MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
NÁVRH PRACOVNÍCH LISTŮ PRO UČEBNÍ OBOR KADEŘNÍK
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Lenka Danielová, Ph.D.
Lenka Šimáková
BRNO 2012
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh pracovních listů pro učební obor Kadeřník vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.
Brno dne…………………………… Podpis studenta…………………….
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala vedoucí této bakalářské práce, Ing. Lence Danielové, Ph.D., za věcné připomínky a rady, díky kterým mohla bakalářská práce vzniknout.
ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Návrh pracovních listů pro učební obor Kadeřník je vypracována s cílem zjednodušit a co nejvíce zefektivnit a zpřístupnit učivo žákům vzdělávacího oboru Kadeřník pomocí názorných ukázek a praktických návodů popsaných v pracovních listech. Teoretická část práce je zaměřena na vzdělávání žáků na středních školách a středních odborných učilištích, na popis kurikulárních dokumentů vymezujících tento stupeň vzdělávání a dále na tvorbu učebnice, či obecně didaktických učebních pomůcek. Praktická část je zpracována kvalitativní metodou a zaměřuje se konkrétně na popis technologických postupů a jejich názorné ukázky. Výstupem praktické části pak jsou přiložené pracovní listy s praktickými návody, postupy a ukázkami specifických technik.
KLÍČOVÁ SLOVA Střední vzdělávání; střední odborné vzdělávání; vzdělávací program; rámcový vzdělávací program; kurikulum; Bílá kniha; učebnice; pracovní listy.
ABSTRACT Bachelor thesis named Proposition of worksheets for subject of study Hairstylist is developed to simplify and streamline the most access to curriculum and students of the educational program Hairdresser with giving examples and practical guidance outlined in the worksheets. The theoretical part is aimed at students in secondary schools and secondary vocational schools, the description of curricula defining this particular level of education, and the production of textbooks, teaching or general learning aids. The practical part is processed in the framework of the qualitative research methods, focusing specifically on the description of processes and their demonstration. The output of the practical part is attached with worksheets with practical tips and examples of specific techniques.
KEY WORDS Střední vzdělávání; střední odborné vzdělávání; vzdělávací program; rámcový vzdělávací program; kurikulum; Bílá kniha; učebnice; pracovní listy.
OBSAH 1.
Úvod
7
2.
Cíle bakalářské práce
8
3.
Materiál a metodika zpracování
9
4.
Současný stav řešené problematiky
10
4.1. Vzdělávání žáků na středních odborných školách
10
4.1.1.
Druhy školských zařízení poskytujících střední vzdělávání
10
4.1.2.
Specifikace vzdělávacího programu Kadeřník
11
4.2. Kurikulum v dokumentech
13
4.2.1.
Vymezení kurikula a kurikulárních dokumentů
13
4.2.2.
Národní program vzdělávání v České republice
17
4.2.3.
Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání
17
4.3. Tvorba učebnice
5.
19
4.3.1.
Kniha a její historie
19
4.3.2.
Učebnice jako nástroj vzdělávání
20
4.3.3.
Tvorba plánů a učebních osnov
22
4.3.4.
Tvorba a výběr učebnice/didaktického materiálu
23
4.3.5.
Účel pracovních listů
25
Praktická část
27
5.1.
Seznámení s pracovními listy
27
5.2.
Vzhled a využití pracovních listů
28
6. Výsledky práce
29
6.1.
Pracovní list – Odborné názvy sekcí lebky
29
6.2.
Holení
31
6.2.1.
Obsah učiva
31
6.2.2.
Pracovní list – Popis břitvy
36
6.2.3.
Pracovní list – Bezpečné otevírání břitvy
38
6.2.4.
Pracovní list – Základní uchopení břitvy
39
6.2.5.
Pracovní list – Otírání břitvy
40
6.2.6.
Pracovní list – Postavení břitvy „od sebe“
41
6.2.7.
Pracovní list – Technologický postup a desinfekce
42
6.2.8.
Pracovní list – Tahy břitvou (pravá tvář)
43
5
6.2.9. 6.3.
Pracovní list – Tahy břitvou (levá tvář)
45
Krouživá masáž
47
6.3.1.
Technologický postup
47
6.3.2.
Pracovní list – Krouživá masáž
48
7.
Diskuse
50
8.
Závěr
52
9.
Seznam použité literatury
53
10. Seznam tabulek
55
11. Přílohy
56
6
1. ÚVOD Tématem této bakalářské práce je Návrh pracovních listů pro učební obor Kadeřník. Téma jsem si zvolila nejen pro to, abych zjednodušila příjem informací pro žáky, ale také proto, abych obměnila edukační materiál, který by mohl pomoci žákům s určitými vzdělávacími obtížemi (např. s dyslexií, dysgrafií apod.) s přihlédnutím na klasifikaci handicapů a poruch lehkého stupně při začleňování těchto žáků do běžných škol. Tím, že jsou pracovní listy jednoduše tvořené a graficky názorně vysvětlené, mohly by být těmto žákům prospěšné. Jsou to nejen žáci s různými vzdělávacími obtížemi, ale také žáci z různého sociokulturního prostředí, žáci různé motivace a různých učebních návyků. Kromě návyků a postojů k učení mě k myšlence tvorby názorných technologických postupů vedlo i působení v hodinách psychologie, pedagogiky a didaktiky, které jsem absolvovala na této akademické půdě. Praktická část mé práce se tedy bude věnovat především zjednodušení studijních materiálů.
V teoretické části nastíním problematiku, která s tvorbou učebního materiálu obecně poměrně úzce souvisí a ovlivňuje ji, a to jak kurikulární dokumenty na různých úrovních, tak popis odborného školství. Podstatnou část tvoří také popis učebního materiálu, jeho vzniku a zákonitostí tvorby.
Přesto, že jde o nesnadnou problematiku, o které doposud neexistuje potřebné množství studijního materiálu, považuji toto téma za důležitou a zajímavou výzvu, ale také možnost, jak efektivněji vstřebat požadovanou látku žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami.
7
2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Ve své bakalářské práci se zabývám tématem „Návrh pracovních listů pro učební obor Kadeřník“, které se vztahuje k vzdělávacímu oboru Kadeřník–69–51–H /001. Žáci tohoto oboru si budou pomocí pracovních listů − rozvíjet svoje dovednosti a vědomosti − podporovat vlastní osobnost a odstraňovat případnou frustraci v kolektivu a při práci − správně aplikovat technologické postupy v principu názornosti − vybírat vhodný materiál v kadeřnické praxi − automatizovat jednotlivé fáze v pracovních činnostech Cílem teoretické práce je uvést přehled řešení problematiky v literatuře, definovat základní pojmy.
Cílem praktické části je návrh pracovních listů, které mají sloužit k zjednodušení a zpřístupnění učiva žákům vzdělávacího oboru Kadeřník pomocí názorných ukázek a praktických návodů.
8
3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ V rámci svého vyučování jsem použila metodologii kvalitativního průzkumu. Vzhledem k tomu, že nebudeme kvantifikovat a následně analyzovat žádná data, tato metodologie odráží podstatu výzkumu nejpřesněji. Charakteristická je pro ni také práce s menším souborem respondentů nebo dat. Obecnou metodou použitou v práci pak bude metoda analyticko-syntetická.
Analýza obecně rozčleňuje celek na elementární části, vztahy a souvislosti – postupujeme z povrchu do středu – k jádru věci. Syntéza
vztahy a souvislosti naopak spojuje a sjednocuje do určitého celku – postupujeme od středu k povrchu a zobecňujeme.
Pracovní listy by měly být jistým propojením obou těchto metod. Na jedné straně mají pracovní listy za cíl rozebrat a detailněji popsat dovednosti, vědomosti a vztahy, které se pojí s danou tématikou. Na druhé straně by měly propojovat dílčí teoretické znalosti studentů s praktickými dovednostmi do jediného celku.
Výstupem praktické části tedy jsou přiložené pracovní listy s praktickými návody, technologickými postupy a ukázkami specifických technik, doplněných o obrázky a fotografie.
V praktické části práce bylo realizováno použití pracovních listů v rámci vyučování na patnáctičlenné pracovní skupině žáků Střední školy potravinářské, obchodu a služeb Brno. Projekt byl realizován v rámci praktického vyučování žáků 1. ročníku oboru Kadeřník. Vycházela jsem z tematických celků, jejichž výuka odpovídala časovému harmonogramu. Samozřejmě, že žáci nebyli informováni o účelu projektu, aby jejich reakce na pracovní listy byly zcela přirozené.
