MENDELOVA UNIVERZITA V BRN Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
MUSLIMSKÉ MENŠINY V EVROP A JEJICH SOUŽITÍ S V TŠINOVOU POPULACÍ
Bakalá ská práce
Autor: Nikola Komárová Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Nev d l, Ph.D. Brno 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalá skou práci na téma „Muslimské menšiny v Evrop a jejich soužití s v tšinovou populací“ vypracovala samostatn pod vedením vedoucího mé bakalá ské práce a s využitím uvedené literatury. V Brn dne 27.5.2013
………………….... Nikola Komárová
Pod kování: Ráda bych touto cestou pod kovala panu Mgr. Lukášovi Nev d lovi, Ph.D. za jeho ochotu, as, cenné rady a p ipomínky, které mi velmi pomohly p i zpracování mé bakalá ské práce.
Abstrakt Komárová, N. Muslimské menšiny v Evrop a jejich soužití s v tšinovou populací. Bakalá ská práce. Brno, 2013. Mendelova univerzita. P edm tem této bakalá ské práce jsou muslimské menšiny ve vybraných evropských státech a otázky týkající se jejich integrace do majoritní spole nosti. První ást práce je zam ena
na
charakteristiky
islámského
náboženství,
vymezení
d ležitých
demografických pojm a r zných model imigra ních a integra ních politik. Dále se práce zam uje na historii migra ních proud v Evrop , komparaci demografického chování
u
muslimského
a
nemuslimského
obyvatelstva,
vývoj
konceptu
multikulturalismu a imigra ních a integra ních politik. Druhá výzkumná ást se zabývá strukturou imigrant v evropských státech, vývojem po tu muslim
v Evrop , jejich demografického chování a prognózy vývoje
imigra ních a integra ních politik. Klí ová slova: Evropa, imigranti, integrace, islám, muslimové
Abstract Komárová, N. Muslim minorities in Europe and their coexistence with the majority population. Bachelor thesis. Brno, 2013. Mendel university. The main object of this bachelor thesis are Muslim minorities in selected European countries and issues related to their integration into majority society. The first part is focused on the characteristics of the Islamic religion, the definition of important demographic concepts and different models of immigration and integration policies. The bachelor thesis focuses on the history of migration in Europe, comparison of demographic behavior among Muslim and non-Muslim population, the development of the concept of multikulturalism and immigration and integration policies.
The second part of research deals with the structure of immigrants in European countries, the development of the number of Muslims in Europe, their demographic behavior and prognosis of immigration and integration policies. Keywords: Europe, immigrants, integration, Islam, Muslims
OBSAH 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE ............................................................................................. 10 1.1 Úvod ................................................................................................................. 10 1.2 Cíl práce............................................................................................................ 11 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE........................................................................................... 12 2.1 Islám a muslimové ............................................................................................ 12 2.1.1. Sunnité a šíité ............................................................................................ 12 2.1.2. Islámské právo .......................................................................................... 13 2.1.3 Pilí e islámu ............................................................................................... 14 2.1.4 Džihád jako šestý pilí islámu? ................................................................... 17 2.1.5 Další náboženské povinnosti muslima ........................................................ 17 2.2 Islamistický fundamentalismus.......................................................................... 18 2.3 Demografické chování ...................................................................................... 19 2.3.1 Vymezení demografie................................................................................. 19 2.3.2 Migrace ...................................................................................................... 19 2.3.3 Plodnost ..................................................................................................... 20 2.4 Imigra ní a integra ní modely ........................................................................... 20 2.4.1 Integrace cizinc ........................................................................................ 20 2.4.2 Migra ní politiky........................................................................................ 21 2.4.3 Základní modely imigra ní a integra ní politiky ......................................... 22 2.5 Multikulturalismus ............................................................................................ 24 3 METODY STATISTICKÉHO VÝZKUMU ............................................................ 26 3.1 asové ady ...................................................................................................... 26 3.1.1 D lení asových ad ................................................................................... 26 4 HISTORIE MIGRA NÍCH PROUD .................................................................... 27 4.1 Situace v Evrop ............................................................................................... 27 4.1.1 Období kapitalismu a industrializace .......................................................... 27
4.1.2 Období sv tových válek ............................................................................. 28 4.1.3 Období po sv tových válkách ..................................................................... 29 5 IMIGRA NÍ A INTEGRA NÍ POLITIKY VYBRANÝCH EVROPSKÝCH STÁT ................................................................................................................................... 33 5.1 Francie .............................................................................................................. 33 5.1.1 Vývoj imigra ních politik ........................................................................... 33 5.1.2 Integra ní politiky ...................................................................................... 34 5.2 Spojené království............................................................................................. 35 5.2.1 Vývoj imigra ních politik ........................................................................... 36 5.2.2 Integra ní politiky ...................................................................................... 36 5.3 N mecko........................................................................................................... 37 5.3.1 Vývoj imigra ních politik ........................................................................... 37 5.3.2 Integra ní politiky ...................................................................................... 38 6 VÝVOJ KONCEPTU MULTIKULTURALISMU NA ÚZEMÍ EVROPY............... 40 7 ISLÁM V EVROPSKÝCH STÁTECH.................................................................... 42 7.1 Islám ve Francii................................................................................................. 42 7.2 Islám ve Spojeném království............................................................................ 43 7.3 Islám v N mecku .............................................................................................. 44 7.4 Islám v Nizozemí .............................................................................................. 45 7.5 Islám ve Švédsku .............................................................................................. 47 7.6 Islám v Itálii ...................................................................................................... 47 7.7 Islám ve Špan lsku............................................................................................ 49 8 KOMPARACE DEMOGRAFICKÉHO CHOVÁNÍ ................................................ 50 9 VLASTNÍ PRÁCE .................................................................................................. 52 9.1 Kvantitativní výzkum ........................................................................................ 52 9.1.1 Vývoj po tu obyvatel vybraných stát Evropy............................................ 52 9.1.2 Vývoj Migra ního salda vybraných stát Evropy........................................ 53 9.1.3 Struktura imigrant ve vybraných státech Evropy....................................... 57 9.1.4 Po ty muslim ve vybraných státech Evropy.............................................. 62
9.1.5 Úhrnná plodnost u muslimského a nemuslimského obyvatelstva v evropských státech................................................................................................................. 64 9.1.6 Prognózy vývoje muslimských menšin v Evrop ........................................ 64 10 ZÁV R.................................................................................................................. 66 11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 68 12 SEZNAM GRAF ................................................................................................. 71
1 ÚVOD A CÍL PRÁCE 1.1 Úvod Migrace po 2. sv tové válce do západoevropských zemí a sou asné globaliza ní procesy p isp ly ke vzniku p ist hovaleckých komunit. Do Evropy se v tomto období dostávali lidé z bývalých evropských kolonií, zejména z Indie, Indonésie a severní Afriky. Díky nedostatku pracovních sil v d sledku 2. sv tové války p išlo nap íklad do N mecka mnoho pracovník v neposlední ad
ze zahrani í, tzv. Gastarbeiters, mezi nimiž
imigranti z Turecka, kte í se však navzdory o ekávání nevrátili
do svých zemí, ale usadili se v N mecku natrvalo. V posledním desetiletí 20. století se Evropa stala destinací imigrant a multikulturním regionem. Vlády evropských zemí stojí tvá í v tvá kulturní a sociální p em n svých spole ností a jsou nuceny zajistit integraci nových p ist hovalc , kte í jsou asto svou kulturou zcela odlišní, zejména jedná-li se o muslimské imigranty. Téma st etu náboženství islámu s tradi ními evropskými hodnotami a k es anstvím je v sou asné dob velmi aktuální a diskutované téma, a proto jsem si ho i já vybrala jako téma své bakalá ské práce. V jednotlivých kapitolách se zabývám islámem jako takovým, jelikož si myslím, že je t eba mu v novat dostate nou pozornost. Na rozdíl od k es anství totiž islám velmi siln zasahuje do každodenního života v ících a tím p ináší do evropských stát , ve kterých nebyl islám siln zako en n, mnoho rozpor . Situace se vyost ila zejména po teroristických útocích na Spojené státy 11. zá í 2001 a vrhla tak na muslimské obyvatelstvo po celém sv t vlnu p edsudk . Proto si myslím, že p edtím než za neme muslimy jakkoliv škatulkovat, je pot eba pochopit pravou podstatu islámu. Další d ležitou ástí této bakalá ské práce jsou zp soby integrace muslimských menšin do vybraných stát
Evropy. Mnoho z nich totiž otázku integrace imigrant
dlouho
podce ovala a až se vzr stajícími konflikty mezi p ist hovalci a hostující spole ností se za al tento problém ešit. Každý stát však k integraci imigrant p istupuje podle svého.
10
Svou úlohu zde má i politika multikulturalismu, kterou zastávalo zejména Spojené království, a která se pozd ji ukázala jako nevhodná. Tyto imigra ní a integra ní politiky se samoz ejm postupem asu vyvíjely v d sledku pot eb a problém dané spole nosti. St et muslimských menšin s v tšinovou populací evropských stát s sebou v podstat v každé zemi p inesl n jaké konflikty, a už se jedná o otázku muslimského šátku ve školách v N mecku a ve Francii, i výuku islámu ve ve ejných školách.
1.2 Cíl práce Cílem této bakalá ské práce je odhadnout budoucí vývoj muslimských komunit ve vybraných evropských státech pomocí analýzy islámu jako náboženství a existujících imigra ních a integra ních politik. Budou se po ty muslim v Evrop zvyšovat? Jaký bude jejich demografický vývoj? Jaký bude vývoj imigra ních a integra ních politik v Evrop ? K napln ní t chto otázek budu využívat kvantitativní výzkum z dostupných dat.
11
2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Islám a muslimové V sou asné dob je islám ozna ován jako globální náboženství. Jeho vyznava i se nazývají muslimové a p evažují ve více než t iceti zemích sv ta. Nalezneme je na území od Atlantského k Tichému oceánu, v pásu táhnoucím se ze severní Afriky do st ední Asie a odtud na jih do severních ástí indického subkontinentu. Podle n kterých odhad se tato víra ší í rychleji, než jakékoli jiné hlavní náboženství. Na za átku 21. století žilo 1,4 miliardy praktikujících muslim ve více než 200 zemích sv ta. Z pohledu po tu v ících je islám druhé nejv tší sv tové náboženství a to po k es anství, ke kterému se hlásí p ibližn 2,2 miliardy v ících (ISLÁM, 2010, s. 27). Islám byl založen v Arábii v 7. století n. l. prorokem Muhammadem, který se narodil roku 570 n.l. v Mekce na území dnešní Saudské Arábie a zem el 8.6. 632 v Medín . Arabské slovo islám, znamená doslova „odevzdanost“ a p edstavuje základní náboženskou myšlenku islámu, že v ící, tedy muslim, p ijímá „odevzdanost v li Alláha“. Alláh je arabský výraz Boha a je také považován za jediného Boha. Je úst edním prvkem muslimské víry. Svou v li, které se musí lidstvo pod ídit, oznámil skrze posvátné písmo zvané korán, které zjevil Muhammadovi. Korán je pro všechny muslimy pravé slovo Boží. Sunna je sbírka tradi ních spole enských a právních zvyk muslimské komunity (ISLÁM, 2010, s. 27).
2.1.1. Sunnité a šíité Rozd lení islámu na sunnitskou a šíitskou v tev má sv j p vod v boji o jedinou pravou linii nástupnictví po proroku Muhammadovi. Šíité jsou p íslušníci menší v tve islámu a v í, že v dcovství muslim
p ipadalo jen Muhammadovu zeti Alímu a jeho
potomk m. Žijí zejména v Íránu, jižním Iráku, Libanonu a Bahrajnu. K sunnitské v tvi pat í v tšina muslim , zhruba dev t desetin celosv tové muslimské populace. Sunnité považují za Muhammadovy právoplatné nástupce první
ty i chalífy a svou víru
12
za hlavní a tradicionalistickou v tev islámu. Jsou ozna ováni jako „lidé stezky“ a p ikládají význam sunn (ISLÁM, 2010, s.361).
2.1.2. Islámské právo Pokud se více zam íme na islám, zjistíme, že to není jen náboženské vyznání a morální p edpis, ale i právo. Islám stanovuje, jak se má lov k chovat a co musí ud lat, aby si zaru il Boží p íze a „došel k Bohu“. Ur uje také, jak se stát správným muslimem. Od prvopo átku se islám vyvíjel tak, aby založil základy nejen pro nový vzor morálky, ale i pro právní sankci. Formu závazné právní normy dostal i obecný etický princip odevzdání se Bohu (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s. 33). Korán a Sunna tvo í jednotný základ sdílených princip
a jsou p íkladem všem
muslim m. Morální a etické principy, které obsahují, pohán jí formální organizaci spole enského života a uspo ádání celé komunity. Jsou považovány za základ islámského práva (ISLÁM, 2010, s. 13). Korán je chápán jako primární autorita islámu a zárove jeho základní zdroj. Zobrazuje však Alláha zp sobem, jenž není p íliš konkrétní a nenapl uje vždy touhu oby ejných lidí po obdivovaném rádci a spole níkovi. Muslimové se proto mají ídit koránem i sunnou (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s.34-37). Prorokovo jednání v rozli ných životních situacích se chápalo jako vzor a výzva k napodobování. Z t chto vzpomínek na Proroka se vytvo ily tradice- hadísy a za aly být nazývány sunnou. Na rozdíl od koránu je tento zdroj práva mnohem prakti t jší a snadn ji využitelný p i ešení praktických otázek právní povahy (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s. 34-38). Sunna se ozna uje jako sekundární zdroj islámského práva. Je dalším souborem jednotících princip a zkušeností a týká se detail osobního chování. Podává idealizovaný profil osobnosti, který se opírá o veškeré aspekty chování jednotlivce i o záležitosti kolem uspo ádání komunity a spole nosti (ISLÁM, 2010, s. 12). Zdroje práva v islámu jsou tedy sunna a korán, které sou asn p edstavují východisko k poznání Alláha a jeho zám r
na tomto sv t . Systém pravidel, podle nichž lze
13
odvozovat povinnosti muslima náboženské a právní povahy se nazývá šaría, neboli „Boží zákon“. Slovo „šaría“ obsahuje starší význam cesty ke zdroji vody, nebo také vyšlapanou stezku, po které se má krá et. V náboženském slovníku islámu má toto slovo význam cesty, která má být následována a také záruky jistoty a bezpe í. Je systémem na ízení a p edpis , které se týkají všech stránek života muslim , a každého z nich zavazuje k životu podle Božího zákona. Podle šaríi jsou lidské iny rozd leny do n kolika skupin. Závazky v ícího v i náboženství se ozna ují fard a jejich opomenutí znamená h ích. Další skupinou je harám, do které pat í vše, co je zakázané. Z muslima se po p ekro ení harámu stává h íšník a zaslouží tvrdý trest. Všechno ostatní, co je povoleno, se ozna uje mubáh, které se dále rozlišuje na to, co je doporu ené a je dobré provád t- mandúb, dále to, co zasluhuje pokárání a je tedy lepší se ho vyhnout- makrúh, a nakonec to, co je osvobozené od morálního hodnocenímutlak. Šaría je také souhrn t í zákoník . První z nich obsahuje rituální záležitosti, druhý je jakýsi ob anský zákoník a t etí se týká záležitostí trestní povahy (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s.38-40). Islámské právo je právo nábožensky založené. Tento právní systém se vyvíjel od koránu a Prorokových zvyklostí (sunny) na základ Božího zákona šaríy, ale také pomocí racionálního nástroje, právní v dy zvané fikh, jež spoléhá na lidský rozum. Aplikuje znalosti Božího zákona na spole enskou realitu nebo usm r uje spole enskou praxi podle p edpis Božího zákona. P edevším však nalézá pravý význam koránu a tradic v sunn (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s. 41).
