MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2012
TOMÁŠ KOUTNÝ
Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Výukové metody v odborných předmětech učebního oboru Elektrikář - silnoproud Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Lenka Danielová, Ph.D.
Tomáš Koutný Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Moderní vyučovací metody a jejich uplatnitelnost na SŠ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne …………………… Podpis studenta…………………………..
PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Ing. Lenkce Danielové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady, které vedly ke zdokonalení bakalářské práce. Také bych rád poděkoval Střední škole Jihomoravského kraje, která mi umožnila provést pozorování v jejich prostorách. Děkuji také své rodině, která mi svou cennou radou pomohla k vytvoření této bakalářské práce.
ABSTRAKT Tato bakalářská práce byla zaměřena na výukové metody používané na Střední škole v Jihomoravském kraji. Škola byla vybrána z důvodu absolvování učebního oboru Elektrikář - silnoproud. Teoretická část byla věnována studiu odborných literárních zdrojů zabývajících se problematikou metod vyučování. Byly tu použity metody vědecké práce, jako je analýza, syntéza a komparace. V praktické části byla použita kvalitativní metoda pozorování, která byla aplikována na vybraného učitele ve školním prostředí. Byla také využita metoda polostrukturovaného rozhovoru. Zde bylo zjištěno, jaké výukové metody učitelé používali, z jakého důvodu si volili právě tyto výukové metody, popřípadě zdali by chtěli užívat jiné výukové metody. Na vyhodnocení dat byly použity jednoduché statistické metody. Konečné výsledky a závěry byli poskytnuty pozorovaným učitelům.
Klíčová slova Výuková metoda, edukace, aktivizující výukové metody
ABSTRACT This work was focused on the teaching methods used at the high school in South Moravian region. The school was chosen because of my high school graduation as Electrician – high current. The theoretical part was devoted to the study of professional literature which deals with teaching methods. There were used methods of scientific work such as analysis, synthesis and comparison. In the practical part was used qualitative method of observation, which was applied to selected teachers in the school environment. Method of semi-structured interview was also used. In this part was found, what kinds of teaching methods teachers use, the reason why they chose these methods, or whether they would like to use different kind of teaching methods. Simple statistical methods were used to evaluate gathered data. Final results and conclusions were provided to observed teachers.
Key words Teaching method, education, activating teaching methods
OBSAH 1
ÚVOD ........................................................................................................................................ 8
2
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ............................................................................................ 9
3
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ........................................................... 10
4
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ................................................... 11 4.1
VYUČOVACÍ METODY ........................................................................................ 11
4.2
VÝVOJ VYUČOVACÍCH METOD........................................................................... 11
4.2.1 Antická škola ................................................................................................................... 11 4.2.2 Středověká škola ............................................................................................................. 12 4.2.3 Jan Ámos Komenský..................................................................................................... 12 4.2.4 Reformní pedagogika .................................................................................................... 13 4.2.5 Současnost ........................................................................................................................ 13 4.3
KLASIFIKACE VÝUKOVÝCH METOD ................................................................... 13
4.3.1 Klasifikace výukových metod dle Maňáka, Švece (2003) ................................. 13 4.3.2 Klasifikace výukových metod dle Ourody (2009)................................................ 15 4.3.3 Klasifikace výukových metod dle Zormanové (2012) ........................................ 17 4.4
KRITÉRIA PRO VOLBU VÝUKOVÉ METODY ......................................................... 18
4.5
CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH VÝUKOVÝCH METOD ..................................... 19
4.5.1 Frontální metoda ............................................................................................................. 19 4.5.2 Vyprávění ......................................................................................................................... 19 4.5.3 Vysvětlování .................................................................................................................... 20 4.5.4 Popisování ........................................................................................................................ 21 4.5.5 Předvádění a pozorování .............................................................................................. 21 4.5.6 Práce s obrazem .............................................................................................................. 22 4.5.7 Skupinová a kooperativní výuka................................................................................ 22 4.5.8 Aktivizující výukové metody...................................................................................... 23 4.5.8.1 Metody diskusní..................................................................................... 23 4.5.8.2 Metody inscenační................................................................................. 24 4.5.8.3
Metody situační .................................................................................... 24
4.5.8.4 Didaktické hry ....................................................................................... 25 4.5.8.5 Metody heuristické, řešení problému .................................................... 26
5
PRAKTICKÁ ČÁST........................................................................................................... 27 5.1
PROFIL STŘEDNÍ ŠKOLY ..................................................................................... 28
5.2
PROFIL ABSOLVENTA UČEBNÍHO OBORU ELEKTRIKÁŘ SILNOPROUD .................. 29
5.3
CHARAKTERISTIKA POZOROVANÝCH SUBJEKTŮ ................................................ 31
5.3.1 Učitel A ............................................................................................................................. 31 5.3.2 Učitel B ............................................................................................................................. 31 5.3.3 Charakteristika třídy 2. ročníku učebního oboru Elektrikář - silnoproud ...... 32 6
VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ................................................................................ 33 6.1
POZOROVÁNÍ ČÍSLO 1 ........................................................................................ 34
6.2
POZOROVÁNÍ ČÍSLO 2 ........................................................................................ 37
6.3
POZOROVÁNÍ ČÍSLO 3 ........................................................................................ 40
6.4
POZOROVÁNÍ ČÍSLO 4 ........................................................................................ 44
6.5
STRUKTUROVANÝ ROZHOVOR ........................................................................... 48
6.5.1 Strukturovaný rozhovor s učitelem A ...................................................................... 48 6.5.2 Strukturovaný rozhovor učitel B................................................................................ 49 6.6
NÁVRH VLASTNÍ VYUČOVACÍ HODINY NA TÉMA VYPÍNAČE............................... 50
6.6.1 Popis aktivizující výukové metody ........................................................................... 52 7
ZÁVĚR .................................................................................................................................... 55
8
SEZNAM LITERATURY ................................................................................................. 57
9
SEZNAM TABULEK ......................................................................................................... 59
10 PŘÍLOHY ........................................................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
1
ÚVOD V současné době je pozornost zaměřena na individualitu žáků a aktivního se
zapojení do vyučovací hodiny. Snaha o aktivizaci žáků do edukačního procesu je patrná již od prvního stupně základní školy. Tato bakalářská práce je zaměřena na výukové metody používané na Střední škole v Jihomoravském kraji. Tato škola byla vybrána z důvodu absolvování učebního oboru Elektrikář - silnoproud. Teoretická část bakalářské práce vychází z dostupných literárních zdrojů řešící danou problematiku výukových metod. Je zde charakterizováno několik vybraných výukových metod, které jsou dle odborné literatury užívány v odborných předmětech. V praktické části jsou pomocí otevřeného zúčastněného pozorování určeny výukové metody užívané na pozorované škole. Tyto metody jsou poté porovnány s teoretickými informacemi. Po porovnání těchto informací je navržena vlastní vyučovací hodina s aplikací aktivizujících výukových metod. Pomocí rozhovoru jsou zjištěny doplňující informace, které se týkají výběru výukových metod.
8
2
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem teoretické části bakalářské práce je nastínit vývoj výukových metod,
seznámit se s klasifikací a aplikací vybraných metod, které jsou užívány v hodinách teoretických odborných předmětů oboru Elektrikář - silnoproud na Střední odborné škole Jihomoravského kraje. Jedná se o učební obor zakončený výučním listem. Hlavním cílem praktické části bakalářské práce je popsat používané výukové metody učitelů odborných předmětů oboru Elektrikář - silnoproud. Poté bude u obou učitelů proveden polostrukturovaný rozhovor jehož cílem je doplnění informací ohledně výukových metod používané učitelem. Cílem rozhovoru jsou doplňující informace týkající se například volby výukových metod, užívané výukové metody v hodinách popřípadě možnost aplikace i jiné výukové metody. Po shromáždění všech informací bude navržena vlastní výuková hodina za pomocí aktivizujících výukových metod. Tato hodina bude navržena na téma, které bylo předmětem pozorování u jednoho z učitelů.
9
3
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ V teoretické části bakalářské práce je pomocí metody rešerše zpracován přehled
literatury zabývající se problematikou výukových metod a jejich aplikací v oboru. Další metodou je studium dostupné literatury a následně její analýza, syntéza a komparace získaných informací o této problematice. V praktické části bakalářské práce je použita metoda otevřeného zúčastněného pozorování, kde se dle Urbana (2011) jedná o kvantitativní metodu. Pozorovatel se po dobu aplikace této výzkumné metody zapojuje přímo do dění v pozorované skupině. V našem případě je to tedy přímá účast v pozorované hodině. Zároveň je zvolena varianta polostandardizovaného pozorování, která dle Reichela (2011) znamená zanášení informací do záznamového archu, kde je toto pozorování zaměřeno pouze na určitý druh činnosti. V hodině odborných předmětů jsou tedy pozorovány aplikované výukové metody. Po posledním pozorování je aplikována metoda polostrukturovaného rozhovoru. Tento typ interview neboli rozhovoru Chráska (2007) popisuje jako kompromis mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem. Strukturovaný rozhovor se vyznačuje přesným pořadím a znění otázek.
Tazatel nepřidává žádné
doplňující otázky ani vlastní komentáře. Naproti tomu nestrukturovaný rozhovor nemá žádné přesné pořadí ani znění otázek. Tazatel pouze ví, které informace potřebuje od dotazovaného získat. Z toho vyplívá, že polostrukturovaný dotazník má přesně stanovené otázky, ale v jakém pořadí je tazatel zvolí, není přesně stanoveno.
10
4
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
4.1 Vyučovací metody Dle Maňáka (1997) a Zormanové (2012) je metoda odvozena od řeckého slova „meta hodos“, což znamená cesta směřující k cíli. Metoda tedy vymezuje určité prostředky, návody a postupy díky kterým dosáhneme cíle. Při výuce je velice důležitá spolupráce mezi učitelem a žákem. Učitel se po celou dobu edukačního procesu snaží vést žáka k samostatnosti a vytvoření vlastního individuálního učebního stylu. Proto je důležité, aby na začátku každé hodiny byl žák seznámen s cílem hodiny, aby bylo žákům zřejmé, které informace jsou důležité a k čemu jim jsou platné. Dle Maňáka a Švece (2003) patří výukové metody mezi základní didaktické strategie. Pomocí nichž dojde k předání vědomostí a dovedností. Metody mají také funkci motivační, aktivizační a v neposlední řadě výchovnou a komunikační.
4.2 Vývoj vyučovacích metod V této kapitole je nastíněn vývoj výukových metod. Jsou zde zachycena hlavní časová období, ve kterých se samotné výukové metody vyvíjí a mění. Jak říká Zormanová (2003) vyučovací metody se mění v závislosti na historickospolečenských podmínkách. Před nástupem institucionalizovaného školství jsou vědomosti, dovednosti a postoje předávány výhradně vypravováním, vysvětlováním a předváděním činnosti a následného napodobování.
