Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Distribuce biopotravin v kraji Vysočina a jejich původ Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Soňa Dušková, Ph.D.
Bc. Petra Kaštánková Brno 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Distribuce biopotravin v kraji Vysočina a jejich původ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne podpis diplomanta
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych ráda poděkovala Ing. Soni Duškové, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za ochotu, odborné vedení a cenné rady, díky nimž jsem diplomovou práci vypracovala.
ABSTRAKT Diplomová práce, na téma Distribuce biopotravin v kraji Vysočina a jejich původ, se v literárním přehledu věnuje principům ekologického zemědělství a výrobě biopotravin. Seznamuje s historickým vývojem ekologického zemědělství, přehledem legislativy a objasňuje značení biopotravin. Dále popisuje světový, evropský i český trh s bioprodukty a biopotravinami. V neposlední řadě se také věnuje formám distribuce biopotravin v České republice. Cílem této práce je vyhodnocení dotazníkového šetření u výrobců biopotravin, různých typů prodeje a spotřebitelských preferencí v kraji Vysočina. Většina výrobců biopotravin používá suroviny českého původu, v mnoha případech používají suroviny vlastní. U většiny typů prodeje převažují stále biopotraviny zahraničního původu, výjimkou jsou farmářská tržiště a přímý prodej. Spotřebitelé preferují spíše biopotraviny vyrobené z českých surovin a nejčastějším místem nákupu biopotravin jsou obchodní řetězce. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, distribuce, trh, výrobce.
ABSTRACT This diploma thesis, named The Distribution of Organic Food in Vysočina and Its Origins, is in its literary outline focused on the principles of ecological agriculture and the distribution of organic food.
It introduces the historical development of
ecological agriculture and the outline of legislation and it also clarifies the labelling of organic food. Furthermore, it describes world, European and Czech market concerning organic products and food. Finally, the thesis also deals with the forms of the distribution of organic food in the Czech Republic. The aim of this thesis is to evaluate the survey disquisition of the producers of organic food, various forms of sale and consumers´ preferences in the region Vysočina. Most of the producers of organic food use materials of Czech origins, others prefer their own materials. In most cases of sale the organic food of foreign origins predominates. The only exception represents farm markets and direct sale. Consumers prefer rather organic food produced from Czech materials and the most frequent place for the purchase are chains of store. Key words: ecological agriculture, organic food, distribution, market, producer.
OBSAH
1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 10 3.1 Vývoj ekologického zemědělství v České republice ............................................ 10 3.2 Legislativa ekologického zemědělství .................................................................. 12 3.3 Registrace, kontrola a certifikace .......................................................................... 13 3.4 Značení biopotravin .............................................................................................. 14 3.5 Pravidla pro výrobu biopotravin ........................................................................... 16 3.6 Ekologická produkce ve světě a v Evropě ............................................................ 17 3.7 Současnost ekologického zemědělství v České republice .................................... 21 3.7.1 Charakteristika struktury distribučního řetězce ............................................. 23 3.7.2 Formy distribuce biopotravin v ČR ............................................................... 24 3.7.3 Obchod s biopotravinami v ČR ..................................................................... 26 3.7.4 Registrované subjekty podnikající v EZ ........................................................ 30 3.7.5 Registrované subjekty podnikající v EZ v kraji Vysočina ............................ 35 3.8 Charakteristika kraje Vysočina ............................................................................. 36 4 MATERIÁL A METODIKA....................................................................................... 38 4.1 Výrobci biopotravin .............................................................................................. 38 4.2 Distributoři biopotravin ........................................................................................ 38 4.3 Farmářská tržiště ................................................................................................... 38 4.4 Prodejny zdravé výživy a biopotravin .................................................................. 39 4.5 Maloobchodní a drogistické řetězce ..................................................................... 39 4.6 Spotřebitelské preference při nákupu biopotravin ................................................ 39 5 VÝSLEDKY A DISKUSE .......................................................................................... 41
5.1 Výrobci biopotravin .............................................................................................. 41 5.1.1 Charakteristika registrovaných výrobců biopotravin v kraji Vysočina ......... 41 5.1.2 Porovnání výrobců s vlastní a bez vlastní produkce ...................................... 48 5.2 Distributoři biopotravin ........................................................................................ 50 5.2.1 Charakteristika registrovaných distributorů biopotravin v kraji Vysočina .... 50 5.2.2 Zhodnocení distributorů biopotravin ............................................................. 53 5.3 Farmářské trhy ...................................................................................................... 54 5.4 Prodejny zdravé výživy a biopotravin .................................................................. 55 5.5 Maloobchodní a drogistické řetězce ..................................................................... 56 5.5.1 Hypermarket Kaufland .................................................................................. 56 5.5.2 Supermarket a hypermarket Albert ................................................................ 57 5.5.3 Supermarket Billa .......................................................................................... 57 5.5.4 Penny Market ................................................................................................. 58 5.5.5 Tesco .............................................................................................................. 58 5.5.6 Dm drogerie markt ......................................................................................... 59 5.6 Spotřebitelské preference při nákupu biopotravin ................................................ 59 5.6.1 Nákup biopotravin ......................................................................................... 59 5.6.2 Nejčastěji nakupované biopotraviny .............................................................. 59 5.6.3 Preference při výběru místa nákupu biopotravin ........................................... 60 5.6.4 Preference při výběru biopotravin ................................................................. 61 5.6.5 Povědomí o biofarmě ve svém okolí ............................................................. 61 5.6.6 Bariéry nákupu biopotravin ........................................................................... 62 5.7 Porovnání distribučních míst a spotřebitelských preferencí ................................. 62 6 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 64 7 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 66 8 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................. 72
1 ÚVOD Trend dnešní doby velí zapomenout na chemii, pěstovat bez postřiků a zvířatům chovaným na maso, krávám či kozám chovaným na mléko, nebo nosnicím dopřát kvalitnější stravu, než je masokostní moučka. Ekologická produkce se stává stále populárnějším typem zemědělství. Nejen, že produkuje kvalitní a zdravé suroviny, ale jeho způsob hospodaření je šetrný k životnímu prostředí a je součástí trvale udržitelného rozvoje. V dnešní době podléhá globalizaci vše, na co si jen člověk vzpomene. Jinak tomu není ani u ekologické produkce. Spotřebitelé mají stále větší nároky na kvalitu a na šíři sortimentu. Žádají si potraviny, na které jsou zvyklí v konvenčním sortimentu, také v biokvalitě. Ovšem není možné produkovat veškerou produkci v podmínkách Evropy, a proto musí být mnoho produktů dováženo (např. biobanány). Otázkou však je, zda potraviny, po překonání tisícikilometrové vzdálenosti a spotřebování stovek litrů leteckého benzinu, jsou stále bio. Nicméně v místě, kde se tyto biopotraviny pěstují, znamenají nejen větší šetrnost k životnímu prostředí, ale také lepší podmínky pro pracovníky v zemědělství, kteří nejsou při práci vystaveni pesticidům. Hlavním problémem České republiky je, že v důsledku nedostatečné rozvinutosti zpracovatelského řetězce, jsou vyváženy nezpracované produkty a naopak dováženy hotové výrobky. Tato situace znamená ekonomické ztráty, přidaná hodnota produktů je vytvářena a zpeněžena zahraničními zpracovateli a výrobci. Předkládaná diplomová práce se pokusí poskytnout obraz o situaci na Vysočině, a to, co se týká původu biopotravin, tak také o celkové situaci v oblasti biopotravin.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem práce je v její teoretické části shrnout pravidla výroby a označování biopotravin a jejich uvádění do oběhu a posoudit vztah takto definovaného systému k cílům udržitelného rozvoje. Praktická část práce je založena na průzkumu, jehož prostřednictvím má být zjištěn původ biopotravin u různých forem jejich prodeje koncovému spotřebiteli, původ surovin zpracovávaných výrobci biopotravin v regionu a odběratele hotových biopotravin z Vysočiny.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vývoj ekologického zemědělství v České republice Počátky ekologického zemědělství v Československu se datují kolem roku 1985. Koncem 80. let začaly vycházet různé publikace, které propagovaly zdravou výživu jako hlavní možnou prevenci před civilizačními chorobami, což bylo hlavním impulsem, aby se začalo hovořit o ekologickém pěstování rostlin a ekologickém chovu zvířat. A již před rokem 1989 přešly tři podniky k ekologickému zemědělství. V roce 1990 vznikla na Ministerstvu zemědělství ČR funkce náměstka ministra odpovědného za EZ. V ČR byly přijaty rámcové směrnice IFOAM a zavedeny první dotace. V tomto období také vzniklo pět svazů ekologických zemědělců (PRO-BIO, Libera, Biowa, Naturvita a Altervin). Svaz PRO-BIO, který je největší a nejstarší, působí v České republice dodnes (Šarapatka a kol., 2006). Právě díky dotacím byl zaznamenán následný rozvoj ekologického zemědělství, který charakterizuje tabulka č. 1 s vývojem výměry celkové plochy a počtu farem v ekologickém zemědělství. Z grafu č. 1 je zřejmý postupný růst ekologických ploch a ekologických farem ve dvou fázích. První fáze růstu probíhala od roku 1997 do roku 2004, druhá fáze růstu začala v roce 2006 a probíhá dodnes.
10
Tabulka 1: Vývoj výměry celkové plochy a počtu farem v ekologickém zemědělství (Bioinstitut, 2010; MZe, 2012d; MZe, 2013b). Rok
Počet farem
Celková plocha
Podíl celkové
hospodařících v EZ
v EZ (ha)
výměry v ZPF (%)
1990
3
480
-
1991
132
17 507
0,41
1992
135
15 371
0,36
1993
141
15 667
0,37
1994
187
15 818
0,37
1995
181
14 982
0,35
1996
182
17 022
0,40
1997
211
20 239
0,47
1998
348
71 621
1,67
1999
473
110 756
2,58
2000
563
165 699
3,86
2001
654
218 114
5,09
2002
721
235 136
5,50
2003
810
254 995
5,97
2004
836
263 299
6,16
2005
829
254 982
5,98
2006
963
281 535
6,61
2007
1318
312 890
7,35
2008
1946
341 632
8,04
2009
2689
398 407
9,38
2010
3517
448 202
10,55
2011
3920
482 927
11,40
2012
3934
488 658
11,46
11
5000
14 12
4000 3500
10
3000
8
2500 2000
6
1500
4
1000
Podíl na ZPF (%)
100 ha/počet ekofarem
4500
2
500
0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
0
Počet farem hospodařících v EZ Výměra zemědělské půdy v EZ (ha) Podíl z celkové výměry ZPF (%)
Obrázek 1: Vývoj výměry celkové plochy a počtu farem v ekologickém zemědělství (Bioinstitut, 2010; MZe, 2012d; MZe, 2013b).
3.2 Legislativa ekologického zemědělství Pravidla v oblasti ekologického zemědělství jsou dána především evropskou legislativou ekologického zemědělství. Jedná se o nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a prováděcí nařízení Komise (ES) 889/2008. Soubor evropské legislativy doplňuje nařízení Komise (ES) 1235/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz biopotravin ze třetích zemí. V národní legislativě dne 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 344/2011 Sb., kterým se mění dosavadní zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Tato česká legislativa především upravuje proces registrace pro ekologické zemědělství, kontrolní systém a systém sankcí za porušení pravidel ekologického zemědělství. Zákon č. 344/2011 Sb. byl přijat na základě změn evropské legislativy ekologického zemědělství. Došlo ke zjednodušení zákona tím, že národní legislativa upravuje pouze administrativní postupy a evropská legislativa upravuje především vlastní pravidla hospodaření pro ekologické zemědělství a produkci biopotravin. Zákon č. 242/2000 Sb. 12
také stanoví ve své prováděcí vyhlášce č. 16/2006 Sb., podobu národního loga pro biopotraviny, které se i nadále používá na obalu biopotravin společně s logem Evropské unie pro ekologickou produkci (Hrabalová, 2011; MZe, 2012d). Dodržování těchto legislativních pravidel je garantováno státem, každý ekologický zemědělec a výrobce biopotravin musí být registrován na Ministerstvu zemědělství a podléhá pravidelným kontrolám státem pověřených kontrolních organizací.
3.3 Registrace, kontrola a certifikace Pokud se někdo rozhodne podnikat v ekologickém zemědělství (ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, výrobce biokrmiv, dodavatel bioosiv a biosadby a ekologický včelař), musí nejprve podat žádost o registraci na MZe (Zákon 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství). Aby registrace proběhla, musí žadatel kontaktovat některou z kontrolních organizací (KEZ o.p.s., ABCERT AG, Biokont CZ, s.r.o. nebo nově také Bureau Veritas Czech republic, spol. s r.o.) za účelem vstupu do kontrolního systému a uzavření smlouvy o kontrole a certifikaci. Následně je provedena vstupní kontrola, která prověří připravenost podniku na ekologický způsob hospodaření a poté podnikatel podá žádost o registraci na MZe, ke které přiloží kopii Zprávy o vstupní kontrole, kterou obdržel od kontrolní organizace. K datu doručení žádosti o registraci MZe začíná ekologickému zemědělci běžet přechodné období. V tomto období má osoba zařazená do přechodného období stejné povinnosti jako ekologický podnikatel. Avšak nemůže své potraviny či produkty označovat za biopotraviny nebo bioprodukty a tedy je prodávat s certifikátem BIO. U výroby biopotravin a bioproduktů není přechodné období, proto může kontrolní organizace provést bezprostředně po registraci výrobce nebo distributora na MZe certifikaci. Registrace není vyžadována u prodejců, kteří pouze prodávají biopotraviny konečnému spotřebiteli ve spotřebitelském balení. (Bioinstitut, 2010; Bureau Veritas, 2013; KEZ, 2009; Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství). Cílem kontroly a certifikace je zjistit, zda podnik řádně dodržuje směrnice pro ekologické zemědělství a zaručit tak konzumentům pravost bioproduktů (Šarapatka a kol., 2006). 13
Od roku 2000 provádí, podle zákona 242/2000 Sb., kontrolu registrovaných ekologických podnikatelů, výrobců biopotravin, obchodníků a dalších registrovaných osob kontrolní organizace KEZ o.p.s., se sídlem v Chrudimi, pověřena MZe ČR. V roce 2006 přibyly další dvě organizace, a to: ABCERT AG, se sídlem v Jihlavě a Biokont CZ, s.r.o., se sídlem v Brně. Od prosince roku 2012 začala působit již čtvrtá kontrolní organizace Bureau Veritas Czech republic, spol. s r.o., se sídlem v Praze. Všechny uvedené organizace kromě kontroly a certifikace podniků provádějí osvědčování bioproduktů a biopotravin a jsou akreditovány nezávislými akreditačními instituty. Od 1. 1. 2010 dohlíží na dodržování právních předpisů vedle soukromých kontrolních organizací také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který zajišťuje nově povinnou úřední kontrolu (Bureau Veritas, 2013; Hrabalová, 2011). Jakékoliv porušení legislativou daných náležitostí a povinností je podnětem k těm nejpřísnějším postihům, ke kterým patří nejen vysoké pokuty, ale také odebrání certifikace. Pokud je zjištěno porušení právních předpisů o ekologickém zemědělství, hrozí výrobci stažení výrobku z prodeje a ztráta práva užívat označení odkazujícího na ekologický způsob produkce. Bude-li použití nepovolených prostředků prokázáno ekologickému zemědělci, který surovinu vyrobil, hrozí mu odebrání certifikace a zahájení správního řízení.
