Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Postoje studentů středních odborných škol k Romům Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Postoje studentů středních odborných škol k Romům Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. et Mgr. Lenka Kamanová

Vypracovala: Veronika Baumgartnerová

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Postoje studentů středních odborných škol k Romům vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne

Podpis studenta

31. dubna 2013

PODĚKOVÁNÍ Děkuji všem, kteří přispěli ke vzniku této bakalářské práce. Za vstřícnost, laskavost, cenné připomínky a odborné vedení děkuji především vedoucímu mé práce Mgr. et Mgr. Lence Kamanové.

ABSTRAKT V práci je řešena problematika postojů středoškolských studentům vůči Romům. V teoretické části jsem shrnula základní charakteristiku romské menšiny, specifika romského etnika, problematiku sociálně patologických jevů a vzdělávání Romů. Metodou teoretické části práce bylo studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků, jejich syntéza a srovnávání. V praktické části byla vyhodnocena data získaná pomocí dotazníkového šetření uskutečněného mezi studenty střední školy znojemského kraje zaměřeného na zjištění postojů a názorů na romskou menšinu. Výzkumná část práce zachytila postoje k Romům ze strany studentů střední školy a byla srovnána s některými dosavadními sociologickými vědeckými výzkumy v této oblasti. Závěry a doporučení vyplývající z dotazníkového šetření jsou nabídnuty k využití v rámci prevence sociálně patologických jevů na středních školách. Klíčová slova: Romové, postoje, diskriminace

ABSTRACT The work was solved the hot issues of feelings high school students about gypsy. In the theoretical part summarizes the basic characteristics of the Roma minority, the specifics of the Roma, the issue of socially pathological phenomena and Roma education. Methods of theoretical part of the work was to study professional literature sources, creating excerpts, their synthesis and comparison. In the practical part, analyzed the data obtained from the survey effected among high school students Znojmo region aimed at establishing the attitudes and opinions of the Roma minority. The research captured attitudes about the Roma high school students and has been compared with some existing sociological scientific research in this area. Conclusions and recommendations resulting from the survey are offered for use in the prevention of socially pathological phenomena in secondary schools. Keywords: Roma, attitudes, discrimination

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1 CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 9 2 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ........................................................... 10 3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 11 3.1

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ROMSKÉ MENŠINY V ČR ................ 12 3.1.1 Původ Romů v ČR ................................................................................ 12 3.1.2 Situace Romů v ČR během druhé světové války 1939 - 1945 ............. 14 3.1.3 Romové v ČR po roce 1945 .................................................................. 16 3.1.4 Romská menšina v ČR po sametové revoluci ...................................... 17 3.1.5 Současné skupiny Romů na našem území ............................................ 18

3.2

SPECIFIKA ROMSKÉHO ETNIKA ............................................................... 21 3.2.1 Romský způsob bydlení a života .......................................................... 21 3.2.2 Romská kultura ..................................................................................... 22 3.2.3 Romský jazyk ....................................................................................... 23 3.2.4 Sociálně patologické jevy u romské menšiny ....................................... 25

3.3

POSTOJE MAJORITY K MENŠINÁM .......................................................... 26 3.3.1 Tolerance a intolerance ......................................................................... 26 3.3.2 Postoje a předsudky .............................................................................. 27 3.3.3 Diskriminace ......................................................................................... 28 3.3.4 Rasismus ............................................................................................... 29

3.4

ROMOVÉ A VZDĚLÁNÍ ................................................................................ 30 3.4.1 Vliv nezaměstnanosti na vzdělání Romů .............................................. 30 3.4.2 Výchova a předpoklad pro vzdělávání romských dětí .......................... 31 3.4.3 Problémy romských dětí na začátku školní docházky .......................... 33 3.4.4 Problematika Romů na středních školách ............................................. 34 3.4.5 Postoje studentů středních škol k Romům v minulosti ......................... 35

3.5

Shrnutí .............................................................................................................. 37

4 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 38 5

4.1

Výzkumný problém .......................................................................................... 38

4.2

Cíl výzkumu ..................................................................................................... 38

4.3

Základní výzkumná otázka ............................................................................... 39

4.4

Výzkumná metoda a nástroj sběru dat .............................................................. 39

4.5

Popis výzkumného vzorku a vstup do terénu ................................................... 40

5 VÝSLEDKY PRÁCE ............................................................................................... 41 6 DISKUSE .................................................................................................................. 65 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 67 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 68 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ................................................................................ 71 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 74

6

ÚVOD Romská problematika je velmi často diskutovanou otázkou, která však nemá ani v současnosti komplexní řešení. Jak u majority, tak i u romského obyvatelstva je toto téma značně ožehavé a vyvolává silné emoce. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, že mě romská problematika již dlouhou dobu zajímá. Pocházím z Oslavan. V Oslavanech byl postaven jeden ze dvou základních táborů trvalého osídlení Romů na Moravě. Pocházel odsud také jeden ze dvou prvních romských studentů vysoké školy vůbec. Toto město je s Romy spjato, také v současnosti zde žije několik romských rodin. Problematika vzdělávání u Romů je často až neřešitelná. Romové se setkávají ať už v prostředí škol nebo i jinde s nelichotivými postoji k nim, ať nahlas vyslovenými nebo schovanými za gesta nebo činy. Obecně má majorita k romské menšině netolerantní a zavrhující postoj, i když k jiným etnikům je vcelku tolerantní. Otázky romské minority jsou v často velmi tíživém tématu, které vzbuzuje různé emoce a vášně. Celkově vyznívají postoje majority vůči romskému etniku spíše záporně až kriticky. Na základně názorů a postojů současné mladé generace lze předpokládat další vývoj v této problematice. Proto se tato práce soustředí na současné studenty střední školy a zachycuje tak v rámci daného vzorku postoje k romské menšině. Ve své práci proto přiblížím historii Romů, sociokulturní aspekty romství, sociálně patologické jevy, ke kterým romské etnikum nejvíce tíhne a postoje studentů středních škol k Romům. Cílem je zachytit současné postoje studentů k romskému etniku a poukázat na problematiku romského studenta na střední škole. Na základě výsledků pak budou navrhnuta doporučení, využitelná v rámci prevence již zmíněných sociálně patologických jevů na středních školách. Cílem je zachytit pohled studentů na Romy a jejich postoje k nim, z čehož se dá následně usuzovat, s jakým třídním klimatem se romský student ve třídě setkává a jak na něho může působit. Vzhledem k doposud prováděným výzkumům, které se ale ve většině případů soustřeďují především na dospělou populaci, převažuje značně negativní postoj majority 7

k Romům. Ve své práci se chci proto také zaměřit na studenty a zjistit tak jejich osobní postoje a vnímání romské problematiky

8

1

CÍL PRÁCE Cílem teoretické části bakalářské práce je seznámení se současným stavem

řešené problematiky, první část je věnovaná historii Romů v České republice, původu romského obyvatelstva, jejich situaci během druhé světové války a následně po roce 1945 až po současnost, dále jsou shrnuty sociokulturní aspekty romství, kde se zaměřuji na způsob bydlení a života Romů, jejich kulturu, jazyk a problematiku sociálně patologických jevů, další část vymezuje postoje majority k menšinám, obecně se zabývám tolerancí, postoji, diskriminací a rasismem, vymezuji dané pojmy a v poslední části se věnuji problematice vzdělávání romské menšiny od mateřské školy, základní školy až po středoškolské vzdělávání a postojům studentů středních škol k Romům na základě již provedených výzkumů. Cílem

praktické

části

je,

pomocí

dotazníkového

šetření

zaměřeného

na zachycení postojů studentů k Romům, zjistit na vybrané střední škole postoje studentů k etnicky vymezené skupině Romů. Otázka vzdělávání Romů je velmi problematická. Cílem je hlavně zachytit, jak se k Romům staví studenti středních škol, jaké mají vůči romskému obyvatelstvu postoje a jaké tedy může romský student očekávat klima ve školní třídě mezi spolužáky. Data získaná dotazníkovým šetřením jsou vyhodnocena za použití deskriptivní statistiky.

9

2

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. Teoretická část objasňuje stav řešené

problematiky a praktická část se věnuje vlastnímu průzkumu. Metodou teoretické části bylo studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a srovnávání. Zároveň bylo ke studiu využito dostupných elektronických zdrojů. Průzkumné šetření v praktické části bylo provedeno pomocí metody dotazování. Zvoleným nástrojem sběru dat byl dotazník. Dotazníkové šetření probíhalo na střední odborné škole ve znojemském kraji. Data byla vyhodnocena pomocí deskriptivní statistiky, graficky znázorněna a doplněna komentáři.

10

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Problematika soužití majority a romské menšiny je v současné době horkou

otázkou, na kterou zatím není nalezena jasná odpověď. Od toho se odvíjí také postoje majority k romskému etniku. „Předpojatosti až předsudky jsou jakýmsi "natočením" osobnosti ke stylu efektivní či neefektivní komunikace. Předpojatost vyplývá z hodnotových vzorců chování, tradic, zkušeností, informací (resp. dezinformací) a ze sociální percepce. Vede nás k takovým závěrům a interpretacím, které jsou akceptovány jako pravdivé bez jakýchkoli důkazů. Obvykle je naše domněnka o lidech ovlivněna hodnotami, informacemi a zkušenostmi s podobnými jedinci a my vyvozujeme závěry na základě věcí, ve které věříme či jež očekáváme. To, že díky tomuto faktoru mnohdy ubližujeme a nedáme druhému šanci, ani nevnímáme" (Šišková, 2001, s. 15). Obvykle si lidé ani neuvědomují, že zaujímají k určité skupině obyvatelstva postoj na základě falešných informací - kdy může docházet k tomu, že nevědomky tuto menšinu diskriminují. Majorita mnohdy staví svá stanoviska, názory a postoje na základě informací z masmédií, aniž by tyto informace nějak dále ověřovala nebo zkoumala. Často pak dochází k zaujímání záporných nebo více či méně negativních postojů k menšinám. Nejvíce se toto negativní povědomí šíří o Romech. „Romská menšina má v soužití s Čechy mnoho problémů. Z české strany je jim vytýkána hlučnost, špatné sousedské vztahy, nevzdělanost, nízká kvalifikace, špatná pracovní morálka, lenost, nečestné jednání, agresivita, kriminalita, prostituce. Romové vytýkají Čechům citový chlad, vypočítavost, nadřazené chování, xenofobii a rasismus. V obou skupinách převládají jedinci, kteří mají tendenci zobecňovat vlastnosti (především ty negativní) jednotlivců druhé skupiny a přisuzovat je celé skupině. Chování obou skupin do značné míry determinují předsudky z dávné i nedávné minulosti. Mezi oběma skupinami leží rovněž nevyřešené křivdy z minulosti" (Šišková, 2001, s. 123). Soužití Romů a "neromů" je tedy i v současnosti více než problematické. Romové nejsou majoritní společností stále vnímáni jako spoluobčané, ale jako přistěhovalci. Jak se utváří názory na romské spoluobčany? Je rozdíl mezi vnímáním

11

této problematiky žákem - studentem a dospělou populací. Jaké mají názory na Romy studenti středních škol se budeme zabývat dále.

3.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ROMSKÉ MENŠINY V ČR Romové jsou nejpočetnější etnickou menšinou žijící v České republice. Odhady počtu Romů na našem území se liší, ale většina autorů uvádí, že jich zde žije asi 300 tisíc (3% obyvatelstva) (Říčan, 1998). Taktéž v novějších zdrojích jsou uváděny obdobné odhady o počtu žijících romských obyvatel na území ČR. „Romové patří k vrstvám s nejhoršími životními podmínkami, neboť se vyznačují podprůměrnou sociální a vzdělanostní úrovní, vysokou nezaměstnaností, špatnou bytovou situací, nepříznivým zdravotním stavem, neúměrnou kriminalitou a stále se zhoršujícím napětím mezi vlastní komunitou a ostatní českou společností" (Nečas, 1999, s. 110). Romská menšina je jednou z nejvíce specifických a velmi uzavřených menšin. Tato skupina obyvatel je ve svém okolí velmi dobře rozeznatelná, jednak z důvodu způsobu života, který je zcela odlišný od většiny obyvatelstva, ale také i z důvodu vizuální odlišitelnosti. Romové jako menšina se nachází na úplném okraji naší společnosti a sami se nejsou schopní od současného postavení oprostit. Na druhou stranu je patrné, že takto společnost smýšlí o Romech jako o celku. Pokud zmíníme vztah ke konkrétním Romům nebo romským rodinám je situace ve většině případů odlišná, protože téměř každý zná nějakou romskou rodinu nebo jednotlivce, na kterého má kladný názor. 3.1.1 Původ Romů v ČR Historie Romů je z velké části rekonstrukcí. Na našem území se první zmínky o Romech objevují postupně od roku 1242, kdy měli do Českého království přijít tatarští zvědové, tehdy označení jako Kartasové, kteří se mohou vykládat právě v té době za Romy. Tato hypotéza z Dalimilovy kroniky je však nepodložená (Nečas, 1999).

