Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Image současného pedagoga Bakalářská práce. PhDr. Kristina Marešová, CSc

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Image současného pedagoga Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Kristina Marešová, CSc.

Veronika Hanáčková

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Image současného pedagoga vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Brno,dne…………………………… Podpis studenta…...………………..

Poděkování Děkuji paní PhDr. Kristině Marešové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této bakalářské práce.

Abstrakt Tématem bakalářské práce je image současného pedagoga. Cílem této práce bylo vytvoření ucelené metodické pomůcky pro začínající pedagogy, kteří se připravují na výchovně-vzdělávací proces. Práce podává odpovědi na základní dotazy z oblasti image pedagoga, vysvětluje funkci a význam image. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou zpracovány poznatky o příznivých faktorech ovlivňujících image učitele a jeho prvního dojmu na žáky. V praktické části uvádím návody na faktory dotváření image učitele přímo v praxi.

Klíčová slova: image učitele, osobnost, první dojem, vzhled, verbální komunikace, neverbální komunikace

Abstract This Bachelor's Thesis focuses on the image of a conteporary teacher. The goal of this thesis was to create a whole systematic instrument for young teachers who are preparing for educational process. This work gives answers to the basic questions in the field of an image of a teacher, explains the role and the importance of the image. This work is devided into two parts. The theoretical and the practical. The theoretical part is compiled of knowledge about positive elements which are affecting the image of a teacher and their first impression on their pupils. The practical part consists of the instructions to factors that create the image of a teacher in their job.

Key words: image of a teacher, personality, first impression, look, verbal communication, nonverbal communication

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................................................................ 7

2

CÍL PRÁCE ...................................................................................................................................... 8

3

METODIKA ..................................................................................................................................... 9

4

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 10 4.1 UČITEL .................................................................................................................................... 10 4.1.1 Osobnost učitele................................................................................................................. 11 4.1.2 Autorita učitele................................................................................................................... 13 4.2 IMAGE ..................................................................................................................................... 15 4.2.1 Vzhled................................................................................................................................. 15 4.2.2 Oděv a doplňky .................................................................................................................. 16 4.2.3 Obličej................................................................................................................................ 17 4.2.4 Vlasy................................................................................................................................... 18 4.2.5 Ústa.................................................................................................................................... 18 4.2.6 Ruce ................................................................................................................................... 19 4.3 PRVNÍ DOJEM ........................................................................................................................... 20 4.3.1 Pedagogická komunikace................................................................................................... 21 4.3.2 Verbální komunikace.......................................................................................................... 23 4.3.3 Neverbální komunikace...................................................................................................... 25 4.3.3.1 4.3.3.2 4.3.3.3 4.3.3.4 4.3.3.5 4.3.3.6 4.3.3.7 4.3.3.8

5

Řeč očí .................................................................................................................................... 26 Mimika.................................................................................................................................... 26 Gestika .................................................................................................................................... 27 Kinezika .................................................................................................................................. 27 Proxemika ............................................................................................................................... 28 Haptika.................................................................................................................................... 28 Posturologie ............................................................................................................................ 29 Úprava zevnějšku.................................................................................................................... 29

PRAKICKÁ ČÁST ........................................................................................................................ 30 5.1 PÉČE O VZHLED ....................................................................................................................... 30 5.1.1 Jak se starat o pleť ............................................................................................................. 30 5.1.2 Péče o vzhled žen ............................................................................................................... 31 5.1.2.1

5.1.3 5.1.4 5.1.5

Líčení ...................................................................................................................................... 31

Péče o vzhled mužů ........................................................................................................... 32 Jak se starat o vlasy ........................................................................................................... 33 Péče o ruce......................................................................................................................... 35

5.1.5.1 5.1.5.2

Péče o ruce žen........................................................................................................................ 35 Péče o ruce mužů .................................................................................................................... 36

5.1.6 Vůně ................................................................................................................................... 36 5.1.7 Oděv žen............................................................................................................................. 37 5.1.8 Oděv mužů.......................................................................................................................... 39 5.1.9 Barevné triky v oblékání .................................................................................................... 40 5.1.10 Obuv .............................................................................................................................. 42 5.2 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE UČITELE ........................................................................................... 45 5.2.1 Zásady pro mluvený projev ................................................................................................ 45 5.2.2 Hlasová hygiena................................................................................................................. 46 5.2.3 Příprava projevu................................................................................................................ 46 5.3 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE UČITELE ....................................................................................... 48 5.3.1 Pohyb těla .......................................................................................................................... 48 5.3.2 Držení těla.......................................................................................................................... 48 5.3.3 Gesta .................................................................................................................................. 49 5.3.4 Podání ruky........................................................................................................................ 49 5.3.5 Řeč pohledů a mimika ........................................................................................................ 49 6

DISKUZE........................................................................................................................................ 51

7

ZÁVĚR............................................................................................................................................ 52

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 53

9

SEZNAM TABULEK .................................................................................................................... 56

1

ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je image současného pedagoga. V práci jsem se

zaměřila na zdůvodnění a vliv image učitele v přímém pedagogickém procesu. Ve své práci jsem opírala o znalosti získané studiem odborné literatury a také jsem vycházela ze svých vlastních zkušeností načerpaných nejen během mého studia, ale i své odborné praxe. Snažila jsem se získané znalosti a vědomosti aplikovat na vzdělávací proces. Práce je rozdělena část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se zabývám rozebíráním jednotlivých postojů v rámci image učitele, zdůvodňuji význam jednotlivých postojů tvořící image jako celek. Teoretickou část tvoří kapitoly, v nichž popisuji jednotlivé postoje učitele a zdůvodňuji jejich jednotlivé významy. V praktické části uvádím své návody na faktory dotváření image učitele přímo v praxi. Soustřeďuji se hlavně na postoj učitele, vzhled učitele, verbální a neverbální komunikaci, první dojem a uvádím příklady jejich špatného použití. Práce je doplněna citacemi z odborné literatury a tabulkami, které dokreslují image učitele. Cílem mé práce je zamyšlení nad významem slova image u tak náročné profese, jako pedagogická činnost bezesporu je. V závěru mé práce uvádím nejdůležitější prvky ovlivňující image učitele a snažím se o skloubení image učitele s jeho odborností. Otázkám k image učiteli byla již dříve věnován velká pozornost ze strany odborné veřejnosti, ze které jsem vycházela a snažila jsem se zamyslet se nad získanými vědomostmi a přispět svými poznatky k objasnění a roli image učitele v pedagogickém procesu. V diskuzi kladu otázky do jaké míry lze uplatnit poznatky z mé práce v oblasti působení učitele na žáky. Nezbytnou součástí v tomto náročném procesu je právě image učitele.

7

2

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce s názvem „Image současného pedagoga“ je vytvoření

metodické pomůcky pro začínající učitele, kteří se připravují na výchovně-vzdělávací proces. Vycházím z načerpaných znalostí a vědomostí z odborné literatury pedagogické, psychologické a z literatury zaměřené na image ženy a muže. Současně se v práci zamýšlím nad významem slova image u tak náročné profese, jakou pedagogická činnost bezesporu je.

8

3

METODIKA Kapitola s názvem Teoretická část bude zaměřena na témata související s image

učitele, a to zejména na specifikaci pojmu učitel, image, první dojem, vzhled, verbální a neverbální komunikace. Zdrojem pro vytváření přehledu literatury v teoretické části bude odborná literatura, která se zabývá tématikou osobnosti učitele, image, pedagogiky a psychologie. Seznam použité literatury bude uveden v závěru práce. Teoretická i praktická část bude zaměřena na analýzu a syntézu image učitele v rámci pedagogického procesu, z které budou vycházet poznatky a informace a také budou použity vlastní zkušenosti ze studia a z mé praxe.

9

4

TEORETICKÁ ČÁST

4.1 Učitel Učitel je jedna z nevýznamnějších osob v životě dětí i dospělých. Učitel je jedním ze základních činitelů výchovně-vzdělávacího procesu, který předává své znalosti, motivuje žáky k jejich získávání a rozvíjí jejich morální hodnoty – je ztělesněním vzdělání a kultivovanosti. Učitel je představitelem požadavků, jež společnost klade na žáky. Proto je s touto sociální rolí spojena pravomoc rozhodovat o tom, čemu a jak se budou žáci učit, hodnotit je, odměňovat a trestat. Základem úspěšné přípravy žáků jsou učitelovy osobní vlastnosti a učitelův životní rozhled, jeho odborné a pedagogické vzdělání, důslednost, optimismus a celá další řada jeho pozitivních vlastností. Profesní profil učitele se skládá z odborných kompetencí, komunikačních,

motivačních,

prezentačních,

diagnostických,

organizačních

a osobnostních předpokladů jako je morálka, pedagogický takt a láska k žákům. „Činnost učitele je závažným společenským posláním, protože v rámci výchovně vzdělávacího procesu formuje lidskou osobnost. Předpokladem jeho úspěšné činnosti jsou odpovídající odborné a pedagogické znalosti, zvládnutí výukové strategie, rozšiřování a prohlubování nových vědomostí, dovedností a schopností v oboru i pedagogické oblasti, popřípadě vědecká činnost“ (Čadílek, Loveček, 2005, s. 126). Hlavním úkolem učitele je vychovávat a vzdělávat žáky ve svém vyučovacím předmětu tak, aby si osvojili vědomosti a dovednosti. Současně učitel plní funkci organizátora výchovně-vzdělávacího procesu, který realizuje všechny činnosti – plánuje, organizuje, řídí a kontroluje. Jak uvádí Čadílek (2003), učitel předává žákům vědomosti a učí je dovednostem ve svém oboru. Vede žáky k tomu, aby vlastním přemýšlením rozvíjeli získané poznatky. „Učitelská profese klade náročné a psychologicky rozmanité požadavky. Od učitele se očekává, že bude žáky:


vzdělávat, zprostředkovávat jim vědomosti, dovednosti, způsoby myšlení a činnosti určitého vědního, technického, popřípadě uměleckého oboru, podle učitelovy aprobace;




vychovávat, rozvíjet jejich zájmy a postoje, schopnosti, charakter, a to na podkladě soustavného poznání žáků, jejich typologických i individuálních rozdílů“ (Čáp, Mareš, 2007, s.264, 265).

10

Učitel působí na žáky všemi didaktickými prostředky tak, aby ve vyučování dosáhl jejich změn v oblasti kognitivní, sociálně afektivní a senzomotorické.

Pedagogické styly učitele


Autoritativní typ – typ učitele, v jehož jednání převládají příkazy, tresty a další negativní pedagogická opatření (hrozby, výčitky). Má málo porozumění pro potřeby žáků. Vyžaduje od nich okamžité plnění příkazů, ale neumožňuje jim samostatné jednání, tvořivost a iniciativu. „Důsledkem je velká závislost na vychovateli, zvýšená submisivita nebo naopak agresivita“ (Janderková, 2010, s. 5).




Demokratický typ – typ učitele, který má upřímný zájem o problémy žáků, usiluje o objektivní, pravdivé hodnocení. Žákům poskytuje prostor pro jejich vlastní iniciativu, samostatnost a tvořivost. Žáky motivuje a povzbuzuje. „Tento typ je optimální nejen pro utváření kolektivu, ale i pro celkovou výchovnou práci“ (Čadílek, Loveček, 2005, s. 131).




Liberální typ – typ učitele, který žáky řídí málo nebo vůbec. Ve výchovně-vzdělávacím procesu nechává událostem volný průběh a nezasahuje příliš do činnosti žáků, neboť jim velmi důvěřuje. „Důsledkem takového přístupu je pak malá aktivita žáků, nerozhodnost, chybějí konkrétní dosažitelné cíle, disciplína se uvolňuje“ (Hladílek, 2004, s. 81).

4.1.1

Osobnost učitele

Osobnost učitele je z hlediska výchovně-vzdělávacího procesu rozhodující, neboť žáci

potřebují

učitele

jako

celého

člověka,

osobnost

s lidským

přístupem,

s porozuměním pro třídu i pro osobní problémy jednotlivých žáků. „Ve čtyřicátých letech švýcarský psycholog Ch. Caselmann rozlišil dva základní typy učitelů – učitele zaměřeného na obor (logotrop) a učitele zaměřeného na žáka (paidotrop)“ (Čáp, Mareš, 2007, s. 265).


