Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Návrh didaktické pomůcky učebního oboru Prodavač na SOŠ

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Návrh didaktické pomůcky učebního oboru Prodavač na SOŠ

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Lenka Danielová, Ph.D.

Vypracovala: Dana Bulantová

Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh didaktické pomůcky učebního oboru Prodavač na SOŠ vypracovala samostatně, a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne Podpis studenta

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Lence Danielové, Ph.D. za podnětné rady a připomínky při tvorbě mé bakalářské práce; mé rodině za trpělivost v čase tvorby práce.

Abstrakt Bakalářská práce Návrh didaktické pomůcky učebního oboru Prodavač na SOŠ je zaměřena na problematiku využití didaktických prostředků ve výuce na střední odborné škole. Práce je členěna do dvou částí, do teoretické a praktické. V první části je charakterizován proces učení a specifikovány determinanty, které ho ovlivňují. Je zpracován rozbor druhů učebních pomůcek, objasněna jejich funkce v edukačním procesu a zdůrazněn význam učebních pomůcek z hlediska naplnění didaktických principů. Praktická část je zaměřena na analýzu didaktických pomůcek používaných na konkrétní střední škole v oboru vzdělávání Prodavač. Práce se zabývá zásadami tvorby výukové prezentace. Na učivo odborného výcviku byla navržena a vytvořena didaktická pomůcka: výuková prezentace.

Klíčová slova Didaktická pomůcka, didaktická technika, vyučovací proces, didaktické principy, výuková prezentace, střední škola

Abstract The bachelor thesis Design of didactic aid for the educational branch of Shop Assistant of secondary school deals with the problems of didactics equipment in education of specialist high school. The work is divided into two parts. The first part characterized the process of teachings and specified determinants that influence it. It deals with types of teaching aids and explains the function in educational process and emphasizes the importance of didactic equipment needed to ensure the didactic principles. The second part of the research examines the used didactic equipment in particular school in educational branch of Shop Assistant. The thesis deals with content and principles of educational presentation making. There was a didactic aid made for special subject matter: educational presentation.

Key words Didactic aid, didactic equipment, education, didactic principle, presentation, secondary school

OBSAH 1 2 3 4

5

6

7 8 9

ÚVOD....................................................................................................................... 6 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 7 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ............................................................. 8 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ................................................. 9 4.1 Proces učení ...................................................................................................... 9 4.1.1 Obecné zákonitosti učení ............................................................................ 11 4.1.2 Paměť.......................................................................................................... 12 4.1.3 Povaha procesu učení.................................................................................. 14 4.1.4 Determinanty procesu učení ....................................................................... 16 4.1.5 Senzomotorické učení................................................................................. 17 4.2 Didaktické zásady a metody výuky ................................................................ 19 4.2.1 Didaktické zásady ....................................................................................... 19 4.2.2 Metody výuky ............................................................................................. 22 4.2.3 Metody výuky v odborném výcviku ........................................................... 25 4.3 Didaktické prostředky výuky.......................................................................... 25 4.3.1 Hmotné vyučovací prostředky .................................................................... 25 4.3.2 Didaktická technika .................................................................................... 28 4.3.3 Účelová zařízení školy................................................................................ 29 4.3.4 Funkce pomůcek ......................................................................................... 30 4.4 Pomůcky využívané na středních školách ...................................................... 31 4.4.1 Základní pomůcky ...................................................................................... 31 4.4.2 Moderní prostředky výuky.......................................................................... 32 4.5 Tvorba výukových prezentací......................................................................... 33 4.5.1 Co rozumíme prezentací: ............................................................................ 34 4.5.2 Cíle prezentace............................................................................................ 34 4.5.3 Prezentace jako proces................................................................................ 35 4.5.4 Struktura prezentace ................................................................................... 35 4.5.5 Formální požadavky na obsah prezentace: ................................................. 36 4.5.6 Formy prezentace........................................................................................ 37 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 39 5.1 Prostředí školy ................................................................................................ 39 5.2 Vyučovací pomůcky a didaktická technika pro obor prodavač...................... 40 5.2.1 Kontrolní pokladny ..................................................................................... 41 5.2.2 Využití počítačů ve výuce........................................................................... 45 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ....................................................................... 46 6.1 Tvorba výukové prezentace ............................................................................ 46 6.2 Výuková prezentace........................................................................................ 46 6.3 Vytvoření názorné pomůcky číslování sešitů ................................................. 48 ZÁVĚR ................................................................................................................... 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 53 PŘÍLOHA ............................................................................................................... 56 5

1

ÚVOD

Motto: „Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.“ Konfucius Naše školství se nachází ve významném období reforem. Střední školy nastoupily nový směr výchovy a vzdělávání podle moderně zpracovaných školních vzdělávacích programů. Aby mohly změny nastat, musí se do procesu změn aktivně zapojit učitelé. Učitel jako vychovatel řídí proces výchovy ve všech složkách a jako odborník řídí co nejefektivněji vyučovací proces podle nejnovějších poznatků vědy a teorie vyučování. Změny vytváří konkrétní lidé, je proto velmi důležité, aby se každý pedagog zamyslel nad sebou, nad svojí prací a snažil se najít pozitivní změny ve způsobu vyučování k prospěchu svých žáků. Je nutné, aby učitel při své výuce využíval jak tradiční metody a formy vyučování, tak začleňoval i netradiční formy vyučování, které výukový proces zkvalitní a umožní přístup podle individuálních schopností žáků. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala problematiku vyučovacích pomůcek ve výuce na střední odborné škole. Inspirací mi byla mnohaletá pedagogická praxe na střední odborné škole u oborů prodavač a obchodník. Uvědomuji si, jak je důležité mít pro kvalitní výuku dobré školní zázemí, moderní didaktickou techniku a vhodné didaktické pomůcky. V posledních letech dochází k výraznému rozvoji komunikačních a informačních technologií na středních školách, zvyšuje se vybavenost tříd didaktickou technikou. Jako moderní, aktivizačně-motivační prostředek výuky je stále častěji uplatňována prezentace učiva promítáním snímků pomocí data projektorů. Výklad učiva je tak pro žáky poutavější. Prezentace napomáhá lepší srozumitelnosti učiva. Současným působením na více smyslů je podporováno snazší zapamatování a vybavování informací, což přispívá k lepším výkonům žáků ve výuce. Cílem mé bakalářské práce je konkretizovat učební pomůcky, které se používají v odborném výcviku a vytvořit výukovou prezentaci na vybrané téma, která pomůže zefektivnit proces edukace.

6

2

CÍL PRÁCE

Hlavním cílem bakalářské práce je vytvoření didaktické pomůcky pro učební obor Prodavač. Pro teoretickou část jsou stanoveny cíle: 1. popsat proces učení, charakterizovat výukové metody a pedagogické principy 2. specifikovat didaktické prostředky a jejich rozdělení z různých hledisek 3. vytvořit přehled didaktických prostředků využívaných při edukačním procesu na střední škole v odborném výcviku učebního oboru Prodavač 4. prostudovat a shrnout zásady tvorby prezentací Pro praktickou část je stanoven cíl: navrhnout a vytvořit výukovou prezentaci na téma číslování školních sešitů.

7

3

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Pro zpracování bakalářské práce byly použity tyto metody: studium literárních zdrojů, zpracování rešerše prostudované literatury, tvorba výpisků, jejich analýza a syntéza, komparace

zjištěných

poznatků,

zpracování

analýzy

prostředků

využívaných

v odborném výcviku, výběr tématu učiva pro zpracování prezentace, formulace odborných textů, uplatnění zásad tvorby prezentace, syntéza získaných poznatků. Při tvorbě prezentace je použito učivo odborného výcviku oboru prodavač, výuková prezentace zpracována na PC v programu MS PowerPoint2007.

8

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

4.1 Proces učení Poznání a učení je naprosto přirozená, vrozená aktivita člověka, jejímž smyslem je adaptace na proměňující se podmínky života. Zajímá nás, jak svět kolem nás funguje, chceme tomuto fungování porozumět. Podle Bertranda (1998) učení neznamená memorování, stále stejné opakování nějakého úkonu jen pro jeho zvládnutí bez možnosti smysluplného využití. Učením máme na mysli zkoumání a řešení problémů, které jsou pro náš život důležité. Z toho pramení vnitřní motivace k učení. Pojmem osvojení učiva rozumíme vnitřní zdůvodněné a prožité přijetí nějakého názoru, postoje, zásady nebo průkazné zapamatování a nacvičení některé dovednosti, aby ji člověk mohl kdykoliv účinně použít pro potřeby svého života. Člověk, který se učí, si buduje porozumění světa kolem sebe po svém. Nemůže zvnitřnit připravená hotová vysvětlení, ale smysluplná a pravděpodobná řešení otázek a problémů si vytváří sám, v závislosti na předchozích zkušenostech, na individuálních předpokladech, na prostředí a kultuře, v nichž žije. Poznávání a učení je nekončící proces. Pro uplatnění člověka v profesním i osobním životě je nezbytné naučit se stále se učit. Musíme považovat učení za přirozenou součást našeho života, chtít se poznávat stále nové věci a nalézat v učení novému uspokojení. To je jedním z nejdůležitějších úkolů školy, aby si žáci osvojili dovednost i chuť se stále učit. Odpovídá to také konceptu cílů UNESCO „ Vzdělávání pro 21. století“: Učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, prohloubit si v návaznosti na základní vzdělání poznatky o světě a dále je rozšiřovat.

9

Učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které žáky obklopuje, vyrovnávat se s různými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován. Učit se být, tj. rozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření, jednat v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, se samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. Učit se žít společně, učit se žít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními, být schopen podílet se na životě společnosti a nalézt v ní své místo (NUOV, 2011). V odborné psychologické literatuře nacházíme velké množství prací o lidském učení. V naší literatuře v oblasti pedagogické psychologie, je obšírněji výklad učení předložen v knize J. Čápa z roku 1993: Psychologie výchovy a vyučování. Podle tohoto autora: „Učení znamená, získávání skutečností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného… Učení plní funkci přizpůsobování se organismu prostředí a ke změnám v tomto prostředí.“ Jak uvádí Fontana (203, str. 146) většina psychologů souhlasí s formulací, že učení je poměrně trvalá změna v potenciálním chování jedince v důsledku zkušenosti. Důležité jsou 3 věci: 1) učení musí jedince nějak změnit, 2) tato změna nastává v důsledku zkušenosti, 3) je to změna v jeho potenciálním chování. Teorie učení vychází z behavioristického přístupu nebo kognitivního přístupu. Tyto teorie se vzájemně nevylučují, dochází mezi nimi k postupnému sbližování. Výsledkem lidského učení může být osvojení vědomostí, dovedností, návyků a postojů, ale také změna psychických procesů, stavů a vlastností. Vědomosti jsou soustavy představ a pojmů, které si člověk osvojil. Dovednosti jsou získané dispozice pro užití vědomostí, pro řešení problémů, pro vykonávání činností určitého druhu. Návyky jsou

10

získané dispozice, podněcující k vybavení určitých pohybů nebo úkonů v určité situaci (Čáp 2001 s. 46). 4.1.1 Obecné zákonitosti učení Různé druhy učení mají přes značnou rozmanitost něco společného, to je existence tří obecných zákonů učení. Zkráceně je lze nazvat zákony opakování, kontroly a motivace (Linhartová 2006, s. 115). Obecné zákony učení jsou: 1) V průběhu učení se opakované výkony jedince přibližují k cílové podobě výkonu. Při učení zpočátku jedinec ještě nedokáže vykonávat určitou činnost, ale opakováním se jeho výkony postupně mění. Při uvědomělém učení se člověk přibližuje k vytčenému cíli, nebo cílové podobě výkonu. V rámci různých forem učení a u různých jedinců může být toto přibližování nestejně rychlé a může probíhat buď přímo nebo křivolace.