12

Jak uvádí Horváthová (2002) první bezpečnou zmínkou o Romech v českých zemích je rok 1417, kdy pražský kronikář zaznamenávající počátky husitského hnutí píše nelichotivě jak o táboritech, tak i o v Praze přechodně přítomných Romech. Roku 1417 je přítomnost Romů potvrzena také ze Znojma a o rok později z Chebu. Pak se informace o Romech na našem území odmlčují na přibližně šedesát let (Horváthová, 2002). „Podle bavorské kroniky J. Thurmaiera, napsané kolem r. 1522 vedli jednu z největších skupin Romů král Zindel a vévodové Panuel, Michal a Ondřej od Budína směrem na Košice a pak na Bratislavu, kde se rozdělili do více proudů (Nečas, 1999). Romové zřejmě nevstupovali do Českého království s úmyslem zde nějakou delší dobu setrvávat, bránila by jim v tom sociální, politická a náboženská atmosféra a také jejich pověst o povrchní víře a tradované historky o hříchu a pokání. Jestliže tu byly romské skupiny i tak přítomny, nestaly se v tomto období předmětem zájmu kronikářů (Nečas, 1999). „Romskou přítomnost glosovaly české kroniky teprve r. 1481 v Kutné Hoře a na Novém Městě Pražském. Někdy z této doby pochází rytina "Cikánská rodina" od Václava z Olomouce, která je prvním zobrazením romského námětu v našem prostředí" (Nečas, 1999, s. 21). Podle Horváthové (2002) spadají počátky vyhánění a pronásledování Romů ke konci 15. století na Moravu a tato praxe se postupně začala uplatňovat po celé Evropě. Roku 1538 se usnesl zemský sněm, že do dvou týdnů mají být Romové vykázáni ze země (Horváthová, 2002). Před represí začali Romové utíkat ze západoevropských zemí hlavně do Uher a dále na Balkán. V průběhu třicetileté války se pak Romové postupně vracejí do střední i západní Evropy, protože válečný konflikt znemožnil důsledný protiromský postup. O to více jsou pak pronásledováni po skončení války. Toto pak vrcholí v českých zemích dekretem Karla VI. v roce 1721, kdy muži byli trestáni popravou a ženy po opakovaném zadržení byly také popraveny. Jejich děti byly dávány k výchově do "dobrých katolických rodin" na převýchovu nebo do špitálů (Šuleř, 1999). Jako první z evropských panovníků změnila přístup k Romům Marie Terezie a v roce 1761 pak uskutečnila program přizpůsobení a usazování Romů. Projekt 13

realizovala hlavně v Uhrách a částečně i na Moravě. Trvalou asimilaci mělo zaručit sžití s původním rolnickým obyvatelstvem. Josef II. pak v inovátorství své matky Marie Terezie pokračoval. Roku 1784 rozhodl o postupném usídlování Romů na statcích tzv. náboženského fondu, což byla půda odebraná zrušeným klášterům. Takto se Romové usadili na Moravě v celkem 13 obcích a ve dvou z nich byly položeny základy trvalého romského osídlení, zde pak vznikly velké romské osady - tábory. Jedna z nich byla v Bohusoudově u Jihlavy a druhá v Oslavanech u Brna (Šuleř, 1999). Podle Říčana (1998) se nejvíce dařilo asimilovat Romy na jižní Moravě, kde se také úspěšně Romové vzdělávali. Romskou obživou bylo většinou tradiční kovářství a hudba, také se živili výrobou různého zboží - jako štětky, bačkory a vykonávali pomocné nádenické práce. Na některých místech Moravy se Romové velmi dobře sžili s majoritou, přesto se vyskytovaly konflikty a diskriminace a stále byli bráni jako druhořadí občané. Romové byli na území Čech a Moravy známí jako kočovníci, už jen pro typické užívání vozů krytých plachtami, nebo maringotek tažených koňmi. Roku 1927 byl přijat zákon, který postihoval potulné Romy a tuláky, kteří žili "po cikánsku". Zakázáno bylo kočovat, tábořit, vlastnit zbraně a pohybovat se ve větších skupinách. Dále jim byla dána zvláštní legitimace a pro kočování se vydávala dočasná povolení u příslušných obcí (Říčan, 1998). Oproti tomu jsou znatelné zejména pokroky ve vzdělávání romských dětí v tomto období. Je založena první škola pro romské děti v Užhorodě, vzniká také hudební škola pro Romy a životem Romů se začínají zabývat i někteří čeští vzdělanci (V. Lesný, F. Štampach). Postupně v průběhu začátku devatenáctého století je zřetelná integrace Romů do společnosti. V průběhu třicátých let začíná rapidně narůstat počet Romů u nás. Což je způsobeno migrací Sintů - německých Romů, kteří prchají před nacismem (Šuleř, 1999). 3.1.2 Situace Romů v ČR během druhé světové války 1939 - 1945 „Před druhou světovou válkou žili v Čechách a na Moravě čeští Romové a němečtí Sinti. Když v tzv. Protektorátu Böhmen und Mähren začaly platit nacistické zákony, byli téměř vyvražděni. Z osmi tisíc Romů v Čechách a na Moravě přežilo zhruba šest set osob" (Hübschmannová, 1998, s. 27, 28).

14

„Dne 15.3.1939 došlo k okupaci našeho území nacisty a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava" (Horváthová, 2002, s. 45). Na podzim roku 1939 bylo u nás vyhlášeno trvalé usídlení kočujících osob. Tento zákaz kočování a potulování měl zajistit lepší orientaci v počtu Romů na našem území a měl usnadnit následnou nucenou koncentraci a "konečné řešení". Pro kočovníky, kteří se neusadili, byly zřízeny kárné pracovní tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Tyto tábory byly prioritně určeny pro dospělé muže, kteří si zde trest odpracovávali a poté byli propuštěni. Základem měly být v této době obce, které měly vytvářet vhodné podmínky pro Romy a jejich plynulé usazení. Ve skutečnosti však mnohokrát působily spíše opačně, aby k usazení Romů v jejich katastru nedošlo (Horváthová, 2002). V březnu roku 1942 bylo vydáno nařízení o preventivním potírání zločinnosti, pro zločince a osoby, které ohrožovaly veřejnost svým asociálním chováním - výslovně zde byli uvedeni "Cikáni a osoby žijící po cikánsku". Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha se začínají opatření vůči Romům vyostřovat. Romové jsou označeni jako "nevyhovující rasa" a je vydán výnos o potírání cikánského zlořádu, který obsahoval soupis celé romské populace. Romové byli rozděleni na dvě skupiny - do první byli začleněni problémovější Romové a byli ihned deportováni s celými rodinami do nově otevřených cikánských táborů v Letech a v Hodoníně. Druhá větší skupina byla prozatím ponechána - pouze byla označena tzv. cikánskými legitimacemi. O této skupině Romů pak bylo rozhodnuto v prosinci roku 1942 výnosem o deportaci cikánů a cikánských míšenců do koncentračního tábora v Osvětimi. Následující rok sem pak byli přemisťováni všichni Romové. Pouze malému počtu se podařilo před deportací prchnout do zahraničí nebo se skrýt. V osvětimském koncentračním táboře trpěli a umírali v nelidských životních podmínkách, trpěli hladem a různými nemocemi. V půli roku 1944 byli pak ti z nich, kteří byli schopní pracovat transportováni do různých pracovních táborů v Německu, ti kteří nebyli schopní práce byli pak v noci z 2. na 3. 8. 1944 zavražděni v plynové komoře - v tuto noc zde zahynulo přibližně přes 3000 Romů. V těchto těžkých životních situacích byli i Romové členy partyzánských jednotek a aktivně působili v boji proti fašismu. Romové jako etnikum byli nacisty téměř zlikvidováni a to jako vzhledově nevyhovující menšina, jejich způsob života byl pro deportaci nepodstatný (Horváthová, 2002).

15

3.1.3 Romové v ČR po roce 1945 Jak uvádí Nečas (1994), byly číselné stavy Romů v roce 1945 ověřovány dvěma soupisy ministerstva vnitra a posléze mimořádnými a pravidelnými evidencemi národních výborů a také při oficiálních populačních cenzech. Zjištěné hodnoty však nedokládaly úplně reálnou skutečnost, většinou byla čísla mírně podhodnocená (Nečas, 1994). „Genocidu za druhé světové války přežilo v českých zemích nanejvýš 1000 autochtonních Romů a Sintů. Silným přistěhovalectvím a následnou přirozenou reprodukcí se romská populace prudce rozmnožovala, svým původem však pochází z jiných oblastí, než kterými jsou dnes místa jejího pobytu: Romové k nám přicházeli buď jako kočovní přes Rumunsko a Maďarsko z Balkánu, nebo jako usedlí a polousedlí z koncentrací na Slovensku, zejména z jeho východní části" (Nečas, 1994, s.84,85). Tabulka č. 1: Počet Romů v České republice Počet Rok 1947 1966 1967 1968 1970 1980 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989

Zdroje údajů v % z úhrnu obyvatelstva soupis ministerstva vnitra 0,19 0,57 ,, 0,6 evidence národních výborů 0,62 ,, 0,61 sčítání lidu 0,86 ,, 0,98 evidence národních výborů 1,11 ,, 1,12 ,, 1,17 ,, 1,21 ,, 1,28 ,, 1,32 ,, 1,36 ,, 1,38 ,, 1,41 ,,

absolutní 16 752 56 519 59 467 61 058 60 279 88 587 101 193 112 192 115 877 120 784 124 899 132 167 136 812 140 915 143 071 145 738

Zdroj: (Nečas, 1994, s.84)

16

Tato tabulka ukazuje přehled počtu Romů žijících na území České republiky v průběhu uvedených let. Vzhledem k tomu, že se většinou sčítání osob provádělo bez vědomí obyvatel, je téměř jisté, že skutečná čísla by byla pravděpodobně ještě o něco vyšší. Posunem v řešení romské problematiky bylo zřízení tzv. Komisí pro otázky cikánského obyvatelstva v roce 1970 jako ústředního koordinačního orgánu pro tuto oblast. Zastoupena v ní byla zainteresovaná ministerstva a společenské organizace. Zřídka v nich byli zastoupeni i sami Romové. Stejnou vyhláškou byli Romové poprvé označeni jako etnická skupina, a to při respektování specifik a odlišností (Davidová, 1995). Tyto komise pak pracovaly až do roku 1988. „Politika komunistického režimu vůči romskému obyvatelstvu nepatří v žádné etapě svého vývoje mezi nejočividnější projevy diskriminace a represí, jichž se představitelé tohoto totalitárního systému dopustili na nejrůznějších skupinách obyvatelstva. Je možno říci, že byla po celou dobu jeho existence spíše výrazem (v mnoha případech i dobře míněné) snahy po jeho povznesení, sociálním, společenském a kulturním vyrovnání se s majoritou. Romové totiž v představách komunistických ideologů nepatřili ke "třídním nepřátelům", ale naopak k obětem předcházejících "vykořisťovatelských systémů" (Pavelčíková, 2004, s. 133). V době komunismu Romové většinou nepociťovali rasovou a diskriminační otázku, tato doba pro některé znamenala záchranu před bídou, díky volným pracovním místům a dostupným bytům, přestože Romům byly obvykle přidělovány byty horší kvality, pro mnohé to ale i tak znamenalo velmi radikální zvýšení životního standardu. 3.1.4 Romská menšina v ČR po sametové revoluci Romové viděli nové šance a příležitosti na konci 80. let, kdy docházelo k demonstracím a následně k převratu. Po revoluci se utváří různé kulturní organizace a sdružení, které usilují o uchování a udržení romské kultury, vzniká Kulturní svaz občanů romské národnosti, Svaz romských autorů a spisovatelů, Nadace Dženo na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot. Roku 1992 vzniká také Nadace dr. Rajka Djuriće, která se snaží o zlepšení životní situace Romů a také soukromá Romská střední škola sociální, kde se romští studenti připravují pro práci sociálních pracovníků v romských komunitách, státní správě nebo různých sociálních zařízeních. 17

Postupně jsou také zakládány průřezem všech regionů různá občanská romská sdružení, která se zaměřují na sportovní činnosti, vzdělávání, kulturu.. atd.. Romové zakládají také vlastní romská média, ať už různé časopisy, noviny, magazíny, ale i romské vysílání na půdě Českého rozhlasu s pořadem O Roma vakeren (Romové hovoří) (Horváthová, 2002). Všechny tyto nové možnosti, byly přesně tím, co Romové od porevoluční doby očekávali. Zároveň se ale u většiny romských obyvatel projevovala a stále přetrvává také neschopnost začít se starat sami o sebe. Jak uvádí Říčan (1998): "Za komunistů, jak říkají, jim bylo lépe: Všichni měli práci, nikdo jim nenadával, mohli chodit do všech hospod, jejich ženy a děti byly v bezpečí" (Říčan, 1998, s. 30). Romové se vlivem socialismu upnuli na stát, který jim zajišťoval určité pro ně zažité standardy a tato tendence u nich i nadále přetrvává. 3.1.5 Současné skupiny Romů na našem území Podle Horváthové (2002) nejsou Romové jednotnou ucelenou skupinou, ale naopak se dělí do řady skupin. Jak jsem již uváděla, většina českých a moravských Romů nepřežila druhou světovou válku. Po válce se ale do naší země stěhovali slovenští Romové, ale také maďarští Romové a němečtí Sintové. Horváthová (2002) dále uvádí, že nejvíce jsou u nás zastoupeni právě Romové slovenští, kteří tvoří 75-85 % populace Romů v České republice. Další komunitu tvoří Romové olašští přibližně 10 %. Olaši se dále dělí na různé skupiny, u nás se ale vyskytovaly jen dvě a to Lovárové, což byli koňští handlíři a Kalderaši, výrobci kotlů. Nyní na našem území žijí pouze potomci Lovarů. Olaši nechápou školní vzdělávání jako důležité pro život. Školní docházka jejich dětí je často velmi špatná, někdy děti ani povinnou školní docházku nedokončí. Dívky prakticky nemají možnost studovat, protože rodina je v určitém věku nutí k provdání a k rodinnému životu. Zbylá procenta (10 - 15) tvoří maďarští Romové, původní zbytky českých Romů a němečtí Sintové (ti mají ve většině případů jádro rodiny vždy u příbuzných v Německu). Je důležité chápat Romy jako jednotlivé skupiny obyvatel, kteří se ale vyznačují společnými znaky, 18

mezi jednotlivými skupinami totiž vznikají v rámci průběžného začleňování do naší společnosti

postupné,

ale

někdy

až

velmi

patrné

a

propastné

rozdíly

(Horváthová, 2002). Není možné přesně zjistit, kolik Romů žije v České republice, ve sčítání lidu viz tabulka níže je uvedeno, že v současné době žije na našem území 5 135 romských obyvatel. Ve skutečnosti je toto číslo ale mnohem vyšší, protože ve sčítání je uvedeno číslo, kolik obyvatel se k romské národnosti hlásí. Mnozí Romové se přihlásí k národnosti české, moravské nebo některé jiné, nelze tedy přesně určit kolik romských obyvatel u nás přesně žije. Není totiž možné nedobrovolně označit za Roma občana, který si to nepřeje. Pro srovnání, podle ČSÚ a sčítání lidu z roku 2001 se k romské národnosti přihlásilo celkem 11 746 občanů. Podle statistických dat by tedy v současné době žilo na území České republiky romských obyvatel o více než polovinu méně.