Logotrop se snaží vzbudit u žáků zájem o obor a co nejvíce z něj jim předat. Méně se zajímá o žáky a jejich zvláštnosti a problémy. Ještě méně se zajímá o žáky, kteří neprojevují zájem o obor, který učitel učí. Někteří logotropové tak mohou mít s žáky kázeňské obtíže.

11




Paidotrop upřednostňuje žáky před oborem a snaží se jim přiblížit, porozumět a pomoci.

Tabulka: č. 1 Základní typy učitelů Zdroj: Hladílek (2004, s.82)

Mezi základní profesionální kompetence učitele, které charakterizují jeho pedagogickou osobnost patří:


pedagogova hodnotová orientace – založená na demokratických ideálech s humanitním a vlasteneckým přesvědčením;




všeobecné vzdělání v základních vědách;




kulturní rozhled i rozhled vědecký, filozofický, politický;




teoretické i praktické odborné vzdělání v oboru, který pedagog vyučuje;




pedagogické vzdělání v oblasti obecné pedagogiky, sociální pedagogiky, speciální pedagogiky, pedagogické psychologie, školní hygieny a biologie, didaktiky, metodiky.




komunikativní dovednosti, které umožňují pedagogův kontakt s vychovávaným jedincem, jejich sblížení, živou interakci i pozitivní ovlivnění žákova myšlení i chování;

12




organizátorské dovednosti, které dávají pedagogovi možnost správně řídit výchovně-vzdělávací činnost, využívat vhodných metod a prostředků a nacházet řešení i ve složitých situacích;




rétorické dovednosti, které povyšují kulturu pedagogického působení, zvyšují jeho účinnost a současně stimulují i úroveň projevů vychovávaného jedince.

Mezi základní rysy osobnosti učitele, které kladně ovlivňují průběh výchovně-vzdělávacího procesu můžeme podle Jůvy (2001) zařadit:


tvořivost – tvůrčí práce učitele je vytvářet a hledat neustále nové materiální a duchovní hodnoty;




morální postoj – je pedagogovo myšlení, cítění i chování;




pedagogický optimizmus – přesvědčení o účinnosti pedagogického působení, důvěra ve schopnosti žáků, radostný přístup k pedagogické práci;




pedagogický takt – vzájemné respektování v jednání mezi učitelem a žákem, za předpokladu respektování žákovy osobnosti a schopnosti sebeovládání;




pedagogický klid – učitelova schopnost pracovat soustředěně, klidně a s vysokou dávkou trpělivosti vysvětlovat žákům látku tak, až ji pochopí;




pedagogické zaujetí – tj. základní předpoklad úspěšné práce učitele, které se odráží v citově kladném a aktivním přístupu k žákům, k učivu i k pedagogické práci;




pedagogická spravedlnost – tj. požadavek, aby učitel byl stejně náročný, ale i spravedlivý ke všem žákům při jejich hodnocení a nepodléhal subjektivním náladám;




přístup k žákům – tedy láska k žákům, která se projevuje v kvalitě pedagogické činnosti, ve snaze poznat co nejvíce schopnosti a vlastnosti žáků. Přistupovat k nim s ohledem na jejich individualitu.

Všechny tyto rysy učitelovy osobnosti žáci velmi pozorně sledují. Proto je potřeba neustále si prohlubovat všeobecné i odborné pedagogické znalosti, které jsou předpokladem trvalé učitelovy autority.

4.1.2 Autorita učitele Autorita učitele je respektování a přijímání učitele ze strany žáků i ostatních účastníků pedagogického procesu. Autorita učitele je nezbytná součást jeho image. Autorita je také nezbytným předpokladem učitelovy práce, aby mohl vůbec učit. Autorita tedy

13

znamená dobrovolné podřízení pravomoci učitele ze strany žáků, rodičů a dalších účastníků pedagogického procesu. Autorita učitele vyplývá z formálního (úředního) postavení učitele jako zástupce společnosti vůči žákům. V tomto významu hovoříme o formální autoritě. Autorita učitele je ovlivněna klimatem školy, vzájemnými vtahy mezi učiteli, veřejným uznáním, vztahem rodičů (jak k učiteli, tak i ke škole). Autorita učitele se vyvíjí s přibývajícími pedagogickými zkušenostmi. Kohoutek (2008) uvádí, že autorita učitele spočívá v jednotě slov a činů, ve vědomostech a správném, metodickém postupu při výkladu učiva, v důkladné znalosti osobnosti žáků, v lásce k povolání, v pedagogickém taktu, v přísném, ale spravedlivém hodnocení žáků. Čadílek, Stejskalová (2001) uvádějí, že učitel musí mít autoritu a kladný vztah k žákům, aby měl výchovné úspěchy. Neformální autorita spočívá v dobrovolném přijetí vedoucího postavení učitele žáky. Pokud neformální autority učitel dosáhne, je potřeba ji neustále udržovat a obnovovat vůči novým žákům. Neformální autorita souvisí s oblibou učitele i předmětu, který vyučuje. Autorita učitele je podmíněna vlastnostmi a jednáním učitele. K vytvoření autority je zapotřebí:


odborná způsobilost (nezbytné stále sebevzdělávání, prohlubování a doplňování obecně známých i nových informacích z oboru);




pedagogická způsobilost (dovednosti, které dělají učitele učitelem – rozhodující je, jak se učitel dokáže připravit na výuku, rozvrhne učivo, organizuje vyučování, vysvětluje a prezentuje učební látku tak, aby zaujal žáky, udržel jejich pozornost, vedl žáky k osvojení látky, hodnotil je);




mít kladný přístup k žákům (trpělivost, oslovovat žáky křestním jménem, usmívat se, chválit, projevovat zájem o žáky jako o jednotlivce, humor);




osobní vlastnosti učitele (objektivnost, pravdomluvnost, důslednost, čestnost, otevřenost, sebeovládání, kultivované vystupování, „zdravá míra“ tolerance, přiměřená náročnost);




všeobecné vzdělání učitele;




veřejné působení učitele;




vystupování, vyjadřování a vzhled učitele ve škole i mimo ni




dodržování etikety a profesní etiky.

14

4.2 Image Image je soubor jednotlivých projevů člověka, kterými vyvolává dojem na okolí. Je vlastně naší vizitkou. Pokud dobře vypadáme a jsme si toho vědomi, chováme se přirozeně, příjemně a vystupujeme sebejistě, dostane se nám mnohem většího uznání od druhých, nejen od kolegů v práci, ale i od žáků, se kterými pracujeme. Naše image tedy ovlivňuje náš výkon. Image je součástí naší osobnosti. Negativní image – nebo-li špatné oblékání, nedokonalá péče o úpravu zevnějšku, nedostatečná fyzická kondice, nedostatečné sebevědomí může vést ke špatnému přijetí pedagoga ze strany žáků. Tedy, že žáci pedagoga nerespektují, nepřijímají jeho autoritu. Autoritu si pedagog získává nejen na základě své osobní image, ale samozřejmě především díky úrovní svých odborných znalostí a dovedností a způsobem, kterým je dokáže předat žákům v průběhu pedagogického procesu i mimo něj. „Autorita učitele se odvíjí od jeho morálního a lidského profilu, je posilována kvalitou jeho všeobecného a odborného vzdělání, jeho schopností vychovat a naučit, jeho spravedlností a jednotou slov a činů“ (Hladílek, 2004, s.80). Již v antickém Římě měli jasný názor, na to, jaký má učitel být. „Učitel má být podle Quintiliana člověk vysoce vzdělaný, který je svým žákům vzorem a vyniká trpělivostí, sebekázní a láskou k dětem“ (Jůva sen.& jun, 2007, s.14). Slovo image nás někdy znervózňuje. Připadá nám vnějškové, mělké, povrchní. Image je energetická síla, která nás současně vyplňuje i obklopuje, síla s vnitřními i vnějšími kontakty. Image má mnoho rozměrů, zahrnuje všechno co jsme a co děláme. „Image jako taková je nedílnou součástí každého pracoviště“ (Spillaneová, 1995, s. 23). „Ze způsobu oblečení, účesu, líčení apod. lze vyčíst mnohé osobnostní rysy člověka, ale i příslušnost k určité sociální skupině“ (Linhartová, 2000, s. 219).

4.2.1

Vzhled

Vzhled je základním znakem prvního dojmu, neboť si jej všimneme okamžitě. Při prvním kontaktu se subjektem promluví k nám vzhled dříve, než-li subjekt sám. Vzhled znázorňuje naši osobnost a ukazuje, jaké máme o sobě smýšlení. Na vzhledu nás zaujme nejčastěji oděv, obličej, ruce, postava a vystupování – tedy rozhodující znaky prvního dojmu.

15

Žáci dnes mnohem častěji tráví volný čas u PC, kde se učí, chatují s přáteli či zcela neznámými lidmi, sledují filmy, hrají hry, poslouchají hudbu, sledují televizi. V televizních reklamách a v časopisech se dnes čím dál častěji objevují modelky, které mají naprosto dokonalé štíhlé tělo, perfektní obličej bez poskvrnky, lesklé hedvábné vlasy, a tomu se dnešní mládež snaží přiblížit za každou cenu. Televize má tedy nejen na žáka, ale i na nás hluboký vliv. Televize nás naučila vnímat realitu pouze na základě zrakového vjemu a současně z nás všech udělala pasivní experty na image. Co se týče fyzické krásy, každý z nás je originál – individualita, která se snaží vyzvednout své přednosti a potlačit nedostatky. Takzvaná ideální postava už dávno neexistuje. Jen málokdo má dokonalé tělo a většina z nás je citlivá na své nedostatky, ale není možné, abychom si je nechali přerůst přes hlavu, aby nám to bránilo rozvíjet se v naší pracovní kariéře. I když víme, jak nás televize a reklamy ovlivňují a snažíme se o vlastní názor, stejně nakonec posuzujeme a jsme posuzováni na základě vzhledu, aniž je nám dovoleno prokázat své znalosti. Vzhledem k tomu, že pracujeme s žáky středních škol, kteří jsou nejvíce kritičtí, měli bychom se snažit vypadat tak, abychom se cítili sebevědomě. Tělesná krása není rozhodující, rozhodující může být například charizma, které je dáno výrazem obličeje, gesty, pohyby a osobitým projevem. Důležité je, že vzhled můžeme aktivně dotvářet, neboť v průběhu let se přístup k péči o vlastní vzhled mění. Přizpůsobujeme se individuálně prostředí, ve kterém se pravidelně nacházíme, většinou podle příslušnosti k určité sociální skupině. Vzhled a upravenost patří také k projevům neverbální komunikace.

4.2.2

Oděv a doplňky

Pokud je žena špatně oblečena, všimnete si jejich šatů, pokud je oblečení v pořádku, všimnete si jí. (Coco Chanel)

Oděv – oblečení jsou výrobky z látky, kůže a dalších materiálů, které používáme pro ochranu a okrasu těla. Oděv nám slouží k zakrytí nahoty, k ochraně těla před klimatickými, mechanickými a tepelnými vlivy. Oděv nám také slouží jako módní doplněk.

