Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Kyberšikana Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Kyberšikana Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Ivona Skalická

Vypracovala: Iva Pejchalová

Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Kyberšikana vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne

Podpis studenta

31. května 2013

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala své vedoucí práce Mgr. Ivoně Skalické za odborné vedení, cenné rady a vstřícný přístup při zpracování mé bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala své rodině za podporu během studia.

ABSTRAKT Tématem bakalářské práce je kyberšikana v prostředí sekundárního školství. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je podrobně zpracováno téma kyberšikany. Popsána jsou důležitá specifika této problematiky, její příčiny a důsledky. Závěr práce je věnován prevenci, legislativě a výsledkům doposud zveřejněných výzkumů. Metodou teoretické části je studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a komparace. Cílem praktické části je zjistit zda žáci vybrané střední odborné školy znají termín kyberšikana, zda se s tímto jevem již v minulosti setkali a jaké jsou jejich postoje a názory na tuto problematiku. Pro dosažení tohoto cíle bylo uskutečněno dotazníkové šetření a získaná data vyhodnocena základními statistickými postupy. Výsledné poznatky jsou formulovány do podoby doporučení pro pedagogickou praxi a rodiče. Klíčová slova: kyberšikana, kybernetická šikana, šikana, oběť, agresor, internet, informační a komunikační technologie, sociální sítě

ABSTRACT The theme of the bachelor thesis is cyberbullying at secondary education. The work is divided into theoretical and practical parts. In the theoretical part the theme of cyberbullying is thoroughly elaborated. Described are important specifics of the issue, its causes and consequences. The theoretical part is closed by findings on prevention, legislation and the results of previously published studies. The method of the theoretical part is to study the professional literary sources, creating excerpts and analysis, synthesis and comparison. The aim of the practical part is to find if students of selected secondary school knows the term cyberbullying, if they have some personal experiences with this phenomenon and find out what are their opinions and attitudes on this issue. To achieve this objective there has been carried out a questionnaire and the collected data were evaluated according to basic statistical methods. Findings are formulated as recommendations for educational practice and parents. Keywords: cyberbullying, cyber bullying, bullying, victim, aggressor, internet, information and communication technologies, social networks

OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 9 2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .............................................................................. 10 2.1

Cíle teoretické části bakalářské práce ............................................................... 10

2.2

Cíle praktické části bakalářské práce................................................................ 10

3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ...................................................... 11 3.1

Materiál a metodika zpracování teoretické části .............................................. 11

3.2

Materiál a metodika zpracování praktické části ............................................... 11

4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 12 4.1

Tradiční šikana – vymezení pojmu ................................................................... 12

4.2

Kyberšikana – vymezení pojmu ....................................................................... 13

4.3

Společné prvky tradiční šikany a kyberšikany ................................................. 14

4.4

Zvláštnosti, které odlišují tradiční šikanu a kyberšikanu.................................. 15

4.5

Prostředky kyberšikany .................................................................................... 16

4.6

Druhy kyberšikany ........................................................................................... 19

4.7

Účastníci kyberšikany....................................................................................... 23

4.8

Příznaky kybernetické agrese ........................................................................... 26

4.9

Příčiny vzniku a následky kyberšikany ............................................................ 27

4.10 Prevence kyberšikany ....................................................................................... 29 4.11 Kyberšikana a legislativa ČR ........................................................................... 32 4.12 Výsledky aktuálních výzkumů ......................................................................... 34 5 PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE ......................................................... 37 5.1

Cíl průzkumného šetření ................................................................................... 37

5.2

Metodika zpracování ........................................................................................ 37

5.3

Charakteristika respondentů ............................................................................. 38

5.4

Vyhodnocení průzkumu ................................................................................... 39

6 DISKUSE .................................................................................................................. 60 6.1

Znalost termínu kyberšikana ............................................................................ 60 7

6.2

Výskyt kyberšikany .......................................................................................... 60

6.3

Délka trvání kyberšikany .................................................................................. 61

6.4

Vzájemná znalost účastníků kyberšikany ......................................................... 61

6.5

Názory a postoje žáků vůči kyberšikaně .......................................................... 62

6.6

Výsledná doporučení pro školu a učitele .......................................................... 63

6.7

Výsledná doporučení pro rodiče ....................................................................... 64

7 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 65 8 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ........................................................................ 66 9 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ..................................................... 71 10 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 73

8

1

ÚVOD Kyberšikana1 je jedním z nástrojů, kterým mohou být zneužívány informační

a komunikační technologie. Price a Dalgleish (2010, s. 51) ji definují jako: „Kolektivní označení těch forem šikany, které používají elektronická média, a která mají za cíl někoho agresivně a úmyslně poškodit. Stejně jako „tradiční“ šikana i kyberšikana zahrnuje chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí. Jde o urážlivé zprávy zaslané emailem, výhružné textové zprávy, pokusy někoho sociálně vyloučit, šíření fám a pomluv o oběti. Jedním z klíčových znaků kyberšikany je anonymita, kterou mohou internet a další komunikační technologie poskytnout.“ Internet byl původně stvořen k tomu, aby pomáhal lidem. Sklenák (2001) datuje jeho počátky ke konci šedesátých let 20. století. Nejprve sloužil pouze k vojenským účelům, brzy se však stal oblíbeným prostředkem k zasílání elektronické pošty. Dnes lidé internet využívají prakticky denně, a ačkoliv jsou informační a komunikační technologie bezesporu zdrojem mnoha výhod, mají také své stinné stránky. Pravidelní uživatelé internetu díky němu často podléhají pocitům bezbřehé svobody. Považují ho za místo, kde neplatí zákony, zákazy apod. Přestože jsou jim zásady slušného chování vštěpovány od raného dětství, v kyberprostoru se jimi často neřídí a pod rouškou anonymity dělají to, o čem by v reálném životě ani neuvažovali. „Chytré telefony“ si ukusují čím dál větší podíl na trhu. Právě díky nim už není osobní počítač k připojení ke světové síti nutný a k okamžité kontrole příspěvků na Facebooku, Twitru, blogu nebo ke stažení emailů stačí připojit se k bezdrátové síti Wi-Fi. Tedy tam, kde se rodiče doposud snažili kontrolovat pohyb svých dětí v kyberprostoru, nyní zůstávají bezmocní. Šikanování existuje od nepaměti, setkáváme se s ním dnes a bohužel budeme se s ní setkávat i v budoucnu. V každé době se totiž najdou lidé, kteří chtějí ovládat druhé, poroučet a týrat. Prostřednictvím počítačů a mobilních telefonů mohou být oběti kyberšikany nyní pronásledovány i na místě, kde se dřív cítily bezpečně – doma. Jedním ze slabých míst provázejících kyberšikanu je nedostatek vzájemné komunikace v rodinách, kterou by bylo vhodné posílit. Kvalita mezilidských vztahů je totiž vizitkou celé naší společnosti. 1

V ČR je kyberšikana známá také pod názvy kybernetická šikana, online šikana, elektronická šikana, počítačová šikana, digitální šikana, virtuální šikana aj.

9

2

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

2.1 Cíle teoretické části bakalářské práce Informační a komunikační technologie dnes prostupují životy adolescentů. Internet a mobilní telefony jsou běžnou součástí jejich dní. Žáci často ani netuší, že jim hrozí nějaké nebezpečí. Kyberšikana je v současnosti velmi medializovaný a diskutovaný závažný problém, kterému nelze ustupovat a je nutné začít ho efektivně řešit. V teoretické části se tedy věnuji tématům souvisejícím s touto problematikou. Je podán základní přehled o dosavadních poznatcích v oblasti kyberšikany, představena komparace tradiční šikany a kyberšikany a popsány jednotlivé typy útoků.

2.2 Cíle praktické části bakalářské práce Cílem praktické části této práce je zmapovat povědomí žáků vybrané střední školy o kyberšikaně a zjistit jejich uvědomění si nebezpečí. Praktická část bude zaměřená na získání odpovědi na otázky: •

Znají žáci střední odborné školy termín kyberšikana?

•

Mají žáci střední odborné školy s kyberšikanou osobní zkušenosti?

•

Jaké jsou názory a postoje žáků střední odborné školy vůči tomuto fenoménu?

10

3

MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ

3.1 Materiál a metodika zpracování teoretické části Teoretická část bakalářské práce se zaměřuje na výskyt kyberšikany v sekundárním školství. K seznámení s daným tématem a k vysvětlení základních termínů slouží pohled do dostupné odborné literatury a dalších zdrojů informací zabývajících se tímto novodobým fenoménem. Metodikou tvorby teoretické části je analýza,

syntéza a

komparace odborných

publikací

zabývajících

se danou

problematikou. Veškeré použité zdroje jsou uvedeny v připojeném seznamu použité literatury.

3.2 Materiál a metodika zpracování praktické části Pro praktickou část bakalářské práce byla zvolena metoda dotazování. Jako nástroj sběru dat byl použit dotazník, jehož cílem bylo zmapovat informovanost a zkušenosti žáků s kyberšikanou. Dříve než byl dotazník předložen respondentům, byl proveden předvýzkum prostřednictvím internetu. Cílem byla korekce chyb, odstranění nesrozumitelností nebo dvojznačnosti otázek a úprava instrukcí pro vyplňování. Dotazník obsahuje sadu 23 otázek, z toho 12 je uzavřených, 3 polouzavřené a 8 škálových a je anonymní. Respondenty tvoří žáci 3. ročníků Střední odborné školy elektrotechnické a informačních technologií Brno. Žáky třetího ročníku jsem zvolila záměrně. Některé otázky jim byly položeny s cílem zjistit postoje k problematice kyberšikany a odhalit případné zkušenosti s ní. Tento výběr byl nutný k získání dostatečného množství objektivních dat. Data získaná sběrem dotazníků, byla analyzována, roztříděna a uspořádána do přehledových tabulek a grafů. K výsledkům je podán stručný komentář.

11

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

4.1 Tradiční šikana – vymezení pojmu Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, které znamená „týrání“, „pronásledování“, „sužování“, „činění příkoří“, „zlomyslné obtěžování“ nebo „ubližování“. V současné literatuře se rovněž můžeme setkat také s termínem bullying. Jde o slovo anglického původu – doslovně přeloženo „býkování“. Výraz je odvozen od slova bull, česky býk. Šikanující jedinec je v angličtině bully, tedy „surovec“, „násilník“, „hrubián“. V období před listopadem 1989 byl u nás termín šikana spojován především s armádou, jako synonymum pro termín „mazáctví“. V posledních letech je bohužel skloňováno především ve školství. V dostupné literatuře v současné době nenalezneme jednu platnou definici šikany. Říčan a Janošová (2010, s. 21) šikanu definují jako „ubližování někomu, kdo se nemůže nebo nedovede bránit“. Kyriacou (2005) šikanu považuje za trvalé agresivní chování jednoho žáka proti druhému, které má za cíl způsobit oběti utrpení. Útoky agresora můžou být fyzické (např. bití), slovní (např. nadávky), nepřímé (např. sociální vyloučení). Šikanu obecně rozlišujeme na přímou a nepřímou. Přímá šikana má velmi rozmanitou podobu. Její charakteristické znaky jsou zejména: •

násilí všech druhů (bití, kopání, pálení atd.), braní a poškozování osobních věcí, ponižující tělesná manipulace (obnažování, nucení k požívání něčeho odporného),

•

slovní napadání (posměch, urážení, nadávky),

•

zotročování Formy nepřímé šikany jsou různé, vždy je ale hlavním důsledkem sociální

izolace. Přestože se oběť snaží všemožně zavděčit svému okolí, to ji stále víc zesměšňuje a pohrdá jí. Nepřímá šikana bývá mnohdy kombinována s přímou šikanou (Říčan, Janošová, 2010, s. 155). Za šikanu by se nemělo zaměňovat škádlení, které je důležitou sociální komunikací. Kolář (2008) uvádí, že hlavní rozdíl mezi šikanou a škádlením spočívá v respektování práv druhého člověka. Při škádlení není motivem ublížit druhému. Pokud se tak stane, čin vzbuzuje lítost. 12

4.2 Kyberšikana – vymezení pojmu V posledních patnácti letech v ČR došlo k velkému nárůstu aktivních uživatelů informačních a komunikačních technologií2 (ČSÚ, 2012). Používáme je každý den. Pomocí nich informace získáváme rychle a rovněž je rychle poskytujeme ostatním lidem. Mezi uživateli ICT jsou dnes zastoupeny všechny generace. Jsou lákadlem pro děti v předškolním věku, pomocníkem a zábavou dospělých, užitečnou pomůckou pro seniory. Nejhojněji jsou však využívány mládeží, která je tak logicky ohrožena nejvíc. Je na místě ale konstatovat, že napaden může být každý, kdo informační a komunikační technologie používá, bez rozdílu věku. Termín

kyberšikana

poprvé

použil

zakladatel

stránek

cyberbullying.ca

a bullying.org Bill Belsey (2012). Ve své práci dnešní mladé lidi označuje za generaci „always on“. Poukazuje na rozdíl mezi dospělými a mladými lidmi. Dospělí internet považují za zdroj nebo místo kam mohou „jít“ uspokojit svoje potřeby. Mladí lidé už ale internet neoddělují od svých životů. Stále častěji se stává jejich běžnou částí. Se svými vrstevníky touží být v kontaktu bez přestávek. K tomu jim výborně slouží programy pro komunikaci v reálném čase (IM, ICQ, Skype viz kap. 4.5.6). Posílání emailů a čekání na odpověď už považují za pomalou cestu. Belsey (2012, s. 3) formuloval definici: „Kyberšikana zahrnuje využití informačních a komunikačních technologií k podpoře záměrného, opakovaného a nepřátelského chování jednotlivce nebo skupiny, jež má v úmyslu způsobit újmu druhým.“ Rogers (2011) zmiňuje, že u nás byly první výzkumy kyberšikany publikovány až v letech 2009 a 2010 (výzkum Minimalizace šikany). Významný český psycholog a etoped Michal Kolář (2011, s. 84), který se dlouhodobě zabývá problematikou kyberšikany ji označuje za jednu z forem psychické šikany a definuje ji následovně: „Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně psychicky týrá a zraňuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu novou informační a komunikační technologii – zejména internet a mobil.“

2

Podle předběžných údajů ČSÚ vlastní v roce 2012 osobní počítač s připojením k internetu 65,4 % českých domácností.

