

73,3 %

48

72,7 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 8: Převažující známky na vysvědčení Známky na vysvědčení

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

Jedničky, dvojky

17

18,9 %

1

1,5 %

Trojky

56

62,2 %

11

16,7 %

Čtyřky

15

16,7 %

36

54,5 %

Pětky

2

2,2 %

18

27,3 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 9: Svědci šikany Svědci šikany

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

36

40 %

46

69,7 %

NE

54

60 %

20

30,3 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 10: Odvaha zastat se spolužáka Zastal jsi se oběti

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

18

50 %

34

73,9 %

NE

18

50 %

12

26,1 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 11: Způsoby ubližování Způsob ubližování

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ignorování

15

12,7 %

8

5,2 %

Posměch

33

28 %

33

21,3 %

Pomluvy

32

27 %

21

13,5 %

Ponižování

17

14,4 %

27

17,4 %

Nadávky

18

15,3 %

23

14,8 %

Bití

3

2,6 %

14

9%

Fackování

0

0%

10

6,5 %

Kopání

0

0%

8

5,2 %

Rány pěstí

0

0%

11

7,1 %

Celkem

118

100 %

155

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 12: Frekvence záměrného ubližování SOŠ Frekvence

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

Téměř denně

8

22,2 %

12

26,1 %

Téměř týdně

12

33,3 %

15

32,6 %

Asi jednou měsíčně

16

44,5 %

19

41,3 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 13: Místo, kde je nejčastěji ubližováno Místo ubližování

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

Třída

29

58 %

41

59,4 %

Chodba

5

10 %

6

8,7 %

Šatna

6

12 %

12

17,4 %

WC

4

8%

2

2,9 %

Jídelna

3

6%

0

0%

Tělocvična

1

2%

5

7,2 %

Hřiště

1

2%

2

2,9 %

Cestou do/ze školy

1

2%

1

1,5 %

Celkem

50

100 %

69

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 14: Kdo ubližuje Agresorem je

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

chlapec

13

36.1 %

27

58,7 %

dívka

23

63,9 %

19

41,3 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Tabulka č. 15: Počet útočníků, kteří ubližují Počet útočníků

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

Jeden

3

8,3 %

14

30,4 %

Dva

8

22,2 %

5

10,9 %

Tři

7

19,4 %

4

8,7 %

Čtyři

2

5,6 %

5

10,9 %

Pět

0

0%

2

4,3 %

Více

16

44,5 %

16

34,8 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 16: Oběť šikany se brání Oběť se brání

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

21

58,3 %

30

65,2 %

NE

15

41,7 %

16

34,8 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 17: Svědek šikany se někomu svěřil Svědek se svěřil

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

13

36,1 %

11

23,9 %

NE

23

63,9 %

35

76,1 %

Celkem

36

100 %

46

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 18: Ubližoval nebo ubližuje mi někdo Ubližuje mi někdo

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

4

4,4 %

8

12,1 %

NE

86

95,6 %

58

87,9 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka č. 19: Potřeba o problému více hovořit Potřeba o problému více hovořit

SOŠ

SOU

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

ANO

48

53,3 %

29

43,9 %

NE

42

46,7 %

37

56,1 %

Celkem

90

100 %

66

100 %

Zdroj: vlastní zpracování