16

Jak uvádí Špaček (2008), šaty dělají člověka. Náš oděv prozradí vkus, společenskou úroveň, sociální roli. Zvoleným oděvem se zařazujeme do určité společenské normy, nebo se z ní naopak vyřazujeme. „Jak tedy máme vypadat? Tak, abychom i svým vzhledem napomohli k dosažení účelu, který sledujeme“ (Burian a kol., 1995, s. 8). Módní, mladistvý oděv zvyšuje naše sebevědomí. Pokud jsme dobře oblečeni, cítíme se lépe a sebejistěji. Styl oblékání žen i mužů svědčí o míře jejich kreativnosti a osobitosti. Rozdíl v oblékání pedagogických pracovníků je hlavně v tom, jestli jsme učitelé teoretických předmětů či učitelé odborného výcviku. Zásadně by u našeho oblečení měla být rozhodující: 1. účelnost - vhodnost pro danou příležitost (teoretická výuka, praktická výuka); 2. naše osobnost, charakter a styl; 3. naše vnější dispozice (obličej a postava); 4. čistota, upravenost, elegantnost, mělo by mít „šmrnc“. Oblečení je nejviditelnějším projevem osobnosti člověka, vytváří první dojem. Součástí naší pedagogické praxe je vhodně se obléci, neboť bychom i v této oblasti měli jít žákům příkladem. Doplňky jsou ozdoby, které doplňují náš oděv a celkový vzhled. „Doplňky jsou stejně důležité jako základní součásti oděvu“ (Havlová, Kudynová, 1995, s. 20). Doplňky dolaďují náš celkový vzhled, pomáhají zdůraznit naše přednosti a potlačit nedostatky. Doplňky dokáží ze starého oblečení vytvořit nový módní model. Správně zvolené doplňky odpovídají našemu osobnímu stylu. Mezi doplňky patří šperky (náušnice, náhrdelníky, brože, náramky, prsteny), hodinky, brýle, pásky, obuv, kabelky, kufříky, deštníky i drobné součásti oděvu jako spodní prádlo, punčochové zboží, šály a šátky, rukavice, apod. Doplňkem může být i mobilní telefon, učitelský zápisník, psací pero. Součástí oděvu je i obuv. Styl obuvi přizpůsobujeme stylu oblečení a k jakému účelu ji budeme nosit. Správně zvolená, pohodlná a čistá obuv doladí celkový vzhled.

4.2.3

Obličej

Obličej je vlastně zrcadlo, ve kterém se odráží náš psychický stav. Nejvíce pozorujeme při komunikaci s druhým subjektem oči, vlasy a ústa. Při prvním pohledu 17

registrujeme v obličeji oči. „Komunikují zaměřením pohledu, jeho dobou výdrže, častostí pohledu na určitý cíl, sledem pohledů, celkovým objemem pohledů na určitou osobu, pootevřením víček, průměrem zornice, díváním se po očku či přímo do očí, mrkáním, tvary a pohyby obočí, ale i vráskami u kořene nosu a po stranách očí“ (Linhartová, 2000, s. 217). Pohled z očí do očí je nejdůležitějším prvkem v komunikačním procesu a je to hlavní znak zájmu, pozornosti. Při rozhovoru věnujeme pohledům do očí asi ⅔ času, pokud jen nasloucháme, je tato doba výrazně delší. „Ano, většina z nás ví, že při prvním kontaktu s cizím člověkem nejvíce prozradí tvář, účes, ruce, oblečení a vystupování“ (Pavličová, Vančurová, 2004, s.14).

4.2.4

Vlasy

Vlasy nejsou jen doplňkem obličeje, ale jsou korunou krásy. Vlasy a u mužů i vousy je potřeba udržovat upravené a čisté pro celkový dokonalý vzhled. Pavličová, Vančurová (2004) ve své knize uvádějí, že vlasy by měly být, stejně jako oděv v souladu s tvarem a liniemi obličeje a s celým tělem. Pokud je účes i sestřih vousů dobře zvolen, může náš tvar obličeje doladit tak, abychom působili co nejlepším dojmem. „Nejdůležitější funkcí vlasů je plnit estetickou funkci. Kromě toho lze střihem vlasů, délkou vlasů a barvou vlasů vydávat různé společenské signály“ (Hülsken M. a kol., 2005, s.27). Špaček (2008) ve své publikaci „Nová velká kniha etikety“ uvádí, že žena by měla mít vlasy sestřiženy tak, aby vypadala upraveně. Pokud si vlasy barví, měla by si nechat odrostlé partie včas dobarvovat, aby nevytvořily dojem zanedbanosti. Muži by si měli kromě základní hygieny upravovat tváře a vousy. K tomu patří i ostříhané nehty a umyté vlasy.

4.2.5

Ústa

Výrazy úst a očí jsou dány pohybem obličejových svalů v aktuálním emočním stavu člověka. Úsměv je předzvěstí pozitivní, přátelské komunikace, tedy pokud je myšlen upřímně. Úsměvem odbouráváme negativní postoj ostatních.

18

Známe mnoho úsměvů, ale pouze upřímný úsměv pozitivně dotváří image:


upřímný úsměv je široký, symetrický, doprovázený vráskami kolem úst i očí;




falešný úsměv prozrazuje touhu zalíbit se. Pro něj je typická strnulá čelist, napnutý horní ret a přivřené oči, v jejichž okolí však chybějí vrásky. (Janáčková, 2009)

4.2.6

Ruce

Ruce při pedagogickém procesu, tedy při výuce, neujdou pozornosti žáků i ostatních. Čisté a pěkné ruce jsou součástí estetického vzhledu každého z nás. Při gestikulaci, předkládání výukových materiálů, psaní na tabuli, zapisování do pedagogické dokumentace jsou ruce dominantní a jakýkoli defekt či abnormálnost působí velmi rušivě. Ruce jsou neustále na očích, proto jejich úpravě věnujeme velkou pozornost. Špaček (2008) uvádí, že ženy obvykle věnují manikúře větší pozornost, ale péče o pěstěné ruce musí být viditelná i na muži. Při péči o ruce hraje významnou úlohu mytí rukou a jejich ochrana před poškozením zevními vlivy.

19

4.3 První dojem „Publius Ovidius Naso ve svém spise O lásce a milování praví: „Kdokoli pozná sám sebe, jen ten bude milovat moudře, jen ten každý svůj úkol vykoná podle svých sil“. Je třeba, abychom sledovali reakce druhých lidí na své chování a uvědomovali si své nedostatky. Zaměřme se na potlačení negativních projevů a snažme se osvojit si takové chování, které působí přirozeně a co nejlepším prvním dojmem“ (Smejkal, 1990, s.200). „První dojem je soubor poznatků a dojmů, které si vytváříme jeden o druhém na základě vnějších projevů, tedy na základě informací vnímaných prostřednictvím 1. signální soustavy (má ji člověk, mají ji i ostatní živočichové). Vzniká rychle, dokonce i během sekundy. Tento primární dojem je prvním, čím můžeme ovlivnit druhé lidi a připravit tak půdu pro rozhovor, žádost, oznámení …, krátce pro všechny informace zprostředkované řečí a vnímané pomocí 2. signální soustavy (máme ji jen my, lidé)“ (Smejkal, 1990, s. 55). „Zda se vůbec dostaneme k tomu, abychom mohli uplatnit svoji výmluvnost, své myšlenky, je závislé na tomto prvním dojmu. Na prvním dojmu záleží, budeme-li připuštěni k další komunikaci“ (Smejkal, 1990, s.55). Michal (1998) uvádí stejně jako spousta jiných autorů výsledky amerického výzkumu z konce 70. let 20. století

profesora Alberta Mehrabiana, který prokázal, že naše

hodnocení druhých závisí z 55 % na tom, jak vypadají a jednají, z 38 % na tom, jak mluví, a pouze ze 7 % na tom, co říkají. Je tedy na nás jak zaujmeme svým vzhledem (oblečením, účesem,…), neverbální komunikací (vzhledem, řečí těla, tónem hlasu, kontaktem očí a jistotou projevu) a svými znalostmi. První dojem hraje velkou roli, dbejme tedy o upravený zevnějšek a kultivované vystupování. První dojem se velmi těžce napravuje, neboť bývá často rozhodující. Nikdy nemáme druhou šanci udělat první dojem. Špaček (2008) o prvním dojmu píše, že jej vytváříme gesty, hlasem, výrazem očí, úsměvem a oblečením. První dojem vzniká během 3-4 minut od počátku setkání. Informace o sobě předáváme prostřednictvím vzhledu, vystupování, držení těla, gestikulací, mimických projevů a pohledů. Podle Janáčkové (2009) na základě výzkumů vědci zjistili, že 90%

20

lidí si vytváří obraz o druhém člověku převážně na základě vizuálních vjemů. Charakteristické rysy druhých osob vnímáme v tomto pořadí: 1. rasa; 2. pohlaví; 3. věk; 4. velikost; 5. výraz obličeje s důrazem na oči a vlasy; 6. oblečení; 7. pohyb; 8. držení těla. Podle toho, jaký význam přisuzujeme těmto charakteristikám, si vytváříme představu o druhém člověku, jeho atraktivnosti, temperamentu, osobnosti, úrovni vzdělání, výchově, úspěšnosti, finanční situaci, morálních hodnotách, kultivovanosti a sociálním postavení. Dále pak, zda je nám osoba sympatická, zda jí můžeme důvěřovat a spolupracovat s ní. 4.3.1

Pedagogická komunikace

Komunikace znamená v konkrétním slova smyslu „vzájemné dorozumívání“. „Komunikace je charakterizována jako proces podávání a přijímaní informací při přímém a nepřímém sociálním styku. Vyplývá z potřeby člověka vyměňovat si informace s jinými lidmi a integrovat se s nimi. Je důležitou podmínkou jeho sociální existence“ (Linhartová, 2008, s. 128). „Mluvení a naslouchání jsou základními formami komunikace“ (Scharlau, 2008, s.20). Hlavním komunikačním prostředkem v mluveném projevu je slovo. Lidé však vnímají i způsob přednesu, vnímají řeč těla. Pedagog by měl dobře ovládat nejen obsahovou stránku svého sdělení, ale i tón hlasu, melodii hlasu, mluvní tempo řeči a výrazové projevy těla. „Mezi důležité podmínky správné komunikace patří:


jasnost, pravdivost informace;




přesné, podrobné, stručné, srozumitelné, jednoznačné vyjádření informace vhodnými komunikačními symboly;




rychlost přenosu informace vhodnými komunikačními kanály;




srozumitelnost informace příjemci;

21




zpětná vazba (tj. ověření si, zda byla informace včas přijata a správně pochopena)“ (Linhartová, 2008, s. 129).

Image pedagoga doprovází jeho osobnost a způsob komunikace. Komunikaci můžeme rozdělit na:


komunikaci verbální (komunikace slovem či písmem);




komunikaci neverbální (komunikace „beze slov“, zahrnuje soubor postojů, které využíváme k předávání informací o tom, jak vnímáme své okolí. Neverbálně komunikujeme pohybem těla, postojem a držením těla, gesty, mimikou;




komunikaci elektronickou (dříve označována jako telekomunikace – dnes prováděna pomocí telefonu, pomocí internetu – skype, Isq, e-mail, sms);




komunikaci činem, tedy komunikace činností, jednáním se projevuje při řešení pedagogických situací a podřizuje se etickým normám, pedagogickým zásadám a cílům.

Jůva (2001) uvádí, že k základní profesní výbavě pedagogického pracovníka (učitele, učitele odborného výcviku, vychovatele atd.) patří schopnost kultivovaného slovního projevu a taktního jednání s žáky, rodiči, spolupracovníky i veřejností. Protože každé pronesené slovo, výraz tváře, gesto, pohyb, čin, událost – téměř vše, k čemu dochází při pedagogickém kontaktu učitele, učitele odborného výcviku nebo vychovatele s žáky (ale i s jejich rodiči a dalšími subjekty) – je součástí pedagogické komunikace, tj. vzájemné výměny informací (poznatků, názorů, pocitů a postojů), probíhající mezi všemi účastníky pedagogického procesu. „Pedagogická komunikace není jen výměnou informací, předáváním sociální zkušenosti či organizačních pokynů, ale zprostředkovává také emocionální stavy, mezilidské vztahy a postoje“ (Jůva et al., 2001, s. 77). Komunikační dovednosti jsou pro autoritu pedagoga naprosto nezbytné. Autorita pedagoga spočívá v jednotě slov a činů, vědomostech, správném metodickém postupu, pedagogickém taktu, důkladné znalosti osobnosti žáků, v lásce k povolání a spravedlivém hodnocení žáků. Pedagogická komunikace je zaměřena na dosažení vytyčených pedagogických cílů. Pedagogická komunikace má vymezený obsah, probíhá s ohledem na různé sociální role všech zúčastněných a respektuje stanovená pravidla. Neodehrává se jen přímo

22

ve školním prostředí, ale i mimo něj – v rodině, ve sportovních a zájmových zařízeních, v kulturně výchovných zařízeních. Podle Nelešovské (2005) pedagogická komunikace zaujímá stále významnější postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Zatímco v dřívějším období na tuto oblast vyučovací činnosti nebyl brán takový zřetel, v současné době je tomu naopak. Každý z pedagogů si plně uvědomuje význam komunikace, která ovlivňuje výsledek sociálního kontaktu. Pro učitele je tedy pedagogická komunikace naprosto nezbytnou součástí jeho profesních kompetencí a vybavenosti pro výkon učitelské profese.

