MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Brno 2013
Martina Cudrighová
0
Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Činnosti metodika prevence na vybrané střední škole Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc.
Martina Cudrighová
Brno 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci ,,Činnosti metodika prevence na vybrané střední škole“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.
Brno, dne …………………….. Podpis studenta………………..
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych touto cestou poděkovat paní doc. PhDr. Daně Linhartové, CSc. za její trpělivé a odborné vedení bakalářské práce. Dále děkuji za vstřícnost a ochotu vedení střední školy a metodikovi prevence, kteří mi umožnili realizovat a provést průzkumné šetření.
ABSTRAKT
Bakalářská práce na téma Činnosti metodika prevence ve vybrané střední škole má za cíl zjistit, v jaké míře ovlivňuje činnost metodika prevence stav rizikového chování žáků. Práce je zpracována do dvou ucelených částí. V teoretické části jsou zpracovány legislativní podklady a vysvětleny pojmy a problematika týkající se metodika prevence a rizikového chování žáků. V praktické části bylo provedeno průzkumné šetření na střední odborné škole. Průzkum byl zaměřen na vliv činnosti metodika prevence na rizikové chování žáků.
KLÍČOVÁ SLOVA Metodik prevence, minimální preventivní program, rizikové chování žáků
ABSTRACT
Bachelor thesis on the impact of the methodology to prevent risky behavior in a selected secondary
school
aims
to
determine
to
what
extent
the
methodology
influences the activity state of prevention of risk behavior of students. The work is processed
into
two
integrated
parts.
In
the
theoretical
part
of
the
legislative documents are processed according to literature and explained the concepts and issues related to risk behaviors of students. The methods of description, and
a
compilation
of
practical
analisys.In
reconnaissance
survey
was carried out at a secondary vocational school. The survey focused on the influence of introductory activities, and how the methods of prevention affects their students. The exploratory survey method was included interviewing pupils with a questionnaire, which was supplemented by interviews with the methodology of prevention. The findings were formulated recommendations for educational practice in the prevention of risky behavior of pupils in secondary vocational school.
KEY WORDS Legislative documents, analysis,questioning, secondary vocatiomal school
1
Úvod........................................................................................................ 7
2
Cíle bakalářské práce ........................................................................... 8
3
Materiál a metodika zpracování bakalářské práce ........................... 9
4
Vymezení pojmů.................................................................................. 10
5
Legislativní ukotvení........................................................................... 12
6
Současný stav řešení problematiky ................................................... 13 6.1
7
8
9
Primární prevence ............................................................................................ 13
Školní metodik prevence .................................................................... 15 7.1
Náplň práce školního metodika prevence ........................................................ 16
7.2
Kvalifikační požadavky na školního metodika prevence................................. 20
7.3
Sociální dovednosti školního metodika prevence ............................................ 21
Minimální preventivní program (MPP) ........................................... 22 8.4
Metodické doporučení k primární prevenci ..................................................... 25
8.5
Výchovný poradce ........................................................................................... 28
Metodika průzkumného šetření ........................................................ 30 9.1
Definování cílů a předpokladů ......................................................................... 30
9.2
Použité metody průzkumného šetření .............................................................. 31
9.3
Harmonogram průzkumného šetření ................................................................ 32
10 CharAkteristika PROSTŘEDÍ A RESPONDENTŮ....................... 33 10.1
Charakteristika prostředí průzkumného šetření ............................................... 33
10.2
Rozhovor s metodikem prevence ..................................................................... 34
10.2.1
Rozhovor ............................................................................................................. 34
10.2.2
Závěry rozhovoru s metodikem prevence .......................................................... 34
11 Analýza dat vyplývající ze studia školních dokumentů .................. 37 11.1
Evidence rizikového chování ........................................................................... 37
11.2
Závěry z „Hodnocení MPP“............................................................................ 41
12 Diskuze ................................................................................................. 43 13 Závěr .................................................................................................... 44 13.1
Potvrzení cílů bakalářské práce ........................................................................ 44
13.2
Potvzení průzkumných předpokladů ................................................................ 45
14 Seznam použité literatury .................................................................. 47
6
1
ÚVOD
Nejsložitějším problémem, se kterým v životě setkáváme, je člověk sám. Ptát se na to, kým člověk je, znamená ptát se sám po sobě. Člověk rozhodně není jednoduchou bytostí. Spojuje v sobě přírodu a vlastní kulturu. Do života už vstupuje vybaven některými vrozenými schopnostmi a vlastnostmi, ale sám sebe může rozvíjet, zdokonalovat a posouvat dál. Navíc na něj působí okolí, které ovlivňuje jeho chování a pohled na svět. V současné společnosti se stále více dbá na zdravý životní styl, osvojení pozitivního sociálního chování a zdravého rozvoje osobnosti. Mezi základní potřeby člověka patří schopnost komunikace a vzájemného porozumění. Mladí lidé se musí vyrovnávat s náročnými životními situacemi, školními nebo rodinnými problémy. Často se velmi snadno dostanou do situace, kterou bez pomoci okolí nedokáží řešit a mohou sáhnout po drogách nebo alkoholu. A právě škola může být jedním z rozhodujících činitelů, který zabrání vytvoření závislosti nebo jinému rizikovému chování u žáků. Jednou z velmi důležitých postav je učitel ve funkci metodika prevence, který ve spolupráci s ostatními pedagogickými pracovníky může velmi silně ovlivnit osobnost každého žáka.
Na tyto pracovníky jsou kladeny stále větší požadavky, aby se orientovali ve stále zvětšující se oblasti otázek. Rodiče totiž velmi často přenášejí odpovědnost za výchovu, ale zejména za problémy svých dětí právě na pedagogické pracovníky.
Téma své bakalářské práce jsem si zvolila na základě rozhovoru studentů střední školy, který jsem vyslechla při cestování v autobuse, kde se vyjadřovali k besedě pořádané právě metodikem prevence na jejich škole. Byla jsem překvapena, jak pozitivně hodnotili besedu a samotného metodika. Vedlo mě to k zamyšlení, do jaké míry může samotná přítomnost metodika prevence ovlivnit rizikové chování žáků? Začala jsem se poté o tuto problematiku více zajímat.
2
CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Hlavní cíle bakalářské práce jsou:
Bakalářská práce se zabývá problematikou činnosti metodika prevence na konkrétní střední škole
Cíl teoretické části bakalářské práce: Prostřednictvím studia odborných pramenů vymezit stěžejní pojmy sledované problematiky.
Cíl praktické části bakalářské práce: Uskutečnit průzkumné šetření ve vybrané střední škole. Z čehož vyplývají 3 dílčí cíle: 1.
Zjistit počty výskytu patologických jevů nebo rizikového chování ve sledované škole v letech 2008 – 2012.
2.
Určit poměr výskytu patologických jevů a rizikového chování ve sledované škole v závislosti na počtu studentů sledované školy.
3.
Popsat a analyzovat vztah mezi výskytem patologických jevů a rizikového chování ve sledované škole a činností metodika prevence dané školy.
Mezi stěžejní předpoklady našeho průzkumného šetření patří:
1.
Výskyt rizikového chování se zvyšuje v čase.
2.
Počet uskutečňovaných preventivních akcí má pozitivní vliv na výskyt rizikového chování.
metodika
prevence
3
MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Materiál BP Teoretické část: •
Odborná literatura
•
Legislativní normy
Praktická část: •
Pedagogické dokumenty střední školy
Metody BP Teoretická část: •
Studium odborných zdrojů
•
Analýza odborných zdrojů
•
Porovnávání odborných zdrojů
Praktická část: •
Zjišťování údajů prostřednictvím techniky rozhovoru
•
Analýza získaných dat
•
Studium pedagogických dokumentů Střední škola hotelová a služeb v Kroměříži
4
VYMEZENÍ POJMŮ
Rizikové chování Různé studie definují rizikové chování růžně a mnoho z nich se zaměřuje pouze na jeden z projevů rizikového chování. Dostatečně široký je např. rámec definice Gullona a Moora (2000), kteří vymezují rizikové chování jako participaci na takovém typu jednání, které v sobě zahrnuje i potencionální negativní důsledky nebo ztráty. Toto riziko je však do jisté míry vyváženo vnímanými pozitivními důsledky či zisky, které pro jedince z rizikových aktivit vyplývají. „Pod pojmem rizikové chování rozumíme chování, v jehož důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost“ (Miovský, 2010, s. 23). Vzorce rizikového chování přitom považujeme za soubor fenoménů, jejichž existenci a důsledky je možné podrobit vědeckému zkoumání a které lze ovlivňovat preventivními intervencemi. Nejčastěji do konceptu rizikového chování řadíme: • šikanu a násilí ve školách, vč. dalších forem extrémně agresivního jednání, •
záškoláctví,
•
užívání návykových látek,
•
nelátkové závislosti (gambling, problémy spojené s nezvládnutým využíváním PC atd.),
•
užívání anabolik a steroidů,
•
obecně kriminální jednání,
• sexuálně-rizikové chování, • vandalismus, xenofobii, rasismus, intoleranci a antisemitismus, •
komerční zneužívání dětí, týraní a zneužívání dětí atd.