19

Tabulka č. 2: Počet Romů v České republice při sčítání lidu 2011 Tab. 13 Obyvatelstvo podle národnosti a podle velikostních skupin obcí a krajů definitivní výsledky podle obvyklého pobytu

Obyvatelstvo celkem ČR celkem k 26. 3. 2011 v tom velikostní skupina obce do 199 200 - 499 500 - 999 1 000 -1 999 2 000 - 4 999 5 000 - 9 999 10 000 - 19 999 20 000 - 49 999 50 000 - 99 999 100 000 a více v tom: Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

z toho národnost česká

moravská slezská slovenská romská

10 436 560 6 711 624

521 801

12 214

147 152

5 135

190 509 125 921 653 356 423 373 940 142 596 456 1 002 103 631 565 1 228 315 775 419 933 230 612 345 956 108 638 680 1 329 002 853 173 878 783 597 828 2 325 012 1 456 864

9 008 34 591 65 362 68 480 81 849 45 838 32 249 69 125 18 098 97 201

23 254 678 1 529 1 755 1 220 401 1 747 3 002 1 605

1 459 5 968 9 032 10 488 15 048 11 744 13 751 21 234 16 366 42 062

45 141 296 260 435 393 536 1 006 1 036 987

3 754 1 789 1 297 507 341 692 473 700 4 514 35 512 254 380 76 280 95 292 46 270

246 133 38 16 20 32 23 34 42 30 235 247 68 11 050

23 089 17 474 6 602 7 982 7 217 12 033 6 053 5 638 4 789 2 989 14 106 7 306 5 806 26 068

368 388 269 216 213 1 247 295 337 175 131 309 363 133 691

1 268 796 1 289 211 628 336 570 401 295 595 808 961 432 439 547 916 511 627 505 565 1 163 508 628 427 579 944 1 205 834

821 688 901 438 454 738 399 897 190 285 553 008 300 472 389 201 362 436 330 890 558 041 365 091 318 139 766 300

Zdroj: (ČSÚ, Sčítání lidu 2011)

20

3.2 SPECIFIKA ROMSKÉHO ETNIKA Romské etnikum má jako téměř každé etnikum svá vlastní specifika, a to ať už jde o způsob života, uznávané hodnoty nebo kulturu. 3.2.1 Romský způsob bydlení a života Na prvním místě pro Roma je vždy jeho rodina. Rodina vždy drží pospolu, je soudržná a ochotná se dělit se svými členy. Romové žijí většinou pohromadě v rámci několika generací. V minulosti pro ně byl typický kočovný způsob života, který se již v současnosti téměř úplně vytratil. Po staletí až donedávna byl rozdíl mezi tradičním způsobem bydlení Romů olašských a usedlých. Olašští Romové přebývali v přenosných stanech - šátrách, přenosných přístřešcích nebo obytných vozech - vurdonech a to různých typů. Na rozdíl od stanů, které se postupně samostatně přestaly využívat, byly přístřešky stavěny až do roku 1959. Později začali využívat hlavně maringotky, které si Romové různě barevně zdobili a vyřezávali. Podstatně jiný byl způsob bydlení Romů tradičně usedlých, kteří se sdružovali zejména v cikánských osadách - romane gava nebo v cikánských čtvrtích, které byly na okrajích měst nebo vesnic. Tyto osady byli a jsou často mimo dosah města nebo vesnice, vzdálenost může být i několik kilometrů od ostatní zástavby, chybělo nebo v některých místech stále ještě chybí potřebné sociální vybavení, přívod elektrického proudu, vyhovující zdroj pitné vody a kanalizace (Šuleř, 1999). Také v současnosti mají některé romské rodiny snahu o asimilaci, chtějí se přizpůsobit a žít neromským způsobem života. Snaží se dosáhnout vzdělání, mít dobrou práci, materiálně zabezpečit rodinu a nespoléhat v tomto pouze na stát a jeho zajištění. Bohužel ale sociální úroveň většiny Romů je velmi špatná, obvykle žijí v bídných podmínkách, a to jak po zdravotní, tak i hygienické stránce. Je to dáno i tím, že mnoho Romů žije mezigeneračně, a to v podmínkách, které tomu příliš nevyhovují - např. 10 členů romské rodiny v jednopokojovém bytě, kde pak jednotliví členové domácnosti zejména děti, nemají dostatek prostoru k učení a hraní - chybí jim jejich kousek vlastního prostoru.

21

Podle Říčana (1998) je specificky romská také otázka vybydlování, kdy dochází k úplné devastaci bytu nebo celého domu, který je pak již tak zničen, že je nutná generální oprava nebo demolice. Vybydlování není běžné, ale je specificky romské, není totiž podle Říčana uváděno, že by se takto chovala majorita nebo některé jiné menšiny. Podle psychologů se jedná o odmítání vědomé, ale mnohdy i nevědomé, kdy Romové nechtějí měnit své zvyky a nechtějí tato obydlí právě z důvodu, že jsou gádžovská. Vybydlování je pak projevem vzdoru, hořkosti a zoufalství (Říčan, 1998). 3.2.2 Romská kultura „Jedním z patrně nejvýznamnějších rysů tradiční romské kultury je skutečnost, že ve společenstvích jejích nositelů je dominantním organizačním principem příbuzenství. To mimo jiné znamená, že nositel tradiční romské kultury se primárně cítí být příslušníkem příbuzenské skupiny, od níž také odvozuje svou identitu a vůči níž je též přednostně loajální" (Jakoubek, 2005, s. 227). Jak uvádí Horváthová (2002): "Komunita plnila také velmi důležitou funkci sociální – platila zde zásada solidarity s jakýmkoliv způsobem handicapovanými členy – především s nemocnými, sirotky, ale týkala se i peněžité pomoci potřebným. Na svých cestách se Romové někdy ujímali i neromských tuláků, bezprizorných dětí, zkrátka těch, které majorita vytěsnila na svůj okraj, a tak se ocitli v podobné situaci jako Romové" (Horváthová, 2002, s. 27). Romové si tak nesou z minulosti svůj tradiční život v komunitě v pospolitosti, je jím vlastní solidárnost s nemohoucími nebo odstrčenými a jako komunita drží při sobě. Zvláštností je především bezpísemný charakter komunikace a kultury, kdy oproti evropským jazykům neměla romština až do 20. století písemnou a ani spisovnou podobu. Romské obyvatelstvo nemělo do té doby potřebu vytvořit vlastní písemný způsob dorozumívání a tak se veškeré životní zkušenosti, poznatky a vědomosti přenášely pouze ústním podání. Romové velmi lpěli na svých tradicích, což posilovalo hlavně silné pouto romských komunit, oproti tomu je ale neznalost písma omezovala v kontaktu s okolním světem a uzavírala je tak v izolaci. V průběhu 19. a 20. století prošla společnost modernizací a rostoucí vzdělaností, Romové v tomto období zůstávají na okraji tohoto procesu, novodobá forma kultury majority pro ně byla cizí a nepřijatelná. Romové ji také mohli vnímat jako nebezpečí pro udržování vlastního 22

tradičního způsobu života, což je také až do současnosti jeden z důvodů nedůvěry Romů vůči škole, kdy je pro ně školní prostředí prostředkem, které jim děti odcizuje, přetrhává jejich bezvýhradnou závislost a také citové vazby na romskou komunitu (Pavelčíková, 2004). Přestože romská literatura je oproti české nebo evropské poměrně mladá, můžeme v dnešní době na našem trhu najít bezpočet vydaných básní, beletrií, ale i pohádek v romštině. Hlavně pohádky jsou velmi ceněné, a to pro svoji rozdílnost a nepodobnost s pohádkami, ať už našimi nebo evropskými. K Romům neodmyslitelně patří také jejich tanec a hudba. Byli známí hudebníci, a to tělem i duší. Také v současnosti má romská menšina známé interprety, hudební skupiny a umělce. Podle Říčana (1998) je silnou stránkou romské kultury právě hudba a tanec. Co Rom - to muzikant! Romské děti mají smysl pro rytmus a tanec, který mají od narození "v krvi". Může to být dáno ale i tím, že romské děti jsou od malička vychovávány volněji a tedy je dán volný průchod jejich citům a náladám. Oproti tomu gádžové své děti od malička krotí a ukázňují, brzdí projev citů a volnosti (Říčan, 1998). "Jakou budoucnost má před sebou romská kultura? Celosvětové komunikační dálnice jí dávají stejné šance jako romskému jazyku. Miliony Romů po celém světě mohou mezi sebou "od zítřka" komunikovat a rozvíjet globální romskou kulturu. Jde jen o to, zda vůle k obrodě zvítězí nad pohodlnější cestou postupné asimilace. Tam, kde vedle sebe hodinu za hodinou, den za dnem Rom a gádžo vysedávají před "bednou", je už v podstatě jedno, kdo je kdo. Jejich duše se po čase budou podobat jako vejce vejci" (Říčan, 1998, s. 44). 3.2.3 Romský jazyk „Mezi první, kteří upozornili na podobu romštiny s jazyky z Indie, patří i německý vědec Johann Güdiger. V roce 1777 požádal v Halle na podnět školního inspektora

H.

L.

C.

Bacmeistera

ze

Sankt

Petěrburgu

nějakou

Cikánku,

aby mu přeložila jistý text do svého dialektu. Poté překlad srovnal s mnoha dalšími jazyky a zjistil, že se v mnohém podobá indickým jazykům, především hindštině“ (Fraser, 2002, s. 163).

23

Romština patří do indické skupiny indoárijských jazyků. Dělí se na 3 hlavní skupiny a to na evropskou romštinu, domštinu a lomaverštinu. Má mnoho dialektů, které jsou si navzájem většinou nesrozumitelné, záleží vždy na počtu převzatých slov. Romština se bez ohledu na dialekt řadí mezi indoevropské jazyky, a to do skupiny jazyků indických. Výslovnost romštiny je fonetická, takže je téměř shodná s pravopisem (Prokešová, 2010). Romština a romská kultura hraje důležitou roli v procesu etnické a sociální emancipace Romů. Je proto nezbytné, aby se ve všech zemích, kde Romové žijí, zlepšovaly nejen jejich sociální a ekonomické podmínky, ale aby byly dány možnosti rozvoji romské kultury, aby se využilo romštiny ve školství, v publikační činnosti a jiných sociálních sférách (Šotolová, 2011). V dnešní době je typické pro romskou populaci právě upadající úroveň její romštiny, kdy se prolínají romská slova s českými v romské komunikaci. Právě snahou v dobách socialismu o asimilaci Romů a jejich "zkulturnění" v sedmdesátých letech bylo přesvědčování romských rodičů, aby při komunikaci se svými dětmi neužívali romštinu. Výsledkem byl vznik romského etnolektu češtiny. Později se už situace zlepšila, protože romské děti už povětšinou neumějí příliš romštinu a česky hovoří lépe než

jejich

rodiče.

V

průměru

pak

dosahují

také

i

vyššího

vzdělání

(Hübschmannová, 1999). Význam řeči při vzdělávání je obrovský. Romské děti, které neumějí češtinu, jsou pak ve vzdělávacím systému znevýhodněné a má to vliv na jejich dosažené výsledky. Pro kulturu Romů je ale důležité, aby udržovali také svoji romštinu, aby si ji chránili a vedli své děti k jejímu rozvoji, byli hrdí na své slavné osobnosti - spisovatele, hudebníky, ale také učitele. Jak uvádí Šišková (2001), stále ale není čeština většiny romských dětí plnohodnotná. Uvádí také, že romská čeština je svým způsobem "účelová" v tom smyslu, že se jedná o česká slova s romským obsahem, protože Romové myslí romsky a při komunikaci používají také více neverbálních prostředků, jsou citlivější na neverbální vyjadřování také ze strany neromů, ať už nevědomé nebo vědomé. Romské dítě se pak ve škole setkává s proudy slov a vět, jejichž význam je pro romské dítě skrytý (Šišková, 2001).

24

Také Kaleja (2011) dokládá, že mateřský jazyk romských dětí ovlivňuje jejich podobu českého jazyka a jeví se to jako důvod, proč romské děti většinou přestupují do speciálního školství. Nejsou schopné držet krok s majoritními dětmi (Kaleja, 2011). 3.2.4 Sociálně patologické jevy u romské menšiny Jak uvádí Prokešová (2010), je život dnešních mladých Romů prázdný a bez cíle, zaměřený jednostranně jen na užití si dne. Romské děti a mládež jsou vystaveny negativním vlivům, které na ně působí o to rychleji. Snadno tak podléhají kriminalitě, alkoholu, kouření, ale i hracím automatům a drogám. Odhaduje se, že 20 až 30 % ekonomicky aktivní romské populace má své finanční prostředky získané nelegálních činů, ať už z překupnictví, majetkové trestné činnosti nebo prostituce. Přímým rysem romské kriminality je velké procento dětí zapojených do kriminálních aktivit, vyčnívají především gangy, které pak ve větších městech okrádají chodce a cestující (Prokešová, 2010). Podle Nečase (1999) má hlavní vliv na růst sociálně patologických jevů u romské menšiny zejména vysoká nezaměstnanost, která podle něj dosahuje přibližně 70 % a v nezaměstnaností ohrožených lokalitách i 90 %. Nezaměstnanost vede k poklesu sociální úrovně Romů a posiluje tak jejich sklon k sociálně patologickým jevům, a to ke kriminalitě, asociálnímu nebo antisociálnímu jednání - k prostituci, drogám, apod. Z údajů městské policie v Brně vyplývá, že se romští delikventi podílejí až 95 % na kapesních krádežích, 80 % na loupežných přepadeních a 60 % na prostituci a kuplířství (Nečas, 1999). Většina autorů tak vidí nezaměstnanost jako velký problém, v jehož vleku pak následují sociálně patologické jevy u romské populace. Nezaměstnanost obou členů romské rodiny pak může vést ke sklonu ke kriminalitě a jiným patologickým jevům, vzhledem k tomu, že Romové většinou nevidí svoji budoucnost ve vzdělávacím systému, mají po ukončení povinné školní docházky romské děti podstatně velkou šanci tíhnout k patologickým jevům, a to zejména ke kriminalitě. Podle Říčana (1998) se odhaduje kriminalita romské mládeže při srovnání s kriminalitou mládeže majority na několikanásobek. Výchovné ústavy pro mládež jsou ve větší míře obsazeny mladými Romy. Kriminalita je velký problém pro romskou menšinu, která tak velmi ovlivňuje romský národ. Vězení většinou nepřispívá 25

k morálnímu zlepšení, naopak spíše dochází k zhoršení povahy vězně, dochází k nabourání rodinného života, odloučení od rodičů, sourozenců nebo případně dětí. Romská komunita se může utvrzovat také v tom, že být ve vězení není nic nenormálního a tak může dojít k opačnému následku, kdy Romové začnou chápat stav být vězněm jako normální. A také dochází postupně k tomu, že majorita přestává být tolerantní vůči Romům a zejména jejich kriminalitě. Také Říčan poukazuje zejména na obrovskou nezaměstnanost jako na důsledek vysoké kriminality u Romů, dále poukazuje také na pozůstatky komunismu jako příčinu neschopnosti Romů se starat sami o sebe a také na nepřátelství a nevraživost majority vůči romskému obyvatelstvu (Říčan, 1998). Oba autoři se shodují jako na prvopočátku vedoucím ke kriminalitě a jiným patologickým jevům na nezaměstnanosti Romů. Té většinou předchází nedostatečné vzdělání nebo gramotnost, což zapřičiňuje neschopnost nalézt zaměstnání, tím zajistit rodině odpovídající zázemí a způsob obživy a uchýlení se tak nežádoucímu chování a jednání.

3.3 POSTOJE MAJORITY K MENŠINÁM Postoj majority je chápán jako postoj většiny k menšinám. Menšina nemusí být pouze Romové, ale také další etnika nebo skupiny. Pojďme si dále přiblížit a specifikovat jednotlivé postojové pojmy. 3.3.1 Tolerance a intolerance Tolerance pochází z latinského a francouzského slova tolerance - tolérer. A znamená snášet, snést, mít sílu něco snášet. Tolerantní jsou ti, co mají moc, mají předpoklad k tomu být tolerantní a nebojí se rizika. Tolerance může být také určitou odchylkou od normy, která je hůře snesitelná. Tolerantní je ten, kdo k tomu má moc a sílu, je tedy v postavení, které si toleranci může dovolit a měla by být také spojena s odpovědností za toho, kdo je tolerován (Prokešová, 2010). V Malé československé encyklopedii (1987) je tolerance popsána jako snášenlivost k názorům a jednání druhých lidí, které jsou odlišné od názorů našich vlastních.

