Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Adolescentní subkultury mládeže v prostředí středních škol Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Adolescentní subkultury mládeže v prostředí středních škol Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Ivona Skalická

Vypracovala: Ing. Lucie Hospůdková Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci na téma Adolescentní subkultury mládeže v prostředí středních škol vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

Brno, dne …......................................... Podpis studenta ....................................

Poděkování Za odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce děkuji Mgr. Ivoně Skalické a Mgr. Heleně Fejfarové. Dále bych chtěla poděkovat studentům i pedagogům z Vyšší odborné školy a střední školy veterinární, zemědělské a zdravotnické v Třebíči a ze Střední průmyslové škole v Třebíči za pomoc při průzkumu. Zároveň děkuji za podporu mé rodině, především manželovi.

ABSTRAKT Název: Adolescentní subkultury mládeže v prostředí středních škol V mojí práci představuji subkultury mládeže, neboť toto téma se mi zdá velice aktuální a jeho studium jako velmi přínosné pro budoucí pedagogickou praxi. Pro pochopení žáků je nezbytné vědět alespoň základní informace o skupinách, do kterých se někteří z nich řadí. Práce v teoretické části definuje základní pojmy (mládež, kultura, subkultura, socializace) a seznamuje s problematikou dvou subkultur častých mezi současnou mládeží, o emo stylu a metalistech. Zabývá se vznikem, vývojem, vnějšími projevy a vnitřními postoji příslušníků těchto subkultur. Metodou teoretické části je studium odborných literárních zdrojů, tvorba výpisků a jejich analýza, syntéza a srovnávání. Praktická část si klade za cíl uskutečnit dotazníkové šetření mezi žáky 2. a 3. ročníků Střední průmyslové školy v Třebíči a VOŠ a SŠ veterinární, zemědělské a zdravotnické v Třebíči. Klíčová slova: subkultura, mládež, členové subkultur, emo, metal ABSTRACT Theme: Adolescent youth subcultures in the environment of schools In my work I present youth subcultures, as this topic seems very timely and very useful study for future teaching practice. To understand the students need to know some basic informations about groups in which some of these classes. Working in the theoretical section defines the basic concepts (youth, culture, subculture, socialization) and introduces two problems with frequent subcultures among young people present, the style of emo and metalheads. It deals with the creation, development, external and internal manifestations of these attitudes of subcultures. The method is the theoretical study of professional literature sources, making excerpts and analysis, synthesis and comparison. The practical part is intended to carry out a survey among pupils of the 2 nd and 3rd years of the School of Technology Trebic and Colleges and secondary health, agriculture and health in Trebic. Keywords: subculture, youth, members of the subculture, emo, metal

Obsah 1 ÚVOD...........................................................................................................................7 2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE....................................................................................8 3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ .............................................................9 3.1 Materiál a metodika sběru dat...............................................................................9 3.2 Analýza dat..........................................................................................................10 4 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY....................................................................11 4.1 Vymezení základních pojmů...............................................................................11 4.1.1 Adolescence ................................................................................................11 4.1.1.1 Vymezení pojmu..................................................................................11 4.1.1.2 Vývojové úkoly...................................................................................12 4.1.1.3 Vrstevnické skupiny............................................................................12 4.1.2 Socializace...................................................................................................14 4.1.3 Kultura.........................................................................................................14 4.1.4 Subkultura mládeže.....................................................................................15 4.1.4.1 Vznik subkultur mládeže.....................................................................18 4.1.4.2 Subkultury v současnosti.....................................................................18 4.2 Subkultury v ČR.................................................................................................19 4.3 Subkultura metal.................................................................................................20 4.3.1 Vznik a vývoj..............................................................................................20 4.3.2 Vnější projevy a ideály................................................................................21 4.3.3 Nebezpečí metalové subkultury..................................................................22 4.4 Subkultura emo...................................................................................................23 4.4.1 Vznik a vývoj..............................................................................................23 4.4.2 Vnější projevy a ideály................................................................................23 4.4.3 Nebezpečí subkultury emo..........................................................................24 5 PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE.............................................................27 5.1 Znalosti a předsudky o subkulturách..................................................................28 5.2 Vztah k subkulturám...........................................................................................32 5.3 Představy o příslušnících subkultur....................................................................35 5.4 Výskyt členů subkultur.......................................................................................38 5.4.1 Ve škole.......................................................................................................38 5.4.2 V místě bydliště...........................................................................................39 5.4.3 Ve třídě........................................................................................................40 6 DISKUSE...................................................................................................................42 7 ZÁVĚR.......................................................................................................................47

5

8 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ ...................................................49 8.1 Literární zdroje....................................................................................................49 8.2 Elektronické zdroje.............................................................................................50 9 SEZNAM TABULEK ................................................................................................53 10 SEZNAM GRAFŮ...................................................................................................54

6

1 ÚVOD V dnešní době kolem sebe můžeme vidět mnoho mladých, kteří se chtějí odlišovat. Být součástí odlišující se skupiny neboli subkultury může být projev nesouhlasu s většinovou kulturou. Ve svojí bakalářské práci se zabývám tématem subkultur mládeže, především emo stylu a metalistů. Tato oblast mě velmi zajímá, neboť se domnívám, že získané poznatky bych mohla využít ve své budoucí pedagogické praxi. Proč se snaží mládež odlišit od druhých? Co pojem subkultura znamená a které subkultury jsou u nás časté? Co je pro ně charakteristické? Jak vnímají příslušníky subkultur spolužáci? Na tyto otázky se budu snažit odpovědět. Konkrétní průzkumné otázky stanovím v následující kapitole.

7

2 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je zjistit, jaké jsou znalosti žáků středních odborných škol o příslušnících subkultury metal, emo stylu a o subkulturách obecně. Domnívám se, že více než pravdivé informace panují mezi žáky zkreslené představy o minoritních kulturách. Dalším cílem je zjistit, jak žáci středních škol vnímají členy subkultur metal a emo a jak si žáci tyto osoby představují. Také mě bude zajímat, příslušníci kterých subkultur jsou nejběžnější v místě bydliště žáků a na jejich střední škole.

8

3 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ 3.1 Materiál a metodika sběru dat V teoretické části jsou vymezeny pojmy a současné poznatky týkající se adolescence, socializace a subkultur mládeže. Byly k tomu použity především vázané literární zdroje. Dále se kapitola zabývá definicí, vznikem, vnějšími znaky a vyznávanou ideologií subkultur mládeže emo a metal. K tomuto přehledu byly využity i informace z internetu. Průzkumné šetření se provedlo pomocí dotazníkové metody. Dotazník je vlastně formou psaného řízeného rozhovoru. Řadí se do subjektivních metod, neboť vyšetřovaná osoba může svoji výpověď zkreslit, snažit se jevit jako společensky horší nebo lepší. Nejobtížnější je zajistit, aby otázky nebyly sugestivní, nepochopitelné nebo s nejasným vyhodnocením. Dotazník pro toto průzkumné šetření (příloha č. 1) není převzatý z jiného zdroje, ale je výsledkem práce autora. Předkládá uzavřené i otevřené dotazy. Tvoří ho devatenáct otázek na dvou stranách (tj. na jednom listu) formátu A4. U této kvantitativní metody výzkumu je vhodné provést pilotáž, což je aplikace metody na menším vzorku dotazovaných osob za účelem upravení do konečné verze. Pilotáž byla provedena u pěti středoškoláků a poté byly otázky pro lepší pochopitelnost dodatečně upraveny. Použita byla upravená verze. Vlastní průzkum se realizoval na dvou středních odborných školách. Oslovena byla Střední průmyslová škola Třebíč a Vyšší odborná škola a střední škola veterinární, zemědělská a zdravotnická v Třebíči, konkrétně 2. a 3. ročníky oborů Průmyslová ekologie,

Technické

lyceum,

Energetika,

Zdravotnický

asistent,

Veterinářství

a Agropodnikání. Z tohoto výčtu je jistě patrno, že byly vybrány velice různorodé obory. Dotazníky byly rozdány žákům na začátku vyučovací jednotky s cílem zajistit co nejvyšší návratnost díky osobnímu kontaktu s respondenty. Z každé školy dostaly dotazníky k vyplnění čtyři třídy. Počet distribuovaných dotazníků byl 84 kusů na technickou průmyslovou střední školu a na zemědělskou 77, celkem tedy 161. Na vyplnění dotazníku bylo žákům ponecháno 15 minut. Přítomna jsem byla celou dobu vyplňování, abych mohla žákům zodpovědět případné dotazy. Průzkum na škole zemědělského a zdravotnického směru byl realizován v době vykonávání mojí pedagogické praxe.

9

3.2 Analýza dat Data získaná dotazníkovým šetřením byla vyhodnocována základními statistickými metodami. Výsledky jsem sestavila do grafů a tabulek se slovním komentářem.

10

4 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY 4.1 Vymezení základních pojmů 4.1.1 Adolescence 4.1.1.1 Vymezení pojmu Termín adolescence pochází z latinského adolescere, což znamená dorůstat, mohutnět, dospívat. Adolescence neboli dospívání je poměrně dlouhá etapa života člověka, která postihuje celé období mezi dětstvím a dospělostí. Proto se datuje od 15 do 20 (22) let. „Počátek je spojován s plnou reprodukční zralostí a v jejím průběhu se obvykle ukončuje tělesný růst“ (Macek, 2003, s. 9). Vašutová (2005) uvádí, že v adolescenci se dokončuje zrání mozku, které je dokončeno v šestnáctém až sedmnáctém roku života. Adolescenci v širším slova smyslu lze chápat jako dospívání i mládí současně, proto je dále vnitřně diferencovaná. Macek (2003) dělí dle všeobecného konsenzu adolescenci na tři fáze: −

časnou, v časovém rozmezí 10 až 13 let,

−

střední, v časovém rozmezí 14 až 16 let,

−

pozdní, v časovém rozmezí 17 až 20 let. Časnou adolescenci lze chápat jako období pubescenci. V dnešní době se objevuje fenomén oddalování dospělosti, který ovlivňuje

i klasifikace mládeže. Charakterizovat dospívající mládež 21. století je velmi obtížné, neboť jak uvádí Smolík (2010), svou roli zde sehrává tzv. kult mládí. Říčan (2005) ho vysvětluje jako obavu z vlastního stáří. Dle Ondrejkoviče (1997 in Smolík, 2010) má tento kult vliv na fakt, že se do mládeže v současnosti někteří autoři počítají i osoby starší 20 let, a ty by před několika desítkami let do této kategorie určitě nepatřily. Období dospívání bývá spojováno s časovým intervalem, kdy dospívající vzdoruje a neuznává autority, především své rodiče. Macek (2003) však zdůrazňuje, že v současnosti se již v našem kulturním prostředí nehodnotí adolescence pouze jako období plné konfliktů a vzdoru. Adolescenti procházejí procesem pozvolné 11

transformace vlastního sebepojetí, pocitů, názorů a hodnot. A právě nová situace v nich probouzí řadu vnitřních konfliktů. Dle Krause (2006) je adolescence období tvorby vlastních životních názorů, sestavování žebříčku hodnot a hledání smyslu života. 4.1.1.2 Vývojové úkoly Adolescenti, ač si toho nejsou plně vědomi, mají splnit důležité vývojové úkoly. Erikson (1968 in Vašutová, 2005) považuje v dospívání za nejdůležitější změny, respektive úkoly – hledání vlastní identity a vytváření vztahů k okolnímu světu. Tyto úkoly jsou „spojeny s pocity vlastní nedostačivosti, strachem ze selhání a ze sociálního odmítnutí“ (Michalčáková, 2007, s. 45). Mladý člověk se učí novým rolím, osvojuje si je a snaží se o vymezení vlastního prostoru. „Právě na této úrovni socializace zažívá dospívající často řadu konfliktů, protože právě adolescence je spjata s výraznou změnou repertoáru rolí“ (Kon, 1986 in Macek, 2003, s. 37). Adolescenti hledají přátele s podobnými problémy a to vyúsťuje v začlenění se do vrstevnické skupiny. 4.1.1.3 Vrstevnické skupiny Význam vrstevnických skupin je neoddiskutovatelný, avšak i vztah k rodičům má velký význam. Macek (2003) hovoří o tom, že oba tyto vztahy mají poněkud odlišnou roli. Vztah s rodiči podle Macka podmiňuje snahu o zrovnoprávnění, kdežto ve vztahu s vrstevníky jde o vlastní „zhodnocení“ (Macek, 2003, s. 53). Vrstevnická skupina napomáhá k utváření identity, a to jak sociální, tak osobní (Vágnerová, 2005). Podle Vágnerové (2005) mohou vrstevnické skupiny uspokojovat různé psychické potřeby, např. potřebu stimulace (tedy společné aktivity a prožitky), potřebu smysluplného učení, vytvářet důležitou zpětnou vazbu či porovnávat své zkušenosti s rodiči. Vrstevnické skupiny mohou sloužit k poskytování názorů, pocitů, zkoušení bez větších závazků, a tak s nimi může adolescent testovat sám sebe (Macek, 2003). Zapadnout mezi vrstevníky je pro adolescenta důležité nejen kvůli těmto potřebám a možnostem. Kamarádské party či školní třídy jsou důležitou součástí adolescentova sebepojetí. Je zde totiž velká potřeba být přijímán a tím získat určitou prestiž. Nezapadnutí nebo nepřijetí dospívajícího vrstevníky prohlubuje jeho nejistotu, podkopává sebevědomí a celkově negativně ovlivňuje vývoj sebepojetí. Macek (2003) nazývá nepřijetí vrstevníky jako adolescentem vnímané stigma. 12

Všeobecně se má za to, že dospívající lehce přebírají žebříček hodnot podle kamarádské party. Nacházejí zde větší pochopení a partu uznávají za autoritu (Říčan, 2005). Přesto však Macek (2003) uvádí, že „adolescenti se svou hodnotovou orientací více podobají vlastním rodičům než svým přátelům“ (Macek, 2003, s. 55). Pokud se rodiče budou snažit vnímat na dítěti především jeho dobré stránky a tím zmírňovat důsledky těch horších stránek, určitě přinese i etapa dospívání změny k lepšímu (Vašutová, 2005). Ve skupinách obecně můžeme rozlišovat role. Role dle Říčana (2005) představuje určitou sumu očekávání od členů skupiny v různých rolích. Pochopení toho, jakou má kdo roli, umožňuje lépe se orientovat v chování jedince ve společnosti. Říčan (2005) také uvádí běžné rozdělení rolí na: •

formální – jasně určeny funkcí jedince,

•

neformální – jedince k nim spontánně dospěje či ostatní ho tak vnímají.

