Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Vývoj zemědělství na Třebíčsku Bakalářská práce
Vedoucí práce Ing. Soňa Valtýniová, Ph.D.
Brno 2012
Vypracovala Jana Pomahačová
2
PROHLAŠUJI Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj zemědělství na Třebíčsku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použitá ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne……………………...... podpis…………………….
3
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Soni Valtýniové, Ph.D. za spolehlivé vedení práce, za konzultace a za cenné rady při vypracovávání bakalářské práce.
4
ABSTRAKT Studováním historických a současných informačních zdrojů byl popsán postupný vývoj zemědělství na Třebíčsku od 18. století po současnost v souvislosti se společenskými změnami. Pozornost byla věnována rostlinné a živočišné výrobě, vzniku a rozvoji zpracovatelského průmyslu, zemědělství po I. a II. světové válce. V části věnované současnému zemědělství jsou charakterizovány tři zemědělské subjekty s odlišným způsobem vzniku. Klíčová slova: zemědělství, rostlinná výroba, živočišná výroba, vývoj zemědělství, Třebíčsko,
Gradual development of agriculture in the region of Třebíč from 18th century till present with its social changes was described by studying of historical and current information sources. The attention was paid to crop and livestock production, formation and evolution of manufacturing and agriculture after First and Second World War. In the part dedicated to current agriculture are characterized three agriculture subjects with different ways of formation. Keywords: agriculture, crop production, livestock production, evolution of agriculture, the region of Třebíč
5
1.
ÚVOD........................................................................................................................ 8
2.
CÍL............................................................................................................................. 8
3.
CHARAKTERISTIKA OKRESU............................................................................. 9 3.1 Okres Třebíč - geografie ....................................................................................... 9 3.2 Řeky protékající okresem Třebíč........................................................................ 10 3.3 Pedologie ............................................................................................................ 10
4.
POČÁTKY ZEMĚDĚLSTVÍ.................................................................................. 11 4.1 Středověká vesnice Mstěnice.............................................................................. 11
5.
POSTAVENÍ ZEMĚDĚLCŮ V 18. STOLETÍ....................................................... 11
6.
ZEMĚDĚLSTVÍ V 19. STOLETÍ .......................................................................... 13 6.1 Zrušení roboty..................................................................................................... 13 6.2 Změny v hospodaření.......................................................................................... 13 6.3 Pěstované plodiny ............................................................................................... 14 6.4 Chov hospodářských zvířat................................................................................. 15 6.5 Zpracování zemědělských produktů ................................................................... 16 6.5.1 Cukrovary ....................................................................................................... 16 6.5.2 Pivovary.......................................................................................................... 17 6.5.3 Sladovnictví.................................................................................................... 17 6.5.4 Lihovary ......................................................................................................... 18 6.5.5 Mlynářství....................................................................................................... 18 6.5.6 Zpracování živočišných produktů .................................................................. 19 6.5.7 První hospodářská krize ................................................................................. 19 6.5.8 Rolnická družstva ........................................................................................... 19
7.
ZEMĚDĚLSTVÍ VE 20. STOLETÍ ........................................................................ 20 7.1 První světová válka............................................................................................. 20 7.2 Meziválečné zemědělství .................................................................................... 21 7.2.1 Pozemková reforma........................................................................................ 21 7.2.2 Skladištní a výrobní družstva na Třebíčsku.................................................... 21
6
7.2.3 Meliorace ........................................................................................................ 21 7.2.4 Velikost zemědělských podniků na Třebíčsku ............................................... 22 7.2.5 Pěstované plodiny na Třebíčsku ..................................................................... 22 7.2.6 Chovaná zvířata na Třebíčsku ........................................................................ 23 7.2.7 Pivovary na Třebíčsku .................................................................................... 23 7.2.8 Lihovary na Třebíčsku.................................................................................... 25 7.2.9 Vodní mlýny na Třebíčsku ............................................................................. 26 7.2.10 Ostatní zpracovatelské provozy.................................................................... 26 7.2.11 Krize 30. let 20. století ................................................................................. 26 7.3 Druhá světová válka............................................................................................ 27 7.4 Zemědělství po II. světové válce ........................................................................ 27 7.5 Politické změny po II. světové válce .................................................................. 27 7.5.1 Vznik JZD ...................................................................................................... 28 7.5.2 Státní statky .................................................................................................... 30 7.5.2.1 Semenářský státní statek Jaroměřice nad Rokytnou............................... 30 7.5.2.2 Výzkumný a šlechtitelský ústav pícninářský Troubsko, stanice Slavice 31 7.5.2.3 Střední zemědělská škola v Třebíči a školní statek ................................ 32 7.6 Zemědělství po roce 1989................................................................................... 33 7.6.1 Zemědělství po vstupu do EU ........................................................................ 33 7.6.2. Zemědělské družstvo AGROCHEMA Studenec........................................... 35 7.6.3 ZD Výčapy, družstvo...................................................................................... 35 7.6.4 AGRO 2000 s.r.o. .......................................................................................... 37 7.6.5 ADW AGRO, a.s. ........................................................................................... 38 7.6.6 Výměra zemědělské půdy a stavy zvířat na okrese Třebíč…………………. 39 7.7. Zaměstnanost v zemědělství……………………………………………………39 8.