26

"Z psychologického hlediska styl jednání a myšlení, charakterizovaný snášenlivostí, jež zabraňuje potlačení nebo odsouzení názoru či postoje, který není sdílen" (Malá československá encyklopedie, 1987, s. 237). Podle Bendla (2003) je důležité tolerovat odlišnosti, a to zejména z důvodu humánních, kdy je nutné respektovat úctu k člověku a životu, z důvodů právních, protože netolerance a nerespektování odlišností může mít v případě zákonných norem trestně právní důsledky a také z důvodů pragmatických, kdy je hlavní podmínkou vývoje právě protkávání různých pohledů na svět, rozmanitost a střetávání se s odlišnostmi (Bendl, 2003). Každý z autorů popisuje toleranci trochu jinak, ale výsledek je při srovnání obdobný. Pouze Prokešová (2010) zdůrazňuje, že tolerantní může být hlavně ten, kdo má moc a je nadřazený, oproti tomu Bendl (2003) staví toleranci k základním důvodům, které pak následně popisuje. Opakem je intolerance, kterou popisuje také Malá československá encyklopedie s tím, že průvodním jevem může být fanatismus, nesnášenlivost k druhým nebo extrémní oddanost nějaké víře nebo názoru (Malá československá encyklopedie, 1987). Intoleranci chápeme jako nedostatek respektu vůči názorům a jednání druhých. Člověk nebo skupina není ochotna dovolit druhým chovat se nebo jednat jiným způsobem a mít odlišná přesvědčení a názory. Může také znamenat to, že se s lidmi nejedná spravedlivě z důvodu jejich sexuální orientace, náboženskému vyznání nebo způsobu oblékání. Intolerance je východiskem rasismu, antisemitismu, xenofobie a diskriminace (Multikulturní centrum Praha, 2002). 3.3.2 Postoje a předsudky Jak uvádí Šišková (1998) představují zdroj nedůvěry k cizímu především předsudky. Ty reprezentují skupinu postojů a stanovisek, která jsou přebrána nebo osvojena pod vlivem prostředí nebo kolektivu, aniž by byly vyzkoušeny nebo zažity na vlastní kůži (Šišková, 1998). Průcha

charakterizuje

předsudky

následovně:

„Jednou

ze

zvláštností

multietnické a multikulturní reality světa je to, že v ní hrají významnou roli předsudky a stereotypy. Tyto pojmy mají stejnou psychologickou podstatu: Jsou to představy, 27

názory a postoje, které určité skupiny lidí chovají k jiným skupinám nebo k sobě samým (autostereotypy). Tyto názory a postoje jsou relativně neměnné, přenášené mezi generacemi a obtížně odstranitelné. Předsudky a stereotypy mají silný emocionální náboj, zatímco racionální obsah v nich může být potlačen. Různí autoři poukazují na to, že nedostatečná objektivní znalost určitého předmětu či skupiny lidí je vynahrazována v předsudku či stereotypu zevšeobecňujícím názorem či představou přejímanou neověřeně od jiných lidí…“ (Průcha, 2001, s. 36). Oba autoři se shodují na tom, že podstatu předsudku tvoří převzaté a osvojené názory a postoje, které většinou nevychází z vlastní zkušenosti. Průcha (2001) se dále zabývá také postoji, které lze podle něj zobecnit jako národní stereotypy, kdy neexistuje země nebo národ, ve kterém by obyvatelé nesdíleli obdobné postoje nebo názory na příslušníky jiných zemí nebo etnik. Uvádí také, že postoje mají často historický původ a vyznačují se dlouhodobou časovou setrvačností, kdy jsou předávány z generace na generaci. Postoje k imigrantům či jiným etnikům také ovlivňuje jejich schopnost se integrovat a asimilovat v dané zemi. Často se vyskytuje opačný případ, kdy se minorita odmítá přizpůsobit majoritě a tak vznikají negativní postoje většinové populace k menšinám. Dalším problém může být také kulturní distance, která čím je větší, tím může být soužití etnik složitější, což lze pozorovat také na romské a neromské populaci v ČR (Průcha, 2001). 3.3.3 Diskriminace Co rozumíme pod pojmem diskriminace? Průcha (2001) specifikuje především rozdíl mezi předsudky a diskriminací… „Chová-li někdo předsudky vůči příslušníkům jiného etnika či rasy, nedopouští se tím ještě diskriminace - ta se projevuje až faktickým jednáním" (Průcha, 2001, s. 37). Šišková (2001) dále přímo specifikuje rezoluci Valného shromáždění OSN.. „Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, jež byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN ze dne 21.prosince 1965, 4.ledna 1969 vstoupila v platnost pro tehdejší Československou socialistickou republiku, ve Sbírce zákonů byla uveřejněna pod číslem 95/1974, přináší následující definici rasové diskriminace (Čl. 1 Úmluvy): Výraz "rasová diskriminace" v této úmluvě znamená jakékoli 28

rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života" (Šišková, 2001, s. 34). Průcha (2001) hovoří o rasové diskriminaci, ke které může docházet v případě, že jsou uplatňovány rasistické postoje v oblasti vzdělávání, na trhu práce nebo dalších sférách života. Jedinci určité rasy představující v dané společnosti menšinu jsou příslušníky majority znevýhodňováni (Průcha, 2001). 3.3.4 Rasismus Průcha (2001) zdůrazňuje, že pojem rasismus je zejména díky médiím využíván neúměrně, nadměrně a nepřesně zejména v souvislosti s konflikty s romskou menšinou, kdy jsou označovány jako rasismus veškeré negativní postoje vůči této etnické skupině, aniž by se rasy v pravém smyslu vůbec týkaly. Taktéž uvádí, že existují desítky vymezení pojmu rasismus, z nichž ale ne všechny vymezují skutečný obsah (Průcha, 2001). Jaké je tedy správné vymezení pojmu? „Příslušníci každé rasové skupiny vnímají a uvědomují si specifické vlastnosti své vlastní skupiny a odlišnosti ve vlastnostech jiných rasových skupin. Toto vnímání rasových odlišností vedlo k vytvoření poměrně stabilních sociálně psychologických stereotypů a postojů. Je to přirozený a nikoli negativní jev. Rasismus je souhrnné označení pro takové jednání, které překračuje vnímání rasových odlišností a přetváří se na nepřátelské aktivity vůči příslušníkům jiné rasy, jež se projevují v diskriminaci, v agresivním chování (verbálním nebo fyzickém)“ (Průcha, 2001, s. 29). Šišková (1998) rozlišuje takzvaný „měkký a tvrdý rasismus" a uvádí k nim následující: „Měkký rasismus je spíše nevyhraněný a latentní společenský postoj (nelze pro něj použít termíny jako hanobení, podněcování, ničení nebo zášť, ale lze použít vylučování, omezování, rozlišování). Neprojevuje se jako promyšlená a veřejně hlásaná ideologie, jejímiž nositeli by byla jakákoliv organizační seskupení, např. stát, politické či společenské organizace nebo odborné instituce" (Šišková, 1998, s. 13).

29

Šišková (1998) dále uvádí, že právě měkký rasismus odpovídá postojům majority České republiky a není odpovědnými státními subjekty identifikován jako rasismus, ale jako důvodné výhrady, které má většinová populace vůči těm, kterých se to týká (Romové, Vietnamci a další cizinci). Dále

se

Šišková

(1998)

věnuje

takzvanému

tvrdému

rasismu:

"…„tvrdý rasismus", je agresivní podoba tohoto postoje; jeho projevy již mají podobu veřejně proklamovaných ideologií, např. fašismu, šovinismu, nacionalismu, apartheidu apod. Jejich nositeli jsou různá společenská a politická organizační seskupení, v krajních případech i státní organizace a instituce. Tento druh rasové nenávisti a její projevy jsou snadno rozeznatelné, a to i pro širokou veřejnost. Lze říci, že „měkcí rasisté" často s projevy tohoto druhu rasové zášti hluboce nesouhlasí, ale tvoří těmto ideologiím nezbytnou „mlčící většinu". Pro projevy tvrdého rasismu jsou již použitelné termíny jako ničení, zášť, hanobení, podněcování, vyhrožování a rasové násilí (ve smyslu fyzického násilí)" (Šišková, 1998, s. 13).

3.4 ROMOVÉ A VZDĚLÁNÍ 3.4.1 Vliv nezaměstnanosti na vzdělání Romů „Nezaměstnanost Romů se dle lokalit pohybuje od 50% až do 95%. Základní otázkou při řešení problému nezaměstnanosti Romů zůstává vzdělání. Ačkoliv je snaha o změnu situace ve vzdělávání romských dětí deklarována na nejrůznějších úrovních, přece se zdá být zatím spíše formální. Naše školství ještě romského žáka a jeho specifika nevzalo dostatečně na vědomí. Stejně jako žáci ani učitelé dosud nejsou v průběhu přípravy na povolání učitele o romském etniku dostatečně informováni. Následně dochází k tomu, že ve srovnání s průměrným českým žákem poněkud problematické romské dítě není ve škole přijímáno s pochopením a láskou, a proto se u něj záhy vytváří k této instituci negativní vztah" (Horváthová, 2002, s. 55). Míru nezaměstnanosti u romských obyvatel nelze přesně určit, a to z toho důvodu, že úřady práce toto kritérium nesledují, hledisko by mohlo být diskriminační. „Nezaměstnanost, velmi často dlouhodobá, je dnes trpkým (někdy také bez rozpaků přijímaným) údělem většiny našich Romů. Oficiální statistika neexistuje, odhady odborníků se v roce 1997 pohybovaly mezi 70 a 80 procenty. S celkovým růstem nezaměstnanosti v posledních letech musíme počítat s dalším zhoršením: čím 30

ostřejší je konkurence na trhu práce, tím horší jsou vyhlídky Romů. Tento stav je pro romskou komunitu jako celek katastrofální, protože ji demoralizuje a kriminalizuje. Příčin vysoké romské nezaměstnanosti je několik. Především je to malá (a s postupem mechanizace a automatizace stále klesající) poptávka po nekvalifikované práci, která je pro převážnou většinu Romů jediným reálným způsobem obživy. Velký vliv má i chybný systém sociálních dávek, který zvýhodňuje otce velkých rodin, žijících „na podpoře“, proti otcům zaměstnaným. Přijmout zaměstnání pro ně znamená pracovat zdarma, ne-li dokonce tratit. A dokud to stát trpí, nedivme se Romům (zasloužíme si snad jejich loajalitu?), že někdy berou dávky a současně pracují načerno. Chronické jsou dále stížnosti zaměstnavatelů a spolupracovníků na slabou pracovní morálku, nesolidnost a nespolehlivost romských zaměstnanců“ (Říčan, 2000, s. 38). V rodině tak dítě vidí modelovou situaci, kdy otec nepracuje, je nezaměstnaný, obvykle má dokončené pouze základní vzdělání, někdy ani to nemá a pobírá od státu sociální dávky. Takto nastavená rodina pak většinou dítě nemotivuje ke školní docházce, k co nejlepším výsledkům a v pokračování ve vzdělávání. V současné době již běží cílová kampaň s názvem "Romové pracují a chtějí pracovat".

Projekt se snaží upozornit na problémy, se kterými se potýká většina

slušných Romů při hledání zaměstnání. Souběžně fungují také webové stránky mypracujeme.cz, kde jsou v příbězích, videích nebo fotopříspěvcích zachycené a popsané pravdivé profesionální kariéry Romů. V současnosti zde běží také burza práce, kde si zaměstnavatelé mají možnost vybrat prověřené zaměstnance z řad Romů (Kuchyňová, 2012). 3.4.2 Výchova a předpoklad pro vzdělávání romských dětí Výchova romských dětí v rodině je po generace dána zejména volností a jakoukoliv neřízeností. Romští rodiče své děti vychovávají volně, nekriticky a mnoho jim při výchově prominou. Romské děti nejsou řízené k plnění cílů, ať už malých nebo větších. Jsou vychovávané ve větších pospolitostech, protože romská rodina má obvykle dětí více a žije pospolu v rámci několika generací. Podle Říčana (1998) probíhá výchova zejména nápodobou, dítě není do ničeho nucené. Není zvyklé se samostatně rozhodovat, vše je utvářeno kolektivně. V některých rodinách nemá dítě ani své vlastní věci - vše je všech a ve společném užívání. Úspěch 31

jednotlivce moc neznamená, není rozvíjena samostatná a individuální zodpovědnost sama za sebe, za své jednání, činy a rozhodování. Ale škola musí vést dítě k odpovědnosti, aby bylo schopné se uplatnit v současném světě, jde tak proti romské rodině, která po dítěti nechce žádat příliš mnoho a příliš rychle. Jinak se na problém výchovy v romské rodině dívá Horňák (2005), který uvádí, že věk romských žen a mužů je při narození prvního dítěte velmi nízký, s čímž pak vzniká otázka, jak mohou takto mladí rodiče, kteří jsou sami ještě děti vychovávat a rozvíjet dítě. Oproti tomu dodává, že výchova většinou probíhá v romské komunitě a utváří ji tak celá rodina (Horňák, 2005). Přestože je výchova dítěte korigována velkorodinou, převažují u romských dětí problémy s asimilací mezi děti majority, projevují se u nich potíže se samostatností, jemnou motorikou i logikou. Není tedy přesně zaručeno, že velkorodina zajistí dítěti výchovu a předpoklady pro vstup do školní docházky. Romové žijí daným okamžikem a to poznamenává také jejich výchovu. Přestože zde žijí již po staletí, stále si udržují své pojmové chápání světa, které se ale od našeho středoevropského liší. V rámci výuky se tak často zapomíná, že mohou vzniknout nedorozumění z důvodu nerespektování etnokulturních, sociálních, jazykových a také psychických zvláštností daných jedinců. Problém také je také autorita u romských dětí, které v současné době neuznávají autoritu žádnou. Ví, že si mohou kdekoliv a cokoliv dovolit, protože na slova rasismus a diskriminace majorita slyší (Prokešová, 2010). Co by tedy vyhovovalo potřebám romských dětí tak, aby byly schopné obstát v české škole? Potřebám dětí, a to nejen romských, se postupně snaží přizpůsobit reforma školství, kde má být méně učení nazpaměť, více prostoru pro spontánnost a vlastní tvořivost, snaha o rozvíjení schopností dítěte, které má a nehledat ty, které nemá (Říčan, 1998). „Romští intelektuálové (např. Karel Holomek a Vlado Oláh), kteří jsou autory koncepcí výchovy a vzdělávání romských žáků, hovoří o potřebě motivovat romské žáky pro vyučování. Nejlepšími metodami v tomto směru jsou ty, které využívají přirozeného talentu romských dětí v hudební, taneční, pohybové i dramatické oblasti. Moderní pedagogika v tomto směru pracuje s uváděním žáků do určitých situací,

