Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Využití zážitkové pedagogiky v činnosti skautského oddílu Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.
Helena Malíková
Brno 2010
Mendelova univerzita v Brně
Institut celoživotního vzdělávání
Institut celoživotního vzdělávání
2009/2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autorka práce: Studijní program: Obor:
Název tématu:
Helena Malíková Specializace v pedagogice Učitelství odborných předmětů
Využití zážitkové pedagogiky v činnosti skautského oddílu
Rozsah práce:
40
Zásady pro vypracování: 1. Teoreticky zpracovat dostupnou literaturu o zážitkové pedagogice, komunikačních technikách, teambuldingu apod. 2. Stanovit postup při řešení vybraného bakalářského písemného tématu; připravit strukturu BP podle stanovených kritérií. 3. Charakterizovat úkoly v činnosti konkrétního skautského oddílu. 4. V metodické části poskytnout optimální průřez činnostmi a programem, nabídnout solidní představu o možnostech, výsledcích, plánech. 5. V diskuzní kapitole řešit vztahy mezi teoretickými základy a praktickou aplikací. 6. Zabezpečit dokonalý výsledek zaujetí při zpracování zvolené BP. Seznam odborné literatury: 1. 2.
GINTEL, A. Prázdniny v pohybu. Praha: Mladá fronta, 1980. HORA, P. Prázdniny se šlehačkou. Praha: Mladá fronta, 1984.
Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2009 květen 2010
Helena Malíková Autorka práce
Mojmír Vážanský Vedoucí práce
PhDr. Dana Linhartová, CSc. Garantka studijního programu
Ing. Pavel Máchal, CSc. Ředitel vysokoškolského ústavu
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití zážitkové pedagogiky v činnosti skautského oddílu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Brno, dne………………………… Podpis studentky…………………..
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za cenné rady a připomínky a všem, kteří přispěli k vypracování této práce, skautskému oddílu za spolupráci, Instruktorům Brno za inspiraci, v neposlední řadě nejbližším za neustálou podporu.
ABSTRAKT Malíková, H.: Využití zážitkové pedagogiky v činnosti skautského oddílu. Bakalářská práce. Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2010. Předmětem bakalářské práce je zjištění námětů k zlepšení činnosti dívčího skautského oddílu vedeného skupinou žákyň střední školy a studentek školy vysoké. Ze zjištěných námětů vychází návrh víkendového programu v souladu se zásadami zážitkové pedagogiky. Dotázaná skupina považuje za nejdůležitější faktory vedoucí k zlepšení činnosti oddílu atmosféru skupiny, organizaci a rozdělení úkolů, komunikaci mezi výchovnými skupinami i rodiči dětí. Navržený program je zaměřen na spolupráci ve skupině a na vytvoření společné vize, cílů pro následující období. Aktivity uvádí příběh cestovatelů do Nového světa. KLÍČOVÁ SLOVA Zážitková pedagogika, dívčí skautský oddíl, Cesta do Nového světa.
ABSTRACT Malíková, H.: Experiential education in scout company. Bachelor thesis. Brno : Mendel University in Brno, 2010. This these deals with the applications of experiential education in a scout company of girl guides. The object of this study is to identify requirements of leaders to improve activities and to create a program in accordance with the principles of experiential education. Leaders of the company consider that the most important actual factors are: atmosphere, participation in organizing, communication between the groups and between leaders and parents of children. The created program is aimed at vision for the future, cooperation between leaders. Activities are framed by legend of travellers in the New World. KEYWORDS Experiential education, scout company of girl guides, The Journey to the New World.
OBSAH 1. Úvod..............................................................................................................................8 2. Cíle bakalářské práce ....................................................................................................9 3. Materiál a metodika zpracování .................................................................................10 3.1 Technika modifikované delty................................................................................10 4. Současný stav Zážitkové pedagogiky..........................................................................13 4.1 Základní pojmy......................................................................................................13 4.2 Pojetí zážitkové pedagogiky..................................................................................14 4.3 Související pojmy..................................................................................................15 4.3.1 Komfortní zóna...............................................................................................15 4.3.2 Flow fenomén.................................................................................................17 4.4 Metodika zážitkové pedagogiky............................................................................18 4.4.1 Rámec ............................................................................................................18 4.4.2 Dramaturgie ...................................................................................................19 4.4.3 Hra..................................................................................................................19 4.4.4 Reflexe............................................................................................................20 5. Současný stav skautského hnutí..................................................................................22 5.1 Skautské hnutí – výchovná organizace..................................................................23 5.2 Nový program........................................................................................................25 6. Praktická část...............................................................................................................27 6.1 Skautský oddíl Píďalky..........................................................................................27 6.1.1 Struktura oddílu..............................................................................................28 6.1.2 Činnost oddílu.................................................................................................29 6.1.3 Činnost družin rangers....................................................................................30 6.2 Návrh programu.....................................................................................................32 6.2.1 Charakteristika skupiny..................................................................................32 6.2.2 Stanovení cílů.................................................................................................32 6.2.3 Cesta do Nového světa....................................................................................32 6.2.4 Popis vybraných programů.............................................................................34 7. Diskuse........................................................................................................................39 8. Závěr ...........................................................................................................................43 9. Seznam použité literatury............................................................................................44 10. Seznam příloh ...........................................................................................................47
SEZNAM ILUSTRACÍ Obr. 1: Pedagogické směry a jejich zaměření.................................................................14 Obr. 2: Komfortní zóna...................................................................................................16 Obr. 3: Závislost náročnosti a potenciálního rozvoje......................................................16 Obr. 4: Flow fenomén......................................................................................................17 Obr. 5: Počet členů Junáka v letech 1996–2010..............................................................22 Obr. 6: Počet členů oddílu Píďalky v letech 2003–2010. ...............................................27 Obr. 7: Výchovné kategorie oddílu Píďalky v roce 2010................................................28 Obr. 8: Struktura oddílu Píďalky.....................................................................................29
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Příklady témat, cílů a příběhů.............................................................................19 Tab. 2: Skautský zákon a slib..........................................................................................24 Tab. 3: Výchovné kategorie Junáku – svazu skautů a skautek ČR podle Nového programu....................................................................................................25 Tab. 4: Přehled akcí pro školní rok 2008/2009, 2009/2010............................................31 Tab. 5: Program víkendu Cesta do Nového světa...........................................................33
1.
ÚVOD Skauting je cesta, na kterou se již za dobu existence skautského hnutí vydalo
téměř půl miliardy odvážných srdcí. Skautský šátek nosí 40 milionů chlapců a děvčat na celém světě a v České republice 46 tisíc. V Českých zemích od roku 1911 skauti slouží nejvyšší Pravdě a Lásce v každé době, plní povinnosti vlastní, zachovávají zákony skautské, duší i tělem jsou připraveni pomáhat vlasti i bližním. Učí se samostatnosti, prožívají neobyčejné chvíle, od osamělého pozorování lesa, společného putování krajinou, přes zdolávání náročných úkolů, pomáhání druhým, po vystupování na veřejnosti, na prknech, která znamenají svět. Získávají nové dovednosti, zkušenosti i sílu do všedních dnů. V posledních letech je zážitková pedagogika jmenována v souvislosti například se sebepoznávacími, zdravotními, instruktorskými kurzy. V čem je její kouzlo? Můžeme zařadit skautský program do zážitkové pedagogiky? Zážitková pedagogika vychází z učení prostřednictvím zážitku, což se blíží způsobům skautské výchovy. Zážitek je nezbytné zpracovat, zhodnotit a převést do zkušenosti. K
nástrojům
zážitkové
pedagogiky
patří
dramaturgie,
hra,
reflexe.
Hra, ani promyšlené programy nejsou skautské výchově cizí a o reflexi se hovoří na všech stranách. Následující stránky se zabývají zážitkovou pedagogikou, dívčím skautským oddílem se zaměřením na věkovou kategorii žákyň střední školy a studentek vysoké školy. Zážitková pedagogika nabízí inspiraci k podpoření výchovného působení ve skautském hnutí.
8
2.
CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Předkládaná práce se zabývá zážitkovou pedagogikou a jejím využitím
v programu skautského dívčího oddílu pro věkovou skupinu žákyň střední školy a studentek školy vysoké. Práce si klade za cíl: -
seznámit se základními principy zážitkové pedagogiky,
-
charakterizovat skautské hnutí, Junák – svaz skautů a skautek ČR,
-
popsat činnost dívčího skautského oddílu Píďalek pro zvolenou věkovou skupinu,
-
stanovit oblasti vhodné pro další rozvoj skupiny a ověřit správnost předpokládaných oblastí,
-
navrhnout víkendový program k rozvoji zjištěných oblastí v souladu se zásadami zážitkové pedagogiky.
Předpokládané oblasti pro navrhovaný program stanovené po seznámení se zájmovou skupinou: komunikace (předávání informací), spolupráce (rozdělování úkolu), větší zařazení zpětné vazby do programu.
9
3.
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Teoretická část bakalářské práce vychází z literárních pramenů pojednávajících
o zážitkové pedagogice, hře, skautském hnutí. Obsahuje vymezení zážitkové pedagogiky, souvisejících základních pojmů i seznámení se skautským hnutím v České republice. Praktická část se zabývá skutečným skautským dívčím oddílem, název oddílu neodpovídá skutečnosti z důvodu ochrany citlivých
údajů. Práce obsahuje
charakteristiku vybraného dívčího oddílu, popis činnosti. Do zájmové skupiny patří členky oddílu ve věku žákyň střední školy a studentek vysoké školy. Data použitá pro charakteristiku poskytl oddíl. Na charakteristiku oddílu navazuje navržení víkendového programu dle zásad zážitkové pedagogiky vycházející z požadavků skupiny. Pro zmapování současných oblastí vhodných k rozvoji skupiny, případně aktuálních problémů ve skupině, je zvolena upravená technika modifikované delty (Robson 1995), technika skupinového řešení problémů, a multivoting, technika přiřazení priority vytvořeným kategoriím. Výhody zvolené techniky spočívají v zapojení všech členů skupiny při získávání námětů i při závěrečném hlasování, což podporuje zájem všech zúčastněných i přijetí výsledku. Techniky volně navazují na nestrukturované diskuse o možnostech rozvoje skupiny, které probíhaly nezávisle na přípravě této bakalářské práce. Výstupy diskusí však nebyly konkretizovány.
3.1
Technika modifikované delty Aktivita k zjištění cílů navrhovaného programu je určena celé zájmové skupině,
šestnácti členkám, třinácti žákyním střední školy a třem studentkám vysoké školy. V případě nižší účasti je nutné přizpůsobit aktivity skutečnému počtu zúčastněných. Moderátor řídí průběh aktivit, ale neovlivňuje svými názory skupinu. Získání námětů Předkládaný čas: 10–15 minut. Pomůcky: nejméně 5 kartiček formátu A6 pro každého účastníka (alespoň 80 kartiček), psací potřeby pro každého. 10
Moderátor požádá členy, aby samostatně napsali náměty “ke zlepšení činnost oddílu.“ Každý nápad píší na jednu kartičku. Členové mohou uvést libovolné množství námětů. Dodržení časového limitu není striktní. Důležité je, aby pro všechny účastníky vznikl
dostatečný
prostor
k vyjádření.