Jednotlivé projevy rizikového chování jsou spolu velmi úzce propojeny. Obecně platí, že jedinec, který se rizikově chová jedním způsobem, má tendenci chovat se rizikově i v jiné oblasti. (Širůčková, In Miovský 2010)
Prevence (z lat. praevenire, předcházet) je soustava opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí, ekologickým katastrofám a podobně. (www.wikipedia.org/wiki/Prevence)
Rozlišujeme tři základní druhy prevence. Jedná se o prevenci primární, sekundární a terciální. Každý typ prevence má svá specifika a je zaměřen na jinou skupinu osob. • Primární prevence se snaží předcházet sociálně patologickým jevům, jejich projevům a rozvinutí se některého druhu sociálně patologického chování. Působí tedy „preventivně“ a její cílová skupina je velmi široká. • Sekundární prevenci můžeme chápat jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. (Nešpor, 2000) • Terciální prevence je působení na jedince, kde již došlo k propuknutí například nějakého druhu závislosti. Tento způsob prevence se snaží předcházet dalším škodám a zhoršování se stavu jedince. Velmi typickým příkladem terciální prevence je například známý streetwork, kdy je práce zaměřena přímo na osobu, která již je závislá, žije na ulici apod.
Prevence rizikového chování dětí a mládeže Je soustava opatření, která spadá do působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Školní metodik prevence Metodik prevence poskytuje nejnovější metodické ale i ostatní informace z oblasti prevence rizikového chování dětí pedagogům, rodičům a žákům.
5
LEGISLATIVNÍ UKOTVENÍ
”Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 1998 – 2000” byla námětem k vytvoření Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ze dne 29. 8. 2000. Tento pokyn má za úkol učinit opatření potřebná k eliminaci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, zejména ukotvuje realizaci Minimálních preventivních programů na školách a ve školských zařízeních. Jako základní nástroj prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy je zde představen „Minimální preventivní program“, což by komplexní systémový prvek v realizaci preventivních aktivit v základních školách, středních školách a speciálních školách, ve školských zařízeních pro výchovu mimo vyučování a školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče.
Další legislativou související s touto tématikou je pak:
• Metodický list k poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních, MŠMT čj. 13409/98-24, • Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, • Vyhláška č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, • Zákon č. 561/2004Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), • Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, • Zákon ČNR č. 76/1978, o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
6
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY
V současném školství jsou velké problémy, pokud se týká vzájemných vztahů žáků mezi sebou, popřípadě i vztahů žáků a jejich učitelů. V tomto směru může velmi pomoci poradenství. Podle Průchy (2009) pedagogicko-psychologické poradenství tvoří ve vzdělávacím systému podpůrný článek služeb, které poskytují školy nebo školská zařízení žákům, jejich zákonným zástupcům, učitelům nebo ostatním pedagogickým pracovníkům. V poradenských školních službách je zahrnuto kromě pedagogickopsychologického poradenství, také sociálně pedagogické poradenství, prevence rizikového chování a kariérové poradenství. Kvalita poradenských služeb je závislá na spolupráci odborníků a připravenosti učitelů řešit výchovné a výukové problémy.
Poradenské služby ve školách zajišťují ve většině případů výchovný poradce a školní metodik prevence. Na některých školách bývá tento konzultační tým doplněn školním psychologem. Opakem tohoto rozšířeného týmu je i možnost, že funkci výchovného poradce a metodika prevence plní pouze jeden učitel, ale ve většině případů tyto poradenské služby jsou zajišťovány dvěma osobami. Za poskytování těchto služeb odpovídá ředitel školy, který by měl mít zájem na funkčním poradenství, proto by bylo vhodné tyto funkce rozdělit, neboť výchovný poradce své služby pro žáky může více zaměřit na jejich budoucí profesní orientaci a školní metodik prevence se může plně věnovat vytváření pozitivního klimatu školy.
6.1 Primární prevence Podle Miovského (2010) prošla primární prevence v naší zemi po roce 1989 velmi rychlými a výraznými změnami. Průcha (2009) k historii vývoje poradenství v českém školství dodává, že po roce 1989 začala vznikat speciální pedagogická centra jako typ školských poradenských pracovišť pro děti se zdravotním postižením. Tato centra byla zřizována obvykle při speciálních mateřských a základních školách. Dále se zakládala střediska výchovné péče jako školská zařízení pro prevenci rizikového chování a pro péči o žáky s poruchami chování. Na počátku devadesátých let začali pracovat na některých školách ve velkých městech školní psychologové.
Šíření informovanosti o nepříznivém účinku užívání psychoaktivních látek a riziku snadného vytvoření závislosti považuje Vágnerová (2005) za úkoly primární prevence, které by měly plnit školy. Podle autorky by primární prevence měla směřovat k tomu, aby dospívající takové látky vůbec nebrali, a tudíž tento problém nevznikl. Dále by je měla učit, jak mají drogu odmítnout a necítit se přitom špatně, tak zdůvodnit svůj nezájem o tyto nebezpečné látky, i když na ně skupina vytváří nátlak. Tato aktivita školy klade velké nároky právě na učitele, který plní funkci školního metodika prevence.
Školní poradenské pracoviště zajišťuje odbornou podporu a pomoc. Jeho legislativní zakotvení najdeme ve Vyhlášce 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, konkrétně v § 7, který obsahuje výčet aktivit, na které se školská poradenská pracoviště zaměřují. Ideálem tvořícího se poradenského pracoviště je přítomnost těchto odborníků: •
výchovný poradce,
•
školní metodik prevence,
•
školní psycholog,
•
školní speciální pedagog.
7
ŠKOLNÍ METODIK PREVENCE
Školní metodik prevence je jmenován ředitelem školy. Mělo by se jednat o pedagoga, který působí na dané škole minimálně dva roky. Jedním z důvodů této podmínky je důležitost znalosti prostředí školy. Školní metodik prevence se věnuje mnoha činnostem, které by měly směřovat vždy k prevenci rizikového chování. Pro dosažení stanovených cílů v rámci primární prevence by měla napomoci úzká spolupráce nejen s výchovným poradcem, s třídními učiteli nebo učiteli občanské výchovy, ale i ostatními pedagogickými pracovníky a zaměstnanci školy. Pokud má škola zřízenu funkci školního psychologa, je jistě velmi žádoucí, aby školní metodik prevence spolupracoval také s ním. Ředitel školy by měl metodikovi prevence umožnit studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně -patologických jevů. Mezi povinnosti metodika prevence patří: • zpracování Minimálního preventivního programu na každý školní rok, • spolupráce při tvorbě školního vzdělávacího programu, • realizace preventivních programů, • zajištění jednotlivých preventivních aktivit, • spolupráce s výchovným poradcem a ostatními pedagogy, • poradenství pro žáky a jejich rodiče, • výzkum mezi žáky školy (rizikové chování), • spolupráce s pedagogicko – psychologickou poradnou, okresním metodikem prevence, • získávání nových znalostí z oblasti prevence a rizikových jevů. V oblasti primární prevence ve školství je školní metodik legislativně posledním článkem, ale zároveň určuje a realizuje primární prevenci na škole, kde působí. Tato aktivita je uskutečňována prostřednictvím metodické a koordinační činnosti. Metodik prevence může provádět přednášky pro pedagogy v oblasti prevence, navrhuje a doporučuje tematická školení, semináře nebo kurzy pro učitele. Připravuje Minimální
preventivní program, který konzultuje nejen s vedením školy, ale s celým pedagogickým sborem. Slavíková a Zapletalová (2010) uvádějí, že metodik prevence koordinuje tvorbu Minimálního preventivního programu a také provádí kontrolu realizace tohoto programu školy. Sleduje a hodnotí realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislosti, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších typů rizikového chování.
Podle Vališové, Kasíkové (2011) má školní metodik prevence za úkol utvářet a realizovat Minimální preventivní program školy, spolupracovat při zjištění výskytu počínajících sociálně patologických projevů s rodiči a dalšími subjekty v oblasti prevence. První tyto projevy může zaregistrovat třídní učitel, který může mít celou situaci pod kontrolou a řešit vše v počátcích výskytu a mít u žáků respekt a nabídnout jim pocit bezpečí. Nutné je nepodceňovat problém se kterým jsme obeznámeni a vždy profesionálně reagovat. Tyto poznatky lze vypozorovat i na mimoškolních aktivitách, na výletech, exkurzích, kde se může vyučující problematikou zabývat.
7.1 Náplň práce školního metodika prevence Mezi nejdůležitější aktivity v rámci pracovní náplně u metodika prevence patří vypracování Minimálního preventivního programu (dále jen MPP). Při plánování preventivních aktivit a rozvrhování témat do jednotlivých měsíců pomáhají třídní učitelé, každý pro svoji třídu. Školní metodik prevence (dále jen ŠMP) musí informovat třídní učitele
na začátku školního roku (co dělat, kam témata zařazovat apod.)
