Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Ekologické zemědělství a stav biopotravin v ČR a SRN Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D.

Pavlína Hladíková

Brno 2010

1

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekologické zemědělství a stav biopotravin v ČR a SRN vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne 19.4.2010 podpis diplomanta ……………………………….

3

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Tamaře Dryšlové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce za odborné vedení, pomoc a připomínky, které mi poskytla při vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat správci biofarmy Hof Lütjensee, Ing. Martinovi Natmessnigovi, za poskytnutí informací, studijních materiálů a cenných rad potřebných k vypracování komparativní části této diplomové práce. A v neposlední řadě bych chtěla ocenit pomoc své sestry Petry Reimers, která žije v Hamburku, a která mi velmi pomohla s překladem odborných německých textů. Diplomová

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

4

Abstrakt

Cílem diplomové práce bylo porovnání stavu ekologického zemědělství a biopotravin v České republice a Spolkové republice Německo. Na základě podkladů, které byly dostupné v České republice na stánkách Ministerstva zemědělství ČR v sekci ekologické zemědělství, porovnat registrované ekologické zemědělce a vyhodnotit je pomocí grafů. Zjistit pomocí dotazníkového šetření, jaké spotřebitelské návyky ve vztahu k biopotravinám mají lidé žijící ve srovnávaných zemích. Toto dotazníkové šetření proběhlo v bioobchodech Alnatura v Hamburku, Lumo biopotraviny a Zdravý styl v Brně. Dále prostřednictvím rozhovoru porovnat ekologické farmy Sasov, která se nachází v České republice a Hof Lütjensee, která leží ve Spolkové republice Německo.

Klíčová slova: ekologické zemědělství, ČR, biopotraviny, SRN, biofarmy

Abstract

Object of diploma work was comparison of posture organic agriculture and whole foods in the Czech republic and Germany. Based on informations, that were accessible in Czech republic on websites of Ministry of Agriculture in branch organic agriculture, to compare registered ecological farmers and evaluate them with the aid of graphs. Discover with the questionnaire what consumer customs have the people in compared countries in relation to whole foods. This questionnaire implements in markets Alnatura in Hamburg, Lumo biopotraviny and Zdravý styl in Brno.Through the conservation compare organic farms Sasov in the Czech republic and Hof Lütjensee in Germany.

Key words: organic agriculture, Czech Republic, whole food, Germany, organic farms

5

OBSAH 1 ÚVOD………………………………………………………………………….………9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED……………………………………………………….…….10 2.1 Charakteristika ekologického zemědělství…………………………………..…10 2.1.1 Ekologické zemědělství ve světě…………………………………………14 2.1.2 Ekologické zemědělství v Evropě………………………………………..15 2.1.3 Obecné zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství……….16 2.1.4 Obecné zásady pro ekologický chov hospodářských zvířat……………...16 2.2 Ekologické zemědělství v ČR……………..……………………………...……18 2.2.1 Historie a současný stav………………………………………………….18 2.2.2 Právní úprava……………………………………………………………..21 2.2.3 Dotační politika ……………………………….………………………....23 3.3 Ekologické zemědělství v SRN…………………………………………...……25 2.3.1 Historie a současný stav…………………………………………………25 2.3.2 Právní úprava……………………………………………………………29 2.3.3 Dotační politika….………………………………………………………31 2.4 Biopotraviny …………………………………………………………………...32 2.4.1 Charakteristika a produkce biopotravin…………………………………..32 2.4.2 Zpracování a výroba biopotravin…………….…………………………...32 2.4.3 Osvědčení o původu a označování……………………………………….34 2.4.4 Systém kontroly a certifikace…………………………………………….37 2.4.5 Kvalita ekologické produkce……………………….…………………….38 2.4.6 Trh a marketing biopotravin……………………………………………...40 2.4.7 Formy prodeje……………………………………………………………47 3 CÍL PRÁCE….……………………………………………………………………….49 4 MATERIÁL A METODY……………………………………………………………50 4.1 Hodnocení podnikatelů podnikajících v ekologickém zemědělství……..……..50 4.2 Charakteristika farem………………...………………………………………...50 4.2.1 Biofarma Sasov…………………………………………………………..51 4.2.1.1 Základní charakteristika………………………………………….51 4.2.1.2 Charakteristika místa………………………………………….....51 4.2.1.3 Charakter produkce………………………………………………52 4.2.2 Biofarma Hof Lütjensee………………………………………………….54 4.2.2.1 Základní charakteristika………………………………………….54 6

4.2.2.2 Charakteristika místa…………………………………………….55 4.2.2.3 Charakter produkce………………………………………………56 4.3 Zjištění informací o biofarmách a jejich produkci – rozhovor………………..58 4.4 Dotazníkové šetření v bioobchodech...………...………………………………59 5 VÝSLEDKY A DISKUSE…………………………………………………………..60 5.1 Výsledky hodnocení stavu registrovaných ekologických zemědělců v ČR…...60 5.1.1 Zhodnocení registru výrobců biopotravin……………………………….60 5.1.2 Zhodnocení registru faremních zpracovatelů……………………………62 5.1.3 Zhodnocená registru osob uvádějících biopotraviny do oběhu………….63 5.1.4 Zhodnocení registru dovozců biopotravin……………………………….64 5.1.5 Analýza výsledků registrovaných ekologických podnikatelů……………65 5.2 Porovnávání farem ve zjištěné produkci…………...…………………………..66 5.2.1 Biofarma Sasov…………………………………………………………..66 5.2.2 Biofarma Hof Lütjensee………………………………………………….68 5.2.3 Dostupnost biopotravin pro spotřebitele ve srovnávaných zemích……...70 5.3 Výsledky rozhovorů na biofarmách……………………………………………71 5.3.1 Základní informace ……………………………………………………...71 5.3.2 Informace o rostlinné produkci…………………………………………..72 5.3.3 Informace o živočišné produkci………………………………………….72 5.3.4 Informace o bioproduktech a biopotravinách…………………………….73 5.4 Výsledky dotazníkového šetření.…..…………………………………………...74 5.4.1 Respondenti dotazníku dle pohlaví……………………………………….74 5.4.2 Zjišťování věkové kategorie……………………………………………...75 5.4.3 Zjišťování nejvyššího dosaženého vzdělání……………………………...76 5.4.4 Zjišťování znalosti pojmu biopotraviny………….……………………...77 5.4.5 Zjišťování, zda respondenti rozpoznají biopotraviny………………….....79 5.4.6 Zjišťování týkající se informovanosti o biopotravinách……………….....80 5.4.7 Zjišťování, jak je hodnocen sortiment biopotravin……………………….81 5.4.8 Zjišťování dostupnosti prodejních míst……………………………...…...82 5.4.9 Zjišťování přijatelnosti cen biopotravin……………………………….....83 5.4.10 Zjišťování četnosti nákupu biopotravin………………………………....84 5.4.11 Zjišťování nejčastějších kupovaných biopotravin………………………85 5.4.12 Zjišťování měsíční útraty za nákup biopotravin………………………...86 6 ZÁVĚR………………………………………………………………….……………88 7

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………..91 8 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………….96 9 SEZNAM TABULEK………………………………………………………………..98

8

1 ÚVOD K výběru tématu diplomové práce mě vedl zájem o problematiku ekologického zemědělství a biopotravin jako jeho produktu. Současně jsem chtěla navázat na již získané znalosti v této oblasti, neboť jsem před dvěma roky zpracovala bakalářskou práci na téma charakteristika biopotravin a jejich porovnání v ČR a SRN. I v diplomové práci, která má charakterizovat stav ekologického zemědělství a dostupnost biopotravin v ČR, jsem si zvolila pro komparaci SRN, protože zde žije moje sestra, která biopotraviny pravidelně kupuje, a to nejen pro jejich původ, kvalitu, ale i šetrnost k životnímu prostředí. Pokud má být udrženo zdravé životní prostředí, je nutné přejít k trvale udržitelným formám vývoje bez zneužívání přírodních zdrojů. S tím úzce souvisí i rozvoj koncepce trvale udržitelného zemědělství. To se vyznačuje vyváženým agroekosystémem, harmonickým rozvojem vazeb rostlin i zvířat a trvalým zachováváním půdní úrodnosti. Trvale udržitelné zemědělství musí plnit také funkci ochrany krajiny a zajistit dostatečné množství hodnotných potravin. Jednou z možností, která tyto podmínky splňuje je ekologické zemědělství, spojené s výrobou biopotravin. Ekologické zemědělství je takový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy naší planety a umožňuje tak produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách ohleduplného přístupu vůči chovaným zvířatům, ochraně životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů a udržení biodiverzity. Současně přispívá k ochraně zdraví populace, ale i udržení zaměstnanosti v zemědělském odvětví a na venkově. Zemědělství, které využívá metod a postupů výše uvedených, produkuje takové suroviny rostlinného či živočišného původu, které vzešly z ekologického zemědělství a označují se jako bioprodukty, z kterých vznikají po zpracování biopotraviny. Předkládaná diplomová práce je rozdělena na dvě části. První část představuje kapitola literární přehled, kde charakterizuji ekologické zemědělství, definuji jeho stav v ČR a v SRN. V první kapitole také obecně hodnotím výrobu, označení, kontrolu, kvalitu, trh a prodej biopotravin. Druhá část koncipovaná jako experimentální je rozdělena na kapitolu materiál a metody a na kapitolu výsledky a diskuze. Tyto dvě kapitoly jsou zaměřeny na registrované ekologické podnikatele, biofarmy Sasov a Hof Lütjensee, rozhovor a dotazníkové šetření, a to vše s cílem poukázat na stav biopotravin v ČR a SRN.

9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika ekologického zemědělství Ekologické zemědělství lze definovat jako speciální druh zemědělského hospodaření, dbající na životní prostředí stanovením určitých omezení či zákazu používání veškerých látek a postupů, které nějakým způsobem zatěžují, znečišťují životní prostředí, či zvyšují riziko kontaminace potravního řetězce. Ekologické zemědělství představuje systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob. Dále zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na jejich pohodu a zároveň dbá na celkovou harmonii agroekosystémů a biologickou diverzitu (Šánová, 2006). Ekologické zemědělství si nejvyšší možnou měrou zakládá na obnovitelných zdrojích a recyklaci surovin. Tento způsob hospodaření chápe přírodu jako jednotný celek s vlastní vnitřní hodnotou. Povinností člověka je provozovat zemědělství tak, aby se zemědělská kulturní krajina stala harmonickou součástí přírody (Dlouhý, Petr a kol., 1992). Cílem současného ekologického zemědělství je především snaha o produkci dostatečného množství vysoce kvalitních potravin, zachování a zlepšení dlouhodobé přirozené úrodnosti půdy a vytvoření takových podmínek pro hospodářská zvířata, které odpovídají jejich přirozenému chování tzn. pohyb venku, zdravý růst, vývoj a reprodukce. Dále pak je zde snaha o vytvoření takové kulturní krajiny, která bude druhově bohatá a udrží si tradiční ráz kulturní zemědělské krajiny. Dalším cílem ekologického zemědělství je snaha o hospodárné využívání především místních přírodních obnovitelných zdrojů tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování životního prostředí. Zároveň je nutné minimalizovat používání neobnovitelných zdrojů např. syntetická minerální hnojiva. V neposlední řadě je zapotřebí vytvoření dobrého vztahu mezi spotřebitelem a zemědělcem, a také umožnit ekologickým zemědělcům ekonomický a sociální rozvoj. Velmi důležitá je i snaha o snížení energetických vstupů na nezbytné minimum (Hladíková, 2008). Nejdůležitější pozitiva ekologického hospodaření podle Šánové (2006) jsou: 1. Ekonomická výhodnost z dlouhodobého hlediska. V dnešní době jsou konvenční produkty v porovnání s biopotravinami podstatně levnější, což je podmíněno tím, že do jejich ceny nejsou zahrnuty veškeré náklady jako například znečištění vod umělými

10

hnojivy. Pokud v budoucnu budou tyto náklady zakomponovány do finální ceny konvenčních produktů, dojde tím k růstu jejich cen. Současně lze ovšem konstatovat, že problematika nepřiměřeného zacházení s hnojivými látkami je v posledních letech řešena i v konvenčním zemědělství a jsou uplatňovány tzv. zásady správné zemědělské praxe (Ministerstvo zemědělství ČR, 2004) a principy Nitrátové směrnice (Zákon č. 103/2003 Sb.), klady ekologického zemědělství jsou však v tomto ohledu oproti zemědělství konvenčnímu nadále neoddiskutovatelné. 2. Ochrana životního prostředí a biodiverzity. Ekologické zemědělství představuje jediný možný způsob obhospodařování krajiny ve zvláště chráněných územích (např. CHKO, přírodní reservace, atd.). 3. Ochrana rezervoárů podpovrchové vody, snížení znečištění povrchové vody. Ekologické zemědělství neprodukuje škodliviny, které by znečišťovaly rezervoáry podpovrchové vody, stejně tak nesnižuje ani kvalitu vod povrchových. 4. Úspora energie a neobnovitelných zdrojů surovin a energie. K hlavním cílům ekologického zemědělství patří vytvoření uzavřeného koloběhu v rámci zemědělského subjektu. Tento koloběh je charakteristický především omezeným vstupem zvenku a minimální spotřebou neobnovitelných zdrojů surovin a energie. V porovnání s konvenčním zemědělstvím je tedy ekologické zemědělství surovinově a energeticky méně náročné. 5. Snížení nadprodukce. V EU jsou podporovány takové zemědělské metody (ekologické zemědělství), které cestou omezeného používání intenzifikačních faktorů snižují nadprodukci, a to při zachování příjmové hladiny pro zemědělce (Šánová, 2006). Tato nadprodukce potravin je ve většině vyspělých států velkým problémem zatěžujícím státní rozpočty těchto zemí. 6. Zlepšení kvality potravin a zdravotního stavu populace. Zde velmi záleží na politice jednotlivých států. V některých zemích (např. v Německu) jsou biopotraviny státem podporovány jako vhodný produkt pro zdraví spotřebitele. 7. Zavedení nového perspektivního produktu (biopotravin) pro náš i zahraniční trh. Vyšší ceny biopotravin umožňují větší specializaci a tím pádem zachování existence menších zemědělských a zpracovatelských podniků či specializovaných prodejen, které by bez produkce řady regionálních produktů v biokvalitě nebyly konkurence schopné. 8. Udržení přírodního rázu krajiny a stability osídlení. Menší rodinné farmy v odlehlých oblastech podporují udržení osídlení na venkově a zároveň dopomáhají k jeho obnově.

11

Základní principiální rozdíly mezi ekologickým a konvenčním hospodařením lze charakterizovat tak, že v konvenčním zemědělství je kladen hlavní důraz na množství a ekonomickou rentabilitu, zatímco v ekologickém zemědělství je upřednostňována kvalita a prioritou je zachování ekologické a biologické rovnováhy, která se klade před ekonomickou rentabilitu. Zemědělské provozy v konvenčním zemědělství jsou silně specializované a pěstuje se nízký počet druhů plodin. Také zde dochází k používání minerálních, lehce rozpustných hnojiv i k použití pesticidů. Zatímco v ekologickém zemědělství je provoz typický svojí mnohostranností, pěstováním vyššího počtu druhů plodin, užíváním převážně statkových organických hnojiv a biologickou ochranou rostlin. Celý systém pěstování plodin působí preventivně proti výskytu škůdců a plevelů (Hladíková, 2008). Pojem „ekologické zemědělství“ bylo dříve často označováno jako alternativní zemědělství a je společným názvem pro řadu směrů a metod (Dlouhý, Petr a kol., 1992). Společným jmenovatelem pro tyto metody a směry je to, že se v nich nepoužívají průmyslová hnojiva a pesticidy a je zde snaha o využití lokálních a obnovitelných zdrojů. První formy dnešního ekologického zemědělství vznikly již koncem 19. století, kdy bylo kritizováno používání chemikálií ve formě lehce rozpustných živin jako hnojiva pro rostliny a pesticidy (Hladíková, 2008). V současné době existuje ve světě asi pět hlavních alternativních přístupů k ekologickému zemědělství, které se od sebe liší svojí filozofií nebo praktickými opatřeními (Dlouhý, Petr a kol., 1992). Urban, Šarapatka a kol. (2003) však rozlišují šest směrů, které se podílely na rozvoji současného ekologického zemědělství. Všechny tyto směry se vyvinuly v průběhu dvacátého století. Přírodní zemědělství (biologické zemědělství) Zakladatelem tohoto směru vzniklého na počátku 20. století je E. Köhemann. Tento směr je myšlenkově spjat s ideou vegetariánství a životem i prací ve venkovském prostředí. Mezi hlavní zásady patří produkce vysoce kvalitních zemědělských produktů, hospodaření bez chovu dobytka a nebo s omezenou živočišnou výrobou (např. produkce mléka, vlny atd.). Z toho vyplývá absence statkových hnojiv. Další zásadou bylo také biologické porozumění půdní úrodnosti a z toho vycházející hospodaření s humusem (Urban, Šarapatka a kol., 2003). K ochraně rostlin byly využívány ochranné prostředky na přírodní bázi a bezorební způsob hospodaření. Přírodní zemědělství je teoretickým předstupněm dalších zemědělských systémů (Hladíková, 2008).

12

Biologicko – dynamické zemědělství (biodynamické hospodářství) Tento hospodářský systém vzniklý ve 30. letech 20. století vychází z antropozofické filozofie J. W. von Goetha, která tvrdí, že vše živé je dobře vyvážený celek nejen v pozemské, ale i v kosmické souvislosti. Pokud tuto tezi aplikujeme na zemědělské hospodaření, tak můžeme považovat zemědělská hospodářství za dobře vyvážené organismy, složené z půdy, rostlin, zvířat a člověka. Ve všem živém pak působí jisté formující síly, které mají svůj původ v kosmu (Urban, Šarapatka a kol., 2003). Mezi základní zásady patří dodávání statkových hnojiv do systému, využívání zeleného hnojení (převážně leguminóz), střídání polní produkce s pastevním obdobím a také pravidelné střídání plodin a přidávání biodynamických preparátů jako je např. humusový preparát z kravského hnoje nebo křemíkový preparát. Těmto biodynamickým preparátům přisuzují stoupenci tohoto směru katalytický a stimulující vliv. Tento systém hospodaření se využívá především ve Švýcarsku, Skandinávii, Německu a Nizozemí (Hladíková, 2008). Organicko – biologické zemědělství Zakladatelem tohoto směru byl Dr. Hans Müller, avšak o jeho největší rozšíření se postaral německý lékař H. P. Rusch. Základní myšlenkou tohoto systému hospodaření je tvrzení, že kvalitní produkty je možné získat pouze ze zdravé a kvalitní půdy, přičemž rovnováha v půdě nesmí být žádným způsoben narušena. K požadavkům na hnojení patří zákaz používání minerálních hnojiv a pesticidů, které mají negativní vliv na kvalitu plodin a bezobratkové zpracování půdy, které zachovává naturální statigrafii půdy (přirozené zvrstvení). V organicko – biologickém zemědělství se k hnojení používá symbioflor - humusfermentu

složený z bakterií, horninových mouček

a léčivých rostlin, jenž slouží k regeneraci a zvýšení aktivity edafonu. Důležitým prvkem v tomto hospodářském systému je použití širokého spektra plodin v osevním postupu, plošné kompostování a rozprostření hnoje na povrch půdy a také návrat organického odpadu z domácností zpět do půdy. Organicko – biologické zemědělství převažuje v německy mluvících zemích a Skandinávii (Hladíková, 2008). Organické zemědělství Zakladatelem tohoto směru je brit sir Albert Howard, který studoval zemědělské techniky v Indii a to především recirkulaci organických látek a kompostování biologických odpadů. Tento typ hospodaření je rozšířen především v anglicky mluvících zemích. Ve Velké Británii je označován jako organic agriculture a ve Spojených státech amerických jako organic farming. Dnešní definice organického 13

zemědělství odpovídá obecné definici ekologického zemědělství. Velký význam je zde přisuzován tzv. mikorhýze (symbióza hub s kořeny rostlin), které je podřízeno dokonce i zpracování půdy. Z organických hnojiv se používá kompost z chlévské mrvy a z hnojiv minerálních jsou to především vápence, dolomity a horninové moučky (Hladíková, 2008). Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (Biologische Landbau) Tento následovník biologicko – dynamického a organicko – biologického systému vzniklý v 50. letech 20. století má základ v práci J. Görbinga o tvorbě osevních postupů na základě výzkumu optimální půdní struktury. Příkladem biologického zemědělství jsou např. tradiční osevní postupy v alpských oblastech. Je zde upřednostňována preventivní nepřímá ochrana rostlin před škůdci, výběr vhodných odrůd, postupné posilování odolnosti rostlin, nasazování predátorských druhů rostlin a použití pesticidů získaných z přírodních látek. Pro obohacování půdy organickou hmotou (důležitá pro tvorbu humusu) jsou v tomto systému vysévány jetelotrávy (Hladíková, 2008). Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (L´agriculture biologique) Ve Francii vzniklo biologické zemědělství v 50. až 60. letech 20. století podobně jako v německy mluvících a anglofonních zemích. Byly zde založeny dva svazy: Lemaire – Boucher a Nature at Progres (podle metody Claude Auberta). První svaz preferoval metodu Raula Lemaira a Jana Bouchera, která se vyznačovala využíváním mořské řasy Lithothamnium calcareum jako hnojiva. Druhý svaz Nature at Progres, vznikl v 60. letech a upřednostňoval metodu Claude Auberta a byl iniciátorem založení IFOAM (Hladíková, 2008).

2.1.1 Ekologické zemědělství ve světě

Ekologické zemědělství bylo v roce 2007 provozováno na přibližně 31 miliónech hektarů zemědělsky využívaných ploch. Největší plochy se nacházejí v Austrálii, v Argentině, v Číně a v USA. Největší podíl ploch leží v Oceánii, v Evropě a v Latinské Americe. K ekologicky obhospodařovaným plochám se také připočítává okolo jednoho miliónu hektarů certifikovaných ploch, které jsou pokrytých volně rostoucími druhy rostlin. Z hlediska počtu ekofarem je jejich zastoupení největší v Mexiku, v Itálii a v Ugandě (MZe ČR, 2008). 14

2.1.2 Ekologické zemědělství v Evropě

Mezi evropské země které mají v ekologickém zemědělství rozvinutou zemědělskou produkci patří Itálie, Španělsko, Německo, Velká Británie a Rakousko. Země s procentuálně největším podílem ekozemědělské půdy jsou Lichtenštejnsko, Rakousko a Švýcarsko. Díky úrodným půdám, dobrým klimatickým podmínkám a dlouhé tradici agrární produkce mají velký rozvojový potenciál ve východní Evropě v Polsku a Ukrajině (MZe ČR, 2008). V posledních letech díky prudkému nárůstu ekologicky hospodařících farmářů a zvýšené poptávce spotřebitelů po biopotravinách vznikl v roce 2004 Evropský akční plán pro ekologické potraviny a zemědělství. Plán představuje 21 podnětů, jejichž cílem je dosáhnout rozvoje trhu s ekologickými potravinami a zlepšit normy zvýšením účinnosti, transparentnosti a důvěry spotřebitelů. Plán má za úkol zvýšit povědomí o ekologickém zemědělství, podnítit veřejnou podporu prostřednictvím rozvoje venkova, zlepšit normy produkce a posílit výzkum (MZe ČR, 2008). V tabulce 1 je popsán obrat a spotřeba biopotravin na obyvatele ve vybraných evropských státech v roce 2008.