ZÁVĚR.................................................................................................................... 40
9.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..................................................................... 41
7
1. ÚVOD Zemědělství stálo na začátku rozvoje a vzniku všech, dnes známých, oborů lidské činnosti, které se vyvinuly z původního záměru, uživit sebe a ostatní. Je významnou součástí národního hospodářství. Od jeho prosperity se odvíjí úroveň ekonomiky. Zasahuje svojí činností do zpracovatelského průmyslu, obchodu, cestovního ruchu, energetiky, ekologie a dalších oborů. Je úzce spjato s přírodou, má vliv na vzhled krajiny, utváří prostředí, ve kterém žijeme. Svoji práci bych chtěla zaměřit na vývoj zemědělství na okrese Třebíč. Počátky zemědělské činnosti se dokumentují z archeologických vykopávek. Na Třebíčsku byly nejstarší nálezy datovány do 10. až 12. století. V bakalářské práci jsem se zaměřila na vývoj zemědělství od doby zrušení nevolnictví v 19. století, kdy se změnilo vlastnictví půdy a postavení rolníka ve společnosti, po současnost. Na zemědělství měla vždy velký vliv politická situace, proto je vývoj popisován na pozadí společenských změn. Současné zemědělství je na hony vzdálené obrázku rolníka sehnutého nad dřevěným ruchadlem.
2. CÍL Cílem této bakalářské práce je popis vývoje zemědělství v okrese Třebíč na základě historických a statistických zdrojů. Pozornost je zaměřena na vývoj zemědělství z agronomického hlediska a na souvislosti se společenskou situací. Úkolem je popsat vývoj struktury hospodaření, technologických postupů, charakteru produkce a zaměstnanosti v zemědělství ve zvoleném regionu, sledované změny analyzovat a uvést do souvislostí s vývojem agronomických znalostí a společenské situace
8
3. CHARAKTERISTIKA OKRESU 3.1 Okres Třebíč - geografie
Obrázek 1: Mapa zájmového regionu v rámci ČR (Wikipedie, 2012) Okres Třebíč vznikl jako správní jednotka v roce 1855. poslední reorganizace okresu byly v letech 1948 a 1960. Od té doby se oddělilo jen několik obcí. Rozloha činí 1463 km2, počet obyvatelstva v roce 2009 byl 114587. Okres Třebíč je součástí kraje Vysočina. Téměř na celém okresu se rozprostírá Českomoravská vrchovina, většinu okresu pokrývá Jaroměřická kotlina a její část nazývána třebíčská kotlina. Okolí Náměště nad Oslavou pokrývá z větší části Znojemská pahorkatina. Severně od Náměště nad Oslavou se rozkládá část Bítýšské vrchoviny. Ze severu a západu zasahuje do území okresu Brtnická vrchovina, ve které se nachází nejvyšší vrchol okresu Třebíč, 711 metrů nad mořem vysoká hora Mařenka. Dalšími Významnými vrcholy na území okresu Třebíč a zároveň v tzv. Jihlavské části Českomoravské vrchoviny jsou Kobylí Hlava u Heraltic vysoká 686 metrů nad mořem, Zadní Hora u Starče 633 metrů n/m, Pekelný kopec u Slavic 563 metrů n/m, Strážná Hora v Třebíči 479 metrů n/m a Klučovská Hora 594 metrů n/m s televizním vysílačem pro oblast okolo Třebíče. Vrcholy, jež leží na tzv. Žďárské vrchovině jsou Smrček u Svatoslavi 671 metrů n/m, Čihlaský kopec u Račerovic 585 metrů n/m, Jelení Hlava u Věstoňovic 616 metrů n/m, Křemel u Hostákova 491 metrů n/m, Vlčí kopec u Kladerub 420 metrů n/m, Zelený kopec u
9
Mohelna 491 metrů n/m s rozhlednou Babylon a Biskupský kopec u Lhánic 398 metrů n/m. Ve východní části okresu je jediným výrazným vrcholem Rapotický kopec u Českomoravské vrchoviny, jejíž součástí je Jevišovická pahorkatina. Východní část Jemnicka pokrývá Borovská pahorkatina. Severní část Jemnicka zasahuje do Brtnické vrchoviny. V této části leží vrchol Maková 683 metrů n/m (Wikipedie, 2012).