Ti na základě instrukcí předají program preventivních aktivit ŠMP, který je zahrne do MPP. ŠMP sdělí, na co se v daném školním roce zaměřit ( vztahy ve třídě, posilování pozitivních vztahů mezi spolužáky, neslušné chování, vulgární vyjadřování, zneužívání návykových látek, šikana, mezilidské vztahy).
Během školního roku pravidelně ŠMP informuje třídní učitele i vedení školy o aktuální situaci na škole, případně o novinkách z internetu, periodik či seminářů. Společně s třídními učiteli zjišťuje aktuální problémy v oblasti prevence v jednotlivých třídách.
Spolupracuje s nimi i při řešení problémů se žáky, společně hledají to nejvhodnější, případně kontaktují odborníky. ŠMP také vyhledává vhodné materiály k preventivním aktivitám, předává pedagogickým pracovníkům seznam pomůcek sloužících k primární prevenci (kde je najdou, do kterého předmětu se co hodí, metodiky atd.). ŠMP kontroluje činnost třídních učitelů v oblasti prevence. Třídní učitelé vypracovávají měsíčně záznamy o své činnosti se žáky. ŠMP organizuje soutěže pro jednotlivé ročníky např. předávání dopisů jednotlivým ročníkům (pokyn k vytvoření nástěnky na dané téma.: násilí, slušné chování, vztahy v rodině, drogy a volný čas). ŠMP koordinuje realizaci preventivních aktivit v rámci vyučovacích předmětů a sám se na tom také aktivně podílí. Důležité je upevňování vztahů v kolektivu v jednotlivých třídách pomocí her. Za tímto účelem podporuje využívání možnosti seminářů z oblasti primární prevence i pro ostatní kolegy. Organizuje pro jednotlivé ročníky besedy a přednášky (Policie České republiky, Orgán sociálně právní ochrany dětí, apod.). Seznamuje žáky, rodiče i učitele o nežádoucích jevech a jejich prevenci na nástěnce primární prevence, kterou pravidelně obměňuje. Dále vyhodnocuje a řeší dotazy, přání, připomínky a návrhy ze schránky důvěry.
Do pravidelných činností ŠMP patří rovněž vedení preventivních individuálních konzultací se žáky s výchovnými problémy (př. nepravidelná docházka do školy) a s rizikovými žáky (kuřáci, rodinné problémy, zdravotní problémy). Dále vedení poradenských konzultací se žáky, kteří pociťují výchovný problém a mají zájem o konzultaci nebo pomoc a se žáky, kteří jsou doporučeni vyučujícími, výchovným poradcem nebo rodiči. Pro kontrolu vlastní práce i ředitele školy si ŠMP vede Deník prevence sociálně nežádoucích jevů na dané škole, které pravidelně mapuje, což následně slouží ke zpracování podkladů pro okresního metodika prevence.
Metodicky vede učitele školy v oblasti prevence rizikového chování, k předcházení a včasné pedagogické diagnostice rizikových projevů chování, k preventivní práci s třídními kolektivy apod. Koordinuje vzdělávání pedagogů školy v oblasti prevence rizikového chování žáků. Dále se zabývá přípravou a realizací aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků/cizinců. Prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasismu, xenofobie a dalších jevů, které souvisejí s otázkou přijímání kulturní a etnické odlišnosti.
Podle autorek Zapletalové a Slavíkové (2010) metodik prevence koordinuje spolupráci školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku prevence rizikového chování, s metodikem preventivních aktivit v pedagogickopsychologické poradně a s odbornými pracovišti (poradenskými, terapeutickými, preventivními, krizovými a dalšími zařízeními a institucemi), které působí v oblasti prevence. Provádí kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participaci na intervenci a následné péči v případě akutního výskytu rizikového chování. Dále by měl shromažďovat odborné zprávy a informace o žácích v poradenské péči specializovaných poradenských zařízení v rámci prevence rizikového chování a zajištění těchto zpráv a informací v souladu s předpisy a ochraně osobních údajů. V neposlední řadě musí vést písemné záznamy umožňující doložit rozsah a obsah jeho činnosti, popřípadě, navržená a realizovaná opatření.
Slavíková a Zapletalová (2010) se zabývají i informační činností metodika prevence. V této oblasti metodik prevence zajišťuje a předává odborné informace o problematice rizikového chování, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogům školy. Zajišťuje prezentaci výsledků preventivní práce školy, získávání nových odborných informací a zkušeností. Vede a průběžně aktualizuje databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence rizikového chování, což jsou orgány státní správy a samosprávy, střediska výchovné péče, pedagogickopsychologické poradny, zdravotnická zařízení, policie, orgány sociální péče, nestátní organizace působící v oblasti prevence, centra krizové intervence a další zařízení, instituce, organizace i jednotliví odborníci. Rozhodně nelze zapomenout na jeho poradenské činnosti, na vyhledávání a pedagogickou diagnostiku žáků s rizikovými projevy, na poskytování poradenských služeb těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího odborného pracoviště. Všechno by mělo probíhat ve spolupráci s třídními učiteli. Tato spolupráce je zcela nezbytná při zachycení varovných signálů spojených s možností rozvoje rizikového chování u jednotlivých žáků a tříd, pro participaci na sledování faktorů, které ovlivňují rizikové chování. Metodik prevence musí pracovat i na přípravě podmínek pro integraci žáků s poruchami chování ve škole a koordinaci poskytování poradenských a preventivních služeb těmto žákům školou a specializovanými školskými zařízeními.
Podle vyhlášky č. 72/2005 Sb. metodik prevence sám vyhledává žáky problémového chování a poskytuje jim i jejich rodičům poradenství a odbornou pomoc. Napomáhá integraci žáků se specifickými poruchami chování, působí v poradenské péči ve školských a výchovných zařízeních.
Jak uvádí Vališová a Kasíková (2011), na poradenský proces ve školním prostředí je nutno pohlížet jako vzájemně navazující a posloupný sled činností, vedoucích k ohraničení problémů, nalezení adekvátních metod a postupů k jejich zvládnutí, hodnocení dosažených výsledků a naplnění stanovených cílů. Jednotlivé fáze procesu: počátek kontaktu z iniciativy: žáka, rodičů, učitele, depistáž výchovného poradce, přesahuje – li rozbor sledovaného problému rámec běžné situace, pak vyrozumění zákonného zástupce a vyžádání písemného souhlasu ke spolupráci, zvážení kompetence školní či návrh speciálního zařízení, stanovení formy kontaktu: konzultace, telefonická komunikace, krizová intervence, telefonická krizová intervence, individuální poradenství, skupinové poradenství, příprava kontaktu - sestavení poradenského kontaktu, personální zajištění, časová dotace, hlavní cíl spolupráce, způsoby hodnocení, realizace kontaktu - využívání optimálních metod a postupů odpovídajících řešené problematice, průběžné hodnocení, ukončení kontaktu v případě dosažení stanovených cílů.
Podobně tento proces popisuje i Janderková (2009). Pedagog postupuje po určitých krocích při posuzování svých žáků. Nejprve si všímá projevů jedince, dále se snaží odhalit příčiny stavu a následně stav popsat. V některých případech ale určení diagnózy může předcházet hledání příčin. Z těchto kroků pak vyrůstá další krok a to stanovení pedagogického opatření, protože nelze jen konstatovat a nesnažit se problém řešit.
Slavíková a Zapletalová (2010), uvádí, že výchozím předpokladem pro výkon činnosti školního metodika prevence je statut pedagogického pracovníka. Všichni pedagogičtí pracovníci mají ze zákona povinnost dalšího vzdělávání, kterým si obnovují, upevňují a doplňují kvalifikaci. Právním předpisem, který další vzdělávání pedagogických
pracovníků upravuje, je vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky č. 412/2008. Mezi druhy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků patří podle § 1 písm. b) této vyhlášky „studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů“. Dalším kvalifikačním předpokladem pro školního metodika prevence je podle § 9 uvedené vyhlášky absolvování studia k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Studium v délce trvání nejméně 250 hodin se ukončuje obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí, po jejímž úspěšném složení získává absolvent osvědčení. Škola musí zajistit pro práci školního metodika prevence potřebné provozní podmínky. Školní metodik vede dokumentaci žáků, se kterými pracuje a respektuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Školní metodici prevence zpracovávají v souvislosti s výkonem své činnosti důvěrné a citlivé údaje o žácích, případně i o jejich rodičích a škola má povinnost zajistit ochranu důvěrných a citlivých údajů v souladu s pravidly.