4.2.1 Antická škola V antice je využívána individuální organizační forma, učitel se vždy věnuje pouze jednomu žáku. Nejsou státem vytvořeny nebo určeny výukové programy. Vše se ponechává iniciativě a zvykům společnosti. V antickém Řecku a Římě jsou velice oblíbené výukové metody přednášky, dialogu. Z dialogu je velice oblíben sokratovský dialog. Znamená to, že učitel se pomocí návodných otázek snaží přivést své žáky k novému a pravdivému poznání. Díky této metodě mohou také žáci poznávat své chyby, na které je opět upozorní učitel pomocí návodných otázek.
11
Další oblíbenou výukovou metodou v antice je didaktická hra, kterou užívá např. Platón a Aristoteles. V této době vzniká i první kniha o výukových metodách, kterou píše Marcus Fabius Quintilianus a nese název Dvanáct knih o výchově řečníka. (Zormanová, 2003)
4.2.2 Středověká škola Z počátku
středověkého
školství
vzniká
velké
napětí
mezi
antickým
a středověkým školstvím. Středověká škola je utvářena církví. Dochází k nesvárům ohledně antické vzdělanosti ve vědních disciplínách. Postupem času toto napětí pomíjí a dojde ke kompromisům. Vytvoří se nová koncepce vzdělání již náboženského charakteru. Scholastika představuje světový názor na vzdělání. Začíná se využívat verbální a knižní vzdělání. Školství se rozvíjí především v rámci církve. Vznikají klášterní školy. V této době vznikají i první encyklopedie, které jsou určeny pro laickou společnost. Jsou tu rozdíly v edukačním procesu mezi dětmi rolníků a dětmi urozeného rodu. Dětem rolníků jsou stále předávány vědomosti, dovednosti a postoje pomocí předvádění, vypravování a vysvětlování. Naproti tomu děti z urozené rodiny byly zařazeny do škol, kde se rozvíjela rytířská výchova (Skalková, 2007).
4.2.3 Jan Ámos Komenský Zásadní změny v organizaci edukace nastávají právě s J. Á. Komenským, který upřednostňuje přirozenou metodu, tzn. napodobování přírody. Prosazuje důsledně vycházet ze skutečnosti, na základě kterých si žák odvodí obecný závěr pro praxi. Doporučuje učit se slovům pouze ve spojení s hmotnými věcmi. Žáci mohou co nejvíce smysly vnímat nové vědomosti a lépe si informaci zapamatovat. Základní didaktický zákon, který Komenský užívá, je učení příkladem, pravidlem a praxí. Zdůrazňuje princip systematičnosti a propojování učiva mezi obory. Při osvojení nových vědomostí a dovedností se postupuje od jednoduššího ke složitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu. Princip přiměřenosti, který užíval ve svých hodinách, znamená, aby žáci nebyli přeceňování nebo naopak podceňováni. Při výuce dbát na individuální zvláštnosti žáků. Komenský jako první přichází s myšlenkou, že obtížnost učiva je přiměřena věku žákům. (Zormanová, 2012).
12
4.2.4 Reformní pedagogika Dle Zormanové (2012), se projevuje ve 20. století snaha více zapojit žáka do vyučovacího procesu. Z pasivního účastníka edukačního prostředí se má stát aktivní člen. Důraz je kladen na samostatnost. Začínají se využívat více metody podmiňující aktivitu žáků např.: problémová metoda, rozhovor, projektová metoda, laboratorní práce.
4.2.5 Současnost Dle Vališové a Kasíkové (2011) je od druhé světové války snaha o kurikula a modernizaci vzdělávacích obsahů. Nalézá se celá řada inovačních teorií a různé koncepce se začínají zaměřovat na aktivitu žáka v edukačním procesu. Tyto koncepce se vyznačují aktivitu ze strany žáka při formulaci a dosahování cílů, seberealizaci a odpovědnosti žáka.
4.3 Klasifikace výukových metod Mnoho autorů v odborné literatuře klasifikuje výukové metody dle svého vlastního klíče. Někteří dělí výukové metody dle aktivity ze strany žáka, dle pramenu poznání a jiných kritérii. V této bakalářské práci je dělení dle Maňáka, Švece (2003), podle Ourody (2009) a podle Zormanové (2012).
4.3.1 Klasifikace výukových metod dle Maňáka, Švece (2003) Klasické výukové metody • Metody slovní •
Vyprávění
•
Vysvětlování
•
Přednáška
•
Práce s textem
•
Rozhovor 13
• Metody názorně-demonstrační •
Předvádění a pozorování
•
Práce s obrazem
•
Instruktáž
• Metody dovednostně – praktické •
Vytváření dovedností
•
Napodobování
•
Manipulování, laborování, experimentování
•
Produkční metody
Aktivizující výukové metody •
Metody diskusní
•
Metody heuristické, řešení problému
•
Metody situační
•
Metody inscenační
•
Didaktické hry
Komplexní výukové metody •
Frontální výuka
•
Skupinová a kooperativní výuka
•
Partnerská výuka
•
Individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků
•
Kritické myšlení
•
Brainstorming
•
Projektová výuka
•
Výuka dramatem
•
Otevřené učení
•
Učení v životních situacích
•
Televizní výuka
•
Výuka podporovaná počítačem
•
Sugestopedie a superlearning
•
Hypnopedie
14
4.3.2 Klasifikace výukových metod dle Ourody (2009) Dle zdroje a typu poznání: • Metody slovní •
Monologické (přednášení, vypravování, popisování, vysvětlování)
•
Dialogické (rozhovor, diskuze, dramatizace)
•
Metody písemných prací (písemná cvičení, kompozice)
•
Metody práce s textem (čtení textu s výkladem, samostatná četba žáků)
• Metody přímé zkušenosti •
Metody ilustrace (pozorování předmětů, jevů, předvádění učebních pomůcek)
•
Metody demonstrace (předvádění postojů, hmatů, úkonů)
•
Metody exkurze
•
Metody samostatné práce žáků (laboratorní práce, pracovní činnosti v dílnách, práce na pozemku, domácí úkoly)
Metody dle fáze pedagogického procesu •
Expoziční metody (sledují u žáků vytvoření požadovaných vědomostí a dovedností, např. metoda rozhovoru, čtení textu s výkladem)
•
Fixační
metody
(sledují
upevnění
získaných
znalostí
opakováním
a procvičováním: např. metoda rozhovoru, metoda písemných cvičení, metoda pozorování předmětů a jevů) •
Kontrolní metody (usilují o kontrolu, zda žáci studují, správně pochopí učivo, jsou schopni aplikovat vědomosti apod. patří sem zejména metody diagnostické)
•
Motivační metody (při jejich využití je ve výuce sledována zejména motivace žáků k učení, časté je jejich použití zejména na počátku výuky daného
15
vyučovacího předmětu a na počátku každého tematického celku, ale i v průběhu každé vyučovací jednotky) Metody podle myšlenkových operací (logické metody) •
Analytická metoda
•
Syntetická metoda
•
Vývojová (genetická) metoda
•
Induktivní metoda
•
Deduktivní metoda
•
Dogmatická metoda
Aktivizační metody (v podstatě metody podle organizace práce žáků, důraz se klade na samostatnou práci žáků) •
Hry (jako metoda výuky – křížovky, přesmyčky, pexeso, otázková hra aj.)
•
Diskusní metody (brainstorming, Philips 66, Gordonova metoda, Hobo metoda, brainwriting, metoda konsensu apod.)
•
Inscenační metody (jednoduchá inscenace, mnohostranné hraní úloh)
•
Situační metody (metoda rozboru situace, metoda konfliktní situace, metoda postupného seznamování se se situací, metoda incidentu)
•
Programové vyučování (programy lineární, programy větvené, programy smíšené)
•
Problémové vyučování (přednášky s prvky problémové výuky, heuristický rozhovor, samostatné práce žáků)
16
4.3.3
Klasifikace výukových metod dle Zormanové (2012)
• Metody zprostředkování hotových vědomostí, dovedností a návyků
• Metody slovní (vysvětlování, popis, přednáška, práce s textem) • Metody názorně - demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem) • Metody dovednostně - praktické (frontální laborování a experimentování, napodobování, práce v dílně, cvičné kuchyni, školním pozemku) • Metody aktivní práce žáků (metody aktivizující, problémové) •
Samostatná práce
•
Diskusní metody (rozhovor, dialog, diskuse)
•
Problémová metoda (metoda řešení problému)
•
Metody inscenační a situační
•
Didaktické hry
•
Brainstorming a brainwriting
•
Projektová výuka (výukové projekty)
•
Kritické myšlení
•
Televizní výuka
•
Problémově orientovaná práce s počítačem
•
Problémově orientované školní experimentování, laborování a práce v dílnách
•
Problémově orientované skupinové a kooperativní vyučování
•
Problémově orientované exkurze, vycházky a jiné mimoškolní akce
•
Další varianty metod (např. Philips 66, black box, metoda konfrontace, metoda paradoxu, hobo metoda a jiné)
17
4.4 Kritéria pro volbu výukových metod V edukačním prostředí se výukové metody různě střídají, užívají současně, popřípadě několikrát za hodinu opakují. Výukové metody nelze aplikovat bez promyšlení a přípravy. Pro efektivitu vyučovací hodiny má správná volba výukové metody zásadní význam (Vališová, Kasíková, 2007). Významně volbu vyučovací metody ovlivňují tyto faktory: •
obecně druh a stupeň vzdělávací instituce či školy,
•
zákonitosti výchovně vzdělávacího procesu a z nich vyplývající vyučovací zásady,
•
charakter vědního oboru či učebního předmětu,
•
organizační formy,
•
zasazení konkrétní metody do celého systému ostatních vyučovacích metod.
Učební možnosti a jejich osobnostní předpoklady žáků: •
Věkové (fyzické a psychické)
•
Úroveň studijní připravenosti
•
Osobnostní charakteristika jedince
Psychologické charakteristiky žáků a třídy (sociální skupiny) jako celku Zvláštnosti vnějších podmínek vyučování •
Časový faktor
•
Prostorové uspořádání místa výuky
•
Geografické podmínky
Osobnost učitele •
Úroveň teoretické a praktické přípravy
•
Schopnost metodické přípravy
•
Schopnost metodického mistrovství
•
Vlastní zkušenosti z oboru a pedagogické činnosti 18
•
Osobnostní předpoklady
4.5 Charakteristika vybraných výukových metod Dle Čadílka, Lovečka (2005) se jednotlivé výukové metody prolínají. Poukazují na to, že žák má co nejvíce informací objevit pomocí vlastních dosažených vědomostí a poznávat nové souvislosti v získaných informacích. „Vyučovací metody v odborných předmětech učitel volí tak, aby respektoval zákonitosti vyučovacího procesu a současně, aby vyučování bylo vedeno v tom smyslu, že žáci nepřijímají jen hotové vědomosti, ale naopak aby pracovali samostatně a pokud to obsah učiva umožňuje. Sami poznávali a objevovali nové souvislosti a možnosti využití vlastních získaných poznatků“ Čadílek, Loveček (2005, str. 42). Z tohoto důvodu jsou rozebrány podrobněji tyto výukové metody, které Čadílek, Loveček (2005) uvádí jako vyučovací metody používané ve výuce odborných předmětů.