2.1.3 Pilí e islámu Po Prorokov
smrti došlo ke zvýrazn ní ur itých základních rys
náboženské
a spole enské organizace islámu, které m ly sloužit jako kotevní body života komunity. Tyto základní praktiky, kterých je celkem p t, jsou nazývány pilí e islámu (ISLÁM, 2010, s.52). Prvním pilí em je vyznání víry neboli šaháda. K vyznání p íslušnosti komunity se pronáší toto vyznání víry: „ Je jen jediný B h a Muhammad je jeho posel“ (ISLÁM,
14
2010, s.52). Šaháda verbáln
vyjad uje pohled na sv t, p íslušnost k islámu
a odevzdanost do v le Boží. Pomocí práva je stanoveno, že kdokoliv pronese šahádu, i když neup ímn , stává se formáln muslimem. Toto vyznání víry provází muslimy po celý život a podle islámského prává šaríy ji má muslim vyslovit jako svá poslední slova p ed smrtí ve chvíli, kdy se ho and lé hrobu zeptají: „Kdo je tv j Pán?“ Ten, co p ed smrtí vyslovil šahádu, se jmenuje šahíd (vyznava , sv dek) a m že nastoupit cestu do ráje (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s. 71). Druhý pilí islámu je složen z p ti každodenních motliteb nazývaných salát. Tyto motlitby se provádí elem sm rem ke svatyni Kaba, která se nachází v Posvátné mešit v Mekce. Jestliže nem že
lov k navštívit mešitu, m že tyto motlitby p ednést
i individuáln . První z motliteb se vykonává p ed východem slunce, druhá po poledni, t etí pozd ji odpoledne, tvrtá t sn po západu slunce a pátá p ed spánkem. P ed každou motlitbou se provádí ob adné omytí rukou, obli eje a nohou (ISLÁM, 2010, s.53). Tyto rituální motlitby jsou podstatnou sou ástí islámského kultu. Právo hodnotí zanedbávání motlitby jako odklon od víry. Šaría ur uje podmínky modlitby do všech detail . Modlitba je v tomto náboženství chápána jako ist kultický projev zbožnosti bez snahy n co si od Boha vyprosit. Je to projev pokory, dík vzdání a odevzdání do v le Boží. Je v podstat jedinou pravidelnou bohoslužbou, jelikož islám nezná mši a bohoslužby, jako jsou v k es anství. Vhodné místo k modlitb je takové, které nebylo zne išt no krví, menstruující nebo t hotnou ženou i zví etem. Pro jistotu se využívají modlící koberce. Modlitba se provádí bez obuvi, protože práv ta by mohla být zne išt na. Proto se musí každý p ed vstupem do mešity zout. P i modlitb musí být v ící vhodn ustrojeni. Svolávání k modlitb se nazývá azán a provádí se z ochozu minaretu. Samotná modlitba m že být vykonána kdykoli v ase mezi dv ma voláními. Islámské právo povoluje i modlitby s r zným cílem a za zvláštních okolností. Zvláštní význam má páte ní polední modlitba, která p edstavuje hlavní sborovou modlitbu a každý pravov rný muslim by se jí m l zú astnit (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s.72-77). T etí pilí islámu je p st b hem m síce ramadánu. P st je starý semitský zvyk a p vodn
se praktikoval v bohatších oázách p edevším ze zdravotních d vod
15
a v chudších oblastech z úsporných d vod . Je nejp ísn jším a z fyzického hlediska nejnáro n jším z islámských ob ad
a dodnes jej dodržuje v podstat
všechno
obyvatelstvo v islámských zemích (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s. 76). Povinnost postit se, stanovená koránem, za íná za úsvitu a kon í se západem slunce. B hem dne není povoleno jíst, pít a kou it. Pouze sta í lidé a nevylé iteln
nemocní mají výjimku a mohou sníst takové množství potravin,
které odpovídá dennímu p íd lu chudého lov ka (ISLÁM, 2010, s. 53). tvrtým pilí em víry je povinná da nazývaná zakát. Význam tohoto slova je „o ista“, nebo díky této platb je zbytek majetku daného lov ka nábožensky a právn Da
istý.
se platí každoro n a to z obilí, dobytka a hotovosti po jednoletém vlastnictví. Je
to také jediná trvalá da
uvalená koránem. Vybírá ji stát a m la by být ur ena
p edevším pro chudé. Korán ale zmi uje i jiné použití, nap íklad vyplacení muslimských vále ných zajatc , splacení chronických dluh , uhrazení poplatk výb r ích daní, budování za ízení pro poutníky, džihád a dále také vzd lání a zdraví (ISLÁM, 2010, s. 53). Ustanovení této dan vychází z myšlenky, kterou nalezneme již v judaismu a k es anství, ze hmotné statky tohoto sv ta plodí jen zlo a nenávist. Podle islámského práva má tuto da odvád t každý dosp lý muslim, jehož majetek p esahuje p esn stanovené minimum. Ve své p vodní podob se zakát udržel jen v období zlatého v ku islámského impéria a už tenkrát
asto docházelo k porušování jeho
pravého smyslu. Nakonec se z n j stala oby ejná státní da . (K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s.81-82). Pátý pilí je pou , neboli hadždž, do Mekky. Tuto pou musí každý muslim vykonat jednou za život. Je to podmín no tím, že si to m že daný lov k dovolit
alespo
a že bude jeho rodina v dob jeho nep ítomnosti dostate n zajišt na. V Posvátné mešit
se sedmého dne posledního m síce muslimského roku slouží speciální
bohoslužba. Mezi základní úkoly pat í obejít sedmkrát svatyni Kaba, políbit a dotknout se erného kamene a vystoupit sedmkrát na kope ky Safá a Marwá a p eb hnout mezi nimi. Druhá fáze ob adu spo ívá v tom, že poutníci p ejdou z Mekky do n kolik kilometr
vzdálené Miná a odtud pak pokra ují k pahorku Arafát, kde vyslechnou
kázání a stráví odpoledne. Poslední fází ob adu je strávení noci v Muzdalif (nachází se
16
mezi Arafátem a Miná) a nabídnutí ob ti v poslední den ihrámu, což je Íd („svátek“) ob ti (ISLÁM, 2010, s.53-54).
2.1.4 Džihád jako šestý pilí islámu? Ob as je k pilí m islámu, jako šestá povinnost muslima, p i azován džihád. P eklad „svatá válka“, který se
asto vyskytuje ve sd lovacích prost edcích, je zavád jící
a nep esný (POTM ŠIL, 2012, s.111-112) Ve volném p ekladu lze tento termín vyložit jako „všeobecné úsilí o upev ování a ší ení víry“. Má své historické aspekty, a už vojenské úsp chy, politický a hospodá ský rozkv t, obrana p ed kolonialismem a rozsáhlá misijní innost v moderní dob , ale nelze ho považovat jen za formativní právní nástroj politické praxe. Je nezbytné pozorum t také jeho teologickému smyslu, jako jednomu z primárních na ízení a povinností, díky jejichž pln ní se
lov k
odevzdává do v le Boží. V klasickém pojetí džihádu se o ekává aktivní ší ení islámu, t eba i silou. Podle umírn n jších právních výklad posilovat
individuální
a
kolektivní
zbožnost,
je džihád všechno, co pomáhá soudržnost
komunity
a
státu
(K IKAVOVÁ, MENDEL, MÜLLER, DUDÁK, 2002, s.95-96). Rozlišujeme malý a velký džihád. Za malý džihád se považuje jeho ozbrojená forma, za velký, nebo také nejvyšší džihád se ozna uje p emáhání vlastních vášní. Dále ho m žeme d lit na džihád srdcem, který se týká neustálého prohlubování osobní zbožnosti a p emáhání h íchu a pokušení, džihád jazykem, který zahrnuje misijní innost a ší ení Pravdy, džihád rukou, jež se vykládá jako obecn záslužná a charitativní innost a posledním typem je džihád me em, kdy jde o prosazování islámu r znými formami násilí, nap íklad represí proti bezv rc m na území islámského státu, vedením války za ší ení víry a nej ast ji obranou proti vn jšímu nep íteli. Na rozdíl od p edešlých p ti pilí islámu, u kterých jde o individuální povinnost každého muslima, u džihádu se jedná o kolektivní povinnost (POTM ŠIL, 2012, s. 112-114).
2.1.5 Další náboženské povinnosti muslima V muslimských zemích je siln
rozší ená mužská ob ízka. A koli jde o tradici,
kterou Korán nevyžaduje, nastává problém, pokud jsou ob ízce podrobovány ženy. P edevším v afrických zemích je ženská ob ízka považována za nutnost. Jelikož jde
17
o zákrok velmi závažný, díky v tšinou primitivnímu provedení dochází
asto
ke zdravotním komplikacím. Jejich následkem jsou obrovské zdravotní a psychické následky (POTM ŠIL, 2012, s. 114-115). Velmi diskutovaným tématem je otázka správného odívání, p edevším u žen. Za nahotu ženy je považováno vše vyjma obli eje a rukou od záp stí. V jednotlivých zemích se však m žeme setkat s r znými zvyky a odlišnou mírou tolerance k odchylkám od tradice. Na rozdíl od Tuniska, kde by „evropsky“ oble ená žena nevyvolala žádné pohoršení, v Saudské Arábii by byla napomenuta tzv. „mravnostní policií“ (POTM ŠIL, 2012, s. 115). Tato tradice zahalování žen spadá ješt do p edislámské doby a sv j p vod má v Persii, Sýrii a Anatólii. Ženy se zahalují do dlouhých pláš , které se nej ast ji nazývají ádor. Další specifika nalezneme ve stravovacích zvyklostech. Muslim nesmí konzumovat maso ne istých zví at, za které je považováno vep ové a také obecn všech predátor , dále krev a alkohol. Tyto potraviny jsou ozna ovány jako haram. Maso by m lo být ze zví at, které byla zabita rituáln a v souladu s islámským právem (halal potraviny) (POTM ŠIL, 2012, s. 115).
2.2 Islamistický fundamentalismus Islamismus se snaží o reorganizaci spole nosti a vlády v souladu se zákony islámu. Vyzna uje se
adou sdílených hodnost, nejvýrazn jším rysem je však odmítání
západních model
vlády a ekonomiky, p edevším kapitalismu a socialismu.
Muslimskou spole nost podle islamist
zkazil sekularismus, konzum a západní
materialismus. Samotný islamismus není násilný a m že se projevovat formou pokojné spole enské a politické reformy. K celosv tové pozornosti islámského fundamentalismu došlo po íránské revoluci v letech 1978-1979 a p edevším pak po útocích 11. zá í 2001 na Spojené státy, vedené mezinárodní islamistickou teroristickou si í al-Káida. Došlo k rozší ení islámského fundamentalismu do v tšiny muslimského sv ta. V sou asné dob
se projevuje
18
v osobním i politickém život , nap íklad ve zvýšeném d razu na dodržování náboženských zvyk a znovu uplatn ní islámu v politice. Forma radiálního islamismu se zrodila mezi ekonomicky a politicky nespokojenými obyvateli islámského sv ta. Mezi nejznám jší radikální skupiny pat í palestinský Hamás, libanonský Hizballáh a afghánský Tálibán (ISLÁM, 2012, s. 183-184).
2.3 Demografické chování Podle Roubí ka (ROUBÍ EK, 1997, s. 18) m žeme rozlišit
r zné druhy
demografického chování. Nap íklad reproduk ní chování (ve vztahu k realizované plodnosti,
plánovanému
rodi ovství,
regulaci
plodnosti,
asování
porod
a antikoncepci), sebezáchovné chování (týká se vztahu k zdravotní pé i a zdravotnímu uv dom ní), matrimoniální chování (ve vztahu k celibátu, kohabitaci, s ate nosti a rozvodovosti) a migra ní í mobilitní chování (týká se st hování, nebo jiného typu prostorové mobility).
2.3.1 Vymezení demografie Roubí ek (ROUBÍ EK, 1997, s. 15) definuje demografii jako spole enskou v du, která se zabývá demografickými jevy a procesy a dále pak zákonitostmi, kterými se tyto jevy a procesy ídí. Jako demografické procesy a jevy se ozna ují takové, které souvisí s lidskou reprodukcí, respektive s reprodukcí lidských populací. Podle Koschina (KOSCHIN, 2005, s. 7) je demografie v da, která se zabývá studiem demo-sociálních jev .
2.3.2 Migrace Migrace ozna uje proces st hování, to znamená proces p ibývání nebo ubývání populace (KOSCHIN, 2005, s. 89). Proces migrace je složen ze dvou proces . Prvním je st hování sm rem do populace, které ozna ujeme jako
imigraci, druhým je st hování sm rem z populace,
které se nazývá emigrací (KOSCHIN, 2005, s. 89).
19
Migraci m žeme dále rozd lit na vnit ní a vn jší. Jako vnit ní migraci ozna ujeme st hování v rámci jedné populace. P i této migraci nedochází k reprodukci obyvatel. Vn jší migrací se nazývá st hování mezi populacemi, které naopak je sou ástí reprodukce populace (KOSCHIN, 2005, s. 91). Rozdíl mezi po tem imigrant a po tem emigrant se ozna uje jako migra ní saldo. Pokud po et imigrant
p evyšuje po et emigrant , migra ní saldo je kladné.