7.2 Kvalifikační požadavky na školního metodika prevence Kvalifikační požadavky na školního metodika prevence jsou obecně vymezeny v zákoně č. 263/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jednoznačně nespecifikovalo požadavky na vzdělání školního metodika prevence, vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ale vymezuje standardní činnosti školního metodika prevence. Školní metodik prevence by měl být pedagogický pracovník, zpravidla vybraný učitel školy, který má nejméně 2 roky pedagogické praxe. Pro výkon funkce školního metodika prevence je nutné systematické studium v rozsahu minimálně 200 hodin.
Každý školní metodik prevence má možnost získat kvalifikaci pro svoji činnost studiem k výkonu specializovaných činností podle § 9 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Studium trvá nejméně 250 vyučovacích hodin, je ukončeno
obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí. Po úspěšném složení zkoušky získá absolvent školení osvědčení.
7.3 Sociální dovednosti školního metodika prevence Jedná se o takové dovednosti, které se uplatňují v sociálním poznávání, v komunikaci, v sebereflexi a ve zvládání konfliktu. Jsou předpokladem pro naplňování přiměřených školních interakcí, pro přiměřené poznávání, ovládání sebe a pro komunikaci a jednání s dětmi, s ostatními pedagogy a rodiči. Podstatnou úlohu zde hraje empatie, porozumění a naslouchání. Problémy by měl školní metodik prevence umět řešit v klidu, ale důrazně. Důležitým je v oblasti projevů rizikového chování také pedagogický takt. Mazánková (2006) uvádí, že: „Neexistuje pedagogický takt přesně definovatelný, ale existují různé druhy pedagogickotaktního jednání. Jsou to způsoby posuzování, rozhodování, řešení vzniklých výchovných situací. Často je pedagogický takt chápán jako něco intuitivního, jako umění, kterému se nelze naučit.“
Při řešení konfliktních situací by školní metodik prevence měl mít schopnost orientovat se v problému, znát postupy řešení projevů rizikového chování a přirozenou autoritu, kterou žáci přijímají a uznávají.
„Sociální dovednosti můžeme definovat jako dovednosti, které jsou používané v mezilidských vztazích, umožňují nám přirozeným způsobem vyjadřovat své potřeby, mluvit o svých pocitech a záměrech a brát přitom ohled na potřeby druhých lidí. Pokud se nám v této oblasti daří, máme pozitivní zpětnou vazbu od druhých lidí, což nás posiluje a zvyšuje i naši sebedůvěru. Sociální dovednosti mají tři složky: -
dovednost správně vnímat,
-
dovednost správně chápat,
-
dovednost správně sdělovat a reagovat.“ Bělohlávková (2012).
8
MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM (MPP)
Školní preventivní program/strategie je podle Skácelové In Miovský (2010) dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení a je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů. Program má jasně definované dlouhodobé a krátkodobé cíle a je naplánován tak, aby mohl být řádně proveden. Přitom musí být přizpůsoben kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v jejím rámci, tak v jejím okolí. Podle modelu SMART mají být cíle: • Specifické, • Měřitelné, • Akceptovatelné, • Realistické, • Termínované (časově ohraničené) Dlouhodobé cíle jsou spíše obecnějšího charakteru i časově náročné a jsou především uvedeny v preventivní strategii školy, která je nad úrovní MPP. Mezi základní požadavky na dlouhodobé cíle patří, jasná korespondence s preventivní strategií školy, korespondence s koncepcí v oblasti prevence rizikového chování na regionální úrovni a zohlednění všech oblastí rizikového chování. Krátkodobé cíle (konkrétní cíle školy) jsou zásadní součástí dokumentu MPP. Měly by být konkrétní pro dané cílové skupiny a měly by navazovat na preventivní strategii školy.
Tyšer (2006) uvádí, že Minimální preventivní program je důležité sestavit a dodržovat pro každou školu. Jedná se o povinný školní dokument, jehož cílem je vést děti a mládež ke zdravému životnímu stylu, vytvářet podmínky pro smysluplné naplňování volného času a také vzdělávat pedagogické pracovníky. MPP je zpracován vždy na příslušný školní rok, k čemuž je nutné zmapovat aktuální situaci v prostředí konkrétní školy. Jeho realizace v každé škole a školním zařízení podléhá kontrole České školní inspekce. MPP musí být školou nebo školským zařízením pravidelně jednou ročně vyhodnocován. V rámci preventivních prohlídek má také lékař možnost, zachytit počáteční projevy rizikového chování a informovat rodiče, školu a příslušné orgány.
Minimální preventivní program je sestavován na základě zásad efektivní primární prevence, kterými jsou: • systémová
a
koordinovaná
strategie
aplikování
preventivních
aktivit
v dostatečně raném věku, • věkově přiměřené, různorodé a aktivizující metody, • nabízení pozitivních alternativ chování a životních cílů, • využívání peer prvků, • výcvik sociálně psychologických dovedností včetně odmítání nabídky, • nabídka aktivit pro smysluplné využívání volného času, • respektování rizikových faktorů, • aktuálnost a pravdivost poskytovaných informací, • informování o poradenských možnostech, • sledování efektivity opatření. Skácelová v Miovský (2010) uvádí, že minimální preventivní program je konkrétním dokumentem školy zaměřeným na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností.
Specifikem většiny preventivních programů rizikového chování je podle Miovského (2010), že se jejich efektivita zvyšuje, pokud jsou vzájemně kombinovány a nejsou užívány samostatně. Např. v případě prevence užívání návykových látek je využití pouze
informativních programů považováno za nedostačující a je vhodné doplnit
je např. o programy interaktivní, zaměřené na rozvoj sociálních dovedností. Všechny typy programů, které jsou užívány v praxi, by měly splňovat základné požadavky kladené na preventivní programy. Měly by jasně deklarovat postoj, k jakým jednotlivým typům rizikového chování se vztahují. Jejich realizace by měla být jasně časově a prostorově ohraničena. Témata a techniky by měly být používány s ohledem na cílovou skupinu.
Efektivnost se posoudí podle přípravy, způsobu provedení
a vzdělání a dovednostech koncového realizátora programu. Pokud není i dobře vymyšlený program realizován správně, v konečném důsledků se může stát neefektivním, v horším případě dokonce škodlivým.
Základní typy programů v preventivní praxi se dle Miovského (2010) dělí do následujících dvou skupin:
1. Programy zaměřené na rozvoj životních dovedností Tyto programy jsou zaměřené na rozhodovací schopnosti. To znamená, že se zabývají zvyšováním schopností racionálně se rozhodovat v rizikových situacích. Dále jde o programy zaměřené na zvládání úzkosti a stresu např. ve škole nebo v partě. Programy zaměřené na nácvik (rozvoj) sociálních dovedností a programy zaměřené na nácvik dovedností odolávat tlaku.
2. Programy zaměřené na intrapersonální rozvoj Jde o programy, které vedou k uvědomování si hodnot. Žáci se učí uvědomovat si osobní hodnoty, a přijmout následky svého chování. V této skupině jsou zařazeny programy zaměřené na stanovování cílů, což umožňuje naučit se dovednostem, které jsou nezbytné pro stanovení a dosažení zamýšlených cílů, podporuje jednotlivce v osvojení zdravého postoje, kdy rizikové chování je chápáno jako neslučitelné s těmito cíli. Velmi důležité jsou i programy zaměřené na budování pozitivního sebehodnocení, které mají za cíl rozvíjet pozitivní sebehodnocení a zvyšovat sebeúctu, podporují zvýšené oceňování vlastní vrozené i rozvíjené zdatnosti a jedinečnosti. Programy zaměřené na stanovování norem, vycházejí z předpokladu, že mladí lidé mají často mylné představy o rozšířenosti rizikových typů chování. Dalšími jsou programy spojené se složením přísahy. Dále programy informativní, které se zaměřují na předávání informací o dopadech rizikového chování, programy vrstevnické, kde je specifikem zapojení vrstevníků, kteří vystupují v roli poučeného člověka stejného postavení v oblasti rizikového chování, resp. v oblasti užívání návykových látek nebo programy pro rodiče.
Matoušek, Matoušková (2011) na tyto myšlenky navazují tím, že zvýšená pravděpodobnost vzniku rizikového chování je v rodině, kde je přítomen pouze jeden rodič, ve většině případů matka. Ztráta druhé autority má za následky přestupovat meze zákona. Vyšší sklony rizikového chování mají také dospívající vychováváni v ústavní výchově. Pro zlepšení spolupráce s rodiči může škola nabízet dny otevřených dveří, organizovat různé přednášky, besedy, výstavy, kroužky.
8.4 Metodické doporučení k primární prevenci
Školní metodik prevence se věnuje primární prevenci rizikového chování na školách a tato činnost se neobejde bez odborného vedení okresních metodiků prevence, seminářů či doporučení. Je třeba přesně vymezit,
čemu se má věnovat, kterým
rizikovým faktorům, jakým způsobem postupovat, na co se zaměřit především apod. Jednou z takových pomůcek pro školní metodiky prevence je i Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.
Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků, studentů ve školách a školských zařízeních v souladu se Strategií prevence rizikového chování u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, Národní strategií protidrogové politiky, Strategií prevence kriminality – všechny strategie vždy na příslušná období, § 29 odst.1 a § 30 odst.3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ( školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních a ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže vymezuje aktuální terminologii, která je v souladu s terminologií v zemích EU a začlenění prevence do školního vzdělávacího programu a školního řádu, dále popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu metodika prevence, definuje preventivní program, doporučuje postupy škol a školských zařízení při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže.
Primární prevence rizikového chování u žáků v působnosti MŠMT se zaměřuje prioritně na předcházení rozvoje rizik, které směřují zejména k rizikovým projevům chování žáků: -
agrese, šikana, kyberšikana, násilí, vandalismus, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofonie,
-
záškoláctví,
-
závislostní chování, užívání všech návykových látek, netolismus, gambling,
-
rizikové sporty a rizikové chování v dopravě,
-
spektrum poruch příjmu potravy,
-
negativní působení sek,
-
sexuální a rizikové chování.
Dle Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
jsou aktivity škol cíleně směrovány
k prokazatelně efektivní specifické primární prevenci a eliminaci aktivit z oblasti neefektivní primární prevence. K rozpoznání a zajištění pomoci včasné intervence nebo krizové intervence zejména v případech: traumatických zážitků – domácího násilí, šikanování, násilného chování, týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, ohrožování mravní výchovy mládeže, experimentování s návykovými látkami, rizikových stravovacích návyků vedoucí k poruchám příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).Toto metodické doporučení je určeno pro právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT. Doporučováno je její využití i ostatním školám zapsaných do školského rejstříku a poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláním a výchovou. Součástí Metodického doporučení je praktický návod pro školy „Co dělat když“, který obsahuje velice detailní praktické doporučení ředitelům škol i metodikům prevence, jak se zachovat při výskytu určitého rizikového chování ve školách.
Předcházení a minimalizace rizikových projevů, je základním principem výchovy ke zdravému
životnímu
stylu,
k rozvoji
pozitivního
sociálního
chování,
psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací.
Specifická primární prevence zahrnuje aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků, na všeobecnou prevenci zaměřenou na širší populaci, aniž byl dříve zjišťován rozsah problému, na selektivní prevenci zaměřenou na žáky, s předpokladem zvýšeného výskytu rizikového chování a na indikovanou prevenci zaměřenou na jednotlivce a skupiny, kde byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo u vrstevníků.
Nespecifická primární prevence podporuje zdravý životní styl a osvojuje pozitivní sociální chování, organizuje volný čas a jiné programy vedoucí k dodržování společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti a odpovědnosti za své jednání.
Efektivní primární prevence zahrnuje kontinuální a komplexní programy, interaktivní programy v menších skupinách, tvorbu dobrého klimatu, programy na zkvalitnění komunikace, osvojování a rozvoj sociálně emočních dovedností a kompetencí, zvládání konfliktů a zátěžových situací, odmítání legálních a nelegálních návykových látek, zvyšování sebevědomí, posilování odvahy, zvládání úzkosti, stresu apod. Efektivní primární prevence je založena na soustavnosti a dlouhodobosti, aktivnosti, přiměřenosti, názornosti a uvědomělosti.
Neúčinná primární prevence je postavena na
zastrašování a triviálním přístupu,
citových apelech. Jde o pouhé předávání informací, o realizování jednorázových akcí, o potlačování diskuse, o znevažování názorů a
testování žáků jako náhražku
za kontinuální primární prevenci.
Preventivní program je dokument zaměřený na výchovu a vzdělávání žáků ke zdravému životnímu stylu, na osobnostní a emočně sociální rozvoj i komunikační dovednosti. Program je založen na vlastní aktivitě žáků, na pestrosti preventivní práce, na zapojení pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci nezletilých žáků.
Nové metodické doporučení – pojem sociálně patologické jevy postihuje fatální jevy ve společnosti (alkoholismus, krádeže, vraždy apod.), k nimž také směřuje opatření primární prevence. Pedagogové pracují s rizikovým chováním a zaujímají účinná primárně preventivní opatření, minimalizují projevy i rizika takového chování, diagnostikují a následně přijímají efektivní opatření. V návaznosti na schválené vládní dokumenty z oblasti primární prevence rizikového chování u žáků je zpracován koncepční materiál resortu na dané období. Jedná se o akční plán, který metodicky podporuje a koordinuje problematiku primární prevence, vytváří podmínky pro realizaci resortního systému prevence na národní úrovni v oblasti metodické a legislativní, každoročně vyčleňuje resortní finanční prostředky na primární prevenci rizikového chování a podílí se na certifikaci kvalitních programů. Dále vytváří internetový
informační komunikační systém, rozvíjí spolupráci v oblasti primární prevence, má zřízen poradní orgán Výbor pro koordinaci primární prevence a Výbor krajských školských koordinátorů, spolupracuje s Úřadem vlády Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Republikovým výborem pro prevenci kriminality Ministerstva vnitra. Spolupracuje s odbornou veřejností, která tvoří
nestátní neziskový sektor,
pedagogické i odborné fakulty, koordinuje resortní činnost a spolupracuje s různými organizacemi, jako jsou Výzkumný ústav pedagogický, Institut pedagogickopsychologického poradenství, Národní institut pro vzdělávání a Národní institut dětí a mládeže, v oblasti primární prevence využívá odborného potenciálu v oblasti metodické, vzdělávací, výzkumné, v oblasti kontrolní využívá odborný potenciál České školní inspekce. V neposlední řadě metodicky podporuje krajské školské koordinátory prevence a rozvíjí spolupráci v krajích.
8.5 Výchovný poradce
Na mnoha školách je pedagog, který vykonává funkci školního metodika prevence rovněž i výchovného poradce. Jeho náplň práce je pak mnohem náročnější, a to jak časově, tak i profesně. Za této situace musí školní metodik prevence zvládnout vše sám, zapojovat mnohem více do prevence na škole ostatní pedagogy a v zájmu předcházení rizikového chování se obracet na příslušné instituce zvenčí.
Průcha (2009) uvádí, že výchovný poradce by měl být zaměřen na čtyři klíčové skupiny, kterými jsou žáci, rodiče, učitelé a pracovníci odborných poradenských pracovišť. Náplň práce výchovného poradce je odlišná od náplně práce školního metodika prevence. Činnost výchovného poradce upravuje vyhláška 72/2005 Sb. Vždy je lepší, když na škole působí dva učitelé, jeden jako metodik prevence a druhý jako výchovný poradce, než když obě funkce vykonává pouze jedna osoba. Na výchovného poradce se obracejí pedagogové, studenti i jejich zákonní zástupci, proto by měl mít stanoveny pravidelné konzultační hodiny, kde se bude věnovat žákům, rodičům nebo i svým kolegům. Výchovný poradce je zprostředkovatelem kontaktů na další odborníky, zajišťuje kontakt školy s rodinou studentů. Pro vykonávání této funkce je nutná
spolupráce s jednotlivými učiteli, třídními učiteli, vedením školy a metodikem prevence rizikového chování.
Základní úkoly výchovného poradce podle Moussové (2002) jsou: 1. Poskytování odborné pomoci. 2. Informační činnost. 3. Soustavné dlouhodobé poznávání, sledování a hodnocení vývoje žáků. 4. Konzultační činnost. 5. Vlastní návrhy.
Vyhláška 72/2005 Sb. uvádí činnosti, které by měl výchovný poradce vykonávat. Mezi hlavní činnosti patří kariérové poradenství, diagnosticko – poradenské činnosti zaměřené k volbě vzdělání, provádí základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci, zpracování zájmových dotazníků vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí volby povolání žáků.
Při individuálním šetření k volbě povolání je vhodné, aby spolupracoval s třídním učitelem, který by měl být v úzkém kontaktu se zákonným zástupcem. Další činností výchovného poradce je zajišťování návštěv žákům na střediscích úřadů práce. Vzhledem k výše uvedeným činnostem výchovného poradce by bylo vhodné, aby tato funkce byla vykonávána samostatně. To znamená, že pro školu je mnohem užitečnější, když funkce výchovného poradce a metodika prevence není spojena, a vedení školy tyto povinnosti deleguje na dvě osoby (dva pedagogové).
Výchovné poradenství podle Průchy (2009) napomáhá zvyšování efektivity vzájemných vazeb mezi sférou vzdělávání a sférou práce. Přispívá k naplňování důležitých veřejně politických cílů, které se týkají především zajišťování rovnosti šancí v otázkách vzdělávání a uplatnitelnosti absolventů na trhu práce, rozvoji celoživotního vzdělávání a tedy rozvoji vlastního potenciálu v průběhu celého lidského života.
9
METODIKA PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
9.1 Definování cílů a předpokladů Hlavní cíle bakalářské práce jsou:
Bakalářská práce se zabývá problematikou činnosti metodika prevence na konkrétní střední škole
Cíl teoretické části bakalářské práce: Prostřednictvím studia odborných pramenů vymezit stěžejní pojmy sledované problematiky.