4.5.1 Frontální metoda Dle Hájkové a Strnadové (2010) je charakteristická jako společné snažení učitele s žáky. Probíhá tu převážně jednosměrná komunikace a to od učitele k žákům. Tato metoda v současné době na školách převládá i přes nedostatky, jakými jsou například pasivita ze strany žáků. Dle Valšíkové a Kasíkové (2011) je frontální neboli hromadná metoda výuky nejpoužívanější metodou v současném školství. Mezi hlavní výhody této metody uvádí, např. komunikaci s celou třídou najednou. Třída také získává model pro svou vlastní interpretaci teoretických poznatků. Příklad: Žáci sedí v lavicích. Učitel žákům předává informace formou monologu. Téma hodiny jsou zásuvky. Všichni žáci si zapisují do sešitu poznámky. Informace jsou všem předávány najednou.
4.5.2 Vyprávění
Jak říká Ouroda (2009, str. 41) „Tato metoda je velmi vhodná pro předání poznatků ze zkušenosti učitele, učiva historického charakteru, ale i při popisu života a významu práce odborníků v určitém oboru.“
19
V minulosti se pomocí vyprávění předávaly zkušenosti z otce na syna, z mistra na učně. V současné době se již užívá spíše literárních zdrojů a internetu. Pomocí metody vyprávění předává vypravěč nejen obsah příběhu, ale i své emoce. Dokáže udělat příběh zajímavým, udržet pozornost posluchačů na delší časové období než u jiných slovních metod. Vyprávěním zážitků z praxe si žák mnohem lépe představí danou situaci. Příklad: Učitel žákům vypráví příběh z profesního života. Jedná se o úraz elektrickým proudem s následkem smrti. Žáci zaujatě poslouchají vyprávění učitele. Na konci vyprávění se rozpoutá debata, co mohlo být jinak, jak se elektrikář mohl zachovat, co by žáci udělali jinak.
4.5.3 Vysvětlování „Metodu vysvětlování charakterizuje logický a systematický postup při zprostředkování učiva žákům, který respektuje jejich věkové zvláštnosti a vychází z aktuálního stavu jejich vědomostí a dovedností “ Maňák, Švec (2003, str. 57). Dle Maňáka, Švece (2003) je vysvětlování nejčastěji využívaná výuková metoda. Její podstata vyplívá z logického pochopení učiva žákem. Pří výkladu se postupuje dle didaktických zásad, které již užíval Jan Ámos Komenský od jednoduššího ke složitějšímu, od známého k neznámému, od konkrétného k abstraktnímu. Cílem je logicky pochopit vyučovací látku a zobecnit si ji. Tak jako každá výuková metoda i vysvětlování má svoje zápory a stinné stránky. Nejčastější chybou, které se učitelé při aplikaci této metody dopouštějí, je přehlcení žáků informacemi. Každý žák má určité možnosti, jak velký objem nových informací dokáže zpracovat. Pokud je žák přetěžován, přestává jevit o vyučování zájem a jeho soustředěnost klesá. To samé nastává, pokud učitel lpí na detailech a podstatné věci bere jako rozšiřující učivo. Příklad: Učitel vysvětluje žákům princip chodu časového relé. Začíná od popisu samotné funkce, k čemu takové relé slouží. Přechází do podrobnějších funkcí. K čemu jsou tam relátka, odpory, a jednotlivé nastavení časového relé. Žáci si dělají poznámky do sešitu.
20
4.5.4 Popisování Dle Zormanové (2012) se popisování zaměřuje na pozorovatelné vlastnosti daného jevu, nikoliv však na vnitřní vazby pozorovaného jevu. Při využití této metody je zapotřebí dbát na určitou posloupnost. Od jednoduššího ke složitějšímu a od konkrétního k abstraktnímu. Při popisu je důležité užití správných odborných termínů. Učitel musí odlišovat podstatné od méně podstatného a prezentovat učivo takovou formou, aby odpovídalo věku žáků. Příklad: Žáci mají v učebně model motoru. Učitel jim popisuje dílčí části tohoto modelu. Rotor, stator, cívky apod. Žáci si jednotlivé části kreslí do sešitu.
4.5.5 Předvádění a pozorování „Metoda
předvádění
zprostředkovává
žáku
prostřednictvím
smyslových
receptorů vjemy a prožitky, které se stávají stavebním materiálem pro následné psychické úkony a procesy.“ (Maňák, Švec, 2003, str. 78). Tato metoda je jednou z nejstarších používaných výukových metod v historii. V minulosti pokud chtěl mistr naučit svého učně novým dovednostem, bylo to díky předvádění a pozorování. Samotné předvádění by mělo být v logickém sledu. „Předvádění umožňuje promyšleně žáky seznamovat s jevy, které jsou pro jejich duševní rozvoj nezbytné, ale které jsou často přímému názoru nepřístupné“ (Maňák, Švec, 2003, str. 78). Při samotném předvádění činnosti je velmi důležité zároveň svolně doprovázet předváděnou činnost aby žáci informace vnímali co nejvíce smysli jak již doporučoval J.Á.Komenský. „Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno všem smyslům kolik možno. Totiž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, vonné čichu, chutnatelné chuti a hmatatelné hmatu, a může-li něco býti vnímáno najednou více smysly, budiž ti předváděno více smyslům“ (J. Á. Komenský, 1948 s. 97-98). Příklad: Žákům je v hodině technického kreslení předved korektní postup při zakreslení objektu. Názorně ukázáno jak správně držet pero, jak si obracet objekt z bokorysu, půdorysu aby žáci viděli všechny viditelné hrany. Žáci nejdříve pozorují učitele, poté si každý vezme svůj hranol a zkouší nakreslit bokorys a půdorys.
21
4.5.6 Práce s obrazem Dle Maňáka, Švece (2003) představuje tato metoda již dávno osvědčený postup z dob antiky. I J. Á. Komenský je zastáncem, aby žákům byly nové informace předávány jak verbální, tak i vizuální formou. V současné době Zormanová (2012, str. 50) definuje práci s obrazem jako „specifický
organizovaný
informační
systém
sloužící
jako
pramen
poznání,
zprostředkovávající vizuální sdělení, rozumíme, např. kresby na tabuli, nástěnné obrazy, učebnicové ilustrace, projekce i počítačovou grafiku.“ Tedy vše, co žákům nakreslíme na tabuli, promítneme pomocí audiovizuální techniky nebo předvedením statického obrazu. Příklad: Žákům je v hodině předveden obraz zapojení rozvaděče, který si žáci překreslují do sešitu. Učitel jim na obraze popisuje různé části zapojení, svorkovnice atd.
4.5.7 Skupinová a kooperativní Kosíková (2011) říká, že ideální školní práce ve skupinách je v rozmezí 5-7 žáků. Pracovní skupiny mohou být homogenní (stejný věk, schopnosti, pohlaví atd.) nebo heterogenní (rozdílný věk, pohlaví, schopnosti, prospěch). „Skupinová výuka se vyznačuje spoluprácí žáků, zapojením všech žáků, včetně pomalejších, vzájemnou komunikací, odpovědností žáků za výsledky společné práce“ (Kosíková, 2011 str. 81). Kooperativní výuku definuje Kosíková (2011, str. 82) jako „ princip spolupráce při dosahování společných cílů, pozitivní vzájemnou závislostí, tj. že prospěch jedince je prospěchem celé skupiny“. Příklad: Žáci se rozdělí do 4 pracovních skupin po 5 žácích. Úkol je jednotný. Musí vymyslet 5 rozdílů mezi hliníkovým a měděným kabelem. Po 5 minutách kdy se žáci ve skupině radí, jsou jejich výsledky prezentovány mluvčím a porovnávají se návrhy skupin mezi sebou.
22
4.5.8 Aktivizující výukové metody Dle Gošové (2011) [online] aktivizující výukové metody překonávají zažitý stereotyp. Dávají učiteli možnost kreativnímu pojetí vyučovací hodiny. Žáci se zde stávají aktivními činiteli jejich edukačního procesu a napomáhají k pozitivnímu rozvíjení jejich kompetencí. „Aktivizující výukové metody uplatňuje učitel ve vzdělání při učení, kdy žák aktivně, vědomě a uvědoměle třídí data, zařazuje je do poznatkových struktur, analyzuje, srovnává a hodnotí informace, učí se samostatnosti a tvořivosti, rozvíjí svoji osobnost.“ Gošová (2011) [online]. Maňák a Švec (2003) uvádějí následující aktivizující metody:
4.5.8.1 Metoda diskusní Dle Čadílka (2001) je tato metoda formou kolektivního řešení problému. Vychází z předešlých znalostí, vědomostí, zkušeností účastníků diskuze. Tato diskuze probíhá mezi žákem a učitelem, žáky navzájem nebo mezi skupinami žáků. Čadílek (2001) také uvádí příklady této aktivizující metody: •
vysvětlování učitele s diskusí – v tomto případě může mít učitel více cílů, kterých chce touto metodou dosáhnout. Například si ověřit míru osvojeného učiva. Popřípadě odvodit nové poznatky.
•
diskuze v plénu – je to společná diskuze všech žáků, popřípadě mluvčích skupin. Před celou třídou jsou prezentována stanoviska připravená ve skupinách. Prezentované názory jsou posuzovány třídou i učitelem.
•
skupinové řešení problému (diskuse ve skupinách) – učitel žáky rozdělí do skupin a každé skupině zadá stejný problém. Skupina má za úkol prodiskutovat tento problém a přesně zformulovat dosažený závěr, který poté posuzuje celá třída.
•
řízená diskuze – téma diskuse je předem oznámeno žákům. Ti mají možnost se na tuto diskusi připravit z jakékoli dostupné literatury.
23
•
problémová diskusní metoda – podstatou této metody je rozbor určitého problému. Účastníci diskuse navrhují svá řešení a ostatní účastníci je porovnávají s ostatními.
Příklad: Žákům je zadáno téma: Alternativní zdroje energie. Každý žák má sdělit svůj názor a obhájit ho před ostatními žáky. Žáci mají za úkol přijít na jednotné řešení. Učitel pouze koriguje diskusi, aby se odvíjela stále k tématu.