V období adolescence se stávají vrstevnické skupiny jedním z nezastupitelných výchovných činitelů. Dle Ondrejkoviče (1994 in Smolík, 2010, s. 21) „vrstevnické skupiny jsou: •

dobrovolné,

•

bez přímé kontroly dospělých, především rodičů

•

kontrolované vrstevníky,

•

orientované většinou na volnočasové aktivity“. Právě vrstevnické skupiny mohou být zaměřené na některou subkulturu a tak

ovlivňovat adolescentního jedince v procesu socializace. V obdodí adolescence se stávají velmi specifickým výchovným činitelem (Smolík, 2010). Jak již bylo zmíněno, mladý člověk hledá svoji identitu. Podle Vašutové (2005) závisí přijetí sebe sama na přijetí od vrstevníků a proto je pro dospívajícího prvořadá skupinová identita. Dospívající se podmaňuje normám skupiny a přijímá hodnoty uznávané skupinou. Znamená to pro něj jakési osamostatnění. A právě v takovém případě je snadné připojit se k některé subkultuře, která může být i sociálně nebezpečná. Jednoduše řečeno, dospívající se s určitou subkulturou identifikuje (Smolík, 2010). 13

4.1.2 Socializace Pojmu socializace se budu věnovat, protože přímo souvisí s pojmem kultura. Člověk přicházející na svět jako biologické individuum se stává společenskou bytostí se specificky lidskou psychikou socializací neboli akulturací. Je to vlastně proces učení, především sociálního (Nakonečný, 2009). Socializaci chápeme jako utváření společenské stránky lidské osobnosti. Je to proces pasivního i aktivního učení, v němž si člověk osvojuje určitý systém kulturních poznatků, norem a hodnot, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a aktivně se účastnit společenského života. Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat tak, jako by byla pod stálým sociálním dohledem, pod stálou kontrolou. Souběžně s procesem socializace se rozvíjí také řada potřeb, např. potřeba samostatnosti a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle. Patří sem také identifikace s určitou profesí. Její poruchy jsou často příčinou krizí, a to nejenom v období adolescence, ale i v dospělosti (Kohoutek, 2010). Macek (2003) nabízí další definici socializace, ve které ji chápe jako proces vývoje osobnosti v konkrétním materiálním a sociálním prostředí, které je charakteristické pro konkrétní společnost a právě společnost primárně určuje vztah mezi ní a jednotlivcem. Na osobnost mladého jedince působí socializační vlivy organizavanou formou výchovy i neplánované situace často živelného charakteru. V období dospívání k socializaci přistupuje individuace jako další formativní proces, vyžadující vlastní volní úsilí a sebereflexi. Tyto psychické děje nejsou současnou kulturou konzumu podporovány, proto dle Smékala (2009) proces individuace mnohdy nebývá dokončen. 4.1.3 Kultura Kultura je termínem odvozeným z přírody. Poprvé použil pojem kultura údajně římský řečník Cicero (Eagleton, 2000). Ač původní význam slova kultura souvisel se zemědělstvím (z latinského colere, což znamená vzdělávat, pěstovat, pečovat), časem se rozšířil na více oblastí a nyní je možno považovat termín za vysoce nejednoznačný koncept (Smolík, 2010). Do 16. století se používalo označení kultura opravdu jen pro zemědělské porosty, poté se přesunulo i na určité lidské umělecké činnosti náležící do výtvarného umění, literatury, hudby, filozofie či vědy. Eagleton (2000) to shrnuje tak, že je krásné, že slovo pro nejvytříbenější lidskou činnost je odvozeno od práce a zemědělství, od kultivace. Na začátku 19. století se začíná význam pojmu dále 14

rozšiřovat, především z potřeby zahrnout do kultury vše, co je vytvořeno člověkem. Tohoto významu hojně užívá antropologie a sociologie. Je to vše, s čím se člověk nenarodí, a co se musí naučit pro život v určité společnosti, aby byl jejím platným členem, je to něco, co člověk sám nevymyslí, ale většinou přejímá od starších. Kultura zahrnuje to, co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných. Z širšího pojetí kultury vyplývá, že má důležitou socializační funkci. Kultura jako bohatství národa je bezesporu složitý společenský jev a proces. A dá se chápat i jako všechny sdílené normy. Každá kultura má specifický způsob života určité vymezené skupiny lidí. Ten je dán zjevnými postupy chování a jednání členů společnosti, které může vnější pozorovatel sledovat (Smolík, 2010). Antropoložka Ruth Benedictová (1999 in Smolík, 2010) vyjadřuje názor, že každá kultura je sumou specifických vzorců jednání. V sociologickém a sociálně psychologickém významu je pojem kultura chápán jako sociální reprezentace běžného standardního chování, jednání, norem, přesvědčení a hodnot, které ovlivňují člověka v každodenním životě a předávají se na další generace (Havighurst, 1987 in Macek, 2003). Dle Benedictové (1999 in Smolík, 2010, s. 25) „je život

jednotlivce

především

nikdy

nekončícím

přizpůsobováním

se

vzorcům

a standardům tradičně předávaných v jeho společenství.“ Jaký má význam kultura v moderní době? Důležitým oborem se stala tzv. masová kultura, která, pokud je využívaná komerčně, znamená podle Eagletona (2000) ohrožení pozitivních hodnot civilizace. Masovou kulturu viní také z podrývání morálního základu společenského života. 4.1.4 Subkultura mládeže Kvůli vydělení období adolescence jako samostatné a specifické etapy života vznikl pojem subkultura mládeže (Macek, 2003). Uvést přesnou definici pro subkulturu mládeže je z hlediska množství jednotlivých definic a přístupů ke studiu těchto kultur nemožné (Smolík, 2010). Pojem subkultura se objevil již ve 40. letech 20. století (Smolík, 2010). Podmínky pro vydělení samostatného vývojového období adolescence a vznik kultury mládeže ve střední a západní Evropě byly nastoleny v polovině 19. století, kdy byla zavedena povinná školní docházka (Gillis, 1974 in Macek, 2003). Život dospívajících se ještě více specifikoval a oddělil, když postupující industrializace a demokratizace tehdejších 15

společností vedla k prodloužení a k vyšší odbornosti vzdělávání. Velký rozvoj kultury a subkultur mládeže lze vypozorovat po druhé světové válce. V 50. až 60. letech se na adolescenty začaly specializovat různé druhy průmyslu – oděvní, potravinářský, hudební a další (Macek, 2003). Ke kultuře, kterou vytvořila mládež 19. a 20. století a která byla komercionalizována, hledají subkultury mládeže alternativu. Zjednodušeně se dá charakterizovat subkultura jako kultura stojící mimo oficiální kulturu přijímanou většinou. Tak problematiku vnímá i Kraus (2006), který upozorňuje na to, že současná mládež se distancuje od tradiční společnosti také kvůli velkému množství životních možností ovlivnitelných rozhodováním jedince. Uvádí také, že nabyté svobody rozhodování jsou mladí často dezorientováni v oblasti norem a společně sdílených hodnot naší kultury, neboť se jim život zdá plný rozporů. Dle Smolíka (2010) existují dva způsoby definování termínu subkultura: •

substanční – se snaží co nejdetailněji vystihnout podstatu subkultury,

•

funkcionální – popis subkultury zahrnuje především vystižení funkcí, které

subkultury plní. Míra rozdílnosti od majoritní kultury, jíž je subkultura součástí, je pohyblivá a může se odlišovat minimálně nebo může být v úplné opozici vůči kultuře, taková se pak nazývá kontrakultura. V současnosti je pojem subkultura přijímaný většinou sociologů, někteří se však proti termínu ohrazují s tím, že předpona „sub“ značí cosi nízkého (Smolík, 2010). Proč se mladí uchylují k subkulturám? To je otázka, kterou si můžeme klást, ale na kterou si neodpovíme bez bližšího poznání světa mládeže a především konkrétních subkultur. Pro pochopení osobnosti člověka je podstatné mít co nejvíce informací o výchovných cílech a způsobech výchovy v rodině, o materiálních, psychických a duchovních podmínkách života v rodině (Smékal, 2009). Když věk členů přesahuje 25 – 30 let, subkulturní party se většinou rozpadají, i když někdy mohou členové zůstat i nadále. To pak ale mívá nějaký jiný důvod než vlastní identifikaci, například ten, že do určité míry nahrazuje členovi rodinné zázemí a poskytuje mu podporu (Smolík, 2010). 16

Subkulturami mládeže se mimo jiné zabývá vědní obor sociologie mládeže. Tato vědní disciplína zkoumá „interakce a vztahy mládeže mezi sebou, vzájemné vztahy mládeže a jednotlivých skupin, s jinými společenskými a věkovými skupinami, s organizacemi, stejně jako mnohostranné a vzájemné vztahy mezi mládeží a globální společností, na pozadí vzniku a utváření hodnot, norem, postojů a vzorů, jakož i skupinotvorného procesu“ (Ondrejkovič, 1994 in Smolík, 2010, s. 23). Avšak na začátku 90. let u nás sociologie mládeže jako instituce zanikla. Proto dle Saka (2004) nejsou nyní prováděné výzkumy mládeže tak obohacující jako dříve, neboť poznatky nejsou syntetizovány a nedochází ke komplexnímu poznání sociologických jevů. Jeho publikace Mládež na křižovatce se věnuje empirickým výzkumům různých oblastí života mládeže. Zmiňuje též postoje mládeže ke specifickým marginálním skupinám, z nichž vybírá skinheady, anarchisty a punkery. Tento výběr nabízí pravděpodobně kvůli srovnání stavu v roce 2001 a v roce 1991. Každopádně z výsledků můžeme vyčíst, že sklon patřit k subkultuře má mládež ve věku 15 – 18 let. Českou populací je nejvíce odmítáno hnutí skinheads. Zřejmě je to tak kvůli strachu z extremismu. I Smolík (2010) upozorňuje, že subkultury jsou někdy právem, jindy neprávem, označovány jako nositelé extravagance či spojovány se sociálně patologickým chováním. Sak (2004) v rámci publikace výsledků průzkumu prezentuje nejvyšší frekvence aktivity u mládeže 15 – 18 let v roce 2001. První místo zaujímá sledování televize a poslech CD, následuje povídání si s přáteli a nicnedělání. Frekvence práce s počítačem, jako páté nejoblíbenější volnočasové aktivity, od roku 1992 prudce stoupá. Na šestém místě je četba knih, následuje aktivní sportování, sledování videa, studium a příprava na školu, chov zvířat. Návštěva diskoték a tanečních zábav je v pozadí zřejmě kvůli tomu, že není možnost provozovat ji denně. Hry a výtvarná činnost leží na konci žebříčku oblíbenosti. Dle Saka (2004) je mládež do značné míry individualizovaná, její zájem směřuje spíše než k účasti na veřejném životě k, jemně řečeno, ekonomickým hodnotám. Vznik masové kultury s podstatným vlivem masových médií je možný u společnosti s relativní sociální nivelizací. Kultura se stává masovou od doby, co se staly masovými určité životní podmínky. Proto Sak (2004) zdůrazňuje, že poznání mladé generace je možné pouze s pomocí reflexe působení médií na mládež a na její životní styl.