Všechny
náměty
účastníci
odevzdají
moderátorovi. Kategorizace námětů Předkládaný čas: 15–30 minut. Pomůcky: kartičky s náměty, náhradní prázdné kartičky formátu A6, dostatečně velký papír (formátu A1) připevněný na stěně (tabuli, nástěnce), tyčinkové lepidlo, fix. Moderátor jednotlivě čte obsah kartiček, autor zůstává anonymní. Účastníci námět zařadí do libovolného počtu kategorií, které postupně tvoří. Moderátor dle instrukcí skupiny náměty lepí na velký papír. Je možné umístit jeden námět do více skupin, opsat námět na prázdnou kartičku a umístit vícekrát, dle požadavků účastníků, přemístit již umístěné náměty, slučovat a rozdělovat vytvořené skupiny. Po vyčerpání všech kartiček moderátor přečte náměty ve vytvořených skupinách. Pokud účastníci s rozdělením námětů souhlasí, pojmenují vytvořené kategorie. Multivoting Předkládaný čas: 5–10 minut. Pomůcky: vytvořené kategorie, fix, psací potřeby pro každého, kartička formátu A6 pro každého účastníka (16 kartiček). Každý člen obdrží stejný počet bodů, které může libovolně rozdělit mezi vytvořené kategorie. Počet bodů každého účastníka se rovná polovině počtu kategorií. V případě lichého počtu kategorii účastnící mají k dispozici vyšší počet. (Při vytvoření pěti kategorií, účastníci disponují třemi body.) Kategorie s vyšším celkovým počtem získaných bodů je přidělena vyšší priorita. Každý hráč napíše vybrané kategorie a přidělený počet bodů na kartičku. Kartičku odevzdá moderátorovi, který výsledky přepíše ke kategoriím s náměty. Pro zjednodušení procesu udělování bodu je možné vyzvat účastníky k rozhodnutí o rozdělení bodů. Na signál moderátora napíší počet bodů k vytvořeným kategoriím. 11
V tomto případě moderátor požádá účastníky, aby neměli své rozhodnutí po zaznění signálu. Technika multivotingu kvantifikuje důležitost předložených položek. Kritérium pro přidělení bodů kategoriím je „významnost“. Zhodnocení výsledku Po zveřejnění výsledku následuje krátká diskuse skupiny a vyjádření účastníků k výsledku.
12
4.
SOUČASNÝ STAV ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY „Zkušenost není to, co se vám přihodí, zkušenost je to, co uděláte z toho,
co se vám přihodí,“ Aldous Huxley (in Svatoš, Lebeda 2005, s. 16). 80 % lidského poznání pramení z vlastních zážitků, které následně člověk převádí na poznatky, jenž dále využívá ve svém životě (Kolb 1976). Poznatky získané vlastní zkušeností se lépe osvojují i pamatují. Literatura uvádí pojmy zážitková pedagogika (Pelánek 2008), výchova zážitkem (Franc, Zounková, Martin 2007), prožitková pedagogika (Činčera 2007), zážitkové učení (Svatoš, Lebeda 2005). V následujícím textu je z důvodu sjednocení terminologie uvedeno označení zážitková pedagogika i v souvislosti s autory, kteří dávají přednost odlišnému pojmenování.
4.1
Základní pojmy Pedagogika se zabývá vzděláním a výchovou (Průcha, Walterová, Mareš 2008). Jirásek (2003) rozlišuje prožitek a zážitek. Prožitku přisuzuje aktivitu
a přítomnost. Uplyne-li do minulosti a stane-li se vzpomínkou, jedná se zážitek. Proto hovoří o výchově prožitkem a zážitkové pedagogice. Prožitek (Jirásek 2003) charakterizuje komplexností, verbální nepřenositelností, nedefinovatelností, jedinečností, intencionálním zaměřením (prožitek je neoddělitelný od svého obsahu, sounáležitost prožívajícího a prožívané události). Zážitková
pedagogika
je
výchova
prožitkem
a
výchova
k prožívání
(Hanuš, Chytilová 2009). Jedná se o komplexní proces, na kterém se podílí zážitek, názornost, poznání, chování, emoce, představivost, fyzická činnost, intelekt (Franc, Zounková, Martin 2007). Zážitková pedagogika se vyznačuje zkušeností, jejíž získání je podloženo vlastním cíleným prožitkem, následně zpracovaný (Jirásek 2003). Při přípravě programu je důraz kladen na sestavení vhodných aktivit do tématických celků a uvedení (Gilsdorf 1995). Jednotlivé pedagogické směry vycházejí z filozofických systémů (Jirásek 2003) a zaměřují se na specifické zdroje (znalost, dovednost, postoje), ze kterých pramení chování a život lidí (Pelánek 2008). Zjednodušené schéma (Obr. 1) zobrazuje zaměření vybraných pedagogický směrů i umístění zážitkové pedagogiky. Zážitková pedagogika se zaměřuje především na rozvoj postojů a dovedností (Pelánek 2008). 13
ZNALOSTI
klasické školství waldorfská pedagogika
sporty
globální umělecká výchova činnost zážitková pedagogika environmentální turistické výchova tábory
DOVEDNOSTI
POSTOJE
Obr. 1: Pedagogické směry a jejich zaměření. (Pelánek 2008, s. 19) V oblasti psychologie zážitková pedagoga čerpá například od představitelů psychoanalýzy (C. G. Jung, A. Adler, E. Fromm), frankfurtské školy (Th. W. Adorno, H. Marcuse), humanistické psychologie (A. H. Maslow, C. Rogers), transpersonální psychologie (S. Grof) (Jirásek 2003).
4.2
Pojetí zážitkové pedagogiky Hanuš, Chytilová (2009) jmenují více směrů zážitkové pedagogiky vycházejících
z vlastních kořenů (německých, britských, amerických, severských a českých). Kurt Hahn, z německé linie, uvádí za příznaky nemoci nedostatek lidské účasti, slitování a připravenosti, nedostatek svědomitosti, starostlivosti a péče, úpadek tělesného zdraví, nedostatek iniciativy a bezprostřednosti (Vážanský 1992). Hahn zastával názor, že výchova nesměřuje k shromažďování vědomostí, ale k otevírání cest k prožitkům, které lidem pomáhají odhalovat skrytou sílu i schopnosti (Hanuš, Chytilová 2009). Podle Kurta Hahna k přípravě pro život je nevhodnější zažívání přímých zkušeností prostřednictvím: služby bližním, projektu, expedice (mezinárodní
14
zkušeností), zkušenosti vedení (leadership training), tělesné přípravy (outdoorové aktivity) (Vážanský 1992, OECD 2008). Z obdobných principů vychází Cena vévody z Edinburghu určena osobám ve věku 14–25 let. Ocenění se skládá ze služby, získání nové dovednosti, zlepšení ve sportovní aktivitě, absolvování expedice a zahraničního pobytu. Na vývoji české linie zážitkové pedagogiky se podílel Junák – český skaut, Lesní moudrost, Tramping, Foglarovy čtenářské kluby, Tábornické školy, P. Tasovský, A. Gintel, Prázdninová škola Lipnice (Hanuš, Chytilová 2009). Dnes se zážitkovou pedagogikou zabývá Hnutí GO!, Velký vůz, Hnutí Žebřík, Instruktoři Brno a další.
4.3
Související pojmy Zážitková pedagogika směřuje k vytvoření a podporování vlastní aktivity
(aktivního postoje), prostřednictvím které získává vychovávaný jedinec další zážitky (pohotovost, potřeba aktivního konání, činnosti) (Hanuš, Chytilová 2009, Pelánek 2008, Vážanský 1992).
4.3.1 Komfortní zóna Rozšiřování komfortní zóny, je jeden z principů zážitkové pedagogiky. Lidé žijí v prostoru, který znají, kde se cítí pohodlně, bezpečně. Tento známý prostor se nazývá komfortní zóna (Obr. 2). Komfortní zóna u každého jedince má pro různé oblasti jinou velikost i tvar a v průběhu života se mění (Franc, Zounková, Martin 2007). Za komfortní zónou se nachází zóna učení, shodující se s osobními možnostmi jedince. Komfortní zóna se rozšiřuje směrem do zóny učení. Za hranicí osobních možností leží zóna ohrožení. Překročení zóny ohrožení představuje riziko pro organizmus (Franc, Zounková, Martin 2007).
15
hranice komfortní zóny osobní možnosti KOMFORTNÍ ZÓNA
lidské možnosti
ZÓNA UČENÍ ZÓNA OHROŽENÍ ZÓNA NEMOŽNÉHO
do této zóny je cílen program
Obr. 2: Komfortní zóna. (upraveno del Pelánek 2008, s. 24) Vykročením do zóny učení za určitých podmínek přispěje k rozšíření komfortní zóny (Pelánek 2008). V případě vytvoření příliš náročné situace (stres, nejistota), hrozí riziko zmenšení komfortní zóny (Franc, Zounková, Martin 2007). Jako impulz k rozšíření komfortní zónu slouží například výzvy sociální, kreativní, fyzické, emocionální, spirituální (Leberman, Martin 2002), veřejné vystoupení, překonání překážek.
POTENCIÁL ROZVOJE
kritická zóna
běžná činnost
nehody NÁROČNOST
Obr. 3: Závislost náročnosti a potenciálního rozvoje. (Pelánek 2008, s. 23)
Nezanedbatelná je náročnost výzvy, s níž do určité míry roste potenciál rozvoje (Obr. 3). Pokud míra náročnosti překročí kritickou hodnotu, k učení nedochází, a zkušenost může vyvolat opačný efekt, zmenšení komfortní zóny. (Pelánek 2008, 16
Franc, Zounková, Martin 2007). Cílem je vytvořit prostředí, kde míra subjektivního rizika je vyšší, však míra objektivního rizika nikoliv.
4.3.2 Flow fenomén Nejen při přípravě, ale i při realizaci programu je dobré pamatovat na možnost potlačení nižších potřeb po určitou dobu v důsledku fenoménu flow. Fenomén flow, stav plynutí, popsal v sedmdesátých letech dvacátého století psycholog Mihaly Csikszentmihalyi (Klumparová 2007).