4.5.8.2 Metoda inscenační Skalková (2007, str. 201.) říká „ Podstata inscenačních metod spočívá v hraní rolí osob zúčastněných v určité simulované sociální situaci.“ Hlavní výhodou této metody je získání nových postojů v životních situacích. V simulovaném prostředí si zkouší různé možnosti reagování na nastalou situaci, se kterou se mohou setkat. Žáci si role buď zvolí sami, nebo jim jsou přiděleny učitelem. Dle Maňáka a Švece (2003) inscenační metoda má 3 fáze: •
Příprava inscenace – v této fázi se stanoví cíl, časový plán, rozdělí role a vytyčí obsah
•
Realizace inscenace – zde si aktéři zkouší své role, každý svou roli může pojmout individuálně, počítá se zde s improvizací.
•
Hodnocení inscenace – hodnocení se koná obratem po skončení inscenace. Je vhodné, aby hodnocení probíhalo formou diskuse a žáci mohli vyjádřit svůj názor
Příklad: Žáci mají za úkol vyzkoušet si chování a jednání se zákazníkem. Jsou rozděleni vždy do dvojic. Jeden elektrikář, jeden zákazník. Zákazník má mít 3 charakteristické rysy osobnosti. Je příjemný, nepříjemný a zvědavý. Žák v roli elektrikáře musí umět vyjít s takovými typy zákazníků.
4.5.8.3 Metoda situační Zormanová (2012, str. 60) uvádí „situační metody učí žáky řešit konkrétní situace ze života.“ Podstatou této metody je prezentovat žákům určitou životní situaci.
24
Žáci poté navrhují svá řešení této situace. V následné diskusi žáci vybírají nejlepší řešení. Zormanová také uvádí dva příklady: •
metoda rozboru situace - spočívá v samostudiu určité situace a následné diskusi pod vedením učitelem
•
řešení konfliktní situace – tato situace je odlišná. Žákům je prezentována krátká ústní zpráva. Žáci hned navrhují svá řešení. Tento případ nemusí mít pouze jedno správné řešení. Učí žáky rozhodovat se v časové tísni.
Příklad: Žákům je nastíněna situace, kdy vidí osobu pod elektrickými dráty a viditelně jsou dráty pod napětím: Po žácích je vyžadováno, aby sdělili, jak by se v dané chvíli zachovali. Je navrhnuto několik řešení a žáci o nich diskutují.
4.5.8.4 Didaktické hry Dle Petláka (2008) jsou didaktické hry typické aktivitou ze strany žáka. Ve vyučování
lze
využít
různé
hry,
aby hodina
byla
pro
žáky
zajímavější
a přirozenější. Pomocí her rozvíjíme žákovu aktivitu, samostatnost a tvořivost. V současné době mnoho učitelů didaktické hry využívá. V některých případech jsou však spíše ke škodě nežli k užitku, vzbuzují mezi žáky soupeření. Při aplikaci didaktické hry je důležité, aby byla začleněna do vyučovací hodiny. Rozdělení didaktických her dle Maňáka a Švece (2003) dle aspektu jejich obsahu a cílů: •
Interakční hry, svobodné hry (s hračkami, stavebnicemi, simulace činností), sportovní a skupinové hry, (účastnit se mohou všichni hráči), hry s pravidly, společenské hry, myšlenkové a strategické hry, učební hry
•
Simulační hry (hraní rolí, řešení případů, konfliktní hry, loutky, maňásci)
•
Scénické hry, rozlišení mezi hráči a diváky, jeviště, rekvizity, speciální oblečení (volná nebo úzká návaznost na divadelní hry, divadelní představení)
•
Doba trvání (hry krátkodobé – dlouhodobé)
•
Místo konání (třída, klubovna, příroda, hřiště)
25
• Převládající činnost (osvojování vědomostí, pohybové dovednosti) • Hodnocení (kvantita, kvalita, čas výkonu, hodnotitel učitel – žák) Příklad: Každý žák má na lavici rozstříhaný obrázek určitého vypínače. Žáci mají za úkol toto puzzle složit a určit o jaký vypínač se jedná.
4.5.8.5 Metody heuristické, řešení problému Dle Maňáka a Švece (2003) se tato metoda používala již v dřívější době. U této výukové metody má učitel rozdílnou úlohu. Nepředává informace žákům přímo, ale vede žáky k samotnému osvojení znalostí. Učitel v této metodě pouze usměrňuje snažení žáků. Jak říká Maňák a Švec (2003, str. 113) „ prostřednictvím heuristických metod se učitel snaží žáky získat pro samostatnou, odpovědnou učební činnost různými technikami, které mají podporovat objevování, pátrání, hledání.“ Hlavní účel této metody je podněcovat žáky k samostatnému a tvořivému myšlení. Mezi jednu z nejpropracovanějších heuristických metod patří metoda řešení problému. Tato metoda se vyznačuje učením pokus omyl, kdy se žák učí jak ze svých úspěchů, tak zároveň i ze svých chyb a nezdarů. Příklad: Žáci mají zadány 3 úkoly: První z nich je určit vypínač na obrázku, druhý popsat zapojení vypínače, třetí úkol je určit místo užití vypínače. Žáci musí postupovat systematicky. Musí jít od prvnímu ke třetímu úkolu, jinak jim ujde smysl a nebude řešení korektní. Žáci zde propojují teorii s praxí a pracují s dosavadními vědomostmi.
26
5
PRAKTICKÁ ČÁST Hlavním cílem praktické části bakalářské práce je pomocí otevřeného
zúčastněného pozorování určit výukové metody u učitelů odborných předmětů učebního oboru Elektrikář - silnoproud na Střední škole Jihomoravského kraje. Veškeré informace se zanáší do pozorovacích archů. Po posledním pozorování u každého učitele se provádí polostrukturovaný rozhovor, jehož cílem je doplnění informací ohledně výukových metod používaných učitelem. Konkrétně je tento rozhovor zaměřen na otázky týkajících se volby výukové metody a jinými možnostmi aplikace výukových metod. Po shromáždění všech informací bude navržena vlastní výuková hodina za pomocí aktivizujících výukových metod. Touto metodou bude dosaženo větší aktivnosti žáků v hodině odborných předmětů. Tato hodina bude navržena na téma, které bylo předmětem pozorování. Do pozorování jsou zahrnuti dva učitelé odborných předmětů. Pozorování bylo provedeno v hodině Elektrických strojů a přístrojů a Základech elektrotechniky.
27
5.1 Profil střední školy Na přání ředitelství střední školy a samotných učitelů je škola ponechána v anonymitě a je zde zmiňována jako Střední škola Jihomoravského kraje. Učitelé jsou poté zmiňování jako učitel A a učitel B. Škola byla založena na počátku 60. let 20. století, jako odborné učiliště místního podniku Moravské šamotové a lupkové závody. Dle potřeb těchto závodů a regionu se postupně měnily i obory. Škola nabízela obory keramické, stavební či technické. V poslední době i nástavbové studium podnikání. Postupem doby tato škola měnila často názvy podle toho, jaké obory se aktuálně nabízely uchazečům. V současnosti je škola jedna z mála, která nabízí obor zaměřený na kamnářství. Škola klade velký důraz na samostatnost, kreativitu, hospodárnost s materiály a dobrým teoretickým základům jak z technologických postupů, tak z historie. Studenti se aktivně zapojují do rozvoje a života tohoto mikroregionu. Lze je spatřit na poutích, jarmarcích, výstavách a v neposlední řadě i na zámcích a hradech. Zde pomocí polní pece a přenosného kruhu předvádí své tradiční řemeslo široké veřejnosti. Studenti jsou již v průběhu edukačního procesu umisťováni do partnerských podniků, kde pod vedením pověřené osoby uplatňují nabyté vědomosti v praxi. Tyto podniky mají poté právo, již v průběhu studia, s žákem sepsat pracovní smlouvu. V rámci úspor ve školství bude pozorovaná škola sloučena se Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm Jihomoravského kraje.
Nabízené obory: (Střední škola Jihomoravského kraje, 2012) Technické obory: Čtyřletý technický obor zakončený maturitní zkouškou: Mechanik elektrotechnik Tříleté učební obory zakončené výučním listem: Elektrikář – silnoproud
28
Nástavbové: Tříleté maturitní nástavbové studium Podnikání Umělecké obory: Čtyřleté umělecké obory zakončené maturitní zkouškou: Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu - vytváření Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu - kamnářství Uměleckořemeslné zpracování kamene a keramiky - práce keramické Tříleté učební obory zakončené výučním listem: Umělecký keramik
5.2 Profil absolventa učebního oboru Elektrikář - silnoproud Učební obor Elektrikář silnoproud je tříletý a ukončen závěrečnou zkouškou s výučním listem. Po absolvování tohoto oboru žák získá veškeré vědomosti i praktické dovednosti potřebné k vykonávání zvolené profese. Absolvent oboru je zaměřen vykonávat jak elektroinstalaci v obytných budovách tak i rozvody v průmyslových objektech. Absolvent také dokáže provádět různé opravy domácích spotřebičů, elektroinstalací tak i elektrických strojů v průmyslových objektech. Kromě montáže nových elektroinstalací, ale jejich následnou opravu. Na mnou pozorované škole je tento obor převážně zaměřen na domácí elektroinstalace v rodinných domech. Absolvent je schopen samostatné montáže zásuvkových i světelných obvodů. Je schopen sám navrhnout a zhotovit bytový i průmyslový rozvaděč. Uplatnění absolventa je z tohoto důvodu převážně ve firmách zabývajících se elektroinstalací a jejich opravami. Ale uplatnění nalezne také jako živnostník v tomto oboru, popřípadě jako elektroúdržbář v průmyslových podnicích. Zdroj: Střední škola Jihomoravského kraje
29
Tabulka číslo 1 Učební plán oboru Elektrikář - silnoproud A. Všeobecně vzdělávací
1. ročník
2. ročník
3. ročník
Celkem
7
6
4
17
Český jazyk a literatura
2
2
2
6
Občanská nauka
1
1
-
2
Matematika
2
2
1
5
Tělesná výchova
2
1
1
4
7
3
3
13
Fyzika
2
-
-
2
Chemie
1
-
-
1
Cizí jazyk
2
2
2
6
Informační a komunikační technologie.
1
1
1
3
Základy ekologie
1
-
-
1
7
6
4
17
Strojnictví
2
-
-
2
Základy elektrotechniky
3
2
-
5
Elektrické stroje a přístroje
-
2
-
2
Elektronika
-
2
-
2
Elektrická měření
-
-
2
2
Technologie
2
-
-
2,5
Ekonomika
-
-
2
2
12
16
17
45
Rozvodná zařízení
-
-
5
5
Elektrotechnologie
-
2
-
1) Povinné
2) Výběrové
B. Odborné
1) Povinné
Odborný výcvik 2) Výběrové
30
A. Všeobecně vzdělávací
Celkem hodin týdně
1. ročník
2. ročník
3. ročník
Celkem
33
33
33
99
Zdroj: Střední škola Jihomoravského kraje
5.3 Charakteristika pozorovaných subjektů 5.3.1 Učitel A Učitel A se v pedagogické praxi pohybuje již tři roky. Jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední s maturitou. Vystudoval obor Elektrikář - silnoproud na Průmyslové škole v Brně. Na současném pracovišti učí odborné předměty oboru Elektrikář - silnoproud. Má velmi úzký vztah ke škole. S žáky vychází velmi dobře. Při hodnocení ústního zkoušení je mírný, snaží se žákům pomoci. Ve svém oboru je uznávaným odborníkem, a to i mezi místními obyvateli. Materiály pro přípravy na každou hodinu čerpá převážně z norem. Zde tedy získává veškeré aktuální schematické značky, aktuální hodnoty pro měření, vhodné materiály pro elektroinstalaci a mnoho dalších informací. Během jeho hodin panuje ve třídě uvolněná a přátelská atmosféra. Žáci učitele respektují a váží si ho za jeho odbornost i lidský přístup.