Tab.1 Obrat a spotřeba biopotravin v roce 2008

Země

Obrat v mld.EUR

Spotřeba na obyvatele v EUR

Německo

5,8

70,5

Velká Británie

2,61

38,3

Francie

2,6

43,2

Švýcarsko

0,94

118,7

Rakousko

0,85

102,9

Polsko

0,035

0,9

Česká Republika

0,068

6,5

Zdroj: Václavík a kol., 2009

15

2.1.3 Obecné zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství

Urban, Šarapatka a kol. (2003) stanovují obecné zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství takto: struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami s mohutným kořenovým systémem, plodin mělce kořenících s plodinami hluboce kořenícími. Menší produkce kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin musí být vyrovnána pěstováním meziplodin. Vegetační kryt je nutné zachovat co nejdéle (i přes zimu). Dále je nutné zastoupení jetelovin v osevním postupu a střídání plodin více odolných vůči plevelům s plodinami méně odolnými a využití podsevů a přísevů. Druhová pestrost pěstovaných plodin musí umožnit přežívání prospěšných organizmů. Osevní postup musí zabránit erozi půdy. Odrůdy je nutné volit podle podmínek daného stanoviště. Také je nutné využívat odrůdové směsi a smíšené kultury. Struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou a vyváženou krmnou dávku po celý rok. Plevele se regulují agrotechnickými metodami, protože používání herbicidů není dovoleno. Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu, protože používání syntetických pesticidů není dovoleno. Hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu a na organickém hnojení, protože syntetická minerální hnojiva nejsou povolena (Hladíková, 2008).

2.1.4 Obecné zásady pro ekologický chov hospodářských zvířat

Obecné zásady pro ekologický chov hospodářských zvířat stanovují Urban, Šarapatka a kol. (2003) takto: způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat. Všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavkům udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Dále je nutno zajistit dostatek pohybu, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru a podestýlku z přírodních materiálů pro všechna chovaná zvířata. Krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a krmná dávka musí být jakostní. Kupírování, zkracování zubů a zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškození zvířat není dovoleno. Označování, kastrace a odrohování jsou povoleny jen u některých zvířat v přesně vymezených případech. Podstatná část sušiny krmné dávky musí být kryta krmivy pocházející z ekologického zemědělství. Podíl krmiv 16

z konvenčního zemědělství vztažený na denní krmnou dávku v sušině je dán výjimkami v legislativě (je snaha minimalizovat podíly konvenčních krmiv). Krmné přípravky, jako jsou stimulátory, zchutňovače krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, močovina a preventivní aplikace léčiv nejsou povoleny. Naopak lze použít zchutňující vitamínové a minerální přísady přírodního původu. Dále je zakázáno užití hormonálních látek, stimulátorů růstu a profylaktické používání syntetických léčiv. Tyto zásady pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat jsou podloženy platnými právními úpravami (Hladíková, 2008). Na ekologických farmách bylo v roce 2008 během kontrol zjištěn počet 227 125 kusů chovaných zvířat. Z grafu 1 je možno vyčíst procentuální vyjádření počtu chovaných zvířat v uvedeném roce podle druhu. Je pozoruhodné, že více než 90% chovu všech zvířat na ekofarmách představuje skot a ovce, naproti tomu chov prasat pouze 1%.

1%

3%

2%

2%

Skot Ovce Kozy

27%

Prasata Drůbež Koně 65%

Obr.1 Počet zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2008 (Václavík a kol., 2009)

17

2.2 Ekologické zemědělství v ČR 2.2.1 Historie a současný stav

První zmínky o ekologickém zemědělství se na území bývalého Československa začaly objevovat již v roce 1985. Jednalo se však pouze o malé množství článků v odborných časopisech bez velké odezvy. První impuls k ekologickému pěstování rostlin a ekologickému chovu zvířat vzešel od spotřebitelů, kteří se začali orientovat na zdravou, alternativní či vegetariánskou výživu. Na tuto výzvu jako první zareagovala skupina zemědělců z Moravy, kteří převzali základní informace o tomto systému hospodaření ze zahraničí. Ekologické zemědělství bylo zčásti zavedeno ve třech zemědělských podnicích v Jeseníkách a Bílých Karpatech v roce 1989. Zemědělské družstvo Starý Hrozenkov, jeden ze zakladatelů, který v tomto oboru podniká dodnes, je nejstarším ekologickým statkem v naší republice (Hladíková, 2008). Rozvoj ekologického zemědělství po roce 1990 v ČR byl relativně intenzivní a můžeme ho charakterizovat rostoucím počtem ekofarem a výměry zemědělské půdy, kterou tyto subjekty obhospodařovaly. V roce 1991 bylo v ČR registrováno 132 ekologických zemědělců (ekofarem) kontrolovaných kontrolní organizací KEZ, o.p.s. („Kontrola ekologického zemědělství“), které obhospodařovaly půdu v celkové výměře 17 507 ha, což činilo pouze 0,41 % ze zemědělské půdy. V roce 2001 byl počet registrovaných ekofarem v ČR již pětinásobný oproti roku 1991, celkem 654 subjektů obhospodařujících 217 869 ha zemědělské půdy, což činilo více nežli 5 % ze zemědělské půdy. V roce 2004 vzrostl počet subjektů hospodařících podle zásad ekologického zemědělství již na 836, obhospodařováno bylo 263 299 ha zemědělské půdy a procentuální podíl z celkové zemědělské půdy přesáhnul 6 %. V roce 2006 Ministerstvo zemědělství ČR pověřilo kontrolní činností v oblasti ekologického zemědělství další dvě organizace (Hladíková, 2008). Na konci prosince 2008, bylo v ČR registrováno 1802 ekologických zemědělců a 410 výrobců biopotravin. Tito zemědělci obhospodařovali zemědělskou půdu o celkové výměře 338 722 ha, což činilo téměř 8 % z celkové výměry zemědělské půdy. K 31.12. 2009 byl počet ekologických zemědělců již 2 689, a tito obhospodařovali výměru téměř 400 000 ha, což představuje podíl 9,38 % z celkové výměry zemědělské půdy. Je tedy patrné, že

18

počet ekologicky hospodařících zemědělců rapidně narůstá (MZe ČR, 2009). Tento vývoj je popsán v tabulce 2.

Tab. 2 Vývoj počtu ekofarem a výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR

Výměra zemědělské

Procentuální podíl ze

půdy v EZ v ha

zem. půdního fondu

3

480

-

1991

132

17 507

0,41

1992

135

15 371

0,36

1993

141

15 667

0,37

1994

187

15 818

0,37

1995

181

14 982

0,35

1996

182

17 022

0,40

1997

211

20 239

0,47

1998

348

71 621

1,67

1999

473

110 756

2,58

2000

563

165 699

3,86

2001

654

217 869

5,09

2002

721

235 136

5,50

2003

810

254 995

5,97

2004

836

263 299

6,16

2005

829

254 982

5,98

2006

963

281 535

6,61

2007

1318

312 890

7,35

2008

1802

338 722

7,97

2009

2689

398 407

9,38

Rok

Počet ekofarem

1990

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR (31.12.2009)

V roce 1991 došlo k vzniku pěti svazů sdružujících ekologické zemědělce. Mezi tyto svazy patřily PRO-BIO, Libera, Naturvita, Altervin a Biowa. V současné době jsou registrovány pouze dva svazy, a to: PRO-BIO a Libera (Hladíková, 2008).

19

Ministerstvo zemědělství České republiky zaznamenalo v posledních letech pozitivní trend v produkci biopotravin a ve vývoji struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství. Tento vývoj je popsán v tabulce 3. Hlavní charakteristikou ekologického zemědělství je stále chov mastného skotu a hospodaření na trvalých travních porostech v horských a podhorských oblastech se zaměřením na údržbu krajiny, které aktuálně tvoří 82 % ploch. V České Republice dochází poprvé k stabilnímu růstu výměry orné půdy, která v roce 2009 dosáhla téměř 45 tisíc hektarů. Lze očekávat, že tento vzestup bude v následujících letech pokračovat především díky rostoucí poptávce po tržních plodinách v kvalitě bio a zvýšenou potřebou pěstování krmiv a osiv ekologického původu. Také došlo k velkému nárostu ploch ve výměře trvalých kultur a to zejména ve vinicích (645 ha) a v roce 2009 se do režimu ekologického zemědělství dostaly i první chmelnice (8 ha). Za poslední dva roky se také zvýšil počet vinařů, kteří vstoupili do systému ekologického zemědělství. Předpokládá se jejich další rozšíření a to především díky zvýšenému zájmu o trh s biovíny, možností exportu a navýšení dotací (MZe ČR, 2009).

Tab. 3 Vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství ČR (2004 - 2009)

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Plochy

výměra (ha)

Výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

Orná půda

19 694

20 766

23 478

29 505

34 990

44 906

TTP

253 379

209 956

232 190

257 899

278 913

329 232

Trv.kultury

1 170

820

1 196

1 870

3 185

4 331

Ost. Plochy

7 056

23 440

24 671

23 616

21 634

19 890

Celkem

263 299

254 982

281 535

312 890

335 945

394 681

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR (2008, 2009) + vlastní výpočty

V roce 2004 byl vládou ČR přijat „Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010“, jehož hlavním cílem bylo dosáhnout do roku 2010 desetiprocentního podílu ekologicky obhospodařované půdy z celkové výměry. V roce 2007 byl Akční plán rozpracován do Programu udržitelné spotřeby a výroby Ministerstva zemědělství „Ekologické zemědělství a biopotraviny“, kde byla navržena konkrétní opatření, která jsou nyní realizována ve formě projektů za finanční podpory Ministerstva zemědělství (MZe ČR, 2008). 20

Mezi největší nástroje, které podporují rozvoj ekologického zemědělství v ČR, patří podpora ekologických zemědělců v Programu rozvoje venkova (2007 - 2013). V rozšiřování ekologicky obhospodařovaných ploch hraje velkou roli i zvýšení poptávky po biosurovinách ze strany výrobců biopotravin, v jejichž řadách přibývají velcí konvenční výrobci potravin, a také zvýšený zájem zahraničních odběratelů. Na jaře 2008 byla Českou republikou a evropskou unií zahájena spotřebitelská kampaň na podporu biopotravin a ekologického zemědělství (MZe ČR, 2008).

2.2.2 Právní úprava

V České republice je problematika ekologického zemědělství a výroby biopotravin a bioproduktů upravena několika právními předpisy. Nejdůležitější normou je zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, který nabyl účinnosti k 1. 1. 2001. Ve spojení ze zákonem o ekologickém zemědělství je nutné uvést jeho prováděcí předpisy, a to vyhlášku Ministerstva zemědělství ČR č. 53/2001 Sb., ze dne 13. 2. 2001, která byla následně nahrazena vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č. 263/2003 Sb., ze dne 31. 7. 2003. Mezi další právní předpisy ošetřující podnikání v ekologickém zemědělství patří zákon č.119/2000 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a dále zákon 219/2003 Sb., o oběhu osiva a sadby. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství plně respektuje standardy Mezinárodní federace hnutí pro ekologické zemědělství - IFOAM, založené v roce 1952 a sdružující přibližně 450 členů ze 70 zemí světa. Tento zákon je také plně v souladu s legislativou Evropské unie (Nařízení rady (EHS) č.2092/91 – tzv. ekonařízení). Zákon o ekologickém zemědělství legislativně definuje řadu pojmů, např. důležitý pojem ekofarma vymezuje tento zákon jako oddělenou zcela uzavřenou hospodářskou jednotku, která zahrnuje vše, co je potřebné k hospodaření dle standardů ekologického zemědělství, tzn. pozemky, provozní zařízení, hospodářské budovy i hospodářská zvířata. Tento zákon ukládá ekologicky hospodařícím zemědělcům řadu povinností, mezi které patří např. povinnost používat hnojiva povolená pro ekologické zemědělství, dále povinnost používat pouze povolené látky a přípravky na ochranu rostlin, povinnost obdělávat půdu šetrným způsobem, povinnost střídání plodin a dodržování vyváženého osevního postupu zaměřeného na udržení a zvyšování úrodnosti půdy a obsahu organických látek v půdě, zajištění živin pro růst rostlin a minimalizaci ztrát živin. 21

Důležité změny v legislativě proběhly v roce 2004, a to v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. V ČR začalo platit Nařízení rady (EHS) č. 2092/91 vhodné uvést slovně název nařízení, co upravuje), neboť nařízení rady mají v členských zemích EU přímé účinky. Současně byl novelizován i tuzemský zákon o ekologickém zemědělství, a to zákonem č. 30/2006 Sb. a byl vydán i prováděcí předpis formou vyhlášky č. 16/2006 Sb (Hladíková, 2008). V oblasti označování biopotravin začaly platit zcela nová pravidla, a to díky přijetí Nařízení rady č.834/2007 a Nařízení komise č.889/2008, které nahradily Nařízení rady č.2092/91. Všichni ekologičtí zemědělci, výrobci i distributoři bioproduktů a biopotravin se musí řídit pravidly, které jsou striktně určeny Nařízením rady č.834/2007 a novelou č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství. Kontrola dodržování pravidel je zajištěna mechanizmy, ve kterých kontrolní orgány ověřují řádné plnění podmínek stanovených právními předpisy na všech úrovních, od ekofarem až po distributory biopotravin a jiných produktů ekologického zemědělství. Smyslem kontroly je vedle ochrany zájmů spotřebitelů biopotravin (pravost biopotravin) i ochrana zájmů občanů jako daňových poplatníků (z daní je financován systém státní podpory ekologického zemědělství) a ochrana ekologických podnikatelů před nekalou konkurencí (pseudobiopotraviny) (Urban, Šarapatka a kol., 2003). První kontrolní organizací pro výkon kontroly nad ekologickým zemědělstvím v celém rozsahu byla pověřena Ministerstvem zemědělství ČR v roce 1999 právnická osoba KEZ, o.p.s. Tato soukromá organizace se nepodílí žádnou formou na podnikání jiných osob v ekologickém zemědělství. Činnost této společnosti podléhá každoročnímu auditu. K 1.1.2006 zahájily svoji činnost další dvě soukromé organizace provozující kontrolní činnost s pověřením Ministerstva zemědělství ČR. První organizací je česká pobočka stejnojmenné německé certifikační organizace Abcert, GmbH, patřící k největším organizacím tohoto typu ve Spolkové republice Německo. Druhou organizací je ryze česká organizace Biokont CZ, s.r.o. se sídlem v Brně (Hladíková, 2008). Od 1.1.2010 byl vedle stávajících soukromých kontrolních organizacích pověřen také státní Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který má zajišťovat úřední kontroly podniků. Největší počet subjektů podnikajících v ekologickém zemědělství je zaregistrován organizací KEZ, o.p.s. Počty zemědělců v ekologickém zemědělství podle kontrolních organizací jsou popsány v tabulce 4.

22

Tab. 4 Počty zemědělců a výměra půdy v EZ dle kontrolních organizací

31.12.2007 Kontrolní

31.7.2008

Počet podniků Výměra půdy v ha Počet podniků Výměra půdy v ha

organizace

abs.

%

abs.

%

abs.

%

abs.

%

Abcert

151

11,5

22 847

7,3

239

13,5

25 639

7,7

Biokont CZ

312

23,7

35 766

11,4

522

29,5

42 581

12,8

KEZ, o.p.s.

855

64,9

254 277

81,3

1 008

57,0

265 289

79,5

Celkem

1 318

100,0

312 890

100,0

1 769

100,0

333 509

100,0

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR (2008)

2.2.3 Dotační politika

První dotace ekologicky hospodařícím zemědělcům začaly být vypláceny již v tehdejší ČSFR v roce 1990 ve výši 3000 Kčs na jeden hektar. V roce 1992 bylo plošné vyplácení dotací bez náhrady zrušeno. Dotace ekologického zemědělství byly v České republice znovu zavedeny od roku 1998, a to především z důvodu velkého nárůstu ekologicky obhospodařovaných ploch (Hladíková, 2008). Od roku 2003 byly tyto dotace vypláceny na základě nařízení vlády a tím se stanovily podpůrné programy pro mimoprodukční funkci. Od roku 2004 do roku 2006 byly podmínky státní podpory upraveny programovým dokumentem „Horizontální plán rozvoje venkova“, kde jedním z titulů agroenvironmentálních opatření bylo „Ekologické zemědělství“. Ekologičtí zemědělci mohli také využívat zvýhodněnou podporu z „Operačního programu Zemědělství“. Podpora ekologického zemědělství je od roku 2007 zajišťována programovým dokumentem „Program rozvoje venkova 2007 - 2013“, který nahradil „Horizontální plán rozvoje venkova“ a podporu z „Operačního programu Zemědělství“. (MZe ČR, 2008). Vývoj objemu vyplacených finančních prostředků v letech 1998 až 2007 je názorně uveden v tabulce 5.

23

Tab. 5

Vývoj objemu vyplacených finančních prostředků na plochu zařazenou do

ekologického zemědělství nebo přechodného období v letech 1998 – 2007

Rok

Vyplacené finanční prostředky v Kč

1998

48 091 000

1999

84 168 000

2000

89 101 971

2001

167 966 104

2002

210 861 131

2003

230 810 809

2004

292 200 000

2005

285 828 855

2006

304 995 064

2007

zažádáno o 540 395 786

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR (2008)

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky v roce 1998 obdrželi ekologicky hospodařící zemědělci v ČR částku 48 091 000 Kč, což v průměru na jeden hektar činilo 2 376 Kč. V roce 1999 dotace, i přes nárůst celkově vyplacené finanční podpory, byla již jen 1 175 Kč na ha. V roce 2000 se tento průměr ještě snížil na částku 804 Kč na ha. V roce 2003 došlo ke změně dotační politiky a dotace byly vypláceny formou pevné finanční podpory na jeden hektar ekologicky obhospodařované půdy. Výše finančních prostředků vyplacených na jeden hektar půdy jsou uvedeny v tabulce 6 (Hladíková, 2008).

24

Tab. 6 Finanční prostředky vyplácené na jeden ha ekologicky obhospodařované půdy v Kč v letech 2001 až 2008

Finanční částky vyplacené v letech (Kč)

Způsob využití půdy v EZ

2001 - 2003 2004 - 2006

2007

2008

TTP

1 000

1 100

1 954

1 872

Orná půda

2 000

3 520

4 266

4 086

Speciální byliny

2 000

11 050

15 524

14 869

Zelenina

3 500

11 050

15 524

14 869

3 500

12 235

23 369

22 383

Trvalé kultury (vinice, chmelnice, sady)

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR (2008) - doplněno vlastními výpočty

Od roku 2007 se podpory ekologickým zemědělcům vyplácejí podle dokumentu „Program rozvoje venkova 2007 – 2013“. V tomto dokumentu jsou stanoveny výše dotací v Eurech. Dotace na trvalé travní porosty je stanovena na 71 Euro na ha, na ornou půdu 155 Euro na ha, zelenina a speciální byliny pěstované na orné půdě 564 Euro na ha a trvalé kultury 849 Euro na ha. Z toho vyplývá, že výše podpory v letech 2007 – 2013 závisí a bude záviset na vývoji směnného kurzu Eura vůči Kč. Pro rok 2007 byl pro konverzi Ministerstvem zemědělství ČR použit kurz 29,784 Kč za Euro. Pro rok 2008 stanovilo ministerstvo kurz 26,364 Kč za Euro (Hladíková, 2008).

2.3 Ekologické zemědělství v SRN

2.3.1 Historie a současný stav

První zmínky o ekologickém zemědělství jsou spojeny s ekologickou krizí, která proběhla v SRN v 18. století a v důsledku, které vznikla potřeba šetrnějšího zemědělství. Drancováním a kácením lesních ploch se po několika stoletích zhroutil ekologický systém lesů. Teprve tato skutečnost přiměla zemědělce ke změně

25

jednostranné formy hospodaření. Jako reakce na tuto krizi se začal vázat chov zvířat na zemědělství a na využívání lučních ploch a pastvin. Tak vznikly ekologicky stabilní a stálé zemědělské provozy, které byly zaměřené na dané zdroje v určité lokalitě. Tyto provozy měly vyvážený poměr pěstování mezi zemědělskými výtěžky a krmivem (Bölw, 2010). Industrializací se zemědělství začínalo stávat více průmyslovým objektem, zaměřeným na zisk. Používáním minerálních hnojiv a pesticidů se narušil původní přirozený zemědělský koloběh. Intenzivní nasazení chemicko-syntetických přísad a ekonomický nátlak vedly k negativnímu působení zemědělství na životní prostředí. Již ve dvacátých letech minulého století (1920) začali aktivisté antropozofického hnutí a hnutí životní nápravy hledat východiska ze začínající ekologické krize. Vytvořili systém biologicko – dynamického zemědělství, který je zejména šetrný k životnímu prostředí a chovu zvířat. Tento princip se stal základem celého ekologického zemědělství v SRN a je podrobněji popsán v obecné charakteristice ekologického zemědělství v kapitole 2.1 této práce. V roce 1996 bylo v Německu registrováno 7 353 ekologických podniků, které obhospodařovaly půdu o celkové výměře 354 171 ha, což činilo pouze 2,1 % ze zemědělské půdy. V roce 2001 byl počet ekofarem již dvojnásobný než-li v roce 1996, tedy 12 740 podniků, které obhospodařovaly 634 998 ha zemědělské půdy, to bylo 3,7 % z celkové zemědělské půdy. I rok 2008 potvrdil trend rozvoje ekologického zemědělství, když počet registrovaných ekologických podniků dosáhl čísla 19 831, a tyto obhospodařovaly zemědělskou půdu o celkové výměře 907 786 ha plochy, což činilo již 5,4 % z celkové výměry zemědělské půdy (Bmelv SRN, 2008). Tento vývoj je podrobněji popsán v tabulce č. 7. Mezi jednotlivými spolkovými zeměmi SRN lze přitom vysledovat jisté rozdíly v množství zemědělské plochy obhospodařované ekologickými zemědělci. V roce 2007 bylo nejvíce této obhospodařované plochy ve spolkové zemi Bayern a to 148,850 ha, dále ve spolkové zemi Brandeburg 127,957 ha a Meklenburg – Vorpommern 166,506 ha. Naopak nejmenší plochy obhospodařují ekologičtí zemědělci v tzv. „městských“ spolkových zemích: Berlín 158 ha, Hamburg 925 ha a Bremen 319 ha (Hladíková, 2008).