13

4.3 Společné prvky tradiční šikany a kyberšikany Co má tradiční šikana společného s kyberšikanou a jak se od sebe vzájemně liší? Východiskem všech společných rysů je bod, kdy naproti sobě stojí lidé. Vztahy mezi lidmi jsou společné pro oba typy šikany. Obě formy tohoto chování jsou nežádoucím jevem a jsou považovány za problém, který je nutno řešit. Existuje tedy logická souvislost. Tomuto tématu se věnují Vašutová, Bartlíková a Kitliňská (Vašutová, 2010). Kyberšikana a psychická šikana (tradiční nepřímá šikana) mají společné charakteristiky: zahrnují psychické násilí – včetně symbolické agrese, jsou záměrné a dějí se opakovaně. V jejich důsledku vznikají psychické šrámy, které bývají hluboké a obtížně léčitelné (Kolář, 2011). Z výše uvedených poznatků tedy vyplývá, že tradiční šikana a kyberšikana stojí na čtyřech společných pilířích. Prvním z nich je agrese. Je společná pro oba typy, avšak zatímco u šikany tradiční dominuje fyzická síla, pro kyberšikanu je charakteristická pokročilá znalost ICT. Druhým pilířem je nepoměr sil. Platí v obou případech, zatímco ale u tradiční šikany rozhoduje především fyzická zdatnost, u kyberšikany ji symbolizují technologické znalosti a dovednosti. Třetím pilířem je úmyslnost. V obou typech je hlavním a úmyslným záměrem agresora způsobit oběti bolest či újmu. Posledním, čtvrtým pilířem je opakování činu. I když to není naprostým pravidlem, tradiční šikana se v drtivé většině případů opakuje. Agresor tak svoji oběť zastrašuje a upevňuje si svoje přesvědčení o převaze nad ní. Opakování činu v případě kyberšikany má komplikovanější povahu. Zatímco kyberšikana prostřednictvím internetových stránek se může stát útokem už po prvním zveřejnění, protože ho má možnost shlédnout velké množství uživatelů, u agresivních útoků skrze mobilní telefony je opakování tohoto jednání nezbytné.

14

4.4 Zvláštnosti, které odlišují tradiční šikanu a kyberšikanu Tradiční šikana a kyberšikana jsou spolu úzce propojeny. V úvahu je ale třeba brát i charakteristiky, které tyto dva negativní jevy odlišují. Kolář (2011) vidí podstatu hlavně ve dvou bodech: Zatímco tradiční šikana se odehrává vesměs „tváří v tvář“, kyberšikana se odehrává v prostředí virtuálního světa. Oběť je tak napadána nejenom ve škole nebo třídě, ale v nebezpečí se nachází i v prostoru domova. Zbraně kyberšikany jsou mnohem účinnější. Přehledně porovnává tradiční šikanu a kyberšikanu tabulka, kterou ve své práci použily Vašutová, Bartlíková a Kitliňská (2010, s. 79): Tabulka 1. Komparace tradiční šikany a kyberšikany podle kritérií, které je specificky vymezují

Tradiční šikana

Kyberšikana

Způsob

Tváří v tvář.

Za použití ICT.

Forma

Fyzická, verbální, sociální, ekonomická.

Nevyžádaná, zraňující, vyhrožující sdělení, pořizování a šíření záznamů atd.

Prostředek

Fyzická zdatnost, verbální obratnost, orientace v sociálních vztazích.

Mobilní telefon, PC, internet (SMS, MMS, e-mail, IM, web, sociální sítě, PC hry).

Školní prostředí.

Kdekoliv v dosahu ICT.

Nejbližší okolí.

Celý svět.

Čas

Před/v průběhu/po školním vyučování.

Kdykoliv 24 hodin / 7 dní v týdnu.

Trvání

Opakovaná akce.

Jednorázový akt.

Expozice

Jednorázově.

Opakovaně.

Identita aktérů

Vzájemná znalost.

Anonymita.

Agresor

Fyzická/sociální převaha.

Pokročilá znalost ICT.

Publikum

Pasivní přihlížející, omezený počet.

Aktivní šiřitelé (stávají se agresory). Nekončící publikum (celý svět).

Oběť

Fyzicky, sociálně slabší.

Kdokoliv, příp. s menší znalostí ICT

Dospělí

Informování, zapojení, prevence i intervence.

Nedostatečná úroveň, nízká úroveň supervize.

JAK

KDE

KDY

Místo

KDO

15

4.5 Prostředky kyberšikany Vanessa Rogers (2011) uvádí následující prostředky útoků prostřednictvím ICT: 4.5.1

Textové zprávy Krátké textové zprávy – SMS (z anglického Short message service) lze odesílat

z drtivé většiny dostupných mobilních telefonů. Jsou používány jako podpora zabezpečení v internetovém bankovnictví, fungují jako jízdenky městské hromadné dopravy v některých městech a na vesnicích často zastupují obecní rozhlas. Můžeme jmenovat mnoho dalších užitečných využití. Nejčastěji však slouží v mezilidské komunikaci. Pokud se stanou prostředkem kyberšikany, obsahují hanlivé, výhružné či útočné texty. Oběť je vytrvale zahrnována velkým množstvím zpráv, jejichž cílem je ublížit. Protože lze zakoupit předplacené SIM karty, odeslat SMS z telefonního automatu či anonymní internetové brány, naděje na odhalení pachatele jsou slabé. 4.5.2

Fotografie nebo videoklipy pořízené kamerou mobilních telefonů Fotografování a natáčení videoklipů je také často využívanou funkcí mobilního

telefonu. S jeho pomocí pohotově pořídíme dokumentaci autonehody nebo se vyfotíme na výletě, pokud zapomeneme klasický fotoaparát doma. Mnohé mobilní telefony už dokonce zvládnou pořídit snímky srovnatelné kvality a natočit video ve vysokém rozlišení. Většina přístrojů umožňuje odesílání multimediálních zpráv, chytré telefony (Smartphones) umožňují prostřednictvím připojení k internetu sdílet pořízené materiály na sociálních sítích nebo je odeslat emailem. To vše je možné učinit z místa pořízení videa či fotografie během krátkého okamžiku. Pokud je pořizování fotografií a videoklipů zneužito ke kyberšikaně, oběť bývá zachycena v situaci, která ho nějakým způsobem zahanbuje či zastrašuje. Tato situace je následně sdílena. 4.5.3

Mobilní telefonáty Podle posledních údajů Českého statistického úřadu z roku 2009 (ČSÚ, 2010)

používá 98,0 % obyvatel České republiky ve věku 16–24 let mobilní telefon. Z tohoto důvodu je častým prostředkem kyberšikany. Oběti bývají obtěžovány neustálými, často útočnými telefonáty a nekonečným prozváněním. Telefon jim může být také odcizen a zneužit k trápení jiných lidí. Majitel přístroje – oběť může být následně mylně považována za agresora. 16

4.5.4

Emaily Je snadné si vytvořit různé e-mailové účty a posílat útočné a šikanující e-maily

anonymně. Agresoři se nemusí obávat odhalení, proto je často používají k útokům. 4.5.5

Chatovací místnosti Na internetu můžeme poměrně levně (za cenu připojení) komunikovat s jinými

lidmi. Pokud nejsou porušována bezpečnostní pravidla, je chat výborným způsobem jak spolu můžou mladí lidé komunikovat. Dojde-li k porušení bezpečnostních opatření, mohou se naopak stát prostředkem pro výhružky a zastrašování. Mezi nejznámější chatovací stránky u nás patří: chat.lide.cz, chat.libimseti.cz a xchat.centrum.cz. Za zmínku také stojí také chat na herních stránkách a ve virtuálních světech, jako je například Second Life. 4.5.6

Instant messaging Instant messaging je služba vhodná pro rychlou komunikaci v reálném čase.

V České republice se nejčastěji používá ICQ3 a SKYPE4 a Facebook5. IM je na internetu vedle emailu druhou nejčastější formou komunikace. Tato služba slouží rovněž ke komunikaci ve skupinách, ve kterých se diskuze může zvrhnout v palbu útočných komentářů. Ty mohou vést k situaci, kdy skupina útočí na jednotlivce. 4.5.7

Sociální sítě Sociální sítě jsou služby, které registrovaným členům umožňují snadné

a jednoduché sdílení informací, fotografií, videozáznamů apod. V současné době se řadí mezi nejznámější sociální sítě: •

Facebook – rozsáhlý internetový sociální systém, ve kterém je na základě registrace umožněna komunikace mezi uživateli, sdílení fotografií a videozáznamů. S počtem více než 1 miliardy aktivních uživatelů (Key Facts – Facebook Newsroom, 2013) je bezkonkurenčně největší sociální sítí současnosti. Registrace probíhá na základě ověření emailové adresy. Na 1 emailový účet je přidělen pouze 1 účet na Facebooku. Je požadováno, aby uživatel uvedl své pravé jméno. Jelikož ale není ze strany

3

http://www.icq.com/cz http://www.skype.com/cs 5 https://www.facebook.com/ 4

17

administrátora reálné, aby tyto údaje kontroloval, dochází velmi často k registracím účtu pod falešným jménem. •

Twitter6 – je informační síť, která umožňuje pomocí krátkých zpráv (o délce maximálně 140 znaků) sdílet nejnovější nápady, postřehy, názory a zajímavosti.

•

Google+7 – internetová sociální síť provozovaná společností Google. Umožňuje snadné a rychlé sdílení nejrůznějších dat v kruzích, které si sami vytvoříme za účelem nastavení soukromí a cílení sdílených informací.

•

Instagram8 – aplikace, která umožňuje sdílení fotografií majitelům mobilních zařízení.

•

Ask.fm9 – sociální síť, která slouží k pokládání a zodpovídání otázek. Možnost pokládat anonymně ostatním lidem.

•

Lidé.cz10 – komunitní web, kterou provozuje Seznam.cz. Umožňuje vyhledávat uživatele podle zadaných kritérií, sdílet fotografie a hodnotit je, komunikovat pomocí fóra, chatu a blogů.

•

Spolužáci.cz11 – sociální síť, která sdružuje bývalé i současné spolužáky všech stupňů škol v rámci celé České republiky.

•

Líbímseti.cz12 – internetový portál, který nabízí seznámení s ostatními registrovanými uživateli. Nabízí funkci chatu, videochatu, hodnocení fotografií a ve velkých městech pořádá seznamovací večírky.

4.5.8

Internetové stránky Vytváření internetových stránek o své oběti, psaní hanlivých blogů apod. může

mít také děsivé následky. Tyto stránky lze u mnoha poskytovatelů vytvořit zadarmo a to včetně anket, které je možné použít ke kladení otázek o svých obětech. Této formě kyberšikany se často nevyhnou ani politici či jiné známé osobnosti.

6

https://twitter.com/about https://plus.google.com/ 8 http://instagram.com/ 9 http://ask.fm/ 10 http://www.lide.cz/ 11 http://www.spoluzaci.cz/ 12 http://libimseti.cz/ 7

18

4.6 Druhy kyberšikany Kapitola 4.5 podala informace o prostředcích, které jsou používány při páchání kyberútoků. Následující text rozděluje druhy kyberšikany podle dopadu na oběť. Autoři, kteří se touto tématikou zabývají, přistupují k definování druhů kyberšikany s drobnými rozdíly, avšak velmi podobně. V dostupné literatuře se nejčastěji setkáváme s rozdělením kyberšikany podle Nancy E. Willard, která je ředitelkou Centra pro špičkové technologie ve vzdělávání Oregonské univerzity a vedoucí osobností iniciativy „Embrace Civility in the Digital Age“13. V publikaci Problémy se třídou? (2012) jsou uvedeny druhy kyberšikany tak, jak je v roce 2007 tato autorka poprvé rozdělila a pojmenovala: 4.6.1

Flaming – provokování Výraz flaming je odvozen od anglického slova flame – česky plamen. Jedná

se o krátkodobý konflikt mezi dvěma nebo více účastníky, který provází agresivní jazyk, vulgární slova, urážky, nadávky a někdy i vyhrožování. Flaming nejčastěji probíhá v prostředí diskuzních fór, chatovacích místností nebo při využívání dalších aplikací určených pro komunikaci v reálném čase (ICQ, Skype, Facebook chat apod.). Flaming může být realizován i pomocí emailu nebo sms. 4.6.2

Harassment – obtěžování Útočník oběť obtěžuje prostřednictvím urážlivých, výhružných či útočných zpráv,

které odesílá jako SMS, emailem nebo ji napadá pomocí telefonu. Oběť harassmentu je zraňována déle a intenzivněji než při flamingu, zraňování je pouze jednostranné a má stupňující tendenci. 4.6.3

Denigration – očerňování, pošpinění Očerňování oběti prostřednictvím internetu. Zveřejňování pomluv a výmyslů,

které mají za cíl poškodit pověst oběti a narušit její vztahy s okolím. Jedná se například o příspěvky na sociálních sítích, diskuzních fórech, webových stránkách nebo rozesílání či zveřejňování fotomontáží oběti.

13

http://www.embracecivility.org/

19

4.6.4

Masquerade – přetvařování Cílem přetvařování je v maximální možné míře narušit vztahy oběti s osobou,

kterou oběť považuje za útočníka. Skutečným útočníkem je však někdo, kdo se za zasilatele emailů a sms pouze vydává. Obvykle se vydává za nejlepší kamarády, partnery nebo i učitele. 4.6.5

Impersonation – napodobování někoho V tomto případě se útočník vydává přímo za oběť samotnou. Zneužívá přístupové

údaje k účtům na sociálních sítích či k emailu a jménem oběti pak rozesílá nevhodné zprávy a jiné materiály blízkým oběti. Tímto způsobem se ji snaží znepřátelit s jejím okolím. 4.6.6

Outing – odhalování Jde o odkrytí soukromých, intimních či tajných informací, které o sobě oběť

nechtěla nikdy zveřejnit. Častým příkladem je nechtěné odhalení menšinové sexuální orientace či zveřejnění erotických fotografií. 4.6.7

Exclusion – vyloučení Jde o úmyslné vyloučení jedince ze skupiny na internetu – ze skupiny na

Facebooku, chatu, online hry nebo z jiných hesly chráněných prostředí. Oběť se stává tzv. outsiderem. Z výsledků posledních výzkumů o kyberšikaně, např. z výzkumu Kyberšikana na českých školách (2010), je patrné, že výskyt kyberšikany souvisí s klimatem třídy. Dle této studie jsou až v 78 % případech oběť i agresor ze stejné školy a často chodí i do jedné třídy. Z tohoto důvodu může být oběť vyčleněna nejen z některé virtuální skupiny, ale rovněž i z třídního kolektivu nebo party. 4.6.8

Cyberstalking – pronásledování, slídění Agresor – stalker svoji oběť zahrnuje výhružnými zprávami, opakovaně

a intenzivně ji obtěžuje. Je nesnadné určit hranici mezi obtěžováním (harassmentem) a pronásledováním (stalkingem). Pokud se ale oběť začne cítit ohrožena na životě a zdraví, je tato mez již zcela jistě překročena a jedná se o stalking. Cyberstalking bývá překládán jako slídění, sledování či pronásledování oběti a jejich blízkých prostřednictvím ICT prostředků.

