MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŢIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2011
TOMÁŠ SVOBODA
Mendelova univerzita v Brně Institut celoţivotního vzdělávání
Vytvoření eLearningového učebního textu pro výuku informačních technologií Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tomáš Foltýnek, Ph.D.
Vypracoval: Tomáš Svoboda Brno 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Vytvoření eLearningového učebního textu pro výuku informačních technologií vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.
Brno, dne ………………….. Podpis studenta ……………..
Poděkování
Chtěl bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Tomáši Foltýnkovi, Ph.D., za nápady, připomínky a rady při zpracování práce. Dále Ing. Františkovi Kovaříkovi za pomoc se systémem Moodle. Také děkuji všem osobám, které svou radou nebo jinou pomocí přispěly ke zdárnému vytvoření bakalářské práce.
ABSTRAKT V bakalářské práci je řešena tvorba eLearningového učebního materiálu pro výuku informačních technologií. Učivo bude vhodné pro ţáky středních škol, případně i vysokých škol. Práce se v teoretické části vymezuje na problematiku eLearningu, jeho historii, současnou podobu, vyuţitelnost ve výuce, výhody a nevýhody oproti klasickým metodám učení. Cílem praktické části je vytvoření aktuálního a pochopitelného učebního textu, doplněného o grafy, obrázky a testy z oblasti informačních technologií, konkrétně počítačový hardware. Z důvodu velmi rychlého pokroku v této oblasti bude úkolem vytvoření kvalitního učebního textu, který půjde v případě potřeby snadno aktualizovat. Učební text včetně testů bude nahrán v systému Moodle na vybrané střední škole. Studenti a vyučující budou mít moţnost k němu přistupovat a pracovat s ním.
Klíčová slova: eLearning, střední škola, hardware, Moodle
ABSTRACT The subject of the thesis is the creation of eLearning teaching material suitable for information technology education. The subject matter is suitable for secondary school or college students. The theoretical part of the thesis is focused on the issues of eLearning, its history, its current form, applicability in education, and its advantages and disadvantages in comparison to the classical teaching methods. The aim of the applicative part is to create an up-to-date, comprehensible teaching text complemented by graphs, figures and tests from the field of information technology; specifically on the topic of computer hardware. Because the development of this particular field is very rapid, the goal is to create a high-quality teaching text which can be easily updated as necessary. The text (including the tests) will be loaded into the Moodle system in a chosen secondary school environment. The students and the teachers will be able to access it and work with it.
Key words: eLearning, high school, hardware, Moodle
OBSAH 1.
Úvod.......................................................................................................................... 9
2.
Cíl práce .................................................................................................................. 10
3.
Materiál a metody zpracování................................................................................. 11
4.
Teoretická část ........................................................................................................ 12 4.1.
Co je to e-learning? .......................................................................................... 12
4.2.
Historie e-learningu .......................................................................................... 14
4.3.
Základní formy e-learningu.............................................................................. 16
4.3.1.
Online e-learning ...................................................................................... 16
4.3.2.
Offline e-learning ...................................................................................... 17
4.3.3.
Blended learning ....................................................................................... 17
4.3.4.
Základní pojetí e-learningu ....................................................................... 18
4.4.
Výhody a nevýhody e-learningu ...................................................................... 18
4.4.1.
Výhody e-learningu .................................................................................. 18
4.4.2.
Nevýhody e-learningu............................................................................... 19
4.5.
Zásady psaní distančního textu ........................................................................ 20
4.5.1. 4.6.
E-learning v České republice ........................................................................... 23
4.6.1. 5.
FOG Index ................................................................................................ 22 Základní a střední školy ............................................................................ 23
Praktická část .......................................................................................................... 25 5.1.
Metodika ve vyučování na střední škole .......................................................... 25
5.2.
Procesor ............................................................................................................ 27
5.3.
Solid State Disk ................................................................................................ 31
5.4.
FOG Index ........................................................................................................ 38
5.5.
Příprava na hodinu ........................................................................................... 38
5.5.1.
Vyučovací hodina ..................................................................................... 39
6.
Diskuze ................................................................................................................... 43
7.
Závěr ....................................................................................................................... 44
8.
Seznam pouţité Literatury ...................................................................................... 45
9.
8.1.
Bibliografické zdroje ........................................................................................ 45
8.2.
Elektronické zdroje .......................................................................................... 46
Seznam příloh ......................................................................................................... 48
8
1. ÚVOD V dnešním moderním světě jsme čím dál více obklopeni informačními technologiemi. Jsou to počítače, notebooky, tablety, chytré mobilní telefony a mnohé další. Všechna tato zařízení „propojuje“ internet. Mnozí z nás si bez něj ani nedovedou ţivot představit. Velká komercionalizace výpočetní a komunikační techniky v posledních letech zpřístupnila internet téměř kaţdému. Je to prostředek komunikace, zábavy, ale také informací. Samozřejmostí je zásah moderních technologií do školství. Počítač se stal pomocníkem učitele i ţáků. První pokusy můţeme vysledovat v šedesátých letech minulého století (Zounek, 2009). Záleţí na kaţdé škole, jak moc počítače, potaţmo e-learning do své výuky zařadí. Vysoké školy vyuţívají tento typ výuky poměrně běţně. U středních škol je to otázka financí, materiálního zabezpečení a schopností učitelů pracovat s výpočetní technikou. Stehlíková (2009) zjistila, ţe více neţ 50% českých škol e-learning pouţívá. Prudký pokrok v celé oblasti informačních technologií nás nutí neustále se vzdělávat a drţet krok s dobou. Zlámalová (2008, s. 127) píše „21. století je věkem informací a znalostí. Informační a komunikační technologie vnikla do našeho ţivota a vytvořila tzv. informační společnost. Mění se přístup ke vzdělávání a pouţívané metody“. Aktuální učební text z oblasti počítačového hardwaru je hlavní náplní praktické části bakalářské práce. Vzdělávání podporované počítači, i kdyţ je s námi mnoho let, není standardem. Co je to e-learning? Jaká jeho historie? Jakým způsobem se vyuţívá? Jaké jsou výhody a nevýhody tohoto způsobu vzdělávání? Na tyto a další otázky se pokusím odpovědět v teoretické části své bakalářské práci.
9
2. CÍL PRÁCE Cílem práce je vytvořit učební text pro výuku informačních technologií, konkrétně počítačový hardware. Orientace a znalost hardwaru je jedna ze základních věcí, které by studenti oborů informačních technologií měli znát. Neţ se přikročí k programování nebo softwaru je třeba znát technické prostředky (HW), se kterými se bude pracovat. Pokrok v této oblasti je velmi rychlý. Moje snaha je vytvořit přehledné vzdělávací materiály s aktuální platností a snadnou editací. Dále seznámit s pojmem e-learning. Jeho historii, vyuţití, výhodách a nevýhodách a pouţití na školách. Výběr tématu jsem si zvolil z několika důvodů. První bylo studium na střední škole se zaměřením na výpočetní techniku. Dále moje obliba počítačů a moderních technologií. Posledním a hlavním důvodem bylo poskytnutí aktuálních informací z oblasti počítačového hardwaru, protoţe ţáci se často učí staré a neaktuální informace. Při mém studiu na střední škole tomu tak bylo. Následovalo překvapení, kdyţ jsem bavil se současnými maturanty, ţe se situace nezměnila. Dostupnost literatury je v tomto odvětví také horší. Vynikající česká kniha Hardware Učebnice pro pokročilé (ISBN 80-251-1741-3) byla vydaná v srpnu 2007. Nemůţe pokrýt aktuální stav v oblasti počítačového hardwaru, kde se mění situace kaţdého půl roku. Mnou vytvořené materiály se budou moci vyuţít v elektronické i papírové podobě pro výuku nebo podporu výuky.
10
3. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Hlavním úkolem teoretické části je seznámit s e-learningem. Objasnit různé definice tohoto pojmu, stručnou historii. Ukázat na jeho výhody, nevýhody a moţnosti pouţití v praxi. Informace pro zpracování teoretických poznatků budu čerpat z odborné literatury. Praktická část bude obsahovat učební materiál z oblasti počítačového hardwaru, včetně videí, obrázků a testů. Vybráno bude devět hlavních komponent nutných pro provoz počítače. Dvě periferní zařízení pro ovládání počítače. A jedna kapitola věnující se chlazení. Pro správnou funkčnost hardwaru je chlazení ţivotně důleţité. Téma obsahuje řadu zajímavých poznatků, uţitečných rad a ukázek. Při tvorbě praktické části bakalářské práce jsem vyuţil své znalosti a internetové zdroje. Většinou servery přímo se zabývající recenzemi hardwaru a stránky jednotlivých výrobců. Výhodou jsou aktuální informace podpořené testy, obrázky a srovnáním s jinými produkty. Učební materiál bude jak v papírové, tak i elektronické podobě. Pouze papírová podoba, ale není e-learningový materiál. Pro jeho tvoru vyuţiji systému Moodle, který nabízí velké mnoţství modulů, umoţňující tvořit výukový obsah. Zjednodušeně je to softwarový balíček, který umoţňuje tvorbu výukových kurzů po internetu. Poskytování systému zdarma jako Open Source software je výhodou. Díky poměrně snadnému ovládání je oblíben v řadě škol. Volba na Moodle padla také proto, ţe přímo na střední škole se zaměřením na výpočetní techniku se vyuţívá ve vyučování. Zde také bude e-learningový materiál nahrán pro potřeby studentů nebo učitelů.