17

4.1.4.1 Vznik subkultur mládeže Vznik subkultur mládeže má počátek v již uvedeném textu od Erika Eriksona (1968 in Vašutová, 2005), kdy autor vyjadřuje názor, že dospívající člověk má jako úkol aktuální životní etapy hledání vlastní identity a tvorbu vztahů k okolnímu světu. Za další důvod přičlenění se k subkultuře obecně je považován nesouhlas s dominantní kulturou (a případně jejím vlivem na členy). Dle Eagletona (2000) subkultura vzniká nevědomým popřením nejednoty dnešního moderního člověka. Vysvětluje to tak, že většina moderních společností je ve skutečnosti shlukem protínajících se subkultur a je stále těžší říct, od jakého kulturního světa se ta která subkultura odchyluje. Smolík (2010) také vysvětluje velmi zajímavý jev, který je spojen s vnímáním subkultur, tzv. antisystémový paradox, což je situace, kdy subkultura mládeže vystupující proti majoritní společnosti, se stane medializovanou, podlehne komerci a stane se pouhým životním stylem (či módou) a ve výsledku majoritní styl podporuje. Proto poté často dochází ke štěpení do té doby jednotné subkultury mládeže. 4.1.4.2 Subkultury v současnosti Mnoho autorů současnosti si všímá, že pojem subkultura již není tak jednoznačný a přesný jako dříve. Hodně subkultur splývá, ne všichni členové subkultur přistupují na „pravidla“ v subkultuře. Proto Bennet (2002 in Smolík, 2010) v 90. letech navrhuje používat pojem scéna či kulturní vkus, které podle něj lépe vyjadřují prolínání neboli prostupnost mezi subkulturami. Muggleton (2000 in Smolík, 2010) dokonce poznamenává, že dnes jsou subkultury jen určitými estetickými kódy. Velmi výstižně to vyjadřuje v následujícím shrnutí (tabulka č. 1).

18

Tabulka č. 1: Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem k subkulturám (Muggleton, 2000 in Smolík 2010) Moderní éra jasná skupinová identita stylová homogenita rigidní dodržování hranic subkultura je vnímána jako hlavní identita vysoký stupeň ztotožnění členství vnímané jako permanentní nízký stupeň subkulturní mobility důraz na přesvědčení a hodnoty politické vyjádření odporu zaměřenost proti médiím, nedůvěra autentické vnímání sebe

Postmoderní éra fragmentovaná identita stylová heterogenita, pluralita flexibilní překračování subkulturních hranic mnoho stylových identit nízký stupeň ztotožnění členství vnímané jako přechodné přechodná náklonnost k subkultuře fascinace stylem a image apolitické cítění pozitivní vnímání médií vědomost neautentičnosti

4.2 Subkultury v ČR Existující subkultury Smolík (2010) dělí podle místa vzniku na původní (originální) a nepůvodní (přenesené). Původní vznikly na území České republiky (resp. ČSSR, ČSFR), nepůvodní mimo území českého státu. Subkultura může ve svých modifikacích prostupovat (a také prostupuje) napříč národy a státy (Macek, 2003). Lze konstatovat, že všechny běžné subkultury, které se objevovaly v zahraničí před rokem 1989, se k nám po tomto revolučním roce a v průběhu 90. let dostaly. V množství projevených subkultur lze považovat za dominantu Anglii a USA. Před rozšířením ineternetu k široké veřejnosti o sobě dávali vědět příslušníci subkultur pomocí fanouškovských časopisů, tzv. fanzinů (zkráceně zinů), které se šířily mezi členy díky kopírování. Největší rozvoj zinů v ČR byl v průběhu 90. let, kdy vznikaly především ziny věnující se metalu, punku, skinheadské subkultuře, hardcoru a jednotlivým hudebním proudům. Proto víme, že česká subkulturní scéna se skládala z hnutí skinheads, punk, ale také chuligánů (fotbaloví fanoušci), metalistů a hardcore, tyto byly prezentovány několika stovkami fanzinů (Smolík, 2010). Rychetský (2009 in Smolík, 2010) uvádí, že dnes máme oproti létům před rokem 1989 větší kulturní a společenský výběr a menší rizika problémů spojená s příšlušností k některé z menšinových skupin. Člověk si může dovolit mnohem více, aniž by byl 19

za své zvláštní jednání a jinakost trestán, a tím roste počet těch, kteří existenci uvnitř nějaké subkultury prožívají jako módní postoj, jenž se jim zrovna líbí. Není to potom subkultura v pravém slova smyslu, navíc u těchto lidí bývá módní styl lehce nahrazen nějakým jiným, nově objeveným. Jaké členy jakých subkultur tedy lze potkat na území České republiky dnes? Ačkoliv Sak (2004) uvádí ve svém výzkumu pouze skinheady, anarchisty a punkery, ostatní autoři mají záběr širší. Kolářová (2011) se podrobněji zabývá hnutím skinheads, punk, techno a hip hop, což jsou dle jejího názoru čtyři nejrozšířenější subkultury. Smolík (2010) ve své knize popisuje hippies, a jejich následovníky yippies, hnutí skinheads, fotbalové chuligány, hnutí punk a hardcore, graffiti a hip hop, metal, gothic a emo, taneční scénu (techno). Applová (2009) na základě vlastního průzkumu dokládá existenci členů hnutí skinheads, punk, hardcore, metal, subkultury emo, new age, psychobilly, členů kultury taneční hudba a disco a tuning-automobilové subkultury. Mimo tyto sociální skupiny v teoretické části uvádí i subkultury: satanismus, rock, gothic, straight edge, squattery a hráče. Syrový a kol. v rámci projektu Varianty (2005) seznamuje s nejčastějšími subkulturami, jejich historií, ideály a image, a stručně popisuje skinheady, hippies, hooligans (tzn. fotbalové chuligány), metalisty, neonacisty, punkery, rastafariány, satanisty, skejťáky a příznivce techna. Nutno dodat, že pohledy na subkultury se liší, zřejmě v závislosti na stupni bližšího poznání ideového založení subkultur.

4.3 Subkultura metal 4.3.1 Vznik a vývoj Metalovou subkulturu je podle Smolíka (2010) oblížné popsat, neboť je spíše než samostatnou subkulturou sledem mnoha hudebních stylů, často propojených s jinými subkulturami a styly (punkem, hip hopem). Hudba má u této subkultury velmi významný vliv, je dokonce jeden ze „základních stavebních kamenů“, jak doslova píše ve své práci i Peterek (2011, s. 27). Historie subkultury metal začíná pravděpodobně publikací alba Paranoid anglické kapely Black Sabbath roku 1970 (Smolík, 2010), které bylo plné písní s mystickými texty upozorňující na politická a mocenská témata

20

osobitým způsobem. Nechyběl zájem o okultismus, čarodějnictví a hororové vzezření. V Americe stála u zrodu metalu kapela Led Zeppelin. Všechny podžánry patřící pod metal mají společnou kovově znějící baskytaru, rychlou frekvenci bicích, kytarová sóla, nápadné kytarové motivy (riffy) a celkovou hlasitost (Weinstein, 2000 in Peterek, 2010). Rozmach metalové subkultury se datuje na přelom 70. a 80. let, kdy byl hlavním pilířem heavy metal, ve významu „ocelově pružný“, se sílou tématu (Smolík, 2010). Ještě je nutné poznamenat, že hudebně metal vychází z rocku. V začátcích metalu, kdy byla většinovou společností metalová hudba odmítána a zakazována, bylo jediným místem pro setkání se s metalem koncerty v zapadlých divadlech nebo na sportovních stadionech (Christe, 2005 in Peterek, 2011). Smolík (2010) uvádí, že od konce 70. let se metal jako styl již štěpí a že se dají rozlišit tyto základní proudy: pro mainstreamovou kulturu zajímavý glam metal, melodičtější a hudebně vyzrálý power metal, hodně rychlý speed metal, dříve nejtvrdší, dnes již líbivý trash metal, drsný death metal s výrazným protikřesťanským nábojem, násilnými a nihilistickými tématy, dále zběsilý a velmi brutální black metal, na pohanskou kulturu zaměřený pagan metal, smutný i dojemný doom metal. 4.3.2 Vnější projevy a ideály Jak poznáme metalistu? Po pátrání původu metalového stylu zjistíme, že vychází z kombinace americké motorkářské kultury 60. a 70. let a hippies. Charakteristickým prvkem image jsou dlouhé vlasy, džínové nebo kožené oblečení, velmi často oblečení s potiskem názvů oblíbených metalových kapel, nebezpečně vypadající doplňky (řetězy, pásky a náramky s hroty nebo kováním), přívěsky křížů, obrácených křížů a pentagramů, na nohou těžké boty. Image však není v metalu takové dogma jako třeba v punku (Smolík, 2010). Může se zdát, že ideály metalové subkultury je být co nejdrsnější a nejtajemnější, také nepřístupný, výbušný, případně krutý a se zálibou v okultních vědách, pohanství či nihilizmu. Podle médií (Novák, 2012) bývá však průběh největšího metalového hudebního festivalu Brutal Assault, kde se sejde kolem patnácti ticíc fanoušků metalu (hovorově metlošů, metaláků), docela poklidný. Dle Peterka (2011) je pojítkem metalistů poslouchání muziky a užívání si koncertů, a někoho diskriminovat je proti základní filozofii metalové subkultury, protože ta tkví ve svobodě a toleranci. 21

4.3.3 Nebezpečí metalové subkultury Členství v metalové subkultuře bývá spojováno se satanismem. Nedá se ale samozřejmě říci, že každý metalista je satanista nebo se o satanismus zajímal. Spojitost metalu s okultními tématy vznikla díky textům metalových písní. Hrabal (1998) píše ve své knize, že novodobý satanismus vznikl v roce 1966 v americkém San Francisku založením „Satanovy církve“ autorem „Satanské bible“ A. S. LaVeyem. Tato sekta dle Hrabala (1998) navazuje především na satanistické rituály středověku, proto je vrcholným rituálem tzv. černá mše, při které dochází k různým orgiím. Satanisté, jakožto lidé, kteří se vzbouřili proti Bohu, uctívají satana jako princip zla, a vyznávají, že lidská podstata je sobecká, násilnická a chlípná (Hrabal, 1998). Rodiče dospívajících dětí děsí na metalu i nebezpečí v podobě užívání drog, s nimiž také někdy bývá metalová subkultura spojována. Sak (2004) vysvětluje, že je větší pravděpodobnost, že adolescenti začnou experimentovat s drogami, když nemají stanoveny životní cíle. Peterkův (2011) průzkum mezi příznivci metalu také dokazuje, že sice bývají k užívání drog benevolentní, ale znakem jejich subkultury rozhodně zneužívání drog není. Jako třetího „strašáka“ lze jmenovat jeden z extrémních proudů black metalu, národněsocialistický black metal, který se hlásí k odkazu Adolfa Hitlera a nenávistnými texty písní brojí proti křesťansko-židovským morálním hodnotám (National Socialist Black Metal [online], 2012). Veřejnosti zřejmě není tato nevelká skupinka osob známa. Riziko, že se žák dostane do kontaktu s touto odnoží metalu není vysoké, ale bohužel existuje. Ačkoli tato rizika patologického chování jsou reálná, nelze situaci zjednodušovat a příslušníky subkultury metal si představovat jako satanisty, zdrogované násilníky nebo nacisty. Důkazem budiž i existence křesťanského metalu – christian metal. Dle Peterkova (2011) výzkumu hodnotové orientace metalové subkultury dokonce metalisté svými black-metalovými písněmi, často „nabitými“ krutostmi, bojují proti násilí a netoleranci.