20

4.6.9

Happy slapping – veselé fackování Ve většině případů kyberšikany útočník zná svoji oběť a jedná cíleně a záměrně.

Happy slapping – veselé fackování je takovým druhem kyberútoku, při kterém tato skutečnost není pravidlem. Jeho cílem je zcela nečekaně fyzicky napadnout oběť. Spoluaktér tohoto činu pořizuje videozáznam, který je následně uploadován na internet – např. na portál YouTube.com. Obětí může být prakticky kdokoliv, násilníky je vybírána někdy náhodně, jindy záměrně. 4.6.10 Bumfights – bojování s žebráky V lehčích formách se jedná o úmyslné demolování cizího majetku, pořízení videozáznamu a jeho následné zveřejnění na internetu. V těžších formách jsou úmyslně fyzicky atakováni nebo zapalováni žebráci a bezdomovci. I v těchto případech je vše natočeno a záběry jsou umístěny na internet. Druhy kyberšikany, které již byly uvedeny, obsahuje rovněž kniha autorky Vašutové a kolektivu s ní spolupracujících autorů (2010). Seznam ještě rozšiřuje o další nebezpečné chování: 4.6.11 Nevyžádaná sdělení (spamy, hoaxy, viry aj.) Jedná se o spamy (nevyžádané emaily), hoaxy (poplašné, řetězové zprávy), adwary (programy, které se starají o stahování reklamních pásků), spywary (programy skrytě monitorující činnost uživatele počítače nebo systému), viry (počítačové programy bez vědomí uživatele ničící či zatěžující počítačové systémy), počítačové červy (programy infikující počítačové systémy bez potřeby hostitele), backdoor (útočník může počítač ovládat na dálku), trojské koně (programy provádějící v počítači nedokumentovanou činnost bez vědomí uživatele). V případě spamu se nejčastěji jedná o reklamní emaily, které jsou oběti zasílány v návaznosti na zveřejnění soukromé emailové schránky. Pokud se dítě na internetu zapojí do diskuze, chatu nebo vyplní dotazník apod. a vyplní svoji emailovou adresu, stane se pravděpodobně adresátem nejrůznějších nevyžádaných emailů – spamů. Pokud není dostatečně zabezpečena jeho emailová schránka, může se stát spam většinou elektronické korespondence. Spam často tvoří reklamy internetových obchodů a služeb, ale i nabídky léčiv, afrodisiak a pornografie. Pro děti je z těchto důvodů velmi nebezpečný a obtěžující.

21

4.6.12 Cybergrooming – vydávání se za někoho jiného na internetu za účelem osobní schůzky vedoucí k obtěžování Je odlišnou formou nebezpečí zneužití informačních technologií. Nejedná se při něm o agresivní jednání mezi vrstevníky, ale spadá do kategorie zneužívání dětí. Agresor se pomocí prostředků ICT vydává za jinou osobu s cílem vylákat a domluvit si schůzku s nezletilým za účelem pohlavního zneužití či sexuálního obtěžování. Jednání agresora nemusí mít pouze sexuální motiv. Může jít také o manipulaci s dítětem vedoucí například k projevům terorismu. 4.6.13 Cyberthreats – ohrožení Mezi kybernetické hrozby patří přímé hrozby a stresující materiál. Hranice mezi těmito typy ohrožování je neurčitá. Přímé hrozby zahrnují prohlášení o záměru ublížit někomu nebo spáchat sebevraždu. Jejich záměr je aktuální a plánovaný. Stresující materiál je zveřejněn na internetu a způsobuje emoční labilitu oběti. V tomto stavu může zranit buď sebe nebo někoho jiného či dokonce spáchat sebevraždu.

22

4.7 Účastníci kyberšikany Stejně jako při tradiční šikaně i kyberšikany se vždy účastní někdo, kdo je „na koni“ – týrá, zesměšňuje či ponižuje (agresor), a ten komu je působena bolest (oběť). Popis znaků charakterizujících osobu agresora, oběti, ale i publika se může v některých prvcích velmi podobat s popisem účastníků tradiční šikany. Může se ale i diametrálně lišit. 4.7.1

Agresor Kolektiv autorů v publikaci Problémy se třídou? (2012) se shoduje na tvrzení, že

chlapci páchají kyberšikanu častěji než dívky. Důvodem je větší počítačová gramotnost, více času stráveného u počítače a větší „odvaha“. Specifickým znakem agresora tradiční šikany je fyzická převaha, kterou se aktér často projevuje. Tato skutečnost pro agresora kyberšikany neplatí. Vašutová (2012) uvádí, že se ani nemusí jednat o jedince obratnějšího v reálném sociálním světě. Naopak. Neprůbojní, ostýchaví jedinci, kteří neumějí navazovat vztahy s ostatními, se v prostředí elektronické komunikace mohou měnit na ty aktivní, až agresivní. Sílu tak sociálně a fyzicky slabším jedincům poskytuje anonymita kyberprostoru a zručnost při používání ICT. Anonymita virtuálního prostředí může působit oběma směry. Oběť nemusí vědět, kdo je agresor a současně ani agresor nemusí znát svoji oběť. Podobně jako u protagonistů tradiční šikany také pro kyberagresory jsou typické různé styly kyberšikanování.

Kavalír ed. (2009) uvádí čtyři základní typy kyberútočníků: •

Pomstychtivý andílek Útočník se za agresora nepovažuje. Cítí se jako „ochránce“, který sobě i ostatním

poskytuje službu tím, že je hájí před „padouchem“. Touží se oběti pomstít nebo jí dát lekci. Kyberagresor – pomstychtivý andílek se může mstít za čin, který byl spáchán jeho kamarádovi nebo někomu blízkému. Cílem intervence proti tomuto typu útočníka je donutit ho přijmout fakt, že je agresorem. Nikoli pachatelem dobra, za kterého se považuje. 23

•

Bažící po moci Útočník tohoto typu se snaží ovládat druhé prostřednictvím strachu. Pro svoji

činnost potřebuje publikum. Často je útočník „bažící po moci“ sám obětí tradiční šikany. Anonymita kyberprostoru mu umožňuje demonstrovat míru své autority a kompenzovat pocit bezmoci. Svými činy se často chlubí. Chce vyvolat zpětnou reakci, a pokud se jí nedostává, stupňuje svoje útoky. •

Sprosté holky Typickými agresory jsou v tomto případě děvčata, která se nudí a hledají zábavu.

Nejčastějším cílem jejich útoků jsou jiná děvčata, oběťmi však mohou být i chlapci. Nejčastěji kyberšikanují ve skupině a vyžadují publikum. Touží po obdivu, chtějí, aby ostatní věděli „co jsou zač“. •

Neúmyslný kyberagresor Tomuto útočníkovi vůbec nedochází, že by mohl být agresorem. Jeho útoky

vyplívají spíš z jeho neopatrného chování v kyberprostoru. O následcích svého jednání nepřemýšlí, jedná impulzivně, má tendenci reagovat ve vzteku, nebo když je frustrován. Na internetu má sklon vystupovat pod cizí identitou. Nevědomky se může chovat agresivně i k některému ze svých přátel, ti však nemusí poznat, od koho zpráva přichází a jak vážně je myšlena. Je-li šikanující jedinec vypátrán a označen za agresora, je překvapený. 4.7.2

Oběť Stejně jako se může stát kdokoli útočníkem kyberšikany, může být kdokoli její

obětí. Oběť může být záměrně zvolená i zcela náhodná. Útočník si ji může vybrat třeba i namátkovým vytočením telefonního čísla, jindy se oběť může jen ocitnout v nesprávný čas na nesprávném místě. Bendl (2003) uvádí, že obětí tradiční šikany jsou většinou žáci, kteří se nějakým způsobem odlišují od ostatních. Domnívám se, že i v případě kyberšikany jsou žáci odlišní od skupinové normy (tělesný handicap, vady řeči, etnická příslušnost, nižší inteligence apod.) více ohroženi.

24

Podle výzkumu Kyberšikana na českých školách (2010) souvisí kyberšikana velmi úzce s klimatem třídy. Dle něj je nejméně 78 % agresorů ze stejné školy jako oběť a až 51 % přímo ze stejné třídy. To znamená, že se oběť a agresor často znají i v reálném životě. Kyberšikana může být také i jevem doprovázejícím šikanu tradiční. Pravděpodobně z tohoto důvodu je možné nalézt při charakterizování oběti tradiční šikany a kyberšikany mnoho podobností. Vytvoření profilu útočníků a obětí je ale obtížné. Také proto, že virtuální prostředí poskytuje dětem možnost vytvořit si „elektronickou“ identitu, která se od té skutečné identity liší či může lišit velmi významným způsobem. Mahdalíčková (2011) typickou oběť kyberšikany popisuje jako osobu závislou na internetu, která k němu má neomezený přístup bez kontroly. Osobu, která se často pohybuje na sociálních sítích, kde zveřejňuje citlivé osobní informace, fotografie a komunikuje se zcela neznámými lidmi. Ve školním prostředí se bohužel často stává obětí vyučující. Formy a prostředky kyberšikany učitele jsou prakticky stejné jako ty, při kterých je napadán žák. Kolář (2013) za šikanu učitele považuje takové chování, při němž žák nebo skupina žáků opakovaně týrá a ponižuje učitele a používá k tomu agresi a manipulaci. Kyberšikanu učitele blíže specifikuje jako formu psychické šikany, kdy jsou k ponižování a týrání zneužívány prostředky nových informačních technologií a to zejména internet a mobil. Motivem k pronásledování učitele může být pomsta, zabíjení nudy nebo touha po zvýšení prestiže v třídním kolektivu. Na počátku kyberšikany často bývá konflikt nebo situace, kterou učitel nezvládne. Agresor svoji působnost rozšíří ze třídy do virtuálního prostoru. Na internetu získá agresor další publikum a někdy i další „podporovatele“. Agrese takto nabývá větších a větších rozměrů. (Kyberšikana ve školním prostředí, 2012). 4.7.3

Publikum Zcela odlišnou roli hraje při doprovázení kyberšikany publikum. Největší rozdíl

oproti tradiční šikaně je patrný v jeho složení a velikosti. Zatímco se svědkem fyzické šikany zpravidla stane pouze několik osob, svědkem kyberšikany se může stát prakticky každý, kdo využívá ICT technologie. Může jít tedy o člověka nacházejícího se na opačné straně planety, stejně tak jako o spolužáka dítěte.

25

Také přihlížejících virtuálním útokům může být mnohem větší množství, než je tomu u tradiční šikany. Jestliže agresor zveřejní video nebo fotografii na internetu, dokud ho správce webové stránky neodstraní, může být tento materiál k dispozici dalším lidem nebo kopírován a šířen dál. Z diváků se tímto způsobem stávají další agresoři. Na aktuálně nejoblíbenějších sociálních sítích Facebook, YouTube a MySpace může agresor získat zvlášť obsáhlé publikum z celého světa.

4.8 Příznaky kybernetické agrese 4.8.1

Příznaky oběti kyberšikany Jak uvádí Vágnerová a kol. (2009), kyberšikana je spojená především

s psychickým týráním a proto není lehké ji odhalit. Přesto se může s tradiční šikanou v mnoha bodech velmi podobat. Záškoláctví, časté změny nálad, zhoršení školního prospěchu, strach jít do školy, celková uzavřenost a bojácnost. To jsou některé znaky, které doprovázejí oba typy šikan. Existují ale i další nepřímé ukazatele, že je dítě obětí kyberšikany, mezi které například patří: •

náhlé úplné přerušení práce s počítačem,

•

vyhýbání se rozhovorům o činnosti na počítači,

•

dítě je nervózní a nejisté při čtení emailů a sms zpráv a při odchodu od počítače je smutné nebo podrážděné.

4.8.2

Příznaky agresora kyberšikany Na to, že je dítě pachatelem kyberútoků, mohou upozornit následující příznaky:

•

pokud se k dítěti někdo přiblíží, rychle vypíná počítač či monitor,

•

u počítače tráví mnoho času, i dlouho do noci,

•

pokud dítěti není dovoleno používat počítač, je rozčílené,

•

u počítače se přehnaně směje,

•

nechce se svěřovat s tím, co na počítači dělá,

•

používá souběžně několik emailových účtů, které současně nemusí ani být jeho.

26

4.9 Příčiny vzniku a následky kyberšikany 4.9.1

Příčiny kyberšikany Jaké jsou spouštěcí impulzy kyberšikany? Kopecký (2001) ve svém článku pro

Internetový portál E-Bezpečí upozorňuje na tyto možné příčiny: •

Neexistence hranic Mnoho dětí vyrůstá bez vytyčení hranic svého chování a jednání, které jsou pro

správný vývoj a výchovu dítěte nesmírně důležité a zároveň mu poskytují pocit bezpečí. Pokud dítě nemá hranice pevně zafixované, vytvoří si vlastní, které bude překračovat a testovat si „jestli mu to projde“. •

Změna výchovných vzorů Další problém při výchově dítěte v dnešní společnosti. Děti preferují osoby jdoucí

jim příkladem v oblasti výkonů a moci. Vzhlíží k úspěšným podnikatelům, celebritám a sportovcům. Není pro ně důležité, jakým působením svého postavení výchovný vzor dosáhl. Kopecký zdůrazňuje vliv rodičů na výběr výchovných vzorů a nutnost působit na děti nejen slovy, ale hlavně i skutky. •

Nefungující citové vazby v rodině Citová vazba je životně důležitá pro vytvoření základu zdravé osobnosti. Je

nezbytná pro dosažení úplné intelektuální kapacity, pro rozvoj schopností logického uvažování, rozvoj vědomí, schopnost zvládat stres a frustraci, dosažení soběstačnosti, schopnost zvládat obavy a strach, pro rozvoj vztahů a schopnost zvládat jakékoli vnímané ohrožení sebe sama. Bohužel v některých rodinách není dětem umožněno navázat zdravou, fungující citovou vazbu a to výrazně negativně ovlivňuje jeho vývoj. •

Škola suplující funkci rodiny Celá řada rodin vnímá školu, která má výchovně-vzdělávací funkci, jako někoho,

kdo by měl mít výhradní moc vychovávat jejich děti. Přenechává si odpovědnost za zajištění ošacení, výživu a bydlení a odpovědnost za výchovu předává škole.

