MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2011

JANA DAŇKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Závislostní chování na internetu u žáků středních škol Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Lenka Danielová, Ph.D.

Vypracovala: Ing. Jana Daňková, Ph.D. Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Závislostní chování na internetu u žáků středních škol vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a ke komerčním účelům může být použita jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

Brno, dne 24. června 2011

Poděkování Děkuji vedoucí práce Ing. Lence Danielové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, ochotu, věcné připomínky a cenné rady při vypracování této bakalářské práce.

Brno, dne 24. června 2011

ABSTRAKT Závislostní chování na internetu je nový fenomén objevující se mezi sociálně patologickými jevy u žáků na středních školách. Jedná se o nadměrné používání internetu, které působí v životě člověka psychologické, sociální, školní nebo pracovní potíže. Přestože se se závislostním chováním na internetu setkáváme ve všech věkových skupinách, je nejrozšířenější v adolescenci. Práce nabízí teoretický přehled této problematiky, pojednává o rozšíření jevu mezi adolescenty, podrobněji jsou analyzovány čtyři běžné oblasti závislostního chování v adolescenci: online hráčství, online komunikace, virtuální sexuální chování a online hazard a situace v České republice. Praktická část se zaměřuje na možnosti prevence závislostního chování adolescentů v České republice a na minimální preventivní programy na středních školách v současnosti. V návaznosti jsou vyvozena doporučení pro jejich tvorbu a je představen teoretický přehled pro pedagogy a rodiče k individuální primární specifické prevenci: kritéria identifikace dospívajících jako závislých na internetu a popis osobního i sociálního kontextu těchto potíží. Klíčová slova: Internet, závislostní chování, adolescence, žáci středních škol

ABSTRACT Addictive behavior on the Internet is a new phenomenon. It is defined as excessive Internet use that creates psychological, social, school and work difficulties in a person’s life. Although we find such addictive behavior on the Internet among all age groups, it is especially prevalent among adolescents and emerging adults. This thesis

offers

theoretical

overview

of

this

topic

including

information

about the prevalence of addictive behavior among adolescent. Attention is paid to four areas of online addictions: online gaming, online communication, virtual sexual behavior and online gambling and then to the situation in the Czech Republic. Practical part deals with possibilities of prevention in the Czech Republic and especially at high schools. The criteria of Internet Addiction for adolescents are presented. In addition it presents the symptoms considered to be red flags for Internet addictive behavior and describe the personal and social context of addictive behavior on the Internet. Key words: Internet, addictive behavior, adolescence, high school scholars 6

OBSAH

1. ÚVOD

8

2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

9

3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ

10

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

12

4.1. Definice závislostního chování na internetu 4.2. Přitažlivost internetu 4.3. Rozšíření závislostního chování na internetu mezi adolescenty 4.4. Běžné oblasti závislostního chování na internetu 4.4.1. Hraní online: závislost na jiných světech 4.4.2. Nadměrná komunikace: závislost na online vztazích 4.4.3. Sexuální problematika: závislost na kyber sexu 4.4.4. Gamblerství na internetu: závislost na online hazardu 4.6. Z výsledků výzkumu: situace v České republice 4.6.1. Používání internetu v České republice 4.6.2. Rozšíření závislostního chování na internetu v České republice

5. PRAKTICKÁ ČÁST

12 15 16 18 18 24 27 31 32 32 34

37

5.1. Možnosti prevence závislostního chování adolescentů v ČR 5.1.1. Osvětové projekty pro bezpečnější užívání internetu v adolescenci 5.1.2. Prevence sociálně patologických jevů na středních školách 5.1.3. Minimální preventivní program 5.1.4. Základní kroky pro vypracování MPP 5.1.3. Další dokumenty školy týkající se problematiky sociálně patologických jevů 5.1.5. Začlenění primární prevence do školních vzdělávacích programů 5.1.6. Systém organizace primární prevence sociálně patologických jevů u žáků 5.2. Prevence závislosti na internetu v MPP vybraných středních škol 5.3. Doporučení pro tvorbu MPP 5.4. Teoritický přehled k individuální prevenci 5.4.1. Identifikování dospívajících, kteří mohou být závislí na internetu 5.4.2. Související potíže v životě adolescenta

37 37 38 39 40 41 41 42 43 46 47 47 51

6. DISKUSE

53

7. ZÁVĚR

55

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

57

7

1. ÚVOD Během posledních 15 let se dramaticky zvýšil počet dospívajících s přístupem na internet i množství internetových aplikací, které mladí lidé používají pro zábavu a sociální interakci. Někteří žáci středních škol mohou používat internet v takové míře, že tato činnost interferuje s interakcí ve světě reálném a s dalšími stránkami každodenního života. Virtuální svět postupně vytěsňuje svět dospívajících mimo internet a v důsledku se rozvíjí v reálném světě řada potíží, mimo jiné i zanedbávání školních povinností a zhoršení prospěchu. Takové používání internetu se může rozvinout v závislostní chování. Beard a Wolf (2001) definují závislost na internetu jako nekontrolovatelné, škodlivé používání této technologie, které s sebou nese rozvoj problémů v reálném světě. Ko a kolektiv (2005) zdůrazňují, že ohroženou skupinou jsou zejména adolescenti. Přítomnost konfliktu v jejich životě může být považována za jednu ze základních dimenzí k identifikování internetových uživatelů jako závislých. Ve srovnání s ostatními věkovými skupinami adolescenti používají internet častěji, také více potřebují podporu od vrstevníků a patřit do nějaké skupiny lidí. Se závislostí na internetu jsou spojeny i emoční potíže. Špatné používání internetu může být zároveň škodlivější během adolescence než v obdobích pozdějších, protože toto životní období je určující pro formování životního stylu. Přestože žáci středních škol patří do ohrožené věkové skupiny a nejčastěji uvádějí, že mohou být na internetu závislí (Griffiths, Davies, Chappell, 2004), učitelé a žáci nejsou dostatečně informováni o riziku závislosti na internetu a o faktorech, které jsou s ní spojené. Je možné považovat závislost na internetu za nemoc? Čím je internet pro dospívající přitažlivý a kolika z nich se týká ohrožení závislostí? Jaké jsou a čím se vyznačují běžné oblasti závislosti na internetu? Jaké jsou možnosti prevence u žáků středních škol v České republice v současnosti a jak identifikovat dospívající, kteří mohou být závislí na internetu? Práce nabízí přehled problematiky a odpovědi na uvedené otázky. Mladí uživatelé internetu se rychle učí ovládat nové technologie, přitom jim ale často schází základní opatrnost. Je také na učitelích a rodičích, aby upozornili dospívající na možná rizika používání internetu a snažili se je vést k uvažování nad tím, jak nové technologie dobře a bezpečně používat.

8

2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je vytvoření teoretického přehledu k problematice závislostního chování na internetu v adolescenci, který by poskytoval učitelům na středních školách informace k příčinám, projevům, souvislostem a důsledkům tohoto tohoto sociálně patologického jevu u dospívajících a mohl tak poskytovat oporu k jeho primární prevenci.

Dílčí cíle teoretické části práce představuje: -

definovat závislostní chování na internetu

-

na základě výsledků sociologických výzkumů v České republice i v zahraničí prezentovat rozšíření závislostního chování na internetu mezi adolescenty a tedy míru ohrožení této věkové skupiny

-

analyzovat symptomy závislostního chování na internetu

-

porovnat a interpretovat výsledky výzkumů realizovaných v zahraničí i v České republice k dané problematice

-

analyzovat

běžné

oblasti

závislostního

chování

na

internetu

v adolescenci: online hráčství, online komunikace, sexuální problematika na internetu, online hazard Dílčí cíle praktické části práce představuje: -

analýza a prezentace současných možností prevence závislostního chování na internetu adolescentů v České republice a zvláště na středních školách

-

zjistit zastoupení prevence závislostního chování na internetu v MPP vybraných středních odborných škol a učilišť v současnosti.

-

vyvodit doporučení pro tvorbu MPP ke zvýšení zastoupení prevence závislostního chování na internetu

-

na základě výsledků zahraničních studií představit teoretický přehled, který by mohl poskytovat informace k primární specifické individuální prevenci pro učitele na středních školách, eventuelně pro rodiče adolescentů: kritéria pro identifikaci dospívajících, kteří mohou být závislí na internetu a osvětlení osobního a sociálního kontextu závislostního chování na internetu. 9

3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Výchozím předpokladem pro zpracování práce podle zvoleného cíle je definice závislostního chování na internetu a analýza rozšíření tohoto sociálně patologického jevu v adolescenci, dále pak následuje vymezení a analýza běžných oblastí závislostního chování na internetu v adolescenci a analýza situace v České republice. Ačkoli se jedná o poměrně nový fenomén, ve světě proběhlo již několik výzkumných prací především v oblasti psychologie, sociální psychologie a klinické psychologie, z jejichž získaných dat a výsledků je možné vycházet. Tyto studie byly využity k deskripci a analýze problematiky a následné interpretaci výsledků. Jedná se tedy zejména o zahraniční výzkumy a studie, viz. seznam použité literatury, avšak jsou zahrnuty také výsledky výzkumného projektu „World Internet Project“ prováděného v České republice v roce 2007 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Data jsou získána na reprezentativním vzorku populace ve rozhovorech s 1586 respondenty. Pro účely analýzy je vzorek respondentů rozdělen podle věkových skupin na mladší adolescenty (12-15 let), starší adolescenty (16-19 let) a mladé dospělé (20-26 let). Přibližně 92% mladších a starších adolescentů a 80% mladých dospělých byli uživatelé internetu. Tato práce se zaměřuje na žáky středních škol, tedy na skupinu starších adolescentů, výsledky zahrnující zbývající skupiny slouží ke komparaci nezbytné k popisu a vymezení problematiky závislostního chování u žáků středních škol. Obrázky ilustrativních grafů v kapitole 4.6. jsou převzaty z odborné literatury. Praktická část práce se zaměřuje na možnosti prevence závislostního chování na internetu u žáků středních škol. Byl proveden průzkum možností prevence v České republice v současnosti. Na zvýšení povědomí adolescentů o bezpečnějším užívání internetu je zaměřen osvětový projekt Saferinternet.cz, informace jsou prezentovány na webových stránkách projektu. Materiály k prevenci sociálně patologických jevů u žáků na středních školách představují věstníky, školské předpisy a ostatní dokumenty na internetové stránce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a školské dokumenty na středních školách. Součástí této části práce je zjištění zastoupení prevence závislostního chování na internetu v Minimálních preventivních programech (MPP) vybraných středních škol v České republice pro školní rok 2010/2011. Výběr škol je náhodný, je však zohledněno 10

kritérium, aby ve zkoumaném vzorku byly zastoupeny různé typy středních odborných škol a učilišť. Celkem bylo prostudováno 19 MPP těchto středních škol: Střední zdravotnická škola v Ústí nad Orlicí (Nováková, 2010), Gymnázium a střední odborná škola v Rokycanech (Valach, Šamanová, 2010), VOŠS a SŠS Vysoké Mýto (Jelínková, Glac, 2010), Soukromá střední odborná škola a Střední odborné učiliště s.r.o. v Třebíči (Hejzlarová, 2010), Soukromá střední odborná škola živnostenská Brno, s.r.o. (Klátová, 2010), Odborné učiliště v Kojetíně (Luxová, 2010), Obchodní akademie Tomáše Bati ve Zlíně (Trbušková, Rydlo, 2010), Střední odborná škola Litovel (Fichtová, Vyhlídalová, 2010), Střední zahradnická škola Mělník (Richterová, 2010), Obchodní akademie v Olomouci (Inwaldová, 2010), Střední odborná škola s.r.o. Velvary (Tintěrová, 2010), Střední škola průmyslová a umělecká Opava (Oboňová, 2010), Gymnázium a Střední odborná škola Hořice (Čepelková, 2010), Střední průmyslová škola Hronov (Beránek, 2010), Integrovaná střední škola hotelového provozu, obchodu a služeb v Příbrami (Burmannová, 2010), Cyrilometodějské gymnázium a Střední škola pedagogická Brno (Trtková, 2010), Střední odborné učiliště společného stravování v Poděbradech (Darakev, 2010), Gymnázium Brno, Vídeňská 47 (Dufek, 2010), Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Beroun – Hlinky (Roslová, 2010). Zvolené ukazatele1, které vypovídají o zastoupení prevence závislosti na internetu v MPP, jsou shrnuty do přehledové tabulky (viz. obrázek č. 4). Po shrnutí a interpretaci výsledků ze zjištěných dat jsou vyvozena doporučení k tvorbě minimálních preventivních programů na středních odborných školách pro posílení zastoupení prevence závislostního chování na internetu. Na základě výsledků zahraničních výzkumů bude posléze připraven teoretický přehled pro pedagogy k diagnostice závislostního chování na internetu u žáků středních škol. Zdroje jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

1

Jedná se o tyto sledované ukazatele: zda jsou netolismus a závislost na internetu uvedeny mezi obecnými cíly MPP; zda aktivity specifické prevence zahrnují rizika internetu, řešení konfliktů či posílení sociálních kontaktů, dále zastoupení tematických vzdělávacích seminářů pro učitele, besed a přednášek pro žáky; zda jsou zahrnuty do programu besedy k jiným závislostem a zda je součástí aktivit nespecifická primární prevence, zda škola rozvíjí spolupráci s rodiči, pedagogicko-psychologickými poradnami či s institucemi zabývajících se osvětou v prevenci závislosti na internetu; zda je na škole k dispozici odborná literatura či filmy k tématu závislosti na internetu; zda mohou žáci využívat schránku důvěry; zda má škola vypracován krizový plán v případě podezření či odhalení závislosti na internetu.

11

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1. Definice závislostního chování na internetu Pro zkoumanou problematiku se zatím neustálila jednotná terminologie. Používají se názvy jako závislost na internetu – „internet addiction“, porucha závislosti na internetu – internet addiction disorder“, problematické používání internetu – „internet pathological use“, či závislostní chování na internetu – „addictive behavior on the Internet“. Nejednotná terminologie vyplývá z různých obecných definicí tohoto fenoménu. Závislost na internetu není zatím jednoznačně specifikovaná porucha s konkrétními příznaky. Mezi odborníky panuje neshoda v tom, zda „závislost na internetu“ vůbec existuje, resp. zda lze v tomto kontextu oprávněně používat termínu závislosti. Případové studie ukazují, že nadměrné používání internetu ovlivňuje jiné aspekty života uživatelů internetu a některé z příznaků připomínají symptomy zažívané lidmi, kteří jsou závislí na návykových látkách. Odborníci na duševní zdraví však používání tohoto termínu a existenci jevu závislosti zpochybňují. Výzkumníci, kteří nesouhlasí s charakteristikou jevu jako „závislost na internetu“ místo pojmu závislost – „addiction“ používají jiné termíny jako závislostní chování – „addictive behavior“, připoutanost - „dependence“, vysoká zaujatost – „high engagement“, kompulsivní chování

–

„compulsive

behavior“,

nadměrné

používání

–

„excessive

use“

a problematické používání – „problematic use“ (Beard a Wolf, 2001; Beard 2005; Charlton a Danforth, 2004; Shapira, et al., 2000). Je také otázkou, zda bychom měli rozlišovat mezi „závislostí k internetu“ a „závislostí na internetu“ (Griffiths, 2000c; Widyanto a Griffiths, 2007). Závislost na internetu naznačuje, že internet je pouze prostředí, v rámci něhož se odehrávají hlubší a původní problémy. Bez internetu by se pravděpodobně problém projevil jiným způsobem. V tomto případě může být dokonce internet považován za relativně bezpečné prostředí, v kterém problém může vyplynout na povrch, než by se projevil ve formě riskantnějších příznaků chování, jako je užívání drog, sebepoškozování apod. Naproti tomu, závislost k internetu naznačuje, že chování se neprojeví v žádném jiném kontextu (Griffiths, 2000b; Widyanto a Griffiths, 2007). Tento druhý typ může znamenat, že internet a jeho různá fóra vytvářejí prostředí, která umožňují lidem dělat věci, které nemohou dělat někde jinde (kybersex, kyber stalking) (Griffiths, 2000b).