3.4 Značení biopotravin Označení biopotravin je dáno jak evropskou, tak i národní legislativou. Proto musí být biopotraviny vyrobené v České republice označené jak evropským logem, tak i národní značkou tzv. biozebrou. Biopotraviny z dovozu mohou být označeny biozebrou, ale nemusí. Evropská legislativa upravuje označování ekologických produktů v nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů (obrázek č. 2). Grafickou podobu loga, podmínky pro jeho užívání, tvar číselného kódu kontrolního subjektu (v České republice - CZ-BIO-001, CZ-BIO-002, CZ-BIO-003 nebo u nové kontrolní organizace Bureau Veritas CZ-BIO-004) stanovuje nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Od 1. července 2010 je jednak povinné používání loga EU 14
pro ekologickou produkci, ale také je povinné označovat na obalu místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. Pokud je použito logo EU, ve stejném zorném poli jako toto logo, je rovněž označeno místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá, a to podle situace v následující podobě: 1)
„zemědělská
produkce
EU“
–
byla-li
zemědělská
surovina
vyprodukována v EU, 2)
„zemědělská produkce mimo EU“ – byla-li zemědělská surovina vyprodukována ve třetích zemích,
3)
„zemědělská produkce EU/mimo EU“ – byla-li část zemědělských surovin vyprodukována ve Společenství a část ve třetí zemi.
Uvedený výraz „EU“ nebo „mimo EU“ lze nahradit či doplnit názvem země v případě, že v této zemi byly vyprodukovány všechny zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. Pro účely uvádění výrazu „EU“ nebo „mimo EU“ lze pominout složky malé hmotnosti za předpokladu, že celkové množství vynechaných složek nepřekročí 2 % celkové hmotnosti surovin zemědělského původu. U produktů dovezených z třetích zemí je použití loga EU dobrovolné (Bureau Veritas, 2013; Hrabalová, 2011; MZe, 2012b; Nařízení Rady (ES) č. 834/2007).
Obrázek 2: Evropské logo (MZe, 2012b).
Národní značení je upraveno v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a ve vyhlášce č. 16/2006 Sb. (obrázek č. 3). A je rovněž možné ho používat pouze v souladu s tímto zákonem. Grafický znak BIO, tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ se v ČR používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny už od roku 1993. K jejímu udílení jsou Ministerstvem zemědělství pověřeny kontrolní organizace KEZ o.p.s., ABCERT AG, 15
organizační složka, Biokont CZ, s.r.o. a Bureau Veritas Czech republic, spol. s r.o. (Bureau Veritas, 2013; Hrabalová, 2011; MZe, 2012b).
Obrázek 3: Národní logo (MZe, 2012b).
3.5 Pravidla pro výrobu biopotravin Ekologické zemědělství je přirozený a moderní způsob hospodaření. Je definován pozitivním vztahem a respektem k životnímu prostředí. Systém ekologického zemědělství je dán platnou evropskou a národní legislativou. Každý zemědělec nebo zpracovatel prochází řadou kontrol a certifikací. Proto je nutné zdůraznit, že ekologické zemědělství má náročnější pravidla a je více kontrolované legislativou než klasické, konvenční zemědělství. Obecná pravidla pro výrobu biopotravin: Výrobek, který je označován jako produkt ekologického zemědělství, nesmí obsahovat spolu s ekologicky vyprodukovanou surovinou zemědělského původu stejnou surovinu vyrobenou konvenčním způsobem, nesmí být ošetřen ionizujícím zářením a nesmí být použito geneticky modifikovaných organismů. Přípustné jsou pouze ty přídatné a pomocné látky, které jsou uvedeny v pozitivních seznamech jako přípustné. Přídatné a pomocné látky jsou povoleny jen pod podmínkou, že se tradičně ve zpracování potravin používají, vyskytují se v přírodě a biopotravina se bez těchto látek prokazatelně nedá vyrobit nebo uchovat. Suroviny produkované konvenčním zemědělstvím jsou přípustné pouze do podílu nejvýše 5 % pod podmínkou, že jsou uvedeny v seznamu a jako suroviny vyprodukované ekologickým způsobem nejsou na trhu k dispozici (Šarapatka a kol., 2006).
16
3.6 Ekologická produkce ve světě a v Evropě V roce 2010 celosvětový prodej biopotravin dosáhl, podle agentury Organic Monitor, 44,5 mld. EUR a za posledních deset let se trh s biopotravinami více jak ztrojnásobil. Největší trh s biopotravinami je jednoznačně v USA (20,2 mld. EUR, v roce 2011 dokonce dosáhl 31,5 mld. dolarů, což je v přepočtu cca 25 mld. EUR) a s odstupem následuje Německo a Francie. Ekologické zemědělství je realizováno na všech kontinentech, avšak poptávka spotřebitelů po biopotravinách je soustředěna do dvou regionů, kdy Severní Amerika a Evropa tvoří 96 % celosvětového obratu. V oblastech Afriky a Latinské Ameriky je většina biopotravin produkována na export (v Africe je produkována na export především káva, olivy, kakao, olejniny a bavlna a v Latinské Americe jsou hlavními vývozními produkty káva, kakao, banány a quinoa) (European Commssion, 2010; Václavík, 2012b; Václavík, 2012c; Willer and Kilcher, 2012). Dalším významným krokem v oblasti trhu s biopotravinami bylo podepsání dohody, umožňující aby potraviny, které získají certifikát biopotraviny v Evropě nebo v USA, mohly být prodávány v obou regionech bez dalších dodatečných osvědčení. Dohoda nabyla platnosti 1. června 2012. EU a USA jsou největšími producenty bioproduktů na světě. Obě strany si od dohody slibují, že otevře farmářům přístup na nové trhy a sníží jejich náklady. Dohoda pokrývá veškeré zemědělské produkty kromě ryb a mořských plodů. Vylučuje rovněž veškeré produkty, u kterých se v rámci pěstování nebo chovu používají v ekologickém zemědělství povolená antibiotika. To znamená, že na certifikát nebudou mít nárok někteří producenti masa v EU a jablek a hrušek v USA (Václavík, 2012b). V Evropě pokračuje růst trhu s biopotravinami. Nejoblíbenějšími chovanými druhy zvířat v Evropě v systému ekologického zemědělství jsou ovce a skot. Hlavními průmyslovými činnostmi v ekologickém zemědělství jsou zpracování a konzervování masa, výroba masných výrobků a zpracování a konzervování ovoce a zeleniny. V Evropě se nachází 8 z 10 zemí s největším trhem s biopotravinami (mimo USA a Kanadu). Trh s biopotravinami je soustředěn zejména v západní Evropě. Vedoucí postavení v rámci Evropy má Německo (6 mld. EUR, obrázek č. 4). Spolu s Francií, Velkou Británií, Itálií a Švýcarskem tvoří více jak 70 % celkového evropského obratu. Naopak trh biopotravin ve střední a východní Evropě (SVE) je zatím malý. Podobně 17
jako v jižní Evropě jsou zde bioprodukty převážně exportovány a dováženy hotové biopotraviny ze západní Evropy. Za nejvíce rozvinutý trh s biopotravinami ve střední a východní Evropě je považován trh ČR, Polska a Maďarska (Hrabalová, 2012a; Rohner-Thielen, 2010; Václavík, 2012c; Willer and Kilcher, 2012).
6020
Německo Francie Velká Británie Itálie Švýcarsko Rakousko Španělsko Švédsko Dánsko Nizozemí 0
68
ČR
3385 2000 1550 1180 986 905 804 791 660
59
Polsko 45
Rumunsko
38
Slovinsko 25
Maďarsko 12
Estonsko 7
Bulharsko
4
Slovensko
2000 4000 6000 8000
0
mil. EUR
20
40
60
80
mil. EUR
Obrázek 4: 10 zemí s největším podílem biopotravin na trhu (Evropa) a země SVE za rok 2010 (Hrabalová, 2012a).
V roce 2009 v EU hospodařilo přibližně 209 000 biofarem na ploše o výměře 8,2 mil. ha a v roce 2010 bylo registrováno již 250 000 ekologických podniků hospodařících téměř na 9,2 mil. ha. Největší zastoupení v EU v systému ekologického zemědělství v roce 2009 měly trvalé travní porosty, které tvořily téměř 50 % obhospodařované půdy, 38 % bylo využito k produkci plodin na orné půdě a 10 % tvořily trvalé kultury. Hlavním důvodem tak vysokého podílu TTP je to, že uživatelé trvalých travních porostů mají nárok na dotace z agro-environmentálního opatření a je jednodušší a méně riskantní přejít z konvenčního zemědělství na ekologické. V některých zemích jako je Slovinsko, Slovensko, Česká republika, Velká Británie, Irsko a Belgie tvořil podíl TTP z celkové rozlohy ekologických ploch více než 70 %. Nejen TTP mají nárok na dotace z agro-environmentálního opatření v rámci EZ, ale samozřejmě i ostatní kultury (orná půda, sady, vinice). Sazba dotace v rámci EZ na TTP je však nejnižší ze všech kultur.
18
Nejpěstovanější plodinou byly v roce 2009 obiloviny, které se pěstovaly na 1,48 mil. ha. Největší plochy se nacházely v Itálii, Německu a Španělsku. Výrazný 22% nárůst osevních ploch byl zaznamenán u olejnin. V roce 2009 byly pěstovány na ploše o rozloze 104 000 ha a zůstaly s 1% podílem pouze okrajovou záležitostí. Nárůst ploch byl zaznamenán v Rumunsku a ve Francii. Celkový obrat evropského trhu vzrostl v roce 2009 na 18,4 mld. EUR. Zatímco ve Francii, Švédsku a v Belgii zaznamenal obrat na trhu biopotravin vyšší nárůst, byly ostatní země EU postiženy hospodářskou krizí a menší nabídkou některých bioproduktů. Německo, i přes krizi, bylo s obratem ve výši 5,8 mld. EUR i nadále největším biotrhem v Evropě. S velkým odstupem následovala Francie s obratem 3,04 mld. EUR, Velká Británie (2,07 mld. EUR) a Itálie (1,5 mld. EUR). V roce 2010 byl v Evropě zaznamenán obdobný vývoj jako v roce 2009. Německý trh si polepšil o 2 % na celkový obrat 5,9 mld. EUR, naopak ve Velké Británii i nadále obrat klesal, ale již ne v takovém měřítku (APIC-AK, 2011; European Commssion, 2010; Eurostat, 2012). Největší spotřeba biopotravin je ve skandinávských a alpských zemích. V roce 2010 nejvíce finančních prostředků na nákup biopotravin vydali obyvatelé Dánska, Rakouska a Švýcarska. Švýcarsko má také nejvyšší roční spotřebu biopotravin na obyvatele ve výši 153 EUR, následuje Dánsko (142 EUR), Lucembursko (127 EUR) a Rakousko (118 EUR), (obrázek č. 5). Naopak spotřebitelé z jižní, střední a východní Evropy jsou za biopotraviny ochotni zaplatit nejméně. Průměrná roční spotřeba na obyvatele v ČR v roce 2010 činila cca 6 EUR, v Maďarsku 3 EUR, Polsku a na Slovensku okolo 2 EUR (Hrabalová, 2012a).
19
153
Švýcarsko
Dánsko
100
Lichtenštejnsko 74
Německo
52
Francie
Polsko
2
Rumunsko
2 2
Nizozemí
40
Slovensko
Belgie
39
Bulharsko
0
3
Maďarsko
86
Švédsko
6
ČR
118
Rakousko
9
Estonsko
127
Lucembursko
19
Slovinsko
142
50 100 150 200
1 0
Spotřeba na obyvatele (EUR)
5
10
15
20
Spotřeba na obyvatele (EUR)
Obrázek 5: 10 zemí s nejvyšší roční spotřebou biopotravin na obyvatele (Evropa) a země SVE za rok 2010 (Hrabalová, 2012a).
Trh s biopotravinami byl a je v různých zemích odlišný, ale dominují čerstvé potraviny. Mléko a mléčné výrobky, zelenina, vejce, částečně chleba a ovoce jsou v mnoha zemích produkty s největším tržním podílem. Maso a masné výrobky hrají v mnoha zemích roli podružnou. Zpracované výrobky jsou sice na vzestupu, ale nehrají zatím velkou roli, jako tomu je u konvenčních produktů. Zpomalení růstu obratu v roce 2009 a částečně i v roce 2010 v mnoha zemích bylo a je jenom z části následkem spotřebitelského chování ovlivněného hospodářskou krizí. Velkou roli hrálo snížení cen mnoha produktů, takže v mnoha případech prodaná množství vzrostla mnohem výrazněji než obrat. Po nízké úrodě v roce 2010 opět výrazněji vzrostly ceny biopotravin v porovnání s celkovým obratem. Protože se v roce 2010 hospodářský růst opět urychlil, stoupl počet zákazníků, pro něž jsou důležitými kritérii při výběru potravin regionalita, férovost, chuť a zdraví. Biopotraviny se v průběhu doby staly nedílnou součástí sortimentu mnoha supermarketů a středem pozornosti médií a reklamních agentur, což zakládá stabilní potenciál pro další růst v následujících letech (APIC-AK, 2011).
20
3.7 Současnost ekologického zemědělství v České republice Jak již bylo zmíněno, celková výměra ekologicky obhospodařovaných ploch k 31. 12. 2012 vzrostla téměř na 500 tis. ha, což představuje 11,46% podíl na celkové zemědělské půdě České republiky. Ekologickým způsobem zde hospodařilo 3 934 zemědělců. Z dlouhodobého pohledu užití půdy, je spíše rostoucí trend u orné půdy a trvalých kultur. Ovšem dlouhodobě jsou v EZ nejvíce zastoupeny trvalé travní porosty (MZe, 2013b). V České republice je nerovnoměrné rozmístění ekologických podniků v rámci krajů. Hlavními oblastmi ekologického zemědělství jsou tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti, kde je zemědělství přirozeně méně intenzivní a zaměřeno na travní porosty s pastvou zvířat. Zhruba polovina těchto ploch je dnes obhospodařována ekologicky. Největší plochy ekologicky obhospodařované půdy se nacházejí v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Karlovarského, Moravskoslezského, Plzeňského a Ústeckého kraje. V těchto krajích se v roce 2011 nacházelo téměř 60 % ploch v EZ (obrázek č. 6). Naopak nízké zastoupení ekologických ploch se nacházelo v kraji Středočeském, Jihomoravském, Pardubickém a v kraji Vysočina, kde se nacházejí silné produkční oblasti na orné půdě. Cílem do budoucna je rozšířit ekologickou produkci i do těchto oblastí. V roce 2011 měl největší zastoupení ekologických farem kraj Jihočeský (526 ekofarem) a dále Plzeňský. Zhruba třetina zemědělců v tomto roce hospodařila na Moravě s nejsilnějším zastoupením v Moravskoslezském a Zlínském kraji (obrázek č. 7), (Hrabalová, 2012a).
21
Jihomoravský 3,4% Královéhradecký 4,6%
Středočeský Pardubický Praha 3,3% 2,8% 0,1%
Vysočina 4,7%
Jihočeský 14,4%
Liberecký 6,9%
Karlovarský 13,5%
Zlínský 7,8%
Olomoucký 7,5%
Moravskoslezský 11,3% Plzeňský 10,3%
Ústecký 9,5%
Obrázek 6: Podíl krajů na celkové výměře v EZ v roce 2011 (Hrabalová, 2012a).
Jihomoravský 7,1% Královéhradecký 5,1%
Středočeský 6,3%
Pardubický 3,9%
Praha 0,3% Jihočeský 12,4% Karlovarský 12,5%
Vysočina 8,3%
Liberecký 5,5%
Moravskoslezský 8,8%
Zlínský 8,5%
Ústecký 5,7%
Plzeňský 9,7%
Olomoucký 5,9%
Obrázek 7: Podíl krajů na celkovém počtu farem v EZ v roce 2011 (Hrabalová, 2012a).