2) Zdokonalování výkonu v průběhu učení je určováno soustavou regulačních a

autoregulačních

procesů

a

zdokonalováním

této

soustavy.

Činnost jedince, její kontrola, srovnávání s vnitřním obrazem a plánem a korekce se při učení opakují. Opakování může probíhat buď ve „spirále“ (na vyšší úrovni) nebo v „kruhu“ (na stejné úrovni bez zdokonalení). Do značné míry to závisí na mechanizmech zpětné vazby a jejího využití ke korekci, tedy na mechanizmech autoregulace, jež jsou výsledky dosavadního vývoje učení.

3) Učení závisí na motivaci, na výsledcích předchozího učení, na vlastnostech jedince, na jeho přítomném stavu, na vnějších podmínkách a na vzájemném působení

vnějších

a

vnitřních

činitelů

(Čáp

2001,

s.

48).

Významné je působení motivace, která je spjata s celkovým stavem jedince v daném okamžiku, záleží také na vědomostech, dovednostech návycích a postojích, které si jedinec přináší z předchozího učení, na metodách učení, na kvalitách jeho schopností, charakterových a osobnostních vlastnostech. Velký vliv mají i vnější podmínky, používané metody, učební pomůcky, osobnost učitele a rodičů. 11

4.1.2 Paměť Pro proces učení je důležitá vzájemná provázanost s pamětí. Psychologové uznávají funkční existenci dvou druhů paměti, krátkodobé a dlouhodobé. Každá informace, kterou přijmeme svými smysly a jíž věnujeme svou pozornost, vstupuje do krátkodobé paměti. Tam však je uchována poměrně krátce a pak je buď zapomenuta, nebo převedena do dlouhodobé paměti, kde může být uložena trvaleji (přitom však stále podléhá zapomínání). Tento převod z krátkodobé paměti do dlouhodobé má zřejmě rozhodující význam pro učení. Podílí se na tom určitá forma konsolidace, probíhající krátkou dobu, během níž je informace vědomě udržována v mysli. Na pomoc konsolidaci i pro zvyšování výkonnosti dlouhodobé paměti obecně existuje řada strategii: • počkat, zopakovat, zeptat se: každý z těchto kroků vede k tomu, aby se věnovalo látce dostatek času, potřebného k přenosu z krátkodobé paměti do dlouhodobé, • členit: látka se zapamatuje nejlépe, je-li rozdělena do malých zvládnutelných jednotek, • krátkodobá paměť zpravidla dokáže uchovat pouze 7 položek dostatečně dlouho, aby se převedly do dlouhodobé paměti, • důležitost a zájem: nejlépe se pamatuje to, co má vztah k vlastním zkušenostem a citům, • trvání pozornosti: je obtížné se na úkol soustředit po dlouhou dobu, • praktické využití: Látka, se kterou se prakticky pracuje, bývá lépe zapamatována, než ta, se kterou se již nepracuje, • význam: látka, které se porozumí, se lépe zapamatuje, než ta, které nerozumíme, • přeučení: dovednosti nebo znalosti, které se cvičí a ověřují i poté, co se dokonale osvojily, zůstávají v paměti lépe, 12

• spojování: neznámá látka se zapamatuje lépe, když je spojena s něčím známým. Platí naplnění zásady, že učení má vždy postupovat od známého k neznámému, • vizuální znázornění: obrázky mohou pomáhat k zapamatování látky a jsou důležité jako záložní podoba toho, co člověk čte, nebo slyší, • znovupoznání a vybavení: existuje funkční odlišnost mezi znovupoznáním (nějaký předložený fyzický podnět nám je známý) a vybavením (kdy si musíme sami vyvolat z paměti nějaké slovo, či poznatek) ( Fontana , 2003, s.156-7). Učitel při edukačním procesu by měl na tato pravidla pamatovat a při promýšlení vlastní práce z nich vycházet. Aby proces učení u žáků byl co nejefektivnější, musí učitel při promýšlení vyučovací hodiny respektovat hierarchii kategorií výsledků učení. Jak uvádí Fontana (2003), taxonomii výsledků v kognitivní oblasti stanovil již v roce 1956 Bloom s kolektivem, podle vzrůstající složitosti: 1) Znalosti: prostá znalost faktů, výrazů a teorií 2) Porozumění: porozumění významů těchto znalostí 3) Uplatnění: schopnost uplatnit tuto znalost a porozumění v nových konkrétních situacích 4) Analýza: schopnost rozdělit látku na její stavební součásti a rozpoznat vztahy mezi nimi 5) Syntéza: schopnost uspořádat tyto součásti do nových a smysluplných vztahů a tím, vytvořit nový celek 6) Hodnocení: schopnost posoudit hodnotu látky s použitím explicitních a soudržných kritérií buď vytvořených samostatně, nebo odvozených z práce jiných

13

Problematikou revize taxonomie vzdělávacích cílů se podrobně zabývá ve svém článku z roku 2006 Jaroslav Vávra; zde je uváděn sedmý stupeň vzdělávacích cílů: tvoření. Pokud učitel správně definuje požadavky na výsledky vzdělávání, tj. cíl v konkrétní hodině, měli by žáci na konci hodiny být schopni: 1) rozpoznat a pojmenovat různé prvky obsažené v dané dovednosti tj. cíl na úrovni zapamatování, 2) vymezit tyto prvky a vědět, jakou úlohu zastávají v dané dovednosti tj. cíl na úrovni porozumění, 3) prakticky využít této dovednosti tj. cíl na úrovni uplatnění, 4) popsat, co se během jejího praktického využití děje a proč tj. cíl na úrovni analýzy, 5) zužitkovat prvky této dovednosti při řešení určitého nového problému tj cíl na úrovni syntézy, 6) určit míru úspěšnosti docílené tímto řešením a navrhnout zdokonalení tj cíl na úrovni hodnocení. Na stanovení cílů výsledků vzdělávání za pomoci sloves s konkrétním obsahem, které určují kategorii kognitivních výsledků, je kladen důraz při tvorbě školních vzdělávacích programů. Cílem už nejsou jen znalosti, ale výstupem je zvládnutí teoretických dovedností na určitém hierarchickém stupni kognitivní oblasti. 4.1.3 Povaha procesu učení Z hlediska praktické stránky edukačního procesu se dostáváme k problematice vyučovacích metod a technik. Fontana (2003) poukazuje na model průběhu učení podle Ganteho, který v roce 1974 stanovil, že se průběh učení skládá z řetězce osmi událostí. 14

Nastávají obvykle v pořadí: 1) motivace (neboli očekávání), 2) rozpoznání (jedinec vnímá látku a odlišuje ji od ostatních podnětů soupeřících o jeho pozornost), 3) vštípení (jedinec kóduje poznatek), 4) uchování (jedinec skladuje poznatek v krátkodobé, nebo dlouhodobé paměti), 5) vybavení (jedinec vybírá látku z paměti), 6) zobecnění (látka je přenášena do nových situací, kde umožňuje jedinci vytvářet strategie, jak se s těmito situacemi vyrovnat), 7) výkon (tyto strategie se prakticky uplatňují), 8) zpětná vazba (jedinec získává informaci o výsledcích). Úkolem učitele je zjistit, kde v procesu učení došlo k selhání a pomáhat žákům tomuto selhání předcházet. Existuje řada klasifikací procesu učení, například klasifikace podle: 1) Osvojování slovní látky (pamětní učení) 2) Klasické podmiňování 3) Učení pokusem a chybou, operační podmiňování 4) Učení jako řešení problémů 5) Senzomotorické učení 6) Sociální učení 15

Dnes pedagogická psychologie rozlišuje tyto základní druhy učení: 1) Senzomotorické učení, které probíhá, když si dítě či dospělý osvojuje různé pohybové činnosti (dítě se učí chodit, dospělý se učí. tančit, řídit automobil, pracovat s nástroji). 2) Verbálně-kognitivní učení, tj. takové učení, jež směřuje hlavně k osvojování nejrůznějších poznatků prostřednictvím jazyka, tj. verbálně exponovaných informací (např. při studiu textu za účelem učení). 3) Sociální učení, při němž si člověk od raného dětství a pak v průběhu celého života osvojuje určité systémy hodnot, norem, postojů, ale také dovednosti komunikovat a jednat v pracovních, rodinných a jiných skupinách a prostředích. Sociálně naučená musí být např. u dítěte role žáka, později role zaměstnance, otce apod. (Průcha 1997 s. 70). Výše uvedené druhy učení mohou být v různých proporcích a vzájemných kombinacích obsaženy v edukačních procesech. Učení se vyskytuje ve všech situacích, v nichž se člověk v průběhu života ocitá. 4.1.4 Determinanty procesu učení Školní vyučování jako složitý edukační proces je ovlivněn mnoha determinanty, tj. rozhodujícími činiteli, které mají zásadní vliv. Edukační procesy ve škole mají vícefaktorovou povahu, determinanty jsou vzájemně provázány a různě ovlivňují školní edukační proces. Přehled vstupních determinant edukačních procesů podle Průchy (1997): 1) Charakteristiky žáků a) Kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení) b) Afektivní (postoje, motivace, potřeby) c) Fyzické (rozdíly věku, pohlaví) d) Sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň rodiny) 2) Charakteristiky učitelů a) Osobnostní (zdravotní stav, temperament) 16

b) Profesní (zkušenosti, odpovědnost za úspěšnost žáků) 3) Charakteristiky edukačních konstruktů a) Kurikulární programy (orientace vzdělávacích programů) b) Učebnice (rozsah a obtížnost učiva) c) Evaluační nástroje (korespondence se standardy) 4) Charakteristiky škol a) Materiální vybavenost b) Profil učitelských kádrů 4.1.5

Senzomotorické učení

V odborném výcviku je kladen největší důraz na senzomotorické učení. Senzomotorické učení je takový druh učení, kterým získáváme předpoklady k vykonávání činností náročných na vnímání, pohyby a vzájemné spojení vjemů s pohyby (senzomotorický – smyslový, vjemový; motorický – pohybový). Senzomotorické učení se také vyjadřuje jako osvojování senzomotorických dovedností a rozvoj senzomotorických schopností. Charakteristiky senzomotorických dovedností jsou: •

kvalita výsledku v senzomotorické činnosti,

•

rychlost a zvýšení výkonu,

•

snížení únavy,

•

zlepšení způsobu metody vykonávání senzomotorické činnosti (Čáp 2001, s. 173).