9
4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1. Vzdělávání žáků na středních odborných školách 4.1.1. Druhy školských zařízení poskytujících střední vzdělávání Střední odborná učiliště (SOU) poskytují dvouleté a tříleté programy odborného vzdělávání ukončené závěrečnou zkouškou (ISCED 3C). Absolventi jsou připraveni k vykonávání manuálních prací a obdobných povolání. Střední odborné školy (SOŠ) poskytují čtyřleté programy odborného vzdělávání ukončené maturitní zkouškou (ISCED 3A). Tyto školy mají dva hlavní úkoly:
− připravit žáky k výkonu středních technických, ekonomických a dalších obdobných funkcí
− poskytnout čtyřleté programy odborného vzdělávání ukončené maturitní zkouškou (ISCED 3A) a připravit žáky k dalšímu vysokoškolskému studiu. (MŠMT, Cedefop, 2009)
Odborné vzdělávání a příprava (dále jen OVP) byly vždy podstatnou součástí českého vzdělávacího systému. Kromě toho, že tato oblast těží z tradice kvality, dochází v ní v posledních desetiletích také k intenzivnímu vývoji. Mezi nejdůležitější prvky systému OVP patří:
− rozmanité a uznávané vzdělávací cesty s mnoha možnostmi výběru, − dlouholetá tradice a dobrá vertikální prostupnost systému OVP, která zvyšuje atraktivitu odborného vzdělávání,
− uznávané vysoké školy, které poskytují vysoce specializované studijní programy, probíhá na nich výzkum a vývoj zaměřený rovněž na aplikaci výsledků v praxi,
− modernizační procesy v OVP: vývoj kurikul, zajišťování kvality, podpora rozvoje terciárního vzdělávání a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Odborné vzdělávání začíná převážně ve věku 15 let, tedy po dokončení povinné školní docházky. Školy, které poskytují OVP na sekundární a terciární úrovni (ISCED1 2–6),
1
ISCED = mezinárodní standardy výuky
10
se liší podle stupně a zaměření. Obvyklý věk žáků na středoškolské úrovni vzdělávání je přibližně 15 až 19 let (MŠMT, Cedefop, 2009). 4.1.2. Specifikace vzdělávacího programu Kadeřník Vzdělávací program oboru 69-51-H/001 Kadeřník je koncipován jako tříletý a zabezpečuje získání odborných vědomostí a praktických dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání kadeřnických služeb na úrovni středního odborného vzdělání. Cílem vzdělávacího programu je příprava pracovníků schopných poskytovat kvalifikované a kvalitní kadeřnické služby (MŠMT, 2007).
Tabulka č. 1: Charakteristika rámcového vzdělávacího programu Kadeřník Kód a název:
69-51-H/001 Kadeřník
Vstupní předpoklady žáků:
úspěšné ukončení základní školní docházky, splnění přijímacích kritérií, zdravotní způsobilost uchazeče doložená stanoviskem lékaře
Délka a forma studia
3 roky denní, večerní a dálkové studium
Zdroj: http://zpd.nuov.cz/69/6951h001.ch.html
Studenti vzdělávacího programu Kadeřník se učí dodržovat technologické postupy, používat dostupné kadeřnické materiály a doporučovat zákazníkům vhodnou formu úpravy vlasů. Odborný výcvik navazuje na teoretické vyučování, kde žáci získávají všeobecné i odborné znalosti z oboru. Ty jsou aplikovány a dále rozvíjeny v odborném vyučování. Z hlediska základních dovedností poskytuje odborný výcvik, schopnosti komunikace v kolektivu spolužáků i komunikace se zákazníkem, rozvoje osobnosti v jednání a vystupování (MŠMT, 2007).
Předpokladem pro přijetí ke studiu je úspěšné absolvování 9. ročníku základní školy. Uchazeči o studium musí vyhovovat určitým požadavkům stanoveným pro tento učební obor. Studium je určeno pro hochy i dívky. Uplatnění absolventů z hlediska jejich uceleného odborného vzdělání je možné v soukromé i státní oblasti kadeřnictví. Především je to možnost plného uplatnění ve všech zařízeních poskytujících odborné profesionální kadeřnické služby (NÚV, 2007).
11
Obsah vzdělávacího programu učebního oboru Kadeřník je odvozen ve složce všeobecně vzdělávací od základního kurikula vymezujícího v podobě výchovně vzdělávacích cílů a obsahových okruhů šest oblastí všeobecného vzdělávání. Složka odborného vzdělávání je odvozena od základního kurikula vypracovaného v podobě vzdělávacích cílů a obsahových okruhů pro vzdělávací směr péče o vzhled člověka. Poskytuje žákům ucelený soubor teoretických vědomostí, praktických dovedností a návyků nezbytných pro jejich budoucí uplatnění v kadeřnických službách. Ve složce odborného vzdělávání jsou účelově propojeny poznatky z oblasti technologie, zařízení a vybavení provozoven, materiálů, zdravovědy a ekonomiky (MŠMT, 2007).
Konkrétně odborné kompetence shrnuje NÚV (2007, str. 10-12) tak, že odborným předpokladem absolventa oboru Kadeřník je:
− vykonávat odborné činnosti při poskytování kadeřnických služeb, − volit a používat přípravky v souladu s technologickými postupy, − uplatňovat zdravotní a estetické požadavky a zásady hygieny při poskytování kadeřnických služeb,
− jednat se zákazníky, spolupracovníky a obchodními partnery, − vést podnikatelskou agendu, − dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, − usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, − jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje. Tento obor vzdělání je realizován v tříleté denní formě vzdělávání. Studium je ukončeno závěrečnou zkouškou podle příslušných právních norem a dokladem o dosažení stupně vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Absolvent se může uplatnit v povolání kadeřník při poskytování profesionálních kadeřnických služeb ve středně velkých i malých provozovnách, studiích a salonech. Absolvent bude při práci využívat vhodně zvolené technologické postupy v souladu s individuálním přáním
zákazníka,
estetickými
požadavky,
módními
trendy,
bezpečnostními
a hygienickými předpisy. Bude poskytovat poradenské služby z hlediska ošetřování vlasů a návrhu na konečnou úpravu vlasů do módního účesu (NÚV, 2007).
12
4.2. Kurikulum v dokumentech 4.2.1. Vymezení kurikula a kurikulárních dokumentů Pedagogický slovník vymezuje kurikulum následovně: „z latiny: curriculum (syllabus) = osnova, průběh; V přeneseném slova smyslu to znamená 1
vzdělávací program, projekt, plán,
2
průběh studia a jeho obsah,
3
obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení.
„Jeho zavedení a příslušná teorie má význam pro komplexní řešení cílů, obsahu, metod, způsobů organizace a hodnocení školního vzdělávání. Tyto problémy byly vztahovány ke konceptům učební osnovy, učební plán, obsah vzdělávání či učivo. Kurikulum existuje v různých formách“ (Průcha, 2008, str. 110). „Někteří odborníci chápou pod pojmem kurikulum soustavu učebních plánů a osnov. Jiní jej vymezují ještě šířeji. Podoba kurikula je ovlivněna prostředím, klimatem školy, interakcí mezi subjekty školního života, metodickými materiály a prostředky, … Školní kurikulum chápeme jako součást vzdělávací cesty člověka. Obsah vzdělání je vymezen v kurikulárních dokumentech, které zahrnují učebnice, učivo, metodické příručky, standardy vzdělávání, vzdělávací programy“ (Bartoňová, 2005, str. 171). Ve školní praxi se setkáváme kurikulem formálním a kurikulem neformálním. Kurikulum formální je to, které je systematicky plánované a je založené na základě oficiálně uznávaných a předepsaných cílů, obsahů, hodnocení. Neformální kurikulum, které zahrnuje mimoškolní a školní aktivity, ale také aktivity jako je domácí příprava na vyučování. Skryté kurikulum je jakýmsi souborem toho, co se žák ve škole naučí mimo formální a neformální kurikulum - komunikaci, pravidla chování ve škole, mezilidské vztahy apod. (Bartoňová, 2005, str. 172). „Dnes se často setkáváme také s pojmem národní kurikulum. V českém školství je toto kurikulum zabezpečováno státem, a to prostřednictvím MŠMT. Chápeme je z širšího pohledu, kdy v sobě zahrnuje obsah vzdělání, stanovuje standard vzdělání. Dále do národního kurikula patří řídící a kontrolní složka, v neposlední řadě je doplňuje tvorba vztahů, které vznikají mezi kurikulem a veřejností, rodičovskou veřejností. 13
Současné kurikulum je považováno za základní prostředek, který má veliký význam pro celoživotní vzdělávání člověka“ (Bartoňová, 2005, str. 173).
„Kurikulum tedy můžeme chápat jako jakýsi obsah vzdělání: to, co si má žák/student osvojit v rámci školního vzdělávání. V podstatě je odpovědí na otázku CO – JAK – PROČ – S JAKÝM CÍLEM – ZA JAKÝCH PODMÍNEK si má žák/student osvojit a v čem se má rozvinout“ (Průcha a kol., 2003).
Důležitou roli zde hrají také tzv. klíčové kompetence, které v podstatě výše zmíněné otázky zaštiťují. Detailnější rozbor klíčových kompetencí pak rozebírá konkrétní Rámcový vzdělávací program.