22

4.4 Subkultura emo 4.4.1 Vznik a vývoj Subkultura emo, jinak řečeno i emo styl, se někdy považuje za podžánr gothic rocku nebo punku. Není tomu tak. Bailey (2005 in Pernicová, 2009) uvádí, že emo styl vznikl z punkrocku v polovině 80. let v USA, kdy kapela Rites od Spring poprvé použila termín emo pro emotivně laděnou hudbu, stylem emotive hardcore (zkráceně emocore). Do Evropy se subkultura emo dostala v 90. letech 20. století. Na konci 90. let se vyprofiloval emo styl jako hudebně vágní ale postojově vyhraněný styl (Smolík, 2010). Na hudbu je kladen především požadavek emocionálně silného prožitku. Bailey (2005 in Honzíková, 2012) vysvětluje rozpor emo stylu v současnosti a uvádí, že členové emo jsou rozděleni na dvě skupiny, první navazuje na nekomerční počátky v 80. letech a druhá odnož, mnohem více rozšířená a známá též jako emo kids, se závislosti na komerční společnosti nebrání. Prezentace subkultury emo styl probíhá přes blogy, diskuzní fóra a sociální sítě na internetu v mnohem větším měřítku než u jiných subkultur (Kramulová, 2011). Blogy jsou pro uzavřené adolescentní vyznavače emo stylu ideálním prostředkem k anonymnímu vyjádření emocí. 4.4.2 Vnější projevy a ideály Pernicová (2009) dělí znaky emo stylu na: a) postoje k životu, názory, b) vnější projevy, vzhled, c) poslouchání emo hudby. Dle této autorky je možné, že jedinec se neztotožňuje se všemi prvky emo subkultury. Vyvstává otázka, zda je emo styl subkultura. Někteří autoři (např. Josef Smolík) ho za subkulturu v pravém slova smyslu nepovažují, a to i vzhledem k masovému komerčnímu využití (Smolík, 2010). U „emařů“ a „emařek“, (slangově také emo girls a emo boys) je oblíben delší sestřih vlasů sčesaných na patku, světlé či černé džíny, pásky se stříbrnými cvočky, odznaky, rádi nosí saka, vesty, pruhované oblečení a těsná trička s nápisy ve stylu 80. let. Chlapci se líčí jako dívky – důležité jsou černé linky kolem očí. Image chlapců proto dostává přívlastek androgynní, což znamená, že spojuje prvky mužství a ženství (Martin Kuška o subkultuře emo [online], 2012). Vlasy členové emo stylu mívají rovné,

23

barvu buď černou nebo zcela světlou blond, časté jsou kombinace obojího či prameny vlasů obarvené narůžovo (Pernicová, 2009). Krom jmenovaného jsou pro „emaře“ vhodné ještě tenisky značky Converse. Přes všechna tato doporučení však členové subkultury emo tvrdí, že jejich subkultura žádná pravidla nemá, a že emo může být každý (Vítejte na BlackPink [online], 2010). Kuška (Kramulová, 2011) uvádí, že dnes je emo „komerční subkulturou“, což znamená určitý paradox, protože se sice distancuje od konzumního stylu většinové společnosti, ale na druhé straně stává zajímavou cílovou skupinou pro výrobce oblečení, a to ne zrovna nejlevnějších značek. Jakou má emo styl filozofii? Obecně rozšířený je názor, že subkultura emo vyznává nihilizmus, skepticizmus, beznaděj, rezignaci, a cítí osamocenost ve zlém světě (Applová, 2009). Pernicová (2009) však tvrdí, že příslušníci emo stylu vyjadřují i pozitivní emoce. Dle oficiálních internetových stránek subkultury emo (Vítejte na BlackPink [online], 2010) je smyslem kultury emo nebát se vyjádřit své pocity. To samé zjistil i Kuška (Martin Kuška o subkultuře emo [online], 2012), který uvádí, že emaři jsou stejní jako jejich vrstevníci, pouze mají tendenci si své emoce více sdělovat a vzájemně se v těžkých chvílích podporovat. Sociální sítě a blogy, tolik typické pro sdílení členů emo stylu, Černá (2010) souhrnně označuje jako online komunity a přisuzuje jim velký význam při hledání identity a potvrzování hodnoty dnešních mladých lidí. Adolescenti je využívají pro virtuální „scházení se“ a v on-line prostředí své niterné pocity sdílí s ostatními. Dle Kušky (Kramulová, 2011) proto fungují tyto sociální sítě jako terapeutické poradny. 4.4.3 Nebezpečí subkultury emo Se členstvím v subkultuře emo bývá spojeno riziko sebepoškozování. Proč? Vyznavači jsou znechuceni ze špatného světa, proto si z něj mnohokrát plánují časný odchod a proto mohou zkoušet různé formy sebepoškozování (Applová, 2009). Walsh (2007), který nevylučuje souvislost emo stylu a ubližování sobě samému, zdůrazňuje, že je velký rozdíl mezi sebepoškozováním a sebevražedným chováním. Naproti tomu Kuška (Kramulová, 2011) zevrubně zkoumal subkulturu emo a ve výsledcích publikoval, že u „emařů“ není hrozba vypuknutí sebeubližování vyšší než u většinové

24

adolescentní populace. Dodává ale, že kvůli emo pravidlům zveřejněných například na www.blackpink.xf.cz (Antiemo [online], 2010), která se šíří na internetu, mohou mnozí mladí nezkušení teenageři uvěřit, že nejsou myšlena s nadsázkou a mohou se pokoušet je všechny splnit. Mezi těmito pravidly se právě nachází Kriegelová (2008) přehledně uvádí, jaké jsou veškeré možnosti ubližování sobě samému (tabulka č. 2). Tabulka č. 2: Možné způsoby sebepoškozujícího chování (Kriegelová, 2008) Možné způsoby sebepoškozujícího chování Zneužívání alkoholu

Pokus o utopení

Zneužívání léků a drog, nesprávné požívání léků

Strhávání si kůže a nehtů, vytrhání si vlasů a řas

Přejídání se

Sebe-zanedbávání

Kousání se, okusování si prstů a nehtů

Sebe-otrávení (předávkování)

Lámání si kostí

Hladovění

Tělesné sebe-bití

Sebe-škrcení

Pálení kůže, vyřezávání a vyškrabávání do kůže

Odříznutí si části těla

Enukleace oka

Bouchání hlavou o stěnu

Extrémní rizikové chování (nepozorné řízení vozidla, náhodný sex, nepoužívání bezpečnostních pásů v autě)

Tělomodifikující techniky (piercing, tetování, branding/vypalování, skarifikace, kosmetická chirurgie)

Vpravování jehel pod kůži nebo do žil

Škrábání (až do krvácení)

Vpravování ostrých předmětů do tělesných otvorů

Drhnutí kůže (obsesivní drhnutí rukou až do masa, drhnutí ocelovou drátěnkou)

Polykání cizích předmětů nebo toxických tekutin

Probodávání kůže (kružítkem, jehlami, špendlíkem)

Zabraňování zacelení rány

Kouření

Opařování se (koupel nebo sprcha a vařící vodou)

Účastnění se vysoce rizikových nebo vysoce kontaktních sportů

Skok z budovy nebo mostu

Setrvání v násilném vztahu

Obsesivní čištění a mytí (až do krvácení)

Suicidum

Příliš tělesného cvičení/málo těl. pohybu

Přepracování

Dle Suttonové (2005 in Kriegelová, 2008) jsou funkce sebeubližování následující: •

copingová strategie – cílem je okamžitá ventilace tenze

•

uklidnění a utěšení – úlevu poskytuje sebepoškozování i ošetření ran

•

kontrola nad vlastním tělem – nad prožívanou fyzickou bolestí

•

očištění – u jedinců prožívajících pocity studu po prodělaném sexuálním zneužívání nebo znásilnění 25

•

potvrzení existence – při stavech odtrženosti od reality sebepoškození způsobí ujištění se o své fyzické existenci

•

útěk od silných emocí, navození pocitů otupělosti

•

sebetrestání – příčinou je sebenenávist

•

komunikace, způsob vyjádření vnitřních pocitů, když nestačí slovní symboly

•

testování hranic a manipulace s druhými – snaha jedince upozornit okolí na sebe, vynucování si alespoň nějaké reakce, případně manipulace s druhými

•

snaha být zachráněn a volání o pomoc – zoufalý pokus o zviditelnění se v případě ohrožující životní situaci, kterou jedinec sám nezvládá

•

euforický zážitek – při sebepoškozování se do těla vyplavují endorfiny

•

jako výraz příslušnosti ke skupině – možné je to u subkultur gothic a emo Důležitou „hybnou silou“ pro vyzkoušení sebepoškozování, především mladými

dívkami, je dle Černé a Šmahela (2009, s. 35) „snaha o nápodobu, snaha upoutat pozornost, být zajímavá.“ Z jejich výzkumu vyplývá, že sebepoškozování se může stát návykem a následně typickou závislostí. Autoři také uvádí, že vysvětlením může být to, že lidé, kteří mají obecně k sebepoškozování tendenci, jsou subkulturou emo přitahováni a vstupují do ní až po vzniku svých problémů s ubližováním sobě samému. Že by tedy příslušníci emo stylu žili v depresích, úzkostech a smutku, když se tak tváří? Hypotézu o vyšší míře depresivity a úzkosti mezi členy emo subkultury ale vyvrátil nedávný výzkum Honzíkové (2012), který poukázal na větší sklon k depresím u referenční skupiny než u skupiny „emařů“. V míře úzkosti se rozdíl mezi srovnávanými skupinami neobjevil. Závěrem lze říci, že není možné považovat všechny členy subkultury emo za záměrně sebepoškozující (či psychicky labilní), existuje zde ale pro „emaře“ právě takové reálné riziko.

26

5 PRAKTICKÁ ČÁST, VÝSLEDKY PRÁCE

V této kapitole jsou odděleny otázky z dotazníku od ostatního textu, kde je to nutné, dvojitou čarou. Z otázky č. 1 a 2 bylo zjištěno rozložení respondentů podle věku a pohlaví. Výsledky uvádí grafy č. 1 a 2.

Rozložení respondentů na škole SPŠT podle věku a pohlaví 40 35

počet žáků

30 25

chlapci

20

dívky

15 10 5 0 16

17

18

19

20

21

věk

Graf č. 1: Rozložení dotazovaných žáků podle věku a pohlaví, škola SPŠT

Rozložení respondentů ze školy VOŠ a SŠ VZZ podle věku a pohlaví 35 30

počet žáků

25 chlapci

20

dívky

15 10 5 0 16

17

18

19

20

21

věk

Graf č. 2: Rozložení dotazovaných žáků podle věku a pohlaví, škola VOŠ a SŠ VZZ

27

5.1 Znalosti a předsudky o subkulturách

6. Označ jednu hudební skupinu, která je podle tebe určitě metalová: • Death Dream ● Behemonth • Cannibal Corpse ● ……………………… (případně doplň) 7. Z jakého hudebního stylu vznikl metal? ………………

10. Označ jednu hudební skupinu, která je podle tebe určitě emo: • Paramore ● My Chemical Romance • Emotions ● …………………………. (případně doplň) 11. Z jakého hudebního stylu vznikl styl emo? ………………

Dotazníkové otázky č. 6, 7, 10 a 11 byly zaměřeny na hudební složku stylu subkultur metal a emo za účelem zjištění znalostí. Hudební složka bývá pro členy subkultur velmi důležitá, jak vysvětluji i v teoretické části. Tabulka č. 3: Znalosti o hudební složce subkultur metal a emo

T Z C

subkultura metal subkultura emo skupina styl skupina styl čet. % čet. % čet. % čet. % 22 26,19 27 32,14 39 46,43 7 8,33 21 27,27 30 38,96 29 37,66 6 7,79 43 26,71 57 35,4 68 42,24 13 8,07

Vysvětlivky 1: T... škola technického směru, Z... škola zemědělského a zdravotnického směru, C... celkem Z výsledků je patrné, že žáci mají nejmenší přehled o tom, z jakého hudebního stylu vznikl emo styl (z punku), správně odpovědělo 8,07 % žáků. Naopak známou hudební skupinu stylu emo (My Chemical Romance) zatrhlo správně (z nabízeného výběru tří skupin) 42,24 % žáků, což je dobrý výsledek. Žáci měli možnost uvést i další hudební skupiny, u kterých si myslí, že jsou emo. Z deseti odpovědí bylo uvedeno pětkrát Tokio Hotel, což je správně, a dále byly uvedeny skupiny, které nejsou emo: Párek v rohlíku (punk),

Reflexy (poprock), Vernus 08, Extáze, Vjetef (regionální

bigbítové kapely hrající převzaté písně).

28

Předpokládala jsem, že znalosti o metalu budou vyšší. Avšak jen 35,40 % žáků ví, že hudební styl metal vznikl z rocku. O tom, jaká hudební skupina (z nabízeného výběru tří skupin) je metalová, má ponětí 26,71 % respondentů. Je to hudební těleso Cannibal Corpse. Doplňujících odpovědí žáci napsali celkem 51 a vzhledem k většímu počtu rockových a metalových skupin byly odpovědi rozvrstveny do 16ti hudebních skupin. Zde je seznam metalových hudebních seskupení dle četností (v závorce), od nejvyšší po nejnižší (četnosti jsou v závorce): Metallica (16), Slipknot (7), Iron Maiden (5), Nightwish (3), Evanescence (3), Black Sabbath (2), Arakain (2), Dimmu Borgir (1), Motorhead (1), Dymytry (1), Sepultura (1), TDWP (1), Manover (1). Pouze hudební skupiny Bez kofeinu (1) Doga (1) a Paramore (1), které napsali žáci v domnění, že jsou metalové, jsou ve skutečnosti rockové. Pokud porovnáme výsledky škol, vidíme, že žáci ze školy zemědělského a zdravotnického směru mají větší přehled o subkultuře metal, 27,27 % z nich správně označilo metalovou skupinu (na druhé škole byl výsledek 26,19 %) a styl, ze kterého metal vznikl, napsalo bezchybně 38,96 %, na technické průmyslovce 32,14 % žáků. Škola technického směru si lépe vedla u znalostí spojených se subkulturou emo. 46,43 % žáků rozhodlo správně, která skupina z nabízeného výběru, hraje emo styl, z žáků VOŠ a SŠ VZZ zatrhlo správnou možnost 37,66 %. 8,33 % žáků ze SPŠT a 7,79 % žáků ze školy zemědělského a zdravotnického směru mělo dobře odpověď na otázku č. 11.