26

Tab.7 Vývoj počtu ekofarem a výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství SRN

Rok

Počet ekofarem

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

7 353 8 184 9 213 10 425 12 740 14 702 15 626 16 476 16 603 17 020 17 557 18 703 19 831

Výměra zemědělské půdy v EZ v ha 354 171 389 693 416 518 452 327 546 023 634 998 696 978 734 027 767 891 807 406 825 538 865 336 907 786

Procentický podíl ze zem. půdního fondu 2,1 2,3 2,4 2,6 3,2 3,7 4,1 4,3 4,5 4,7 4,9 5,1 5,4

Zdroj: Bmelv SRN, 2008

Většinu podniků, které hospodaří ekologicky, sdružují svazy, kterých je v SRN celkem devět. Mezi ty nejstarší patří svaz Demeter, který byl založen již v roce 1928 a svaz Bioland, který byl založen v roce 1971 pod názvem Bio-gemüse e.V. Dále to jsou svazy Naturland, Biokreis, EKOVIN Bundesverband Ökologischer Weinbau, Gäa, Ecoland a Biopark. Všichni, kteří jsou sdruženi v těchto svazích, musí dodržovat kromě evropských norem ještě vlastní svazové směrnice, které jsou v některých bodech přísnější. V tabulce 8 je rozepsán konkrétní počet ekologicky hospodařících podniků u německých svazů. Zástupci těchto svazů spolu se zpracovateli ekologických biopotravin a se zástupci bioobchodů založili v roce 2002 organizaci Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft (Bölw, 2010), která stojí nad těmito svazy a sdružuje je.

27

Tab. 8 Počty ekologicky hospodařících podniků v letech 2009 – 2010

Podniky

Podniky

Nárůst podniků

Plocha v ha

Plocha v ha

Nárůst plochy

k 1.1.2009

k 1.1.2010

v%

k 1.1.2009

k 1.1.2010

v %

Biokreis

726

810

11,6

29 057

33 433

15,1

Bioland

4 967

5 233

5,4

243 966

257 019

5,4

Biopark

659

647

- 1, 8

139 600

138 167

- 1,0

Demeter

1 341

1 388

3,5

60 365

64 253

6,4

Ecoland

29

29

0

1 886

2 048

8,6

Ecovin

197

210

6,6

1 150

1 307

13,7

Gäa

325

337

3,7

31 092

32 588

4,8

Naturland

2 005

2 214

10,4

93 964

105 316

12,1

EKOVIN

161

162

0,6

19 958

19 208

3,8

Celkově

10 410

11 030

621 038

653 339

Zdroj: Bölw, 2010

Pro skladbu půdního fondu využívaného v SRN pro účely ekologického zemědělství je v posledních letech charakteristický nárůst množství obdělávané orné půdy, která v roce 2008 dosáhla výměry 490 000 hektarů. Pro hospodaření na trvale travních porostech spojené s chovem masného skotu je využíváno 385 000 hektarů. Došlo i k mírnému nárůstu výměry ploch trvalých kultur, a to na 20 600 hektarů, jde o obdobný trend jako v ČR. Tento vývoj struktury půdního fondu v SRN od roku 2004 do roku 2008 je podrobně popsaný v tabulce 9.

Tab. 9 Vývoj struktury půdního fondu v SRN (2004 - 2008)

2004

2005

2006

2007

2008

Plochy

výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

výměra (ha)

Orná půda

386 000

410 000

430 000

450 000

490 000

TTP

370 000

370 000

375 000

390 000

385 000

Trv. Kultury

15 900

16 300

17 200

19 800

20 600

Ost. Plochy

293 100

303 700

316 200

328 300

339 850

Celkem

1 065 000

1 100 000

1 138 400

1 188 100

1 235 450

Zdroj: Bölw, 2010; doplněno vlastními výpočty

28

2.3.2 Právní úprava

Ve Spolkové republice Německo se všichni ekologičtí zemědělci, výrobci i distributoři bioproduktů a biopotravin musí řídit normami a pravidly vycházejícími z Nařízení rady a z platného německého zákona Öko-Landbaugesetz z 10.7.2008 (BGBI. I S. 2358) o ekologickém zemědělství (Bundesministerium der Justiz, 2010). K tomu se vztahuje německý zákon Öko-Kennzeichengesetz z 20.1. 2009 (BGBI. I S. 78) o ekologické značce a vyhláška oko-Kennzeichen-Verordnung (ÖkoKennzV) z 16.2.2002, která doplňuje zákon Öko-Kennzeichengesetz z roku 2001 (Ökolandbau, 2010). Ti, kteří jsou zaregistrováni u jednoho z již zmíněných spolků musí k tomu všemu dodržovat ještě tzv. bioplos pravidla, které tyto spolky stanovily a které jsou ještě přísnější než-li základní směrnice EU pro ekologické produkty. Stejně jako v ČR i v SRN respektuje zákon Öko-Landbaugesetz z 10.7. 2008 (BGBI. I S. 2358) o ekologickém zemědělství standardy Mezinárodní federace IFOAM a je plně v souladu s legislativou EU - Nařízení rady č. 834/2007 a Nařízení komise č. 889/2008, které od 1.1.2009 nahrazuje nařízení rady č. 2092/91. Pro kontrolu dodržování pravidel ekologického zemědělství jsou Ministerstvem zemědělství SRN pověřeny nevládní neziskové organizace, kterých je dvacet tři a dále šestnáct státních úřadů, které jsou zastoupeny v každé spolkové zemi. V tabulce 10 jsou rozepsány všechny organizace i úřady (Bmelv SRN, 2010).

29

Tab. 10 Kontrolní organizace a úřady

Kontrolní organizace BCS-Öko-Garantie GmbH Lacon GmbH IMO Institut für Marktökologie GmbH

Kontrolní úřady Baden-Württemberg: Regierungspräsidium Karlsruhe Bayern: Bayerische Landesanstalt für Landwirtschaft Berlin/Brandenburg: Ministerium für Ländliche Entwicklung, Umwelt und Verbraucherschutz des Landes Brandenburg

ABCERT AG

Bremen: Senator für Wirtschaft und Häfen

Prüfverein Verarbeitung Ökologische Landbauprodukte

Hamburg: Freie und Hansestadt Hamburg

e.V. LC Landwirtschafts-Consulting GmbH AGRECO R.F. GÖDERZ GmbH

Hessen: Regierungspräsidium Gießen Mecklenburg-Vorpommern: Landesamt für Landwirtschaft, Lebensmittelsicherheit und Fischerei (LALLF) Mecklenburg-Vorpommern

QC & I. - Gesellschaft für Kontrolle und Zertifzierung von Qualitätssicherungssystemen mbH Grünstempel® - Ökoprüfstelle e.V., EU Kontrollstelle für ökologische Erzeugung und Verarbeitung

Niedersachsen: Landesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit (LAVES) Nordrhein-Westfalen: Landesamt für Natur, Umwelt und Verbraucherschutz Nordrhein-Westfalen

landwirtschaftlicher Produkte Kontrollverein ökologischer Landbau e.V. Ecocert Deutschland GmbH Certification Services International GmbH

Rheinland-Pfalz: Aufsichts- und Dienstleistungsdirektion Saarland: Landwirtschaftskammer für das Saarland Sachsen: Sächsische Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie

Fachverein für Öko-Kontrolle e.V.

Sachsen-Anhalt: Landesanstalt für Landwirtschaft, Forsten und Gartenbau (LLFG) Sachsen-Anhalt

ÖKOP Zertifizierungs GmbH

Schleswig-Holstein: Ministerium für Landwirtschaft, Umwelt und ländliche Räume (MLUR) des Landes Schleswig-Holstein

GfRS Gesellschaft für Ressourcenschutz mbH

Thüringen: Thüringer Landesanstalt für Landwirtschaft (TLL)

ABC GmbH Agar-Beratungs-und Controll GmbH ARS PROBATA GmbH QAL Gesellschaft für Qualitätssicherung in der Agrarund Lebensmittelwirtschaft mbH Oko-Kontrollstelle der TÜV Nord CERT GmbH Thüringer Verand für Leistungs- und Qualitätsprüfungen in der Tierzucht e.V. (TVL) Institut Dr. Erdmann Zertifizierungsstelle Luxcontrol GmbH Peterson Control Union Deutschland GmbH

Zdroj: Bmelv SRN, 2010 30

2.3.3 Dotační politika

Podnikání v ekologickém zemědělství si klade větší finanční nároky než je tomu u zemědělství konvenčního, současně je zde vyšší zájem státu na jeho rozvoji, a proto je od roku 1989 rozvoj ekologického zemědělství ve SRN podporován státními prostředky. Do roku 1992 se podporovalo ekologické zemědělství v rámci „Přechodního programu EU“

(Extensivirungspro-gramm). Od roku 1994 se zavedla dotace k

zavedení a zachování podniků EZ podle evropské vyhlášky č.2078/92 v rámci Světového agrárního programu. Dotace ekologického zemědělství v SRN se vyplácejí na různých úrovních: na úrovni evropské unie z fondu GAP (Společná agrární politika), na úrovni německé vlády a na úrovni spolkových zemí z fondu GAK (Společná úloha zlepšení agrární struktury a ochrany pobřeží). Od 1.1.2007 jsou dotace na rozvoj venkova financovány z evropského ekonomického fondu podle dokumentu „Program rozvoje venkova 2007 - 2013“ (Bmelv SRN, 2010). V SRN se výše finanční podpory, která je vyplácena ekologickým zemědělcům, rozlišuje podle toho, jestli se jedná o nového ekozemědělce nebo již stávajícího, jedná se o motivaci k zahájení podnikání v této oblasti, o jejíž rozvoj projevuje stát tímto způsobem zvýšený zájem. Výše finančních prostředků vyplacených podle fondu GAK v roce 2008 na jeden hektar půdy jsou uvedeny v tabulce 11.

Tab. 11 Finanční prostředky dle rámcového programu GAK v Eurech v roce 2009/2010

Způsob využití půdy

Finanční částky pro nového

Finanční částky pro

ekozemědělce (1 – 3 rok)

stávajícího ekozemědělce

Zelenina

480 Euro

300 Euro

Orná půda

210 Euro

170 Euro

TTP

210 Euro

170 Euro

Trvalé kultury

900 Euro

720 Euro

Zdroj: Bmelv SRN, 2010

Z důvodu měnících se nákladů se množství poskytovaných finančních prostředků každým rokem zvyšuje. Podniky, které se zúčastňují kontrolního řízení podle předpisů EU mohou k těmto finančním prostředkům dostat ještě navíc 35 Euro za

31

hektar, avšak nejvíce 530 Euro na celý podnik. Spolkové země smějí tyto příspěvky zvýšit až o 20 %, anebo je naopak za jistých okolností i o 30 % snížit. Stanovení výše těchto finančních prostředků provádí každý spolkový stát samostatně (Bmelv, 2010).

2.4 Biopotraviny 2.4.1 Charakteristika a produkce biopotravin

Biopotravina je potravinářský výrobek získaný z bioproduktů a omezeného množství povolených přísad vymezeným technologickým postupem podle zvláštního předpisu a pod kontrolním režimem (Moudrý, 1997). Bioprodukt je přímý zemědělský produkt (např. pšenice, mrkev, maso) ze systému hospodaření podléhajícímu zvláštnímu předpisu a režimu kontroly pro ekologické zemědělství. Biopotravinou je pak například „biochléb“ získaný z „biomouky“ a dalších povolených přísad (Moudrý, 1997). Jako bioprodukt může být označen pouze produkt, který pochází nejméně z 95 % z ekologického zemědělství a je vyprodukován v souladu s právními předpisy a zásadami pro ekologické zemědělství (MZe ČR, 2008). Za prudkým rozvojem ekologického zemědělství po celém světě stojí zejména obrovský vzestup biopotravin, související se zvýšeným zájmem spotřebitelů o zdravý životní styl a kvalitní životní prostředí. Zájem spotřebitelů má pozitivní dopad i na rozvoj ekologického zemědělství v zemích třetího světa. Biopotraviny jsou vyrobeny z produktů ekologického zemědělství, vyznačují se vysokou nutriční a zdravotní kvalitou, protože neobsahují umělá barviva, aromata a další syntetické přísady a při jejich výrobě jsou používány pouze přirozené způsoby zpracování. Ponechávají si více svých původních vlastností. Na trh mohou být uváděny jako biopotraviny a bioprodukty pouze certifikované potraviny a produkty (MZe ČR, 2008).

2.4.2 Zpracování a výroba biopotravin

Výrobcem biopotravin je každá osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu. Výrobou biopotravin se rozumí čištění, třídění, upravování nebo zpracování bioproduktů, popřípadě přidávání dalších látek povolených platnou legislativou včetně balení a dalších úprav biopotravin za účelem uvádění do oběhu. Při

32

získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí, je nezbytné dodržovat legistativou stanovené podmínky, které jsou vymezené pro rostlinnou i živočišnou výrobu (Červenka a Kovářová, 2005). Při zpracovávání bioproduktů na biopotraviny je nutno používat šetrné postupy, způsobující minimální fyzikální, chemické a biologické změny. Předpisy o ekologickém zemědělství vyjmenovávají povolené zpracovatelské postupy: mechanické zpracování (mletí, drcení, stloukání), tepelné zpracování (odpařování, sušení, pečení, pasterace, sterilace), uzení bez použití chemikálií, lisování, filtrace a čiření, chlazení a mražení, homogenizace, extruze, fermentace, síření, emulgace, extrakce parou, alkoholem a destilace. Naopak jsou zakázány operace, které nepatří k přirozeným postupům: výměna kationtů a aniontů, bělení, nakládání s používáním chemikálií, působení hormonů, hydrogenace, uzení s použitím chemikálií, zjemňování s použitím chemikálií, ozařování a mikrovlnný ohřev (Moudrý a Prugar, 2002). Výrobce biopotravin smí zpracovávat bioprodukty pouze takovými postupy, které vedou k zajištění ekologické integrity produktů. To znamená, že: veškeré zpracování bioproduktů musí probíhat v provozech zcela a zřetelně prostorově nebo časově oddělených od provozů, kde se zpracovávají suroviny vyrobené konvenčními postupy, během skladování a dopravy bioproduktů musí být učiněna nezbytná opatření, zajišťující ochranu bioproduktů před kontaminací a jejich oddělení od surovin vyráběných konvenčními postupy (Moudrý a Prugar, 2002). Celý výrobní postup musí být zajištěn účinným a dokumentovaným kontrolním systémem k získání záznamů, které umožní kontrolnímu orgánu ekologického zemědělství sledovat: a) původ, vlastnosti a množství bioproduktů, surovin, přídatných látek a pomocných látek, které byly dodány do výrobní jednotky; b) vlastnosti a množství produktů, které opustily výrobní jednotku; c) všechny další informace, které mohou být vyžadovány pro účely prováděné kontroly výrobních operací, jako jsou údaje o původu, vlastnostech a množství přísad a přídatných látek, o složení výrobku a o výrobních zařízeních (Moudrý a Průvar, 2002). Ani při produkci, ani při zpracování bioproduktů nesmí být použité geneticky modifikované organizmy (GMO). Každý výrobce biopotravin a osoba uvádějící biopotraviny do oběhu se musí zaregistrovat na Ministerstvo zemědělství, které zveřejňuje seznamy výrobců

33

biopotravin – ve Věstníku Ministerstva zemědělství a on line na svých internetových stránkách (Hladíková, 2008). Při použití bioproduktů získaných sběrem bylin a plodů ve volné přírodě je výrobce biopotravin povinen prokázat, že tyto bioprodukty vyhovují předepsaným požadavkům. Tato skutečnost musí být doložena čestným prohlášením sběrače, že v místech sběru v posledních 3 letech nebyly použity látky, které nejsou pro ekologické zemědělství povoleny a také že sběr bylin a plodů v příslušné lokalitě nenarušuje druhovou rozmanitost (Hladíková, 2008). Bioprodukty nebo biopotraviny musí být skladovány a přepravovány odděleně od jiných surovin a potravin, v prostorách a za podmínek, které umožňují jejich jednoznačnou identifikaci a uchování jejich jakosti. Přepravovány mohou být pouze ve vhodných obalech či kontejnerech, uzavřených způsobem, který brání záměně obsahu. Skladovací prostory smí být ošetřovány pouze prostředky k asanaci a čištění výrobních zařízení a skladů schválenými pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin (Červenka a Kovářová, 2005).

2.4.3 Osvědčení o původu a označování

Každý bioprodukt nebo biopotravina, které jsou uváděny do oběhu musí mít vystaveno osvědčení o původu. Osvědčení o původu bioproduktu ekologickému podnikateli a o původu potraviny výrobci potravin vydává kontrolní orgán, což je právnická osoba, se kterou ministerstvo uzavřelo smlouvu. Kontrolní orgán vydá toto osvědčení na základě žádosti pokud podnikatel splnil požadavky zákona o ekologickém zemědělství a jeho prováděcích předpisů. Osvědčení o původu bioproduktu i osvědčení o biopotravině vydá kontrolní orgán do 30 dnů od provedené kontroly, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny, a to na 1 kalendářní rok. Tato osvědčení je povinen podnikatel uchovávat po dobu pěti let. Odepření vydání osvědčení musí být písemné a zdůvodněné a musí být vydáno rovněž do 30 dnů po provedené kontrole, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny (Červenka a Kovářová, 2005). Originál osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny předá ověřená osoba osobě podnikající v ekologickém zemědělství. V případě vydání odepření certifikátu je osoba podnikající v ekologickém zemědělství povinna vrátit kontrolní organizaci originál platného certifikátu (zákon č. 242/2000 Sb.).

34

Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo „bio“, dále číselný kód kontrolního orgánu, a grafický znak. Číselný kód musí být vždy umístěn bezprostředně pod povinným evropským logem, pokud se toto logo v označení používá. Takto je možno označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt, na který vydal kontrolní orgán osvědčení o původu bioproduktu. Grafický znak je vhodné umístit na obal suroviny (pytel, kontejner, paletu, přepravku atd.) (Šánová, 2006). Dále je možné označit biopotravinu, která má alespoň 95 % ekologických hmotnostních složek zemědělského původu. V ostatních členských státech EU je označování velice podobné (např. Německo, Rakousko, Itálie, Francie). Označovat rostlinný nebo živočišný produkt a potravinu, na které nebylo vydáno osvědčení o původu, slovem „bio“ nebo „eko“ nebo grafickým znakem nebo jakýmkoli údaji poukazujícími na ekologický, organický či přírodní způsob zemědělské výroby je zakázáno (Hladíková, 2008). Od 1.1.2010 dle předpisu Nařízení Rady (ES) 834/2007 je povinné označovat všechny biopotraviny původem z EU evropskou značkou (obr. 2). Vedle evropského loga smějí být nadále používána národní či soukromá loga. Podobu českého národního grafického loga (obr. 3), kterým se označují bioprodukty a biopotraviny v ČR, stanovuje prováděcí právní předpis. Podobu německé ochranné pečeti BIO znázorňuje obr. 4. Podle Moudrého a Prugara (2002) při značení bioproduktů a biopotravin nesmí být uváděno, že představují záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné jakosti.

Obr. 2 Grafický znak EU (NK č. 889/2008 Sb.)

35

Obr.3 Značení bioproduktů a biopotravin v ČR (Vyhláška č. 16/2006 Sb.)

Obr. 4 Ochranná pečeť BIO (Bio – Siegel, 2007)

Od 1.7.2010 se budou povinně označovat všechny biopotraviny vyrobené a balené v EU novým evropským logem, který je vyobrazen na obrázku č. 5.

Obr. 5 Nový grafický znak EU (MZe ČR, 2010)

36

2.4.4 Systém kontroly a certifikace

Každá osoba podnikající v ekologickém zemědělství musí mít uzavřenou platnou smlouvu s některou kontrolní organizací, která je pověřena Ministerstvem zemědělství daného státu EU. Ministerstvo může na základě výsledků obchodní veřejné soutěže uzavřít smlouvu s právnickou osobou nebo organizační složkou státu, na základě níž je pověřená osoba oprávněna vydávat osvědčení o původu bioproduktu a biopotraviny, provádět kontroly a další odborné úkony. Osoba provádějící kontrolu musí dodržovat pravidlo o konfliktu zájmů, tzn. že nesmí kontrolovat podnik, kde má tato osoba jiné zájmy nebo vazby a kterému poskytla ve třech předcházejících letech nějakou placenou službu. Dále musí mít dosažené odborné vzdělání a praxi a nesmí být osobou podnikající v ekologickém zemědělství. Od 1.1.2010 je kontrolou, vedle soukromích kontrolních subjektů, pověřen také kontrolní (státní) orgán, který zajišťuje úřední (státní) kontroly podniků. Tyto podniky jsou vybrány na základě analýzy rizik (NK č. 889/2008 S.b., zákon č. 242/2000 Sb., NR č. 834/2007). Kontrolní orgán nebo subjekt provede alespoň jednou za rok fyzickou kontrolu všech hospodářských subjektů. Tyto kontroly jsou vždy předem ohlášené. Inspektor při této kontrole kontroluje celý podnik a pokud byla podniku uložena v dřívější době nápravná opatření, inspektor zkontroluje jejich plnění. Po každé návštěvě je vypracována kontrolní zpráva, kterou spolupodepíše provozovatel jednotky nebo jeho zástupce. Kromě těchto kontrol provádí kontrolní orgán nebo subjekt i namátkové, zpravidla neohlášené kontrolní návštěvy (NK č. 889/2008 S.b.). Při těchto kontrolách se prověřuje plnění uložených nápravných opatření nebo problematické podniky, u kterých je podezření na použití nedovolených prostředků či postupů. Samotná kontrola se liší podle toho, zda-li je kontrolován zemědělský podnik nebo výrobce biopotravin, či distributor biopotravin. Při kontrole zemědělského podniku se nejdříve kontrolují obecná kritéria, jako je např. osoba podnikatele, znalost zákona, pořádek podniku. Poté je kontrolována rostlinná produkce, kde dochází ke kontrole rozmnožovacího materiálu, pozemků, plodin a odrůd, osevního postupu, hnojení, ochrany rostlin a skladování a zpracování rostlinných produktů. Následná kontrola živočišné produkce spočívá v kontrole druhů a kategorie chovaných zvířat, technologie chovu a ustájení, zdravotního stavu a ošetřování zvířat. V rámci kontroly živočišné produkce dochází také ke kontrole různých zákroků na zvířatech (kastrace, kupírování atd.), krmení zvířat, nákupu zvířat a zpracování živočišných produktů. Po té 37

následuje kontrola prodeje, vedení účetnictví a skladové evidence. V případě zjištění porušení dochází k zajištění důkazů (fotografie, odběr vzorků atd.). Jako poslední se kontrolují produkty přihlášené k certifikaci. Při kontrole výrobce biopotravin se stejně jako u kontroly zemědělského podniku kontrolují obecná kritéria. Dále se kontroluje tok surovin a zboží, tzn. kontrola nakupovaných surovin a toku surovin a výrobků. Poté dochází ke kontrole výroby, kde se kontrolují vstupní suroviny, technologie výroby, výrobní evidence a balení a etiketace. Další část kontroly je stejná jako u kontroly zemědělského podniku. Při kontrole distributora biopotravin a bioproduktů se kromě kontroly účetnictví a obecných kritérií kontroluje tok zboží, tzn. kontrola původu, množství, dopravy, skladovaní a evidence nakupovaného zboží a kontrola prodeje. O každé kontrole je inspektor povinen pořídit zápis do jednotných formulářů, opatřených podpisy inspektora i osoby zodpovědné za kontrolovaný subjekt. Kontrolovaná osoba má právo se odvolat proti rozhodnutí stížností adresovanou Ministerstvu zemědělství, které může nařídit revizní inspekci, která prověří důvodnost stížnosti (Hladíková, 2008).