11
4. TEORETICKÁ ČÁST 4.1. Co je to e-learning? Určitě bude dobré objasnit si, jak se tento pojem správně píše. Podle Zlámalové (2008) varianty eLearning, e-learning, e-Learning jsou všechny správné. Pouţívají se v literatuře i odborných zdrojích. Je dobré pouţívat pouze jednu variantu v celém textu. Pokud budeme hledat objasnění pojmu e-learning, narazíme na mnoţství různých definic. Záleţí, zda na danou problematiku budeme nahlíţet v širším nebo v uţším slova smyslu. Podle Kopeckého (2006) lze v širším slova smyslu definovat e-learning jako pouţití internetu a multimediálních technologií ve vzdělání. Účelem má být zvýšení kvality vzdělání, lepší výměna informací a spolupráce. Podle této definice můţeme za e-learning povaţovat jakékoli vyuţívání informačních technologií multimediálního charakteru, např. výukový CD-ROM pro podporu výuky. Definici širšího slova smyslu nám Kopecký (2006) objasnil jako vzdělávání, které je podporované moderními technologiemi a šířeno pomocí internetu nebo počítačových sítí. V praxi neexistuje jednotná definice e-learningu. Kopecký (2006, s. 7) ho celkově definuje jako „multimediální podporu vzdělávacího procesu s pouţitím moderních informačních
a
komunikačních
technologií,
které
je
zpravidla
realizováno
prostřednictvím počítačových sítí. Jeho základním úkolem je v čase i prostoru svobodný a neomezený přístup ke vzdělávání“. Pro porovnání Vaněk (2008) definuje e-learning jako vzdělávání zaloţené na elektronických médiích s vyuţitím prvků interaktivity při studiu. Nabízí studentům integrované vzdělávací prostředí, které je motivující, hodnotné a dostupné tehdy, kdyţ je oni sami potřebují. Kombinuje vzdělávací sluţby a komunikační technologie. Další pěknou definici formulovala Zlámalová (2008, s. 129) „e-learning je aktuálním technologickým prvkem pro distanční vzdělávání i pro vyuţití v rámci prezenčního vzdělávání. Představuje multimediální a didaktickou podporu vzdělávacího procesu, vyuţívající informační a komunikační technologie pro dosaţení vyšší kvality a efektivity vzdělávání“. V zahraniční publikaci zabývající se online vzděláváním píše Carliner (2004, s. 1) „Simply put, online learning refers to learning and other supportive resources that are available
through
a
computer“.
Můţeme
volně
s dalšími podpůrnými zdroji, které jsou dostupné přes počítač.
12
přeloţit,
jako
učení
Další cizojazyčná kniha od autorů Holmes a Gardner (2006, s. 14) popisují e-learning „the use of new multimedia technologies and the Internet to improve the quality of learning by facilitating access to resources and services as well as remote exchanges and collaboration“. Přeloţeno jako pouţití nových multimediálních technologií a internetu ke zlepšení kvality vzdělávání usnadněním přístupu ke zdrojům a sluţbám, jakoţ i vzdálené výměny a spolupráce. Od stejných autorů je i další velmi pěkná a jednoduchá definice „online access to learning resources, anywhere and anytime“. V překladu online přístup k výukovým zdrojům, kdekoliv a kdykoliv. Clark a Mayer (2003, s. 13) píší „we define e-learning as instruction delivered on a computer by way of CD-ROM, Internet, or intranet with the following features: - Includes content relevant to the learning objective - Uses instructional methods such as examples and practice to help learning - Uses media elements such as words and pictures to deliver the content and methods - Builds new knowledge and skills linked to individual learning goals or to improved organizational performance As you can see, this definition has several elements concerning the what, how, and why of e-learning“. Můţeme přeloţit jako „definujeme e-learning jako výuku na počítači prostřednictvím CD-ROMů, internetu, intranetu s následujícími prvky: - Zahrnuje obsah, který odpovídá cíli vzdělávání - Pouţívá výukových metod, jako jsou příklady a postupy podporující učení - Pouţití mediálních prvků, jako jsou slova a obrázky k přiblíţení obsahu a metod - Vytváří nové znalosti a dovednosti týkající se individuálního učení nebo zlepšuje organizační výkonnost Jak můţete vidět, tato definice má několik prvků týkajících se e-learningu, co, jak a proč“. Pomocí e-learningu můţeme značně zefektivnit studium. Moderní prostředky nám pro to dávají moţnosti. Můţeme působit na několik smyslů zároveň. Dobře strukturovaný text doplněný o obrázky nebo videoukázky působí na zrak. Hudebními ukázkami nebo čteným slovem zaměstnáme sluch.
Na smysly lze působit
i kombinovaně pomocí interaktivních animací nebo vizualizací. Kaţdá instituce, která e-learning vyuţívá, si jej upravuje a vyvíjí pro své potřeby.
13
4.2. Historie e-learningu Počátky lze podle Zounka (2009) vysledovat v šedesátých letech minulého století. Slovo e-learning v té době ještě neexistovalo, ale vznikaly ideje, nápady a plány, jak zkvalitnit vyučování a učení. Na rozdíl od současnosti, měli učitelé k dispozici velmi omezené prostředky. Internet existoval pouze na papíře ve vojenských laboratořích. Podpora multimédií se mohla spolehnout na analogové technologie (výukové filmy, rádio, televize, video). Skutečná historie e-learningu se začala psát aţ s nástupem prvních počítačů. Jeden z prvních přístupů podpory počítače ve vzdělávání byl označován jako počítačem podporovaná výuka (computer-assisted instruction – CAI). Podoba CAI byla snadná. Počítač pomáhal učiteli při výuce „a uvolňoval tak učiteli ruce k jiným výukovým aktivitám. Příkladem tohoto přístupu mohou být různá cvičení nebo jednoduché simulace ve formě počítačového programu, které mohly být zařazeny do výuky jako samostatná aktivita, nebo jako doplněk běţné výuky“ (Zounek, 2009, s. 25). Postupem času se počítače vyvíjely. Díky novým moţnostem se objevil další přístup. Počítačem řízené učení (computer-managed learning - CML). Jeho hlavním úkolem bylo uchovávat informace o studentovi, jeho výsledcích a postupech v učení. Výukové materiály mohou být i tištěné, ale výsledky studentů jsou uchovány převáţně v počítači. Učitel má moţnost vidět postup a skrze propracované záznamy o studentech můţe dále plánovat vzdělávací proces. Učení podporované počítačem (computer-assisted learning – CAL) je jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších přístupů. Zounek (2009, s. 26) popisuje „zatímco v předchozích přístupech byl kladen důraz na výuku podporovanou počítačem nebo na řízení učení studenta, v tomto případě je klíčová role technologií spatřována v umoţnění učení“. Rozvoj dovedností, stimulace a podpora učení studentů, patří k hlavním cílům CAL. Masivní rozvoj internetu v devadesátých letech přinesl velké změny do světa počítačů. Předchozí přístupy (CAI, CML, rané pojetí CAL) stavěly na interakci student a počítač. Nezvaţují komunikaci a spolupráci s dalšími lidmi. Právě rozvoj internetu se odrazil v přístupu WBL (web-based learning) učení podporované webovými stránkami. Můţeme se setkat i s označením WBT (web-based training). Podstatou je, ţe „studenti pouţívají internet k získávání vědomostí, zpětné vazby od učitele nebo naopak zpracovávají úkoly na webových stránkách, které mohou být součástí 14
rozsáhlejších výukových prostředí či programů“ Zounek (2009, s. 28). Webové stránky mohou sehrávat několik cílů důleţitých ve vzdělávání. Mohou být nástrojem komunikace, zdrojem informací, nositelem výukového obsahu, kreativním prostředím (vytváření nových stránek). Posledním přístupem je učení zaloţené na zdrojích (resource-based learning – RBL), které je charakterizováno jako „integrovaný komplex strategií, jejímţ cílem je podporovat na studenta zaměřené učení v masovém vzdělávání, a to prostřednictvím kombinace speciálně vytvořených výukových zdrojů či materiálů a interaktivních médií“ (Zounek, 2009, s. 28). V tomto jiţ učitel není centrálním bodem výuky, ale spíše pomocníkem. Student je v centru pozornosti při dosahování učebních cílů. Elektronické vzdělávání posledních let U přístupu WBT poukazuje Kopecký (2006) na problém v absenci administračních nástrojů. Pro kvalitní online vzdělávání je třeba práce s účastníky edukačního procesu. Nastala doba LMS (Learning Management Systems, můţe být známa i jako VLE – Virtual Learning Environments). Coţ lze přeloţit jako doba řízeného vzdělávání. Základ je postaven na WBT, poskytnutí obsahu přes webové technologie. Obsahuje mnoţství nástrojů pro podporu elektronické výuky. Uvedeme si několik základních: -
Nástroje pro tvorbu a správu kurzů: umoţňují vytvoření, sledování, aktualizaci a modifikaci
-
Nástroje pro verifikaci a feedback: umoţňují zpětnou vazbu studentům, realizace můţe být pomocí testů, závěrečných prací apod.
-
Nástroje pro administraci kurzů
-
Standardizace: umoţní snadný import a export nových kurzů
-
Komunikační nástroje: zahrnuje synchronní a asynchronní komunikaci, diskusní fóra, chaty apod.
-
Nástroje pro evaluaci: nejčastěji pomocí dotazníků, umoţní studujícím ohodnotit kurz
V souvislosti s LMS se často setkáme i s termínem LCMS (Learning Content Management System). Tímto termínem lze označit jakýkoliv nástroj slouţící k tvorbě výukového obsahu. LCMS vychází z předpokladu, ţe ne všechny disciplíny jsou pro studujícího zajímavé. Lze takto vytvářet individuální studijní plány. Nedá se srovnat,
15
který systém (LMS nebo LCMS) je lepší. Oba jsou postaveny na trošku jiných principech.
4.3.Základní formy e-learningu Dvě základní formy jsou online e-learning a offline e-learning.
4.3.1. Online e-learning Popisuje Kopecký (2006). Ke své existenci vyţaduje připojení k internetu nebo počítačovou síť (např. v rámci školy) pro sdílení informací a pro přístup ke vzdělávacím materiálům. Online e-learning má dvě základní podoby. Synchronní podoba Vyţaduje neustálé připojení k síti. Komunikuje se online. V reálném čase jsou přítomni jak studenti, tak učitelé. Lze vyuţít několika moţností komunikace. Audio a videokonference – v dnešní době kabelových či ADSL připojení je realizováno pomocí internetové telefonie (VoIP). Software, který je velmi rozšířený pro tento typ komunikace, je Skype. Chat – jedná se o textovou diskusi v reálném čase. Chatovat lze i prostřednictvím mobilních sítí, pokud není k dispozici internet. Sdílený whiteboard – je softwarově sdílený prostor do kterého lze psát, kreslit,… (jako tabule ve škole). Nástroj whiteboard lze nalézt v programu Microsoft NetMeeting.