Jestliže po et emigrant
p esahuje po et imigrant , migra ní saldo je záporné
(RUBENSTEIN, 2007, s. 82).
2.3.3 Plodnost Roubí ek
(ROUBÍ EK,
1997,
s.
222)
definuje
plodnost
jako
proces,
který bezprost edn souvisí s reprodukcí souboru potencionálních rodi ek, s obnovou rodivého kontingentu. Termínem úhrnná plodnost se ozna uje pr m rný po et d tí, které by se narodily jedné žen p i dané nem nné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let (KOSCHIN, 2005, s. 63).
2.4 Imigra ní a integra ní modely Na za átek je nutné vymezit n které d ležité termíny, které se vztahují k problematice integrace p ist hovalc do p ijímacích zemí a migra ních politik.
2.4.1 Integrace cizinc Dle Dohnalové (DOHNALOVÁ, 2012) se integrací rozumí postupné za le ování imigrant do struktur a vazeb hostitelské spole nosti. Na procesu integrace se podílí jak samotní migranti, tak i ob ané p ijímací zem . Integrace je komplexní jev, jenž je p irozeným d sledkem migrace a má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty. Je to obousm rný, dynamický proces recipro ního p izp sobování migrant a hostitelské spole nosti. Výsledky procesu integrace m žeme chápat jako stupe
za len ní migrant
do spole ensko-ekonomického, právního, politického, kulturního a geografického
20
systému v tšinové spole nosti, kdy migranti zastávají ve spole nosti obdobné postavení jako lenové majoritní populace (DRBOHLAV, 2010, s. 91).
2.4.2 Migra ní politiky Ve v tšin evropských zemí se tyto politiky týkají imigrace, mohou se však týkat i emigrace, nap . emigra ní politika využívaná v bývalých komunistických státech (DOHNALOVÁ, 2012). Baršová, Barša (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005) definují migra ní politiky jako politiky, které sm ují k p ímé nebo nep ímé regulaci a koordinaci pohybu osob skrze mezinárodní hranice a jejich pobytu na území stát , kde nejsou ob any. Zahrnují regulaci a usm r ování legální migrace a také postih a prevenci nelegální migrace. Do migra ních politik spadá nap íklad vydávání víz a pas , ostraha a regulace p ekra ování hranic nebo podmínky ud lování ochrany cizinc m prost ednictvím azylu. Imigra ní politiky Podle Baršové a Baršy (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005) se jedná o díl í soubor migra ních politik. Imigra ní politiky stanovují, kte í cizinci a za jakých podmínek se mohou dlouhodob
i permanentn usadit v hostitelské zemi. Toto širší vymezení zahrnuje
p ístup k dlouhodobým migrant m, za které jsou ozna ováni ti, kte í pobývají v cílové zemi déle než jeden rok. Reaguje tak na nyn jší evropskou situaci, kdy má tzv. do asná ekonomická migrace z ejmou tendenci k prom n v trvalé p ist hovalectví. Integra ní politiky Tyto politiky si kladou za cíl podporovat za len ní p ist hovalc , a už jedinc nebo skupin, do spole ností hostitelských zemí a zajišt ní podmínek sociální a politické soudržnosti spole nosti. Zam ují se zejména na pot eby, kterými se p ist hovalci odlišují od jiných znevýhodn ných skupin spole nosti. Zvláštní pot eby vyplývají z jejich nedávného p íchodu a jsou d sledkem jejich kulturní a zkušenostní odlišnosti. P ist hovalci neznají dob e místní jazyk, hodnoty, reálie a základní instituce hostitelské spole nosti. P i p ijetí p ist hovalce stát zvažuje jeho ekonomický p ínos, demografické ohledy, jeho rodinné i jiné vazby k hostitelské zemi nebo také humanitární d vody. Zájmem státu je, aby se imigrant na novou hostitelskou zemi rychle a bez problém
21
adaptoval a byl schopen kompetentn jednat v r zných institucionálních a sociálních kontextech. Integra ní politiky jsou zacíleny k napomáhání této adaptaci a k získávání nezbytných sociálních kompetencí. Bezprost edn
navazují na politiky imigra ní
a v ur itém smyslu jsou jejich sou ástí. Mnohdy se státy snaží nastavit své imigra ní politiky tak, že p i výb ru p ist hovalc dávají p ednost lidem mladým, vzd laným nebo znalým jazyka hostitelské zem . Ozna ují se jako zájemci s tzv. dobrým integra ním potenciálem. P es zna né p ekrytí jsou tyto politiky odlišné svým p edm tem. U imigra ních politik je p edm tem regulace vstupu p ist hovalc na území, p edm tem integra ních politik je jejich bezproblémová adaptace v hostitelské spole nosti (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
2.4.3 Základní modely imigra ní a integra ní politiky Dohnalová (DOHNALOVÁ, 2012) uvádí t i hlavní modely imigra ní a integra ní politiky, které platily do konce 90. let 20. století. Poté nastala konvergence národních model , díky nimž se jednotlivé rozdíly, které se vztahují k odlišné historii a tradicím, narušují. Diskrimina ní model Model staví na do asném a návratném pobytu cizinc . Imigranti jsou za azeni do ur ité spole enské oblasti, nap íklad na trh práce, ale nemohou se ú astnit ostatních oblastí života. Velmi t žce získávají ob anství, nemohou se ú astnit voleb atd. Právní mechanismy a praxe se snaží o odrazení a znemožn ní p ístupu cizinc do mnoha oblastí života. Takovéto právní jednání cizince socioekonomicky znevýhod uje. Diskrimina ní model byl v pozm n né podob
praktikován v N mecku, Rakousku
a Švýcarsku. Asimila ní model Tento model se zakládá na jednostranném procesu rychlé a prosté adaptace imigrant do nové spole nosti. Imigrantovi je umožn no rychle získat ob anství, práva a povinnosti hostitelské spole nosti. Na oplátku se o ekává, že imigrant opustí od svých specifických kulturních a sociálních rys a svého mate ského jazyka. Tato opat ení mají
22
mít za d sledek rychlou asimilaci do majoritní spole nosti. Asimila nímu modelu se nejvíce blíží Francie. Multikulturní model Zde dochází k podpo e odlišnosti minority od majoritní populace. Ob jsou rozdílné jazykem, kulturou, sociálními vztahy i spolkovým životem po n kolik generací. Na rozdíl od p edešlých model , v multikulturním modelu mají imigranti stejná práva ve všech spole enských oblastech a neo ekává se od nich, že opustí od svých specifik. Dokonce dochází k podpo e rozvoje t chto specifik státem pomocí r zných intervencí. Multikulturní model p ijalo Švédsko, a do jisté míry i Nizozemsko a Spojené království do konce 90. let 20. století. Model p ist hovalecké zem Od 90. let 20. století v tšina zemí EU akceptuje imigraci jako cht ný jev. Lze vymezit dva p ístupy zemí EU k problematice mezinárodní migrace. Prvním je podporovaná migrace vysoko-kvalifikovaných zahrani ních pracovník . Tato migrace je vnímána jako ekonomický p ínos a možný zp sob záchrany stárnoucí evropské populace. Druhým je odmítaná forma migrace. Do této skupiny adíme žadatele o mezinárodní ochranu, kte í jsou považováni za ekonomickou p ít ž, dále nízko-kvalifikovaní pracovní migranti a migranti kulturn odlišní, kte í jsou rizikem pro sociální soudržnost spole nosti. Je zastáván názor, že nízko-kvalifikovaní migranti se h e integrují. Je pro n t žší nau it se nový jazyk, nové zvyky a normy, je mén tolerantní a více ohrožen ztrátou práce. Integrace je chápána jako spole enská smlouva oboustranného p izp sobení migranta a majoritní spole nosti. Povinností migranta je p ijmout jazyk, právní ád a politické instituce. Tento proces lze ozna it za ob anskou asimilaci. Majoritní obyvatelstvo respektuje životní styl, etnickou a náboženskou identitu migranta, jestliže není s v rozporu s liberáln -demokratickými principy. Takovým rozporem m že být nap íklad ženská ob ízka, která je v mnoha kulturách považována za tradici, ale v Evrop je však nep ijatelná. Definice integrace hovo í o dvoustranné spole enské
23
smlouv
mezi p íchozím a p ijímací spole ností. Pátrá se po st ední cest
mezi pluralismem ve Velké Británii a asimilacionismem ve Francii (DOHNALOVÁ, 2012).
2.5 Multikulturalismus Pojem „multikulturalismus“ byl, a v sou asné dob stále je, vykládán mnoha zp soby. Jeho používání a porozum ní ve ve ejné sfé e se výrazn vyvíjelo v posledních t iceti letech. Nej ast ji je využíván k popisu etnické a kulturní rozdílnosti spole nosti, která je výsledkem imigrace a také k tomu, jakým zp sobem se státní správa zabývá tímto fenoménem. V druhém p ípad politika multikulturalismu odráží p ístup státu k ízení kulturní odlišnosti v multietnické spole nosti. Tento p ístup oficiáln zd raz uje vzájemný respekt ke kulturním odlišnostem a uznání menšinových skupin. Z tohoto hlediska lze multikulturalismus chápat také jako úsilí zacílené na vytvo ení systému sociálních institucí, ke kterým by všichni lenové spole nosti m li stejný p ístup a p ed nimiž by byly všechny jejich kulturní odlišnosti respektovány. Lze vymezit t i základní souvislosti, k nimž se tento termín váže: demografické a deskriptivní, ideologické a normativní, programové a politické. V prvním p ípad je tento termín využíván k popisu spole nosti a její rozmanitosti v oblasti etnické, kulturní, jazykové a náboženské, vyplývající zejména z imigra ního procesu. Ve druhém, ideologickém a normativním významu, multikulturalismus p ichází s ideologií stát , které v otázce integrace imigrant
odmítají myšlenky
asimilace a etnického vylou ení. Takový stát akceptuje kulturní rozdíly (nap . víru, etnický p vod a jazyk) jako dlouhodobou nebo trvalou charakteristiku spole nosti. lenové uznaných p ist hovaleckých menšin udržují svoji kulturu a užívají zaru enou rovnost p ed zákonem a p ístup k hlavním zdroj m spole nosti. Tato ideologie m že mít za následek státní úsilí v zabezpe ování její zavedení ve ejnými institucemi. Práv to vyvolává nejvíce spor
a komentá . Za alo se diskutovat o tom, zda žijeme
v kulturn diferenciované spole nosti, ale krom toho se objevil problém, jak naložit s multikulturalismem
a
jak
hodnotit
jeho
d sledky.
V t etím
p ípad
24
je
multikulturalismus spojen s každodenní praxí a snaží se p enést multikulturní ideály do života. Týká se to státních politik zavád ných v ur itých oblastech spole enského života a posuzování jejich vliv . Termín m že být odrazem oficiální politiky státu v oblasti integrace imigrant , nebo v diferenciaci jeho vlastní spole nosti. Hodnoty a cíle této politiky mají být p eneseny na místní a regionální úrovn ve spolupráci s r znými typy sdružení. Politika multikulturalismu, jako model za len ní p ist hovalc , má v každé evropské zemi svou vlastní historii a dynamiku. Je to ovlivn no konkrétní ekonomickou a politickou historií daných stát , v etn kolonialismu, povále né ekonomické situace, typy státních útvar a ob anství (JANICKI, 2007, s. 11-12). Podle Baršy (BARŠA, 2003) lze multikulturalismus v pojetí ve ejného a politického zohled ování kulturních skupin chápat jako výzvu ortodoxní koncepce liberáln demokratického státu. V užším pojetí se toto slovo používá pro ozna ení pluralistické kulturní a vzd lávací politiky.
25
3 METODY STATISTICKÉHO VÝZKUMU 3.1
asové ady
Jako
asovou
adu ozna ujeme
adu pozorovaných hodnot statistického znaku,
která je obvykle se azena v souvislé asové posloupnosti od minulosti k p ítomnosti. Srovnatelnost údaj v asové ad je podmín na jejich shodným v cným a prostorovým vymezením v daném asovém období. Pozorovaný znak se v asové ad ozna uje symbolem Y a jeho dané hodnoty y1, y2,…,yt,…,yn, kde index t, který se rovná 1,2,…n ozna uje p íslušný interval nebo okamžik zjiš ování a n je délka asové ady (MINA ÍK, 2009, s. 163).
3.1.1 D lení asových ad Prvním typem jsou asové ady úsekové (intervalové), u kterých se pozorované hodnoty vztahují k ur itému
asovému úseku nenulové délky. Jejich typickým znakem je
s itatelnost hodnot znaku. Sou tem hodnot jednotlivých ástí intervalu m žeme ur it hodnotu znaku za delší asový úsek. To znamená, že pokud se teme denní údaje, dostaneme týdenní, z nich dále m sí ní, tvrtletní a podobn . Druhým typem jsou asové ady okamžikové, u nichž se hodnota znaku pojí k ur itému asovému okamžiku, alespo
teoreticky nulové délky. Jejich sou et, na rozdíl
od úsekových asových ad, nelze nijak smyslupln interpretovat. Tyto okamžikové asové ady se vyskytují se stejn , nebo r zn
vzdálenými okamžiky zjiš ování
a s odlišnou hustotou asových bod (MINA ÍK, 2009, s. 163).
26
4 HISTORIE MIGRA NÍCH PROUD 4.1 Situace v Evrop Již v období raného novov ku byla Evropa plná pohybu a na jejích cestách se p esouvali r zné skupiny do asných i trvalých migrant . Dva nejd ležit jší typy migrace v té dob p edstavovaly pracovní cesty a také cesty za obchodem, které mívaly r zný rozsah (BADE, 2004). Národy Starého sv ta se ovšem
asto p edstavují
jako skupiny, které obývají dané území od nepam ti, na rozdíl od národ Nového sv ta, k jejichž identit a
Australany
osadnictví a p ist hovalectví pat í. Pro Kana any, Ameri any bylo
p ist hovalectví
zakládajícím
momentem
jejich
národa,
naopak pro Evropany znamenalo pouze okrajovou záležitost, která nespadala do podstaty jejich spole nosti. Od postupné monopolizace kontroly p eshrani ních pohyb ,
která
byla
sou ástí
ustavování
a
bytn ní
národního
státu,
došlo k zavedením kontrol ve form identifika ních doklad , pas a víz. V Evrop se tak ve druhé polovin 19. století vytvo il problém imigrace ve smyslu, jak ho známe dnes, tedy problém vztahu cizích skupin p icházejících na území národa, který dané území považuje za vlastní. Velkou roli hrál také nár st práv ob an , od ob anských a politických po sociální právo. V období posledních desetiletích 19. a prvních desetiletí 20. století došlo k prom n p ist hovalectví z ehosi samoz ejmého do politického problému.