5.3.2 Učitel B Učitel B má již dlouholetou pedagogickou praxi, konkrétně 48 let. Učitelovo nejvyšší dosažené vzdělání je vysokoškolské na VUT v Brně na fakultě Strojního inženýrství. Na pozorované škole v minulosti působil jako učitel i ředitel. Po dosaženém důchodovém věku odešel do penze. V posledních 3 letech se opětovně vrátil ke své profesi. Mezi žáky má citelnou autoritu skrze své vědomosti a zkušenosti. Při komunikaci s žáky je autoritativní, což se projevuje i v komunikaci mezi ním a žáky. V jeho hodinách sice panuje na první pohled klid a pořádek, ovšem na druhou stranu i značná averze žáků vůči jeho osobě
31
5.3.3 Charakteristika třídy 2. ročníku učebního oboru elektrikář silnoproud Třída druhého ročníku učebného oboru Elektrikář - silnoproud se skládá z 11 žáků. Učební obor je zakončen závěrečnou zkouškou s výučním listem. Atmosféra v této třídě je velmi přátelská a veselá. Na první pohled lze rozpoznat vůdčí osobnosti i poněkud odstrkované jedince. Ze strany ředitelství této školy mají žáci povoleny v hodinách notebooky, které hojně využívají (bohužel jen velmi málo ke studijním účelům). Lze vypozorovat různě velký zájem o studovaný obor.
32
6
VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE
V následující kapitole jsou uvedeny výsledky z pozorování vybraných učitelů na Střední škole Jihomoravského kraje. Pro svá pozorování byla vybrána třída druhého ročníku učebního oboru Elektrikář - silnoproud. Tento obor je tříletý a zakončen výučním listem. Pozorování proběhlo v rozmezí čtyř dní od 23. 05. 2012 do 26. 05. 2012. Má pozorování jsou zaměřena na výukové metody, které jsou aplikovány v odborných předmětech oboru Elektrikář - silnoproud. S pozorováním souhlasilo vedení školy a dva učitelé odborných předmětů. Na konci druhého pozorování u každého učitele byla použita metoda polostrukturovaného rozhovoru. Dle dosažených výsledků bude navržena vlastní vyučovací hodina se zapojením více výukových metod. Vzor pozorovacího archu je uveden v příloze číslo 4. Vyplněné pozorovací archy z obou pozorování jak u učitele A tak u učitele B jsou uvedeny v příloze číslo 5-8. Záznamové archy byly inspirovány z individuální pedagogické praxe Mendelovy univerzity v Brně a
upraveny
k potřebám
pozorování
33
u
učitelů
odborných
předmětů.
6.1
Pozorování číslo 1
Tabulka číslo 2 Identifikace pozorování číslo 1
Pozorovaná škola:
Neuvedeno
Předmět:
Základy elektrotechniky
Pozorovaný učitel
Pan A.
Třída
2. ročník Elektrikář silnoproud
Datum:
23. 04. 2012
Téma vyučovací hodiny:
Alternativní zdroje energie
Cíl vyučovací hodiny:
Rozdělení alternativních zdrojů energie
Cíle vyučovací hodiny: Rozdělení alternativních zdrojů energie Organizační úroveň: Frontální výuka Respektování didaktických zásad: Zásady byly respektovány. Konkrétně propojení teorie s praxí, vědeckost, názornost Materiální připravenost: Roční vyúčtování za elektrickou energii z distribuční sítě E-ON, aktualita (výstřižek z novin) Výukové metody: Vyprávění (postřehy z profesní praxe), frontální výuka, problémová výuka (nadnesení problému, položená otázka, diskuze, závěr), Zápis a kresba na tabuli. Výchovné působení učitele: Způsob vedení k ekologickému myšlení. Způsob prověřování získaných vědomostí:
34
Ústní klasifikační zkoušení. Hned na úvod ověřování znalostí se učitel ptá, kdo se chce nechat vyzkoušet, nikdo se nepřihlásí – náhodný výběr. Dána možnost libovolného výběru tématu žákem. Neví-li žák odpověď, ptá se zkoušející ostatních členů třídy. Při závěrečném hodnocení se učitel ptá nejdříve na hodnocení třídy, poté hodnotí sám. Osobnost učitele: Znalost v oboru, ekonomické i přehled situace v oboru elektro. Dobrá orientace v problematice obnovitelných zdrojů, snaha pomoci u zkoušení. Výchovné působení učitele: Způsob vedení k ekologickému myšlení, učitel se u zkoušení snaží různými způsoby pomoci žákům při hledání správné odpovědi. Způsob prověřování získaných vědomostí: Hned na úvod ověřování znalostí se učitel ptá, kdo se chce nechat vyzkoušet, nikdo se nepřihlásí – náhodný výběr. Dána možnost libovolného výběru tématu žákem. Neví-li žák odpověď, ptá se zkoušející ostatních členů třídy. Při závěrečném hodnocení se učitel ptá nejdříve na hodnocení třídy, poté hodnotí sám. Osobnost učitele: Znalost v oboru, ekonomické i politické znalosti v oboru elektro. Dobrá orientace v problematice obnovitelných zdrojů, snaha pomoci u zkoušení. Atmosféra ve vyučovací hodině: Příjemná, pozitivní, přibližně 1/2 žáků jeví zájem o obor, reagují na otázky pouze v případě slovního oslovením učitelem
35
Tabulka číslo 3 Záznamový arch pozorování číslo 1 Časový průběh a organizace pozorované vyučovací hodiny číslo 1.
čas Činnost učitele (min)
Činnost žáků
7:50
Žák čte aktualitu – ostatní žáci aktualitě naslouchají
7:55
8:10
8:15
8:20
8:25
8:32
Úvod do hodiny, aktualita Učitel shrnuje aktualitu, užívá frontální metodu výuky Výpočet ročního vyúčtování odběru elektrické energie EON Zkoušení 3 žáků
Odborný obsah vyučovaného tématu
Aktualita z oblasti Výstřižek alternativních z novin zdrojů energie
Žáci naslouchají výkladu učitele položky na výpise Žáci naslouchají popisování učitele ohledně výpisu
zkoušení ze sítě SELF/PELF
Žák si sám zvolí téma, na které se chce nechat vyzkoušet
Žáci mají minimální znalosti u zkoušení
Neví-li zkoušející žák, Ostatní žáci doplňují učitel se ptá ostatních zkoušející žáky žáků Žáci odpovídají na Sdělení tématu, otázky. Převážně navázání na minulou odpovídají 2 žáci hodinu. Zopakování látky z minulé hodiny Dotaz na vysvětlení vzorce
Rozdělení na Žáci kolektivně přišli na solární, větrnou korektní definici vzorce elektrárnu a jiné
8:35
Nadpis nového tématu, Žáci si zapisují do sešitu učitel diktuje zápisky nebo do notebooku Hlavní rysy elektráren Žáci i přes zvonění Zvoní. Učitel zapisují poznámky v rychlosti diktuje Náčrt principu další zápisky činnosti Žáci si balí věci a
8:37
Konec hodiny
8:34
Použité pomůcky
opouští třídu
36
Tabule, výpis z EON
Zhodnocení pozorování číslo 1 Učitel v této hodině používal převážně frontální metodu výuky. Ze začátku hodiny zaujal některé žáky aktualitou. Poté všem začal vysvětlovat položky na výpisu od distributora elektřiny. Učitel si zde neověřoval, zdali žáci rozumí výkladu, popřípadě jestli je zapotřebí něco opětovně vysvětlit či objasnit. U zkoušení byla patrná snaha učitele pomoci žákům. Hodnocení bylo velice mírné. Samostatné předávání nových informací probíhalo bez větších problémů. V této hodině bych zapojil více do edukačního procesu samotné žáky. Jeden z možných postupů je, aby žáci sami donesli výpis od distributora energie a zkoušeli si výpočty na svém vlastním případě. Dalším možností je žákům pomocí situační výukové metody nastínit situaci ze života např. při ročním vyúčtování za odběr elektrické energie dojde k nesrovnalosti. Máte doplácet 30.000 Kč. Podle Vašich záznamů je to nekorektní doplatek. Z výpisu víte, kolik KWh jste odebral, kolik se platí za jednu KWh. Vypočtěte, kolik budete doplácet. Pomocí této velice jednoduché metody se zapojí žáci do hodiny.
6.2 Pozorování číslo 2 Tabulka číslo 4 Identifikace pozorování číslo 2 Pozorování číslo 2 Pozorovaná škola:
Neuvedeno
Předmět:
Základy elektrotechniky
Pozorovaný učitel
Pan A.