12

Protože na jednu stranu tento jev nebyl Americkou psychiatrickou asociací dosud zařazen do Diagnostického a statistického manuálu duševních chorob (DSM – Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) jako oficiální diagnóza (Grohol, 2007) a na stranu druhou je řazen do kategorie závislostního chování (Griffiths, 2000a, 2000b), bude v dalších kapitolách práce používán název závislostí chování na internetu2, bez předpokladu, že samotný internet je původce tohoto závislého chování. Teprve další diskuse a studie tohoto jevu ukáží, jakou bude mít pozici termín „závislost na internetu“. Je třeba zároveň mít na paměti, že se technologické možnosti internetu vyvíjejí, tím se vyvíjí také vztah lidí k internetu a tak prochází vývojem i samotný fenomén závislosti na internetu. V současnosti lze hovořit o jisté míře shody v tom, že nadměrné používání internetu může mít negativní vliv na život jedince (Schneider, 2000; Morahan-Martin, Schumacher, 2003). Např. Beard a Wolf (2001) uvádějí definici „problematického používání internetu“ jako takového používání internetu, které způsobuje psychické, sociální, školní a/nebo pracovní problémy v životě jednotlivce. Další výzkumy potvrzují, že uživatelé internetu mohou mít v důsledku času stráveného na internetu značné problémy v interpersonální i pracovní oblasti (Young, 1998a, Shapira, et al., 2000). Young popsala závislost na internetu ve své studii jako jakékoli online kompulsivní chování, které narušuje normální způsob života a je příčinou stresu pro rodinu, přátele, partnery a spolupracovníky. Závislostní chování na internetu nazývá připoutaností / závislostí k internetu3 a internetovou chorobností4 (Young, 1998a, 1998b). Klíčovým příznakem je, že takové nadměrné používání internetu zcela ovládá život závislého. Z tohoto pohledu je pak fenomén (potenciální) „závislosti na internetu“ problémem, který si zasluhuje pozornost, ačkoliv je výzkumníky v různém kontextu pojmenováván různě. O vzniku termínu „závislost na internetu“ se zasloužil psychiatr Ivan Goldberg. V roce 1995 uveřejnil „oficiální“ kritéria pro diagnózu závislosti na internetu (Goldberg, 1995). Autor napodobil formát DSM-IV a snažil se takto přimět odbornou komunitu k tomu, aby kriticky zhodnotila účelnost vytváření nových diagnóz. Výsledkem však paradoxně bylo, že i díky tomuto článku se pojem „závislost na internetu“ začal prodiskutovávat v určitých akademických kruzích (Young, 1999; 2

Či také online závislostní chování Internet dependence 4 Internet compulsivity 3

13

Ng, Wiemer-Hastings, 2005). V některých případech se tento pojem široce používá, aniž by došlo k hlubší reflexi správnosti a přiléhavosti tohoto pojmu z hlediska definice závislosti jako takové. Psycholog John Grohol (2005) označuje Goldbergův příspěvek za poplašnou zprávu a staví se proti patologizaci každodenních problémů. Odmítá používání termínu „závislost“ a zavádění nové diagnostické kategorie. Podle něj se může jednat u většiny lidí, kteří se považují za „závislé na internetu“, spíše o neschopnost řešit konflikty a problémy v jejich životě. Dále upozorňuje, že původní výzkumy „závislosti na internetu“ neříkají nic o kauzálních vztazích. Označuje závěry těchto explorativních studií za spekulativní a subjektivní. Otázka, zda závislost na internetu je výsledkem nebo příčinou určitých problémů v životě, zda je to samostatný problém nebo jen manifestace jiných nemocí, je stále otevřená a výzkumy na toto téma zatím schází. Naproti tomu britský psycholog Mark Griffiths (např. 2000a, 2000b) je zastáncem používání termínu „závislost“ v souvislosti s nadměrným používáním počítače a internetu. Ukazuje, že „závislost na internetu“ má stejné charakteristické vlastnosti jako všechny ostatní závislosti včetně závislosti na chemických látkách. Za charakteristické příznaky pro závislost na internetu považuje: salienci - význačnost, změny nálad, toleranci, abstinenční příznaky, konflikty – mezilidské i intrapsychické a recidivy - relapse. Jakékoli chování, používání internetu nevyjímaje, které splňuje těchto šest kritérií, může být podle Griffiths chápáno jako závislost (více viz. 5.4.1). Carlton a Danforth (2004) srovnávali žáky-nehráče s hráči online her, do kterých se může připojit až několik tisíc hráčů současně (viz. 4.4.1.). Autoři tak činili právě z pohledu výskytu jednotlivých komponent závislosti používaných Griffiths. Faktorová analýza

odhalila

dva

hlavní

faktory:

„high

engagement“

(vysoké

zaujetí)

a „addiction“ (závislost). Oba pojmy jsou spojeny s velmi vysokou mírou používání počítače, ale „high engagement“ není patologické. S „high engagement“ se pojily euforické nálady, zvyšování tolerance a zaujetí internetem v myšlenkách, zatímco s „addiction“ byly spojeny odvykací problémy, relapsy, úplné zaujetí internetem, které se přímo manifestovalo v chování uživatele a objevovaly se konflikty, jak s druhými lidmi, tak mezi internetem a dalšími činnostmi. Především tyto komponenty závislosti autoři považují za ústřední v problematice závislosti na internetu. Upozorňují tak na to, že přístup Griffithse a použití zmíněných šesti kritérií vede k označkování příliš mnoha lidí jako závislých, což nemusí odpovídat reálnému stavu (Carlton, J.P., Danforth, I.D.W., 2004). 14

4.2. Přitažlivost internetu Pojem „závislost na internetu“ navozuje představu, že závislost způsobuje internet jako takový, přitom návyková jsou spíše jednotlivá prostředí v rámci internetu (Meerkerk et al., 2006, Young 1998b). Respektive potenciál závislosti může přesněji vyvolávat činnost a chování, kterou příslušné prostředí umožňuje. Je třeba brát v potaz specifické vlastnosti každého prostředí internetu, které jsou pro uživatele přitažlivé a potenciálně rizikové pro vznik návyku. Al Cooper (1998) a Kimberly Young (2000) vytvořili obecné modely shrnující základní faktory přitažlivosti internetu, které zároveň mohou vyvolávat kompulsivní chování spojené s internetem. Cooperův model „Triple A“ (1998) je vytvořen především s ohledem na konzumaci erotiky na internetu. Třemi hlavními faktory podporujícím používání internetu jsou podle něj Access - přístupnost, Affordabilty – cenová dostupnost materiálu a Anonymita. „ACE model“ Kimberly Young (2000) pak obdobně zdůrazňuje anonymitu (Anonymity), pohodlnost či snadnost (Convenience) vyhledávání sexuálních stimulů na internetu v bezpečí vlastního domova a jako třetí faktor uvádí únik – Escape. Tyto modely se pokouší vysvětlit, proč se u některých internetových uživatelů objeví symptomy kompulsivního - závislého sexuálního chování. Otázkou zůstává, zda tyto modely mohou vysvětlovat i jiné typy chování na internetu či odlišné internetové aplikace, jako jsou on-line hry. Kromě rizikových vlastností samotného internetu lze z druhé strany vystopovat i některé skupiny uživatelů, které jsou náchylnější ke vzniku závislosti. Výzkumy závislosti na internetu se často zaměřují na dospívající, jednak pro jejich vyšší ohroženost, ale také z důvodu většího rozšíření používání internetu mezi mladými lidmi a v neposlední řadě i pro dostupnost dospívajících jako respondentů. Z prostředí internetu jsou pak nejčastěji zkoumány v kontextu závislosti online hry, oblast tzv. kybersexu (online komunikace se sexuálním zaměřením), či pornografie a také fenomén online komunikace jako takové (online messengery, diskusní fóra atp.) a online gamblerství5. Existují ale i jiná prostředí a oblasti, která mohou probouzet tendenci k závislosti, např. obscesivní brouzdání po internetu, databázích nebo on-line nakupování6 (Young, 1999). 5 6

Těmto čtyřem oblastem se věnují samostatné kapitoly: 4.4.1. – 4.4.4. Tzv. „informační přesycování“

15

4.3. Rozšíření závislostního chování na internetu mezi adolescenty Pokud jde o závislostní chování, adolescenti mohou být nejvíce rizikovou skupinou. Pojednání o příčinách této skutečnosti je zde uvedeno obecnou statistikou rozmachu závislostního chování. Statistiky se týkají specifických aplikací (online her). Rozšíření závislostního chování na internetu a rychlost vzniku závislostního chování jsou odlišné podle kontextů v různých zemích, statistiky jsou prezentovány pro několik vybraných zemí. V Číně Cao a Su (2007) dotazovali 2620 adolescentů, kteří používají internet, a v tomto vzorku našli 2,4% závislých. Závislí uživatelé internetu trávili průměrně 11 hodin týdně online, v porovnání se 3 h/týdně strávených u internetu skupinou nezávislých dospívajících. Je zajímavé, že mezi závislými uživateli byli výrazně častěji chlapci (83%) než dívky (17%). Toto je odlišné od studií v USA a Evropě, kde nebyly nalezeny žádné rozdíly v zastoupení pohlaví mezi závislými (např. Johansson a Gotestam, 2004). V USA se realizované výzkumy týkají především vysokoškolských studentů, o rozmachu závislosti mezi adolescenty je zatím nedostatek informací. V rámci evropského kontextu Johansson a Götestam (2004) dotazovali 3237 dospívajících Norů. Používali diagnostický dotazník, který vytvořila Young (1998c), a objevili, že 2% z nich trpí závislostí na internetu a 8,7% byli ohrožení nadměrným používáním internetu. Závislí udávali dokonce vyšší frekvenci a více času stráveného online, než tomu bylo u závislých z jiných analýz; udávali také častější používání diskusních skupin, čtení/posílání emailů, hraní her, kupování a objednávání zboží a služeb, čtení novin a časopisů. Výzkum nepotvrdil vztah mezi demografickými proměnnými (věk, pohlaví, geografický a sociální kontext jako je vzdělání, práce a typ domácnosti) a závislostním chováním na internetu. Převládá mínění, že mladí lidé, dospívající a mladí dospělí7 jsou více ohroženi závislostním chováním na internetu v porovnání s dospělými, a tak bylo důležité porovnat rozšíření závislosti mezi adolescenty, mladými dospělými a dospělými. Toto srovnání bylo provedeno na základě použití dat a dotazníků na online závislostní chování, které bylo součástí Světového projektu o internetu v České republice 7

Terminus technicus „emerging adults“ – „vynořující se dospělí“, v české odborné literatuře překládáno také jako „mladí dospělí“

16

(Šmahel

et

al.,

2009a).

Data

byla

sebrána

v září

2008

z rozhovorů

se 2215 respondenty8. Otázky zaměřené na závislostní chování na internetu vyhodnocovaly 5 dimenzí založených na kritériích podle Griffiths (2000a, 2000c) a Beard (2005): (1) kognitivní a behaviorální salience, (2) tolerance, (3) pozitivní a negativní změny nálad, (4) aspekty konfliktů, (5) aspekty času – neúspěšné snahy omezit čas trávený na internetu. Podle následujících kritérií byly pak vytvořené dvě skupiny: Skupina A - uživatelé se závislostním chování na internetu, u kterých bylo přítomno všech pět dimenzí, a skupina B - riziková pro vznik závislostního chování na internetu, u kterých musel být přítomný konflikt a nejméně tři z dalších faktorů. Všechny příznaky závislostního chování (skupina A) byly přítomny u 4% českých uživatelů internetu a 8,6% uživatelů internetu vykazovalo ohrožení pro vznik závislostního chování na internetu. Závislostní chování na internetu bylo nejrozšířenější mezi adolescenty. 8% uživatelů starých okolo 15 let vykazovalo všechny symptomy závislostního chování, následovala skupina mladých dospělých (20 - 26 let staří) v zastoupení 5,3%. Skupiny s příznaky závislostního chování se výrazně zmenšovaly se stoupajícím věkem a mezi uživateli internetu nad 36 let projevovala všechny příznaky závislosti již jen 2%. Také sklon křivky pro skupinu B byl strmý a počet adolescentů a mladých dospělých byl velmi vysoký. Vzhledem k tomu, že data zahrnovala pouze uživatele internetu, riziko pro adolescenty je pravděpodobně ještě větší. Je zajímavé, že výsledky nevykazovaly žádné rozdíly v zastoupení pohlaví v rozšíření závislostního chování na internetu. Adolescenti ve skupině A trávili doma u internetu v průměru 15,1 h/týdně v porovnání s 9,8 h uváděnými adolescenti, kteří nejsou ohroženi. Jeden z důvodů vyššího rozšíření závislostního chování na internetu mezi adolescenty může být přítomnost konfliktu v jejich životě. Adolescenti ve třech zemích (Chile, Švédsko a Česká republika) vykazovali nějaký konflikt ve spojení s jejich používáním internetu. Podle některých odborníků může být konflikt nejdůležitější dimenzí závislostního chování (Beard a Wolf, 2001) a tedy vyšší přítomnost konfliktu v období adolescence může být vztažena k větší pravděpodobnosti závislostního chování v této věkové skupině. 8

Záměrem „Světového projektu o internetu“ (World Internet Project – WIP; http://www.worldinternetproject.net) je realizace longitudiální studie zabývající se vlivem počítačů, internetu a příbuzných technologií na jedince, rodinu a společnost v celosvětovém měřítku. Projekt je organizován v „Center for the Digital Future at USC Annenberg” v USA a probíhá v řadě zemí. (Šmahel, 2005) V České republice projekt realizuje Fakulta sociálních studií Masarykovy university v Brně. Dosavadní výsledky vypovídají o jasném trendu – čím mladší člověk, tím spíše je uživatelem internetu. U nejmladších dospívajících sahá míra využívání internetu téměř k 90% a s věkem klesá, u mužů (chlapců) i žen (dívek).

17

4.4. Běžné oblasti závislostního chování na internetu Mezi běžné a nejproblematičtější oblasti závislostního chování adolescentů na internetu patří: (1) online hraní her (2) online vztahy (komunikace) (3) virtuální sexuální chování (4) online gambling

4.4.1. Hraní online: závislost na jiných světech Podle výsledků Pew Internet Project 97% amerických teenagerů hraje počítačové či síťové hry nebo hry na konsole, 50% hrálo hry včera a 80% hrálo 5 nebo více rozdílných žánrů her (Lenhart et al., 2008). Podle získaných dat online hry hrálo 59% - 87% dospívajících uživatelů internetu. Online hry zaujímají ústřední místo v životě dospívajících lidí a jsou význačné v kontextu nadměrného používání internetu. Tato kapitola se zaměřuje na jeden typ her - MMORPG, je však třeba mít na paměti, že existují ještě jiné online hry, kde může mít tendence k závislosti jiný charakter. Součástí kapitoly je rozbor charakteristiky hráče a rysů hry, které jsou vztažené k nadměrnému online hráčství. Výzkumy indikují, že MMORPG a MMO hry mají značný potenciál na vytvoření hráčského závislostního chování (Rau et al., 2006). MMORPG (z angličtiny Massively Multiplayer Online Role-Playing Games) jsou rolové hry, nejčastěji fantasy žánru, které jsou hrány po internetu. V jeden okamžik bývá přítomno ve světě hry až několik tisíc hráčů. Ti ovládají své herní postavy, které plní různorodé herní úkoly, a skrze tyto virtuální postavy mohou vstupovat do interakce s jinými hráči. Plnění úkolů a prozkoumávání světa, interakce s druhými a rozvoj vlastní herní postavy jsou třemi dominantními prvky těchto her. Specifickou vlastností tohoto světa s vysokým potenciálem pro vznik závislostního chování je jeho perzistentnost: hra se neustále se vyvíjí dál a přetrvává, i když se hráč od počítače odpojí. MMORPG se objevily ve druhé polovině 90. let, nicméně v textové podobě (tzv. MUD, Multi User Dungeon) existují od samotných počátků internetu, tedy od konce 70. let. Nejpopulárnější z MMORPG, World of Warcraft, má v současné době přes 9 milionů registrovaných hráčů. MMORPG se staly předmětem zájmu mnoha 18

psychologických studií, protože mají potenciál vyvolávat „závislost“ u mnoha svých uživatelů (např. Wan et al., 2006a, 2006b, Rau et al., 2006 a řada dalších). Na první pohled zaujmou již čísla vypovídající o intenzitě hraní. Ng et al. (2005) ukazují, že téměř polovina hráčů MMORPG hraje tyto hry více než 20 hodin týdně (11% dokonce více než 40 hodin týdně, což odpovídá práci na plný úvazek. Naproti tomu ostatní počítačové hry a videohry hraje více než 20 hodin týdně pouze 6% hráčů a 84% méně než 6 hodin týdně. Dále, alespoň občas hraje MMORPG 8 a více hodin v jednom kuse 80% hráčů (Ng, et al., 2005), alespoň deset hodin v kuse uvedlo v jiném výzkumu 60% hráčů (Yee, 2006). Lze tedy říci, že MMORPG představují přinejmenším z časového hlediska velmi významnou část života svých hráčů, neboť, vzhledem k intenzitě hraní, jim jen stěží zbývá čas na jiné aktivity. Navíc se zřejmě nejedná pouze o rychle přechodnou epizodu v životě hráčů. Griffiths et al. (2004) zjistili, že průměrná doba hraní je přibližně dva roky u dospívajících hráčů (do 20 let) a 27 měsíců u starších hráčů. Adolescenti pak hrají intenzivněji než jejich dospělí spoluhráči (26 hodin týdně u mladších 20 let oproti 22 hodinám u starších 26 let). Muži dosahují mezi hráči zastoupení téměř 90%. Pozoruhodný je fakt, že průměrný věk ženských hráček je signifikantně podstatně vyšší a dosahuje přibližně 32 let (Yee, 2006). Rovněž Griffiths et al. (2004) tvrdí, že čím starší je vzorek hráčů, tím více bývá promíchán z hlediska pohlaví. Čím mladší hráči jsou, tím vyšší je pravděpodobnost jejich identifikování jako mužů. Vzhledem k délce a intenzitě hraní MMORPG je patrně až příliš snadné udělat si představu o hráčích jako závislých. Jako závislí se vnímají často i samotní hráči. Yee (2006) uvádí, že přibližně 40% hráčů sebe označuje jako závislé. Lee et al. (2007) tvrdí, že ve skupině adolescentů, kteří vykazují největší tendenci stát se závislými na internetových hrách jsou nejpopulárnější právě MMORPG. Rozdíly mezi věkovými skupinami ukázaly, že dospívající a mladší dospělí hráči vykazují signifikantně vyšší tendenci k závislosti oproti hráčům ve věku 27 a více let. Za hlavní faktor způsobující závislost MMORPG her bývá označována jejich sociální dimenze. V těchto hrách jsou integrovány i komunikační nástroje (hra slouží zároveň jako chat a hráči se běžně dorozumívají i pomocí dalších programů umožňujících hlasovou komunikaci ve skupině). Dále, MMORPG je velmi obtížné hrát osamoceně, kooperace s ostatními hráči je běžná a často i nutná, pokud chtějí být ve hře úspěšní. Tak vznikají více či méně trvalé skupiny, tzv. „guildy“, a na hráče je tak kladen tlak závazků vůči vlastní skupině (dodržování jejich norem atd.). 19