Za aly
se
tvo it
a prosazovat opat ení, která m la p ist hovalectví regulovat, využívat nebo omezovat. V Evrop
a USA se v t chto letech zrodila jako zvláštní sféra státních politik
p ist hovalecká politika. Až do období napoleonských válek bylo imigrace brána jako p ínos, na rozdíl od emigrace vlastního obyvatelstva. Ta byla obrovským problémem zejména pro ekonomicky a demograficky slabší zem (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
4.1.1 Období kapitalismu a industrializace Díky rozvoji kapitalismu od 2. poloviny 18. století docházelo p edevším v západní Evrop
k hospodá skému r stu, který šel ruku v ruce s demografickým r stem
27
(krom Francie). Postupná industrializace je následovaná migrací z venkova do m st a z mén rozvinutých oblastí do rozvinut jších. Již od konce 17. století šlo v Evrop pozorovat stále z eteln jší rozdíl mezi vysp lými oblastmi a rychle se rozvíjejícím hospodá stvím, venkovskými domácími emesly a naopak zaostávajícími oblastmi chudnoucích malorolník bez jiných zdroj p íjmu v domácích emeslech. První oblasti lze ozna it jako pull areas a druhé jako push areas. Propojení t chto oblastí, nebo také propojení jader s perifériemi se pokládá jako vznik moderních migra ních systém . V období 19. století až do první sv tové války opustilo Evropu 50 milión lidí. Mnoho lidí mí ilo do zámo í, 72 % do Severní Ameriky, 21 % do Jižní Ameriky a zbytek do Austrálie a na Nový Zéland. Tyto pohyby nebyly jednosm rné, dle statistik se v letech 1899-1924 vrátila jedna t etina migrant z USA do svých zemí (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
4.1.2 Období sv tových válek Bade (BADE, 2004) ozna uje období sv tových válek jako století uprchlík . Ob sv tové války provázela krom mohutných vojenských p esun obrovská vlna út k a nucené migrace. Pro toto období jsou charakteristické dva trendy- prvním je výrazný pokles mezinárodní migrace, zap í in ný válkou, xenofobie a hospodá ská stagnace. Druhým trendem je masové, etnicky podmín né uprchlictví, které bylo spojené s utvá ením národních stát
a rozd lováním obyvatelstva na národní v tšinu
a národnostní nebo etnické menšiny. K Žid m, kte í byli vyst hováváni z Ruska od 80. let 19. století kv li ú edn tolerovaným protižidovským pogrom m, p ibyla migrace t ch, kte í opoušt li zemi kv li etnické diskriminaci ze strany nacionalizujícího se státu. Z d vodu vále ných konflikt docházelo k násilným vyhán ním a velkým p esun m obyvatelstva. Ob mi byli skupiny, které se etnicky i nábožensky nehodily vít zné skupin . Kolem 400 000 muslim tak uteklo b hem balkánských válek do Turecka. K dalším takovým p esun m docházelo v pr b hu 1. sv tové války a následn i po ní se vznikem národn
definovaných stát
v hranicích, kde žily rozdílné etnické
28
a národnostní skupiny. Krom Žid byli v pr b hu války pronásledováni Poláci, N mci, Srbové a mnoho dalších (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005). V dob p ed první sv tovou válkou byla Francie druhou nejv tší cílovou zemí imigrace, v mezivále né dob
pak dokonce nejvýznamn jší imigra ní zemí a zastávala
proto velmi d ležité místo v celkovém vývoji evropských migra ních pom r . Své hranice naplno otev ela Francie zejména pro zahrani ní pracovníky ve 20. letech 20. století a to z d vodu tradi n
nízké porodnosti a vysokým popula ním ztrátám
zap í in ných válkou. V celosv tovém m ítku se stala po Spojených státech druhou nejžádan jší cílovou zemí evropských imigrant . Dva roky po vypuknutí hospodá ské krize v roce 1929 inil po et cizinc 2,7 milionu osob. Mezi nejv tší p ist hovalecké skupiny pat ili Italové, Poláci, Špan lé a Belgi ané. Druhá sv tová válka a období t sn po ní nadcházející byla charakteristické út ky, vyhnáními, deportacemi a nucenými pracemi. V íjnu roku 1944 se v N mecku evidovalo skoro 8 milión
nucen
nasazených cizinc , kte í pocházeli celkem
z 26 zemí. Mezi t mito zem mi byl na prvním míst Sov tský svaz, dále Polsko, Francie, Itálie, Nizozemsko, Belgie,
eskoslovensko a Jugoslávie. Tyto zahrani ní
pracovní síly p edstavovaly v té dob asi jednu t etinu všech námezdných pracujících ve všech odv tvích hospodá ství (BADE, 2004).
4.1.3 Období po sv tových válkách Po
2.
sv tové
válce
p icházeli
zp t
osadníci
západních
zemích,
kte í p edtím kolonizovali ostatní kontinenty mimo Evropu. Došlo tak k návratu 7 milion
kolonist
evropského p vodu v letech 1940-1975. Nejv tší podíl m la
v p ípad Velké Británie Ke a, Indie a Malajsie, v p ípad Francie a Itálie p edevším severní Afrika, v Belgii Kongo a v Nizozemí Indonésie. Postupn další a další obyvatelé kolonizovaných oblastí za ali hledat p íležitost k lepšímu a svobodn jšímu životu v západní Evrop (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005) Z N mecka se stalo po 2. sv tové válce d jišt
mezinárodní a vnit ní migrace
obrovského rozsahu. Na konci roku 1946 zde bylo 10 milión uprchlík a vyhnanc , jejichž po et dosahoval v roce 1950 již 12,5 miliónu. Druhou nejv tší skupinou
29
nucených migrant
byla skupina 11 milión
osob, p evážn
d ív ji nasazených
v n mecké vále né ekonomice (BADE, 2004). Dlouhodobá prom na evropského kontinentu z vyst hovalecké oblasti v cílovou oblast imigrace spadá do období od ukon ení hromadných migra ních pohyb povále né doby až do migra ní vlny, kterou rozpoutalo ukon ení studené války. V 60. letech 20. století stále p esahoval po et vyst hovalc
do zámo í množství migrant , kte í p icházeli
z mimoevropských oblastí. Imigra ním kontinentem se Evropa stala až v 70. letech 20. století a od této doby zaznamenávala výrazné migra ní p ír stky (BADE, 2004). Baršová a Barša (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005) vymezují ty i základní migra ní období, kterými si prošla Evropa od konce 2. sv tové války. Znovuobnovení povále né Evropy a pracovní migrace (1945-1974) Krátce po 2. sv tové válce nastalo období charakteristické obrovskou migra ní vlnou v podob návratu etnických menšin a ostatních vysídlených osob do zemí p vodu. I p es tuto vlnu bylo po válce zni ených zemí nedostatek pracovních sil. Velké evropské firmy tak reagovaly náborem pracovník ze zahrani í. Doba mezi lety 1945 a 1974 bylo obdobím obrovského ekonomického r stu a také obdobím neustálého p ílivu zahrani ní pracovník do zemí západní Evropy. Nejprve p icházeli z chudších zemí jižní Evropy, jako bylo
ecko, Portugalsko a Špan lsko, pozd ji p icházeli ze zemí severní Afriky,
Turecka
a
Jugoslávie.
Zvláštní
kategorií
byla
postkoloniální
Británie,
kam migrovali obyvatelé z bývalého Commonwealthu a také Francie, kam migrovali obyvatelé Alžírska. Od roku 1950 do konce 80. let 20. století došlo ke ztrojnásobení po tu zahrani ních imigrant v Evrop . Francie byla jedinou zemí, která m la na po átku povále ného období zkušenost s masovým p íchodem imigrant . Imigrace byla pro ostatní evropské zem zcela novým jevem. P íchod nových zahrani ních pracovník
mohutn
podporovaly vlády,
které však p edpokládaly, že jde pouze o do asnou migraci a že jakmile pot eba zahrani ních pracovních sil opadne, hostující pracovníci se vrátí dom . Pozd ji se však ukázalo, že to byl mylný p edpoklad.
30
Ekonomická krize: sjednocování rodin a permanentní povaha imigrace (19741989) Charakteristickým rysem druhého migra ního období byla hospodá ská krize v polovin 70. let, zap í in ná nár stem cen ropy v roce 1973. Odpov dí na krizi se stalo omezení p ist hovalectví a podnícení návratu zahrani ních pracovník do zemí jejich p vodu. Hospodá ský pokles vyvolaný hospodá skou krizí však nevedl k hromadnému odchodu. Velké množství zahrani ních pracovník se rozhodlo z stat v rozvinutých hostitelských zemích. Dostávalo se jim tam sociálních práv, která byla srovnatelná s ob any t chto zemí, zatímco ve své vlasti by na tom byli mnohem h e. A koli nová politika snížila další pracovní imigraci, jiné druhy imigrace posílily. Jednalo se zejména o imigraci v rámci sjednocování rodin, což bylo jedinou ú edn povolenou možností. Tento nový typ imigrace m l za následek výrazný nár st podílu žen mezi p ist hovalci. Za aly debaty o politických a sociálních d sledcích permanentní imigrace a o možné integraci p ist hovalc do spole nosti. Rozd lení p ijímacích zemí a azylová, uprchlická a nelegální imigrace (1989-1999) T etí povále né období je specifické rozd lením p ijímacích zemí. Špan lsko, Itálie, Irsko, ecko a Portugalsko se zm nili z emigrantských zemí na imigrantské. Po átkem 90. let došlo ke zna nému nár stu žadatel o azyl, p edevším v d sledku d ležitých geopolitických zm n po pádu železné opony a regionálních konflikt Kavkaze a severním Iráku. Azyl se stal zárove
na Balkán ,
jedinou možnou legální cestou
do západních evropských zemí. Pád berlínské zdi, otev ení hranic a zhroucení Sov tského svazu zap í inilo migraci etnických menšin. Do N mecka tak p išlo mezi lety 1989 a 1990 620 000 p vodních N mc z Polska, Rumunska a bývalého Sov tského svazu. Op tovná pracovní migrace s preferencí pro kvalifikované pracovníky (1999p ítomnost) Konec 90. let znamenal nár st permanentní imigrace i do asné pracovní migrace. Tento nár st vyplývá p edevším z rozvoje informa ních a komunika ních technologií
31
a zvýšení d ležitosti zdravotnictví a vzd lávání. Jedná se o oblasti, které vyžadují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Nekvalifikovaná pracovní síla je žádaná v zem d lství, stavebnictví a domácnostech a týká se zejména jižních zemí- Itálie, Špan lska, ecka a Portugalska.
32
5 IMIGRA NÍ A INTEGRA NÍ POLITIKY VYBRANÝCH EVROPSKÝCH STÁT 5.1 Francie Dlouholetá tradice imigrace spadá ve Francii již do první poloviny 19. století. Uvádí se, že až jedna t etina sou asných Francouz jsou potomky p ist hovalc . V 80. letech 20. století byla tvrtina z celkového po tu obyvatel bu
p ist hovalci a nebo lidé alespo
s jedním imigrantem mezi p íbuznými.
5.1.1 Vývoj imigra ních politik Po druhé sv tové válce nastala do Francie t etí vlna migrace. P evažovali zejména p ist hovalci ze severní Afriky. Velkou skupinou byli obyvatelé z bývalých francouzských kolonií a podstatný podíl na migraci také m la alžírská válka, která probíhala v mezi lety 1954 a 1962. Po ropném šoku v roce 1973 nastal obrat v postoji k pracovní migraci. Oficiáln došlo k ukon ení program pracovní migrace v ervenci 1974 a z p ist hovalectví a migrace se stalo téma politické. Od roku 1974 m ly p evahu restriktivní politiky. Ve druhé polovin pracovník
70. let došlo k mnoha nezda ilým pokus m o zp tné navrácení cizích do zemí jejich p vodu. Rok 1980 byl ve znamení tvrdších sankcí
za porušení integra ních p edpis . Povolení k pobytu na deset let, které bylo zavedeno v roce 1984, v mnohém usnadnilo život cizinc m, kte í museli podávat pravidelnou žádost o prodloužení pobytu kv li zam stnaneckému pom ru. V roce 1986 nastoupila k moci Chirakova vláda a sm ovala p ist hovalecké politiky k restriktivistickému pólu. Byly nastaveny p ísné podmínky pro obnovení desetiletého povolení k pobytu a již nebylo automatické, že d ti, které se narodily ve Francii cizinc m, získaly francouzské ob anství. Velký obrat p ist hovalecké politiky nastal v roce 1997. Vznikli nové principy pro p iznání francouzského ob anství a také pro spravedlivou a ú innou p ist hovaleckou politiku. Roku 1998 byly p ijaty dva zákony. Jedním byl cizinecký zákon, který p ezkoumával n které omezující podmínky pro nabytí povolení
33
k desetiletému pobytu a usnadnil sjednocování rodin. Druhým byl zákon o ob anství, který z ásti odstranil omezení z p edešlého zn ní. Po zm n mohly d ti narozené cizinc m na území Francie získat ob anství po dosažení 18 let automaticky. Pokud se podíváme na po ty p ist hovalc v íslech, zjistíme, že v 90. letech 20 století odrážely výkyvy p ist hovalecké politiky. Na území Francie se v roce 1990 usadilo legáln 102 400 cizinc . Nej ast jším d vodem imigrace bylo slu ování rodin. V roce 2003 bylo z po tu 136 407 trvalých imigrant
ze t etích zemí 61 489 rodinných
p íslušník francouzských ob an , 26 768 rodinných p íslušník cizinc , kte í se usadili ve Francii a dalších 1 698 lidí se p ist hovalo díky jiným rodinným vazbám. Kv li sjednocování rodin také rychle roste po et p ist hovalc z afrických zemí, zvlášt ze zemí Maghrebu. Velký nár st zaznamenali od roku 1999, kdy p edstavovali 64 % všech p ípad sjednocení rodin p ist hovalc až do roku 2003, kdy to již inilo 71 %. Druhá polovina 90. let byla charakteristická zvyšováním po tu lidí, kte í získali francouzské státní ob anství. V roce 1995 bylo ud leno 92 400 žadatel m a v roce 2000 již 150 025. Co se tý e národnostního složení nových francouzských ob an , 48 % pochází ze severní Afriky, 16 % z Evropy, 7,5 % ze subsaharské Afriky a 8,5 % z Turecka. Na p elomu let 2002 a 2003, ministr vnitra Nicolas Sarkozy a ministr sociálních v cí Francois Fillon p edstavili plán na zavedení nové p ist hovalecké politiky, která m la zahrnovat
ti
prvky:
ur it
p ísn jší
podmínky
integrace,
aktivní
kampa
proti diskriminaci a otev ení k imigraci kvalifikovaných pracovních sil. Mnohé z t chto zm n byly za len ny do nového zákona, který vzešel v platnost 26. listopadu 2003. V kv tnu roku 2005 ustanovila francouzská vláda výbor pro ízení p ist hovalectví z d vodu zlepšení tvorby migra ních politik Tento výbor má na starosti jak legální, tak nelegální imigraci (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
5.1.2 Integra ní politiky Pro Francii je velmi typické silné zako en ní asimilacionismu v sebepojetí francouzského národa. Skupinová kulturní diferencovanost byla dle francouzského kulturního jakobinismu p ekážkou integrace. Procesem integrace tedy m ly projít
34
jednotlivci, nikoli skupiny. Takovéto pofrancouzšt ní se rovnalo náboženské konverzi a francouzským jazykem, kulturou a identitou. M li tak získat ve škole nový pohled na sv t a nový smysl své existence. K lehkému vybo ení opa ným sm rem od asimilacionismu došlo v 80. letech 20. století. Zdaleka však nedošlo k takové podob
multikulturalismu, jako tomu bylo
v USA a ostatních evropských zemích. Velkým problémem za ala být od 90. let nezam stnanost mezi p ist hovalci, která byla v zhruba dvakrát vyšší než u ostatního obyvatelstva a t ikrát vyšší u imigrant ze zemí Maghrebu, Turecka a subsaharské Afriky. Imigranti se po ád soust e ovali na p edm stských sídlištích, kde se poskytovalo sociální bydlení. Francouzská ve ejná diskuze na téma imigrace a integrace od roku 2000 sm uje k asimilacionistickému pólu. Tento posun podpo il nový integra ní plán v roce 2003. Zp tný skluz k asimilacionismu bylo p ijetí zákona v roce 2004, který zakazoval nošení náboženských symbol
ve školách. Dochází k rozlišování kulturní asimilace
od ob anské. Povolení k trvalému pobytu v Sarkozyho zákonu z roku 2003 je podmín no za len ním cizince do francouzské spole nosti díky znalosti tamního jazyka a principy, kterými se Francie ídí. Povolení k trvalému pobytu m že být vydáno žadateli po p ti letech jeho nep etržitého legálního pobytu ve Francii. Je nutné, aby cizinec prokázal úmysl se ve Francii trvale usadit, a musí být také finan n zajišt n. Životní partne i francouzských ob an
mohou získat povolení k trvalému pobytu
až po dvou letech, kdy spolu spole n žijí. Sarkozyho zákon také zp ísnil tresty pro osoby a organizace, které napomáhají nelegálním imigrant m (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
5.2 Spojené království Imigra ní politiku Spojeného království utvá ely dva základní faktory. Prvním je ostrovní poloha a bohatá koloniální historie. Práv ostrovní poloha pomohla rozvinout duální systém kontroly na hranicích. Na druhou stranu, díky absenci osobních pr kaz totožnosti byly kontroly uvnit hranic velmi slabé.