16
Sdílená aplikace – aplikace se sdílí a studenti mohou vidět přesně to, co vyučující dělá na svém počítači. Instant messaging – sem patří notoricky známý messenger ICQ nebo jeho varianty. Dobré je, ţe se dá pouţít i pro asynchronní komunikaci. Pokud jeden není online, zpráva se dá odeslat a je doručena po opětovném připojení. Asynchronní podoba Zde se komunikace neodehrává v reálním čase, ale účastníci si zanechávají zprávy. Nejjednodušší je email nebo diskusní fórum.
4.3.2. Offline e-learning Analyzovala Zlámalová (2008). Zde se nevyuţívá připojení k internetu nebo síťové připojení k jinému počítači. Studijní materiály se získávají pomocí paměťových médií (flash disků, CD-ROMů, DVD-ROMů). Tento způsob je vyuţíván pro domácí přípravu ţáků. Mohou to být základní či střední školy, kde se vyuţívá e-learningová podpora spojená s klasickým prezenčním vyučováním. Kombinace e-learningu a prezenční výuky se nazývá blended learning, neboli smíšené vzdělávání.
4.3.3. Blended learning V překladu smíšené vzdělávání. Není omezeno hranicemi, můţe jít o kombinaci e-learningu a prezenčních forem výuky. Můţe to být i offline podpora pomocí výukových programů nebo multimediálních encyklopedií. Je to flexibilní metoda s velkým potenciálem. Většina z nás s ní pracuje nebo pracovala. V praxi klasická prezenční výuka. Opora ke studiu je k dispozici na síti nebo internetu. Vališová, Kasíková (2011, s. 220) definují jako „kombinace klasické formy výuky s vyuţitím prostředků elektronického vzdělávání“. Zahraniční autor Carliner (2004, s. 206) definuje jako „A program for education or training in which some parts are available online and the others are presented in a classroom“. V překladu. Program pro vzdělávání, ve kterém jsou některé části dostupné online a ostatní jsou prezentovány ve třídě.
17
4.3.4. Základní pojetí e-learningu Základní pojetí podle Kopeckého (2006) můţe být ze dvou pohledů. Pohled vzdělávacího procesu, kde nám moderní komunikační a informační technologie pomohou zvýšit efektivitu studia. Druhý pohled jako soubor nástrojů od hardwaru po software, které jsou vyuţívány a podporují studium.
4.4. Výhody a nevýhody e-learningu Níţe jsou nastíněny jednotlivé výhody a nevýhody e-learningu, které zpracoval Kopecký (2006). 4.4.1. Výhody e-learningu Neomezený přístup k informacím – v případě dobrého technické zázemí a připojení k internetu, lze studovat kdykoliv a odkudkoliv. Třeba i ze zahraničí. Efektivnost výuky – jde těţko změřit. Můţeme odhadnout, ţe bude minimálně na stejné úrovni jako prezenční výuka. Dobře zpracované multimediální materiály dovedou dobře působit na lidské smysly. Aktuálnost informací a jejich snadná aktualizace – toto je nesporná výhoda. Při změně dění v oboru není problém velmi rychle aktualizovat zdroje. Multimedialita – lidé si při učení nejvíce zapamatují zrakem. Ve školním prostředí je nejvíce zaměstnáván sluch. Multimedia se snaţí zapojit hlavně zrak, ale i lidský sluch. Je potřeba dávat pozor, aby studijní materiály zůstaly přehledné. Pokud je pouţito příliš animací, efektů, pohyblivých postaviček, apod., mluvíme o hypermultimedialitě. Studující se zaměří více na efekty, neţ na samotný obsah. Existuje několik důleţitých zásad pro multimedializaci studijního textu. Raději pouţívat multimédia a mluvené slovo, neţ pouze mluvené slovo. Pouţívat multimédia přímo pro podporu výkladu. Jsou vhodná pro větší publikum a slabší studenty. Méně slov můţe být lepší, neţ dlouhý text. Interaktivita – interaktivní text potřebuje odezvu uţivatele a dá mu zpětnou vazbu. Propracovaná verifikace – pomocí testů nebo úkolů, lze ověřit získané znalosti studentů. Příjmy vs. náklady – implementace e-learningu je z krátkodobého hlediska nevýhodná. Ze začátku jsou vysoké náklady na tvorbu učebních materiálů a jejich multimedializaci. Dále uţ náklady klesají a jsou potřeba pouze k udrţení provozu. Z dlouhodobého
18
hlediska je tedy e-learning výhodný. Pro zajímavost evropská komise uvádí úsporu 32,4 % proti tradičnímu vzdělávání. V USA je to kolem 75 % úspor. Individuální tempo samostudia – jedna z nesporných výhod. Kaţdý studující si můţe určit svoje pracovní tempo. Je však nutno stanovit určité termíny na vypracování úkolů nebo testů. Komunikační moţnosti – kaţdý v průběhu studia potřebuje poradit. Zde se nabízí rozsáhlá komunikační paleta nástrojů. Oblíbené jsou e-maily, chat či diskusní příspěvky.
4.4.2. Nevýhody e-learningu Závislost na technologickém zabezpečení – počítač je dnes jiţ samozřejmostí, stejně tak i připojení k internetu. Avšak můţe se stát, ţe na cestách nebo osamělé chalupě na horách připojení není nebo je obtíţně realizovatelné. Řešením můţe být připojení přes mobilní telefon, není příliš rychlé, ale signál je takřka kdekoli. Celkově úroveň HW a SW můţe ovlivnit efektivitu e-learningu. Data lze synchronizovat a odpadne nutnost být vţdy online. Při synchronizaci dat si uţivatel nainstaluje studijní materiály do počítače, či notebooku, a k síti se připojí, aţ bude odesílat úkoly, práce nebo aktualizovat studijní materiály. Standardizace – z technologického hlediska panuje nejednotnost. V poslední době se prosazují standardizace dle normy SCORM. Důleţitější jsou vzdělávací obsahy. Zde existuje velké mnoţství kurzů, zabývající se problematikou distančních textů. Náročná tvorba obsahu – není to jen převedení papírového textu do elektronické podoby. Autoři musí být dobře proškoleni. Nevhodnost pro určité studenty – některým studentům se špatně učí z elektronických materiálů. Potřebují papírovou podobu pro různé zvýrazňování, vypisování poznámek apod. Nevhodnost pro oblasti vzdělávání – e-learning nelze pouţít ve všech oblastech vzdělávání. Například pro nácvik dovedností. Špatné řešení interaktivity – někdy méně znamená více. Přesycenost zprávami nebo jejich nedostatek, absence komunikace nebo její nadbytek, špatně organizovaný a nepřehledný text, přispívá k nepřehlednosti učebního textu.
19
4.5. Zásady psaní distančního textu V e-learningovém vzdělávání jsou vyučující a student odděleni. Můţe to přinášet jak výhody, tak nevýhody. Jiţ výše jsou zmíněny moţnosti studování dle vlastního tempa a časových moţností. Téměř vţdy je moţnost poradit se s ostatními účastníky nebo vyučujícím. Nejčastěji prostřednictvím emailu, který je ve vytvořeném studijním textu doplněn o moţnosti diskusního fóra. Do něj mají přístup kromě správce (vyučujícího) i všichni přihlášení účastníci. V určitých situacích je kontakt z očí do očí nutností. Proto kvalita distančního textu hraje důleţitou roli a tvorba je velmi náročná. Je potřeba dát studujícímu opravdu dobré podklady, podle kterých se zvládne naučit dané téma samostudiem. Psaní učebního textu je časově náročné. Na jednu studijní hodinu můţe připadnout i deset hodin psaní textu. Neţ začneme s psaním, je nutné zamyslet se nad otázkami, kterými dle Foltýnka (2010) jsou: -
Kdo budou studenti?
-
Jaké jsou cíle studia?
-
Co bude obsahem předmětu?
-
Jaká bude posloupnost znalostí?
-
Jaké vyučovací metody a média pouţijeme?
-
Jak budeme hodnotit studující? Při odpovědi na první otázku je třeba uvědomit si, pro koho budeme materiály
vytvářet. Jinak budeme psát pro ţáky základní školy, jinak pro studenty střední a vysoké školy. Musíme brát v úvahu věk, vývojové zvláštnosti, úroveň vědomostí apod. V učebních osnovách daného předmětu získáme přehled okruhů, témat a tematických celků předmětu. To nám pomůţe při vytváření studijního textu i uspořádání jednotlivých kapitol. Volba vyučovacích metod a médií bude záleţet na konkrétním předmětu. Vyuţití počítače a moderních technologií je samozřejmostí. Hodnotit můţeme prostřednictvím různých testů a úkolů, které lze zařadit do studijního textu.