Jako ještě významnější faktor působící skrze sociální dimenzi online her je tzv. úroveň optimální zkušenosti, neboli fenomén flow. Pro hráče představuje to, co se obvykle nazývá „zábavnost“ (ve světě prodejců her je to nazýváno „hratelností“). Řada výzkumů „flow“ označuje za ústřední motivační faktor vysvětlující intenzitu a tedy i následnou závislost u MMORPG. Ve výzkumech se tak označuje emoční stav, kdy je hráč silně koncentrován na hru a je jí zcela pohlcen (Chou et al., 2003). Flow je mnohorozměrným konstruktem a jeho typické znaky jsou podle Csikszentmihalyi (in McKenna et al., 1995) a Csikszentmihalyi (1996): •

Jasné cíle a okamžitá zpětná vazba. Náročná aktivita, vyžadující určitou dovednost či námahu. Odtud pak plyne např. soupeření, porovnávání sil. Při náročných činnostech je poměrně velká šance, že se nám něco nepovede, ve stavu plynutí však máme pocit naprosté kontroly, nezranitelnosti, nedostižnosti. Prožívání jedince je s prováděnou činností tak spojeno, že si neuvědomuje nic, co je mimo tuto činnost.

•

Ego a vědomí je obecně charakterizováno určitou sebereflexí, tato je ale během stavů flow potlačena, hráč dokonce přestává do určité míry vnímat i tělesné pocity jako nutkání jít na záchod atd. Významné je změněné vnímání času – objektivní měřítka času ztrácejí na důležitosti, subjektivně se zpravidla čas jeví jako zrychlený, tedy že činnost ve skutečnosti prováděna hodiny se subjektivně jevila jako jen několikaminutová epizoda.

•

Zkušenost získává svou hodnotu sama o sobě – jedná se o tzv. autotelickou činnost. Hráč hraje jen pro hru samotnou a kromě samotného pocitu „zábavy“ neplynou ze hry žádné další výhody. Tento příjemný pocit pak je reziduem „iluze“ úplné kontroly akcí ve hře. Flow nastává právě jen v případě optimální složitosti cílů a schopností hráče.

V jiném případě může následovat úzkost a frustrace, pokud hráčovy schopnosti jsou nižší, nebo pocit nudy pokud hráčovy schopnosti jsou vyšší (Rau et al., 2006). Rolový styl u MMORPG nabízí jednak permanentní zlepšování schopností hráče i jeho virtuální postavy a jednak vždy dostatečnou zásobu adekvátních úkolů. Navíc dochází ke střetávání mezi hráči, kde oni navzájem vždy vidí, jak je na tom přibližně jejich soupeř. V MMORPG jsou optimální podmínky pro vznik flow, čehož si právě řada studií všímá. Rau et al. (2006) např. tvrdí, že jak zkušení, tak nezkušení hráči zažívají díky flow deformaci času, která může vést k tomu, že hráč má problémy se od hry odpoutat, neuvědomuje si délku svého hraní, neboť je hrou pohlcen. Výsledky navíc ukazují, 20

že nezkušení hráči se do tohoto stavu dostávají rychleji (již během první hodiny hraní), zatímco hráči zkušenější potřebují delší dobu. Jedná se o jeden z faktorů závislosti – zvyšující se tolerance, kdy k vyvolání chtěných pocitů je nutné trávit ve hře stále více času. Chou et al. (2003) považuje stavy flow za vysoce korelující se závislostí. Nejvýrazněji působil efekt soustředění se na hru a zkreslené vnímání času během hry ve spojení se zvědavostí (objevováním). Tyto faktory pak aktivovaly obscesivní tendence u hráčů, tedy časté a intenzivní hraní a následnou závislost. Časté hraní bez stavů flow ale závislost vyvolává významně méně často. McKenna et al. (1995) a Voiskounsky et al. (2005) ve výzkumu na MUD (předchůdců MMORPG) zjistili, že koreluje zažívání stavů flow se sociální interakcí. Tedy, čím více a častěji hráč komunikuje s ostatními, tím více a častěji zažívá stav flow a ten může vést k větší tendenci k závislosti. S jistou mírou zjednodušení lze říci, že závislost na MMORPG může být z části určována právě sociální dimenzí těchto her, což opět narušuje vžitý stereotyp. Ten popisuje „závislého“ hráče jako „osamělou“ podivnou osobu, pro kterou se vžil anglický pojem „nerd“ (Kendall, 2002). Výše prezentované výzkumy naopak ukazují, že potenciální závislost pozitivně koreluje se sociálním aspektem online her. Jiný směr ve výzkumů závislostí u MMORPG je zaměření se ne na sociální dimenzi, ale naopak intrapsychickou významnost, které pro hráče představují. Podle Sulera (1996) může vést k problematickému hraní online her to, že nabízí hráčům celé spektrum uspokojování potřeb, jak je ve své teorii představil Maslow. U MMORPG je typické zejména uspokojování potřeb jako být s druhými v kontaktu a náležet někam a dokonce i nejvyšší potřeba, prokreace. Z hlediska dalších potřeb tyto hry umožňují i saturaci takových potřeb, jakých nejsme schopni v realitě, např. je v nich možné vystupovat zcela v anonymitě nebo s proměněným pohlavím. Systém rolového hraní nabízí neustálou zpětnou vazbu toho, co hráč dělá a čeho dosáhl. Podle Sulera tak je možnost vybudovat si vlastní „ideální identitu“ a propracovat takové části své osobnosti, které byly dříve zahalené. Autor tedy tvrdí, že pokud není jedinec adekvátně schopen naplňovat své potřeby v realitě, pak bude jeho osobní deficit předcházet závislosti na internetu. Podle Wan et al. (2006a, 2006b) počítá teorie potřeb s dělením na dvě skupiny: základní

9

potřeby

(fyziologické

potřeby,

Terminus technicus - sebeúcta

21

bezpečí,

self-esteem9),

jejichž

neuspokojováním pociťujeme negativní pocity, ale ne pozitivní při jejich naplňování. Dále vyšší potřeby (např. sebeaktualizace10), jejich neuspokojování nevede k negativním pocitům, ale uspokojování vede k pozitivním pocitům. Autoři si všimli, že hráči se znaky závislosti zažívali více negativních pocitů při nemožnosti na hře participovat než pozitivních pocitů, když tu možnost měli. U hráčů, kteří nevykazovali znaky závislosti to bylo obráceně, tedy že pozitivní pocity převažovaly. Je tedy možné, že u závislých hráčů je ústředním faktorem jejich závislosti úroveň jejich self-esteem, což je jednou ze základních potřeb, která je zažívána negativně, pokud není uspokojována. Wan et al. (2006b) dále považují vědomí „self-efficasy11“ za velmi významný faktor zejména u dospívajících hráčů. Dotazovali 10 tajvanských adolescentů, kteří trávili více než 48h/týdně hraním MMORPG. Z výsledků vyvozují, že MMORPG nabízí hráčům prostředí se sníženou sociální kontrolou, kde se hráči nemusejí skrývat za obranné mechanismy, ale, naopak, skrze svou herní postavu mohou získat pocit kontroly nad děním a mohou uspokojovat potlačenou potřebu sebeprezentace z reálného života. „Self-efficasy“ získané skrze herní postavou pak ale vede k větší vázanosti na hře, pokud pocit zdatnosti nemá hráč i ve skutečném životě. Závislost na hře je těmito autory tak vysvětlována mechanismem, který je blízký psychoanalýzou nastolenému principu slasti. Podobný mechanismus popisují i Allison et al. (2006), kdy na případu 18-ti letého hospitalizovaného hráče ukazují, že jeho excesivní hraní o délce až 18 hodin denně bylo spíše řešením jeho problémů se sebevědomím a sociální nedostačivostí. Jím vytvořená postava, šaman schopný „oživovat mrtvé“ a „sesílat blesky“, tak spíše představovala kompenzaci svých deficitů, neboť hráč ve hře dokázal vytvořit jakési "plnohodnotné já“. Naneštěstí, takové plnohodnotné self12 a získané self-efficasy nebyl hráč schopen přenést do skutečného života. Podle autorů tak hra vykazuje podobnost s přenosovým polem, jak jej definuje psychoanalýza, herní charakter je i není pod kontrolou hráče a to může vysvětlovat, proč někteří hráči nejsou schopni plně své hraní kontrolovat. Oba z výše uvedených mechanismů jsou spekulativní a založené na několika subjektech (10 rozhovorů a jedna případová studie).

10

Potřeba maximálního vzužití svých potencialit, seberozvoje, sebeuplatnění 11 Terminus technicus - důvěra ve vlastní schopnosti a dovednosti vyrovnat se ze zátěžovou situací a zvládnout ji 12 Terminus technicus – předpokládané jádro člověka mající vlastní motivační sílu

22

Je zapotřebí provést více výzkumných prací k porozumění, jaká je přitažlivost her na internetu, jak může přispívat k nadměrnému online hraní a jakým způsobem hry na internetu pomáhají hráčům kompenzovat jejich nedostatky a těžkosti v reálném (offline) životě. Podobně je potřeba porozumět osobnostem dospívajících, kteří jsou rizikovou skupinou pro vznik závislostního chování na internetu. Studie prováděná na kanadských adolescentech potvrdila, že k mírnění indicií závislosti na online hrách a problémů s online gamblerstvím byla nutná emoční inteligence (Parker, Taylor, 2008). Dospívající, kteří mají problémy s porozuměním, vyjádřením či vyvoláním emocí, mohou být náchylnější pro vznik závislostního chování na online hrách. V tomto výzkumu korelace rozsahu emoční inteligence a závislostního chování na internetu byla obzvláště vysoká u mladých adolescentů. Výzkumníci také tvrdí, že závislostní chování na internetu, hraní her a gamblerství mohou být etiologicky spojené a nikoli třemi oddělenými fenomény. Wolfendale (2006) pojednává přímo o „attachementu13“ hráče ke své herní postavě. Tento je velmi podobný vztahu, který máme např. vůči nepřítomným osobám – nejsou „zde“ reálně přítomny, ale tím, že je držíme v mysli, jsou reálné ve svých důsledcích. Podobně nepřítomná či spíše nereálná je i herní postava, ale pocity vůči ní rovněž reálné jsou. Postava je sice objekt vytvořený samotným hráčem (“self-created object”) a jako takový jej lze považovat za nereálný, na druhou stranu jsou MMORPG založeny právě na interakci herních postav, které zastupují identity hráčů. Rovněž jejich grafické zpodobnění vytváří silnější pocit jejich existence, autorka dokonce uvádí existenci něčeho jako “osobního prostoru” mezi herními postavami, dodržování proximiky apod. Nicméně samotný attachement, ač původně vzniklý jako zdroj zábavy a uspokojení, může později být nepříjemný, dle Whang et al. (2004) a Wholfendale (2006), hráč může zažívat i nepříjemné pocity, když se idealizovaná postava stává terčem útoků jiných hráčů. Hráči s vysokou mírou identifikace s negativními rysy své postavy představují pak ty, kteří se ztotožnili až příliš se svou postavou, což naznačuje právě vyšší emoční angažovanost. Vyšší korelace se skórem závislosti ale představovala tendence snít a přemýšlet o hře i mimo hru samotnou –

tendence snít byla vyšší mezi hráči

adolescentními a mladými dospělými (kde se rozdíly nevyskytovaly), naopak menší tendenci snít o hře vykazovali hráči starší 27 let. I tento výsledek tak nasvědčuje faktu,

13

Oddanost, přízeň, připoutání

23

že je třeba se zaměřit na problematické užívání online her nejen u adolescentů, ale i u 20-ti letých a mladých dospělých. Zatím se studie více zaměřovaly právě na adolescenty, kteří však mohou mít častěji potíže s uvědoměním si nadměrného hraní a kontrolou takového chování. Na druhé straně mají adolescenti něco, s čím věková skupina 20 a více let nemůže tak jistě počítat - dohled rodičů či vychovatelů. Potenciálně se tedy může ukázat skupina mladých dospělých hráčů minimálně jako stejně problematická jako skupina mladší. Podrobnější srovnání obou skupin však vyžaduje další výzkum.

4.4.2. Nadměrná komunikace: závislost na online vztazích Internet poskytuje různé způsoby či prostředí, ve kterých se lidé mohou setkávat a interagovat. Aplikace umožňující dvoucestnou online komunikaci, jako interaktivní hry, news groups, online messengery (např. MSN, Jabber, ICQ14) nebo e-mail jsou zároveň aplikace, které jsou nejvíce používány závislými uživateli. Například K. Young (1998a) v jednom z prvních výzkumů na toto téma zjistila, že nezávislí používali převážně ty aspekty internetu, které jim umožňovaly získat informace, zatímco závislí uživatelé používali především aplikace zprostředkující dvoucestnou komunikaci. Niemz et al. uvádí, že žáci (ze vzorku 374 žáků) inklinující k závislostnímu chování na internetu byli přátelštější a otevřenější online než ve fyzickém světě, měli více přátel na internetu a sdíleli s nimi všechna svá tajemství (Niemz et al., 2005). Jedním z faktorů, který ovlivňuje potenciální návykovost komunikačních prostředí, je to, že povaha internetové komunikace podporuje rychlou vzájemnou výměnu osobních informací, čímž vzniká určité emocionální pouto. Například King (1996) a Young (1997) říkají, že pokud jedinec získá tolik intimních sdělení o druhém člověku a sám o sobě mnohé prozradí, má pak potřebu pokračovat v tomto vztahu a opětovně dostávat podporu, kterou v reálném světě postrádá. Internet poskytuje uspokojení potřeby sociálního kontaktu a sociální podpory, díky čemuž narůstá touha vracet se mezi online přátele do virtuálního sociálního světa. Z tohoto pohledu však můžeme chápat označení „závislosti“ jako sporné, neboť na uspokojení sociálního kontaktu by mohl být označen jako „závislý“ každý. Virtuální prostředí nelze v tomto kontextu automaticky označovat jako patologické, získání takové podpory může být 14

Ze spojení slov „I Seek You“

24

pro jedince naopak někdy velkým přínosem. Problematickým se však může stát tehdy, když se jedinec ve virtuálním světě uzavírá a virtuální přátelé se stávají jediným zdrojem takové podpory. Dokonce dospívající, kteří mají dobré offline sociální vztahy a používají online komunikační nástroje pro komunikaci s offline přáteli, mohou být okamžitou interakcí okouzleni do té míry, že tráví nadměrné množství času interakcí s nimi online. Ať je již partner v online komunikaci online přítel či offline přítel, otázkou je množství času tráveného interakcí a komunikací. Když se trávení času u online komunikace zintenzivňuje do bodu, že jedinec ztrácí kontakt s dalšími aspekty svého života, můžeme takovou interakci považovat za závislostní chování na internetu. Internet tak může pro mnohé představovat bezpečné prostředí pro sociální interakci. Pratarelli et al. (1999, cit dle Koch a Pratarelli, 2004) soudí, že internet eliminuje obavy spojené s interakcí s druhými lidmi jako je strach z odmítnutí. S tím souvisí i výzkumy sledující vztahy mezi osobnostními vlastnostmi uživatele a nadměrným používáním internetu. Zajímavé jsou výzkumy týkající se vztahu osamělosti a komunikace na internetu. Obecně lze podle autorek Morahan-Martin a Schumacher (2003) hovořit o dvou protichůdných hypotézách. První hypotéza říká, že používání internetu je příčinou osamělosti. Uživatelé tráví mnoho času online a často se angažují ve virtuálních vztazích namísto ve vztazích reálných. Podle této hypotézy vytváří online komunikace bariéry mezi lidmi a to i v případě, že se navzájem znají. Pro tuto hypotézu svědčil výzkum Kraut et al. z roku 1998. Původního longitudinálního výzkumu se zúčastnilo 93 domácností, které před tím internet nepoužívaly. Po prvních 12 - 18 měsících pravidelného používání internetu se ukázalo, že ti, kteří používali internet hodně, se postupně méně zapojovali do společenských aktivit a byli více osamocení. Tyto změny přitom nastaly i v případě, že dominantní online činností byla komunikace. Ovšem výsledky jiných studií došly k opačným závěrům a samotný tým Kraut et. al v roce 2002 revidoval výsledky svého výzkumu, když ukázal, že další používání internetu vede spíše k pozitivním důsledkům (větší zapojení do vztahů offline, více/lepší přímé komunikace, lepší nálady, nižší osamělost). Toto ale platí především pro lidi extrovertované a s kvalitními sociálními vztahy, pro introverty může mít používání internetu opačné důsledky. Dalším limitem této hypotézy je také to, jak upozorňují Morahan-Martin a Schumacher (2003), že zaměňuje nižší počet sociálních kontaktů s osamělostí, což není zcela vhodné.