Co se týče struktury kurikulárních dokumentů, tu popisuje velmi přehledně například Vítková (2004):
− Národní program rozvoje vzdělávání v České Republice – Bílá kniha (2001) − Systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 – 19 let (dvě úrovně): − Státní úroveň – Státní (národní) program vzdělávání a Rámcový vzdělávací program (RVP) − Školní úroveň – Školní vzdělávací programy (ŠVP) a manuály „Mimo tyto úrovně pak stojí Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který také spadá pod kurikulární dokumenty“ (Školský zákon). Nejvyšší úroveň vzdělávacího systému představuje státní program vzdělávání (často se užívá i termín národní kurikulum). Za jeho zpracování odpovídá MŠMT, podílí se na něm však i ostatní účastníci vzdělávání a měl by se schvalovat jako nařízení vlády. Vyjadřuje hlavní zásady kurikulární politiky státu a obecně závazné požadavky, do nichž se promítají všechny cíle vzdělávání a výchovy. „Vymezuje humanistické a demokratické hodnoty, na kterých je vzdělávání založeno a které nejen budou předávány žákům, ale měly by se stát základem života školy a vztahů mezi všemi účastníky vzdělávání. Definuje obecné cíle vzdělávání
14
a obecné, klíčové kompetence zaměřené zejména na rozvoj osobnosti, na výchovu občana i na přípravu na další vzdělávání či vstup do praxe“ (MŠMT, Bílá kniha, str. 37). Společné cíle (tamtéž; str. 37-45): −
změna cílů a obsahů vzdělávání,
−
zvyšování kvality vzdělávání,
−
vnitřní proměna školy,
−
pedagogičtí pracovníci jako nositelé změn.
Dalšími dokumenty tvořenými na státní úrovni, jsou rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP), které jsou konkrétněji a detailněji rozebrány v dalších kapitolách této práce (níže). „Obecně řečeno jsou RVP určené pro předškolní, základní, střední gymnaziální a střední odborné vzdělávání. Vymezují cílové zaměření vzdělávání pro daný obor vzdělání a také očekávané výstupy vzdělávání. Definuje například základní učivo, učební plány, pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů a podmínky pro realizaci vzdělávacích požadavků“ (Vítková, 2004). RVP byl zamýšlen jako komplexní dokument s cílem centrálně řídit a ovlivňovat vzdělávání v České republice, a to na všech úrovních. Mezi jednotlivými úrovněmi by pak mělo být zajištěno určité propojení – průřezové funkce vzdělávacího systému, kterými jsou péče o kvalitu, relevanci a efektivitu vzdělávání, zajištění podpory a motivace pro práci škol a učitelů, na níž jsou kladeny mnohem vyšší nároky a péče o rozvoj lidských zdrojů v rezortu. Dokladem toho, jak komplexní Rámcový vzdělávací program je a jaké všechny faktory na něj působí, je také úvaha Janíka (2009) nad tím, jakou roli by mělo v přípravě učitelů na roli tvůrců kurikula sehrávat učitelské vzdělávání – učitelův přístup, pedagogická praxe a profesionalita, schopnost předat znalosti a objasnit vztahy mezi učivem. V tomto smyslu zmiňuje pojem „obecná taxonomie didaktických znalostí obsahu, která je založena na rozlišení obecných, doménově specifických a tematicky specifických didaktických znalostí obsahu“ (Janík, 2009, str. 85). V posledních letech se často hovoří o nutnosti kurikulárních reforem. Podstatou těchto kurikulárních reforem by měla být dle Jarníkové (2010) změna cílů a obsahu vzdělávání směrem k utváření a rozvoji životních dovednosti (klíčových kompetencí) a k přípravě
15
žáků pro praktický život. Změnou procházejí i procesy řízení vzdělávání, jeho průběžná diagnostika a způsoby hodnocení dosahovaných výsledků.
„Školní vzdělávací programy (dále jen
ŠVP) zpracovávají přímo jednotlivé školy
na základě konkrétních potřeb žáků a podmínek škol, perspektivám rozvoje vzdělávání na dané škole apod. I zde však také platí, že musí respektovat zásady plynoucí z RVP. Pro usnadnění přípravy ŠVP slouží Manuály pro tvorbu ŠVP“ (Vítková, 2004). Za zpracování a kvalitu ŠVP odpovídá ze zákona (zákon č. 561/2004) ředitel školy a v jeho zájmu je, aby byl program co nejkvalitnější. Konkretizace cílů (výsledků) vzdělávání v ŠVP postupuje od profilu absolventa přes obecné cíle (výsledky) vzdělávání v učebních osnovách až ke konkrétním výsledkům vzdělávání v jednotlivých učebních osnovách. Pro větší názornost struktury systému kurikulárních dokumentů v České republice může posloužit následující tabulka, která přehledně odráží hierarchii a vzájemnou provázanost jednotlivých programů či dokumentů (viz Tabulka č. 2). Tabulka č. 2: Struktura kurikulárních dokumentů
NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍ ÚROVEŇ RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
RVP GV
OSTATNÍ RVP PV
RVP*
RVP ZV RVP SOV
ŠKOLNÍ ÚROVEŇ
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
Zdroj: Rámcový vzdělávací program pro Základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2004 Legenda: RVP PV - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání;
16
RVP GV - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV - Rámcový vzdělávací program (programy) pro střední odborné vzdělávání. * Ostatní RVP - rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon - Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další.
4.2.2. Národní program vzdělávání v České republice Národní program vzdělávání v České republice, nebo také Bílá kniha, která byla ratifikována v roce 2001 „vymezuje nové směry vzdělávací a kurikulární politiky. Jedním ze základních znaků těchto změn je i nová struktura a poslání kurikulárních dokumentů. Jak již bylo zmíněno výše, i nadále jsou kurikulární dokumenty vytvářeny na dvojí úrovni – státní a školní“ (Vítková, 2004, str. 28). Bílá kniha je text strategického charakteru, systémový projekt, který formuluje myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy. Je směrodatná pro další vývoj naší vzdělávací soustavy. Vychází z analýz a hodnocení školství. Vznikla na základě usnesení vlády ČR z dubna 1999, kde byly schváleny hlavní cíle vzdělávací politiky. 13.5.1999 byla zveřejněna “Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR”. Jejím východiskem byly přijaté cíle. V letech 1999-2000 probíhala diskuse a 7.2.2001 byla na zasedání vlády schválena (Bílá kniha, 2001).
„Česká Bílá kniha je pojata jako systémový projekt, formulující myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu“ (Bílá kniha, 2001, str. 7). 4.2.3. Rámcový vzdělávací program pro střední odborné vzdělávání Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání jsou dle Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, dále jen NÚV, (2007) státem vydané pedagogické (kurikulární) dokumenty,
které
vymezují
závazné požadavky na
vzdělávání
v jednotlivých stupních a oborech vzdělání, tzn. zejména výsledky vzdělávání, kterých má žák v závěru studia dosáhnout, obsah vzdělávání, základní podmínky realizace vzdělávání a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Jsou závazným dokumentem pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny jej respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů. RVP pro střední odborné vzdělávání je veřejně přístupným dokumentem pro pedagogickou
17
i nepedagogickou veřejnost a v neposlední řadě také otevřeným dokumentem, který bude po určitém období platnosti nebo podle potřeby inovován.
Koncepce středního vzdělávání, tedy i odborného, vychází z celoživotně pojatého a na principu znalostní společnosti vybudovaného konceptu vzdělávání, ve kterém je vzdělávání cestou i nástrojem rozvoje lidské osobnosti. Jako teoretické východisko pro koncipování struktury cílů středního vzdělávání byl použit známý a respektovaný koncept čtyř cílů vzdělávání pro 21. století (NÚV, 2007).
NÚV (tamtéž) také definuje hlavní ambice odborného vzdělávání, a to následovně: − vytvoření
pluralitního
vzdělávacího
prostředí
a
podporu
pedagogické
samostatnosti škol, a proto vymezují pouze požadované výstupy (výsledky vzdělávání) a nezbytné prostředky pro jejich dosažení, zatímco způsob realizace vymezených požadavků ponechávají na školách, − lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání na trhu práce a jejich připravenost dále se vzdělávat, popřípadě se bezproblémově rekvalifikovat, a vést kvalitní osobní i občanský život, − zvýšení kvality a účinnosti středního odborného vzdělávání. Významným problémem středoškolského vzdělávání je přechod absolventů ze školy do praxe v případě, že bezprostředně nepokračují v terciárním nebo jiném vzdělávání. Bílá kniha hovoří až o 65 % absolventů učebních oborů, kteří vůbec nevstoupí v průběhu přípravy do pracovního prostředí. Praktické zkušenosti jsou však pro zaměstnavatele hlavním kritériem při náboru pracovníků. Legislativní zajištění účasti zástupců zaměstnavatelské sféry při závěrečných zkouškách absolventů učebních oborů je možnost, jak do vzdělávání žáků zapojit i jejich potencionální zaměstnavatele.
Zmíněné řešení má několik výhod: − zaměstnavatelé mohou ovlivnit výuku (jejich představa o množství a druhu žáky dosažených dovedností může být jiná než představa školy) − škola může snadněji zajistit odbornou praxi žákům prostřednictvím zástupců cechu nebo hospodářské komory.