VÝZVY únik FLOW
nuda
DOVEDNOSTI Obr. 4: Flow fenomén. Při snížení náročnosti se dostavuje nuda, v případě výzvy příliš přesahují dovednosti člověka nastává únik od činnosti. (Klumparová 2007)
Csikszentmihalyi (1996, s. 81–107) uvádí osm prvků radosti, které se podílejí na vzniku pocitu štěstí v průběhu aktivit: náročnost aktivity vyžaduje určitou dovednost odpovídající schopnostem jedince, schopnost soustředění, jasnost stanoveného cíle, zpětná vazba, hluboké zaujetí pro daný úkol, kontrola dění, sebezapomnění, změny ve vnímání času, ale také autotelické prožívání (činnost není vykonávaná s očekáváním budoucího prospěchu, ale proto, že samo její vykonávání má hodnotu). Stav plynutí pociťují lidé při různých aktivitách, například horolezec při zdolávání lezecké stěny, účastníci zaujati hrou, osoba pracující na úkolu. V případě vyváženosti výzvy k dovednostem je možný pohyb flow-kanálem (Obr. 4).
17
4.4
Metodika zážitkové pedagogiky Prázdninová škole Lipnice v průběhu svého působení vytvořila metodiku přípravy
pobytových akcí (Hanuš, Chytilová 2009, s. 17), která obsahuje: -
rámec (cílování) – formulování cílů, specifické téma (cíl, téma, logo, design, hudba),
-
motivaci – cílenou motivaci účastníků,
-
dramaturgii – promyšlenou skladbu programů ve vztahu k zamýšlenému cíli,
-
výrazové prostředky – hudbu, barvy, pohyb, světlo (tmu), místo, vůni,
-
ovlivňování osobnosti prostřednictvím situací – hru, roli, děj, příběhy,
-
reflexi – ohlédnutí v různých podobách (hitace1, rozhovor, test, anketa, hra atd.),
-
osobnost pedagoga – životní a profesní zralost, odbornou erudici, rozvinutou emoční inteligenci.
Následující text podrobněji popisuje vybrané části.
4.4.1 Rámec Na začátku přípravy programu je nezbytné vytyčení cílů, které souvisí i s profilem účastníků, zvolením témat i příběhu. Určení cílů částečně vychází z pravidel SMART (specifikované, měřitelné, akceptovatelné všemi, realistické, termínované). Dobu pro splnění cíle vymezuje termín konání akce. Problematickou částí cíle je měřitelnost, neboť postojové cíle se obtížně kvantifikují. Téma představuje myšlenkovou linii procházející programem, příběh vytváří dějový rámec (Tab. 1) (Pelánek 2008).
1 Hitace, hodnocení aktivity (jednotlivých částí) účastníky pomocí číselné hodnoty.
18
Tab. 1: Příklady témat, cílů a příběhů. (Pelánek 2008, s. 66) Téma svoboda a odpovědnost morální odpovědnost interdisciplinarita
Cíl zamyšlení nad vlastním životem učit se domýšlet důsledky svých činů inspirovat, dát nové podněty pro studium
Příběh život různých civilizací dobrodružný příběh ve fantazy světě simulátor času
4.4.2 Dramaturgie Označení dramaturgie získalo význam obecného pojmenování metody vybírání a sestavování jednotlivých programů i dalšího děje do časového úseku s cílem dosáhnout největšího účinku (Holec 1994). Dramaturgie neurčuje použití konkrétních aktivit, ale nabízí přístup k jejich řazení (Pelánek 2008, Franc, Zounková, Martin 2007). Dramaturgie zahrnuje plánování (cílů, prostředků, prostředí, témat, portfolia účastníků), realizaci (ovlivněnou motivací účastníků, zpětnou vazbou, skupinovou dynamikou), ideální scénář uvedený v závěrečné zprávě, vycházející z hodnocení programu (Hanuš, Chytilová 2009). Dramaturgickou vlnu, zobrazení celkového průběhu nálady ve skupině, tvoří průnik fyzické,
sociální,
kreativní,
psychologické,
emoční a reflexní vlny,
jejichž vrcholy a propady se vzájemně se prolínají (Pelánek 2008, Franc, Zounková, Martin 2007). Vzrůstající dramaturgická vlny vyjadřuje rostoucí náročnost programu. Důležité je i řazení aktivit v jednotlivých dnech, využívání atmosféry navozené předchozím programem. Slejška (2003) k zásadám dramaturgie uvádí posloupnost (logickou návaznost aktivit), gradaci (rovnoměrný růst fyzické a psychické zátěže aktivit), pestrost a rozmanitost programů za sebou následujících, kontrasty (střídání aktivit různého zaměření), vyváženost, přiměřenost (možnost odpočinku i samoty), pozitivní bilanci programu.
4.4.3 Hra Pro dosažení největšího možného efektu hry je nezbytná motivace účastníků i instruktorů. Hra probíhá v jiném světě s určenými pravidly. Nabízí možnost vyzkoušet
19
nové role, typy chování, experimentovat, zkoumat reakce okolí (Franc, Zounková, Martin 2007). V literatuře je mnoho zajímavých her, vždy je však nutné brát v úvahu zvolené cíle, prostorové podmínky, dostupný materiál, finanční možnosti, schopnosti účastníků i instruktorů. Hra velmi dobře slouží k rozvoji postojů a dovedností (Franc, Zounková, Martin 2007), rozšiřování komfortní zóny v mnoha oblastech, například komunikace, důvěry, navazování vztahů, empatie, logického myšlení, analytických schopností, postřehu, strategického myšlení, tvořivého myšlení, fyzické kondice, přijímání výzev.
4.4.4 Reflexe Jean Piaget zastává názor, že inteligenci formují zkušenosti (Kubánková 2004), inteligence není vrozenou vnitřní charakteristikou, ale vzniká výsledkem interakcí mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije. Piaget považuje činnost za klíčem k inteligenci. Pro učení prostřednictvím zážitku je vhodné sebepoznání, spolupráce, vedení lidí, sociální a komunikační dovednosti, životní postoje, metody řešení problémů (kritické myšlení) (Pelánek 2008). Pojem reflexe zahrnuje zpracování zážitku. Autoři odborné literatury používají další termíny, jejichž význam se od sebe mírně liší, například cílená zpětná vazba, skupinový rozbor, review, debriefing, servis, facilitace. V textu je používán termín reflexe. Reflexe poskytuje podmínky pro sdílení pocitů, zážitků, cennou zpětnou vazbu účastníkům i instruktorům v časově vymezeném prostoru programu (Svatoš 2006, Pelánek 2008). Reflexe představuje společné ohlédnutí za aktivitou, programem, určitým obdobím kurzu. Smyslem reflexe je sdělení pocitů, které v druhých navozuje chování jednotlivců, nápomoc účastníkům zobecnit subjektivní prožitky do podoby zkušenosti a jejich přenesení do běžného života (Pelánek 2008, Svatoš, Lebeda 2005, Komárková, Slaměník, Výrost 2001). V průběhu aktivity instruktoři cíleně sbírají veškerý dostupný materiál (fotografie, videonahrávky, audionahrávky, předměty) pro oživení zážitku a následné přemýšlení, diskutování, hledání možných zobecnění a závěrů (Šebek, Valenta 2004). 20
Obecným cíle reflexe je zařazení zážitku do souvislostí a rozvoj schopnosti učit se ze zkušeností a chyb (Pelánek 2008, s. 102). Dle zaměření her instruktor směřuje reflexi na skupinu (hry na týmovou spolupráci a komunikaci), jednotlivce (fyzicky či psychický náročné hry), téma (simulační, malostrukturované hry) (Pelánek 2008). Zpracování zážitku a získání zkušeností je stejně důležité jako samotný zážitek, proto je nezbytné hledat vhodné alternativní techniky k motivaci a zapojení účastníků (Šebek, Valenta 2004). Pelánek (2008, s. 103-104) jmenuje čtyři typy reflexe: diskusní reflexe, bleskové shrnutí, dramatická reflexe (scénka, pantomima), reflexní tvoření na konkrétní otázku, či téma. Instruktor vytváří příznivé podmínky, nabízí vhodné techniky, řídí průběh reflexe, shrnuje a formuluje závěry, avšak sám se nepodílí na obsahu závěrů (Svatoš, Lebeda 2005). Instruktor se má během reflexe vyvarovat: -
výkladu o kvalitách programu,
-
jednostrannému hodnocení postupu skupiny,
-
diskusi s jinými instruktory,
-
zdlouhavému omlouvání chyb v organizaci programu,
-
přednášce k teorii programu,
-
rozebírání individuálních či skupinových problému do hloubky,
-
vedení účastníků sugestivními otázkami k zvolenému závěru (Svatoš, Lebeda 2005, Pelánek 2008).
21
5.
SOUČASNÝ STAV SKAUTSKÉHO HNUTÍ Celosvětové skautské hnutí oslavilo v srpnu roku 2007 stoleté výročí vzniku.
Skauting se zrodil ve Velké Británii pod vedením britského důstojníka Roberta BadenaPowella. V srpnu roku 1907 na ostrově Brownsea zorganizoval tábor, kterým zahájil skautskou historii (Nagy 1999). Robert Baden-Powell využíval svých zkušeností z vojenské kariéry. Náměty pro činnost s mládeží zpracoval v knize Scouting for boys (Skauting pro chlapce). Skautingu se nejprve věnovali pouze chlapci. O založení dívčího skautingu se přičinila manželka Roberta Badena-Powella, Olave, která roku 1910 založila program pro dívky (Girl Guides Association) (Malina 1998). Území dnešní České republiky rozšířilo skautské řady v roce 1911 díky Antonínu Benjamínu Svojsíkovi, kterého vztahem k přírodě inspiroval Ernest Thompson Seton, zakladatel woodcraftového hnutí ve Spojených státech amerických, a řádem Robert Baden-Powell. Svojsík přizpůsobil hlavní myšlenky skautingu českému prostředí. Na podzim roku 1911 vedl první skautské výpravy pro chlapce, v květnu 1912 vydal Základy junáctví, bibli českého skautingu. První dívčí skautský tábor uspořádala v českých zemích Popelka Biliánová v létě 1912. Samostatný spolek „Junák – český skaut“ založil Svojsík 15. června 1914 (Janka 2009).
Počet členů Junáka v letech 1996–2010 70 000
Počet členů
65 000 60 000 55 000 50 000 45 000 40 000 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Roky
Obr. 5: Počet členů Junáka v letech 1996–2010. (Říha 2010, s. 6)
22
Od založení Junáka proběhly v českých zemích tři zrušení organizace z politických důvodů. Poprvé došlo k rozpuštění Junáka 28. října 1940. První obnovení následovalo za pět let, v květnu roku 1945, kdy se k členství hlásilo 250 000 osob (Říha 2010). Druhé oznámení o zániku Junáka bylo zveřejněno v roce 1950 a následné obnovení se konalo v roce 1968. 1. záři 1970 vládní moc potřetí ukončila činnost Českého Junáka. Přípravy k třetí obnově skautské hnutí probíhaly od jara 1989 do prosince 1989 (Břečka 1999). V roce 1990 čítalo skautské hnutí na 78 539 členů a o rok později přes 79 000 (Říha 2010). V druhé polovině devadesátých let hnutí ztratilo 10 000 členů. Tento trend, i když pomaleji, pokračoval i po zlomu tisíciletí, kdy ročně ubývalo cca 1 500 členů (Říha 2010, s. 6) (Obr. 5) V roce 2005 Valný sněm Junáka schválil Chartu českého skautingu (Příloha I), na jejímž základě vznikl projekt „Nový program“ (Říha 2010), skautský výchovný program reagující na požadavky společnosti.