4.3.2

Verbální komunikace

Verbální komunikace – slovní sdělování - je typ sociální komunikace reprezentované především řečí. Řeč je hlavním znakem člověka, která nás odlišuje od světa zvířat. „Řeč je nástrojem myšlení a prostředkem dorozumění mezi lidmi. Sdělování myšlenek při vzájemném styku lidí je stálou životní potřebou člověka. Účastní se ho dvě strany: mluvící a naslouchající“ (Burian a kol., 1995, s. 42). Janderková (2010) uvádí, že verbální interakce (vzájemné působení lidí) a verbální komunikace má společný důraz na slovní podobu styku, ale liší se tím, že se nemusí jednat o oboustranné, vzájemné sdělování. Teorií struktury jazyka se zabývá lingvistika. Uměním mluvit tedy řečnictvím se zabývá rétorika. Znalost rétoriky je pro nás pedagogy zcela nezbytná. Rétorikou a jejími pravidly se na konci 17. století zabýval J. A. Komenský (1592-1670). „Tvrdil, že řečník, u něj kazatel, se musí svému umění neustále učit. Ve své učebnici rétoriky Zpráva a naučení o kazatelství z roku 1651 čerpá z antické rétoriky Ciceronovy a Quintilianovy. Rozlišuje čtyři zásady mistrovské řeči:


Hojnost – tedy bohatství slov. Řečník musí sledovat odkud které slovo jde. Musí znát význam a původ slova. Musí umět používat synonyma, totéž mnoha různými slovy vyjadřovat. Musí ovládat umění opisu – periphraris, tedy umění hovořit tak, aby dané řeči rozuměl.




Světlost – tedy srozumitelnost. Ne všechno, co přemýšlejícímu na mysl přechází, před lidmi vylévati se sluší. Především závěr řeči má být jasný a stručný. Má shrnout všechno, co bylo řečeno. Čím kratší zavírka, tím lepší bývá.

23




Líbeznost – Ta spočívá v mnohém, v pěkném obsahu řeči, v hlasu příjemném, v gestích, v dobrých přirovnáních i v ironii. Pokud jde o gesta: „Ne maňasem anebo špalkem býti, ani zas fechtýřem nebo kejklířem – uměřenost je nejlepší.“




Mocnost – Slovo má být mocné, aby kázané slovo hluboko vázlo v myslích posluchačů a jimi … hýbalo. Řeč má být opravdová, aby z pravdy a vlastní citedlnosti mluvil, aby příkladný byl ve všem … a bez úhony“ (Buchtová, 2006, s. 22, 23).

Tyto Komenského myšlenky mají uplatnění i v dnešní době. Jůva sen.& jun. (2007) uvádí, že Komenského dílo nám přináší nesčetně podnětů. Pro každého učitele je nezanedbatelným zdrojem inspirace a poučení. Dnešní moderní rétorika plně přejímá Komenského názory o tom, že řečník (učitel) musí umět své posluchače (žáky) zaujmout, získat a motivovat. „Mělo by být proto přímo morální povinností českého pedagogického pracovníka, aby se s tímto odkazem podrobněji seznámil a ve své práci využil jeho tvůrčích podnětů“ (Jůva sen.& jun, 2007, s. 25). Ve verbální projevu učitelé mluví spisovně a ovládají odborný jazyk vyučovaného předmětu. Při posuzování mluveného projevu učitele jsou podstatné následující aspekty.


Hlasitost – intenzita hlasového projevu, je závislá na podmínkách, jako je velikost učebny a její akustika, počet žáků a jejich prostorovém rozmístění. Síla hlasu je učitelovým předpokladem.




Dynamika hlasového projevu souvisí s hlasitostí. Dynamikou rozumíme zesilování a zeslabování hlasitosti za účelem dosáhnout zvýraznění sdělení nebo potlačení sdělení.




Tempo – rychlost řeči je důležitým aspektem. Pro žáka může být rychlá řeč nesrozumitelná a naopak pomalá řeč unavující.




Intonace je melodie řeči – výškový pohyb hlasu v průběhu mluvené řeči. Jako učitelé bychom měli pěstovat a užívat přirozenou intonaci v souladu s ostatními aspekty verbálního projevu, neboť přispívá k srozumitelnosti a k udržení pozornosti.




Frázování je rytmus řeči, členění proudu slov do určitých celků, které k sobě významově patří. Dlouhé věty dělíme, krátké věty vyslovujeme bez pauz.




Emocionalita řeči vypovídá o našem emocionálním stavu. Vyjadřuje vztah učitele k vlastní profesi, k žákům a učivu.

24

Mluvený projev učitele musí být promyšlený, srozumitelný, výrazný a v souladu s neverbální komunikací.

4.3.3

Neverbální komunikace

Neverbální komunikace znamená řeč beze slov. Označuje se také jako řeč těla. Řeč těla vychází buď spontánně z podvědomí nebo je ovlivňována vědomím. Řeč těla bychom měli posuzovat z celkového pohledu, to znamená, že je třeba pozorovat několik výrazů řeči těla najednou, např. pohyby v obličeji, vrásky na čele, pohyby rukou a držení těla. Často si nemůžeme vyvodit závěr z výrazu druhého člověka, ale až z jeho zřetelné změny. „Neverbální komunikace využívá člověk k tomu, aby:


podpořil řeč (reguloval její tempo, podtrhl a zdůraznil vyslovené);




nahradil řeč (ilustroval, symbolizoval);




vyjádřil emoci, resp.zvládl prožitek emoce (aby se znovu dostal do emoční rovnováhy, adaptoval se);




vyjádřil

interpersonální

postoj

(např.

pochybování,

naléhavost

při

přesvědčování);


uskutečnil sebevyjádření (sebeprezentaci) – představil se“ (Vybíral, 2000, s.70).

Řeč těla má v různých kulturách různý význam. Dlouhý pohled, který u nás v Evropě signalizuje náš zájem o druhý subjekt, se v jiných kulturách vnímá jako dotěrný nebo agresivní postoj. Špaček (2008) uvádí, že Arabové vyžadují přímý pohled do očí, uhýbání pohledem nebo klopení očí v nich budí nevoli. Arabové využívají mnohem více neverbálních prostředků, než-li my Evropané. Arabům také mnohem více záleží na gestech. Řeč těla se projevuje také v dodržování určitých vzdáleností. Každý z nás si nárokuje svůj vlastní osobní prostor, který označujeme jako zónu odstupu. Vždy, když se lidé dostanou do vzájemného kontaktu, hovoří za ně v určitém smyslu i jejich tělo. V několika prvních momentech vzájemného kontaktu vysíláme spoustu signálů prostřednictvím držení těla, výrazu tváře, očního kontaktu a gest. Z historického hlediska je neverbální komunikace starší, než-li komunikace verbální a dochází k ní při mezilidském styku dříve a častěji.

25

Neverbální komunikaci rozdělujeme na:


řeč očí;




mimiku;




gestiku;




kineziku;




proxemiku;




haptiku;




posturologii;




úpravu zevnějšku a prostředí.

Dle Janáčkové (2009) patří k neverbální komunikaci paraverbální projevy, jako je intonace, rychlost a hlasitost řeči, pauzy v řeči, tón hlasu a mezi převážně neverbální komunikační dovednosti patří pozorování, naslouchání, pocity, projev zájmu a respekt. Neverbální komunikace nám poskytuje velmi rychle důležité informace o emocích (naše pocity, nálady), které se projevují pomocí motoriky (gestikulace, mimika).

4.3.3.1 Řeč očí „Oko do duše okno“. Z očí lze vyčíst celou škálu emocí, od pozitivních až po negativní. Od úsměvu po smutek. Smyslem očního kontaktu je navázání kontaktu s jiným subjektem. „Pohled z očí do očí je vždy emočně nabitý a nevydržíme ho dlouho, aniž by nás to stálo námahu“ (Janáčková, 2009, s.35). Ze způsobu pohledu můžeme vyčíst úmysly ostatních. Odepřením očního kontaktu můžeme vyjádřit negativní postoj, který nechceme vyslovit. „Řeč pohledů patří mezi nejčastější mimoslovní způsoby sdělování v sociální komunikaci“ (Buchtová, 2006, s.163). Učitelův pohled by měl pojmout v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu všechny žáky a měl by být upřímný.

4.3.3.2 Mimika Mimika je zřejmě nejvýznamnějším projevem neverbální komunikace. „Mimika obličeje umožňuje komunikovat beze slov“ (Buchtová, 2006, s. 163). Je to hra svalů v obličeji, kterými dokážeme vyjádřit své vnitřní pocity. Nejpříjemnějším mimickým výrazem v obličeji je úsměv.

26

Mimika má značné výrazové možnosti díky členitosti obličeje.

Linhartová (2000)

i Janáčková (2009) shodně uvádějí tři obličejové zóny:


I. nejvyšší partie obličeje zahrnující obočí a čelo;




II. oblast očí;




III. dolní oblast obličeje s dominantní partií úst.

Nejdůležitější je oblast očí, neboť těm věnujeme svoji pozornost během komunikace s druhým člověkem na prvním místě. V dolní části obličeje se nejvýrazněji projevuje radost, smutek, údiv, zlost. Nejvyšší část obličeje, zejména čelo, sděluje naše vnitřní stavy (starosti, problémy). „Nejvýrazněji se v obličeji projevuje překvapení v oblasti čela, strach v oblasti obočí, smutek v očích, štěstí na chřípí nosu a rozčílení výrazy celého obličeje“ (Linhartová, 2000, s. 216, 217).

4.3.3.3 Gestika Gestikou rozumíme sdělování pomocí gest (výrazy, pohyby rukou, hlavy, těla). Převážně jsou to výrazové pohyby rukou, které doplňují nebo nahrazují slovní projev. Gesta neodmyslitelně patří k neverbálním projevům ve verbální komunikaci. „Gesty nejenom symbolicky nahrazujeme slova, ale také ilustrujeme řečené“ (Vybíral, 2000, s.66). Gesty dokážeme vyjádřit i to, co nechceme či nemůžeme říci slovy. Gestika je velmi podstatná složka pedagogické komunikace, projevující se jak intenzitou, tak i frekvenci typickou pro každého učitele.

4.3.3.4 Kinezika Kinezikou rozumíme komunikaci sdělovanou pohyby, jak koordinovanými, tak i nekoordinovanými. Kinezika zahrnuje všechny druhy pohybů celého těla. Jednotlivými ladnými pohyby a jejich koordinací působíme elegantně a s určitým šarmem. Naopak nekoordinovanými pohyby signalizuje nejistotu, bezradnost.

27

4.3.3.5 Proxemika Proxemiku chápeme jako sdělování prostřednictvím vzdálenosti mezi dvěma komunikujícími subjekty. Jde o přiblížení či oddálení. „Fyzické oddálení lidí při komunikaci vyjadřuje jejich vzájemné postoje, sympatie a oblíbenost. Čím je tato vzdálenost kratší, tím více je možné usuzovat na pozitivnější vztah mezi nimi“ (Linhartová, 2000, s. 217). Podle vzdálenosti při komunikaci s jinými lidmi rozlišujeme čtyři zóny přiblížení:


Intimní zóna – do 25 cm od těla. Je to prostor, do nějž vpustíme jen toho, komu věříme, nejčastěji členy rodiny, děti. Pokud se do této zóny dostane cizí člověk, naše tělo se cítí ohroženo, napnou se svaly k úniku či přímo k útoku, zrychlí se nám tep i dech.




Osobní zóna – 25 až 120 cm. Do této zóny se dostanou ti, s nimiž si podáváme ruku. Delší setrvání v této zóně dovolujeme v neformální komunikaci většinou pouze přátelům.




Sociální zóna – 120 až 360 cm. V této zóně se odehrávají neosobní rozhovory, pracovní schůzky.




Veřejná zóna – 360 až 760 cm. Zóna, ve které se setkáváme s cizími lidmi například na ulici.