25

Druhá hypotéza pak předpokládá, že osamělí lidé cíleně vyhledávají právě ty formy interakce, které internet poskytuje. Díky anonymitě a chybějícímu přímému kontaktu s protějškem si zde snadno a bezpečně mohou kompenzovat pocit náležení a přátelství, který jim v reálném životě chybí. U některých pak toto okouzlení možnostmi internetu může vést ke zvýšenému trávení času online a tím k dalším případným problémům (Morahan-Martin, Schumacher, 2003). Lze říci, že argumenty tvrdící, že internet je příčinou osamělosti, vycházejí z toho, že osamělost je situační proměnlivý stav, zatímco ti, kteří tvrdí, že osamělí jsou přitahování internetem, mají osamělost za osobnostní rys (Morahan-Martin, Schumacher, 2003). V jejich studii osamělí jedinci častěji uváděli používání internetu pro emoční podporu, k potkávání nových lidí, k interakci s druhými, chovali se online méně nesměle a preferovali více online komunikaci, cítili se zde otevřenější, sdíleli intimní tajemství a tvrdili, že většina jejich přátel byli online přátelé. Osamění lidé se také připojovali k online komunikaci, když se cítili sami, v depresi, či měli úzkosti; také mnohem častěji uváděli rozvoj problémů vztažených k internetu. Podobně jako osamělým také plachým lidem internet poskytuje bezpečný prostor, kde mohou komunikovat bez obav z přítomnosti jiných lidí a mohou pak mít větší tendence ke vzniku závislosti (Chak a Leung, 2004). Plašší jsou na internetu více disinhibovaní a jsou zde oproti realitě schopni vytvářet množství virtuálních vztahů. U těchto lidí může takový „trénink“ dokonce vést ke zlepšení komunikace i v reálných vztazích. Ovšem opět platí: pokud se online vztahy stanou náhradou za ty skutečné, je takové chování spíše už patologické (Scealy et al, 2002). Ovšem například Leung (2002) ve svém výzkumu nezjistil žádný významný vztah mezi osamělostí a častějším komunikováním online, konkrétně sledoval používání online messengeru ICQ. Poznamenává, že komunikace s přáteli skrze online messengery je v současnosti populární aktivitou mezi mladými lidmi a nemá žádnou spojitost s nadměrnou osamělostí. Rovněž Scealy et al (2002) došli k závěrům, že plachost nebo úzkost nebyly prediktory komunikativního využití internetu – plašší i ostatní uživatelé využívali komunikačních možností internetu stejně. Výsledek výzkumu týkající se opuštěnosti, online komunikace a nadměrného používání internetu jsou tedy dvojznačné. Výsledky záleží na vzorku žáků a na způsobu, kterým autoři definují závislostní chování. Osamělost je pravděpodobně důležitá jako rizikový faktor ve vztahu k závislostnímu chování na online komunikaci,

26

lidé, kteří jsou osamělí v reálném světě mohou mít větší tendenci hledat interakci a sociální podporu přes internet.

4.4.3. Sexuální problematika: závislost na kyber sexu Stejně jako "závislost na internetu", ani internetová sexuální závislost jako oficiální kategorie poruchy chování uživatele zatím neexistuje a slouží spíše k pojmenování nově se vynořujících problémů, které tato kategorie může shrnovat. Pojem internetové sexuální závislosti v sobě obsahuje problém kontroly - ovládání sexuálních aktivit v internetovém prostředí. Podle Schneider (2004, in Irons, Schneider 1996) obecně závislostní chování se vyznačují ztrátou kontroly, pokračování v aktivitě i přes negativní důsledky provozovaných aktivit nebo plnou zaujatostí danou aktivitou. Irons a Schneider (1996) v jejich úvaze docházejí k přesvědčení, že ačkoliv závislé sexuální chování není přímo zakomponováno do kategorií DSM IV, může být nejlépe diagnostikováno za pomocí kritérií DSM IV pro určení látkové závislosti. Kategorie "internetová sexuální závislost" neujasňuje, zda problémy s provozováním sexuálních aktivit na internetu vznikají až v rámci interakce s virtuálním prostředím (Cooper et al., 1999), nebo již jedinec disponuje poruchami sexuálního chování, která si přináší z reálného života do online světa (Schneider, 2000). Výzkumy, jež zkoumají problémové provozování sexuálních aktivit na internetu, předkládají určité námitky a připomínky k jeho kategorizaci. V literatuře se lze setkat s pojmy, jako je "sexuální závislost na internetu" (Griffiths, 2001) či „online sexuální kompulze“ (Cooper et al., 1999). Určitým předstupněm internetové sexuální závislosti je sexuální kompulze, která se promítá i do virtuálního prostředí. Cooper (1998, in Cooper et al. 1999) definoval sexuálně kompulsivní chování jako neodolatelné nutkání vykonávat iracionální sexuální chování, které by se mělo identifikovat za pomocí 5 základních znaků. Zdá se, že tyto znaky jsou přítomny i u internetových uživatelů rozdílného stáří a pohlaví:

(1) Popření – jedná se o podceňování či skrývání provozované sexuální činnosti na internetu. (2) Opakovaně neúspěšné přerušení této činnosti: jedinec se opakovaně pokouší přestat se sexuálním chováním na internetu, ale neúspěšně. 27

(3) Nadměrné množství času stráveného vykonáním online sexuálních činností. (4) Negativní dopad tohoto chování na sociální, samostatné a osobní fungování, online sexuální chování způsobuje konflikty a problémy v životě jedince. Jedinec může zanedbávat pracovní povinnosti, stejně tak partnerský vztah, což ve svém důsledku snižuje kvalitu prožitku společných intimních chvil. (5) Opakování online sexuálního chování i přes nepříznivé důsledky. Uživatelé pokračují ve vyhledávání sexuálního fungování i přes vysoké riziko ztráty zaměstnání, partnerského vztahu atd.

Ačkoliv Cooper et al. (1999, 2000) ve svých studiích používá termín online sexuální kompulze, chápou pojem v širším smyslu, neboť zahrnuje obecně problematické sexuální chování. Cooper et al. (1999) objevili 3 typy uživatelů, které označili jako rekreační, kompulsivní a rizikové:

(1) Rekreační a nepatologický uživatel uspokojuje svoji aktuální zvědavost týkající se dostupných sexuálních materiálů, příležitostně experimentuje a uspokojuje tak sexuální touhu. (2)

Kompulsivní

uživatatel

vykazuje

sexuálně

kompulsivní

znaky

a je poznamenán negativním dopadem svých aktivit. Internet je zde další doménou, kde se problematické sexuální chování projevuje. Kompulsivní uživatelé mohou mít již stanovený vzorec nekonvenčních sexuálních praktik, např. zaobírání se pornografií, mají více sexuálních parterů atd. (3) Rizikový uživatel je takový uživatel, který neměl v životě zatím žádné projevy sexuální kompulze, ale poté, co začal prozkoumávat internet za sexuálními účely, zaznamenal první problémy.

Podle Cooper et al. (1999) je tato poslední skupina uživatelů nejzajímavější z hlediska zkoumání sexuálního chování na internetu, protože jejich problémy by se pravděpodobně bez internetu neprojevily, nebýt působivé síly "Triple A engine" (viz. kapitola 4.2.), neměli by sexuální potíže ve virtuálním prostředí (Cooper, 1998). Zjištění existence skupiny „rizikových uživatelů“ v tomto smyslu odůvodňuje vznik nové kategorie „internetová sexuální závislost“, neboť vlastnosti virtuálních prostředí mohou provokovat vznik sexuální závislosti. 28

Cooper popisuje případ Richarda, žáka gymnázia, u kterého se po náhodném vystavení online pornografii rozvinuly kompulsivní vzorce masturbace při sledování pornografie. V důsledku své činnosti začal zanedbávat školu, měl zmeškané hodiny, stáhnul se od svých přátel a začal mít problémy se spaním. Prospěch Richarda se markantně zhoršil a zvýšila se jeho deprese. Jeho případ ilustruje, že náhodné vystavení pornografii může vést k závislostnímu chování u lidí bez jakékoli dřívější zkušenosti s nekonvenčními sexuálními praktikami. Nejohroženější skupinou je skupina kompulsivních uživatelů a rizikových uživatelů. Adolescenti mohou být pravděpodobně častěji diagnostikování ve skupině rizikových uživatelů, protože jejich sexuální chování v reálném životě není tak rozvinuté jako u dospělých a mají malé nebo žádné zkušenosti s kompulsivním sexuálním chováním. Internet se svým potenciálem náhodného vystavení sexuálním materiálům pro ně může být zvláště nebezpečný a může spustit rozvoj kompulsivního chování.

Young (1999) přichází s myšlenkou, že internetová závislost je široký pojem, který v sobě shrnuje jak behaviorální poruchy, tak problémy s ovládáním impulsů. Rozlišuje kybersexuální závislost zahrnující kompulsivní používání webových stránek za účelem kybersexu či kyberporna a dále závislost na virtuálních vztazích, jejichž předmětem je přílišná vázanost na internetové vztahy. Jako "disociované virtuální vztahy" jsou označované ty, kdy uživatel internetu odděluje vztahy reálné od virtuálních, tyto vztahy nejsou propojeny, člověk např. s virtuálními přáteli probírá jiná témata, odhaluje jim jiné části sebe sama než reálným přátelům atd. V případě online vztahů, které jsou propojeny se vztahy reálnými, k žádné souvislosti se skórem závislostí nedochází. I přes existenci již existující symptomatiky Schneider (2000) a Cooper et al. (1999) poukazují na to, že i samotné vlastnosti virtuálního prostředí se mohou podílet na rozvoji online sexuální kompulze. Někteří respondenti (n=55) popisovali rychlou progresi již existujícího problému s kompulsivním sexuálním chováním v kontextu virtuálního prostředí, zatímco jiní neměli za sebou žádnou historii sexuální závislosti, ale byli rychle naplněni eskalujícími kompusivními kybersexuálními aktivitami poté, co objevili internetový sex (Schneider, 2000). Mezi vlastnosti internetu, které v obecném pojetí podněcují online sexuální závislost, jak již bylo zmíněno v kapitole 4.2., patří anonymita, dostupnost internetu 29

a možnost si ho dovolit (koncept „Triple A engine“) (Cooper, 1998). Zároveň je možné se domnívat, že samotná specifičnost internetových aplikací může podporovat rozvoj internetové sexuální závislosti. Například e-maily a instant messengery se mohou stát zdrojem sexuálních fantazií. Internet tak může podporovat vzrušení pouze ze sledování fantazií obsažených ve zprávách a potom uživatele následně fixovat na tento „fantazijní sex“. Internetové aktivity pak u jedince posouvají pozornost od reálného uspokojení k uspokojení skrze příslušné internetové aplikace (Carnes, 2001). Podle Putnam (2000) je vyhledávání internetu a setrvávání na internetu za sexuálními účely pozitivně ovlivňováno sexuálním vzrušením. Sexuální vzrušení může vést k masturbaci a orgasmu, které pak ve svém důsledku může posilovat vyhledávání on-line sexuálních materiálů. Tudíž zřejmým důvodem, proč se fixuje sexuální chování na internet, je, že být online vede k sexuálnímu uspokojení. U lidí, kteří užívají internet jako předmět sexuální zábavy či odreagovávání, se vlivem frekvence vykonávání sexuálních aktivit na internetu zpětně utváří pozitivní reakce, jakýsi pozitivní návyk na tyto sexuální činnosti (Boies, 2002, Fisher & Barak, 2000). Přesto výše uvedená úvaha o vlivu podmiňování na rozvoj závislého – kompulsivního chování nedokáže vysvětlit, proč některé uživatele internet poznamená a jiné ne. Lze uvažovat o jakýchsi psychických dispozicích, které se aktivizují až v rámci interakce s internetem. Cooper et al. (1999) mimo jiné rozlišil dva subtypy „rizikových uživatelů“: depresivní typ a stresu podléhající jedinec. Zdá se, že ohroženějšími jedinci, které autoři označili za depresivní subtyp rizikových uživatelů, jsou, ti, kteří málo komunikují se členy rodiny, mají málo společenských kontaktů a přátel a zažívají pocit osamocení a deprese. Internetové sexuální aktivity mohou být protiváhou k jejich pocitům disforie15. U těchto lidí je malá pravděpodobnost, že by je sexuální aktivity omrzely a snížili tak jejich frekvenci. Další ohroženou skupinu uživatelů tvoří jedinci (stresu podléhající), u nichž vyhledávání sexu na internetu je určitým únikem před stresujícími situacemi. Zvláště v případech, kdy ztrácí kontakty s lidmi, nejsou schopni tolerovat, že jsou osamocení a ihned hledají nějakou náhradu – v nejčastějším případě online sexuální zážitky. Následně se může jednat o fixaci sexuálního uspokojení na vyhledávání sexuálního partnera skrze online erotickou seznamku, což má potenciál zvyšovat frekvenci takového sexuálního chování

15

Stav úzkosti, rozmrzelost

30

na internetu. Proto lze uvažovat o možném potenciálu sexuálně zaměřených seznamek pro rozvoj závislého sexuálního chování. Kybersexuální vztahy vzniklé v rámci interakčních internetových aplikacích mohou být rizikové pro některé uživatele a mechanismy odměňování – dosáhnutí sexuálního vzrušení a sexuálního uspokojení - mohou podněcovat závislost na těchto sexuálně interakčních internetových aplikacích. Zároveň se zde uplatňuje také faktor proměny fantazie - vzrušivosti sexuálních podnětů, který může u některých uživatelů evokovat pocit nenabaženosti a který zpětně fixuje pozornost na takové internetové aplikace, jež napomáhají snížit pocit sexuálně fantazijní nenabaženosti.

4.4.4. Gamblerství na internetu: závislost na online hazardu Hazardní hra je definovaná jako hra, kde účastník vsadí něco hodnotného na výsledek nejisté události, jejíž výsledky nemůže kontrolovat a ovlivnit (Cabot, 1999). Online hazard je pak taková činnost, která se odehrává na internetu. Nejčastěji se hazardu hraje o peníze, ale jedinci mohou utrácet i virtuální měnu v digitálních světech (Linden dollar v Second Life). Mezi nejtypičtější formy online hazardního hráčství patří online kasina, karty, sportovní sázení, online loterie (Hardoon, Derevensky, a Gupta, 2002). Problematika hazardu a online hazardu je vážná a má právní a policejní důsledky. V této práci je na ni nahlíženo pouze z hlediska riskantního chování, které má potenciál stát se závislostní. Mezi hráči online hazardních her je málo adolescentů, výsledky výzkumů ukazují, že pouze 2-4% dospívajících vypovídalo o online hazardním hráčství týdně, což je míra, která je považována již jako “pravidelné hraní hazardních her” (Hardoon et al., 2002). Podobně průzkum prováděný v roce 2001 na 2336 dospívajících v Ontariu v Kanadě objevil, že 0,6% adolescentů hraje hazardní hry na internetu pravidelně a 2,2% tak činí příležitostně (Hardoon et al., 2002). Ve stejné studii je uvedeno, že 66% adolescentů bylo v posledním roce přitahováno některým typem hazardní hry. Výzkumníci označili 4,9% z nich za patologické a 8% za rizikové hazardní hráče. Patologičtí a rizikoví hráči v adolescenčním věku měli často problematické chování i v jiných aspektech života, uváděli častěji problémy s alkoholem a drogami, neschopnost se učit, klasifikovali se jako učící se pomalu, měli více rodinných problémů a emocionálních potíží (Hardoon et al., 2002).