20
Pro tuto práci byli zvoleni studenti střední školy. Důvodem bylo mnoţství zkušeností autora. Absolvování střední školy se zaměřením na výpočetní techniku. Výuka na školní praxi ve škole se stejným zaměřením. Téma počítačového hardwaru musí zvládnout všichni studenti se zaměřením na výpočetní techniku. V budoucnu se někteří z nich budou zabývat například programováním nebo jinými činnostmi. Je však dobré vědět, na čem jim vývojové prostředí běţí. Proto padla volba na hardware. Studijní materiál lze pouţít jak pro frontální výuku, tak i samostudium. Na závěr kaţdé kapitoly je doplněno shrnutí, které je důleţité pro ucelení a zopakování hlavních informací. Dále drobný test v podobě pojmů, které je nutno znát. Pokud si studenti budou schopni ihned odpovědět, zvládli dobře výukovou kapitolu. Jen multimediálnost nestačí, je třeba dodrţovat určité zásady, které usnadňují orientaci a pomáhají ke snazšímu zapamatování učebního textu. Důleţité je členění do určité struktury. Například úvod, text, ilustrace, grafy, závěr. Na konec můţeme zařadit kontrolní aktivity v podobě testu nebo úkolů. Dotazník zpětné vazby také neuškodí. Samotný text nemůţe být příliš obtíţný, protoţe by studium trvalo dlouho a bylo náročné. Souvětí a dlouhé věty na lepší čtivosti nepřidají. Stejný případ můţe nastat, pokud text obsahuje mnoţství dlouhých a neznámých slov. Hlavní zásady pro psaní studijního textu definuje Foltýnek (2010): -
Členit text na krátké odstavce
-
Maximálně dvacet slov ve větě
-
Vyhýbat se více negativům v jedné větě
-
Pouţívat známá slova
-
Pouţívat odráţky
-
Přejatá slova a termíny vysvětlit
-
Pouţít čtivý styl Pokud máme obsáhlejší téma, můţeme vloţit i doplňující text pro zájemce.
Informace z něj nejsou poţadovány, ale mohou některé studenty zajímat. Je nutné jej oddělit od ostatního textu. Odkazy na další literaturu nebo zdroje mohou být ku
21
prospěchu. Důleţitým prvkem, který nesmí chybět, je shrnutí. V něm zopakujeme klíčové body daného tématu. Slouţí také k rychlé korekci znalostí. Klademe v něm důraz na základní učivo a vyuţíváme odráţek. Shrnutí by mělo být krátké a výstiţné. Zařazujeme je na konec kaţdé kapitoly. Vytvořený studijní text obsahuje celkem jedenáct kapitol. Z hlediska přehlednosti a snadné orientace jsou psány stejným stylem se stejnými prvky. Samozřejmostí je členění do odstavců a pouţívání známých slov a jednodušších vět. Kaţdá kapitola obsahuje specifické pojmy, které jsou vţdy vysvětleny. Čtivého stylu je dosaţeno přehledností, jednoduchostí a porovnáním historie se současností. Shrnutí obsahuje kaţdá kapitola. Doplňující informace, videa a recenze jsou k dispozici v systému Moodle na webovém rozhraní střední školy. 4.5.1. FOG Index Aby byl studijní materiál efektivní, musí mít adekvátní obtíţnost textu. Pro zjištění obtíţnosti se vyuţívá tzv. FOG Index (index zamlţení). Je to vzorec ve tvaru F = 5 + 0,4 * (A + L). Postup je následující: -
nejdříve vybereme soubor textu s přesně 100 slovy
-
v něm spočítáme počet vět a označíme S
-
dělíme 100 počtem vět (S) a dostaneme průměrný počet slov ve větě A
-
v souboru spočítáme slova, která mají 3 a více slabik, výsledek označíme L
-
dosadíme do vzorce a vypočítáme
-
výsledek ukazuje, nakolik je text čitelný
20 – 24: materiál je jednoduchý a pochopitelný 25 – 29: materiál je obtíţný, některé věty je nutné číst více neţ jednou 30 – 39: odborná kniha 40 a více: těţký aţ nečitelný text
22
4.6. E-learning v České republice Podle Zlámalové (2008) je vzdělávání reprezentované e-learningem na vzestupu. Zejména v oblasti vysokého školství a firemního vzdělávání. Je znatelný příklon k pedagogickému vnímání e-learningu. Koordinace na vysokých školách v ČR zajišťuje Národní centrum distančního vzdělávání CSVS (Centrum pro studium vysokého školství) a různá regionální střediska. Prakticky má však e-learning ţivelný charakter a je nekoordinovaný. Současný stav e-learningu na českých vysokých školách popisuje Kopecký (2006), Mezi školami, zatím nedošlo k rozsáhlé spolupráci. Školy se v zavádění e-learningu nepodporují a nevyměňují si vzdělávací obsahy. -
Některé instituce e-learning zavádějí standardizovaně a kvalitně, jiné jej odmítají. Výsledky aplikace jsou rozporuplné.
-
E-learningová teorie a praktické příklady jsou zájemcům snadno dostupné, díky konferencím a seminářům s mezinárodní účastí pořádanými některými vysokými školami.
-
Díky grantům se lepší podpora e-learningu.
-
České školy zapojující se do mezinárodních projektů a kurzů dosahují průměrných výsledků v rámci EU
-
Rozvoj e-learningu se zrychluje
4.6.1. Základní a střední školy Situaci popisuje Kopecký (2006), ţe i niţší úrovně vzdělávání vyuţívají nebo začínají vyuţívat e-learning. Zatím ne v takové míře, jako vysoké školy. Ne kaţdá škola si však pořídí nebo pořídila LMS systém. Spíše pomalu začínají pouţívat určité online nástroje, umoţňující zkoušení/testování znalostí ţáků. Distribuce vzdělávacích materiálů elektronickou cestou však není e-learning, ale spíše e-reading. Některé internetové sluţby, například projekt Škola za školou, se dají do e-learningu zařadit. Tento projekt je zaměřen na domácí přípravu. Dá se zařadit mezi první krůčky online elearningu v českých základních školách. Široký autorský kolektiv vytvořil za osm měsíců dynamické stránky jedinečné svým rozsahem. Obsahuje látku z devíti hlavních předmětů: český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk, matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis a dějepis. Hlavním cílem je pomoc při přípravě na zkoušení, písemky, 23
závěrečné testy. K dispozici je i komunikační rozhraní, přes které mohou ţáci kooperovat. I střední školy zařadily e-learning do svého vzdělávání. Některé více, některé méně. Kaţdá škola si můţe řešit elektronickou podporu po svém. Nabízí se srovnání dvou středních škol podobného zaměření. První Střední odborná škola a střední odborné učiliště André Citroëna v Boskovicích, kterou jsem studoval a druhá Střední škola informačních technologií a sociální péče v Brně, kde jsem absolvoval praxi. Střední škola André Citroëna v Boskovicích je technicky zaměřená. E-learning byl pouţit u oboru EPS (Elektronické počítačové systémy). Předností školy bylo dobré zajištění výpočetní technikou. V předmětech Elektronické počítače a Programové vybavení se vyuţívalo jednoduchého e-learningu. Na školní síti byly k dispozici materiály a učitel řídil vyučovací proces. Existovala i moţnost vzdáleného přístupu na školní server, pokud si ţák potřeboval opakovat. Tento koncept má blíţe k blended learningu, protoţe multimediální moţnosti a zpětná vazba byly omezené. Druhá střední škola nabízí také technické předměty. Konkrétně předmět Informační technologie se velmi podobá předchozímu EPS. Více bylo zastoupeno praktické vyučování. Vyuţíván byl blended learning i e-learning. Učební opora byla na vyšší úrovni. Vyuţívala systému Moodle, který umoţňuje výuku po internetu. Lze do něj vkládat soubory, obrázky, text, vytvářet testy a další věci. Obsahuje i komunikační moţnosti realizované chatem. Ve výuce se systém aktivně vyuţívá. Zadání jednotlivých úkolů a postup řešení je na síti. Vypracování je realizováno v praktickém vyučování. Závěrečný protokol z jednotlivých úkolů se odesílá elektronicky do Moodlu. Vyučující vyuţívá systém pro zpětnou vazbu studentům, kontrolu a hodnocení. Samozřejmé je, ţe toto pojetí výuky nelze realizovat v kaţdém předmětu. Velmi záleţí na vyučujícím a jeho vztahu k výpočetní technice. Určité dovednosti jsou pro vyuţití e-learningu nebo blended learningu nezbytné. Počáteční nutnost naučit se pracovat v novém programu či systému se časem zúročí. V přehledně a kvalitně vypracovaném studijním materiálu není problém rychle upravovat dle potřeby. Rychlost zpětné vazby studentům je vyšší. Moderní technika dává moţnosti pro zlepšení, zjednodušení, zrychlení a zpřehlednění výuky. Záleţí pouze na vyučujících, jestli jí vyuţijí.