35
5.2.1 Vývoj imigra ních politik V roce 1948 p ijala Británie zákon o ob anství. Reagovala tak na osamostatn ní Indie, které prob hlo v roce 1947 a zhruba 600 milion lidí britské koruny dostalo rovná práva v oblasti rovného vstupu a pobytu na území Británie. Británii šlo však ve skute nosti o zastavení masového p ílivu neevropských imigrant Británie zabránit p íchodu „barevných“ p ist hovalc
z bývalých kolonií. Snaha z území bývalých kolonií se
odrážela v preferenci p ist hovalc evropského p vodu. Takto p išlo do Británie zhruba 350 000 lidí, zejména Polák , ale i ob an
jiných evropských národ , kte í byli
vysídleni z d sledku války. Zákon o imigraci z roku 1971 rozlišil ob any Commonwealthu na ob any s právem pobytu v Británii a ty bez n j. Tento zákon znatelným zp sobem omezil ekonomickou imigraci a tak se klí ovými cestami imigrace stalo sjednocování rodin a získání politického azylu. K hlavnímu p ezkoumání p ístupu k p ist hovalectví došlo až na p elomu 20. a 21. století.
Byla
zve ejn na
studie,
který zd raz uje
pozitivní
dopad
migrace
na ekonomický r st. Imigranti vytvá ejí nové podnikatelské p íležitosti a vypl ují mezery na pracovním trhu. Z d vodu toho, že nejsou p íjemci sociálních dávek, nejsou také p ít ží pro sociální systém, jelikož do n j více p ispívají, než erpají. V prosinci roku 2002 byl vydán zákon o ob anství, imigraci a azylu. Podle n j je d ležitým prvkem ízení migrace pevné odd lení azylu od b žné migrace. V únoru roku 2005 vznikl p tiletý plán pro azyl a p ist hovalectví, který nazýval Kontrola našich hranic: aby p ist hovalectví bylo pro Británii p ínosem. Jako v tšina zemí, i Británie pot ebuje imigraci p edevším z ekonomických d vod . Tento nový plán se snaží udržet Británii jako otev enou zemi, chce posílit d v ru obyvatelstva a p ínos imigrace tak, že zavede smyslupln jší, jednodušší a selektivn jší imigra ní politiku (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
5.2.2 Integra ní politiky Na rozdíl od Francouz , kte í chápali svou „civiliza ní misi“ jako revolu ní transformaci „divošských kultur“, Britové cizí kultury respektovali a považovali
36
za n co, co nemá být zrušeno, ale spíše uhlazeno a za len no pod britskou korunu. P vodn nerovný pluralismus se prom nil v 60. letech minulého století v liberální multikulturalismus. Ten dovolil udržování mnoha neevropských zvyklostí, i když pouze v rámci omezení, stanovených liberálními politickými institucemi. Zakázány byly nucené s atky, polygamie a ženská ob ízka. Naopak etnicko-náboženským komunitám bylo ud leno mnoho výjimek, nap íklad muslim m a Žid m výjimka z p edpis o zabíjení zví at. Pro britské integra ní politiky je charakteristický liberální p ístup k více etnému ob anství. Tento neobvyklý tolerantní postoj je dán z historie Británie jako sv tového impéria. Posun v celkové koncepci integra ní politiky lze charakterizovat opat ením na posílení ob anské identity jednotlivc
a jejich v rnost k britským politickým
institucím. P íkladem je zavedení slavnostní ceremonie ud lení britského ob anství, kdy imigranti skládají státoob anskou p ísahu a slib. V ervenci roku 2004 ministerstvo vnitra ustanovilo konkrétní jazykové požadavky, které se týkají všech, kdo žádají o státní ob anství (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
5.3 N mecko 5.3.1 Vývoj imigra ních politik Stejn jako u Francie a Velké Británie, i v N mecku m ly na migraci vliv historické a národní podmínky. Jelikož N mecko nem lo žádné trvalejší koloniální zámo ské území, bylo ušet eno problém s poskoloniální migrací. V období po druhé sv tové válce docházelo k návratu rozptýlených n meckých menšin zp t do N mecka. Tím N mecko pokrylo až do roku 1955 rostoucí pot ebu pracovních sil. Po tomto roce však muselo následovat p íkladu ostatních západních zemí Evropy a p ejít k politice náboru zahrani ních pracovních sil. V letech 1955-1968 Spolková republika N mecko podepsala náborové dohody s Itálií (1955), Špan lskem a
eckem (1960), Tureckem
(1961), Portugalskem (1964), Tuniskem a Marokem (1965) a Jugoslávií (1968). O ekávalo se, že hostující pracovníci, tzv. Gastarbeiters, se po n jakém ase navrátí
37
zp t do svých zemí. Teprve 1. ledna 1991, kdy vstoupil v platnost cizinecký zákon, bylo cizinc m p iznáno právo na sjednocení rodin. V 90. letech došlo k prudkému rozvoji informa ních technologií. Na nedostatek kvalifikované pracovní síly v tomto oboru N mecko zareagovalo v roce 2000 programem tzv. „zelených karet“ pro IT odborníky. Tento speciální program m l umožnit p íchod až 20 000 pracovník
ze zemí mimi Evropskou Unii s pracovním
povolením na dobu p ti let. V tšina IT specialist , kte í do N mecka v té dob p išli, pocházeli z Indie a Ruska. asem se s krizí v oboru IT ukázalo, že tento model je p íliš úzce zam ený a není schopen reagovat na m nící se pot eby pracovního trhu. K zásadní zm n v p ist hovalecké politice došlo díky reforem z konce 90. let. Došlo se k záv r m, že ekonomický r st
ím dál více závisí na v d ní a nových idejích,
které vznikají z interakce lidí r zných p vod , dále že stárnutí n meckého obyvatelstva negativn p sobí na pracovní trh i na inovativnost hospodá ství, že i p es velkou nezam stnanost existuje množství volných nízce i vysoce kvalifikovaných pracovních míst a nakonec k p iznání, že N mecko je opravdu imigra ní zemí. Nov se po ítá, že pracovní migranti se v zemi usadí. Po mnohých úpravách nový p ist hovalecký zákon vstoupil v platnost 1. ledna 2005 (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
5.3.2 Integra ní politiky V roce 2003 žilo v N mecku 7,3 milion
cizinc , kte í p edstavovali zhruba 9 %
populace. 61 % z nich žilo v N mecku více než 10 let a p ibližn 34 % žilo v N mecku více než 20 let. První reforma, jež usnadnila hostujícím d lník m a jejich d tem, kte í byli trvale usazení v N mecku p ístup k naturalizaci, byla uskute n na v roce 1990. Od 1. ledna 2000 vstoupil v platnost zákon o reform státoob anského práva. Nov nabývaly d ti cizinc n mecké státní ob anství narozením, pokud má alespo jeden z rodi
nejmén 8 let povolení k dlouhodobému pobytu v N mecku nebo nejmén
3 roky povolení k trvalému pobytu. Tento zákon usnadnil p ístup ke státnímu ob anství i dosp lým imigrant m, kte í mohli nárok na nabytí n meckého ob anství uplatnit po 8 letech pobytu. Žadatel se však musí vzdát svého p vodního ob anství a musí
38
prokázat znalost n m iny a n mecké ústavy. Integrace cizinc
má mít charakter
dvoustranného procesu, na kterém se podílí jak imigranti, tak p ijímací spole nost. Asimilace do v tšinové jazykové a politické kultury je nezbytná pro za len ní imigrant do ekonomického a politického života za stejných podmínek s ostatními
leny
spole nosti. Majoritní spole nost je povinna respektovat etnicko-kulturní a náboženskou identitu imigrant , jestliže je tato identita slu itelná s pravidly liberáln -demokratického ústavního systému. Stejn jako britská strategie, i n mecká klade d raz na jazykovou a kulturní integraci do v tšinové spole nosti, ale nevylu uje, že si p ist hovalci ponechají zvyky, hodnoty a skupinové identifikace, které nejsou v rozporu se základními institucemi a hodnotami p ijímací zem (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
39
6 VÝVOJ KONCEPTU MULTIKULTURALISMU NA ÚZEMÍ EVROPY V Evrop je multikulturní politika rozvíjena p edevším z d vodu rostoucí imigraci po druhé sv tové válce. Z ekonomického hlediska byla imigrace podmín na nedostatkem pracovních sil a náborem do asných pracovník v období hospodá ského rozmachu 50. a 60. let 20. století. Z politického hlediska byla imigrace zap í in na rozpadem koloniálních impérií. Multikulturalismus jako strategie pluralistické integrace imigrant existuje uvnit samoz ejmého rámce staletími utvá ené národní existence, její ústavy, kultury a institucí. Od druhé poloviny 90. let 20. století za íná být však tento p ístup považován za diskutabilní. Sociální vylou ení a etnická segregace n kterých skupin imigrant a projevy nap tí mezi nimi a leny majoritní spole nosti zap í inily, že si hostitelské spole nosti za aly být v domy politických hodnot a institucí, jež jsou samoz ejmé pro starousedlíky, nejsou takovými pro novousedlíky. Mezi t i zem , které se v západní Evrop p ihlásily k multikulturní politice, pat í Spojené království, Nizozemí a Švédsko. V dalších zemí západní Evropy se uskute ovaly tzv. multikulturní
i
interkulturní
postupy
v menším
m ítku.
Jako
zlatý
v k
multikulturalismu se ozna uje období 80. let 20. století. Stup ování nap tí mezi muslimskými p ist hovalci a evropskou spole ností, ke kterému došlo kv li teroristickým útok m v Madridu a Londýn , bylo p itakáváním t ch, kte í p edtím kritizovali p íliš tolerantní p ístup Evropan ke kulturním odlišnostem p ist hovalc . Na druhou stranu nap íklad Francie a N mecko se k multikulturalismu nikdy nep ihlásily a mají obdobné problémy s integrací imigrant
a muslimských
fundamentalist jako Spojené království i Nizozemí, kde byl multikulturalismus p ijat za vládní politiku. Multikulturalismus však p estal být užite ný, jelikož chápe skupinové konflikty jako konflikty partikulárních etnicko-kulturních skupin, mezi které jsou lidé p id leni narozením, a nikoliv jako konflikty universalistických ideologií, jejichž stoupenci se rekrutují nezávisle na míst
narození a jazyku. Tato nevhodnost multikulturalismu
pro nový druh skupinového konfliktu byla patrná již od konce 80. let v mobilizaci
40
britských muslim v souvislosti s Rushdieho aférou. Multikulturalismus byl do ur ité míry úsp šný p i
ešení problém
integrace etnicko-kulturních spole enství,
která p icházela v první fázi povále né migrace. Za al však selhávat v okamžiku, kdy se problémem stává rekonstrukce skupinové identity dalšími generacemi, u kterých jde oslabování p íslušnosti ke komunit p vodu ruku v ruce s posilováním p íslušnosti k islámu. Vznikající fundamentalistická subkultura evropského islámu nelze ozna it za kulturu v p vodním etnografickém slova smyslu, nebo se spíše podobá prakticky realizované ideologii. Jde- li ve vztahu k radikálním protizápadním muslim m o ideologický, nikoliv etnický konflikt, je obrat od multikulturalismu k ob anské integraci adekvátní odpov
í (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
41
7 ISLÁM V EVROPSKÝCH STÁTECH Vztah mezi evropskými spole nostmi a jejich muslimskými obyvateli je v posledních letech zna n
poznamenán válkou proti teroru, kterou reagovala americká
administrativa Georgie W. Buse na útoky islamistických terorist
na New York
a Washington 11. zá í 2001. Ani západní Evropa se nevyhnula teroristickým útok m. Jedním z nich byl teroristický útok 11. b ezna 2004 v Madridu, kdy p išlo o život 191 lidí a tisíce lidí bylo zran no. Útok na Madrid m l být trestem za špan lskou ú ast v americké koalici okupující Irák. Další st et mezi západní Evropou a islámským sv tem byly teroristické útoky v Londýn dne 7. ervence 2005, v nichž bylo usmrceno 56 lidí, v etn
ty sebevražedných úto ník . P ibližn 700 lidí bylo zran no. První
mobilizace evropských muslim byla zap í in na demonstracemi za zákaz Satanských verš Salmana Rushdieho v roce 1989 (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
7.1 Islám ve Francii V sou asné dob se islám b žn považuje za druhé nejv tší náboženství ve Francii po k es anství. Pro mnoho francouzských ob an však nebylo snadné p ijmout tuto demografickou skute nost. P íliš asto diskuze o islámu ve Francii za íná a kon í lé bou muslim
jako sociálního problému. Západ vidí islám stereotypn , jako cizí
náboženství, zcela odlišné od k es anství a judaismu. Toto vnímání je stále založené na p edstav
násilné a nem nné povahy islámu, poz stalé z koloniální minulosti
(HADDAD, 2011). Od roku 2001 se za aly ve Francii množit sektá ské a striktní formy islámu, které se projevovaly nap íklad rostoucím po tem ošátkovaných mladých muslimek. Dne 15. b ezna 2004 podepsal francouzský prezident Chirac zákon, který zakazuje nošení nápadných náboženských symbol
i od v
na druhém stupni francouzských
základních škol a ve státních gymnáziích. Tzv. „aféra šátk “ zapo ala již v íjnu roku 1989, kdy editel školy v Creil vylou il t i škola ky z druhého stupn kv li tomu, že si necht ly p i vyu ování sundat muslimský šátek. Šátky na hlavách škola ek prý podkopávají princip sekulárního školství, které je základem francouzské republiky.