18
To odpovídá tzv. „řízené praxi v podnikové sféře“ (Bílá kniha, 2001. str. 53). V tomto případě ovšem záleží na vhodné motivaci podniků – služby jsou v soukromém sektoru, školy jsou převážně státní nebo regionální a neexistuje racionální důvod, z jakého by se měl živnostník/kadeřník věnovat učni/kadeřníkovi v období neplacené praxe. S tímto bodem se v současnosti ve školství v oborech služeb potýkáme. Řešení není složité, ale předpokládá zájem na vzdělávání a výchově nové generace odborníků u všech zúčastněných subjektů.
.
4.3. Tvorba učebnice 4.3.1. Kniha a její historie Kniha je jedním z významných informačních zdrojů. Téměř každá činnost vyžaduje informace. Některé informace jsou k dispozici snadno a rychle, zvláště v dnešní době kdy světu informací vládne internet a rychlý přenos dat. Stále se však neobejdeme bez tištěných informací, jejichž nejčastějším zdrojem je právě kniha. „Kniha uvede čtenáře do světa informací, a to s důrazem na základní souvislosti mezi daty, informacemi a znalostmi. Klíčový úhlem pohledu je přitom vyhledávání informací, na kterém jsou ilustrovány různé problémy a naznačeny možnosti jejich řešení“ (Sklenák, 2001, str. 512). „Pokud se podíváme dále do historie, zjistíme, že nejstarším způsobem zaznamenávání informací byly hliněné destičky nebo pergamenové svitky. Ty byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny dnešních knih. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století nahrazen lacinějším papírem. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem, jehož proces však byl příliš náročný, výsledek byl málo trvanlivý a knihy se snadno opotřebovaly nebo poškodily. Když Johann Gutenberg v 15. století zavedl tiskařský lis s kovovými pohyblivými literami, knihy začaly být levnější a široce dostupné. Díky knihtisku se také mohly šířit myšlenky rychlejším tempem, protože ruční opisování se nemohlo rovnat rychlosti tiskařského stroje. Rostly tím pádem také další možnosti jako možnost samovod“ (Sklenák, 2001).
19
Další staletí znamenaly zlepšení tiskařského lisu i podmínek pro svobodu tisku postupným uvolňováním přísných zákonů cenzury. V polovině 20. století knižní produkce, jak uvádí statistické údaje, v Evropě byla přes 200 000 titulů ročně. 4.3.2. Učebnice jako nástroj vzdělávání Dle pedagogického slovníku je učebnice „druh knižní publikace uzpůsobené k didaktické komunikaci svým obsahem a strukturou. Má řadu typů, z nichž nejrozšířenější je školní učebnice, která funguje (Průcha et al, 2008, str. 258): 1.
jako prvek kurikula, tj. prezentuje výsek plánovaného obsahu vzdělání,
2.
jako didaktický prostředek, který je informačním zdrojem pro žáky a učitele, řídí a stimuluje učení žáků.
Výzkumu učebnic se v zahraničí věnují specializovaná vědecká pracoviště. Analýza učebnic se zaměřuje na strukturu didaktického textu, jeho obsah, rozsah, obtížnost, didaktickou vybavenost atd. „Klasická tištěná učebnice se jeví v současnosti i do budoucna jako nenahraditelný didaktický prostředek a zůstává stále nezbytnou součástí výuky“ (Sikorová, 2004, str. 5). Dle Sikorové (2004, str. 5) „z mnoha zahraničních i některých našich výzkumů vyplývá, že nejen pedagogičtí odborníci, ale i naprostá většina učitelů, žáků a rodičů považuje učebnice za nepostradatelné. Ani v době vyspělých informačních a komunikačních technologií není zatím žádné médium schopno plně nahradit funkce učebnice ve výuce jak pro učitele, tak pro žáky“. Mikk (Mikk, 2000 in: Sikorová, 2004, str. 5) velmi zdůrazňuje roli učebnic v průběhu školských reforem. Říká, že „školské reformy nebudou fungovat, pokud nebudou jejich ideje vloženy do učebnic“.
Učebnice je také v určitém slova smyslu kurikulárním projektem. Už proto, že obsah učebnice vymezuje vzdělávací politika státu. V učebnici se odráží celý edukační proces. Funkce učebnice dle Skalkové (2007, str. 104): − poznávací a systematizační, − upevňovací a kontrolní, − motivační a sebevzdělávací (stimuluje k samostatnému osvojování učiva), − koordinační (zajišťuje koordinaci při využívání dalších didaktických prostředků, které na ni navazují), 20
− rozvíjející a výchovná, − orientační (pomocí obsahu, rejstříku, pokynů informuje učebnice učitele i žáky o způsobech svého využívání). „V mnoha školských systémech je pojetí edukace ve společnosti včleněno do struktur řízení kurikula, které používají učebnici jako prostředek pro explicitní vyjádření těchto očekávání. Vzdělávací standardy, vzdělávací programy a jiné rámcové kurikulární dokumenty jsou často příliš obecné a především málo operacionalizované. Někteří autoři upozorňují na určité aspekty společenského vývoje ve vyspělých zemích, které zvýšily význam učebnice“ (Sikorová, 2004. str. 5). Učebnice jsou tedy určitým styčným bodem, který by měl být stále chápán jako nápomocný nástroj při vzdělávání a určitý pevný bod, o který se žáci i učitelé mohou opřít. Může jim pomoci učivo lépe strukturalizovat a tím i pochopit. Pro některé žáky znamená názorná ukázka nebo vizuální obraz obecně možnost, jak látku lépe uchopit a zapamatovat si tak lépe dané učivo nebo danou informaci. Důležité je, že výběr učebnice respektive rozhodnutí o jejich podobě, počtu a užívání leží stále na školách a učitelích. Sikorová (2004) však doplňuje, že situace může být jiná v případě učebnic pro některé odborné předměty vyučované na středních odborných školách a na učilištích, kde většinou učebnice zcela chybí. Učebnice
však
není
jediným
prostředkem,
který
slouží
k větší
názornosti
a systematizaci učiva. Učebnice je pouze jedním z tzv. didaktických prostředků. Maňák (2003) považuje za didaktické prostředky veškeré učební pomůcky a technické vybavení, které umožňuje zefektivnit výchovně vzdělávací proces. Tyto učební pomůcky mohou být materiální (např. učitel, výukové prostory, zařízení výukových prostor) nebo nemateriální (např. obsah výuky, výukové metody, výukové formy, organizace výuky) povahy. Velmi názorně vystihuje vztah mezi těmito pojmy následující
schéma
(Obrázek
č.
1).
Choděra
(2006)
zde
analyzuje
vztah
mezi didaktickými prostředky, učebními pomůckami a učebnicí - tu klade na prvořadé místo.
21
Obrázek č. 1: Vztah mezi jednotlivými prvky
Zdroj: Choděra, 2006 Obecně jsou učební pomůcky v různé kvalitě i kvantitě. Při přípravě na výuku tedy musí učitel ze souboru učebních pomůcek vybírat uvědoměle a odůvodněně, na základě určitých hledisek. Skalková (1999, str. 233) doporučuje následující postup volby vhodné učební pomůcky vzhledem: −
k cíli, který jeho vyučování sleduje,
−
k věku a psychickému vývoji žáků, jejich dosavadním zkušenostem a vědomostem,
−
k podmínkám
realizace
(vybavení
třídy
a
školy)
i
zkušenostem
a dovednostem učitele. 4.3.3. Tvorba plánů a učebních osnov Důležitým školním dokumentem, v němž se projevuje pojetí kurikula, je učební plán, od něhož se odvíjejí učební osnovy dané školní instituce. Jestliže učební plán uspořádává učivo do určitých celků, stanoví vyučovací předměty a určuje jejich sled a časovou dotaci, učební osnovy přímo vymezují rozsah a obsah učiva. Oba dokumenty převádějí vzdělávací cíle do konkrétnějších rovin a představují tak významné stupně transformace vzdělávacích cílů do školního vzdělávání. V tvorbě učebních plánů a učebních osnov se projevuje historický vývoj civilizace a kultury, který se modifikuje podle místních tradic a podmínek daného společenství. Učební plány a jejich rozsah se neustále vyvíjejí a mění, hlavně díky rostoucí náročnosti, dále také vznikem nových oborů, větší demokratizací ve vzdělávání apod. (Maňák et al, 2008).
