MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Školní poradenská pracoviště Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.
Vypracovala: Jitka Hrdinová
Brno 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Školní poradenská pracoviště vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne: ………………………............. Podpis studenta: …………………………...
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr. Petru Hlaďovi, Ph.D. za podnětné připomínky a náměty, za trpělivost a čas, který mi věnoval. Také bych ráda poděkovala vedení a žákům Hotelové školy Světlá a Obchodní akademie ve Velkém Meziříčí za pomoc při uskutečnění dotazníkového šetření.
ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá problematikou školních poradenských pracovišť. V teoretické části práce je popsána struktura školního poradenského pracoviště a poskytované služby. Dále je specifikována legislativa stanovující požadavky na vzdělání a upravující práci výchovných poradců, školních metodiků prevence, školních psychologů a školních speciálních pedagogů. Cílem praktické části bylo uskutečnění pedagogického průzkumu na vybrané střední škole. Průzkum proběhl prostřednictvím dotazníkového šetření na téma využití poradenských služeb na středních školách.
KLÍČOVÁ SLOVA Školní poradenské pracoviště, výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog, školní speciální pedagog
ABSTRACT This thesis deals with the problems relating to school counseling departments. Its theoretical part describes the structure of a school counseling department and the services that are offered. It also summarizes the legislation specifying the required level of education for school counselors and defining the roles of school adviser, methodist of prevention, school psychologist and special education teacher. The goal of the practical part was to conduct educational research on school counseling. The research was done in the form of a questionnaire and the topic was Utilization of school counseling at high schools.
KEY WORDS School counseling department, school adviser, methodist of prevention, school psychologist, special education teacher
OBSAH 1
Úvod.......................................................................................................................... 7
2
Cíle bakalářské práce ................................................................................................ 8
3
Materiál a metodika zpracování ................................................................................ 9
4
Současný stav řešené problematiky ........................................................................ 10 4.1
Systém školských poradenských služeb v České republice ............................. 10
4.1.1
Národní úroveň poradenství...................................................................... 10
4.1.2
Krajská úroveň poradenství ...................................................................... 11
4.1.3
Školská úroveň poradenství ...................................................................... 11
4.2
Základní právní rámec poradenských služeb ve školství ................................. 12
4.3
Školní poradenská pracoviště ........................................................................... 13
4.3.1
Obsah poradenských služeb školního poradenského pracoviště .............. 13
4.3.2
Dokumentace a nakládání s údaji ............................................................. 14
4.3.3
Předpoklady pro výkon funkcí jednotlivých pracovníků .......................... 15
4.3.4
Struktura školního poradenského pracoviště ............................................ 15
4.4
Vnitřní a vnější spolupráce školního poradenského pracoviště ....................... 24
4.4.1 Spolupráce poradenských pracovníků v rámci školního poradenského pracoviště ................................................................................................................ 25 4.4.2 Spolupráce poradenských pracovníků s vedením školy a pedagogickými pracovníky .............................................................................................................. 25
5
4.4.3
Spolupráce poradenských pracovníků se zákonnými zástupci žáků ........ 27
4.4.4
Spolupráce s organizacemi mimo školu ................................................... 28
Praktická část .......................................................................................................... 31 5.1
Dotazníkové šetření .......................................................................................... 31
5.1.1
Popis zkoumaného souboru ...................................................................... 31
5.1.2
Zpracování získaných dat a výsledky dotazníkového šetření ................... 32
6
Diskuse.................................................................................................................... 42
7
Závěr ....................................................................................................................... 46
8
Seznam použité literatury ....................................................................................... 48
9
8.1
Bibliografické zdroje ........................................................................................ 48
8.2
Internetové zdroje............................................................................................. 50
8.3
Legislativní zdroje ............................................................................................ 50
Seznam tabulek a grafů ........................................................................................... 52
10 Seznam příloh ......................................................................................................... 53
6
1 ÚVOD Škola je dle Průchy, Walterové a Mareše (2008) společenská instituce, jejíž tradiční funkcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách, podle určitých vzdělávacích programů. V současnosti neplní škola pouze vzdělávací funkci, ale také výchovnou. Učitelé i žáci se v průběhu výchovně vzdělávacího procesu potýkají s mnohými problémy, při jejichž řešení je často potřebná odborná pomoc. K tomuto účelu jsou na školách zřizována školní poradenská pracoviště, kterými se zabývá předložená bakalářská práce. Smyslem poradenských služeb je „podpora autonomie uživatele poradenských služeb, podpora kvality jeho života, podpora osobního růstu a uschopňování k řízení vlastního života“ (Hloušková, 2004, s. 8). Školní poradenské pracoviště zahrnuje výchovného poradce, školního metodika prevence, a dle velikosti školy a finančních možností může disponovat také školním psychologem a školním speciálním pedagogem. Předložená bakalářská práce se skládá z 9 kapitol; jádro práce je rozčleněno do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části jsem se zaměřila na popis současného
stavu
školských
poradenských
služeb
v České
republice,
výčet
poradenských pracovníků zajišťujících chod školního poradenského pracoviště a na popis náplně práce a požadavků na kvalifikaci jednotlivých pracovníků školního poradenského pracoviště. Praktická část zjišťuje vztah žáků ke školnímu poradenskému pracovišti a jeho jednotlivým pracovníkům pomocí dotazníkového šetření. V závěru práce jsou shrnuty získané údaje.
7
2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem teoretické části bakalářské práce je popsat současný stav poradenských služeb v České republice a klasifikovat jej z hlediska národní, krajské a školské úrovně, popsat fungování školního poradenského pracoviště, vymezit náplň práce poradenských pracovníků působících ve školních poradenských pracovištích a kvalifikační požadavky k výkonu příslušné funkce, v neposlední řadě také popsat spolupráci poradenských pracovníků z různých pohledů. Cílem praktické části je zjistit vztah žáků k poradenským pracovníkům a využití služeb poradenských pracovníků na střední škole pomocí dotazníkového šetření. V současné době se neustále zvyšuje podíl elektronické či mobilní komunikace v našem životě; jedním z cílů praktické části bylo také zjistit, zda žáci zvolí v případě potřeby osobní kontakt s poradenským pracovníkem, nebo dají přednost elektronické či mobilní komunikaci.
8
3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Bakalářská práce je složena ze dvou částí, teoretické a praktické. V teoretické části je popsán současný stav řešené problematiky, praktická část se věnuje vlastnímu průzkumu. Materiálem pro zpracování teoretické části této bakalářské práce byla aktuálně platná legislativa vztahující se k poradenským službám a kvalifikačním požadavkům poradenských pracovníků, odborná literatura a elektronické zdroje; všechny citované zdroje jsou uvedeny v Seznamu literatury. Metodikou zpracování teoretické části bylo studium uvedených zdrojů, analýza, syntéza a komparace získaných informací. Průzkum v praktické části bakalářské práce byl realizován metodou dotazování, zvoleným nástrojem sběru dat byl dotazník, který je z metodologického hlediska metodou kvantitativní. Podrobně je metodika dotazníkového šetření popsána v kapitole 5.1.1.
Průzkumné
šetření
bylo
provedeno
mezi
žáky
Hotelové
školy
a Obchodní akademie Světlá ve Velkém Meziříčí v dubnu 2013 a zúčastnilo se jej 62 respondentů, ze tří záměrně vybraných tříd. Ti vyplnili anonymní dotazník o využívání poradenských služeb, který se skládal z 11 otázek, byly použity uzavřené, polouzavřené a otevřené otázky. Získaná data byla vyhodnocena základními statistickými postupy, graficky zpracována a doplněna komentářem.
9
4 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1 Systém školských poradenských služeb v České republice Školský poradenský systém v České republice se zabývá především poradenskou činností, která je určena dětem, žákům, studentům, jejich rodičům a učitelům při řešení situací spojených s výchovou, vzděláváním či výběrem budoucího povolání. Poradenské služby ve školství se do dnešní podoby začaly formovat po roce 1962 v souvislosti s reorganizací školského systému. „Jejich rozvoj byl ovlivňován nejen potřebami dětí, žáků, studentů a mládeže, ale také různými politickými vlivy. Rozsah a pole působnosti poradenských služeb je vymezeno legislativními normami, které upravují jednotlivé stupně vzdělávání“ (Freibergová, 2005). Školský
poradenský
systém
je
řízen
Ministerstvem
školství,
mládeže
a tělovýchovy České republiky a lze jej vymezit z hlediska národní, krajské a školské úrovně.
4.1.1 Národní úroveň poradenství Jak uvádí Freibergová (2005), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jakožto ústřední orgán státní správy zodpovídá za vzdělávací systém, jehož nedílnou součástí je i systém poradenských služeb. Jeho fungování ovlivňuje ministerstvo prostřednictvím krajských úřadů a přímo řízených institucí. Hlavním nástrojem řízení je Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (2007), který stanovuje i způsob zajištění a realizace systému poradenských služeb v resortu školství. Mezi přímo řízené organizace, na které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přeneslo odpovědnost za rozvoj a fungování poradenského systému na národní úrovni, patří:
Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků;
Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy;
10
Národní informační středisko pro poradenství Národního vzdělávacího fondu, o.p.s.
4.1.2 Krajská úroveň poradenství Na úrovni krajů je rozvoj školských poradenských služeb podle Freibergové (2005) v kompetenci krajských úřadů. Koordinace poradenských služeb je prováděna prostřednictvím Dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji a Výročních zpráv o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji, jejichž pravidelné zpracovávání ukládá krajům zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Na základě obsahu těchto dokumentů jsou kraje povinny zabývat se i poskytováním poradenských služeb. Na krajské úrovni poradenských služeb působí tato zařízení:
pedagogicko-psychologické poradny;
speciálně pedagogická centra;
střediska výchovné péče.
4.1.3 Školská úroveň poradenství Podle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, je za poskytování poradenských služeb ve škole zodpovědný ředitel školy. Rozsah poradenských služeb by měl odpovídat počtu a potřebám žáků školy. Poradenské služby poskytují na školách tzv. školní poradenská pracoviště, ve kterých působí tito poradenští pracovníci:
výchovný poradce;
školní metodik prevence sociálně patologických jevů;
školní psycholog;
školní speciální pedagog.
11
4.2 Základní právní rámec poradenských služeb ve školství Legislativní rámec poradenských služeb ve školství tvoří soubor právních předpisů vytvářený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podle Čápa et al. (2009) je obecným východiskem pro výchovné poradenství zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Ten upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, stanovuje podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanovuje působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství. Mezi další právní předpisy týkající se poradenských služeb ve školství patří:
Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (ve znění pozdějších předpisů). Tato vyhláška upravuje poskytování a obsah poradenských služeb, určuje kde, komu, a za jakých podmínek jsou poradenské služby poskytovány, a definuje standardní
činnosti
pedagogicko-psychologických
poraden,
speciálně
pedagogických center a jednotlivých poradenských pracovníků (výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog, školní speciální pedagog).