22
3.7.1 Charakteristika struktury distribučního řetězce Trh biopotravin oproti výrobkové vertikále konvenčních potravin může být poněkud jiný. Existuje zde nejčastěji pouze jedna fáze zpracování oproti dvěma fázím zpracování u konvenčních výrobků (obrázek č. 8). Zemědělský prvovýrobce má především za úkol produkovat zemědělské suroviny. Následně je může spotřebitelům ihned prodávat, nebo je může sám zpracovávat a poté hotové bioprodukty koncovým spotřebitelům prodávat prostřednictvím farmářských tržišť, nebo přímého prodeje ze dvora. Prvovýrobce také ale může své suroviny prodávat zpracovateli, který následně ze surovin vyrobí biopotraviny a po té je prodá konečnému spotřebiteli, nebo nejčastěji distributorovi, který má za úkol zprostředkovat biopotraviny především prodejcům, ale mnohdy i koncovým zákazníkům. Prodejcem jsou pak nejčastěji supermarkety, prodejny zdravé výživy a biopotravin.
Prvovýrobce
Zpracovatel/ Výrobce
Distributor/ Překupník
Obrázek 8: Charakteristika distribučního řetězce.
23
Prodejce
Konečný spotřebitel
3.7.2 Formy distribuce biopotravin v ČR Z obrázku č. 9 je zřejmé, že nejvíce biopotravin v roce 2010 nakoupili čeští spotřebitelé v maloobchodních řetězcích, i když podíl poklesl zejména na úkor drogerií. Druhým nejčastějším místem prodeje biopotravin, s podílem 19,4 %, byly prodejny zdravé výživy a biopotravin. Zhruba 5 % biopotravin spotřebitelé nakoupili v lékárnách. Významně vzrostl podíl prodeje přes drogistické řetězce (zejména dm drogerie markt s.r.o.; 3,2 %). Přímý prodej si udržel přibližně stejný objem zákazníků s 4% podílem (Hrabalová, 2012a).
100%
4 2
2 3
90% 28
80% 37
0,5 5 2 2,5
0,6 4 1,4 2
0,8 6 3,9 2,4
0,8 4,7 3,5 1,2
18 22,5
19,4
17,7
70%
3,2
3,5
Gastronomie Lékárny
60%
Prodej z farem a další prodeje přímého prodeje
50%
Nezávislé prodejny potravin
40% 67 30%
74
68
67
66
Prodejny zdravé výživy a biopotravin Drogistické řetězce
57
Obchodní řetězce (supermarkety/hypermarkety)
20% 10% 0% 2005
2006
2007
2008
2009
2010
Obrázek 9: Podíl hlavních distribučních míst na celkovém obratu biopotravin v letech 2005-2010 (Hrabalová, 2012a).
24
3.7.2.1 Obchodní a drogistické řetězce a prodejny zdravé výživy a biopotravin V současné době jsou biopotraviny nabízeny již všemi nadnárodními maloobchodními řetězci s výjimkou prodejen Lidl. Velkou výhodou obchodních řetězců je to, že si zde lidé mohou nakoupit veškeré zboží a nemusí navštěvovat další jiný podnik, což jim ušetří spoustu času v dnešní uspěchané době. Kromě ušetřeného času, jsou zde biopotraviny také levnější oproti specializovaným prodejnám zdravé výživy a biopotravin. Z posledního průzkumu občanského sdružení PRO-BIO LIGA ve spolupráci s ÚZEI, které bylo prováděno v 5 největších českých městech v roce 2010, vyplývá, že obchodní řetězce nabízely průměrně 31 položek v biokvalitě a specializované obchody s biopotravinami nabízely průměrně 37 položek původem z EZ. Většina nabízených biopotravin však pocházela ze zahraničí, a to jak v obchodních řetězcích, tak ve specializovaných prodejnách biopotravin (Hrabalová, 2012a).
3.7.2.2 Přímý prodej bioproduktů a biopotravin Přímý prodej zahrnuje především prodej na farmě bez obchodu, nebo ve vlastním obchodě zemědělce, prodej v rámci agroturistiky na ekofarmě, prodej na farmářských tržištích. V roce 2010 byl zaznamenán stále nízký prodej přímo na farmě. Z celkového počtu 2 027 ekofarem, které mohly prodávat své bioprodukty s certifikátem, jich prodávalo pouze 107 své bioprodukty přímo na farmě. Tento počet je ovšem pravděpodobně vyšší, nejsou totiž zahrnuty farmy, které prodávají přímo na farmě své produkty bez certifikátu, tzn., prodávají je jako běžné konvenční produkty. Stále zůstává vyrovnaná struktura přímého prodeje, kdy polovina farem se specializuje na prodej živočišných bioproduktů a polovina na prodej produktů rostlinných. Zhruba 10 % ekofarem v roce 2010 nabízelo živočišnou i rostlinnou produkci. Z živočišné se nejčastěji jednalo (pokud pomineme prodej živých zvířat – nejčastěji jehňat) o prodej masa (hovězího), mléka, mléčných výrobků (kozích a ovčích) a vajec. Z rostlinných produktů převažoval prodej zeleniny (nejčastěji mrkve a cibule), ovoce (zejména jablek a dále zpracovaného ovoce) a brambor. V nejbližších letech
25
lze očekávat nárůst u prodeje vína, z důvodů obrovského nárůstu počtu pěstitelů révy vinné. Podle odhadů byl v roce 2011 zaznamenán velký nárůst u prodeje právě na farmářských tržištích, které se rozšířily z velkých měst i do měst menších. V roce 2011 se počet farmářských trhů odhadoval na 170 pravidelných trhů. Trhy jsou velkou možností získání stálých zákazníků pro ekologického zemědělce, nicméně biopotraviny na těchto trzích tvoří zlomek celého sortimentu trhu (Hrabalová, 2012a).
3.7.2.3 Bedýnky Bedýnkový systém se na úkor farmářských tržišť vyvíjí pomaleji. Ovšem už dnes představují úspěšně zavedený způsob prodeje, kdy zprostředkovatel nakoupí produkci od zemědělce a prodá ji zákazníkovi. Jedná se o nejrůznější bedýnkové systémy, kdy zákazník si může sortiment bedýnky zvolit sám a také se stále více rozvíjejí systémy doručení až do domu. V roce 2011 v ČR fungovalo zhruba 100 bedýnkových systémů s téměř 400 místy odběru (Hrabalová, 2012a).
3.7.2.4 Stravovací zařízení Z důvodů ukončení projektu „Bioškoly – zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení“ došlo u školních stravovacích zařízení k poklesu. U veřejného stravování byl zaznamenán pomalý růst, kdy se o produkty ekologického zemědělství zajímají zejména špičkové restaurace (Hrabalová, 2012a).
3.7.3 Obchod s biopotravinami v ČR V letech 2005–2008 došlo v ČR k výraznému nárůstu trhu s biopotravinami. V poslední době dochází však ke stagnaci obratu (okolo 1,6 mld. Kč). Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů zůstává pod 1% hranicí a průměrná roční spotřeba na obyvatele nepřesahuje 200 Kč (tabulka č. 2), (MZe, 2012a).
26
Tabulka 2: Vývoj trhu s biopotravinami v ČR v letech 2005–2010 (MZe, 2012a). Ukazatel
2005
2006
2007
-
0,84
1,39
1,95 1,979 2,097
-
0,08
0,10
0,15 0,366 0,505
0,51
0,76
1,29
1,80 1,613 1,592
16
49
70
40
-10
-1
0,18
0,35
0,55
0,75
0,65
0,63
Spotřeba na obyvatele a rok (Kč)
50
74
126
176
154
151
Podíl dovozu na obratu biopotravin (%)
54
56
62
57
-
46
Podíl řetězců na obratu biopotravin (%)
57
67
68
74
68
67
Celkový obrat s biopotravinami českých
2008
2009
2010
subjektů včetně vývozu (mld. Kč) Vývoz (mld. Kč) Spotřeba biopotravin v ČR (mld. Kč) Meziroční změna obratu biopotravin (%) Podíl na celkové spotřebě potravin a nápojů (%)
Hlavním důvodem stagnace maloobchodního obratu v roce 2010 bylo především snižování cen biopotravin v průběhu roku. Ke snížení došlo jednak kvůli nižším cenám surovin na světových trzích a jednak v důsledku snižování maloobchodních cen zejména v maloobchodních řetězcích jako reakce na menší poptávku ze strany zákazníků, kteří se v důsledku ekonomické krize vrátili k nákupu konvenčních potravin. V roce 2010 celkový obrat, včetně dovozu, dosáhl přibližně 2,1 mld. korun. Spotřeba biopotravin dosáhla v České republice 1,6 mld. Kč. Obrat v maloobchodě činil 1,5 mld. Kč, ve veřejném stravování přes 11 mil. Kč a téměř 60 mil. Kč dosáhl obrat přímého prodeje (jde zejména o přímý prodej z farem). Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů se pohybuje mezi 0,6–0,7 % a průměrná roční spotřeba na obyvatele činila 151 Kč (cca 6 EUR), (MZe, 2012a). Často
z
důvodu nedostatečné
poptávky
zákazníků
po
biopotravinách,
ale i po biosurovinách určených k dalšímu zpracování, jsou ekozemědělci nuceni prodávat svoje výrobky na konvenčních trzích nebo do zahraničí. Z rostlinné produkce šly v roce 2010 na export zejména bioobiloviny (50 % z celé produkce bioobilovin), luskoviny na zrno, brambory, olejniny a listová zelenina. Produkce z ovocných sadů zůstává většinou na domácím trhu. Z živočišné výroby byla většina produkce pro další zpracování prodána na českém trhu. Výjimkou byla produkce ovčího mléka, kdy téměř polovina produkce byla vyvezena do zahraničí. Část produkce, která jde na export je také u produkce skotu, ovcí a prasat. U ovčího a kozího mléka v biokvalitě se značně 27
snížil podíl prodeje, protože podstatná část produkce jde k dalšímu zpracování. Drůbeží maso, kravské mléko, vejce a med jsou komoditami, kdy většina jejich produkce byla prodána v biokvalitě, ovšem většina produkce byla vyvezena do zahraničí (Hrabalová, 2012a). A právě z důvodu nedostatečné poptávky na českém trhu v roce 2010 významně vzrostl export biopotravin, kdy české společnosti vyvezly do zahraničí biopotravin za přibližně 505 mil. Kč. Mezi největší exportéry patřily, stejně jako v roce 2009, firmy RACIO, s.r.o., Sonnentor, s.r.o. FRUJO, a.s. a PRO-BIO, obchodní společnost s r.o. Zemí, kam nejčastěji čeští výrobci vyvážejí, je stále Slovensko. Jedná se ale pořád o malé objemy. Největší objem biopotravin směřoval do Rakouska (Hrabalová, 2012a; MZe, 2010; MZe, 2012a). V roce 2010 dovezli distributoři biopotraviny za zhruba 294 mil. Kč (tj. 78 % jejich celkového obratu prodeje). Z toho tři čtvrtiny byly uplatněny na českém trhu, zboží za zbylých 81 mil. Kč bylo dále exportováno. Česká republika dováží hotové výrobky zejména ze západní Evropy, nejčastěji Německa, Rakouska a nově pak Ukrajiny. Dovoz biopotravin je také rovněž realizován maloobchodními řetězci, vzrostl o 20 % na zhruba 400 mil. Kč. Hlavními dovozci v roce 2010 byly firmy Hipp Czech s.r.o., Fair Trade Centrum, s.r.o., Excellent Plzeň, s.r.o. a SUNFOOD VM s.r.o. Významný podíl dovozu realizují právě také přímo maloobchodní řetězce, především dm drogerie markt s.r.o. (Valeška, 2012). V České republice je sortiment biopotravin poměrně široký. Zahrnuje především mléko a mléčné výrobky, pečivo, čaje, koření, mouku, těstoviny, vejce, vepřové a hovězí maso, zeleninu, sušené ovoce, víno atd. U některých komodit je ale nabídka nedostatečná a nepokrývá poptávku spotřebitelů (např. vejce, ovoce, zelenina). Některé biopotraviny nejsou v České republice produkovány výrobci vůbec, a proto musí být dováženy ze zahraničí (např. oleje, dětská výživa, pohanka), (MZe, 2009–2011a; MZe, 2010). Jak již bylo zmíněno, nejvíce biopotravin čeští spotřebitelé v roce 2010 nakoupili v maloobchodních řetězcích (67,2 %), dále pak v prodejnách zdravé výživy a biopotravin (19,4 %). Okolo 4 % biopotravin nakoupili v lékárnách a významně stoupl prodej přes drogistické řetězce (zejména dm drogerie markt s.r.o.; 3,2 %). Naopak na polovinu klesl podíl prodeje v nezávislých drobných prodejnách potravin (1,2 %). Podíl přímého prodeje biopotravin, zahrnující přímý prodej jak ze dvora, 28
tak i od výrobců a distributorů, zůstal na úrovni necelých 5 % a přibližně 0,8 % biopotravin, stejně jako předchozí rok, se prodalo prostřednictvím gastronomických zařízení. V současné době je očekáván pozvolný nárůst trhu s biopotravinami. V příštích letech se očekává nárůst obratu distribuovaných finálních biopotravin, a to jak růst objemu vyvážených biopotravin, tak objem jejich dovozu. Velký potenciál růstu spotřeby biopotravin je zejména v rámci gastronomických zařízení a zařízení veřejného stravování a dále v rámci přímého prodeje z farem. Přispět by k tomu měla i stále trvající podpora státu ve formě dotací či zvýhodnění poskytovaných pro ekologické zemědělce a výrobce v rámci Programu rozvoje venkova na roky 2007–2013. Na konci roku 2010 byl schválen „Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011–2015“. Cílem tohoto Akčního plánu je kromě dosažení 15% podílu ekologicky obhospodařované půdy na celkové zemědělské půdě ČR, také navýšení podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin na 3 % a zvýšení podílu českých biopotravin na 60 % (MZe, 2010; MZe, 2012a).
3.7.3.1 Nedostatečný odbyt biosurovin v České republice Z důvodu nízkých cen na tuzemském trhu a nedostatečné poptávky po biosurovinách v České republice, zakládají zemědělci často družstva, za účelem zajištění odbytu české biosuroviny do zahraničí. Právě velkým problémem je nedostatečný odbyt a nízké ceny kravského biomléka. Poptávka po kravském mléce poklesla z důvodu navýšení produkce a zejména zvýšení poptávky u ovčího a kozího biomléka. Díky MZe, které finančně podporovalo projekt Biomléko, došlo k navýšení počtu producentů kravského biomléka, ovšem odbyt není takový, jak se čekalo. Důvodem je i utlumení výroby v biokvalitě v mlékárně ve Velkém Meziříčí. Dá se tedy předpokládat, že produkce kravského biomléka se nakonec k domácím spotřebitelům ve finální podobě mléčného biovýrobku ani vůbec nedostane. V ČR bylo v roce 2009 více než 35 ekologických podniků s denní produkcí vyšší než 500 litrů biomléka. V dnešní době můžeme předpokládat, že produkce je ještě větší z důvodu ukončení přechodných období. V průběhu roku 2012 vzniklo družstvo, prostřednictvím kterého se vyváželo české biomléko do Německa o objemu cca 25 000 l každý druhý den. Dnes už jsou 29
dodávky o objemu 23 000 l každodenní. V současné době má družstvo, z původních osmi, třináct členů, zejména z Vysočiny a z Jižních Čech, krajů s nejvyšším zastoupením mléčného skotu v republice. Družstvo vzniklo za pomoci svazu PRO-BIO. Hospodářství členů muselo projít důkladnou kontrolou, aby vyhověla mezinárodně uznávaným nadstandardům hospodaření, které německý zpracovatel vyžaduje. Za biomléko dostanou v Německu zaplaceno v současnosti o 17–49 % více než v tuzemsku. Producenti biomléka potřebují být lépe placeni, neboť ekologický chov krav je nákladnější. Díky tomu, že odbytové družstvo našlo odbyt u německých odběratelů, neskončí denně třiadvacet tisíc litrů mléka v kvalitě bio zbytečně jako součást konvenční produkce (Václavík, 2012a; Zemědělský týdeník, 2013; Žďárský deník.cz, 2012).