3.2 Řeky protékající okresem Třebíč Okresem Třebíč protéká řeka Jihlava, Rokytná, pramenící jako Rokytka na západě okresu, Oslava, Jevišovka a Želetavka. Na většině území se průměrné teploty v průběhu roku pohybují od 4 do 7 stupňů Celsia. Roční srážkový průměr dosahuje cca 600 mm (Wikipedie, 2012).
3.3 Pedologie Značné zastoupení mají kambizemě, a to včetně zkulturněných zemědělských forem. V plochých částech se nacházejí ostrovy pseudoglejů na těžších hlínách. Nižší plošiny a horní části okrajových svahů centrální Vysočiny pokrývají území typické kambizemě, často oglejené. Podle ovlivnění vodou a na styku k jiným půdním typům se vyskytují subtypy, z nichž nejvíce zastoupená je kambizem typická oligomezotrofní, varieta kyselá. Na okrajových svazích jsou zpravidla vyvinuty kambizemě typické. Ty mají největší zastoupení v okolí Třebíče. Zde na sprašových a hlinitých stanovištích se nachází ostrůvky luvizemě typické s dalšími subtypy a dále je hnědozem, s různými subtypy. Na hliněných materiálech plošin se střídavým zamokřováním vznikly pseudogleje. Na skalnatých stanovištích se vyskytují různé subtypy litozemí a rankerů. Charakteristický je vyšší podíl skeletu, místy jsou půdy až kamenité. Zásoby půdních živin jsou slabé až střední (Čech, 2002) . V souvislosri s půdními a klimatickými podmínkami bylo území okresu zařazeno do bramborářské výrobní oblasti
10
4. POČÁTKY ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství je nejstarší odvětví lidské činnosti. Zpočátku se člověk snažil pouze nasytit a zahřát, později se z nadbytků zemědělské činnosti vyvinuly další, dnes bychom řekli zpracovatelské obory. Lidé se zemědělstvím živí asi 12 000 let. Zemědělství umožnilo lidstvu zvýšit svůj počet na současných sedm miliard. Tento počet musí zemědělství uživit. Od samého počátku se snaží zemědělci pracovat intenzivněji a efektivněji. Tyto snahy vedly k postupnému rozvoji celého zemědělství a vzniku velkého množství oborů souvisejících se zemědělskými produkty a jejich zpracováním (Beranová, Kubačák, 2010).
4.1 Středověká vesnice Mstěnice Archeologické vykopávky na území okresu Třebíč dokládají osídlení této oblasti již v neolitu. Nedaleko obce Hrotovice se rozkládala středověká vesnice Mstěnice spolu s tvrzí. Později se zde nalézalo hradiště a v druhé polovině 13. století zde vznikla středověká vesnice s tvrzí a předsunutým opevněním a dalšími hospodářskými a obytnými budovami. V průběhu více než 40 let výzkumů byl prozkoumán téměř celý areál středověké tvrze a jejího bezprostředního okolí, tvořeného 17 usedlostmi, které tvořily uzavřenou náves. V současnosti archeologický výzkum Mstěnic stále pokračuje. Nyní se archeologové věnují pozůstatkům středověkého vodního mlýna. Vesnice zanikla v roce 1468 při tažení vojsk uherského krále Matyáše Korvina proti Jiřímu z Poděbrad. (Nekuda, 1985)
5. POSTAVENÍ ZEMĚDĚLCŮ V 18. STOLETÍ Úrovni dnešního zemědělství a zpracovatelského průmyslu předcházelo množství změn politických, sociálních a vědeckých. Na rozvoj zemědělství mělo vliv vlastnictví půdy.