Vyhláška
č.
73/2005
Sb.,
o
vzdělávání
dětí,
žáků
a
studentů
se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (ve znění pozdějších předpisů). Tato vyhláška definuje v části Speciální vzdělávání zásady a cíle speciálního vzdělávání a formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením. V části Vzdělávání žáků mimořádně nadaných určuje, kdo zjišťuje mimořádné nadání žáka, zabývá se přípravou a kontrolou individuálního vzdělávacího plánu či možností přeřazení mimořádně nadaného žáka do vyššího ročníku.
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve
školských
zařízeních
a
o
preventivně
výchovné
péči
ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon se zabývá výkonem ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovnou péčí ve školských zařízeních. Stanovuje účel a působnost školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, definuje 12
tato zařízení (diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav) a školské zařízení (středisko výchovné péče). Zabývá se zásadami pro poskytování preventivně výchovné péče, definicí pracovníků v zařízení nebo ve středisku, stanovuje práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení, ředitele zařízení a osob odpovědných za výchovu. Určuje pravidla pro úhradu péče, kapesné, osobní dary a věcnou pomoc a stanoví povinnou dokumentaci.
Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků (ve znění pozdějších předpisů). Tato vyhláška definuje studium pro ředitele škol a školských zařízení, vedoucí pedagogické pracovníky, výchovné poradce a asistenty pedagoga, či studium k výkonu specializovaných činností.
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (ve znění pozdějších předpisů), „vymezuje profesní kategorii pedagogický pracovník. Zároveň vytváří právní rámec pro tři důležité oblasti výkonu práce pedagogických pracovníků: pro výkon funkce pedagogického pracovníka; podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti; podmínky dalšího vzdělávání a systém kariérního růstu pedagogických pracovníků“ (Průcha, Veteška, 2012, s. 282).
4.3 Školní poradenská pracoviště 4.3.1 Obsah poradenských služeb školního poradenského pracoviště Obsah poradenských služeb poskytovaných na školním poradenském pracovišti vymezuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Obsah poradenských služeb tvoří činnosti přispívající zejména k vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením a v průběhu vzdělávání; naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání; prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, jevů rizikového chování (zejména šikany a jiných forem agresivního chování, zneužívání návykových látek) a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací; 13
vytváření vhodných podmínek,
forem a způsobů integrace žáků se zdravotním postižením; vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění;
vytváření vhodných podmínek, forem
a způsobu práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin; vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky nadané a
mimořádně
nadané;
rozvíjení
pedagogicko-psychologických
a
speciálně
pedagogických znalostí a profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských zařízeních; zmírňování důsledků zdravotních postižení a prevenci jejich vzniku (Vyhláška, 2005a).
4.3.2 Dokumentace a nakládání s údaji Každá škola je dle § 28 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, povinna vést dokumentaci týkající se dětí, žáků nebo studentů, kteří ji navštěvují. Tato dokumentace je známa jako tzv. školní matrika. Kromě školní matriky je škola povinna vést i další dokumentaci, tak jak jí to ukládají právní předpisy a vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky. Některé údaje, které jsou součástí školní matriky, jsou zároveň součástí dokumentace pořizované školními poradenskými pracovníky. Školní matrika dle vyhlášky č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky, obsahuje následující údaje (Vyhláška, 2005d):
jméno a příjmení, rodné číslo, popřípadě datum narození, nebylo-li rodné číslo dítěti, žákovi nebo studentovi přiděleno, dále státní občanství, místo narození a místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území ČR, podle druhu pobytu cizince nebo místo pobytu v zahraničí, nepobývá-li dítě, žák nebo student na území ČR;
údaje o předchozím vzdělávání, včetně dosaženého stupně vzdělání;
obor, formu a délku vzdělávání, jde-li o SŠ a VOŠ;
datum zahájení vzdělávání ve škole;
údaje o průběhu a výsledcích vzdělávání ve škole, vyučovací jazyk;
14
údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj poskytnut;
údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání;
datum ukončení vzdělávání ve škole; údaje o zkoušce, jíž bylo vzdělávání v SŠ nebo VOŠ ukončeno;
jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území ČR místo trvalého pobytu, a adresu pro doručování písemností, telefonické spojení. Veškeré informace a osobní údaje, které se poradenští pracovníci školy dozví
v souvislosti s výkonem své poradenské činnosti, musí být chráněny a zajištěny v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (Zákon, 2000).
4.3.3 Předpoklady pro výkon funkcí jednotlivých pracovníků Práce poradenských pracovníků vyžaduje specifickou kvalifikaci a nelze ji vykonávat bez předchozího vyškolení a jisté praxe. Tyto požadavky specifikuje vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků (Vyhláška, 2005c), dále také zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně dalších zákonů (Zákon, 2004). Požadavky na vzdělání u jednotlivých funkcí, tak jak je uvádí vyhláška č. 317/2005 Sb., nebo zákon č. 563/2004 Sb., jsou uvedeny v oddíle 4.2.5.
4.3.4 Struktura školního poradenského pracoviště Koncepci poradenských služeb poskytovaných ve škole popisuje Zapletalová (2005) ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 27317/2004-24. V témže se také uvádí, že poradenské služby ve škole jsou obvykle zajišťovány výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem a školním speciálním pedagogem. Existují dvě možné podoby školního poradenského pracoviště. V základní variantě působí na škole výchovný poradce a školní metodik 15
prevence, kteří spolupracují s třídními učiteli, učiteli výchov a učitelem metodikem pro přípravu vzdělávacích programů. Ve variantě rozšířené zajišťují poradenské činnosti stejní pracovníci jako ve variantě základní, jsou ale doplněni o školního psychologa a/nebo školního speciálního pedagoga. Působení školního psychologa a školního speciálního pedagoga je v kompetenci ředitele školy; ten zodpovídá za poskytování poradenských služeb a určuje přesné složení školního poradenského pracoviště. Dle věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 27317/2004-24 působí školní psychologové a/nebo školní speciální pedagogové především na školách, které mají více než 500 žáků. V následujícím textu je popsána náplň práce a požadavky na kvalifikaci jednotlivých pracovníků školního poradenského pracoviště. 4.3.4.1 Výchovný poradce Tak jak se mění prostředí, ve kterém žijeme, mění a zvyšuje se i intenzita a spektrum problémů, které žáci nedokáží sami řešit, a proto podle Laceny (2010) vyhledávají stále častěji podporu a pomoc mimo rodinné prostředí. Ve škole žákům pomáhá řešit specifické otázky psychického, výchovného a sociálního vývoje výchovný poradce. Funkce výchovného poradce je ze zákona zřizována na všech základních a středních (odborných) školách a učilištích. Jeho náplní práce je dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, podpora žáků a rodičů při řešení výukových a výchovných problémů a při volbě další vzdělávací dráhy a volbě povolání. Požadavky na kvalifikaci výchovného poradce upravuje § 8 vyhlášky č. 72/ 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. „Studiem pro výchovné poradce získává jeho absolvent specializaci v základním oboru zaměřenou na oblast pedagogiky, speciální pedagogiky a psychologie. Tato specializace je předpokladem pro výkon specializované metodologické činnosti výchovného poradce. Studium se uskutečňuje v rámci programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin. Studium se ukončuje obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Po jejím úspěšném složení získává absolvent osvědčení“ (Vyhláška, 2005a). 16
Hlaďo (2008) uvádí, že výchovným poradcem na škole obvykle bývá kvalifikovaný, zkušený, osobnostně a sociálně zralý pedagog, který současně s výkonem funkce výchovného poradce ještě vede běžnou výuku. To samo o sobě klade na pracovníka poměrně velké, především časové nároky. Dost času potřebuje na přípravu dotazníků, propagačních či podkladových materiálů, získává neustále aktuální informace, dodržuje metodické pokyny, což mu zabere také nemalou část jeho pracovní doby. Podstatnou součástí jeho práce je také vedení dokumentace o jednotlivých žácích, vyplňování dotazníků a další administrativní činnost. Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vykonává výchovný poradce standardní činnosti poradenské, metodické a informační. K poradenským činnostem výchovného poradce patří:
Poskytování kariérového poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména: o koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství – kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka; o základní skupinová šetření k volbě povolání, administrace, zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí v oblasti volby povolání žáků; o individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti (ve spolupráci s třídním učitelem); o poradenství
zákonným
zástupcům
s
ohledem
na
očekávání
a předpoklady žáků (ve spolupráci s třídním učitelem); o spolupráce se školskými poradenskými zařízeními (poradna, centrum) a středisky výchovné péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících kompetence školy; o zajišťování
skupinových
návštěv
žáků
školy v
informačních
poradenských střediscích úřadů práce a poskytování informací žákům 17
a
zákonným
zástupcům
o
možnosti
individuálního
využití
informačních služeb těchto středisek.
Vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání vyžadují zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči o tyto žáky.
Zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb (vstupní a průběžné) a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků.
Poskytování služeb kariérového poradenství žákům/cizincům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám. Mezi metodické a informační činnosti výchovného poradce patří:
Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence.
Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky apod.
Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy.
Poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žákům a jejich zákonným zástupcům.
Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči dalších poradenských
zařízení
a
jejich
zajištění
v
souladu
s
předpisy
o ochraně osobních údajů.
Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření.
Výchovný poradce vykonává také řadu administrativních činností. Podle Kendíkové (2012) je to například evidence žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, nadaných 18
žáků a těch, kteří mají individuální vzdělávací plán z jiných, například zdravotních důvodů. Dále je to příprava podkladů k žádostem o finanční prostředky na platy asistentů pedagoga; a k dalším dokumentům jako je například výroční zpráva, školní vzdělávací program, koncepce rozvoje školy apod.