Znalosti žáků o subkultuře 50 45

správné odpovědi (%)

40 35 30

skupina - metal

25

styl - metal

20

skupina - emo styl - emo

15 10 5 0 SPŠT

VOŠ a SŠ VZZ

škola

Graf č. 3: Znalosti žáků o hudební složce subkultur metal a emo 29

12. Souhlasíš s výroky? Každý metalista je satanista.

ANO

NE

Každý metalista si někdy zahrával se satanismem.

ANO

NE

Metalista nemůže být křesťan.

ANO

NE

Pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele.

ANO

NE

Metalisté bojují za svobodu a mír.

ANO

NE

Metalista musí být agresivní.

ANO

NE

Metalisté nemají rádi komerční životní styl.

ANO

NE

Emo styl vymyslel někdo, kdo chtěl vydělat na současné mládeži.

ANO

NE

Členové subkultury emo jsou přecitlivělí.

ANO

NE

Hlavním rysem emo stylu je vyjadřování svých emocí.

ANO

NE

Členové subkultury emo jsou plaší.

ANO

NE

Emo styl je pouze pro mládež zhruba od 11 do 15ti let.

ANO

NE

Emaři často přemýšlí o smrti.

ANO

NE

Emaři mají sklon k sebevraždám.

ANO

NE

Cílem položení otázky č. 12 bylo zjistit, jaké předsudky o subkulturách panují mezi středoškolskou mládeží. V otázce jsem předložila osm výroků o členech metalové subkultury a osm výroků o členech subkultury emo, přičemž polovina z nich byla stanovena jako typické předsudky o subkulturách. Při jejich výběru jsem brala v potaz vlastní zkušenosti s vnímáním členů subkultur ve svém okolí. Označeny jsou tmavošedě, pro žáky v dotazníku byla barva textu všech výroků samozřejmě stejná. Jen těchto osm výroků jsem hodnotila a zahrnula do výsledků, které uvádí tabulky č. 4 a 5 a grafy č. 4 a 5. Pokud žák u výroku zakroužkoval „ANO“ nebo škrtl „NE“, znamenalo to, že s předsudkem souhlasí. U předsudků spojených se subkulturou metal nedosahoval podíl souhlasících žáků u žádného výroku více než 50 %. Nejvíce souhlasných hlasů (32,14 %) měl ze školy SPŠT výrok pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele. S touto větou souhlasilo na druhé škole 28,57 % žáků. Na škole zemědělského a zdravotnického typu si 37,66 % žáků myslí, že metalista nemůže být křesťan (, na SPŠT to bylo 22,62 % respondentů). I z toho důvodu je zřejmé, že na téže škole souhlasilo s výrokem, že každý metalista je satanista, poměrně hodně žáků (15,58 %). Na technické průmyslovce zatrhlo tento 30

výrok jako obecnou pravdu 10,71 % žáků. Že metalisté musí být agresivní tvrdí 16,67 % žáků ze SPŠT a jen 6,49 % z VOŠ a SŠ VZZ. Tabulka č. 4: Souhlas s předsudky o „metalistech“

Každý metalista je satanista. Metalista nemůže být křesťan. Pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele. Metalista musí být agresivní.

SPŠT VOŠ a SŠ VZZ čet. % čet. % 9 10,71 12 15,58 19 22,62 29 37,66 27 32,14 22 28,57 14 16,67 5 6,49

Předsudky o "metalistech" srovnání škol procento souhlasících žáků (%)

40 35

Každý metalista je satanista.

30

Metalista nemůže být křesťan.

25

15

Pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele.

10

Metalista musí být agresivní.

20

5 0 SPŠT

VOŠ a SŠ VZZ

škola

Graf č. 4: Procento žáků souhlasících s předsudky o „metalistech“ Více překvapivé výsledky přinesla subkultura emo. S výrokem, že emaři mají sklon k sebevraždám, souhlasí 89,29 % žáků ze SPŠT a 90,91 % žáků z VOŠ a SŠ VZZ. Také předsudek, že členové subkultury emo jsou plaší, se setkal s vysokým podílem souhlasících žáků, 66,67 % na škole technického směru a 57,14 % na škole zemědělského a zdravotnického směru. Dále stojí za povšimnutí, že téměř polovina žáků (45,45 %) téže školy si myslí, že emo styl vymyslel někdo, kdo chtěl vydělat na současné mládeži. Nejméně souhlasných hlasů, 14,29 % z technické průmyslovky a 24,68 % ze zemědělské a zdravotnické školy, má výrok emo styl je pouze pro mládež zhruba od 11 do 15ti let. 31

Tabulka č. 5: Souhlas s předsudky o „emařích“

Emo styl vymyslel někdo, kdo chtěl vydělat na současné mládeži. Členové subkultury emo jsou plaší. Emo styl je pouze pro mládež zhruba od 11 do 15ti let. Emaři mají sklon k sebevraždám.

SPŠT VOŠ a SŠ VZZ čet. % čet. % 30 35,71 35 45,45 56 66,67 44 57,14 12 14,29 19 24,68 75 89,29 70 90,91

Předsudky o "emařích" srovnání škol procento souhlasících žáků (%)

100

Emo styl vymyslel někdo, kdo chtěl vydělat na současné mládeži.

90 80 70

Členové subkultury emo jsou plaší.

60 50

Emo styl je pouze pro mládež zhruba od 11 do 15ti let.

40 30 20

Emaři mají sklon k sebevraždám.

10 0 SPŠT

VOŠ a SŠ VZZ

škola

Graf č. 5: Procento žáků souhlasících s předsudky o „emařích“

5.2 Vztah k subkulturám 18. Tvůj vztah k metalové subkultuře: (Označ odpověď, případně i pododpověď.) − pozitivní • jsem člen • nejsem člen, pouze se mi líbí − neutrální − negativní • nejsou mi sympatičtí • přímo já s nimi mám špatné zkušenosti 19. Tvůj vztah k subkultuře emo: (Označ odpověď, případně i pododpověď.) − pozitivní • jsem člen • nejsem člen, pouze se mi líbí

32

− −

neutrální negativní • nejsou mi sympatičtí • přímo já s nimi mám špatné zkušenosti

Jak vnímá příslušníky subkultur celkový vzorek respondentů? V tabulce č. 7 jsou použity znaky, které jsou vysvětleny v tabulce č. 6. Ve výsledkové tabulce jsou zvýrazněny dvě nejvyšší hodnoty. Můžeme vyvodit závěr, že k metalové subkultuře má nejvyšší procento žáků (66,67 % na SPŠT a 54,55 % na VOŠ a SŠ VZZ) neutrální vztah. Sympatie k metalistům (pozitivní vztah – pouze se mi líbí) cítí 20,24 % z technické průmyslovky a 27,27 % ze zemědělské a zdravotnické školy. Žáci z obou škol (63,1 % SPŠT, 61,04 % VOŠ a SŠ VZZ) chovají k „emařům“ spíše negativní vztahy, a to z důvodu nesympatií, nikoliv kvůli špatné zkušenosti s nimi. Kolem jedné třetiny žáků obou škol vnímá členy subkultury emo neutrálně, technická škola 32,14 % a 33,77 % zemědělská. Tabulka č. 6: Vysvětlivky použitých znaků k tabulce č. 7 pozitivní

vztah člen subkultury pouze se mi líbí

symbol ++ +

neutrální negativní

-

jsou mi nesympatičtí špatné zkušenosti

x xx

Tabulka č. 7: Vztah k subkultuře metal a emo

SPŠ T

V OŠ a SŠ VZZ

m e ta l vztah ++ + x xx

čet. 4 17 56 7 0

% 4,76 20,24 66,67 8,33 0

emo čet. 0 2 27 53 2

m e ta l % 0 2,38 32,14 63,1 2,38

33

čet. 2 21 42 11 1

% 2,6 27,27 54,55 14,29 1,3

emo čet. 0 3 26 47 1

% 0 3,9 33,77 61,04 1,3

Jak vnímají příslušníky subkultur ti, kteří o nich více ví? Vyšší míru znalostí jsem stanovila podle odpovědí z otázek č. 6, 7, 10 a 11. Abych žáka zařadila do skupiny „ví o metalu“, musel mít správné odpovědi (Cannibal Corpse, rock) na otázku 6 a 7. Pro zařazení žáka jako „ví o emo stylu“ bylo nutné, aby měl správné odpovědi (My Chemical Romance, punk) na otázku 10 a 11. V tabulkách č. 8 a 9 je uvedeno srovnání vztahu k subkulturám žáků, kteří „ví“ a celkového vzorku žáků. 7,14 % žáků školy SPŠT ví základní informace o metalu jako hudbě a jen 4,76 % ví o hudební složce emo stylu. Ti, co mají povědomí o metalistech, je vnímají pozitivněji než celkový vzorek dotazovaných, přímo negativně je nevnímá nikdo. Ti co více „ví“ o emo stylu, mají k jeho členům spíše negativnější vztah. Pozitivní postoj k nim nemá žádný žák. Tabulka č. 8: Porovnání vztahu všech žáků a „žáků, kteří ví“ k subkulturám, škola SPŠT SPŠT metal emo všichni (%) ti, co ví (%) všichni (%) ti, co ví (%) vztah 100 7,14 100 4,76 pozitivní 25 50 2,38 neutrální 50 25 66,67 32,14 negativní 8,33 65,48 75

Na škole VOŠ a SŠ VZZ je situace stejná v tom, že nikdo z „více znajících“ žáků nemá k metalistům vyloženě negativní vztah a k „emařům“ pozitivní vztah. 80 % žáků, kteří mají základní přehled o metalové hudbě, má k metalistům neutrální vztah, což je téměř o 25% více než procento ze všech žáků. Polovina žáků, kteří „ví“ o emo stylu více, cítí k emařům neutrální vztah a polovina negativní. Tabulka č. 9: Porovnání vztahu všech žáků a „žáků, kteří ví“ k subkulturám, škola VOŠ a SŠ VZZ VOŠ a SŠ VZZ metal emo všichni (%) ti, co ví (%) všichni (%) ti, co ví (%) 100 12,99 100 2,6 pozitivní 29,87 20 3,9 neutrální 80 50 54,55 33,77 negativní 15,58 62,34 50 vztah

34

Část o vnímání příslušníků subkultur doplňuje graf č. 6, který ukazuje, kolik žáků jednotlivých tříd se setkalo s bezdůvodně negativním chápáním subkultur. Nepředkládá pouze chování k subkulturám metal a emo, myšleno je zde ke všem. Podíl žáků, kteří se s nepřátelským chováním setkali, se pohybuje od 42,86 % do 68,18 %. Na škole zemědělského a zdravotnického směru je průměrně podíl vyšší (54,55 %) než na technické škole (51,19 %).

Procentuální zastoupení žáků, kteří se setkali s bezdůvodně negativním chováním ke členům subkukultur 80 68,18

70 59,09

zastoupení (%)

60 50

53,85 50

50

50 44,44

42,86

40 30 20 10 0 T1

T2

T3

T4

Z1

Z2

Z3

Z4

třída

Graf č. 6: Procentuální zastoupení žáků, kteří se setkali s bezdůvodně negativním vnímáním členů subkultur Vysvětlivky: T1 – T4 ...šifrované názvy tříd školy SPŠT, Z1 – Z4 ...šifrované názvy tříd VOŠ a SŠ VZZ

5.3 Představy o příslušnících subkultur Žáci mohli zvolit více odpovědí než jednu, proto součet procent ve sloupci není 100. Vyznačeny jsou v každém sloupci tři nejvyšší hodnoty. Na škole technického směru si o příslušnících subkultury metal myslí, že jejich hlavními vnitřními znaky je svoboda, násilí a vyjádření niterních pocitů. Žáci školy

35

VOŠ a SŠ VZZ si „metalisty“ představují jako lidi vyznávající svobodu, s oblibou ve zviditelňování a se snahou vyjádřit svým stylem vnitřní pocity. „Emaře“ vidí žáci SPŠT především jako nenávistné, ale uzavřené osoby s důrazem na vyjádření vnitřních pocitů. Žákům ze školy zemědělského a zdravotnického směru (resp.jejich větší části) se zdají být příslušníci emo stylu také takoví. Tabulka č. 10: Vnitřní znaky „metalistů“ a „emařů“ očima žáků

Vnitřní znaky svoboda láska mír nenávist násilí tolerance pravda trpělivost poslušnost relativismus zviditelňování se uzavřenost snaha vše vyzkoušet vyjádření vnitřních pocitů

SPŠT metal emo čet. % čet. % 36 42,86 8 9,52 5 5,95 15 17,86 7 8,33 6 7,14 29 34,52 32 38,1 31 36,9 13 15,48 3 3,57 1 1,19 8 9,52 3 3,57 1 1,19 2 2,38 0 0 1 1,19 2 2,38 2 2,38 21 25 24 28,57 21 25 56 66,67 13 15,48 20 23,81 30 35,71 34 40,48

VOŠ a SŠ VZZ metal emo čet. % čet. % 40 51,95 8 10,39 5 6,49 20 25,97 9 11,69 10 12,99 15 19,48 36 46,75 25 32,47 8 10,39 4 5,19 2 2,6 16 20,78 7 9,09 4 5,19 3 3,9 2 2,6 3 3,9 2 2,6 8 10,39 26 33,77 20 25,97 11 14,29 56 72,73 15 19,48 7 9,09 30 38,96 37 48,05

Jak si žáci představují metalisty a emaře, jsem hodnotila podle vnějších znaků, které žáci označili. V následujících dvou tabulkách jsou zvýrazněny nejvyšší tři hodnoty. Na technické průmyslovce vidí metalisty především jako dlouhovlasé osoby (70,24 %) oděné oblečením s obrázky metalových kapel (91,67 %) a řetězy jako doplňkem (52,38 %) své image. Žáci z VOŠ a SŠ VZZ vidí členy metalové subkultury podobně (dlouhé vlasy 80,52 %, oblečení s obrázky metalových kapel 93,64 %, řetězy jako doplněk 63,64 %) a jako také důležité vnímá 58,44 % žáků nutnost černé barvy vlasů a 55,84 % metalistických bot („glad“).