Stádia senzomotorického učení: První stupeň je počáteční seznámení žáka s úkolem, s činností, se způsobem a podmínkami jeho vykonávání. Žák napodobuje názornou ukázku, využívá učitelovy slovní instrukce. Sám si zkouší vykonávat novou činnost, tím se s ní seznamuje a hledá způsoby, jak jí zvládnout. Následuje cvičení, tj. žák opakovaně vykonává činnost, které se učí. Nezbytným znakem cvičení je motivace ke zdokonalení v příslušné činnosti, soustavnost v opakování. Důležitá je kontrola a sebekontrola, tzn. zpětná vazba, kdy se opakováním snažíme zlepšit detail, popřípadě odstranit chybu. Obraz o počtu změn, které probíhají při senzomotorickém učení, nám podává křivka učení: 17

1) Pohyby se stávají přesnými a úspornými 2) Ustálení a standardizace pohybů. 3) Spojení jednotlivých pohybů v celky, v plynulou činnost 4) Rytmus 5) Zdokonaluje se vnímání 6) Změny v úloze jednotlivých druhů vnímání 7) Zdokonalení senzomotorických koordinací 8) Koordinace vnitřních orgánů s pohyby 9) Automatizace pohybů a úkonů 10) Překonání interference dílčích úkonů 11) Přizpůsobení pohybů proměnlivým podmínkám Učitel i žák může využít křivky učení ke kontrole průběhu výcviku, ke zjištění dočasných úspěchů a neúspěchů v učení, k zamyšlení nad jejich příčinami, zesiluje motivaci a podněcuje k soutěžení. Senzomotorické učení se nevyčerpává změnami v motorice, je to složitý děj, který zahrnuje změny senzomotorické i vegetativní a jejich vzájemnou koordinaci, zejména změny v procesech centrálního nervového systému. Důležitá je úloha myšlení v senzomotorickém učení (Čáp 2001, s. 177). Efektivní senzomotorické učení vyžaduje znalost výsledků, pochopení principů, znalost vhodné metody, sebekontroly a uvědomělého cvičení. Při uvědomělém osvojování senzomotorických dovedností využíváme potřebných vědomostí. Ty jsou návodem k práci, zdůvodněním tohoto návodu podkladem pro rozhodování v obtížných situacích a kontrolu práce i jejích výsledků. Pro uvědomělé osvojování senzomotorických dovedností je důležitá kontrola a sebekontrola. Senzomotorická činnost závisí na mnoha činitelích, které ji ovlivňují. Dovednost se porušuje delší přestávkou ve cvičení, rušivě může zapůsobit stav citového vzrušení, únava, nemoc. Rušivě působí změny v podmínkách pro průběh senzomotorické činnosti, provedení chybných dovedností, které byly osvojeny v menším stupni. Ovlivňuje také metoda, kterou byla dovednost osvojena. Lépe si osvojíme dovednost, kterou jsme si osvojili uvědoměle (Čáp 2001, s. 186).

18

4.2 Didaktické zásady a metody výuky 4.2.1 Didaktické zásady Představují dynamický systém vědecky zdůvodněných požadavků a pravidel, které odrážejí základní zákonitosti procesu výuky a determinují její obsah, organizaci i metodiku realizace. Tvoří hierarchický systém, v němž můžeme rozlišit zásady obecné od zásad specifických. Při aplikaci didaktických zásad ve výuce musíme respektovat jejich systémovost. Jednotlivé didaktické zásady jsou spjaty vzájemnými vztahy a směřují k soustavnému zefektivňování výuky v procesu její modernizace (Průcha, 1997). Didaktické principy lze charakterizovat jako obecné teze, které slouží pro usměrňování výchovně vzdělávací práce. Didaktická pravidla jsou méně obecná než principy, obsahují konkrétnější pokyny pro správné vedení procesu výuky. Ukazují jak konkretizovat jednotlivé vyučovací principy. Didaktickými zásadami se podrobně zabývá Ouroda (2004): 1) Princip cílevědomosti Vyžaduje jednoznačné konkrétní stanovení dílčích a konečných cílů výuky. Didaktická pravidla • Ujasni si, jakých změn má být výukou dosaženo • Vzdělávací cíl sděl žákům • Žákům tento cíl přiměřeně objasni a zdůvodni 2) Princip vědeckosti Chápeme ve dvou rovinách: zprostředkování vědeckých poznatků a využití vědeckých metod. Didaktická pravidla • Uč aktuální, vědecky zdůvodněné a v praxi verifikované poznatky • Využívej aktivizačních metod výuky • Respektuj zákonitosti učení žáků • Sbližuj vědecké a vyučovací metody 3) Princip názornosti 19

Vyžaduje opírat se o smyslové nazírání objektů, poznávání a o dosavadní představy žáků. Úkolem je rozvíjení nazíracích a představovacích schopností žáků. Didaktická pravidla • Využívej možnosti získávání poznatků v praxi • Využívej názorné pomůcky • Spojuj konkrétní a abstraktní myšlení žáků používáním logických postupů indukce a dedukce • Navazuj na dosavadní zkušenosti žáků 4) Princip soustavnosti Vychází z požadavku, aby učivo bylo seřazeno v přesném logickém sledu a respektovalo vnitřní systém vědy, poznatky nebyly izolované, ale včleněné do logických systémů, nové poznatky se opíraly o poznatky dříve osvojené. Didaktická pravidla • Spojuj nové poznatky s poznatky již osvojenými • Spojuj teoretické poznatky s praktickými • Využívej mezipředmětových vztahů • Soustavně procvičuj, opakuj a diagnostikuj znalosti žáků 5) Princip aktivnosti Předpokládá aktivizaci poznávacích, citových a volních procesů žáků. Usiluje o získání zájmu žáků o učení. Didaktická pravidla • Využívej všech možností k motivaci žáků • Veď žáky k aplikacím využití vědomostí • Ukládej přiměřené úkoly • Systematicky hodnoť výsledky učení žáků 6) Princip uvědomělosti Princip vyjadřuje požadavek, aby žák učivu porozuměl, pochopil ho a dokázal ho aplikovat. Didaktická pravidla • Sděluj a zdůvodňuj cíle výuky 20

• Veď žáky k promýšlení učiva, postihování vztahů a zákonitostí • Kontrola správnosti vyjadřování žáků • Využívaní metody samostatné práce žáků 7) Princip trvalosti Jednou osvojené vědomosti, dovednosti i postoje se stanou trvalým majetkem člověka. Didaktická pravidla • Proveď vhodný výběr základního učiva • Zvol přiměřené pracovní tempo • Opakuj učivo • Začleňuj poznatky do stávajících poznatkových systémů • Využívej optimálně učebních pomůcek 8) Princip jednoty teorie a praxe Má zabezpečit takové výsledky výuky, kdy žák víc chce a dovede. Aby žáci ve výuce získali vědomosti a dovednosti se zaměřením na jejich praktické využití. Cílem je ověřit teoretické poznatky, procvičit je a získávat potřebné dovednosti praktickou činností. Didaktická pravidla • Uvádět význam poznatků pro praxi • Praktické příklady při teoretické výuce • Aplikace vědomostí v praxi • Při nácviku praktických dovedností vyžaduj teoretická zdůvodnění pracovních postupů

9) Princip přiměřenosti Vyžaduje, aby učivo, vyučovací metody, tempo vyučování, organizační formy výuky byly přiměřené, odpovídající možnostem žáků. Didaktická pravidla • Dbej na správný výběr učiva • Vyčleň učivo rozšiřující a prohlubující • Uspořádej podle logických postupů 21

• Dodržuj přiměřené tempo vyučování • Postupně zvyšuj požadavky na výkony žáků

10) Princip etapovitostí Zdůrazňuje potřebu postupné (stále náročnější přípravy) žáků na výkon senzomotorických činností za rozdílných podmínek. Didaktická pravidla • Začínej od jednoduchých pracovních úkonů, operací postupně až k souborným pracím • Počáteční výcvik realizuj ve školních dílnách a poslední závěrečné etapy výcviku realizuj v konkrétních podmínkách praxe. 4.2.2 Metody výuky Po stanovení cíle, jehož chceme v edukačním procesu dosáhnout, musíme zvolit cestu, jak k tomuto cíli dospějeme. Způsob provedení se nazývá vyučovací metoda, která je různými autory definována rozdílně, ale s obdobným obsahem. Vyučovací metodu lze vymezit jako koordinovaný úzce propojený systém činností učitele a pracovních činností žáků, které vedou ke splnění stanovaných výukových cílů (Maňák, Švec, 2003). Podstatou vyučovací metody je aktivní spolupráce žáků s učitelem, která vede nejen ke splnění výchovně-vzdělávacích cílů, ale také k efektivnímu osvojení učiva. (Drahovzal et al., 1997). Za vyučovací metodu lze považovat takový systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který vede ke splnění učitelem stanoveným a žákem přijatých výukových cílů (Kalhoust, Obst, 2002) Existují různá kritéria členění výukových metod. Například J. Maňák a V. Švec (2003) člení metody do 3 hlavních skupin podle stupňující se náročnosti na realizaci ve výuce. 1) Klasické výukové metody a. Metody slovní (vysvětlování, vyprávění, popis, přednáška, práce s textem) b. Metody názorně – demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž) c. Metody dovednostně – praktické (napodobování, laborování, experimentování, vytváření dovedností, produkční metody) 22

2) Aktivizující výukové metody a. Diskusní metody (rozhovor, dialog, diskuse, brainstorming) b. Problémová metoda (metoda řešení problémových úkolů) c. Didaktické hry d. Inscenační a situační metody 3) Komlexní výukové metody a. Frontální výuka b. Skupinová a kooperativní výuka c. Kritické myšlení d. Partnerská výuka e. Brainstrorming f. Výukové projetky g. Výuka dramatem h. Výuka podporovaná počítačem i. Otevřené učení j. Televizní výuka k. Učení v životních situacích Podle Ourody (2004) lze metody výuky členit podle těchto kritérií: 1) Dle zdroje poznání a typu poznatku a) Metody slovní: •

Monologické (přednášení, vyprávění, popisování, vysvětlování)

•

Dialogické (rozhovor, diskuse, dramatizace)

•

Metody písemných prací (písemná cvičení, kompozice)

•

Metody práce s textem (čtení textu s výkladem, samostatná četba žáků)

b) Metody přímé zkušenosti •

Metody ilustrace (pozorování předmětů, jevů, předvádění učebních pomůcek)

•

Metody demonstrace (předvádění postojů, hmatů, úkonů)

•

Metody exkurze

•

Metody samostatné práce žáků (laboratorní práce, pracovní činnosti v dílnách, práce na pozemku, domácí úkoly)

2) Dle fáze pedagogického procesu 23

a) Expoziční (sledují u žáků vytvoření požadovaných vědomostí a dovedností, např. metoda rozhovoru, čtení textu s výkladem) b) Fixační metody (sledují upevnění získaných znalostí opakováním a procvičováním. Např. metoda rozhovoru, metoda písemných cvičení, metoda pozorování předmětů a jevů…) c) Kontrolní metody (usilují o kontrolu, zda žáci studují, zda správně pochopili učivo, zda jsou schopní aplikovat vědomosti apod. Patří sem zejména metody diagnostické). d) Motivační metody (při jejich využití je ve výuce sledována zejména motivace žáků k učení. Časté je jejich použití zejména na počátku výuky daného vyučovacího předmětu, na počátku každého tematického celku a na počátku, ale i v průběhu, každé vyučovací jednotky) 3) Podle myšlenkových operací (logické metody) a) Analytická metoda b) Syntetická metoda c) Vývojová (genetická) metoda d) Induktivní metoda e) Deduktivní metoda f) Dogmatická metoda 4) Podle organizace práce žáků tzv. aktivizační metody, v kterých je základ pro samostatnou práci žáků. a) Hry- jako metoda výuky – křížovky, přesmyčky, pexeso, otázková hra b) Diskusní metody např. brainstorming, brainwriting, c) Inscenační metody (jednoduchá inscenace, mnohostranné hraní úloh) d) Situační metody (metody rozboru situace, metoda konfliktní situace, metoda postupného seznamování se situací, metoda incidentu) e) Programované vyučování (programy lineární, větvené, smíšené) f) Problémové vyučování (přednášky s prvky problémové výuky, samostatné práce žáků)

24

4.2.3 Metody výuky v odborném výcviku Jak uvádí Čadílek a Stejskalová (2001) učitel v odborném výcviku nejčastěji využívá vyučovacích metod: výklad, popis, beseda, demonstrace, předvádění, laboratorní práce. Specifické metody pro odborný výcvik jsou: •

Práce s technickou a učení dokumentací

•

Instruktáž

•

Simulační metoda

•

Problémová metoda

•

Inscenační metoda

•

Cvičení

•

Exkurze

Není až tak důležité, jakým způsobem se vyučovací metody dělí, ale je podstatné, jakou metodu vybere učitel s ohledem na učivo, téma hodiny, způsob výuky, na složení skupiny žáků nebo třídy, na fáze výuky, na materiálních i nemateriálních podmínkách, aby naplnil cíl svého edukačního působení.