42
Vedle muslimského šátku byl dalším p edm tem neshody od konce 80. let neochota konzervativn orientovaných muslimských rodi
dovolit jejich dcerám ú astnit se
hodin t lesné výchovy, ve kterých cvi í spole n s chlapci v lehkém sportovním úboru. Symbolický význam obou t chto spor je obrovský. Konzervativn pojatý islám se v t chto sporech dostává do konfliktu s republikánskou definicí francouzského ob anského národa, který má spo ívat na odd lení náboženství od politiky, rovnosti p íslušník obou pohlaví a jejich spole ném sdílení soukromého i ve ejného prostoru. Od 90. let se postupn ujala myšlenka, že by se tyto a podobné problémy soužití s muslimským
obyvatelstvem
m ly
ešit
prom nou
„islámu
ve
Francii“
do „francouzského islámu“. K dosažení této prom ny by m lo dojít k zapojení muslimských p edstavitel do reprezentativních orgán z ízených státem a sou asná interakce státu pomocí finan ní i jiné podpory muslimských obcí. V procesu pofrancouzš ování í evropeizace islámu budou hrát hlavní roli p edevším muslimské organizace. Nejd ležit jší z nich je Svaz islámských organizací Francie se svou mládežnickou v tví Muslimská mládež Francie, velký vliv má také Spolek francouzských muslim , zejména kv li svému duchovnímu v dci Tarifu Ramadanovi. P íslušnost k t mto organizacím se v tšinou projevuje kladením v tší váhy na dodržování n kterých muslimských pravidel jako je muslimský šátek i modlitby b hem dne (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
7.2 Islám ve Spojeném království V tšina muslimských imigrant ve Spojeném království, tedy p esn ji více než dv t etiny, pochází ze zemí jižní Asie. Symbolickým p ed lem p echodu diasporického islámu k universalickému byla již zmi ovaná Rushdieho aféra následovaná válkou v Perském zálivu v letech 1990-1991. Od 90. let sílily hlasy po zvláštní zákonné norm , která by zakazovala náboženskou diskriminaci. V roce 2000 se pokusil první muslim v Horní sn movn , lord Ahmed, novelizovat zákon o vztahu mezi rasami z roku 1976 aby obsahoval ochranu proti náboženské diskriminaci. Návrh byl ale zamítnut
43
Blairovou vládou. Muslim m prý dostate nou ochranu poskytuje zákon o lidských právech. N kolik islámských organizací se vytvo ilo po demonstracích za zákaz Satanských verš od Rushdieho. Nap íklad Rada britských muslim usilovala o rozší ení platnosti zákona o
rouha ství na islám.
Blair
spolupracoval s umírn nými islamisty
ale po teroristických útocích 7. ervence 2005 nasadil tvrdý postup proti radikálním islamist m. Na za átku srpna toho roku zatkla britská policie deset radikál , kte í m li podporovat i obhajovat terorismus a deportovali je zp t do jejich zemí p vodu. Blair tedy ve ejn uznal podporu umírn ným muslim m a na druhé stran hon na extremisty. Situace v Británii byla však odlišná od Francie a N mecka, jelikož Británie nikdy neprovedla formální odluku státu od náboženství. Británie má od poloviny 16. století svou národní privilegovanou církev, která má podporu státu. V oblasti školství byl p ed lem zákon o vzd lání z roku 1944, který umožnil státu podporovat soukromé náboženské školy a ty státní m ly za povinnost po ádání kurz náboženství a za ínat školní den motlitbou. Tyto soukromé náboženské roli hrají v Británii velmi d ležitou roli. P estože zákon o vzd lání z roku 1988 výslovn na izuje p evahu k es anství ve školách, školy umož ovaly i jiné náboženství. Státní podpory se muslimské soukromé náboženské školy do kaly až od Strany práce po roku 1997. Spory o odívání nejsou v Británii tak patrné jako ve Francii. V tšinou se vyskytují ve školách, kde jsou žáci povinni nosit školní uniformy, ale prozatím byly ešeny ve prosp ch ošátkovaných nebo kompromisem (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
7.3 Islám v N mecku N mecko je stejn jako Francie sekulární stát, tedy hlásí se k odd lení církví od státu a ke státní neutralit ve vztahu k církvím. Na rozdíl od Francouz , N mci tuto neutralitu pojímají spíše jako rovnost r zných náboženství. V N mecku žije p ibližn 3,4 miliony muslim a zhruba dv t etiny z nich jsou ture tí muslimové. Díky tomu, že se turecká vláda dlouhou dobu nestarala o náboženské pot eby své n mecké diaspory, umožnila islamistickým skupinám vstoupit do tohoto prostoru a zabydlet se v n m. Kv li absenci
44
náboženské výuky na n meckých školách pro muslimské d ti se rozvinuly koranické školy, které asto ídí stoupenci p ísných a sektá ských podob islámu. Roku 1982 byla v Kolín
vytvo ena odnož tureckého Direktorátu pro náboženské záležitosti- tzv.
Turecko-islámský svaz pro náboženské otázky. Prost ednictvím n j se na n mecké p d již od 70. let p sobily dv
islamistické organizace. Jedna byla radikální a druhá
umírn ná. Svaz islámských kulturních center byla v tev zakázaného hnutí v Turecku a dožaduje se po státu vymáhajícím šaríu. Druhou vlivn jší, ale také umírn n jší organizací je organizace Národní pohled, což je evropská odnož turecké islamistické strany Refah. Další organizací je Národní pohled, který rozvíjí p edevším kulturní, sportovní a vzd lávací innost pro mladé. Podobn
jako Francie i N mecko se nevyhnulo debat
okolo muslimského šátku
ve školách. Tento problém je tolerován u žáky , ale naopak u u itelek by m l být zakázán. Roku 2003 vydalo N mecko rozhodnutí, podle kterého musí být každý zákaz islámského šátku ve ve ejných institucích a školách podložen legislativním rozhodnutím jednotlivých zemí. Politická debata se také dotýká tématu, jestli je možné zakázat pouze nošení islámského šátku, a nikoliv nap íklad nošení k es anských k íž a ostatních náboženských symbol , nebo zda by takové rozlišování mezi náboženstvími odporovalo rovnosti náboženských vyznání a zásad nediskriminace zaru ené ústavou (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005).
7.4 Islám v Nizozemí Nizozemí, stejn jako ostatní západoevropské zem , poskytuje náboženskou svobodu všem vyznáním. Možnosti muslim z ídit náboženskou infrastrukturu jsou podmín ny ústavními principy svobody vyznání a odd lení státu od církve (HADDAD, 2011). Prosperita a otev enost Nizozemí lákala nejr zn jší typy migrant již od 16. století. D dictvím nizozemské koloniální tradice bylo p ist hovalectví, které se spustilo po konci 2. sv tové války. Navraceli se Nizozemci, kte í žili a pracovali v Indonésii a Surinamu. V letech 1945-1965 p ijelo z Indonésie celkem 300 000 osob. V roce 1975 došlo k vyhlášení nezávislosti Surinamu a v d sledku toho p ibylo v Nizozemí dalších
45
296 000 imigrant . Krom t chto p ist hovalc
sem p icházeli i jiní, v souvislosti
s náborem pracovních sil, jak tomu bylo i u dalších západoevropských zemí. Ti pocházeli p evážn
z oblasti St edomo í- z Itálie, Špan lska, Turecka, Maroka
a Jugoslávie. Koncem 70. let 20. století za alo být z ejmé, že nov usazené menšiny z Nizozemí neodejdou. Od této doby se za alo jednat o jejich právech. Holandský parlament roku 1983 vyhlásil politiku, která si kladla za cíl zajišt ní rovnosti imigrant a sou asn zachování jejich kulturní identity. P íkladem takového opat ení byla podpora vzd lání d tí imigrant v jejich mate ském jazyce a právo muslimských skupin na zakládání vlastních škol. Nizozemí se tedy v otázkách imigrant obracela na multikulturalismus. Obrat však nastal v roce 1994, kdy se p ijala nová vládní strategie, ve které se „politika menšin“ p ejmenovala na „politiku integrace menšin“. Když v roce 1998 došlo k p ijetí Zákona o integraci nových p ist hovalc , nastala pro každého imigranta povinnost ú astnit se ve státem ízeném a financovaném integra ním programu. Rok od zahájení programu musí imigrant složit zkoušku z jazyka a sociální orientace. P ijetí zákona zap í inilo obrat od multikulturní podpory skupin k ob anské integraci jednotlivc . Snaha Nizozemí o otev enost v i imigrant m zp sobila, že ztrácela smysl pro svou vlastní kulturní a politickou identitu. Návrh nové integra ní legislativy z roku 2004 zavazoval imigranty k p ihlášením k základním hodnotám a normám nizozemské spole nosti. Imigranti, kte í se cht jí v Nizozemí usadit natrvalo, musí složit náro n jší „integra ní zkoušku“ z jazyka a znalostí o nizozemské spole nosti. Další posun v diskuzi o multikulturalismu nastal po zavražd ní Theo van Gogha. Stalo se tak 2. listopadu 2004 islámským fundamentalistou, kterého k inu vyprovokoval Gogh v snímek Submission, který ost e napadal vztah islámu k ženám. Pozd jší žhá ské útoky proti mešitám, kostel m a islámským školám ukázaly, že šlo o konflikt spíše nábožensko-ideologický
než
etnicko-kulturní.
Ukázalo
se,
že
problém
není
p ist hovalectví samo o sob , ani islám obecn , ale fakt, že ást špatn integrovaných imigrant
nebo jejich potomk
inklinuje k militantním formám islámu. Nizozemské
ministerstvo vnitra vydalo v prosinci roku 2004 zprávu Od hlásání islámu ke svaté válce, ve které se udává, že zhruba z jednoho milionu muslim žijících v Nizozemí je
46
95 % umírn ných. Na druhou stranu to také znamená, že v Nizozemí m že žít až 50 000 potenciálních islamistických radikál . T m jde p edevším o odboj proti západnímu životnímu stylu a západní politické, ekonomické a kulturní dominanci (BARŠOVÁ, BARŠA, 2005, s. 171-174).
7.5 Islám ve Švédsku Po et muslim
ve Švédsku dramaticky vzrost. Imigrace z muslimských zemí
do Švédska zapo ala t sn po 2. sv tové válce, kdy p išli turecky mluvící Tata i z Finska a Estonska. Tata i založili první islámské shromážd ní v roce 1948. První vlna muslimských pracovních imigrant p išla do Švédska na po átku 60. let. 20. století. Byli to hlavn mladí muži z Turecka, Jugoslávie, Albánie a Pákistánu, kte í p išli jako pr mysloví pracovníci p isp t k rychle se rozvíjejícím výrobním podnik m. V roce 1967 došlo k právnímu omezení pracovní imigrace a mnoho mladých muslim uzavíralo s atek s ženami z jejich vlasti a n kte í ze Švédska (HADDAD, 2011).