27

•

Tlak společnosti Za současnou krizi ve výchově nelze jednoznačně vinit rodinu, školu nebo

samostatné děti. Jistý tlak vyvíjí také samotná společnost. Pracovně vytíženým rodičům nezbývá dostatek energie na práci a relaxaci s dítětem. •

Školský systém a krize kvality V průběhu posledních let dochází ke snížení požadavků pro přechod z jednoho

edukačního stupně na druhý. Kvůli změnám v demografii populace došlo k situaci, kdy školy bojují o studenty. Z tohoto důvodu není v přijímacím procesu důležité hodnocení v oblasti chování. Pokud by existoval tlak ze strany škol, který by znevýhodňoval žáky se sníženou známkou z chování při přijetí, rodiče by zintenzivnili i vlastní výchovu dítěte, aby předešli jeho kariérnímu neúspěchu. •

Krize společenských hodnot Roztříštění pohledu dětí na to, co je a není správné. Způsob života dětí se často

pojí s nestálostí, redukcí hloubky prožitku na jeho snadnou dostupnost a s absencí zodpovědnosti ve prospěch individuálního štěstí. Nalézt východisko z této situace je v kompetenci rodičů, kteří by měli sami najít hranice, které dětem zabezpečí budoucí život bez zbytečných komplikací. 4.9.2

Následky kyberšikany Kyberšikana s sebou přináší negativní psychické následky. Stejně jako u klasické

šikany záleží na míře šikanování a obranyschopnosti oběti. Mezi pocity, které oběti zažívají, patří vztek, bezmoc, smutek a strach. Následkem těchto záporných prožitků ztrácí oběť sebevědomí, straní se kolektivu a následkem stresu se může stát i agresivní. Podle Priceové a Dalgleishe (2010) spočívá závažnost kyberšikany především ve velikosti publika, které je potencionálně mnohem větší a že dějištěm kyberšikany většinou nejsou prostory a okolí školy, jak je tomu u tradiční šikany, ale často se jím stává i samotný pokoj oběti. Je velmi nesnadné posoudit, zda je kyberšikanování nebezpečnější než tradiční šikana. Zcela jisté ale je, že se jedná o velmi zákeřné a závažné jednání.

28

4.10 Prevence kyberšikany Vágnerová (2009) kyberšikanu označuje za jeden ze způsobů šikany. Vykopalová (2001) zařazuje šikanování mezi formy asociálního chování a jednání v oblasti sociálněpatologických jevů. Pokorný, Telcová a Tomko (2003) popisují sociálně-patologické chování jevy jako chování jedince, které se vyznačuje nezdravým životním stylem, porušováním nebo nedodržováním sociálních norem, předpisů, zákonů a etických hodnot. Primární prevenci sociálně-patologických jevů definují následovně: „Primární prevencí sociálně-patologických jevů rozumíme koncepční, komplexní, cílený, plánovitý, flexibilní a efektivní soubor opatření, odborných činností a nabídek, zaměřený na posilování a rozvoj společensky žádoucích postojů, hodnot, zájmů, forem zdravého životního stylu, chování a jednání jednotlivců i skupin“ (Pokorný, Telcová, Tomko, 2003, str. 14). Velice důležitou součástí prevence je naučit děti, co je ve virtuální komunikaci dovoleno a co ne a na jaké chování si dát pozor.

4.10.1 Netiketa – pravidla chování na internetu Živelnost elektronické komunikace si vyžádala vznik souboru pravidel pro chování na internetu. Nettiquette – česky netiketa, je slovní hříčkou, která vznikla spojením slov net (síť) a etiketa (kodex slušného chování). Je pouze sadou doporučení, která se liší komunitu od komunity. Na některých diskuzních fórech, sociálních sítích či webových stránkách je dodržování pravidel netikety přísně vyžadováno. Jedná se však o pouhá doporučení, která nejsou zaručena trestní úpravou. Maximálním trestem pro toho, kdo je porušuje, může být tedy vyloučení ze skupiny. Občanské sdružení Rizika internetu a komunikačních technologií (alias Nebuď oběť!)14 shrnuje zásady slušného chování na internetu do zlatého pravidla netikety, které zní: „Nedovolujte si k cizím lidem to, co byste si k nim nedovolili na ulici.“

14

www.nebudobet.cz

29

4.10.2 Funkce rodiny v prevenci kyberšikany Za stěžejní článek v přístupu k technologiím a řešení problémů spojených s kyberšikanou lze podle Vašutové (2010) považovat rodinu. Ta je v životě jedince nejdůležitější skupinou. Krejčí (2010) považuje za vhodné seznámit se s riziky, které souvisí s elektronickou komunikací. Pokud má oběť dostatek vhodných informací, bude mít větší šanci se vyrovnat s problémem. Kavalír ed. (2009) uvádí 10 tipů preventivních opatření pro rodiče: 1) Seznámit dítě s tím, že pravidla chování k jiným lidem jsou stejná jak v reálném, tak ve virtuálním životě. Kyberšikana zraňuje i v reálném světě. 2) Ujistit se, že škola, kterou navštěvuje dítě, má vhodný vzdělávací program o bezpečnosti na internetu. 3) Učit děti vhodnému chování na internetu a seznámit je s problémy, ke kterým může dojít, pokud jsou ICT technologie zneužity. 4) Jako rodič být vzorem při používání moderních informačních technologií. 5) Sledovat aktivity dětí na internetu, zajímat se k čemu používá mobilní telefon. 6) Používat filtrační a blokační software jako součást „komplexního“ přístupu k online bezpečnosti. 7) Všímat si varovných znaků. Toho jak se dítě při online komunikaci chová a jak reaguje na přítomnost rodičů. 8) Používat „Smlouvu o používání internetu“ a vymezit tak hranice. 9) Komunikovat s dítětem a dodržovat přátelské a upřímné vztahy. 10) Dát dítěti najevo, že se kdykoliv může svěřit nebo požádat o pomoc.

30

4.10.3 Pedagogická intervence při řešení kyberšikany Pedagog může v případech kyberšikany figurovat ve třech rolích. Může být svědkem, obětí i agresorem. Pokud se stane svědkem, může kyberšikaně předejít, zabránit v jejím pokračování nebo naopak týrání udržovat. Platí, že čím delší dobu trvá, tím hlubší a bolestnější jsou následky. Její včasná detekce je tedy klíčová. Řada problémů, které se ve škole řeší, se odehrává mimo její půdu. Kyberšikana se odehrává v kyberprostoru. Děje-li se nějaké rizikové chování v době výuky, škola je povinna situaci řešit. Kyberšikana podle posledních výzkumů přímo souvisí s klimatem školy. Agresor a oběť se často znají i v reálném životě. Chodí spolu tedy například do stejné třídy. Učitel je člověk, který má možnost situaci ve škole a chování žáků přímo pozorovat. Bývá jedním z lidí, kteří si mohou jako první všimnout, že žák není „ve své kůži“, že je smutný a má nějaké problémy. Účinným způsobem prevence vzniku a rozvoje sociálně patologických jevů se ve škole může stát pouze soustavný a dlouhodobý realizovaný plán a preventivní program. Plán školy v boji proti kyberšikaně vychází z plánu primární prevence vzniku a rozvoje sociálně patologických jevů, který respektuje propojenost kyberšikany se školní šikanou (Kyberšikana ve školním prostředí, 2012). V metodickém plánu pro pedagogické pracovníky Kyberšikana ve školním prostředí, který vydalo Národní centrum bezpečnějšího internetu a MŠMT v roce 2012, jsou uvedena přímá doporučení pro školy, mezi které například patří: •

Zakotvit pravidla pro používání mobilních zařízení a internetu do školního řádu.

•

Zakotvit do školního řádu řešení elektronického násilí a jeho prevenci.

•

Spolupracovat

s odborníky

na

kyberšikanu

a

specializovanými

organizacemi. •

Určit proškoleného člena pedagogického týmu, který bude žákům k dispozici jako kontaktní osoba v případě problému.

•

Používejte internet a sociální sítě

•

Pravidelně monitorujte vztahy v třídním kolektivu.

•

Zapojte do prevence rodiče žáků, uspořádejte semináře pro žáky zaměřené na prevenci kyberšikany a dalšího elektronického násilí. 31

4.11 Kyberšikana a legislativa ČR Kyberšikana je v souvislosti se zákony ČR poměrně složitou problematikou. Stejně jako šikana není sama o sobě trestným činem ani přestupkem. Její projevy ale mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestních činů: § 144 TZ – Účast na sebevraždě – např. přesvědčování nebo úmyslné utvrzování oběti v předsevzetí provést sebevraždu. § 175 TZ – Vydírání – např. pod pohrůžkou zveřejnění choulostivých materiálů pachatel nutí oběť k šikanování další osoby. § 177 TZ – Útisk – pachatel např. zneužije tíseň nebo závislost oběti k vykonání nějakého činu. § 181 TZ – Poškození cizích práv – např. pachatel se při chatování vydává za někoho jiného a uvede tak oběť v omyl. Tímto chováním jí způsobí vážnou, nemajetkovou újmu – např. v rodinných vztazích). § 182 TZ – Porušení tajemství dopravovaných zpráv – např. zachycení a zničení emailu určeného jiné osobě. § 183 TZ – Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí – např. Zveřejnění soukromé emailové komunikace na sociální síti. § 184 TZ – Pomluva – např. vědomé uvádění lživých informací o oběti na uměle vytvořených webových stránkách, sociální síti apod. § 191 TZ – Šíření pornografie – např. zasílání videí či fotografií s pornografickou tématikou osobě mladší 18 let. § 192 TZ – Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií – např. zasílání MMS s fotografií představujících pohlavní styk osoby mladší 18 let. § 193 TZ – Zneužití dítěte k výrobě pornografie – např. přesvědčení dítěte nechat se fotit v sexuálně dráždivých polohách. § 201 TZ – Ohrožování výchovy dítěte – např. komunikace o sexu a zasílání fotografií pomocí Skype s osobou mladší 18 let. 32

§ 209 TZ – Podvod – např. pachatel se na sociální síti vydává za jinou osobu s úmyslem vylákat z oběti peníze. § 228 TZ – Poškození cizí věci – např. úmyslné poškození počítače nebo mobilního telefonu oběti nainstalování škodlivého softwaru. § 230 TZ – Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací – např. pachatel překoná bezpečnostní opatření – heslo pro přístup do sociální sítě s úmyslem změnit jeho profil. § 231 TZ – Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat – např. pachatel neoprávněně získá heslo k cizímu počítači s cílem vymazat všechna uložená data. § 287 TZ – Šíření toxikomanie – např. výsměšné poznámky o drogové abstinenci na sociálních sítích adresované oběti s cílem podněcovat ke zneužívání návykové látky. § 353 TZ – Nebezpečné vyhrožování – např. zasílání výhružných emailů či sms vzbuzujících důvodnou obavu oběti o vlastní život. § 354 TZ – Nebezpečné pronásledování (stalking) – dlouhodobé a opakované pokusy kontaktovat oběť všemi dostupnými prostředky tak, že vzbuzují důvodné obavy o život nebo zdraví vlastní či osob blízkých. Šikana obecně je po legislativní stránce obtížnou problematikou. Jestliže rodiče zjistí nějaké skutečnosti, které nasvědčují, že se jejich dítě stalo obětí šikany, měli by kontaktovat školu a ta by měla při řešení situace aktivně spolupracovat. Rodiče mají možnost stát se členy školní rady, která umožňuje zákonným zástupcům žáků podílet se na správě školy.

33

4.12 Výsledky aktuálních výzkumů Na domácí půdě i v zahraničí se již v minulosti uskutečnilo několik významných výzkumu kyberšikany. První systematickou studií zaměřující se na vznik a příčiny kyberšikany provedli vědečtí pracovníci ve spolupráci s organizací National Chilren´s Home ve Velké Británii v roce 2002. Již tehdy bylo zjištěno, že 16 % dětí ve věku mezi 11 až 16 lety se setkalo s obtěžováním prostřednictvím textových zpráv. 7 % stejně starých dětí zažilo kyberšikanu na chatu a 4 % skrze emaily (Kowalski, 2012). Kowalski (2012) uveřejňuje přehled uskutečněných výzkumů od roku 2002 do roku 2006. Údaje, které tyto výzkumy poskytly, se staly klíčovými při sestavování dalších výzkumných šetření. Tabulka 2. Klíčové výzkumy kyberšikany (Kowalski, 2012)

Celoevropsky významnou studií se stal projekt EU Kids online I a II. Dotazováním přibližně 25 000 respondentů ve věku 9 až 16 let z 27 evropských zemí byly získány informace týkající se online aktivit dětí. Tato studie umožnila porovnat odpovědi jednotlivých respondentů nejen roztříděním podle schopností a znalostí souvisejících s virtuálním prostorem, ale umožnila rovněž srovnat výsledky podle jednotlivých zemí. Podle jejích výsledků je až 12 % evropské mládeže mnohem jednodušší být na internetu sám sebou, než v přímém kontaktu s lidmi. Podle studie lze sledovat rostoucí pravděpodobnost tohoto tvrzení u dětí, s přímou závislostí na délce času stráveného na internetu. 34

V České republice se nezávisle na sobě zabývá výzkumem kyberšikany hned několik organizací. Při založení projektu Bezpecnyinternet.cz se staly partnery společnosti Česká spořitelna, Microsoft a Seznam.cz. Kromě zmapování jednotlivých rysů tohoto fenoménu je cílem tohoto nekomerčního projektu posílit celkové povědomí o rizicích a vzdělat české uživatele internetu v této oblasti. S podporou Policie České republiky, sdružení CZ.NIC, serveru Hoax.cz a společností Pierstone a Quantasoft tuto činnost nadále rozvíjí. Díky účasti více než 11 000 participantů z 27 zemí (včetně České republiky) na internetové studii bezpečnostní gramotnosti Microsoft Computing Safety Index, korporace poukázala na potřebu zlepšení bezpečnostních návyků uživatelů na domácích počítačích a na mobilních zařízeních. Výzkum Bezpečnost dětí na internetu (2013) týkající se chování dětí ve věku 13 až 17 let na internetu, zrealizovalo v roce 2006 a opakovaně na počátku roku 2009 Národní centrum bezpečnějšího internetu (Saferinternet.cz) ve spolupráci s agenturou Gemius a Sdružením pro internetovou reklamu. Výsledky nabízejí porovnání výsledků v odstupu 3 let, které potvrzuje zlepšení informovanosti o rizicích navazování kontaktů na internetu a zaznamenalo pozitivní posun v ochotě informovat svoje okolí o nadcházející schůzce, která byla domluvena na internetu. Dalším neméně důležitým projektem, který si klade za cíl šířit povědomí o kyberšikaně mezi širokou veřejností je Minimalizace šikany – informační portál o šikaně na školách, který iniciovala nadace O2 a realizuje ho občanské sdružení Aisis za podpory MŠMT a Evropských sociálních fondů. V roce 2009 proběhl sběr na vzorku 1004 dětí ve věku 8 – 15 let na celém území České republiky. Tento výzkum poukázal na skutečnost, že 44 % dětí nezná pojem kyberšikana a pouze 18 % dětí uvedlo, že jim tento termín byl vysvětlen ve škole. Na základě těchto výsledků a díky grantu MŠMT bylo v oblasti šikany a kyberšikany proškoleno více než 600 učitelů (Výsledky výzkumu Kyberšikana na českých školách, 2010). V roce 2012 byla veřejnost seznámena s výsledky šetření Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Výzkum Online obtěžování a kyberšikana (2012), byl zaměřen na zvládání kyberšikany a online obtěžování u dospívajících a navázal na mezinárodní projekt „COST Action – Cyberbulling“, který řeší otázky copingových strategií spojených s užíváním nových 35

technologií a podporuje pozitivní přístupy v této oblasti. Účastníky výzkumu se stalo 2092 žáků základních a středních škol jihomoravského kraje ve věku 12 – 18 let. Podle tohoto výzkumu se s kyberšikanou setkalo přibližně 20 % žáků základních a středních škol na Jižní Moravě, přičemž obětí kyberšikany se stalo 6 % žáků, převážně dívek. Nebezpečí internetové komunikace III (2012) je třetím celorepublikovým výzkumem realizovaným v rámci projektu E-bezpeci.cz, který od roku 2010 garantuje odborné pracoviště Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výzkum monitoruje formy kyberšikany, navazování virtuálních kontaktů, sexting, sdílení citlivých dat v prostředí internetu a další související jevy. Výzkumný vzorek tvořili žáci základních a středních škol ve věku mezi 11 až 17 lety a zapojilo se do něj celkem 10 830 respondentů, chlapců i děvčat. Sběr dat probíhal v listopadu a prosinci roku 2011, jejich vyhodnocení proběhlo v lednu a únoru roku 2012. Zde uvádím pouze některé z výsledků tohoto výzkumu: 56,53 % dětí se stalo obětí kyberšikany, 31 % obětí zažilo ubližování v podobě ponižování, urážení a ztrapňování, nejčastěji byly ke kyberšikaně využity sociální sítě (40,45 % případů). Rodičům by se s žádným projevem kyberšikany nesvěřilo 16,73% dětí, učitelům 27,16% dětí.