2.4.5 Kvalita ekologické produkce

Podle Moudrého a Prugara (2002) není dosud kvalita biopotravin nikde na světě legislativně definována, kromě základního požadavku, že byly vyprodukovány nebo kontrolovány podle zásad IFOAM. Musí však splňovat limity příslušných jakostních a hygienických norem pro běžné potraviny. Lze říci, že u ekologicky vypěstovaných produktů je možné s vysokou pravděpodobností očekávat vyšší hygienickou a nutriční hodnotu, lepší skladovatelnost než u technologií konvenčních. Nemusí to ale platit vždy a za všech okolností. Na konferenci „Kvalitní a zdravé potraviny – výzva pro ekologické zemědělství“, která se konala 25. listopadu 2009 v Praze, představila mluvčí Machteld Huber z institutu Louise Boelka výzkumy zdravotních benefitů biopotravin, které se zabývají otázkou: „Je bio zdravější?“. Podle Huber na tuto otázku existují dva náhledy a dva druhy výzkumů. Negativní náhled, který tvrdí, že zdravotní benefit nelze prokázat. A pozitivní, který naznačuje, že soubor důkazů na toto téma narůstá a směřuje k jednomu cíli. Co se týká výzkumů jde o zkoumání nutričních hodnot biopotravin ve srovnání s konvenčními potravinami, kterých je více než 200. A studie zkoumající zdravotní dopady na organismy, které se provádí třemi způsoby. První způsob je 38

laboratorní testování, které například ukázalo dopad ovocných a zeleninových šťáv v biokvalitě na omezení růstu rakovinných buněk. Druhým způsobem je testování na zvířatech, které zase ukazuje, že zvířata krmená krmivem z ekologického zemědělství vykazují vyšší plodnost a nižší tělesnou hmotnost. Posledním způsobem je testování osob stravujících se v biokvalitě, které se provádí jen ve velmi malém rozsahu. Podle poslední studie Parsifal a Koala se dospělo k závěrům, že mléčné biopotraviny mají pozitivní dopad na snížení výskytu alergií a ekzémů a obsahují více tzv. prospěšných mastných kyselin. Na otázku, zda jsou biopotraviny zdravější, nelze jednoznačně odpovědět. Nicméně zde zazněly stávající výsledky výzkumů, které naznačují, že konzumace biopotravin vede k vyšší odolnosti organismu a k lepší schopnosti zotavení například při nemocech. Podle stávajícího souboru důkazů v oblasti biopotravin a zdraví lze říci, že biopotraviny pomáhají lidskému organismu stát se samo stabilizujícím systémem (Valeška, Sáblíková, 2010). Bio je výživnější, protože biomléko obsahuje více omega-3-mastných kyselin, bioovoce a biozelenina obsahují více látek významných pro lidské zdraví, biobrambory obsahují průkazně více vitamínu C. Bio je bezpečnější, protože listová biozelenina obsahuje méně dusičnanů, bioprodukty neobsahují rezidua pesticidů ani žádné nedovolené pomocné látky a ekologičtí zemědělci se zříkají regulace plevelů syntetickými prostředky. Produkty s logem BIO jsou zárukou, jelikož biopotraviny nejsou uměle barvené ani aromatizované, při výrobě šťáv se nepoužívají koncentráty a bioprodukty si ponechávají své přírodní vlastnosti. Ekozemědělci

musejí

používat

bioosivo

a

musejí

nakupovat

zvířata

z ekologických chovů, dále musejí krmit zvířata biokrmivy a jejich ekofarma musí tvořit jeden celek. Označení BIO je chráněno zákonem, ekologicky hospodařící podniky jsou každoročně důkladně kontrolovány, což je zásada ekologického zemědělství. Zvířatům v ekologickém zemědělství se daří lépe, jsou chována přirozeným způsobem a léčena šetrnými postupy – např.: každá kráva přivádí na svět vlastní tele, prasatům se neodstraňují ocásky, zvířata nejsou dopována a jsou na čerstvém vzduchu, telata pijí mateřské mléko, slepice mají větší výběh, kuřata dokážou unést svoji váhu, nemocná zvířata jsou léčena přírodními podmínkami atd.(90 argumentů pro ekologické zemědělství, 2007).

39

V roce 2008 udělala společnost GfK průzkum znalosti biopotravin pro Ministerstvo zemědělství ČR. Následující obrázek č. 6 ukazuje, co si dotazovaní lidé v ČR myslí o kvalitě biopotravin.

34 0%

42 25%

Rozhodně souhlasím

Spíše souhlasím

50% Spíše nesouhlasím

19 75%

32 100%

Rozhodně nesouhlasím

Nevím

Obr.6 Jsou biopotraviny zdravější než-li běžné potraviny? (MZe ČR, 2008)

2.4.6 Trh a marketing biopotravin

V roce 2007 měl světový trh s biopotravinami hodnotu zhruba 30 miliard dolarů a tvořil asi 1 % trhu s veškerými potravinami a v roce 2008 přesáhla celková světová spotřeba 50 miliard dolarů. V severní Americe byla roční spotřeba biopotravin 12 miliard eur, z nichž 90 % se prodalo v USA. Necelých 99 % biopotravin se spotřebuje v Evropě, Severní Americe a Japonsku. V Evropě je největší maloobchodní trh s biopotravinami v Německu, který dosahuje asi 4 miliard eur. Trh ve Velké Británii představuje 1,75 miliardy eur, potom následuje Francie a Itálie. V roce 2005 byl podle odhadů v České republice maloobchodní obrat biopotravin 350 miliónů korun, což představuje obrovský potencionální růst českého trhu. Podle české firmy Green marketing se odhaduje, že český trh s biopotravinami bude růst o 25 až 30 % ročně a v roce 2011 dosáhne hodnoty 1,3 mld. Kč (Moudrý, 2007). Podle Moudrého (2007) je nejpopulárnější kategorií u evropských konzumentů biopotravin maso, ovoce a zelenina, následuje mléko a mléčné výrobky. Mezi jednotlivými zeměmi jsou zásadní rozdíly. Ve Francii jsou nejoblíbenější cereálie, které

40

tvoří 42 % objemu prodeje, následuje ovoce a zelenina s 25 %. Naopak je tomu ve Velké Británii, kde nejprodávanější je ovoce a zelenina (54 %), po nich následují cereální výrobky (14 %). V SRN vládnou vejce (62 %), po nich následuje ovoce a zelenina (54 %). Podobně je na tom i Česká republika, kde nejprodávanější jsou mléčné výrobky (63 %), po nich je zelenina (38 %) a ovoce (36 %). V roce 2008 činila průměrná spotřeba na osobu 176 korun, což je o 39 % více oproti roku 2007. Biopotraviny se na celkové spotřebě potravin podílely 0,75 %, což je o 36 % více než-li v roce 2007 (Václavík a kol., 2009). Součástí potravinového trhu je trh s biopotravinami, který je částí trhu všeobecného. Je tak nutné akceptovat faktory jako jsou nabídka a poptávka, které tento trh ovlivňují. Poptávku po biopotravinách všeobecně ovlivňují především ceny potravin, výše příjmů, stravovací zvyklosti, informovanost a další faktory. Největší zájem o biopotraviny projevují rodiny s malými dětmi, staří občané a nemocní. Biopotraviny by proto měly být distribuovány především do školních jídelen, nemocnic, domovů důchodců apod. (Moudrý, 2007). V České republice, díky projektu společnosti Country Life, budou zaváděny biopotraviny do škol a školek čtyř krajů již v školním roce 2010 / 2011. BIO se bude dodávat do nejméně dvaceti školních stravovacích zařízení ve čtyřech krajích – v Praze, Středočeském, Královehradeckém a Jihomoravském kraji. Cíle projektu jsou: položit základy systematickému uplatňování výživy v kvalitě BIO při stravování nejmladší generace, pomoci ekologickým zemědělcům rozšířit odbytové množství při lokální bioprodukci, vzdělání a informovanost o biopotravinách (semináře, kurzy vaření, propagační materiály, exkurze k dodavatelským ekozemědělcům, organizace školních biojarmarků). Dle výzkumu, který pro tento projekt uskutečnila agentura Factum Invenio, jsou pro zavedení biopotravin do škol 61 % dotazovaných a 25 % dotazovaných je proti (Merhauta, 2010). V následujícím obrázku č. 7 je tento průzkum vyobrazen.

41

Postoj k vaření z biopotravin ve školních jídelnách Určitě ano 12%

Spíše ano 23%

7%

Školní jídelna z biopotravin již vaří Spíše ne

18% Určitě ne 2%

38%

Neví / neodpověděl/a

Obr.7 Postoje dotazovaných k vaření z biopotravin (Bio, 2010)

Ceny biopotravin jsou v porovnání s cenami obdobných konvenčních produktů v západní Evropě výrazně vyšší a to o 60 – 300 %. V České republice jsou ceny biopotravin domácího původu vyšší oproti konvenčním pouze o 10 – 70 % (Moudrý, 2007). Je to proto, že konvenční potraviny ještě nikdy nebyly tak levné jako dnes. Masová velkoprodukce začala v poválečném období chrlit extrémní množství obilí, mléka a masa. S tím, jak se rozšiřovala dostupnost, snižovala se cena. Tento vývoj takto jede už po desetiletí a v dnešní vysoce konkurenční době je ještě zvýšen bojem obchodních řetězců mezi sebou o to, kdo bude levnější, ale mnohdy i za cenu nižší kvality. Nemůžeme pokládat dnešní stav, kdy bereme všechny potraviny za samozřejmost, za normální, protože vždy v historii byla hodnota potravin vůči kupní síle vyšší než dnes. Dnes masově spotřebováváme a zároveň vyhazujeme to, co nestihneme zkonzumovat nebo co nám nechutná. Cena biopotravin tedy více odpovídá realitě než cena konvenčních potravin. V SRN můžeme pozorovat to, že i biopotraviny mohou být levné a jejich ceny se snižují s tím, jak narůstá počet biospotřebitelů a jejich útraty. Mnohé české výrobky jsou levnější než výrobky německé, ale jejich rozvoji a snižování cen brání stále ještě nerozvinutý český biotrh, malá spotřeba v přepočtu na obyvatele a především nedostatek výrobců (Sýkora, 2009/2010). Všeobecná úroveň ekologického uvědomění je ve vyspělých zemích, zvláště v západní Evropě, výrazně vyšší než v České republice. Obecně je větší informovanost

42

ve městech (15 – 30 %) než na vesnici (0 – 3 %), přičemž s velikostí sídel a s úrovní vzdělání informovanost roste (Moudrý, 2007). V následujících obrázcích (8, 9) je ukázáno, jakou má česká veřejnost spotřebitelskou zkušenost s produkty ekologického zemědělství.

Obr.8 Výzkum společnosti GfK Praha (MZe ČR, 2007)

Národní značka BIO

54

Značka EU BIO

24 0%

Ano

46 76

25%

50%

75%

Ne

Obr.9 Viděl(a) jste někdy tato dvě loga? (MZe, 2008)

43

100%

Z celkového množství biopotravin vyrobených v České republice se přibližně 90 % spotřebuje v tuzemsku. V roce 2003 dovoz biopotravin do ČR přesáhl 3000 tun, což představuje téměř 0,09 % dovozu potravin do naší republiky a z ČR bylo vyvezeno celkem 3,5 tisíce tun bioproduktů, což představuje přibližně 10 % české bioprodukce a 0,13 % z celkového zemědělského vývozu zemědělské produkce (Červenka a Kovářová, 2005). Velmi důležitá je u biopotravin propagace. Spotřebitelé potřebují rozeznávat, ochutnat, naučit se kuchyňsky upravovat a využívat bioprodukty (Šánová, 2006). Podpora prodeje biopotravin je ve Spolkové republice Německo zajišťována důrazem na vzhled samotného výrobku stejně tak jako podporujícími akcemi na prodávajícím místě. Co se týče samotného vzhledu produktu (jeho balení) je kladen důraz na autentický, informativní obal, který ztvárňuje moderní design a obalové trendy doby. Bio výrobky by měly být vnímány jako moderní, odpovídající době. K dalším podporám prodeje patří v SRN i ochutnávky biopotravin, které jsou přímo v bioobchodě. Ty sice nepatří k nejlevnějším opatřením podpory prodeje, zato ale působí, co se týká spokojenosti obchodu na jedné a přitažlivosti produktu na zákazníka na druhé straně, nejsilněji. Dobré ochutnávky mohou produkt již v zaváděcí fázi význačně proslavit. V neposlední řadě jsou v každém bioobchodu umístěny u pokladny nebo východu informační stojany, které slouží k poskytnutí informací o bioproduktech. Zajímavým fenoménem je, že zákazníci tyto informace nijak obzvlášť nečtou, přesto je vnímají a hodnotí jako známku transparentnosti a zákaznického servisu (Ökolandbau, 2007). Na obrázku č. 10 je ukázáno, z jakých zdrojů se dotazovaní v České republice dozvěděli o biopotravinách. Dále jsou v obrázcích č. 11 a 12 uvedeny odpovědi a názory na propagaci biopotravin v České republice.

44

0%

10%

20%

30%

40% 39

z televize (jiné pořady než reklama) 37

v prodejně z denního tisku a časopisů

34

prostřednictvím reklamy výrobců, zpracovatelů, prodejců

28

od známých

26 20

sám / sama, z vlastní iniciativy 9

na internetu

9

v práci, ve škole z rozhlasu (jiné pořady než reklama)

7

na veřejné akci (např. na výstavách apod.) z odborných publikací

7 5

Obr.10 Kde jste se o značce Bio dozvěděl(a)? (MZe ČR, 2006 a)

Ano – 27 %

0%

25%

Ne – 73 %

50%

75%

100%

Obr.11 Viděl(a) jste někdy takovéto billboardy? (MZe ČR, 2008)

45

50%

19 0%

Určitě ano

35 25%

28 50%

S píš e ano

16 2 75%

S píš e ne

100%

Určitě ne

Nevím

Obr.12 Myslíte si, že je správné, aby se taková propagace za peníze ministerstva

zemědělství dělala? (MZe ČR, 2008)

Aktivity nevládních organizací, tzv. „bioakce“, také každoročně napomáhají v České republice k podpoře rozvoje trhu s biopotravinami a povědomí o ekologickém zemědělství. Oblíbenou distancí evropských i světových elit ekologického zemědělství bývá Bioakademie – Evropská letní akademie ekologického zemědělství, která probíhá v prostředí Valticko – lednického areálu. Zde tradičně probíhají prezentace nejaktuálnějších témat z oblasti ekologického zemědělství formou praktických přednášek a seminářů. Tento třídenní program uzavírají exkurze do ekologicky hospodařících podniků v České republice, na Slovensku a v Rakousku. Další bioakcí je slavnostní předávání ceny Bartákův hrnec, kterou uděluje PRO – BIO Svaz ekologických zemědělců nejlepšímu ekozemědělci roku a která probíhá vždy poslední květnový víkend v roce. Dále je to Česká biopotravina roku – populární soutěž o nejlepší biopotravinu, která je pořádána Českou potravinářskou komorou ve spolupráci s PRO – BIO Svazem ekologických zemědělců. Cílem této soutěže je zviditelnit nejkvalitnější české biopotraviny a zvýšit povědomí o kvalitách a výhodách biopotravin (MZe ČR, 2008). Českou biopotravoinou roku 2008 se stal Vitaminátor 100 % jablečná šťáva, který vyrábí Slavomír Soška na Opavsku a na kterém se odborná porota shodla jednomyslně. Vedl ji k tomu nejen největší počet získaných bodů a výborná chuť moštu, ale především skutečnost, že mošt vzniká prostřednictvím pojízdné moštárny. Jde o prototyp vyrobený na míru v Rakousku (Biopotravinaroku, 2009). Další akcí je vyhlášení nejoblíbenější bionovinky, kterou pořádá občanské sdružení PRO-BIO liga ve spolupráci se společností Incheba Praha. Spotřebitelé v hlasování o „České bio 2009“

46

jako nejoblíbenější bionovinku roku 2008 zvolili biomáslo z Polabských mlékáren, na druhém místě se v hodnocení spotřebitelů umístil sýr Amálka bio gouda 48% z kravského mléka mlékárny Lacrum, třetí místo získaly těstoviny Ježek od firmy Country Life (Biospotřebitel, 2009). Projekt „Ekozemědělci přírodě – s bio kvete rozmanitost“ je mezinárodní projekt Rakouska, Švýcarska a České republiky, jehož cílem je aktivní zapojení zemědělců do činností vedoucích ke zvyšování biologické rozmanitosti v zemědělské krajině. Mezi tyto činnosti patří návrhy faremních plánů a jejich zavádění do praxe, aktivní údržba a tvorba krajinných ekologických stabilizačních prvků nebo nastavení dotačních mechanizmů tak, aby napomáhaly zvyšování biodiverzity. Realizátorem projektu je Bioinstitut o.p.s. (MZe ČR, 2008).

2.4.7 Formy prodeje

Prodej lze rozdělit na prodej přímý a zprostředkovaný. V roce 2007 se přímý prodej v České republice podílel pouze necelými 5 % objemu trhu. Jednoznačně převažoval zprostředkovaný prodej. Více než 60 % všech biopotravin se v České republice prodává prostřednictvím super a hypermarketů, dalších 30 % představuje prodej ve specializovaných bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy, přibližně 4 % trhu tvoří nezávislé prodejny potravin. Ostatní prodej biopotravin se uskutečňuje prostřednictvím bioklubů, internetu nebo jiným způsobem a představuje asi 1 % (Moudrý, 2007). Ze šetření Ministerstva zemědělství České republiky (Ministerstvo zemědělství ČR, 2006 a) vyplynuly skutečnosti o nákupních

zvyklostech spotřebitelů biopotravin v ČR

(obrázek 13 ).

47

80% 70% 60% 50% 40% 30%

40 32 20

3

2

1

2

jinde

19

prodej přímo u farmáře

20

internetový obchod

32 10%

stánkový prodej (na výstavách, biojarmarcích...)

20%

specializované prodejny BIO potravin

menší prodejny s potravinami, nespecializované

diskontní prodejny

supermarket

specializované prodejny zdravé výživy

hypermarket

0%

Obr.13 V jakém typu prodejny nakupujete BIO? (MZe ČR, 2006 a)

Podle německého internetového portálu ökolandbau (Ökolandbau, 2008), zabývajícím se ekologickým zemědělstvím kupuje v SRN většina dotazovaných (78 %) bioprotraviny v supermarketu, dále na trhu (56 %), přímo u farmáře (54%), v diskontní prodejně nebo u řezníka a pekaře. Bio-supermarkety využívá pouze jedna třetina. Bioprodejny a prodejny zdravé výživy navštěvuje 43 % dotazovaných. Z obrázku č. 14 je možné vyčíst podrobné rozložení prodeje podle druhu prodejny (Hladíková, 2008).

v Biosupermarketu

43% 50% 51%

přímo u řezníka

54% 54%

přímo od farmáře

56% v Supermarketech 0%

78% 20%

40%

60%

80%

Obr.14 V jakém typu prodejny nakupují BIO v SRN? (upraveno dle Ökolandbau.de, 2008) 48

3 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo porovnání stavu ekologického zemědělství a biopotravin v České republice a Spolkové republice Německo. Na základě veřejně dostupných podkladů analyzovat vybrané skupiny registrovaných ekologických podnikatelů v ČR. Zjistit pomocí dotazníkového šetření, jaké spotřebitelské návyky ve vztahu k biopotravinám mají lidé žijící ve srovnávaných zemích. Dále bylo cílem práce porovnat prostřednictvím rozhovoru ekologické farmy Sasov v České republice a Hof Lütjensee ve Spolkové republice Německo, a to jednak z hlediska provozované základní ekologické produkce, ale zejména potom jejich možnosti na finalizaci produktů v bio kvalitě.

49

4 MATERIÁL A METODY

4.1 Hodnocení podnikatelů podnikajících v ekologickém zemědělství Podle současné právní úpravy v ČR existuje povinnost zveřejňování seznamů podnikatelů podnikajících s produkty pocházejícími z ekologického zemědělství, tyto seznamy jsou dostupné na stránkách Ministerstva zemědělství ČR, v sekci zemědělství / ekologické zemědělství / seznamy podnikatelů. Pro moji práci jsem si v České republice vybrala seznam výrobců biopotravin, seznam osob uvádějících biopotraviny do oběhu, seznam dovozců biopotravin a seznam faremních zpracovatelů. Účelem bylo zjištění kolik z nich je u jaké kontrolní organizace, kolik z nich se nachází v určitých krajích a co je jejich předmětem výroby, popřípadě způsob jejich zpracování a výroby. Zvolila jsem zpracování pomocí grafů, ve kterých jsem vyjádřila procentuální zastoupení jednotlivých podniků u sledovaných kritérií. V SRN jsou registry podnikatelů podnikajících v ekologickém zemědělství ze zákona o ochraně dat veřejnosti nepřístupné, tudíž jsem nemohla toto šetření ve Spolkové republice Německo provést.