3.7.4 Registrované subjekty podnikající v EZ Ministerstvo zemědělství na svých internetových stránkách zpřístupňuje veřejné údaje o subjektech podnikajících v ekologickém zemědělství, kterým Ministerstvo zemědělství udělilo registraci podle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Na obrázku č. 10 jsou zobrazeny pouze subjekty, jejichž registrace je dosud platná. Nově také od roku 2013 zpřístupňuje platné certifikáty, které jsou evidované pro danou činnost. Ministerstvo zemědělství rozdělilo ekologické podnikatele do několika skupin podle jednotlivých typů činností: 1) Zemědělci – ekologičtí zemědělci, dle zákona o ekologickém zemědělství „ekologičtí podnikatelé“; tato kategorie zahrnuje také zemědělce v přechodném období. 2) Výrobci biopotravin – osoby, které vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu. 3) Obchodníci-ditributoři – osoby uvádějící biopotraviny a bioprodukty do oběhu. 4) Dovozci – dovozci biopotravin a bioproduktů. 5) Vývozci – vývozci biopotravin a bioproduktů. 6) Výrobci nebo dodavatelé ekologických krmiv 7) Výrobci nebo dodavatelé ekologického rozmnožovacího materiálu
30
4
0,7
3,5
0,6
3
0,5
Počet ekologických zemědělců (v tis.)
2,5 0,4 2
0,3 1,5 0,2
1
0,1
0,5 0
0 2008
2009
2010
2011
Počet podnikatelů v EZ kromě ekologických zemědělců (v tis.)
8) Včelaři – ekologičtí chovatelé včel (MZe, 2009–2011b).
Ekozemědělci Výrobci biopotravin Distributoři Výrobci krmiv a rozmnož.materiálu Včelaři Dovozci ze třetích zemí Vývozci do třetích zemí
2012
Obrázek 10: Vývoj počtu registrovaných subjektů v EZ v ČR v letech 2008-2012 (Mze, 2009–2012, MZe, 2013b).
Z obrázku č. 10 je zřejmé, že nejvíce zastoupenou kategorií jsou ekozemědělci, u kterých je každým rokem zaznamenáván největší nárůst. V roce 2011 jich bylo registrováno 3 920, z nichž 162 bylo navíc registrováno v dalších kategoriích, nejčastěji v kategorii výrobce biopotravin, v tomto případě se pak jedná o faremní zpracovatele. V kategorii výrobce biopotravin bylo na konci roku 2011 registrováno 422 subjektů, resp. 646 výrobních provozoven (z nichž 197 provozoven tvořily prodejny řetězce BILLA, spol. s.r.o., které byly registrovány z důvodu realizace dopékání biopečiva či balení mléčných výrobků), zde však vývojový trend není nějak výrazný v porovnání s rokem 2010 (Hrabalová, 2012a). Pro rok 2012 jsou data dosud neúplná, proto je obrázek doplněn pouze o počet ekozemědělců a výrobců biopotravin. Na konci roku 2012 bylo registrováno už jen 454 výrobců biopotravin. Úbytek je způsoben právě omezením činnosti společnosti Billa, která ukončila v průběhu roku 2012 dopékání biopečiva ze zmražených 31
polotovarů ve svých provozovnách. Počet registrovaných ekozemědělců naopak mírně vzrostl (MZe, 2013b). Mezi nejčastěji zpracovávané bioprodukty patří zpracování masa a výroba masných výrobků, zpracování mléka a mléčných výrobků, zpracování ovoce a zeleniny, přičemž došlo k poklesu u výroby pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků. Z pohledu obratu dosáhla v roce 2010 největší objem výroby opět kategorie Ostatní zpracované potraviny, zejména podkategorie Káva a čaj, následovaná kategorií Mléko a mléčné výrobky (Valeška, 2012). Nárůst v roce 2011 je zaznamenán také u kategorie distributor – obchodník, kdy bylo registrováno 226 provozoven. Je ovšem nutné zmínit, že zde působí velký počet subjektů, realizujících maloobchodní prodej, kteří se však dle zákona o EZ od roku 2006 nemusí registrovat. To znamená, že registrace není vyžadována u
prodejců,
kteří
pouze
prodávají
biopotraviny
konečnému
spotřebiteli
ve spotřebitelském balení (MZe, 2013b).
3.7.4.1 Výrobci biopotravin Na konci roku 2012 bylo registrováno 454 výrobců biopotravin. Z obrázku č. 11 je zřejmé, že nejvíce výrobců biopotravin bylo registrovaných v Jihomoravském kraji (102 subjektů), v Praze (53 subjektů) a ve Středočeském kraji (38 subjektů). Naopak nejméně výrobců biopotravin bylo registrovaných v Karlovarském kraji, přestože jde o kraj téměř s nejvyšším podílem ekologických ploch na celkové výměře zemědělské půdy kraje. V kraji Vysočina bylo registrováno 23 výrobců biopotravin. Rozložení výrobců po jednotlivých okresech v kraji Vysočina bylo téměř rovnoměrné, vyjma většího zastoupení v Třebíči a nejméně v Pelhřimově. Přesto, že se Vysočina často označuje jako zemědělský kraj, počet výrobců biopotravin oproti průměru České republiky je ještě zatím poměrně nízký (MZe, 2012c).
32
Pardubický Liberecký Ústecký Karlovarský 3,9% 3,7% 3,0% 3,5% Plzeňský 5,1%
Jihomoravský 23,7%
Vysočina 5,3%
Praha 12,3%
Zlínský 6,5%
Moravskoslezský 5,6% Jihočeský 5,8% Královéhradecký 6,3%
Středočeský 8,8%
Olomoucký 6,5%
Obrázek 11: Podíl krajů na celkovém počtu výrobců biopotravin na konci roku 2012 (MZe, 2012c).
Na českém trhu v roce 2011 využívali výrobci k prodeji biopotravin nejčastěji maloobchodní řetězce (48 %), prodejny zdravé výživy a biopotravin (27 %) a velkoobchody (12 %), (Hrabalová, 2012a).
3.7.4.2 Obchodníci-distributoři biopotravin Na konci roku 2012 bylo regitrováno 267 obchodníků-distrobutorů. Nejvíce distributorů bylo registrováno v Praze a v Jihomoravském kraji, naopak nejméně jich bylo v Ústeckém, Libereckém a Královéhradeckém kraji, jak je vidět na obrázku č. 12. V kraji Vysočina bylo registrováno 14 distributorů-obchodníků. Nejvíce jich bylo soustředěno v okrese Žďár nad Sázavou, naopak v okrese Pelhřimov nebyl registrovaný žádný (MZe, 2012c).
33
Královéhradecký Liberecký 2,0% 2,0% Karlovarský Ústecký 2,4% 2,0% Olomoucký 4,0% Plzeňský 4,4% Pardubický 3,6%
Praha 32,0%
Zlínský 5,6%
Vysočina 5,6%
Jihočeský 7,3%
Středočeský 8,1%
Jihomoravský 14,9%
Moravskoslezský 6,0%
Obrázek 12: Podíl krajů na celkovém počtu distributorů biopotravin na konci roku 2012 (MZe, 2012c).
3.7.4.3 Dovozci biopotravin Na začátku roku 2013 bylo registrováno 80 dovozců biopotravin. Nejvíce dovozců bylo v Praze, v Jihomoravském a Zlínském kraji. Naopak nejméně jich bylo v Karlovarském kraji a na Vysočině. V Ústeckém kraji nebyl evidovaný žádný dovozce biopotravin. V kraji Vysočina byl registrovaný 1 dovozce biopotravin, a to v okrese Žďár nad Sázavou (MZe, 2013a).
3.7.4.4 Vývozci biopotravin Na začátku roku 2013 bylo evidováno 38 vývozců biopotravin. Nejvíce vývozců bylo v Jihomoravském kraji, dále v Praze a Jihočeském kraji. V Karlovarském, Libereckém a Ústeckém kraji není registrovaný žádný vývozce biopotravin. V kraji Vysočina byli evidováni dva vývozci biopotravin, v okresech Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou (MZe, 2013a).
34
3.7.5 Registrované subjekty podnikající v EZ v kraji Vysočina Z obrázku č. 13 je zřejmé, že nejvíce zastoupenou kategorií v kraji Vysočina jsou ekozemědělci. Od roku 2007 až do roku 2011 byl zaznamenán rostoucí trend. V roce 2012 se počet ekologických zemědělců nepatrně snížil. Stejný vývoj byl zaznamenán u výrobců biopotravin, kde rovněž došlo v roce 2012 k nepatrnému poklesu. Naopak rostoucí trend od roku 2010 je zaznamenán u distributorů biopotravin. Od roku 2012 jsou také v kraji Vysočina registrováni první vývozci a dovozci biopotravin ze třetích zemí. V kraji Vysočina nejsou registrováni žádní včelaři, a proto nejsou v obrázku uvedeni. Data za rok 2012 jsou uvedená k 20. 12. 2012 (Bioinstitut, 2010; Darmovzalová a kol., 2010; Hrabalová a kol., 2011; Hrabalová 2012b; MZe, 2012c; Valeška a kol., 2009).
30
Počet ekologických zemědělců (ve stovkách)
3,5 25 3 20 2,5 2
15
1,5 10 1 5 0,5 0
Počet podnikatelů v EZ kromě ekologických zemědělců
4
Ekozemědělci Výrobci biopotravin Distributoři Výrobci krmiv a rozmnož. materiálu Dovozci ze třetích zemí Vývozci do třetích zemí
0 2007
2008
2009
2010
2011
2012
Obrázek 13: Vývoj počtu registrovaných subjektů v EZ v kraji Vysočina v letech 20072012 (Bioinstitut, 2010; Darmovzalová a kol., 2010; Hrabalová a kol., 2011; Hrabalová 2012b; MZe, 2012c; Valeška a kol., 2009).
35
3.8 Charakteristika kraje Vysočina Kraj Vysočina v rámci České republiky zaujímá centrální polohu. Sousedí s krajem
Středočeským,
Jihočeským,
Pardubickým
a
Jihomoravským.
Je charakteristický členitostí území, vyšší nadmořskou výškou a řídkým osídlením. Rozdrobená sídelní struktura přispívá v některých případech k vylidňování menších obcí a odchodu mladých kvalifikovaných obyvatel. Povrch území je tvořen pahorkatinami Českomoravské vrchoviny. Region je atraktivní svým poměrně nízkým znečištěním ovzduší a relativně zdravými lesy. Nacházejí se v něm též vodohospodářsky významné vodní plochy a vodní zdroje. Rozlohou, která je téměř 6 800 km², se kraj řadí mezi regiony nadprůměrné velikosti. Na území Vysočiny se také nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a Železné hory. Území kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů a v roce 2005 ho tvořilo 704 obcí. Přesto, že se kraj řadí k nadprůměrným regionům svou velikostí, statut města má pouze 34 obcí kraje Vysočina, což je v rámci České republiky mírně podprůměrné. Počtem obyvatel na jednu obec, zhruba 727 obyvatel v jedné obci, se kraj řadí na poslední místo mezi všemi kraji v České republice. K 1. lednu 2012 žilo na Vysočině téměř 512 tisíc obyvatel, čímž se kraj řadí mezi regiony s velmi malým osídlením. Podíl městského obyvatelstva tvoří 57,3 %, což je naopak pozitivní výsledek, který naznačuje, že stále téměř 50 % obyvatel žije na venkově. Z pohledu ekonomických subjektů jich v roce 2011 bylo nejvíce registrovaných v okrese Žďár nad Sázavou, naopak nejméně v Pelhřimově. V rámci celé České republiky se Vysočina zařadila na předposlední místo před Karlovarský kraj, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelské aktivity. Rovněž ekonomická výkonnost zaostává za celorepublikovým průměrem. Průměrná hrubá měsíční mzda byla také pod celorepublikovým průměrem, zaostávala téměř o 3 000 Kč. Tradičně významné postavení má v kraji Vysočina zemědělství. Přírodní podmínky jsou sice podprůměrné (nadmořská výška a sklonitost pozemků snižují produkční schopnost půd), pro některé komodity a činnosti je však přesto území Vysočiny optimální (produkce brambor, olejnin, pastevní chov skotu a ovcí). Většina
36
zemědělských podniků se zaměřuje na kombinaci rostlinné a živočišné výroby (ČSÚ, 2013).
37
4 MATERIÁL A METODIKA V lednu až březnu 2013 byl prováděn průzkum, na území kraje Vysočina, u různých typů prodeje biopotravin, jehož cílem bylo zjistit původ surovin používaných při výrobě biopotravin, původ biopotravin v různých místech distribuce a spotřebitelské preference při výběru místa nákupu biopotravin.
4.1 Výrobci biopotravin Pomocí online registru subjektů registrovaných v systému ekologického zemědělství byly zjištěny informace o registrovaných subjektech v kraji Vysočina. Registrovaným výrobcům biopotravin byly rozeslány dotazníky. Dotazník obsahoval pět stručných otázek, na které bylo možné volně odpovídat. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit původ používaných surovin na výrobu biopotravin a odbytová místa jejich prodeje.
4.2 Distributoři biopotravin Stejně jako u výrobců biopotravin, byly pomocí online registru subjektů registrovaných
v systému
ekologického
zemědělství,
zjištěny
informace
o registrovaných subjektech v kraji Vysočina. Registrovaným distributorům byly opět rozeslány dotazníky s pěti otázkami. V některých případech jsou subjekty registrované ve více kategoriích, tzn., že dotazník jim byl zaslán pouze jednou. V tomto případě se jednalo o šest subjektů, které jsou registrované jako distributoři, ale také jako výrobci biopotravin. Cílem v dotazníkovém šetření bylo zjistit původ a odbyt biopotravin.
4.3 Farmářská tržiště Průzkum byl prováděn na základě stručného dotazníku, který obsahoval šest otázek. Byl rozeslán mezi pět okresních měst a pět menších měst z každého okresu (Nové Město na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem, Moravské Budějovice, Světlá nad Sázavou a Pacov), která měla v roce 2011 mezi 11 000 a 5 000 obyvateli. Cílem 38
bylo zjistit, jestli se v daných městech farmářská tržiště konají, případně jejich četnost, zda se farmářských trhů účastní výrobci biopotravin z kraje Vysočina a jaký je zájem o tento typ distribuce biopotravin.
4.4 Prodejny zdravé výživy a biopotravin Dotazníkové šetření bylo prováděno osobní návštěvou deseti náhodně vybraných prodejen zdravé výživy a biopotravin na území kraje Vysočina. Dotazník obsahoval čtyři otázky, které byly zaměřeny především na podíl biopotravin v celém nabízeném sortimentu, jaký podíl tvoří biopotraviny českého původu a kolik biopotravin, případně které, jsou původem z Vysočiny.