36

Tabulka č. 11: Typické vnější znaky příslušníků subkultury metal očima žáků Typické vnější znaky černé vlasy dlouhé vlasy hrůzunahánějící výraz vlnité vlasy rovné vlasy bílá tvář, černé líčení černě nalakované nehty oblečení s obrázky metalových kapel boty „glady“ maskáčové kalhoty řetězy jako doplněk obrácený kříž na krku pentagram na krku

SPŠT VOŠ a čet. % čet. 33 39,29 45 59 70,24 62 20 23,81 12 7 8,33 5 22 26,19 20 12 14,29 22 19 22,62 27 77 91,67 72 34 40,48 43 8 9,52 1 44 52,38 49 9 10,71 5 12 14,29 10

SŠ VZZ % 58,44 80,52 15,58 6,49 25,97 28,57 35,06 93,51 55,84 1,3 63,64 6,49 12,99

Odpovědi u typického emo vzhledu byly o něco rozmanitější. Podle žáků ze SPŠT má „emař“ černé oblečení (83,33 %), černé vlasy (80,95 %), černě nalakované nehty (75 %) a beznadějný výraz (65,48 %). Na zemědělsko zdravotnické a veterinární škole počítá 89,61 % žáků s tím, že emaře pozná podle černých vlasů, 76,62 % podle černého oblečení, 70,13 % podle nehtů nalakovaných načerno, 59,74 % tuší, že bude mít beznadějný výraz. 63,64 % žáků VOŠ a SŠ VZZ si představuje člena subkultury emo s vlasy sčesanými na patku. Tabulka č. 12: Typické vnější znaky příslušníků subkultury emo očima žáků SPŠT VOŠ a čet. % čet. 68 80,95 69 14 16,67 13 36 42,86 49 9 10,71 0 28 33,33 33 42 50 37 70 83,33 59 16 19,05 13 45 53,57 45 63 75 54 55 65,48 46

Typické vnější znaky černé vlasy dlouhé vlasy vlasy sčesané na patku vlnité vlasy rovné vlasy přiléhavý oděv černé oblečení barevně výrazné doplňky bílá tvář, černé líčení černě nalakované nehty beznadějný výraz

37

SŠ VZZ % 89,61 16,88 63,64 0 42,86 48,05 76,62 16,88 58,44 70,13 59,74

5.4 Výskyt členů subkultur 5.4.1 Ve škole 14. Která subkultura je podle tebe ve tvé škole nejběžnější? ............................…………..

Z dotazníkové otázky č. 14 byl zjištěn výskyt subkultur ve škole. Odpovědi, které místo subkultur označovaly příslušníky dominantní kultury (např. „šampóni“, „barbíny“, „normální lidi“) nebo pouze osoby, které spojuje stejný druh oblíbené hudby (např. „dechovka“, „diskonti“, „pop“, „vážná hudba“), byly počítány k odpovědím „žádná“. Největší procentuální zastoupení ve škole SPŠT má odpověď „hiphop“ (60,87 %) Je však pravděpodobné, že se v dnešní době hip-hop prosazuje spíše jako součást většinové kultury. 21,74 % z odpovědí náleží subkultuře metal a 14,13 % všech odpovědí zhodnotilo svoji školu jako bezsubkulturní. Na škole zemědělského a zdravotnického směru byla nejčastější odpověď „žádná subkultura“ (31,65 %), „hip hop“ měl 30,38 % a podíl odpovědí ukazujících na pravděpodobné metalisty je 21,52 %. Emo styl, jakožto druhá subkultura v popředí zájmu této bakalářské práce, dosáhla 2,17 % odpovědí na SPŠT a 3,8 % na VOŠ a SŠ VZZ. Tabulka č. 13: Subkultury časté ve škole (procentuální zastoupení odpovědí)

hip-hop metal emo punk scene žádná

% odpovědí žáků školy SPŠT VOŠ a SŠ VZZ 60,87 30,38 21,74 21,52 2,17 3,8 1,09 11,39 0 1,27 14,13 31,65

38

Výskyt subkultur 70

procento odpovědí (%)

60 50

hip-hop metal

40

emo 30

punk scene

20

žádná

10 0 SPŠT

VOŠ a SŠ VZZ

subkultura na škole

Graf č. 7: Výskyt subkultur v závislosti na typu školy 5.4.2 V místě bydliště

13. Která subkultura je podle tebe v místě tvého bydliště nejběžnější? ............................…………..

Cílem zařazení této otázky bylo zjištění závislosti velikosti obce na výskytu subkultur. Každý žák mohl napsat i více odpovědí, proto se počet odpovědí nerovná počtu žáků. Z výsledků lze vyslovit závěr, že v obcích na všech úrovních má největší procentuální zastoupení odpověď „hip hop“. Je však pravděpodobné, že se v dnešní době hip hop prosadil spíše jako součást dominantní kultury. Také z grafu můžeme vyčíst, že v menších obcích je větší variabilita subkultur. Svůj vliv ale samozřejmě má, že v menších obcích bydlí 44,05 % žáků ze školy SPŠT a 76,62 % žáků z VOŠ a SŠ VZZ. Tabulka č. 14: Subkultury časté v místě bydliště žáků (četnosti odpovědí) Počet obyv. v místě bydl. < 1000 1000 až 5000 5001 až 10tis > 10tis

metal žádná t z c t z c 13 13 26 10 14 24 3 2 5 3 1 4 1 - 1 - - 3 2 5 6 5 11

hiphop t z c 15 26 41 7 3 10 5 - 5 20 5 25

t 1 4 -

punk z 7 -

c 8 4 -

skinhead t z c 1 3 4 - - 2 - 2 - - -

t -

gothic z c 1 1 - - - -

hippies t z c - - - 1 1 - - - - -

t -

emo z 3 -

c 3 -

Vysvětlivky: t - škola technického směru, z - škola zemědělského a zdravotnického směru, c - celkem

39

Výskyt subkultur v obcích podle počtu obyvatel 70 metal

procento odpovědí

60

žádná

50

hip-hop punk

40

skinhead

30

gothic

20

hippies emo

10 0 < 1000

1000 až 5000

5001 až 10tis

> 10tis

počet obyvatel

Graf č. 8: Výskyt subkultur v závislosti na místě bydliště žáků

5.4.3 Ve třídě

15. Máte ve třídě příslušníka subkultury emo nebo metal? …...........................................................

16. Pokud máte ve třídě příslušníka/y nějaké subkultury, máte s ním/nimi problémy? NE x ANO Pokud ano, prosím, napiš, jaké problémy to jsou: …...................................................................

Pro úplnost byla položena i otázka výskytu subkultury v kmenové třídě žáka. Výsledky otázky č. 15 jsou překvapivé. Očekávala jsem, že pokud se některý žák hlásí k subkultuře, bude to vidět i na jeho vizáži a ostatní žáci to o něm budou vědět. Téměř zobecnit se dá, že pokud ve třídě některý žák vyznává metalovou subkulturu, jeho spolužáci odpoví v nadpoloviční většině, že člena subkultury ve třídě mají. Z tohoto pravidla tvoří výjimku třída T4, 57,14 % si myslí, že subkulturu mají ve třídě, ale není tomu tak, respektive – nikdo se ke členství nepřiznal. A třída Z2, kde nikdo neodhadoval výskyt metalisty a přitom tam jeden je. Třída Z4 nebyla v době průzkumu kompletní, žáci svým vyjadřováním u vyplňování dotazníku dali jasně najevo, že se jeden metalista ve třídě nachází. Problémy žáci s příslušníky subkultur ve třídě nemají, pouze jediný žák, a ten si 40

postěžoval, že příslušník subkultury se chová egoisticky. Číselně vyjádřeno, ze třídy T1 se 3,57 %, ze školy SPŠT 1,19 % a z obou škol 0,62 % setkává s problémy se subkulturami metal a emo ve třídě. Tabulka č. 15: Výsledná tabulka pro otázku „Máte ve třídě člena subkultury metal nebo emo?“ doplněná počtem žáků, kteří se za členy považují a množstvím žáků stěžujících si na problémy s nimi

T1 T2 T3 T4 Z1 Z2 Z3 Z4

metal emo počet žáků, kteří se považují čet. % čet. % za členy subkultury 24 85,71 1 metalista 15 75 3 metalisté 2 9,09 1 4,55 8 57,14 10 41,67 3 13,64 1 metalista 10 55,56 1 metalista 8 61,54 pravděpodobně 1 metalista

problémy čet. % 1 3,57 0 0 0 0 0 0 0 0

Vysvětlivky: T1 – T4 ...šifrované názvy tříd školy SPŠT, Z1 – Z4 ...šifrované názvy tříd VOŠ a SŠ VZZ

41

6 DISKUSE Na začátek diskuze si dovolím poznamenat, že hodnoty v závorkách vyznačují procento žáků (případně odpovědí) na prvním místě ze školy SPŠT a na druhém místě VOŠ a SŠ VZZ v Třebíči. V této kapitole již nedávám členy subkultur, které označuji, jak je běžné (emaři, emáci, metalisti, metalisté), do uvozovek. Uvozovky také neumisťuji ke slovním obratům „ví“, „více ví“ atd. v souvislosti se „znalostmi“ či spíše povědomím o subkulturách. Znalosti a předsudky o subkulturách Zjišťování znalostí jsem pojala jako zjišťování znalostí o hudební složce subkultur. Emo kapelu zatrhlo správně 42,24 % žáků (46,43 %, 37,66 %) a typickou metalovou skupinu odhadlo nebo vědělo správně 26,71 % (26,19 %, 27,27 %) dotázaných. Pouze 8,07 % (8,33 %, 7,79 %) žáků napsalo správnou odpověď na původ emo stylu a 35,40 % (32,14 %, 38,96 %) žáků ví, z jakého stylu vznikl metal. Výsledky ukazují na to, že žáci příliš přehled nemají, ale svou roli mohl hrát i výběr tří hudebních skupin, které jsem v otázce nabízela. Žáci se nemuseli s danou kapelou zrovna setkat, nebo se s ní setkali, ale nezajímali se o to, jaký styl hraje. Podobný průzkum přede mnou nikdo neprovedl, proto nemám s čím porovnávat. Oslzlá (2011), která zaměřila svůj výzkum na oblíbenost hudebních žánrů u adolescentů, uvádí ve své práci takové výsledky (žánry podle oblíbenosti, sestupně): pop, rock, hip hop, rap, metal. Pokud tyto výsledky vztáhnu na své respondenty, je možné, že neměli takový přehled o stylu metal a emo kvůli tomu, že je pro ně také zajímavější pop a hip hop. U předsudků týkajících se metalové subkultury si největší procento žáků myslí, že metalista nemůže být křesťan (22,62 %, 32,14 %). Jak se však vyjadřuje např. Smolík (2010), mezi metalovými žánry je i christian metal neboli white metal. Dle oficiálního internetového magazínu tohoto stylu (Combatant Zine [online], 2012) si metal a křesťanství si určitě neodporují. Proto je pravděpodobné, že tento předsudek vznikl především kvůli textům black a death metalových skupin. Vysoké procento souhlasejících (37,66 %, 28,57 %) bylo i u pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele, což je pochopitelné, protože subkultura metal je s hudbou hodně spjata, jak uvádí Peterek (2011). Není však nutné, aby pravý metalista v kapele hrál.