24
5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1. Metodika ve vyučování na střední škole Na mnoha českých školách se vyuţívá především frontální výuky. Kaţdý se s ní při svém studiu setkal, ať na základní, střední, nebo vysoké škole. Je to způsob vyučování, v němţ učitel pracuje hromadně se všemi ţáky ve třídě společnou formou, se stejným obsahem činnosti. Odpovídá tomu také uspořádání prostoru učebny (Průcha, 2007). Do frontální výuky spadá kromě výkladu učitele i rozhovor s celou třídou, poskytování zpětné vazby ţákům, domácí úkoly a hodnocení ţáků. Frontální výuka má výhody, tak i nevýhody. Jedna z nevýhod je v nerozvíjení kompetencí k učení. Ţáci nejsou dostatečně rozvíjeni ve schopnostech aktivního a samostatného učení. Umoţňuje také pasivitu ţáků. Bývá problémem delších výkladů, kde ţáci přestávají být pozorní. Ve třídě obvykle máme rozdílné spektrum ţáků. Někteří jsou chytřejší, jiní pomalejší. Pro jedny se učivo při frontálním vyučování můţe jevit lehké a pro druhé obtíţné. Jsou tu ovšem i pozitivní stránky. Hlavní výhodou je časová úspora. Učitelé, kteří pouţívají delší dobu frontální výuku, mají jasně organizovaný výklad a pouţívají systematické postupy. Jejich výklad je srozumitelný, upozorňují na chyby a dávají ţákům zpětnou vazbu. Důleţité je opakování a procvičování učiva. Další podstatnou výhodou je přesnost informací, protoţe ţáci v podstatě neslyší chybná tvrzení (Čadílek, 2005). E-learning nebo výuka podporovaná e-learningem dává moţnost zapojit ţáky/studenty více do výuky. Je určitě více motivující pouţívat počítač, neţ se pouze dívat do tabule nebo poslouchat. Zapojením více smyslů dosáhneme lepších výsledků. Příkladem můţe být pyramida učení, kde platí, ţe si zapamatujeme, 10% z přečteného, 30% z viděného, 50% z viděného a slyšeného, 70% z praktického cvičení, 90% z toho, co sami vytvoříme (Foltýnek, 2010). E-learning nám dává široké moţnosti vyuţití. Základem je přečtení studijního textu (10%). Multimedialita tvořená například audio ukázkou nebo vloţeným videem nám umoţňuje vidět a slyšet (30% a 50%). Součástí jsou také testy, úkoly nebo praktická cvičení (70%). A jednoduché webové rozhraní systému Moodle umoţňuje i vytvoření vlastního materiálu (90%). Kvalitní e-learningový materiál dobře odpovídá mnoha didaktickým principům. Cílevědomost naplňuje stanovení cílů, jeţ je třeba ţákům zdůvodnit a objasnit. Správné 25
a logické členění studijního textu, kde poznatky vyplývají z předchozích, podporuje princip soustavnosti. Vezmu příklad počítačového hardwaru, neţ vysvětlovat ţákům funkci pevného disku je nejdříve nutné probrat sloţení a osazení součástkami. Postup od známého k neznámému je princip posloupnosti. V zásadách psaní studijního textu jsme si řekli, ţe je potřeba vědět pro koho budeme psát. Respektovat věk, schopnosti a vývojové zvláštnosti studentů to je princip přiměřenosti. Multimediální prvky, testy a další aktivity obsaţené v učivu nám zaměstnají více smyslů a kladou důraz na aktivnost a samostatnost, principy názornosti a aktivnosti. Princip vědeckosti je zde samozřejmostí. Texty píší specialisté ve svém oboru, kteří jej velmi dobře znají. Moţnosti snadné a rychlé editace dávají ţákům aktuální a ověřené informace. Zpětnou vazbu ţákům zajišťuje elektronická komunikace s vyučujícím. Do textu můţeme zařadit odkazy, které ukazují věci v praxi. Například, budeme probírat počítačové myši. Z hlediska technologie jsou všechny víceméně stejné, konstrukce, provedení snímacího senzoru, připojení k počítači. Reálně, ale stejné nejsou. Proto najdeme recenzi, která porovnává jednotlivé typy mezi sebou a umoţní ţákům vidět praktické rozdíly. To je princip jednoty teorie a praxe. Opět si dokazujeme, ţe vhodně vytvořený studijní text dobře vyhovuje didaktickým principům. S vyučováním souvisí i podmínky učení. Linhartová (2008) je popisuje jako faktory, na kterých závisí průběh učení. Je moţné je rozdělit do tří skupin: Vnější podmínky: spadá sem mikroklima prostředí (přiměřená teplota, dostatek kyslíku, hlučnost, osvětlení, konstrukce nábytku), uspořádanost prostředí (květiny, vybavení interiéru), uspořádanost pracovního místa (individuální, ideální je mít vše po ruce), sociální prostředí (vztahy mezi učitelem a ţáky i mezi ţáky navzájem). Na střední škole není často moţné dosáhnout ideálních vnějších podmínek. Ţáci mohou několikrát denně měnit učebny a vybavení můţe být značně rozdílné. Během vyučovacího dne se také mění učitelé. S některými jsou lepší, s jinými horší sociální vztahy, stejné platí i o spoluţácích. E-learningový studijní text můţeme vyuţívat doma, kde si můţeme vytvořit ideální podmínky k učení. Uspořádání prostředí i mikroklima podle našich přání. Sociální prostředí můţe být také lepší. Lidi, se kterými máme horší vztahy, si přece domů zvát nebudeme.
26
Vnitřní podmínky: funkční stav CNS, pozornost, motivace, metoda učení, opakování. Při distančním studiu si můţeme sami určit čas, který věnujeme učení se. Můţeme si individuálně rozplánovat pauzy na odpočinek, rozptýlení nebo jídlo. Kaţdý z nás má jinde práh, kdy uţ se mu nechce, začíná být unavený, ztrácí pozornost a motivaci. Stejné je to i s metodami učení, někdo upřednostňuje klid a ticho. Někomu pomáhá hudba nebo televize jako kulisa. V běţném vyučování těţko dosáhneme podmínek, které by vyhovovaly všem. Testy a úkoly zařazené na konci kapitol pomohou při opakování. Je to důleţitá činnost. Je podmínkou dobrého zapamatování a zpětného vybavení naučeného. Podmínky vyplývající z povahy učební látky: mnoţství učební látky, obsah učební látky, smysluplnost učebního materiálu. Zde záleţí na autorovi/autorech učebního textu. Vycházíme ze zásad pro psaní distančního textu.
5.2. Procesor Procesor je srdcem počítače. Anglicky Central Processing Unit – CPU. Je to velmi sloţitý integrovaný obvod umístěný v procesorové patici základní desky. Zpracovává instrukce od programů a plní zadané úkoly. Do značné míry ovlivňuje výkonnost celého počítače. Historie Primitivní počítače se objevily během druhé světové války. Byly to obrovské stroje váţící i několik tun. Základním stavebním kamenem byly elektronky. Postupem času se přešlo na tranzistory a integrované obvody. První tranzistorové procesory se objevily mezi lety 1950 a 1960. S rostoucím stupněm integrace bylo moţné vyrábět menší a rychlejší komponenty. První komerční procesor Intel 4004 byl uveden v roce 1970. Od té doby nastal prudký rozvoj, který trvá aţ dodnes. 27
Konstrukce Procesor je malá čtvercová destička. Obsahuje jádro kryté kovovým rozvaděčem tepla (heatspreder) a velmi malé elektronické součástky. Z druhé strany jsou piny nebo plošky pro kontakt s paticí na základní desce. Samotné jádro je z křemíku maximální čistoty, pro nejlepší moţné fyzikální vlastnosti. Rozměrově má maximálně několik cm2, ale obsahuje stovky milionů tranzistorů. Pro představu - na šířku lidského vlasu se současným výrobním postupem vměstná více neţ tisíc tranzistorů vedle sebe. Heatspreder pomáhá rozptýlit teplo vyzářené jádrem na větší plochu a poskytuje i mechanickou ochranu. Při manipulaci s procesorem je důleţitá opatrnost, zvláště pokud jsou piny na spodní straně.
Základní rozlišení Kaţdý procesor je vybaven instrukční sadou pro pohodlnější programování. Existují dvě hlavní koncepce, které popisuje Horák (2005): CISC a RISC. Rozdíl je v instrukční sadě. Complete Instruction Set Computer (CISC) je vybaven co nejúplnější instrukční sadou. Reduced Instruction Set Computer (RISC) vychází ze skutečnosti, ţe pro vykonání většiny operací stačí zhruba dvacet instrukcí. Procesor jich obsahuje méně, jsou snadněji i rychleji proveditelné. Zbytek operací se provede kombinací existujících instrukcí. U PC převládá architektura CISC, ale s novými procesory dostávají i prvky RISC. Kaţdý procesor obsahuje velmi rychlá paměťová místa – registry. Registry mají malou kapacitu. Dále jsou obsaţeny výpočetní jednotky, aritmeticko-logické (ALU) a matematické koprocesory (FPU). Pro vyrovnávání toku dat mezi operační pamětí a procesorem, slouţí cache paměť přímo v jádru procesoru. Nedosahuje závratné kapacity (většinou jednotky, maximálně desítky MB), ale je velmi rychlá. Procesor je rychlejší, neţ operační paměť. Aby na sebe nemuseli čekat, cache přizpůsobuje rychlosti mezi nimi. Moderní procesory obsahují i několik jader na jednom čipu. Šířka slova je další kritérium, podle kterého můţeme procesory dělit. Určuje počet bitů, které je procesor schopen zpracovat v jednom kroku. Nejjednodušší čtyř nebo osmi bitové procesory se pouţívají v kalkulačkách. Ve většině stolních počítačů nebo notebooků se vyuţívají moderní 64bitové procesory. Dělení procesorů můţe být i podle počtu jader, jedno jádrové, dvou, tří, čtyř, šesti, osmi,… 28
Důleţité kritérium je pouţitá výrobní technologie: čím menší, tím lépe. Při zmenšení tranzistorů se jich na stejnou plochu vejde více, sníţí se spotřeba a je moţné zvýšit frekvenci. Zmenšování však není moţné do nekonečna, fyzikální limity totiţ obejít nelze.
Parametry procesoru
Parametr
Popis
Jednotka
Běţný rozsah
Rychlost
Počet operací za sekundu
MHz
Jednotky aţ tisíce
Šířka slova
Maximální bitová šířka
bit
4 - 128
Počet ALU a FPU
Počet výpočetních jednotek
číslo
1-4
Počet jader
Počet jader v CPU
číslo
1 - 12
Šířka externí
Maximální počet bitů, které lze
datové sběrnice
přenést z/do čipu
bit
8 - 64
Interní cache
Přítomnost rychlé vyrovnávací
paměť
paměti
Patice
Výrobní technologie
Ano/Ne
Do jaké patice je CPU
Čísla,
LGA 775, 1155,
kompatibilní
písmena
1156; AM3
Určuje minimalizaci součástek
nm
<65mn
29
Trh Firma IBM se soustředí spíše na serverový segment. Společnost VIA nabízí pouze produkty pro úzkou skupinu uţivatelů. Pro běţný trh máme na výběr procesory dvou výrobců: AMD a Intel. Oba nabízí rozmanitou škálu procesorů. Od pomalých a úsporných, po velmi výkonné, mnoho jádrové, vhodné do počítačů náročných uţivatelů nebo hráčů. V dnešní době je ideální pořizovat procesor s ohledem na jeho pouţití.