Třída
2. ročník Elektrikář silnoproud
Datum:
24. 04. 2012
Téma vyučovací hodiny:
Elektrické sítě TN-C, TN-S, TT, IT
Cíl vyučovací hodiny:
Rozdělení sítí, charakteristika
Cíl vyučovací jednotky: Charakteristika jednotlivých sítí Respektování didaktických zásad: Byly respektovány, konkrétně byly užity zásady vědeckosti, názornosti, přiměřenosti 37
Materiální připravenost: Tabule, PC, data projektor, Výuková metoda: Frontální výuka, problémové vyučování (black box), vypravování, popis, práce s obrazem Výchovné působení učitele: Odbornost, propojení s jinými předměty (technologie, základy elektrotechniky), ekonomičnost Způsob prověřování získaných dovedností: Ústní zkoušení, žákům je přiřazena otázka, pokud žák nezná odpověď, učitel se ptá dalších žáku na korektní odpověď. Sešity se nekontrolují, žáci mají možnost si zapisovat do notebooku Osobnost učitele: Učitel se snaží napovídat otázkami, má velký klid i s pomalejšími žáky, uvádění příkladu z praxe (uvedení příkladu úmrtí úrazem elektrickým proudem), popocházel po místnosti, stále se přibližoval k žákům Atmosféra ve vyučovací jednotce: Velmi příjemná, žáci i učitel se smějí
Tabulka číslo 5 Záznamový arch pozorování číslo 2
Časový průběh a organizace pozorované vyučovací hodiny číslo 2
Čas min) Činnost učitele
Činnost žáků
38
Odborný obsah vyučovaného tématu
Použité pomůcky
7:50
Zkoušení, učitel si sám vybere žáka. Dává mu otázky
8:03
Žáci si zapisují Úvod do hodiny, témata do sešitu absence, sdělení aktuálního tématu, i témat následujících 14 dní. Žáci reagují, odpovídají na Učitel se ptá žáků na otázky. Diskutují příklady ze života (co mezi sebou nad myslíte, jaký je Váš tématem názor) Obkreslení schémat Kreslení schématu z tabule
08:09
8:18
Diktování zápisu
Příklady z praxe. Rozdíl mezi TNS, TT, Práce s TNC tabulí poruchovost, schematické Žáci si zapisují značky, uvedení slovo od slova zápis napájení
příklad ze života, smrtelný úraz elektrickým proudem z důvodu nezjištění možnosti napájení živých částí
Žáci zaujatě naslouchají příhodě. Ptají se na detaily. Zajímají se, jak měl elektrikář postupovat
08:20
08:25
08:32 08:34
Zkoušející se snaží otázky, které odpovídat na otázky žáci budou pomocí příkladů využívat v praxi z praxe, ostatní žáci dávají pozor při zkoušení
Žáci si zapisují a Diktování zápisu a ukázky sítí + příklady kreslí schémata z praxe Žáci si dokreslí schémata z tabule Rozloučení s žáky,
Použité výukové metody: frontální výuka, problémové vyučování, popisování, vyprávění,
Zhodnocení pozorování číslo 2 Druhá pozorovaná hodina u učitele A byla živější a zajímavější. Používal hodně propojení s praxí. Z výukových metod byla aplikována metoda vyprávění, díky které učitel zaujal žáky příběh. 39
Pomocí problémových otázek aktivizoval celou třídu k pozornosti a případným dotazům. Následná diskuze byla velice zajímavá. Učitel nechal diskutovat žáky mezi sebou, vyvolanou debatu pouze korigoval. V této hodině byli žáci vcelku vtáhnuti do děje vyučování. Bylo to právě díky výukové metodě vypravování popřípadě diskusí. V tomto případě se zaměříme na možnost předat vědomosti žákům jiným způsobem. Místo kreslení schématu na tabuli již mít tyto schémata v tištěné podobě a rozdat je mezi žáky. Pomocí metody popisování a vysvětlování popsat tyto jednotlivé sítě. Na konci popisování jednotlivých sítě vyzvat žáky, aby sami určili, o kterou síť se jednalo. Žáci budou nuceni přemýšlet již nad novým učivem a získané vědomosti dávat do souvislostí. V tomto případě by došlo k lepšímu zapamatování učiva.
6.3 Pozorování číslo 3 Tabulka číslo 6 Identifikace pozorování číslo 3 Pozorování číslo 3 Pozorovaná škola:
Neuvedeno
Předmět:
Elektrické stroje a přístroje
Pozorovaný učitel
Pan B.
Třída
2. ročník Elektrikář silnoproud
Datum:
25. 04. 2012
Téma vyučovací hodiny:
Měření motoru
Cíl vyučovací hodiny:
Orientace dle technických parametrů na krytí motoru
Cíle vyučovací hodiny: Určit veškeré parametry motoru dle technických specifikací na krytce Organizační úroveň: Frontální výuka Respektování didaktických zásad: Byly dodrženy konkrétně názornost, vědeckost, propojení teorie s praxí, 40
Materiální připravenost: Učitel si přinesl krytku motoru do hodiny, tabule, psací potřeby, měřící přístroje Výukové metody: frontální výuka, vyprávění (příklady z praxe), popisování, práce s obrazem Výchovné působení učitele: Učitel vede své žáky k odpovědnosti, samostatnosti Způsob prověřování získaných dovedností: Učitel se po celou dobu vede hodinu stylem otázka odpověď. Problémové úlohy. Osobnost učitele: Odbornost na vysoké úrovni, z paměti nákresy zapojení motoru. Poutavá výuka, učitel zaujal výkladem, příklady z praxe Atmosféra ve vyučovací hodině: Příznivá, uklidňující, učitel má přirozený respekt
41
Tabulka číslo 7 Záznamový arch pozorování číslo 3
íslo 3 Časový průběh a organizace pozorované vyučovací hodiny číslo 3
Čas (min)
Činnost učitele
8:40
Zahájení výuky
Žáci se pokouší vyčíst z krytu motoru veškeré informace
Učitel se ptá na doplňující informace ohledně krytu motoru.
Žáci správně odpovídají. Zapisují veškeré hodnoty z krytu motoru na tabuli
8:50
Učitel pokládá problematické otázky
Žáci přicházejí na korektní odpovědi
8:55
Ukázka měření cívek
Žák názorně předvede nejdříve nákresem na tabuli, poté přímo na motoru jak by změřil cívky motoru
8:45
9:00
9:05
Učitel uvádí příklady z praxe. Ohledně zapojení motoru Problémová úloha: zapojení motoru
Odborný obsah Použité vyučovaného pomůcky tématu
Činnost žáků
Žáci sami kladou doplňují otázky, ujišťují si domněnky Žáci sdělují své návrhy a obhajují si je. Většinou jsou chybné
42
Odborné znalosti žáků, jsou na velmi vysoké úrovni.
Definovat kmitočet, otáčky, napětí
Ukázka měření cívek. Měří se po vždy cívka na vstupu a výstupu
Zapojení motoru hvězda/trojúhe lník
Krytka motoru
Práce s tabulí
Motor, multimetr
Časový průběh a organizace vyučovací hodiny
Odborný obsah
Použité
vyučovaného
pomůcky
tématu Čas (min) Činnost učitele
Činnost žáků
9:10
Učitel vyzve žáka, aby nakreslil zapojení na motoru na tabuli
Žák nakreslil zapojení motoru dobře. Vysvětlil ostatním proč tomu tak je
Učitel položil
reagují. Obhajují
další otázku
si svůj názor. Žák
ohledně izolace
dokáže diskutovat
motoru
nad zvoleným
9:15
Práce s tabulí,
zapojení
motor
hvězda/trojuhelník
Žáci správně Žák pochopil prinip zapojení hvězda/trojúhelník. Kalkulačka, Dokáže ostatním
motor, tabule
vysvětlit princip.
tématem 9:17
Schematické
Učitel zadal
Žáci dle
další úkol.
vzorečku, který
Vzoreček na
Výpočet
musí umět
výpočet příkonu
výkonu motoru
zpaměti. Vypočítávají výkon motoru na tabuli
9:20 Učitel pochválil žáky za jejich práci a přístup. Konec hodiny Použité
frontální výuka, individuální výuka, vypravování, popis, práce s obrazem,
výukové
samostatná práce žáků, problémové vyučování (černá skříňka)
metody
43
Zhodnocení pozorování číslo 3
Učitele B užívá výhradně frontální metodu výuky. V této hodině byla patrná jeho snaha propojení teorie s praxí. Hned ze začátku hodiny pokládal poměrně dost otázek problémového charakteru. Žáci od samotného zahájení hodiny byli nuceni přemýšlet nad otázkami učitele. Vždy na správnou odpověď bud individuálně nebo skupinově přišli. Učitel měl u žáků od začátku autoritu. Jakýkoliv pokyn učitele žáci plnili. V této hodině aktivita žáků byla vysoká. Na straně učitele je však velice patrná snaha užívat pouze jednu výukovou metodu. I když zřejmě nevědomě užívá i jiné výukové metody. V této konkrétní hodině bych zvolil heuristickou výukovou metodu. Zadal na začátku hodiny úkoly a sledoval a naváděl je k jejich plnění. Místo otázek by žáci věděli úkoly najednou. Žáci by zapojili již osvojené vědomosti s novými poznatky a došlo by tak k provázanosti učiva mezi sebou. Úkoly by musely být postavené od jednodušších ke složitějším a podle logického sledu. Výsledky z úkolu číslo jedna jsou použity i v následujících úkolech.
6.4 Pozorování číslo 4 Tabulka číslo 8 Identifikační údaje pozorování číslo 4
Pozorování číslo 4 Pozorovaná škola:
Neuvedeno
Předmět:
Elektrické stroje a přístroje
Pozorovaný učitel
B.
Třída
2. ročník Elektrikář silnoproud
Datum:
26. 04. 2012
Téma vyučovací hodiny:
Druhy vypínačů
Cíl vyučovací hodiny:
Určit všechny druhy vypínačů, dle schematických značek a podle užití v praxi
44
Cíle vyučovací hodiny: Umět rozpoznat veškeré durhy vypínačů v domácí elektroinstalaci Organizační úroveň: Frontální Respektování didaktických zásad: Byly respektovány konkrétně vědeckost, názornost, propojení teorie s praxí, Materiální připravenost: Učitel si donesl vlastní fixy na tabuli. Výukové metody: frontální výuka, vypravování (příklady z praxe), Výchovné působení učitele: Učitel působí velmi odborným dojmem, veškeré odborné informace jsou sděleno správně. Nabádá žáky k ekonomičnosti a respektování přání zákazníků. Poutavé příběhy z praxe. Způsob prověřování získaných dovedností: Znalosti jsou prověřovány ústním zkoušením. Osobnost učitele: Učitel je optimisticky naladěn. Ve třídě navodí uvolněnou atmosféru. Směje se společně s žáky. Okamžitě reaguje na dotazy ze strany žáků. Atmosféra ve vyučovací hodině: Velmi příjemná až přátelská.
45
Tabulka číslo 9 Záznamový arch pozorování číslo 4
Časový průběh a organizace pozorované vyučovací hodiny číslo 4
Odborný obsah vyučovaného tématu
Čas (min)
Činnost učitele
Činnost žáků
07:50
Úvod do hodiny, zkoušení z minulé hodiny
Žáci se sami přihlásili, kdo chce být zkoušen
08:00
Učitel popisuje jednotlivé vypínače
08:10
08:15
Učitel vypisuje na tabuli schematické značky jednotlivých vypínačů Učitel žákům vysvětluje možnosti použití jednotlivých vypínačů v praxi
08:20 Učitel odpovídá na dotaz žáka ohledně konkrétní situace, se kterou se žák setkal 08:26
08:30
08:35
Použité pomůcky
Žák je dobře připraven na zkoušení
Žáci si zapisují do sešitu
Žáci si značky opisují do sešitu
Nadiktovat teoreticky co znamenají vypínače 1-7 tabule
Žáci poslouchají výkladu učitele Schematické značky vypínačů Dotaz žáka. Ostatní žáci se zapojují do diskuze
Žák se ptá na schodišťový vypínač
Učitel provádí opakování, kontroluje Žáci kontrolují zápisky v sešitech žáků své zápisky Sdělení tématu na příští hodinu, upozornění na písemné Žáci si zapisují opakování, rozloučení téma na příští hodinu Konec hodiny
Použité výukové metody: frontální výuka, vypravování, práce s obrazem
46
Zhodnocení pozorování číslo 4 Druhá pozorovaná hodina učitele B byla odlišná od první. Opětovně zde byla využita frontální metoda výuky. Oproti první hodině zde učitel od začátku nemá otázky na žáky. Učitel však pomocí vypravování zaujal žáky a rozvířil diskuzi, která korespondovala s tématem hodiny. Žáci se aktivně dotazovali učitele na situaci, se kterou se setkali. Učitel jim korektně odpovídal. Celou hodinu byla velice pozitivní atmosféra. V této hodině byla aktivita žáků menší než v minulé pozorované hodině u učitele B. Vzhledem k tématu a možnostem pro uchopení výukové látky. v této hodině volil opět heuristickou výukovou metodu. Bylo by dosaženo větší aktivnosti žáků. Po podrobném prozkoumání vypínačů by sami žáci přišli na principy funkčnosti vypínačů. Vzhledem k možnostem, které toto téma nabízí, byl na tuto hodinu proveden návrh vlastní vyučovací hodiny.