4.5 Maloobchodní a drogistické řetězce Pro dotazníkové šetření byl vybrán jeden drogistický (Dm drogerie markt) a pět obchodních řetězců (Kaufland, Albert, Billa, Penny Market a Tesco), které se na Vysočině nejčastěji vyskytují. Z průzkumu byl vyřazen obchodní řetězec Lidl, který i přes svoje velké zastoupení v kraji Vysočina, nenabízí ve svém sortimentu žádné biopotraviny. Dotazníky byly rozeslány po jednotlivých zákaznických centrech obchodních řetězců. Pouze Kaufland poskytl informace, ostatní obchodní řetězce se odkazovaly na své internetové stránky. Proto byla provedena osobní návštěva jednotlivých řetězců, kde informace poskytli vedoucí prodejen. Cílem bylo zjistit, kolik biopotravin se v nabízeném sortimentu nachází, jaký podíl tvoří biopotraviny českého původu, případně z Vysočiny, a z jakých zemí pocházejí biopotraviny zahraničního původu.
4.6 Spotřebitelské preference při nákupu biopotravin Průzkum byl prováděn na území Vysočiny, jehož cílem bylo zjistit preference spotřebitelů ohledně výběru míst nákupu biopotravin. Průzkum byl prováděn formou dotazníků, které byly rozdány na různých místech. Dotazník vyplnilo 100 respondentů ve věku 16 let a více. Obsahoval devět stručných otázek a respondenti měli možnost 39
výběru pouze jedné odpovědi. V úvodní části dotazníku byly obecné otázky jako pohlaví, věk a bydliště. Další okruh otázek se už vztahoval k nákupu biopotravin. Hlavní význam dotazníků je ve zjištění preferencí spotřebitelů při výběru místa nákupu biopotravin v kraji Vysočina, kde má většina z nich přístup k produktům přímo od zemědělce nebo si jakoby „bioprodukty“ produkují sami.
Struktura vzorku (zastoupení v %) Muž
41
Žena 16-30
59 17
31-45
29
46-55 56 a více
39 15
Do 1000 obyvatel
38
1000-5000 obyv.
21
5000-10000 obyv. Nad 10000 obyv.
26 15
Obrázek 14: Struktura vzorku respondentů.
40
5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Výrobci biopotravin 5.1.1 Charakteristika registrovaných výrobců biopotravin v kraji Vysočina V kraji Vysočina bylo na začátku roku 2013 registrováno 23 výrobců biopotravin. Nejvíce jich je registrovaných v okrese Třebíč (7 subjektů) a Žďár nad Sázavou (6 subjektů), naopak nejméně v okrese Pelhřimov (2 subjekty), (obrázek č. 13). Sortiment vyráběných biopotravin je velice pestrý a je přiměřený přírodním podmínkám na Vysočině (MZe, 2013a).
Pelřimov 8,7%
Třebíč 30,4%
Havlíčkův Brod 17,4%
Jihlava 17,4%
Žďár nad Sázavou 26,1%
Obrázek 15: Podíl okresů na celkovém počtu registrovaných výrobců biopotravin v kraji Vysočina (MZe, 2013a).
V online registru subjektů registrovaných v systému ekologického zemědělství, vedeném MZe, byli v kraji Vysočina vyhledáni tito výrobci biopotravin:
41
5.1.1.1 Výrobce – farmy s vlastní produkcí (farmy s výrobou z vlastní produkce) Agro Měřín, obchodní společnost, s.r.o. Ekologické zemědělství provozuje v současné době ve své dceřiné společnosti Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a.s. na čtyřech certifikovaných farmách o rozloze cca 2 500 ha. Z obhospodařované zemědělské půdy tvoří 950 ha orná půda a na zbytku jsou trvalé travní porosty. Tato společnost se věnuje jak produkci ekologického mléka, tak především chovu krav bez tržní produkce mléka. Zaměřuje se také na produkci bio obilovin, jak pro krmné, tak i potravinářské účely (AGRO Měřín, 2007). Společnost má ovšem certifikované pouze produkty bio hovězího masa. Veškeré suroviny jsou jejich vlastní a tedy původu českého. O odbytu se však nepodařilo získat informace. Bio farma DoRa, s.r.o. Farma se nachází v Ratibořicích a zabývá se ekologickým chovem koz a produkcí biovýrobků z kozího mléka. V současné době chová cca 590 kusů koz, plemene bílá krátkosrstá koza. Kozí mléko zpracovávají v mlékárně, která je součástí farmy. Vyrábějí široký sortiment výrobků od jogurtů až po sýry. Farma také získala řadu ocenění, jednak za chuťové vlastnosti a za zdravotní přínos výrobků z kozího mléka, jako alternativu ke kravskému mléku pro alergiky, ale také za jednotný vizuální styl obalů a nezaměnitelnost na trhu. V roce 2007 si farma za podpory EU pořídila nový výkonný stroj na balení mléka, jogurtového mléka, jogurtů a pomazánkových sýrů. Mlékárna je tedy vybavena nejenom moderní technologií pro zpracování a výrobu, ale také na balení mlékárenských výrobků. Nedílnou součástí je také rostlinná výroba, která je provozována na cca 290 ha zemědělské půdy, z čehož 150 ha je vyčleněno pro ekologické zemědělství a na zbývajících je provozováno konvenční zemědělství. Kromě chovu koz, se farma také zabývá bio chovem ovcí plemene Suffolk o velikosti základního stáda 40 kusů bahnic a jeden beran. Nabízí prodej živých jehňat, chovných ovcí, nebo také prodej jehněčího masa prostřednictvím zprostředkování kontaktu na odbytovou organizaci (Dvůr Ratibořice, 2012).
42
Veškeré suroviny na výrobu kozích výrobků jsou vlastní a odbytem je jak přímý prodej, tak farmářská tržiště, ale také dodávají do řady obchodů zdravé výživy a biopotravin. Chadim Martin, Ing. – Biofarma Chadimův mlýn Na biofarmě, nedaleko Batelova v okrese Jihlava, chovají stádo masného skotu Aberdeen Angus celoročně na 50 ha luk a pastvin. Z luk a pastvin sklízené seno a otavy slouží pro krmení. Kromě biohovězího také produkují balíkované seno. Na této farmě je možnost zakoupit si celé tele, nebo pouze balíčky cca po 0,5–1kg. Jedná se především o biomaso z býčků a jalovic, kteří mají do 300 kg a jednoho roku (Chadimův mlýn, 2009). Výrobce je zaměřen především na vakuově balené biohovězí. Na výrobu biopotravin používají pouze vlastní suroviny. Odběratelem jsou restaurace a koneční spotřebitelé, kteří tvoří stálou klientelu. Dvorský Jan, Ing. – Kozí dvorek Rodinná farma se nachází u Přibyslavi, kde chovají české hnědé krátkosrsté kozy a ovce plemene Suffolk. Zabývají se výrobou bioproduktů z kozího mléka. Jejich sortiment tvoří kozí sýr polotvrdý, čerstvý kozí sýr přírodní, ale i s různými příchutěmi např. s pažitkou, bazalkou, provensálským kořením apod., dále žervé, čerstvé kozí mléko a jogurtové mléko. Kromě produktů z kozího mléka je také na farmě k dostání biozelenina a plemenní beránci plemen Suffolk. (Kozí dvorek, 2013). Suroviny používané pro výrobu biopotravin jsou pouze z vlastní produkce. Bioprodukty je možné zakoupit přímo na farmě nebo prostřednictvím farmářských tržišť. Ecoproduct s.r.o. – Kvalitní biopotraviny Cílem této společnosti je zprostředkovat svým zákazníkům kvalitní potraviny, a to jak z vlastní produkce - z farmy Jelcovy Lhotky u Pelhřimova, tak i z dalších ekofarem v regionu. Společnost se specializuje na prodej vyzrálého hovězího a jehněčího masa a dalších produktů v biokvalitě. Zabývají se celým procesem výroby
43
masa, od nákupu živého dobytka, po konečný prodej zákazníkům, proto mohou garantovat nejvyšší kvalitu zboží (Ecoproduct, 2013). Část prodávané produkce pochází přímo z farmy a část pochází z ostatních farem na Vysočině. Kromě certifikovaného hovězího a skopového mají také certifikát na celou řadu dalších biovýrobků, jako jsou koření, kečupy, ovocné šťávy, džemy, káva, čaje, mouky a obilniny atd. Jejich velkou předností je to, že zajišťují rozvoz po Praze, Brně, Pardubicích, Hradci Králové, Chrudimi a jejich blízkém okolí. Dále umožňují osobní odběr na domovské farmě v Jelcových Lhotkách nedaleko Pelhřimova. Kromě koncovým zákazníkům nabízí zboží také restauracím, jídelnám, či obchodům. Jejich odběratelem je také restaurace Alcron, která v roce 2012 získala Michelinskou hvězdičku. Další formou jejich distribuce jsou také farmářské trhy a tzv. Freshbedýnky. Lopaur Tomáš Jedná se o registrovaného výrobce biopotravin zabývajícího se chovem masného skotu a dojnic, zpracování a prodej biomléka ze dvora. Veškerý prodávaný sortiment je tedy vlastní a konečnými spotřebiteli jsou stálí zákazníci. Konkordia, spol. s.r.o. – Kukuřičný mlýn Mrzkovice Rodinný podnik nedaleko Havlíčkova Brodu, se zabývá výrobou kukuřičných mlýnských produktů, provozem kukuřičného mlýnu a nabízí bezlepkové výrobky. Jejich sortiment zahrnuje jak konvenční, tak i ekologické produkty, a to především bio kukuřičné křupky, bio kaše instantní, bio kukuřičná strouhanka, krupice, mouka, kukuřičné klíčky potravinářské (Kukuřičný mlýn Mrzkovice, 2011). Produkce biopotravin v tomto případě tvoří 10% podíl celkové vyráběné produkce a používají pouze vlastní suroviny na výrobu biopotravin. Odběratelem jsou pak především zpracovatelské potravinářské podniky a částečně velkoobchody. Mitrovský dvůr, a.s. Vedle konvenční produkce byl Mitrovský dvůr také zaměřen na produkci ekologickou. Tento podnik je sice stále registrován jako výrobce biopotravin, kdy se jednalo o výrobu mléčných biovýrobků, ale bohužel tuto výrobu ukončili a věnují se už pouze konvenční produkci masa. 44
Pulkrábek Luboš Ekologický zemědělec, který se zabývá certifikovanou výrobou hroznového moštu. O jeho produkci a odbytu se nepodařilo získat informace. Sklenář Josef – Biofarma Sasov Farma působící v areálu bývalého školního statku získala v roce 1991 certifikát Uznaný podnik ekologického zemědělství. Hlavním zaměřením této farmy je chov prasat a produkce bio vepřového. Vedle toho se farma zabývá chovem skotu a produkcí bio hovězího a každoročně pěstuje kolem dvaceti druhů různých plodin. Biofarma se může pyšnit špičkovým vybavením i vlastními jatkami přímo na farmě. Základní stádo tvoří 100 prasnic. Jedná se zde o unikátní rodinový chov prasat, kdy se zapouštějí již kojící prasnice. U skotu tvoří základní stádo rovněž 100 krav masného plemene Charollais. Dále se zabývají chovem koní a koz (Biofarma Sasov, 2009). Veškerý sortiment nabízených biopotravin a bioproduktů je vyráběný z vlastních surovin a je velice pestrý, tvoří jej již zmíněné biovepřové a biohovězí, dále bio brambory, bio cibule, bio pohanka, bio bramborové výrobky (bio bramborové hranolky, bio bramborový knedlík atd.) a bio masné výrobky (biolovečák, biovysočina, bio játrová paštika, škvařené sádlo atd.). Spotřebitel si bioprodukty může zakoupit přes e-shop, nebo přímo na farmě. Své produkty také dodávají do obchodů v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Pardubicích, Hradci Králové, Olomouci a dalších. Průběžně rozšiřují vlastní závozy i do dalších měst. Dále dodávají do celé řady restaurací a jídelen v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Jihlavě a v neposlední řadě také do školních jídelen a mateřských školek. V menší míře pak nabízejí své bioprodukty také na farmářských tržištích. Zedníček Miloslav Zabývá se výrobou bio mléčných výrobků pouze z vlastních surovin. Produkty prodává formou přímého prodeje konečným spotřebitelům. Jeho sortiment tvoří např. bio máslo farmářské, bio mléko pasterované, bio sýr přírodní apod.
45
5.1.1.2 Potravinářské provozy bez vlastní zemědělské produkce Amylon, a.s. Společnost
se sídlem
v Havlíčkově Brodě,
je producentem balených
potravinářských výrobků, jako jsou klasické pudingy, krémy na vaření a polotovary na bázi sušené bramborové kaše. Od roku 2007 nabízí své nejprodávanější výrobky také v biokvalitě, jedná se např. o bio pudingy, bio palačinky, bio kakaové řezy, bio pizzu, bio bramborovou kaši, bio bramborové těsto, bio bramborový nebo kukuřičný škrob, bio skořicový a vanilkový cukr, bio kypřící prášek atd. (Amylon, 2011). Výroba biopotravin tvoří cca 15% podíl na celkové výrobě. Veškeré suroviny na výrobu biopotravin nakupují od českých a zahraničních producentů. Hotové výrobky pak dodávají do velkoobchodů a částečně do obchodních řetězců. Čapek Hugo Zabývá se výrobou různých druhů olejů a tuků. Podrobnější informace se nepodařilo získat. Euro agras, s.r.o. Havlíčkobrodská společnost se zabývá nákupem a prodejem brambor v České republice. Biobrambory pak dodává do velkoobchodů a maloobchodů. Spotřebitel se s nimi může setkat např. v obchodních řetězcích Billa. Lacrum Velké Meziříčí, s.r.o. Sortiment mlékárny Lacrum Velké Meziříčí tvoří jak konvenční, tak také produkty v bio kvalitě, mezi které patří bio mléko, bio Gouda, bio Ementaler sýr s oky, bio Eidamská cihla. Veškeré suroviny na výrobu biopotravin nakupují od biozemědělců z Vysočiny. Hotové výrobky pak prodávají velkoobchodům a maloobchodům, rovněž obchodní řetězec Billa nabízí výrobky této společnosti. Laška Ivan Zabývá se výrobou mlýnských výrobků. Mezi jeho biosortiment patří např. mouka pšeničná, špaldová, žitná, pšeničné otruby atd. Veškeré suroviny jsou českého původu a odbytem jsou velkoobchody a maloobchodní řetězce. 46
Mlékárna Polná, spol.s.r.o. Mlékárna je zaměřena jak na konvenční, tak i na ekologickou produkci biopotravin, která tvoří cca 10 % celé produkce. Veškeré suroviny na výrobu biopotravin kupují. Mléko a smetana jsou českého původu, nativní rýžový škrob, sůl, mlékárenské kultury a syřidlo jsou původu zahraničního. Ve svém biosortimentu nabízí Bio Balkánský sýr a Bio Pomazánkové máslo Amálka. Svoje produkty dodává do velkoobchodů a maloobchodních prodejen po celé České republice, možné je se s nimi setkat např. v prodejnách Albert. Natural Jihlava JK s.r.o. Rodinná firma se specializuje na racionální výživu, makrobiotiku, bioprodukci, dietní výrobky, bezlepkovou dietu a další. Zásobují téměř každé větší město v ČR. Firma má k dispozici svoji balírnu, kde zboží jak z vnitřního, tak zahraničního trhu upravují do prodejního balení. Smluvně mají zajištění cetrifikovaný mlýn na mlýnské produkty v bio kvalitě (Natural Jihlava, 2012). Nováček Luděk Zabývá se velkoobchodem suchých plodů, zpracovaného ovoce, cukrářských výrobků a maloobchodem kávy, čaje, suchých plodů a pochutin. U tohoto registrovaného subjektu se nejedná o výrobce biopotravin. Jak uvedl, certifikaci si v minulosti opatřil z důvodů dodávání biopotravin svému zákazníkovi. Nejedná se tedy o výrobce biopotravin, ale o distributora, proto již několikrát žádal Ministerstvo zemědělství, aby ho z databáze výrobců biopotravin vyjmuly. U distribuce se jednalo však o dvě až tři dodávky ročně, tudíž pro něj bezvýznamný obchod. A z toho důvodu se dodávkou biopotravin už nezabývá. POEX Velké Meziříčí, a.s. Firma se zabývá především výrobou extrudovaných snacksů a cereálních výrobků, balením suchých plodů a dražováním. Svoje produkty dodává především do velkých obchodních řetězců, maloobchodních prodejen a v neposlední řadě, výrobcům potravin v České republice. Do sortimentu bioproduktů firmy POEX patří např. Otesánek – rýžový bio, Organicsaurus apod. (POEX Velké Meziříčí, 2010). 47
Švestka Zdeněk Tasovské placky jsou vyráběné z celozrné bio mouky (pšeničné, žitné) s přidáním semen. Řadí se do kategorie – racionální výživa. Nejenom, že jsou placky dodávané na Slovensko, ale také školní jídelna v Praze je pravidelně zařazuje do programu zdravá výživa. Sortiment vedle konvenčních výrobků tvoří např. Placky chlebové bio celozrnné tasovské (Tasovské placky, 2008). V současné době však již tento subjekt není registrován jako výrobce biopotravin. Tata Global Beverages Czech Republic a.s. Název Jemča, je v povědomí českých spotřebitelů zachován jako výrobce čajů, který má v Jemnici u Jihlavy dlouholetou tradici. Společnost v roce 2010 změnila pouze obchodní jméno společnosti, ale název jemnického čaje – Jemča zůstává (Tata Global Beverages Czech republic, 2012). Ve svém biosortimentu nabízí Bio čaje, Bio-ovocný s heřmánkem, Bio-jablečný se šípky atd. Veškeré suroviny používané na výrobu biopotravin jsou zahraničního původu. Svoje výrobky dodávají do velkoobchodů a maloobchodů. Tipafrost, a.s. Třebíčská společnost je jedním z největších a nejvýznamnějších výrobců mražených krémů v České republice. Svůj sortiment rozšířil také o bioprodukty (Tipafrost, 2009). Ve svém sortimentu nabízejí jednu certifikovanou biopotravinu, kterou je Bio Amálka mražený tvarohový krém Pavučinka. Své produkty dodávají do velkoobchodů a maloobchodů, nebo také přímo konečnému spotřebiteli ve své podnikové prodejně.