11
Postavení rolníka ve feudální společnosti bylo poddané a nesvobodné. Společenské pohlížení také nebylo úctyhodné, vzhledem k jeho nezměrné práci v těžkých podmínkách. Poddaný člověk nevlastnil půdu, měl ji v nájmu, za který odváděl činžovní úrok, naturálie a pracoval na panském, tzv. robotoval. V období válek se jeho povinnosti rozšiřovaly na dlouhodobou vojenskou službu. Robotní povinnosti byly upravené robotními patenty. Vydání, prvního robotního patentu roku 1680 Leopoldem I., předcházely selské nepokoje a vzpoury. Tento patent nepřinesl rolníkům žádné výhody, naopak nařizoval tři dny v týdnu roboty na panském, v sezóně neomezeně, podle nařízení vrchnosti a zrušení předchozích privilegií. Neustálé selské rebelie vyústily v únoru roku 1717 k vydání nového robotního patentu císařem Karlem VI., který platil tentokráte i pro Moravu. Po té vyšel další patent v roce 1738, který vznikl doplněním a přepracováním předchozích patentů. Marie Terezie usilovala o reformu berní povinnosti a částečnou ochranu poddaných ze strany státu. Nechala vypracovat tzv. první tereziánský katastr v roce 1747. V roce 1757 byl vyhotoven druhý tereziánský rustikální katastr, zachycující rozlohu poddanské půdy, z níž odváděli poddaní berně. V tomtéž roce vznikl druhý tereziánský katastr zahrnující panskou půdu tzv. dominikál. Tyto katastry neznamenaly podstatnou změnu berního zatížení rolníků, ale umožnily rovnoměrné rozložení daně mezi poddané a šlechtu. Poslední patent, upravující robotu před zrušením nevolnictví vyšel v roce 1775. Platil pro Čechy a Moravu. Vymezoval robotu na panském na tři dny v týdnu. Josef II., pokračoval v reformách své matky. V roce 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví, proto se mu říkalo selský císař. Zrušil tělesnou a zavedl mírnou poddanost. Poddaní získali právo svobodné volby povolání, vstupu do manželství, ostatní povinnosti, robota a peněžní dávky, zůstaly dál. Od poslední třetiny 18. století se začal pomalým tempem v zemědělství realizovat přechod od extenzivního k intenzivnímu hospodářství. Podstata změny spočívala v účelnějším využívání půdy. Názory na zrušení roboty se lišily. Venkovské obyvatelstvo navrhovalo zrušení bez jakékoli náhrady. Pozemková aristokracie si uvědomovala nedostatky robotní práce, ale obávala se zvýšení investic do námezdní práce, proto měla zájem na odškodnění, jež by bylo možno použít jako podnikatelského kapitálu.(Beranová, Kubačák, 2012)
12
6. ZEMĚDĚLSTVÍ V 19. STOLETÍ 6.1 Zrušení roboty Rolnická otázka v první polovině 19. století byla jedním z klíčových sociálních problémů, a její řešení bylo jedním z hlavních úkolů buržoazní revoluce. Konečné řešení této otázky přinesl až rok 1848. Dne 7. září 1848 byla v českých zemích zrušena robota za odškodnění. Tento zákon zrušil poddanství a veškerá práva vrchnosti nad poddanými. Díky zrušení roboty se právní postavení rolníků značně změnilo, z uživatelů půdy se stali její vlastníci. Celková náhrada činila v českých zemích zhruba 90 milionů zlatých. Těchto prostředků využili velcí pozemkoví vlastníci k investicím do vlastní zemědělské výroby, ale i do průmyslu. Zrušení roboty na druhé straně znamenalo zadlužení bývalých poddaných, což mělo za následek třídní rozdělení obyvatelstva na vesnici.(Beranová, Kubačák, 2012)
6.2 Změny v hospodaření Díky zrušené robotě musely velkostatky modernizovat technické vybavení. Kosa nahradila srp, objevují se řezačky, mlátičky atd. Téměř všechny zemědělské stroje se v 50. a 60. letech 19. století dovážely z Anglie a až později se u nás rozvíjí výroba této techniky. Mezi výrazné osobnosti zabývající se zlepšováním zemědělské techniky, v tomto období, patřili bratři Veverkové. Jejich ruchadlo půdu nejen rozrušovalo, ale na rozdíl od dříve používaných nářadí, i obracelo. Zdokonalovaly se i secí stroje. Přeměna trojpolného pěstování na hospodářství střídavé znamenala dva až třikrát větší výnosy. Úhor, který dříve sloužil k obnově úrodnosti půdy, byl nahrazen hnojením, kultivací a vhodnou skladbou plodin. Zařazení pícnin v osevním postupu podporovalo chov hospodářských zvířat, zejména hovězího dobytka. Produkce kvalitního hnoje přispívala k zlepšování půdní úrodnosti.