4.2 Charakteristika farem V rámci experimentální části mé diplomové práce popisuji a porovnávám biofarmu Sasov, která se nachází v Jihlavě a biofarmu Hof Lütjensee, která leží ve spolkové zemi Schleswig-Holstein v SRN. Mou volbu ovlivnila příležitost navštívit ve SRN již zmíněnou biofarmu Hof Lütjensee a provést zde své šetření v podobě rozhovoru se správcem farmy, který mě také provedl celou farmou a poskytl podrobný výklad. V České republice jsem pak hledala podobně zaměřenou biofarmu, po konzultaci s vedoucí mé práce se jako nejlepší nabízela biofarma Sasov. Dále v mém rozhodnutí hrálo roli i to, že zmíněné farmy jsou ve svých zemích velmi navštěvované z řad veřejnosti a produkují a prodávají své vlastní výrobky.

50

4.2.1 Biofarma Sasov

4.2.1.1 Základní charakteristika

Farmu Sasov založil pan Josef Sklenář 29.7.1991 v areálu školního statku Střední odborné školy v Jihlavě. Od roku 1999 funguje jako kontrolovaný podnik ekologického zemědělství. Farma se nachází v České republice v příměstské části krajského města Jihlava (Sasov 2, Jihlava 586 01), metropole Českomoravské vysočiny, napůl cesty mezi Prahou a Brnem a také napůl cesty mezi Prahou a Vídní (obrázek č. 15).

Obr. 15 Popis cesty na farmu Sasov (Biofarmy, 2010)

4.2.1.2 Charakteristika místa

Farma se nachází v bramborářské méně příznivé výrobní oblasti. Leží v nadmořské výšce 500 až 550 metrů nad mořem v mírně teplé klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 6 až 7 °C a průměrnými ročními srážkami mezi 700 až 800 milimetry. Dále leží v oblasti, kde se vyskytuje půdní typ: hnědé půdy středně kyselé a půdní druh: písčito hlinité mírně skeletovité půdy. Biofarma Sasov tvoří uzavřenou jednotku, to znamená, že všechny pozemky a všechna zvířata jsou v režimu ekologického zemědělství a obhospodařují zde celkem 500 ha půdy (Sasov, 2010).

51

Biofarma Sasov je smíšená ekologická farma, na které se chovají prasata, skot, ovce i kozy a pro jejich potřeby se na orné půdě pěstují především obilniny a luskoviny. Pro zákazníky se na farmě také pěstuje zelenina a ovoce. Pro sportovní vyžití farma chová koně.

4.2.1.3 Charakter produkce

Živočišná produkce Chov prasat Farma chová základní stádo přibližně devadesát prasnic plemene Landrace, které jsou připouštěné kanci plemene Duroc (obrázek č. 16) a je zde tedy využívána přirozená plemenitba. Biofarma od roku 1998 úspěšně provozuje chov v tzv. rodinkách, kde spolu žijí většinou pět až sedm prasnic se selaty a neustále jeden kanec, který kojící prasnice zapouští.

Obr. 16 Pohled na plemeno Landrace (Sasov, 2010)

Chov skotu bez tržní produkce mléka Na farmě žije základní stádo 90 krav masného plemene Charolais a Piemontese (obrázek č. 17). S výjimkou zimních měsíců pobývá skot celoročně na pastvě (250 ha luk a pastvin).

52

Obr. 17 Pohled na plemeno Carolais (Sasov, 2010)

Chov ovcí a koz Biofarma chová také stádo 30 bahnic masného plemene Charollais a Suffolk a malé stádo koz. Chov koní Pro sportovní vyžití farma chová 25 kusů koní plemene český teplokrevník (obrázek č. 18). Koně jsou využívány pro hipoterapii, výuku jízdy na koni a vyjížďky do přírody (Sasov, 2010).

Obr. 18 Pohled na výběh plemene Český teplokrevník (Biofarmy, 2010)

V roce 2009 zde byla dostavěna vlastní biojatka, která byla v únoru 2010 otevřena a která splňují nejpřísnější veterinární a hygienické požadavky kladené na velké masozávody. Kapacita jatek umožňují nabídnout možnost porážky skotu i jiným ekologicky hospodařícím zemědělcům. V Sasově nabízejí mnoho vlastních produktů, u nichž dbají na tu nejvyšší kvalitu a díky tomu se dostali do širšího podvědomí spotřebitelů. Jejich výrobky byly již několikrát oceněny Biopotravinou roku, v roce 2004 byl oceněn biouherák štanglička,

53

v roce 2005 biošunka a v roce 2008 bio bramborový knedlík v kategorii pochutiny (Sasov, 2010).

Rostlinná produkce

Bez použití jakýchkoliv herbicidů, pesticidů či umělých hnojiv se na 250 ha orné půdy pěstuje pestrá směsice plodin. Pro potřeby krmení hospodářských zvířat produkuje farma obiloviny, luskoviny, brambory, řepku, pohanku a různé luskovino-obilné směsky. Farma zkouší také pěstování energetických plodin (technické konopí, světlice barvířská) a svým zákazníkům nabízí samozřejmě různé druhy zeleniny a ovoce (Biofarmy, 2010).

4.2.2 Biofarma Hof Lütjensee

4.2.2.1 Základní charakteristika

Farmu Hof Lütjensee založil pan Günter Fielmann v roce 1989. Günter Fielmann je zakladatel stejnojmenné firmy, vedoucího obchodu s oční optikou na německém trhu. V roce 2008 disponovala, již mezitím akciová společnost Fielmann AG přes 620ti pobočkami a dosáhla zisku přes 1,06 miliardy Euro (Fielmann, 2010). Protože se pan Günter Fielmann odjakživa angažuje při ochraně životního prostředí, zasadí každým rokem jeden strom pro každého jeho zaměstnance, doposud je to jeden milion stromů a keřů. K jeho strategii, co se týče životního prostředí patří právě i to, že chce dokázat, že se dají v zemědělství docílit zisky i bez používání pesticidů jakožto chovat zvířata bez podpory léků. S touto vizí tedy vznikla ekologicky obhospodařovaná biofarma Hof Lütjensee, která se nachází v obci Lütjensee, patřící k hamburskému metropolnímu regionu. Konkrétně leží Lütjensee severovýchodně od Hamburku, cca na 33 km na cestě mezi Hamburkem a Lübeckem (obrázek č. 19). Farma Hof Lütjensee, jako prvotní statek, je členem společnosti k zachování starých a ohrožených plemen domácích zvířat (Gesellschaft zur Erhaltung alter und gefährdeter haustierrassen e.V.)

54

Obr. 19 Popis cesty na farmu Hof Lütjensee (Hof Lütjensee, 2010)

4.2.2.2 Charakteristika místa

Hof Lütjensee obhospodařuje spolu s dalšími dvěma podniky, Hof Ritzerau ve vévodství Lauenburku a Gut Schierensee u Kielu, ve spolkové zemi Schleswig-Holstein více než 2 000 hektarů půdy. Biofarma Hof Lütjensee je centrum všech tří jmenovaných biofarem, zde se nachází jejich správa a bioobchod. Biofarma Hof Lütjensee ztělesňuje zastřešující stejnojmennou značku, která ručí za poctivé, ekologické hospodářství, chutnou a zdravou přírodní stravu, jakožto i šetrný chov zvířat, péči o krajinu a ochranu přírody. Biofarma se nalézá v oblasti tzv. Stormarnského Švýcarska (Stormarner Schweiz), ve vlnité krajině, pokryté lesy, ve které se nachází tři jezera: Lütjensee, Großensee a Mönchsteich. Leží v nadmořské výšce 53 až 55 metrů nad mořem (METEO, 2010) v severoněmecké mírně teplé klimatické oblasti, která je ovlivňována Severním i Baltským mořem. Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 11 °C, průměrné srážky jsou mezi 700 a 800 mm za rok. Biofarma Hof Lütjensee leží v oblasti, kde se vyskytuje písčitě hlinitá půda. Biofarma Hof Lütjensee tvoří uzavřenou jednotku, to znamená, že všechny pozemky a všechna zvířata jsou v režimu ekologického zemědělství.

55

4.2.2.3 Charakter produkce

Živočišná produkce Chov prasat Farma Hof Lütjensee se specializuje na stará, téměř již neexistující plemena. Chová se zde základní stádo přibližně 150 kusů plemena rezavostrakaté Anglarské sedlové prase (Rotbunte Husumer Sattleschwein) a Anglarské sedlové prase (Angler Sattelschwein). Tato plemena vyrůstají na farmě v rodinkách, ve světlém chlévě na slámě s možností pohybu na čerstvém vzduchu. Biofarma Hof Lütjensee patří k jedněm z mála šlechtitelských podniků, které tyto jmenované plemena chovají (obrázek č. 20).

Obr. 20 Ukázka výběhu plemen Rotbunte Husumer Sattleschwein, Angler Sattelschwein (vl. fotografie, 2009)

Chov skotu bez tržní produkce mléka Na farmě Hof Lütjensee žije 400 kusů skotu masného plemene Limousin (Limousin-Rind), z toho 170 kusů chovného dobytka s pěti chovnými býky (obrázek

56

21). Krávy se spolu s býky pasou od jara do podzimu na pastvině. Telata vyrůstají u matky, která je vychová. Zimu přečkává tento dobytek ve volné stáji.

Obr. 21 Pohled na pastvu s plemenem Limousin-Rind (vlastní fotografie, 2009)

Chov ovcí Dále se zde chová 500 kusů ovcí, ohroženého plemene Korutánské Brilaty (Kärtner Brillenschaf). Stejně jako u chovu prasat patří biofarma Hof Lütjensee k jedněm z mála šlechtitelských podniků, které toto plemeno Korutánské Brilaty chovají (obrázek 22).

Obr. 22 Ukázka plemene Kärtner Brillenschaf (vlastní fotografie, 2009)

57

Chov drůbeže Na této farmě se dále chová 170 kusů drůbeže, plemene Hepšírka (Hampshire), Leghornka (Leghorn), vzácné plemeno Staroněmecké žíhané slepice (Altdeutsche Sperber). Pro zachování genetické rezervy se zde chovají plemena Forwerka (Vorwerk Huhn) a Ramelsloherka (Ramelsloher Huhn – obrázek 23). Všechna drůbež má volný výběh a muže se pohybovat volně po celé farmě.

Obr. 23 Ukázka plemene Ramelsloher Huhn (vlastní fotografie, 2009)

Rostlinná produkce

Bez použití jakýchkoliv pesticidů či umělých hnojiv se zde pěstují již dlouho osvědčené odrůdy obilí (pšenice, ječmen, žito), které se pěstují, jak pro potřeby krmení hospodářských zvířat, tak pro zpracování na mouku. Obilí se po mlácení odděleně uskladní a dodává se podle přesné specifikace v jednotlivých šaržích do mlýnic. Díky velmi přísným požadavkům na čistotu a díky udržování správné teploty ve skladu se eliminuje možnost přežití škůdců.

4.3 Zjištění informací o biofarmách a jejich produkci - rozhovor Při návštěvě biofarmy Hof Lütjensee, kterou jsem absolvovala v červenci 2009 a Sasova, kde jsem byla na začátku dubna 2010, jsem si připravila krátký rozhovor a ten na těchto biofarmách uskutečnila. Rozhovor byl zaměřený na živočišnou a rostlinou 58

výrobu, na bioprodukty a biopotraviny, které biofarmy produkují. Konkrétní otázky, které jsem na těchto farmách položila se nacházejí v příloze 1. Odpovědi jsou souhrnně zpracovány v kapitole 5.3, kde byly tyto otázky rozděleny do čtyř tématických celků, týkajících se základních informací o farmě, informace o živočišné produkci na farmě, informací o rostlinné produkci na farmě a informací o bioproduktech a biopotravinách.

4.4 Dotazníkové šetření v bioobchodech Smyslem mého dotazníkového šetření bylo zjistit jaké je povědomí české a německé veřejnosti o ekologickém zemědělství a biopotravinách. Dotazníky byly po svolení prodejců umístěny do bioobchodů, kde proběhlo vlastní šetření. Vzorek dotázaných osob, představovaný návštěvníky obchodů s biopotravinami měl za úkol zodpovědět nejdříve otázky obecnějšího charakteru a v druhé části dotazníku již otázky konkrétní směřované na sortiment nakupovaný v bioobchodech. Ve Spolkové republice Německo jsem tento dotazník nechala zodpovědět pouze zákazníkům jednoho rozsáhlého bioobchodu s názvem Alnatura a to v únoru 2010. Tento bioobchod se nachází v Hamburku v části Altona. V České republice jsem využila v dotazníkovém šetření dva brněnské bioobchody, a to Lumo biopotraviny v galerii Vaňkovka a Zdravý styl na Lidické ulici. Do těchto bioobchodů jsem dotazníky zanesla na začátku března. Výsledky dotazníků byly zpracovány graficky. V příloze 2 se nachází vzor dotazníku, který byl použit při dotazování na vybraných místech.

59

5. VÝSLEDKY A DISKUSE

5.1 Výsledky hodnocení stavu registrovaných ekologických podnikatelů v ČR 5.1.1 Zhodnocení registru výrobců biopotravin Zpracování mléka Výroba pekárenských výrobků Výroba ostatních potr.výrobků Výroba koření 3% 3% 2%

5%

2%

Výroba vína z vinných hroznů

18%

11%

Ostatní zprac. a konz. ovoce a zeleniny 23%

5% 15%

2%

Zpracování a konzervování masa Výroba masných výrobků

11%

Výroba mlýnských výrobků Výroba sucharů Zpracování čaje a kávy Výroba hotových pokrmů

Obr. 24 Seznam českých výrobců biopotravin dle předmětu výroby (zpracováno dle MZe, 2010)

Z obrázku 24 je patrné, že nejvíce, tedy 23 % českých výrobců biopotravin, vyrábí pekárenské výrobky. Následují výrobci kteří zpracovávají mléko s 18 %, s 15 % výrobci vína z vinných hroznů a s 11 % zpracovatelé masa a výrobci ostatních potravinářských výrobků. Dále jsou to s 5 % zpracovatelé čaje a kávy a zpracovatelé ovoce a zeleniny, s 3 % výrobci sucharů a výrobci mlýnských výrobků a s 2 % výrobci hotových pokrmů, výrobci masných výrobků a výrobci koření.

60

17% ABCERT

44%

Biokont KEZ 39%

Obr. 25 Seznam českých výrobců biopotravin dle kontrolních organizací (zpracováno dle MZe, 2010)

Z obrázku č. 25 vyplývá, že 44 % českých výrobců biopotravin je registrováno u kontrolní organizace KEZ, 39 % u organizace Biokont a pouze 17 % u organizace ABCERT.

Jihočeský Středočeský Olomoucký Jihomoravský Královehradecký 7%

4% 5%

4%

5%

Vysočina

11% 6%

7%

Karlovarský Ústecký Hlavní město Praha

10% 4%2% 6%

25% 4%

Zlínský Plzeňský Pardubický Moravskoslezský Liberecký

Obr. 26 Seznam českých výrobců biopotravin dle krajů (zpracováno dle MZe, 2010)

Z obrázku č. 26, který má vyjádřit procentuální zastoupení českých výrobců biopotravin v jednotlivých krajích vyplývá, že z průměru poměrně výrazně vystupuje Jihomoravský kraj (25%), následuje Středočeský kraj (11 %), Hlavní město Praha (10 %), Zlínský a Plzeňský kraj (7 %), Olomoucký kraj a kraj Vysočina (6 %), Jihočeský a Moravskozslezký kraj (5 %). Dále pak kraje Liberecký, Pardubický, Ústecký a

61

Královehradecký (4 %) a nejméně výrobců biopotravin se vyskytuje v kraji Karlovarském (2 %).

5.1.2 Zhodnocení registru faremních zpracovatelů

5% 31% KEZ Biokont ABCERT 64%

Obr. 27 Seznam českých faremních zpracovatelů dle kontrolních organizací (zpracováno dle MZe, 2010)

Z obrázku 27 je patrné, že 64 % českých faremních zpracovatelů je v České republice registrováno u kontrolní organizace Biokont, 31 % u KEZ a pouze 5 % u kontrolní organizace ABCERT. zpracování čaje, bylin, výroba koření výroba vína z vinných hroznů zpracování ovoce a zeleniny

6%

zpracování ovoce

3% 2%2%

9% 39%

výroba mléčných výrobků a sýrů zpracování a konzervování masa

16% 13%

6%

4%

výroba ostatních potravin.výrobků výroba mléčných výrobků výroba ovocných a zeleninových šťáv balení zeleniny

Obr. 28 Seznam českých faremních zpracovatelů dle povahy zpracování/výroby (zpracováno dle MZe, 2010)

62

Z obrázku č. 28 můžeme vyčíst, že více než třetina (39 %) českých faremních zpracovatelů se zaměřuje na výrobu vína z vinných hroznů, 16 % se orientuje na zpracování a konzervaci masa, 13 % vyrábí mléčné výrobky a sýry, 9 % vyrábí ostatní potravinářské výrobky, 6 % vyrábí mléčné výrobky a zpracovávají ovoce, 4 % zpracovávají ovoce i zeleninu, 3 % vyrábí ovocné a zeleninové šťávy a 2 % faremních výrobců zpracovávají čaj, byliny, vyrábí koření a balí zeleninu.

5.1.3 Zhodnocení registru osob uvádějících biopotraviny do oběhu

Jihomoravský Středočeský Olomoucký Vysočina

2% 3% 6% 2%

16%

Jihočeský

5%

Hlavní město Praha

5% 2%

17%

Plzeňský Karlovarský

4%

Pardubický 23%

5%

4%

6%

Zlínský Moravskoslezský Ústecký Královehradecký Liberecký

Obr. 29 Seznam osob uvádějících bio do oběhu dle krajů (zpracováno dle MZe, 2010)

Z obrázku č. 29 lze vypozorovat, že z celkového počtu osob, které uvádějí biopotraviny do oběhu je více než 23 % zastoupeno z hlavního města Prahy a hned na druhém místě je se 17 % kraj Středočeský. Tento jev nepochybně souvisí s vyšší životní úrovní a finančními možnostmi obyvatel těchto krajů, z nichž plyne větší poptávka po biopotravinách. Ze zbylé části republiky následuje s 16 % kraj Jihomoravský, dále s 6 % Olomoucký a Moravskoslezský kraj, s 5 % Jihočeský, Pardubický a Zlínský kraj, s 4 % Plzeňský kraj a kraj Vysočina. V Libereckém kraji jsou 3 % osob uvádějících bio do oběhu a v kraji Královehradeckém, Ústeckém a Karlovarském jsou to pouze 2 % .

63

22%

30%

ABCERT KEZ Biokont 48%

Obr. 30 Seznam osob uvádějících bio do oběhu dle kontrolních organizací (zpracováno dle MZe, 2010)

Obrázek č. 30 vyjadřuje, že v České republice je 48 % osob uvádějících biopotraviny do oběhu registrováno u kontrolní organizace KEZ, 30 % u organizace Biokont a 22 % u organizace ABCERT.

5.1.4 Zhodnocení registru dovozců biopotravin

Ostatní potr.výrobky j.n. Káva a čaj Cukr Oleje a tuky 7%

2%

16%

34%

Ostatní zprac. a konz.ovoce a zelenina Ovocné a zeleninové šťávy Víno z vinných hroznů

2% 4% 13%

4%

11%

Homogenizované potr.přípravky a dietní potraviny Ostatní potravinářské výrobky

7%

Kakao, čokoláda a cukrovinky

Obr. 31 Seznam dovozců do ČR dle potravin (zpracováno dle MZe, 2010)

Při hodnocení importu biopotravin do České republiky dle obrázku č. 31 se nabízí, že předmětem dovozu jsou především ty biopotraviny, které nejsou na

64

tuzemském trhu tolik obvyklé nebo pro jejichž produkci nejsou dány v ČR klimatické podmínky. Velký podíl mají u dovozců biopotravin homogenizované potravinářské přípravky a dietní potraviny (16 %), ostatní zpracované a konzervované ovoce a zelenina (13 %), dále pak cukr (11 %), káva, čaj a ostatní potravinové výrobky (7 %), méně již oleje, tuky a ovocné a zeleninové šťávy (4 %). Ze statistiky je pozoruhodné, že pouze 2 % dovozců se zaměřuje na vína z vinných hroznů, kakao, čokoládu a cukrovinky, a že 34 % dovozců biopotravin do České republiky dováží ostatní potravinové výrobky j.n.

23%

33% Biokont KEZ ABCERT 44%

Obr. 32 Seznam dovozců biopotravin do ČR dle kontrolních organizací (zpracováno dle MZe 2010)

Z posledního obrázku č. 32 vyplývá, že nejvíce dovozců biopotravin do České republiky je registrováno u kontrolní organizace KEZ, a to 44 %.U organizace Biokont je registrováno 33 % a u organizace ABCERT pak zbývajících 23 % dovozců.