36

5

PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE V teoretické části jsem se pokusila shrnout dosavadní nejdůležitější poznatky

o kyberšikaně. Následující text bude obsahovat data, která jsem získala od díky žákům Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno.

5.1 Cíl průzkumného šetření V kapitole 4.12 byly uvedeny některé příklady již realizovaných výzkumných šetření, které se zabývaly problematikou internetové bezpečnosti. Mnoho těchto prací podrobně mapovalo chování dětí a mládeže v kyberprostoru a jejich znalosti kybernetických nástrah. Tyto výzkumy se týkaly velkého počtu respondentů. V době probíhající pedagogické praxe jsem si uvědomila, že škola, kterou jsem měla možnost poznat má určitá specifika. Jedná se o instituci, která patří mezi největší a nejvýznamnější brněnské střední školy. V rámci své činnosti nabízí vzdělávání v sociálních, ekonomických, ekologických a elektrotechnických oborech, ale poskytuje také vzdělání v oboru informačních technologií. Jedná se o školu vybavenou nadprůměrně technicky a materiálně a vyučuje zde mnoho odborníků v oblasti ICT. Zajímalo mne tedy, jestli žáci, kteří studují na uvedené škole, znají termín kyberšikana a jestli mají s tímto fenoménem osobní zkušenosti. Dále jim byly položeny otázky týkající se osobních postojů a názorů na kyberšikanu. Výchozím předpokladem bylo, že již byli na škole poskytující vzdělání v oboru informačních technologií s problematikou seznámeni a měli tedy už možnost si je utvořit.

5.2 Metodika zpracování Pro praktickou část bakalářské práce byla zvolena metoda dotazování. Jako nástroj sběru dat byl použit dotazník, jehož cílem bylo zmapovat informovanost a zkušenosti

žáků

s kyberšikanou.

Z důvodu

korekce

chyb

a

odstranění

nesrozumitelností či dvouznačností otázek by proveden předvýzkum prostřednictvím internetu. Dotazník obsahuje sadu 23 otázek, z toho 12 je uzavřených, 3 polouzavřené a 8 škálových. Šetření je anonymní. Sběr dat byl realizován prostřednictvím tištěného dotazníku – viz příloha 1. Výběr vzorku byl náhodný. Hodnocení vzorku je provedeno kvantitativní analýzou, která

37

ukazuje rozložení odpovědí v celkovém souboru. Nejedná se tedy o hloubkový průzkum, ale o statistické vyjádření odpovědí respondentů. Dotazníky byly osobně distribuovány v období od 18. 3. 2013 do 4. 4. 2013, v době mojí pedagogické praxe na uvedené škole. Vyplňování dotazníku bylo prováděno během vyučovací hodiny, byla jsem celou dobu v místnosti přítomna, abych mohla zodpovědět případné doplňující dotazy a podat instrukce. Bylo vydáno celkem 75 dotazníků, vyplněný dotazník odevzdalo všech 75 osob (100 % respondentů).

5.3 Charakteristika respondentů Průzkumného šetření se zúčastnilo celkem 75 osob z toho 48 žen a 52 mužů. Jednalo se o žáky, kteří navštěvují Střední odbornou školu elektrotechnickou a informačních technologií Brno. Pro průzkum týkající se kyberšikany byli vybráni žáci studijních oborů Informační technologie a Ekonomika a podnikání. Jedná se o žáky, kteří při studiu využívají informační technologie a orientují se v dané problematice. Věkové rozložení respondentů je podrobně uvedeno v Tabulce č. 3.

38

5.4 Vyhodnocení průzkumu 5.4.1

Profil respondentů První čtyři otázky dotazníku se zaměřují na údaje, které nám přiblíží průzkumný

vzorek. Jedná se o údaje týkající se typu navštěvované školy, věku, pohlaví a bydliště. Důležitou získanou informací je také počet respondentů. Z důvodu lepší přehlednosti předložených informací připojuji tabulku shrnující získaná data. Tabulka 3. Profil respondentů

Absolutní četnost ni

Relativní četnost pi (%)

Otázka č. 1: Škola Střední odborná škola

75

100

Otázka č. 2: Věk 17 18 19 Celkem

11 56 8 75

15 75 10 100

Otázka č. 3: Pohlaví Žena Muž Celkem

36 39 75

48 52 100

Otázka č. 4: Bydliště Město Vesnice Celkem

Shrnutí:

38 37 75

K průzkumu

byli

51 49 100

vybráni

žáci

Střední

průmyslové

školy

elektrotechnické a informačních technologií Brno – žáci třetích ročníků oborů Informační technologie a Ekonomika a podnikání (viz kapitola 5.3). V rámci dotazníkového šetření bylo osloveno 75 žáků ve věku 17 až 19 let, z toho 48 % žen a 52 % mužů. Jako místo bydliště uvedlo 51 % respondentů město a 49 % respondentů vesnici.

39

5.4.2

Otázka číslo 5:

Víš, co znamená termín „kyberšikana“?

Téma kyberšikany je aktuální a v dnešní době již často diskutované prostřednictvím médií, na internetových portálech i při přednáškách a besedách ve školách. Otázka číslo 5 zjišťuje, zda žáci znají pojem „kyberšikana“. 100 % dotázaných žáků (75 osob) uvedlo, že ví, co uvedený termín znamená. Toto tvrzení ověřuje otázka číslo 6. 5.4.3

Otázka číslo 6:

O kyberšikanu se jedná, pokud:

Na otázku číslo 5 tázající se na znalost pojmu kyberšikana odpovědělo kladně 100 % dotázaných žáků. Otázka číslo 6 byla položena z důvodu ověřit tuto skutečnost. Úkolem bylo vybrat tvrzení, které nejlépe vystihuje daný termín. Z celkového počtu 75 dotázaných odpovědělo správně 99 % respondentů. O kyberšikanu se jedná, pokud někdo úmyslně a opakovaně ubližuje oběti za použití informačních a komunikačních technologií. Z toho lze vyvodit, že pouze jeden dotázaný žák nezná význam termínu kyberšikana. Je ale taky možné, že se respondent při vyplňování dotazníku dopustil chyby „z nepozornosti“. Tabulka 4. Vysvětlení termínu „kyberšikana“

O kyberšikanu se jedná, pokud:



Někdo úmyslně a opakovaně ubližuje oběti za použití informačních a komunikačních technologií.

74

99

Někdo psychicky či fyzicky týrá nebo omezuje jiné osoby.

1

1

Někdo uráží svoji oběť, říká o ní urážlivé věci nebo používá urážlivé přezdívky.

0

0

Celkem

75

100

40

5.4.4

Otázka číslo 7:

Kde jsi se s tímto pojmem poprvé setkal/a?

Tabulka číslo 5 obsahuje údaje o prvním setkání dotázaných žáků s pojmem kyberšikana. Více než polovina (54 %) dotázaných osob uvedla školu jako místo, kde byla seznámena s tím, co tento termín znamená. Tabulka 5. První setkání s termínem „kyberšikana“

Kde jsi se s tímto pojmem poprvé setkal/a?



V médiích (TV, rádio, noviny…)

11

15

Na internetu

9

12

U kamarádů

0

0

Pojem "kyberšikana" znám, ale nevím, kde jsem se s ním poprvé setkal/a.

12

16

Ve škole (přednáška, diskuze, nástěnka…)

41

54

Doma (rodiče, sourozenci…)

0

0

Mám osobní zkušenost

2

3

Celkem

75

100

Na otázku číslo 7 odpovědělo všech 75 respondentů. Nikdo z dotazovaných nevybral z dostupných odpovědí možnost „U kamarádů“ a „Doma“. Jak bylo uvedeno v kapitole 4.10.2, důležitým preventivním opatřením proti kyberšikaně je dostatečné množství informací o problematice bezpečnosti informačních a komunikačních technologií, které by měly primárně pocházet od rodičů. Dotazovaní žáci nezískali první informace o kyberšikaně v rodině. Výsledek tohoto šetření by mohl být podnětem pro třídní učitele žáků, aby s problematikou kyberšikany seznámili také rodiče žáků například na internetových stránkách školy.

41

Graf 1. První setkání s termínem „kyberšikana“

42

5.4.5

Otázka číslo 8:

Kde se nejčastěji setkáváš s pojmem „kyberšikana“ nyní?

Tabulka číslo 6 obsahuje odpovědi na otázku, která měla za cíl zjistit místo, kde se žáci nejčastěji setkávají s termínem kyberšikana v současnosti. Na otázku číslo 8 odpovědělo 100 % dotazovaných respondentů, přičemž bylo možné zvolit jednu nebo více odpovědí. 37 % žáků získává nové informace o tomto fenoménu na internetu, 33 % žáků ve škole. Nikdo z žáků nevybral možnost „doma“. Tabulka 6. Termín kyberšikana – současnost

Kde se nejčastěji setkáváš s pojmem „kyberšikana“ nyní?



V médiích (TV, rádio, noviny…)

37

27

Na internetu

50

37

U kamarádů

3

2

44

33

0

0

Jinde

1

1

Celkem

135

100

Ve škole (přednáška, diskuze, nástěnka…) Doma (rodiče, sourozenci…)

Graf 2. Současné setkávání s termínem „kyberšikana“

43

Otázka číslo 9: Byl/a jsi někdy vystaven/a nějakému z následujících chování prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu? Položka zjišťuje, zda se v minulosti žáci stali obětí kyberšikany, popř. s jakým negativním chováním se setkali ve virtuálním prostředí. Na otázku číslo 9 odpovědělo 100 % respondentů, kteří měli možnost zvolit jednu nebo více odpovědí. Celkem 62 % žáků se již v minulosti setkalo s nějakým nevhodným chováním v prostředí ICT. 38 % žáků dosud nebylo žádnému uvedenému chování vystaveno. Tabulka číslo 7 obsahuje četnost odpovědí pro jednotlivé typy chování, které respondenti uvedli. Tabulka 7. Druhy kyberšikany

Byl/a jsi někdy vystaven/a nějakému z následujících chování prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu?



Výhružka nebo zastrašování

13

12

Urážení, nadávání, ponižování, zesměšňování

22

21

Vydírání

2

2

Nabourání do profilu

8

8

Zneužití účtu (soc. síť, diskuzní fórum)

5

5

Publikování ponižující fotografie či videa

15

14

Nebyl/a jsem vystaven/a ničemu z uvedeného

40

38

Celkem

105

100

Podle celorepublikového výzkumu Nebezpečí internetové komunikace III (2012) se s některou z forem kyberšikany setkalo 56,53 % českých dětí. Toto zjištění bylo v mém průzkumu mírně překročeno (62 %). Důvodem může být věk respondentů (ve výzkumu Nebezpečí internetové komunikace byli dotazovány děti ve věku 11 až 17 let 44

– tedy mladší děti), i zvýšená míra používání informačních technologií v případě respondentů mého průzkumu (jedná se o žáky střední školy s rozšířenou výukou informačních technologií). V obou případech se jedná o velmi vysoké procento dětí, které mají s nevhodným chováním ve virtuálním prostředí zkušenost. Z důvodu lepší přehlednosti získaných dat je v následujícím grafu znázorněn podíl jednotlivých druhů rizikového chování, se kterým se žáci, mající negativní zkušenost, v minulosti již setkali.

Graf 3. Druhy kyberšikany

Dle vyhodnocených dat lze za nejčastěji se vyskytující formu nežádoucího chování v prostředí ICT mezi žáky vybrané střední školy považovat některý ze způsobů ponižování či zesměšňování oběti. Toho je dosahováno slovními útoky na internetu nebo skrze mobilní telefony (53 %), ale i publikováním fotografií nebo videozáznamů (23 %). Touto otázkou se podrobně zabýval výzkum Copingové strategie kyberšikany u adolescentů (2012), jehož autorky uvádějí jako nejčastější formu pomlouvání nebo šíření nepravdivých informací prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu. Dle tohoto výzkumu mělo s tímto způsobem kyberšikany zkušenost 84 % obětí. 45

Otázka číslo 10: Pokud jsi byl/a v minulosti vystaven/a nežádoucímu chování v prostředí internetu nebo pomocí mobilního telefonu, prostřednictvím čeho se tak stalo? Na otázku číslo 10 odpovídali pouze žáci, kteří se v minulosti s nežádoucím chováním již setkali, a tedy odpověděli kladně na otázku číslo 9. Respondenti měli možnost označit jednu nebo více odpovědí. Cílem bylo zjistit zneužité prostředky. Tabulka 8. Způsoby ubližování obětem kyberšikany

Pokud jsi byl/a v minulosti vystaven/a nežádoucímu chování v prostředí internetu nebo pomocí mobilního telefonu, prostřednictvím čeho se tak stalo? Sociální síť SMS, MMS Email Instant messaging (IM) Online hra Chat Www stránka, blog Jinak Celkem



21 6 5 7 10 3 2 0 54

39 11 9 13 18 6 4 0 100

Graf 4. Grafické znázornění způsobů ubližování obětem kyberšikany

46

Otázka číslo 11:

Jak dlouho toto obtěžování trvalo?