5.1
Skautské hnutí – výchovná organizace Skauting, dobrovolné hnutí založené na sebevýchově, žije a vytváří svět
se svébytnými pravidly, kulturou, modely chování. Skauting utváří specifický prostor, vymezený místem a časem, ale i lidmi, s nimiž je provázán. Skauting má pravidla, řád a prostředí formující členy. Pravidla - společná pro všechny členy hnutí (skautský slib, zákon) i pravidla jedinečná pro každý oddíl. V skautské výchově dochází k získávání zkušeností nejen prostřednictvím úspěchů, ale i chyb a hledání osobních limit. To často vyžaduje posunutí hranic, zvyků a pravidel obyčejného života. Skauting vychází ze zájmů, snů a potřeb mladých lidí. (Huizinga 1994) Skautská výchova je založena na idejích skautského hnutí. Hodnoty skautské výchovy (člověk–společenství–přesah) (Voňavková et. al. 2005) směřují ke třem principům skautingu: povinnost k sobě, bližnímu a k Bohu (nejvyšší Pravdě a Lásce), které obsahuje skautský slib i zákon (Tab. 2). Baden-Powell vychází ze tří základních principů: z odpovědnosti k sobě, k bližnímu a k Bohu. V čeští skauti hovoří o vyšším Principu či nejvyšší Pravdě a Lásce. Díky této změně není skauting v Čechách bližší pouze dětem a mládeži z katolického prostředí, jak je tomu například v Itálii.
23
Tab. 2: Skautský zákon a slib. (Malina 1998, s. 22-23) Zákon skautů a skautek 1. Skaut je pravdomluvný. 2. Skaut je věrný a oddaný. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. 5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. 8. Skaut je veselé mysli. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích. Slib skautů a skautek Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním. České skautské hnutí, Junák – svaz skautů a skautek, se dělí na nižší organizační jednotky, střediska, oddíly. Skautský oddíl, základní výchovná jednotka skautského hnutí, tvoří skupina alespoň 12 osob (Organizační řád a systematizace Junáka, platnost k 1. 7. 2006), často i přes 50 osob. Dle zastoupení pohlaví členů se oddíly dělí na: chlapecké, dívčí, koedukované. Dle věkových kategorií odvozených ze školní docházky je možné oddíly rozdělit na oddíl: předškoláků, světlušek, vlčat (děvčat, chlapců do 5. třídy základní školy), skautů, skautek (žákyň, žáků 6.–9. třídy základní školy), rangers, roverů2 (žákyň, žáků střední školy, studentek, studentů vysoké školy), oldskautů (členů starších dvaceti šesti let), smíšené (zahrnují více věkových kategorií) (Tab. 3). Kategorie skautů, skautek, roverů a rangers se dělí na mladší a starší. Základní jednotku oddílu tvoří družina, skupina šesti až desíti členů stejné věkové kategorie. Družinu skautek i světlušek3 často vede rádkyně ve věku patnácti až osmnácti let (mladší rangers), není výjimečné vedení družiny staršími členy (nad 18 let). Družinovým rádkyním pomáhá s přípravou programu oddílová rádkyně
2 Z označení rover je odvozen název období od patnáctého do dvacátého šestého roku života, roverský věk. Pro oddíl roverů a rangers se užívá specifický název roverský kmen. 3 Struktura organizace oddílu je vysvětlena na příkladě dívčích oddílů.
24
(starší rangers). Činnost družiny rangers vychází z vlastní aktivity, není vedena staršími členkami oddílu. Tab. 3: Výchovné kategorie Junáku – svazu skautů a skautek ČR podle Nového programu. (Skautská křižovatka) Školní docházka
Podkategorie
MŠ + 1. třída ZŠ 2.–5. třída ZŠ mladší 6.–7. třída ZŠ mladší 8.–9. třída ZŠ starší SŠ
mladší
VŠ
starší
Název pro dívky předškoláci
předškoláci
světlušky
vlčata
skautky
skauti
rangers (roverky)
roveři
26 a více let∗ oldskautky ∗ Kategorie podle dřívějšího členění.
5.2
Název pro chlapce
oldskauti
Nový program „Nový program“ Junáka inovuje výchovné prostředky celé organizace a reaguje
na změny společnosti, zájmy dětí a mladých lidí, současný stav skautských oddílů (počet dětí, nedostatek vedoucích). „Nový program“ zahrnuje: -
skautskou metodu, metodický rámec pro osobní růst (zákon a slib; učení prostřednictvím činností; družinový systém; symbolický rámec4; program osobního růstu5; pobyt v přírodě; podpora dospělými; služba společnosti; postupně stimulující programy; symbolika a výchovné prostředí),
-
výchovné cíle, kompetence,
rozdělené
do pěti oblastí (duchovní,
psychologické, manažerské, environmentální, praktické dovednosti), -
způsob výchovy pro věkové kategorie,
-
výchovnou nabídku, jenž vychází ze zájmů dětí a mladých lidí,
4 Symbolický rámec zahrnuje výchovnou motivaci a inspiraci pro určitou věkovou skupinu (Voňavková 2005). 5 Program osobního růstu – zábavné aktivity přinášející nové podněty motivující k dalšímu rozvoji (Voňavková 2005, s. 23).
25
-
výchovné nástroje, konkrétní prostředky pro činnost oddílu (stezky6, odborky7, zkoušky, závody, celostátní projekty, celostátní setkání),
-
metodickou podporu, která napomáhá vedení oddílů při práci s výchovným programem (semináře, kursy, časopisy, příručky) (Voňavková et. al. 2005).
Od jara 2008 probíhá realizace projektu Nový program pro věkovou kategorii druhého stupně základní školy. Na jaře roku 2010 byla dokončena verze výchovného programu pro žáky prvního stupně základní školy. Nyní je připravován Nový program pro věkovou kategorii žáků středních škol, studentů škol vysokých a s ním související vzdělávání, kurzy.
6 Skautská stezka vymezuje obecné oblasti osobního růstu a nastiňuje jeho dílčí cíle (Voňavková 2005, s. 25) 7 Odborka, odborná zkouška ve specializované dovednosti (například v hudební, výtvarné, technické, přírodovědné). Ocenění člen získá po splnění daných podmínek.
26
6.
PRAKTICKÁ ČÁST
6.1
Skautský oddíl Píďalky Založení dívčího oddílu Píďalky se datuje k březnu roku 1990 z iniciativy rodičů
s malými dětmi. Do oddílu začaly chodit převážně děti z místní farnosti. Celkový počet členu je dlouhodobě stabilní, pohybující se v rozmezí padesát až šedesát členů (Obr. 6), avšak na počtu skautek se projevuje mírně klesající trend. Od založení byl oddíl součástí střediska, vyšší organizační jednotky, které se v roce 2003 rozdělilo na dvě střediska z důvodu velkého počtu členů a náročné organizace.
Počet členů oddílu Píďalky 70 60
Počet členů
50
5 8
6
40 30
6
8 6 7
29
30
17
15
14
2003
2004
2005
26
11
5 8
4 5 6
11
3 13
22
23
20
20
21
18
21
20
2006
2007
2008
2009
2010
20
17
20 10 0
Roky Světlušky
Skautky
Mladší rangers
Starší rangers
Obr. 6: Počet členů oddílu Píďalky v letech 2003–2010. V únoru 2010 oddíl navštěvuje 51 aktivních členek, z toho 37 dětí ve věku povinné školní docházky, 16 členek navštěvují střední nebo vysokou školu (Obr. 7). Tři čtvrtiny oddílu se hlásí ke katolickému vyznání. V průběhu dvaceti let se ve vedení působilo 6 oddílových vedoucích.
27
Píďalky působí v městské části s počtem obyvatel nad 20 000, kde bydlí většina členek. Necelých 10 % dojíždí z okolních čtvrtí, či vesnic. Skautky se pravidelně setkávají i mimo družinové schůzky v dalších zájmových kroužcích, hudebním souboru, na nedělní bohoslužbě.
Počet členek Píďalek 2010 25
Počet členek
20 15
20
10
16 7
17
5
6
3
0 Světlušky
Skautky
Mladší rangers
Starší rangers
Výchovné kategorie
Obr. 7: Výchovné kategorie oddílu Píďalky v roce 2010. Dvojbarevné značení v kategorii mladších rangers vyznačuje rozdělení do dvou družin. Červený obdelník ohraničuje zájmovou skupinu.
6.1.1 Struktura oddílu Oddíl Píďalky tvoří dvě družiny světlušek (Sv1, Sv2), dvě družiny skautek (Sk1, Sk2), tři družiny rangers (mladší R1, R2, starší R3) (Obr. 8). Družiny světlušek i skautek vedou rádkyně, členky starší patnácti let, které současně navštěvují družinu R1. Družiny rangers R3, R2 tvoří oddílovou radu. K oddílové radě patří i členka R1, která není rádkyní družiny. Rádkyně družin se oddílových rad účastní nepravidelně z důvodu vytíženosti vedením družiny. Členky oddílové rady zastávají další funkce, například hospodářka, správce oddílového inventáře, správce kluboven, public relastion, kronikářka. Družiny rangers dohromady představuje šestnáct osob s průměrným věkem 18,75 let (s mediánem 18 let), nejmladší má 16 let, nejstarší 25 let.
28
Oddílová rada R3
R2
VO
ORSk
ORSv
OPSk
R1
R
R
R
R
Sk1
Sk2
Sv1
Sv2
Obr. 8: Struktura oddílu Píďalky. R3 = družina starších rangers, R1, R2 = družiny mladších rangers, VO = vedoucí oddílu, ORSk = oddílová rádkyně skautek, ORSv = oddílová rádkyně světlušek, OPSk = oddílová podrádkyně skautek, R = rádkyně družiny, Sk = družina skautek, Sv = družina světlušek.