32

ve kterých se musí rozhodovat řešit situace a používat nabyté sociální dovednosti" (Balvín, 2008, s.81). Říčan (1998) dále ještě zdůrazňuje potřebu kvalifikovaných pedagogů (Říčan, 1998). „Mnoho lze udělat pro překonání handicapu, s nímž romské děti - ne všechny a nejen ony - do školy přicházejí. Vyžaduje to ovšem lepší speciální kvalifikaci pedagogů, pro něž to také znamená práci navíc, a tu je třeba zaplatit. S mnohými romskými i neromskými dětmi je například nutné pracovat v menších skupinách, než je běžná školní třída" (Říčan, 1998, s.113). Horňák (2005) také uvádí, že učitel romských dětí by měl vědět, že nucením a nátlakem výsledku nedosáhne. Také není vhodné se jakýmkoliv způsobem plést do rodinných hodnot, přestože by byl jeho zájem sebelepší (Horňák, 2005). 3.4.3 Problémy romských dětí na začátku školní docházky Ideálním případem je, když romské dítě nastupuje již do mateřské školy. Říčan (1998) také zde opět naráží na jazykovou bariéru, která se ale v případě, že dítě nastoupí již do mateřské školy, značně sníží. Dítě se naučí komunikovat, osvojí si hygienické návyky, které v některých případech nejen romským dětem chybí, učí se si hrát, kreslit, přijde do kontaktu s různými typy her a naváže nová přátelství. Toto je ale ideální případ, který se naskýtá pouze v mizivém procentu. Většina romských dětí do mateřských škol nenastoupí, ať už proto, že školka není povinná, nebo z nějakých jiných důvodů dítě do školky umístit nechtějí, nebo proto, že ve školkách je všeobecně málo míst a tak to romští rodiče ani nezkoušejí. Proto jsou v regionech s větším počtem Romů, zřizovány tzv. přípravné nulté ročníky, které jsou určené pro děti v předškolním věku, u kterých se předpokládají potíže při nástupu do základní školy (Říčan, 1998). Tyto nulté ročníky se v průběhu let rozšířily, jen v Brně jich vzniklo hned několik. Ve třídách děti tráví většinou tři hodiny denně, rozvíjí dovednosti, které se učí děti v mateřských školách, ale jsou obsaženy také prvky učiva ze základních škol. "Za jeden rok se toho děti naučí spoustu. Kreslit, stříhat, lepit, trochu počítat. Pokroky jsou hodně patrné. Děti totiž musí za jeden rok alespoň částečně zvládnout to, na co mají děti v mateřských školách tři roky," vysvětlila učitelka přípravné třídy Hana 33

Dufková. Také zde naráží na již zmiňovanou jazykovou bariéru, tu zde řeší pomocí asistentky. Do budoucna je cílem, aby školy navštěvovali děti různého etnického původu a také různého postavení, protože hlavně tak se setkají děti z různých životních a sociálních podmínek, získají možnost vzájemného poznání a tak důležitý respekt k jinakosti a odlišnosti (Vyroubalová, 2010). Také Dunovský (1999) dokládá, že problémem romských dětí v české škole je jazyková bariéra. Na jazyk se váže způsob myšlení a kultura, z čehož vyplývá, že ovládnutí jazyka je základním předpokladem pro plynulé začlenění do společnosti našeho typu a pro úspěšné absolvování vzdělávacího sytému. Bohužel je smutnou skutečností, že romské děti až třicetkrát častěji dokončí školní docházku v nižším než závěrečném ročníku (Dunovský a kol., 1999). Podle Horňáka (2005) ovlivňují začátek školní docházky adaptační problémy, které pramení z prostředí, ve kterém romská rodina žije. Čím je rodina a prostředí zaostalejší, tím výrazněji se problémy projevují (Horňák, 2005). Přesto podle Říčana (1998) jsou romské děti v prvních ročnících aktivnější, ochotné se učit, jsou muzikální a rády tancují. Romské dětství je podle něj ale kratší než u gádžovských dětí. Proto na druhém stupni začínají první problémy, dětem přibývá učiva, s nárůstem učiva se přestávají učit, zhoršuje se jim prospěch a zároveň roste absence, často nastupuje také vliv part. Tento neúspěch ve škole může mít vliv na vztah ke škole, k záškoláctví, toxikomanii a delikvenci (Říčan, 1998). 3.4.4 Problematika Romů na středních školách Vzdělání je jedním z hlavních aspektů začlenění Romů do naší společnosti, ale současně také nástroj k udržení tradiční romské kultury. Vzdělaní Romové mohou přispívat své společnosti a nadále ji rozvíjet, ať už prací v nějaké odborné činnosti, kterou vystudují a dále pak praktikují, nebo tvůrčí činností, písemným ale i jiným uchováváním svých hodnot a rozvíjením dalších činností. Jen toto je může posunout dále, ať už pro ně samé a také pro okolní společnost. Většina autorů staví na vrchol romské problematiky nezaměstnanost, která je přímo svázaná s vzděláním, proto je velmi důležité podporovat vzdělávání na všech úrovních.

34

„Josef Wolf ve své knize z roku 2000 (str. 101) uvádí, že až 30% Romů v ČR je negramotných.

Jen

4

procenta

mají

dokončené

středoškolské

vzdělání"

(Prokešová, 2010, s.85). „V rámci podpory středního vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlašuje od roku 2003 program Podpora romských žáků středních škol, a to dvakrát ročně. Cílem je podpořit romské studenty na středních školách a vyšších odborných školách, které pochází ze sociálně slabých rodin. Je možné požádat o úplatu na školné, stravné, školní pomůcky a cestovné" (Prokešová, 2010, s.87). Prokešová (2010) dále uvádí, že na jaře roku 2010 vyšlo nové Metodické doporučení čj. 27607/2009-60, které má zabezpečit rovné příležitosti vzdělávání dětí a žáků se sociálním znevýhodněním, mají být respektovány odlišnosti prostředí a je nutné předcházet diskriminačnímu jednání z důvodu etnicity, národnostní příslušnosti, náboženského vyznání, sociálního nebo ekonomického statutu (Prokešová, 2010). Problematiku vzdělávání romských dětí vystihuje ve svém článku na IQ Roma servis.cz Jiří Holub (2011). Uvádí, že romské rodiny nekladou příliš velký důraz na vzdělávání svých dětí. Samotní romští studenti se obávají neúspěchu při hledání zaměstnání po ukončení střední školy, právě z důvodu, že jsou Romové. Jiní si nemohou vzdělání dovolit, protože musí pracovat a přispívat do rodinného rozpočtu. Mnoho romských dětí navštěvuje segregované základní školy, z nichž se pak děti hůře adaptují na středních školách (Holub, 2011). 3.4.5 Postoje studentů středních škol k Romům v minulosti Podle dotazníkového šetření společnosti Člověk v tísni a výzkumné agentury NMS ze září roku 2007 vyplynulo, že středoškoláci a středoškolačky vyjadřují vůči některým skupinám obyvatel negativní postoj, nebo že na jejich vnímání mají vliv předpojatost a předsudky. Tento průzkum také dále zjistil, že názory studentů jsou na některé skupiny utvářeny pouze médii. Celkem se do průzkumu zapojilo 1 685 respondentů a respondentek ze všech typů středních škol (tj. gymnázií, SOU, SOŠ a SŠ) z celé ČR. Podle šetření se celkem 76 % respondentů staví negativně k příslušníkům romské menšiny. Ještě o tři procenta více studentů - 79 % se kloní k tomu názoru, že problémy Romů souvisí s tím, že se nedokáží přizpůsobit naší společnosti. Téměř polovina studentů - 45 % se kloní ke 35

stanovisku, že stát by měl pro Romy zřizovat speciální školy, protože v běžných školských zařízeních nezvládají výuku. Středoškoláci a středoškolačky, kteří mají negativní vztah k jednomu etniku, mají většinou špatný vztah i k dalším etnickým minoritám. Kromě Romů, vyjádřili studenti negativní vztah také k Východoevropanům (43 %) a Vietnamcům (41 %). Celkem 77 % respondentů se domnívá, že v české společnosti k diskriminaci nedochází. „Právě názor, že Romové by měli být zařazováni do speciálních škol, ale ukazuje spíše na to, že si studenti středních škol často neuvědomují, že může jít o diskriminační praktiky,“ uvedl Igor Blaževič, ředitel festivalu Jeden svět a koordinátor projektu Rovnost je cool!, v jehož rámci se průzkum uskutečnil. Podle Ryšavého (2003) bylo od roku 1989 provedeno nespočet průzkumů a sociologických výzkumů, které se soustředily buď přímo na vztah majority k romské populaci, nebo byli Romové zahrnuti do národnostních a etnických skupin, které dotazovaní pak následně posuzovali. Ve většině výsledků pak Romové zaujímají hlavní příčky mezi těmi etniky, které jsou nejvíce odmítány (Ryšavý, 2003). Podle Dunovského (1999) pramení vyhrocené vztahy mezi menšinou a majoritou z několika zdrojů: „Poslední velká přistěhovatelská vlna Romů po rozdělení republik byla ponechána "své živelnosti", neboť nastala v době, kdy mnohé celospolečenské oblasti postrádaly systémové řešení. Civilizační a kulturní úroveň etnik, která se setkala, je výrazně rozdílná. Příchozí etnikum (minoritní) se setkává se zcela odlišnou filozofií, než na jakou bylo od většinové společnosti dosud zvyklé (lokálně i historicky). Demokratizační proces dává větší akcent na samostatnost a aktivitu individua místo paternality, řízení a pečování. Minoritní etnikum úkorně nese to, že byl po roce 89 přiznán Romům etnický status ekvivalentní ostatním etnickým menšinám a že jsou i v sociální oblasti vnímáni jako všichni ostatní občané státu. Je paradoxní, že tato "rovnost" je Romy vnímána jednoznačně negativně.

36

Situace je vyhrocena i vzhledem k tomu, že poválečná vlna Romů nebyla vlastně za toto relativně krátké období integrována. Mnozí z nich ztratili vlastní romskou kulturu, morální a společenské normy, skupinovou kontrolu i původní přirozené sociální vazby, ale dosud nepřijali nové. Za zmínku jistě též stojí to, že na území ČR se začínají výrazněji projevovat také další minority, které jsou vnímány jako konkurence nebo posila. Zdá se, že přechodová fáze z jednoho celospolečenského systému k jinému vytváří vhodné prostředí pro širší uplatnění i projevy různých forem sociální patologie obecně, na níž též romská populace značně participuje" (Dunovský a kol., 1999, s. 189).

3.5 Shrnutí Vzdělání je jedním z hlavních aspektů začlenění Romů do naší společnosti, ale současně také nástroj k udržení tradiční romské kultury. Vzdělaní Romové mohou přispívat své společnosti a nadále ji rozvíjet, ať už prací v nějaké odborné činnosti, kterou vystudují a dále pak praktikují, nebo tvůrčí činností, písemným, ale i jiným uchováváním svých hodnot a rozvíjením dalších činností. Jen toto je může posunout dále, ať už pro ně samé a také pro okolní společnost. Vzdělání je také důležitým nástrojem předcházení sociálně patologickým jevům, ke kterým mají Romové sklony. Vše tvoří pomyslné kolečko, ve kterém na sebe jednotlivé skutečnosti a problémy navazují. Romové mají problém se začleněním, protože majoritní společnost je nechce přijmout, nechová s k nim tolerantně, ale zase na základě zprostředkovaných zkušeností nebo jiných informací o romské populaci, Romové se nezačleňují, protože nepracují, nepracují protože je nikdo nechce zaměstnat, protože nemají dostatečnou kvalifikaci a vzdělání, nemají vzdělání, protože vyrůstají v rodinách, které neuznávají vzdělávací systém České republiky, nebo protože rodiče nejsou dostatečně gramotní a socializovaní, aby zajistili dítěti odpovídající zázemí pro vzdělání a ani romské děti nemají snahu pokračovat ve svém vzdělávání, škola je nebaví, není pro ně dostatečně zajímavá, nemají tam kamarády, naopak se setkávají ze strany majoritního kolektivu s ústrky a nepřijmutím a stále se tak tato problematika točí dokola. Jak tedy ven z pomyslného kruhu? Je opravdu romský žák ve třídě tak ohrožený nechápajícím a odmítavým postojem třídního klimatu? Určeme tedy přesně postoje žáků v praktické části. Jaké jsou tedy postoje současných studentů na střední škole?

37

4

PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části jsou popsány všechny činnosti, které byly součástí výzkumu,

který se zabýval postoji vůči romské menšině studentů střední školy. Je zde charakterizován výzkumný problém, následně je uveden popis výzkumné metody a cílové skupiny, zachycení výsledků z daného šetření a shrnutí. Je zde stanoven výzkumný problém a také základní výzkumná otázka a dále popsán výzkumný vzorek. Hlavní část výzkumu představuje dotazníkové šetření zaměřené na zachycení postojů studentů k Romům, na vybrané střední škole.

4.1 Výzkumný problém Problematika vzdělávání romských žáků je velmi obtížná. Studenti na středních školách se mohou setkávat s různým třídním prostředím a klimatem, které může mít vliv na jejich školní výsledky, následné vzdělávání, ale také sklon k sociálně patologickým jevům. Hlavním záměrem výzkumného šetření je zjistit, jaké mají studenti středních škol postoje k Romům, jak tyto názory a postoje získávají, zda jsou Romové vnímáni negativně či pozitivně a co ovlivňuje toto vnímání, jaké jsou jejich vlastní zkušenosti, zda by jim vadilo mít za spolužáka nebo za souseda Roma, co tvoří případné bariéry vůči romské menšině a v čem vidí důvody problémů a konfliktů mezi majoritou a Romy a zjistit závislost těchto názorů na pohlaví.

4.2 Cíl výzkumu Bakalářská práce je zaměřena na zmapování postojů studentů středních škol k romské menšině. Cílem výzkumného šetření je zjistit a popsat, jaké mají studenti názory a postoje na romské spoluobčany, jak tyto názory a informace získávají, zda mají vlastní zkušenosti s romským etnikem a kde vidí hlavní problémy mezi majoritou a Romy.

38

4.3 Základní výzkumná otázka Na základě studia odborné literatury a stanoveného výzkumného problému a cílů jsem stanovila základní výzkumnou otázku: Jaké jsou postoje studentů středních škol k Romům? Na podkladu základní výzkumné otázky jsem stanovila další specifické výzkumné otázky, které se snaží vystihnout podstatu postojů studentů. - Jaké mají studenti názory na Romy? - Jaké jsou osobní zkušenosti studentů s romským etnikem? - V čem spatřují hlavní problémy mezi majoritou a Romy?

4.4 Výzkumná metoda a nástroj sběru dat Na základě výše uvedené výzkumné otázky a výzkumného cíle se jevil jako nejvhodnější kvantitativní přístup. Jako výzkumný nástroj jsem pak zvolila pro sběr dat dotazník s celkem 14 otázkami. Byl zvolen dotazník, z nichž 13 otázek je přímo zaměřeno na dotazy k romské problematice, 1 otázka je identifikační a je zaměřena na zjištění pohlaví respondenta. Dotazník je zaměřen na konkrétní část většinové populace, a to na studenty středních škol. Dotazník byl distribuován v papírové tištěné podobě. Byl konstruován pro účely této práce a jednotlivé položky byly sestaveny na základě studia odborných zdrojů. Část dotazníku pochází z již realizovaného výzkumného šetření Vejdové (2009), které bylo zpracováváno pro účely diplomové práce. Toto bylo činěno s tím záměrem, že dojde k možnému srovnání výsledků, neboť se jedná o podobnou cílovou skupinu respondentů. Zároveň jsem také pro možné srovnání mých výsledků s dalšími výzkumy kontaktovala organizaci Člověk v tísni. Byly mi poskytnuty výsledky realizovaného výzkumného šetření z roku 2007. Organizace má rovněž zájem o výsledky mého šetření, tudíž jsem jim slíbila poskytnutí práce pro jejich další záměry.