31

4.6. Z výsledků výzkumu: situace v České republice 4.6.1. Používání internetu v České republice Podle posledních údajů Eurostatu (2009) ve využívání internetu v domácnostech zaostáváme. Přístup k internet má 54% českých domácností , což je pod evropským průměrem přístupu k internetu (65%). Nejvíce je internet v domácnostech využíván v severských zemích16, podobné podíly uživatelů internetu jako Česká republika pak mají jižní státy17 a nebo postkomunistické země18 (Šmahel, 2010). Které skupiny lidí konkrétně zaostávají, představuje následující graf19:

.

Obrázek č. 1: Penetrace internetu podle věku v 8 zemích (Šmahel, 2010)

Podíly uživatelů internetu v jednotlivých věkových skupinách ukazují, že v ČR používá internet přes 90% adolescentů ve věku 12 až 19 let, podobně je tomu v ostatních vyspělých zemích. Další věkové skupiny ale už začínají zaostávat – u mladých dospělých 20 až 29 let internet využívá ještě okolo 80%, zatímco ve věkové skupině 50 až 59 let je to již jen 37% uživatelů internetu a nad 60 let pouze 14%. Používání 16

Nizozemí (90%), Švédsko (86%), Dánsko (83%) Španělsko (54%), Portugalsko (48%), Itálie (53%) 18 Slovensko (62%), Polsko (59%), Maďarsko (50%) 19 Graf ukazuje podíly uživatelů internetu u 8 zemí, data pochází z výsledků „World Internet Project“ z roku 2007. Údaje u všech zemí by měly být založeny na reprezentativních vzorcích populace s výjimkou Číny, kde byl vzorek sebrán pouze v 7 městech. Tento a následující graf se liší od údajů Eurostatu v tom, že se nejedná o připojení domácností, ale o celkovou penetraci internetu, tedy i používání internetu z práce, školy, kaváren atd. 17

32

internetu je tedy v ČR výrazně věkově rozvrstvené. U vyspělých států tomu tak není, např. ve Švédsku, Austrálii či USA je nad 70-80% uživatelů internetu až do 59 let, podíl uživatelů výrazně klesá až od 60 let. Čeští uživatelé internetu jsou mladší, častěji adolescenti a mladí dospělí, ti jsou na internetu velmi aktivní, používají prakticky všechny komunikační a jiné aplikace. Oproti tomu v mnoha jiných zemích je 80% uživatelů internetu až do věku 59 let. Nicméně starší uživatelé častěji nepoužívají celou škálu internetových služeb, ale např. pouze e-mail apod.20 (Šmahel, 2010).

Co dělají čeští dospívající na internetu a v čem se odlišují od uživatelů internetu v jiných zemích? Podle výsledků realizovaných výzkumů ve srovnání s ostatními zeměmi vedou ve sledování stránek se sexuálním obsahem, v online hraní a v IP telefonii21. Hraní online her je vysoko v žebříčku, dvě třetiny uživatelů internetu je hraje „někdy“ a pětina dokonce denně. Online telefonování používá v součtu 54% a na stránky se sexuálním obsahem se dívá 40% uživatelů22 (Šmahel, 2010). Vzhledem k ostatním zemím jsou tato čísla značně vysoká. Naplňuje se tak tvrzení autorů Hasebrinka, Livingstonové a Haddona (2008), kteří v hlavním výstupu projektu EU Kids Online23 označili Českou republiku za zemi s vysokým „indikátorem rizika“ používání internetu pro dospívající. O 1% více online hráčů než v České republice je v Číně. Česká republika a Čína jsou však vůči ostatním zemím výrazně vepředu, jelikož hrají přibližně dvě třetiny uživatelů internetu, v ostatních zemích hraje online hry méně než polovina uživatelů internetu. Ve všech zemích, kromě Nového Zélandu, hrají hry častěji chlapce než dívky24, čeští chlapci jsou dokonce nejintenzivnějšími hráči ze všech sledovaných zemí. Mladší hrají více a častěji než starší.

20

Při interpretaci výsledků výzkumů je třeba vždy myslet na to, že tyto výsledky jsou v sociálních vědách velmi závislé na kulturním prostředí, ve kterém vznikly, a také na vzorku, ze kterého pochází. 21 Ttelefonování přes internet – např. pomocí známé aplikace Skype 22 U hodnoty prohlížení stránek se sexuálním obsahem je třeba vzít v úvahu podhodnocení kvůli „sociálně žádoucím“ odpovědím a studu před tazatelem. 23 www.eukidsonline.net 24 V Českérepublice online hry hraje 72% chlapců a 57% dívek.

33

Obrázek č. 2: Frekvence hraní online her v 7 zemích (Šmahel, 2010)

4.6.2. Rozšíření závislostního chování na internetu v České republice V rámci Světového projektu o internetu proběhlo v České republice v září 2007 kvantitativní šetření s využitím rozhovorů, kterého se zúčastnilo 1586 respondentů (Šmahel, 2009a). Z uvedeného počtu respondentů pak bylo 869 uživatelů internetu (54,9%), kterým byly kladeny další otázky. Byly zařazeny také otázky zjišťující míru potenciální závislosti českých uživatelů na internetu. Při tvorbě otázek výzkumníci z Fakulty sociálních studií MU v Brně vycházeli ze zahraničních výzkumů, především Young (1995), Pratarelli (2002) a Caplanovy škály (2002)25. Z hlediska pohlaví chlapci a muži dosahují vyššího skóre závislosti na internetu než dívky a ženy. Zároveň také používají více hodin internet z domova. Chlapci se také subjektivně cítí více závislými než ženy. Rozdíly mezi pohlavími v obou případech mizí s hodnotami trávenými na internetu doma, cca od 5 hodin týdně. Tato proměnná se ukazuje určující pro míru závislosti na internetu.

25

General patological internet use scale GPIUS

34

Obrázek č. 3: Srovnání věku a závislostního chování na internetu (upraveno podle Šmahel, 2009a)

Graf ukazuje rozdíly z hlediska věku ve skóre závislosti, míře uvědomované závislosti a průměrný počet hodin trávený na internetu doma. Hodnota souřadnic svislé osy ukazuje průměrné počty hodin trávené na internetu týdně, hodnoty skórů jsou přepočítány, aby byly zobrazeny ve srovnání v jedné ose, jejich číselné hodnoty zde není třeba brát v úvahu, hodnoty poukazují především na srovnání mezi věkovými skupinami. Nejvyššího skóre závislosti (modrá linka) respondenti dosahují ve věku 12 - 19 let, rozdíly mezi skupinami 12 - 15 a 16 - 19 nejsou signifikantní. Zároveň však v grafu vidíme, že je mezi těmito dvěma skupinami adolescentů velký rozdíl v lince uvědomované závislosti (zeleně), kdy skupina starších adolescentů skóruje výrazně výše, patrně si tak více uvědomuje svoji potenciální závislost, zatímco skupina nejmladších respondentů skóruje vysoko, ale hodnotí se výrazně méně jako závislí. Tento fakt může být vnímán jako určité nebezpečí pro skupinu nejmladších dospívajících, kteří patrně v některých případech nemusí být schopní ohodnotit míru své (ne)závislosti na internetu a rodičům lze jen doporučit určitou míru kontroly nad touto skupinou. Zároveň je zajímavé, že tato skupina 12ti až 15ti letých používá internet doma méně než dvě starší věkové skupiny (červená linka), avšak ve skóre závislosti dosahuje vyšších hodnot než skupina 20 až 26ti-letých. Nejmladší skupina patrně stejných symptomů závislosti dosahuje již při nižší míře používání internetu. Celkově pak s věkem od nejvyšší hodnoty u 16 až 19ti-letých klesají hodnoty skóre

35

závislosti až k nejnižším hodnotám u nejstarší skupiny, zároveň pak klesají hodnoty uvědomované závislosti a hodin používání internetu doma. V souladu s metodologií Světového projektu o internetu byly zařazeny otázky týkajících se míry prováděných různorodých činností uživateli internetu, byla zkoumána jejich korelace se skórem závislosti. Nejvyšší korelace se skórem závislosti se ukázala u stahování, prohlížení a poslouchání videa a hudby (0,32). Na dalším místě se ocitá online komunikace (0,30), posílání zpráv přes messengery (0,21) a navštěvování místností určených k online komunikaci (0,27). Středně silná souvislost byla u hraní her na internetu (0,30) (Šmahel, 2009a). Překvapující byla poměrně vysoká korelace mezi závislostí a vyhledáváním vtipů, vtipných obrázků či jiných forem humoru (0,29). Tento kontext se v odborné literatuře neobjevuje, je možné, že uživatelé internetu se sklonem k závislosti mohou mít vyšší tendenci využívat internet k tomuto účelu než ostatní. Internet pro ně touto formou možná saturuje další potřebu, která není v realitě naplňována. Středně silná souvislost je také s prohlížením erotických stránek (024), je však otázkou, nakolik respondenti odpovídali na otázku tazatele pravdivě, neboť se jednalo o rozhovory „face to face“. Tato položka může být zatížena vysokou chybou. Z uvedených výsledků vidíme, že i v České republice jsou nejčastějšími tématy v kontextu závislosti online hry, komunikace a sexuální problematika. Jako téma s potenciálem pro další výzkum se otevírá kontext stahování, sledování a poslouchání videa a hudby, kterému se věnuje mnoho uživatelů internetu velmi intenzivně. Srovnání rozšíření závislosti mezi adolescenty, mladými dospělými a dospělými na základě použití dat a dotazníků na online závislostní chování v roce 2008 v rámci Světového projektu o internetu v České republice je součástí kapitoly 4.3. Rozšíření závislostního chování na internetu mezi adolescenty.

36

5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1. Možnosti prevence závislostního chování adolescentů v ČR 5.1.1. Osvětové projekty pro bezpečnější užívání internetu v adolescenci V roce 1999 vznikl program Bezpečnější internet26 řízený Evropskou komisí, který má za cíl chránit dospívající lidi v prostředí na internetu a propagovat bezpečné používání internetu. Součástí programu je zvyšování informovanosti veřejnosti, boj s nelegálním obsahem na internetu, snaha zajistit bezpečnější virtuální prostředí pro adolescenty a vytvoření pevného znalostního základu v oblasti online bezpečnosti. Program zaštiťuje projekt INSAFE27, který vznikl v roce 2004 jako systém zacílený na zvýšení informovanosti. Dnes jsou součástí projektu INSAFE informační centra, linky pomoci a výbory mládeže v třiceti zemích celé Evropy i za jejími hranicemi a rovněž evropský výbor mládeže, který se schází jednou ročně. Informační aktivity INSAFE tak korunuje každoroční akce Safer Internet Day (Safer Internet Day, 2011). Osvětová centra v Evropě podporují bezpečné, etické a efektivní užívání internetu i mobilních telefonů. Poslední celoevropský výzkum projektu INSAFE, který probíhal formou online dotazování více než 12000 respondentů ve věku do 18 let, potvrdil zvýšenou potřebu výchovy jejich dovedností v oblasti používání mobilů a internetu. Nejproblematičtější se zdají být nástroje tzv. sociálních sítí: 56% mladých účastníků výzkumu vypovědělo, že v těchto veřejných sítích typu MySpace publikují a sdílejí velký objem osobních dat (Safer Internet Day, 2011).

Saferinternet.cz je osvětový projekt v České republice, který usiluje o zvýšení povědomí o bezpečnějším užívání internetu. Podporuje vzdělávání a výzkum v této oblasti, a to zejména dospívajících, kterým ubližuje nevhodné a závadné chování na internetu. Působí proti šíření ilegálního (zejména pedofilního a extremistického) obsahu na internetu. Jde o projekt Národního centra bezpečnějšího internetu, který je spolufinancovaný Evropskou komisí.28

26

Safer Internet Programme Evropský projekt, který je součástí Evropské sítě bezpečnějšího internetu. 28 http://www.saferinternet.cz/o-nas 27

37

Saferinternet.cz pořádá konference, semináře, přednášky a školení, zaměřené na oblast bezpečnějšího užívání internetu a prevenci internetové kriminality. Snaží se sledovat trendy a přinášet aktuální informace týkající se vývoje v oblasti online technologií a rizik, které se v této souvislosti objevují. K nim samozřejmě patří i oblast sociálních sítí, komunitních serverů a mobilních technologií. Saferinternet.cz provozuje výchovně-vzdělávací stránky bezpecne-online.cz, jejichž cílem je poskytovat mladým uživatelům ve věku 12 až 17 let, jakož i jejich rodičům a pedagogům, užitečné informace, které by jim usnadnily používat internet bezpečněji. Dále provozuje kontaktní centrum horka-linka.cz, které přijímá hlášení týkající se nezákonného obsahu na internetu a brání šíření obrazového materiálu se zneužívanými dětmi. Projekt má také na starosti linku pomoci pomoconline.cz, jedná se o krizové centrum pomáhající dětským obětem internetové kriminality. Realizuje také preventivní kampaně zaměřené na děti a rodiče s cílem upozorňovat na potencionální rizika internetové komunikace29.

5.1.2. Prevence sociálně patologických jevů na středních školách Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen MŠMT) vydává školské dokumenty pro oblast prevence kriminality a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Věstníky, školské předpisy a ostatní dokumenty je možné najít na internetové stránce MŠMT30. Dokumentem, který se vztahuje k prevenci netolismu a tedy i závislostního chování na internetu, je Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže31. Tento dokument vymezuje terminologii a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu a popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka. Dále definuje Minimální preventivní program a doporučuje postupy škol a školských zařízení (dále jen „školy“) při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže.

29

http://www.saferinternet.cz/aktivity-projektu http://www.msmt.cz/ 31 Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školách a školských zařízeních: Dokument MŠMT č.j.: 20 006/2007-51. Věstník MŠMT ČR sešit 11/2007 (7. listopadu 2007). 30

38

Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na: 1. předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: -

záškoláctví,

-

šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus,

-

kriminalita, delikvence,

-

užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek,

-

závislost na politickém a náboženském extremismu,

-

netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling)

2. rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: -

domácího násilí,

-

týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání,

-

ohrožování mravní výchovy mládeže,

-

poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).

5.1.3. Minimální preventivní program Minimální preventivní program (dále jen MPP) je základní strategie prevence sociálně patologických jevů. Jedná se o konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikačních dovedností (Metodický pokyn, 2007). MPP je součástí výchovně vzdělávacího programu školy, je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Odráží specifikace regionu, školy, vychází z aktuální situace na škole a reflektuje evaluaci průběhu předchozího období. MPP se zpracovává pro každý školní rok. Na jeho tvorbě a realizaci se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace spadá do kompetence školního metodika prevence, podle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v pedagogicko-psychologické poradně (dále PPP). MPP podléhá kontrole

39

České školní inspekce, je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy32. Součástí MPP jsou také aktivity pro pedagogické pracovníky školy: např. semináře pro učitele, konzultace metodika s učiteli, přednášky a besedy s odborníky.

5.1.4. Základní kroky pro vypracování MPP 1. Stanovení cílů pro příslušné období 2. Zdůvodnění záměru; reakce na hodnocení předcházejícího období a výskyt současných problémů na škole 3. Současná situace na škole: pozitiva, negativa 4. Program činnosti -

práce učitelů ve výuce, třídních učitelů, výchovného poradce

-

vstup organizací zabývajících se primární prevencí v oblasti sociálně patologických jevů, odborníků

-

plán volnočasových aktivit

-

stanovení cílové skupiny pro preventivní programy

-

stanovení forem a metod práce

-

časový harmonogram programů a akcí

-

určení prostředí pro konání akcí

-

finanční náročnost programu

-

možnosti účasti v projektovém řízení

5. Průběžné vyhodnocení jednotlivých akcí a činnosti 6. Závěrečná zpráva a hodnocení MPP 7. Stanovení cílů pro další období

32

§ 12 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

40

5.1.3. Další dokumenty školy týkající se problematiky sociálně patologických jevů Dokumenty školy vztahující se k problematice sociálně patologických jevů jsou ŠVP (Školní vzdělávací program), Školní řád, Souhrn postupů při výskytu sociálně patologických jevů – krizový plán a tématické a časové plány předmětů, v nichž je téma sociálně patologických jevů probíráno. V těchto dokumentech jsou jednoznačně vymezeny postupy a povinnosti pedagogických pracovníků při kontaktu se závadným chováním žáků. Přesné a kvalitní plnění tématických plánů je elementární povinností každého učitele. Pro studenty jsou ve Školním řádu definovány jejich nezadatelná práva, ale i nezbytné povinnosti pro studium na škole.