4.3.3.6 Haptika Haptika je komunikace pomocí doteku. Jedná se o způsob sdělení, které předáváme dotekem s druhým člověkem (např. podání ruky, poplácání po ramenou či zádech, nabídnutí rámě, pohlazení, políbení a podobně). Dotek může být příjemný nebo nepříjemný, může být vnímán jako přátelský nebo nepřátelský. Doteky známe i formální např. pozdrav, při kterém si podáváme ruce. Každý z nás má svou vlastní hranici pro druhy doteků, které jsou pro něj přijatelné v určité konkrétní situaci. Jankovský (2003) uvádí, že komunikace pomocí doteku (taktilní kontakt) znamená průnik do intimní zóny. Nejde jen o pouhé podání ruky, která má ovšem mimořádný význam, ale taktilní kontakt může být i příčinou deprivace, z důvodu absence intimních kontaktů (pohlazení, pochování, polibek) u blízkých lidí (rodiče, děti, manželé), a také při jeho zneužití (facka).

28

4.3.3.7 Posturologie Posturologie je sdělování fyzickými postoji, držením těla a konfigurací jednotlivých částí těla. Fyzickým postojem dokážeme vyjádřit například povýšenost, odstup, starosti, nejistotu. „Perfektní držení těla vyzařuje sebejistotu, vysokou míru sebevědomí, vyšší společenský statut a vyšší míru adaptace na stresové faktory“ (Janáčková, 2009, s. 56). Zaujímání postojů ovlivňuje náš temperament, momentální psychickou náladu, sociální roli i naši povahu. Jak uvádí Zelinková (2007), v rámci pedagogického procesu se uplatňují všechny druhy komunikace, tedy komunikace neverbální, verbální i komunikace činem.

4.3.3.8 Úprava zevnějšku Na základě úpravy zevnějšku nebo-li našeho vzhledu můžeme odvozovat mnohé osobnostní rysy člověka, příslušnost k sociální skupině, často i náladu a činnost, kterou budeme v dané chvíli provádět. „Tím, jak dotváříme svůj vzhled, vyjadřujeme i své představy o začlenění do okolního světa a ovlivňujeme obraz, který si o nás utváří okolí“ (Janáčková, 2009, s. 54). Mezi úpravy vzhledu patří styl oblékání, vůně, péče o vlasy, péče o pleť, ruce – o celou postavu. Spillaneová (1996) píše, že nezáleží na tom, jestli vaše tvář, vlasy nebo postava jsou dokonalé. Důležité je dbát o to, co jste dostali do vínku. Zevnějšek byl, je a bude hlavně pro ženy velmi důležitý, proto věnujeme tolik času líčení, úpravě vlasů, manikúře a výběru oblečení a doplňků. Celkový vzhled učitele vypovídá o jeho osobnosti, o jeho oboru, vztahu k lidem a životu. Příjemný vzhled učitele, vkusné čisté oblečení, vhodně zvolené doplňky, dobrá nálada působí na žáky pozitivně a ovlivňuje průběh výchovně-vzdělávacího procesu i atmosféru ve třídě. Vzhled je součástí prvního dojmu. V dnešním světě je na náš osobní vzhled, vystupování a projev, tedy na naši image, kladen větší důraz, v minulých letech.

29

než-li tomu bylo

5

PRAKICKÁ ČÁST

5.1 Péče o vzhled Image současného pedagoga se nezakládá jen na jeho znalostech, schopnostech, na komunikaci s žáky, ale i na jeho vzhledu. Vzhled, znak prvního dojmu, neustále vysílá signál o vaší image. Péče o vzhled zahrnuje kosmetickou péči o vaši pleť, základní hygienické návyky, péči o vlasy, péči o ruce, oblékání.

5.1.1

Jak se starat o pleť

Péče o pleť je každodenní součástí života žen i mužů. Péčí o pleť si zachováváte zdravý vzhled a signalizujete okolí, že máte o sobě pozitivní smýšlení. Pečovat o pleť znamená dát ji do pořádku a udržovat ji prostřednictvím základních návyků, vyvážené zdravé stravy, pravidelného čištění a používání vhodných kosmetických přípravků. Pro udržení hezkého vzhledu pleti je potřeba, abyste ji pravidelně čistili a chránili ji před škodlivinami z vnějšího prostředí (slunce, vlhkost ovzduší, teplota ovzduší, vítr a znečištění ovzduší – smog). Nejjednodušší péčí o pleť je pravidelné čištění pleti a dostatek spánku, neboť zatímco spíte, pokožka vytváří nové buňky, čímž se obnovuje. Dodržujte pitný režim (cca 1,5 až 2 litry vody). Tekutiny vyplavují z organizmu nečistoty, zlepšují látkovou výměnu a zrychlují růst buněk. Dodržováním pitného režimu – dostatečným přísunem tekutin předcházíte zadržování vody v těle, zamezujete nadýmání a napomáháte snižování své hmotnosti. Krásná zdravá pleť má přímou souvislost s vaší vyváženou zdravou stravou. Potraviny vám dodají všechny minerály a vitaminy, které tělo potřebuje. Pravidelně cvičte, protože tím rozproudíte krevní oběh a zmírňujete negativní projevy stresu. Omezte nikotin, alkohol, kofein. Kouření zužuje vlásečnice, z toho důvodu je krev špatně okysličená a znemožňuje kyslíku a živinám pronikat

na povrch pokožky

v dostatečném množství. Kofein dehydratuje organismus, a tím vysušuje i pleť.

30

5.1.2

Péče o vzhled žen

Základem pěkného vzhledu je péče o pleť. Krásné zdravé pleti docílíte pravidelnou každodenní péči – dokonalým čištěním. Ranním čištěním odstraňujete z pleti škodliviny, které pokožka vyloučila přes noc. Večerním čištěním odstraňujete z pleti zbytky líčidel, nečistoty z vnějšího prostředí, pot, maz a odumřelé kožní buňky.


Ranní péče: čištění provádějte např. čistící pěnou, kterou napěníte s vodou, rozetřete na obličeji a smyjete teplou vodou. Pleť dočistíte pleťovou vodou, která jí obnoví přirozenou kožní rovnováhu a uzavře póry. Aplikujte na spodní víčka krém nebo gel speciálně určený na oční okolí. Aplikujte krém na obličej s UVA a UVB faktorem.




Večerní péče: nejprve odličte oči pomocí speciálního přípravku k odstranění očního make upu tak, že jej nanesete na vatový tamponek, přiložte na víčko a velmi jemně setřete. Proveďte čištění viz ranní péče. Aplikujte na spodní víčka krém nebo gel speciálně určený na oční okolí. Aplikujte na pleť noční krém.




Pokud opravdu nemáte čas, používejte odličovací ubrousky.




Vyhýbejte se pleťovým vodám s obsahem alkoholu, příliš ji vysušují.




Obličej umývejte teplou nikoli horkou vodou, aby nedošlo k popraskání žilek.




Odličovat pleť byste měla i v případě nepoužívání make upu.

S výběrem vhodných kosmetických přípravků vám pomůže odborně vyškolený personál v kosmetických zařízeních a poradí vám, jak o sebe správně pečovat.

5.1.2.1 Líčení Líčení (make-up) je úprava vzhledu pomocí dekorativní kosmetiky – líčidel. Dekorativní kosmetika završí vaši správnou péči o pleť. Líčení překrývá drobné vady na pleti, vytváří hebký, uhlazený vzhled. Se správně zvoleným líčením můžete vypadat přirozeněji. Pro upravený vzhled je důležité:


optimálně zvýraznit obličej;




podtrhnout harmonii celkového vzhledu s přihlédnutím k oblečení a účesu;




zakrýt či korigovat drobné vady a nedostatky na pleti.

31

Do pedagogického procesu je nejvhodnější použít přirozené jednoduché líčení, které nijak neodpoutává pozornost žáků. Make-up by měl doplnit vaši přirozenou krásu. Správný odstín make-upu má stejný barevný tón jako vaše pleť. Make-up nanášejte po čištění a aplikaci denního krému v co možná nejmenším množství na pleť - jemně jej rozetřete od středu do stran. Přechody z obličeje na krk nesmí být viditelné. Make-up působí na vaši pleť jako ochrana pleti před škodlivými vlivy životního prostředí. Make-up zmenšuje riziko vzniku červených žilek. Pokud máte kruhy pod očima, použijte rozjasňující korektor světlejšího odstínu, než je váš make-up. Drobné nedostatky a vady překryjte korektorem. Pleť přepudrujte. Pudr propůjčuje pleti hedvábný nádech, protože pohltí mastnotu a nežádoucí lesk zmizí. Na oči používejte oční stíny v jemných neutrálních barvách, které můžete doplnit tmavšími odstíny. Stelzhammerová (1995) upozorňuje, že světlé a lesklé odstíny přibližují, tmavé a matné odstíny vzdalují. Pro zvýraznění očí můžete použít tužku na oči, kterou nakreslíte linku těsně podél řas na horním i dolním víčku. Řasy si zvýrazněte pomocí řasenky. Rty můžete nalíčit rtěnkou nebo leskem. Nejdříve si rty vykreslete tužkou a vyplňte rtěnkou nebo leskem. Barva rtěnky a konturové tužky musí být stejná. Tvář vystínujte tvářenkou na dolní části lícních kostí S výběrem vhodné dekorativní kosmetiky vám pomůže kosmetička, vizážistka nebo poradce pro vytváření image. Poradí a naučí vás, jak si máte svou tvář upravovat, abyste zdůraznila své přednosti.

5.1.3

Péče o vzhled mužů

Pokud chcete, aby vaše image byla perfektní, starejte se o svou pleť. Denně jste v rámci pedagogického procesu v kontaktu se žáky, proto by měla být vaše upravenost a čistota samozřejmostí. Ráno i večer pleť vyčistěte kosmetickými přípravky pro váš typ pleti.


Pleť vyčistíte nejlépe pěnivým čistícím přípravkem, který ve spojení s vodou vytvoří bohatou pěnu, která z pokožky odstraní nečistoty, pot, odumřelé kožní

32

buňky a zbytky kosmetických přípravků – krému, balzámu po holení, apod. Pleť důkladně opláchněte teplou vodou, aby na ní nezůstaly zbytky pěny.


Oholte se.




Použijte přípravek po holení (tonikum, balzám, vodu po holení). „Obecně platí, že kolínská nebo voda po holení, vhodná na všední den do práce, má být nevtíravá, lehká a svěží“ (Spillaneová, 1994, s. 101).




Použijte lehký krém s UVA a UVB faktorem, který pokožku uzavře a ochrání před škodlivými vlivy.

S výběrem vhodných kosmetických přípravků vám pomůže odborně vyškolený personál v kosmetických zařízeních a poradí vám, jak o sebe správně pečovat. Pokud chodíte s hladce oholenou tváří, měli byste ji holit nejméně jednou denně. Nosíte-li vousy v jakékoli úpravě (knírek, plnovous, bradku, apod.), měli byste je mít sestřižené na stejnou výšku a pečlivě zastřižené kolem rtů. Vousům věnujte mimořádně zvýšenou pozornost po stolování, neboť není nic neestetičtějšího než jídlo zachycené na vousech. Při své péči o vzhled dbejte i na odstranění ostatního nežádoucího ochlupení v nose a uších. Ochlupení na těchto místech je pro vás skutečně nežádoucí, působí velmi rušivě a negativně ovlivňuje vaši image kultivované osobnosti. Srostlé obočí do jedné linie také narušuje výraz tváře, protože vytváří vzhled permanentně naštvané osoby a vypadá neupraveně. Obočí můžete korigovat těmito metodami:


vytrháním nežádoucích chloupků pinzetou nad kořenem nosu tak, abyste oddělili nepřerušovanou linku na dvě části;




odstraněním chloupků pomocí laseru nebo elektrolýzy v některém z lékařských zařízení;




nechejte odstranění chloupků na odbornících v dobrém kosmetickém salonu nebo kadeřnictví.

5.1.4

Jak se starat o vlasy

Pro vaši image je účes důležitý. Vlasy byste měli mít v souladu s tvarem obličeje a celým tělem. Jaký typ účesu vám sluší nejlépe,

proberte se svým kadeřníkem.