5.1.2 Porovnání výrobců s vlastní a bez vlastní produkce Výrobci s vlastní produkcí, kteří tvoří téměř polovinu registrovaných výrobců biopotraviny (tj. 11 subjektů), používají na výrobu biopotravin pouze vlastní suroviny. Nejčastěji vyráběnými biopotravinami jsou masné a mléčné výrobky, výjimkou jsou 48
výrobky z kukuřičné mouky. U mléčných biovýrobků se převážně jedná o výrobky z kozího mléka. Výrobci své produkty nejčastěji prodávají prostřednictvím přímého prodeje, ať už přímo na farmě, nebo prostřednictvím farmářských trhů. Tři výrobci uvedli, že prodávají biopotraviny do restaurací a jídelen, dva subjekty dodávají do prodejen zdravé výživy a biopotravin a rovněž tyto subjekty provozují vlastní závozy. Prodej prostřednictvím e-shopu a bedýnek provozují také pouze dva subjekty. U dvou registrovaných výrobců biopotravin se nepodařilo získat informace a jeden subjekt již výrobu biopotravin neprovozuje. Většina, kromě jednoho subjektu, provozuje ekologické zemědělství, a tudíž produkuje pouze ekologické produkty. Výrobci bez vlastní produkce, kteří tvoří rovněž polovinu registrovaných výrobců biopotravin (tj. 12 subjektů), používají na výrobu biopotravin převážně kombinaci surovin českých a zahraničních. Tři výrobci používají pouze české suroviny, v jednom případě dokonce z Vysočiny, pět výrobců používá české i zahraniční suroviny a jeden subjekt pouze zahraniční. Oproti výrobcům s vlastní produkcí, je výroba u výrobců bez vlastní produkce velmi pestrá. Pouze u třech výrobců se jedná o mléčné výrobky. Ostatní vyrábějí např. čaje, mlýnské výrobky, cereální výrobky, oleje nebo polotovary na bázi sušené bramborové kaše. Většina těchto výrobců pak dodává své biovýrobky do velkoobchodů a maloobchodů. Dva subjekty již v současnosti nejsou registrovány jako výrobce biopotravin a u jednoho se nepodařilo získat informace.
49
100%
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
80% 60% 40% 20% 0%
Výrobci s vlastní produkcí
Výrobci s vlastní produkcí
Výrobci bez vlastní produkce
Výrobci bez vlastní produkce
Přímý prodej Restaurace a jídelny
České suroviny
Prodejny zdravé výživy a biopotravin
Zahraniční suroviny
Beýnky a e-shop
České+zahraniční suroviny
Velkoobchod a maloobchod
Obrázek 16: Původ surovin a odbyt u výrobců biopotravin v kraji Vysočina.
5.2 Distributoři biopotravin 5.2.1 Charakteristika registrovaných distributorů biopotravin v kraji Vysočina Jako distributor biopotravin bylo v kraji Vysočina na začátku roku 2013 registrováno 14 subjektů. Nejvíce distributorů je registrováno v okrese Žďár nad Sázavou, naopak v okrese Pelhřimov není registrovaný žádný (obrázek č. 14). Průměr České republiky je 18 registrovaných distributorů na kraj tzn., že kraj Vysočina tohoto průměru téměř dosahuje (MZe, 2013a).
50
Havlíčkův Brod Pelřimov 7,1% 0,0%
Jihlava 21,4%
Žďár nad Sázavou 42,9%
Třebíč 28,6%
Obrázek 17: Podíl okresů na celkovém počtu registrovaných distributorů biopotravin v kraji Vysočina (MZe, 2013a).
V online registru subjektů registrovaných v systému ekologického zemědělství, vedeném MZe, byli v kraji Vysočina vyhledáni tito distributoři biopotravin: V některých případech jsou subjekty registrované ve více kategoriích. V tomto případě se jedná o šest subjektů, které jsou registrovány jako výrobci biopotravin a zároveň distributoři.
AGRO 2000 s.r.o. Tato společnost se zabývá distribucí obilovin a olejnin. Podrobnější informace se nepodařilo získat. AGROKOP HB s.r.o. Hlavním cílem havlíčkobrodské společnosti je poskytování komplexních služeb, jak zemědělským podnikům, tak i soukromým zemědělcům, v co nejvyšší kvalitě za přijatelnou cenu (Agrokop HB, 2012).
51
V roce 2012 získala tato společnost certifikaci jako osoba podnikající v ekologickém zemědělství, tzn. že jsou schopni upravit např. osivo obilovin v systému BIO . AGROSTYL CZ s.r.o. Zaměřením třebíčské firmy je obchod s hospodářskými zvířaty, jak s chovnými, tak s jatečnými. V dnešní době nedodává pouze na český trh, ale vyváží jatečná zvířata, telata, prasata i selata téměř do celé Evropy. Především do Itálie, Německa, Chorvatska, Holandska, Řecka a Francie. Bítešská dopravní společnost, spol. s.r.o. Jedná se o dopravní společnost, která provádí svozy mléka a rozvozy mléčných výrobků (Bítešská dopravní společnost, 2009). U tohoto subjektu není evidovaný platný certifikát, tzn., že zřejmě činnost v systému ekologického zemědělství nejspíše ukončili. Bohemia breeding, export – import, a.s. Společnost je zaměřena na prvovýrobu a obchod se zemědělskými produkty. Hlavním zaměřením je nákup telat od různých zemědělských subjektů a následný výkrm do jateční hmotnosti. Ve stálém vlastnictví má 5000-7000 kusů vykrmovamého skotu (Bohemia breeding, 2009). Vedle konvenčních produktů je společnost také zaměřena na bioprodukci. Chadim Martin, Ing. – Biofarma Chadimův mlýn Charakteristika výše, viz. výrobce biopotravin. Čapek Hugo Charakteristika výše, viz výrobce biopotravin. Družstvo České biomléko Hlavním cílem družstva, které sídlí v Rožné na Žďársku, je zajištění odbytu českého biomléka do zahraničí, především do Německa, z důvodu malého odbytu a nízkých cen na tuzemském trhu. Družstvo má v současné době třináct členů, zejména 52
z Vysočiny a z Jižních Čech, krajů s nejvyšším zastoupením mléčného skotu v republice. Vzniklo za pomoci svazu PRO-BIO. Hospodářství členů družstva musela projít důkladnou kontrolou, aby vyhověla mezinárodně uznávaným nadstandardům hospodaření, které německý zpracovatel vyžaduje. Každý den vyvezou cisterny do Německa 23000 litrů biomléka (Bio-Info, 2012a; Zemědělský týdeník, 2013; Žďárský deník.cz, 2012). Mlékárna Polná, spol.s.r.o. Charakteristika výše, viz. výrobce biopotravin. Nováček Luděk Charekteristika výše, viz výrobce biopotravin. Pospíšil Luboš Jedná se o subjekt, který je rovněž registrován jako ekologický zemědělec. Suroviny jsou tedy jeho vlastní, které dál distribuuje na našem trhu. Sklenář Josef – Biofarma Sasov Charakteristika výše, viz výrobce biopotravin. Šimůnek Pavel U tohoto subjektu není evidovaný platný certifikát, tzn., že zřejmě činnost distributora v systému ekologického zemědělství nejspíše ukončil a věnuje se pouze ekologickému zemědělství, ve kterém je registrován. Tata Global Beverages Czech Republic a.s. Charakteristika výše, viz. výrobce biopotravin.
5.2.2 Zhodnocení distributorů biopotravin Původ biopotravin je převážně českého původu, a to u devíti subjektů, které získávají biopotraviny na českém trhu, u jednoho se jedná o zahraniční biopotraviny. U třech subjektů se jedná o distribuci biopotravin v České republice. Šest subjektů 53
dodává biopotraviny jak na český, tak zahraniční trh a jeden subjekt dodává pouze do zahraničí, z důvodu špatného odbytu v České republice. Nejčastější zahraniční zemí, kam čeští distributoři distribuují své biopotraviny je Německo a Itálie. U třech subjektů bylo zjištěno, že nemají platný certifikát. Mezi nejčastěji distribuované biopotraviny patří mléčné a masné výrobky.
5.3 Farmářské trhy Všech pět okresních měst bylo ochotno odpovědět. Z odpovědí je zřejmé, že pořádání farmářských trhů je ve fázi rozvoje. Pouze okresní města Jihlava a Havlíčkův Brod pořádají trhy každý měsíc od května do října. Třebíč, Žďár nad Sázavou a Pelhřimov pořádají trhy pouze na jaře a na podzim, přičemž Pelhřimov vypsal výběrové řízení na pořadatele trhů, které by se v letošním roce měly konat každý měsíc. Velkým problémem jsou finanční zdroje měst. Zatímco v okresních městech se farmářské trhy teprve rozvíjejí, v menších městech už trhy mají často tradici. V Novém Městě na Moravě pořádají trhy od května do října, každý druhý týden už třetím rokem. V Bystřici nad Pernštejnem je pořádají každý měsíc, a to už od dubna do října. Ve Světlé nad Sázavou pořádají trhy šeskrát do roka, tzn. rovněž každý měsíc od května do října. Navíc zde ekologičtí zemědělci tvoří 50 % prodávajících a jsou zejména z Vysočiny. Naopak v Moravských Budějovicích trh pořádají pouze jednou do roka. Jedná se o tzv. ekotrh, neboli jak ho nazývají, ,,ekoveletrh“, který je pořádán nejenom pro veřejnost, ale i pro střední a základní školy. Ovšem o pravidelných farmářských trzích již uvažují. V Pacově, nejmenším z dotazovaných měst, zatím trhy nepořádají vůbec. Ekologičtí zemědělci tvoří pouze malý podíl na celkovém počtu prodávajících, s výjimkou zmiňované Světlé nad Sázavou, kde tvoří ekologičtí zemědělci poloviční podíl z celkového počtu prodávajících. Ale většinou na trhu prodává maximálně pět ekologických zemědělců. Spíše se jedná o konvenční zemědělce, kterých na trhu bývá nejčastěji do třiceti. Pořadatelé umožňují prodej i obyčejným zahrádkářům, kteří vypěstovali např. více zeleniny, než jsou schopni sami spotřebovat. Proto i téměř většina prodávajících je z daného regionu. I když samozřejmě nejsou výjimkou prodávající i ze sousedních krajů, zejména ze Středočeského a Jihomoravského kraje. Sortiment nabízených produktů na trhu je velice pestrý a přiměřený zdejším přírodním 54
podmínkám na Vysočině. Mezi nejčastější prodávané produkty patří samozřejmě ovoce a zelenina, mléčné výrobky a med. Důležitou roli u farmářských trhů hraje jejich propagace. Například v Havlíčkově Brodě mají trhy i své internetové stránky a jsou známy pod názvem Havlíčkobrodské farmářské trhy – Koudelův talíř, které jsou mezi tamními lidmi velmi oblíbené. Zákazníci zde přicházejí do kontaktu přímo s výrobci, tudíž se mohou dozvědět o postupu výroby daného produktu a pozeptat se výrobce na případné dotazy. Z pohledu spotřebitele i výrobce, jde určitě o lepší obchod, než nákup produktu v supermarketu nebo maloobchodním řetězci. Mimo jiné zde výrobce může získat své stále zákazníky, což je pro něj velmi důležité. Z porovnání okresních a menších měst vyplývá, že menší města jsou ochotna realizovat farmářské trhy častěji, možná i z toho důvodu, že zájem v menších městech je o farmářské trhy přece jenom větší.
5.4 Prodejny zdravé výživy a biopotravin Z průzkumu vyplývá, že podíl biopotravin na celém nabízeném sortimentu je nejčastěji 30–40 %, vyjma dvou prodejen, kde biopotraviny tvoří 75% podíl. Prodejci také
uvádí,
že
biopotraviny jsou
nejčastěji
z 60
%
zahraničního
původu
a ze 40 % původu českého. U biopotravin zahraničního původu převažují biopotraviny dovezené z Číny. U zmiňovaných prodejen, kde biopotraviny tvoří 75% podíl na celém nabízeném sortimentu, jsou biopotraviny výhradně českého původu a sortiment zde tvoří také bioprodukty z Vysočiny. V těchto dvou prodejnách jsou nejprodávanějšími biovýrobky mléčné výrobky farmy DoRa. V ostatních prodejnách se biopotraviny přímo z Vysočiny neprodávají. Samozřejmě v našich podmínkách nelze vyprodukovat všechny biopotraviny, jako např. biočokoláda nebo biokáva, ale mnoho bioproduktů zde vyprodukovat lze a záleží tedy na samotném prodejci biopotravin, zda se rozhodne prodávat biopotraviny zahraničního či českého původu.