Cíl praktické části bakalářské práce: Uskutečnit průzkumné šetření ve vybrané střední škole. Z čehož vyplývají 3 dílčí cíle: 1.
Zjistit počty výskytu patologických jevů nebo rizikového chování ve sledované škole v letech 2008 – 2012.
2.
Určit poměr výskytu patologických jevů ve sledované škole v závislosti na počtu studentů sledované školy.
3.
Popsat a analyzovat vztah mezi výskytem patologických jevů ve sledované škole a činností metodika prevence dané školy.
Mezi stěžejní předpoklady našeho průzkumného šetření patří:
1.
Výskyt rizikového chování se zvyšuje v čase.
2.
Počet uskutečňovaných preventivních akcí má pozitivní vliv na výskyt rizikového chování.
metodika
prevence
9.2 Použité metody průzkumného šetření Průzkum byl proveden za účelem zjištění hodnot, na základě kterých bychom byli schopni analyzovat průzkumné cíle a potvrdit či vyvrátit naše předpoklady. K daným účelům jsme zvolili takové průzkumné techniky, aby co nejlépe odpovídaly námi sledovaným cílům. Pro účely této práce, byly použity 3 metody průzkumného šetření a to částečně strukturovaný rozhovor s metodikem prevence, jehož cílem bylo zjistit existenci a dostupnost dokumentů, ve kterých bychom zjistili pro nás relevantní data. Dalšími metodami byly studium a analýza těchto školních dokumentů. Rozhovorem s metodikem prevence bylo zjištěno, že základními a dostupnými materiály pro posouzení našich cílů a předpokladů jsou především „Minimální preventivní programy“ a „Hodnocení MPP“ za jednotlivé školní roky a dále „Evidence sociálně patologických jevů“ a „Evidence rizikového chování“ ve školních rocích. Další použitou metodou se tak stalo studium pedagogických dokumentů. Ve spolupráci se sledovanou školou jsme získali tyto dokumenty, ve kterých jsme následně provedli potřebné analýzy: 1.
Evidence sociálně patologických jevů v roce 2008/2009.
2.
Evidence sociálně patologických jevů v roce 2009/2010.
3.
Evidence rizikového chování ve školním roce 2010/2011.
4.
Evidence rizikového chování ve školním roce 2011/2012.
5.
Minimální preventivní program „Člověk žije, má-li nějaký cíl“, jako program aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže za školní rok 2008/2009.
6.
Hodnocení MPP za školní rok 2008/2009 „Člověk žije, má-li nějaký cíl“.
7.
Minimální preventivní program „Užívej si života přes všechny překážky“, jako program aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže za školní rok 2009/2010.
8.
Hodnocení MPP za školní rok 2009/2010 „Užívej si života přes všechny překážky“.
9.
Minimální preventivní program „Ve zdravém těle zdravý duch“, jako program aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže za školní rok 2010/2011.
10.
Hodnocení MPP za školní rok 2010/2011 „Ve zdravém těle zdravý duch“.
11.
Minimální
preventivní
program
„Odpor
proti
změně
lze
pochopit,
ale i překonat“, jako program aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže za školní rok 2011/2012. 12.
Hodnocení MPP za školní rok 2011/2012 „Odpor proti změně lze pochopit, ale i překonat“.
9.3 Harmonogram průzkumného šetření
1 2 3 4 5
Činnosti uskutečněné v rámci průzkumného šetření Formulace cíle průzkumného šetření Stanovení předpokladů průzkumného šetření Zvolení metod průzkumného šetření Výběr střední školy Projednání realizace průzkumného šetření
6 7 8 9 10 11 12
Zpracování informací o střední škole Příprava metod průzkumného šetření Analýza činnosti metodika prevence Analýza výskytu rizikového chování Vyhodnocení průzkumných dat Popis průzkumných dat Vytvoření doporučení pro pedagogickou praxi
Termíny leden 2012 leden 2012 leden 2012 únor 2012 únor 2012 březen - duben 2012 květen 2012 leden 2013 únor 2013 březen 2013 duben 2013 květen 2013 Zdroj: Autorka
10 CHARAKTERISTIKA PROSTŘEDÍ A RESPONDENTŮ 10.1 Charakteristika prostředí průzkumného šetření Střední škola hotelová a služeb v Kroměříži je zřízená Zlínským krajem, která je vytvořena sloučením několika škol a školských zařízení. V roce 1977 byl položen první základní kámen. Zřizovatelem školy bylo Generální ředitelství mlékárenského průmyslu Praha. Výuka byla zahájena s 255 žáky. V roce 1985 zde otevřeli dva nové dvouleté učební obory: potravinářskou a košíkářskou výrobu, které byly vyučovány do roku 1992. V letech 1983 – 1990 bylo na škole realizováno dvouleté studium kombinované formy studia denního i dálkového při zaměstnání. Studenti přicházeli z Čech i Moravy. Posléze byl otevřen čtyřletý studijní obor potravinářské výroby. V roce 1991 pak byla škola převedena jako příspěvková organizace pod MŠMT ČR a nabyla právní subjektivitu. Škola zřídila cukrářské dílny, pekárenské dílny, vybudovala školní restaurace, bar i cvičné kuchyně. V roce 2004 bylo zřízeno ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně detašované pracoviště této univerzity a otevřeno bakalářské studium denní i kombinované formy. V současné době má asi 1000 studujících žáků. Svým žákům nabízí vedle povinné výuky mnoho zajímavých aktivit včetně zahraničních projektů a stáží. Jako člen mnoha profesionálních asociací a svazů úzce spolupracuje se svými absolventy i s budoucími zaměstnavateli žáků a přizpůsobuje výukové osnovy jejich potřebám.
Škola je zapojena do projektu, který je zaměřen na rozvoj školních poradenských pracovišť: vzdělávání, informace, poradenství. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR a je investicí do rozvoje dětí. Díky tomuto projektu bylo ve škole zřízeno v roce 2006 školní poradenské pracoviště. V rámci toho pracoviště je zřízena pozice školního psychologa, výchovného poradce a školního metodika prevence. Výhodou činnosti školního poradenského pracoviště je poskytnutí pomoci okamžitě a přímo na místě. Všichni členové týmu jsou odborníci, využívají znalosti prostředí a atmosféry školy, jsou blízcí a dosažitelní nejen pro žáky, ale i pro zákonné zástupce a pedagogy. Poradenství je diskrétní a bezplatné.
10.2 Rozhovor s metodikem prevence 10.2.1 Rozhovor
Rozhovor byl veden tak, aby byly zjištěny údaje k osobě metodika a také k činnostem, které metodik vykonává a k dokumentům, které metodik zpracovává.
K osobě metodika byly vedeny tyto otázky: 1.
Od kdy jste ve funkci školního metodika prevence?
2.
Je funkce metodika prevence vaší hlavní pracovní náplní?
3.
Jaké máte vzdělání pro potřeby této funkce?
4.
Jaké další kurzy a školení absolvujete v rámci dalšího vzdělávání a jak často?
K činnosti metodika byly vedeny tyto otázky: 5.
Jakým způsobem komunikujete s pedagogickým sborem?
6.
Jaké materiály zpracováváte?
7.
Jaké činnosti nejčastěji v souvislosti s vaší činností uskutečňujete?
8.
Jaké další spolupráce v souvislosti s vaší činností uzavíráte?
9.
Jaké statistické a jiné údaje o sociálně patologických jevech využíváte ke své činnosti?
v souvislosti
s prevencí
sociálně
patologických
jevů
10.2.2 Závěry rozhovoru s metodikem prevence
Rozhovor byl domluven s metodičkou prevence paní J. V. ze Střední školy hotelové a služeb v Kroměříži. Konal se po domluvě v útulné kanceláři metodičky prevence dne 12. 2. 2013 ve volných vyučovacích hodinách metodičky prevence, která byla velmi ochotná, milá a vstřícná. Na každou otázku odpovídala s přehledem a srozumitelně. Vzhledem k usměvavé tváři budí u žáků důvěru a respekt. Byla ochotna mi zapůjčit k přečtení i svůj deník,
do kterého se zapisují všechny řešené patologické jevy. Poskytla nám tak možnost získat podkladová data pro zpracování BP. Rozhovor trval dvě vyučovací hodiny po 45minutách.
Částečně strukturovaný rozhovor poskytla metodička prevence (36 let), která má desetiletou pedagogickou praxi a zároveň působí na dotčené škole jako výchovný poradce (otázka č. 2). Pro činnost metodika prevence absolvovala dvouleté specializované studium pro Školní metodiky prevence na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně – Prevence sociálně patologických jevů (otázka č. 3). Ve funkci metodika působí od roku 2005 (otázka č. 1). V průběhu let se omezeně, zejména vzhledem k dalšímu pracovnímu zařazení jako výchovný poradce, zúčastňuje dalších kurzů a školení v oblasti primární prevence (otázka č. 4). Šlo např. o kurzy k tématům agresivita, šikana, návykové látky, apod. Všechny informace byly získány na základě části rozhovoru „K osobě metodika“ viz. kap. 10.2.1.