Pokrok
v pěstování polních plodin byl způsoben lepším výběrem osiva a sadby. Začaly se
13
požívat vhodné a výkonnější odrůdy do našich podmínek. Vznikalo cílené šlechtění rostlin.(Beranová, Kubačák, 2010)
6.3 Pěstované plodiny Nejčastěji pěstovanou obilovinou bylo žito ozimé i jarní. Pěstovalo se tzv. české horské trsnaté žito. Pěstovalo se na 19% orné půdy. Nejvíce ceněná byla však pšenice, symbolizovala bohatství. Byla náročnější na pěstební podmínky, hospodáři se snažili pěstovat pšenici v méně vyhovujících oblastech. Její pěstování se rozšířilo, kromě podhorských oblastí, po celých Čechách i Moravě. Byly známé odrůdy osinaté i bez osin. Z odrůd byla rozšířená frankensteinská, slezského původu. Ječmen se pěstoval pro pivovarnické účely i pro obživu chudších lidí. Oblíbený byl ječmen dvouřadý, oproti čtyřřadému. Z odrůd byl známý ječmen Chevalierův, Imperiál a ječmen slovácký. Oves byl od středověku po 19. století důležitou potravinou v chudých horských krajích. Z ovesné mouky se připravoval chléb a ovesná kaše. V pozdějším období se oves stal důležitou složkou krmiva pro hospodářská zvířata, zejména pro koně a býky. Pěstovaly se dva druhy, oves latnatý a smeták. V malém množství se v teplejších oblastech pěstovalo proso, vařila se z něj jáhlová kaše. Pohanka se těšila oblibě spíše včelařů. Luskoviny byly zařazovány do osevního postupu jako úhorová plodina. Nejčastěji se pěstoval hrách polní a zlatý, čočka, vikev a bob polní na krmení. Fazol se pěstoval na zahradách. Z jetelovin se pěstovala vojtěška, jetel švédský a červený. Tyto plodiny přispěly k větší užitkovosti chovaných zvířat. V 19. století nabývaly na významu okopaniny. Rozšířilo se pěstování brambor. Brambory se uplatnily ve výživě lidí i ke krmným účelům. Z brambor se začal vyrábět škrob i líh. Začaly se budovat lihovary a škrobárny, zvýšila se poptávka po surovině a tyto provozy poskytly pracovní příležitosti. Další pěstovanou okopaninou byla cukrová řepa. Hodila se do teplejších oblastí. V místech jejího pěstování vznikaly cukrovary. Na Moravě se pěstovala v okolí Dačic. V tamním cukrovaru byl vyroben první cukr ve tvaru kostek na světě v roce 1841. Vedle cukrové řepy se rozmohlo pěstování krmné řepy. Ta byla méně náročná na klimatické podmínky. Stejně jako brambory se k nám z Ameriky dostala i kukuřice. Nejdříve se vyskytovala na větších statcích jako okrasná
14
rostlina, později sloužila jako krmivo pro hospodářská zvířata. Během krátké doby si získala velkou oblibu, pro svoje široké využití. V tomto období se rozšířilo pěstování ovoce a zeleniny. Způsobila to větší poptávka po širším sortimentu prodeje na městských tržištích. Začíná se objevovat zpracování ovoce na marmelády a kompoty. V nejteplejších oblastech se dařilo okurkám, rajčatům, paprikám a pórku.(Beranová, Kubačák, 2010) Pěstování lnu mělo na Moravě dlouhou tradici. Dařilo se mu v oblasti Českomoravské vysočiny. Len se na hospodářství vypěstoval, vytřel i spředl. Naši předkové si lněného plátna vážili. Další přadná rostlina, pěstovaná u nás bylo konopí, které pro svoji rentabilitu postupně vytlačila z polí cukrovka. Vyžaduje stejně úrodné půdy a lépe se zpeněžovala. Řepkový olej se v 19. století používal ke svícení v lampách, později byl nahrazen petrolejem a plynem. Pěstování řepky se proto omezilo. Mák se pěstoval na Moravě nejvíce na Českomoravské vysočině, používal se do pečiva.