22
Maňák definuje také učební osnovy. Dle něj učební osnovy vymezují cíle a pojetí vyučovacích předmětů, stanoví rozsah učiva, detailně specifikují jeho náplň a doporučují základní metody a formy výuky, případně i evaluaci žákovských výkonů. Obsahová dimenze kurikula se stává přímou komponentou vzdělávacího procesu, poněvadž
se
orientuje
na
jednotlivá
témata,
poznatky,
data,
dovednosti,
které si má žák osvojit. Při koncipování učebních osnov se uplatňují nejen požadavky jednotlivých oborů lidského poznání, vědních disciplín a potřeb společenského praxe, ale též aspekty sociologické, psychologické, pedagogické a etické, hlavně však by měly do popředí vystupovat zřetele k osobnosti žáka (Maňák, 2008, str. 39-40). 4.3.4. Tvorba a výběr učebnice/didaktického materiálu Před samotným přistoupením k tvorbě učebnice je samozřejmě za potřebí si odpovědět na základní otázky, které s tímto tématem souvisí. Sikorová (2004, str. 6) nastoluje několik zásadních otázek, které by měly předcházet zavedení učebnic do třídy, potažmo školy, a to: − Mají mít učitelé svobodu při výběru učebnic?, − Nebo mají být stanovené nějaké doporučené postupy při přijímání učebnic na jednotlivé školy?, − Existují spolehlivé a vhodné nástroje pro hodnocení a výběr učebnic, které by pedagogický výzkum nabídl učitelům?, − Jsou učitelé dostatečně kompetentní pro tuto činnost, mají na ni být připravování?
Jak zmiňuje Skalková (2007, str. 104), „trvale aktuální je otázka výběru učiva v učebnicích. Co je podstatné, fundamentální, a co je vedlejší, doplňkové učivo? Důležité je také sledovat, jak se v učebnicích rozvíjejí pojmy, jejich vztahy a struktury, jak se obohacují a mění od třídy ke třídě v jejich věcně logické a pedagogickopsychologické kvalitě, jak se při tom respektují vývojové zvláštnosti žáků, jejich dosavadní zkušenosti a vědomosti“. Velmi významným momentem při tvorbě učebnic jsou dle autorky (tamtéž, str. 104) i hlediska axiologická. „Ta předpokládají takový výběr učiva, který bude zvýrazňovat etické aspekty vyučování dané látce, bude podporovat rozvíjení hodnotové orientace žáků… Komplexní pojetí učebnice předpokládá, že bude nejenom nositelem obsahu vzdělávání, ale také prostředkem řízení
23
učení žáků, založeného na jejich vlastní aktivní činnosti.“ To vede k závažným změnám ve vnitřní struktuře učebnic (Skalková, 2007, str. 104): − nově se utvářejí vztahy mezi texty a mimotextovými komponenty učebnice (ilustrace, schémata, tabulky, grafy aj.), − do učebnice se zařazují ve větším rozsahu některé prvky cvičebnice, úkoly pro samostatnou práci žáků, úkoly směřující k obohacování a prohlubování jejich zkušeností, − inovační impulzy v didaktické oblasti zároveň vedou k tomu, že autoři vytvářejí prostor pro využití nových organizačních forem vyučování, jako je například zavádění prvků integrovaného vyučování, projekty apod., − soudobé komplexnější pojetí učebnice zároveň významně posiluje komunikaci mezi učebnicí a žáky i rozvíjející funkci učebnice. Co se týče samotné tvorby učebnice, nesmíme opomínat její základní požadavky. Dle Ourody (2004, str. 25) to jsou především: −
Obsah učebnice, který vyhovuje požadavkům vědeckosti. Učební témata se shodují s tématy učebních osnov. Učebnice poskytují příležitost pro aplikaci vědomostí. Učivo je přiměřené možnostem žáků a to jak obsahem, tak i jeho rozsahem. Učební celky jsou poskládané do logických struktur.
−
Didaktická stránka učebnice má zajišťovat, aby byl výklad jednoznačný, stručný, přesvědčivý. Aby byla naplněna zásada názornosti slovní (vysvětlení neznámých názvů) i obrazová. Aby bylo odlišeno základní učivo od ostatního. Tématické celky by měly být uzavřené soubory otázek a úkolů na procvičení a upevnění znalostí.
−
Jazyková stránka učebnice předpokládá užití vytříbené jazykové kultury, vysvětlení neznámých výrazů a přiměřenost z hlediska vývoje slovní zásoby žáků.
−
Technická a estetická stránka učebnice. Důležitá je např. vazba učebnice, aby se nerozpadala. Kvalita papíru, velikost písma, řádkování, funkčnost ilustrací aj. V neposlední řadě i rozsah (hmotnost učebnice).
24
To, že je tvorba učebnice či jakýchkoliv jiných učebních textů či pomůcek nesnadným úkolem, dokládá Choděra (2006, str. 149) výrokem, že „Psát učebnice je třeba umět, nejen vědět, jak…“. Při tvorbě učebnice je třeba zohlednit několik důležitých faktorů, mezi které patří: − vztah učebnice k jiným učebním pomůckám, − lokace učebnice ve vyučování – učení, − fáze vyučování – učení. To znamená, že je třeba zohlednit, kde se bude učit, ve třídě nebo např. v laboratoři. Zda-li bude nebo nebude v průběhu učení žáka přítomen učitel. Dalším faktorem je náročnost neboli obtížnost učebnice. Ta je určována náročností textů a cvičení v učebnici. Samozřejmě se může stát problémem i samotný výběr učebnice.
4.3.5. Účel pracovních listů Při výuce je velmi důležitá nejen teoretická stránka, ale také ta praktická. Žáci si učivo mnohem více zapamatují, když si mohou různé věci vyzkoušet, procvičit a když daným vztahům a schématům opravdu porozumí. Pro tyto účely jsou určené různé pracovní sešity, manuály a listy. Ne všechny jsou však dostupné či vyhovující danému předmětu či účelu. Proto je někdy učitel odkázán na svoji vlastní invenci a fantazii a pracovní listy si může vytvořit přesně na míru svým žákům. Pracovní listy do předmětu s přírodovědnou tématikou budou navíc jistě mít jiné požadavky a charakteristiky než například pracovní listy zaměřené na kosmetický nebo kadeřnický obor. V obou případech je však cíl víceméně stejný – udělat výuku pro žáky zajímavější, vstřebatelnější, snadno zapamatovatelnější a nápaditější.
Vhodné je pomocí pracovních listů povzbudit samostatnou práci i uvažování žáků, je tedy vhodné doplnit je o skupinové i individuální úkoly a úkoly pro procvičení probírané látky. Také v pracovních listech se klade důraz na strukturovanost a účelnost. Musíme tedy řádně promyslet, co zamýšlíme tím či oním úkolem a jaký je konkrétní cíl (výstup). Pro případné úkoly pak namyslet organizační strukturu, promyslet kolik daná aktivita asi zabere času, jestli budou potřeba nějaké pomůcky, případně jaké. Promyšlené by mělo být také to, jaké klíčové kompetence žák konkrétní aktivitou rozvíjí. 25
Na pracovních listech si žák procvičuje získané vědomosti technologických postupů, které jsou podrobně rozepsané v pracovním sešitě. Pomocí přiložených fotografií s technologickým postupem si díky názornosti žáci lépe zapamatují tyto postupy a společně s vyplněnými pracovními listy se naučí jednoduše aplikovat své znalosti do nevyplněných pracovních listů, což slouží také ke zjišťování pochopení a zvládnutí probíraného učiva. V následujících stránkách demonstruji navržené pracovní listy pro daný obor Kadeřník.
26
5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1. Seznámení s pracovními listy Pracovní listy by měly být didaktickou pomůckou pro žáky oboru Kadeřník, a dle mých zkušeností získaných během svého působení jako učitelka odborného výcviku bych je směřovala především k edukaci prvních ročníků zmíněného oboru, ale poslouží i jako opakovací pomůcka pro druhý a třetí ročník, jelikož dosud nebyla vytvořena učebnice pro odborný výcvik. Kromě žáků se najde uplatnění i pro suplující pedagogy daného předmětu. Mnohdy jsem se setkávala s problémy žáků porozumět psanému slovu, což komplikuje zafixování vědomostí a dovedností. Žáci by měli získat dovednosti k osvojení technologických postupů konkrétního tematického celku. Při její aplikaci dochází k vytváření technické představy a potřebnosti zapojení abstraktního myšlení. Spojení teorie s praxí, posloupnost od lehčího k těžšímu, od jednoduššího ke složitějšímu, od obecného ke konkrétnímu.
Pracovní listy jsem začala tvořit především proto, že se v oboru nevyskytuje dostatečné množství podkladů. Listy jsou graficky jednoduché a velmi názorné. Nejdříve jsem sepsala technologické postupy jednotlivých tematických celků a dle nich sestavila názorné obrázky a fotografie, do kterých žáci doplňují své získané znalosti.
Žáci se seznamují nejdříve s teorií, a následně s praxí pomocí instruktáže úplného technologického postupu. Někteří žáci však teprve po zvládnutí praktické části – která je hmatatelná a konkrétní – pochopí část teoretickou, která je pro ně abstraktní. „Princip spojení teorie s praxí (uvedeno v knize: ŠIMONÍK, 2003, str. 35) vyjadřuje požadavek, aby osvojování teoretických poznatků bylo proporcionálně vyváženo jejich praktickým uplatňováním.“ Učitelův výklad je vždy spojován s uváděním konkrétních příkladů.