Z analýzy odpovědí, k činnosti metodika bylo zjištěno, že metodik je samozřejmě každodenně zapojen do činnosti školy. Čtvrtletně sepisuje zprávu o preventivní činnosti na škole (otázky č. 6 a 7). Pravidelně na poradách školy informuje vedení i kolegy o plnění či neplnění plánu Minimálního preventivního programu, o výskytu negativních jevů ve škole, apod. Pokud tyto situace nastanou, informuje zainteresované strany samozřejmě kdykoli. Dále předává třídním učitelům písemné informativní materiály, kde shrnuje důležité úkoly pro daný měsíc (otázka č. 5). Na začátku školního roku informuje všechny a zejména nově příchozí žáky o existenci školního metodika prevence a o možnostech žáků se na něho obracet. Dále informuje o umístění schránky důvěry a o nástěnce primární prevence. Společně s třídními učiteli vede záznamy o pravidelném zařazování preventivních témat do běžné výuky a tyto také čtvrtletně hodnotí a zpracovává pro potřeby vedení školy. V případě výskytu složitých případů sociálně patologických jevů kontaktuje a spolupracuje s dalšími institucemi. Jedná se především o okresního metodika prevence, pedagogicko – psychologické poradny, speciálně pedagogická centra,
střediska výchovné péče, městskou policii, Policii ČR a OSPOD městského úřadu (otázka č. 8). Dalším výrazným prvkem prevence je také spolupráce s rodiči, kteří jsou o strategii metodika
prevence
informováni
formou
letáků
na
začátku
školního
roku,
při pravidelných schůzkách rodičů a školy a také na webových stránkách školy. Důležité informace, které nám metodička doporučila, a využijeme je v BP, jsou především
obsaženy
v dokumentu
„Minimální
preventivní
program“,
který
je sestavován na základě vyhodnocení předchozího školního roku a také „Hodnocení MPP“ za daný školní rok. Školní metodik prevence dále zpracovává Evidenci sociálně patologických jevů či Evidenci rizikového chování za daný školní rok na dané škole (otázky č. 6 a 9).
11 ANALÝZA DAT VYPLÝVAJÍCÍ ZE STUDIA ŠKOLNÍCH DOKUMENTŮ 11.1 Evidence rizikového chování Sledovali jsme školní roky v období let 2008 – 2012, pro které jsme měli dostupné materiály: 1.
Evidence sociálně patologických jevů v roce 2008/2009.
2.
Evidence sociálně patologických jevů v roce 2009/2010.
3.
Evidence rizikového chování ve školním roce 2010/2011.
4.
Evidence rizikového chování ve školním roce 2011/2012.
Naším cílem bylo zjistit počet prokázaných závažných skutků, které bylo nutné řešit samotnou školou. Výsledkem našeho průzkumu jsou tabulky, které dokumentují rizikové chování v jednotlivých školních letech. Ve sloupci „Reálná zjištění“ je zaznamenán počet uskutečněných reálných zjištění rizikového chování. Ve sloupci „Podezření“ je uveden počet rizikových chování, u kterých nebylo možné zjistit jednoznačně, kdo se na takovém chování podílel, např. v důsledku časové zpozdilosti zjištění a také případy, které vyplývají z anonymních dotazníkových akcí. V posledním sloupci „Počet řešených případů“ je uveden skutečný počet případů, které škola buď ve vlastní kompetenci, nebo ve spolupráci s dalšími organizacemi byla nutná individuálně řešit a to zejména pro jejich zvýšenou nebezpečnost.
Školní rok 2008/2009 Reálná zjištění
Podezření
Počet řešených případů
Kouření
80
168
17
Alkohol
6
106
0
Drogy
0
41
0
Šikana
3
3
3
Záškoláctví
90
31
29
Kriminalita
6
0
6
Gamblerství
0
35
1
Rasismus
0
0
0
Vulgarismus
46
Plošně
16
Jiné SPJ
0
0
0
Celkem
231
353
72
Zdroj: Autorka Školní rok 2009/2010 Reálná zjištění
Podezření
Počet řešených případů
Kouření
20
340
20
Alkohol
0
34
0
Drogy
1
42
1
Šikana
1
2
1
Záškoláctví
55
0
40
Kriminalita
4
4
4
Gamblerství
0
0
0
Rasismus
0
0
0
Vulgarismus
1
425
1
Jiné SPJ
0
0
0
Celkem
82
847
67
Zdroj:Autorka
Školní rok 2010/2011 Reálná zjištění
Podezření
Počet řešených případů
Kouření
15
263
15
Alkohol
2
44
2
Drogy
1
0
1
Šikana
0
1
0
Záškoláctví
94
0
94
Kriminalita
3
0
3
Gamblerství
0
0
0
Rasismus
0
0
0
Vulgarismus
5
438
5
Kyberšikana
0
0
0
Jiné SPJ
6
0
6
Celkem
126
746
126
Zdroj: Autorka
Školní rok 2011/2012 Reálná zjištění
Podezření
Počet řešených případů
Kouření
15
525
15
Alkohol
2
481
2
Drogy
0
12
0
Šikana
1
3
1
Záškoláctví
107
0
107
Kriminalita
3
4
3
Gamblerství
0
1
0
Rasismus
0
0
0
Vulgarismus
35
438
35
Kyberšikana
1
0
1
Jiné SPJ
15
4
15
Celkem
179
1468
179
Zdroj: Autorka
Samotný popis zjištění je již částečně osvětlen v části nad tabulkami. Na základě zjištěných dat jsme stanovili, že počet závažných řešených rizikových chování byl ve školních letech 2008/2009 a 2009/2010 přibližně na stejné úrovni, zatím co v letech 2010/2011 a 2011/2012 začal neúměrně stoupat. Rovněž je možné konstatovat, že se sledovaná riziková chování v průběhu let mění tzv. „s dobou“, stejně tak jak se mění trestná činnost celé společnosti. Důkazem toho je např. zařazení kyberšikany do sledovaných rizikových chování. Rovněž je nemožné nevšimnout si zvyšující tendence záškoláctví, které rovněž „kopíruje“ morální situaci současné společnosti.
11.2 Závěry z „Hodnocení MPP“
Pro účely našeho průzkumu jsme analyzovali všechny „Minimální preventivní programy“ pro dané roky a zejména jejich roční vyhodnocení. Výsledkem nám byla tabulka, ve které můžeme srovnat jednorázové aktivity, které dotčená škola organizovala za účasti metodika prevence v průběhu školních let v období 2008 – 2012 a porovnat je společně s počtem studentů a s počtem řešených sociálně patologických jevů v daném školním roce. Samozřejmě, že škola společně s metodikem prevence, v průběhu let organizovala i průběžné a dlouhodobé programy , které po sledované 4 roky zůstaly přibližně stejné co do počtu i charakteristiky a tudíž jsme je nezahrnuly do našeho průzkumu jako relevantní hodnotu.
Školní rok
Počet studentů školy
Počet jednorázových aktivit metodika prevence
Počet řešení sociálně patologických jevů
2008/2009
878
73*
72
2009/2010
850
68**
67
2010/2011
876
70***
126
2011/2012
875
85****
179
Zdroj: Autorka *7x tematická přednáška s besedou, 4x divadlo, 5x výstava, 21x sportovní akce, 7x filmový klub a kino, 10x výtvarné a umělecké soutěže, 3x diskotéka,4x pracovní akce, 5x výlet, 7x jiné **5x tematická přednáška s besedou, 5x divadlo, 4x výstava, 19x sportovní akce, 6x filmový klub a kino, 9x výtvarné a umělecké soutěže, 4x diskotéka,5x pracovní akce, 5x výlet, 6x jiné ***5x tematická přednáška s besedou, 2x divadlo, 6x výstava, 20x sportovní akce, 7x filmový klub a kino, 12x výtvarné a umělecké soutěže, 2x diskotéka,5x pracovní akce, 3x výlet, 8x jiné ****11x tematická přednáška s besedou, 5x divadlo, 6x výstava, 26x sportovní akce, 5x filmový klub a kino, 11x výtvarné a umělecké soutěže, 3x diskotéka,6x pracovní akce, 5x výlet, 7x jiné
Komparací dat můžeme stanovit, že počet studentů se v průběhu let nijak významně prevence. Oproti tomu se výrazně mění počet řešených projevů rizikového chování studentů. A to i přesto, že aktivita metodika prevence zůstává na stejné úrovni, či se dokonce v posledních 2 letech mírně zvyšuje. Počet akcí metodika tedy nemá statisticky zásadní vliv na výskyt řešených sociálně patologických jevů. Z matematických či statistických dat nelze takto jednoduše stanovit žádné přesně definované závěry. Je zřejmé, že počet zjištěných rizikových jevů a zejména jeho růst má nějakou souvislost s kvalitou pedagogické a také preventivní činnosti v oblasti odhalování nebo spíše správného popisování daných jevů. Tyto jevy pak nejsou přehlíženy a jsou podchyceny mnohem dříve, než to bývalo zvykem v minulosti a tím také vzniká jejich zvýšená kvantita, která pak ovlivňuje statistické údaje.