55
5.5 Maloobchodní a drogistické řetězce Téměř všechny obchodní řetězce nabízejí širokou škálu sortimentu v kvalitě bio s výjimkou prodejen Lidl, který biopotraviny nenabízí. Řetězce stále tvoří největší podíl v nákupu biopotravin. Spotřebitelé zde totiž mohou nakoupit jak klasické, konvenční potraviny, tak i biopotraviny a nemusejí navštěvovat další obchod. Velkým zklamáním v obchodních řetězcích je ovšem to, že zde spotřebitelé najdou nejčastěji biopotraviny zahraničního původu. Samozřejmě nemůže být veškerý sortiment v biokvalitě českého původu, protože nám to nedovolují zdejší přírodní podmínky, ale např. obchodní řetězec Billa nabízí ve svém sortimentu brambory, cibuli, karotku, rajčata, jablka nebo hrozny původem z Itálie. V tomto případě, Česká republika, která je charakteristická svým zemědělstvím, zde charakteristiku ztrácí. Právě tady, kdy bychom mohli podporovat české zemědělce, raději podporujeme zemědělce ze zahraničí.
5.5.1 Hypermarket Kaufland Obchodní řetězec Kaufland byl jediným seriózním řetězcem, který byl ochotný své informace poskytnout. Ve svém sortimentu nabízí cca 250 biopotravin. Dále uvedl, že 90 % nabízených biopotravin je českého původu a zbylých 10 % je zahraničního. Další otázka měla zjistit, kolik biopotravin českého původu pochází z Vysočiny, ale bohužel obchodní řetězec Kaufland nesleduje regionální původ biopotravin. Nejčastější zemí, ze které pocházejí zahraniční biopotraviny je Německo. Rovněž také uvedl, že je spíše rostoucí zájem o biopotraviny a ročně prodá cca 1,5 mil. ks biopotravin. Jak je zřejmé z tabulky č. 3, kterou sám Kaufland poskytl, nejčastěji nakupovanými biopotravinami v Kauflandu jsou mléko a mléčné výrobky, ostatní zpracované potraviny a ovoce a zelenina.
56
Tabulka 3: Podíl jednotlivých kategorií výrobků na celkovém finančním obratu s biopotravinami v obchodním řetězci Kaufland. Kategorie výrobků
Podíl na celkovém finančním obratu s biopotravinami (%)
Maso a masné výrobky Ovoce a zelenina Oleje a tuky Mléko a mléčné výrobky Mlýnské a škrobárenské výrobky Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky Ostatní zpracované potraviny Nápoje CELKEM
6,59% 10,45% 2,74% 89,00% 0,00% 2,97% 69,86% 6,51%
100%
5.5.2 Supermarket a hypermarket Albert Albert je jedním z obchodních řetězců, který informace neposkytuje třetím stranám, proto byly informace získány z internetových stránek a z následné návštěvy obchodního řetězce. Albert spolupracuje s 39 dodavateli biopotravin. Momentálně nabízí více než 160 druhů biopotravin. Pod vlastní značkou Albert Bio prodává kolem 70 druhů zboží, jako ovoce, zeleninu, uzeniny, luštěniny, pečivo, nápoje, cukrovinky, čaje i méně známé produkty (kuskus, jáhly, mungo, barevné fazole adzuki, zelenou čočku, kukuřičnou polentu a další). Biopotraviny pod značkou Albert Bio jsou převážně zahraničního původu. Na letošní rok Albert plánuje rozšíření své značky o dalších 30 výrobků, mezi kterými budou jogurty, sušenky, rýže, těstoviny atd. (Ahold, 2013).
5.5.3 Supermarket Billa Supermarket Billa má mezi obchodními řetězci v prodeji biopotravin velmi silné postavení. I přesto, že prodává některé zahraniční biopotraviny, které by bylo možné nahradit českými biopotravinami (např. jablka z Itálie), snaha obchodního řetězce Billa podporovat české zemědělce je velmi významná. Již tři roky spolupracuje s Agrární komorou. V roce 2010 pomáhala prosazovat zejména produkty českých výrobců v biokvalitě. Billa navázala za uplynulé tři roky klíčové vztahy se zhruba padesátkou českých především ekologických zemědělců a do prodeje uvedla několik stovek jejich 57
produktů. Zhruba před více než dvěma lety začala od Mlékárny Valašské Meziříčí odebírat sortiment mléčných produktů pro svou privátní značku Naše bio, přičemž dovoz jogurtů této značky z Rakouska zcela zastavila. Prodeje těchto konkrétních produktů následně stouply o 20 % při zachování původní ceny. Díky Agrární komoře se také rovněž podařilo v minulém roce získat nového dodavatele brambor v kvalitě bio z České republiky, a to společnost Euro Agras z Havlíčkova Brodu (Billa, 2012). V současné době obchodní řetězec Billa nabízí pod svojí privátní značkou Naše Bio cca 60 biopotravin (mléčné výrobky, vejce, maso, müsli, sušenky, nápoje, sladidla atd.). Zájem o biopotraviny je spíše rostoucí, nejvíce rovněž o mléčné produkty. I přesto, že se jedná o obchodní řetězec vlastněný zahraniční společností, snaží se do svého sortimentu začlenit výrobky českého původu, aby si nejen každý zákazník našel to své, ale aby také podporovali české zemědělství.
5.5.4 Penny Market Společnost Penny Market vlastněná společností Rewe Group, koupila v roce 2008 maloobchodní řetězec Plus. Plus Diskont se v roce 2007 výrazně podílel na obrovském nárůstu spotřeby biopotravin v ČR zavedením biopotravin své značky BioBio. Značka BioBio byla v roce 2007 nejrychleji rostoucí bioznačkou v ČR (Václavík, 2010). Dnes už má Penny Market svou vlastní značku Bio style, ale takový zájem, jako byl o značku BioBio už není a svůj sortiment nabízených biopotravin velmi omezil. Ve svém sortimentu nabízí do 20 biopotravin pouze pod vlastní značkou Bio style. Jedná se především o biopotraviny zahraničního původu, ale nabízí i biopotraviny původu českého, a to především mléčné výrobky.
5.5.5 Tesco Tesco
nabízí
biopotraviny
pod
vlastní
značkou
Tesco
Organic.
Ve svém sortimentu nabízí svým zákazníkům více než 100 výrobků trvanlivých i čerstvých potravin. Převažují ovšem nabízené biopotraviny zahraničního původu.
58
5.5.6 Dm drogerie markt Dm drogerie nabízí ve svém sortimentu nejen biopotraviny zahraničního původu, pod vlastní značkou Alnatura, ale také celou řadu biopotravin od domácích producentů. Jedná se např. o značky Labeta, Bio pekárna Zemanka či Pro-Bio. Sortiment Drogerie Dm je velice pestrý a nabízí tedy biopotraviny zahraničního i českého původu, ovšem zahraniční stále převažují. Spotřebitelé zde tvoří nejčastěji maminky s malými dětmi, které dbají o své zdraví a svůj životní styl. Zákazník zde najde celou řadu čokolád, těstovin, čajů, keksů, ale také např. bio zeleninový vývar a mnoho dalších.
5.6 Spotřebitelské preference při nákupu biopotravin 5.6.1 Nákup biopotravin Biopotraviny nakupuje 33 % dotazovaných. Nejčastěji biopotraviny nakupují ženy, a to ve věku 31 až 45 let a spíše ve větších městech.
Ano
9
24
Ne
32 0
10
35 20
30
40
Muži (%)
50
60
70
80
Ženy (%)
Obrázek 18: Nákup biopotravin v kraji Vysočina.
5.6.2 Nejčastěji nakupované biopotraviny Nejčastěji nakupovanými biopotravinami u mužů i žen jsou mléčné výrobky, maso a ovoce a zelenina.
59
Mléčné výrobky
4
Maso
9
3
Ovoce a zelenina
5
1
Luštěniny
4 2
Med
1
Mouka
1 2
Nápoje
1 0
2
4 Muži (%)
6
8
10
12
14
Ženy (%)
Obrázek 19: Nejčastěji kupované biopotraviny v kraji Vysočina.
5.6.3 Preference při výběru místa nákupu biopotravin Z průzkumu vyplývá, že nejvíce biopotravin nakoupí spotřebitelé v obchodních a drogistických řetězcích, a to zejména ženy ve větších městech. Dále pak v prodejnách zdravé výživy a biopotravin a farmářských trzích. Muži spíše preferují osobní kontakt se zemědělcem. U nekupujících jednoznačně vyplývá, že by biopotraviny nakupovali nejčastěji na farmě přímo u zemědělce a dále pak na farmářském trhu. Nejméně by byli nekupující respondenti ochotni nakupovat v obchodních a drogistických řetězcích. Ze součtu kupujících a nekupujících biopotraviny tedy vyplývá, že respondenti jsou ochotni kupovat bioprodukty na farmě přímo od zemědělce nebo na farmářských trzích, dále pak v obchodních a drogistických řetězcích a nejméně v prodejnách zdravé výživy a biopotravin.
60
Na farmě, přímo od zemědělce
4
2
Na farmářském trhu
3
4
V obchodních a drogistických řetězcích
2
V prodejnách zdravé výživy a biopotravin
16 11
8
7 0
Kupující muži (%)
32
11 5
Kupující ženy (%)
10
15
20
25
30
35
40
Nekupující biopotraviny (%)
Obrázek 20: Preference při výběru místa nákupu biopotravin v kraji Vysočina.
5.6.4 Preference při výběru biopotravin Více jak polovina kupujících preferuje nákup biopotravin vyrobených ze surovin českého původu. U 7 % respondentů nehraje původ surovin při výběru biopotravin významnou roli a 5 % dává přednost zahraničním surovinám. U nekupujících pak jednoznačně převažuje preference českých surovin.
Biopotraviny z českých surovin
7
Biopotraviny ze zahraničních surovin
Není důležité
14
51
5 1
2 5 0
Kupující muži (%)
15 20
40
Kupující ženy (%)
60
80
Nekupující biopotraviny (%)
Obrázek 21: Preference při výběru biopotravin v kraji Vysočina.
5.6.5 Povědomí o biofarmě ve svém okolí Většina respondentů na Vysočině ví o biofarmě ve svém okolí, jedná se zejména o respondenty, kteří jsou obyvateli menších měst a obcí.
61
Ano
8
Ne 1 0
11
13
53
14 10
20
Kupující muži (%)
30
40
50
Kupující ženy (%)
60
70
80
Nekupující biopotraviny (%)
Obrázek 22: Povědomí o biofarmě v kraji Vysočina.
5.6.6 Bariéry nákupu biopotravin Z průzkumu vyplývá, že důvodem, proč lidé na Vysočině nekupují biopotraviny je to, že mají vlastní zahrádku a že jim biopotraviny připadají drahé. Naopak pozitivním znakem je to, že povědomí lidí o biopotravinách je stále lepší a nikdo z respondentů neodpověděl, že neví, že se biopotraviny prodávají.
Mám vlastní zahrádku
33
Jsou drahé
18
Zvyk na potraviny, které kupuji
10
Nevěřím, že jsou bio
4
Malý sortiment, špatně se shánějí
2
Nevím, že se prodávají
0 0
5
10
15
20
25
30
35
Zastoupení v %
Obrázek 23: Bariéry nákupu biopotravin v kraji Vysočina.
5.7 Porovnání distribučních míst a spotřebitelských preferencí Z toho důvodu, že v mnoha distribučních místech biopotravin stále převažují biopotraviny zahraničního původu, které se k nám dováží, čímž mimo jiné dochází ke zvýšení ceny, respondenti by byli ochotni raději navštívit přímo zemědělce, který mu navíc často výrobu daných biopotravin popíše. I přes náklonnost nekupujících respondentů k přímému prodeji, stále převažuje nákup biopotravin přes obchodní řetězce. 62
U výrobců biopotravin je převažující podíl surovin českého původu a téměř u poloviny výrobců jsou jejich suroviny vlastní. Proto jsou spotřebitelé raději ochotni si koupit český výrobek, než zahraniční. K přímému prodeji také napomáhají stále se rozvíjející farmářské trhy, které si spotřebitelé velmi oblíbili. Samozřejmě i pro samotné výrobce jsou trhy velkou výhodou, protože si zde najdou často stálou klientelu. Ovšem záleží na městech a obcích, zda konání farmářských trhů podpoří, protože právě finanční zdroje měst jsou v tomto případě velkou překážkou. Zastoupení výrobců biopotravin na farmářském trhu je však stále velmi nízké. Velkým problémem jsou obchodní a drogistické řetězce, u kterých stále převažují zahraniční biopotraviny a spotřebitelům nezbývá nic jiného, než si tyto výrobky koupit, když nemají na výběr mezi českými a zahraničními. Snaha obchodních řetězců začlenit do svého sortimentu české biovýrobky by měla být větší, i přesto, že se jedná o zahraniční obchodní řetězce. Stejně tomu je tak i u prodejen zdravé výživy a biopotravin, kde nejčastěji nabízejí zahraniční biovýrobky a převážně z Číny. U těchto prodejen je jednodušší začlenit české výrobky do jejich sortimentu, než u obchodních řetězců, ale to už záleží na samotném prodejci nebo na majiteli těchto obchodů. Stále na Vysočině převažují lidé, kteří biopotraviny nekupují. Jejich důvodem je nejčastěji to, že mají vlastní zahrádku nebo se jim biopotraviny zdají příliš drahé. Více než polovina respondentů má však povědomí o ekologické farmě ve svém okolí. Často se stává, že ekologický zemědělec prodává svoje výrobky konečnému spotřebiteli jako konvenční. Nejčastěji nakupovanými biopotravinami jsou maso a mléčné výrobky, které
na
Vysočině
mají
u
výrobců
63
biopotravin
velké
zastoupení.