4.3.4.2 Školní metodik prevence Školní metodik prevence je „pedagog, odborně připraven pro výchovné poradenství v oblasti prevence, věnuje zvláštní pozornost prevenci a sledování chování dětí a mládeže z hlediska pedagogické, psychologické a sociální normy, zjišťování negativních jevů a poruch a jejich napravování“ (Tyšer, 2006, s. 7). Školní metodik prevence sleduje a řeší projevy sociálně patologických jevů u žáků v oblastech: drogových závislostí, alkoholismu a kouření, kriminality a delikvence, virtuálních drog (počítače, televize a video), patologického hráčství (gambling), záškoláctví, šikanování, vandalismu a jiných forem násilného chování, xenofobie, rasismu, intolerance a antisemitismu. Požadavky na kvalifikaci školního metodika prevence upravuje § 9 vyhlášky 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Jedná se o studium k výkonu specializovaných činností v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin, je ukončeno obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Po jejím úspěšném složení získává absolvent osvědčení (Vyhláška, 2005). Školní metodik prevence podle Valentové (2008) vykonává činnosti metodické, koordinační, informační a poradenské. Mezi metodické a koordinační činnosti školního metodika prevence patří (Valentová, 2008):
Koordinace tvorby minimálního preventivního programu školy a kontrola jeho realizace. Program je vytvářen v souladu s potřebami a možnostmi školy a je pravidelně aktualizován na základě strategií primární prevence v ČR.
Koordinace aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního 19
a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování apod., podílí se na těchto aktivitách a metodicky vede ostatní učitele při jejich realizaci.
Koordinace práce učitelů s třídními kolektivy zaměřené na vyhledávání problémových projevů chování a metodické vedení učitelů při preventivní práci s jednotlivými třídami.
Návrh a koordinace vzdělávání pedagogů školy v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů.
Přípravě aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků/cizinců; koordinace realizace těchto aktivit. Prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasizmu, xenofobie a dalších jevů, které souvisí s otázkou přijímání kulturní a etnické odlišnosti.
Koordinace spolupráce školy s orgány místní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku prevence sociálně nežádoucích jevů, dále s okresním metodikem preventivních aktivit, popř. krajským školským koordinátorem prevence
a
s
odbornými
pracovišti
(poradenskými,
terapeutickými,
preventivními, krizovými, a dalšími zařízeními a institucemi).
Kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště (středisko výchovné péče, pedagogicko-psychologickou
poradnu,
zdravotnická
zařízení,
nestátní
organizace působící v oblasti prevence, policii, orgány sociální péče apod.) v případě akutního výskytu sociálně nežádoucích jevů.
Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči specializovaných
poradenských
zařízení
v
rámci
prevence
sociálně
patologických jevů v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů.
Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti školního metodika prevence, navržená a realizovaná opatření.
20
Mezi informační činnosti školního metodika prevence patří:
Zajišťování a předávání odborných informací o problematice sociálně patologických jevů, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy.
Účast na odborně zaměřených akcích, na kterých má možnost prezentovat výsledky školy, získat nové odborné informace a na základě výměny zkušeností i nové podněty pro svoji práci.
Vedení a průběžná aktualizace databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně nežádoucích jevů (orgány státní správy a samosprávy, státní i nestátní poradenská, preventivní, krizová a další zařízení, instituce, organizace i jednotliví odborníci).
Mezi poradenské činnosti školního metodika prevence patří:
Vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy sociálně patologického chování; poskytování poradenských služeb těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího odborného pracoviště (ve spolupráci s třídními učiteli).
Spolupráce s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně nežádoucích jevů u školních tříd.
Příprava podmínek pro integraci žáků se specifickými poruchami chování ve škole a koordinace poskytování poradenských a preventivních služeb těmto žákům školou a specializovanými školskými zařízeními. 4.3.4.3 Školní psycholog Školní psycholog má dle Gajdošové (1997) ve školách své nezastupitelné místo.
Koordinuje pedagogicko-psychologické poradenství ve škole, jeho práce zahrnuje aktivity spojené s pedagogickým sborem, jednotlivými učiteli, třídními učiteli, žákovskými kolektivy, jednotlivými žáky a jejich rodiči. Školní psycholog pracuje rovněž se žáky a učiteli, kteří nemají akutní problémy. Nedílnou součástí práce školního psychologa je spolupráce s odborníky v jiných zařízeních, nejčastěji v pedagogickopsychologických poradnách, speciálně poradenských centrech, střediscích výchovné 21
péče, dále s lékaři, s psychiatry, se sociálními pracovníky, s pracovníky v krizových centrech apod. Podle Matějčka (2011) je třeba, aby poradenský pracovník nejen poskytoval rady, ale také zprostředkovával nové vědecké poznatky, nové výchovné názory a nové praktiky; samozřejmě za předpokladu, že je těmto novým poznatkům sám přístupný. Velkou výhodou je, působí-li školní psycholog přímo ve škole. V tom případě je obeznámen s prostředím
školy,
s atmosférou, která
tam panuje,
a může lépe pochopit případné obtíže, se kterými přichází žáci či pedagogové. Podle § 19 zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, „získává psycholog odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu psychologie“ (Zákon, 2004). Podle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních patří mezi standardní činnosti školního psychologa:
Diagnostika a depistáž – depistáž specifických poruch učení, diagnostika při výukových a výchovných problémech žáků, depistáž a diagnostika nadaných dětí, zjišťování sociálního klimatu ve třídě, screening, ankety, dotazníky ve škole.
Konzultační, poradenské a intervenční práce – péče o integrované žáky, individuální případová práce se žáky v osobních problémech, krizová intervence a zpracování krize, prevence školního neúspěchu žáků, kariérové poradenství u žáků, techniky a hygiena učení, skupinová a komunitní práce s žáky, koordinace preventivní práce ve třídě, podpora spolupráce třídy a třídního učitele, individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání, konzultace se zákonnými zástupci při výukových a výchovných problémech, pomoc při řešení multikulturní problematiky ve školním prostředí.
Metodická práce a vzdělávací činnost – metodická pomoc třídním učitelům, pracovní semináře pro pedagogické pracovníky, účast na pracovních poradách školy, koordinace poradenských služeb poskytovaných ve škole, koordinace poradenských služeb mimo školu, metodické intervence z psychodidaktiky pro učitele, podpora při tvorbě školního vzdělávacího programu, besedy a osvěta,
22
prezentační a informační činnost, participace na přípravě přijímacího řízení ke vzdělávání ve střední škole. 4.3.4.4 Školní speciální pedagog Školní speciální pedagog koordinuje speciálně-pedagogické poradenství ve škole. Jeho úkolem je především výchova a vzdělávání dětí se speciálními potřebami a jejich integrace do školního kolektivu. Poskytuje odbornou podporu integrovaným žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, pedagogickým pracovníkům školy poskytuje metodickou pomoc a odborné informace z oblasti speciální pedagogiky. Koordinuje spolupráci se speciálně pedagogickým centrem a dalšími specializovanými pracovišti. Podle § 18 zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, získává speciální pedagog odbornou
kvalifikaci
vysokoškolským
vzděláním
získaným
studiem
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku. „Školní speciální pedagog vykonává činnosti zaměřené na odbornou podporu integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a všech ostatních žáků, kteří potřebují speciálně pedagogickou podporu a péči založenou na krátkodobých či dlouhodobých podpůrných opatřeních“ (Zapletalová, 2005). Podle vyhlášky 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vykonává školní speciální pedagog tyto standardní činnosti:
Vyhledávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich zařazování do speciálně pedagogické péče.
Diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb žáka, analýza získaných údajů a jejich vyhodnocení.
Vytyčení hlavních problémů žáka, stanovení individuálního plánu podpory v rámci školy a mimo ni.
Realizace intervenčních činností.
23
Příprava a průběžná úprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole.
Kooperace se školskými poradenskými zařízeními a s dalšími institucemi a odbornými pracovníky ve prospěch žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.
Participace na vytváření školních vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích plánů s cílem rozšíření služeb a zkvalitnění péče o žáky se specifickými vzdělávacími potřebami.
Metodické činnosti pro pedagogické pracovníky školy – specifika výuky a možnosti žáků dle druhu a stupně zdravotního postižení, návrhy metod a forem práce se žáky – jejich zavádění do výuky, instruktáže využívání speciálních pomůcek a didaktických materiálů.
Koordinace a metodické vedení asistentů pedagoga ve škole.
4.4 Vnitřní a vnější spolupráce školního poradenského pracoviště Řada příkladů z praxe dle Pola a Lazarové (1999) naznačuje, že spolupráce poradenských pracovníků ve školách (ať už mezi sebou, s vedením či zákonnými zástupci žáků) je nejen žádoucí, ale také možná. Spornou otázkou však může být její účinnost. Ve skutečnosti se lze jen zřídka setkat s naprosto nespolupracujícím školním prostředím. V souvislosti se školními poradenskými pracovišti lze spolupráci rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní spolupráce probíhá v rámci poradenského pracoviště, kdy spolu komunikují a spolupracují jednotliví poradenští pracovníci. Vnější spolupráce pak probíhá ve třech rovinách – spolupráce poradenských pracovníků v rámci školy (s vedením, třídními učiteli, učiteli výchov a ostatními pedagogickými pracovníky), spolupráce poradenských pracovníků s rodiči, zákonnými zástupci žáků a jejich rodinami, a spolupráce s organizacemi mimo školu. V následujícím textu jsou popsány uvedené formy spolupráce.
24
4.4.1 Spolupráce poradenských pracovníků v rámci školního poradenského pracoviště Spolupráce poradenských pracovníků v rámci školního poradenského pracoviště je více než potřebná. Dle Čápa et al. (2009) má optimální školní poradenské pracoviště ve svých řadách výchovného poradce, školního metodika prevence, školního psychologa a školního speciálního pedagoga. Ne v každé škole ale funguje školní poradenské pracoviště v plném obsazení. Bez ohledu na rozsah členů tohoto týmu je ale nutné, aby si vzájemně vyjasnili své pozice, znali náplň práce své i svých kolegů, věděli, co od svých kolegů očekávat a v jakém rozsahu budou spolupracovat. Pouze za těchto okolností bude mít jejich společná práce smysl. Při vzájemné spolupráci by měli poradenští pracovníci vycházet z přílohy vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V této příloze jsou uvedeny standardní činnosti jednotlivých poradenských pracovníků a formy vzájemné spolupráce poradenských pracovníků.