47
6.5 Strukturovaný rozhovor V následující kapitole jsou uvedeny rozhovory s pozorovanými učiteli. Jak učitel A tak učitel B odpovídali velice ochotně a dobře spolupracovali. Cílem těchto dvou rozhovorů bylo zjistit, jaké výukové metody používají učitelé pro své hodiny. Z jakého důvodu je užívají popřípadě, zdali by rádi užívali některé jiné výukové metody, které však z jakéhokoliv důvodu nemohou být v jejich hodinách aplikovány. Zároveň se dotazuji na jejich pedagogickou praxi a dosažené vzdělání. Samostatný vzor dotazníku je uveden v příloze č. 1. Vyplněné záznamové archy z rozhovoru jsou uvedeny v příloze číslo 2 a 3.
6.5.1 Strukturovaný rozhovor s učitelem A Učiteli A je 49 let a dosáhl úplného středoškolského vzdělání na Elektroprůmyslové škole v Brně. Supluje posledních 15 let, ale na současné škole učí poslední 3 roky odborné předměty učebního oboru Elektrikář – silnoproud. Většinou využívá ve svých hodinách frontální metodu, protože škola nemá finanční prostředky na jiné pomůcky. Na každou hodinu má pro každý ročník přípravu připravenou, čerpá z norem pro obor Elektrikář – silnoproud, jelikož se v nich nacházejí veškeré potřebné informace, které mají žáci znát. Kdyby měla škola více finančních prostředků, zahrnul by do hodin více aktivizujících metod. Stejně tak rád by využíval veškerých současných moderních didaktických prostředků pro uplatnění dalších výukových metod, jako jsou např. e-lerningové programy, dataprojektory, interaktivní tabule. Na aplikovaných výukových metodách se mu líbí, že jsou nejpraktičtější a nejjednodušší. Je majitelem malé firmy pro výrobu rozvaděčů, podniká více jak 20 let a před 3 lety byl osloven, zda by své dosavadní zkušenosti a vědomosti nechtěl předávat dále. Na tuto nabídku přistoupil a učí tu již tři roky. Podle učitele dostane žák na této škole základ, který je potřebný k tomu, aby se dostal do pracovního poměru u některé z okolních firem a postupem času a praxe dostane ty nejpotřebnější vědomosti a dovednosti. Začínajícím učitelům tohoto oboru by doporučil ze začátku motivovat žáky, aby rádi chodili do hodin, vědomosti a veškeré informace jim předávat frontální metodou, aby měli všichni stejné podmínky.
48
6.5.2 Strukturovaný rozhovor učitel B Učiteli B je 70 let a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je vysokoškolské. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně na fakultě Strojního inženýrství. Odborné předměty oboru Elektrikář - silnoproud učí celkem 25 let. Upřednostňuje zásadně frontální výuku a na nějaké hry nemá čas. Přípravy si nedělá, má metodický plán a podle něho učí, protože zhruba ví, co jim chce říct a to mu stačí. Na hodinu se nepřipravuje, čerpá pouze ze svých dosavadních zkušeností a praxe. Říká, že na výukových metodách ve svých hodinách nic zlepšovat nemusí, jelikož učí takto více jak 20 let a zatím si nikdo nestěžoval. Na frontální výuce se mu líbí to, že předává všem žákům informace stejně. Učitel má několik let praxe, a když byla možnost, tak šel učit na místní učiliště.Ve škole se žáci učí to podstatné, úplné základy, které potřebují, proto si myslí,že předané informace jsou dostatečné pro žákovu budoucí profesi. Začínajícím učitelům by doporučil frontální metodu, aby žáci učivo jednoduše pochopili a propojili si teorii s praxí.
49
6.6 Návrh vlastní vyučovací hodiny na téma vypínače Na základě předešlého pozorování a rozhovoru je navržena vlastní vyučovací hodina, na téma, které bylo předmětem pozorování. V této hodině bude využito aktivizujících metod a dojde k aktivizaci žáků v průběhu vyučování. Pro přehlednost a srozumitelnost jsou použity stejné záznamové archy.
Tabulka číslo 10 Identifikace návrhu vlastní vyučovací hodiny
Návrh vlastní vyučovací hodiny Pozorovaná škola:
Neuvedeno
Předmět:
Elektrické stroje a přístroje
Předvádějící učitel:
Tomáš Koutný
Třída
2. ročník Elektrikář silnoproud
Datum:
26. 04. 2012
Téma vyučovací hodiny:
Druhy vypínačů
Cíl vyučovací hodiny:
Žáci budou schopni určit všechny druhy vypínačů, dle schematických značek a podle využití v praxi, Mezi výchovné cíle patří spolupráce v kolektivu.
Materiální pomůcky: vypínače používané v domácí elektroinstalaci, dataprojektor, PC, nákres domácí elektroinstalace, pracovní list žáků Přepokládané použité výukové metody frontální výuková metoda, práce s obrazem, problémové vyučování (konkrétně heuristická metoda) Organizační uspořádání vyučovací hodiny:
Příprava na návrh vyučovací hodiny Úvod (5 min, 7:50 – 7:55) – představení, absence, seznámení s tématem (vypínače v domácí elektroinstalaci) 50
Cíle (5 min, 07:55-08:00) – cílem dnešní hodiny je rozeznat, charakterizovat a použít vhodné vypínače pro reálné případy z praxe. Mezi výchovné cíle patří umět spolupracovat s kolektivem. Motivace – (3 min. 08:00 – 08:03) při úspěšném a korektním vyhotovení závěrečného úkolu bude žák ohodnocen. Motivovat ohledně budoucí praxe a apelovat na jejich seberealizaci. (pokud zvládnete tento úkol, což věřím, že ano. Tak jste již pouze krok od kompletace celkových návrhů elektroinstalace) Expoziční část (25 min, 08:03 – 08:28) – na začátku žákům říct všechny 3 úkoly: Slovně popsat princip jednotlivých vypínačů, nakreslit zapojení vypínačů, ze získaných informací a vědomostí určit správné použití vypínačů do předložené domácí elektroinstalace. Úkoly napsat na tabuli, aby je žáci měli stále před sebou. Rozdat žákům pracovní listy. Rozmístit vypínače na volnou lavici. Podrobný popis aktivizující metody viz. popis aktivizující metody kapitola 6.6.2.1. Upozornit žáky, že se mohou libovolně pohybovat po třídě. Komunikovat se spolužáky. Ale každý žák vyplní svůj pracovní list. A svou elektroinstalaci světel. Reflexe a hodnocení – (5 min. 08:28 – 08:33) průběžně kontrolovat stav činnosti žáků. Případně korigovat jejich snažení. Na případné chyby upozornit. Všechny 3 úkoly budou známkovány jednotlivě. Pokud žák splní všechny 3 cíle dobře, bude ohodnocen známkou. Která v konečném součtu pro něho bude plusová. Kdo nesplní nebo bude mít vážné potíže se zpracováním. Dostane pouze slovní hodnocení. Závěr – (2 min. 08:33 – 08:35) Shrnutí co jsme se dozvěděli, princip funkčnosti vypínače. Znalost korektně navrhnout vypínač pro danou situaci z praxe. Dokázání, že i neznámý úkol, který vypadá složitě, jde zvládnout. Tabulka číslo 11 Časový harmonogram návrhu vlastní hodiny Čas Činnost učitele + činnost žáků (minuty 7:50
07:55
Materiální pomůcky Výukové metody
Úvod do hodiny (pozdrav, absence, sdělení tématu žákům)
Frontální výuka
Motivace žáků Aktivizující metoda – popis co bude 51
Heuristická
8:05
8:08
8:15
následovat Slovně popsat princip jednotlivých vypínačů
Dataprojektor, PC, vypínače
Nakreslit zapojení jednotlivých vypínačů Vypínače
8:25
8:33
8:35
Žákům rozdány výkresy s domácí elektroinstalací, do kterých budou zakreslovat vypínače
Shrnutí co se žáci dozvěděli, užití vypínačů v praxi, sdělení tématu na příští hodinu (zásuvky), ověření jestli má někdo nějaký dotaz
Problémové vyučování
Frontální výuka
Konec hodiny
6.6.2 Popis aktivizující výukové metody Aktivizující výukovou metodu v mém návrhu vyučovací hodiny volím pro větší aktivitu ze strany žáků. Jedná se o druh problémové metody vyučování konkrétně heuristickou metodu. Tato metoda spočívá v zadání problémových úloh žákům. Učitel zde nepředává žádná fakta. Slouží zde pouze jako rádce při cestě poznání. Žáci pomocí vlastních myšlenkových postupů budou plnit jednotlivé úkoly, které na sebe logicky navazují. Je zde uplatněna i didaktická zásada od jednoduššího ke složitějšímu. Předpokládaná doba pro splnění všech částí této metody je 30 minut. Budou zde použity tyto didaktické pomůcky: vypínače číslo 1,5,6,7., dataprojektor, počítač, pracovní listy Organizační formy vyučování: pro instruktáž ze začátku je zvolena frontální metoda. Která po zadání úkolů přechází do individuální. Žákům je dovoleno komunikovat mezi sebou pro lepší pracovní atmosféru.
52
Podrobný popis aplikace aktivizující výukové metody: Žákům pomocí dataprojektoru promítnut nákres domácí elektroinstalace viz
příloha číslo 11. Dle svých dosavadních znalostí žáci mají řešit tyto úkoly: •
Slovně popsat princip jednotlivých vypínačů
•
Nakreslit zapojení vypínačů
•
Ze získaných informací a vědomostí určit správné použití vypínačů do předložené domácí elektroinstalace.