Do „obývákového“ počítače nepotřebujeme špičkový procesor, ale stačí
základní dvoujádro. Na přehrávání filmů, internet a hudbu bude bez problému stačit. Zde oceníme hlavně nízkou spotřebu. Jiná situace nastane u střihačů videa nebo hráčů. Více jádrové procesory jsou v tomto případě na místě. Obermaier (2011) píše, dnes se povaţuje za ideální čtyřjádrový procesor na frekvenci kolem tří gigahertz a více. Splní i náročné výpočetní úlohy a obsahuje šetřící technologie. V nečinnosti můţe vypnout jednotlivá jádra za účelem sníţení spotřeby a odpadního tepla. Nové procesory obsahují mnoho doplňkových technologií pro sníţení spotřeby, automatické přetaktování, ochranu proti virům, sady multimediálních instrukcí a další. Implementace nadstandardních technologií záleţí na výrobci procesoru. Důleţitá je optimalizace ze strany operačního systému. Pro moderní procesor, moderní operační systém. Ideální Windows7 v 64bitové verzi.
Nutné vědět Co je to procesor? Jak vypadá? Znát základní parametry procesoru. Jací jsou hlavní výrobci procesorů? Rozdíl architektur CISC a RISC. K čemu slouţí heatspreder? Vyjmenujte několik doplňkových funkcí, kterými procesor můţe disponovat.
Pojmy Heatspreder – kovový plíšek navařený na jádře procesoru, rozptyluje teplo a plní i ochrannou funkci. Sběrnice – soustava vodičů, po kterých proudí data.
30
Pin – vývod elektronické součástky. Registr – rychlé paměťové místo přímo v jádru procesoru. Cache paměť – rychlá vyrovnávací paměť, vyrovnává tok dat mezi rychlejším procesorem a pomalejší pamětí RAM, obvykle má dvě aţ tři úrovně označované jako L1, L2, L3, kapacita je od kB po desítky MB. bit – základní jednotka informace, můţe nabývat dvou stavů 0 a 1.
5.3. Solid State Disk Je typ úloţného zařízení, podobně jako klasický pevný disk (HDD). Je tvořen energeticky nezávislými flash pamětmi osazenými na desce plošného spoje. Obal je plastový nebo kovový a rozměrově odpovídá klasickým pevným diskům (1.8“, 2.5“ a 3.5“). Komunikují přes stejná rozhraní (SATA i PATA). Existují i verze ExpressCard, kterou lze pouţít v kompatibilních noteboocích. Hlavním rozdílem je absence mechanických částí oproti HDD. SSD jsou sloţené pouze z elektronických součástek, nejsou proto náchylné na otřesy, nevydávají ţádné zvuky ani vibrace. Spotřebují také méně elektrické energie a jsou rychlejší díky o několik řádů niţším přístupovým dobám. Jako kaţdá nová technologie i tato má určité nedostatky. Ţivotnost paměťových čipů je diskutabilní a také cena hovoří ve prospěch klasických disků.
Historie SSD disky vyuţívají energeticky nezávislé flash paměti. První (EEPROM Electrically Erasable Programmable Read-Only Memory) vznikla v laboratořích firmy Toshiba v roce 1980. Postupem vývoje se flash paměti zdokonalovaly, měly vyšší rychlost a niţší výrobní náklady, neţ u předchozích verzí. Dnes je většina SSD disků zaloţena na technologii NAND Flash. Musíme si ještě objasnit způsob ukládání dat. Data se ukládají do paměťových buněk, fyzicky zastoupených tranzistory. Existují dva
31
způsoby. Buď se do kaţdé buňky uloţí jeden bit, taková buňka se pak označuje jako SLC (Single Level Cell), nebo několik bitů (Multi Level Cell).
Typ buňky
Moţné stavy
0
SLC
MLC
00
1
01
10
11
Konstrukčně je SLC buňka jednodušší, dosahuje vyšších rychlostí a menšího opotřebení. Nevýhodou je pouţití většího mnoţství čipů (vyšší cena) na stejnou kapacitu, oproti vyuţití technologie MLC.
Vývoj Pfeifer (2010) v 70. letech pouţívala společnost IBM ve svých superpočítačích polovodičové paměti nazývané rovněţ SSD. Ovšem první skutečný SSD zaloţený na flash pamětech pochází z roku 1995 od Izraelské firmy M-Systems. Kapacita se pohybovala od 512MB aţ po 47GB, moţnost připojení bylo rozhraní PATA a serverové SCSI. Přenosové rychlosti nedosahovaly závratných hodnot (30-60MB/s), ovšem cena ano. V roce 2003 stál 47GB SSD v přepočtu závratných 780 tisíc korun. Je tedy jasné, ţe pro obyčejné uţivatele tento model opravdu nebyl. Ukázal však cestu, jakou se budou tato zařízení ubírat. V našich zemích se o SSD začalo mluvit v roce 2006 po výstavě CeBIT. Mohla za to prezentace společnosti Samsung, která měla v útrobách svých notebooků osazeny solid state disky. Parametry na tom byly podobně, jako tehdejší pevné disky. Cena nebyla zrovna lidová, ale počin Samsungu se dá označit za průlomový – jako první přinesl SSD i pro běţné uţivatele. Ostatní výrobci na sebe nenechali dlouho čekat.
32
Konstrukce SSD
Černý (2010) popisuje konstrukci SSD. Kromě velkého mnoţství různých elektronických součástek se disk skládá z vstupně výstupní sběrnice (I/O Bus). Skrze ni tečou data z a do disku (většinou rozhraní SATA). Dále řadič (Controller), k němuţ můţe být připojena různě velká vyrovnávací paměť (DRAM). Úkolem řadiče je komunikovat s ostatními komponentami (vyrovnávací paměť, I/O a jednotlivé paměťové čipy – NAND Chips) a řídit celý SSD disk. Výkon je značně závislý na kvalitách pouţitého řadiče. Většinou platí, čím více komunikačních kanálů, tím lépe. Další velice důleţitá věc je kvalitní firmware. Poslední komponentou jsou jednotlivé paměťové čipy (1GB NAND), do kterých se fyzicky ukládají data. Všechny součástky se nacházejí na desce plošného spoje a nakonec se uzavřou do plastového nebo kovového krytu standardních rozměrů.
Spolehlivost Ţádné zařízení nevydrţí věčně. Neustálým zapisováním a mazáním dat se postupně paměťové buňky opotřebovávají. Výrobci se snaţí ţivotnost co nejvíce prodlouţit a pouţívají různé techniky, např. algoritmy, které hlídají optimální vytíţení paměťových buněk. Přesto se postupem času sniţuje rychlost disku. Koncem roku 2009 33
byl uveden příkaz TRIM, který zabraňuje degradaci výkonu. TRIM vylepšuje komunikaci mezi operačním systémem a řadičem disku. Stará se o lepší rozdělení zápisu do prázdných buněk. V době nečinnosti disku prázdné buňky fyzicky maţe. Příkaz je plně podporován systémem Windows 7, u Vist s posledním service packem systém XP podporován není.
Řadič Klíčová komponenta, která určuje, jak kvalitní SSD bude, je řadič. Mohou být osazeny sebelepší paměťové čipy, ale špatný řadič dokáţe disk poslat o několik výkonových tříd dolů. U první generace, určené pro širokou veřejnost, se pouţíval řadič od společnosti JMicron (typ JMF 601). Výkon nebyl závratný a objevovaly se určité problémy se zpoţďováním zápisu. Byl však levný a hojně vyuţívaný. Uvedením prvních SSD disků od Intelu s vlastním velice kvalitním procesorem, který byl ve všech ohledech daleko lepší neţ konkurence, odstartovala honba za nejvýkonnějším řešením. Konkurence nezaspala a nedlouho po Intelu se na trhu objevil velmi schopný řadič od jihokorejské firmy Indilinx (kódové označení Barefoot). Největší výrobci paměťových zařízení, jako Samsung či Toshiba také uvedly svoje produkty. Pravděpodobně nejlepší řešení nyní nabízí kalifornská firma produkující řadiče SandForce. Na rok 2011 všichni hlavní výrobci chystají inovované verze, které posunou výkonovou hranici na zhruba 500MB/s (čtení/zápis). Máme se tedy na co těšit.
Trh Výrobců je dnes mnoho, někteří vyuţívají vlastní výrobu, jiní prodávají licencované produkty. Všichni jsou sdruţeni v asociaci JEDEC, která udává standardy a dohlíţí na jejich plnění. Co se trhu týče, máme velké mnoţství různých produktů. Od rozšiřujících ExpressCard slot karet pro multimediální zařízení a notebooky, přes nejběţnější 2.5“ disky ideální do stolních počítačů nebo notebooků, po extrémní řešení do PCI Express slotu nabízející nekompromisní výkon, ale také cenu blíţící se nebo přesahující cenu nového počítače (OCZ, 2010).
34
Moderní SSD disky, jsou daleko rychlejší, neţ ty klasické. Porovnáním dvou disků střední třídy dostaneme zajímavé hodnoty.
Typ
SSD
HDD
Model
OCZ Agility2
Samsung F3
Rychlost čtení (MB/s)
285
140
Rychlost zápisu (MB/s)
275
138
Přístupová doba (ms)
0,1
13,4
Kapacita (GB)
60
500
Cena (Kč)
3498
990
parametry převzaty z www.czc.cz dne 12. 11. 2010
Z tabulky je vidět, ţe výkonové parametry jsou jednoznačně na straně SSD disku. V praxi bude rozdíl ještě vyšší, protoţe výkon HDD klesá se zvyšujícím se mnoţstvím dat na něm zapsaných. Kapacita a cena jsou parametry, ve kterých SSD zatím neoslní. Nesmíme však zapomenout, ţe mechanické pevné disky jsou s námi přes 50 let, flashová technologie je mnohem mladší. V dnešní době je ideální vyuţít pro operační systém SSD a jako datové úloţiště jeden či několik HDD.
35
Trendy 2010 Kapacita je parametr, kde SSD na klasické disky nestačí. Hlavním trendem je zvyšování kapacity pouţitím pokročilejší výrobní technologie. Tím pádem i zlepšení poměru cena/kapacita. Za posledních několik let se cena flashových disků dramaticky sníţila a dnes jsou opravdu dostupné kaţdému. Konkurenční boj funguje na výbornou a výhody jsou na straně zákazníka.