5.1.5 Analýza výsledků registrovaných ekologických podnikatelů

Poměrně kladně lze v oblasti ekologického podnikání hodnotit vývoj v posledních letech, neboť dochází jak k růstu počtu registrovaných výrobců biopotravin, tak osob uvádějících biopotraviny na trh a přibývá i importérů biopotravin ze třetích zemí. Například Václavík (2009) uvádí, že v roce 2007 bylo 253 registrovaných výrobců biopotravin, kde nejvíce z nich bylo zastoupeno v Jihomoravském kraji (43 výrobců), poté ve Středočeském kraji (32 výrobců) a v Praze (30 výrobců). Naopak nejméně jich bylo v kraji Karlovarském (7), Moravskoslezském (8) a Libereckém (10). 65

O dva roky později, a to k 31.12.2009 bylo registrovaných výrobců biopotravin již 497 a z šetření vyplývá, že jich bylo nejvíce v Jihomoravském kraji (25 %) a nejméně v kraji Karlovarském (2 %). Podle ročenky Ministerstva zemědělství (MZe, 2008) dochází k stabilnímu nárůstu dovozců biopotravin ze třetích zemí, v roce 2006 jich bylo třináct a v roce 2007 se jejich počet zvýšil na dvacet. Z šetření k 31.12.2009 je tento nárůst dodavatelů ze třetích zemí ještě výraznější, bylo jich registrováno již třicet devět. Z ročenky Ministerstva zemědělství (MZe, 2008) vyplývá i to, že dochází k růstu osob, které uvádějí bioprodukty a biopotraviny do oběhu, v roce 2006 jich bylo registrováno padesát sedm a k 31.12.2009 se jejich počet zvýšil na sto osmdesát čtyři. Z ročenky Ministerstva zemědělství (MZe, 2007) bylo zjištěno, že v roce 2006 se registrovali pouze čtyři smluvní faremní zpracovatelé, kteří nejvíce zpracovávali maso a masné výrobky (16 %), po té ostatní potravinové výrobky (13 %), ovoce a zeleninu (9 %), mléko a mléčné výrobky (7 %), kávu a čaj (7 %), ovocné a zeleninové šťávy (5 %). Nejméně pak tito zpracovatelé zpracovávali víno, podíl činí pouze 3 %. K 31.12.2009 bylo faremních zpracovatelů biopotravin registrováno sto, když jejich činnost spočívala zejména ve výrobě vína z vinných hroznů (39 %) a ve zpracování a konzervování masa (16 %). Faremní zpracovatelé se tedy začali orientovat na výrobu a zpracování těch biopotravin, které jsou nejvíce žádané. K celkovému počtu faremních zpracovatelů je však nutné říci, že v porovnání s celkovým počtem ekologických zemědělců v ČR je jich málo. Naproti tomu zejména v německy mluvících zemích, kde je podíl faremních zpracovatelů mnohem vyšší, se pak jejich zpracováním zásobuje trh s bioprodukty v mnohem významnější míře.

5.2 Porovnávání farem ve zjištěné produkci 5.2.1 Biofarma Sasov

Biofarma Sasov nabízí spotřebitelům, kteří mají zájem o ekologické produkty, pouze své vlastní biopotraviny, které mohou zakoupit buď po domluvě přímo na farmě nebo si je mohou objednat přes jejich internetový e–shop, který nabízí informace o ceně a dostupnosti poptávaných biopotravin. Farma Sasov nabízí svým zákazníkům službu formou pravidelného rozvozu bioproduktů do větších krajských měst a zveřejňuje informace o obchodech, v jejichž nabídce má své výrobky ze Sasova. V tabulce č. 12 je

66

uveden orientační přehled produktů a cen, za které si mohou spotřebitelé tyto biopotraviny zakoupit.

Tab. 12 Přehled produktů a cen biofarmy Sasov

Název

Množství

Cena(Kč)

Cena(Euro)

Brambory

5 kg

75,-

2,96

Cibule

1 kg

23,-

0,91

zmražené tolárky

1 kg

49,-

1,93

zmražené hranolky

2,5 kg

106,-

4,17

bramborový knedlík

0,5 kg

33,-

1,30

brambory vařené – kostky

5 kg

190,-

7,48

bio uherák

270 g

130,-

5,12

bio šunka

180 g

80,-

3,15

uzený vepřový bok

1 kg

155,-

6,10

uzený vepř. špek, uzené vepř. koleno

1 kg

135,-

5,31

uzená vepřová plec

1 kg

320,-

12,60

uzená vepřová kýta

1 kg

360,-

14,17

uzená vepřová pečeně

1 kg

380,-

15,00

uzená vepřová krkovice

1 kg

340,-

13,39

vepřová svíčková (panenka)

1 kg

330,-

13,00

vepřová žebírka

1 kg

40,-

1,57

vepřové kostky na guláš

1 kg

145,-

5,71

vepřová kýta

1 kg

215,-

8,46

vepřová pečeně

1 kg

240,-

9,45

vepřová krkovice

1 kg

195,-

7,68

vepřová plec

1 kg

185,-

7,28

vepřový bok

1 kg

80,-

3,15

vepřové sádlo syrové, vepřové bez kosti

1 kg

75,-

2,95

vepřové koleno s kostí

1 kg

65,-

2,56

vepřové nožičky

1 kg

25,-

0,98

vepřová játra

1 kg

95,-

3,74

vepřové ledvinky

1 kg

60,-

2,36

Biozelenina:

Masné výrobky:

67

Tab. 12 – pokračování vepřové srdce, vepřový jazyk

1 kg

70,-

2,76

vepřový lalok – ovar

1 kg

55,-

2,17

hovězí svíčková

1 kg

705,-

27,76

hovězí váleček

1 kg

320,-

12,60

hovězí roštěná

1 kg

325,-

12,80

hovězí zadní

1 kg

240,-

9,45

hovězí plec, hovězí kližka

1 kg

195,-

7,68

hovězí kostky na guláš

1 kg

155,-

6,10

hovězí přední – krk

1 kg

180,-

7,09

hovězí přední - pupek

1 kg

125,-

4,92

hovězí žebra

1 kg

90,-

3,5

0,75 l

105,-

4,13

0,75 l

110,-

4,33

Doplňky: Bio víno – André, Cabernet Moravia, Muškát Moravský, Pálava, Cabernet Moravia Rosé Bio víno – Ryzlink rýnský

Zdroj: Sasov, 2010 + vlastní přepočet měny z Kč na EURO, při kurzu 25,40 Kč/EUR)

5.2.2 Biofarma Hof Lütjensee

Biofarma Hof Lütjensee má přímo ve svém areálu menší bioobchod (obrázek 32), který má pravidelnou otevírací dobu od pondělí do pátku od 9:00 do 19:00 a v sobotu od 8:00 do 13:00. Své vlastní biopotraviny a bioprodukty prodává farma výhradně v tomto obchodě, který nabízí velmi pestrý sortiment od nudlí, zavařenin, pečiva, zeleniny, ovoce, mléčných výrobků, masa až po víno a lihoviny. Dá se zde koupit až 32 druhů chleba, 53 druhů sýrů a nebo 80 druhů vína. Bioobchod má charakter lahůdkového obchodu. Farma spolupracuje i s jinými výrobci biopotravin a bioproduktů, kteří nemají své vlastní bioobchody, a umožňuje jim prodej jejich výrobků ve již zmíněném bioobchodě. V tabulce č. 13 jsou uvedeny některé biopotraviny a jejich ceny, za které si je mohou spotřebitelé na biofarmě Hof Lütjensee zakoupit.

68

Obr. 33 Bioobchod v Hof Lütjensee (vlastní fotografie, 2009)

Tab. 13 Vybrané biopotraviny prodávané v bioobchodě Hof Lütjensee

Název

Množství

Cena(Euro)

Cena(Kč)

vejce

1 ks

0,29

7,4

chléb

1 ks

4

101,6

pečivo - housky

1 ks

2,5

63,5

máslo

250 g

2,09

53,1

mléko

1l

1,15

29,2

ovocný jogurt

200 g

0,69

17,5

tvaroh

500 g

1,39

35,3

sojové výrobky – tofu

200 g

1,29

32,8

ovoce - jablka

1 kg

2,5

63,5

ovoce - banány

1 kg

1,99

50,5

zelenina - brambory

1 kg

1,5 až 2

38,1 až 50,8

69

Tab. 13 pokračování zelenina - rajčata

1 kg

1,89 až 3

48 až 76,2

káva

250 g

3,90 až 4,49

99,1 až 114,1

čaj

30 g

1,99

50,5

dětská strava - přesnídávka

190 g

0,89

22,6

paštika

160 g

1,99

50,5

med

500 g

4,99

126,7

marmelády

250 g

2,69 až 2,79

68,3 až 70,9

čokoláda

100 g

1,99

50,5

sýry

100 g

1,29 až 2,49

32,8 až 63,2

kuřecí prsa

1 kg

34,90

886,5

krůtí prsa

1 kg

26,90

683,3

vepřová fileta

1 kg

32,90

835,7

hovězí filet

1 kg

49,90

1 267,5

hovězí kotleta

1 kg

28,90

734,6

skopové maso

1 kg

21,90

556,3

víno

1l

4,5 až 25,00

114,3 až 635

pivo

0,35 ml

1,07

27,2

slunečnicový olej

1l

4,99

126,7

olivový olej

1l

7,99

202,9

rýže

500 g

2,5

63,5

těstoviny

500 g

1 až 2,07

25,4 až 52,6

pšeničná mouka

1 kg

1,09 až 1,99

27,7 až 50,5

müssli

500 g

3,49

88,6

Zdroj: Hof Lütjensee, 2009 + vlastní přepočet měny z EURO na Kč, při kurzu 25,40 Kč/EUR)

5.2.3 Dostupnost biopotravin pro spotřebitele ve srovnávaných zemích

Průměrný plat v České republice představoval na konci roku 2009 částku 25 752 Kč. S tímto průměrným platem si může spotřebitel dovolit koupit například 343 kusů pěti kilových brambor, 198 dvě stě sedmdesáti gramových bio uheráků, 78 kilogramů vepřové panenky, 36 kilogramů hovězí svíčkové nebo 234 litrů bio vína (ceny biopotravin vycházejí z tabulky č.12). Ve Spolkové republice Německo činil na konci roku 2009 průměrný plat 2 680 Euro. S tímto průměrným platem si německý spotřebitel může dovolit koupit například 70

1340 kilogramů brambor, 670 kusů chleba, 81 kilogramů vepřové filety, 53 kilogramů hovězí filety nebo 446 litrů bio vína (ceny biopotravin vycházejí z tabulky č.13).

5.3 Výsledky rozhovorů na biofarmách Při rozhovoru byly položeny otázky, které byly rozděleny do čtyř tématických celků.

5.3.1 Základní informace

Z rozhovoru, kde se otázky zaměřovaly na obecný stav biofarem, bylo zjištěno, že obě farmy jak Sasov, tak Hof Lütjensee se zaměřují na rostlinnou i živočišnou produkci. Při zjišťování, jak označují své vlastní bioprodukty a biopotraviny, biofarma Hof Lütjensee uvedla, že používá pouze svůj vlastní znak, kdežto farma Sasov používá vlastní znak v kombinaci s národním. Na otázku zaměřenou na časnost kontrol odpověděly obě farmy shodně, a to dle norem EU dvakrát do roka. Biofarma Hof Lütjensee podstupuje ještě dvakrát do roka kontroly od ekologického svazu Bioland, u kterého je registrována. Dále bylo zjišťováno, jestli a jakým způsobem biofarmy zajišťují propagaci svých produktů a bioakce. Na biofarmě Hof Lütjensee mi bylo sděleno, že farma nemusí zajišťovat žádnou výraznou propagaci ani bioakce, protože mají z 80 % stálé zákazníky a tím i zajištěný odbyt svých biopotravin a bioproduktů. V rámci svého marketingu umožňují větší exkurze, ale i běžný zákazník si může kdykoliv farmu prohlédnout a ověřit si na vlastní oči v jakých podmínkách biofarma hospodaří. Pro upozornění na nové produkty ve svém sortimentu, vyhlašuje farma akce na nové biovýrobky. Farma Sasov je v tomto ohledu aktivnější a uvedla, že oficiálně spolupracuje se zemědělskou školou v Jihlavě, s vysokými školami v Brně a Praze, s výzkumnými ústavy v Čechách i v zahraničí. Dále realizuje projekty s Výzkumným ústavem živočišné a rostlinné výroby, uskutečňuje různé vzdělávací programy týkajícího se ekologického zemědělství, pořádá exkurze přímo na své farmě pro školy, školky, skupiny občanů a také se v ČR zúčastňuje každoročního biojarmarku.

71

5.3.2 Informace o rostlinné produkci

Z otázek, které byly zaměřeny na rostlinnou produkci bylo zjištěno, že obě biofarmy mají pestré osevní postupy pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství. Plevele likvidují mechanickým kypřením půdy a půdu hnojí organickými statkovými hnojivy nebo používají zelené hnojení. Na otázku jak velké mají problémy se škůdci a nemocemi na ovoci, zelenině, obilovinách a okopaninách odpověděla biofarma Sasov, že mají standardní problémy a pro jejich ochranu upřednostňují pestré a správné osevní postupy nebo pěstují směsky. Biofarma Hof Lütjensee odpověděla, že ovoce, zeleninu a okopaniny nepěstují, protože je to velmi náročné. Pěstují především obiloviny, s kterými nemají příliš velké problémy, protože upřednostňují pěstování odrůd, které nejsou tak náchylné na nemoci. Obiloviny zasévají více od sebe (dělají větší mezery) než je standard, kvůli prevenci před plísněmi. Pokud se jim vyskytnou nějací škůdci (např. mšice), ničím je neničí, nechají pole a pěstovanou obilovinu tak jak je. Dále nechávají v okolí pole trávu jako preventivní opatření před škůdci, protože v trávě žijí různí živočichové (např. berušky), kteří díky přirozenému procesu tyto škůdce redukují.

5.3.3 Informace o živočišné produkci

U otázek, které se zaměřovaly na živočišnou produkci bylo zjištěno, že obě farmy upřednostňují v chovech přirozenost, volnost, pohodu a soužití zvířat ve stádech nebo rodinkách. Farma Hof Lütjensee má pro svá zvířata v krmných dávkách pouze ekologické složky, kastrují za použití anestézie, neodrohují a označují svá zvířata prostřednictvím čipů. V případech, kdy onemocní některé jejich zvíře, podávají u nezbytně nutných případů antibiotika, avšak nejvíce dvakrát do roka. Zvíře, u něhož musela být antibiotika použita, musí poté nějaký čas strávit v karanténě. Dobytek si biofarma nechává porážet na nedalekých jatkách, protože vlastní biojatka nemá. Farma Sasov má krmnou dávku pro svá zvířata sestavenou výhradně z krmiv ekologického původu a z povoleného množství povolených konvenčních krmiv, dle norem EU. Na biofarmě se nekastruje, neodrohuje a zvířata se označují stejně jako na farmě Hof Lütjensee pomocí čipů. V případech onemocnění některého zvířete, mu podávají antibiotika podle norem EU a díky otevření vlastních biojatek, které se uskutečnilo na začátku roku 2010, porážejí dobytek přímo na jejich farmě.

72

5.3.4 Informace o bioproduktech a biopotravinách

Poslední otázky byly zaměřené na bioprodukty a biopotraviny. Z rozhovoru se správcem bioformy Hof Lütjensee Martinem Natmessnigem vyplynulo, že biofarma Hof Lütjensee má pšenici, ječmen, žito a vejce jako bioprodukty a produkuje biopotraviny biochléb, kuřecí, hovězí, vepřové a skopové maso. Bioprodukty si dávají zpracovat jinam, mouku jim zpracovává mlýn Bohlsnermühle. Tuto namletou mouku dodávají pekařům, kteří s nimi spolupracují a mají licenci na pečení s bio a kteří jim upečou chléb, housky a různé sladké pochutiny. Na každém bochníku, který je připraven z obilí z biofarmy Hof Lütjensee se nachází jejich etiketa s názvem značky Hof Lütjensee. Díky tomu, že nemají vlastní biojatka, dováží dobytek na porážku do nedalekých jatek, odkud jim zpět dodávají maso bez kůže, sádla, vnitřností a kostí, ty si zpracovávají a prodávají sami, pod jinou značkou než Hof Lütjensee přímo na jatkách. Na biofarmě si maso z jatek již sami rozporcují na potřebné menší kousky, které prodávají v jejich bioobchodě. Dále si sami vyrábějí sekanou, čevapčiči a další polotovary. Biofarma Hof Lütjensee nic sama nevyrábí, proto nemá žádné záznamy o výrobním postupu a v místech, kde jim vyrábějí biopotraviny používají pouze suroviny pocházející z ekologického zemědělství. Na biofarmě mají vlastní skladovací prostory, kde skladují žito, pšenici, ječmen a nemají žádné problémy s jejich kazivostí. Co se týká vajec, masa a pečiva to vše prodají, takže jim nezůstávají žádné zbytky a nemusí tedy řešit otázky s jejich skladováním. Největší je na biofarmě Hof Lütjensee poptávka i odbyt po masu a výrobcích z masa, o něco menší je poptávka po vejcích, ale i zde mají celkem vysoký odbyt. Tyto vlastní biopotraviny prodávají pouze v jejich bioobchodě, nikam jinam je nedováží. V bioobchodě si mohou lidé vedle jejich biopotravin a bioproduktů zakoupit i bio od jiných výrobců. Jejich zákazníci jsou velice spokojeni s jejich bioprodukty a biopotravinami, protože si váží jejich vysoké kvality. Nejvíce na biofarmu chodí nakupovat mladé rodiny s dětmi, které jsou finančně zabezpečeny. Z rozhovoru s majitelem biofarmy Sasov Josefem Sklenářem jsem zjistila, že bioprodukty, které jsou na farmě pěstovány jsou pšenice, hrách, peluška, ječmen, vikev, pohanka, brambory, cibule, sója, lupina, řepka, jablka, hrušky a biopotraviny, které produkují jsou zmražené tolárky, hranolky, bramborový knedlík, vařené brambory a masné výrobky. Jelikož mají na farmě vlastní biojatka, poráží si dobytek zde, kde si maso porcují na požadované kusy. Jinak si nechávají v Kosteleckých uzeninách, a.s. vyrábět biouherák, dále jim firma LE&CO, s.r.o. vyrábí biošunku, uzenou vepřovou 73

krkovici, plec, kýtu a koleno a mrazírny Brtnice, a.s. jim zpracovávají a vyrábějí bio bramborový knedlík. Biofarma Sasov má podle norem EU záznamy o celém výrobním postupu, které umožňují jejich kontrolu a pro výrobu biopotraviny používá pouze suroviny pocházející z ekologického zemědělství. Bioprodukty a biopotraviny skladují přímo na farmě nebo u firemních zpracovatelů a s kazivostí, která souvisí se skladováním, nemají příliš velké problémy. Nejvyšší poptávku i odbyt mají po masných výrobcích, kde jsou jejich zákazníci velmi spokojeni s kvalitou a chutí, a proto se rádi na biofarmu Sasov vracejí. Farma na svých webových stránkách informuje své zákazníky o všech prodejních místech, kde lze jejich bioprodukty a biopotraviny zakoupit. Jedná se o všechny krajská města a řadu dalších měst, kde si jejich produkty již získaly své zákazníky. Samotná farma nemá ve svém areálu svůj vlastní bioobchod, ale po domluvě si zákazníci mohou objednané zboží zakoupit přímo na farmě. Pozitivní je u farmy Sasov i kvalitní e-shop, který nabízí mnoho výrobků, informace o cenách a dostupnosti poptávaných biopotravin a bioproduktů. K zakoupení je i biovíno, které není ze Sasova, nýbrž z biofarmy Pollau v Pavlově. Farma Sasov podobně jako Hof Lütjensee uvádí, že nejvíce zákazníků tvoří mladé rodiny s dětmi, dále zmiňuje lidi s různými zdravotními problémy a alergiemi.

5.4 Výsledky dotazníkového šetření Následující kapitoly 5.4.1 – 5.4.12 pokrývají jednotlivé otázky uvedené v dotazníku.

5.4.1 Respondenti dotazníku dle pohlaví

Cílem této otázky bylo zjistit, zda nakupují v bioobchodech více muži či ženy, a v jakém poměru. Podle mého očekávání jsou to v obou zemích ženy, které navštěvují bioobchody častěji, mají blíže k biopotravinám a zdravému životnímu stylu. Ve Spolkové republice Německo předložený dotazník vyplnilo 67 % žen a 33 % mužů. V České republice to bylo 73 % žen a pouze 27 % mužů (obrázek č. 34 a č. 35).

74

SRN

33% muž žena 67%

Obr. 34 Podíl pohlaví v SRN

ČR

27% muž žena 73%

Obr. 35 Podíl pohlaví v ČR

5.4.2 Zjišťování věkové kategorie

Z obrázku č. 36 vyplývá, že ve Spolkové republice Německo bylo 73 % respondentů ve věkové kategorii čtyřicet jedna a více, 23 % ve věku od dvaceti pěti do čtyřiceti a pouze 4 % ve věku mezi šestnáct a dvacet pět let. Naopak v České republice bylo z tohoto šetření zjištěno, že nejvíce dotazovaných, a to 38 % se pohybovalo ve věkové kategorii mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety, 35 % mezi šestnácti a dvaceti pěti, 24 % ve věku od čtyřiceti jedna a více a 3 % do věku patnácti let (obrázek 37). Ačkoliv je nutné respektovat, že se jedná o nevelký vzorek spotřebitelů biopotravin ve srovnávaných lokalitách, je patrné, že v SRN nejvíce kupují biopotraviny starší lidé ve věku od čtyřiceti jedna a více a nejméně mladí lidé ve věkové kategorii od

75

šestnácti do dvaceti pěti let. V ČR pak biopotraviny kupují nejvíce lidé ve věku od šestnácti do čtyřiceti let, generace starší neprojevuje takový zájem o biopotraviny jako vrstevníci v SRN.

SRN

4% 23% 16 - 25 let 25 - 40 let 41 a více 73%

Obr. 36 Podíl věkových kategorií v SRN

ČR

3%

24%

35%

do 15 let 16 - 25 let 25 - 40 let 41 a více

38%

Obr. 37 Podíl věkových kategorií v ČR

5.4.3 Zjišťování nejvyššího dosaženého vzdělání

Na otázku jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání, odpovědělo v SRN (obrázek 38) 37 % respondentů tak, že mají vysokoškolské (Hochschulausbildung) a maturitní vzdělání (Abitur, Hochschulreife), 13 % vysokoškolskou odbornou školu (Fachhochschulreife),

76

10 % střední školu bez maturity (Mittelausbildung ohne Fachabitur) a 3 % základní vzdělání (Grundausbildung). V České republice (obrázek č. 39) odpovědělo 47 % dotazovaných tak, že mají středoškolské vzdělání s maturitou, 35 % vysokoškolské vzdělání a 9 % základní a středoškolské bez maturity. Z toho vyplývá, že v obou zemích biopotraviny nejvíce kupují lidé s vysokoškolským a středoškolským vzděláním s maturitou.

SRN Grundausbildung (Hauptschulabschluss) 3%

10%

37%

13%

Mittelausbildung ohne Fachabitur Fachhochschulreife Abitur, Hochschulreife

37% Hochschulausbildung

Obr. 38 Nejvyšší dosažené vzdělání v SRN

ČR

základní 9% 35%

9%

SŠ bez maturity SŠ s maturitou

47%

vysokoškolské/univerzitní

Obr. 39 Nejvyšší dosažené vzdělání v ČR

5.4.4 Zjišťování znalosti pojmu biopotraviny

Z obrázku č. 40 vyplývá, že na otázku „co si pod názvem biopotraviny vybavíte“ ve Spolkové republice Německo, vybralo všech padesát respondentů odpověď, výrobky 77

pocházející ze surovin ekologického zemědělství. Z těchto padesáti dotazovaných jich osm taktéž označilo odpověď zdravější, kvalitnější a chutnější potraviny, pouze čtyři respondenti označili odpověď drahé potraviny. V České republice respondenti odpovídali velmi podobně, což plyne z obrázku č. 41. Je patrné, že účastníci mého dotazníkového šetření, a to jak v ČR, tak v SRN vědí, co v bioobchodech nakupují, považují biopotraviny za kvalitnější a zdravější a jen nepatrná část z nich se domnívá, že biopotraviny jsou drahé.