Obdobný postup je vhodný i při samostatné poznávací činnosti žáků při aplikaci poznatků v praxi na konkrétních příkladech a případech, mimo jiné i na pracovních listech, které si bohužel v našem oboru ještě nenašly své místo. Jejich využití ve výuce by však pomohlo nejen jako cvičební pomůcka, ale mohlo by podpořit i zájem o učivo u žáků s poruchami učení či u žáků, kterým se nedostává správného sociokulturního prostředí. 27
Žáci si procvičují např.: − tahy břitvou po tváři, − jednotlivé části břitvy, − otírání břitvy, − očíslování jednotlivých tahů podle jejich posloupnosti, − držení břitvy a vypínání pokožky při jednotlivých tazích, − mydlení tváře, − konečná úprava po holení, − odborné názvy sekcí lebky, − rozložení rukou a prstů na lebce při krouživé masáži, − prostírání ochranného prádla při určitých úkonech.
5.2.
Vzhled a využití pracovních listů
Pracovní list by měl být přehledný, srozumitelný, gramaticky správný a graficky zajímavý. Společně s listy by mohly být využívány recyklovatelné folie, do kterých by byly pracovní listy vkládány, čímž bychom omezili spotřebu papíru na jednoho žáka, což by ocenili především studenti z rodin ve špatné finanční situaci.
Od začátku školního roku 2012/2013 došlo ke spojení všech tří ročníků oboru Kadeřník do jedné učební jednotky, která se liší časovou dotací odučených hodin jednotlivých ročníků, ale také probíraným tematickým celkem. Z tohoto důvodu dochází k nerovnoměrné participaci žáků na odborném výcviku, a to přímo na školních provozovnách. Využitím pracovních listů by se v takových případech zamezilo nesoustředění se žáků, kteří se zrovna nepodílejí na pracovních úkonech. Také by se mohly využít jako zpětná vazba při zadávání domácích úkolů či jako forma testu. Pracovní listy by využívali nejen učitelé v odborném výcviku, ale i učitelé teorie.
28
6. Výsledky práce V následující části uvádím konkrétní ukázky pracovních listů.
6.1.
Pracovní list – Odborné názvy sekcí lebky
Na pracovním listě zabývajícím se sekcemi lebky, se žáci budou seznamovat s jejími částmi a jejich umístěním. Žák se posléze lépe orientuje v terminologii učitelů při výuce správného uchopení hlavy během kadeřnických úkonů (např. holení, masáž hlavy, mytí hlavy aj.)
PRACOVNÍ LIST – ODBORNÉ NÁZVY SEKCÍ LEBKY DOPLŇ
29
PRACOVNÍ LIST – ODBORNÉ NÁZVY SEKCÍ LEBKY (VYPLNĚNÝ) DOPLŇ
Zdroj: (http://www.profimedia.cz/image/detail/0007226649), upraveno
30
6.2. Holení Zde uvádím podrobný rozpis všech informací k danému tématu, který je rozšířen další didaktickou pomůckou, a to pracovními listy. Žák se naučí teorii učiva, tzn. technologický postup (který vypracovává učitel technologií ve škole) a dále si každá učitelka odborného výcviku individuálně připraví technologický postup a názornou ukázku k danému tematickému celku, v tomto případě holení. Tak žák učivu snadněji porozumí a jeho následné vyplnění pracovních listů bude pro něj méně náročné. 6.2.1. Obsah učiva V obsahu jsou použity pouze mé vlastní přípravy. Holení slouží k odstranění vousů z pokožky tváře zákazníka. Pomůcky a materiál −
Břitva
−
Štětec na holení
−
Mýdlo na holení
−
Vata
−
Kolínská voda
−
Krém po holení
−
Pudr
−
Desinfekce
Prádlo na holení −
Velká plátěná pláštěnka
−
Malý plátěný ubrousek
−
Jednorázový ubrousek na podhlavník z hygienických důvodů
Břitva Otevírání břitvy −
Levá ruka drží střenko, pravá ruka otevírá pákovým tahem břitvu. (viz Pracovní list – bezpečné otevírání břitvy)
Manipulace s břitvou −
Základní postavení břitvy „břitva k sobě“ - Palec je položen na patce břitvy, ostatní prsty obepínají její krček a malíček podpírá 31
kličku břitvy. (Břitva znázorňuje postoj hodinových ručiček „9 hodin 10 minut“) −
Otáčení břitvy od sebe - Palec z patky sjíždí na krček, ostatními prsty otáčíme ostří směrem nahoru, palec sjíždí z krčku na patku a v zápěstí otočíme břitvu ve směru hodinových ručiček tak, aby ostří směřovalo dolů. (Břitva znázorňuje postoj hodinových ručiček „za 10 minut tři hodiny“).
−
Zpátečným postupem „Otáčení břitvy od sebe“ vrátíme břitvu zpět do základního postavení „břitva k sobě“.
−
Břitva má vždy sklon 20° , vždy se pohybuje kosivým tahem.
Části břitvy −
Hlava
−
Špička
−
Čepel
−
Ostří
−
Patka
−
Krček
−
Hřbet
−
Střenko
−
Klička
−
Nýtek
Otírání břitvy −
Břitvu otíráme do pomyslného křížku, při němž se břitva otáčí na hřbetu.
−
Břitvu otíráme o hřbet ruky mezi zápěstím a palcem.
Desinfekce břitvy −
Břitvu desinfikujeme před holením i po holení, desinfekčním přípravkem na nástroje.
−
Desinfekční přípravek musíme z břitvy smýt pitnou vodou, aby nedošlo k alergické reakci.
Vypínání Vypínání slouží k vypnutí kůže v místě holení. 32
Druhy vypínání: −
Jednostranné −
Oboustranné
−
Křížové
−
Proudivé
−
Poštipem
Mydlení −
Mydlení má funkci změkčení vousů.
−
Při mydlení sledujeme růst vousů a dermatologické výběžky kůže
−
Mydlíme krouživými pohyby směrem od brady k uchu a ke krku na obou stranách obličeje. Pod nosem vějířkovitým tahem štětce.
−
Mydlíme 3-5 minut (nutnost vytvoření husté pěny).
−
Štětec používáme při:
−
−
Navlhčení tváře
−
Mydlení
−
Omývání tváře po holení
Technologický postup mydlení: −
Zdesinfikovaným a omytým štětcem, navlhčíme tvář zákazníka. V mýdlence vytvoříme z mýdla hustou pěnu, kterou nanášíme krouživým pohybem od středu brady po tváři přes lícní kost k uchu a od ucha po tváři přes čelistní kost a krk opět k bradě. Tyto pohyby opakujeme od středu brady na druhou půlku tváře. Jednou rukou mydlíme a druhou tvoříme zábranu. Ruka, kterou mydlíme, krouží pouze v zápěstí. Pěna musí být dostatečně hustá, aby
nestékala
po
tváři
zákazníka.
Neustále
dodržujeme
hygienické a bezpečnostní zásady! Konečná úprava po holení −
Slouží ke zklidnění pokožky po holení, vytvoření kyselého kožního filmu (který jsme odstranili mýdlem), k desinfekci pokožky a její celkové čistotě a regeneraci. Celkové úpravě vzhledu zákazníka.
−
Skládá se z: −
Omytí tváře vodou 33
−
Nanesení kolínské vody – ovívání
−
Nanesení ošetřujícího krému
−
Nanesení pudru
−
Zastřižení brv ve zvukovodech a v nose
−
Zastřižení obočí
−
Úprava a obholení zástřihů, sčesání vlasů
BOZP při holení: −
z bezpečnostních důvodů nesmíme: −
manipulovat s břitvou s mokrýma rukama
−
pohybovat se s břitvou na mokré/kluzké podlaze
−
nosit břitvu v kapse pracovního oděvu
−
otevírat břitvu nad zákazníkem
−
nutnost přesného dodržování technologických postupů
−
správné zacházení s použitou žiletkou
Zásady hygieny při holení: −
třídění kontaminovaného odpadu
−
třídění biologicky znečištěného odpadu
Technologický postup holení: −
Uvítání a uvedení zákazníka k pracovní obsluze. Zjištění jeho přání.
−
Úprava křesla a podhlavníku dle výšky zákazníka. (Na podhlavník pokládáme jednorázový ubrousek)
−
Zákazníka obsluhujeme vždy zepředu po jeho pravém boku.
−
Prostření ochranného prádla (velká plátěná pláštěnka, malý plátěný ubrousek). Začínáme velkou pláštěnkou. Na ni pokládáme malý ubrousek, který od středu do stran esteticky založíme za pláštěnku a límec zákazníka.
−
Začínáme na pravé tváři
−
Ze zástřihů setřeme holící mýdlo (pěnu) – hřbetem břitvy.
−
Následují první dva tahy a třetí pomocný (břitva je k sobě, vypínání jednostranné).
34
−
Další tři tahy jsou vedeny přes lícní kost pod nos, ke koutku a pod koutek (břitva je od sebe, vypínání jednostranné)
−
Odholíme čelistní kost (břitva k sobě, vypínání oboustranné)
−
Krk holíme svislými tahy od čelistní kosti dolů. Tyto tahy provádíme od středu krku pod ucho. (břitva k sobě, vypínání jednostranné / proudivé / poštipem)
−
Při holení neustále obnovujeme holicí pěnu na tváři a v průběhu holení podle potřeby otíráme břitvu.