7.6 Islám v Itálii Poloostrov Itálie byl vystaven islámskému vlivu již od po átku muslimského v ku, zpo átku prost ednictvím pirátství ze severní Afriky, pozd ji celkovým dobytím Sicílie a
ásti jižní Itálie. Po celý st edov k ovliv oval islám Itálií skrze obchodníky,
cestovatele, lupi e a odrážel se v obchod , jazyku a kultu e (HADDAD, 2011). Velký p ed l nastal po 2. sv tové válce, kdy v 60. letech za ali p ijížd t první muslimští vysokoškolští studenti do italských m st spole n s obchodníky a velvyslanci. Na rozdíl od n kterých evropských zemí, které se v tomto období p etvá ely v hlavní cíle p ist hovalc z mimoevropských oblastí, Itálie byla po dobu prvních t ech desetiletí po 2. sv tové válce p evážn emigrantskou zemí. První opravdová vlna muslimských imigrant
ze severní Afriky, zejména z Maroka, za ala v 70. letech a pokra ovala
i b hem let 80. Po et muslim zna n vzrost v 90. letech p ílivem velkého množství imigrant
z Albánie a Maroka. Pozd ji p icházeli imigranti z Tuniska, Senegalu,
47
Egyptu, Pákistánu a Bangladéše. Nejv tší po et muslim v Itálii tvo í v sou asné dob imigranti z Maroka a z Albánie. V porovnání s ostatními evropskými státy má muslimská populace v Itálii své specifické charakteristiky. U v tšiny stát
Evropy migrace pocházela z kolonií,
v p ípad Francie ze severní Afriky, nebo v p ípad Velké Británie z Pákistánu a Indie. Tato migrace se v Itálii projevila pouze v malém procentu muslim
pocházejících
z Libye, Somálska a Eritrei. Muslimská komunita je zde velmi heterogenní. Krom velkého zastoupení imigrant z Maroka a Albánie je zde i dost p ist hovalc z Tuniska, Senegalu, Egyptu, Pákistánu, Bangladéše, Alžírska, Nigérie, Srbska a
erné Hory,
Turecka, Ghany,… Další odlišností je, že pouze malému procentu imigrant
je
p id leno státní ob anství. Italské zákony jsou nastaveny tak, že imigrant m že žádat o italské ob anství až po deseti letech b žného života v Itálii bez jakéhokoliv p erušení. V roce 1971 byla založena první muslimská asociace USMI- Muslim Student Union of Italy. Po silné imigra ní vln v 80. letech USMI nebyla schopná reprezentovat celou muslimskou komunitu a tak v roce 1990 pár p edstavitel
USMI založilo další
organizaci nazývanou UCOII- the Union of Islamic Communities and Organizations of Italy. Tato organizace je velmi aktivní a populární a z tohoto d vodu se snaží stát se hlavním partnerem italského státu. Další organizací je CCII- the Islamic Cultural Center of Italy, která byla založená v ím v 70. letech. V roce 1974 zapo ala projekt konstrukce Velké mešity v ím , jedné z nejv tších v Evrop , která byla dokon ena v roce 1995. Jedním z integra ních problém že nábor pracovník
je zam stnanost. Právní p edpisy stanovují,
ve ve ejném sektoru vyžaduje ob anství Itálie nebo Evropské
Unie. Imigra ní zákon bohužel tento druh diskriminace povoluje. Co se tý e školství, po ty muslimských student
v italských školách se každým rokem zvyšují,
a koliv je míra p ist hovalc z ad student spíše nízká v porovnání s jejich italskými vrstevníky. Velkým problémem je pro n znalost italštiny ale také chabý interkulturní kontext (EUROPEAN MUSLIM UNION, 2010).
48
7.7 Islám ve Špan lsku Z více než 40 mil. obyvatel žijících ve Špan lsku je okolo 300 000- 400 000 muslim . Vezmeme-li v potaz odhady zahrnující ilegální imigranty, po et muslim se nám zvýší na 600 000, což p edstavuje 0,75-1,5% celé populace Špan lska. Z velké ásti se jedná o imigranty, pouze 60 000- 70 000 jsou muslimy, kte í se zde narodili. V roce 1992 byla podepsána dohoda mezi státem a Muslimskou komisi ve Špan lsku, která dala právní základ k institucionalizaci islámu ve Špan lsku. P ed pádem Francova režimu v roce 1975 byla zem prohlašována za ímsko-katolickou a nebyla zde možnost uznaní jiné náboženské skupiny. Další dohoda mezi státem a Muslimskou komisí byla podepsána v roce 1996. Jednalo se o výuku náboženství na ve ejných školách. Ve skute nosti však nebyla p íliš ú inná a výuka náboženství probíhá zejména v koránových školách soust ed ných v mešitách (JANICKI, 2007).
49
8 KOMPARACE DEMOGRAFICKÉHO CHOVÁNÍ B hem posledních t í desetiletí zažila Evropa zásadní zm ny v dynamice a struktu e populace. Plodnost klesla pod reproduk ní úrove Výrazn
v tém
všech zemích Evropy.
se zvýšila migrace z mimo evropských zemí do Evropy stejn
jako
p eshrani ní pohyb obyvatel v rámci Evropy. Více než desetiletí, konkrétn od roku 1994
do
roku
2005,
se úhrnná plodnost v Evrop pohybovala kolem hodnoty 1,45. Pouze v n kolika málo zemích se hodnota úhrnné plodnosti nesnížila k velmi nízké úrovni. (NEYER, ANDERSSON, KULU, 2012). Podle analýz sou asných trend ve 25 zemích Evropy vyplývá, že každá muslimská žena má v pr m ru v sou asné dob 2,2 d tí ve srovnání s odhadovaným pr m rem 1,5 na každou nemuslimskou ženu v Evrop . P edpokládá se však, že tento rozdíl mezi plodností muslimek a nemuslimek se v nadcházejících letech zmenší. Pomineme-li Bosnu
a Hercegovinu, úhrnná plodnost
je u
muslim
vyšší
než u nemuslim a to v každé evropské zemi, pro kterou jsou dostupná data. Jednou ze zemí, kde je tato propast obzvlášt viditelná je Norsko, kde je úhrnná plodnost muslim 3,1 d tí na jednu ženu, ve srovnání s 1,8 d tí na jednu ženu u nemuslimského obyvatelstva. Velké rozdíly úhrnné plodnosti mezi muslimy a nemuslimy nalezneme také v Rakousku, Finsku, Irsku, Kosovu, Srbsku a Spojeném království. Velký vliv na úhrnnou plodnost má také pom r muž a žen v populaci. Pokud je v populaci více muž než žen, tak po et narozených je nižší, než když je populace v rovnováze. Populace imigrant , v etn t ch muslimských, má všeobecn více muž , než žen, díky mnoha mužským pracovník m, kte í opoušt jí své rodiny a odcházejí do zahrani í ve snaze nalézt lepší pracovní p íležitosti. Z tohoto d vodu je rozdíl v pohlaví v tší v evropských zemích, kam p icházejí muslimští imigranti primárn kv li práci, nap íklad ve Špan lsku. Špan lsko má po etnou skupinu muslimských imigrant ze severní Afriky, zejména z Maroka, které má nyní nejvyšší rozdíl v pom ru muslimských muž na muslimské ženy (p ibližn 190 muž na 100 žen). V budoucnu by m lo docházet ke zmírn ní rozdílu. Druhým p íkladem m že být Itálie,
50
kde v sou asné dob p ipadá p ibližn 157 muslimských muž na 100 muslimských žen. O ekává se, že do roku 2030 by se tento pom r m l snížit na 137 muslimských muž na 100 muslimských žen. Ne však všechny evropské zem
s velkým po et muslimských imigrant
mají
nevyrovnaný po et muslimských muž a žen. Nap íklad Francie, která má v sou asné dob druhou nejv tší populaci muslim , po Rusku, má okolo 97 muslimských muž na 100 muslimských žen (THE PEW FORUM, 2011).
51
9 VLASTNÍ PRÁCE 9.1 Kvantitativní výzkum Data týkající se vývoje po tu obyvatel v evropských státech a migra ních trend jsem erpala zejména ze statistického ú adu Evropské unie- Eurostatu. Sv j výzkum jsem zam ila na státy Evropy s po etnými muslimskými menšinami- Francii, Velkou Británii, N mecko, Špan lsko, Itálie, Nizozemí a Švédsko. P edm tem výzkumu jsou jednak migra ní proudy do t chto zemí a dále také chování jednotlivých muslimských menšin.
9.1.1 Vývoj po tu obyvatel vybraných stát Evropy
Po et obyvatel
Miliony
Vývoj po tu obyvatel vybraných stát Evropy v letech 1962-2012 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1962
1972
1982
1992
2002
2012
N mecko
73 668 78 556 78 418 80 274 82 440 81 843
Špan lsko
30 895 34 341 37 844 39 003 40 964 46 196
Francie
46 422 51 485 54 335 57 110 59 685 63 409
Itálie
50 698 54 188 56 524 56 772 56 993 60 820
Nizozemí
11 721 13 269 14 285 15 129 16 105 16 730
Švédsko
7 542
8 115
8 323
8 644
8 909
9 482
Spojené království 53 000 56 012 56 324 57 511 59 216 62 989 Období
Graf 1: Vývoj po tu obyvatel vybraných evropských stát v letech 1962-2012 (EUROSTAT, 2013, vlastní návrh).
52
Na grafu . 1 je zobrazen vývoj po tu obyvatel ve vybraných státech Evropy mezi lety 1962-2012. Všechny tyto státy zaznamenaly pom rn velký p ír stek obyvatelstva. Nejvíce je to patrné u Francie, jejíž po et obyvatel vzrost v tomto období tém
o 17
mil. obyvatel. Obyvatelstvo Špan lska se ve stejném období zv tšilo o více než 15. mil. obyvatel, Itálie o p ibližn 10 mil. stejn jako Spojené království, N mecko o více než 8 mil., Nizozemí o 5 mil. a Švédsko za tuto dobu zvýšilo populaci o necelé 2. mil. obyvatel. Na tyto zm ny má samoz ejm vliv p irozený pohyb obyvatelstva, natalita, mortalita a také mezinárodní migrace.
9.1.2 Vývoj Migra ního salda vybraných stát Evropy Migra ní saldo Francie 1 600 000 1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
2010
Graf 2: Vývoj migra ního salda Francie (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
Migra ní saldo Francie v pr b hu let 1960-2010 na grafu . 2 vykazuje mnoho výkyv . Nejvyšších hodnot dosahovalo v roce 1965, kdy
inil rozdíl mezi p ist hovalými
a vyst hovalými 1 392 537 osob.
53
Migra ní saldo N mecka 3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0 -500 000
1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
Graf 3: Vývoj migra ního salda N mecka, (WORLD BANK, 2O13, vlastní návrh).
Naopak v N mecku dosahovalo migra ní saldo nejvyšší hodnoty v roce 1975 a to 3 306 270. K prudkému poklesu došlo v roce 1985. Migra ní saldo se dostalo do záporných hodnot, konkrétn
inilo -108 486. Tento údaj je d sledkem situace,
kdy po ty emigrant p esáhly po ty imigrant . Migra ní saldo Spojeného království 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 -200 000
1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
Graf 4: Migra ní saldo Spojeného království (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
54
Podle grafu . 4 dosahovalo Spojené království nejvyššího migra ního salda v roce 1960. Jeho hodnota byla 1 020 211. V roce 1970 došlo ke zna nému poklesu, který se m že p i ítat hospodá ské krizi, která zap í inila odchod velkého množství pracovní síly ze zem . Nejnižší pokles byl zaznamenán v roce 1985, kdy byl rozdíl mezi imigrací a emigrací -97 495. K dalšímu takovému výkyvu došlo také v roce 2000, kdy migra ní saldo dosahovalo hodnoty -84 853. Migra ní saldo Špan lska 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0 -500 000
1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
-1 000 000
Graf 5: Vývoj migra ního salda Špan lska, (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
Co se tý e Špan lska, jeho migra ní saldo vykazovalo nejvyšší hodnotu 2 829 228 v roce 1965. V roce 1970 došlo k prudkému poklesu na hodnotu 796 019 až se o deset let pozd ji v roce 1980 dostalo poprvé do záporných hodnot. V sou asné dob má migra ní saldo Špan lska stále klesající tendenci. Po ty vyst hovaných lidí tedy dále p evyšují po ty p ist hovalých.
55
Migra ní saldo Itálie 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0 -500 000
1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
-1 000 000
Graf 6: Vývoj migra ního salda Itálie, (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
Z grafu íslo 6. je patrné, že stejn jako u p edchozích stát , i migra ní saldo Itálie má klesající tendenci. Nejvyšší hodnoty dosahovalo v roce 1960, kdy inilo 1 998 926. K velkému poklesu došlo op t v roce 1970, kdy migra ní saldo kleslo na hodnotu 225 347 a tento klesající trend s malými výkyvy pokra oval až do roku 2010. Migra ní saldo Švédska 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
Graf 7: Vývoj migra ního salda Švédska (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
56
Stejn jako u migra ního salda Francie, i migra ní saldo Švédska v tomto období nedosahovalo záporných hodnot. Po et imigrant
tedy stále p evyšuje nad po tem
emigrant . Nejvyšší hodnotu m lo v roce 1960 a to 265 649 a v roce 1970 prudce pokleslo na 49 070. V pr b hu let zaznamenalo pom rn dost výkyv a v posledních letech má klesající tendenci. Migra ní saldo Nizozemí 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 -50 000
Graf 8: Vývoj migra ního salda Nizozemí (WORLD BANK, 2013, vlastní návrh).
Jak je patrné z grafu . 8, v roce 1960 dosahovalo migra ní saldo hodnoty 50 006. Na rozdíl od p edchozích stát dosáhlo své nejvyšší hodnoty 220 083 v roce 1975. Klesající trend, kdy se migra ní saldo dostává do záporných hodnot, se u Nizozemí projevuje stejn , jako u Špan lska a Itálie.
9.1.3 Struktura imigrant ve vybraných státech Evropy V následujících grafech je zobrazena struktura imigrant
podle zem
narození
v jednotlivých státech Evropy, pro které byla dostupná data. Zohledn ny byly ty státy, ve kterých je p evažujícím náboženstvím islám a znamenají tak nejv tší p íliv muslim do Evropy.
57
Po ty imigrant z vybraných stát ve Spojeném království
Po ty imigrant
80 000 60 000 40 000 20 000 0
2008
2009
2010
2011
Indie
53 617
69 065
71 342
66 440
Pákistán
20 168
19 543
33 159
45 396
Jižní Afrika
20 174
9 033
0
6 179
Nigérie
11 656
13 513
12 352
9 421
Bangladéš
7 562
14 315
10 285
10 289
Období
Graf 9: Struktura imigrant ve Spojeném království podle zem narození (EUROSTAT, 2013, vlastní návrh).
Pomineme-li imigranty z Indie, kte í p išli do Spojeného království po rozpadu kolonií a kte í zde zastupují nejv tší
ást imigrant , významnou skupinou muslimských
p ist hovalc jsou zejména Pákistánci.
58
Po ty im igrant z vybraných stát v Itálii 40 000 35 000
Po et imigrant
30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0
2008
2009
2010
2011
Maroko
37 379
33 120
29 776
23 691
Albánie
35 491
27 170
22 045
16 222
Bangladéš
9 319
8 871
9 561
10 125
Tunisko
6 899
5 658
5 875
5 771
Pákistán
5 716
7 835
10 846
7 434
Egypt
5 343
8 048
9 394
9 603
Senegal
4 709
4 825
8 760
6 516
Období
Graf 10: Struktura imigrant v Itálii podle zem narození (EUROSTAT, 2013, vlastní návrh).
V p ípad
Itálie p edstavují nejv tší skupinu imigrant
p ist hovalci z Maroka,
i když jejich po et mezi lety 2008-2011 prudce klesl. Druhou nejv tší skupinou jsou Albánci, dále p ist hovalci z Bangladéše, Tuniska, Pákistánu, Egyptu a Senegalu.
59
Po ty imigrant z vybraných stát v Nizozemí
Po ty imigrant
5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0
2008
2009
Turecko
4 048
3 604
Maroko
2 117
2 097
Indonésie
1 589
1 255 Období
Graf 11: Struktura imigrant
v Nizozemí podle zem narození (EUROSTAT, 2013, vlastní
návrh).