5.1.5. Začlenění primární prevence do školních vzdělávacích programů Problematika prevence sociálně patologických jevů u žáků je začleněna do školního vzdělávacího programu vydaného ředitelem školy. Pokud není vydán rámcový vzdělávací program, je tato problematika začleněna do školních osnov tak, aby se prevence sociálně patologických jevů u žáků stala přirozenou součástí výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol. Každý pedagog dohlíží, aby prevence byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence sociálně patologických jevů u žáků dotýká: oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity); oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence); oblast přírodovědná, oblast rodinné a občanské výchovy a oblast sociálně-právní. Školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení a je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu. Jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle: oddaluje, brání nebo snižuje výskyt sociálně patologických jevů a poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu. Je přizpůsobena kulturním, sociálním podmínkám i struktuře školy, respektuje rozdíly ve školním prostředí, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí a pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při ochraně jejich lidských práv.

41

5.1.6. Systém organizace primární prevence sociálně patologických jevů u žáků Na prevenci sociálně patologických jevů u žáků se podílejí (Metodický pokyn, 2007): 1. MŠMT 2. Krajský úřad 3. Krajský školský koordinátor prevence 4. Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně -

mimo jiné zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence, organizuje pro ně pravidelné pracovní porady (semináře) a poskytuje jim individuální odborné konzultace; na žádost školy pomáhá řešit aktuální problémy související s výskytem sociálně patologických jevů ve škole.

5. Ředitel školy -

mimo jiné kontroluje realizaci a pravidelné vyhodnocování MPP a začlenění Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy; řešení aktuální problémy související s výskytem sociálně patologických jevů ve škole; podporuje týmovou spolupráci školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování MPP

6. Školní metodik prevence -

standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny právním předpisem: příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

-

mimo jiné provádí poradenskou činnost pro studenty i pedagogy, pomáhá žákům s bojem proti závislostem a dalším sociálně patologickým jevů a zajišťuje spolupráci

s

příslušnou

pedagogicko-psychologickou

poradnou. 7. Výchovný poradce -

mimo jiné spolupracuje se školním metodikem prevence při přípravě MPP a při řešení problémů sociálně patologických jevů; informuje metodika prevence o studentech s možným rizikovým chováním

42

8. Třídní učitel -

spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů, podílí se na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě; motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich dodržování; podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy; získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí.

9. Učitel -

ve výuce sleduje chování žáků; informuje třídního učitele o výchovných problémech ve svých hodinách a o podezřeních výskytu sociálně patologických jevů

5.2. Prevence závislosti na internetu v MPP vybraných středních škol V rámci práce bylo prostudováno zastoupení prevence závislostního chování na internetu v Minimálních preventivních programech vybraných středních škol v České republice pro školní rok 2010/2011. Školy byly vybrány náhodně, bylo však zohledněno kritérium, aby ve zkoumaném vzorku byly zastoupeny různé typy středních škol a učilišť. Celkem bylo prostudováno 19 MPP, seznam škol je uveden v kapitole 3. Materiál a metodika zpracování. Cílem bylo zjistit míru informovanosti žáků, rodičů a především učitelů o problematice závislostního chování na internetu v adolescenci, zkušenosti se závislostním chováním na internetu v pedagogické praxi a zastoupení prevence závislostního chování na internetu ve výchovně vzdělávacím procesu na škole v současnosti. Zatímco primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena mimo jiné na netolismus – virtuální drogy, školy pravděpodobně nepovažují problematiku za naléhavou a tato položka se dostala na seznam cílů primární prevence

uváděných

v MPP

pouze

u

poloviny

z prostudovaných

MPP.

Přičemž problematika závislosti na internetu konkrétně byla uvedena pouze ve čtyřech z těchto MPP, rizika internetu obecně pak ve třech MPP. Na seznamu aktivit specifické primární

prevence33

problematika

netolismu

33

figurovala

pouze

výjimečně,

Aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků.

43

viz. obrázek č. 434. Prevence závislostního chování na internetu probíhá vesměs formou nespecifické primární prevence. Což jsou veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání (Metodický pokyn, 2007). Je možné předpokládat, že problematika prevence závislostního chování na internetu je řešena prozatím formou individuálních konzultací, ať se již jedná o preventivní konzultace s problematickými žáky, nebo o poradenské konzultace s žáky, kteří pociťují problém a mají zájem o konzultaci nebo o pomoc. Na některých školách (viz. obrázek č. 4) žáci mohou také využít tzv. schránku důvěry. Učitelé prakticky neabsolvovali doposud žádné školení či přednášku zaměřenou na závislostní chování na internetu. Příčiny, projevy i důsledky tohoto sociálně patologického jevu jsou doposud málo známé. Pouze jedna střední škola ze vzorku, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Beroun – Hlinky, spolupracuje s Národním centrem bezpečnějšího internetu (vydavatel

internetových

stránek

Saferinternet.cz)

a

zahájila

školní

projekt

o bezpečnějším kyberprostoru pro adolescenty „Bezpečně na internetu“. Projekt byl zahájen 9. 12. 2010. Snahou je zvýšit informovanost žáků o hrozícím nebezpečí. Do projektu jsou aktivně zapojeni žáci školy, kteří připravují tématické práce souvisejících s problematikou bezpečnějšího internetu k jednotlivým termínům. Součástí každé práce je i průzkum mezi vrstevníky, což tvoří cenný materiál, se kterým se dá v budoucnosti pracovat a porovnávat vývoj informovanosti „náctiletých“. 8. 2. 2011 a 3. 3. 2011 se konal tematický den v Hlinkách „Den bezpečnějšího internetu 2011“, žáci přednášeli jednotlivá připravená témata. Vzhledem k rozšíření závislostního chování na internetu v adolescenci v České republice (viz. kapitola 4.3. a 4.6.2.) a vzhledem k vysoké ohroženosti dospívajících pro vznik závislostního chování na internetu (viz. kapitola 4.3., 4.4.1. a 5.4.2.) bude do budoucna zapotřebí na středních školách posílit zastoupení prevence závislostního chování na internetu, zvýšit informovanost žáků, pedagogických pracovníků i rodičů v této problematice.

34

Komentář k obrázku č. 4: růžové pole tabulky – negativní výsledek ve vztahu k problematice, zelené pole – pozitivní, okrové pole – neutrální.

44

Obrázek č. 4: Tabulka zastoupení prevence v MPP středních škol

45

5.3. Doporučení pro tvorbu MPP 1. Zařadit mezi cíle programu prevenci netolismu a zvláště závislostního chování na internetu. 2. Zařadit do progamu informační preventivní aktivity pro učitele, rodiče a žáky v oblasti závislostního chování na internetu: konání cyklu na sebe navazujících besed a přednášek k závislostnímu chování na internetu pro žáky, vzdělávací semináře pro učitele, konzultační hodiny metodika prevence či dalších učitelů; promítání filmů týkajících se rizik používání internetu, na které by navazovala diskuse nad danou problematikou; pořízení odborné literatury a její zpřístupnění učitelům i žákům. 3. Zařadit adaptační nebo seznamovací kurzy v rámci specifické prevence zaměřené na komunikaci a naslouchání, seznámení se s kolektivem , ale také na sebepoznání, dále kurzy na zvládání konfliktů, které podle výsledků teoretické části práce korelují se závislostním chováním na internetu. 4. Navázat

spolupráci

s pedagogicko-psychologickou

poradnou

v oblasti

závislostního chování na internetu a s institucemi zabývajícími se primární prevencí závislostního chování na internetu, např. Saferinternet.cz a využívat jejich připravené informační materiály pro učitele, rodiče i žáky. Rozvíjet spolupráci s rodiči žáků. 5. Rozšířit nespecifickou primární prevenci: zařadit do programu volnočasové aktivity podle oblastí, o které mají žáci zájem, aby měli prostor k seberealizaci v reálném světě – mimo kyberprostor. Jedná se například o sportovní, výtvarné, hudební a další aktivity. Například pořádat společné slavnosti. 6. Zařadit do program prevenci vytvářenou samotnými žáky: například peer programy (speciálně vyškolený peer aktivista z řad žáků školy pomáhá vytvářet pozitivní model žádoucího chování pro své spolužáky, popř. plní roli dobrovolného poradce) či vydávání školního časopisu, jehož vybraná čísla se tematicky zaměřují mimo jiné na oblasti rizikového používání internetu a na jehož obsahu se podílejí žáci i učitelé. 7. Zřídit schránku důvěry. 8. Pravidelně konat porady mezi učitely. 9. Zdůrazňovat individuální primární specifickou prevenci – monitorovat chování žáků a identifikovat žáky, kteří mohou být závislí na internetu. 46

10. Vypracovat krizový plán při podezření na výskyt závislostního chování na internetu.

5.4. Teoritický přehled k individuální prevenci Při

výskytu

sociálně

patologického

jevu

střední

školy

spolupracují

s pedagogicko-psychologickými poradnami. Při skupinové primární prevenci mají možnost spolupracovat s institucemi zabývajícími se osvětou a prevencí v dané oblasti. V případě závislostního chování na internetu se jedná například o Národní centrum bezpečnějšího internetu, který je spolufinancovaný Evropskou komisí a vede projekt Saferinternet.cz. Vydávají a školám poskytují řadu informačních materiálů, letáky, metodiky, připravují přednášky a besedy pro žáky, rodiče i učitele. Realizace MPP se však týká každého učitele dané střední školy, v rámci prevence závislostního chování na internetu monitorují chování žáků a působí v prevenci také individuálním přístupem. Z těchto důvodů je zde po analýze možností prevence závislostního chování na internetu v České republice předložen přehled výsledků teoretických studií k identifikaci dospívajících, kteří mohou být závislí na internetu, a výsledky studií osvětlující souvislosti osobního a sociálního kontextu závislostního chování na internetu.

5.4.1. Identifikování dospívajících, kteří mohou být závislí na internetu Důležitým

krokem

v porozumění

závislostního

chování

na

internetu

je identifikovat adolescenty, kteří mohou internet používat nadměrně a patologicky. Young navrhla stručný dotazník ke stanovení závislostního chování na internetu (Young, 1995, 1998b, 1998c). Je založený na kritériích pro patologické hazardní hráčství v reálném světě (v offline prostředí), které bylo klasifikované jako duševní nemoc v DSM-IV. Na základě výsledků tohoto krátkého dotazníku bylo sestaveno 20 položek pro testování závislosti na internetu, test (IAT) je k dispozici na webových stránkách Centra pro léčbu závislosti na internetu vedeným Young (1998a). Griffiths (2000a, 2000b, 2000c) a Widyanto a Griffiths (2007) řadí závislostní chování na internetu mezi skupinu behaviorálních závislostí. Na základě obecných kritérií uváděných v DSM IV. Navrhli šest jádrových komponent závislostního chování 47

na internetu (Griffiths, 2000a) a ty byly použity v dotaznících pro adolescenty (např. Ko et al., 2005; Lemmens, 2009).

(1) Význačnost: činnost na internetu nabývá největší důležitosti v životě člověka a ovládá jeho myšlení (zaujetí a kognitivní distorze), emocionální procesy a chování (snížení sociálního chování). (2) Změny nálad: online činnost35 ovlivňuje subjektivní zážitky uživatele internetu; zapojení do určité aktivity může být vnímáno jako vyrovnávací strategie, například za účelem uklidnění.

(3) Tolerance: proces, kdy jsou nutné stále větší dávky online činnosti pro dosažení předchozí míry uspokojení.

(4) Odvykací symptomy: ukončení aktivity na internetu nebo nemožnost provádět online činnost doprovázejí negativní pocity a emoce.

(5) Konflikt: přítomnost konfliktu mezi jedinci se závislostním chováním a ostatními osobami (především s jejich rodinami a přáteli) nebo i interpersonálního konfliktu mezi činností na internetu a ostatními činnostmi.

(6) Relaps: tendence opakovat dřívější vzorce závislostního chování, dokonce po periodách relativní kontroly.

Podle Griffithse je jedinec závislý pouze v případě, že jsou zastoupeny všechny tyto komponenty. Na příkladu případových studií ukazuje, že pokud byly přítomné pouze některé z komponent, nadměrné používání internetu bylo pouze příznakem jiných problémů, jednalo se například o problémy ve vztazích, obavy o fyzický vzhled, neschopnost atd. Psychologové a poradci by na to měli pamatovat při práci s dotazníky, které nerozlišují mezi „závislostí“ a „nadměrným používáním“. Výše uvedená kritéria pro diagnostikování závislostního chování na internetu jsou obecná, platná pro dospělé, mladé dospělé a adolescenty. Přesto, pro diagnostikování závislostního chování

35

Online činnost = činnost na internetu

48

na internetu v adolescenci by kritéria mohla být modifikována. Mnoho současných kritérií je založených na negativní rodinné dynamice, jako jsou konflikty okolo užívání internetu, stížnosti rodičů, lhaní rodinným členům atd. Konflikt mezi adolescenty a jejich rodiči je během adolescence relativně běžný a často je přítomný v některé formě nadměrného používání internetu, ať je jeho závažnost jakákoli. Je tedy možné předpokládat, že současné dotazníky pravděpodobně přeceňují skóre závislosti adolescentů a měly by být používány s opatrností. Ve snaze vytvořit speciální diagnostická kritéria pro adolescenty, výzkumníci z Tajvanu dotazovali 468 adolescentů (Ko et al., 2005). Respondenti vyplnili dotazník zjišťující míru internetové závislosti a sedm psychiatrů prověřovalo závislostní chování na internetu pomocí diagnostického rozhovoru. Na základě výsledků bylo vypracováno 13 diagnostických kritérií, které byly rozdělené do tří skupin (Ko et al., 2005):

(A) Maladaptivní model používání internetu: vede ke klinicky významnému zhoršení nebo strádání a objevuje se v rámci stejné tří-měsíční periody. Je přítomno šest nebo více následujících symptomů: 1. Zaujetí činnostmi na internetu 2. Opakující se neúspěch odolávat impulsu používat internet 3. Tolerance: potřeba zvyšovat dobu používání internetu pro dosažení pocitu uspokojení. 4. Ukončení manifestované některým z následujících příznaků: i.

Příznaky dysforické nálady, úzkosti, podrážděnosti a nudy po několika dnech bez činnosti na internetu

ii.

Opětovné používání internetu přinese pocit úlevy nebo vymizení abstinenčních příznaků.

5. Internetu je používán delší dobu, než bylo zamýšleno. 6. Přetrvávající přání a/nebo neúspěšné snahy přerušit či snížit používání internetu 7. Nadměrný čas strávený činnostmi na internetu 8. Nadměrná snaha vynaložená na činnosti nezbytné pro získání přístupu k internetu 9. Přetrvávající nadměrné a nevhodné používání internetu navzdory vědomí, že pravděpodobně způsobuje nebo zhoršuje fyzický či duševní problém, který buď stále přetrvává nebo se jeho výskyt opakuje. 49

(B) Funkční zhoršení: je přítomno jeden nebo více z následujících příznaků: 1. Opakující se používání internetu vyplývající z neúspěchu naplnit školní povinnosti nebo očekávání rodičů 2. Používání internetu vede ke zhoršení sociálních vztahů 3. Používání internetu vede k chování, které je v rozporu se školními pravidly

(C) Nevysvětlitelné žádnými jinými psychickými faktory: závislostní chování na internetu nemůže být považováno za duševní nemoc nebo bipolární poruchu.

Vzhledem ke složitosti diagnostikování závislostního chování na internetu Beard a Wolf (2001) doporučují, aby diagnóza byla založena na klinickém rozhovoru a výsledcích provedených testů. Klinický lékař by měl být schopen rozlišit, zda získané informace odpovídají kritériím pro diagnózu závislosti na internetu. Při hodnocení závislosti u adolescentů je třeba větší opatrnosti a k diagnostikování závislostního chování na internetu je důležité používat metodu klinického rozhovoru.

Mezi nejpoužívanější diagnostická kritéria obecně patří kritéria dle Young (1998a) v modifikaci Beard a Wolf (2001): (1) zaujetí internetem (přemýšlení o předchozích aktivitách na internetu nebo o těch budoucích, (2) potřeba používat internet ve stále delších časových úsecích, aby člověk dosáhl uspokojení, (3) opakovaná neúspěšná snaha kontrolovat, přerušit nebo zastavit používání internetu, (4) neklid nebo podrážděnost při pokusu přerušit nebo vzdát se používání internetu, (5) překračování původně plánovaného času připojení k internetu.

Pro diagnostiku závislosti na internetu musí být přítomno všech pět uvedených příznaků a zároveň musí být přítomen alespoň jeden z následujících příznaků: (1) ohrožení

nebo

riskování

ztráty

důležitého

vztahu,

nebo příležitosti v kariéře v důsledku používání internetu,

50

zaměstnání

(2) lhaní členům rodiny, terapeutům nebo dalším osobám za účelem zastírání nadměrného používání internetu, (3) používání internetu jako způsob útěku od problémů nebo snaha zbavit se dysforické nálady (například pocitů bezmoci, viny, úzkosti a deprese).