Na otázku číslo 11 opět odpovídali pouze žáci, kteří se v minulosti s kyberšikanou již setkali a tedy odpověděli kladně na otázku číslo 9. Cílem bylo zjistit, jak dlouho byla oběť vystavena některému z nežádoucího chování. Tabulka 9. Trvání kyberobtěžování

Pokud jsi byl/a v minulosti vystaven/a nežádoucímu chování v prostředí internetu nebo pomocí mobilního telefonu, jak dlouho toto obtěžování trvalo?



Stalo se to pouze jednou Méně než dva týdny Méně než měsíc Méně než půl roku Půl roku a déle Obtěžování stále trvá Celkem

18 9 2 1 3 2 35

51 26 6 3 8 6 100

51 % žáků uvedlo, že se jednalo pouze o ojedinělý útok. Při vyhodnocení dotazníku ale bylo bohužel zjištěno, že obtěžování 2 žáků stále trvá.

Graf 5. Grafické znázornění trvání kyberobtěžování

47

Otázka číslo 12:

Víš, kdo tě kyberšikanoval?

Dvanáctá otázka byla opět určena těm respondentům, kteří odpověděli kladně na otázku číslo 9, tedy setkali se s kyberšikanou. Na základě získaných odpovědí bylo vyhodnoceno, že 34 % obětí osobu agresora nezná a 66 % obětí ví, kdo je útočníkem. Zjištěné informace obsahuje následující tabulka. Tabulka 10. Znalost agresora

Víš, kdo tě kyberšikanoval?



Nevím Spolužák/spolužačka Skupina spolužáků/spolužaček Někdo, koho znám, ale nechodí se mnou do školy

12 5 2

34 14 6

16

46

Celkem

35

100

Graf 6. Původce kyberšikany

Zajímavou informací, kterou se mi podařilo získat pomocí anonymního dotazníku je, že 20 % osob označených respondenty za agresory navštěvuje stejnou školu jako oběť. V kapitole 4.6.7 jsem uvedla, že výskyt kyberšikany souvisí s třídním a školním klimatem. Narušení atmosféry ve třídě by mohlo být jasným indikátorem případného problému a možností jak usnadnit učiteli odhalit kyberšikanu a pomoci oběti. 48

Otázky 13 až 20 zjišťují názory a postoje žáků vůči kyberšikaně. Respondentům byla poskytnuta možnost odpovědět na pětibodové škále, byla použita tzv. Likertova stupnice. Pro lepší přehlednost výsledků dotazníkového šetření jsem se rozhodla sloučit odpovědi „souhlasím“ a „spíše souhlasím“ a odpovědi „spíše nesouhlasím“ a „nesouhlasím“. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Otázka číslo 13: Kyberšikana je nebezpečnější než šikana „tváří v tvář“. Otázka číslo 13 byla žákům položena s cílem posoudit, zda kyberšikanu považují za méně nebo více nebezpečnou než tradiční šikanu. 25 % žáků souhlasí nebo spíše souhlasí s tvrzením, že kyberšikana je nebezpečnější než tradiční šikana. 48 % žáků si myslí, že je nebezpečnější tradiční šikana. Tabulka 11. Kyberšikana v porovnání s tradiční šikanou očima žáků SOŠ

Kyberšikana je nebezpečnější než šikana "tváří v tvář".



Souhlasím Nevím Nesouhlasím Celkem

19 20 36 75

25 27 48 100

Graf 7. Grafické znázornění posouzení nebezpečnosti kyberšikany očima žáků SOŠ

49

Otázka číslo 14: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Kyberšikana je nebezpečná. Otázka číslo 14 byla položena s cílem zjistit, zda žáci kyberšikanu považují za nebezpečnou. Výsledek ukazuje, že 88 % žáků považuje kyberšikanu za nebezpečné chování. Tabulka 12. Kyberšikana je nebezpečná – míra souhlasu či nesouhlasu s tvrzením.

Kyberšikana je nebezpečná.




66 3 6 75

88 4 8 100

Graf číslo 8 vyjadřuje procentuální poměr odpovědí jednotlivých respondentů.

Graf 8. Grafické znázornění míry souhlasu s tvrzením – Kyberšikana je nebezpečná.

Názorem 8 % dotázaných žáků je, že kyberšikana není nebezpečná. Žádný postoj vůči ní si dosud neutvořily 4 % respondentů. Toto zjištění by mělo být motivací k dlouhodobým a opakujícím se preventivním opatřením. Kyberšikana bezesporu společensky nežádoucím jevem je. Vzniká zde tedy prostor pro následující práci pedagogů, díky které budou žáci postupně zlepšovat své znalosti o kybernetické bezpečnosti a ve výsledku dosáhnou trvalejší změny v postojích i jednání. 50

Otázka číslo 15: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Oběť kyberšikany a agresor se často znají osobně. Cílem otázky číslo 15 bylo zjistit názor žáků na tvrzení, že se oběť a agresor navzájem znají. Do odpovědí mohly být promítnuty přímo zážitky spojené s kyberšikanou, tak zkušenosti s kyberšikanou spolužáka, kamaráda či někoho jiného. Pravděpodobně z tohoto důvodu nadpoloviční většina (61 %) respondentů souhlasí s výrokem, že oběť a agresor kyberšikany se znají osobně. Tabulka 13. Oběť a agresor se znají – míra souhlasu či nesouhlasu s tvrzením.

Oběť kyberšikany a agresor se často znají osobně.




46 12 17 75

61 16 23 100

Graf číslo 9 vyjadřuje poměr odpovědí jednotlivých respondentů.

Graf 9. Grafické znázornění – Oběť a agresor kyberšikany

51

Otázky 16, 17 a 18 zjišťují, koho by respondenti požádali o pomoc v případě, že by se sami stali obětmi kyberšikany. Otázka číslo 16: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na rodiče. Podle výsledného součtu odpovědí by rodiče požádalo nebo spíše požádalo o pomoc pouze 27 % respondentů. 64 % dotázaných žáků by se na rodiče spíše nebo vůbec neobrátilo. Tabulka 14. Pomoc od rodičů

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na rodiče.




20 7 48 75

27 9 64 100

V grafu číslo 10 je zobrazen přehled odpovědí respondentů.

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na rodiče. 27 % Souhlasím Nevím Nesouhlasím 9%

64 %

Graf 10. Grafické znázornění – pomoc rodičů v případě kyberšikany

52

Otázka číslo 17: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na oblíbeného učitele. Dle součtu odpovědí by učitele požádalo nebo spíše požádalo o pomoc pouze 9 % respondentů. 76 % dotázaných žáků by se na oblíbeného učitele spíše nebo vůbec neobrátilo. Tabulka 15. Pomoc od oblíbeného učitele

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na oblíbeného učitele.




7 11 57 75

9 15 76 100

V grafu číslo 11 je zobrazen přehled odpovědí respondentů. Na otázku odpovědělo 100 % z celkového počtu dotazovaných žáků (75 žáků).

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na oblíbeného učitele. 9% 15 %

Souhlasím Nevím Nesouhlasím 76 %

Graf 11. Grafické znázornění – pomoc učitele v případě kyberšikany

53

Otázka číslo 18: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na kamaráda/kamarádku. Podle vyhodnocených odpovědí by kamaráda nebo kamarádku požádalo nebo spíše požádalo o pomoc pouze 40 % respondentů. 45 % dotázaných žáků by se na kamarádku nebo kamaráda spíše nebo vůbec neobrátilo. Tabulka 16. Pomoc od kamarádů

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na kamaráda/kamarádku.




30 11 34 75

40 15 45 100

V grafu číslo 12 je zobrazen přehled odpovědí respondentů.

Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátil/a bych se s prosbou o pomoc na kamaráda/kamarádku.

40 % 45 %

Souhlasím Nevím Nesouhlasím

15 %

Graf 12. Grafické znázornění – pomoc kamarádů v případě kyberšikany

54

Otázky číslo 19 a 20 byly položeny s cílem zjistit, zda vyvolává kyberšikana v respondentech negativní pocity, pokud se stanou agresorem nebo naopak obětí. Otázka číslo 19: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Cítil/a bych se špatně, pokud bych někdo zesměšnil/a nebo ponížil/a na internetu. 50 % dotazovaných žáků by se cítilo špatně nebo spíše špatně při zesměšňování nebo ponižování jiné osoby na internetu. 21 % dotazovaných žáků by se špatně necítilo nebo spíše necítilo. 29 % dotazovaných žáků nevědělo, jak by se v dané situaci cítilo. Tabulka 17. Negativní pocity - agresor

Cítil/a bych se špatně, pokud bych někoho zesměšnil/a nebo ponížil/a na internetu.




37 22 16 75

50 29 21 100

V grafu číslo 13 je zobrazen přehled jednotlivých typů odpovědí respondentů.

Cítil/a bych se špatně, pokud bych někoho zesměšnil/a nebo ponížil/a na internetu. 21 %

Souhlasím 50 %

Nevím Nesouhlasím

29 %

Graf 13. Grafické znázornění – negativní pocity agresor

55

Otázka číslo 20: Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Cítil/a bych se špatně, pokud by mě někdo zesměšnil nebo ponížil na internetu. 72 % dotazovaných žáků by se cítilo špatně nebo spíše špatně pokud by je někdo zesměšňoval nebo ponižoval na internetu. 15 % dotazovaných žáků by se špatně necítilo nebo spíše necítilo. 13 % dotazovaných žáků nevědělo, jak by se v dané situaci cítilo. Tabulka 18. Negativní pocity - oběť

Cítil/a bych se špatně, pokud by mě někdo zesměšnil nebo ponížil na internetu.




54 10 11 75

72 13 15 100

Graf číslo 14 zobrazuje přehled jednotlivých typů odpovědí respondentů.

Cítil/a bych se špatně, pokud by mě někdo zesměšnil nebo ponížil na internetu. 15 %

Souhlasím

13 %

Nevím Nesouhlasím 72 %

Graf 14. Grafické znázornění – negativní pocity oběť

56

Otázka číslo 21:

Co si myslíš o kyberšikaně?

Otázka číslo 21 má za cíl zjistit celkový postoj respondentů vůči kyberšikaně. Průzkumem bylo zjištěno, že 72 % dotazovaných žáků kyberšikana vadí a vnímají ji jako něco, co způsobuje bolest. 28 % respondentů se o kyberšikanu nezajímá a uvádí neutrální postoj k ní. Možnosti vybrat „Nevadí mi.“ nevyužil ani jeden žák. Tabulka 19. Názor na kyberšikanu




54

72

0 21 75

0 28 100

Vadí mi - je to něco co způsobuje bolest. Nevadí mi. Je mi to jedno. Celkem

V grafu číslo 15 je vyjádřen počet odpovědí respondentů na základě jednotlivých možností, které byly poskytnuty.


28%

Vadí mi - je to něco co způsobuje bolest. Je mi to jedno. 72%

Graf 15. Grafické znázornění – názor na kyberšikanu

57

Otázka číslo 22: Stal/a jsi se svědkem kyberšikany? Byl/a jsi svědkem toho, že tvoji spolužáci nebo kamarádi zveřejňovali na internetu ponižující fotky nebo videa spolužáků, kamarádů nebo učitelů? Otázka číslo 22 má za cíl zjistit, zda se žák v minulosti stal součástí „publika“ kyberšikany. 63 % dotázaných žáků již v minulosti bylo svědkem kyberšikany, 37 % žáků žádné obtěžování spolužáků, kamarádů nebo učitelů doposud nezaznamenalo. Tabulka 20. Žák jako pozorovatel kyberšikany

Stal/a jsi se svědkem kyberšikany?



Ano Ne Celkem

47 28 75

63 37 100

V grafu číslo 16 je názorně vykreslen poměr mezi počtem žáků, kteří se setkali s kyberšikanou jiné osoby a těmi, kteří ji ve svém okolí dosud nepozorovali.

Graf 16. Grafické znázornění – žák jako pozorovatel kyberšikany

58

Otázka číslo 23:

Pokud jsi se stal/a svědkem kyberšikany, kdo byla oběť?

Otázka číslo 23 byla určena těm respondentům, kteří kladně odpověděli na předchozí otázku (č. 22). Dotazovaný žák měl možnost vybrat jednu nebo více z nabízených možností nebo vypsat konkrétní údaj. Výsledné součty získaných dat poskytuje následující tabulka. Tabulka 21. Žák jako pozorovatel kyberšikany – specifikace oběti

Pokud jsi se stal/a svědkem kyberšikany, kdo byla oběť?



Kamarád/kamarádka Spolužák/spolužačka Učitel/učitelka Někdo jiný Celkem

22 21 17 6 66

33 32 26 9 100

Do následujícího grafu jsou převedeny data výsledného součtu.

Graf 17. Grafické znázornění – žák jako pozorovatel kyberšikany – specifikace oběti

59

6

DISKUSE Pro průzkum týkající se kyberšikany na střední škole jsem si vybrala žáky

studijních oborů Informační technologie a Ekonomika a podnikání. Jde o žáky, pro které je práce s počítačem denní rutinou. Zajímalo mne tedy, jestli pojem kyberšikana znají, zda se s kyberšikanou v minulosti setkali, jaký mají na tuto problematiku názor a jestli by byli ochotni, pokud by se stali obětí, někomu svěřit.

6.1 Znalost termínu kyberšikana Při průzkumném šetření jsem získala data, na jejichž základě jsem měla možnost ověřit si, zda žáci znají termín kyberšikana. Z odpovědí, které jsem obdržela, je patrné, že žáci pojem znají. 99 % žáků odpovědělo, že zná termín kyberšikana a zároveň vybralo její správnou definici z nabízených možností. Výzkum Kyberšikana na českých školách (2010) poukázal na nízkou znalost tohoto termínu. Na základě těchto výsledků a díky grantu MŠMT bylo v oblasti šikany a kyberšikany proškoleno více než 600 učitelů. Při specifikaci místa prvního seznámení s tímto pojmem uvedlo v mém šetření celých 54 % žáků školu. Je tedy pravděpodobné, že zlepšení orientace učitelů v dané problematice sehrálo při omezování kyberšikany klíčovou roli. Nikdo z žáků neuvedl jako místo seznámení s problematikou kyberšikany svůj domov. Toto zjištění opět potvrzuje důležitost školy a pedagogů v rámci prevence. Dle Doporučení k prevenci kyberšikany – projekt COST IS0801 (2012) je velmi důležité rozvíjet rodičovské povědomí o kyberšikaně, protože k ní dochází častěji v době, kdy jsou děti mimo školu. Jako osvědčené preventivní opatření zde autoři uvádí informační tréninkové semináře s rodiči nebo setkání učitelů s rodiči. V současné době považuje 50 % respondentů za místo, které podává nejvíce informací o kyberšikaně internet, to je důkazem, že má internet na mládež také pozitivní vliv a funguje i jako preventivní prvek.