6.1.2 Činnost oddílu Celoroční oddílová činnost zahrnuje pravidelné schůzky družin světlušek (Sv1, Sv2), skautek (Sk1, Sk2), dvou družiny rangers (mladší R1, R2), jednodenní i vícedenní výpravy, podzimní pobyt, zimní lyžařský pobyt a letní třítýdenní stanový tábor. Oddílová rada se setkává jednou za dva až tři týdny, rada rádců jednou za dva týdny. Výpravy připravují užší skupiny dvou až pěti osob z kterékoliv družiny rangers. Oddíl Píďalek se podílí na životě městské části. Pořádá předvánoční Putování do Betléma, roznáší na Štědrý den za zpěvu vánočních koled Betlémské světlo do domácností. V prvních měsících nového kalendářního roku připravuje dětský karneval. Oddíl zprostředkovává členům účast na vzdělávacích kurzech. Od jara 2008 pracuje s metodickými materiály „Nového programu“. Oddílová rádkyně světlušek se podílela na přípravě „Nového programu“ pro světlušky, jiné vedoucí působí v organizačních týmech vzdělávacích i zážitkových skautských kurzů. Za školní rok 2008/2009 získaly Píďalky ocenění Kvalitní oddíl.
29
6.1.3 Činnost družin rangers Členky starší patnácti let se aktivně zapojují do vedení oddílů. Vedou družiny, učí se přebírat zodpovědnost za svěřené úkoly, pravidelně připravují program pro mladší členky. Předání vedení družiny předchází absolvování vzdělávacího kurzu a asistence při vedení družiny. Mladší skautky příležitostně připravují program pro družiny i oddíl. Od prázdnin 2007 působí v oddíle družina rangers R2, jejíž náplň tvoří jak organizace činnosti oddílu (příprava programu, technické zázemí), tak vlastní program. V létě 2009 vznikla družina R1 s hlavní náplní odpočinkového programu pro rádkyně. Současné členky družin rangers prožili v oddíle obdobím světlušek i skautek. Družiny rangers se zapojují do vedení oddílu jako skupina (R2 připraví program na podzimní prázdniny), jako jednotlivci (dlouhodobé funkce, příprava méně náročných programů), dále připravují program pro sebe (filmové maratony, víkendová, prázdninová putování, městské hry), účastní se celostátních i mezinárodních setkání, kde navazují kontakty s jinými roverskými družinami. Zapojují se do organizace i realizace Květinového dne, veřejné sbírky Ligy proti rakovině Praha, Kapky, humanitární akce Nadace pro transplantaci kostní dřeně a Junáka - svazu skautů a skautek ČR. Ve školním roce 2009/2010 se na přípravě programu oddílu družiny rangers jako celek podílely méně v porovnání s předchozím školním rokem 2008/2009 (Tab. 4).
30
Školní rok 2008/2009
ČERVEN
KVĚTEN
DUBEN
BŘEZEN
ÚNOR LEDEN
PROSINEC
LISTOPAD
ŘÍJEN
ZÁŘÍ
Měsíc Datum
Typ
Kategorie Datum
Název akce
Typ
Kategorie
5. 9. 6. 9. 13. 9. 20. 9. 20.-21. 9. 3.-4. 10. 10.-12. 10. 13.-17. 10. 18. 10. 24.-29. 10.
1. oddílová schůzka Hody – průvod Zkouška na svatbu Petra M. Zpívání na svatbě Petra M. Skautský muzikálu – zkouška 3-4 – víkend vedení Světluškovský slet Postavme školu v Africe Pouť do Sloupu Podzimky
oddíl veřejnost oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl ČR oddíl oddíl
oddíl oddíl skautky skautky skautky + R&R světlušky oddíl oddíl oddíl
4. 9. 18. 9. 27. 9. 28. 9.
1.oddílová schůzka Kulturó 1 Svatý otec v Brně Skautský muzikálu – zkouška
oddíl oddíl ČR oddíl
oddíl skautky + oddíl skautky +
7.-9. 11. 14.-16. 11. 14.-17. 11. 21.-23. 10. 22. 11. 5.-7. 12. 12. 12. 21. 12. 24. 12.
Střediskový víkend s&s Skautský muzikál, Veselí n. Luž. Elixír Koforád – výjezd rádkyň Společenská večeře Miquik, Praha Adventní besídka Putování do Betléma Betlémské světlo
středisko ČR ČR oddíl středisko ČR oddíl veřejnost veřejnost
skautky skautky + R&R rádkyně R&R R&R oddíl oddíl oddíl
24. 1. 24. 1. 29. 1.-1. 2. 7. 2. 22.-28. 2.
R&R Vozembouch + R&R ples Tělocvična Pololetní prázdniny s chlap. odd. Karneval 2009 Jarní prázdniny v Beskydech
Brno středisko + chl. veřejnost oddíl
R&R oddíl oddíl oddíl 9+
3.-4. 10. 6.-10. 10. 10. 10. 16.-18. 10. 17. 10. 23. 10. 24. 10. 28.-31. 10. 7.-8. 11. 13.-15. 11. 20. 11. 21. 11. 27.-29. 11. 4.-6. 12. 12. 12. 13. 12. 18. 12. 20. 12. 24. 12. 27. 12.-1. 1. 8. 1. 16. 1. 29.-31. 1. 5.-6. 2. 7. 2.
3-4 – víkend vedení Postavme školu v Africe Střediskový výlet s&v Trojdenní výlet světlušek Pouť do Sloupu Kulturó 2 Brigáda na klubovně Podzimní prázdniny Skautský muzikálu – generálka Skautský muzikál Vyrábění na advent. koncert Adventní koncert od 17.30. Střediskový víkend s&s Miquik, Praha Rukodělky skautek 1. kulturó světlušek Adventní besídka Putování do Betléma Betlémské světlo Vánoční prázdniny Kulturó 3 R&R Vozembouch + R&R ples VIP akce Koforád – výjezd rádkyň Karneval 2010
oddíl ČR středisko oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl ČR oddíl oddíl středisko ČR středisko oddíl oddíl veřejnost veřejnost oddíl oddíl Brno oddíl oddíl veřejnost
R&R oddíl světlušky světlušky oddíl skautky + oddíl oddíl skautky + skautky + oddíl rádkyně skautky R&R skautky světlušky oddíl oddíl oddíl R&R skautky + R&R skautky + rádkyně oddíl
13.-15. 3. 20.-22. 3. 21. 3. 28. 3.
Vzdělávací víkend Československo II – Brno Ekoakce v rámci ČS II Vozembouch – pěvecká soutěž
středisko oddíl oddíl Brno
rádkyně + skautky + oddíl sv&sk
4. 4. 4. 4. 17.-19. 4. 24.-26. 4. 29. 4.-3. 5. 7.-10. 5. 13. 5. 13. 5. 16. 5. 22.-24. 5. 12.-14. 6. 14. 6. 25. 6. 26.-28. 6.
PraSe – pracovní setkání Družinové výlety světlušek Kuklík - velká táborová porada Osvětim, Krakov Obrok – roverské setkání Závod vlčat a světlušek Květinový den Schůzka rodičů Svojsíkův závod – okresní kolo Trojdeňák světlušek Kapka – humanitární akce Aquapark Závěrečná oddílová schůzka Stavění tábora s rodiči
středisko oddíl oddíl oddíl ČR středisko ČR oddíl Brno oddíl ČR oddíl oddíl oddíl
R&R světlušky R&R 12 + 15 + světlušky skautky + rodiče skautky světlušky 15 + světlušky oddíl R&R
12.-14. 3. 27. 2.-6. 3. 12.-14. 3 19.-21. 3. 27. 3. 27. 3. 28. 3. 17. 4. 23.-24. 4. 25. 4. 30. 4.-2. 5.
Střediskový víkend s&v, s&s Jarní prázdniny Československo II – Bratislava Vzdělávací víkend + PraSe Vozembouch – pěvecká soutěž Kulturó 4 PředKuklík Kuklík – velká táborová porada Ivančena Skautská neděle Posel světla – putování
středisko oddíl oddíl středisko Brno oddíl oddíl oddíl oddíl Brno oddíl
sv&sk 9+ skautky R&R sv&sk skautky R&R R&R oddíl oddíl skautky
středisko ČR oddíl oddíl oddíl ČR
sv&sk skautky + skautky skautky oddíl 15 +
oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl
oddíl R&R rádkyně + oddíl skautky + oddíl R&R
1.-4. 7. Stavění tábora 4.-18. 7. Tábor 18.-25. 7. Tábor – 3.týden 26. 7. Soví dýchánek 1.-9. 8. Slovensko – putování R&R roveři a rangers příprava programu je náplní družiny rangers program pro rangers ČERVENEC
Školní rok 2009/2010
Název akce
oddíl oddíl oddíl oddíl oddíl
7.-9. 5. Střediskový víkend s&v, s&s 12. 5. Květinový den 21.-23. 5. Víkend skautek Kulturó 5 28. 5. 29. 5. Oslava 20. narozenin oddílu 11. 6. Kapka – humanitární akce 12. 6. Maruška - svatba 25. 6. Závěrečná oddílová schůzka 26.-27. 6. Stavění tábora s rodiči 29. 6.-2. 7. Stavění tábora rádkyně + 3.-17. 7. Tábor oddíl 17.-24. 7. Tábor – 3.týden skautky + 25. 7. Soví dýchánek oddíl 31. 7.-8. 8. Rumunsko – putování R&R ČR celostátní akce s&s oddíl pro skautský oddíl s&v stř. pro skautské středisko sv&sk veř. pro veřejnost ...+
skauti a skautky světlušky a vlčata světlušky a skautky uvedená kategorie a starší Tab. 4: Přehled akcí pro školní rok 2008/2009, 2009/2010. V přehledu nejsou uvedeny schůzky a rady v průběhu týdne.
6.2
Návrh programu
6.2.1 Charakteristika skupiny Dívčí kolektiv, tří skupin, dohromady šestnácti osob s průměrným věkem 18,75 let (s mediánem 18 let), nejmladší účastnice má 16 let, nejstarší 25 let.
6.2.2 Stanovení cílů Stanovení cílů pro připravovaný program vychází ze současných potřeb skupiny. Účastnice uvedly8 37 námětů, rozdělených to sedmi kategorií: atmosféra, organizace, komunikace, zodpovědnost, motivace, drby, administrativa (Příloha II). Mezi kategorie rozdělily celkem 38 bodů. Za nejdůležitější zúčastněné považují atmosféru, organizaci, komunikaci. Kategorie atmosféra obdržela 15 bodů, obsahuje 8 námětů upozorňujících na vzájemné vztahy mezi členy vedení, nedostatek setkání mimo oddílové rady, pracovní náplň. Kategorie organizace získala 10 bodů, 11 námětů, zahrnuje rovnoměrnost rozdělování úkolů, náročnost připravovaných programů. Třetí kategorie komunikace
přítomné
přidělily
6
bodů,
8
námětů,
zahrnuje
komunikaci
mezi jednotlivými výchovnými kategoriemi (světluškami, skautkami, rangers), oddílem a rodiči svěřených dětí. Cíle navrženého programu: -
společné zážitky,
-
vytvoření společné vize oddílu,
-
rozdělení činnosti, přidělení potřebných funkcí.