5.4.2. Související potíže v životě adolescenta Výsledky výzkumu ukazují, že adolescenti se závislostním chováním na internetu mají také problémy v jiných aspektech svého života. Případové studie zahrnují problémy ve škole (snížený prospěch, záškoláctví), v rodinných vztazích (konflikty a nutnost schovávat nadměrné užívání internetu před rodiči), problémy s fyzickým zdravím (spánková deprivace), mentálním zdravím (deprese) a finanční problémy (velké útraty na internetu), zneužívání chemických látek a kyberšikanu (Chou, Condron a Belland, 2005; Griffiths, 2000a; Ko et al., 2006; Tsai a Lin, 2003; Young, 1998a; Kim, 2007; Glasser, 2000). V výzkumu, kdy bylo dotazováno 567 žáků gymnázia, okolo 9% účastníků uvádělo, že mohou být psychicky závislí na internetu (chlapci byli pravděpodobně častěji „závislí“). A 14% žáků přiznávalo, že měli problémy s plněním školních povinností z důvodu nadměrného používání internetu (Kubey et al., 2001). Nadměrné užívání internetu bylo často doprovázené zhoršeným výkonem ve škole. Uváděná závislost na internetu a narušený výkon ve škole byly spojovány s větším používám všech internetových aplikací, ale byla silnější mezi těmi, kteří používali chatovací místnosti pro online komunikaci a MUDy (textové virtuální světy). Další problém, který souvisel se závislostním chováním na internetu, bylo užívání chemických látek. Ko a kolegové prošetřili 3662 tajvanských adolescentů ze středních škol (Ko et al., 2006). Účastníci vyplnili tzv. třídimenzionální osobnostní dotazník (TPQ), dotazník zjišťující míru závislosti na internetu a zároveň dotazník na zkušenosti v užívání chemických látek. Dospívající s vyšší mírou závislostního chování na internetu častěji vypovídali o užívání návykových látek. Závislostní chování bylo spojované s nadměrným vyhledáváním novostí a deprivací, pokud k nim neměli přístup. Tyto vlastnosti podmiňují zároveň větší sklon k užívání návykových látek. Autoři shrnuli, že adolescentům s těmito projevy by měla být poskytnuta strategie k zabránění rozvoje závislostního chování na internetu a užívání návykových látek. Vazba mezi závislostí na internetu a užíváním návykových látek je podobná vztahu 51

mezi kyberšikanou a užíváním návykových látek (např. Hinduja a Patchin, 2007; Kim, 2008; Watson, 2005). Také výzkum prováděný v České republice s využitím dat ze Světového projektu o internetu objevil vztah mezi kyberšikanou a dvěmi složkami závislostního chování, a sice přítomnost konfliktu a salience (Šmahel, Blinka, Šefčíková, 2009a). Cao a Su objevili ve své studii (2007), že čínští adolescenti s příznaky závislostního chování na internetu měli vyšší míru neuroticismu, psychózy, často lhali, měli emocionální problémy, problémy s chováním, hyperaktivitu a další potíže. Skupina závislých na internetu měla menší smysl pro kontrolu přesčasů, hodnotu času, efektivitu a pro-společenské chování. Z výsledků vyplývá, že problémy v „online a offline životě“ dospívajícího člověka mohou být vzájemně propojeny. Zneužívání návykových látek a nadměrné používání internetu spolu mohou úzce souviset a mohou svědčit o vážnějších duševních a emocionálních potížích. Proměnné rodinného prostředí, jako je spokojenost, ekonomické postavení, materiální zázemí rodičů, užívání alkoholu v domácnosti mají také vliv na rozvoj závislosti na internetu (Yen et al, 2007; Young, 2007). Yen a kolegové pojednávají o tom, že vyšší konflikt mezi rodiči a adolescenty, běžné užívání alkoholu sourozenci, vnímaný pozitivní postoj rodičů k užívání návykových látek dospívajícího potomka či špatné fungování rodiny jsou také spojené s problémy závislostního chování na internetu.

52

6. DISKUSE Tato kapitola nabízí jiný úhel pohledu na studovanou problematiku, je polemikou k výsledkům a jejich interpretacím uváděným v kapitolách 4. a 5. Práce představila problematiku závislosti na internetu, jak ji pojímají výzkumy realizované na různorodých populacích i v různorodých prostředích. Ve stručnosti byla prezentována diskuse, která probíhá ohledně zavedení pojmu závislosti na internetu, dále byly analyzovány různé problémové oblasti závislostního chování na internetu: (potenciální) závislost uživatelů internetu na komunikaci a vztazích, online hrách, online hazardu a kybersexu či online pornografii. Na závěr bude obsaženo nyní více subjektivity, než tomu bylo doposud. Vědecky erudovaný čtenář nechť tedy tuto kapitolu bere s jistou rezervou, svůj názor ohledně problematiky závislosti na internetu si již jistě udělal sám na základě množství prezentovaných výzkumů. Zde je představen pohled, který nemusí být vždy zakotven v empirických výzkumech. Staré tvrzení propagující internet říká, že "na internetu najdeme vše". Pokud toto tvrzení bude převedeno do rámce psychologického uvažování, je možné konstatovat, že snad každá lidská činnost a vlastnost má na internetu jakýsi svůj obraz či odraz. Pokud půjdeme ještě do vyšší úrovně abstrakce, uvědomíme si, že médium internetu se stalo obrovským neohraničeným projekčním plátnem, kam může člověk - individuum vložit část sebe, část své duše. Člověk vstupuje do velmi různorodých prostředí internetu a tam naplňuje (či někdy kompenzuje) své vědomé i nevědomé potřeby, fantazie nebo touhy. To, které virtuální prostředí a jaké téma si člověk zvolí (více méně vědomě), je dáno především jím samotným, aktuálním obrazem jeho duše, jeho psyché. I mnoho výsledků empiricky založených výzkumů říká, že internet sám o sobě není tím, co by bylo hlavní příčinou čehokoliv (např. McKenna a Bargh, 2000). Na internet člověk vstupuje (obvykle) o svobodné vůli a stejně tak může svoji činnost na internetu (obvykle) kdykoliv ukončit. To znamená, že setrvání člověka na internetu má jakousi vnitřní příčinu, příčinu v člověku samém, v jeho (vědomých i nevědomých) motivacích a touhách. Internet se tak stává hlavně místem, kde může člověk své potřeby a touhy naplnit, či alespoň částečně jim vyjít vstříc. Kdyby neexistoval internet, člověk by mnohdy hledal jiné prostředí, kde naplnit to, co mu internet dává. A následuje téma závislosti. Na základě výše uvedeného je možné založit tezi, že internet, ve smyslu tendencí k závislosti na něm, není sám o sobě zlem. Internet 53

je "pouze" místem, kde se realizuje nějaká potřeba (touha, nutkání, přání, chybějící aspekt osobnosti atd.), tedy něco, co má svůj základ v člověku samotném. Jak bylo opakovaně uvedeno výše, skutečně problematickým se využití internetu stává ve chvíli, kdy je online svět jediným místem, kde je člověk schopen vykompenzovat zažívaný nedostatek (a i to nemusí být nutně špatné). Bylo nicméně ukázáno, že dochází ke snadnější fixaci uspokojování potřeb v rámci virtuálních prostředí, neboť internet sám nese charakteristiky dostupnosti a snadného přístupu. Při podezření na internetovou (a i jinou) závislost je třeba se ptát, co přesně internet člověku přináší, dává, čím se přesně ve virtuálním světě zabývá. V důsledku neexistuje nic jako závislost na komunikaci či online hrách, je totiž mnoho způsobů, jak (a s kým) komunikovat a jak (a s kým) hrát online hry. Uspokojení člověka z pobytu v online světě je stejně různorodé, jako je tomu v kontextu rozmanitosti radostí v reálném světě. Pojem "závislost na internetu" je tak spíše jakýmsi velmi obecným označením nadměrného využívání počítače, které má jakési obvykle negativní konsekvence v reálném světě, ale přesto nemusí být nutně ve svém důsledku negativní pro člověka jako takového. Můžeme si představit například dospívajícího, na kterého rodiče v podstatě jen křičí, že dělá všechno špatně a který prosedí u počítače celé dny. Vykazuje tak veškeré znaky závislosti (konflikty s rodiči, zanedbávání povinností atd.), nicméně sezení u počítače pro něho, jeho duši, může být v této chvíli přínosnějším než realizace v reálném světě, kterému (zatím) vládnou hlavně rodiče. Internet se tak může stát ještě poměrně bezpečným místem, kde člověk naplní své potřeby. Je totiž možné, že tyto potřeby by byly jinak naplněny jinde, například za pomocí jiné a mnohem nebezpečnější závislosti. Přesto však není možné problematiku "závislosti na internetu" zlehčovat, spíše ji v této chvíli relativizovat, ukázat, že pohledy na ni mohou být velmi různorodé a určení toho, zda se jedná či nejedná o skutečnou závislost, je natolik individuální, že mu patří prostor spíše v práci klinických psychologů, než v rámci dotazníků, často navíc realizovaných právě na internetu. Rozhodnutí o pojmu "závislosti na internetu" je tak spíše věcí kliniků než výzkumníků - teoretiků. Přesto však teoretici výzkumu "závislosti na internetu" přikládají cenné kamínky do mozaiky, která utváří obraz obrovské různorodosti tohoto pojmu. Již jen popis a analýza této různorodosti může pomoci právě klinikům, ke kterým přichází do ordinací ti, kteří byli označeni, či se i sami označili, za "závislé na internetu".

54

7. ZÁVĚR Závislostní chování na internetu má mnoho forem a bývá různě pojmenováváno, jako

je

„nadměrné

užívání

internetu“,

„problematické

používání

internetu“,

nebo jednoduše „závislost na internetu“. Takové nadměrné požívání je často doprovázené symptomy spojovanými s jinými závislostmi, jako je zaujetí některou speciální internetovou aplikací, abstinenční příznaky a interpersonální či intrapersonální konflikty. Zatím neexistuje oprávnění k jeho léčení a zařazení mezi klinické kategorie a tedy je sporné, zda je možné nadměrné používání internetu označit jako „závislost na internetu“. Ať už je problematické používání internetu skutečnou závislostí či nikoli, rodiče by mělo znepokojit, pokud se internet v životě jejich dospívajícího potomka stane pouhou a nejdůležitější činností. Když tráví dlouhé hodiny na internetu o samotě ještě nesvědčí o závislostním chování. Alarmující je, když se online činnost kříží s dalšími offline činnostmi a vytváří určitý konflikt, např. adolescent zanedbává školu pro používání internetu, nebo tím trpí rodinné vztahy či offline přátelství. V těchto případech je důležité identifikovat online činnost, která dospívajícímu zabírá většinu času, zvláštní potřeby, které tato činnost má uspokojovat a určit, zda nemůže být přítomný jiný problém v jiných aspektech života teenagera. Nadměrná komunikace dospívajících na online messengerech a stránkách sociálních sítí může vyjadřovat jejich potřebu sociální podpory a kontaktu (Niemz et al., 2005), nebo také může být následkem osamělosti. Podobně hraní her založených na fantazii (jako jich hodně z MMORPG je) může poskytovat dospívajícímu pocit náležitosti do skupiny vrstevníků a/nebo hráčů, ale může také poskytovat únik z fyzického světa do jiného, založeného na fantazii. Výzkum se doposud zaměřoval především na hraní online her (zejména MMORPG), virtuální vztahy a kybersexuální činnosti. Také jiné typy aplikací mohou být nebezpečné, jako je například P2P, sdílení a stahování souborů po síti, online gamblerství, dražba a stránky pro nakupování online (Young, 1998a). Je mnoho rozdílných druhů internetových aplikací, které mohou vést k různým problémům v používání internetu. Porozumění podstaty závislostního chování je zásadní. Jedná se o kompenzaci vztahů v reálném světě? Eventuelně způsob, jak zvýšit

55

self-esteem a self-efficasy36 dospívajícího? Takové otázky jsou pro rodiče někdy těžké zodpovědět a adolescenti by měli vyhledat terapeuty či klinické lékaře, kteří mají zkušenost s léčením závislostního chování na internetu. Naproti tomu je třeba mít na paměti, že extrémy v používání internetu nemusejí být vždy škodlivé. Z bezprostředního okolí je znám případ muže, který hrál MUD na střední škole a společně s několika svými spolužáky zakoušel všechny dříve popsané příznaky závislostního chování, ve hře trávili nad 14 hodin denně. Několik z nich mělo také málo přátel v reálném světě, také zanedbávali školní docházku. Přesto, navzdory velmi intenzivnímu hraní v průběhu čtyř až pěti letech života, hraní posléze skončilo a zůstalo pouze jednou fází v jejich životě. Všichni z nich vedou plnohodnotný život, mají dobré zaměstnání a rodiny, mnoho z nich pracují jako programátoři. Nicméně, efekty online závislostního chování by neměly být podhodnocené a je důležité určit důvody, proč adolescent tráví velké množství času nějakou speciální online činností. Toto je pravděpodobně důležitější než extrémní úrovně samotné činnosti. Vedle rodičů hrají ve výchově dospívajících důležitou roli také učitelé. Práce představila

problematiku

závislostního

chování

na

internetu

a

informace

pro porozumění psychologickým příčinám vzniku závislostního chování, projevům, souvislostem a následkům závislostního chování na internetu v životě dospívajících. Porozumění těmto projevům a souvislostem je pro učitele základním krokem k účinné prevenci. Přestože výsledky analýz dokazují, že adolescenti jsou nejvíce ohroženou věkovou skupinou a také v rámci České republiky se jedná o poměrně rozšířený sociálně patologický jev, zastoupení prevence závislostního chování v minimálních preventivních programech na středních školách je spíše výjimečné. Třebaže primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena mimo jiné také na netolismus, v porovnání s prevencí jiných sociálně patologických jevů, jako je například užívání návykových látek nebo šikana, je prevence závislostního chování na internetu v preventivních programech opomíjena. Je proto nezbytně nutné provést osvětu v této problematice a zavádět prevenci závislostního chování do preventivních programů škol v různých formách a metodách, jak uvádějí navržená doporučení pro tvorbu minimálních preventivních programů. Nelze opomíjet ani individuální primární prevenci, která je v rukou každého učitele. Vodítkem mohou být uvedená kritéria k identifikování žáků závislých na internetu.

36

Vysvětlení pojmů viz. strana 21-22

56

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

[1] ALLISON, S.E., et al. The developement of self in the era of the internet and roleplaying fantasy games. The American Journal of Psychiatry. 2006, č.163, s. 381-385.

[2] BEARD, K. W., WOLF, E. M. Modification in the Proposed Diagnostic Criteria for Internet Addiction. CyberPsychology & Behavior. 2001, č. 4, s. 377-383.

[3] BEARD, K. W. Internet addiction: A review of current assessment techniques and potential assessment questions. CyberPsychology and Behavior. 2005, č. 8, s. 7–14.

[4] BERÁNEK, M. Minimální preventivní program rizikových jevů na školní rok 2010/2011: Školský dokument. Hronov: Střední průmyslová škola. 2010, s. 2.

[5] BOIES, S. C. University students' uses of and reactions to online sexual information and entertainment: Links to online and offline sexual behaviour. The Canadian Journal of Human Sexuality. 2002, č. 11, s. 77-89.

[6] BURMANNOVÁ, J. Minimální preventivní program – Aktualizace pro šk. rok 2010/2011: Školský dokument. Příbram: Integrovaná střední škola hotelového provozu, obchodu a služeb. 2010, s. 20.

[7] CABOT, N. A. The internet gambling report II: An evolving conflict between technology, policy & law. Las Vegas, NV: Trace. 1999.

[8] CHAK, K., LEUNG, L. Shyness and Locus of Control as Predictors of Internet Addiction and Internet Use. CyberPsychology & Behavior. 2004, č. 7, s. 559–570.

[9] CAO, F., SU, L. Internet addiction among chinese adolescents: Prevalence and psychological features. Child: Care, Health and Development. 2007, č. 33, s. 275–281. 57

[10] CAPLAN, S.E. Problematic Internet use and psychosocial well-being: development of a theory-based cognitive–behavioral measurement instrument. Computers in Human Behavior. 2002, č. 18, s. 553–575.

[11] CHARTON, J. P., DANFORTH, I. D. W. Differentiating computer-related addictions and high engagement. In: MORGAN et al. Human Perspectives in the Internet Society: Culture, Psychology, Gender. Southampton: WIT Press, 2004, s. 59-68.

[12] CARNES, P. J. Cybersex, courtship, and escalating arousal: Factors in addictive sexual desire. Sexual Addiction & Compulsivity. 2001, č. 8, s. 45-78.

[13] CHOU, T., TING, C. The role of flow experience in cyber-game addiction. CyberPsychology & Behavior. 2003, č. 6, s. 663-675.