6 ZÁVĚR Ekologické zemědělství je forma zemědělství, která se neustále rozvijí a je ve vývinu. Nejen, že mu napomáhá ochota spotřebitelů nakupovat biopotraviny, ale na podporu ekologického zemědělství má vliv také propagace. Ta ovšem často v mass médiích, hlavně v televizích nebývá pozitivního charakteru. Televize často vyhledávají negativní stránky a negativní výsledky, protože se domnívají, že lidi zajímá jen to špatné. Ovšem kolik má ekologické zemědělství pozitivních stránek a pozitivních výsledků, nejen na zdraví lidí a na životní prostředí, to už neukáží. Právě ekologické zemědělství a zejména biopotraviny bývají často v televizních zprávách prezentovány jako příklad něčeho špatného a nepoctivého. To není pro pohled a vytvoření názoru spotřebitele na ekologické zemědělství vůbec dobré a negativně to ovlivňuje ochotu spotřebitelů nakupovat biopotraviny. Na Vysočině je mnoho výrobců biopotravin, kteří mají stálou klientelu a spotřebitelé se k nim rádi vrací. Pestrost a oblíbenost biopotravin roste po malých krůčcích. U výrobců je rozhodující, jestli zpracovávají vlastní produkci, nebo zda suroviny kupují. Výrobci s vlastní produkcí používají výhradně vlastní suroviny a své hotové výrobky prodávají konečným spotřebitelům nejčastěji formou přímého prodeje, ať už přímo na farmě nebo prostřednictvím farmářských trhů. Výrobci bez vlastní produkce pak používají převážně kombinaci českých a zahraničních surovin a biovýrobky prodávají nejčastěji do velkoobchodů a maloobchodů. Ačkoliv spotřebitelé v dotazníku uváději, že upřednostňují české potraviny, což uvedli především respondenti nekupující biopotraviny, hlavní podíl na prodeji biopotravin koncovému spotřebiteli mají řetězce s převahou biopotravin z dovozu. Opravdu zejména české biopotraviny nakupují spotřebitelé, kteří nakupují na farmě nebo na farmářských trzích, kde je nabízen výhradně český sortiment. Problém je však ve větších městech, kde je dostupnost přímého prodeje zatím stále malá a spotřebitelům tedy nezbývá nic jiného, než si nakoupit biopotraviny v obchodních řetězcích, kde zatím většinou převažují biopotraviny zahraničního původu. Je tomu tak nejen v obchodních řetězcích, ale také v prodejenách zdravé výživy a biopotravin, kde převážnou část sortimentu tvoří zahraniční biopotraviny. U obchodních řetězců je velkým problémem to, že jsou v majetku zahraničních společností a tudíž snaha podporovat české zemědělce odběrem jejich biovýrobků 64
je malá. Dovážejí se k nám hotové biovýrobky, nejčastěji z Německa, přitom od nás do Německa putuje téměř milion litrů biomléka měsíčně, které u nás nenajde odbyt a cenové ohodnocení. V tomto případě hraje velkou roli také podpora samotného státu. Dříve byly mlékárny v každé větší obci, dnes jsou mnohé z nich zrušeny a zbourány. Mlékárny, které se udržely, nemohou tedy takový objem mléka pojmout a cenově ohodnotit a tudíž musí být naše kvalitní tuzemské mléko vyváženo. A není tomu tak jenom u mléka, je to i maso, ovoce apod. V našich podmínkách nelze vyprodukovat vše, co zákazník vyžaduje, ale je mnoho zahraničních biovýrobků, které obchodní řetězce nabízejí, a které by bylo možné nahradit našimi kvalitními tuzemskými biovýrobky a podpořit tím nějen české zemědělce, ale i národní ekonomiku. Snaha výrobců biopotravin na Vysočině uplatnit svoje výrobky na trhu je velká. Proto, a možná i z důvodu přehlcení trhu konvenčními produkty, přechází mnoho konvenčních zemědělců na ekologické zemědělství. A pokud si vytvoří stálou klientelu a vhodnou propagaci, mají jistotu, že jejich výroba bude úspěšná, jako tomu je u několika větších výrobců biopotravin na Vysočině, kteří dodávají své výrobky i do špičkových restaurací po celé České republice. Ovšem často se stává, že výrobci biopotravin musejí prodávat své biovýrobky jako konvenční a tudíž za nižší ceny. To už ale záleží na samotném výrobci, jak velkou má snahu své bioprodukty prodávat, protože trh s biopotravinami zatím přehlcen není. Zejména biovýrobky českého původu tvoří malý podíl na celkovém sortimentu nabízených biopotravin. Na Vysočině se dostane jen zlomek biovýrobků faremních zpracovatelů do obchodních řetězců. Většina produktů je totiž prodávána formou přímého prodeje a spotřebitelé, kteří kupují prostřednictvím obchodních řetězců jsou pak ochuzeni o kvalitní tuzemské biovýrobky. I přes tato fakta, je také důležité si uvědomit, že ekologické zemědělství je forma zemědělství, která přispívá k cílům udržitelného rozvoje.
65
7 POUŽITÁ LITERATURA AGRO MĚŘÍN A.S., 2007: Ekologické zemědělství, [cit. 2013–01-22]. Dostupné online na:
http://www.agro-merin.cz/Article.asp?nDepartmentID=14&nArticleID=20&n
LanguageID=1. AGROKOP
HB,
2012:
Služby,
[cit.
2013–02-14].
Dostupné
online
na:
http://www.agrokop.com/sluzby. AHOLD, Czech Republic, a.s., 2013: Albert Bio, [cit. 2013–03-10]. Dostupné online na: http://www.albert.cz/nase-znacka/privatni-znacky/albert-bio/. AMYLON,
2011:
O
firmě,
[cit.
2013–01-22].
Dostupné
online
na:
http://www.amylon.cz/o-firme. APIC-AK, 2011: Ekologická produkce potravin v Evropě a ve světě, [cit. 2013–03-24]. Dostupné online na: http://www.apic-ak.cz/ekologicka-produkce-potravin-v-evrope-ave-svete.php. BILLA, 2012: Billa rozšiřuje prodej českých produktů, [cit. 2013–03-10]. Dostupné online na:http://www.billa.cz/ Layouts/dd_bi_subseite2008.aspx?folderId=43898&page Id=111038. BIOFARMA SASOV, 2009: O biofarmě, [cit. 2013–02-09]. Dostupné online na: http://biofarma.cz/cz/o-biofarme. BIOINSTITUT, 2010: Ročenka ekologického zemědělství v ČR za rok 2009, Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 44 s. BÍTEŠŠSKÁ DOPRAVNÍ SPOLEČNOST, 2009: O společnosti – historie, [cit. 2013– 02-14]. Dostupné online na: http://www.bds-vb.cz/cz/historie/. BOHEMIA BREEDING, 2009: O společnosti, [cit. 2013–02-14]. Dostupné online na: http://www.bohemiabreeding.cz/index.html#.
66
BUREAU VERITAS, 2013: Bureau Veritas bude certifikovat biopotraviny, [cit. 2013– 03-18].
Dostupné
online
na:
http://www.bureauveritas.cz/wps/wcm/connect/
bv_cz/local/home/news/latest-news/news-certifikace-potravin?presentationtemplate=bv _master_v2/news_full_story_presentation_v2. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, KRAJSKÁ SPRÁVA ČSÚ V JIHLAVĚ, 2013: Charakteristika
kraje,
[cit.
2013–02-21].
Dostupné
online
na:
http://www.jihlava.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/charakteristika_kraje. DARMOVZALOVÁ I. a kol., 2010: Statistická šetření provedená v roce 2009, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 43 s. DVŮR RATIBOŘICE, 2012: Kozí farma Dvůr Ratibořice, [cit. 2013–01-24]. Dostupné online na: http://www.kozimleko.cz/. ECOPRODUCT – KVALITNÍ BIOPOTRAVINY, 2013: Kdo jsme a co nabízíme, [cit. 2013–02-08]. Dostupné online na: http://www.kvalitabio.cz/22490-Novinky/. EUROPEAN COMMSSION, 2010: An analysis of the EU organic sektor, [cit. 2012 – 07 - 26].
Dostupné online na: http://ec.europa.eu/agriculture/organic/files/eu-
policy/data-statistics/facts_en.pdf. EUROSTAT, 2012: Agriculture, fishery and forestry statistics – Main results 2010-11, [cit. 201š – 03 - 18].
Dostupné online na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
cache/ITY_OFFPUB/KS-FK-12-001/EN/KS-FK-12-001-EN.PDF. HRABALOVÁ A. a kol., 2011: Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2010, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 48 s. HRABALOVÁ A., 2011: Ročenka ekologického zemědělství v ČR 2010, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 45 s. HRABALOVÁ A., 2012a: Ročenka 2011 - ekologického zemědělství v ČR, Ministerstvo zemědělství, Praha, 92 s. HRABALOVÁ A., 2012b: Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2011), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 54 s.
67
CHADIMŮV MLÝN, 2009: Biofarma, [cit. 2013–01-24]. Dostupné online na: http://www.chadimmlyn.cz/cs/biofarma/. KEZ, 2009: Postup při registraci, [cit. 2012–07-10]. Dostupné online na: http://www.kez.cz/postup-pri-registraci. KOZÍ DVOREK, 2013: Produkty z kozího mléka, [cit. 2013–02-08]. Dostupné online na: http://www.kozidvorek.cz/produkty-z-koziho-mleka/. KUKUŘIČNÝ MLÝN MRZKOVICE, 2011: Výrobní sortiment, [cit. 2013–02-08]. Dostupné online na: http://www.kukuricnymlyn.cz/index.php?option=com_content &view=frontpage&Itemid=3&lang=cs. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2009–2011a: Biopotraviny, [cit. 2012 – 07 18]. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/biopotraviny/. MINISTERSTVO podnikatelů,
[cit.
ZEMĚDĚLSTVÍ 2012–07-10].
ČR,
2009–2011b:
Dostupné
online
na:
Registr
ekologických
http://eagri.cz/public/
app/eagriapp/EKO/Prehled/. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2009-2012: Celkový seznam ekologických podnikatelů.
Dostupné
online
na:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/
ekologicke-zemedelstvi/seznamy-podnikatelu/celkovy-seznam-podnikatelu/. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2010: Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011 – 2015. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2012a: Český trh s biopotravinami v roce 2010 zůstal na hodnotách předchozího roku, v roce 2011 se očekává mírný nárůst spotřeby, [cit. 2012–07-11]. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ ekologicke-zemedelstvi/aktuality/cesky-trh-s-biopotravinami-v-roce-2010.html. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2012b: Loga pro ekologické zemědělství, [cit. 2012–06-28].
Dostupné
online
na:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/
ekologicke-zemedelstvi/loga-a-znaceni.
68
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2012c: Přehled ekologických subjektů, [cit. 2012–12-20]. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/ Prehled.aspx?clear=A&stamp=1360494709089. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2012d: Základní statistické údaje ekologického zemědělství
k 31.
12.
2011.
Dostupné
online
na:
http://eagri.cz/public/web/
mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2013a: Přehled ekologických subjektů, [cit. 2013–01-15]. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/app/eagriapp/EKO/Prehled/ Prehled.aspx?clear=A&stamp=1360494709089. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2013b: Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31. 12. 2012. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/web/mze/ zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 22092/91. Dostupné online na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG:2007R0834:20081010:CS:P DF. NATURAL JIHLAVA, 2012: O nás, [cit. 2013–02-08]. Dostupné online na: http://www.naturaljihlava.cz/. POEX VELKÉ MEZIŘÍČÍ, 2010: O firmě POEX Velké Meziříčí, [cit. 2013–02-09]. Dostupné online na: http://www.poex.cz/o_nas.html. ROHNER-THIELEN, E., 2010: Area under organic farming increased by 7.4% between 2007 and 2008 in the EU-27, Eurostat, [cit. 2012–07-23]. Dostupné online na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_produc t_code=KS-SF-10-010. ŠARAPATKA B., URBAN J. a kol., 2006: Ekologické zemědělství v praxi, PRO – BIO, Praha, 502 s. TASOVSKÉ PLACKY, 2008: O firmě, [cit. 2013–02-09]. Dostupné online na: http://tasovskeplacky.webnode.cz/o-nas/.
69
TATA GLOBAL BEVERAGES CZECH REPUBLIC, 2012: Naše společnost, [cit. 2013–02-09]. Dostupné online na: http://www.jemca.cz/nase-spolecnost. TIPAFROST,
2009:
O
nás,
[cit.
2013–02-09].
Dostupné
online
na:
http://www.tipafrost.com/cz/o_nas.html. VÁCLAVÍK T., 2010: Český trh s biopotravinami 2009, Green Marketing, 81 s. VÁCLAVÍK T., 2012a: Družstvo chovatelů zahájilo vývoz přebytků tuzemského biomléka,
[cit.
2013–02-15].
Dostupné
online
na:
http://www.bio-
info.cz/zpravy/druzstvo-chovatelu-zahajilo-vyvoz-prebytku-tuzemskeho. VÁCLAVÍK T., 2012b: Obchod s biopotravinami mezi EU a USA jednodušší, [cit. 2012–07-16].
Dostupné
online
na:
http://www.bio-info.cz/zpravy/obchod-s-
biopotravinami-mezi-eu-a-usa-jednodussi. VÁCLAVÍK T., 2012c: USA: trh s biopotravinami v loni přesáhl 31 miliard dolarů, [cit. 2012–07-16]. Dostupné online na: http://www.bio-info.cz/zpravy/usa-trh-sbiopotravinami-vloni-presahl-31-miliard-dolaru. VALEŠKA J. a kol., 2009: Ročenka ekologického zemědělství v České republice, Bioinstitut o.p.s., Praha, 18 s. VALEŠKA J., 2012: Český trh s biopotravinami v roce 2010 zůstal na hodnotách předchozího roku, [cit. 2012–03-11]. Dostupné online na: http://biospotrebitel.cz/clanek /cesky-trh-s-biopotravinami-v-roce-2010-zustal-na-hodnotach-predchoziho-roku. WILLER H. and KILCHER L., 2012: The World of Organic Agriculture - Statistics and Emerging Trends 2012. Research Institute of Organic Agriculture (FiBL), Frick and International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM), Bonn. ZÁKON Č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a vyhláška Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém
zemědělství.
Dostupné
online
na:
http://eagri.cz/public/web/mze/
zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/legislativa/uplna-zneni-vybranych-predpisu/.
70
ZEMĚDĚLSKÝ TÝDENÍK, 2013: České biomléko najde uplatnění v Německu, doma za
něj
platí
málo,
[cit.
2013–02-15].
Dostupné
online
na:
http://www.zemedelskytydenik.cz/hlavni-strana/3758-3. ŽĎÁRSKÝ DENÍK.CZ, 2012: Do Německa míří už pětina produkce českého biomléka, [cit. 2013–02-15]. Dostupné online na: http://zdarsky.denik.cz/podnikani/do-nemeckamiri-uz-petina-produkce-ceskeho-biomleka-20121213.html.
71
8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Vývoj výměry celkové plochy a počtu farem v ekologickém zemědělství ..... 12 Obrázek 2: Evropské logo. .............................................................................................. 15 Obrázek 3: Národní logo ................................................................................................ 16 Obrázek 4: 10 zemí s největším podílem biopotravin na trhu (Evropa) a země SVE za rok 2010 .......................................................................................................................... 18 Obrázek 5: 10 zemí s nejvyšší roční spotřebou biopotravin na obyvatele (Evropa) a země SVE za rok 2010 ..................................................................................................... 20 Obrázek 6: Podíl krajů na celkové výměře v EZ v roce 2011 ......................................... 22 Obrázek 7: Podíl krajů na celkovém počtu farem v EZ v roce 2011 .............................. 22 Obrázek 8: Charakteristika distribučního řetězce. ......................................................... 23 Obrázek 9: Podíl hlavních distribučních míst na celkovém obratu biopotravin v letech 2005-2010 ....................................................................................................................... 24 Obrázek 10: Vývoj počtu registrovaných subjektů v EZ v ČR v letech 2008-2012 ........ 31 Obrázek 11: Podíl krajů na celkovém počtu výrobců biopotravin na konci roku 2012 . 33 Obrázek 12: Podíl krajů na celkovém počtu distributorů biopotravin na konci roku 2012 ........................................................................................................................................ 34 Obrázek 13: Vývoj počtu registrovaných subjektů v EZ v kraji Vysočina v letech 20072012 ................................................................................................................................ 35 Obrázek 14: Struktura vzorku respondentů .................................................................... 40 Obrázek 15: Podíl okresů na celkovém počtu registrovaných výrobců biopotravin v kraji Vysočina .......................................................................................................................... 41 Obrázek 16: Původ surovin a odbyt u výrobců biopotravin v kraji Vysočina. ............... 50 Obrázek 17: Podíl okresů na celkovém počtu registrovaných distributorů biopotravin v kraji Vysočina ................................................................................................................. 51 Obrázek 18: Nákup biopotravin v kraji Vysočina ........................................................... 59 Obrázek 19: Nejčastěji kupované biopotraviny v kraji Vysočina ................................... 60 Obrázek 20: Preference při výběru místa nákupu biopotravin v kraji Vysočina............ 61 Obrázek 21: Preference při výběru biopotravin v kraji Vysočina .................................. 61 Obrázek 22: Povědomí o biofarmě v kraji Vysočina ...................................................... 62 Obrázek 23: Bariéry nákupu biopotravin v kraji Vysočina ............................................ 62
72