6.2.3 Cesta do Nového světa Účastníce se stávají cestujícími zaoceánského parníku směřujícího k břehům Nového světa na počátku dvacátého století. Po nalodění kapitán oznámí nepříjemnou novinu, vyplutí lodi se o den odkládá z důvodu nedoručení veškerého zboží určeného k přepravě. Cestující si den čekání zpestří letem vyhlídkovým balónem, návštěvou 8 Aktivita se konala dne 16. dubna 2010 večer v rámci víkendové přípravy letní tábor, které účastnilo dvanáct osob, tři čtvrtiny zájmové skupiny. Realizace probíhala 55 minut.
32
světoznámé galerie. Loď vypluje druhý den večer. Přílivová vlna otočí parník dnem vzhůru a cestujícím uvízlým v trupu lodi zbývá kyslík jen na několik hodin (Holcová 2007). Víkendový program (Tab. 5) je plánován od pátku od 19:00 do nedělního poledne. Spolu s informacemi o víkendu účastníci obdrží podrobnosti k roli (Příloha III) na cestě do Nového světa. Nezbytné vybavení účastníků: kostým z počátku dvacátého století odpovídající roli (možné zničit), vybraný pokrm pro páteční slavnostní večeři, krátká pohybová aktivita, dostatečné množství teplého oblečení (i náhradní). Po návratu domů účastníci obdrží žádost o vyplnění hodnocení víkendu s možností
vyplnění
online
prostřednictví
služby
Dokumenty
Google,
či prostřednictvím textového editoru (Příloha IV). Tab. 5: Program víkendu Cesta do Nového světa. Den
Dopoledne
Odpoledne I
Odpoledne II
Pátek Sobota Let balonem
Večer Přivítání na lodi
Výstava Dnes a zítra
Neděle Vzpomínky na cestou do Nového světa
33
Vize
Poseidon
6.2.4 Popis vybraných programů Přivítání na lodi Čas: 19:30–20:30 (1 hodina) Cíl: motivace účastníků, spolupráce. Pomůcky: kostým kapitány, kostýmy účastníků, večeře přinesená účastníky, svíčky, přípitek, nahrávka Louskáčku Petra Iljiče Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, provázek v délce 12 m. Prostředí: místnost připravená k večeři, v pozadí zní vážná hudba. Kapitán vítá a zve příchozí cestující na večeři, na kterou je třeba připravit pokrmy (přinesené účastníky) a vhodně se upravit (obléci do kostýmů). (15 minut) Při zahajovacím přípitku kapitán oznámí nepříjemnou zprávu o odložení vyplutí o jeden den, jako náhradní program navrhne návštěvu galerie a vyhlídkový let. Představí cestujícím již tradiční způsob večeře zahajující dlouhé plavby (Společné jídlo, Neuman 1998, s. 203), pravé ruce cestujících jsou přivázány na provázek ve vzdálenosti 0,5 m. Při večerním setkání s kapitánem hráči hrají role obdržené spolu s víkendovou pozvánkou. Večeři ukončí kapitán odchodem do kajuty. (45 minut) Let balónem Čas: 9:00–11:00 (2 hodiny) Cíl: zamyšlení nad důvody působení ve skautském hnutí a oddíle. Počet instruktorů: 1 Pomůcky: kostýmy pilota balónu, provaz (4 kůly) k simulaci koše balónu, papíry A5, fix. Prostředí: místnost k posazení účastníků tak, aby všichni viděli na jedno místo (s možností připevnění papírových kartiček), z provazů je vymezen prostor, do kterého se s menšími obtížemi vejdou všichni účastníci. Účastníci jsou pilotem balónu pozvání na neopakovatelný vyhlídkový let, podmínkou k odletu je, aby všichni na nastoupili do koše balónu. (10 minut)
34
Balón vzlétne, na vyhlídkový let letí celý oddíl. „Co každému přináší členství a působení v oddíle, ve skautingu?“ Odpovědi na otázky účastníci společně píší na jednotlivé papíry, které pilot balónu postupně připevňuje na viditelné místo. (15– 25 minut) Všechny popsané kartičky letí společně s účastníky balónem. Náhle balón začíná klesat. Účastníci se musí rozhodnout, kterou kartičku vyhodí z balónu, aby nabrali výšku a pokračovali dál v letu. Vyhozenou kartičku letec odebere z viditelného místa. Stejná situace se opakuje, dokud nezůstanou pouze tři kartičky. Při společném rozhodování se může stát, že z balónu je vyhozená kartička, která je pro jednoho účastníka opravdu důležitá a bez které už nemůže pokračovat v letu. Tento účastník má právo vyskočit společně s kartičkou z balónu a dál se rozhodování neúčastní. Účastníci se snaží doletět, co nejdál s maximálním počtem členů. Let končí, zůstanou-li viditelné tři kartičky. (30–60 minut) Po ukončení letu mají účastníci prostor zdůvodnit vystoupení z balónu a vyjádřit postoj k posledním třem kartičkám. (15 minut) Výstava Dnes a zítra9 Čas: 13:00–15:00 (2 hodiny) Cíl: zamyšlení nad současným oddílem a jeho budoucí podobou. Počet instruktorů: 1–2 Pomůcky: 4 podstavce s ubrusem pro exponáty, kostým výtvarnice (moderátora), nůžky, stuha pro slavnostní zahájení výstavy, nahrávka fanfáry, výtvarné potřeby (papíry, barvy, časopisy, karton, lepidla, nůžky atd.). Prostředí: místnost s rozmístěnými podstavci pro exponáty, připevnění stuhy určené k přestřižení při zahájení vernisáže. Účastníci jsou svoláni, při příchodu si vytáhnou kamínek (pro rozdělení do čtyř skupin). Výtvarnice uvede výstavu. Po přikročení k podstavcům se zděsí, neboť jsou prázdné. Vzápětí se však obrací na účastníky s žádostí o pomoc. (15 minut) Účastníci se rozdělí do čtyř skupin podle vylosovaného kamínku. Úkolem každého týmu je z dostupných materiálů vytvořit ztracené exponáty vyjadřující 9 Libreto vychází z hry Vernisáž multismyslové výtvarnice (Činčera, Šlechtová, Klápště 2008).
35
současnou podobu oddílu a představu o budoucím stavu v horizontu pěti let. (30– 40 minut) Účastníci umístí díla na podstavce, po zaznění fanfáry, výtvarnice slavnostně přestřihne pásku a zahájí výstavu. (5 minut) Autoři představí svá díla a prohlédnou si ostatní exponáty. Na závěr výtvarnice všem poděkuje. (15 minut) Následuje diskuse nad otázkami: Mají díla nějakou zprávu? Co mají společného? Co je ještě třeba dodat? Jaká je společná vize? Co pro uskutečnění představy udělá každý? Jaké jsou překážky? (30–40 minut) Vize Čas: 15:30–18:30 (3 hodiny) Cíl: zhodnocení činnosti oddílu, sestavení cílů na následující rok, rozdělení funkcí. Pomůcky: formulář hodnocení oddílů, cíle z předchozího období. Po vyplnění formuláře hodnocení oddílu (45 hodina), vytvoření vize a cílů na další rok (1,5 hodina), každá doplní následující otázky: -
myslím si, že jsem cenná pro oddíl, protože …,
-
věřím, že bych mohla být užitečná, kdyby …
Po přečtení poskytnou ostatní zpětnou vazbu. Navazuje rozdělení úkolů. (45 hodina) Poseidon10 Čas: 18:45–23:15 (4,5 hodiny) Cíl: týmová spolupráce. Počet instruktorů: 1–2 + instruktoři, kteří připraví trasu. Pomůcky: kostýmy účastníků, kostým kapitána lodi, večeře, vyzdobená místnost, nahrávka padajících věcí, sirény, obruč (vyfoukla duše kola), 2 prkna dlouhá 3,5 m, 7 cihel, zaparkované auto, lana. Prostředí: místnost připravená k večeři, v pozadí zní vážná hudba; venku připravená trasa s překážkami. 10 Hra dle předlohy M. Holcové (2007).
36
Kapitán oznámí cestujícím, že již vyrazili a pozve je na slavnostní večeři, po které kapitán vyhlásí soutěž o nejlepší zábavné vystoupení. (60 minut) Ve chvíli vyhlašování výsledků zhasnou světla, okolo padají věci (z nahrávky), vypuká panika. Kapitán vyzve cestující k zachování klidu, seznámí je se situací, případně rozdělí účastníky do dvou skupin. (15 minut) Účastnící procházejí v doprovodu kapitána připravenou trasu s překážkami. Projití celé trasy je omezeno časovým limitem tří hodin. Časové limity pro jednotlivé úkoly se účastníci dovídají v průběžně. Při nesplnění úkolu účastníci „umírají“ (časové limity i počet „mrtvých“ reguluje průvodce podle dynamiky hry). Úkoly na trati: průchod sklepením, společné protahování obručí (Obruče, hýbejte, Neuman 1998, s. 126), průchod pavoučí sítí (Pavoučí síť, Neuman 1998, s. 178), plazení pod zaparkovaným autem, překonávání dvanáctimetrového úseku pomocí prken a cihel (Odsud tam, Neuman 1998, s. 168), přelezení hrazdy umístěné ve výšce 1,8 m, překonání nízkých lanových překážek, procházení potokem a vylezení na lávku (ne vyjití po břehu potoka). V případě rizika nestihnutí celkového časového limitu nemusí průvodce účastníky provést všemi překážkami (mimo poslední), ale snaží se účastníky včas vyvést z lodi. (2-3 hodiny) Vylezením na lávku se cestující shledávají se zachránci (s ostatními instruktory, s těmi, co v průběhu hry „zahynuli“). (10 minut) Vzpomínka na cestu na Nový svět Čas: 9:00–10:30 (1,5 hodiny) Cíl: reflexe k Poseidonovi, shrnutí vytvořené vize, vytvoření podnětu pro následnou větší interakci ve skupině. Počet instruktorů: 1 Pomůcky: kostým kapitána, nahrávka hudby, která zněla ve chvíli nehody, kartičky se jmény všech rangers (na každé kartičce jedno jméno). Reflexe k Poseidonovi je zaměřená na pocity účastníků v průběhu hry, způsoby řešení skupinových úkolů, práci s časovým limitem, zlomové okamžiky. K připomenutí atmosféry slouží nahrávka hudby, kostým kapitána, průvodce cestovatelů. (20 minut)
37
Příklady otázek k reflexi: -
Jak jste se cítily během hry? Jakou jste v aktivitě měly roli?
-
Všimly jste si, kdo převzal vedení skupiny? Jak jste pracovaly s časem?
-
Jaké důvody k tomu vedly?
-
Je možné něco změnit? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?
Shrnutí vytvořené vize, doplnění. (1 hodina) Každá z přítomných si vylosuje jednu kartičku se jménem někoho jiného (případě vylosování svého jména se losování opakovat). Obsah kartiček zůstává pro ostatní v utajení. Osoba na kartičce se stává adresátem pohlednice z cesty do Nového světa, která má být doručena do konce následujícího týdne. Forma a obsah pohlednice závisí na odesílateli. (10 minut)
38
7.