(Vilikovský, 1936) V 19. století se zemědělci zaměřili na výživu rostlin. Původně se používal k hnojení půdy kompost, popel, rybniční bahno a odpad z výroby ledku a potaše a samozřejmě hnůj. Prvním minerálním hnojivem bylo vápno. Později se dovážel chilský ledek. V této době začal svoji éru superfosfát. Dalším fosforečným hnojivem byla Thomasova moučka. Ukázalo se, že umělá hnojiva zvyšovala, do té doby stagnující, úrodu.(Beranová, Kubačák, 2010)
6.4 Chov hospodářských zvířat Nároky na chov hospodářských zvířat v 19. století nebyly nijak vysoké. Hovězí dobytek sloužil k dopravě a tažné práci na poli. Mléčná užitkovost skotu byla velmi nízká. Dojivost za rok 1869 byla 1050 litrů od jedné krávy, v roce 1890 to bylo 1450 litrů a v roce 1900 1650 litrů. Později se vlivem rozšířeného sortimentu pěstovaných plodin, odpadu ze zpracovatelských podniků, zlepšila výživa chovaných zvířat. Hospodáři si uvědomili nutnost cíleného výběru zvířat pro zlepšení užitkovosti v masné i mléčné produkci. Začaly se budovat plemenné obvody a plemenné stanice pod odborným dohledem. Chovu skotu napomáhalo pořádání výstav a trhů s hospodářskými zvířaty. V roce 1871 byla založena česká plemenná kniha
15
hospodářských zvířat. Začala se dovážet čistokrevná plemena z Holandska, Švýcarska a Anglie. Dovezená zvířata se křížila s naším červeným plemenem skotu. Produkce masa a mléka byla dosahována zvyšováním stavu zvířat, méně už jejich užitkovostí. Ne vždy se dařilo chovaná zvířata dostatečně krmit po celý rok. Vedle skotu se nejvíce chovaly ovce. Jejich počet se koncem století snižoval. Na pokles stavu ovcí měl vliv zejména úbytek pastvin, a dovoz levnější vlny ze zámoří. Prasata se chovala především v rolnických hospodářstvích. Chov prasat poskytoval základní potraviny pro domácnost, maso a sádlo. Rychleji se rozvíjel v okolí větších měst, kde byl odbyt vepřového masa vzhledem k vyšší životní úrovni větší. Chov koz se po celé období 19. století rozšiřoval jak v malorolnických hospodářstvích, tak i v okolí měst. Tento nárůst byl zapříčiněn snahou po soběstačnosti v produkci základních potravin. Koně se, v 19. století, chovali pro potřebu zemědělství, dopravy, ale i pro vojenské účely. S rozšířením sortimentu pěstovaných zemědělských plodin úzce souvisel rozmach zpracovatelského odvětví.(Beranová, Kubačák, 2010)
6.5 Zpracování zemědělských produktů 6.5.1 Cukrovary
V druhé polovině 19. století se začaly budovat provozy na zpracování technických a potravinářských surovin, pocházejících ze zemědělství. První cukrovary se zakládaly v oblastech pěstování cukrovky. Zájem o cukr zvýšila obliba pití čaje, kávy a jejich náhražek z obilí a čekanky. Cukr se stal poživatinou. V letech 1837–1838 vzniklo okolo Brna 12 cukrovarů, z nichž 4 měly parní pohon. Většina byla malými výrobnami cukerného sirobu při velkostatcích. Cukrovary, založené daleko od pěstování cukrové řepy, časem zanikly.(Beranová M., Kubačák A., 2010) Nejbližší cukrovar, kam se vozila cukrová řepa z Třebíčska, byl v Dačicích.(Wikipedie, 2012)
16
6.5.2 Pivovary