4.3

Didaktické prostředky výuky

V pedagogice a didaktice termín prostředky v širokém smyslu zahrnuje vše, co vede ke splnění výchovně vzdělávacích cílů (Maňák, 1995). Didaktické prostředky představují důležitou

didaktickou

kategorii.

Zahrnuje

všechno,

co

zajišťuje,

podmiňuje

a zefektivňuje průběh vyučovacího procesu. V úzké souvislosti s vyučovací metodou a organizační formou výuky napomáhají dosažení cílů edukace. Rozlišují se prostředky nemateriální a prostředky materiální. Podle Svobodové a Šmahelové (2007) mezi nemateriální prostředky patří: organizační formy, metody práce, vyučování, hra, práce, pedagogicky adaptované prostředí, umění. 4.3.1 Hmotné vyučovací prostředky K hmotným didaktickým prostředkům podle Svobodové a Šmahelové (2007) řadíme: •

výchovné instituce, budovy, prostory

25

•

učebny všech druhů, dílný, kreslírny, laboratoře, knihovny a čítárny, sborovny a kabinety

•

materiální a technické vybavení: nábytek, osvětlení, tabule, stojany

•

pomůcky, nástroje a stroje nářadí a náčiní

•

didaktická technika: TV, video, projektory, počítače, mikroskopy

•

vyučovací pomůcky: modely a obrazy, mapy, sbírky, fotografie a filmy, učebnice, atlasy, encyklopedie, slovníky, laboratorní soupravy, demonstrační soupravy …

Odlišné členění uvádí Ouroda (2004), který rozděluje hmotné vyučovací prostředky do tří skupin: a) Učební pomůcky b) Didaktická technika c) Účelová zařízení školy Učební pomůcky Přispívají k vytváření správných představ žáků o poznávaných skutečnostech. Dochází k působení více podnětů na žáky a učivo se lépe zapamatuje. Nejefektivnější využití učební pomůcky je tehdy, když žák s pomůckou pracuje (může ji samostatně pozorovat, srovnávat, zkoušet funkce, analyzovat). Je vhodné kombinovat učební pomůcky tak, abychom rozvíjeli konkrétní i abstraktní vnímání žáků. Klasickou učební pomůckou je zápis a kresba učitele na tabuli v průběhu výuky. Je nejméně energeticky a materiálově náročná a didakticky cenná. Zápis by měl být během výkladu průběžný a na konci výkladu by měla zůstat na tabuli struktura tohoto zápisu. Zapisovány mají být podstatné a důležité informace, také výrazy, které jsou neznámé (jejich české názvy) Kresba by měla být schematická, nejlépe postupně kreslená. Má mít název, má být didakticky upravená, odborně správná, esteticky přijatelná. Výzkumy ukazují, že informace vstupují do našeho mozku následujícím způsobem: 87% očima, 9% ušima a 4% jinými smysly. Proto je důležité předkládat informace vizuálně. Podle Pettyho (2002) hlavní výhody vizuálních pomůcek jsou: • upoutání pozornosti - když žák hledí na naši vizuální pomůcku, není jeho pozornost odváděna jinými zrakovými podněty. Ignorovat nový obrázek na plátně je obtížné, ignorovat novou větu výkladu je snadné, 26

•

změna - vizuální pomůcky přinášejí změnu a vzbuzují zájem,

•

konceptualizace - mnoha pojmům a myšlenkám porozumíme spíše vizuálně než verbálně. Pokud si znalosti pamatujeme a chápeme je vizuálně, měli bychom je vizuálně sdělovat,

•

zapamatovatelnost - většině lidí se lépe pamatují vizuální než verbální informace. Např. mapování problémů pomocí přehledů napomáhá naší paměti,

•

projev zájmu - čas trávený nad přípravou vizuálních pomůcek ukazuje žákům, že nám na nich záleží, že chceme, aby se něčemu naučili.

Jak uvádí Šimoník (2005, s. 128) výstižně charakterizoval učební pomůcky M. Cipro (1977, s. 25) jako prostředky, které: Přibližují, co je daleké; zvětšují, co je nepatrné; menšují, co je příliš veliké; zpomalují, co je příliš rychlé; zrychlují, co je pomalé; odhalují, co je skryté; konkretizují, co je abstraktní, zpřítomňují, co je minulé; fixují, co je prchavé; zpřehledňují, co je složité. Kategorizace pomůcek, jak se shoduje více autorů, má několik hledisek: Podle stupně identity učební pomůcky s objektem poznávání ve výuce a podle stupně didaktické úpravy rozdělujeme učební pomůcky na tyto druhy: 1) Skutečné předměty - tyto pomůcky umožňují rychlé vytvoření nezkreslené představy o předmětech. Skutečnými předměty mohou být: • přírodniny (např. nadzemní část rostliny), • sbírky, preparáty (suché, uschované v kapalině, zalité v pryskyřici), • výrobky (např. převodovka, postřikovací zařízení). 2) Modely - model je upravená skutečnost, může být změněná velikost, některé modely můžeme rozložit na části. Modely se dělíme: • statické (odlitky skutečnosti v poměru 1:1, řezy, rozkládací modely, panely, makety), • dynamické – imitují pohyb, nebo mají pohyb skutečný, hlavně modely strojových součástí, • trenažéry – jsou to modely skutečných pracovních prostředků, slouží pro nácvik složitých dovedností, např. řízení automobilu. 3) Nepromítané obrazy - jedná se o dvourozměrné učební pomůcky. Do této skupiny patří: 27

• fotografie, nástěnné realistické obrazy, • zjednodušené obrazy – schémata, diagramy, grafy, • mapy – nástěnné, plastické, • speciální obrazy, • kresba – má velký didaktický význam: Kresba má vyloučit chyby žáků z přeslechu. Výhodou je, že žák má strukturu učiva stále před očima a lépe se ve výkladu orientuje. Žák poznává techniky poznámkování. Dochází k působení podnětu na více smyslů (zrak, sluch). Kresba je dynamický prvek ve výuce, protože zápis vzniká před zraky žáků a zajišťuje větší paměťové stopy u žáků. • zápis učitele na tabuli - má splňovat následující požadavky: Zapisovat podstatné důležité informace, systematicky a průběžně během výuky. Obsah má být ucelený. U neznámých výrazů je vhodné psát i českou výslovnost, psát odborně a jazykově správně. Ze struktury zapsaného učiva musí být zřejmé, které pojmy jsou nadřazené, a které podřazené, tyto rozdíly je dobré zvýraznit barevným odlišením. Začínat psát na čistou tabuli, od levé části směrem k pravé, písmo musí být dobře čitelné. 4) Promítané obrazy - mohou být statické nebo dynamické • Statické (diapozitivy, průhledné fólie, obrazy z neprůhledných předloh) • Dynamické promítané obrazy (filmový, nebo DVD záznam, kombinace obrazů a zvuků) 5) Zvukové pomůcky: záznamy zvuku zvířat a podobně 6) Literární pomůcky: učebnice, učební texty, pracovní sešity, atlasy, soubory tabulek, odborná literatura, odborné časopisy ( Maňák,1990, s.50)

4.3.2 Didaktická technika Didaktická technika slouží k ilustraci mnohých učebních pomůcek. Některou používáme ke statické projekci pomůcek (zpětné projektory, vizualizéry, diaprojektory). Další využíváme pro dynamickou projekci (kazetové projektory, filmové projektory, videotechnika, televizní technika, počítačová technika). Jako auditivní technika jsou využívané gramofony, magnetofony, rozhlasové přijímače a CD přehrávače.

28

4.3.3 Účelová zařízení školy Slouží především k plnění úkolů výuky, zejména praktického vyučování. Řada z nich plní také funkci výrobní nebo osvětovou. Mezi nejdůležitější patří školní hospodářství (statky), botanické zahrady (arboreta), skleníkové stavby. Zejména školní hospodářství by mělo na zemědělských školách sloužit jako živý názorný pomocník. Jak uvádí Čadílek a Stejskalová (2001) v odborném výcviku se místem výuky stává: •

žákovská dílna (pracoviště),

•

laboratoře,

•

cvičná pracoviště,

•

provozní pracoviště.

Žákovská dílna – díky vybavení a zařízení dílny si žáci systematicky osvojují základní praktické vědomosti a dovednosti v učebních skupinách pod přímým vedením učitele odborného výcviku. Výuku je účelné kombinovat s výukou v laboratořích, na cvičných a provozních pracovištích. Výuka v učňovské dílně (pracovišti) umožňuje zajistit kvalitní přípravu pro zvládnutí kvalifikovaných činností daného oboru. Laboratoře - v nich jsou realizovány činnosti, které rozvíjí uplatňování poznatků z teoretického vyučování v učební praxi. Žáci získávají schopnosti pronikat hlouběji do souvislostí pracovního procesu. Činnost žáků je zaměřena na provádění analýz, experimentů a zkoumání věcí a procesů. Podle charakteru cvičení a vybavení rozdělujeme laboratoře na školní a poloprovozní. Cvičná pracoviště - cílem výcviku na cvičném pracovišti pod vedením učitele odborného výcviku je osvojit si pracovní činnosti, které nelze nacvičovat v provozních podmínkách pro složitost zařízení nebo náročnosti technologického procesu. Výcvik v cvičných pracovištích můžeme označit jako: diagnostický, výcvik funkcí a výcvik jízdy. Provozní pracoviště - zde si žáci upevňují dovednosti a zdokonalují se v pracovních činnostech, které si osvojili v různé míře na učebních pracovištích. Pracují pod vedením instruktora, který je zaměstnancem spolupracující firmy, se kterou škola uzavřela smlouvu o zajištění odborného výcviku (dle zák. 561/2004). Čím kvalitnější základy 29

odborných dovedností žáci získají pod vedením učitele odborného výcviku, tím dříve si mohou dovednosti procvičovat v provozních podmínkách. Výuka se řídí tematickým plánem odborného výcviku pro příslušný ročník, který je zpracován pro školní rok dle školního vzdělávacího programu daného oboru. 4.3.4 Funkce pomůcek Jak uvádí Drahovzal a kol.(1997) pomůcky nám svojí funkcí slouží jako: 1) Prostředky motivace a stimulace, tj. prostředky navozující vnitřní vztah žáka k učení, k řešení problémů a problémových situací podporujících tvořivé hledání, objevování a jednání. Výrazně se uplatňuje zákon novosti. 2) Zdroje informací, které žákovi přiblíží učivo (obsahové a interpretační informace) tak, aby proces osvojování poznatků byl co nejvíce usnadněn. Učební pomůcky mají vést žáka jako prostředky neverbální i verbální komunikace k chápání podstaty jevů rozličnými cestami. 3) Prostředky

systemizace

poznatků

navozující

spojení

s novými

pojmy

a vědomostmi dříve osvojenými. Učební pomůcky mají žákovi usnadnit uspořádání učiva nejen do logických struktur, ale ulehčit mu cestu poznání od zvláštního k obecnému. 4) Prostředek sloužící k ovládnutí pracovních metod současně s poznáváním nových jevů. Například při práci s literaturou nezískává žák pouze učební fakta, ale učí se je podle určitého algoritmu sám hledat, určovat a odvozovat. 5) Prostředky spojení školy s praxí. Učební pomůcky jsou významným článkem v oblasti navozování a verifikace správnosti poznání, ale také svým obsahem, formou i způsobem prezentace ve výuce působí na celkové utváření osobnosti žáka. Orientují ho k plnění jeho současných i perspektivních úkolů a cílů. 6) Prostředky umožňující realizovat diferencovaný přístup k žákovi, aby mohl lépe rozvíjet dušení i fyzické schopnosti. Výčet pomůcek, jak ukazuje odborná literatura, je velmi rozsáhlý. Zaleží jen na učiteli, jak zodpovědně se připraví na výuku konkrétního předmětu, konkrétní třídy, jak výuku oživí, jak motivuje své žáky. Samozřejmě musí brát zřetel na podmínky dané školy, třídy, učebny. Ať zvolí pomůcky různého druhu, nikdy nesmí zapomínat na naplnění didaktického pravidla názornosti, které nám pomáhá naplnit cíle našeho snažení. 30