Žákům na začátku jsou napsány na tabuli tyto 3 úkoly. Pomocí objevování a propojení již dosažených vědomostí je určit princip těchto vypínačů. Žáci mohou komunikovat mezi sebou. Předkládat své návrhy učiteli. Učitel zde má roli spíše určitého rádce. Nesděluje informace žákům, ale usměrňuje jejich myšlení a návrhy. Pokud by se některý ze žáků do řešení problému nezapojoval aktivně oslovit žáka a zeptat se na jeho názor. Předpokládaná doba trvání této první části je 7 min. Po popsání principu všech vypínačů je kontrola zdali žáci pochopili veškeré vypínače správně. Každý žák si zvolí jeden vypínač a svými slovy popíše jeho funkčnost. Dalším krokem je nakreslení funkčnosti vypínačů Na stůl jsou předloženy všechny vypínače, které jsou v současnosti používány. Žákům je doporučeno, aby si vypínače nejdříve pořádně prohlédli, zaměřili se na vstup a výstup. Po tomto pozorování žáci chodí k tabuli. Kdo si myslí, že zná korektní zapojení vypínače tak nakreslí.
Předem třídu upozornit, že nákresy zapojení
jednotlivých vypínačů se nesmí opakovat. Pokud žák nekreslí vypínač špatně, rovnou ho upozornit a dát možnost dalšímu žáku. Pokud žáci vše dobře nakreslí, tak se přejde na další a závěrečný úkol. Pokud nikoliv. Tak si rozmístit žáky kolem vypínače, který dělá problémy. Vysvětlit jim ještě jednou jak funguje, kde naleznou vstup a výstup. Poté vyzvat žáky, aby to zkusili ještě jednou dohromady nakreslit. Pokud by opětovně postupovali špatně, tak již při tvorbě nákresu zasáhnout a korigovat jejich snažení. Pokud již jsou nakresleny všechny zapojení, přejde se na poslední úkol, Posledním úkolem je nakreslení vypínačů do schématu domácí elektroinstalace
53
Mezi žáky je rozdán výkres domácí elektroinstalace, kde chybí vypínače. Žáci pomocí dosažených vědomostí dokreslí vypínače na korektní místa. Pro snadnější orientaci žákům je uveden počet vypínačů jednotlivých vypínačů, které jsou použity. Pokud by již na tento závěrečný úkol nezbyl čas z důvodu pomalejšího pochopení principu vypínačů a nakreslení zapojení.
54
7
ZÁVĚR V současné době klade odborná literatura důraz na individuální přístup, aktivitu ze
strany žáků, popřípadě na jejich samostatnou činnost. Na pozorované škole byly tyto aktuální snahy v edukačním prostředí opomíjeny. V odborných předmětech by mělo jít hlavně o aktivní zapojení žáků do výchovně vzdělávacího procesu. To znamená, čím více smyslů k osvojení učiva zapojíme, tím větší má žák šanci na korektní pochopení daného učiva. Optimální cesta k osvojení učiva by vedla skrze samotné poznávací schopnosti jedince. Jak bylo v praktické části bakalářské práce zjištěno, učitelé na Střední škole Jihomoravského kraje používali ve svých hodinách převážně frontální výukovou metodu. Oba pozorovaní učitelé by chtěli aplikovat ve svých hodinách jiné výukové metody. Učitel A by rád zahrnul více aktivizujících metod, zatímco učitel B byl spokojen se stávajícími vyučovacími metodami. Učitel A neaplikoval jiné výukové metody ve svých hodinách, protože nemá na jiné výukové metody čas, popřípadě nejsou vhodné didaktické a materiální prostředky pro jejich aplikaci. Jak již bylo zmíněno v teoretické části této práce, existuje velké množství kritérií pro výběr výukových metod. Pokud věkové či osobnostní rysy jedince nedovolí aplikovat různorodější výukové metody, lze tedy pochopitelně aplikovat frontální metodu. Do této volby metody zasahují i osobnostní předpoklady učitele. Učitel A by rád užíval i jiné a aktivnější výukové metody, ale u učitele B tato snaha není patrná, protože učí mnoho let, získal velký přehled a ví, které výukové metody jsou dle jeho názoru dobré. Dle mého názoru na aplikaci jednoduché aktivizující metody nejsou zapotřebí téměř žádné didaktické prostředky, které by se ve škole nenacházely. Jako příklad byl uveden návrh mé vyučovací hodiny. Vypínače, které byly použity v návrhu vyučovací hodiny, mohou být vypůjčeny od učitelů odborného výcviku. Pokud by nebyl k dispozici dataprojektor, lze zadání vytisknout na papír či nakreslit na tabuli. Jak bylo dokázáno u učitele B, objevila se u něj neochota aplikovat aktivizující výukové metody ve vyučovacích hodinách u žáků tohoto odborného předmětu. Tato bakalářská práce poukazuje na výukové metody, které jsou aplikovány v hodinách odborných předmětů učebního oboru Elektrikář - silnoproud na Střední odborné škole Jihomoravského kraje. Přínosem pro pedagogickou praxi jsou návrhy na užití aktivizujících metod v odborných hodinách.
55
Dle mého názoru mohou být ve větší míře využity aktivizující metody, díky kterým dojde k větší aktivizaci ze strany žáka. Konkrétně bych aplikoval problémové vyučování, protože tato metoda podněcuje žákovu aktivitu, nutí ho přemýšlet a pracovat již s vědomostmi, které má. U žáka dojde nejen k osvojení nových vědomostí, ale také k možné seberealizaci. V závěru praktické části bakalářské práce je podrobněji popsána aktivizující výuková metoda na téma Vypínače v domácí elektroinstalaci.
56
8
SEZAM LITERATURY
ČADÍLEK,
M.,
STEJSKALOVÁ,
P.
Didaktika
praktického
vyučování.
Brno : Masarykova univerzita, 2001. 69 s. GOŠOVÁ, V. Aktivizující výukové metody [online].c2011, poslední revize 08. 11. 2011 [cit. 2012-05-23]. Dostupný z WWW:
HÁJKOVÁ,
V.,
STRNADOVÁ,
I.
Inkluzivní
vzdělávání:(teorie
a
praxe).
Praha : Grada, 2010. 217 s. ISBN – 80-2473-070-7 CHRÁSKA, M. Metoda pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. Praha : Grada, 2007. 265 s. ISBN 80-2471-269-1 KOMENSKÝ, J. A. Velká didaktika. Brno : Učitelská nakladatelství, 1948. KOSÍKOVÁ,
V.
Psychologie ve vzdělání
Praha : Grada, 2011.
a
její psychodidaktické aspekty.
265 s. ISBN 80-2472-433-2
LOVEČEK, A., ČADÍLEK, M. Didaktika odborných předmětů. Brno : Masarykova univerita, 2005, 149. s. MAŇÁK, J. Alternativní metody a postupy. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 90 s. ISBN 80-2101-549-7 MAŇÁK, J., ŠVEC,V. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 213 s. ISBN 80-7315039-5 OURODA, S. Oborová didaktika. 2. vyd. Brno : MZLU, 2009. 117 s. ISBN 978-807375-332-0 PELÁCH, E. Pedagogicko-didaktická práca učitela. Nordestedt : Druck und Bindung: Books on Demand GmbH, 2008. 62 s. ISBN 978-3-640-13529-5 REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálního výzkumu. Praha : Grada, 2009. 184 s. ISBN 80-2473-006-5 SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika:vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha : Grada, 2007. 322 s. ISBN 80-2471-821-9 57
SKARUPSKÁ, H. Výukové metody ve vyučování odborných předmětů. Praha : Národní institut pro další vzdělávání, 2007. 28 s. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele – 2. rozšířené vydání a aktualizované vydání. Praha : Grada, 2011. 456 s. ISBN 80-2472-357-9 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. Praha : Grada, 2007. 402 s. ISBN 80-2471-734-4 URBAN, L. Sociologie trochu jinak. Praha : Grada, 2011. 271 s. ISBN 80-2473-562-8 ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice. Praha : Grada, 2012. 160 s. ISBN 978-80-247-4100-0 Internetové stránky střední odborné školy Jihomoravského kraje
58
9
SEZNAM TABULEK
Tabulka číslo 1. Učební plán oboru Elektrikář - silnoproud Tabulka číslo 2. Identifikace pozorování číslo 1 Tabulka číslo 3. Záznamový arch pozorování číslo 1 Tabulka číslo 4. Identifikace pozorování číslo 2 Tabulka číslo 5. Záznamový arch pozorování číslo 2 Tabulka číslo 6. Identifikace pozorování číslo 3 Tabulka číslo 7. Záznamový arch pozorování číslo 3 Tabulka číslo 8. Identifikace pozorování číslo 4 Tabulka číslo 9. Identifikace pozorování číslo 4 Tabulka číslo 10. Identifikace návrhu vlastní vyučovací hodiny Tabulka číslo 11. Časový harmonogram návrhu vlastní vyučovací hodiny
59
10
PŘÍLOHY
Příloha číslo 1. Dotazník – vzor Příloha číslo 2. Vyplněný dotazník pan učitel A Příloha číslo 3. Vyplněná dotazník pan učitel B Příloha číslo 4. Zaznamenávací arch z pozorování – vzor Příloha číslo 5. Zaznamenávací arch z pozorování číslo 1. Pan učitel A Příloha číslo 6. Zaznamenávací arch z pozorování číslo 2. Pan učitel A Příloha číslo 7. Zaznamenávací arch z pozorování číslo 1. Pan učitel B Příloha číslo 8. Zaznamenávací arch z pozorování číslo 2. Pan učitel B Příloha číslo 9. Schéma zapojení domácí elektroinstalace Příloha číslo 10. Pracovní list žáka
60
Příloha číslo 1 Kolik je Vám let?
Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Jaká je Vaše pedagogická praxe?
Jak dlouho učíte odborné předměty oboru elektrikář silnoproud?
Jaké výukové metody obvykle využíváte v hodinách odborných předmětů?
Děláte si přípravy na každou hodinu?
Z jakých zdrojů nejčastěji čerpáte pro přípravu svých hodin?
Jaké výukové metody byste rád aplikoval ve své hodině?
Co se Vám nejvíce líbí na Vámi aplikovaných výukových metodách?
Z jakého důvodu učíte zrovna tento obor?
Myslíte si, že předané informace jsou dostatečné pro žákovu budoucí profesi?
Jakou výukovou metodu byste doporučil začínajícím učitelům Vašeho oboru?
Příloha číslo 2
Příloha číslo 3
Příloha číslo 4
Příloha číslo 4
Příloha číslo 4
Příloha číslo 5
Příloha číslo 5
Příloha číslo 5
Příloha číslo 6
Příloha číslo 6
Příloha číslo 6
Příloha číslo 7
Příloha číslo 7
Příloha číslo 7
Příloha číslo 8
Příloha číslo 8
Příloha číslo 8
Příloha číslo 9 Příklad domácí elektroinstalace ve 2 patře rodinného domu
Vypínače jsou umístěny dle instalačních norem 135cm od upravené podlahy. Jsou použity tyto vypínače: 3x vypínač číslo 1 6x vypínače číslo 6 5x vypínač číslo 7
Příloha číslo 10