Výroba lihovarnických výrobků byla do roku 1869 výsadou šlechty a právovárečných měšťanů. Z těchto důvodů se v pivovarnictví postupně prosazovali odborníci českého původu. Podnikání v propinačním monopolu patřilo do rukou vrchnosti a bylo značným zdrojem státních příjmů. Proto se dostal kvasný průmysl pod státní dozor. V druhé polovině 19. století se v pivovarnictví prosazovaly nové technické postupy a vědecké poznatky. Na zlepšení technologie vaření piva, výrobě lihu a výrobě octa se podílel profesor pražské techniky Karel Napoleon Balling (1805–1868). Zasloužil se i o vývoj v cukrovarnictví, mimo jiné zavedl do výroby cukroměr. Zásadní změna nastala po zavedení spodního kvašení piva, namísto svrchního. Technologie spodního kvašení zvýšila kvalitu a trvanlivost světlých ležáků. V Čechách i na Moravě vařilo pivo velké množství malých pivovarů.(Beranová, Kubačák, 2010) Na Třebíčsku v Třebíči,
Želetavě,
Moravských
Budějovicích,
Dalešicích,
Náměšti
nad
Oslavou.(visittrebic.eu, 2012)
6.5.3 Sladovnictví
Sladovnictví bylo v nejstarším období nedílnou součástí pivovarnictví, proto sladovnická historie kopírovala pivovarskou. Později se tyto živnosti oddělily. V první polovině 19. století byly sladovny součástí pivovaru, vyráběly slad pro jejich potřebu. Obliba hanáckého sladovnického ječmene způsobila vývoz hotového sladu místo ječmene. Na vývozu sladu za hranice lze ukázat úspěchy českého pivovarnictví. Slad se vyvážel do všech rakouských zemí, Německa, Itálie i Ruska.(Beranová, Kubačák, 2010)
17
6.5.4 Lihovary
Zvýšená spotřeba lihu způsobila rozvoj lihovarnictví. Od konce 18. století do poloviny 19. se výroba lihu v Čechách zvýšila pětinásobně, z téměř 37 000 hl. na 167 000 hl. Dřívější surovinu, obilí, nahradily brambory. Obilí se stalo strategickou surovinou pro výživu lidí a krmení hospodářských zvířat. Vyrábět líh z brambor bylo výhodnější, protože ze stejné produkční plochy bylo možné získat třikrát více lihu. Nová technologie si žádala změny ve vybavení. Líh z brambor byl méně kvalitní, musel se složitě čistit a dále zpracovávat jako polotovar na výrobu lihovin. Přechod k bramborám, jako surovině na výrobu lihu, se projevil v rozmístění lihovarů, které se budovaly v oblastech klimaticky vhodných pro pěstování brambor. Byly to především podhorské oblasti Českomoravské vysočiny.(Beranová M., Kubačák A., 2010) Na Třebíčsku například ve Slavičkách, Čechtíně, Malešicích. Propojením lihovarů s produkcí surovin a výkrmem hospodářských zvířat se lihovarnictví spolu s pivovarnictvím stalo důležitým faktorem intenzifikace a tržní specializace v zemědělství.(visittrebic.eu, 2012)
6.5.5 Mlynářství
Rozvoj mlynářství byl do poloviny 19. stolení omezován vrchnostenským a vodním právem. Většina mlýnů patřila vrchnosti a byla v dědičném pronájmu rustikálních mistrů. Venkovské mlýny byly doplňkem zemědělství s omezeným zakázkovým námezdním mletím. Pouze ve větších městech se vodní mlýny zaměřovaly na trvalé mletí na sklad pro tržní prodej.(Beranová, Kubačák, 2010) Ve městě Třebíč byly čtyři vodní mlýny. Ve druhé polovině 19. století se zvýšila poptávka po mouce, což si vyžádalo lepší vybavení mlýnů. Objevila se nová technologie tzv. vysokého mletí. Velké sucho v roce 1842 způsobilo zakládání mechanizovaných mlýnů s vodním, parním či kombinovaným pohonem.