39

4.5 Popis výzkumného vzorku a vstup do terénu Výběrový soubor tvoří studenti střední odborné školy znojemského kraje. Celkem bylo distribuováno 100 anonymních dotazníků s celkem 14 otázkami, a to průřezově mezi studenty uvedené školy. Dotazník je zaměřený na studenty střední odborné školy - tedy populaci ve věku mezi 15 - 19 lety. Dotazník byl distribuován v papírové formě, a to v období měsíce dubna 2013. Oslovila jsem střední odbornou školu se zaměřením na obchod, služby a dopravu, zda by bylo možné v jejich třídách distribuovat již zmíněný dotazník zaměřený na zmapování problematiky postojů studentů k romské menšině. Celkem jsem mezi studenty rozdala 100 dotazníků. Dané téma mohlo lehce zkreslovat výsledky, vzhledem k problematice mohli respondenti předjímat, jaké odpovědi se od nich očekávají. Získaná data byla vyhodnocována jednoduchými statistickými metodami za použití programu EXCEL.

40

5

VÝSLEDKY PRÁCE

Celkem jsem rozdala mezi studenty 100 dotazníků, z toho byla návratnost vyplněných 95 dotazníků, účast respondentů byla tedy poměrně vysoká celkem 95 %.

Tabulka 1 - Vyjádření procentuální návratnosti dotazníků Celkem rozdaných dotazníků 100

Celkem navrácených dotazníků 95

Procentuální návratnost 95%

Otázka číslo 1: Pohlaví respondentů: Na výběr bylo ze dvou možností - muž - žena. První otázka dotazníku se tedy zaměřila na zjištění pohlaví respondentů. Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 55 dívek a 40 chlapců. Testovaný vzorek měl následující rozložení: Tabulka 2 - Rozdělení testovaného vzorku dle pohlaví Pohlaví Žena Muž

Počet 55 40

Procenta 58% 42%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 1 - Procentuální rozdělení vzorku podle pohlaví

POHLAVÍ RESPONDENTŮ

Muž 42% Žena 58%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 41

Otázka číslo 2: Zdroje zisku informací o romské menšině: Tabulka 3 - Zdroj zisku informací o romské menšině Odpovědi Zpravodajství, média Během školní výuky Sám si vyhledávám informace Od rodičů a přátel Z osobních zkušeností Žádné informace nezískávám Jiný zdroj

Ženy Ženy (%) Muži Muži (%) 51 93 % 38 95 % 6 11 % 6 15 % 0 0% 2 5% 21 38 % 11 27 % 14 25 % 12 30 % 3 5% 1 2% 2 4% 0 0%

CELKEM 89 12 2 32 26 4 2

CELKEM (%) 94 % 13 % 2% 34 % 27 % 4% 2%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření V celkem 89 případech respondenti označili, že informace o romské menšině získávají ze zpravodajství a médií. Je tedy patrné, že si utváří názory především na základě zprostředkovaných informací, které jsou zveřejňovány zejména televizí, novinami a rádii. Dvě respondentky uvedly, že informace získávají ještě i jiným způsobem a to v obou případech prostřednictvím internetu. Dále dívky nejvíce uváděly, že mají informace zprostředkované od rodičů a přátel, mezi chlapci byly na druhém místě osobní zkušenosti a následně hned informace od rodičů a přátel. Všechny odpovědi jsou ve většině případů v rámci pohlaví více či méně vyrovnané, pouze dívky získávají informace ve větší míře od rodičů a přátel než chlapci, a to v procentuálním vyjádření dívky v 38 % a chlapci v 27 %. Díky možnosti výběru více odpovědí uváděli respondenti, že informace obvykle mají z více zdrojů současně, pouze v menší míře vybírali jen jednu odpověď. V grafu jsou zapsány dosažené číselné hodnoty každé odpovědi.

Otázka číslo 3: Vadil by studentům soused Rom: Tabulka 4 - Vadilo by studentům mít za souseda Roma? Odpovědi Ano Ne Je mi to jedno

Ženy 33 7 15

Ženy (%) 60% 13% 27%

Muži 33 1 6

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 42

Muži (%) 83% 2% 15%

CELKEM CELKEM (%) 66 70% 8 8% 21 22%

Graf 2 - Vadilo by studentkám mít Roma za souseda - ženy

Ženy - Vadilo by Vám mít za souseda Roma?

Ano

27%

Ne Je mi to jedno

60%

13%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 3 - Vadilo by studentům mít Roma za souseda - muži

Muži - Vadilo by Vám mít za souseda Roma? 2%

15%

Ano Ne Je mi to jedno 83%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

43

Graf 4 - Vadilo by studentům mít Roma za souseda - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Vadilo by Vám mít za souseda Roma?

22%

Ano Ne

8%

Je mi to jedno

70%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření V případě této otázky se projevil větší rozdíl mezi dívkami a chlapci. Celkem 60 % dívek uvedlo, že by jim vadilo mít za souseda Roma a až 83 % dotázaných chlapců by také za souseda Roma nechtěli. Také je větší rozdíl mezi chlapci a dívkami, kterým by Rom jako soused nevadil - kdy 27 % dívek a 15 % chlapců by s tím neměli problém. Jedno je to 13 % dívek a 2 % chlapců. V otázce sousedství s Romy se projevil rozdíl 23 % mezi odpověďmi dívek a chlapců. Dívky se zde projevily jako tolerantnější.

Otázka číslo 4: Osobní zkušenosti studentů s Romy: Tabulka 5 - Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy? Odpovědi Dobré Dobré i špatné Špatné Žádné

Ženy 3 30 5 17

Ženy (%) 5% 55% 9% 31%

Muži 0 17 15 8

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

44

Muži (%) 0% 43% 37% 20%

CELKEM CELKEM (%) 3 3% 47 50% 20 21% 25 26%

Graf 5 - Osobní zkušenosti s romskou menšinou - ženy

Ženy - Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy? 5% 31%

Dobré Dobré i špatné Špatné Žádné

55%

9%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Graf 6 - Osobní zkušenosti s romskou menšinou - muži

Muži - Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy? 0% 20% Dobré 43%

Dobré i špatné Špatné Žádné

37%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

45

Graf 7 - Osobní zkušenosti s romskou menšinou - odpovědi celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy? 3%

26%

Dobré Dobré i špatné Špatné

50%

Žádné

21%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Vyloženě špatné zkušenosti s romským etnikem má celkem 21 % všech respondentů. Více nepříjemných zážitků mají chlapci - celkem 37 %, dívky mají špatné zkušenosti v 9 %. Kladný dojem má 5 % dívek, dobrou zkušenost s Romy nemá žádný z dotazovaných chlapců. Podstatně více respondentů uvádělo, že mají jak dobré, tak i špatné zkušenosti, a to v 50 % ze všech dotazovaných studentů. V tomto případě má celkem 55 % dívek a 43 % chlapců dobré i špatné zkušenosti s Romy. Podstatné procento studentů uvádělo, že osobní zkušenosti s Romy nemá žádné.

Otázka číslo 5: Přátelské vztahy mezi studenty a Romy: Tabulka 6 - Máte mezi Romy přátele? Odpovědi ANO NE

Ženy 12 43

Ženy (%) 22% 78%

Muži 6 34

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

46

Muži (%) 15% 85%

CELKEM CELKEM (%) 18 19% 77 81%

Graf 8 - Přátelské vztahy - ženy

Ženy - Máte mezi Romy přátele?

22% ANO NE 78%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 9 - Přátelské vztahy - muži

Muži - Máte mezi Romy přátele? 15% ANO NE 85%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 10 - Přátelské vztahy - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Máte mezi Romy přátele?

19% ANO NE 81%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 47

Celkem 19 % všech respondentů uvedlo, že má mezi Romy přátele, zbylých 81 % mezi svými kamarády Romy nemají. Více se s Romy přátelí dívky, a to celkem 22 %, chlapci to uvedli v 15 %.

Otázka číslo 6: Charakteristika romského etnika: Tabulka 7 - Co podle Vás Romy charakterizuje - ženy Ženy - Co podle Vás Romy charakterizuje? Chování 13 Krádeže, kriminalita 11 Typ pleti 11 Nezaměstnanost 6 Hlučnost 6 Každý Rom je jiný 5 Agrese 4 Nepořádek 4 Řeč, sociokulturní aspekty 4 Lenost 3 Velký počet dětí 3 Vulgárnost 3 Závislost na sociálních dávkách 2 Nízké vzdělání 2 Drzost 1 Nevhodné zvyky 1 Rušení nočního klidu 1 Drogy 1 Automaty 1

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

48

Tabulka 8 - Co podle Vás Romy charakterizuje - muži Muži - Co podle Vás Romy charakterizuje? Krádeže 15 Nepořádek 7 Typ pleti 5 Chování 4 Závislost na sociálních dávkách 4 Agrese 3 Nezaměstnanost 3 Řeč, sociokulturní aspekty 3 Hlučnost 2 Drzost 2 Hudební nadání 1

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Respondenti uváděli co je podle jejich názoru charakteristické pro Romy. Otázka byla otevřená a většina studentů uváděla i několik charakteristik. Dívky nejčastěji uváděly chování, kriminalitu a typ pleti, následovala nezaměstnanost a hlučnost. Chlapci si myslí, že Romy nejvíce charakterizují krádeže - to uvedli v celkem 15 případech, dále pak nepořádek a také typ pleti. Většina jak dívek, tak i chlapců uváděli záporné charakteristiky Romů, v 5 odpovědích u dívek bylo zmíněno, že „každý Rom je jiný" a jeden z chlapců uvedl, že Romy charakterizuje „hudební nadání".

Otázka číslo 7: Přítomnost Romů: Tabulka 9 - Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí? Odpovědi ANO NE

Ženy 28 27

Ženy (%) 51% 49%

Muži 25 15

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

49

Muži (%) 63% 37%

CELKEM CELKEM (%) 53 56% 42 44%

Graf 11 - Přítomnost Romů - ženy

Ženy - Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí?

ANO

49% 51%

NE

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 12 - Přítomnost Romů - muži

Muži - Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí?

37%

ANO NE

63%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 13 - Přítomnost Romů - celkem ženy i muži Celkem (ženy i muži) - Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí?

44%

ANO 56%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 50

NE

Tabulka 10 - Důvody proč respondentům vadí v jejich okolí přítomnost Romů Důvody proč vadí přítomnost Romů ženám: Počet Důvody proč vadí přítomnost Romů mužům: Počet Strach z Romů 11 Obavy z krádeží a kriminality ze strany Romů 11 Nepořádek 7 Nevhodné chování 7 Nevhodné chování Nepořádek 7 5 Strach z krádeží a kriminality ze strany Romů 5 Mají špatnou pověst 3 Vyvolávají pocit nejistoty, nervozity 4 Je jich mnoho 2 Vyvolávání konfliktů 1 Závislost na sociálních dávkách 2 Jsem rasista 1 Jsou hluční 1

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Celkově vadí respondentům přítomnost Romů v jejich okolí v 56 %. Co se týká srovnání chlapců a dívek, přítomnost Romů vadí více chlapcům, a to v 63 % a dívkám v 51 %. Respondenti uváděli v případě, že jim přítomnost Romů v jejich okolí vadila, také z jakého důvodu. Někteří respondenti uváděli více důvodů, proto se přesně neshoduje jejich počet s Tabulkou 9. Z tabulky je zřejmé, že dívkám vadí přítomnost Romů, protože z nich mají strach, který ale již blíže nespecifikovaly, dalším častým důvodem byl nepořádek a také nevhodné chování. Oproti tomu chlapci uvedli nejčastěji obavu z krádeží a kriminality ze strany Romů, dále pak stejně jako dívky uváděli nevhodné chování a nepořádek.

Otázka číslo 8: Pocity při setkání s Romy: Tabulka 11 - Co cítíte při setkání s Romy? Odpovědi nic zvláštního, jako bych potkala kohokoliv jiného nadšení - potkávám se s kamarády strach a nervozitu, bojím se o sebe a své věci odpor, snažím se jim vyhnout těžko říci, každý je jiný nevím

Ženy 5 0 20 8 22 0

Ženy (%) 9% 0% 36% 15% 40% 0%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

51

Muži 1 0 13 11 15 0

Muži (%) 2% 0% 33% 27% 38% 0%

CELKEM CELKEM (%) 6 6% 0 0% 33 35% 19 20% 37 39% 0 0%

Graf 14 - Přítomnost Romů - ženy

Ženy - Co cítíte při setkání s Romy? 9%

nic zvláštního, jako bych potkala kohokoliv jiného strach a nervozitu, bojím se o sebe a své věci

40% 36%

odpor, snažím se jim vyhnout

15%

těžko říci, každý je jiný

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 15 - Přítomnost Romů - muži

Muži - Co cítíte při setkání s Romy? 2%

38%

nic zvláštního, jako bych potkala kohokoliv jiného strach a nervozitu, bojím se o sebe a své věci

33%

odpor, snažím se jim vyhnout 27% těžko říci, každý je jiný

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 16 - Přítomnost Romů - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Co cítíte při setkání s Romy? 6%

nic zvláštního, jako bych potkala kohokoliv jiného strach a nervozitu, bojím se o sebe a své věci

39% 35%

odpor, snažím se jim vyhnout 20%

těžko říci, každý je jiný

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 52

Pouze 6 % všech dotazovaných necítí při setkání s Romy nic zvláštního, jako by potkali kohokoliv jiného, celkem 36 % všech dívek a 33 % chlapců uvedlo, že v tomto případě cítí strach, nervozitu a bojí se o sebe a své věci. V 27 % odpověděli chlapci a v 15 % dívky, že cítí odpor a snaží se Romům vyhnout. Nejvíce se ale přikláněli k tvrzení těžko říci, každý je jiný, a to celkem 40 % dívek a 38 % chlapců.

Otázka číslo 9: Spolužák Rom: Tabulka 12 - Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma? Odpovědi Ano, určitě Spíše ano Spíše ne Ne, vůbec

Ženy 4 20 26 5

Ženy (%) 7% 37% 47% 9%

Muži 8 14 13 5

Muži (%) 20% 35% 33% 12%

CELKEM CELKEM (%) 12 13% 34 36% 39 41% 10 10%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Graf 17 - Spolužák Rom - celkem ženy

Ženy - Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma? 9%

7% Ano, určitě Spíše ano 37%

Spíše ne

47%

Ne, vůbec

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

53

Graf 18 - Spolužák Rom - muži

Muži - Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma? 12% Ano, určitě

20%

Spíše ano 33%

Spíše ne 35%

Ne, vůbec

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 19 - Spolužák Rom - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma? 10%

13% Ano, určitě Spíše ano

41%

Spíše ne

36%

Ne, vůbec

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Romský spolužák by vadil celkem 36 % studentů, kteří uvedli, že by jim spíše vadil. Lehce převažovaly dívky, a to o 2 %. Tolerantněji se projevily dívky, kterým by romský spolužák spíše nevadil v 47 %, chlapcům v 33 %. Určitě by vadil chlapcům v 20 %, dívkám v 7 %.