4.4 Pomůcky využívané na středních školách Při edukačním procesu kromě nemateriálních prostředků výchovy (tj. forem, metod výuky) vzrůstá význam materiálních prostředků výchovy. Důležité jsou prostory a vybavení učeben, dílen, laboratoří, velký vliv má i materiální a technické vybavení: nábytek, osvětlení, tabule, stojany, v současné době i umístění televize, diaprojektoru, PC. Pro kvalitu a efektivitu výchovně- vzdělávacího procesu v oborech připravujících žáky pro praxi má rozhodující vliv používání a využívání vyučovacích pomůcek, nástrojů, strojů, nářadí a náčiní. Učební pomůcky slouží k rychlejšímu a dokonalejšímu pochopení učiva. Přispívají k vytváření a prohlubování vědomostí, dovedností a návyků žáků při praktickém vyučování, pomáhají učiteli i žákům zabezpečit optimálnost, názornost a trvalost výuky. Jsou důležitým pomocníkem při modernizaci vyučovacího procesu, nezbytné pro aktivizaci žáků a pomáhají spojit teoretické znalosti s praktickými dovednostmi. Učební pomůcky pomáhají učiteli i žákům zabezpečit optimálnost, názornost a praktičnost výuky. Jsou důležitým faktorem v modernizaci vyučovacího procesu. Dnešní výuku ve školách si nedovedeme představit bez didaktické

techniky:

televizních

přijímačů,

videopřehrávačů,

diaprojektorů,

diaprojektorů, osobních počítačů, interaktivních tabulí a dalších, ale stále svůj význam mají i „klasické“ vyučovací pomůcky: modely, obrazy, mapy, fotografie, učebnice, časopisy. Ale někdy jsou dnešní žáci „ přesyceni“ prací na počítačích a přivítají raději i jednoduchý názorný nákres. 4.4.1 Základní pomůcky Ve školách jsou školní tabule nezbytným technickým prostředkem pro využití zápisu učiva. Patří i v dnešní době do základního vybavení učeben. Zápis lze provést křídou nebo fixem podle povrchu tabule. Konupčík (2002) ve svých materiálech Didaktická technologie pro pedagogické pracovníky uvádí, jaké se ve školách mohou použít tabule: Deskové, které mohou být nepohyblivé nebo posuvné, mají jeden list nebo dva, mohou být otočné. Většinou je použita černá nebo zelená barva na nátěr. Magnetické, které nám umožní pomocí magnetů přikládat předměty. Tabule z korku nebo z polystyrénu, slouží jako podklad pro připevnění volných papírových záznamů přišpendlením. Tabule typu Filip Chart, u kterých klips drží blok papíru, na které píšeme většinou fixou. Promítací, projekční plátna – většinou pevně zabudována do stropu s ručním nebo dálkovým ovládáním, mohou být i přenosná, skládací 31

Interaktivní tabule - z nejmodernějších učebních pomůcek, nově zaváděných do výuky je interaktivní tabule. Dle mého názoru je interaktivní tabule velkým přínosem pro moderní pojetí vyučování. Práce s interaktivní tabulí usnadní práci nejen učitelům, ale umožní studentům upevnit si poznatky získané během vyučovací hodiny. Vyučovací hodina je založena na větší spolupráci mezi učitelem a žáky, vede žáky k větší samostatné práci, žák se stává nejen posluchačem, ale i autorem vyučovací hodiny. Díky možnosti grafického zpracování, využití internetu není učitel odkázán pouze na materiály v učebnicích, ale vytváří si své vlastní přípravy, které postupně doplňuje novými poznatky a znalostmi, obrazovým materiálem. Velkou předností interaktivní tabule vidím v tom, že se z víceméně pasivního žáka, který pouze přijímal informace, stává aktivní účastník vyučovacího procesu. 4.4.2 Moderní prostředky výuky Stejně jako tabule je dnes nezbytnou součástí každé nové učebny zařízení pro projekci, která může být zpětná, ke které se používají zpětné projektory. Používáme průhledné folie na zpětný projektor, popisujeme je speciálním fixem nebo je můžeme zkopírovat z předloh vytvořených v PC. Dataprojektor - stále častěji se dnes využívá dataprojekce, stává se samozřejmostí prezentování učiva tímto způsobem, slouží jako pomocník pro učitele i žáky, doplnění ústní prezentace učitele Dataprojektor (nebo také datový projektor) je zařízení umožňující zprostředkovat prezentaci všem přítomným tím, že obraz, jehož zdrojem může být osobní počítač, notebook, přehrávač DVD, vizualizer a jiná videozařízení, projektuje (promítá) velkoplošný obraz na projekční ploše (na plátno či zeď).

Audiotechnika - skládá se z části přístrojové a části obsahové (uložení záznamu na nosičích typu kazety, CD, soubory MP3, data z přenosného disku, internetové zdroje). Využívá se především v jazykovém vyučování, výuce hudební, ale třeba i psychologii či odborném výcviku při nácviku vyjadřování žáků, při nácviku obsluhy zákazníků apod.

Multimedia

32

Do současné výuky se zapojilo i využívání moderních informačních technologií. Počítače, televize, Internet. Jak uvádí Slavík (1997, s. 59) pojem multimédia zahrnuje technické prostředky vázané na počítač, které dovolí pracovat s více typy údajů – s textem, s obrazem, s videopořady, se zvukem. Využití moderních prostředků klade velké nároky na učitele, na jejich znalosti, které si musí neustále doplňovat, zvyšuje požadavky na jejich přípravu na vyučování, aby výuka odpovídala trendům a pokroku dnešní doby. Velkým pomocníkem učitelů je flash disk, umožňuje učiteli si přenášet data svých příprav do dalších PC ve škole. Učitel má všechny informace k předmětu u sebe rychle k dispozici, pro operativní využití s PC, dnes samozřejmost až nutnost. Výhodou je velké množství uložených dat, kapacita se pohybuje od 2 až do 32GB. Průcha v Moderní pedagogice (1997, s. 307) uvádí, jaké charakteristické znaky nová media tzv. multimédia mají: •

užívání interaktivních prostředků pro předávání informace, obousměrnost komunikace,

•

kombinovaná informace, obsluhující obraz (statický i oživený), zvuk, klasickou písemnou informaci,

•

víceúrovňová informace, obsahující možnost postupovat v textu různými směry (hypertext).

V současné době se stále více budou prosazovat tendence využívání multimediálních prostředků v edukačním procesu.

4.5 Tvorba výukových prezentací Pro zlepšení účinnosti a názornosti výuky v odborném výcviku oboru vzdělávání prodavač 1. ročník v tematickém celku papírenské zboží jsem se rozhodla vytvořit učební pomůcku – prezentaci učiva s názvem Školní sešity. Jedním z důvodů k vytvoření moderní výukové prezentace, která se prostřednictvím PC, diaprojektoru a plátna může promítat ve velkém formátu žákům, bylo, že v současné době nejsou k dispozici aktuální a nové učebnice odborného výcviku oboru prodavač. Učitelé odborného výcviku při výuce žáků vychází ze svých příprav, osobních zkušeností a znalostí. Dalším důvodem bylo zkvalitnění a modernizace výuky. Při tvorbě

33

prezentace jsem se nejdříve musela seznámit se zásadami tvorby prezentace, aby naplnila všechny didaktické požadavky na ni kladené. 4.5.1 Co rozumíme prezentací: •

výklad

•

ukázka předmětu

•

produkt vytvořený v počítačovém prezentačním programu.

Pro účely výuky jsem si vybrala prezentaci vytvořenou v počítačovém programu, která bude sloužit jako názorný podklad k ústnímu výkladu. Musíme si také uvědomit, jaký druh či typ prezentace budeme vytvářet, komu je určen, kde bude prezentována, jaký cíl má splnit. Hierhold (2007) uvádí, jaké typy prezentací můžeme rozlišit: •

Pracovní jednání (neformální schůze, porada)

•

Projednání, posouzení projektu (interní nebo externí)

•

Prezentace (formální) před představenstvem

•

Odborná (externí) přednáška

•

Motivační konference (interní)

•

Obchodní prezentace (externí)

•

Oficiální stanovisko pro veřejnost

•

Informační akce

•

Panelová prezentace (poster)

•

Školení (dospělých)

A podle výše uvedeného typu prezentace musíme upravit obsah, délku, míru odbornosti, podrobnosti obsahu a formu prezentace. 4.5.2 Cíle prezentace V první řadě si musíme stanovit cíle, které chceme svou prezentací dosáhnout, komu je prezentace určena, jaký obsah je nutný pro účinnou prezentaci. Jak uvádí Hospodářová (2007) prezentace je dialog mezi řečníkem a posluchači. Na straně řečníka jsou osobní zkušenosti, znalosti, důvěryhodnost a přesvědčivost, na druhé straně jsou posluchači, se svými znalostmi, zkušenostmi, očekáváním, zájmem. Je důležité, aby došlo k pochopení 34

a porozumění obou skupin. Důležité je nejen co říkáme, ale i jak to říkáme. Každé naše sdělení má svůj obsah a formu, tedy verbální a neverbální část. Musíme být o své prezentaci přesvědčeni, abychom mohli přesvědčit své posluchače. Nesmíme podcenit místo, čas, podmínky, prostředí, pomůcky a další okolnosti. 4.5.3 Prezentace jako proces Proces tvorby prezentace lze rozdělit do tří částí: příprava prezentace, vlastní realizace prezentace a vyhodnocení. Příprava prezentace - obecné cíle prezentace jsou dány: informovat, přesvědčit a zaujmout. Jaké cíle má prezentace při výuce žáků? Pecina (2009) uvádí předání informací, rozvoj schopností a dovedností, formování jejich postojů, jejich motivace. Komu prezentuji? Jak velká je skupina, z jakých žáků je složena, zájmy a potřeby žáků, jaké je jejich úroveň a motivace. Jaká máme omezení? Časové hledisko, hledisko prostoru, hledisko vybavení. 4.5.4 Struktura prezentace Prezentace musí být přehledná a jasná, srozumitelná. Informace musíme uspořádat logicky, aby byly naplněny didaktické zásady: postupnost, názornost, systematičnost. Prezentace je obvykle sestavena do tří částí: úvodní část, vlastní hlavní část prezentace a závěrečná část. Prezentace má funkci informativní, ale zároveň funkci přesvědčující Podle Vita (2001, s. 299) se prezentace skládá z pěti kroků: 1) pozornost- přimět posluchače, aby chtělo slyšet, co říkáme 2) potřeba – vede posluchače k přesvědčení, že by se měli něco naučit, něco udělat 3) spokojenost je krokem, ve kterém prezentujeme řešení, jak to uspokojí jejich potřebu 4) vizualizace - posiluje pocity a důvěru posluchačů, jaké to bude, když to budou umět 5) činnost – co dělat, aby získali znalost učiva Jak zaujmout posluchače při prezentaci shrnuje Hospodářová (2007, s. 77), která uvádí: •

posluchač vnímá výběrově, s omezenou pozorností a komplexně – slova, mimoslovní signály i postoje 35

•

posluchače zajímá, co se ho týká, co může využít, do čeho se může zapojit, čemu věří

•

zapamatujeme si obrázek, příklad, humor, dobrý pocit. Co říkáme i jak to říkáme, je důležité

•

základním principem upoutání pozornosti je změna

•

o pozornost posluchače usilujeme po celou dobu prezentace, nejen na začátku

•

osobnost mluvčího je jádrem prezentace: mít co říci a věřit tomu. Buďte sami sebou

•

dejte jim najevo, že vám mohou věřit, že jste na stejné lodi

•

méně je více. Buďte struční, věcní, srozumitelní a organizovaní.