42

Předsudek emaři mají sklon k sebevraždám (89,29 %, 90,91 %) částečně obhajuje Walsh (2007), který tvrdí, že u subkultury emo se sebepoškozování stalo doporučovaným atributem příslušnosti. Argument proti sklonu k sebevraždám u emařů se dá najít na oficiálním webu, kde sebepoškozování a sebevražedné chování přisuzují antiemařům, jinak řečeno pozérům, kteří subkulturu jen poškozují v očích veřejnosti (Vítejte na Blackpink [online], 2010). Černá (2009) dle svého výzkumu dokládá, že členové emo stylu, kteří se považují za opravdové členy, sebeubližování odmítají. Nedávný výzkum, který vedl doktor Kuška (Kramulová, 2011), provedený zároveň i v Norsku, také potvrdil nesouvislost sebepoškozování (včetně sebevražd) a příslušnosti k emo stylu. Předsudek, že členové subkultury emo jsou plaší, získal také vysoký počet souhlasných hlasů (66,67 %, 57,14 %). Zkoumáním vnitřního světa emařů se zabývala Černá (2009), tudíž může zcela fundovaně uvést, že tento předsudek stojí na pravdivém základu, neboť vychází z jejich image, která je depresivně a temně laděná. Na někoho tedy může působit i plaše. Dle Kušky (Martin Kuška o subkultuře emo [online], 2012) se však emaři od vrstevníků příliš neliší, jejich image smutných a plachých jedinců je jen „slupka“. Vztah k subkulturám K metalové subkultuře má nejvyšší procento žáků neutrální vztah (66,67 %, 54,55 %). Sympatie cítí k metalistům také nemalá část žáků (20,24 %, 27,27 %). Naopak subkultura emo je vnímána více negativně (63,1 %, 61,04 %) než neutrálně (32,14 %, 33,77 %), což je možné dát do souvislosti s průzkumem o předsudcích uvedenými výše. Subkultura emo je opředena předsudky s vysokým procentem souhlasejících žáků (např. že emaři mají sklon k sebevraždám). V případě zúžení vzorku žáků jen na ty, kteří ví o metalu (7,14 %, 12,99 %) či o emo (4,76 %, 2,6 %), zjišťujeme ve vnímání subkultur podobné výsledky. Při porovnání škol můžeme říci, že na škole SPŠT žáci více ví o emo stylu a na škole VOŠ a SŠ VZZ mají žáci větší přehled o metalové subkultuře. Na škole SPŠT mají k metalistům ti, co ví, pozitivnější přístup (50 % pozitivní, 50 % neutrální) než celek (25 % pozitivní, 66,67 % neutrální), naopak k emařům chovají ti, co ví, méně neutrální vztah (25 %) a více negativní vztah (75 %) než celkový vzorek respondentů (32,14 %

43

neutrální, 65,48 % negativní). Na škole VOŠ a SŠ VZZ cítí žáci, kteří znají více teorie o metalistech, méně pozitivních emocí (20 %) a více neutrálních (80 %) než celkový počet dotazovaných žáků školy (29,87 % pozitivní, 54,55 % neutrální). Subkulturu emo vnímá polovina žáků, kteří o ní více ví, neutrálně a polovina negativně, což je příznivější než celek (33,77 % neutrálně, 62,34 % negativně). Na obou školách je situace shodná v tom, že nikdo z žáků, kteří ví, nemá k metalistům vyloženě negativní vztah a k emařům pozitivní vztah. Z výsledků lze vyvodit závěr, že metalová kultura je žáky středních škol více tolerována a přijímána než subkultura emo. S bezdůvodně negativním vnímáním subkultur obecně, se setkala více než polovina žáků (51,19 %, 54,55 %). Kvůli absenci obdobných výzkumů na středních školách je nemožné moje výsledky srovnat s jinými.

Představy o příslušnících subkultur Na škole SPŠT si o členech subkultury metal myslí, že jejich hlavními vnitřními znaky je svoboda, násilí a vyjádření vnitřních pocitů. Žáci školy VOŠ a SŠ VZZ si metalisty vykreslují jako lidi s ideologií zaměřenou na svobodu, zviditelňování se a snahu vyjádřit vnitřní pocity. Emaře si představují žáci z VOŠ a SŠ VZZ i ze školy SPŠT jako osoby vyznávající nenávist, uzavřenost a vyjádření vnitřních pocitů. Nepodařilo se mi získat výsledky výzkumů zaměřené na tuto oblast, proto lze jen konstatovat, nakolik se představy středoškoláků shodují s realitou. Dle Peterka (2011) vyznávají metalisté individualismus, svobodu, toleranci, neútočný postoj a rebelii v mezích zákona. Respondenti jako typickou ideu metalistů neodhadli toleranci (1,19 %, 5,19 %) a „neagresivitu“, která se ovšem problematicky vyjadřuje (pro nenávist: 34,52 %, 19,48 %, pro násilí: 36,9 %, 32,47 %). Důležité je také prožívat metalovou hudbu. Jednotná ideologie prý ale neexistuje. Pro vyznavače emo stylu, jak již bylo uvedeno v teoretické části, je typická citlivost, vnímavost, empatie, schopnost prožívat emoce a řešit problémy (Martin Kuška o subkultuře emo [online], 2012). Hlavní body vnějšího vzhledu metalistů očima žáků srovnávaných škol je následující: dlouhé vlasy (70,24 %, 80,52 %), oblečením s obrázky metalových kapel (91,67 %, 93,64 %), řetězy jako doplněk (52,38 %, 63,64 %), černá barva vlasů (39,29 %, 58,44 %), boty „glady“ (40,48 %, 55,84 %). Po prostudování teoretických

44

pramenů k metalové subkultuře je srovnání s realitou zřejmé – pro metalisty neexistuje předepsaný šatník ani celkový vzhled, spojuje je především hudba, a vzhledem k různorodým žánrům je tedy image metalistů velmi rozmanitá (Smolík, 2010). Členy emo stylu vidí dotazovaní žáci takto: černé oblečení (83,33 %, 76,62 %), černé vlasy (80,95 %, 89,61 %), černě nalakované nehty (75 %, 70,13 % ), beznadějný výraz (65,48 %, 59,74 % ), bílá tvář s černým líčením (53,57 %, 58,44 %), přiléhavý oděv (50 %, 48,05 %) a vlasy sčesané na patku (42,86 %, 63,64 %). Respondenti nebyli daleko od pravdy, ale kupodivu typický prvek vizáže emařů – barevně výrazné doplňky, zatrhlo nízké procento dotazovaných žáků (19,05 %, 16,88 %). Na rozdíl od metalu u této subkultury je vzhled docela určující. Jak tvrdí Kuška (Kramulová, 2011), tato subkultura mládeže získala vysokou míru komercionalizace, oděvní průmysl se na teenagery vyznávající emo styl specializuje a podle toho vnější znaky emáků vypadají. Tmavé oblečení a líčení a různé strašidelné nebo barevně výrazné (často růžové) doplňky jsou emaři určitě oblíbené. Výskyt členů subkultur Ve škole Na škole SPŠT uvádí 60,87 % z celkového počtu odpovědí žáků jako nejběžnější subkulturu hip hop. 21,74 % z odpovědí náleží subkultuře metal a 14,13 % odpovědí bylo „žádná“. Emo styl dosáhl na této škole 2,17 % odpovědí. Škola SŠ a VOŠ VZZ je v tomto ohledu více rozmanitější a zřejmě žádná subkultura nemá ve škole „dominantní“ zastoupení. Nejčastější byla odpověď „žádná“ (31,65 %), „hip hop“ měl 30,38 % a procento odpovědí odkazujících na pravděpodobné metalisty je 21,52 %. Emo styl získal 3,8 % odpovědí žáků. V místě bydliště Z grafu č. 8 vyčteme, že nejvíce zastoupen na všech úrovních velikostí obcí je dominantou mezi subkulturami hip hop. Také se dá vypozorovat vyšší míra různorodosti subkultur v obcích s méně než 1000 obyvateli. Vyvozování dalších závěrů je vzhledem k okolnostem (hodnocení „pravosti“ členů subkultur samotnými žáky, nízký počet žáků bydlících v obcích od 5 do 10 tis. obyvatel) dosti problematické. Pokud bych dala

45

žákům možnost napsat pouze jednu odpověď, vyhodnocení by také bylo o něco snazší a jednoznačnější. Podle těchto výsledků nelze hodnotit opravdový výskyt subkultur, ukazuje však na vnímání žáků svého okolí ve škole a bydlišti. Ve třídě Výsledky otázky na výskyt subkultur ve třídě jsou zajímavé. Nedopadlo to tak, že pokud se některý žák k subkultuře hlásí, bude to na něm jednoznačně vidět a všichni žáci budou obeznámeni, že mají člena subkultury ve třídě. Průzkum potvrdil, že pokud mají žáci člena metalové subkultury ve třídě, nadpoloviční většina z nich to ví. Z tohoto pravidla tvoří výjimku třída Z2, T4 a Z4. Ve třídách T4 a Z4 si více než polovina žáků myslí, že subkulturu mají ve třídě, ale není tomu tak. Přičemž ve třídě Z4 dali žáci svým vyjadřováním u vyplňování dotazníků najevo, že jeden člen subkultury metal se ve třídě nachází. A ve třídě Z2, kde nikdo z žáků netušil výskyt metalisty a přitom tam jeden je. Otázkou však zůstává věrohodnost výpovědí žáků a opravdová příslušnost k subkultuře. Arnett (1996 in Peterek, 2011) zdůrazňuje opatrnost při určování členů subkultur, ty „nepravé“ označuje za falešné fanoušky, tzv. pozéry. Podobný průzkum jako můj proveden nebyl, mohu pouze konstatovat, že míra ztotožnění se se subkulturou může být nízká. Jak uvádí Muggleton (2000 in Smolík, 2010), dnešní postmoderní subkultury jsou tímto jevem charakteristické. A pouhá fascinace stylem a image subkultur, neboli zmíněné pozérství, je také dnes běžná. To vše ovlivňuje výsledky jakýchkoliv průzkumů na toto téma. Z toho vyplývá, že vhodnější je užít metodu kvalitativního výzkumu. Pro lepší možnost srovnání jsem ve výsledkové tabulce neuváděla problémy, které uvedli žáci, v jejichž třídě nebyl metalista nebo emař. Problémy žáci se členy subkultur ve vlastní třídě má pouze jediný žák, a to na škole SPŠT. Z výsledku však není zřejmé, z jaké/ých subkultury/subkultur problematický žák nebo žáci, jsou. Žák, který přiznal vztahový nesoulad s příznivcem nějaké subkultury si stěžoval na egoismus dané osoby. Většina žáků však problémy s příslušníky subkultur ve třídě nemá. S možnými problémy ve třídě se subkulturami metal a emo se setkává ze třídy T1 se 3,57 % žáků, ze školy SPŠT 1,19 % žáků a z obou škol 0,62 % žáků.

46

7 ZÁVĚR

Z výsledků se dá vyvodit, že metalová kultura je žáky středních škol více tolerována než subkultura emo. O této subkultuře toho žáci více ví. S tím souvisí i to, že o subkultuře metal panuje mezi středoškoláky méně předsudků. Nejvíce souhlasných hlasů měl ze všech výroků předsudek dávající do souvislosti emo styl a sebevraždy. Sebepoškozující a sebevražedné chování však není atributem příslušnosti k subkultuře emo. Vliv na předsudky týkající se subkultur obecně mají média a jejich způsob podávání senzačních zpráv velké mase lidí. Tím chci říct, že sdělovací prostředky nezřídka generalizují a nejen členové subkultur se potom s nálepkou násilníků, vandalů, satanistů, nacistů, feťáků, alkoholiků nebo psychicky labilních vyrovnávají po svém a většinou dlouho dobu. Ve třídě sice s emařem (a s vysokou pravděpodobností) ani s metalistou nemají žáci problémy, s bezdůvodně negativním vnímáním členů subkultur se ale setkala více než polovina žáků z obou srovnávaných škol, což je alarmující. Z průzkumu také vyplynulo, že žáci si příslušníky subkultur metal a emo dokážou představit téměř tak, jak se oni sami veřejnosti prezentují. Proto můžeme předpokládat, že když se žáci se členy subkultur potkají, že je poznají. Díky tomu se lze domnívat, že v části šetření zaměřeném na výskyt subkultur v okolí žáků (třída, bydliště, škola), byla zaručena určitá důvěryhodnost dosažených výsledků. Jako subkultury časté ve škole žáci uváděli „hip hop“, „metal“ a odpověď „žádná“. Překvapivé bylo zjištění, že na vesnicích se žáci setkávají se členy rozmanitých subkultur (hip hop, metal, punk, emo, skinheads). Tato práce je přínosem pro obor z hlediska pohledu středoškoláků na členy subkultur. Bylo by třeba dalších průzkumů na toto téma, aby se daly vyslovit komplexní závěry ohledně vnímání subkultur na středních školách. Přesto si dovolím vyslovit obecně použitelná pravidla, která mě po provedeném průzkumu napadají. Důležité je nehodnotit žáky podle jejich vzhledu, byť je jakkoli hrůzostrašný. Dospívající může být zrovna ve fázi snahy o nejvyšší míru autentičnosti člena subkultury a negativním pohledem na něj či dokonce škatulkováním bychom způsobili nesoulad do další spolupráce s ním.