Kadeřník by měl vzít v úvahu kvalitu a barvu vlasů, tvar vašeho obličeje, váš styl a vaši

33

profesi. Nenechte se ovlivnit ostatními, najděte si střih vlasů, který vám vyhovuje a který jste si schopni sami udržovat do další návštěvy kadeřníka. Pokud vlasy pravidelně myjete a používáte vlasové přípravky, které jsou určeny pro váš typ vlasů (suché, mastné, normální, jemné, barvené, vlnité, apod.), docílíte, že budou zdravé a krásné. Máte-li barvené vlasy, nechávejte si včas dobarvovat odrostlé partie, aby nevytvářeli dojem zanedbanosti.

Rady a doporučení


Používejte vlasové přípravky určené pro váš typ vlasů.




Vlasy umývejte tak často, jak potřebujete – klidně každý den, neboť dnešní vlasové přípravky jsou kvalitní a vlasy nijak neničí.




Před mytím si vlasy pročešte.




Při každodenním mytí vlasů nanášejte šampón pouze jednou a dobře opláchněte.




Po umytí vlasů naneste kondicionér určený pro váš typ vlasů - dodá jim lesk, sníží statickou elektřinu.




Vlasy po umytí netřete ručníkem, ale zabalte do turbanu z ručníku – odsajete tím přebytečnou vlhkost z vlasů.




Používejte malé množství stylingových přípravků, neboť

jejich přílišné

množství vlasy zatíží a pak rychleji plihnou.


Fénujte až lehce proschlé vlasy, neboť se dají nejlépe tvarovat až v poslední třetině schnutí.




Vlasy nestahujte často do gumiček – ničí se tím.




Choďte spát jen se suchými vlasy, protože mokré vlasy se přes noc zacuchají a tím se ničí.




Pravidelně umývejte hřebeny a kartáče.

Výběr délky vlasů je věc osobního vkusu, ale krásné mohou být jen zdravé a dobře udržované vlasy.

34

5.1.5

Péče o ruce

Ruce jsou při pedagogickém procesu neustále na očích žáků i ostatních. Při gestikulaci, předkládání výukových materiálů, psaní na tabuli, zapisování do pedagogické dokumentace jsou ruce dominantní a jakýkoli defekt či abnormálnost působí velmi rušivě. Žáci vypozorují velmi rychle jakoukoli odchylku od normy (okousané nehty, otrhanou kůžičku, mozoly, výstřední barvu laku jako je žlutá, modrá nebo oloupaný lak), a to odvádí jejich pozornost od vašeho projevu. Ruce, jako viditelnou část vaší image, udržujte čisté. Ruce vyžadují pravidelnou péči, neboť stejně jako vaše pleť nejsou chráněny oděvem před škodlivými vlivy vnějšího prostředí. Pokožku rukou udržujte hladkou a nehty mějte upravené.

5.1.5.1 Péče o ruce žen Péče o vaše ruce vyžaduje více pozornosti než péče o ruce mužů. Nehty potřebují zvláštní péči, neboť vám pomáhají vytvořit pozitivní dojem. Postup manikúry:


umyjte si ruce;




odlakovačem odstraňte starý lak;




nehty opilujte papírovým nebo skleněným pilníkem – drsnější plochou (tahy veďte souvisle jedním směrem od stran ke středu);




uhlaďte konečky nehtů jemnou plochou pilníku (pilníkem ve svislé poloze pilujte konec nehtu pohybem dolů);




ruce znovu umyjte a na chvíli ponořte do teplé mýdlové vody nebo použijte přípravek k odstranění nehtové kůžičky;




zatlačte jemně kůžičku kolem nehtů pomocí tyčinky z pomerančového dřeva s kopýtkem;




naneste bezbarvý podkladový lak, aby se lak neodlupoval;




naneste první vrstvu krycího barevného laku;




naneste druhou vrstvu krycího barevného laku;




naneste vrstvu ochranného laku, který chrání barvu.

Pokud vám připadá, že manikúru nedokážete zvládnout, navštivte manikérku.

35

5.1.5.2 Péče o ruce mužů Pro vás muže – učitele jsou dobře upravené ruce s krátkými, čistými nehty nezbytností, neboť jsou neustále na očích žákům a ostatním účastníkům pedagogického procesu. Upravených rukou vašich kolegů si zřejmě nevšimnete, ale určitě si všimnete, kdo má ruce skutečně neupravené (suchá popraskaná kůže, okousané nehty, špína pod nehty). Postup péče o ruce a nehty:


umyjte si ruce;




nehty opilujte papírovým nebo skleněným pilníkem – drsnější plochou (tahy veďte souvisle jedním směrem od stran ke středu);




uhlaďte konečky nehtů jemnou plochou pilníku (pilníkem ve svislé poloze pilujte konec nehtu pohybem dolů) ;




ruce znovu umyjte a na chvíli ponořte do teplé mýdlové vody nebo použijte přípravek k odstranění nehtové kůžičky;




zatlačte jemně kůžičku kolem nehtů pomocí tyčinky z pomerančového dřeva s kopýtkem;




použijte krém na ruce.

Pokud vám připadá, že manikúru nedokážete zvládnout, navštivte manikérku nebo poproste o pomoc svou partnerku.

5.1.6

Vůně

Vůně mají dodávat svěžest dokonale čistému tělu. Správně zvolená vůně bude pro vaši image posilující. Vůně vzbuzují pozitivní nebo negativní emoční reakce. Pokud tedy po této stránce něco zkazíte, zanecháte po sobě ve druhých trvalý negativní dojem. Obecně platí, že:


vůně do zaměstnání by měla být lehká, svěží a nevtíravá;




u parfému stačí aplikovat pár kapek na místa, kde tepny zahřívají pokožku (krk, vnitřní strana zápěstí);




méně, je více;




byste měli používat vůni, se kterou se cítíte dobře.

36

Vůně se dělí podle intenzity na parfém, parfémovou vodu, toaletní vodu, kolínskou vodu.

5.1.7

Oděv žen

Oblečení je nejviditelnějším projevem osobnosti člověka a je součástí vašeho prvního dojmu. Součástí vaší pedagogické praxe je vhodně se obléci, abyste se stali inspirací pro své žáky. Pavličová, Vančurová (2004) uvádějí, že do základního šatníku žen patří:


kostým A (sako, sukně);




kostým B (sako, sukně);




kalhoty




5 různých halenek, topů, triček;




šaty.

Tabulka č. 2: Základ šatníku ženy Zdroj: Pavličová, Vančurová (2004, s. 55)

Efektivní šatník vám poskytuje výběr, který nosíte pravidelně. Pomocí doplňků můžete vytvářet libovolné kombinace a další varianty.


V oblečení se musíte cítit pohodlně, protože v něm strávíte celou pracovní dobu.




Oblečení by mělo mít správnou velikost. Malá velikost vás bude příliš obepínat a vytvoří vám záhyby a faldíky. Větší velikost na vás bude viset.

37




Oblečení si kupujte tak, aby se dalo kombinovat s dalšími kusy ve vašem šatníku.




Halenka, top nebo tričko se nesmí rozvírat přes prsa. Halenka by neměla být příliš průsvitná, neboť by odváděla pozornost žáků od vašeho projevu.




Rovněž velké výstřihy nejsou vhodné do pedagogického procesu.




Sukně by měla mít správnou délku. Délka je věcí vkusu, módy a tělesných proporcí.




Kalhoty se nesmí krabatit v sedu ani přes stehna, nesmí se rozevírat zip. Kalhoty musí mít správnou délku.




Sako, které máte zapnuté, se nesmí rozevírat ani rozepínat. Správná délka rukávů končí v místě, kde se ohýbá zápěstí. Správná délka saka záleží na vašich tělesných proporcích.

Hlavním trendem v oblékání je dnes neformální – ležérní styl, který se zcela hodí do pedagogického procesu. Ležérní móda je dnes již standardem. Džínová móda tvoří základ ležérního stylu. Pokud máte pocit, že vám žádné džíny nepadnou, zkuste džínovou sukni. Džínové sukně se prodávají ve všech délkách. Nemáte-li ráda klasickou modrou džínovou barvu, zkuste jinou variantu džínového oblečení v elegantnější černé nebo světlé smetanové barvě. Mezi ležérní oblečení patří:


bavlněné nebo manšestrové sukně a kalhoty;




džíny, džínové sukně, džínové kostýmy;




košile, halenky, topy, trička, roláky;




svetry s dlouhým nebo krátkým rukávem, propínací svetry – kardigany, vesty, twinsety;




kalhotové kostýmy;




kostýmy se sukní;




šaty;




doplňky (šály, šátky, šperky, bižuterie, pásky, hodinky, kabelky, boty…atd.).

Ležérní oblečení se dá skvěle kombinovat s klasickými kostýmy.

38

5.1.8

Oděv mužů

Celkovou image podtrhuje oblečení, jakožto nejviditelnější projev osobnosti člověka, který se podílí na vytváření prvního dojmu. Součástí vaší profese je v rámci výchovně-vzdělávacího procesu vhodně se obléci. Základním oblečením muže je oblek. Dnešním trendem je nošení ležérního oblečení. Základ ležérního oblečení tvoří džínová móda. Džíny nošené do pedagogického procesu musí být v bezvadném čistém stavu (ne roztrhané, rozedřené). Pokud džíny nejsou zrovna váš styl, zkuste manšestrové nebo bavlněné kalhoty. Mezi ležérní oblečení patří:


kalhoty bavlněné nebo manšestrové;




džíny;




košile s dlouhým a krátkým rukávem;




roláky;




polokošile s dlouhým nebo krátkým rukávem;




trička;




svetr, vesta;




sportovní sako (džínové, manšestrové) ;




boty, doplňky (pásek, hodinky,…atd.).

Mezi tradiční oblečení patří:


oblek střední až tmavé barvy;




košile (bílá, světle modrá, krémová a jiné barevné košile) ;




kvalitní doplňky (kožený pásek, kožené boty, kravaty, hodinky, šperky,atd.).

Tradiční barvy košil do obleku jsou bílá, světle modrá a krémová. Barevné košile jsou vhodné právě pro vás učitele na denní nošení. Oblékáním barevných košil ukazujete žákům, že váš vkus je osobitý a nápaditý i při nošení tradičních obleků. Oblek můžete mít jednořadový nebo dvouřadový. Dvouřadový oblek zakryje i větší proporce v oblasti břicha, protože přední díly saka jsou široké a sako se zapíná na obou stranách (pravá přednice na vnitřní knoflík, levá strana se zapíná vnějšími knoflíky). Sako dvouřadového obleku musí být vždy zapnuté. Rozepnout jej smíte pouze při sezení. Pokud máte vestu, můžete mít sako rozepnuté častěji např. při hovoru s kolegy.

39

Jednořadové obleky jsou dnes velmi v módě. Vyberte si takový oblek, který se zapíná hodně vysoko (sako se třemi knoflíky), hodně nízko (sako s jedním knoflíkem) nebo klasický jednořadový (sako se dvěma knoflíky). Nezapomeňte:


oblek vám musí padnout (kupte si správnou velikost);




sako které je vám příliš těsné, vám na zádech vytvoří vodorovné faldy;




svislé záhyby značí, že sako je příliš velké;




sako byste si neměli sundávat, protože společenská košile není svrchní oblečení;




klopy kapes saka jsou vždy venku;




k obleku noste košile s dlouhým rukávem, protože z rukávu musí vyčnívat centimetr manžety;




rukávy košil si nevyhrnujte;




kravatou dáváte najevo svou osobnost;




šířka kravaty by měla být v rovnováze s šířkou klop saka;




kravata musí mít správnou délku (měla by zakrývat sponu na opasku);




kalhoty by měly mít správnou délku (u podpatku dva prsty nad zemí) ;




kalhoty musí mít kožený pásek, který ladí s botami;




boty volte podle barvy obleku (ke světlému obleku boty světlé – hnědé, šedé, béžové; ke tmavému obleku boty tmavé – černé) ;




k obleku noste pouze šněrovací boty;




ponožky musí ladit s barvou bot;




délka ponožek musí překrývat část chlupatých i nechlupatých holení, dáte-li si nohu přes nohu.

Doplňky jsou ozdoby, které jsou pro vaši image stejně důležité jako vaše oblečení. Mezi doplňky, které denně používáte patří hodinky, pera, učitelský zápisník či diář, mobil, kufřík, aktovka, batůžek, brýle, ale i šperky (prsteny, spony a jehlice do kravaty, řetízky,apod.). Pokud jde přímo o šperky platí pravidlo „Čím méně, tím lépe“.