•

neraďte, nepoučujte

•

ptejte se, přimějte posluchače, aby na řešení přišli sami

•

tvrzení dokládejte příklady, příběhy, fakty, důkazy a argumenty

•

nechte svá tvrzení působit, pracujete s hlasem, pomůckami, aktivizujte posluchače

•

buďte vstřícní, usmívejte se, dívejte se na své posluchače a naslouchejte jim

•

vytvořte dobrý první i poslední dojem

•

respektujte své posluchače

4.5.5

Formální požadavky na obsah prezentace:

Obrázek neboli snímek musí splňovat podle Hierholda (2007, str. 126) tři základní požadavky: 1) Čitelnost a) velikost písma musí odpovídat vzdálenosti, za které bude prezentace sledována b) doporučuje se na nadpisy použít velikost písma 36 až 40 bodů, na text či jednotlivé odrážky textu velikost 24 bodů až 28 bodů c) při výběru písma se rozhodnout pro druh bezpatkového např. Arial d) rozmyslet si barvu písma vzhledem k pozadí: na tmavé pozadí bílé nebo žluté písmo, na bílé pozadí základní text černou nebo modrou barvou, ke zdůraznění lze použít červenou nebo zelenou barvu 2) Přehlednost a) nepřehledné množství textu a čísel je matoucí b) obsah členíme pomocí odrážek 36

c) je doporučováno na 1 slide asi 5 odrážek po 7 slovech a nadpis nejvýše dvouřádkový o 9 slovech d) používat telegrafický styl, tzn. heslovité vyjádření obsahu, holá fakta, nikoliv celé rozsáhlé věty e) heslo má být výstižné a stručné f) jedna odrážka znamená jednu myšlenku, což usnadní pochopení 3) Atraktivita a) písmena a číslice jsou méně atraktivní než obrázky, náčrty, grafy b) pro členění a zdůraznění používat barvy, což vede k přehlednosti a atraktivitě c) počet obrázků volit s ohledem na celkový čas prezentace i na obsah d) obrázek se prosazuje svou vizualizací na úkor obsahu textu, nemusí být na každém slide e) obrázek by měl podpořit pochopení, přispět k posílení sdělení, aby se sdělení lépe zapamatovalo, zatraktivnit méně záživnou pasáž f) obrázek užívat uváženě – méně je někdy více! 4.5.6 Formy prezentace Po přípravě obsahu následuje část, kdy vytvořenou prezentaci předvedeme. Hospodářová (1997, s. 51) uvádí, jaké formy prezentace má: •

prezentace spatra, bez přípravy - v situaci, kdy jsme vyzváni k danému tématu promluvit, naše příprava je jen vteřinová

•

s textem v ruce, který čteme

•

s poznámkami

•

zpaměti

Při prezentaci se žáci seznámí s obsahem učiva na jednotlivých snímcích. Nové znalosti si ověří testem. Učitel bude kontrolovat správnost odpovědí. Aby se naplnil hlavní cíl výuky a žáci perfektně zvládli požadované znalosti, které vyplývají ze Školního vzdělávacího programu Prodavač a profilu absolventa oboru Prodavač. Učivo tímto výběrem nabylo znaků, které definuje

Helus (2007, s.204): relevantnost učiva,

adekvátnost učiva, systémové uspořádání učiva, kvalifikační význam a valence učiva. Na závěr je nutné připomenout desatero efektivní veřejné prezentace, jak uvádí Hospodářová ( 1997, s. 66): 37

1) Mějte stále na paměti svůj cíl a myslete na své posluchače. 2) Dokonale se připravte. 3) Zaujměte své posluchače. 4) Buďte sami sebou, používejte originální pomůcky. 5) Nebojte se projevit zaujetí, emoce. 6) Přimějte své posluchače k přemýšlení. 7) Nejdůležitější body zformulujte do řečnických otázek. 8) Formulujte z pozice posluchačů, podporujte zájem a přesvědčivost příběhem. 9) Neustále sledujte posluchače a znovu získávejte jejich společnost. 10) Připravujte se a vstřícně reagujete na dotazy, děkujte, udržujte pozitivní klima.

Tyto zásady má mít učitel, tvořící a prezentující, neustále na paměti a řídit se jimi.

38

5

PRAKTICKÁ ČÁST

5.1 Prostředí školy Střední škola obchodu a služeb Jihlava, K. Světlé 2 Škola a ředitelství školy se nachází v novém moderně vybaveném areálu na ulici Karoliny Světlé v Jihlavě, nedaleko autobusového nádraží. Další odloučená pracoviště školy jsou Telečská 50 a Havlíčkova 109. Škola se zaměřuje na výuku oborů z oblasti služeb, je státní, a proto je výuka bezplatná. Součástí školy jsou učebny pro teoretické vyučování, dílny a provozovny pro odborný výcvik, domov mládeže, školní jídelna a sportovní areál. Pro všechny své žáky zajišťuje teoretickou i praktickou výuku. Pro zájemce pak ubytování na domově mládeže hotelového typu první kategorie s vlastním sociálním zařízením a celodenní školní stravování na velmi dobré úrovni, a to vše pod jednou střechou. Při výuce všech svých oborů dosahuje škola výborných výsledků, žáci uspěli v soutěžích nejen v regionálním, ale dokonce v celostátním měřítku. Obory vyučované podle školního vzdělávacího programu (ŠVP): Obory s maturitní zkouškou: Přírodovědné lyceum, Fotograf, Kosmetička, Obchodník, Obchodně podnikatelská činnost, Řízení sportu Obory s výučním listem: Hodinář, Kadeřník, Kuchař – číšník, Prodavač Obor vzdělání Prodavač Obor je tříletý, zakončen závěrečnou zkouškou (dle jednotného zadání závěrečných zkoušek zpracovaných NUOV), žáci získají výuční list, vysvědčení o závěrečné zkoušce a certifikát v anglickém jazyce. Odborný výcvik a teoretické vyučování se střídá v týdenním cyklu. Žáci 1. ročníku vykonávají odborný výcvik na pracovišti spolupracující firmy Ahold, se kterou má škola uzavřenou smlouvu o spolupráci na zajištění odborného výcviku žáků. Žáci 2. a 3. ročníku oboru prodavač jsou rozděleni po jednotlivých prodejnách v Jihlavě a vykonávají procvičování dovedností pod vedením instruktorů. Jednou za týden dochází na odbornou učebnu odborného výcviku ve škole, kde získávají nové odborné znalosti a dovednosti oboru prodavač.

39

5.2 Vyučovací pomůcky a didaktická technika pro obor prodavač Důležité je, vědět nejen, jaké pomůcky či technika může být, ale i vědět, jaké pomůcky a technické prostředky pro výuku jsou k dispozici v konkrétní střední škole, aby je učitel dané školy mohl použít při své výuce. Přehled didaktických prostředků Střední školy obchodu a služeb Jihlava na odloučeném pracovišti Havlíčkova, využívané pro výuku žáků oboru prodavač a obchodník: Tabule školní - kombinace klasické zelené na psaní křídou a bílá křídla pro psaní fixem Tabule školní s předtištěnou sítí- na nácvik psaní aranžérského písma, přenosná, na dřevěných nohách Tabule magnetická - zelená barva, doplněna magnety Tabule s vyměnitelnými papíry na stojanu tzv.flipchartová Přehrávače DVD - přenosné nebo umístěné ve skříni s technikou Reproduktory – umístěné na stěně pro přenos zvuku po třídě Televize - umístěné na kovových držácích na stěnách učebny Dataprojektory – zabudovány napevno, pověšeny na držáku u stropu Zpětné projektory - umístěné na stojanu s kolečky Zpětný projektor - mobilní, skládací, pro snadné přenášení do libovolné třídy Počítače s monitory – učebny pro výuku ITC, výuka účetnictví, jazyková výuka, učebna odborného výcviku, techniky administrativy Psací stroje elektronické – výuka techniky psaní 40

Jazykové laboratoře – vybavené pracovišti žáků se sluchátky a ovládacím pultem pro učitele Počítače s monitorem – v každé učebně, elektronická třídní kniha Kontrolní pokladny – na odborné učebně, pro nácvik účtování zboží V oboru obchodník a prodavač, který vyučuji na Střední škole obchodu a služeb v Jihlavě, při odborném výcviku využíváme velkou řadu vyučovacích pomůcek. Jejich druh se liší podle tematického celku učiva a druhu nácviku praktické dovednosti např. pro balení nože, nůžky, různá řezátka na stuhy, pro vážení váhy mechanické i elektronické, rozmanité sáčky, lopatky atd. 5.2.1 Kontrolní pokladny Hlavní pomůckou pro nácvik účtování zboží jsou kontrolní pokladny. Tato základní součást každé prodejny prodělala za 30 let mé praxe radikální změny. Od klasických mechanických pokladen k dnešním moderním dotykovým terminálům spojených s PC. Tyto změny mě neustále motivují učit se stále nové pokladní systémy, musím sledovat trendy a systémy v prodejnách, pročítat odborné časopisy Moderní obchod, Zboží a prodej. Máme dobrou spolupráci s firmou, která zajišťuje pokladní systémy pro obchody a restaurace v našem regionu. Ta nám nabízí demonstrační verze, kde si můžeme nové systémy vyzkoušet a při dostatku finančních prostředků provést modernizaci softwarového vybavení na naší odborné učebně.

Historický pohled na kontrolní pokladny Podle záznamů Muzea obchodu se v polovině 19. století objevují nejstarší typy, které byly pouze dřevěnou schránkou se zásuvkou, otvorem na vhazování mincí a papírovou páskou, na kterou obchodník ručně zapisoval veškeré příjmy a výdaje. V roce 1879 majitel restaurace ve státě Ohio v USA zavedl princip registrační pokladny, která operace zaznamenávala na dvě pásky, sčítala a vydávala potvrzení s datumem. V roce 1884 založil John Petterson ve městě Dayton firmu „National Cash Register Company“, která svými pokladnami zaplavila celý svět. V roce 1896 byla v Berlíně 41

založena 1. Mimoamerická továrna National. V roce 1906 byl poprvé nainstalován do pokladny elektromotor. Těchto pokladen bylo do roku 1916 vyrobeno milión. U nás v první republice bylo zastoupení firmy National v Praze na Národní třídě. Zvonek na dveřích a krásně zdobená pokladna National patřila ke každému zavedenému obchodu. Po druhé světové válce dosluhovaly v našich obchodech pokladny National a dostávaly se tam mechanické pokladny značky „Anker“ a severské „Adler“. V sedmdesátých letech minulého století byla většina pokladen vybavena mechanickými pokladnami značky „ADS“. Ty byly zapojeny do el. sítě. ale měly i kliku pro ruční obsluhu při výpadku elektřiny. Na začátku 80. let se objevují první elektronické pokladny značky Elka, které se pro tehdejší země RVHP vyráběly v Bulharsku. Ty už měly elektronický displej, evidenci přijatých a vydaných částek, tiskly kontrolní i šekové pásky, byly zapojeny do elektrické sítě a měly i záložní baterie pro udržení paměti. Na začátku 90. let minulého století se otevřel trh a v obchodech se objevily elektronické registrační pokladny světových značek Casio, Fujitsu, Sharp, Sanyo. V současné době se na našich prodejnách používá velké množství typů a druhů pokladen. Všechny jsou však vybaveny zařízením vydávajícím automaticky útržky šekové pásky, která je prodejním dokladem pro zákazníka. Podle technické úrovně pokladny obsahuje např. jednotlivé položky nákupu, součet nákupu, zobrazují zaplacenou částku, vrácenou sumu peněz, datum a čas, číslo zákazníka, adresu se všemi údaji o prodávajícím, přehled daně z přidané hodnoty, záznam platby šekem nebo kartou. Dále mají pokladny zařízení na registraci tržeb, které je možné sledovat z různých hledisek: průběžně, denně, měsíčně, podle prodavače, podle sortimentu. Důležitou součástí jsou displeje pro obsluhu a zákazníka, zásuvka na úschovu peněz, terminály pro bezhotovostní platby kartami. Výuku žáků v odborném výcviku v tematickém celku účtování zboží zahajujeme na nejjednodušší elektronické pokladně Casio (mechanickou pokladnu již na odborné učebně nemáme, protože je v obchodech používána jen velmi vzácně) a postupně přecházíme po zvládnutí obsluhy

základních typů elektronických pokladem

k nesložitějšímu počítačovému systému. Žáci ovládají práci

na různých typech

pokladen, získávají jistotu a zručnost při účtování zboží i manipulaci s penězi, jsou tak připraveni na rozmanité podmínky v praxi.