6.2 Výskyt kyberšikany Dílčím cílem průzkumného šetření mezi žáky na Střední průmyslové škole elektrotechnické a informačních technologií bylo rovněž zjistit přímou či nepřímou zkušenost s kyberšikanou. Vyhodnocením získaných dat bylo zjištěno, že 62 % žáků bylo v minulosti vystaveno nežádoucímu chování ve virtuálním prostředí. Výsledky 60

výzkumu Nebezpečí internetové komunikace III (2012) udávají, že se s některou z forem kyberšikany setkalo 56,53 % dětí. Toto číslo bylo tedy mírně překročeno. Tento nárůst je pravděpodobně zapříčiněn vyšším průměrným věkem respondentů, ale i tím, že se jedná o žáky střední odborné školy s rozšířenou výukou informačních technologií. Oběti byly nejčastěji

napadány urážením,

nadáváním, ponižováním či

zesměšňováním (53 %). Zneužití účtu nebo profilu udalo 21 % poškozených žáků. Ve výzkumu Nebezpečí internetové komunikace III (2012) byla verbální agrese rovněž jednou z nejčastějších forem obtěžování v kyberprostoru (31,6 %). Nejčastějším rizikovým chováním dle výzkumu Nebezpečí internetové komunikace III bylo prolomení účtu a krádež identity, který potvrdilo 31,68 % respondentů.

6.3 Délka trvání kyberšikany Pro respondenty, kteří kladně odpověděli na otázku, zda byli v minulosti vystaveni nežádoucímu chování ve virtuálním prostředí, byly určeny otázky týkající se jeho délky. 51 % respondentů uvedlo, že se jednalo pouze o ojedinělý útok. Zde je tedy ještě možné dále dotazované osoby rozlišit na osoby „online obtěžované“ a osoby „kyberšikanované“. Dle autorek výzkumu Online obtěžování a kyberšikana (2012) lze za kyberšikanu považovat pouze agresivní, záměrně ubližující a opakované chování prostřednictvím internetu a mobilního telefonu, které staví oběť do situace, ve které se nedokáže bránit. Pokud tyto kritéria útoky nesplňují, považují je autorky výzkumu za projev online obtěžování. Jestliže tedy přijmeme tato měřítka, na škole ve které jsem průzkum prováděla, by byly oběti nežádoucího chování v kyberprostoru z 51 % kyberobtěžovány a ze 49 % kyberšikanovány. Osobně ale zastávám názor, že míra utrpení, které člověk prožívá při kyberšikanování, je velmi individuální záležitostí.

6.4 Vzájemná znalost účastníků kyberšikany Respondenti, kteří uvedli, že byli v minulosti obětí kyberšikany, měli také možnost uvést, kdo byl jejím možným pachatelem. 66 % dotázaných uvedlo, že agresora zná. Nejčastěji se jednalo o člověka, kterého oběť zná, ale nenavštěvuje stejnou školu (46 % odpovědí). Dle některých studií, jejichž výsledky máme k dispozici, pochází mnoho pachatelů kyberšikany ze stejné školy jako oběť. Z výsledků studie Kyberšikana na českých školách (2010) tomu může být až v 78 % případů. Tato informace se tedy při mém šetření nepotvrdila. 61

6.5 Názory a postoje žáků vůči kyberšikaně V závěrečné části dotazníku byly respondentům položeny otázky, které měly za cíl zjistit náhled dotazovaných žáků na problematiku kyberšikany. Jednalo se o osm škálových otázek. Zde uvádím nejdůležitější zjištění získané vlastním sběrem dat dotazníkovou metodou: •

48 % respondentů považuje kyberšikanu za méně nebezpečnou než tradiční šikanu.

•

88 % respondentů považuje kyberšikanu za nebezpečnou.

•

61 % respondentů si myslí, že agresor a oběť kyberšikany se osobně znají.

•

Pouze 27 % respondentů by se v případě kyberšikany obrátilo na rodiče.

•

Pouze 10 % respondentů by se v případě kyberšikany obrátilo na učitele.

•

40 % respondentů by se v případě kyberšikany obrátilo s žádostí o pomoc na kamaráda nebo kamarádku.

•

40 % respondentů by mělo špatný pocit, pokud by někoho jiného zesměšnili nebo ponížili na internetu.

•

72 % respondentů by se cítilo špatně v případě vlastního zesměšnění nebo ponížení jinou osobou.

•

72 % respondentů uvedlo, že jim kyberšikana vadí – je to něco co způsobuje bolest.

Za velmi zajímavou skutečnost, zjištěnou průzkumným šetřením, považuji poměrně značnou neochotu svěřit se okolí s vlastní kyberšikanou. V Doporučení k prevenci kyberšikany – projekt COST IS0801 (2012) jsou blíže specifikovány důvody, kvůli kterým mladí lidé nevyužívají možnost hovořit o problémech s ICT s rodiči a to především nedostatečná důvěra v rodičovské dovednosti spojené s používáním informačních technologií, kvůli které je považují za neefektivní kontaktovat a obavy ze zabavení počítačů a mobilních telefonů. Na základě výše uvedených výsledků bych doporučila rodičům a učitelům také posoudit, zda jsou mezi nimi a dětmi v pořádku vzájemné vztahy. Domnívám se, že vzájemné vztahy mezi lidmi jsou klíčové. Pokud je oběti ubližováno například tím, že

62

jsou zneužita nějaká citlivá data, pravděpodobně se nejdříve obrátí na někoho, komu bude zcela důvěřovat.

6.6 Výsledná doporučení pro školu a učitele Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že žáci třetích ročníků Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno znají termín kyberšikana a uvědomují si rizika s ním spojená. Za nejdůležitější zjištění, které průzkum přinesl, považuji neochotu svěřit se s případnou kyberšikanou dospělým osobám – učitelům nebo

rodičům.

Důvěra

žáků

v učitele,

týkající

se

používání

informačních

a komunikačních technologií, roste přímo úměrně se schopnostmi a dovednostmi, které mají. Je tedy nezbytné, aby jim vedení školy umožnilo další vzdělávání. Učitelé by také měli mít dostatek informací o problematice spojené s nástrahami ve virtuálním prostoru a pravidelně se účastnit seminářů a školení, které již v současné době nabízí některé organizace. Žáci o kyberšikaně nehovoří v rodinách. To je další podstatné zjištění, které přinesl můj průzkum na uvedené škole. Skutečnost, že tyto okolnosti škola nemůže nijak ovlivnit, je dle mého názoru pouze zdánlivá. Rodiče jsou v častém kontaktu s pedagogickými pracovníky. Navštěvují internetové stránky školy, čtou školní časopisy, letáky a podobné materiály, dochází na třídní schůzky. Zde je prostor k upozornění rodičů na rizika virtuálního prostoru či k seznámení s postupem při řešení kyberšikany například pořádáním informačních seminářů nebo alespoň formou krátkých besed. Podle Doporučení k prevenci kyberšikany – projekt COST IS0801 (2012) by škola měla mít ustanoven celoškolní postup. Škola, kde jsem měla možnost provést průzkum, realizuje komplexní, dlouhodobý program prevence sociálně patologických jevů. Minimální preventivní program zde vypracovává školní metodik prevence v úzké spolupráci s ostatními pedagogickými pracovníky za podpory vedení školy. Obsahuje také materiál týkající se šikany a kyberšikany. Výchozím bodem preventivního opatření by se mělo stát samotné chování učitelů. Ti by měli pro svoje žáky být vzorem chování a příkladem. Hlavním úkolem školy je potom zachovat zdravé a bezpečné prostředí pro svoje svěřence. 63

6.7 Výsledná doporučení pro rodiče Rodina by měla být místem, kde je dítěti poskytován pocit bezpečí, jistoty a citového zázemí. V rodině se člověk učí, jak komunikovat s jinými lidmi, jak se k nim chovat, jak řešit problémy. Děti nevědomky přijímají svoje rodiče a opatrovníky jako svoje vzory a velmi záleží i na vzájemných partnerských vztazích mezi nimi. I dospělí se v kyberprostoru někdy chovají rizikově. Ti, kteří se v této oblasti vzdělávají a uvědomují si možná nebezpečí, ohrožují sebe a svoje okolí méně nebo vůbec. V rámci mnou prováděného dotazníkového průzkumu jsem zjistila, že děti a rodiče spolu doma o kyberšikaně příliš nemluví. V dotazníku jsem sice nezjišťovala příčinu, jsou ale v zásadě dva možné důvody. Prvním může být nedostatečná informovanost rodičů o dané problematice, druhým málo komunikace mezi rodičem a dítětem vůbec. Obě tyto možnosti by bylo vhodné zvážit a následně se pokusit tento stav zlepšit. Ideální by ale bylo, pokud by děti o nebezpečích, které jim hrozí, dozvídali nejdříve od rodičů a rodiče nečekali, až osvětu mezi dětmi provede škola. Vzájemná schopnost komunikace a spolupráce mezi rodičem a dítětem by zcela jistě zmírnila i další zjištěný stav – neochotu svěřit se rodičům v případě kyberšikany. Vzděláváním v dané problematice se zacelí „digitální propast“ mezi dětmi a rodiči a zvýší se efektivita rodičovské pomoci. Rodiče by měli také věnovat pozornost chování svého dítěte a přiměřeně sledovat jejich činnost na počítači. Rozmrzelost, podráždění, zlost nebo smutek při sezení u počítače nebo psaní textových zpráv může být signálem probíhající kyberšikany. Rodiče by měli mít zájem o aktivity, které vyvíjí škola proti kyberšikaně. Důvěřovat pedagogům i v případě, že jejich dítě se stane tím, kdo kyberšikanuje, i když se samo stane obětí. Nejen nebezpečí, podvody a bolest nám přinášejí informační a komunikační technologie. Internet nabízí závratné množství informací vhodných ke studiu, dovoluje mladým lidem svobodně vyjadřovat vlastní myšlenky. Mnoho mladých lidí si díky online komunikaci zdokonaluje znalost cizích jazyků. Rodiče by je měli motivovat k efektivnímu využívání těchto nástrojů a k pozitivnímu využívání internetu už od útlého dětství. 64

7

ZÁVĚR Předložená bakalářská práce se zabývá problematikou kyberšikany v prostředí

středních škol. I když je toto téma poměrně nové, je velmi diskutované a vzbuzuje řadu emocí. Prostředí informačních technologií je velmi rychle se rozvíjejícím odvětvím. Takřka denně přijde na trh nový výrobek, program či služba. Dynamika prostředí virtuálního světa neustále roste. Během několika měsíců dokázali mobilní operátoři zvýšit dostupnost svých služeb tím, že dramaticky snížili cenu. Dá se očekávat, že internetové připojení v mobilních zařízeních se tak stane brzy samozřejmostí. V teoretické části bakalářské práce byl podán základní přehled o současném stavu problematiky a objasněny základní termíny spojené s kyberšikanou. Cílem praktické části bylo zjistit, zda žáci vybrané střední školy znají termín kyberšikana, mají-li s ní osobní zkušenosti a přiblížit jejich názory a postoje vůči tomuto fenoménu. Všechny tyto otázky se podařilo zodpovědět. Jak jsem již uvedla, prostředí ICT zažívá bouřlivou expanzi. Je více než pravděpodobné, že za krátkou dobu k prostředkům a druhům kyberšikany, které jsem v práci rovněž popsala, brzy přibydou další. S narůstající dostupností mobilního a bezdrátového internetu pro širokou veřejnost rodiče a učitelé postupně přicházejí o možnost kontroly nad časem, který děti tráví u internetu. Nejlepší prevencí a zásadním nástrojem k potlačení všech negativních jevů ve společnosti jsou dobré mezilidské vztahy a kvalitní výchova. Pokud na jejich budování budeme pracovat, ať už jako učitelé nebo jako rodiče, přispějeme tím i ke zlepšení klimatu ve virtuálním prostředí.

65

8

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

[1]

Ask.fm [online]. © 2013 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://ask.fm/

[2]

BELSEY, Bill. Cyberbullying: An Emerging Threat to the “Always On” Generation. Http://www.cyberbullying.ca [online]. 2012 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: http://www.cyberbullying.ca/pdf/Cyberbullying_Article_by_Bill_Belsey.pdf

[3]

BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. Vyd. 1. Praha: ISV nakladatelství, 2003, 197 s. Pedagogika (ISV nakladatelství). ISBN 80-866-42089.