4.4.2 Spolupráce poradenských pracovníků s vedením školy a pedagogickými pracovníky Poradenští pracovníci spolupracují především s vedením školy, a to z toho důvodu, že ředitel školy je zodpovědný za poskytování poradenských služeb ve škole. Proto by měli výchovní poradci a ostatní poradenští pracovníci podle Čápa et al. (2009) od vedení školy vyžadovat zadání, jak si vedení školy představuje vzájemnou spolupráci a co od nich očekává. Poradenští pracovníci zpracovávají pro vedení školy také nejrůznější dokumenty, tak jak jim to ukládá vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Výchovný poradce a školní metodik prevence jsou povinni vést písemné záznamy umožňující doložit rozsah a obsah jejich činnosti. Školní metodik prevence také koordinuje tvorbu preventivního programu školy a vede a průběžně aktualizuje databázi spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně patologických jevů. Školní psycholog a školní speciální pedagog se podílejí na tvorbě školního vzdělávacího programu školy. Dalším, s kým poradenští pracovníci spolupracují, jsou asistenti pedagoga, kteří mají především za úkol „pomoc žákům při přizpůsobování se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc 25
při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází“ (Opekarová, 2010, s. 37). Metodické vedení asistentů pedagoga spadá do standardních činností školního speciálního pedagoga. Žákovi se zdravotním postižením může poskytovat asistenci při výuce osobní asistent. Ten působí ve škole se souhlasem ředitele školy a zákonného zástupce žáka, a není zaměstnancem školy. S asistenty pedagoga spolupracují např. výchovní poradci při vytváření individuálního vzdělávacího programu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Významnou roli mezi jednotlivými učiteli ve škole hrají také třídní učitelé. Třídní učitel je „koordinačním a integračním činitelem s řadou závažných výchovných úkolů ve vztahu k žákům své třídy, k jejich rodičům, k ostatním učitelům školy, k jejímu vedení a za jistých okolností také k širší veřejnosti“ (Krátká, 2006, s. 42). S třídními učiteli spolupracují poradenští pracovníci při většině svých činností, které se týkají konkrétních žáků, poradenští pracovníci jim poskytují metodickou pomoc, třídní učitelé mohou zase poskytnout poradenským pracovníkům cenné informace o žácích. Třídní učitele vedou o žácích pedagogickou dokumentaci, která může posloužit jako podklad k poradenské
činnosti, znají
dobře jednotlivé žáky
z každodenního kontaktu ve třídě, stejně tak znají většinou i sociální prostředí jejich rodin. S ostatními pedagogickými pracovníky probíhá spolupráce především v souvislosti s konkrétními případy práce se třídou. Poradenští pracovníci, dle Čápa et al. (2009), zajišťují, aby v případě intervencí všichni učitelé, kterých se to týká, postupovali shodně. Důležitým bodem spolupráce s pedagogickými pracovníky školy je vzdělávání pedagogických pracovníků poradenskými pracovníky. Výchovný poradce poskytuje
metodickou
pomoc
pedagogickým
pracovníkům
školy
v otázkách
kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních vzdělávacích plánů a práce s nadanými žáky. Metodik prevence pomáhá učitelům výchovně vzdělávacích předmětů, ve kterých je možné zavádět do výuky etickou a právní výchovu, výchovu ke zdravému životnímu stylu; poskytuje učitelům odborné informace z oblasti prevence a o konání preventivních akcí. Školní psycholog poskytuje individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání, vede semináře pro pedagogické pracovníky. Školní speciální pedagog spolupracuje s pedagogickými pracovníky na vytváření školních vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích
26
plánů; provádí metodické činnosti pro pedagogické pracovníky školy, navrhuje metody a formy práce se žáky. Základem každé kvalitní spolupráce je komunikace, proto je důležité, aby poradenští pracovníci pravidelně prezentovali souhrn svých aktivit jak vedení školy, tak svým kolegům. To přispívá ke zkvalitňování spolupráce mezi poradenskými pracovníky a ostatními kolegy v rámci školy.
4.4.3 Spolupráce poradenských pracovníků se zákonnými zástupci žáků Spolupráce poradenských pracovníků s rodiči a rodinami žáků je základem pro úspěšné řešení všech problémů. Komunikace mezi školou a rodiči není dle Čápa et al. (2009) jednoduchá záležitost, zvláště když se jedná o situace, kdy poradenský pracovník kontaktuje rodiče a potřebuje s nimi projednat například výukové či výchovné problémy jejich dítěte. Poradenští pracovníci by měli dle Kucharské (2005) pomáhat při budování otevřené komunikace; věnovat specifickou péči komunikaci již v úvodní fázi – připravit rodiče vhodnou formou na to, o jakou záležitost se jedná, chápat, že pro rodiče je přirozené snažit se své dítě ochraňovat. Vytrvat, i když vzájemný kontakt nemusí být vždy bezproblémový, a pro obě strany je důležité mít na paměti, že jsou partneři nikoliv soupeři. Pouze s takovýmto přístupem a oba společně mohou být oporou svému dítěti či žákovi. Jako vzor pro komunikaci poradenských pracovníků se zákonnými zástupci žáků může sloužit Desatero pro spolupráci s rodinou z programu Začít spolu (Krejčová, Kargerová, 2011, s. 150). Na základě tohoto desatera by měli poradenští pracovníci respektovat úlohu rodičů; zachovávat důvěrnost; mluvit se zákonnými zástupci o vzájemných očekáváních; podporovat spolupráci se zákonnými zástupci širší nabídkou strategií; respektovat volbu konkrétního způsobu spolupráce ze strany zákonných zástupců; usilovat o zapojení celé žákovy rodiny; plánovat setkání a konzultace se zákonnými zástupci v časech, které jim vyhovují; poskytovat zákonným zástupcům pozitivní zpětnou vazbu; spolupracovat s dalšími partnery školy; respektovat, že každá spolupráce je časově náročná.
27
4.4.4 Spolupráce s organizacemi mimo školu Podle vyhlášky č. 72/ 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, jsou hlavními organizacemi, které spolupracují se školními poradenskými pracovišti, pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Tyto se souhrnně nazývají školská poradenská zařízení. Pedagogicko-psychologické
poradny
„poskytují
služby
pedagogicko-
psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc
při
výchově
a
vzdělávání
žáků“
(Čáp
et
al.,
2009,
s.
193).
Činnosti pedagogicko-psychologické poradny definuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Pedagogicko-psychologická poradna zjišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku a vydává o ní odborný posudek; doporučuje zákonným zástupcům a řediteli školy zařazení žáka do příslušné školy a třídy a vhodnou formu jeho vzdělávání; spolupracuje při přijímání žáků do škol; provádí psychologická a speciálně pedagogická vyšetření pro zařazení žáků do škol, tříd, oddělení a studijních skupin s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením. Zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením, a vypracovává odborné posudky a návrhy opatření pro školy a školská zařízení na základě výsledků psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky. Poradna poskytuje poradenské služby žákům se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo vzniku problémů v osobnostním a sociálním vývoji, jejich zákonným zástupcům a pedagogickým pracovníkům vzdělávajícím tyto žáky, poskytuje poradenské služby zaměřené na vyjasňování osobních perspektiv žáků. Poskytuje metodickou podporu škole a prostřednictvím metodika prevence zajišťuje prevenci sociálně patologických jevů, realizaci preventivních opatření a koordinaci školních metodiků prevence (Vyhláška, 2005a). Speciálně pedagogická centra „patří mezi školská poradenská zařízení a zabezpečují speciálně pedagogickou, psychologickou a další potřebnou podpůrnou péči klientům se zdravotním postižením. Dále jim poskytují odbornou pomoc v procesu pedagogické a sociální integrace ve spolupráci s rodinou, školami, školskými a dalšími zařízeními a odborníky“ (Čáp et al., 2009, s. 197).
28
Speciálně pedagogické centrum podle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, zjišťuje speciální připravenost žáků se zdravotním postižením na povinnou školní docházku a speciální vzdělávací potřeby žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním, zpracovává odborné podklady pro integraci těchto žáků a pro jejich zařazení a přeřazení do škol a školských zařízení a pro další vzdělávací opatření. Zajišťuje speciálně pedagogickou péči a speciálně pedagogické vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením a žáky se zdravotním znevýhodněním, kteří jsou integrováni nebo kterým je stanoven jiný způsob plnění povinné školní docházky. Vykonává speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku a poskytuje poradenské služby se zaměřením na pomoc při řešení problémů ve vzdělávání, v psychickém a sociálním vývoji žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním, na zjištění individuálních předpokladů a vytváření podmínek pro uplatňování a rozvíjení schopností, nadání a na začleňování do společnosti. Speciálně pedagogické centrum poskytuje pedagogickým pracovníkům a zákonným zástupcům poradenství v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Poskytuje metodickou podporu škole (Vyhláška, 2005a). Kromě pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center spolupracují školy při poradenství a prevenci i s dalšími institucemi. Mohou to být například střediska výchovné péče, která jsou podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, školským zařízením pro preventivně výchovnou péči. Dříve byly samostatnými institucemi, dnes spadají dle Bendla et al. (2008) pod diagnostické ústavy. Střediska výchovné péče se soustřeďují na prevenci a terapii sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a na poradenství v této oblasti. Jak uvádí Vágnerová (2005), zabývají se především výchovnými problémy a přebírají péči o klienty se závažnými poruchami chování, u kterých už nestačí pomoc výchovného poradce či pedagogicko-psychologické poradny. Ve středisku výchovné péče pracují psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci, pod jejichž vedením absolvují klienti psychoterapii, sociálně psychologický výcvik nebo se účastní preventivních programů.
29
Dalším spolupracujícím orgánem je Odbor sociálně-právní ochrany dítěte, který je součástí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. „Do agendy tohoto odboru spadá sociálně-právní ochrana dítěte, sociálně-právní poradenství, oblast náhradní rodinné péče a služby kurátora pro děti a mládež“ (Čáp et al., 2009, s. 198). Spolupráce s Policií ČR nemusí mít dle Čápa et al. (2009) vždy souvislost se spácháním trestného činu či přestupku. Jelikož se Policie ČR věnuje také sociálně preventivním aktivitám v oblasti kriminality dětí a mládeže, je vhodné spolupráci s ní směřovat k předcházení takovémuto rizikovému chování žáků. Školy také často spolupracují s organizacemi, které se věnují vzdělávání učitelů a různorodým vzdělávacím aktivitám pro žáky. To mohou být tzv. nestátní neziskové organizace, které jsou zřizované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, a mají podobu různých spolků, společností, svazů, hnutí, klubů, občanských sdružení i odborových organizací. Za nestátní neziskové organizace „považujeme takové organizace, které jsou institucionalizovány, odděleny od státní správy, nerozdělují zisk, jsou samosprávné a dobrovolné“ (Majtnerová Kolářová, 2010, s. 98). Některé organizace se zaměřují na péči o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, další se zabývají například prevencí, či přispívají finančními prostředky na úhradu výloh spojených s osobním asistentem žáka.