42

Druhy pokladen Mezi nejpoužívanější druhy kontrolních pokladen patří: Elektromechanické pokladny - jsou vybaveny číslicovým ukazatelem pro obsluhu a zákazníka, registračním polem s klávesami pro registraci cen, počitadlem tržby a počitadlem nulování Elektronické kontrolní pokladny - jsou vybaveny dvěma displeji, tiskárnou, klávesnice je programovatelná na různé funkce kláves, vybavena opravnými klávesami, klávesami pro různé druhy platby. Pokladní zásuvka je přenosná. Obsluha se před zahájením práce přihlašuje kódem. Ceny lze účtovat přes klávesnici nebo pomocí scanneru. K některým typům pokladen lze připojit váhu, terminál pro platbu platebními kartami a spojit s počítačem. Terminálové pokladny – jsou vybaveny čtecím zařízením čárového kódu, mohou zjišťovat operativní informace o obratu zboží, sledují denní obraty jednotlivých druhů zboží, registrují obrat za hotové i na úvěr, vystavují pokladní doklad včetně DPH, umožňují přehlednou skladovou evidenci, připojeny na PC Počítačové pokladny - zajišťují nejdokonalejší systém pro skladovou evidenci, registrují prodej za hotové a úvěr, vedou pokladní deník, vystavují daňové doklady, dávají souhrnný přehled o pohybu zboží. V odborném výcviku oboru obchodník používáme i kontrolní pokladny nových typů. Mezi modernější typy patří počítačové systémy, které slouží ke sledování skladového hospodářství a prodeji zboží. Na naší škole pracujeme s informačními systémy pro obchodní firmy. U těchto programů je kladen důraz na jednoduchost obsluhy, rychlou dostupnost informací, analýzu a komplexní podklady pro marketing, jako například analýza růstu zisků a velikost nákladů, tržeb dle skladů, sortimentních skupin, jednotlivých skladových karet. Žáky seznamujeme s tímto programem postupně a využíváme i jejich znalostí z oblasti informatiky či zbožíznalství (musí znát jednotlivé sortimentní skupiny zboží), ekonomiky a administrativy (vyplňování faktur, daňových

43

dokladů). Studenti při práci s tímto programem a pokladnou využívají také svých poznatků z obchodního provozu. Práce s tímto programem nám umožňuje vyplňování skladových karet, které jsou také základní stavební jednotkou celého systému. Na tyto skladové karty žáci ukládají informace o zboží, surovinách, zboží zařazují do sortimentních skupin, oddělení, dále zadávají údaje o DPH, dodavatelské ceně zboží, jednotce množství. Pomocí scanneru ukládají čárový kód EAN. Provádí výpočet prodejních cen. Dále učíme žáky vyplňovat doklady pro pohyb zboží, tj. příjem a výdej. Vytvářejí nové příjemky na zboží, do kterých zapisují číslo příjemky, zpracovávají v rámci adresáře nové adresy dodavatelů, zadávají IČO, DIČ, bankovní spojení. Pomocí scanneru načítají přijaté zboží a zadávají jeho počet. Vyplněné příjemky tisknou na tiskárně. Obdobným způsobem vyplňují i výdejky na zboží. Žáci vystavují faktury na PC, kde vyplňují číslo faktury, adresu dodavatele a odběratele, datum odeslání, variabilní a konstantní symbol, délku splatnosti faktur, datum zdanitelného plnění, název a číslo účtu, číslo příslušného dodacího listu. Nedílnou součástí programu jsou variabilní ceníky, do kterých žáci vkládají samostatný text – název a cenu zboží. Mění velikost cenovek. Systém, se kterým pracujeme, je připojen na kontrolní pokladnu SHARP, kde učíme žáky osvojování prodeje zboží. Budoucí obchodníci musí zvládat markování zboží, vracení peněz a v neposlední řadě i odborné dovednosti, jako jsou vkládání pásky do pokladny, nastavení času a data, čísla pokladní. S tímto systémem provádíme uzávěrky pokladních. Žáci zjišťují částku udávající peněžní hotovost, výši tržby, údaje o slevách zboží, výši vkladů do pokladny a výběru částky z pokladny, odvod tržby. Program umožňuje filtrovat a tisknout sestavy zboží, sortimentní skupiny, příjmy a výdaje zboží. V rámci praktického vyučování provádíme analýzu skladů, pohyby ve skladech, analýzu skladových karet, analýzu výdajů, přehled příjemek, výdejek. Práce s tímto systémem nám umožňuje seznámení žáků s modernější formou systému skladového hospodářství v programu Windows. Přínosem pro práci v odborném výcviku je zkvalitnění obsahu výstupních dovedností oboru obchodník. Přispívá také k rozšíření praktických dovedností na kontrolní pokladně a znalostí užití PC v obchodní praxi. Žáci využívají získané znalosti a dovednosti obsluhy skladového hospodářství v obchodních firmách při odborné praxi. Praktické činnosti zkvalitňují výchozí situaci absolventa na trhu práce. Na naší odborné učebně oboru obchodník a prodavač máme 44

pro výuku odborného výcviku k dispozici tyto typy kontrolních pokladen: Casio 240 CR, Fujitsu G-930, Sharp ER- A450S spojenou s PC, počítačovou pokladnu se zásuvkou na peníze, prodejním terminálem, scannerem a malou tiskárnou na tisk paragonů a velkou tiskárnou na tisk dodacích listů, příjemek, výdejek, faktur. 5.2.2 Využití počítačů ve výuce V současné době rychlý vývoj informačních technologií vyvolal potřebu využívání počítačů ve výuce. Počítače se využívají jako technický prostředek pro zkvalitňování procesu vyučování. Výukové programy se využívají na procvičování látky, k prezentaci látky a k simulaci a didaktickým hrám. Učitel používá při tvorbě koncepce výuky a hodnocení žáků informace o učivu a výsledcích vzdělávání, které jsou uloženy v databázi počítače. Prostředky podpory výuky žáků, tj. programy, se kterými pracují žáci a podporují vlastní vyučování, mohou být: a) Multimediální programy – programy s informacemi pro žáka v multimediální podobě b) Simulační programy a modelování – simulace a modelování jevů a věcí na počítači, včetně možnosti jejich řízení a analýzy. c) Testovací programy – zjišťující míru získaných znalostí, schopností a dovedností žáka. d) Výukové programy – předkládají celek učiva, zajišťují žákovi zpětnou vazbu a výstupy pro další postup výuky. e) Informační zdroje – všechny ostatní zdroje dat určených pro výuku. f) Virtuální realita – systémy pro předávání informací v simulovaném zdánlivém světě (Slavík 1997 s.48).

45

6

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE

6.1 Tvorba výukové prezentace Po prostudování zásad tvorby prezentace jsem určila téma, které budu zpracovávat. Vybrala jsem téma značení sešitů, protože při výuce tohoto tématu jsem většinou kreslila tabulky se značením na tabuli. Bylo to zdlouhavé a vzhledem k mému rukopisu i méně estetické. Vzhledem k rozsahu, část zápisu po zaznamenání žáky bylo nutné smazat, na tabuli chyběl celý přehled značení sešitů. Obsah učiva jsem čerpala ze svých písemných příprav, text jsem zjednodušila, aby byl stručný, ale výstižný. Pro zvýšení názornosti jsem jednotlivé snímky doplnila obrázky konkrétních sešitů, které jsem vyhledala na internetu. Výhodou a kladem prezentace je, že mohu promítnout jen jeden konkrétní slide, nechat ho na plátně zobrazený jak dlouho bude potřeba, aby sloužil jako pomoc pro žáky. Bude jim pomáhat vizuálně jako doplněk pro upevnění znalostí. Z didaktického hlediska je důležité zařazení kontrolních otázek na závěr prezentace, které pomohou žákům ověřit, zda učivo pochopili, zda mu rozumí. Je to i zpětná vazba pro učitele. V úvodní části jsou žáci seznámeni s učivem tematického celku sešity. V hlavní části prezentace je po sobě logicky následujících snímcích popsán systém značení sešitů. Popsáno stručně a jasně formulovaným textem a doplněno ilustračním obrázky. V závěru prezentace je shrnutí učiva. Na posledním snímku je didaktický test, kterým si žáci ověří, zda učivo správně pochopili. Prezentaci jsem vytvořila a použila při výuce žáků 1.ročníku oborů prodavač a obchodník. Bylo nutné zjistit, zda formulace textu je srozumitelná pro žáky. Jak žáci přistupují k výkladu učiva pomocí prezentace, zda je pro ně přínosem. Závěr z toho vyplývá, že prezentace je výborný pomocník učitele, ale je nutné metody a způsoby výuky střídat.

6.2 Výuková prezentace Prezentace učiva je určena pro obor vzdělávání Prodavač, 1. ročník. Učivo vychází ze Školního vzdělávacího programu Prodavač; předmět Odborný výcvik; odborná kompetence žáka: Prodávat kvalifikovaně zboží různého sortimentu, žák poskytuje zákazníkovi odborné informace o zboží. Žák získá teoretické základy učiva v předmětu Zbožíznalství; tematickém celku: Papír, kancelářské a školní potřeby, téma: Školní potřeby, podtéma: Číslování školních sešitů. V odborném výcviku v tematickém celku: prodej zboží, téma: odborná poradenská služba, si žák zopakuje teoretické učivo 46

zbožíznalství a prakticky procvičí znalosti značení při určování číslování konkrétních sešitů. Využití prezentace: promítání snímků (PC, plátno, CD) je doplněno výkladem učitele, který seznámí žáky s probíraným tématem. Obsah učiva je rozložen do jednotlivých částí, postupně jsou promítány jednotlivé snímky, naplnění zásady názornosti a přiměřenosti. V závěru prezentace je na předposledním snímku provedeno shrnutí základních poznatků. Poslední snímek slouží k ověření pochopení učiva žáky, plní funkci kontrolní a je zpětnou vazbou pro učitele. Žáci si ověří své nově získané vědomosti na konkrétním příkladu z praxe (objednávky sešitů u dodavatele se provádí podle čísel). Ukázka snímků prezentace na obrázku číslo 1 a 2. Celá prezentace je uvedena v příloze bakalářské práce.

Obr. 1: Ukázka snímku prezentace

Značení sešitů • Druhé číslo značí počet listů • • • • • • •

1 ….. 10listů 2 ….. 20 listů 3 ….. 30 listů 4 ….. 40 listů 5 ….. 50 listů 6 ….. 60 listů 0 nebo 10 ….. 100 listů

Obr. 2: Ukázka snímku prezentace

Číslování sešitů • Už rozeznáš školní sešity podle označení? • Zkus určit: • 440 • 624 • 465 • 549 • 521 Znalost přináší € !