−
Pokračujeme na levou tvář
−
Ze zástřihu na druhé tváři setřeme holicí mýdlo hřbetem břitvy
−
Přiložíme břitvu pod zástřih a odholíme první dva tahy a jeden pomocný po krku (břitva od sebe, vypínání jednostranné)
−
Pokračujeme přes lícní kost pod nos, ke koutku, pod koutek a do poloviny brady (břitva k sobě, vypínání jednostranné / proudivé)
−
Odholíme čelistní kost levé tváře (břitva k sobě, oboustranné / křížové vypínání)
−
Krk holíme svislými tahy od čelistní kosti dolů. Tyto tahy provádíme od středu krku pod levé ucho. (břitva od sebe, vypínání jednostranné / proudivé / poštipem)
−
Bradu při holení rozdělíme na tři části: špička, střed, patka (břitva k sobě, vypínání oboustranné / křížové – aplikujeme při holení patky)
−
Pod bradou doholíme střed krku (břitva k sobě, individuální vypínání) Pozor na klenutost hrtanu.
−
Obnovíme pěnu pod nosem vějířkovitým rozložením štětce, břitvou k sobě / od sebe a pomocí individuálního vypínání tuto část odholíme.
−
Neustále smýváme otřené mýdlo z hřbetu ruky a ruce otíráme do sucha do připraveného ručníku.
−
Mušku odholíme tak, že, obejdeme zákazníka, stojíme za jeho zády, ve správném postavení odholíme mušku ze spodu na horu. Dbáme na BOZP při obcházení zákazníka.
−
Celé holení opakujeme (provádíme tzv. přeholování)
−
Provedeme konečnou úpravu
−
Desinfekce nástrojů a uložení kontaminovaného odpadu 35
6.2.2.
Pracovní list – Popis břitvy
Na tomto pracovním listě žák bude správně aplikovat názvy částí břitvy a přiřazovat je k číslům. Znalosti využije při holení tváře, zástřihů, manipulaci s břitvou.
PRACOVNÍ LIST – POPIS BŘITVY PŘIŘAĎ ČÍSLA
1. Hlava
2. Špička
3. Čepel
4. Ostří
7. Hřbet
8. Střenko
9. Klička
10. Nýtek
36
5. Patka
6. Krček
PRACOVNÍ LIST – POPIS BŘITVY (VYPLNĚNÝ) PŘIŘAĎ ČÍSLA
1. Hlava
2. Špička
3. Čepel
4. Ostří
7. Hřbet
8. Střenko
9. Klička
10. Nýtek
37
5. Patka
6. Krček
6.2.3.
Pracovní list – Bezpeční otevírání břitvy
Zde se žák seznamuje se správnou manipulací a prstokladem s nářadím, které využije při manipulaci s břitvou.
PRACOVNÍ LIST – BEZPEČNÉ OTEVÍRÁNÍ BŘITVY POPIŠ
38
6.2.4. Pracovní list – Základní uchopení břitvy Zde se žák seznamuje se správnou manipulací a prstokladem s nářadím, které využije při manipulaci s břitvou.
PRACOVNÍ LIST – ZÁKLADNÍ UCHOPENÍ BŘITVY POPIŠ
39
6.2.5. Pracovní list – Otírání břitvy Na tomto pracovním listě žák popisuje správný postup otírání břitvy s ohledem na BOZP.
PRACOVNÍ LIST – OTÍRÁNÍ BŘITVY ŠIPKAMI ZAZNAČ SPRÁVNÝ POSTUP OTÍRÁNÍ BŘITVY, OČÍSLUJ POSTUP TAHŮ A ODPOVĚŽ NA OTÁZKU
K čemu slouží otírání břitvy? PRACOVNÍ LIST – ORÍTÁNÍ BŘITVY (VYPLNĚNÝ) ŠIPKAMI ZAZNAČ SPRÁVNÝ POSTUP OTÍRÁNÍ BŘITVY, OČÍSLUJ POSTUP TAHŮ A ODPOVĚŽ NA OTÁZKU
Otírání břitvy slouží k odstranění přebytečné holicí pěny a odholených vousů na břitvě. 40
6.2.6. Pracovní list – Postavení břitvy „od sebe“ PRACOVNÍ LIST – POSTAVENÍ BŘITVY POPIŠ POSTAVENÍ BŘITVY „OD SEBE“
41
6.2.7. Pracovní list – Technologický postup a desinfekce PRACOVNÍ LIST – TECHNOLOGICKÝ POSTUP A DESINFEKCE POPIŠ
42
6.2.8. Pracovní list – Tahy břitvou (pravá tvář) Samostudium tohoto pracovního listu prohlubuje fiktivní tahy břitvy po tváři s manipulací břitvy „k sobě“ a „od sebe“.
1) setření mýdla 2) vypínání jednostranné, břitva k sobě 3) vypínání jednostranné, břitva k sobě 4) pomocný tah, břitva k sobě 5) vypínání jednostranné, břitva od sebe 6) vypínání jednostranné, břitva od sebe 7) vypínání oboustranné, břitva k sobě 8) vypínání podle růstu vousů, břitva k sobě
Zdroj: (http://www.footballerpictures.co.uk/bank/hair_picture_cristiano_ronaldo1311150506.jpg ), upraveno
43
PRACOVNÍ LIST – TAHY BŘITVOU (PRAVÁ TVÁŘ) ZAKRESLI ŠIPKAMI TAHY BŘITVOU PO TVÁŘI A POPIŠ JE
Zdroj: (http://www.footballerpictures.co.uk/bank/hair_picture_cristiano_ronaldo1311150506.jpg ), upraveno
44
6.2.9. Pracovní list – Tahy břitvou (levá tvář) Samostudium tohoto pracovního listu prohlubuje fiktivní tahy břitvy po tváři s manipulací břitvy „k sobě“ a „od sebe“. Levá tvář se holí s určitými rozdíly od pravé tváře.
1) setření mýdla 2) vypínání jednostranné, břitva od sebe 3) vypínání jednostranné, břitva od sebe 4) pomocná tah, břitva od sebe 5) vypínání jednostranné, břitva k sobě 6) vypínání jednostranné, břitva k sobě 7) vypínání oboustranné, břitva k sobě 8) vypínání podle růstu vousů, břitva od sebe 9) brada rozdělená na 3 díly: - špičkou břitvy - středem - patkou u všech vypínání oboustranné, břitva k sobě 10) břitva k sobě 11) břitva k sobě i od sebe 12) máme 2 způsoby: a) zezadu, břitva k sobě b) zepředu, břitva od sebe Zdroj: (http://www.footballerpictures.co.uk/bank/hair_picture_cristiano_ronaldo1311150506.jpg ), upraveno
45
PRACOVNÍ LIST – TAHY BŘITVOU (LEVÁ TVÁŘ) ZAKRESLI ŠIPKAMI TAHY BŘITVOU PO TVÁŘI A POPIŠ JE
Zdroj: (http://www.footballerpictures.co.uk/bank/hair_picture_cristiano_ronaldo1311150506.jpg )
46
6.3.
Krouživá masáž
Zde uvádím podrobný rozpis všech informací k danému tématu. Žák se naučí teorii učiva, tzn. technologický postup, z učebnic a z pracovního sešitu obsahující následující výklad, a dále z fotografií popisující technologický postup, v tomto případě krouživá masáž. Tak žák učivu snadněji porozumí a jeho následné vyplnění pracovních listů bude pro něj méně náročné. 6.3.1. Technologický postup −
Prádlo (jednorázový ručník)
−
Provádíme na umytých vlasech
−
Vlasové vody aplikujeme na pokožku k vlasovým kořínkům pomocí hřebene
−
Masáž provádíme na týlní partii hlavy a od jejího středu krouživými pohyby palců a tlakem provádíme masáž směrem k vlasovému víru. Prsty (ukazovák, prostředník, prsteník a malíček) jsou rozložené na vlasovém víru. Rozložení palců obou rukou máme uprostřed týlní partie, které provádějí krouživé a tlakové pohyby.
−
Od středu týlní partie postupujeme k uchu na levou a pravou stranu krouživými pohyby a tlakovými body palců.
−
Dále přemístíme palce na vlasový vír a zbývajícími prsty obou rukou krouživými pohyby a tlakovými body masírují od nadčelní partie a spánkové partie směrem k vlasovému víru.
−
Masáž bude ukončena křížovým stisknutím (spánkové, nadčelní, týlní) sekce.
47
6.3.2. Pracovní list – Krouživá masáž Pracovní list znázorňuje popis nejen hlavy a jejích odborných názvů, ale i popis rozložení rukou na určitých sekcích dle technologického postupu při provádění krouživé masáže.