SRN

4

8 kvalitnější a chutnější potraviny

zdravější potraviny

8

drahé potraviny

50

výrobky pocházející ze surovin ekol.zemědělství

60 50 40 30 20 10 0

Obr. 40 Co si pod názvem biopotraviny vybavili lidé v SRN

ČR 45

15

9

drahé potraviny

kvalitnější a chutnější potraviny

6

zdravější potraviny

výrobky pocházející ze surovin ekol.zemědělství

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Obr. 41 Co si pod názvem biopotraviny vybavili lidé v ČR

78

5.4.5 Zjišťování, zda respondenti rozpoznají biopotraviny

Na otázku „podle čeho poznáte biopotraviny“, odpovědělo ve Spolkové republice Německo všech padesát dotazovaných podle speciálního označení na obalu (obrázek č. 42). Z těchto padesáti dotazovaných jich pět označilo i odpověď jiná možnost a uvedlo, že biopotraviny poznají podle značky BIO svazu Demeter a Bioland. V České republice respondenti odpovídali velmi podobně, což plyne z obrázku č. 43. V SRN i v ČR dotazovaní lidé velmi dobře poznají biopotraviny, protože znají značení těchto potravin, které pocházejí ze surovin z ekologického zemědělství.

SRN 60

50

50 40 30 20 5

10 0 podle speciálního označení na obalu

jiná možnost (BIO značka Demeter, Bioland)

Obr. 42 Znalost biopotravin v SRN

ČR 60 49 50 40 30 20 10

4

0 podle speciálního označení na obalu

jiná možnost (značka BIO,kvalitní chuť )

Obr. 43 Znalost biopotravin v ČR

79

5.4.6 Zjišťování týkající se informovanosti o biopotravinách

Z padesáti oslovených respondentů si 43 % myslí, že je ve Spolkové republice Německo dostatek informací o biopotravinách, 40 % si pak myslí, že nikoli a 17 % neví a neumí na tuto otázku odpovědět (obrázek č. 44). V České republice (obrázek č. 45) si 59 % oslovených myslí, že není dostatek informací o biopotravinách, 32 % že je dostatek informací a 9 % neví. Z šetření vyplývá, že v SRN se významné procento účastníků domnívá, že osvěta, informovanost a reklama týkající se biopotravin není dostačující. V ČR tuto nespokojenost vyjádřilo ještě více dotázaných, což se dalo očekávat, má-li se přihlédnout k velikosti trhu s biopotravinami a bioprodukty.

SRN

17% 43%

ano ne nevím

40%

Obr. 44 Co si v SRN myslí o informacích o biopotravinách

ČR

9% 32% ano ne nevím 59%

Obr. 45 Co si v ČR myslí o informacích o biopotravinách

80

5.4.7 Zjišťování, jak je hodnocen sortiment biopotravin

Na otázku, zda považují respondenti šetření sortiment biopotravin ve svých zemích za dostačující, bylo odpovězeno nejednotně, ba spíše v každé zemi opačně. Ve Spolkové republice Německo vyjádřilo spokojenost a označilo sortiment biopotravin za dostačující 67 %, za nedostačující pak 33 % (obrázek č. 46). V České republice to bylo naopak, tedy 53 % odpovědělo, že sortiment s biopotravinami je nedostačující a jen 41 % dotázaných považuje sortiment biopotravin za dostačující. V ČR nedokázalo na tuto otázku odpovědět 6 % návštěvníků bioobchodů (obrázek č. 47). Z toho plyne, že v obou zemích se poměrně výrazná část oslovených spotřebitelů biopotravin domnívá, že sortiment biopotravin není dostačující, nicméně v ČR je nespokojenost mnohem větší a více jak polovině dotázaných v sortimentu biopotravin něco schází a nehodnotí ho jako dostačující.

SRN

33% dostačující nedostačující 67%

Obr. 46 Sortiment s BIO v SRN

ČR

6% 41%

dostač ující nedostač ující nevím

53%

Obr. 47 Sortiment s BIO v ČR

81

5.4.8 Zjišťování dostupnosti prodejních míst

Dalším bodem mého šetření bylo zjistit, jak hodnotí dotázaní účastníci dostupnost prodejních míst biopotravin. Z padesáti oslovených respondentů si mírná většina myslí, že je ve Spolkové republice Německo dostatek míst, kde se prodávají biopotraviny, 40 % si myslí, že nikoli a 7 % neví a neumí na tuto otázku odpovědět (obrázek č. 48). Naopak v České republice si téměř 2/3 oslovených myslí, že dostupnost prodejních míst není dostačující, pouze 32 % je s dostupností spokojeno a 6 % neví (obrázek č. 49). Tato otázka opět potvrdila, že SRN je v oblasti biopotravin dále než ČR a více než polovina spotřebitelů je s dostupností biopotravin spokojena. Situaci v ČR hodnotí čeští respondenti tak, že spokojenost s dostupností prodejních míst vyjadřuje necelá třetina.

SRN

7% dostač ující nedostač ující 53%

40%

nevím

Obr. 48 Dostupnost prodejních míst v SRN

ČR

6% 32% dostač ující nedostač ující nevím 62%

Obr. 49 Dostupnost prodejních míst v ČR

82

5.4.9 Zjišťování přijatelnosti cen biopotravin

Biopotraviny jsou díky svému původu, své kvalitě, zdravotní nezávadnosti, chutnosti a řadě dalších kladů nepochybně dražší než „běžné“ potraviny, které nenesou značku bio. V této otázce mě zajímal názor na cenovou dostupnost biopotravin zákazníků, kteří shora uvedené přednosti biopotravin určitě znají, a tak jsem očekávala reakci, zda jim vyšší ceny vadí či nikoliv. V tomto bodě byl rozdíl v názorech respondentů největší. Velká většina, a to 73 % dotázaných ve Spolkové republice Německo odpověděla tak, že jsou biopotraviny cenově přijatelné, jen 23 % zákazníků se vyjádřilo, že cenově přijatelné nejsou, 4 % zaškrtly odpověď nevím (obrázek č. 50). V České republice považuje biopotraviny za cenově přijatelné jen necelá třetina dotázaných a naopak 53 % oslovených respondentů si myslí, že biopotraviny nejsou cenově přijatelné, 18 % nevědělo a neumělo na tuto otázku odpovědět (obrázek č. 51). Z toho plyne, že v SRN dotazovaní lidé nemají k ceně biopotravin takové výhrady a rádi zaplatí za kvalitu. Naproti tomu většina dotázaných spotřebitelů v ČR vnímá ceny biopotravin za nepřijatelné, přesto ovšem navštěvuje bioobchody, jak často a kolik za nákup utrácejí jsem se snažila zjistit v další části šetření.

SRN

4% 23% ano ne nevím 73%

Obr. 50 Cenová přijatelnost biopotravin v SRN

83

ČR

18%

29% ano ne nevím 53%

Obr. 51 Cenová přijatelnost biopotravin v ČR

5.4.10 Zjišťování četnosti nákupu biopotravin

Z padesáti oslovených respondentů si 50 % kupuje ve Spolkové republice Německo (obrázek č. 52) biopotraviny pravidelně několikrát týdně, 40 % jen jedenkrát týdně, 7 % několikrát za měsíc a 3 % respondentů uvedlo méně častý nákup biopotravin. V České republice odpovědělo 35 % oslovených, že si biopotraviny kupují několikrát týdně, 24 % asi jedenkrát týdně, 15 % několikrát za měsíc a méně často než jednou měsíčně a 12 % uvedlo, že si kupují biopotraviny asi jedenkrát do měsíce (obrázek č. 53). Z toho vyplývá, že 90 % dotázaných v SRN kupuje biopotraviny alespoň jedenkrát týdně a lze tak hovořit o stálých zákaznících. Oproti tomu lidé oslovení v ČR nenakupují tak pravidelně a dokonce 30 % nakupuje jen jedenkrát měsíčně nebo ještě méně.

84

SRN

7%

3% n ě kolikrát týdn ě asi 1 x týdn ě 50%

40%

n ě kolikrát za m ě síc mén ě často

Obr. 52 Jak často kupují v SRN biopotraviny dotazovaní lidé

ČR

15% 34%

12%

několikrát týdně asi 1 x týdně několikrát za měsíc asi 1 x měsíčně

15%

méně často

24%

Obr. 53 Jak často kupují biopotraviny dotazovaní lidé v ČR

5.4.11 Zjišťování nejčastějších kupovaných biopotravin

Ve Spolkové republice Německo uvedlo 35 respondentů z padesáti, že si nejčastěji kupují ovoce a zeleninu, 20 respondentů uvedlo, že si kupují nejčastěji mléko a mléčné výrobky, 24 uvedlo pečivo, 17 kávu a čaj a pouze 11 respondentů označilo maso (obrázek č. 54). Kosmetiku, vejce, víno, olej, sojové produkty aj. v bio kvalitě nakupuje 15 dotázaných. V České republice zákazníci nenakupovali tolik pečivo, v ostatním byly výsledky velmi podobné, což plyne z obrázku č. 55.

85

Z tohoto šetření je patrné, že v obou porovnávaných zemích kupují dotazovaní lidé nejvíce zeleninu a ovoce, na druhém místě mléčné výrobky a mléko, společné je i to, že pouze malá část z nich při návštěvě bioobchodu zakoupí maso.

SRN 40 35 30 25 20 15 10 5 0

35 28

zelenina a ovoce

mléko a mléčné výrobky

24

pečivo

17

15

káva, čaj

jiné (kosmetika, víno, vejce, olej, soj.produkty, muslli

11

maso

Obr. 54 Jaké produkty ze sortimentu BIO kupují v SRN nejvíce

ČR

pečivo

14

9

9

maso

18

jiné (soj.produkty,mü slli,luštěniny,obil niny,těstoviny,ol ej,vejce)

mléko a mléčné výrobky

21

káva, čaj

32

zelenina a ovoce

35 30 25 20 15 10 5 0

Obr. 55 Jaké produkty ze sortimentu BIO kupují v ČR nejvíce

5.4.12 Zjišťování měsíční útraty za nákup biopotravin

Na otázku „jakou částku asi měsíčně utratíte za nákup biopotravin“, uvedlo ve Spolkové republice Německo 50 % z dotazovaných respondentů částku 101 až 300 Euro, 33 % částku 301 až 500 Euro a zbylých 17 % zaškrtlo odpověď do 100 Euro za měsíční nákup (obrázek č. 56). V České republice na tuto otázku odpovědělo 41 % respondentů útratu částky do 500 Kč, 24 % jich sdělilo měsíční útratu 501 až 1000 Kč, stejné

86

procento uvedlo částku 1001 až 2000 Kč (obrázek 57). Více než 2000 Kč utratí měsíčně za nákup biopotravin 11 % dotázaných. Z odpovědí je patrné, že v SRN utratí polovina spotřebitelů za biopotraviny poměrně vysoké částky (až 500 Euro) a jejich nákup v bioobchodě by jim měl zajistit téměř všechny potřebné potraviny. Naopak v ČR je značná část spotřebitelů (65 %) ochotna utratit měsíčně maximálně částku 1000 Kč, a to svědčí o tom, že nákup biopotravin je jen doplňkový a nezajišťuje obstarání všech nezbytných potravin domácností.

SRN

17% 33% do 100 Euro 101 - 300 Euro 301 - 500 Euro 50%

Obr. 56 Jakou částku měsíčně utratí v SRN za nákup biopotravin

ČR

do 500 Kč (do 20 Euro) 11% 41%

24%

501 - 1000 Kč (21 - 39 Euro) 1001 - 2000 Kč (40 - 79 Euro)

24%

více než 2000 Kč (více než 79 Euro)

Obr. 57 Jakou částku měsíčně utratí v ČR za nákup biopotravin

87

6 ZÁVĚR V diplomové práci jsem v první části soustředila informace a poznatky o stavu ekologického zemědělství a situaci biopotravin v České republice a Spolkové republice Německo a tyto poznatky navzájem porovnala. Vzhledem k tomu, že se ekologické zemědělství prosazuje v ČR v porovnání se SRN mnohem kratší dobu, nedosahuje ještě takové úrovně. Nicméně v práci poukazuji na fakt, že v posledních letech dynamicky roste počet ekologických zemědělců a narůstá i množství půdy obhospodařované v ekologickém zemědělství, což nasvědčuje o zájmu podnikatelů v ČR působit v této oblasti. Pozoruhodný je rozdíl ve skladbě půdního fondu ekologického zemědělství ve srovnávaných zemích. Zatímco v SRN představuje orná půda v režimu ekologického zemědělství téměř polovinu celého půdního fondu, v ČR je to necelých 10 %. Valnou většinu půdního fondu v režimu ekologického zemědělství v ČR (přes 80 %) představují trvalé travní porosty, toto rozdělení využití půdy je ovšem velmi nepříznivé z hlediska výroby finálních bioproduktů. Samozřejmě, že tento stav je dán čistě ekonomickými důvody, neboť zisk z hospodaření na trvalých travních porostech je díky dotacím a při nižší pracnosti větší než při obhospodařování orné půdy nebo pěstování zeleniny. Sortiment českých biopotravin se odvíjí od dostatečného množství surovin, tedy bioproduktů, ale s ohledem na zaměření českých ekologických zemědělců je rozšíření sortimentu českých biopotravin složitější a spotřebitelé musí na trhu vyhledávat i zahraniční biopotraviny. Dalším problémem, který spočívá opět v zaměření ekologických zemědělců je jejich nízká orientace na faremní zpracování, což znamená, že české bioprodukty se často vyvážejí do zahraničí, namísto, aby se přímo zpracovaly v české biopotraviny, a proto je nutné doplňovat český trh s biopotravinami těmi zahraničními. Z vyjádření ekozemědělců samotných vyplývá, že důvodem, proč své bioprodukty také nezpracovávají, je navíc přísný výklad norem EU českými úřady, které lpí na přesném technickém naplnění veterinárních a hygienických požadavků na faremní zpracování oproti praxi v SRN, při tom zdůrazňuji, že nejde o benevolenci úředníků, ale o přísnost při posuzování technického zajištění a přístupu k farmářům. Spotřebitelé v obou zemích projevují velký zájem o mléko a mléčné výrobky. Existují ovšem velké rozdíly ve zpracování mléka ve srovnávaných zemích, v ČR je jen velmi málo ekologických zemědělců, kteří se zaměřují na chov krav s tržní produkcí

88

biomléka, jelikož výkupní cena biomléka je v ČR velmi nízká a ekozemědělcům se příliš nevyplácí podnikat s tímto zaměřením. Spotřebitelé v SRN jsou na tom podstatně lépe, více ekozemědělců se zabývá chovem krav s tržní produkcí biomléka, které v dostatečném množství zásobuje německý biotrh. Z výsledků rozhovorů, které jsem získala od představitelů biofarem Sasova a Hof Lütjensee jsem si vytvořila základní přehled o zaměření těchto farem, o skladbě jejich zákazníků, o formách distribuce, o zázemí farem a o celkových podmínkách jejich produkce. Německá biofarma má spíše regionální význam, většina zákazníků představuje stálé odběratele a farma soustřeďuje prodej svých výrobků do vlastního bioobchodu. Oproti tomu Sasov patří v ČR k tradičním a největším biofarmám, zajišťuje distribuci svého sortimentu po celé republice, nabízí zákazníkům i přehledný internetový obchod, ovšem na druhou stranu nemá farma svůj vlastní bioobchod. Z toho plyne, že biofarma Hof Lütjensee se díky stálým zákazníkům svého bioobchodu, kteří zajišťují odbyt celé produkce nemusí snažit o jiné nabídky prodeje. Strategie české biofarmy je dána podle mne skutečností, že si nevystačí se zákazníky ze svého okolí, a proto se snaží zajistit odbyt svých výrobků po celé republice, což umožňuje i její internetový obchod. Co se týká zázemí farem, německá potvrzuje pověst preciznosti národa, vše mají úhledně uklizené a na svém místě, zvířata mají čisté výběhy a cítíte se zde, jako na místě, kde nic nechovají. Biofarma Sasov se spíše podobá tradiční představě o podobě zemědělského podniku, v kterém se chovají zvířata a jistý druh různorodosti prostředí se očekává. Velkou výhodou Sasova jsou nově otevřená biojatka, přímo v areálu biofarmy. Nepochybně to přispěje k minimalizaci stresu zvířat určených k porážce, které nebude nutné nikam transportovat. U biofarmy Hof Lütjensee bych chtěla ještě upozornit na specializaci jejich chovu na stará, téměř již neexistující plemena. Z provedeného dotazníkového šetření vyplynulo u obou srovnávaných zemí potvrzení obecně vnímaného faktu, že výraznou většinu spotřebitelů biopotravin tvoří ženy, které více inklinují ke zdravému životnímu stylu a snaží se zajistit pro rodinu kvalitní a chutné potraviny. Hodně mě překvapil výsledek šetření, týkající se věkové kategorie spotřebitelů, neboť v SRN představovaly ¾ respondentů osoby ve věku přes čtyřicet let, v ČR naproti tomu podle mého očekávání převažovali mladší lidé (¾ ve věku do čtyřiceti let). Z odpovědí na otázky týkající se znalosti biopotravin a jejich označování je patrné u obou zemí, že oslovení zákazníci bioobchodů umí dle označení rozeznat biopotraviny a vědí z čeho pocházejí. Při hodnocení sortimentu biopotravin 89

a dostupnosti prodejních míst vyjádřila většina německých respondentů spokojenost, naopak v ČR byla většina dotázaných v tomto ohledu nespokojena. V další části šetření mě zajímala četnost nákupů biopotravin. Rozdílný přístup spotřebitelů mě opět překvapil, v SRN totiž 90 % dotázaných nakupuje biopotraviny a bioprodukty alespoň jednou týdně, polovina z nich i vícekrát týdně. V ČR nakupuje každý týden pravidelně jen 58 % zákazníků, a z nich pouze polovina vícekrát týdně. Nabízí se tedy závěr, že češi biopotravinami pouze doplňují svůj nákup, a jen malá část jimi zajišťuje všechny své potřeby. Tento jev může být dán i vyšší kupní silou v SRN, kde si pravidelný nákup biopotravin může dovolit více lidí. V SRN považuje ceny biopotravin za přijatelné ¾ dotázaných, což se projevuje i s přihlédnutím k průměrnému platu, že utratí měsíčně poměrně výrazně více (přes 10 % průměrného platu) než v ČR. Ceny biopotravin naopak nejsou pro většinu českých kupujících přijatelné a jen malá část z nich, utratí měsíčně více než 10 % průměrného platu v ČR. Úplným závěrem bych chtěla vyjádřit svou plnou podporu rozvoji ekologickému zemědělství a produkci biopotravin. Jelikož si myslím, že by zde měla existovat možnost pro ty z nás, kteří odmítají konzumovat potraviny s rizikem reziduí chemických přípravků, přísad a náhražek, a to i při akceptování vyšších cen potravin s přívlastkem bio, ale současně s vědomím, že jejich koupí se přispívá k trvale udržitelnému rozvoji na naší planetě.

90

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BIO - SIEGEL. Výroční zpráva 2008 [on line]. Bio - siegel, 5.3.2010 [cit. 2010-03-21]. Dostupné na www: http://www.bio-siegel.de/index.php?id=19 BIOFARMA SASOV. O biofarmě. [on line]. 2009 [cit. 2010-03-30]. Dostupné na www: http://www.biofarma.cz/cz/o-biofarme

BIOFARMA SASOV. Svět potravin. [on line]. 2010 [cit. 2010-03-30]. Dostupné na www: http://biofarma.cz/cz/vyzkum-clanky-publikace/svet-potravin-biofarma-sasov

BIOFARMY. Síť ukázkových biofarem. [on line]. 2010 [cit. 2010-04-4]. Dostupné na www: http://www.biofarmy.cz/?o=3&g=5

BIOINSTITUT. 90 argumentů pro ekologické zemědělství. 1. vyd. Šumperk: Bioinstitut a Svaz PRO – BIO, červen 2007, 16 s. ISBN 978-80-87080-07-8

BIOPOTRAVINA ROKU. Česká biopotravina roku 2009. [on line]. 2008 [cit. 201003-30]. Dostupné na www: www.biopotravinaroku.cz BMELV. Ökologischer Landbau in Deutschland.[on line]. 2010 [cit. 2010-04-2]. Dostupné na www: http://www.bmelv.de/cln_182/SharedDocs/Standardartikel/Landwirtschaft/Oekolandba u/OekologischerLandbauDeutschland.html?nn=309814 BÖLW. Wie ist der Ökologische Landbau entstanden?. [on line]. 2010a [cit. 2010-043]. Dostupné na www: http://www.boelw.de/biofrage_01.html

BÖLW. Zahlen, Daten, Fakten. [on line]. 2010b [cit. 2010-03-31]. Dostupné na www: http://www.boelw.de/zdf.html BUNDESMINISTERIUM DER JUSTIZ. Eingangsformel. [on line]. 2010 [cit. 201003-31]. Dostupné na www: http://bundesrecht.juris.de/ble_lgkostv/eingangsformel.html ČERVENKA, J., KOVÁŘOVÁ, K. Biopotraviny. 1. vyd. Praha : ČZU v Praze, 2005, 110 s. ISBN 80-213-1404-4

91

FIELMANN. Eckdaten der Fielmann AG. [on line]. 2010 [cit. 2010-04-14]. Dostupné na www: www.fielmann.de/investor-relations/181;zahlen_eckdaten.php

HLADÍKOVÁ, P. Biopotraviny – jejich charakteristika a porovnání možností v ČR a

SRN. [Bakalářská práce] 1. vyd. Brno: AF MZLU v Brně, 2008, 53 s.