Shrnutí Jde o typ paměťového média, posupně nahradí pevné disky. Zaloţeny na NAND Flash technologii. Kompatibilní s HDD (formát, rozhraní). Neobsahují ţádné pohyblivé části, díky tomu je produkovaný hluk nulový, spotřeba a zahřívání nízké. Přístupová doba je pod hranicí 0,1ms. Výkon je mnohem vyšší neţ u HDD, ale závislý na kvalitním řadiči (Intel, Indilinx, SandForce). Vhodné do notebooků (úsporné). Ve stolních PC jako systémový disk (výkonné). Plně podporovány jsou OS Windows (Vista, 7) a Linux (některé verze). Windows XP a Mac OS X bez podpory TRIM. Kapacita a cena hraje prozatím do karet klasickým pevným diskům. Odvětví disků zaloţených na flash pamětech se vyvíjí velmi rychlým tempem.
Technické parametry Formát disku [3.5“, 2.5“, 1.8“] Rozhraní [PATA, SATA, PCIe] Kapacita [GB] Pouţité paměti [MLC, SLC] Rychlost čtení/zápisu [MB/s] Přístupová doba [ms] Podpora TRIM [ano/ne] 36
Nutné vědět Co je to SSD? K čemu se vyuţívá? Z čeho se skládá? Pro jaká rozhraní se vyrábí? Několik nejdůleţitějších parametrů? Výhody/nevýhody oproti klasickým HDD?
Pojmy SSD – Solid State Drive, pevný disk zaloţený na NAND Flash pamětech. HDD – Hard Disk Drive, pevný disk zaloţený na magnetických plotnách. PATA – Parallel ATA, rozhraní slouţící pro připojení zpravidla optických mechanik a pevných disků, pouţívá paralelní přenos dat. SATA – Serial ATA, rozhraní slouţící pro připojení zpravidla optických mechanik a pevných disků, pouţívá sériový přenos dat. SCSI – Small Computer System Interface, podobné rozhraní jako PATA, pouţití v serverové oblasti. ExpressCard – je rozhraní umoţňující připojit periferní zařízení, obvykle u přenosných počítačů. EEPROM – Electrically Erasable Programmable Read-Only Memory, elektricky mazatelná paměť typu ROM. NAND Flash – typ paměti pouţívaný ke konstrukci SSD disků. SLC – Single Level Cell, typ paměťové buňky schopný uchovat dva stavy. MLC – Multi Level Cell, typ paměťové buňky schopný uchovat čtyři stavy. Řadič (Processor, Controller) – řídí a optimalizuje práci s jednotlivými daty, často bývá vybaven vlastní vyrovnávací pamětí. Firmware – základní ovládací program pro dané elektronické zařízení.
37
TRIM – příkaz zlepšující komunikaci mezi řadičem SSD disku a operačním systémem. Jeho pouţití sniţuje opotřebení a udrţuje dlouhodobě vysoký výkon. JEDEC – Joint Electron Devices Engineering Council, sdruţení firem a výrobců, kteří určují standardy elektronických zařízení.
5.4. FOG Index Výpočet FOG Indexu je důleţitý pro optimální čitelnost. Vzorec pro výpočet je popsán v teoretické části na straně 23. Pro vyšší přesnost výsledků je vhodné vybrat několik různých souborů, provést několik výpočtů a zprůměrovat výsledky. To jsem vyuţil při zjišťování FOG indexu v mnou vytvořeném učebním textu. Vybral jsem pět různých pasáţí z pěti různých kapitol. Konkrétně grafické karty, SSD disky, počítačový zdroj, základní deska a myš. Průměrný FOG index se pohybuje na hodnotě 24,4. Coţ by se dalo zařadit do první kategorie jednoduchého a pochopitelného textu. Výsledek je to pěkný, kdyţ vezmu v potaz, ţe oblast výpočetní techniky obsahuje velké mnoţství dlouhých a cizích slov. Výsledek se dá ovlivnit pouţitím kratších vět a jednodušších slov. Pečlivějším doladěním syntaxe ve větách, můţeme dosáhnout o kousek lepšího výsledku.
5.5. Příprava na hodinu Při studiu na střední škole, probíhá většina hodin frontální výukou. Učitel má připravené materiály a studentům je většinou předá prostým diktováním. Nejenom, ţe při diktování nepřemýšlíme nad tím, co píšeme, ale ve výsledku si z několika popsaných stran pamatujeme velmi málo. Důleţitější je zapojit studenty do výuky, dát jim moţnosti se na výuce aktivně podílet. E-learning takové moţnosti nabízí. Lze také částečně eliminovat nízké hodinové dotace u některých předmětů. Studentům nemusíme všechny informace předávat ve vyučovací hodině. Můţeme vytvořit zajímavý úkol, který je bude motivovat např. hledat a zjišťovat další informace. Ještě více můţe pomoci týmová práce studentů. Výhodou je, ţe „víc hlav víc ví“ a rozdílné pohledy na věc podporují divergentní myšlení. Posiluje rovněţ sociální a personální kompetence. 38
Vymyšlením úkolu, který spadá do reálného prostředí, zvýšíme motivaci více, neţ fiktivním. Celkově je motivace důleţitá při samostatném studiu. Jako malý návod jsem připravil dvě vyučovací hodiny na téma SSD disků. Ukazují moţné propojení s e-learningovým výukovým textem. V závorkách jsou uvedeny body (rady), kterých by se měl vyučující drţet. Vycházíme přitom z vytvořeného učebního textu, který je kompletně (samotné studijní texty, multimediální soubory, testy i odkazy) nahrán na webu Střední školy informačních technologií a sociální péče v Brně.
5.5.1. Vyučovací hodina Téma vyučovací hodiny: SSD disky Úvod (co to je, flash paměti, neobsahují mechanické části) Konstrukce (I/O bus, řadič, cache, paměťové čipy, PCB, kryt) Parametry (formát, kapacita, rychlost, přístupová doba) Vzdělávací a výchovný cíl: Předat informace týkající se SSD technologie způsobem, který je bliţší současným studentům. Vést je k pozornosti, spolupráci, aktivitě a orientaci ve studijním materiálu. Výukové metody: Výklad, diktování, popis, instruktáţ, aktivní vyhledávání informací, týmová práce. Didaktické pomůcky: Notebook s potřebným softwarem, dataprojektor, tabule, testovací PC s několika SSD disky a programy.
39
Organizace první vyučovací hodiny: První vyučovací hodinu rozdělíme zhruba na třetiny. Úplně na začátku můţeme vyuţít krátkého brainstormingu. Zjistíme, jestli studenti mají nějaké povědomí o SSD technologii. V první třetině probereme základní informace, které jsou potřebné dále. Vyuţijeme projektoru, kde promítneme studijní materiál (kapitola SSD), zaměříme se pouze na klíčové informace např. konstrukce, princip funkce a klíčové parametry. Historii nebo vývoj si mohou projít sami. Ve vyučovací hodině si studenti budou zapisovat pouze nezbytné minimum. Poznámky si mohou udělat individuálně, protoţe všichni mají přístup ke studijním materiálům. Ve druhé třetině hodiny studenty rozdělíme na dvě skupiny (dle počtu). Vyuţijeme e-learningovou oporu, kde jsou odkazy na několik recenzí (např.: http://pctuning.tyden.cz/hardware/disky-cd-dvd-br/20458-vse-co-jste-kdy-chteli-vedeto-ssd-ale-bali-jste-se-zeptat). Recenze si projdou a na jejich základě dostanou úkol. Jedna skupina vyhledá hlavní přednosti (ne jen slova, ale části textu proč je zrovna toto přednost). Druhá skupina obdobně vyhledá hlavní nedostatky SSD disků. V poslední části hodiny bude kaţdá ze skupin prezentovat výsledky svojí týmové práce. V diskuzi řízené učitelem se zhodnotí jednotlivé výhody/nevýhody SSD technologie. Jejich dopad na běţné/profesionální nasazení. Porovnání proti jiným zavedeným technologiím slouţícím k ukládání/čtení dat. Prostor pro dotazy studentů (ne jen na konci, ale v průběhu celé hodiny). Na konec ještě zadáme domácí úkol. Tím bude pročíst si celý výukový text ke kapitole SSD disků, umět odpovědět na kontrolní dotazy uvedené v závěru a připravit si případné otázky. V úvodu jsme probrali důleţité základní informace. Nyní se studenti naučí něco k historii, vývoji, spolehlivosti a samozřejmostí je shrnutí, nejdůleţitějších poznatků.
40
Organizace druhé vyučovací hodiny: Naváţeme na úvodní hodinu. První činností bude kontrola domácího úkolu. Bude dán prostor na připravené dotazy. V případě, ţe je studenti nemají připraveny, můţeme předpokládat, ţe téma SSD disků ovládají. Několika zkušebními otázkami si to ověříme, případně provedeme rychlé shrnutí, které připomene důleţité informace. Hlavním tématem druhé vyučovací hodiny bude otestování si SSD disku v praxi. Z teorie a recenzí víme, ţe nejsou všechny stejné a mohou se podstatně lišit. Opět rozdělíme ţáky do dvou týmů. Kaţdý tým dostane k dispozici stejný testovací počítač a dva SSD disky rozdílných parametrů. Hlavním úkolem bude otestovat kaţdé zařízení pomocí speciálních programů. Vyuţijeme e-elearningové podpory, kde najdeme návod na testování i sadu potřebných programů (přímý odkaz zde: http://pctuning.tyden.cz/hardware/disky-cddvd-br/20458-vse-co-jste-kdy-chteli-vedet-o-ssd-ale-bali-jste-se-zeptat?start=8). Studenti budou mít za úkol připojit SSD disk do testovacího počítače. Stáhnout si a nainstalovat sadu testovacích souborů. Provést jednotlivé testy a výsledné hodnoty zaznamenat. Úkolem z druhé hodiny bude zpracování výsledků (porovnání naměřených hodnot na různých discích vzhledem k papírovým parametrům) a odevzdání protokolu o měření. Výsledky je moţno odeslat e-mailem nebo nahrát do připravené sloţky na školním serveru.