54

Otázka číslo 10: Chování Romů v ČR: Tabulka 13 – Hodnocení chování Romů v ČR. Odpovědi Kladně Spíše kladně Spíše záporně Záporně

Ženy 0 2 40 13

Ženy (%) 0% 4% 73% 23%

Muži 0 0 11 29

Muži (%) 0% 0% 27% 73%

CELKEM CELKEM (%) 0 0% 2 2% 51 54% 42 44%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 20 - Chování Romů v ČR - ženy

Ženy - Jak hodnotíte chování Romů v ČR? 4% 23%

Spíše kladně Spíše záporně Záporně 73%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 21 - Chování Romů v ČR - muži

Muži - Jak hodnotíte chování Romů v ČR?

27% Spíše záporně Záporně 73%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

55

Graf 22 - Chování Romů v ČR - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Jak hodnotíte chování Romů v ČR? 2%

Spíše kladně

44%

Spíše záporně 54%

Záporně

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Celkově studenti hodnotí chování Romů v České Republice spíše záporně, záporně pak hodnotí jejich chování 44 % všech respondentů. Rezolutně záporně hodnotí chování Romů celkem 73 % chlapců a 23 % dívek, zde je vidět markantní rozdíl mezi odpověďmi chlapců a dívek. Ve 4 % hodnotily dívky chování Romů spíše kladně, mezi chlapci nebyla tato odpověď ani v jednom případě, kladně nehodnotí Romy žádný z chlapců ani dívek.

Otázka číslo 11: Konflikt vyvolaný Romy: Tabulka 14 - Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému konfliktu, který vyvolali Romové? Odpovědi Hlučné chování přes den Rušení nočního klidu Nepořádek Slovní útoky Napadení Krádež Žádnému konfliktu nedošlo Jiný konflikt

Ženy 4 4 9 11 3 5 19 0

Ženy (%) 7% 7% 16% 20% 6% 9% 35% 0%

Muži 3 4 5 4 4 12 8 0

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

56

Muži (%) 8% 10% 12% 10% 10% 30% 20% 0%

CELKEM CELKEM (%) 7 7% 8 8% 14 15% 15 16% 7 7% 17 18% 27 29% 0 0%

Graf 23 - Konflikt vyvolaný Romy - ženy

Ženy - Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému kofliktu, který vyvolali Romové? 7% Hlučné chování přes den

7%

Rušení nočního klidu

35%

Nepořádek

16%

Slovní útoky Napadení Krádež 9%

Žádnému konfliktu nedošlo

20% 6%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 24 - Konflikt vyvolaný Romy - muži

Muži - Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému kofliktu, který vyvolali Romové? 8% 20%

Hlučné chování přes den

10%

Rušení nočního klidu Nepořádek 12%

Slovní útoky Napadení Krádež

10%

30%

Žádnému konfliktu nedošlo 10%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

57

Graf 25 - Konflikt vyvolaný Romy - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému kofliktu, který vyvolali Romové? 7%

Hlučné chování přes den

8%

Rušení nočního klidu

29%

Nepořádek 15%

Slovní útoky Napadení

18%

Krádež

16%

Žádnému konfliktu nedošlo

7%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření V celkovém součtu respondenti nejvíce odpovídali, že se ve svém okolí s žádným konfliktem, který vyvolali Romové nesetkali. Pokud rozdělíme odpovědi na chlapce a dívky, tak jednoznačně se s konfliktem nesetkalo 35 % všech dívek a 20 % chlapců. Chlapci se nejvíce setkali s krádežemi, a to v 30 %, oproti tomu dívky v pouhým 9 %. U dívek byla druhá nejčastější odpověď setkání se slovními útoky - celkem 20 % a následoval nepořádek v 16 %. U chlapců byly na třetím místě krádeže - celkem 18 % a hned za nimi slovní útoky 16 % a nepořádek 15 %.

Otázka číslo 12: Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy: Tabulka 15 - Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy? Odpovědi Majorita se snaží více, ale Romové se nechtějí začlenit do společnosti Romové se snaží více, ale majorita je odmítá Obě strany se snaží o začlenění stejně Žádná ze stran nemá zájem o zlepšení situace nevím

Ženy

Ženy (%)

Muži

Muži (%)

19

35%

21

53%

40

42%

3 5 11 17

5% 9% 20% 31%

2 2 6 9

5% 5% 15% 22%

5 7 17 26

5% 7% 18% 28%

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 58

CELKEM CELKEM (%)

Graf 26 - Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - ženy

Ženy - Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy? Majorita se snaží více, ale Romové se nechtějí začlenit do společnosti 31%

Romové se snaží více, ale majorita je odmítá

35%

Obě strany se snaží o začlenění stejně Žádná ze stran nemá zájem o zlepšení situace

20%

9%

5% nevím

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Graf 27 - Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - muži

Muži - Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy? Majorita se snaží více, ale Romové se nechtějí začlenit do společnosti

22%

Romové se snaží více, ale majorita je odmítá Obě strany se snaží o začlenění stejně

53%

15%

Žádná ze stran nemá zájem o zlepšení situace 5%

5% nevím

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

59

Graf 28 - Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - celkem ženy i muži

Celkem (ženy i muži) - Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy? Majorita se snaží více, ale Romové se nechtějí začlenit do společnosti 28%

Romové se snaží více, ale majorita je odmítá

42%

Obě strany se snaží o začlenění stejně Žádná ze stran nemá zájem o zlepšení situace

18% 7%

5% nevím

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Jak dívky, tak i chlapci si myslí, že majorita se snaží o zlepšení vztahů více než Romové, ale ti se nechtějí začlenit do společnosti. Celkem to uvedlo 35 % dívek a 53 % chlapců. Na druhém místě bylo nejvíce uváděné, že přesně neví, jak je to se snahou o zlepšení těchto vztahů. Následovalo pak, že žádná ze stran nemá zájem o zlepšení, a to u dívek v 20 % a u chlapců v 15 %. 5 % dívek a 5 % chlapců si myslí, že Romové se snaží více, ale že je majorita odmítá a 9 % dívek a 5 % chlapců si myslí, že se obě strany snaží o začlenění stejně.

60

Otázka číslo 13: Chyby majority v chování k Romům: Tabulka 16 - Dělá podle Vás majorita v České Republice v chování k Romům někde chybu - ženy Odpovědi

Majorita všechny Romy vidí negativně – nedělá rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ Majorita ustupuje požadavkům Romů, protože se obává nařčení z diskriminace Zaměstnavatelé nejsou ochotni přijímat do zaměstnání Romy Nevím Romské děti s obtížemi ve škole jsou přeřazovány do zvláštních škol - měla by se jim věnovat větší pozornost při výuce, ale té se jim nedostává Ano, majorita má celkově problém s přijímáním menšin (nejen Romů) Majorita je vůči Romům zaujatá a hrubá Nemyslím si, že majorita dělá chybu Majoritě vadí tmavá pleť Romů Jiné....

Ženy 33 17 13 10 9 8 6 3 3 0

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Tabulka 17 - Dělá podle Vás majorita v České Republice v chování k Romům někde chybu - muži Odpovědi

Majorita ustupuje požadavkům Romů, protože se obává nařčení z diskriminace Ano, majorita má celkově problém s přijímáním menšin (nejen Romů) Majorita všechny Romy vidí negativně – nedělá rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ Nemyslím si, že majorita dělá chybu Zaměstnavatelé nejsou ochotni přijímat do zaměstnání Romy Nevím Majorita je vůči Romům zaujatá a hrubá Romské děti s obtížemi ve škole jsou přeřazovány do zvláštních škol - měla by se jim věnovat větší pozornost při výuce, ale té se jim nedostává Jiné.... Majoritě vadí tmavá pleť Romů

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

61

Muži 13 12 10 7 4 4 3 3 1 0

Tabulka 18 - Dělá podle Vás majorita v České Republice v chování k Romům někde chybu - odpovědi celkem - ženy i muži Odpovědi

Majorita všechny Romy vidí negativně – nedělá rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ Majorita ustupuje požadavkům Romů, protože se obává nařčení z diskriminace Ano, majorita má celkově problém s přijímáním menšin (nejen Romů) Zaměstnavatelé nejsou ochotni přijímat do zaměstnání Romy Nevím Romské děti s obtížemi ve škole jsou přeřazovány do zvláštních škol - měla by se jim věnovat větší pozornost při výuce, ale té se jim nedostává Nemyslím si, že majorita dělá chybu Majorita je vůči Romům zaujatá a hrubá Majoritě vadí tmavá pleť Romů Jiné....

CELKEM 43 30 20 17 14 12 10 9 3 1

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Nejvíce respondentů se shodlo na tom, že majorita vidí všechny Romy negativně a nedělá tedy rozdíl mezi dobrým a špatným Romem - respondenti se shodli v celkem 43 případech. Na této otázce je vidět rozdíl mezi chlapci a dívkami, kdy chlapci tuto odpověď označili v 10 případech a dívky v 33 případech. Dále studenti nejvíce uváděli, že majorita ustupuje požadavkům Romů z obavy z nařčení z diskriminace - tuto odpověď označilo 17 dívek a 13 chlapců.

62

Otázka číslo 14: Chyby Romů v chování k majoritě: Tabulka 19 - Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové - ženy Odpovědi

Romové nemají zájem pracovat – žijí ze sociálních dávek Romové obtěžují svým hlučným a nevhodným chováním Mezi Romy je vysoká kriminalita Mezi Romy je nízká vzdělanost Romové mají velký počet dětí, o které se rodiče nedokáží postarat Romové se vymlouvají se na rasismus a diskriminaci ze strany majority Romové mají špatné hygienické návyky Romové jsou agresivní Romové mají sklony k hraní automatů, užívání alkoholu a drog Nevím Nemyslím si, že Romové dělají někde chybu Jiná možnost:.....

Ženy 34 33 27 26 25 23 20 16 16 5 0 0

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Tabulka 20 - Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové - muži Odpovědi

Romové nemají zájem pracovat – žijí ze sociálních dávek Romové obtěžují svým hlučným a nevhodným chováním Romové se vymlouvají se na rasismus a diskriminaci ze strany majority Romové mají velký počet dětí, o které se rodiče nedokáží postarat Romové mají špatné hygienické návyky Mezi Romy je vysoká kriminalita Mezi Romy je nízká vzdělanost Romové jsou agresivní Romové mají sklony k hraní automatů, užívání alkoholu a drog Jiná možnost:..... Nevím Nemyslím si, že Romové dělají někde chybu

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

63

Muži 28 26 26 24 23 23 21 21 13 2 1 0

Tabulka 21 - Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové odpovědi celkem - ženy i muži Odpovědi

Romové nemají zájem pracovat – žijí ze sociálních dávek Romové obtěžují svým hlučným a nevhodným chováním Mezi Romy je vysoká kriminalita Romové se vymlouvají se na rasismus a diskriminaci ze strany majority Romové mají velký počet dětí, o které se rodiče nedokáží postarat Mezi Romy je nízká vzdělanost Romové mají špatné hygienické návyky Romové jsou agresivní Romové mají sklony k hraní automatů, užívání alkoholu a drog Nevím Jiná možnost:..... Nemyslím si, že Romové dělají někde chybu

CELKEM 62 59 50 49 49 47 43 37 29 6 2 0

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Celkově studenti hodnotí jako největší chybu to, že Romové nemají zájem pracovat a žijí ze sociálních dávek. Chlapci to uvedli v celkem 28 případech a dívky v 34 případech. Dívky dále uváděly jako největší chybu obtěžování hlučným a nevhodným chováním, vysokou kriminalitou a také nízkou vzdělaností. Chlapci vidí jako další chyby v chování Romů taktéž obtěžování hlučným a nevhodným chováním a vymlouvání se na rasismus a diskriminaci ze strany majority obojí v 26 případech, dále velký počet romských dětí, o které se rodiče nedokáží postarat, špatné hygienické návyky a vysokou kriminalitu. Dva respondenti také uvedli jinou možnost a to „Nedělají nic - jen bordel a chtějí peníze" a také „Romové - vyhostit z ČR".

64

6

DISKUSE Provedený výzkum byl zaměřen na zjištění postojů studentů středních škol

k Romům. Z výsledků vyplývá, že přibližně polovině studentů by spolužák Rom nevadil (51 % respondentů). Tolerantnější jsou dívky, kterým by nevadil romský spolužák v celkem 56 % a chlapcům v 45 %. U chlapců převažuje distance vůči Romům, protože v případě romského spolužáka by to vadilo celkem 55 % chlapců. Velký rozdíl v toleranci se projevil v případě, že by respondenti měli mít Roma za souseda. Výše uvedené by vadilo 70 % studentů. Větší odstup si zachovali chlapci, kteří by souseda Roma nechtěli v 83 % a dívky pak v 60 %. Pokud srovnám s výsledky agentury Focus z roku 2010, která prováděla výzkum u respondentů starších 15 let, tak zde do sféry osobního kontaktu (partner, přítel, soused, spolupracovník) by bylo ochotno přijmout Roma méně než 10 % dotázaných. V celkovém srovnání tak vychází studenti jako tolerantnější než při zahrnutí respondentů celkového obyvatelstva (Sociální distance, 2010). Z mého výzkumu dále vyplývá, že současní studenti nemají většinou mezi Romy přátele (81 % všech respondentů). Tím může být dán také odstup k romskému etniku a dále vyjádřený negativní postoj, protože většina studentů vyjádřila především zápornou charakteristiku romské menšiny a tím také zejména negativní názor na romské spoluobčany. Tento postoj může být dán také způsobem, kterým respondenti získávají informace o romské menšině, kdy 94 % studentů uvedlo, že čerpají především ze zpravodajství a médií, tedy celkem 89 studentů z 95 označilo zpravodajství jako stěžejní zdroj, dále také uváděli rodiče a přátele, ale tuto odpověď zahrnulo již jen 34 % dotazovaných. Pokud srovnám zdroj sběru informací a dat o romském etniku s výzkumem Člověk v tísni - Rovnost je cool! z roku 2007, tak zde nejvíce respondentů uvedlo, že informace získávají především v rodině a mezi přáteli (62 %), dále pak z médií (57 %) a nejméně pak od známých (3,5 %) (Rovnost je cool!, 2007). Studenti pak hodnotí chování Romů v ČR záporně (98 % respondentů) - tento závěr může být způsoben také zdrojem informací, kdy při čerpání ze zpravodajství a z médií zaznívají ve většině informace negativního charakteru. Přítomnost Romů v blízkém okolí vadí 56 % respondentů, převažují chlapci (63 %), u dívek je to 51 %. Dá se tedy říci, že mírné většině studentů přítomnost Romů vadí. Ti studenti, kterým vadí Romové, mají také obavy při setkání s nimi (55 %) a většinou vyjadřují strach 65

a nervozitu nebo odpor a snahu se jim vyhnout. Pokud srovnám své výsledky s výzkumem STEM 4/2013, kdy byl zahrnutý vzorek 18 let a více, tak zde vyjádřilo odmítavý vztah a odpor k romskému etniku celkem 69 % dotazovaných. Což je tedy od 14 % více než u studentů středních škol. Je tedy patrné, že nespecifikovaná majorita má vůči Romům vyhraněnější postoj než středoškolští studenti (Otázka vztahu, 2013). Problémy vidí většina respondentů na straně Romů, kdy nejvíce studentům vadí, že Romové nemají zájem pracovat a žijí tak podle nich ze sociálních dávek (uvedlo celkem 62 respondentů), dále jim pak vadí obtěžování hlukem a nevhodným chováním (59 respondentů) a vysoká kriminalita mezi Romy (50 respondentů). Žádný ze studentů neuvedl, že by Romové někde chybu nedělali. Problémy na straně majority shledávají respondenti zejména v tom, že většina vidí všechny Romy negativně a nedělá mezi nimi rozdíly (43 respondentů). Zde ale respondenti v 10 případech uvedli, že nemyslí, že by majorita někde dělala chybu. Při porovnání četnosti odpovědí na otázky, kde vidí studenti chyby v chování na straně majority a na straně Romů, uvedli studenti chyby u majority v 135 případech a na straně Romů v 427 případech. Je tedy patrná markantní převaha chyb na straně Romů, může to být způsobeno tím, že většinou na vlastní straně se chyby vidí hůře než u těch druhých. Z předešlých výzkumů se často jeví dívky jako celkově tolerantnější vůči romskému etniku než chlapci, což se také potvrdilo i v mém výzkumu, a to ať už v porovnání toho, zda by přijali respondenti Roma za spolužáka či souseda, nebo zda jim celkově přítomnost Romů vadí. Při porovnání výsledků také s Vejdovou (2009), tak i v jejím šetření se dívky projevily jako méně kritické.