DISKUSE Zážitková pedagogika má nejčastější uplatnění ve volnočasových aktivitách. V současném programu skautských oddílu nemá příroda dominantní postavení.
Hlavním cílem skautingu není úzké soužití s přírodou, ani výchovné metody a prostředky k dosahování výchovných cílů nejsou zaměřeny pouze na přírodu. Příroda však poskytuje nenahraditelné a často využívané prostředí. Výchovné prostředky prosazované Kurtem Hahnem připravující na život (přímé prožitky prostřednictvím služby bližním, projektu, mezinárodní zkušeností, zkušeností vedení, tělesné přípravy) jsou obsažený ve skautském výchovném programu. Kdy se hovoří o zážitkové pedagogice? Získání zkušenost, charakteristické pro zážitkovou pedagogiku, vychází z cíleného prožitku, následně zpracovaného (Jirásek 2003). Zařazením aktivy do programu je nutné sledovat dosažení předem určeného cíle. Volení aktivit pouze dle oblíbenosti u členů oddílu není podmíněno směřováním k dosažení cílů. Zařazení adrenalinové aktivity pouze z důvodu zažití dobrodružství není totožné s zařazení stejné aktivity z důvodu navození subjektivního pocitu nebezpečí a využití atmosféry pro další program. Reflexi, součást zážitkové pedagogiky sloužící k zobecnění prožitku a získání zkušení, mnohdy organizátoři her používají k vyjádření názoru účastníků k programu, nikoliv jako výchovný nástroj. V jiném případě cílená reflexe účastníků není využívána, zpracování dojmů i prožitků je ponecháno zcela na účastnících. Zmíněné trendy se objevují při realizaci her ve skautských oddílech. Potřeba zařazení reflexe v programu souvisí s vytyčenými cíli organizátorů. „Hra sama o sobě patřila od vzniku skautingu k základním programovým nástrojům (…) pomaleji ovšem dochází k přímému využívání zkušeností ze hry a k jejímu rozboru s účastníky“ (Šantora 2006, s. 88). Zásady skautských metod se shodují jsou zásadami zážitkové pedagogiky, míra využití však závisí na vedoucích oddílu. Navržený program, Cesta do Nového světa, reaguje na potřeby oddílu, funkční jednotky skautského hnutí i požadavky členů vedení. Pro zjištění námětů členů k zlepšení činnosti oddílu byla využita upravená technika modifikované delty (Robson 1995), na kterou navazoval multivoting. Výhody zvolených technik spočívají v zapojení všech členů skupiny. V realizovaném postupu však není zabráněno 39
ovlivňování kategorizace výraznými osobnosti skupiny, které lze snížit, vytvoří-li nejdříve každý účastník samostatně z námětů kategorie, z nich poté utvoří společné. Osobní kategorizace vyžaduje práci s nižším počtem námětů, předchozí vyřazení duplicitních. Zhodnocení důležitosti námětů technikou multivotingu vychází ze subjektivních postojů jednotlivců skupiny, nikoliv z analýzy problémů, navrhovaných řešení a jejich srovnání. Pozitivní však je aktivita všech účastníků a vyšší pravděpodobnost ztotožnění se se společným výsledkem skupiny. Pro získání požadavků skupiny je možné využít kvalitativní techniku ohniskových skupin vyžadující aktivní spolupráci účastníků na diskusi více, či méně vedené moderátorem. Výhoda ohniskových skupin spočívá v získání velkého množství dat v relativně krátkém časovém úseku během skupinové diskuse na dané téma (Morgan 2001). Tato technika nebyla použita z důvodu náročnosti na časové dispozice účastníků (nalezení společného volného termínu, doba trvání, doprava na místo) a opakování diskusí, které již v oddíle na obdobné téma nestrukturovaně probíhaly. Náměty pro zkvalitnění činnosti oddílu účastníci zařadili do sedmi kategorií: atmosféra, organizace, komunikace mezi výchovnými skupinami, vedením oddílu a rodičů dětí, zodpovědnost členů, motivace členů, rádkyň, drby, administrativa (vyžádání souhlasu rodičů k zveřejňování fotografií na internetu). Z předpokládaných oblastí rozvoje komunikace, spolupráce, zpětná vazba se shoduje se zjištěnými kategoriemi požadavků skupiny komunikace, spolupráce (organizace). Zkvalitnění reflexe nepřikládá skupina zúčastněných v současné době význam, tato možnost se v námětech neobjevila. Upřednostňuje zvýšení motivace skautek k plnění
stezky,
metodického
nástroje
skautského
výchovného
programu.
Pro zhodnocení využívání reflexe je vhodnější například rozbor aktivit v průběhu pobytových akcí, dotazník s cílem zjistit povědomí vedoucích o smyslu a funkčnosti reflexe. Náměty na zlepšení činnosti oddílu zaujímají široké spektrum. Největší priorita je však kladena na zlepšení vztahů a atmosféry skupiny, kterou zúčastněné pociťují více pracovní, hektickou. Z tohoto požadavku vycházejí cíle k navrženému víkendovému programu.
40
Ve školním roce 2009/2010 nastaly oproti předchozímu roku změny v přípravě programu pro oddíl. Družiny rangers organizují méně oddílového programu, avšak k snížení nabídky programu nedošlo. Na přípravě programu se více podílejí členky bez ohledu na příslušnost k družině rangers v porovnání s předchozím školním rokem 2008/2009. Tento trend se shoduje s požadavkem dotázaných, méně se věnovat „pracovním“ povinnostem. Z námětů na zlepšení činnosti zaznívá požadavek na snížení pracovního vytížení, čemuž by odpovídalo vyřazení jakéhokoliv „pracovního programu“ z víkendového pobytu. Avšak pro další období společného vedení oddílu je nezbytné stanovení cílů a vytvoření vize. Z tohoto důvodu program obsahuje i aktivity zaměřené na směrování oddílu, které jsou zarámovány legendou. Název víkendu, Cesta do Nového světa, vystihuje symbolický rámec i obsah sobotního programu, zamyšlení se nad budoucností oddílu. Částečně
strukturovaný
páteční
večerní
program
účastníky
přesouvá
do cestovatelského života na palubě lodi. Zvolený program je volnější s možností osobních rozhovorů. Sobotní psychicky náročnější programy z důvodu vyšší motivace účastníků uvádí legenda s odlišným obsahem. Podnět k uvědomění si důvodů působení v oddíle přichází od pilota létajícího balónu, zamyšlení nad současným a budoucí stavem oddílu probíhá při výtvarné činnosti uvedené ztrátou exponátů z výstavy. V sobotním odpoledni vrcholí psychická vlna programu. Dramaturgická vlna stoupá. Víkendový program vrcholí sobotní večerní hrou, Poseidonem, fyzicky nejnáročnějším programem. Náročnost hry zvyšuje noční prostředí, časové omezení pro plnění jednotlivých úkolů. Zařazení hry Poseidon o den dřív, již v pátek večer, zapříčiní únavu účastníků, neschopnost plného zapojení v sobotním psychicky náročnějším programu. Neboť v neděli dopoledne, víkendový pobyt končí, obsahem posledního večerního programu je řešení fyzicky na náročnějších programů. Příprava překážkové trasy vyžaduje připravení v dostatečném předstihu, či asistence dalších osob. V případě plné účastí šestnácti osob je vhodnější rozdělení do dvou skupin z důvodu rychlejšího plnění úkolů, intenzivnějšího prožitku hry. V tomto případě je však nutné ze strany průvodců skupin dodržet předem dohodnutý
41
postup po trase, případně za určitých podmínek zkrácení, hrozí-li riziko nestihnutí celkového časového limitu. Na druhou stanu ponecháním jedné skupiny účastníci překonávají překážky společně. V nedělním programu doznívají emoce z předchozího večera, ujasňuje se konečná podoba cílů na následující období. Další program není plánován vzhledem k předpokládanému odjezdu v poledne. Program záměrně není připravován v plynulé návaznosti. Vzniklé volné chvíle jsou určeny pro samotné účastníky, k pohybovým aktivitám připraveným účastníky. Pro účastníky je připravené online hodnocení prostřednictví služby Dokumenty Google zjednodušující práci a šetřící část nejen při vyplňování, ale i při zpracování odpovědí organizátory. Dotazník se týkají technického i programového zajištění. Otázky směřující k výsledkům víkendového programu (vytvořené vize, rozdělení úkolů) je nutné specifikovat na základě získaných výstupů. Připravený program je určen pro víkendový pobyt se zaměřením na stanovení cílů oddílu, s programem k podpoření soudržnosti skupiny. Je však možné použit jednotlivé části pro půldenní setkání s dílčími cíli.
42
8.
ZÁVĚR Předkládaná práce obsahuje návrh víkendového programu v souladu se zásadami
zážitkové pedagogiky pro skupinu podílející se na vedení skautského dívčího oddílu, 13 žákyň střední školy a 3 studentky vysoké školy. Cíle navrženého programu vycházejí z námětů skupiny, jejichž vytvoření se účastnilo 12 osob podílejících se na vedení oddílu. Náměty pro zkvalitnění činnosti oddílu účastníci zařadili do sedmi kategorií: atmosféra, organizace, komunikace mezi výchovnými skupinami, oddílem a rodiči dětí, zodpovědnost členů, motivace členů, rádkyň, drby, administrativa. Z předpokládaných tří oblastí rozvoje skupiny byla potvrzena komunikace, spolupráce obsahově shodující se s kategorií organizace. Zúčastněné za nejdůležitější považují atmosféru skupiny. Potřeba rozvoje práce s reflexí nebyla potvrzena ani vyvrácena. Připravený program vychází ze zjištěných námětů, zaměřuje se na spolupráci ve skupině, rozdělení rolí a úkolu dle preferencí jednotlivců i celku. Víkendové setkání vrcholí v sobotu večer fyzicky náročnější program. Navržené aktivity jsou propojený příběhem cestovatelů do Nového světa, který symbolizuje i téma setká, vizi pro následující období.