5.1.9

Barevné triky v oblékání

Barvy jsou důležitým komunikačním prostředkem. Každá barva poukazuje na určité charakteristické rysy, které můžete využít ve svůj prospěch v rámci své image.

40

Neutrální barvy jako je černá, hnědá a modrá, by neměli chybět v žádném šatníku, neboť se skvěle kombinují s jinými výraznějšími barvami.


Bílá barva je vhodná, jako kontrast k ostatním barvám. Je barvou letního oblečení. Čistě bílou volte, pokud chcete získat veškerou pozornost. Bílá barva prozradí sebemenší znečištění.




Žlutá barva je velmi výrazná, působí povzbudivě, aktivně, ale i impulzivně. V této barvě velmi vyniknete, ale nebudete působit seriózně. Hodí se jako doplněk, protože navozuje pocit zářivosti a tepla.




Oranžová patří k barvám teplým, je silně impulzivní a strhující, ale i povrchní a bláznivá. Můžete ji použít jako kontrast k jiným barvám.




Růžová barva působí jemně, něžně, žensky, romanticky. Ideální jako kontrast k jiným barvám a jako doplněk.




Červená barva posiluje sebedůvěru, aktivizuje, ale vzbuzuje agresivitu. Tuto barvu preferujte, pokud chcete vzbudit pozornost, potřebujete dát najevo vaši energičnost.




Fialová barva je citlivá, nesobecká, obětavá, ale i nezralá a nadřazená. Fialová je barva diplomacie, protože naznačuje ochotu najít řešení. Fialovou noste, pokud potřebujete ukázat sebejistotu a individualitu. Fialová je ideální profesionální barva.




Modrá je klasická barva profesionálů. Je střízlivá, uklidňující, důvěryhodná, ale i fádní, nudná a chladná. Pokud máte rádi konzervativní styl, volte modrou barvu. Modrá je jednou z nejoblíbenějších barev a je i velmi módní (džínová móda).




Zelená barva budí sebedůvěru, spolehlivost, mládí, životní energii, uklidňuje a utlumuje. V zelené barvě budete působit uklidňujícím dojmem.




Hnědá barva je smyslná, jednoduchá, ale i nudná a ustrašená. Hnědá barva patří ke standardním profesionálním barvám. Ideální jako alternativa k šedé a námořnické modři. V hnědé barvě budete působit vyrovnaně a trpělivě.




Šedá barva je klasická, neutrální, úctyhodná. Patří k profesionálním standardům. Hodí se tehdy, kdy si přejete vypadat vyrovnaně a nezaujatě. Šedou barvu kombinujte s jinými barvami, protože snižuje jejich intenzitu.




Černá barva bývá spojována s negativními věcmi. Černá barva je formální. Používejte ji jako základ k jiným barvám. Černá barva zeštíhluje.

41

Správně zvolenou barvou oblečení umocníte svou image. Při volbě barev se zkuste řídit svými pocity.

5.1.10 Obuv Obuv je důležitou součástí vašeho šatníku. Při výběru obuvi je rozhodující vzhled a materiál. Současně by měla být obuv elegantní a pohodlná. Styl obuvi by měl doplnit váš celkový vzhled.


Obuv noste vždy čistou.




O boty musíte pečovat.




Obuv pokud možno střídejte.




Boty vybírejte podle účelu – pracovní, společenské, sportovní.




Klasickou dámskou botou je lodička.




K pánským oblekům se hodí jen šněrovací boty.




Boty vybírejte i podle vzhledu vašich nohou.




Boty volte podle barvy oblečení.




Pro ženy – vezmete-li si punčochy ve stejné barvě jako boty, prodloužíte si tím opticky nohy.




Pro muže – ponožky musí ladit s botami.




Otevřené nebo vykrojené lodičky nohu zeštíhlují.




Vyšší podpatky nohy prodlužují.




Obuv bez podpatku nohy zkracuje.




Špičatá obuv nohy zeštíhluje.




Pásek přes nárt nohu zkrátí.

Obuv doladí váš celkový vzhled.

42

Tabulka č. 3: Jak typ obuvi ovlivní vzhled nohou Zdroj: Pavličová, Vančurová (2004, s. 135)

Kontrolní otázky


Je péče o pleť vaší každodenní součástí?




Jste spokojeni se svým účesem nebo byste potřebovali něco vylepšit?




Jste si vědomi, kolik mají žáci času prohlédnout si vás během pedagogického procesu?

43




Jste spokojeni s vzhledem vašich rukou?




Jste spokojeni s vašim celkovým vzhledem?

Literatura k další četbě:

HAVLOVÁ, S., KUDYNOVÁ, V. Průvodce úspěšné ženy společenským životem. Praha : Motto, 1995. MICHAL, K. Image ženy roku 2000. Praha : Ikar, 1998. PAVLIČOVÁ, Š., VANČUROVÁ, E. Doplňkománie aneb Co a jak s módními doplňky. Praha : Albatros, 2004. SMEJKAL, V. Abeceda společenského chování. 2. vyd. Praha : Horizont, 1990. SPILLANEOVÁ, M. Image muže. Poradce úspěšného muže. Praha : Ikar, 1994. SPILLANEOVÁ, M. Image ženy. Poradce úspěšné ženy. Praha : Ikar, 1995. SPILLANEOVÁ, M. Image plnoštíhlé ženy. Praha : Ikar, 1996. STELZHAMMEROVÁ, W. Make-up krok za krokem. Praha : Aurora, 1995. ŠPAČEK, L. Nová velká kniha etikety. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 2008.

44

5.2 Verbální komunikace učitele Verbální komunikaci používáte v rámci výchovně-vzdělávacího procesu při ovlivňování kognitivní sféry – vysvětlujete, objasňujete. Mluvený projev je pro vás učitele tedy základním komunikačním prostředkem. Pomocí mluveného slova zprostředkováváte žákům učivo. Řeč je pro vás didaktickým, metodickým i výchovným prostředkem, a proto ji musíte umět používat. Ve verbálním projevu rozlišujte stránku obsahovou (co žákům sdělujete) a stránku formální (jak to žákům sdělujete). Vaší vizitkou by mělo být užívání spisovného jazyka. Jak uvádí Kohout (2005), spisovný jazyk nepoužíváte proto, aby žáci podlehli jakési pedanterii, ale proto, že je to kodifikovaná společenská norma. Obohacujte svoji slovní zásobu. „Bohatá slovní zásoba vám dovolí citlivě volit výrazy v závislosti na situaci“ (Nöllke, 2004, s. 96). Nejsnáze slovní zásobu obohatíte četbou nejrůznějších textů.

5.2.1

Zásady pro mluvený projev

Zásady pro mluvený projev:


mluvte spisovnou češtinou;




vyjadřujte se srozumitelně;




výběr slov přizpůsobujte okolnostem;




cizí výrazy musíte umět vyslovit správně;




vyvarujte se slangových a vulgárních výrazů;




sílu hlasu přizpůsobte učebně nebo jinému prostoru, kde učíte (větší sílu budete potřebovat ve velkých učebnách s mnoha žáky, menší sílu použijete v menších místnostech s málo žáky);




sílu hlasu máte podmíněnu správným způsobem dýchání a přesnou, pečlivou artikulací;




správné dýchání podporuje vzpřímené držení těla;




vdechujte ústy i nosem;




potřebujete-li si odkašlat (z důvodu trémy nebo nervozity), zkuste několikrát polknout;




správná intonace přispívá k pochopení mluveného projevu;

45




nesprávná intonace vede k monotónnosti a oslabuje pozornost žáků;




barva vašeho hlasu je součástí kultivovaného projevu;




mluvní tempo volte podle obsahu projevu (méně důležité věci říkejte rychleji, než věci důležité a nové);




používejte řečnické otázky, na které si sami odpovíte (žáky aktivizujete);




opakujte (tutéž myšlenku řekněte jinými slovy);




využívejte přirovnávání, citátů a přísloví;




užívejte příklady, příběhy (oživíte projev a žáci mu snadněji porozumí).

Efektivitu výuky podpoříte perfektní přípravou, jistotou projevu a šarmem. Snažte se, aby váš projev byl rytmický, souvislý, výstižný a dokázali jste dát důraz na to, zda se tážete nebo oznamujete.

5.2.2

Hlasová hygiena

Jak uvádí Buchtová (2006), v hlase se odráží vaše prožitky i zdravotní stav. Dodržování hlasové hygieny je součástí péče o vaše zdraví a o image vaší osobnosti. Jste-li hlasově indisponováni, snažte se omezit sílu hlasu. Nepřemáhejte hlas, neboť můžete poškodit hlasivky. Nešeptejte, ale mluvte zněle a s pečlivou artikulací. Pravidelně doplňujte tekutiny, protože ty sliznici „pohladí“ a uklidní. Nekuřte. Nepijte alkohol, protože sliznici dráždí a vysušuje. Vyvarujte se prašného prostředí a extrémních teplotních výkyvů. Zajímavost – světový den hlasu je každoročně 16. dubna.

5.2.3

Příprava projevu

Základem vašeho mluveného projevu je stanovení cíle, perfektní příprava a znalost problematiky. Váš pedagogický výstup (projev) musíte znát dokonale nazpaměť, a při výstupu se soustřeďte jen na vnější projevy

verbální a neverbální komunikace

(gestikulaci, mimiku, pohled, intonaci apod.). Při předávání nových poznatků a informací, byste měli žáky inspirovat, motivovat a aktivizovat. Aktivizovat je můžete pomocí řečnických otázek, na které si odpovíte a pomocí řečnických figur (stupňování, opakování, přirovnání, apod.). Při vstupu do třídy žáky pozdravte, oslovte, seznamte je s cílem vyučovací hodiny a můžete začít. Předem si stanovte body výuky, které byste měli dodržovat. 46

Žáky po celou dobu sledujte, tím získáte okamžitou zpětnou vazbu, na kterou můžete ihned reagovat a upravovat přednes. Do projevu zkuste zařadit i humor a vtip, ale s rozvahou a dobrou znalostí žáků. „Humor do školních tříd určitě patří. Je možný pouze mezi jedinci, kteří se vzájemně pokládají za rovnocenné partnery“ (Linhartová, 2001, s.35). Používejte odbornou terminologii, ale tak aby vám žáci rozuměli. Stručně a jasně formulujte myšlenky, neodbíhejte od tématu. Držte se stanovených bodů. Vyvarujte se používání parazitních slov (prostě, vlastně, například, tak nějak a další). Řeč prokládejte příklady, příběhy, vizuálními pomůckami. Buďte sami sebou. V závěru hodiny shrňte stručně probranou látku a zopakujte nejdůležitější poznatky.

Kontrolní otázky Mluvíte s žáky spisovnou češtinou? Umíte správně dýchat? Víte jak pečovat o svůj hlas, jste-li indisponováni?

Literatura k další četbě: BUCHTOVÁ, B. Rétorika. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2006. BURIAN, A. a kol. Kultura projevu. 1. vyd. Brno : MZLU, 1995. JANÁČKOVÁ, L. Praktická komunikace pro každý den. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. 1. vyd. Brno : Paido, 2001. NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. NİLLKE, M. Umění slovní sebeobrany. Jak pohotově a vtipně reagovat na slovní útoky a provokace. Přel. R. Slavíková. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. PETTY, G. Moderní vyučování : praktická příručka. Přel. Š. Kovařík. 1. vyd. Praha : Portál, 1996. SCHARLAU, CH. Techniky vedení rozhovoru. Zdokonalte své komunikační dovednosti. Přel. G. Thöndlová. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008.

47

5.3 Neverbální komunikace učitele „Pro vytvoření atmosféry každé hodiny je rozhodujících prvních pět minut“ (Petty, 1996, s.85). Žáci vás posuzují na základě prvního dojmu již v okamžiku, kdy vstoupíte do třídy. Posuzují vás na základě vaší chůze. Jdete-li příliš rychle, prozrazuje to vaši nervozitu. Pohybujte se vzpřímeně, ale ne s hodně vypjatým hrudníkem, neboť byste budili dojem příliš sebevědomého člověka. Na tváři udržujte nenucený úsměv. Úsměv, pokud je upřímný, je výrazem vašeho naladění a může odbourat celou řadu negativit ze strany žáků. Udržujte verbální i neverbální komunikaci v souladu, aby žáci nevypozorovali vaši vnitřní nejistotu.