[14] CHOU, C., CONDRON, L., BELLAND, J. C. A review of the research on internet addiction. Educational Psychology Review. 2005. č. 17, s. 363–368.

[15] COOPER, A. Sexuality and the Internet: Surfing its way into the new Millennium. CyberPsychology & Behavior. 1998, č. 1, s. 187-194.

[16] COOPER, A., et al. Online sexual compulsivity: Getting tangled in the net. Sexual Addiction & Compulsivity. 1999, č. 6, s. 79-104.

[17] COOPER, A., DELMONICO, D., BURG, R. Cybersex users, abusers, and compulsives: New findings and implications. Sexual Addiction & Compulsivity. 2000, č. 7, s. 5-29.

[18] CSIKSZENTMIHALYI, M. O štěstí a smyslu života. Můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu? Praha: Nakladatelstní Lidové noviny, 1996.

[19] ČEPELKOVÁ, L. Minimální preventivní program: Školský dokument. Hořice: Gymnázium a Střední odborná škola. 2010, s. 24. 58

[20] DARAKEV, M. Minimální preventivní program 2010/2011: Školský dokument. Poděbrady: Střední odborné učiliště společného stravování. 2010, s. 37.

[21] DUFEK, M. Minimální preventivní program: Školský dokument. Brno: Gymnázium Brno, Vídeňská 47. 2010, s. 56.

[22] Eurostat. Internet usage in 2009 - Households and Individuals. [online]. 2009 [cit. 2011-06-24] Dostupný z www: .

[23] FICHTOVÁ, J., VYHLÍDALOVÁ, J. Minimální preventivní program pro školní rok 2010 – 2011 v oblasti prevence zneužívání návykových látek a jiných sociálně patologických jevů: Školský dokument. Litovel: Střední odborná škola. 2010, s. 13.

[24] FISHER, W., BARAK, A. Online sex shops: Phenomenological, psychological, and ideological perspectives on Internet sexuality. CyberPsychology & Behavior. 2000, č. 3, s. 575-589.

[25] GLASSER, W. Reality therapy in action. New York: HarperCollins, 2000.

[26] GOLDBERG, I. Internet addiction disorder: Diagnostic criteria. [online]. 1995 Dostupný z www: < http://web.urz.uniheidelberg.de/Netzdienste/anleitung/wwwtips/8/addict.html>.

[27] GRIFFITHS, M. Does internet and computer “addiction” exist? Some case study evidence. CyberPsychology & Behavior. 2000a, č. 3, s. 211–218.

[28] GRIFFITHS, M. Excessive internet use: Implications for sexual behavior. Cyberpsychology and Behavior. 2000b, č. 3, s. 537–552.

[29] GRIFFITHS, M. Internet addiction – time to be taken seriously? Addiction Research. 2000c, č. 8, s. 413–418.

59

[30] GRIFFITHS, M. Sex on the Internet: Observations and Implications for Internet sex addiction. The Journal of sex addiction. 2001, č. 38, s. 333-342.

[31] GRIFFITHS, M., DAVIES, M. N. O., CHAPPELL, D. Online computer gaming: A comparison of adolescent and adult gamers. Journal of Adolescence. 2004, č. 27, s. 87–96.

[32]

GROHOL,

J.M.

Internet

addictionguide

[online].

26.

7.

2005.

Dostupný z www: .

[33] GROHOL, J. M. Video games no addiction for now [online]. PsychCentral. 2007, poslední revize 2. 10. 2008. Dostupný z www: .

[34] HARDOON, K., DEREVENSKY, J., GUPTA, R. An examination of the influence of familial, emotional, conduct and cognitive problems, and hyperactivity upon youth risk-taking and adolescent gambling problems: A report to the Ontario Problem Gambling Research Centre. Montreal: R & J. Child Development Consultants, Inc., 2002.

[35] HASEBRINK, U., LIVINGSTONE, S., HADDON, L. Comparing children's online opportunities and risks across Europe: Cross-national comparisons for EU Kids [Online].

London:

LSE.

2008

[cit.

2011-06-23].

Dostupný

z www:

.

[36] HEJZLAROVÁ, I. Minimální preventivní program: Školský dokument. Třebíč: Soukromá střední odborná škola a Střední odborné učiliště s.r.o. 2010, s. 4.

[37] HINDUJA, S., PATCHIN, J. W. Offline consequences of online victimization: School violence and delinquency. Journal of School Violence. 2007, č. 6, s. 89–112.

60

[38] INWALDOVÁ, I. Minimální preventivní program na školní rok 2010/2011 pro Obchodní akademii v Olomouci: Školský dokument. Olomouc: Obchodní akademie. 2010, s. 42.

[39] IRONS, R., SCHNEIDER, J.P. Differential Diagnosis of Addictive Sexual Disorder Using the DSM-IV. Sexual Addiction & Compulsivity. 1996, č. 3, s. 7-21.

[40] JELÍNKOVÁ, A., GLAC, O. Minimální preventivní program: Školský dokument. Vysoké Mýto: VOŠS SŠS. 2010, s. 10.

[41] JOHANSSON, A., GOTESTAM, K. G. of

a

questionnaire

and

prevalence

in

Internet addiction: Characteristics norwegian

youth

(12–18

years).

Scandinavian Journal of Psychology. 2004, č. 45, s. 223–229.

[42] KENDALL, L. Hanging-out in the virtual pub : Masculinities and relationships online. Berkeley: University of Kalifornia press, 2002.

[43] KIM, J.-U. A reality therapy group counseling program as an internet addiction recovery method for college students in Korea. International Journal of Reality Therapy. 2007, č. 26, s. 3–9.

[44] KIM, J.-U. The effect of a r/t group counseling program on the internet addiction level and self-esteem of Internet addiction university students. International Journal of Reality Therapy. 2008, č. 27, s. 4–12.

[45] KLÁTOVÁ, M. Minimální preventivní program pro školní rok 2010/2011: Školský dokument. Brno: Soukromá střední odborná škola živnostenská Brno, s.r.o. 2010, s. 13.

[46] KNG, S. A. Is the internet addictive, or are addicts using the internet? [online]. 1996, poslední revize 15. 10. 2008. Dostupný z www: .

61

[47] KO, C.-H., et al. Proposed diagnostic criteria of internet addiction for adolescents. Journal of Nervous and Mental Disease. 2005, č. 193, s. 728–733.

[48] KO, C.-H., et al. Tridimensional personality of adolescents with internet addiction and substance use experience. The Canadian Journal of Psychiatry / La Revue canadienne de psychiatrie. 2006, č. 51, s. 887–894.

[49] KOCH, W., PRATARELLI, M. Effects of Intro / Extraversion and Sex on Social Internet Use. North American Journal of Psychology. 2004, č. 6, s. 371-382.

[50] KRAUT, R., PATTERSON, et al. Internet Paradox. A Social Technology That Reduces Social Involvement and Psychological Well-Being? [online]. 1998. Dostupný z www: .

[51] KRAUT, R., et al. Internet Paradox Revisited. Journal of Social Issues. 2002, č. 58, s. 49-74.

[52] KUBEY, R. W., LAVIN, M. J., BARROWS, J. R. Internet use and collegiate academic performance decrements: Early findings. Journal of Communication, 2001, č. 51, s. 366–382.

[53] LEE, M., et al. Characteristics of interent use in relation to game genre in Korean adolescents. CyberPsychology & Behavior. 2007, č. 10, s. 278-285.

[54] LEMMENS, J. S., VALKENBURG, P., PETER, J. Development and validation of a game addiction scale for adolescents. Media Psychology. 2009, č. 12, s. 77–95.

[55] LENHART, A., et al. Teens, video games, and civics [online]. Pew Internet & American Life Project, 2008, poslední revize 16. 10. 2008. Dostupný z www: .

[56] LEUNG, L. Loneliness, Self-Disclosure, and ICQ (“I Seek You”) Use. CyberPsychology & Behavior. 2002, č. 5, s. 241–251. 62

[57] LUXOVÁ, D. Minimální preventivní program – Školní rok 2010/2011: Školský dokument. Kojetín: Odborné učiliště. 2010, s. 15.

[58] McKENNA, K., BARGH, J.A. Plan 9 from Cyberspace: The implications of the Internet for personality and social psychology. Personality and Social Psychology Review. 2000, č. 4, s. 57–75.

[59] McKENNA, K., LEE, S. A love affair with MUDs: flow and social interaction in multiuser dungeons [online]. 1995. Dostupný z www: .

[60] MEERKERK, G.J., EIJNDEN, R. v.d., GARRETSEN, H. Predicting Compulsive Internet Use: It’s All about Sex! CyberPsychology & Behavior. 2006, č. 9, s. 95-103.

[61] Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školách a školských zařízeních: Dokument MŠMT

č.j.: 20 006/2007-51.

Věstník MŠMT ČR sešit 11/2007 (7. listopadu 2007).

[62] MORAHAN-MARTIN, J., SCHUMACHER, P. Loneliness and social uses of the Internet. Computers in Human Behavior. 2003, č. 19, s. 659–671.

[63] NG, B.D., WIEMER-HASTINGS, P. Addiction to the internet and online gaming. CyberPsychology & Behavior. 2005, č. 8, s. 110 -113.

[64] NIEMZ, K., GRIFFITHS, M., BANYARD, P. Prevalence of pathological internet use among university students and correlations with self-esteem, the general health questionnaire (GHQ), and disinhibition. CyberPsychology and Behavior. 2005, č. 8(6), s. 562–570.

[65] NOVÁKOVÁ, K. Minimální preventivní program: Školský dokument. Ústí nad Orlicí: Střední zdravotnická škola. 2010, s. 22.

[66] OBOŇOVÁ, J. Minimální preventivní program pro školní rok 2010-2011: Školský dokument. Opava: Střední škola průmyslová a umělecká. 2010, s. 10. 63

[67] PARKER, J. D. A., et al. Problem gambling in adolescence: Relationships with internet misuse, gaming abuse and emotional intelligence. Personality and Individual Differences. 2008, č. 45, s. 174–180.

[68] PRATARELLI. Confirmatory Factor Analysis of Internet Use and Addiction. CyberPsychology & Behavior. 2002, č. 5, s. 53-64.

[69] PUTNAM, D. Initiation and maintenance of online sexual compulsivity: Implications for assessment and treatment. CyberPsychology & Behavior. 2000, č. 3, s. 553-563.

[70] RAU, P.-L. P., PENG, S.-Y., YANG, C.-C. Time distortion for expert and novice online game players. CyberPsychology and Behavior. 2006, č. 9, s. 396–403.

[71] RICHTEROVÁ, A. Minimální preventivní program „Rosteme společně“ – školní rok 2010/2011: Školský dokument. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola. 2010, s. 33.

[72] ROSLOVÁ, Š. Minimální preventivní program: Školský dokument. Beroun – Hlinky: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště. 2010, s. 42.

[73] Safer Internet Day pro vzdělávání evropské mládeže [online]. 24.1.2011 [cit. 201106-26]. Dostupné z www: .

[74] SCEALY, M., PHILLIPS, J.G., STEVENSON, R. Shyness and Anxiety as Predictors of Patterns of Internet Usage. CyberPsychology & Behavior. 2002, č. 5, s. 507-515.

[75] SHAPIRA, N. A., et al. Psychiatric features of individuals with problematic internet use. Journal of Affective Disorders. 2000, č. 57, s. 267–272.

64

[76] SCHNEIDER, J.P. A qualitative study of cybersex participants: Gender differences, recovery issues, and implicationsfor therapists. Sexual Addiction & Compulsivity. 2000, č. 7, s. 249-278.

[77] ŠMAHEL, D. Světový projekt o internetu – Česká republika [online]. 5. 10. 2005 [cit. 2011-07-08]. Dostupný z www: .

[78] ŠMAHEL, D., BLINKA, L., ŠEVČÍKOVÁ, A. Cyberbullying among Czech internet users: Prevalence across age groups. Eu Kids Conference. 2009a.

[79] ŠMAHEL, D. Internet v ČR. Za světem zaostáváme! [online]. 10. 03. 2010 [cit. 2011-06-25]. Dostupný z www: .

[80] SULER, J. Why is this thing eating my life? Computer and cyberspace addiction to the Palace [online]. 1996 [cit. 2011-05-12]. Dostupný z www: < http://collections.lib.uwm.edu/cipr/image/432.pdf>.

[81] TINTĚROVÁ, M. Minimální preventivní program – Školní rok 2010/2011: Školský dokument. Velvary: Střední odborná škola s.r.o. 2010, s. 31.

[82] TRBUŠKOVÁ, L., RYDLO, J. Minimální preventivní program: Školský dokument. Zlín: Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická. 2010, s. 56.

[83] TRTKOVÁ, E. Minimální preventivní program – Prevence sociálně patologických jevů: Školský dokument. Brno: Cyrilometodějské gymnázium a Střední škola pedagogická Brno. 2010, s. 8.

[84] TSAI, C.-C., LIN, S. S. J. Internet addiction of adolescents in Taiwan: An interview study. Cyberpsychology and Behavior. 2003, č. 6, s. 649–652.

65

[85] VALACH, V., ŠAMANOVÁ, M. Minimální preventivní program 2010/2011: Školský dokument. Rokycany: Gymnázium a střední odborná škola. 2010, s. 18.

[86] VOISKOUNSKY, A.E., MITINA, O.V., AVESTINOVA, A.A. Communicative patterns and flow experience of MUD players: International journal of advanced media and communication [online]. 2005, č. 1 (1), s. 5-25. Dostupný z www: .

[87] WAN, C., CHIOU, W. Psychological motives and online games addiction: a test of

flow

theory

and

humanistic

needs

theory

for

Taiwanese

adolescents.

CyberPsychology & Behavior. 2006a, č. 9, s. 317-324.

[88] WAN, C., CHIOU, W. Why are adolescents addicted to online gaming? An interview study in Taiwan. CyberPsychology & Behavior. 2006b, č. 9, s. 762-766.

[89] WATSON, J. C. Internet addiction diagnosis and assessment: Implications for counselors. Journal of Professional Counseling: Practice, Theory and Research. 2005, č. 33, s. 17–30.

[90] WHANG, L.S., CHANG, G. Lifestyles of virtual world residents: living in the online game „lineage“. CyberPsychology & Behavior. 2004, č. 7, s. 592–600.

[91] WIDYANTO, L., GRIFFITHS, M. Internet addiction: Does it really exist? (Revisited). In J. GACKENBACH, Psychology and the internet: Intrapersonal, interpersonal, and transpersonal implications. San Diego, CA: Academic Press, 2007, 2. vydání, s. 141–163.

[92] WOLVENDALE, J. My avatar, my self: virtual harm and attachement. 2006. In: POLČÁK, R., ŠKOP, M., ŠMAHEL, D. Cyberspace. Brno: Masaryk University, 2005, s. 305-310.

66

[93] YEE, N. The demographics, motivations and derived experience of users of massively multi-user online graphical environments. Teleoperators and Virtual Environments. 2006, č. 15, s. 309-329.

[94] YEN, J.-Y., et al. Family factors of internet addiction and substance use experience in Taiwanese adolescents. CyberPsychology and Behavior. 2007, č.10, s. 323–329.

[95] YOUNG, K. S. Internet addiction: Symptoms, evaluation, and treatment [online]. Center for On-Line Addictions, 1995, poslední revize 6. 10. 2008 [cit. 2011-05-02]. Dostupný z www: .

[96] YOUNG, K. S. What makes the internet addictive: Potential explanations for pathological internet: Paper presented at the 105th annual conference of the American Psychological Association [online]. 1997, poslední revize 15. října 2008 [cit. 2011-05-24]. Dostupný z www: .

[97] YOUNG, K. S. Caught in the net. New York: Wiley, 1998a.

[98] YOUNG, K. S. The center for on-line addiction – Frequently asked questions [online]. Center for on-line addictions, 1998b [cit. 2011-05-06]. Dostupný z www: < http://www.liebertonline.com/doi/pdf/10.1089/109493101300210286>.

[99] YOUNG, K. S. Internet addiction: The emergence of a new clinical disorder. Cyberpsychology and Behavior. 1998c, č. 1, s. 237–244.

[100] YOUNG, K. Internet addiction: Evaluation and treatment. Student British Medical Journal. 1999, č. 7, s. 351-352.

[101] YOUNG, K. S. Internet addiction: Symptoms, evaluation and treatment. In VANDECREEK, L.,

JACKSON, T. (Eds.), Innovations in clinical practice:

A source book. Sarasota, 1999, svazek 17, s. 19–31.

67

[102] YOUNG, K., et al. Online infidelity: a new dimension in couple relationships with implications for evaluation and treatment. Sexual Addiction & Compulsivity. 2000, č. 7, s. 59–74.

[103] YOUNG, K. S. Cognitive behavior therapy with internet addicts: Treatment outcomes and implications. Cyberpsychology and Behavior. 2007, č. 10, s. 671–679.

68