12 DISKUZE Diskuzi můžeme rozvinout zejména k předpokladu BP č. 2, který tvrdí, že počet uskutečňovaných preventivních akcí metodika prevence má pozitivní vliv na počet výskytu rizikového chování. Naším vyhodnocením bylo v podstatě jeho vyvrácení, protože v hlubším kontextu tušíme, že pravda je někde jinde. A to zejména v další práci metodika prevence a dalších pedagogů, v jejich individuální práci se studenty a s projevy rizikového chování. V cíleně zaměřených akcích. Zaměřených na aktuálně objevující se projevy rizikového chování ve škole, ale i v rodině a ve společnosti. A také v kvalitně a poutavě připravených akcích, které studenty vtáhnout „do děje“ s tím, že se budou těšit na další akce. Je zbytečné vytvářet mnoho akcí, které nebude nikdo navštěvovat, nebo budou navštěvovány povinně, a které budou vzhledem ke kvantitě ztrácet na kvalitě.
13 ZÁVĚR
Při stanovování „šíře záběru“ bakalářské práce jsme si byli vědomi, že problém prevence není jen „hrou na jednu strunu“ a že ani v kontextu „činnost metodika prevence versus stabilizace počtu rizikového chování“ na jakékoli škole nebude jednoduchou analytickou činností. V průběhu vlastního průzkumného šetření jsme byli nuceni velkou část námi získaných dat, souvislostí a poznatků vyřadit nebo prozatímně vyloučit z okruhu sledovaných jevů, protože obsah práce by byl velmi široký. Nicméně se tak tímto otevírá cesta pro další zkoumání a bádání, které by mohlo být částečně naplněno v navazujících diplomových či jiných pracích. Naplnění cílů praktické části bakalářské práce je popsáno v následujících kapitolách, přesto je důležité vzpomenout i na hlavní cíl teoretické části bakalářské práce. Hlavním cílem bylo popsat preventivní činnost metodika prevence na škole v jeho legislativním i praktickém rámci. Tento cíl byl naplněn v kapitolách 6, 7 a 8. Doporučení pro pedagogickou praxi je formulováno takto: Navrhuji, aby školní metodik prevence zvyšoval počet aktivit, které se na škole provádí – besedy, projekty, přednášky, spolupráce s OSPOD, PČR aj., a zároveň se zaměřil na výzkum rizikového chování v rámci školy. Dále by měl navrhnout informační brožury týkající se problematiky rizikového chování zejména těch, které se v uvedené škole vyskytují v největší míře.
13.1 Potvrzení cílů bakalářské práce
Při průzkumu jednotlivých materiálů, které zpracovává metodik prevence na škole, jsme mohli velmi jednoduchým způsobem naplnit dílčí cíl praktické části BP č. 1, kterým jsme měli zjistit počet výskytu patologických jevů nebo rizikového chování ve sledované škole v letech 2008 – 2012. Tento cíl byl bezezbytku naplněn v kapitole 11.1.
Podobně jednoduchým způsobem se podařilo naplnit i dílčí cíl praktické části BP č. 2, kterým bylo určit poměr výskytu patologických jevů nebo rizikového chování ve sledované škole v závislosti na počtu studentů. Vzhledem k tomu, že se počet studentů sledované školy žádným zásadním způsobem nezměnil po celé sledované období, je možné konstatovat, že stejně jako počet rizikového chování v čase roste, stejně tak poměr počtu rizikového chování na jednoho studenta je v čase vyšší. Tento cíl můžeme považovat za splněný v tabulce kapitoly 11.2.
Dílčím cílem praktické části BP č. 3 bylo popsat a analyzovat vztah mezi výskytem rizikového chování a patologických jevů ve sledované škole a činností metodika prevence dané školy. Statisticky je tento vztah zřetelný v tabulce kapitoly 11.2 a je tedy splněn. Přesto je právě tady na místě nutné podotknout, že tento vztah není pouhým matematickým údajem. Prolíná se v něm také to, že rostoucí počet řešených případů není pouze odrazem špatného morálního stavu naší společnosti, ale také toho, že výchovná funkce školy bývá naplňována také častějším řešením i drobnějších přestupků. Mladý člověk, tak mnohem dříve než vstoupí do samostatného života, může poznat důsledky svého rizikového chování a v pozdějších letech se pak podobným projevům vyvarovat. Proto je nutné tento vztah posuzovat z mnohem hlubšího hlediska než je pouhé statistické konstatování. Tento závěr samozřejmě platí pro jakoukoli preventivní činnost, protože důsledky prevence se odrážejí v mnohem delších časových intervalech, než v námi sledovaných pěti letech.
13.2 Potvzení průzkumných předpokladů V souvislosti s naplněním cíle BP č. 1 byl potvrzen i předpoklad BP č. 1, který tvrdí, že počet výskytu rizikového chování zvyšuje v čase. Tento předpoklad se nám potvrdil analýzou školních evidencí rizikového chování. Přesto by bylo do budoucna zajímavé sledovat tento jev nejen v souvislostech jedné konkrétní školy, ale např. několika škol nebo v souvislostech celospolečenských.
S tím velmi souvisí i potvrzení či vyvrácení předpokladu BP č. 2, který tvrdí, že počet uskutečňovaných preventivních akcí metodika prevence má pozitivní vliv na výskyt
rizikového chování. Díky předchozímu tvrzení nemůžeme tento předpoklad ani zcela vyvrátit, ani zcela potvrdit. Je zde mnoho aspektů, zejména statistických, které tento předpoklad vyvracejí. V hlubším kontextu ale tušíme, že pravda je někde jinde, jak je uvedeno v diskuzi.
Během výzkumu činnosti metodika prevence na sledované škole byla odkryta celá řada dalších problematik vhodných k dalšímu zkoumání. Naskytuje se zde možnost dalšího hlubšího průzkumu či výzkumu.
14 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BĚLOHLÁVKOVÁ, Lucie. Rozvoj sociálních dovedností. Praha: APLA, 2012.
GULLONE, E.; MOORE, S. (2000): Adolescent risk- taking and five- factor model of personality. Journal of Adolescence, Vol. 23, pp. 393- 407. Retrieved 27. 2. 2009, from Science Direct database.
JANDERKOVÁ, Dita. Pedagogická diagnostika.Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 119 s. ISBN 978-80-7375-343-6.
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-807-3673-833.
KYRIACOU, Chris. Řešení výchovných problémů ve škole. Vyd. 1. Překlad Dagmar Tomková. Praha: Portál, 2005, 151 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-717-8945-3.
KYRIACOU, Chris. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. 1. vyd. Praha: Portál, 1996, 155 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-717-8022-7.
MATOUŠEK, Oldřich a Andrea MATOUŠKOVÁ. Mládež a delikvence: možné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeže. Vyd. 3., Praha: Portál, 2011, 336 s. ISBN 978-807-3678-258.
MAZÁNKOVÁ, Libuše. Základy didaktiky. Brno: Institut Mezioborových studií, 2006.
MIOVSKÝ, Michal a Pavel BARTÍK. Primární prevence rizikového chování ve školství. Vydání první. 2010, 253 s. ISBN 978-808-7258-477.
MOUSSOVÁ, Hadj, Duplinský, J. a kol.:Diagnostika. Pedagogicko - psychologické poradenství II. Praha, PedF UK, 2002.
NEŠPOR, Karel. Vaše děti a náykové látky. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 157 s. ISBN 80-7178-515-6.
PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 978-807367-546-2.
TYŠER, Jiří. Školní metodik prevence: soubor materiálů. Vyd. 1. Most: Hněvín, 2006, 103 s. ISBN 80-866-5417-6.
VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005, 430 s. ISBN 80-246-1074-4.
VALIŠOVÁ, Alena. Pedagogika pro učitele: podoby vyučování a třídní management, osobnost učitele a jeho autorita, inovace ve výuce, klíčové kompetence ve vzdělávání, práce s informačními prameny, pedagogická diagnostika. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, c2011, 456 s. ISBN 978-802-4733-579.
VAŠÍNOVÁ, Jana. Deník metodika prevence Střední škola hotelová a služeb Kroměříž .
Legislativní dokumenty
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j. 21291/2010-28.
Metodický list k poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních, MŠMT č.j. 13409/98-24.
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže č.j.: 14514/2000 – 51.
Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou.
Vyhláška č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisy a kariérním systému pedagogických pracovníků.
Zákon č. 561/2004Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve změně pozdějších předpisů.
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.
Zákon ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Internetové zdroje
www.wikipedia.org/wiki/Prevence.