47

Potvrdila se moje již zmíněná domněnka, mezi žáky opravdu panují zkreslené představy o minoritních kulturách. Je možné, že i učitelé budou mít o příslušnících subkultur částečně nepravdivé informace. Z toho důvodu jako doporučení pro pedagogickou praxi navrhuji nastudování alespoň základních informací o nejběžnějších subkulturách, za které díky provedenému průzkumu považuji hip hop, metal, punk, emo styl a hnutí skinheads.

48

8 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ 8.1 Literární zdroje EAGLETON, T. Idea kultury. 1. vyd. Překl. Jan Balabán. Brno: Host, 2000, 152 s. ISBN 80-729-4026-0. HRABAL, F. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava : CAD Press, 1998. 520 s. ISBN 80-85349-79-5.

KOLÁŘOVÁ, M. Revolta stylem : hudební subkultury mládeže v České republice. 1. vyd. Praha : Slon + Sociologický ústav AV ČR, 2011. 273 s. ISBN: 978-80-7419-060-5.

KRAMULOVÁ, D. Dospívání v emo stylu : srdce na dlani. Psychologie dnes. 2011, roč. 18, č. 1, s. 11-15. ISSN 1212-9607 KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006. 158 s. ISBN 80-7315-125-1. KRIEGELOVÁ, M. Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha : Grada, 2008. 174 s. ISBN: 978-80-247-2333-4. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-747-7. MICHALČÁKOVÁ, R. Strachy v období rané adolescence. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, 2007. 149 s. ISBN: 978-80-87029-15-2. NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha : Academia, 2009. 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9. ŘÍČAN, P. Psychologie. Praha : Portál, 2005. 288 s. ISBN 80-7178-923-2. 49

SAK, P. Mládež na křižovatce : sociologická analýza postavení mládeže ve společnosti a její úlohy v procesech evropeizace a informatizace. Praha : Svoboda servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno : Barrister & Principal, 2009. 523 s. ISBN 978-80-87029-62-6. SMOLÍK, J. Subkultury mládeže : uvedení do problematiky. Praha : Grada, 2010. 281 s. ISBN 978-80-247-2907-7. VAŠUTOVÁ, M. Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání. Ostrava : REPRONIS, 2005. 280 s. ISBN 80-7042-691-8. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.

8.2 Elektronické zdroje Antiemo [online]. 2010, 2012 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z WWW: . APPLOVÁ, S. Subkultury kolem nás : diplomová práce [online]. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, 2009 [cit. 2011-12-15]. 94 l. Vedoucí diplomové práce Karel Gamba. Dostupné z WWW: . Combatant Zine : Blessing the metal [online]. 2012 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z WWW: .

50

ČERNÁ, A.; ŠMAHEL, D. Sebepoškozování v adolescenci: kontext reálného versus virtuálního prostředí a subkultur emo a gothic. E-psychologie [online]. 2009, 3, 4, 26-44 [cit. 2011-10-05]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-8853. ČERNÁ, A. Subkultura emo očima adolescentů v kontextu online prostředí : diplomová práce [online]. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie, 2010 [cit. 2012-05-12]. 102 l. Vedoucí diplomové práce David Šmahel. Dostupné z WWW: . HONZÍKOVÁ, P. Vybrané osobnostní charakteristiky členů subkultury Emo : diplomová práce [online]. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra psychologie, 2012 [cit. 2012-11-22]. 135 l. Vedoucí diplomové práce Simona Cakirpaloglu-Dobešová. Dostupné z WWW: . KOHOUTEK, R. Psychologie v teorii a praxi [online]. 5. 8. 2010 [cit. 2011-10-06]. Osobnost a jeji socializace. Dostupné z WWW: . Martin Kuška o subkultuře emo [online]. 2012. Český Rozhlas Region. 20. 2. 2012, 20. 11. 2012 [cit. 2012-11-20] Redaktorka Alima Martinová. Dostupné z WWW: . National Socialist Black Metal [online]. 2006, 20.11. 2012 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z WWW: . NOVÁK, P. Organizace festivalu Brutal Assault je na špičkové úrovni, říká starosta [online]. 10. 8. 2012, 10. 11. 2012 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z WWW: .

51

OSLZLÁ, J. Dospívající mládež a její zájem o hudbu ve volném čase : bakalářská práce [online]. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2011 [cit. 2012-11-22]. Vedoucí práce Judita Kučerová. Dostupné z WWW: . PERNICOVÁ, J. Emo styl jako veřejná reprezentace genderu : bakalářská práce [online]. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie, 2009 [cit. 2011-12-02]. 49 l. Vedoucí bakalářské práce Kateřina Lišková. Dostupné z WWW: . PETEREK, L. Životní styl a hodnotová orientace metalové subkultury: diplomová práce [online]. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2011 [cit. 2011-12-02]. 87 l. Vedoucí diplomové práce Dana Knotová. Dostupné z WWW: . SYROVÝ, J. a kol. Interkulturní vzdělávání II : projekt Varianty [online]. Praha: Člověk v tísni, 2005. s. 141-169 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z WWW: . Vítejte na BlackPink [online]. 2010, 2012 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z WWW: . WALSH, B. Clinical assessment of self-injury: A practical guide [online]. Journal of Clinical Psychology. 2007, roč. 63, č. 11, s. 1057-1068. ISSN 1097-4679. Dostupné z WWW: .

52

9 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem k subkulturám (Muggleton, 2000 in Smolík 2010) ................................................................................19 Tabulka č. 2: Možné způsoby sebepoškozujícího chování (Kriegelová, 2008) .............25 Tabulka č. 3: Znalosti o hudební složce subkultur metal a emo......................................28 Tabulka č. 4: Souhlas s předsudky o „metalistech“.........................................................31 Tabulka č. 5: Souhlas s předsudky o „emařích“..............................................................32 Tabulka č. 6: Vysvětlivky použitých znaků k tabulce č. 7..............................................33 Tabulka č. 7: Vztah k subkultuře metal a emo................................................................33 Tabulka č. 8: Porovnání vztahu všech žáků a „žáků, kteří ví“ k subkulturám, škola SPŠT .........................................................................................................................................34 Tabulka č. 9: Porovnání vztahu všech žáků a „žáků, kteří ví“ k subkulturám, škola VOŠ a SŠ VZZ.........................................................................................................................34 Tabulka č. 10: Vnitřní znaky „metalistů“ a „emařů“ očima žáků...................................36 Tabulka č. 11: Typické vnější znaky příslušníků subkultury metal očima žáků ............37 Tabulka č. 12: Typické vnější znaky příslušníků subkultury emo očima žáků...............37 Tabulka č. 13: Subkultury časté ve škole (procentuální zastoupení odpovědí)...............38 Tabulka č. 14: Subkultury časté v místě bydliště žáků (četnosti odpovědí)....................39 Tabulka č. 15: Výsledná tabulka pro otázku „Máte ve třídě člena subkultury metal nebo emo?“ doplněná počtem žáků, kteří se za členy považují a množstvím žáků stěžujících si na problémy s nimi.......................................................................................................40

53

10 SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1: Rozložení dotazovaných žáků podle věku a pohlaví, škola SPŠT .................27 Graf č. 2: Rozložení dotazovaných žáků podle věku a pohlaví, škola VOŠ a SŠ VZZ. .27 Graf č. 3: Znalosti žáků o hudební složce subkultur metal a emo...................................29 Graf č. 4: Procento žáků souhlasících s předsudky o „metalistech“................................31 Graf č. 5: Procento žáků souhlasících s předsudky o „emařích“.....................................32 Graf č. 6: Procentuální zastoupení žáků, kteří se setkali s bezdůvodně negativním vnímáním členů subkultur ..............................................................................................35 Graf č. 7: Výskyt subkultur v závislosti na typu školy....................................................39 Graf č. 8: Výskyt subkultur v závislosti na místě bydliště žáků .....................................40

54

Příloha č. 1

Dotazník o pohledu na subkultury mládeže v prostředí středních škol 1. Jsi:

•

dívka

● chlapec

2. Tvůj věk: …........... 3. Místo tvého bydliště: • vesnice • město uveď, prosím, přibližný počet obyvatel: ….................. 4. Označ typické vnější znaky metalistů: • černé vlasy ● oblečení s obrázky metalových kapel • dlouhé vlasy ● boty „glady“ • hrůzunahánějící výraz ● maskáčové kalhoty • vlnité vlasy ● řetězy jako doplněk • rovné vlasy ● obrácený kříž na krku • bílá tvář, černé líčení ● pentagram na krku • černě nalakované nehty ● …………………………………………(případně doplň) 5. Označ vnitřní znaky metalové subkultury: • svoboda ● tolerance • láska ● pravda • mír ● trpělivost • nenávist ● poslušnost • násilí ● relativismus

● ● ● ● ●

zviditelňování se uzavřenost snaha vše vyzkoušet vyjádření vnitřních pocitů ……………………(případně doplň)

6. Označ jednu hudební skupinu, která je podle tebe určitě metalová: • Death Dream ● Behemonth • Cannibal Corpse ● ……………………… (případně doplň) 7. Z jakého hudebního stylu vznikl metal? ……………… 8. Označ typické vnější znaky subkultury emo: • černé vlasy ● černé oblečení • dlouhé vlasy ● barevně výrazné doplňky • vlasy sčesané na patku ● bílá tvář, černé líčení • vlnité vlasy ● černě nalakované nehty • rovné vlasy ● beznadějný výraz • přiléhavý oděv ● ………………………………………(případně doplň)

55

9. Označ vnitřní znaky subkultury emo: • svoboda ● tolerance • láska ● pravda • mír ● trpělivost • nenávist ● poslušnost • násilí ● relativismus

● ● ● ● ●

zviditelňování se uzavřenost snaha vše vyzkoušet vyjádření vnitřních pocitů …………………(případně doplň)

10. Označ jednu hudební skupinu, která je podle tebe určitě emo: Paramore ● My Chemical Romance Emotions ● …………………………. (případně doplň)

• •

11. Z jakého hudebního stylu vznikl styl emo? ……………… 12. Souhlasíš s výroky? Každý metalista je satanista.

ANO

NE

Každý metalista si někdy zahrával se satanismem.

ANO

NE

Metalista nemůže být křesťan.

ANO

NE

Pravý metalista hraje v nějaké metalové kapele.

ANO

NE

Metalisté bojují za svobodu a mír.

ANO

NE

Metalista musí být agresivní.

ANO

NE

Metalisté nemají rádi komerční životní styl.

ANO

NE

Emo styl vymyslel někdo, kdo chtěl vydělat na současné mládeži.

ANO

NE

Členové subkultury emo jsou přecitlivělí.

ANO

NE

Hlavním rysem emo stylu je vyjadřování svých emocí.

ANO

NE

Členové subkultury emo jsou plaší.

ANO

NE

Emo styl je pouze pro mládež zhruba od 11 do 15ti let.

ANO

NE

Emaři často přemýšlí o smrti.

ANO

NE

Emaři mají sklon k sebevraždám.

ANO

NE

13. Která subkultura je podle tebe v místě tvého bydliště nejběžnější? ............................…………..

14. Která subkultura je podle tebe ve tvé škole nejběžnější? ............................…………..

15. Máte ve třídě příslušníka subkultury emo nebo metal? …...........................................................

16. Pokud máte ve třídě příslušníka/y nějaké subkultury, máte s ním/nimi problémy? NE x ANO Pokud ano, prosím, napiš, jaké problémy to jsou: …................................................................................................. 17. Setkal ses s bezdůvodně negativním vnímáním subkultur? ANO x NE

56

18. Tvůj vztah k metalové subkultuře: (Označ odpověď, případně i pododpověď.) − pozitivní • jsem člen • nejsem člen, pouze se mi líbí − neutrální − negativní • nejsou mi sympatičtí • přímo já s nimi mám špatné zkušenosti 19. Tvůj vztah k subkultuře emo: (Označ odpověď, případně i pododpověď.) − pozitivní • jsem člen • nejsem člen, pouze se mi líbí − neutrální − negativní • nejsou mi sympatičtí • přímo já s nimi mám špatné zkušenosti

Mnohokrát děkuji za pomoc při průzkumu ohledně subkultur na středních školách. Poděkování zmíním i v závěrečné práci. Napiš tvoji e-mailovou adresu, pokud se chceš dozvědět výsledky průzkumu:

…............................................................

57