5.3.1

Pohyb těla

Před žáky zaujměte pohodlný, pevný postoj. Stůjte rovně, ale ramena mějte uvolněná, paže podél těla. Stůjte na obou dolních končetinách s rovnoměrně rozloženou váhou těla. Pohyby těla by měly být přirozené. Během proslovu nezůstávejte na jednom místě, ale udělejte jeden, dva kroky do stran nebo se přibližte k žákům, chcete-li něco zdůraznit.

5.3.2

Držení těla

Držení těla a chůze patří k základním aspektům image.


Vyvarujte se postoje „fíkového listu“ – ruce zkřížené a spuštěné před tělem, dávají najevo váš ochranný postoj a nepřístupnost.




Nestůjte jako „solný sloup“, ztrácíte tímto postojem pozornost žáků.




Dojem

lhostejnosti

vyvoláte široce

rozkročeným

postojem

s rukama

v kapsách.


Ruce za zády a rozkročené nohy vzbuzují nadřazenost.




Povislé držení těla značí nejistotu nebo nezájem.




Mírné šikmé držení těla znamená zájem.




Mírně roztažené nohy s rovnoměrným zatížením obou nohou značí sebevědomí.




Překřížené nohy vzbuzují nechuť, strach nebo nejistotu.

48

5.3.3

Gesta

Gesta působí silněji než slova. Vyjadřují emoce, užíváme je většinou nevědomě, automaticky. Gestikulace vám pomáhá činit slova srozumitelnější.

Určitá gesta mají standardní význam.


Bubnování prsty – netrpělivost, znuděnost.




Otáčení prstýnkem – nervozita.




Rozevřené ruce s dlaněmi vytočenými vzhůru – snaha o přijetí vašeho názoru, sympatie.




Rozevřené ruce s dlaněmi dolů – uklidnění žáků.




Otevřené dlaně držené směrem k žákům – odmítnutí, zamítnutí.




Vztyčený ukazovák – varování.




Zaťatá pěst – silné zdůraznění.




Hektické pohyby rukou – nervozita, nejistota.




Ruce v podpaží – nejistota, strach.

5.3.4

Podání ruky

Správné podání ruky je součástí první dojmu. Nejlepší podání ruky je přímé, pevné, upřímné. Přímé podání ruky je, když napřáhnete ruku rovně před sebe, palec nahoru a ostatní prsty spojené. Pevně stiskněte, přizpůsobte tlak a rytmicky potřeste. Špatné podání ruky:


„leklá ryba“ – ochablé podání lepkavé ruky, kdy chybí pevný stisk.




„drtič kostí“ – příliš pevný stisk, který může i bolet.

Ruku vždy podává první žena.

5.3.5

Řeč pohledů a mimika

Řečí pohledů (očí) komunikujete se svými žáky neustále. Během mluveného projevu udržujte oční kontakt se všemi žáky a nikoho nevynechávejte. Výrazem obličej (mimikou) sdělujete žákům své emocionální stavy v průběhu pedagogického procesu.


Povytažené obočí znamená ochotu ke komunikaci.




Stažené obočí značí odmítání.

49

Každý z vás zná pohled, kdy žák klopí oči, protože je nervózní nebo něco neví.


Vyhýbavý pohled poukazuje na nejistotu nebo nezájem




Otevřený oční kontakt působí jako zájem.




Demonstrativně odvrácený pohled znamená odmítání nebo zdůrazněnou nepozornost.




Krátký oční kontakt značí pohrdání.




Pohled svrchu vzbuzuje nadřazenost a nafoukanost.

Kontrolní otázky

Umíte správně používat gesta? Víte jak správně podat ruku? Udržujete se všemi žáky pravidelný oční kontakt?

Literatura k další četbě: BURIAN, A. a kol. Kultura projevu. 1. vyd. Brno : MZLU, 1995. JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. 1. vyd. Brno : Paido, 2001. LINHARTOVÁ, D. Pedagogická komunikace pro učitele. 1. vyd. Brno : MZLU, 2001. 76 s. JANÁČKOVÁ, L. Praktická komunikace pro každý den. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. PETTY, G. Moderní vyučování : praktická příručka. Přel. Š. Kovařík. 1. vyd. Praha : Portál, 1996.

50

6

DISKUZE Z mé práce vyvstává otázka, jak se s image učitele vypořádávají nejen sami učitelé,

ale i studenti připravující se na toto náročné povolání. Jak vlastně docílit toho, aby se skloubila odborná příprava na povolání s péčí o svou image?

Do jaké míry jsou schopni sami učitelé svou image ovlivnit, aby docílili

zkvalitnění své vlastní práce? Je to tedy nejen oblíbené slovo velmi často používané, ale dokáže učitel svou vlastní vůli ji ovlivnit? Neodkládají ji učitelé v rámci své náročné práce až na druhé místo? Slovo image hraje důležitou roli při působení na žáky. Stojí tedy za to se jí více věnovat? Vždyť stačí tak málo, aby výsledek naší práce se žáky byl účinnější a smysluplnější. Věnujme tedy stejnou pozornost jí, stejně jako se věnujeme svému zdokonalování odborné přípravy na pedagogický proces. Největší odměnou naší práce a hlavně naší image je člověk vybavený pro život nejen svými znalostmi, ale i pevnými morálními zásadami. Image učitele je mnohými aktéry podceňována a vyvolává negativní reakce žáků, a tím se stěžuje i výsledný efekt snažení učitelů.

51

7

ZÁVĚR Na

základě analýzy a syntézy odborných knih a publikací, týkající se image,

pedagogiky a psychologie, byla vytvořena metodická pomůcka, která by měla poskytnout učitelům, ale i studentům připravujících se na toto náročné povolání, přehled základních pojmů a pomoc při tvorbě vlastní image. Rady a doporučení vyplývající z této práce by mohly posloužit jako zdroj k zamyšlení a k inspiraci. Image je soubor jednotlivých projevů člověka, kterými vyvolává dojem na okolí. Pokud učitel dobře vypadá, vystupuje profesionálně, sebejistě je žáky pozitivně přijímán jako přirozená autorita. Hlavní úkolem učitele je vychovávat a vzdělávat žáky ve svém vyučovacím předmětu. Formou, kterou svou profesi vykonává, může žáky motivovat i po stránce vzhledu, vystupování a celkové image. Image učitele by se neměla podceňovat, neboť učitel by měl být pro žáky vzorem po všech stránkách. Profese učitele je velmi náročná. Učitel je v rámci pedagogického procesu i mimo něj neustále na očích žáků i ostatních účastníků. To na něj klade vysoké nároky pedagogické, didaktické, komunikační, organizační i vzhledové. Image je součástí osobnosti učitele.

52

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BUCHTOVÁ, B. Rétorika. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2006. 212 s. ISBN 80247-0868-X. BURIAN, A. a kol. Kultura projevu. 1. vyd. Brno : MZLU, 1995. 120 s. ISBN 80-7157147-4. ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I. 1. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2003. 104 s. ČADÍLEK,

M.,

LOVEČEK,

A.

Didaktika

odborných

předmětů.

1.

vyd.

Brno : Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2003. 173 s. ČADÍLEK, M., STEJSKALOVÁ, P. Didaktika praktického vyučování II. 1. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2003. 68 s. ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7376-273-7. HAVLOVÁ, S., KUDYNOVÁ, V. Průvodce úspěšné ženy společenským životem. 1. vyd. Praha : Motto, 1995. 200 s. ISBN 80-85872-33-1. HLADÍLEK, M. Úvod do didaktiky. 1. vyd. Praha : Vysoká škola J. A. Komenského, 2004. 88 s. ISBN 80-86723-07-0. HŐLSKEN, M., KORTEKAMP, H., WIGGELINGHOFF, B. Příručka pro kadeřnice. Přel. I. Michňová. 1. vyd. Praha : Europa-Sobotáles, 2005. 360 s. Přel. z: Haut und Haar Friseurfachkunde. ISBN 80-86706-12-5. JANÁČKOVÁ, L. Praktická komunikace pro každý den. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 112 s. ISBN 978-80-247-2479-9. JANDERKOVÁ,

D.

Slovník

základních

pojmů

z pedagogiky,

psychologie

a metodologie. 1. vyd. Brno : MU, 2010. 60 s. ISBN 978-80-7375-372-6. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Triton, 2003. 224 s. ISBN 80-7254-329-6. JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. 1. vyd. Brno : Paido, 2001. 120 s. ISBN 80-85931-95-8. JŮVA, V., JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. 6. vyd. Brno : Paido, 2007. 92 s. ISBN 978-80-7315-151-5. KOHOUT, J. Rétorika. Umění mluvit a jednat s lidmi. 4. vyd. Praha : Management Press, 2005. 170 s. ISBN 80-7261-072-4.

53

LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Brno : MZLU, 2000. 257 s. ISBN 80-7157-476-7. LINHARTOVÁ, D. Pedagogická komunikace pro učitele. 1. vyd. Brno : MZLU, 2001. 76 s. ISBN 80-7157-556-9. LINHARTOVÁ, D. Vysokoškolská psychologie. 1. vyd. Brno : MZLU, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7375-172-2. MICHAL, K. Image ženy roku 2000. 1. vyd. Praha : Ikar, 1998. 160 s. ISBN 80-7202380-2. NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 172 s. ISBN 80-247-0738-1. NİLLKE, M. Umění slovní sebeobrany. Jak pohotově a vtipně reagovat na slovní útoky a provokace. Přel. R. Slavíková. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. 108 s. Přel. z: Schlagfertigkeit, 2., durchgesehene Auflage. ISBN 80-247-0919-8. PAVLIČOVÁ, Š., VANČUROVÁ, E. Doplňkománie aneb Co a jak s módními doplňky. 1. vyd. Praha : Albatros, 2004. 176 s. ISBN 80-00-01417-3. PETTY, G. Moderní vyučování : praktická příručka. Přel. Š. Kovařík. 1. vyd. Praha : Portál, 1996. 384 s. Přel. z: Teaching Today. ISBN 80-7178-070-7. SCHARLAU, CH. Techniky vedení rozhovoru. Zdokonalte své komunikační dovednosti. Přel. G. Thöndlová. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 208 s. Přel. z: Karrierefaktor – Gesprächstechniken. ISBN 978-80-247-2234-4. SMEJKAL, V. Abeceda společenského chování. 2. vyd. Praha : Horizont, 1990. 208 s. ISBN 80-7012-030-4. SPILLANEOVÁ, M. Image muže. Poradce úspěšného muže. Přel. A. Hnídková. 1. vyd. Praha : Ikar, 1994. 168 s. Přel. z: Presenting Yourself, A Personal Image Guide for Men. ISBN 80-85830-45-0. SPILLANEOVÁ, M. Image ženy. Poradce úspěšné ženy. Přel. E. Kalábová. 1. vyd. Praha : Ikar, 1995. 160 s. Přel. z: Presenting Yourself, A Personal Image Guide for Women. ISBN 80-85830-51-5. SPILLANEOVÁ, M. Image plnoštíhlé ženy. Přel. B. Brabcová. 1. vyd. Praha : Ikar, 1996. 176 s. Přel. z: Bigger Ideas from Color Me Beautiful – Colour and Style Ideas for the Fuller Figure. ISBN 80-7202-047-1. STELZHAMMEROVÁ, W. Make-up krok za krokem. Přel. M. Pejachalová. 1. vyd. Praha : Aurora, 1995. 134 s. Přel. z: Schritt für Schritt zum idealen Make-Up. ISBN 8085974-01-0. 54

ŠPAČEK, L. Nová velká kniha etikety. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 2008. 288 s. ISBN 978-80-204-1954-5. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2. ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Nástroje pro prevenci, nápravu a integraci. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. 208 s. ISBN 978-80-7367-326-0.

55

9

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1 Základní typy učitelů Tabulka č. 2 Základ šatníku ženy Tabulka č. 3 Jak typ obuvi ovlivní vzhled nohou

56