[4]

Bezpečnost dětí na internetu: Výzkumy dětského chování v letech 2006 a 2009. Www.saferinternet.cz [online]. 2013 © [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.bezpecne-online.cz/finish/6-vyzkumy/39-vyzkum-ncbi-bezpecnostdeti-na-internetu-2006-2009

[5]

Co je Skype? [online]. © 2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.skype.com/cs/what-is-skype/

[6]

Copingové strategie kyberšikany u adolescentů: (LD11008 – COST CZ). In: IVDMR: Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny [online]. Brno: FSS MU, © 2012 [cit. 2013-05-28]. Dostupné z: http://www.cyberpsychology.eu/team/storage/2012-MachackovaOnline_obtezovani_a_kybersikana.pdf

[7]

ČSÚ: Počítač a internet v českých domácnostech [online]. © 2013 [cit. 2013-0522]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0803.pdf

[8]

Digitální gramotnost a bezpečnostní dovednosti dětí a mladé generace: EU Kids online. Www.bezpecne-online.cz [online]. 2013 © [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.bezpecne-online.cz/finish/5-studie/44-studie-eu-kids-online-digitalnigramotnost-deti

66

[9]

Doporučení k prevenci kyberšikany ve školním prostředí: přehled a rady. COST IS0801 [online]. 2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/costis0801/guideline

[10] Facebook [online]. © 2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: https://www.facebook.com/ [11] GAJDOŠOVÁ, Jana. Zdravotní a psychické následky kyberšikany mezi dětmi a dospívající mládeží. In: Portál E-Bezpečí [online]. 2013 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/dali-rizika/355-zdravotnia-psychicke-nasledky-kyberikany-mezi-dtmi-a-dospivajici-mladei [12] GEISSLEROVÁ, Eli. Mít přehled: průvodce informačními a poradenskými službami pro mládež v ČR. 1. vyd. Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 2012, 241 s. ISBN 978-80-8744902-8. [13] Google+ [online]. © 2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: https://plus.google.com/ [14] Chat - Lidé.cz [online]. Seznam.cz, a.s., © 1996–2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://chat.lide.cz/ [15] Chat - Libimseti.cz [online]. Libimseti.cz a.s., © 2002-2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://chat.libimseti.cz/ [16] ICQ [online]. ICQ LLC, ©1998-2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.icq.com/cz [17] Instagram [online]. © 2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://instagram.com/about/faq/ [18] Key Facts - Facebook Newsroom. Facebook [online]. © 2013 [cit. 201303-04]. Dostupné z: http://newsroom.fb.com/Key-Facts [19] KOLÁŘ, Michal. Škádlení nebo šikana?. Minimalizace šikany: Informační portál o šikaně na školách [online]. 2008 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: http://www.minimalizacesikany.cz/chci-se-dozvedet/254 67

[20] KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 332 s. ISBN 978-807-3678-715. [21] KOPECKÝ, K. Kyberšikana jako jeden z projevů celospolečenské krize výchovy. In: Internetový portál E-Bezpečí.: Centrum PRVoK PdF UP: Olomouc [online]. 2011 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/rodiceucitele-zaci/303-kybersikana-jako-jeden-z-projevu-krize-vychovy [22] KOPECKÝ, Kamil, René SZOTKOWSKI a Veronika KREJČÍ. Nebezpečí internetové komunikace III. 1. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 60 s. ISBN 978-80-244-3087-4. [23] KOWALSKI, Robin M, Sue LIMBER a Patricia W AGATSTON. Cyberbullying: bullying in the digital age. 2nd ed. Malden, MA: Wiley-Blackwell, 2012, xi, 282 p. ISBN 978-144-4334-814. [24] KREJČÍ, Veronika. KYBERŠIKANA: KYBERNETICKÁ ŠIKANA [online]. Olomouc, 2010 [cit. 2013-05-10]. ISBN 978-80-254-7791-5. Dostupné z: http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studieatd?download=14%3Akybersikana-studie [25] Kyberšikana a její prevence: příručka pro učitele. Vyd. 1. Editor Aleš Kavalír. Plzeň: Pro město Plzeň zpracovala společnost Člověk v tísni, pobočka Plzeň, 2009, 104 s. ISBN 978-80-86961-78-1. [26] KYBERŠIKANA VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ: Metodický materiál pro pedagogické pracovníky. NCBI: Národní centrum bezpečnějšího internetu [online]. (c) 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: www.ncbi.cz/category/6metodiky-ucebni-materialy?download=38 [27] KYRIACOU, Ch. Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2005. 152 s. ISBN 80-7178-945-3. [28] Libimseti.cz [online]. © 2002-2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://libimseti.cz/ [29] Lidé.cz [online]. © 1996–2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.lide.cz/ 68

[30] MAHDALÍČKOVÁ, Jana. Trestní odpovědnost pedagogů a žáků v praxi. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Fakta, 2011, 132 s. ISBN 978-809-0382-350. [31] MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresívnímu chování, poruchy chování, šikana. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 152 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4723-105. [32] Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. Vyd. 1. Editor Kateřina Vágnerová. Praha: Portál, 2009, 147 s. ISBN 978-807-3676-117. [33] Netiketa. Nebuď oběť!: Rizika internetu a komunikačních technologií o.s. [online]. 2010-2012 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.nebudobet.cz/?page=netiketa [34] Online obtěžování a kyberšikana.: Zpráva projektu „Copingové strategie kyberšikany u adolescentů“. MACHÁČKOVÁ, Hana, Alena ČERNÁ, Lenka DĚDKOVÁ, Anna ŠEVČÍKOVÁ a Eva BLAŽKOVÁ. Http://www.muni.cz/fss/research/publications/1091301 [online]. FSS MUNI Brno, 2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://www.cyberpsychology.eu/team/storage/2012-MachackovaOnline_obtezovani_a_kybersikana.pdf [35] POKORNÝ, Vratislav, Jana TELCOVÁ a Anton TOMKO. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 3. rozš. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003, 186 s. Prevence sociálně patologických jevů. ISBN 80-865-6804-0. [36] PRICE, M. a J. DALGLEISH. Youth studies Australia [online]. 2010 [cit. 201206-11]. ISBN 1038-2569. Dostupné z: http://www.boystown.com.au/downloads/rep/BT-Article-Cyberbullying.pdf. [37] Problémy se třídou?: [tipy a náměty pro třídní učitele]. Praha: Raabe, c2012, [88] s. Třídní učitel. ISBN 978-808-7553-404. [38] ROGERS, Vanessa. Kyberšikana: pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty. Vyd. 1. Překlad Ondřej Vágner. Praha: Portál, 2011, 97 s. ISBN 978807-3679-842. 69

[39] ŘÍČAN, Pavel a Pavlína JANOŠOVÁ. Jak na šikanu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 155 s. Pro rodiče. ISBN 978-802-4729-916. [40] Second Life Official Site: Virtual Worlds, Avatars, Free 3D Chat [online]. 2010 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://secondlife.com/whatis/?lang=en-US [41] SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a Internet. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2001, xvii, 507 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 80-717-9409-0. [42] Spolužáci.cz [online]. © 1996–2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.spoluzaci.cz/ [43] Trestní zákoník a trestní řád: úplné znění k 1.1.2010. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2009, 423 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263-561-0. [44] Twitter [online]. © 2013 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: https://twitter.com/about [45] VAŠUTOVÁ, Maria. Proměny šikany ve světě nových médií. Vyd. 1. Ostrava: Universitas Ostraviensis, Facultas Philosophica, 2010, 225 s. ISBN 978-8073688-585. [46] VYKOPALOVÁ, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 154 s. ISBN 80-244-0337-4. [47] Výsledky výzkumu Kyberšikana na českých školách. Šikana - projekt Minimalizace šikany: Kyberšikana na českých školách [online]. 2010 [cit. 201305-07]. Dostupné z: www.minimalizacesikany.cz/images/stories/vyzkum2010/vyzkum_tiskovka_web. doc [48] XChat by Centrum.cz [online]. Centrum Holdings, © 1999 – 2013 [cit. 2013-0304]. Dostupné z: http://xchat.centrum.cz/

70

9

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ

Tabulka 1. Komparace tradiční šikany a kyberšikany podle kritérií, které je specificky vymezují.......................................................................................................................... 15 Tabulka 2. Klíčové výzkumy kyberšikany (Kowalski, 2012) ........................................ 34 Tabulka 3. Profil respondentů ......................................................................................... 39 Tabulka 4. Vysvětlení termínu „kyberšikana“ ................................................................ 40 Tabulka 5. První setkání s termínem „kyberšikana“....................................................... 41 Graf 1. První setkání s termínem „kyberšikana“ ............................................................ 42 Tabulka 6. Termín kyberšikana – současnost ................................................................. 43 Graf 2. Současné setkávání s termínem „kyberšikana“ .................................................. 43 Tabulka 7. Druhy kyberšikany........................................................................................ 44 Graf 3. Druhy kyberšikany ............................................................................................. 45 Tabulka 8. Způsoby ubližování obětem kyberšikany ..................................................... 46 Graf 4. Grafické znázornění způsobů ubližování obětem kyberšikany .......................... 46 Tabulka 9. Trvání kyberobtěžování ................................................................................ 47 Graf 5. Grafické znázornění trvání kyberobtěžování...................................................... 47 Tabulka 10. Znalost agresora .......................................................................................... 48 Graf 6. Původce kyberšikany .......................................................................................... 48 Tabulka 11. Kyberšikana v porovnání s tradiční šikanou očima žáků SOŠ ................... 49 Graf 7. Grafické znázornění posouzení nebezpečnosti kyberšikany očima žáků SOŠ .. 49 Tabulka 12. Kyberšikana je nebezpečná – míra souhlasu či nesouhlasu s tvrzením. ..... 50 Graf 8. Grafické znázornění míry souhlasu s tvrzením – Kyberšikana je nebezpečná. . 50 Tabulka 13. Oběť a agresor se znají – míra souhlasu či nesouhlasu s tvrzením............. 51 Graf 9. Grafické znázornění – Oběť a agresor kyberšikany ........................................... 51 Tabulka 14. Pomoc od rodičů ......................................................................................... 52 Graf 10. Grafické znázornění – pomoc rodičů v případě kyberšikany ........................... 52 Tabulka 15. Pomoc od oblíbeného učitele ...................................................................... 53 Graf 11. Grafické znázornění – pomoc učitele v případě kyberšikany........................... 53 Tabulka 16. Pomoc od kamarádů ................................................................................... 54 71

Graf 12. Grafické znázornění – pomoc kamarádů v případě kyberšikany ..................... 54 Tabulka 17. Negativní pocity - agresor .......................................................................... 55 Graf 13. Grafické znázornění – negativní pocity agresor ............................................... 55 Tabulka 18. Negativní pocity - oběť ............................................................................... 56 Graf 14. Grafické znázornění – negativní pocity oběť ................................................... 56 Tabulka 19. Názor na kyberšikanu ................................................................................. 57 Graf 15. Grafické znázornění – názor na kyberšikanu ................................................... 57 Tabulka 20. Žák jako pozorovatel kyberšikany .............................................................. 58 Graf 16. Grafické znázornění – žák jako pozorovatel kyberšikany ............................... 58 Tabulka 21. Žák jako pozorovatel kyberšikany – specifikace oběti ............................... 59 Graf 17. Grafické znázornění – žák jako pozorovatel kyberšikany – specifikace oběti . 59

72

10 PŘÍLOHY Příloha 1: Dotazník pro žáky vybrané střední školy

73

Vážený respondente, vážená respondentko, jsem studentkou Mendelovy univerzity v Brně a součástí mojí bakalářské práce je průzkumné šetření týkající se kyberšikany na středních školách. Ráda bych Vás požádala o spolupráci při vyplňování následujícího dotazníku. Jedná se o zcela anonymní dotazník. Prosím Vás o upřímné a pravdivé odpovědi. Vyplňování Vám potrvá max. 10 minut. Srdečně děkuji za Váš čas a spolupráci. Iva Pejchalová

1. Škola, kterou navštěvuješ:

□ Střední odborné učiliště □ Konzervatoř

□ Střední odborná škola □ Gymnázium 2. Věk?

□15 □16

□17

□18

□19

□20

□21

3. Pohlaví:

□ žena

□ muž

4. Bydliště:

□ ve městě

□ na vesnici

5. Víš, co znamená termín "kyberšikana"?

□ ano, vím, co znamená → pokračuj otázkou č. 6 □ nevím, nejsem si jistý/á → přejdi k otázce č. 9 6. O kyberšikanu se jedná, pokud: (zvol jednu odpověď)

□ někdo úmyslně a opakovaně ubližuje oběti za použití informačních a komunikačních technologií

□ někdo psychicky či fyzicky týrá nebo omezuje jiné osoby □ někdo uráží svoji oběť, říká o ní urážlivé věci nebo používá urážlivé přezdívky 7. Kde ses s tímto pojmem poprvé setkal/a? (zvol jednu odpověď)

□ v médiích (TV, rádio, noviny…) □ ve škole (přednáška, diskuze, nástěnka…) □ na internetu □ doma (rodiče, sourozenci…) □ u kamarádů □ mám osobní zkušenost □ pojem "kyberšikana" znám, ale nevím, kde jsem se s ním poprvé setkal/a 2

8. Kde se nejčastěji setkáváš s pojmem "kyberšikana"? (zvol jednu nebo více odpovědí)

□ v médiích (TV, rádio, noviny…) □ na internetu □ od kamarádů

□ ve škole (přednáška, diskuze, nástěnka…) □ doma od rodičů, sourozenců… □ jinde …………………………

9. Byl/a jsi někdy vystaven/a nějakému z následujících chování prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu? (zvolte jednu nebo více odpovědí)

□ výhružka nebo zastrašování □ urážení, nadávání, ponižování, zesměšňování □ vydírání □ nabourání do tvého profilu □ zneužití tvého účtu (soc. síť, diskusní fórum) □ publikování ponižující fotografie či videa o Tobě □ nebyl/a jsem vystaven/a ničemu z uvedeného → přejdi k otázce č. 13 Pokud jsi na předchozí otázku odpověděl/a kladně – v minulosti jsi byla vystavena nežádoucímu chování v prostředí internetu, prosím odpověz na otázky č. 10, 11, 12. Pokud jsi nebyl/a vystavena ničemu z uvedeného jdi rovnou k otázce č. 13. 10. Prostřednictvím čeho se tak stalo? (zvolte jednu nebo více odpovědí)

□ sociální síť (Facebook, Twitter, Google+, Libimseti.cz, Lide.cz...) □ SMS, MMS □ email □ Skype, ICQ nebo jiná internetová služba Instant messaging (IM), která umožňuje komunikaci a výměnu dat v reálném čase

□ online hra □ chat □ www stránka, blog o mně □ jiné……………………………… 3

11. Jak dlouho toto obtěžování trvalo? (zvolte jednu odpověď)

□ stalo se to pouze jednou □ méně než dva týdny □ méně než měsíc □ méně než půl roku □ půl roku a déle □ obtěžování stále trvá 12. Víš, kdo tě kyberšikanoval? (zvolte jednu odpověď)

□ nevím □ spolužák/spolužačka □ skupina spolužáků/spolužaček □ někdo koho znám, ale nechodí se mnou do školy 13. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Kyberšikana je nebezpečnější než šikana "tváří v tvář".

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 14. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Kyberšikana je nebezpečná.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 15. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Oběť kyberšikany a agresor se často znají osobně.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 16. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátila bych se s prosbou o pomoc na rodiče.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 4

17. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátím s žádostí o pomoc na oblíbeného učitele.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 18. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Pokud bych se stal/a obětí kyberšikany, obrátím s žádostí o pomoc na kamaráda/kamarádku.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 19. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Cítil/a bych se špatně, pokud bych někoho zesměšnil/a nebo ponížil/a na internetu.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 20. Vyznač míru souhlasu či nesouhlasu s následujícím tvrzením: Cítil/a bych se špatně, pokud by mě někdo zesměšnil nebo ponížil na internetu.

□ Souhlasím □ Spíše souhlasím □ Nevím □ Spíše nesouhlasím □ Nesouhlasím 21. Co si myslíš o kyberšikaně? (zvolte jednu odpověď)

□ Vadí mi – je to něco co způsobuje bolest. □ Nevadí mi. □ Je mi to jedno. 22. Stal/a jsi se svědkem kyberšikany? Byl/a jsi svědkem toho, že tvoji spolužáci nebo kamarádi zveřejňovali na internetu ponižující fotky nebo videa spolužáků, kamarádů nebo učitelů?

□ ano

□ ne

23. Pokud ano, uveďte, kdo byla oběť: (pokud ne, ponechte prázdné)

□ kamarád/kamarádka □ spolužák/spolužačka □ učitel/učitelka □ někdo jiný ………………………………… 5

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Kyberšikana Bakalářská práce

Recommend Documents