43
9.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BŘEČKA, B.: Kronika československého skautského hnutí do roku 1990. Brno : Brněnská rada Junáka, 1999. 323 s. CSIKSZENTMIHALYI, M.: O štěstí a smyslu života. Praha : Lidové noviny, 1996. 395 s. ISBN: 80-7106-139-5. ČINČERA, J.: Práce s hrou : pro profesionály. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2007. 115 s. ISBN: 978-80-247-1974-0. ČINČERA, J., ŠLECHTOVÁ, A., KLÁPŠTĚ, P.: Vernisáž multismyslové výtvarnice. In: KLÁPŠTĚ, P. (ed.): Příroda kolem nás. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum Junáka, 2008. 112 s. ISBN 1210-9827. FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A.: Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-251-1701-9. GILSDORF, R.: A workshop sequence in adventure education for German educators. The Journal of Experiential Education. 1995, 18 (3), p. 145-149. ISSN-10538259. Citováno dle: FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A.: Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-251-1701-9. HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L.: Zážitkové pedagogické učení. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2. HUIZINGA, J. In: HOLEC, O. et al.: Instruktorský slabikář. Brno : Prázdninová škola Lipnice, 1994. Citováno dle: ŠANTORA, R.: Tři pohledy na skauting a hru. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2006, 6, s. 87-88. ISSN: 1214603X. HOLCOVÁ, M.: Poseidon. In: FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A.: Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-251-1701-9. HOLEC, O.: The present and the future of Outward Bound Czech Republic. In: NEUMANN, J., MYTTING, I., BRTNÍK, J. (eds.): Outdoor activities : Proceedings of international seminar Prague 1994 Charles University. Lüneburg: Verlag edition : Erlebnispädagogik., 1994. Citováno dle: FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A.: Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-251-1701-9. HOLEC, O. et al.: Instruktorský slabikář. Brno : Prázdninová škola Lipnice, 1994. Citováno dle: ŠANTORA, R.: Tři pohledy na skauting a hru. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2006, 6, s. 87-88. ISSN: 1214-603X. JANKA, O.: Čas skautů. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2009. 197 s. ISBN: 978-80-7415-013-5 JIRÁSEK, I.: Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2003, 1, s. 6-15. ISSN: 1214-603X KLÁPŠTĚ, P. (ed.): Příroda kolem nás. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum Junáka, 2008. 112 s. ISBN 1210-9827. 44
KLUMPAROVÁ, Š.: Flow v estetickém zážitku, aneb o štěstí ze čtení. Artefiletika [online]. 5. 1. 2007 [cit. 2010-01-16]. Dostupný z WWW:
. KOLB, D. A.: The Learning Style Inventory : Technical Manual. Boston : McBer and CO, 1976. Citováno dle: SVATOŠ, V., LEBEDA, P.: Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 192 s. ISBN: 80-247-0318-1. KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, I., VÝROST, J.: Aplikovaná psychologie III. : Sociálně psychologický výcvik. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. 224 s. ISBN 80-247-0180-4. KUBÁNKOVÁ, L.: Jean Piaget a kognitivně-vývojový směr zkušenostního učení. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2004, 2, s. 119-120. ISSN: 1214-603X. LEBERMAN, S. I., MARTIN, A. J.: Does pushing comfort zones produce the most learning? Australian Journal of Outdoor Education. 2002, 7 (1), 71-81 s. Citováno dle: FRANC, D., ZOUNKOVÁ, D., MARTIN, A.: Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 201 s. ISBN 978-80-251-1701-9. MALINA, O.: Skautskou stezkou. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 1998. 401 s. ISBN 80-86109-07-0. MORGAN, D. L.: Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkum. Boskovice : Sdružení SCAN, 2001. 104 s. ISBN 80-85834-77-4. NAGY, L.: 250 miliónů skautů. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum Junáka, 1999. 154 s. ISBN 80-86109-23-2. NEUMAN, J.: Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha : Portál, 1998. 325 s. ISBN 80-7178-405-2 OECD: Innovating to learn, learning to innovate [online]. Paris : OECD Publishing, 2008. 256 s. ISBN 978-92-64-04797-6. Dostupný z WWW: . PELÁNEK, V.: Příručka instruktora zážitkových akcí. Praha : Portál, 2008. 208 s. ISBN 978-7367-353-6. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. 5. vyd. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. ROBSON, M.: Skupinové řešení problémů. Praha : Victoria Publishing, 1995. 120 s. ISBN 80-85865-32-7. ŘÍHA, M.: Registrace : aneb jak na tom jsme. Skauting : dvouměsíčík pro skautskou výchovu. 26. 4. 2010, 2, s. 6.
45
SLEJŠKA, Z., SLEJŠKOVÁ, E., NAAR, D.: Manuál zážitkové pedagogiky. Praha : Egredior, 2003. ,Citováno dle: ČINČERA, J.: Práce s hrou : pro profesionály. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2007. 115 S. ISBN: 978-80-247-1974-0. SVATOŠ, V.: Tak co jak to šlo? aneb miniškola skupinových rozborů. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2006, 5, s. 66-68. ISSN: 1214-603X SVATOŠ, V., LEBEDA, P.: Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 192 s. ISBN: 80-247-0318-1. ŠANTORA, R.: Tři pohledy na skauting a hru. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2006, 6, s. 87-88. ISSN: 1214-603X. ŠEBEK, L., VALENTA, T.: Myšlenky prosáklé potem. Gymnasion : časopis pro zážitkovou pedagogiku. 2004, 2, 103-108 s. ISSN: 1214-603X. VÁŽANSKÝ, M.: Volný čas a pedagogika zážitku. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1992. 64 s. ISBN: 80-210-0428-2. VOŇAVKOVÁ, V. et. al.: Tichou poštou. Praha : Tiskové a distribuční centrum Junáka, 2005. 28 s. ISBN 80-86109-23-2. Organizační řád a systematizace Junáka. Junák – svaz skautů a skautek ČR. 11. 12. 2005. Dostupný z WWW: . Program pro mládež : Cena vévody z Edinburghu [online]. 2001–2008. [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: . Skautská křižovatka : pro všechny skauty a skautky [online]. [cit. 2010-05-22]. Věkové kategorie. Dostupné z WWW: .
46
10.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha I: Charta Junáka Příloha II: Náměty na zlepšení činnosti oddílu Příloha III: Cesta do nového světa – role Příloha IV: Hodnocení Cesty do Nového světa
47
Příloha I
Příloha I
Příloha II
NÁMĚTY NA ZLEPŠENÍ ČINNOSTI ODDÍLU Atmosféra Setkávání. Atmosféra ve vedení. Možná tou přepracovaností už neděláme všechny ty „kamarádský hlouposti“ jako dřív. Důvěra. Smát se takhle častěji. Méně „makat“, víc myslet na sebe. Vadí mi, že se tak jako dneska nesmějeme častěji. Dělat akce i mimo (chodit společně na mimo skautské akce). Organizace Méně „makat“, víc myslet na sebe. Na programu během roku se nepodílí víc lidí z vedení. Více spolupráce a zapojení se do příprav jednotlivých akcí. Neví se, kdo co přesně v oddíle dělá a kolik tomu věnuje času. Práce některých zaniká a automaticky se s ní počítá Pořád zvyšujeme laťku programů. Chtělo by to lepší rozdělání úkolů ve vedení, aby většina nespočívala jen na pár lidech. Zapojení i méně aktivních lidí. Přepracování (nerovnoměrné rozdělení úkolů, netýmový spolupráce). Nevíme, kdo co chce dělat. Mohly by jsem si vytvořit představu o tom, co dál (něž jen příští rok). Méně „tlačit na rádkyně“, jsou vyčerpané. V našem oddíle je spousta lidí, kteří „neodpočívají“. Dopadlo na ně víc povinností než na všechny ostatní. Já si například nepřipadám úplně využitá. Kdyby se všechny ty povinnosti úměrněji rozdělily, nebyla by část vedení tak přepracovaná, nedaleko syndromu vyhoření. Jasnější informovanost. Komunikace Skautky a světlušky častěji spolu. Více komunikace – přátelské mezi všemi (vedení-rodiče-skautky-světlušky). Více komunikace s rodiči i s ostatními členy oddílu. Více komunikace mezi vedením a dětmi během roku. Aby vedení mělo lepší přehled, i vedení, které nechodí na rady rádkyň. Vztahy mladší, starší vedení. Chtěla bych zlepšit vztahy mezi všemi navzájem (nejen s rádci družin, ale abychom fungovali jako parta). Skautky neznají moc nové světlušky (až na táboře zjistí, že s námi vůbec chodí do oddílu). Chtělo by to víc akcí světlušek se skautkami. Nabídnout více možností komunikace s rodiči (online formuláře).
Příloha II Zodpovědnost Chodíme všude pozdě! Rady, srazy - zdržuje to hodně! Členové by se měli naučit omlouvat, nepřijdou-li na schůzku, u světlušek omlouvají rodiče. A my taky. Oddílový trend = všude se chodí pozdě (někdy až o hodinu). Motivace Nemotivovanost dětí k plnění stezek. Lepší motivace rádkyň = nadšení do vedení, motivace jednotlivých členů družinek při schůzkách (docházka na schůzky), ježdění na akce. Drby Skautky drbny. Nadměrný hluk. Drby (rozjetí táborového „Kecálku“). Skautky si občas neuvědomují, co všechno vedení dělá – někdy mají pocit, že vedení má vůči nim výhody a nepřijde jim to fér (např. když vedení na táboře nejde na dřevo, protože připravují program). Skautky by si měly více uvědomovat, kolik toho děláme. Administrativa Souhlas rodičů se zveřejněním fotek na webu.
Příloha III
CESTA DO NOVÉHO SVĚTA – ROLE Petra Pelková (44 let) – starostka obce Hlučice, Matrina Dolejší (46 let) – paní továrníka, matka Lucie Dolejší, Lucie Dolejší (18 let) – sní o kariéře slavné zpěvačky, dcera Martiny Dolejší, Pavlína Lounská (40 let) – hospodyně rodiny Dolejší, dřívější krasobruslařka, Ludmila Mastná (43 let) – vynálezkyně, Renata Zelinková (39 let) – profesorka botaniky, bezdětná, ovdovělá, Marie Stránková (25 let) – členka tanečního souboru, Martina Veselá (38 let) – módní návrhářka, Žofie Podskalní (30 let) – zpěvačka tria, které jede zkusit štěstí do Nového světa, Petra Hlucká (28 let) – zpěvačka tria, které jede zkusit štěstí do Nového světa, Monika Havelková (29let) – zpěvačka tria, které jede zkusit štěstí do Nového světa, Alexandra Padková (65 let) – konzervativní dáma, Kateřina Svárová (35 let) – novinářka, Olg Lesklá (35 let) – fotografka, jede nabídnou výstavu fotografií, Libuš Škarohlá (34 let) – artistka, manželka artisty, doma zanechali dvě děti, Vladimíra Brázdná (36 let) – profesorka sociologie.
Příloha IV
HODNOCENÍ CESTY DO NOVÉHO SVĚTA Abychom mohli zhodnotit, jak se víkend povedl, prosíme Tě o vyplnění následujícího dotazníku. Hodnoť nejlépe slovně (co se líbilo, nelíbilo, proč), ať se toho dozvíme co nejvíce. Děkujeme za Tvůj čas. TECHNICKÉ Místo, prostředí základny: Ubytování: Strava: Celková organizace – informace před víkendem:
PROGRAM Jak si spokojena s výsledkem víkendu?
Napadá Tě ještě něco, co nebylo řečeno?
VÍKEND JAKO CELEK Myslíš, že pořádání tohoto víkendu v letošním rozsahu má smysl?