HOF LÜTJENSEE. Biofarma Hof Lütjensee. [on line]. 2010 [cit. 2010-04-10]. Dostupné na www: http://www.hofluetjensee.de/defaultn.htm

KEZ. Vyhláška 16/2006 Sb. [on line]. KEZ o.p.s., 2010a [cit. 2010-03-19]. Dostupné na www:

http://www.kez.cz/narizeni-komise-es-7102009-a-8892008-a-narizeni-rady-es-

8342007

KEZ. Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a nařízení Komise (ES) č. 889/2008 KEZ o.p.s.. [on line]. 2010b [cit. 2010-03-19]. Dostupné na www: http://www.kez.cz/narizenikomise-es-7102009-a-8892008-a-narizeni-rady-es-8342007

KEZ. Zákon č. 30/2006 Sb. [on line]. KEZ o.p.s., 2010c [cit. 2010-03-19]. Dostupné na www:

http://www.kez.cz/narizeni-komise-es-7102009-a-8892008-a-narizeni-rady-es-

8342007

KONVALINKA, P., a kol. Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007, 118 s. ISBN 978-807394-031-7

MERHAUTA, K. Produkty ekozemědělců míří do vybraných škol a školek čtyř krajů s ambicí inspirovat následovníky. BIO, 2010, roč. 14, č. 2, s. 3 - 4

METEO. Wetter Lütjensee Deutschland (Schleswik - Holstein). [on line]. 2010 [cit. 2010-04-14]. Dostupné na www: www.meteo24.de/wetter/49X1321.html

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Potenciál biopotravin na českém trhu –

Marketingová studie [on line]. Mze ČR, 1. 12. 2009a [cit. 2010-03-26]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/biopotraviny/ 92

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Biopotraviny ano – ale co to je? Výsledky

průzkumu společnosti GfK. [on line]. MZe ČR, 1. 12. 2009b [cit. 2010-03-26]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/biopotraviny/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Povědomí a nákupní chování spotřebitelů

v oblasti biopotravin – BIO výzkumná zpráva. [on line]. MZe ČR, 1. 12. 2009c [cit. 2010-03-26]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/biopotraviny/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Seznam výrobců biopotravin. [on line]. MZe ČR, 31. 12. 2010a [cit. 2010-03-6]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamypodnikatelu/seznam-vyrobcu-biopotravin/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Seznam osob uvádějících biopotraviny do

oběhu. [on line]. MZe ČR, 1. 12. 2010b [cit. 2010-03-6]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamypodnikatelu/seznam-osob-uvadejicich-biopotraviny-do/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Seznam dovozců biopotravin. [on line]. MZe ČR, 1. 12. 2010c [cit. 2010-03-6]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamypodnikatelu/seznam-dovozcu-biopotravin/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Seznam faremních spracovatelů. [on line]. MZe ČR, 1. 12. 2010d [cit. 2010-03-6]. Dostupné na www: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamypodnikatelu/seznam-faremnich-zpracovatelu/

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Ekologické zemědělství v České republice –

ročenka 2008. Praha: Mze ČR, 2008, 32 s. ISBN 978-80-7084-736-7

93

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Ekologické zemědělství v České republice –

informační publikace DVD 2008. Praha: Mze ČR, 2008, 44 s. ISBN 978-80-7084-753-4

MOUDRÝ, J., PRUGAR, J. Biopotraviny – hodnocení kvality, zpracování a marketing. Příručka ekologického zemědělce. Praha : ÚZPI, 2002, 34 s. ISBN 80-7271-111-3

MOUDRÝ, J., a kol. České biopotraviny. Praha : Nadace pro organické zemědělství FOA, 1994, 197 s.

MOUDRÝ, J. Bioprodukty. 1.vyd. Praha : Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, 1997, 37 s. ISBN 80-7105-138-1

MOUDRÝ, J., a kol. Ekologické zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta a Ediční středisko, 2007, 219 s. ISBN 978-80-7394-046-1

MOUDRÝ, J., a kol. Marketing bioprodukce. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007, 39 s. ISBN 970-80-7394-034-8

MOUDRÝ, J., a kol. Konverze na ekologické hospodaření a projektování ekologických

farem. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích , 2007, 56 s. ISBN 970-80-7394-045-4 ÖKOLANDBAU. Gesetze und Verordnungen. [on line]. 2009 [cit. 2010-04-3]. Dostupné na www: http://www.oekolandbau.de/service/gesetze-und-verordnungen/ ÖKOLANDBAU. Adressen und Schwerpunkte der Öko-Kontrollstellen . [on line]. 2010 [cit. 2010-04-1]. Dostupné na www: http://www.oekolandbau.de/service/adressen/oekokontrollstellen/ ÖKOLANDBAU. Kontrollbehörden der Bundesländer. [on line]. 2010 [cit. 2010-04-1]. Dostupné na www: http://www.oekolandbau.de/service/adressen/kontrollbehoerden/ ÖKOLANDBAU. Výzkum v ekologickém zemědělství – informační portál [on line]. Ökolandbau.de, 16. 5. 2008 [cit. 2008-04-26], dostupné na www: http://www.oekolandbau.de/service/nachrichten/detailansicht/meldung/forschung-im-oekologischen-landbau4/zurueck-zu/5/

94

ÖKOLANDBAU. Besonderheiten im Marketing von Bioprodukten [on line]. Ökolandbau. de, 2007 [cit. 2010-04-23], dostupné na www: www.oekolandbau.de/verarbeiter/vermarktung/biomarketing/

PETR, J., DLOUHÝ, J., a kol. Ekologické zemědělství. 1. vyd. Praha : Brázda, 1992, 312 s. ISBN 80-209-0233-3

SÝKORA, R. Jsou Biopotraviny drahé? BIO & NATUR, zima 2009-2010

ŠÁNOVÁ, P. Cvičení z biopotravin.1. vyd. Praha : ČZU v Praze, 2006, 107 s. ISBN 80213-1460-5

ŠARAPATKA, B., URBAN, J., a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy

i praxi – II. díl. 1. vyd. Šumperk : Svaz PRO-BIO, 2005, 334 s. ISBN 80-903583-0-6

URBAN, J., a kol. Bulletin ekologického zemědělství č 28. Výroční zpráva, Šumperk, 2007, 14 s. ISBN 978-80-87080-11-5

URBAN, J., ŠARAPATKA, B., a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy

i praxi – I. díl. 1. vyd. Praha: MŽP a Svaz PRO – BIO, 2003, 280 s. ISBN 80-7212-2746

VÁCLAVÍK, T., a kol. Český trh s biopotravinami. 1. vyd. Praha: České a slovenské odborné nakladatelství Praha, 2009, 83 s.

VALEŠKA, J., SÁBLÍKOVÁ, M., Kvalitní a zdravé potraviny. BIO, 2010, roč. 14, č. 1, s. 17 VOHRALÍKOVÁ, M. Bio*nebio sází na prověřenou kvalitu biopotravin a na lidský přístup. BIO, 2010, roč. 14, č. 1, s.6 – 7

ZÁKON č. 108/2008 Sb. Nitrátová směrnice - legislativa [on line]. Agronavigátor, 25. 2. 2008 [cit. 2008-05-26]. Dostupné na: http://www.agronavigator.cz/nitrat/

95

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1

Počet zvířat chovaných na ekofarmách v roce 2008

17

Obr. 2

Grafický znak EU

35

Obr. 3

Značení bioproduktů a biopotravin v ČR

36

Obr. 4

Ochranná pečeť BIO

36

Obr. 5

Nový grafický znak EU

36

Obr. 6

Jsou biopotraviny zdravější než-li běžné potraviny?

40

Obr. 7

Postoje dotazovaných k vaření z biopotravin

42

Obr. 8

Výzkum společnosti GfK Praha

43

Obr. 9

Viděl(a) jste někdy tato dvě loga?

43

Obr. 10

Kde jste se o značce Bio dozvěděl(a)?

45

Obr. 11

Viděl(a) jste někdy takovéto billboardy?

45

Obr. 12

Myslíte si, že je správné, aby se taková propagace za peníze ministerstva zemědělství dělala?

46

Obr. 13

V jakém typu prodejny nakupujete BIO?

48

Obr. 14

V jakém typu prodejny nakupují BIO v SRN?

48

Obr. 15

Popis cesty na farmu

51

Obr. 16

Pohled na plemeno Landrace

52

Obr. 17

Pohled na plemeno Carolais

53

Obr. 18

Pohled na výběh plemene Český teplokrevník

53

Obr. 19

Popis cesty na farmu Hof Lütjensee

55

Obr. 20

Ukázka výběhu plemen Rotbunte Husumer Sattleschwein, Angler Sattelschwein

56

Obr. 21

Pohled na pastvu s plemenem Limousin-Rind

57

Obr. 22

Ukázka plemene Kärtner Brillenschaf

57

Obr. 23

Ukázka plemene Ramelsloher Huhn

58

Obr. 24

Seznam českých výrobců biopotravin dle předmětu výroby

60

Obr. 25

Seznam českých výrobců biopotravin dle kontrolních organizací

61

Obr. 26

Seznam českých výrobců biopotravin dle krajů

61

Obr. 27

Seznam českých faremních zpracovatelů dle kontrolních organizací

62

Obr. 28

Seznam českých faremních zpracovatelů dle povahy zpracování/výroby

62

96

Obr. 29

Seznam osob uvádějících bio do oběhu dle krajů

63

Obr. 30

Seznam osob uvádějících bio do oběhu dle kontrolních organizací

64

Obr. 31

Seznam dovozců do ČR dle potravin

64

Obr. 32

Seznam dovozců biopotravin do ČR dle kontrolních organizací

65

Obr. 33

Bioobchod v Hof Lütjensee

69

Obr. 34

Podíl pohlaví v SRN

75

Obr. 35

Podíl pohlaví v ČR

75

Obr. 36

Podíl věková kategorie v SRN

76

Obr. 37

Podíl věková kategorie v ČR

76

Obr. 38

Nejvyšší dosažené vzdělání v SRN

77

Obr. 39

Nejvyšší dosažené vzdělání v ČR

77

Obr. 40

Co si pod názvem biopotraviny vybavili lidé v SRN

78

Obr. 41

Co si pod názvem biopotraviny vybavili lidé v ČR

78

Obr. 42

Znalost biopotravin v SRN

79

Obr. 43

Znalost biopotravin v ČR

79

Obr. 44

Co si v SRN myslí o informacích o biopotravinách

80

Obr. 45

Co si v ČR myslí o informacích o biopotravinách

80

Obr. 46

Sortiment s BIO v SRN

81

Obr. 47

Sortiment s BIO v ČR

81

Obr. 48

Dostupnost prodejních míst v SRN

82

Obr. 49

Dostupnost prodejních míst v ČR

82

Obr. 50

Cenová přijatelnost biopotravin v SRN

83

Obr. 51

Cenová přijatelnost biopotravin v ČR

84

Obr. 52

Jak často kupují v SRN biopotraviny dotazovaní lidé

85

Obr. 53

Jak často kupují biopotraviny dotazovaní lidé v ČR

85

Obr. 54

Jaké produkty ze sortimentu BIO kupují v SRN nejvíce

86

Obr. 55

Jaké produkty ze sortimentu BIO kupují v ČR nejvíce

86

Obr. 56

Jakou částku měsíčně utratí v SRN za nákup biopotravin

87

Obr. 57

Jakou částku měsíčně utratí v ČR za nákup biopotravin

87

97

9 SEZNAM TABULEK Tab. 1

Obrat a spotřeba biopotravin v roce 2008

Tab. 2

Vývoj počtu ekofarem a výměry zemědělské půdy v ekologickém

15

zemědělství ČR Tab. 3

19

Vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství ČR (2004 2009)

20

Tab. 4

Počty zemědělců a výměra půdy v EZ dle kontrolních organizací

23

Tab. 5

Vývoj objemu vyplacených finančních prostředků na plochu zařazenou do ekologického zemědělství nebo přechodného období v letech 1998 – 2007

Tab. 6

Finanční

24

prostředky

vyplácené

na

jeden

ha

ekologicky

obhospodařované půdy v Kč v letech 2001 až 2008 Tab. 7

25

Vývoj počtu ekofarem a výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství SRN

27

Tab. 8

Počty ekologicky hospodařících podniků v letech 2009 – 2010

28

Tab. 9

Vývoj struktury půdního fondu v SRN (2004 - 2008)

28

Tab. 10

Kontrolní organizace a úřady

30

Tab. 11

Finanční prostředky dle rámcového programu GAK v Eurech v roce 2009/2010

31

Tab. 12

Přehled produktů a cen biofarmy Sasov

66

Tab. 13

Vybrané biopotraviny prodávané v biokrámku Hof Lütjensee

69

98

PŘÍLOHY

99

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1a:

Přehled otázek, které byly použity pro rozhovor v ČR

Příloha 1b:

Přehled otázek, které byly použity pro rozhovor v SRN

Příloha 2a:

Přehled otázek, které byly použity pro dotazníkové šetření v ČR

Příloha 2b:

Přehled otázek, které byly použity pro dotazníkové šetření v SRN

100

Příloha 1a: 1) Máte živočišnou i rostlinnou výrobu? 2) Jaké máte zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství? 3) Jak likvidujete plevele? 4) Jak a čím nebo jestli vůbec hnojíte? 5) Způsob ustájení vašich zvířat? 6) Jaká je vaše krmná dávka pro zvířata? 7) Jak a jestli vůbec označujete, kastrujete a odrohujete vaše zvířata? 8) Jak řešíte, když onemocní nějaké vaše zvíře? 9) Jaké má vaše farma bioprodukty a jaké produkujete biopotraviny? 10) Vyrábíte si biopotraviny sami, nebo dáváte bioprodukty zpracovat jinam, popř. kam? 11) Mate záznamy o celém Vašem výrobním postupu, které umožňují kontrolu? 12) Používáte k výrobě biopotravin též suroviny zemědělského původu nepocházející z EZ nebo pocházející z přechodného období? 13) Kde a jak dlouho skladujete bioprodukty a biopotraviny? 14) Nemáte problémy se skladováním co se týká kazivosti? 15) Jak to u vás je s grafickým znakem, jaký používáte? 16) A co kontrola u vás, jak často chodí? 17) Jaké mají názory na kvalitu vašich biopotravin vaši odběratelé? 18) Jak velké máte problémy se škůdci a nemoci na ovoci a zelenině? 19) Co pro jejich ochranu děláte a používáte? 20) A co obiloviny a okopaniny, jak velké problémy se škůdci a nemocemi máte tady? 21) Jak vysoká je poptávka a odbyt po masu a výrobcích z masa? 22) Porážíte dobytek u vás nebo necháváte porážet jinde, popř. kde? 23) Prodáváte zde i vejce a jak velká je poptávka po nich? 24) Jací lidé k Vám chodí nejvíce nakupovat? 25) Velmi důležitá je propagace, zajišťujete ji nějak, popř. jak? 26) Konáte zde nebo jinde nějaké „bioakce“jako např.ochutnávky? 27) Dodáváte vaše bioprodukty a biopotraviny i jinam, popř. kam? 28) Prodáváte zde pouze vaše výrobky, nebo nabízíte i biopotraviny z jiných farem?

101

Příloha 1b:

1) Werden auf ihrem Hof sowohl Tiere gezüchtet als auch Pflanzen ökologisch angebaut? 2) Welche Grundprinzipien für den Öko-Anbau vertreten sie? (Vegetationsruhe, Fruchtfolge etc.) 3) Wie und auf welche Art vernichten sie Unkraut? Wie und womit schützen sie ihre Pflanzen? 4) Wie oder womit oder ob überhaupt düngen sie? Wenn sie nicht düngen, wie lösen sie das Problem? 5) Wie sieht die Aufstallung von ihren Tieren aus? 6) Wie sieht die Futterration für ihre Tiere aus? (womit besteht sie, wie groß ist der Anteil von ökologischen und konventionellen Komponenten) 7) Wie und ob überhaupt markieren, kastrieren sie ihre Tiere oder ihnen das Geweih entfernen? 8) Wenn ein ihrer Tiere krank wird, wie gehen sie vor? (verabreichen sie z.B. in Ausnahmefällen auch Antibiotika?) 9) Haben sie Probleme oder wie groß sind die Probleme mit den Schädlingen und Krankheiten beim Obst, Gemüse und Getreide und Hackfrüchten? 10) Welche Bioprodukte erzeugt ihr Hof (z.B. Weizen, Möhren, Fleisch) und welche Biolebensmittelerzeugnisse (z.B. Brot, Milchprodukte etc.) 11) Erzeugen sie Biolebensmittel selber vor Ort, oder lassen sie sie woanders herstellen. Wenn ja, wo? 12) Wie gehen sie bei der Verarbeitung von Bioprodukten vor? (mechanische Verarbeitung - Zerkleinerung, Zermahlen, Warmbehandlung, Räucherung ohne einen chemischen Zusatz, Pressverfahren, Filtern, Kühlen...etc.) 13) Führen sie Protokolle über ihr ganzes Erzeugungsverfahren? (wg. Transparenz /laut Gesetz ist es Pflicht) 14) Benutzen sie zum Herstellen von Lebensmitteln auch Rohstoffe, die nicht aus dem Bioanbau stammen (z.B. eine nach dem EU Gesetz zugelassene Menge) oder benutzen sie auch Rohstoffe aus dem Vorjahr? 15) Wo und wie lange lagern sie Bioprodukte und Biolebensmittel? Lagern sie sie auf ihrem Hof?

102

16) Haben sie Probleme mit der Lagerung? (Probleme mit Verderben von Lebensmitteln/Produkten etc.) 17) Wie schwer ist es, eine Biozertifitierung zu bekommen? 18) Welche graphische Bezeichnung benutzen sie auf ihren Bioerzeugnissen? (den EU-Siegel oder den deutchen Bio-Siegel) 19) Wie wird ein Kontrollbesuch von Bioverbänden durchgeführt, wie oft bekommen sie so einen Besuch und auf was konzentriert er sich? 20) Wie hoch ist der Umsatz auf dem Hof/im Hofladen? 21) Wie zufrieden sind ihre Abnehmer über die Qualität ihrer Produkte? 22) Wie groß ist die Abnahme und Nachfrage nach Biofleisch und Fleischerzeugnissen? 23) Schlachten sie selber oder lassen sie es extern machen? Wenn ja, wo? 24) Verkaufen sie auch Eier und wie groß ist die Nachfrage nach ihnen? 25) Welche Lebensmittel werden am meisten/häufigsten nachgefragt? 26) Was für Kunden kommen zu ihnen zum Einkaufen? (junge Leute, Mütter, Rentner... etc.) 27) Beliefern sie mit ihren Bioprodukten und Biolebensmitteln auch andere Hersteller? 28) Verkaufen sie auf ihrem Biohof nur Lebensmittel aus eigener Produktion oder bieten sie auch Produkte anderer Hersteller an?

103

Příloha 2a: Pokyny k vyplnění: - viditelně označte odpověď, v případě volné odpovědi zapište heslovitě - u volby země vyberte odpovídající místo vyplnění 1) Pohlaví? o muž o žena 2) Věková kategorie? o do 15 let o 16 – 25 let o 25 – 40 let o 41 a více 3) Jaké máte nejvyšší ukončené vzdělání? o základní o SŠ bez maturity o SŠ s maturitou o vysokoškolské / univerzitní 4) Co si pod názvem biopotraviny vybavíte? o výrobky pocházející ze surovin z ekologického zemědělství o zdravější / zdravé potraviny o drahé potraviny o kvalitnější a chutnější potraviny o nevím 5) Podle čeho poznáte biopotraviny? o podle speciálního označení na obalu (např. evropský, národní znak) o nevím o jiná možnost, uveďte ………………………………………………………. 6) Myslíte si, že je v ČR/SRN dostatek informací o biopotravinách? o ano o ne o nevím 7) Myslíte si, že je v ČR/SRN sortiment biopotravin? o dostačující o nedostačující o nevím 8) Myslíte si, že je v ČR/SRN dostupnost prodejních míst? o dostačující o nedostačující o nevím

104

9) Myslíte si, že v ČR/SRN jsou biopotraviny cenově prijatelné? o ano o ne o nevím 10) Jak často kupujete biopotraviny? o několikrát týdně o asi 1 x týdně o několikrát za měsíc o asi 1 x měsíčně o méně často 11) Jaké produkty ze sortimentu BIO kupujete nejvíce? o mléko, mléčné výrobky o pečivo o zelenina, ovoce o maso o čaj, kafé o jiné, uveďte ………………………………………………………………….. 12) Jakou částku asi utratíte měsíčně za nákup biopotravin? o do 500 Kč o 501 – 1000 Kč o 1001 – 2000 Kč o více než 2000 Kč

105

Příloha 2b: Bitte markieren Sie deutlich ihre Antworten, im Fall einer freien Anwort, schreiben Sie Stichworte 13) Geschlecht? o Mann o Frau 14) Alter? o o o o

bis 15 Jahre 16 – 25 Jahre 25 – 40 Jahre 41 Jahre und mehr

15) Höchste Ausbildungsstufe? o Grundausbildung (Hauptschulabschluss) o Mittelausbildung ohne Fachabitur o Mittelausbildung mit Fachabitur (Fachhochschulreife) o Abitur, Hochschulreife o Hochschulausbildung 16) Was verstehen Sie unter Biologische Lebensmittel? o Produkte, die aus Rohstoffen der ökologischen Ladwirtschaft stammen o Gesunde Lebensmittel o Teuere Lebensmittel o Hochwertigere und geschmacksvollere Lebensmittel o Ich weiß nicht 17) Woran erkennen Sie Bio-Lebensmittel? o An einer speziellen Bezeichungs auf der Verpackung (z.B. europäisches, nationales Bio-Siegel) o Ich weiß nicht o Andere Möglichkeit, welche ………………………………………………………. 18) Denken Sie, dass in Deutschland genügend Informationen über BioLebensmittel vorhanden sind? o ja o nein o ich weiß nicht 19) Ist der Bio-Lebensmittelsortiment in Deutschland ... o ausreichend o nicht ausreichend o ich weiß nicht 20) Gibt es in Deutschland genügend Bio-Lebensmittel Geschäfte? o ja o nein o ich weiß nicht

106

21) Sind Bio-Lebensmittel für ihr Budghet preislich annehmbar? o ja o nein o ich weiß nicht 22) Wie oft kaufen Sie im Bio-Lebensmittel Geschäft? o Mehrmals wöchentlich o ca. 1x in der Woche o mehrmals im Monat o ca. 1x im Monat o weniger 23) Welche Produkete aus dem Bio-Lebensmittel Sortiment kaufen Sie am meisten? o Milch, Milchprodukte o Brot/Backware o Gemüse, Obst o Fleisch o Kaffee, Tee usw. o andere, welche ………………………………………………………………….. 24) Wie viel geben Sie für Bio-Lebensmittel ca. pro Monat aus? o Bis 100 Euro o Von 101 – 300 Euro o Von 301 – 500 Euro o Mehr als 500 Euro

107