V Nizozemí m žeme charakterizovat t i hlavní skupiny imigrant . Podle grafu . 11 jsou nejpo etn jší Turci, za nimi Maro ané a dále p ist hovalci z Indonésie.
Po ty imigrant
Tisíce
Po ty imigrant z vybraných stát ve Švédsku 3 2 1 0
2008
2009
2010
2011
Turecko
1 697
2 213
2 435
2 133
Pákistán
1 608
1 850
1 682
986
Bývalá Jugoslávie
276
201
195
168
Albánie
110
132
163
147
Období
Graf 12: Struktura imigrant
ve Švédsku podle zem narození (EUROSTAT, 2013, vlastní
návrh).
Z grafu . 12 vyplývá, že v období let 2008-2011 m li nejv tší podíl na imigrantech do Švédska Turci. Jejich po et byl nejvyšší v roce 2010, kdy jich bylo 2435. Druhou
60
skupinou byli Pákistánci, dále pak p ist hovalci ze zemí bývalé Jugoslávie a také Albánie. Po ty imigrant z Maroka ve Špan lsku
Po ty imigrant
100000 80000 60000 40000 20000 0 Maroko
2008
2009
92716
60816
2010
2011
43096
39791
Období
Graf 13: Po et imigrant z Maroka ve Špan lsku (EUROSTAT, 2013, vlastní návrh).
P edevším z geografického hlediska jsou významnou skupinou imigrant ve Špan lsku Maro ané. V roce 2008 jejich po et dosahoval 92716 a do roku 2011 postupn klesl na 39791.
61
9.1.4 Po ty muslim ve vybraných státech Evropy Odhadovaný po et m uslim ve vybraných státech Evropy v roce 2010 5 000 000 4 500 000 4 000 000 Po et muslim
3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0
2010
Francie
4 704 000
N mecko
4 119 000
Spojené království
2 869 000
Itálie
1 583 000
Špan lsko
1 021 000
Nizozemí
914 000
Švédsko
451 000
Graf 14: Odhadovaný po et muslim ve vybraných státech Evropy v roce 2010 (THE PEW FORUM, 2011, vlastní návrh).
Nejv tší po et muslimské obyvatelstva se v roce 2010 podle grafu . 14 nacházel ve Francii, p ibližn 4704000. Druhou zemí s nejpo etn jší muslimskou komunitou v této sedmi ce stát je N mecko následované Spojeným královstvím.
62
Odhadované procento m uslim ské populace ve vybraných státech Evropy v roce 2010 8,0 7,0
Procento muslim
6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0
izo ze m í Šv éd sk o
N
ls k o
Šp an
Itá l ie
í álo vs tv kr
m ec ko Sp o
jen é
N
Fr an ci e
0,0
Graf 15: Odhadované procento muslimské populace ve vybraných státech Evropy v roce 2010 (THE PEW FORUM, 2011, vlastní návrh).
O n co jasn ji hovo í graf . 15, který zobrazuje procentuální zastoupení muslim ve vybraných evropských státech v roce 2010. Francie si i nyní udržuje prvenství se 7,5 % muslimy, na druhém míst je však Nizozemí s 5 % muslimské populace. V N mecku je odhadem 5 % a ve Švédsku 4,9 % muslim .
63
9.1.5
Úhrnná
plodnost
u
muslimského
a
nemuslimského
obyvatelstva v evropských státech Úhrnná plodnost v letech 2005-2010 3,5 3
Úhrnná plodnost
2,5 2
Muslimové Nemuslimové
1,5 1 0,5
í kr
ál ov st v
ko Šv éd s
Sp oj en é
ls ko
í
Šp an
Itá l ie
N iz oz em
N
m
Fr an ci e
ec ko
0
Vybrané státy Evropy
Graf 16: Úhrnná plodnost muslimského a nemuslimského obyvatelstva vybraných stát Evropy v letech 2005-2010 (THE PEW FORUM, 2011, vlastní návrh).
Z grafu . 16 je patrná z eteln vyšší úhrnná plodnost u muslimského obyvatelstva vybraných evropských stát
v porovnání s nemuslimským obyvatelstvem. Nejvyšší
úhrnnou plodnost 3,0 vykazovalo v tomto období Spojené království, což znamenalo i nejv tší rozdíl mezi plodností u t chto dvou skupin obyvatel.
9.1.6 Prognózy vývoje muslimských menšin v Evrop Po et muslim
v Evrop vzrostl z 29,6 mil. v roce 1990 na 44,1 mil. v roce 2010.
P edpokládá se, že zdejší muslimská populace p ekro í hranici 58 mil. v roce 2030. V dnešní dob tvo í muslimové p ibližn 6 % z celkového po tu obyvatel v Evrop .
64
V roce 1990 to bylo 4,1 %. Do roku 2030 se o ekává, že budou muslimové tvo it 8 % evropské populace. A koli evropská muslimská populace roste, bude podíl Evropy na sv tové muslimské populaci stále pom rn malý. O ekává se, že v Evrop v roce 2030 bude žít mén než 3 % celosv tové muslimské populace, což je ve srovnání s údajem 2,7 % v roce 2010 podobné. V tšina evropských muslim bude i nadále žít ve východní Evrop . V p íštích 20 let se však o ekávají jedny z nejv tších nár st
muslimské populace v absolutních íslech
ve Spojeném království, Francii, Itálii, N mecku a dalších zemí západní, severní a jižní Evropy. Konkrétn u Francie, N mecka a Nizozemí se o ekává nejvyšší po etní nár st ve velikosti muslimské populace. Jedná se o nár st celkem o 5,1 mil. muslim , z 11,3 mil. v roce 2010 na 16,4 mil. v roce 2030. Velký nár st muslimské populace v p íštích 20 letech o ekává i Spojené království. Jejich po et by se m l tém
zdvojnásobit z 2,9 mil. v roce 2010 na 5,6 mil. v roce 2030, kdy by m lo
muslimské obyvatelstvo Spojeného království tvo it 8,2 %, na rozdíl od roku 2010, kdy tvo ilo 4,6 %. Podle n kterých p edpov dí by mohlo mít Spojené království stejný po et muslim jako N mecko v roce 2030. Prognózy o muslimské populaci ve Francii hovo í o tom, že dojde ke zvýšení ze 4,7 mil. muslim v roce 2010 na 6,9 mil. v roce 2030. N mecká populace muslim vzroste ze 4,1 mil. na 5,5 mil. b hem tohoto období. Také muslimské obyvatelstvo Itálie, Švédska, Špan lska, Belgie a Rakouska významn vzroste b hem p íštích 20 let (THE PEW FORUM, 2011).
65
10 ZÁV R Výzkumnou otázkou této bakalá ské práce byl budoucí vývoj po tu muslim v Evrop , budoucí vývoj jejich demografického chování a budoucí vývoj imigra ních a integra ních model v Evrop . Z práce vyplývá, že st et takto odlišného náboženství a kultury, jakým je islám, s konzervativní Evropou, m že p er st mnohdy v politickou otázku. V tšina evropských stát
nebyla na p íchod muslimských imigrant
z po átku p ipravená
a stavila se k nim odmítav . V praxi se aplikovaly t i základní integra ní a imigra ní modely.
N mecko
v i
p ist hovalc m
využívalo
kdy p ist hovalc m nep íslušela žádná práva a bylo pro n tém
diskrimina ní
model,
nemožné získat státní
ob anství. Francie naopak na imigranty aplikovala asimila ní model, který stav l na rychlé adaptaci p ist hovalc
prost ednictví snadného získání práv a státního
ob anství. Jako t etí model je uveden multikulturalismus, ke kterému tíhlo Spojené království. Ten je naopak založen na podpo e odlišnosti menšinové spole ností od v tšinové. Na rozdíl od ostatních model zde mají p ist hovalci stejná prává jako majoritní spole nost aniž by se museli vzdát svých specifik. Jak se však ukázalo, ani jeden z t chto model
se neukázal jako správný, a proto se bude pátrat
po konvergenci mezi pluralismem ve Velké Británii a asimicionalismem ve Francii. Lze jen t žko odhadnout, jakým sm rem se bude ubírat populace Evropy v p íštích dekádách. Trend stárnoucí evropské populace vyrovnávají mimoevropští imigranti, kte í do Evropy migrují zejména za prací. Migrace je hlavním faktorem r stu po tu muslim v Evrop . V poslední dob je zaznamenán zejména velký p íliv imigrant
z Afriky,
Turecka a dalších zemí rozvojového sv ta. Z dostupných dat však vyplývá, že po ty muslim v Evrop se budou v p íštích 20 letech i nadále zvyšovat. Dalším d vodem tohoto r stu muslimské populace v Evrop je obecn vyšší úhrnná plodnost muslim ve srovnání s nemuslimy. Sou asná hodnota úhrnné plodnosti muslim
dosahuje
hodnoty 2,2 ve srovnáním s hodnotou 1,5 u nemuslimského obyvatelstva. V budoucnu by se m l tento rozdíl zmenšit. V roce 2030 se p edpokládá úhrnná plodnost u muslim 2,0 a dojde k mírnému zvýšení úhrnné plodnosti u nemuslim na 1,6.
66
Tato práce m la podat ucelený pohled na islám jako náboženství a zam it se na to, do jaké míry je ho možno za lenit do tak rozdílné Evropy, aniž by Evropa neztratila svou tvá .
67
11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní zdroje: 1. BADE, K. J. Evropa v pohybu: evropské migrace dvou staletí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 494 s. ISBN 80-7106-559-5. 2. BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. 2. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 374 s. ISBN 80-7325-020-9. 3. BARŠOVÁ, A., BARŠA, P. P ist hovalectví a liberální stát: imigra ní a integra ní politiky v USA, západní Evrop a
esku. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita v Brn , 2005. 308 s. ISBN 80-210-3875-6. 4. DOHNALOVÁ, E. Úvod do sociální práce s migranty: problematika migrace a integrace v ES/EU a eské republice. 1. vyd. Olomouc: Caritas- Vyšší odborná škola sociální Olomouc, 2012. 124 s. ISBN 978-80-87623-02-2. 5. DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v esku: Kdo jsme, odkud p icházíme, kam jdeme? Vyd. 1. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha, 2010. 207 s. ISBN 978-80-7419-039-1. 6. ISLÁM. Islám: náboženství, historie a budoucnost. Vyd. 1. Brno: Jota, 2010. 379 s. Encyklopedie Britannica. ISBN 978-80-7217-628-1. 7. JANICKI, W. European Multikutlturalism as a Challenge- Policie, Successes and Failures. Maria Curie-Skłodowska University in Lublin, 2007. 303 s. ISBN 978-83-7270-556-9. 8. KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Vyd. 2. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s. ISBN 80-245-0859-1. 9. K IKAVOVÁ, A. Islám, ideál a skute nost. Vyd. 2. Praha: Baset, 2002. 311 s. ISBN 80-86223-71-X. 10. MINA ÍK, B. Statistika I Popisná statistika- druhá ást. Brno: Mendelova zem d lská a lesnická univerzita, 2009. 226 s. ISBN 978-80-7375-152-4.
68
11. POTM ŠIL, J. Šaria: úvod do islámského práva. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2012. 219 s. ISBN 978-80-247-4379-0 12. ROUBÍ EK, V. Úvod do demografie. Vyd. 1. Praha: Codex Bohemia, 1997. 348 s. ISBN 80-85963-43-4. 13. RUBENSTEIN, J. M. The Cultural Llandscape: An Intorduction to Human Geography. Vyd. 9. Prentice Hall, 2007. 534 s. ISBN 01-324-3573-X. Internetové zdroje: 14. EUROPEAN MUSLIM UNION. The Situation of Muslims in Italy. [online]. [cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://emunion.eu/emudoc/EMU%20Country%20Report%20Italy%20%20September%202010.pdf 15. Eurostat.
[online].
2013
[cit.
2013-02-02].
Dostupné
z:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 16. HADDAD, Y. Y. Muslims in the West: From Sojourners to Citizens. [online]. 2011.
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.oxfordscholarship.com/view/10.1093/acprof:oso/9780195148053.00 1.0001/acprof-9780195148053-chapter-7?rskey=OiSraT&result=7&q=labour 17. Muslim Europe: the demographic time bomb transforming our kontinent. In: MICHAELS, A. The Telegraph [online]. 2009. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/5994047/Muslim-Europethe-demographic-time-bomb-transforming-our-continent.html 18. NEYER, G., ANDERSSON, G. , KULU, H. The Demography of Europe: Introduction.
[online].
2012.
[cit.
2013-03-25].
Dostupné
z: http://www.su.se/polopoly_fs/1.89418.1337948453!/menu/standard/file/WP_20 12_3.pdf
69
19. The Future of the Global Muslim Population: Projections for 2010-2030. In: The Pew
Forum.
[online].
2011.
[cit.
2013-05-05].
Dostupné
z:
http://www.pewforum.org/future-of-the-global-muslim-population-regionaleurope.aspx 20. The
World
Bank.
[online].
2013.
[cit.
2013-02-15].
Dostupné
http://www.worldbank.org/
70
z:
12 SEZNAM GRAF Graf 1: Vývoj po tu obyvatel vybraných evropských stát v letech 1962-2012. .......... 52 Graf 2: Vývoj migra ního salda Francie...................................................................... 53 Graf 3: Vývoj migra ního salda N mecka................................................................... 54 Graf 4: Migra ní saldo Spojeného království............................................................... 54 Graf 5: Vývoj migra ního salda Špan lska.................................................................. 55 Graf 6: Vývoj migra ního salda Itálie. ........................................................................ 56 Graf 7: Vývoj migra ního salda Švédska..................................................................... 56 Graf 8: Vývoj migra ního salda Nizozemí .................................................................. 57 Graf 9: Struktura imigrant ve Spojeném království podle zem narození ................... 58 Graf 10: Struktura imigrant v Itálii podle zem narození ........................................... 59 Graf 11: Struktura imigrant v Nizozemí podle zem narození ................................... 60 Graf 12: Struktura imigrant ve Švédsku podle zem narození.................................... 60 Graf 13: Po et imigrant z Maroka ve Špan lsku ........................................................ 61 Graf 14: Odhadovaný po et muslim ve vybraných státech Evropy v roce 2010 ......... 62 Graf 15: Odhadované procento muslimské populace ve vybraných státech Evropy v roce 2010 ................................................................................................................. 63 Graf 16: Úhrnná plodnost muslimského a nemuslimského obyvatelstva vybraných stát Evropy v letech 2005-2010 ......................................................................................... 64
71