30
5 PRAKTICKÁ ČÁST Předmětem praktické části bakalářské práce je průzkum na téma „Vztah žáků ke školnímu poradenskému pracovišti a jeho jednotlivým pracovníkům“. Cílem průzkumu bylo zjistit informovanost žáků o nabídce a práci školního poradenského pracoviště, jaká je jejich reálná poptávka po službách jednotlivých poradenských pracovníků a kdy a za jakých podmínek vyhledávají služby školního poradenského pracoviště. V současné době se neustále zvyšuje podíl elektronické či mobilní komunikace v našem životě; zajímalo mě tedy, zda žáci zvolí v případě potřeby osobní kontakt s poradenským pracovníkem, nebo dají přednost elektronické či mobilní komunikaci. V následujícím textu popíšu zkoumaný soubor, vytvořený dotazník, průběh šetření a získané výsledky.
5.1 Dotazníkové šetření 5.1.1 Popis zkoumaného souboru Zkoumaný soubor tvořili žáci 1., 2. a 3. ročníku Hotelové školy Světlá a Obchodní akademie ve Velkém Meziříčí. Průzkumu se zúčastnilo 62 žáků, z toho bylo 46 děvčat a 16 chlapců; kolektivy byly smíšené. Dotazníkové šetření bylo provedeno ve školním roce 2012/2013, v měsíci dubnu. Dotazníky jsem distribuovala osobně ve vyučovací hodině, v jednotlivých třídách, po předchozí dohodě se zástupcem ředitelky, který zároveň vykonává funkci školního metodika prevence. Osobní účast při vyplňování dotazníků vidím jako pozitivní, žáci se mohli obracet s případnými dotazy přímo na administrátora. Žáci byli nejdříve seznámeni s tématem a cíli dotazníku. Po rozdání dotazníkových archů vyplňovali všichni žáci (ve všech třech třídách jim vyplňování zabralo přibližně 10 minut), zazněl pouze jeden dotaz, zda lze zvolit dvě odpovědi u otázky číslo 4 (viz Příloha č. 1 Dotazník). Připravený dotazník obsahoval 11 položek, z nichž bylo 6 polouzavřených otázek (otázky číslo 1, 2, 4, 5, 6 a 11), 4 uzavřené otázky (otázky číslo 3, 8, 9 a 10) a jedna otevřená otázka (otázka číslo 7). V úvodu dotazníku uvedli žáci název školy, třídu, kterou navštěvují a pohlaví; dotazník byl anonymní.
31
5.1.2 Zpracování získaných dat a výsledky dotazníkového šetření Dotazníky byly vyhodnoceny v dubnu 2013. Data byla zpracována v tabulkovém procesoru programu Microsoft Excel. Pro lepší přehlednost jsou některé tabulky doplněny grafy. Výsledky získané dotazníkovým šetřením jsem třídila nejdříve z pohledu pohlaví v jednotlivých třídách, poté dle pohlaví v celém vzorku a nakonec z celkového pohledu. Výsledky jsou v dalším textu prezentovány převážně z celkového pohledu, pouze u otázky č. 4 byly výsledky podle pohlaví natolik odlišné, že jsem se rozhodla je prezentovat zvlášť. V následujícím textu budou prezentována konkrétní data pro jednotlivé položky, získaná zpracováním a vyhodnocením dotazníků. Otázka č. 1: Odkud víte o působení poradenských pracovníků na vaší škole? První otázka měla zjistit informovanost žáků o poradenských pracovnících. Žáci měli na výběr z pěti možných odpovědí. Odpovědi jsou zpracovány v Tabulce 1 a Obrázku 1. Tabulka 1: Četnost odpovědí na otázku: „Odkud víte o působení poradenských pracovníků ve vaší škole?“ Odkud víte o poradenských pracovnících ve vaší škole Od třídního učitele Od spolužáků Z nástěnky ve škole Z internetových stránek školy Od někoho jiného Celkem
Dívky abs. rel. [%] 29 63,0 1 2,2 10 21,7 5 1 46
10,9 2,2 100,0
Chlapci abs. rel. [%] 6 37,5 2 12,5 2 12,5 6
37,5
16
100,0
abs. 35 3 12 11 1 62
Celkem rel. [%] 56,5 4,8 19,4 17,7 1,6 100,0
Dívky nejčastěji odpovídaly, že vědí o poradenských pracovnících od třídního učitele (63 %). Chlapci nejčastěji odpovídali, že o působení poradenských pracovníků ví od třídního učitele (37,5 %) a z internetových stránek školy (37,5 %). Nejčastěji také věděli o působení poradenských pracovníků od třídního učitele ve třídě 2. A, kde je třídní učitelka zároveň výchovnou poradkyní. Z celkového pohledu uváděli respondenti nejčastěji, a to v 56,5 %, že o působení poradenských pracovníků vědí od třídního 32
učitele, dále v 19,4 % od spolužáků, 17,7% uvedlo, že ví o působení poradenských pracovníků z internetových stránek školy. 4,8 % od spolužáků a 1,6 % od někoho jiného (ze jmenovek na dveřích kabinetu). Z uvedených odpovědí tedy vyplývá, že informovanost žáků je nejvyšší od třídních učitelů, ale poměrně velká část žáků si informace zjistila sama, ať už na školní nástěnce nebo na internetových stránkách školy.
18%
2% Od třídního učitele Od spolužáků
19%
56%
Z nástěnky ve škole Z internetových stránek školy
5%
Od někoho jiného
Obrázek 1: Odkud víte o působení poradenských pracovníků na vaší škole? (jedná se o odpovědi dívek i chlapců)
Otázka č. 2: Víte, s jakými problémy se můžete na poradenské pracovníky obrátit? Tato otázka patří mezi polouzavřené, žáci měli vybírat mezi odpověďmi ano a ne. V případě že odpověděli ano, měli vypsat několik problémů, se kterými se mohou obrátit na poradenské pracovníky. Odpovědi na otázku jsou zpracovány v Tabulce 2 a absolutní četnost uváděných problémů je znázorněna v Obrázku 2. Tabulka 2: Četnost odpovědí na otázku: „Víte, s jakými problémy se lze na poradenské pracovníky obrátit?“
ANO NE Celkem
abs. 42 20 62
33
rel. [%] 67,7 32,3 100,0
35 30 šikana
25
rodinné problémy 20
osobní problémy
15
drogy studijní problémy
10
problémy se spolužáky
5 30
11
11
10
8
6
0
Obrázek 2: Absolutní četnost uváděných problémů, se kterými se žáci mohou obracet na poradenské pracovníky
Více než 67 % žáků zvolilo odpověď ano a mezi nejčastěji uváděné problémy patřila šikana, rodinné problémy, osobní problémy a drogy, studijní obtíže či problémy se spolužáky. 32,3 % respondentů uvedlo, že neví, s jakými problémy se na poradenské pracovníky mohou obracet.
Otázka č. 3: Víte, kdo na vaší škole vykonává funkci výchovného poradce a školního metodika prevence? Třetí otázka zkoumala povědomí žáků o tom, kdo zastává jednotlivé poradenské funkce. Respondenti měli vybrat ze dvou možností (ano, ne) u každé z uvedených funkcí. Odpovědi jsou zpracovány v Tabulce 2 a na Obrázcích 2 a 3. Tabulka 3: Četnost odpovědí na otázku: „Víte, kdo na vaší škole vykonává funkci výchovného poradce a školního metodika prevence?“
ANO NE Celkem
Výchovný poradce abs. rel. [%] 52 83,9 10 16,1 62 100,0
34
Metodik prevence abs. rel. [%] 3 4,8 59 95,2 62 100,0
Výchovného poradce zná téměř 84 % žáků, u školního metodika prevence odpovědělo kladně pouze 4,8 % respondentů. Později jsem při rozhovoru se zástupcem ředitelky Hotelové školy Světlá a obchodní akademie ve Velkém Meziříčí, který je zároveň školním metodikem prevence, zjistila, že poradenské služby na této škole jsou prezentovány jako výchovné poradenství se dvojím zaměřením. Na poradenství v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů a specifických poruch učení a poradenství v oblasti volby povolání. Tato skutečnost je pravděpodobně důvodem, proč školního metodika prevence nezná tak velký počet žáků.
NE 16%
ANO 84%
Obrázek 3: Znalost výchovného poradce
ANO 5%
NE 95%
Obrázek 4: Znalost školního metodika prevence
35
Otázka č. 4: Pokud se u vás vyskytne situace (problém), se kterým se rozhodnete navštívit některého z poradenských pracovníků, jak jej oslovíte? Ve čtvrté otázce měli žáci vybrat, jak by v případě potřeby oslovili poradenského pracovníka. Volit mohli z následujících možností: Osobně navštívím poradenského pracovníka během jeho konzultačních hodin; svěřím se spolužákovi a požádám ho o doprovod; svěřím se s problémem třídnímu učiteli a požádám ho o zprostředkování konzultace; svěřím se s problémem rodičům a půjdeme za ním společně; kontaktuji ho e-mailem; jinak (žáci měli napsat jak). Odpovědi jsou zpracovány v Tabulce 4 a Obrázku 5. Tabulka 4: Četnost odpovědí na otázku: „Pokud se u vás vyskytne situace (problém), se kterým se rozhodnete navštívit některého z poradenských pracovníků, jak jej oslovíte?“ Jak v případě potřeby oslovíte Dívky Chlapci Celkem poradenského pracovníka? abs. rel. [%] abs. rel. [%] abs. rel. [%] Sám v konzultačních hodinách 26 56,5 8 50,0 34 54,8 S doprovodem spolužáka 6 13,0 2 12,5 8 12,9 S doprovodem třídního učitele 5 10,9 1 6,3 6 9,7 S doprovodem rodičů 5 10,9 5 31,3 10 16,1 Kontaktuji ho e-mailem 0 0,0 0 0,0 0 0,0 Jinak 4 8,7 0 0,0 4 6,5 Celkem 46 100,0 16 100,0 62 100,0 Více než polovina respondentů (54,8 %) uvedla, že by poradenského pracovníka kontaktovala osobně během konzultačních hodin. 16 % respondentů pak uvedlo, že by se s problémem svěřili nejdříve rodičům a šli za poradenským pracovníkem spolu s nimi.