PRACOVNÍ LIST – KROUŽIVÁ MASÁŽ DOPLŇ
Zdroj: (http://englishidiomsblog.blogspot.cz/2011/05/coming-to-head.html), upraveno
48
PRACOVNÍ LIST – KROUŽIVÁ MASÁŽ (VYPLNĚNÝ) DOPLŇ
Zdroj: (http://englishidiomsblog.blogspot.cz/2011/05/coming-to-head.html), upraveno
49
7. DISKUSE Pokusila jsem se vytvořit doplňkový didaktický materiál, který by sloužil k prohloubení vědomostí a dovedností žáků a který by eliminoval záporné stránky vzdělávání a doplnil by odborné časopisy a knihy. Materiály by měly kladně ovlivnit postoj žáka ke každodenní přípravě do praktického vyučování.
Vytvoření pracovních listů navrhuji z pohledu učitele praktického vyučování a odborného výcviku, který měl možnost se seznámit s problémy žáků ve vzdělávání při přípravě na hodiny. Žáci se při přechodu ze základních škol na školy střední seznamují s novým prostředím a jinými zvyklostmi a potřebnými vědomostmi k přípravě na své budoucí povolání. Ze strany žáka je těžké si zvyknout na komunikaci s cizími lidmi, natož se jich dotýkat. K tomu si navíc musí pamatovat technologické postupy, které při práci bude využívat. Žáci s poruchou učení měli navíc problémy si samostatně malovat obrázky (např. schéma břitvy či postup při krouživé masáži) a psát jejich popis.
V rámci praktického vyučování žáků 1. ročníku oboru Kadeřník jsem vyzkoušela pracovní listy na pracovní skupině žáků ve vyučovací jednotce. Dohromady se jednalo o 15 žáků. Na začátku hodiny jsem mezi žáky rozdala sepsaný technologický postup společně s pracovními listy k danému tématu, vysvětlila jim způsob práce a jejich použití. Žáci pracovní listy využívali v průběhu vyučování a v závěru dne jsem je nechala vyplnit krátký dotazník (viz příloha č. 2), jak se jim s pracovními listy pracovalo.
Žáci vesměs přijali pracovní listy s nadšením. Byly podle nich přehledné, názorné a skladné (žáci nepotřebovali jiné studijní materiály). Jak uvedla jedna ze studentek: „Pracovní listy mi velmi pomohly při výuce i v praxi. Měla jsem možnost se do nich podívat vždy, když jsem potřebovala. Při pohledu na obrázky jsem si automaticky opakovala, co to je a co nám k tomu říkala paní učitelka.“
V dotazníku jsem se nesetkala s žádným záporným názorem.
50
Z toho vyplývá, že využití pracovních listů je přínosné. Listy usnadňují proces učení, žáci si lépe prohlubují vědomosti a návyky. Dochází k jejich zautomatizování a žáci si lépe vybavují to, co bylo k učivu řečeno ve výuce.
Z pohledu učitele se mi s pracovními listy pracovalo dobře. Učitel na první pohled vidí, zdali žák látku pochopil a jsou jednoduché k opravování. Navíc se dají využít při suplování v jiných skupinách.
Učební materiál doporučuji rozšířit o pracovní listy. Pracovní listy by bylo vhodné zakládat do osobních listů, do kterých se zapisuje po dobu žákova studia klasifikace a chování či návštěvnost modelů z řad rodinných příslušníků. Vyučující by díky založení pracovních listů z předchozích ročníků na první pohled viděl, co žák ve výuce absolvoval a jaké znalosti by měl mít.
51
8. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo vytvořit učební pomůcku, která by zjednodušila a zefektivnila učivo žákům vzdělávacího oboru Kadeřník. Názorné ukázky a praktické návody na pracovních listech fungují jako mezistupeň mezi teorií a praxí, který je studenty často postrádán, a díky kterému žáci budou přesně vědět, co mají dělat, a učivo si lépe zapamatují.
Pro žáky oboru Kadeřník na Střední škole potravinářské, obchodu a služeb Brno jsem vytvořila pracovní listy jako doplňkový učební materiál. Pracovní listy jsou graficky jednoduché a velmi názorné. Žáci byli s pracovními listy spokojeni. Byly podle nich přehledné, názorné a skladné (žáci nepotřebovali jiné studijní materiály). Učební materiál doporučuji rozšířit o pracovní listy. Jak už jsem se zmínila, doporučuji, aby byly pracovní listy zakládány do osobních listů žáků, aby měl vyučující kontrolu, co žák ve výuce absolvoval a jaké znalosti by měl mít. Dále je možné listy využít v suplovaných hodinách, při samostudiu i v praxi.
V teoretické části jsem nastínila problematiku, která celkově s tvorbou učebního materiálu souvisí, např. kurikulární dokumenty či popis odborného školství. Dále jsem popsala vznik učebních materiálů, zákonitosti jejich tvorby, význam a použití.
V praktické části jsem se věnovala samotným pracovním listům, jejich významu, zaměření a náplni. Pracovní listy by měly být obecně přehledné a srozumitelné a fungovaly by nejen jako učební pomůcka, ale i jako forma domácích úkolů či testů. Kromě toho by zamezily nerovnoměrné participaci žáků na odborném výcviku, kde není možné zaměstnat všechny žáky najednou.
V kapitole Ukázky pracovních listů jsem uvedla nejen hotové pracovní listy, ale i obsahy učiva, které tvoří teoretickou část daného celku.
Domnívám se, že se mi cíle bakalářské práce podařilo naplnit.
52
9.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BARTOŇOVÁ, Miroslava. Současné trendy v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice. Vyd. 1. Brno: MSD, 2005. 420 s. ISBN 80866-3337-3.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Soluň: Cedefop - Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy, 2009 [cit. 2011-04-17]. Dostupné z URL:
CHODĚRA, Radomír. Didaktika cizích jazyků: úvod do vědního oboru. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 209 s. ISBN 80-200-1213-3.
JANÍK, Tomáš. Didaktické znalosti obsahu a jejich význam pro oborové didaktiky, tvorbu kurikula a učitelské vzdělávání: úvod do vědního oboru. 1. vyd. Brno: Paido, 2009. 119 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 15. ISBN 978-807-3151-867.
JARNÍKOVÁ, Jitka. Kurikulární reforma [online]. Metodický portál RVP, 2010 [cit. 34-2011]. Dostupné z URL:
JEŘÁBEK, Jaroslav, TUPÝ, Jan. a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007 [cit. 2011-01-06]. Dostupné na URL:
MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky: úvod do vědního oboru. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. 104 s. ISBN 80-210-3123-9.
MAŇÁK, Josef, Tomáš JANÍK a Vlastimil ŠVEC. Kurikulum v současné škole. 1. vyd. Brno: Paido, 2008. 127 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, s. 12. ISBN 978-8073151-751.
53
MŠMT. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání:: 69-51-H/01 Kadeřník [online]. Praha: NÚV, 2007 [cit. 2011-02-21]. Dostupné z URL: < http://zpd.nuov.cz/RVP/H/RVP%206951H01%20Kadernik.pdf >.
OURODA, Stanislav. Oborová didaktika: úvod do vědního oboru. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000. 117 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 15. ISBN 80-715-7477-5.
PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-807-3674-168.
SIKOROVÁ, Zuzana. Výběr učebnic na základních a středních školách. V Ostravě: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2004. 150 s. ISBN 80-704-2373-0. ŠIMONÍK, Oldřich. Úvod do školní didaktiky. 1. vyd. Brno: MSD Brno, 2003. 91 s. ISBN 80-866-3304-7. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. Vyd. 1. Praha: ISV nakladatelství, 1999. 292 s. ISBN 80-858-6633-1.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. 2., rozš. a aktualiz. vyd., [V nakl. Grada] vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a Internet: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001. xvii, 507 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 80-717-9409-0.
VÍTKOVÁ, Marie. Integrativní speciální pedagogika: integrace školní a sociální. 2. rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-731-5071-9. Zákon
č.
561/2004
Sb.
o
předškolním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon)
54
základním,
středním,
10. SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Charakteristika vzdělávacího programu Kadeřník
10
Tabulka č. 2: Struktura kurikulárních dokumentů
16
55
11.
PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Fotografie technologického postupu
56
Příloha č. 2 – Dotazník Dotazník – Pracovní listy Tento dotazník na téma Pracovní listy slouží pouze pro studijní účely jako podklad pro bakalářskou práci. Je naprosto anonymní a jeho výsledky nebudou mediálně zveřejněny. 1. Pomohly vám fotografie k pochopení správného držení břitvy? 2. Máte po zhlédnutí fotografií menší strach z holení a používání břitvy? 3. Zapamatovali jste si lépe tahy při holení, jak jdou postupně za sebou? 4. Pomohly vám pracovní listy k lepšímu zapamatování postupů? 5. Byly byste rádi za užívání listů v hodinách technologie? 6. Učily se vám dobře odborné názvy sekcí lebky a obličeje? 7. Jsou pracovní listy jednoduché k pochopení? 8. Pomohly vám pracovní listy v kontaktu se zákazníkem? 9. Myslíte si, že jsou pracovní listy vhodnou přípravou na zkoušky? 10. Myslíte si, že by pracovní listy byly vhodnou přípravou na hodiny?
57