66

ZÁVĚR Tato studie se zabývala názory a postoji studentů středních škol k romské menšině. Jako metoda sběru dat bylo využito dotazníkové šetření na střední odborné škole znojemského kraje. Výsledky poukazují na to, že studenti mají k Romům negativní postoje. Je rozdíl mezi postoji dívek a postoji chlapců, kdy dívky jsou v názorech a postojích mírnější a tolerantnější než chlapci. Výzkum naznačuje, že velkou míru na utváření názorů a postojů mají média a zpravodajství, ze kterého čerpá informace podstatná část studentů. Z negativních postojů a názorů pak utváříme stereotypy a předsudky, které pak přenášíme na celé skupiny, a díky nim pak může docházet k následným mezietnickým konfliktům. Je však třeba mít na paměti, že jsem ve své práci postihla jen určitý výsek pedagogické reality, výsledky nelze zobecňovat na celou populaci. V rámci doporučení pro pedagogickou praxi je velmi důležitá prevence intolerance, diskriminace, rasismu a všech projevů nesnášenlivostí. Základem je komunikace se studenty se zaměřením na tato témata a osvěta odlišných kultur a způsobů života. Každý národ, etnikum má jinou kulturu a mentalitu, v rámci moderního globalizovaného světa se každý může setkat, spolupracovat a navázat kontakty s etnicky a kulturně odlišnými lidmi, proto je velmi důležité v rámci středního školství věnovat pozornost multikulturní výchově studentů a předcházet tak sklonům k předsudkům, stereotypům a automaticky generovaným záporným postojům vůči romskému etniku, tak aby se romský žák necítil vůči své osobě záporné třídní nebo kolektivní klima na základně negativních postojů a stereotypů svých vrstevníků. Byla bych ráda, kdyby moje práce přispěla k přiblížení pohledu na romskou menšinu, k pochopení a poznání jiné kultury a myšlení a napomohla k prevenci rasových a etnických předsudků u mládeže, kterou můžeme správnou výchovou a informovaností vést k toleranci a respektu k odlišnostem.

67

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALVÍN, Jaroslav. Filozofie výchovy a metody výuky romského žáka. Vyd. 1. Praha: Radix, 2008, 256 s. ISBN 978-808-6031-835. BENDL, S. Multikulturalismus – realita dnešních škol. Pedagogická orientace, 2003, č. 3, s. 70-85. ISSN 1211-4669. Cože? Já, a rasista?. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2002, 31 s. ISBN 80-2388066-7 DAVIDOVÁ, Eva. Romano drom: Cesty Romů : 1945-1990 : změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Vyd. 1. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995, 245 s. ISBN 80-706-7533-0. DUNOVSKÝ, Jiří. Sociální pediatrie: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1999, 279 s. ISBN 80-716-9254-9. FRASER, Angus M. Cikáni. Překlad Marta Miklušáková. Praha: Lidové noviny, 1998, 374 s. Dějiny národů. ISBN 80-710-6212-X. HORŇÁK, Ladislav. Rómský žiak v škole. Vyd. 1. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2005, 357 s. ISBN 80-806-8356-5. HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů. Vyd. 1. Praha: Společenství Romů na Moravě a Muzeum romské kultury v nakladatelství Lidové noviny, c2002, 84 s. ISBN 80-710-6615-X. HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Šaj pes dovakeras: Můžeme se domluvit. 3., nezměněné vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998, 129 s. ISBN 80-706-7905-0. HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Několik poznámek k hodnotám Romů. In Romové v České republice. Praha Socioklub, 1999, 558 s. ISBN 80-902-2607-8 JAKOUBEK, Marek. Soudobé spory o multikulturalismus a politiku identit: (antropologická perspektiva). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 279 s. ISBN 80-868-9822-9.

68

KALEJA, Martin. Romové a škola versus rodiče a žáci. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2011, 162 s. ISBN 978-80-7368-943-8. Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Praha: Academia, 1987, 998 s. ISBN 21095-87. NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4., doplněné vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, 129 s. ISBN 80-706-7952-2. NEČAS, Ctibor. Českoslovenští Romové v letech 1938-1945. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 220 s. ISBN 80-210-0945-4. PAVELČÍKOVÁ, Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2004, 183 s. ISBN 80-866-21073. PROKEŠOVÁ, Miriam. Romové, otázky a hledání odpovědí. Vyd. 1. Ostrava: Repronis, 2010, 101 s. ISBN 978-80-7329-249-2. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 143 s. ISBN 80-717-8250-5. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. Vyd. 2., upr. Praha: Portál, 2000, 149 s. ISBN 80-717-8410-9. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 203 s. ISBN 80-717-8285-8. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. Vyd. l. Praha: Portál, 2001, 188 s. ISBN 80-717-8648-9. ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. Vyd. 4., V nakl. Karolinum 2., rozš. a upr. Praha: Karolinum, 2011, 130 s. ISBN 978-802-4619-095. ŠULEŘ, Petr. Romové: tradice a současnost. Brno: Muzeum romské kultury, 1999, 90 s. ISBN 80-902-4761-X. VEJDOVÁ, Monika. Pohled žáků a studentů základních a středních škol Pardubického kraje na Romskou menšinu. Pardubice, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice.

69

Internetové zdroje: Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů. Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů [online]. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/25154 Otázka

vztahu

české

veřejnosti

k

Romům. STEM

-

středisko

empirických

výzkumů [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.stem.cz/clanek/2736 Sociální distance obyvatel ČR vůči vybraným národnostem. FOCUS: Social&Marketing Research [online].

2010

[cit.

2013-05-16].

Dostupné

z:

http://www.focus-

agency.cz/press-centrum/ VYROUBALOVÁ, Martina. Zájem o „nultý“ ročník základních škol v Brně roste. Zájem o „nultý“ ročník základních škol v Brně roste [online]. 2010 [cit. 2013-0423]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/zajem-o-nulty-rocnik-zakladnich-skol-v-brneroste-fbh-/brno-zpravy.aspx?c=A100407_185506_brno-zpravy_aja Závěrečná zpráva z kvantitativního výzkumu - Člověk je cool!. Člověk v tísni [online]. 2007 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/download/pdf/106.pdf

70

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1: Počet Romů v České republice

16

Tabulka č. 2: Počet Romů v České republice při sčítání lidu 2011

20

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ - PRAKTICKÁ ČÁST Tabulka č. 1: Vyjádření procentuální návratnosti dotazníků

41

Tabulka č. 2: Rozdělení testovaného vzorku dle pohlaví

41

Tabulka č. 3: Zdroj zisku informací o romské menšině

42

Tabulka č. 4: Vadilo by studentům mít za souseda Roma?

42

Tabulka č. 5: Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy?

44

Tabulka č. 6: Máte mezi Romy přátele?

46

Tabulka č. 7: Co podle Vás Romy charakterizuje – ženy

48

Tabulka č. 8: Co podle Vás Romy charakterizuje – muži

49

Tabulka č. 9: Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí?

49

Tabulka č. 10: Důvody proč respondentům vadí v jejich okolí přítomnost Romů 51 Tabulka č. 11: Co cítíte při setkání s Romy?

51

Tabulka č. 12: Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma?

53

Tabulka č. 13: Hodnocení chování Romů v ČR

55

Tabulka č. 13: Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému konfliktu, který vyvolali Romové?

56

Tabulka č. 14: Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy?

58

Tabulka č. 15: Dělá podle Vás majorita v České republice v chování 71

k Romům někde chybu – ženy

61

Tabulka č. 16: Dělá podle Vás majorita v České republice v chování k Romům někde chybu - muži

61

Tabulka č. 17: Dělá podle Vás majorita v České republice v chování k Romům někde chybu – odpovědi celkem – ženy i muži

62

Tabulka č. 18: Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové - ženy

63

Tabulka č. 19: Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové – muži

63

Tabulka č. 20: Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové – odpovědi celkem – ženy i muži

64

Graf č. 1: Procentuální rozdělení vzorku podle pohlaví

41

Graf č. 2: Vadilo by studentkám mít Roma za souseda - ženy

43

Graf č. 3: Vadilo by studentům mít Roma za souseda - muži

43

Graf č. 4: Vadilo by studentům mít Roma za souseda - celkem ženy i muži

44

Graf č. 5: Osobní zkušenosti s romskou menšinou - ženy

45

Graf č. 6: Osobní zkušenosti s romskou menšinou - muži

45

Graf č. 7: Osobní zkušenosti s romskou menšinou - odpovědi celkem ženy i muži

46

Graf č. 8: Přátelské vztahy - ženy

47

Graf č. 9: Přátelské vztahy - muži

47 72

Graf č. 10: Přátelské vztahy - celkem ženy i muži

47

Graf č. 11: Přítomnost Romů - ženy

50

Graf č. 12: Přítomnost Romů - muži

50

Graf č. 13: Přítomnost Romů - celkem ženy i muži

50

Graf č. 14: Přítomnost Romů - ženy

52

Graf č. 15: Přítomnost Romů - muži

52

Graf č. 16: Přítomnost Romů - celkem ženy i muži

52

Graf č. 17: Spolužák Rom - celkem ženy

53

Graf č. 18: Spolužák Rom - muži

54

Graf č. 19: Spolužák Rom - celkem ženy i muži

54

Graf č. 20: Chování Romů v ČR - ženy

55

Graf č. 21: Chování Romů v ČR - muži

55

Graf č. 22: Chování Romů v ČR - celkem ženy i muži

56

Graf č. 23: Konflikt vyvolaný Romy - ženy

57

Graf č. 24: Konflikt vyvolaný Romy - muži

57

Graf č. 25: Konflikt vyvolaný Romy - celkem ženy i muži

58

Graf č. 26: Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - ženy

59

Graf č. 27: Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - muži

59

Graf č. 28: Zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy - celkem ženy i muži

60

73

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník.

74

Dotazník Dobrý den, jsem studentka Mendelovy univerzity (obor Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku). Píši bakalářskou práci a mým záměrem je zmapovat postoje studentů k romské menšině. Ráda bych Vám tedy položila několik otázek, které se touto tématikou zabývají. Tento dotazník bude sloužit jako podklad pro zpracování mé bakalářské práce na Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Dotazník je zcela anonymní. Děkuji za Váš čas a ochotu. Veronika Baumgartnerová Pokyny: Zakřížkujte Vámi zvolenou odpověď. Označujte prosím právě jednu z uvedených odpovědí, pokud není u otázky uvedeno jinak.

1. Jste: (prosím vyberte pouze jednu odpověď)  muž  žena 2. Kde získáváte informace o romské menšině? (možno vybrat více odpovědí)       

zpravodajství, média během školní výuky sám si vyhledávám informace od rodičů a přátel z osobních zkušeností žádné informace nezískávám jiný zdroj (napište prosím jaký): …………………………………………………………..

3. Vadilo by Vám mít za souseda Roma? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)  ANO  NE  je mi to jedno

4. Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s Romy? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)    

dobré dobré i špatné špatné žádné

5. Máte mezi Romy přátele? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)  ANO  NE 6. Co podle Vás Romy charakterizuje? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 7. Vadí Vám přítomnost Romů ve Vašem okolí? V případě, že ano, uveďte prosím důvod. (prosím vyberte pouze jednu odpověď)  ANO DŮVOD: …………………………………………………………………  NE 8. Co cítíte při setkání s Romy? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)      

nic zvláštního, jako bych potkal(a) kohokoliv jiného nadšení – potkávám se s kamarády strach a nervozitu, bojím se o sebe a své věci odpor, snažím se jim vyhnout těžko říci, každý je jiný nevím

9. Vadilo by Vám mít za spolužáka Roma? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)    

ano, určitě spíše ano spíše ne ne, vůbec

10. Jak hodnotíte chování Romů v ČR? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)    

kladně spíše kladně spíše záporně záporně

11. Došlo někdy ve Vašem okolí k nějakému konfliktu, který vyvolali Romové? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)        

hlučné chování přes den rušení nočního klidu nepořádek slovní útoky napadení krádež žádnému konfliktu nikdy nedošlo jiný konflikt (prosím uveďte jaký):…………………………………………………………

12. Jak je to podle Vás se snahou o zlepšení vztahu mezi majoritou a Romy? (prosím vyberte pouze jednu odpověď)     

majorita se snaží více, ale Romové se nechtějí začlenit do společnosti Romové se snaží více, ale majorita je odmítá obě strany se snaží o začlenění stejěn žádná ze stran nemá zájem o zlepšení situace nevím

13. Dělá podle Vás majorita v České republice v chování k Romům někde chybu? Vyberte možnosti, které jsou podle Vás pravdivé (možno vybrat více odpovědí).  ano, majorita má celkově problém s přijímáním menšin (nejen Romů)  majorita všechny Romy vidí negativně – nedělá rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“  majoritě vadí tmavá pleť Romů  romské děti s obtížemi ve škole jsou přeřazovány do zvláštních škol - měla by se jim  věnovat větší pozornost při výuce, ale té se jim nedostává  zaměstnavatelé nejsou ochotni přijímat do zaměstnání Romy  majorita je vůči Romům zaujatá a hrubá  majorita ustupuje požadavkům Romů, protože se obává nařčení z diskriminace  jiné.....................................................................................................................…  nemyslím si, že majorita dělá chybu  nevím

14. Dělají podle Vás někde chybu v chování vůči majoritě Romové? Vyberte odpovědi, které jsou podle Vás pravdivé (možno i více odpovědí).            

Romové obtěžují svým hlučným a nevhodným chováním Romové nemají zájem pracovat – žijí ze sociálních dávek Romové mají sklony k hraní automatů, užívání alkoholu a drog mezi Romy je vysoká kriminalita mezi Romy je nízká vzdělanost Romové mají špatné hygienické návyky Romové jsou agresivní Romové mají velký počet dětí, o které se rodiče nedokáží postarat Romové se vymlouvají se na rasismus a diskriminaci ze strany majority jiná možnost:............................…………………….......................................…… nemyslím si, že Romové dělají někde chybu nevím