Souhrn vyučovacích hodin: Zařazení e-learningové opory do běţného vyučování, nám otevírá řadu moţností. Získáme více času pro zapojení studentů do vyučování. Nabízí různorodé moţnosti motivace. Zjednodušíme si výuku. Odpadá nutnost zdlouhavého opisování výukových materiálů. Je to moderní a pro studenty přívětivý přístup. Aktualizace informací je mnohem rychlejší, neţ v knihách. Umoţňuje komunikaci mimo školu a vyučovací proces (email, chat, diskusní fórum). Kaţdá mince má dvě strany. Hlavní nevýhodou jsou počáteční finanční náklady a časová náročnost vytvoření e-
41
learningového učebního textu. Někdy i neochota pedagogů učit se nové způsoby vyučování.
42
6. DISKUZE E-learning a elektronická podpora učiva má určitě význam. Moţnosti jsou obrovské. Můţeme studentům poskytnout materiály ke studiu. Zjednodušit si administrativu ve výuce. Zadávání úkolů, vypracování a jejich odevzdání. Hodnotit elektronickou cestou je také moţné. Ţáci mají moţnost spolu komunikovat, radit se konzultovat problémy mezi sebou nebo s vyučujícím. Lze vytvořit testy na procvičení znalostí. Kaţdá škola si můţe vytvořit nebo nechat vytvořit e-learningové materiály individuálně pro svoje potřeby. E-learning ke svému fungování vyţaduje několik podmínek: výpočetní techniku a připojení k internetu. Technologické zázemí v českých domácnostech, kde jsou ţáci nebo studenti, nepředstavuje problém. Horší situace je na školách. Zde se musí vzdělávací materiály vytvořit nebo koupit. Všechny školy nemají know-how nebo finanční prostředky pro zavedení e-learningu do vyučování. Stehlíková (2009) uvádí, ţe 58% českých škol e-learning pouţívá. A více neţ 82% škol, které ho vyuţívají, chce jeho pouţití dále rozvíjet a zvyšovat. Při mé pedagogické praxi na střední škole jsem zjistil, ţe učitelé i ţáci, kteří e-learning vyuţívají, jsou spokojeni. Největší výhoda je spatřována v neomezeném přístupu (ze školy, z domova,…). Moje vyučovací materiály jsou směřované studentům středních škol. Poskytnou jim přehledně zpracované informace. Testy na ověření znalostí, obrázkové přílohy, vybrané důleţité pojmy z jednotlivých kapitol a externí odkazy na webové stránky, kde se mohou dozvědět více, případně se podívat na videa k tématu. Velmi záleţí na IT gramotnosti učitelů. Řadě z nich určitě vyhovuje současný způsob výuky, neţ potřeba učit se něco nového. Počáteční úsilí se postupem času zúročí. Studenty bude určitě bavit více výuka podpořená moderními technologiemi. E-learning ve výuce má potenciál. Moderní technologie, snadná dostupnost, moţnost individuálního studia a mnohé další výhody stojí za to vyuţít.
43
7. ZÁVĚR Nebývalá dostupnost počítačů a chytrých zařízení v posledních letech nám otevírá nové moţnosti. Dnes se neptáme, jestli má někdo počítač, ale kolik má počítačů. Informační technologie a internet jsou s námi kaţdý den. Je důleţité s nimi umět pracovat, minimálně na uţivatelské úrovni. Samozřejmostí je jejich vyuţití ve školství. V niţším i vyšším vzdělávání se vyuţívají ve vyučovacím procesu. E-learning staví na informačních technologiích a internetu. Nabízí velké moţnosti vyuţití. Mnoho škol jej vyuţívá v různých variantách. Cílem práce bylo seznámit s e-learningem a vytvořit vyučovací materiál pro výuku výpočetní techniky. V teoretické části bakalářské práce je e-learning popsán. Při zpracování jsem vycházel ze studia odborné literatury. Částečně i z vlastních zkušeností nabytých ze školní praxe. Obsahem studijního textu praktické části jsem zvolil nejdůleţitější hardwarové komponenty. Pokrok v této oblasti je rychlý. Určité prvky, ale platí stále. Text je rozčleněn na kapitoly, které není problém upravit dle potřeb. Obsahují základní popis, konstrukci, současný stav, shrnutí informací a vysvětlení důleţitých
pojmů.
Výpočtem
FOG
indexu
jsem
si
potvrdil
jednoduchost
a srozumitelnost učebního textu. Ke tvorbě e-learningového učebního textu jsem vyuţil softwarový balík Moodle. Výhodou je jednoduchost, dostupnost zdarma a vyuţití mnoha školami. Návrhem vyučovací hodiny jsem nastínil moţné pouţití e-learningového učebního textu ve vyučování. Je to moderní způsob blízký studentům, který nabízí široké moţnosti vyuţití. Pedagogický přínos bakalářské práce vidím v pouţití mého učebního textu na střední škole. Doufám, ţe bude studentům a učitelům přínosem.
44
8. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 8.1. Bibliografické zdroje CARLINER, Saul. An Overview of Online Learning. Second Edition. Amherst (Massachusetts) : HRD Press, Inc., 2004. 205 s. ISBN 0-87425-740-9. CLARK, Ruth Colvin; MAYER, Richard E. E-Learning : and the Science of Instruction. San Francisko : Pfeiffer, 2003. 322 s. ISBN 0-7879-6051-9. ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučování I,. Brno : MU, 2005. 104 s. ISBN 80-7321-5039-5. KOPECKÝ, Kamil. E-LEARNING (NEJEN) PRO PEDAGOGY. Vyd. 1. Olomouc : HANEX, 2006. 130 s. ISBN 80-85783-50-9. KŘIVOHLÁVEK, Jindřich. Chlazení počítače : Praktický průvodce (nejen) pro hráče. Vyd. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2007. 183 s. ISBN 978-80-251-1509-1. HOLMES, Bryn; GARDNER, John. E-Learning : Concepts and Practise. 1st edition. London : SAGE Publications Ltd, 2006. 181 s. ISBN 978-1-4129-1110-8. HORÁK, Jaroslav . Hardware : učebnice pro pokročilé. 3. aktualizované vydání. Brno : CP Books, a.s., 2005. 344 s. ISBN 80-251-0647-0. LINHARTOVÁ, Dana. Psychologie pro učitele. 2. Nezměněné. Brno : Ediční středisko MZLU, 2008. 257 s. ISBN 978-80-7375-222-4. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 3. Praha : PORTÁL, 2007. 481 s. ISBN 80-7367047-X. STEHLÍKOVÁ, J. Výzkum vyuţití eLearningu na středních školách v ČR : bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita, Institut celoţivotního vzdělávání, 2009. 55 l. Vedoucí bakalářské práce Tomáš Foltýnek. VALIŠOVÁ, Alena ; KASÍKOVÁ, Hana. Pedagogika pro učitele : 2., rozšířené a aktualizované vydání. Vyd. 2. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011. 456 s. ISBN 978-80247-3357-9. 45
VANĚK, Jindřich. E-learning, jedna z cest k moderním formám vzdělání. Karviná : Slezská univerzita v Opavě, 2008. 96 s. ISBN 978-80-7248-471-3. ZLÁMALOVÁ, Helena . Distanční vzdělávání a elearning. Vyd. 1. Praha : Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. 144 s. ISBN 978-80-86723-56-3. ZOUNEK, Jiří. E-LEARNING - JEDNA Z PODOB UČENÍ V MODERNÍ SPOLEČNOSTI. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 161 s. ISBN 978-80-2105123-2.
8.2. Elektronické zdroje Backplane. In Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- , strana naposledy edit. 2011-03-26 [cit. 2011-04-11]. Anglická verze. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Backplane>. Centrum distančního vzdělávání [online]. c2006 [cit. 2011-12-14]. Výpočet obtíţnosti. Dostupné z WWW:
. ČERNÝ, Jan. Solidní budoucnost pevných disků [online]. c2010, poslední revize 20. 10. 2010 [cit. 2010-12-20]. Dostupný z WWW: . Eagle. Specifikace zdrojů ATX12V [online]. c2004, poslední revize 3. 5. 2004 [cit. 201102-04].
Dostupný
z
WWW:
8D4AEA4126FB1125C1256E84004449B3.html>. FOLTÝNEK, Tomáš. Metodika psaní učebního textu [online]. Brno : Provozně ekonomická fakulta, 2010. 34 s. Prezentace. Mendelova univerzita. Dostupné z WWW: . GPU. In Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- , strana naposledy edit. 2011-05-20 [cit. 2011-04-20]. Anglická verze. Dostupný z WWW: .
46
Hard disk drive. In Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- , strana naposledy edit. 2011-05-25 [cit. 2011-02-09]. Anglická verze. Dostupný z WWW: . HOLEČEK, Jakub. Totální průvodce výběrem počítačové skříně [online]. c2009, poslední
revize
16.
3.
2009
[cit.
2011-01-14].
Dostupný
z WWW:
. OBERMAIER, Z. AMD Phenom II X4 980 BE – poslední z rodu Phenomů [online]. c2011, poslední revize 12. 5. 2011 [cit. 2011-05-20]. Dostupný z WWW: . OCZ
[online].
c2010,
[cit
2010-12-20].
Dostupný
z
WWW:
. PFEIFER, René. Vše, co jste chtěli vědět o SSD [online]. c2010, poslední revize 13. 10. 2010 [cit. 2011-03-29]. Dostupný z WWW: RAM. In Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikimedia Foundation, 2001- , strana naposledy edit. 2011-05-25 [cit. 2011-03-25]. Anglická
verze.
Dostupný
z
WWW:
access_memory>. VÍTEK, Jan. Vývoj počítačových myší a jejich technologie [online]. c2006, poslední revize
4.
9.
2006
[cit.
2011-03-16].
Dostupný
z
WWW:
. VÍTEK, Jan. Klávesnice a jejich historie [online]. c2006, poslední revize 21. 8. 2006 [cit.
2011-03-20].
Dostupný
z
WWW:
238C12494A5F26F0C12571CB0051EFDB.html>.
47
9. SEZNAM PŘÍLOH Výukový text na optickém médiu.
48