Zajímavé
bylo
v tomto
případě
srovnání
mezi
dívkami
a chlapci. Stejnou odpověď vybralo 5 dívek a 5 chlapců, u chlapců to ovšem činí více než 30 %, zatímco u dívek 10,9 %. I přes nízký počet respondentů se zdá, že chlapci se více než dívky spoléhají na rodiče, či k nim mají poměrně velkou důvěru, zatímco dívky se nebojí jednat samostatně. 12,9 % respondentů by požádalo o doprovod spolužáka, 9,7 % respondentů by pak požádalo o zprostředkování konzultace třídního učitele. 6,5 % respondentů zvolilo odpověď „Jinak“, byly to pouze dívky a uvedly, že by poradenského pracovníka nekontaktovaly a řešily by své problémy samy. Jako zajímavá se mi jeví i skutečnost, že nikdo z žáků by poradenského pracovníka neoslovil prostřednictvím e-mailu, přičemž tato možnost poskytuje dle mého názoru svobodnější vyjádření než při osobním kontaktu. 36
10%
Sám během konzultačních hodin
6%
S doprovodem rodičů
13% 16%
55% S doprovodem spolužáka Přes třídního učitele
Obrázek 5: Způsob oslovení poradenského pracovníka
Otázka č. 5: Jaká forma kontaktu s poradenskými pracovníky by vám nejvíce vyhovovala? V páté otázce měli žáci vybrat formu kontaktu s poradenskými pracovníky, která by jim nejvíce vyhovovala. Odpovědi jsou zpracovány v Tabulce 5 a Obrázku 6. Tabulka 5: Četnost odpovědí na otázku: „Jaká forma kontaktu s poradenskými pracovníky by vám nejvíce vyhovovala?“ Forma kontaktu E-mail Telefon ICQ, Skype, Facebook, Twitter Osobně ve skupině Osobně a individuálně Jinak Celkem
abs. 5 1 5 6 43 2 62
rel. [%] 8,1 1,6 8,1 9,7 69,4 3,2 100,0
69 % všech respondentů uvedlo, že by nejraději kontaktovali poradenského pracovníka osobně a individuálně. Necelých 10 % by volilo formu osobního kontaktu ve skupině a 8,1 % by poradenského pracovníka kontaktovalo e-mailem, stejně velká skupina (8,1 %) pak prostřednictvím nových médií (ICQ, Skype, Facebook, Twitter), 3,2 % respondentů zvolilo odpověď Jinak (s tím, že by poradenského pracovníka nekontaktovali). Pouze 1,6 % respondentů by volilo kontakt prostřednictvím telefonu.
37
Z odpovědí na tuto otázku tedy vyplývá, že převážná většina respondentů dává přednost osobnímu kontaktu, ať už individuálně nebo ve skupině.
E-mail 3%
8% 2%
Telefon
8% 10%
ICQ, Skype, Facebook, Twitter Osobně ve skupině
69%
Osobně a individuálně Jinak
Obrázek 6: Vyhovující forma kontaktu s poradenskými pracovníky
Otázka č. 6: Kontaktoval/a jste v minulosti některého z poradenských pracovníků? Pokud ano, uveďte koho a kolikrát. V šesté otázce měli žáci odpovědět na to, zda již v minulosti kontaktovali některého z poradenských pracovníků. Odpovědi jsou zpracovány v Tabulce 6 a Obrázku 7. Respondenti vybírali ze dvou nabízených odpovědí, ano a ne. Tabulka 6: Četnost odpovědí na otázku: „Kontaktoval/a jste v minulosti některého z poradenských pracovníků?“
ANO NE Celkem
abs. 2 60 62
rel. [%] 3,2 96,8 100,0
Pouze 3,2 % respondentů odpovědělo, že již jednou některého z poradenských pracovníků oslovili. Jednalo se o dívky a v prvním případě byl osloveným poradenským pracovníkem výchovný poradce, v druhé odpovědi nebyl příslušný poradenský pracovník uveden. 97 % respondentů pak uvedlo, že zatím nikdy nekontaktovali žádného poradenského pracovníka. 38
ANO 3%
NE 97%
Obrázek 7: Předchozí kontakt s poradenským pracovníkem
Na otázky č. 7, 8, 9 a 10 odpovídali pouze ti žáci, kteří již v minulosti využili služeb poradenských pracovníků. Otázka č. 7: Uveďte stručně, kterého poradenského pracovníka jste kontaktoval/a; a z jakého důvodu: Na tuto otázku odpověděla jedna žákyně prvního ročníku a jedna žákyně třetího ročníku. Žákyně prvního ročníku kontaktovala výchovného poradce za účelem pomoci při výběru střední školy, ještě v devátém ročníku základní školy. Žákyně třetího ročníku neuvedla, kterého poradenského pracovníka kontaktovala. Důvodem k vyhledání odborné poradenské pomoci byl její dojem, že se k ní učitel nechová vhodně a správně. Otázka č. 8: Vyřešil se problém, se kterým jste poradenského pracovníka kontaktoval/a; nebo byla vám poskytnuta uspokojující rada? U otázky číslo 8 odpověděly obě respondentky shodně, že se jejich problém nevyřešil, ani jim nebyla poskytnuta uspokojující rada. Otázka č. 9: Byl/a jste spokojen/a s poskytnutými službami? U otázky číslo 9 uvedly opět obě respondentky shodně, že nebyly spokojeny s poskytnutými službami poradenského pracovníka. S největší pravděpodobností to souvisí s tím, že se jejich problém poté, co kontaktovaly poradenského pracovníka, nevyřešil. 39
Otázka č. 10: Pokud se v budoucnu vyskytne situace, se kterou vám bude moci pomoct některý z poradenských pracovníků, využijete znovu jeho služeb? U otázky číslo 10 odpověděla žákyně prvního ročníku ano, žákyně třetího ročníku ne. Vzhledem k nízkému počtu respondentů nelze odpovědi na tuto otázku objektivně posoudit.
Na otázku č. 11 odpovídali žáci, kteří zatím nevyužili služeb poradenských pracovníků. Otázka č. 11: Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole? U poslední otázky číslo 11 měli respondenti vybrat ze dvou možností (ano a ne) a napsat svými slovy, proč se pro tuto možnost rozhodli. Odpovědi k jednotlivým variantám jsou zpracovány v Tabulkách 7 a 8, důvody k tomu, proč by v budoucnu nevyužili poradenských služeb, jsou pak zpracovány v Obrázku 8. Pouze 15% respondentů uvedlo, že by v budoucnu využili služeb poradenských pracovníků. Tabulka 7: Četnost odpovědí ANO na otázku: „Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole?“ Kontaktuji, protože… věřím, že by mi mohl pomoci se o mých problémech nikdo nedozví jsou na to specializovaní, je třeba se svěřovat chci poradit s výběrem školy mám-li problém, neměl bych ho řešit sám celkem ANO
abs.
rel [%] 5 1
55,6 11,1
1 1 1 9
11,1 11,1 11,1 100,0
Z uvedeného počtu respondentů, kteří odpověděli, že by v budoucnu využili služeb poradenských pracovníků, jich 55 % jako nejčastější důvod uvedlo, že věří, že by jim poradenský pracovník mohl pomoci. Další uváděné důvody, proč by v budoucnu, v případě potřeby, kontaktovali poradenského pracovníka, byly například: že se o jeho problémech nedozví nikdo další, je na pomoc při problémech specializovaný, či zájem o pomoc při výběru dalšího studia. 40
Tabulka 8: Četnost odpovědí NE na otázku: „Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole?“ Nekontaktuji, protože… nemám problémy řeším problémy s rodiči řeším problémy sama či s kamarády raději budu řešit s někým jiným nemám v ně dostatečnou důvěru neznám jejich specializaci vyhledám pomoc u rodičů, případně pomoc psychologa ve svém městě nechci se svěřovat se svými problémy nevím, kdo to je nemám o jejich služby zájem celkem NE
abs. 30 8 4 2 2 1
rel. [%] 58,8 15,7 7,8 3,9 3,9 2,0
1 1 1 1 51
2,0 2,0 2,0 2,0 100,0
Téměř 85 % respondentů pak uvedlo, že v budoucnu nemají v úmyslu, v případě potřeby, kontaktovat poradenského pracovníka. Bohužel asi 58 % z těch, co odpověděli ne, otázku nepochopilo správně. Jako důvody totiž uvedli to, že momentálně nemají žádné problémy a tudíž nevidí důvod poradenské pracovníky kontaktovat. Zhruba 15 % respondentů, kteří odpověděli NE, uvedlo, že by poradenského pracovníka nekontaktovali, jelikož řeší své problémy s rodiči, dalších téměř 8 % respondentů řeší své problémy sami nebo s kamarády. Necelá 4 % respondentů nemá v poradenské pracovníky dostatečnou důvěru. nepochopili otázku
35
řeším problémy s rodiči
30
řeším problémy sama či s kamarády raději budu řešit s někým jiným nemám v ně dostatečnou důvěru neznám jejich specializaci
25 20 15
vyhledám pomoc u rodičů, případně nechci se svěřovat se svými problémy nevím kdo to je
10 5 30
8
4
2
2
1
1
1
1
1
nemám o jejich služby zájem
0
Obrázek 8: Důvody žáků, proč v budoucnu nevyužijí poradenských služeb 41
6 DISKUSE Školní poradenská pracoviště jsou v současné době tvořena minimálně výchovným poradcem a školním metodikem prevence na každé střední škole. Jejich činnost pomáhá předcházet rizikovému chování u žáků, stejně tak jsou poradenští pracovníci připraveni poskytnout odbornou pomoc nebo radu všude tam, kde je to třeba. Poradenství ale není pouze záležitostí poradenských pracovníků, závisí i na jejich spolupráci s pedagogickým sborem a zákonnými zástupci žáků, důležitým spojovacím článkem jsou také třídní učitelé. Kvalitní poradenství ve škole tedy přepokládá, že „třídní učitelé se v souladu se svou rolí zaměřují na vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě, že podporují rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy, zprostředkovávají komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru, jsou garanty spolupráce školy s rodiči žáků třídy, získávají a udržují si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí“ (Zapletalová, 2010). Pro svůj pedagogický průzkum jsem zvolila střední školu, na které jsem sama studovala. Oba poradenští pracovníci, kteří tam v současné době působí, byli i mými pedagogy, mají tedy oba již dlouholetou praxi. Výchovná poradkyně, která se zabývá především kariérovým poradenstvím, je zároveň třídní učitelkou v jedné z oslovených tříd. Školní metodik prevence (zde označovaný jako výchovný poradce v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů a specifických poruch učení) zastává zároveň funkci zástupce ředitelky. Škola sama o sobě má dlouholetou tradici, byla založena již v roce 1901 a v 70. – 90. letech minulého století byla výběrovou hotelovou školou, jejíž absolventi vždy našli vhodné uplatnění, ať už doma nebo v zahraničí. Z uvedeného průzkumu vyplynulo, že žáci jsou o činnosti poradenských pracovníků informováni především od svých třídních učitelů, což svědčí o dobré spolupráci poradenských pracovníků s třídními učiteli. Žáci mají poměrně široké povědomí o tom, s jakými problémy se mohou na poradenské pracovníky obrátit, ale v drtivé většině případů neznají oba poradenské pracovníky. Zde je možná příčina ta, že poradenští pracovníci na zkoumané škole nejsou označováni jako výchovný poradce a školní metodik prevence, ale jako výchovní poradci se specializací na volbu povolání nebo prevenci sociálně nežádoucích jevů a specifických poruch učení. Z průzkumu dále vyplynulo, že v případě potřeby by víc než polovina žáků kontaktovala poradenského 42