47

6.3 Vytvoření názorné pomůcky číslování sešitů Pro upevnění učiva je důležité, aby si žáci znalosti prakticky vyzkoušeli. Rozhodla jsem se, že si každý žák vytvoří svoji pomůcku, která mu názorně vysvětlí učivo. Žák ji vloží do svého sešitu, aby ji měl k dispozici. Potřebné pomůcky: čtvrtka formátu A4, pravítko, tři kusy barevných fixů, nůžky, lepidlo, krabičku s otvory, sešity s různou lineaturou. Pomůcka se skládá ze dvou částí. První strana označení formátu a druhá strana označení lineatury. Nejdříve si žáci na jednu stranu čtvrtky narýsují jednotlivé formáty sešitů: po obvodu čtvrtky modrou fixem vyznačí formát A4, poté v polovině narýsují červenou čáru a obtáhnou vnitřní obvod, tj. vyznačí formát A5. Červeně ohraničenou část rozdělí na polovinu a růžovou fixem si vyznačí obvod formátu A6. Do příslušných prostorů si fixem napíší označení formátu a jeho rozměry v milimetrech např. A4 (297 x 210). Značení formátu je zobrazeno na obrázku číslo 3.

Obr. 3: Značení formátu

48

Žáci si vytvoří názornou představu o formátech sešitů. Tím, že si formáty narýsují vlastnoručně, si informaci slyšenou (výklad učitele), viděnou (slide z prezentace) i prakticky provedenou (na své pomůcce) zapamatují bez dalšího učení. Tvorba druhé části – lineatury. Nejdříve si z krabičky s otvory (využit odpadový obalový materiál z pracoviště odborného výcviku, obrázek číslo 4) vystřihneme obdélník tak, aby měl šířku 4 otvory a délku 6 otvorů, okraje asi půl centimetru. Otočíme čtvrtku nepopsanou stranou nahoru a ve vrchní části si fixem napíšeme nadpis: Číslování sešitů – lineatura.

Obr. 4: Krabička

Učitel postupně každému žákovi zapůjčí sešit s různým druhem linkování, z kterého si žák vystřihne čtverec o rozměru cca o půl centimetru větší než je průměr otvoru. Žák si čtverečky podle pokynů učitele očísluje 1 až 10. To je číslo, které značí druh lineatury. Pak čtverec zespodu nalepí přes otvor číslem nahoru. Dvě řady otvorů má vyplněné vzorkem z listů sešitů. Po obvodě obdélníku zespodu nanese lepidlo a přitiskne na 49

čtvrtku. Do pravého otvoru vedle vzorku lineatury si napíše druh lineatury např. linky 12 mm, podtrhne čarou a do spodní části otvoru si napíše, jaké druhy sešitů (vyjádřeny číslem 513, 523) se prodávají. Výsledek činnosti žáka viz obrázek číslo 5.

Obr. 5: Lineatura

Vytvořená názorná pomůcka, která přehledně zobrazuje učivo, žákovi pomůže při opakování učiva. Po několika opakováních (dvakrát až třikrát) všichni žáci zvládají učivo číslovaní školních sešitů bezchybně. Výhodou pomůcky je zapojení vizuální stránky učení. Pro ověření znalostí žáků značení sešitů učitel využívá i další pomůcku. 50

Jde o obrázky sešitů s čísly a písmeny (obr.6). Žáci si samostatně zapisují sešit s určitým písmenem a popisují, co, které číslo znamená. Opravu provede buď učitel, nebo žáci obdrží výsledkovou tabulku, podle které opraví výsledky opakování spolužákovi. Vytváření skutečné názorné pomůcky samotnými žáky je výborná forma aktivního zapojení žáků do výuky. Tvorba pomůcky pomáhá žákům k zapamatování a upevnění znalostí, které získali při prezentaci učiva. Důležitou roli hraje i vizuální stránka.

Obr. 6: Podklad pro opakování

51

7

ZÁVĚR

Současné změny v českém školství kladou velké nároky na učitele. Učitelé musí zodpovědně, aktivně a kreativně přistupovat k vyučovacímu procesu. Písemná příprava a odborné znalosti jsou základem, ale velmi důležité jsou metody výuky, aktivizace žáků, ohledy na specifické zvláštnosti žáků, stoupá význam anticipačních cílů výuky i problematika požadovaných výstupů vzdělávání. Základem je profil absolventa a všeobecné i odborné kompetence vyplývající ze školních vzdělávacích programů. Nejedná se jen o získání vědomostí, dovedností a návyků, ale i o aplikaci a uplatnění v profesním životě. Jednou z cest je modernizace učiva, využívání moderních vyučovacích pomůcek a didaktické techniky. Znalost tvorby a využívání prezentací učiteli při výuce je standardní součást výuky již na základní, střední, či vysoké škole. Proto jsem se rozhodla vytvořit novou vyučovací pomůcku pro žáky střední školy. Prezentace „Značení sešitů“ je a bude využívána při výuce odborného výcviku a zbožíznalství u oborů vzdělávání prodavač a obchodník na Střední škole obchodu a služeb v Jihlavě. Je k dispozici nejen tvůrci, ale i ostatním učitelům odborných předmětů. Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat jednotlivé druhy učebních pomůcek využívaných ve vyučování na střední škole, navrhnout a vytvořit učební pomůcku pro obor vzdělávání prodavač. Postihnout všechny možnosti využití pomůcek ve výuce by vyžadovalo mnohem rozsáhlejší práci, zaměřila jsem se na nejpoužívanější pomůcky a specifické pro obor prodavač. V odborném výcviku se nelze obejít bez různorodých pomůcek. Výklad učiva je nezbytné doplnit prezentací skutečných předmětů nebo prezentací obrázků, návodů a postupů pomocí didaktické techniky. Prezentace může učiteli pomoci jako opora při vyučování. Specifickým způsobem zprostředkuje interakci informací a vizuálních prostředků s cílem zkvalitnit předávání nových poznatků žákům. Používání prezentací ve výuce na střední škole souvisí s motivací a aktivizací žáků. Dovednosti prezentace se staly součástí kompetencí učitelů. Závěr z bakalářské práce je jednoznačný: vhodně vybraná a používaná učební pomůcka a didaktická technika pomáhá k modernizaci a zkvalitnění edukačního procesu. Naše společnost si snad uvědomí význam vzdělávání nejen pro rozvoj osobnosti žáků, ale i význam pro rozvoj celé naší země. A bude všestranně, a tedy i finančně podporovat modernizaci výuky na všech stupních vzdělávání. 52

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. 1.vyd. Praha : Portál, 1998, 247 s. ISBN 80-7178-216-5. ČADÍLEK, M., STEJSKALOVÁ, P. Didaktika praktického vyučování. II. Brno : Masarykova univerzita, 2001, 69 s. Dostupný z WWW. < http: // vychovavzdelavani.cz/download/radilek-stejskalova.pdf> ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova Karolinum, 1993, 415 s. ISBN 80-7066-534-3. ČÁP, J., MAREŠ, Jiří Psychologie pro učitele. 1.vyd. Praha : Portál, 2001,656 s. ISBN 80-7178-463-X. De VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. 1.vyd.Praha : Grada, 2001, 299 s. ISBN 80-7169-988-8. DRAHOVZAL, J., KILIÁN, O., KOHOUTEK, R. Didaktika odborných předmětů. Brno : Paido, 1997, 156 s. ISBN 80-85931. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Přel. Karel Balcar, 2.vyd. Praha: Portál, 2003, 384 s. ISBN 80-7178-626-8. HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, 2007, 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3. HIERHOLD,E. Rétorika a prezentace. 7.vyd. Praha : Grada Publishing, 2008, 400s. ISBN 978-80-247-2423-2. HOSPODÁŘOVÁ, I. Prezentační dovednosti. 1.vyd. Praha : Kernberg Publishing, 2007, 172 s. ISBN 978-80-903962-9-2. HOSPODÁŘOVÁ, I. Veřejná prezentace od A do Z. 1.vyd. Praha : Expertis,1997, 71 s. ISBN 80-902446-1-0. 53

KALHOUS, Z., OBST, O. et al. Školní didaktika. 1.vyd. Praha : Portál, 2002, 447 s. ISBN 80-7178-253-X. KONUPČÍK, P. Cvičení z didaktických technologií. Brno : Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2002, 78 s. LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. 1. vyd. MZLU Brno : 2006, 257s. ISBN 80-7157-476-7. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. 1. vyd. Brno : Paido, 1995, 104 s. ISBN 80-210-1124-6. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno : Paido, 2003, 219s. ISBN 80-7315039-5. MÚZEUM OBCHODU BRATISLAVA[online].[cit. 2011-06-01]. Dostupný z WWW: . Národní ústav odborného vzdělávání Rámcové vzdělávací programy pro střední vzdělávání. Dostupný z WWW: . OURODA, S. Oborová didaktika. 1.vyd 2000, dotisk : MZLU , 2004, 118 s. ISBN 807157-477-5. PECINA, P. Metodika pro tvorbu a aplikaci didaktických prostředků. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 71 s. ISBN 978-80-210-5088-4. PETTY, G. Moderní vyučování. přel. Š. Kovářík 2. vyd. Praha: Portál, 2002, 380s. ISBN 80-7178-681-0. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika : [věda o edukačních procesech]. 1.vyd. Praha : Portál, 1997, 495 s. ISBN: 80-7178-170-3. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 3.vyd. Praha : Portál, 2005, 481 s. ISBN 80-7367-047-X.

54

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 66 – 51 – H/01 Prodavač [online]. Praha: MŠMT, [cit. 2011-01-12]. Dostupný z WWW: SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, 2007, 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7. SKALKOVÁ, J. Od teorie k praxi vyučování. 2. vyd. Praha : SPN, 1993, 208 s. SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007, 140s. ISBN 978 – 80- 86633-81-7. SLAVÍK, J. Počítač jako pomocník učitele. 1.vyd. Praha : Portál, 1997, 120s. ISBN 807178-149-5. ŠIMONÍK, O. Úvod do didaktiky základní školy. Brno : MSD, 2005, 140s.ISBN 8086633-33-0. VÁVRA, J. Proč a k čemu taxonomie vzdělávacích cílů?[online]. c2011, [ cit. 2011-0602]. Dostupné z WWW:

55

9

PŘÍLOHA Značení sešitů

Sešity Značení a číslování školních sešitů

• písmenem • trojciferným číslem Písmeno označuje druh vazby: T - pevná K - kartonová V - polopevná PK -polokartonová

A6

• Druhé číslo značí počet listů

A6 A4 A5

Číslování sešitů • Čísla 6 až 10 označují speciální linkování 6 notové linky 7 8 těsnopis 9 10 čtverečkovaný /10mm x 10mm/

• Trojciferným číslem :
1. číslo značí formát
2. číslo značí počet listů
3. číslo značí druh linkování

První číslo : 4 formát A4 5 formát A5 6 formát A6

Značení sešitů

Značení sešitů • Ukázka velikosti formátů:

Značení sešitů

• • • • • • •

1 ….. 10listů 2 ….. 20 listů 3 ….. 30 listů 4 ….. 40 listů 5 ….. 50 listů 6 ….. 60 listů 0 nebo 10 ….. 100 listů

Číslování sešitů

Značení sešitů • • • • • • •

Třetí číslo značí druh linkování 0 nelinkovaný / bez linek,čistý/ 1 linkovaný 20 mm / psaní 1.tř./ 2 linkovaný 16 mm / psaní 2.tř./ 3 linkovaný 12 mm / početník/ 4 linkovaný 8 mm / nejběžnější/ 5 čtverečkovaný / 5 x 5 mm/

Číslování sešitů

• Pro rychlou orientaci jsou sešity odlišeny

barvou desek: • Modrá značí nelinkovaný • Červená značí linkovaný • Zelená značí čtverečkovaný

Číslování sešitů • Už rozeznáš školní sešity podle označení? • Zkus určit: • 440 • 624 • 465 • 549 • 521 Znalost přináší € !

56

Shrnutí: • Sešity školní jsou značeny písmenem a číslem: formát»počet listů»lineatura • Pomocník pro rozlišení: barva desek • Silné sešity o 100 a více listech se označují jako záznamní kniha