pracovníka osobně během jeho konzultačních hodin. Asi 16 % žáků by nejdříve svěřilo problém rodičům a pak spolu s nimi kontaktovalo poradenského pracovníka. Zde je zajímavé srovnání dle pohlaví, kdy chlapci by problém konzultovali s rodiči ve 30 % případů, u dívek však pouze v 10 % případů. V tom lze spatřovat jistá vývojová specifika adolescence, kdy se děti stávají samostatnými, přesto však v případě potíží hledají pomoc u rodičů. Byť nebyl zkoumaný vzorek příliš rozsáhlý, lze se přesto domnívat, že dívky dospívají dříve a jsou proto v tomto rozhodování samostatnější, kdežto chlapci se na rodiče spoléhají déle. Poměrně překvapivé bylo zjištění, že téměř tři čtvrtiny žáků upřednostňují osobní, individuální formu kontaktu s poradenským pracovníkem. Jednou z možných příčin by mohla být dostupnost poradenských služeb přímo ve škole, to že poradenské služby poskytují zaměstnanci školy, učitelé, které žáci potkávají každý den. Dalším důvodem může být také potřeba osobní komunikace přímo s poradenským pracovníkem, který zde svým způsobem nahrazuje rodiče. Každopádně se nepotvrdil můj předpoklad, že žáci v současné době elektronické komunikace upřednostní e-mail, telefon nebo nová média jako Facebook, Twitter, ICQ nebo Skype. K tomu předpokladu mě vedly výsledky výzkumu v bakalářské práci Kláry Lemberkové, kde je uvedeno, že adolescenti tráví průměrně denně 1 – 3 hodiny u internetu a to především komunikací. Zajímavé bylo zjištění, jak málo žáků vyhledalo pomoc poradenských pracovníků, pouhé dvě respondentky ze všech oslovených, což činí asi 3 procenta z průzkumného vzorku. I přes malý rozsah průzkumného vzorku je toto číslo velmi nízké a vyvstává otázka, proč žáci poradenské pracovníky nekontaktují častěji. Jako nepravděpodobné se zdá, že by neměli žádné potíže, se kterými by jim mohli poradenští pracovníci pomoci. Žáci jsou o službách informovaní, sami uvádějí, že vědí, s jakými problémy se na poradenské pracovníky mohou obracet, informace dostávají jak od svých třídních učitelů, tak je mohou sami čerpat z nástěnky ve škole či internetových stránek školy. Je možné, že se služby bojí využívat, protože sami považují jejich využití za něco nevhodného, obávají se, aby nebyli svým okolím vnímáni jako psychicky nestabilní či nemocní. I to lze vnímat jako specifika adolescence, obava z toho, že se budou lišit od skupiny svých vrstevníků, může často žákům v tomto věku bránit v tom, aby problém řešili nebo se s ním svěřili. Nepříliš pozitivní je fakt, že respondentky, které využily poradenských služeb, nebyly spokojeny s výsledkem konzultace a nedostaly žádnou, dle jejich názoru uspokojivou, radu. I přesto jedna z nich uvedla, že by v případě potřeby oslovila poradenské pracovníky znovu. Bohužel z tohoto výsledku nelze vyvozovat žádné obecné závěry, jelikož počet 43
odpovídajících byl velmi nízký. Pro případný příští výzkum, který by zkoumal hlouběji využití služeb poradenských pracovníků, by bylo vhodné doplnit dotazníkové šetření rozhovory se žáky, případně s poradenskými pracovníky. Ti žáci, kteří dosud poradenské pracovníky nekontaktovali, byli dotazováni, zda by tak v případě potřeby učinili. Pouze 15 % z nich uvedlo, že ano, z nich pak polovina jako důvod uvedla to, že věří tomu, že by jim poradenský pracovník mohl pomoci. To svědčí dle mého názoru s největší pravděpodobností o tom, že tito žáci věří, že poradenští pracovníci jsou dostatečně kvalifikovaní k řešení problémů. Víc než polovina žáků, kteří dle odpovědí nemají v úmyslu v budoucnu, v případě potřeby, kontaktovat poradenské pracovníky; neporozuměla otázce. Jako důvody totiž uváděli, že žádné problémy v současnosti nemají a mít nebudou. Je možné, že otázka mohla být lépe formulována již v dotazníku, případně vysvětlena na místě při vyplňování. Lepší formulace pro příští dotazník by mohla znít spíše takto: „Vyskytne-li se u vás problém, se kterým by vám mohl poradenský pracovník poradit, využijete jeho služeb?“. Ostatní respondenti, kteří nehodlají v budoucnu, v případě potřeby, oslovit poradenské pracovníky, jako důvod uváděli například, že řeší problémy s rodiči, kamarády, či někým jiným; nemají v poradenské pracovníky důvěru, neznají jejich specializaci nebo se jim nechtějí svěřovat se svými problémy. Tato důvěra v kamarády, rodiče, blízké přátele apod. souvisí se sociálním vývojem adolescentů a rozšiřováním jejich sociálního pole, tak jak jej popisuje Vágnerová (2012). Ti, kteří by problémy raději řešili s rodiči, nemají potřebu konzultovat své soukromí s nikým dalším, jsou více fixovaní na své nejbližší okolí, spoléhají na něj. Naopak ti, kteří by problémy řešili s kamarády, mají s největší pravděpodobností poměrně široké sociální pole, důvěřují svým kamarádům a přátelům, více než dospělým, probíhá či již proběhla u nich emancipace na rodičích a autoritách, tak jak je popisována ve vývojové psychologii. Je možné, že respondenti nevěří tomu, že by poradenský pracovník (dospělý) pochopil jejich problémy, které mohou být často spojeny právě s dospíváním. Součástí Hotelové školy Světlá a obchodní akademie ve Velkém Meziříčí je i domov mládeže, kde tráví žáci většinu času, ne vždy tudíž mohou konzultovat problémy ihned s rodiči. I proto jsou poradenské služby poskytované přímo ve škole velmi důležité a je nutné, aby fungovala spolupráce mezi poradenskými pracovníky a vychovateli domova mládeže.
44
Na základě provedeného průzkumu bych ředitelům a poradenským pracovníkům středních odborných škol doporučila zvýšit informovanost žáků o jednotlivých poradenských pracovnících, například pořádáním přednášek, besed, informačních akcí či exkurzí, především těch, které má ve své kompetenci školní metodik prevence. Také bych doporučila užívat názvy funkcí tak, jak je stanoví platná legislativa. Dále doporučuji posílit důvěru žáků v poradenské pracovníky, aby žáci věděli, že se na poradenské pracovníky mohou bez obav obrátit s jakýmkoliv problémem, ať už se týká studia, vztahů ve škole nebo jejich soukromí. Aktivita by měla vycházet především od poradenských pracovníků, měli by se snažit přiblížit žákům a propagovat nabízené poradenské služby. Ať už pomocí nástěnky umístěné ve škole, na internetových stránkách školy, během třídnických hodin, ale i na třídních schůzkách, aby o poradenských službách věděli v dostatečném rozsahu i rodiče a zákonní zástupci žáků.
45
7 ZÁVĚR Poradenská činnost realizovaná na středních školách je v současné době jistě jednou z nejdůležitějších složek ve výchovně vzdělávacím procesu u dospívající mládeže. Ať už se jedná o poradenství studijní a kariérové, nebo o řešení osobních problémů žáků, problémů v sociálních vztazích, výskyt sociálně patologických jevů či jejich prevenci. Žáci na středních školách se často ocitají v nelehké situaci. Podle Laceny (2010) se nacházejí v jednom z nejnáročnějších vývojových období v životě člověka – v adolescenci. V této době, mezi 15. – 20. rokem života, dochází k radikálním fyzickým i psychickým změnám. Nejen že jsou na ně tedy kladeny poměrně vysoké studijní nároky, ale musí se vyrovnat sami se sebou, s problémy dospívání, studijními obtížemi, různými problémy v rodině, školním kolektivu či osobním životě. A při všech těchto životních situacích by jim měli být připraveni poskytnout pomoc právě pracovníci školních poradenských pracovišť. Fungování školních poradenských pracovišť je v České republice upraveno vyhláškou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Tato bakalářská práce ve své teoretické části popisuje současný stav poradenských služeb u nás, klasifikuje je z hlediska národní, krajské a školské úrovně. Ve své práci jsem se rovněž snažila popsat fungování rozšířené varianty školního poradenského pracoviště, která zahrnuje všechny čtyři poradenské pracovníky (výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog a školní speciální pedagog) a definovat náplň práce jednotlivých pracovníků, včetně kvalifikačních požadavků k výkonu jejich funkce. Pozornost jsem věnovala také spolupráci poradenských pracovníků v rámci školního poradenského pracoviště, v rámci školy (s vedením a jednotlivými pedagogickými pracovníky) a se zákonnými zástupci žáků. V praktické části bakalářské práce jsou prezentovány výsledky průzkumného šetření na téma „Vztah žáků ke školnímu poradenskému pracovišti a jeho jednotlivým pracovníkům“. Průzkum ukázal, že žáci jsou poměrně dobře informováni o působení poradenských pracovníků ve škole, neznají však funkci školního metodika prevence. Při případném kontaktu s poradenským pracovníkem by upřednostnili osobní formu komunikace. Služeb poradenských pracovníků však využila pouze 3 % respondentů. V případě potřeby by se na poradenské pracovníky obrátilo asi 15 % dotazovaných. Do 46
budoucna bych doporučila při případném dalším šetření zaměřit se na spolupráci poradenských pracovníků školy s poradenskými a preventivními pracovníky domova mládeže a doplnit dotazník rozhovorem s poradenskými pracovníky. Vzhledem k nízkému počtu respondentů nelze závěry dotazníkového šetření zobecňovat, přesto se domnívám, že cíle, které jsem si stanovila pro svou bakalářskou práci, byly splněny.
47
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 8.1 Bibliografické zdroje BENDL, S., KUCHARSKÁ, A., et al. Kapitoly ze školní pedagogiky a školní psychologie: skripta pro studenty vykonávající pedagogickou praxi. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7290-366-5. ČÁP, D., et al. Výchovné poradenství. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 250 s. ISBN 978-80-7357-498-5. GAJDOŠOVÁ, E. Školský psychológ: špeciálne otázky zo školskej psychológie. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1997, 143 s. ISBN 80-223-1153-7. HLOUŠKOVÁ, L., et al. Vzdělávání poradců v České republice: výzkumná zpráva. Praha: Národní vzdělávací fond, Národní informační středisko pro poradenství, 2004, 118 s. ISBN 80-86728-15-3. KRÁTKÁ, P. Význam funkce třídního učitele v recentních podmínkách českého školství (se zvláštním zřetelem k podpoře zdraví žáků). In KNECHT, P., Výzkum aktuálních problémů pedagogiky a oborových didaktik: (v disertačních pracích studentů doktorských studijních programů) : sborník z konference konané dne 30. listopadu 2006 na Pedagogické fakultě MU v Brně. Brno: Masarykova univerzita pro Centrum pedagogického výzkumu PdF MU a Katedru pedagogiky, 2006, 268 s. ISBN 80-2104163-3. KUCHARSKÁ, A. Nespecifické výukové problémy. In HADJ MOUSSOVÁ, Z., a kol. Pedagogicko-psychologické poradenství I: vybrané problémy. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2005. 207 s. ISBN 80-7290-215-6. KENDÍKOVÁ, J. Výchovný poradce. In DRNKOVÁ, L., HLAĎO, P. (Eds). 2012. Výchovný a kariérový poradce v praxi. Praha: Raabe. ISSN 1805-7098. KREJČOVÁ, V., KARGEROVÁ J. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro I. stupeň základní školy. Vyd. 2. aktualiz. Praha: Portál, 2011, 228 s. ISBN 978-80-7367-906-4.
48
LACENA, I. Príručka pre výchovných poradcov. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 72 s. ISBN 978-80-7452-006-8. LEMBERKOVÁ, K. Internet jako prostředek komunikace u adolescentů: Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra pedagogiky, 2010. 50 l. Vedoucí práce Iva Žlábková. MAJTNEROVÁ KOLÁŘOVÁ, S. Úloha nestátních neziskových organizací v primární prevenci. In MIOVSKÝ, M., BÁRTNÍK, P. Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Sdružení SCAN, 2010, 253 s. ISBN 978-80-87258-47-7. MATĚJČEK, Z. Praxe dětského psychologického poradenství. Vyd. 2., aktualiz. a upr. Praha: Portál, 2011, 342 s. ISBN 978-80-262-0000-0. OPEKAROVÁ, O. Kapitoly z výchovného poradenství: školní poradenské služby. Vyd. 2., upr. a dopl. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 72 s. ISBN 978-8086723-96-9. POL, M., LAZAROVÁ B. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy: řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. Praha: Agentura Strom, 1999, 78 s. ISBN 8086106-07-1. PRŮCHA, J., VETEŠKA, J. Andragogický slovník. Praha: Grada, 2012, 296 s. ISBN 978-80-247-3960-1. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Vyd. 5. Praha: Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. TYŠER, J. Školní metodik prevence: soubor materiálů. Most: Hněvín, 2006, 103 s. ISBN 80-86654-17-6. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání.Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005, 430 s. ISBN 80-246-1074-4.
49
ZAPLETALOVÁ, J. Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole, Věstník Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 7/2005. ZAPLETALOVÁ, J., Školní poradenské pracoviště. In MIOVSKÝ, M., et al. Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Sdružení SCAN, 2010, 253 s. ISBN 978-80-87258-47-7.
8.2 Internetové zdroje FREIBERGOVÁ, Z. Systém poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti v České republice [online]. c2005, poslední revize 14. 11. 2004 [cit. 2013-03-18]. Dostupný
z
WWW:
. HLAĎO, P. Poradenské služby a jejich využívání (kariérové poradenství) [online]. c2008, poslední revize 31. 12. 2008 [cit. 2013-03-12]. Dostupný z WWW: . VALENTOVÁ, L. Poradenské služby ve škole [online]. c2008, poslední revize neuvedena
[cit.
2011-04-26].
Dostupný
z WWW:
.
8.3 Legislativní zdroje Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Sbírka zákonů, roč. 2005a, částka 20, s. 490-502. ISSN 12111244. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Sbírka zákonů, roč. 2005b, částka 20, s. 503-508. ISSN 1211-1244. Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Sbírka zákonů, roč. 2005c, částka 111, s. 5654-5674. ISSN 1211-1244. 50
Vyhláška č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky. Sbírka zákonů, roč. 2005d, částka 125, s. 6184-6198. ISSN 1211-1244. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Sbírka zákonů, roč. 1990, částka 19, s. 366 – 369. ISSN 1211 – 1244. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Sbírka zákonů, roč. 2000, částka 32, s. 1521-1533. ISSN 1211-1244. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn. Sbírka zákonů, roč. 2002, částka 48, s. 29782991. ISSN 1211-1244. Úplné znění zákona č. 561/2008 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn. Sbírka zákonů, roč. 2008, částka 103, s. 4826-4901. ISSN 1211-1244. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně některých. Sbírka zákonů, roč. 2004, částka 190, s. 10333-10345. ISSN 1211-1244. Vládní usnesení č. 535 ze dne 23. 5. 2007, Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, 2007
51
9 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1: Četnost odpovědí na otázku: „Odkud víte o působení poradenských pracovníků ve vaší škole?“ Tabulka 2: Četnost odpovědí na otázku: „Víte, s jakými problémy se lze na poradenské pracovníky obrátit?“ Tabulka 3: Četnost odpovědí na otázku: „Víte, kdo na vaší škole vykonává funkci výchovného poradce a školního metodika prevence?“ Tabulka 4: Četnost odpovědí na otázku: „Pokud se u vás vyskytne situace (problém), se kterým se rozhodnete navštívit některého z poradenských pracovníků, jak jej oslovíte?“ Tabulka 5: Četnost odpovědí na otázku: „Jaká forma kontaktu s poradenskými pracovníky by vám nejvíce vyhovovala?“ Tabulka 6: Četnost odpovědí na otázku: „Kontaktoval/a jste v minulosti některého z poradenských pracovníků?“ Tabulka 7: Četnost odpovědí ANO na otázku: „Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole?“ Tabulka 8: Četnost odpovědí NE na otázku: „Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole?“
Obrázek 1: Odkud víte o působení poradenských pracovníků na vaší škole? (jedná s o odpovědi dívek i chlapců) Obrázek 2: Absolutní četnost uváděných problémů, se kterými se žáci mohou obracet na poradenské pracovníky Obrázek 3: Znalost výchovného poradce Obrázek 4: Znalost školního metodika prevence Obrázek 5: Způsob oslovení poradenského pracovníka Obrázek 6: Vyhovující forma kontaktu s poradenskými pracovníky Obrázek 7: Předchozí kontakt s poradenským pracovníkem Obrázek 8: Důvody žáků, proč v budoucnu nevyužijí poradenských služeb
52
10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Dotazník pro studenty středních škol o využívání poradenských služeb
53
PŘÍLOHA Č. 1 Dotazník pro studenty středních škol o využívání poradenských služeb Milé studentky a studenti, Vážím si vaší ochoty spolupracovat při vyplnění následujícího dotazníku, který se zabývá tématem využití služeb poradenských pracovníků (výchovný poradce, školní metodik prevence) na středních školách. Dotazník by měl sloužit především ke zjištění situace na vaší škole a k jejímu případnému zlepšení. Dotazník je zcela anonymní. Neexistuje špatná odpověď, proto odpovídejte prosím pravdivě na jednotlivé otázky. Vyplnění dotazníku vám zabere asi 10-15 minut. Jitka Hrdinová Škola:……………………………………………………….. Třída:………………………………… Pohlaví: muž / žena U následujících otázek zaškrtněte nebo zakroužkujte vždy jen jednu odpověď, se kterou souhlasíte, případně vypište vlastními slovy.
Nepodepisujte se!
1)
2)
Odkud víte o působení poradenských pracovníků na vaší škole? a)
Od třídního učitele
b)
Od spolužáků
c)
Z nástěnky ve škole
d)
Z internetových stránek školy
e)
Od někoho jiného (uveďte)……………………………………………
Víte, s jakými problémy se můžete na poradenské pracovníky obrátit? Pokud ano, zkuste jich několik vypsat: a)
ANO
b)
NE
………………………………………….…………………………………………….
54
3)
Víte, kdo na vaší škole vykonává následující funkce? Výchovný poradce ANO / NE Školní metodik prevence ANO / NE
4)
Pokud se u vás vyskytne situace (problém), se kterým se rozhodnete navštívit některého z poradenských pracovníků, jak jej oslovíte? a)
Osobně ho navštívím během konzultačních hodin.
b)
Svěřím se s problémem spolužákovi a požádám ho o doprovod.
c)
Svěřím se s problémem třídnímu učiteli a požádám ho o zprostředkování konzultace.
5)
d)
Svěřím se s problémem rodičům a půjdeme za ním společně.
e)
Kontaktuji ho e-mailem.
f)
Jinak (napište jak): ……………………………………………………….
Jaká forma kontaktu s poradenskými pracovníky by vám nejvíce
vyhovovala?
6)
a)
Email
b)
Telefon
c)
ICQ, Skype, Facebook, Twitter
d)
Osobně ve skupině
e)
Osobně a individuálně
f)
Jinak (uveďte jak)………………………………………………………
Kontaktoval/a jste v minulosti některého z poradenských pracovníků? Pokud ano, uveďte koho a kolikrát. a)
ANO …………………………………………………………….………
b)
NE
Na otázky č. 7, 8, 9 a 10 odpovídejte, pokud jste již využil/a služeb poradenských pracovníků, pokud ne, pokračujte u otázky č. 11: 7)
Uveďte stručně, kterého poradenského pracovníka jste kontaktoval/a; a z jakého důvodu:
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
55
8)
Vyřešil se problém, se kterým jste poradenského pracovníka kontaktoval/a; nebo byla vám poskytnuta uspokojující rada?
9)
10)
a)
ANO
b)
NE
Byl/a jste spokojen/a s poskytnutými službami? a)
ANO
b)
NE
Pokud se v budoucnu vyskytne situace, se kterou vám bude moci pomoct některý z poradenských pracovníků, využijete znovu jeho služeb? a)
ANO
b)
NE
Na otázku č. 11 odpovídejte, pokud jste zatím nevyužili služeb poradenských pracovníků. 11)
Chystáte se v budoucnu, v případě potřeby, využít služeb poradenských pracovníků působících na vaší škole? a)
ANO,
protože……………………………………………………………………………. b)
NE,
protože……………………………………………………………………………. Děkuji vám za spolupráci a za váš čas, který jste věnovali vyplnění tohoto dotazníku.
56