18
6.5.6 Zpracování živočišných produktů
Maso se v 19. století hlavně udilo a nakládalo. V drobných řeznictvích se chladilo maso v jednoduchých lednicích chlazených ledem. Mléko se zpracovávalo na domácí sýry, tvaroh a máslo. (Beranová, Kubačák, 2010)
6.5.7 První hospodářská krize
Zemědělské hospodaření bylo v 19. století poznamenáno krizemi. První byla v roce 1818, neměla takové následky jako druhá krize v roce 1878. I dříve provázely zemědělství nepříznivé časy, které byly způsobeny většinou válkami, povodněmi či naopak suchem. Krize z nadbytku zemědělské výroby se v tehdejší ekonomice objevila poprvé. Zlepšení hospodaření vedlo k postupné nadprodukci a rozvoji zpracovatelského odvětví. Stále hustší síť železnice a rozšiřující se námořní doprava vedly k vývozu domácích produktů, ale i k dovozu ze zahraničí i zámoří. Ceny obilí nepříznivě ovlivňoval dovoz levné pšenice ze Severní Ameriky. Hospodářská krize zasáhla ekonomiku celé Evropy. Nejvíce postihla drobné rolníky. Trvala do konce 19. století. Téměř všechny skupiny rolnictva se v důsledku krize zadlužily. Agrární krize ukázala mimo jiné na důležitost ekonomiky hospodaření. Byla nutná přesná evidence zemědělské půdy. Do konce 19. století byly v Českých zemích zavedeny u okresních soudů pozemkové knihy, do kterých se zaznamenávaly veškeré převody nemovitostí, včetně dluhů a břemen na nich váznoucích.(Beranová, Kubačák, 2010)
6.5.8 Rolnická družstva
Pod tlakem krize vznikala rolnická družstva, která pomáhala zemědělcům při nedostatku kapitálu na rozvoj hospodářství. Téměř do každé obce pronikla úvěrní družstva zvaná „kampeličky“, budovaná podle Kampelíkových zásad. Dr. F. C. Kampelík (1805–1872) byl průkopníkem úvěrního a zemědělského družstevnictví. V zemědělství se upevnilo finanční hospodaření, hospodáři přicházeli do
19
těsnějšího styku s navazujícími odvětvími, zpracující jejich produkty. Byli nuceni lépe organizovat celoroční chod hospodaření a pružněji reagovat na požadavky trhu a odbytu.(Beranová, Kubačák, 2010)
7. ZEMĚDĚLSTVÍ VE 20. STOLETÍ 7.1 První světová válka První světová válka zasáhla do hospodaření v zemědělství chaosem a nedostatkem potravin. Zemědělství v Čechách a na Moravě se vzpamatovalo z krize na konci 19. století, zlepšil se způsob pěstování polních plodin, hnojení, používala se výkonnější mechanizace, v chovu zvířat se zvýšila užitkovost. V průběhu války zasahovala rakouská vláda do zemědělství a života na venkově. Byly vypsány rekvizice zemědělských produktů a stanovení maximálních cen. Válka ovlivnila hospodaření, klesala úroveň rostlinné produkce a chovu hospodářských zvířat. Snižoval se výnosy i zaseté plochy. Projevil se nedostatek pracovních sil, potahů a strojů. Zvyšoval se tlak na zásobování armády. V říjnu 1914 nařídila rakouská vláda dodávky obilí. Do března 1917 se muselo dodat přes 7 vagonů obilí. Válečné hospodářství se dotklo i chovu hospodářských zvířat. V průběhu války se snížily stavy dobytka o 32 procent. Válkou postižené dobytkářství mělo negativní vliv na mlékařství. V období války panoval nedostatek a drahota potravin i všech vstupů do zemědělství. Omezená produkce zemědělského průmyslu produkovala méně krmných odpadků, výpalků, řízků do zemědělství. Poklesly hektarové výnosy obilovin a zaseté plochy z 60 % na 54 % v roce 1918. Pěstování pšenice se rozšiřovalo i do vyšších poloh, kde se dosud nepěstovala. Zvyšovala se závislost menších hospodářů na statcích a velkostatcích. V takovýchto podmínkách se zastavila investiční výstavba a nákup strojů byl omezen. Hospodářská, sociální a politická krize vyvolala na podzim roku 1918 hlubokou státní krizi monarchie a vojenská prohra způsobila její rozpad.(Beranová, Kubačák, 2010)
20
7.2 Meziválečné zemědělství 7.2.1 Pozemková reforma
Dne 28. října 1918 byla vyhlášená Československá republika. Poválečná obnova hospodářství byla obtížná. Zemědělství postupně navázalo na předválečnou úroveň. Do poválečného zemědělství zasáhla první pozemková reforma. Byl to zásah státu do vlastnictví půdy. Měla za úkol rozdělit velké soukromé pozemkové vlastnictví. Vymezoval ji rámcový zákon z 16. 4. 1919. Ten stanovil zábor pozemkového majetku nad 150 ha zemědělské půdy, nebo nad 250 ha půdy vůbec. Zábor znamenal, v pojetí zákona, právo státu majetek přebírat a přidělovat. Dne 11.6. 1919 byl k provádění pozemkové reformy utvořen Státní pozemkový úřad. O rozdělení zabraného majetku velkostatkářů bylo rozhodnuto přídělovým zákonem z 30.1. 1920. Tzv. náhradový zákon z 8.4. 1920 určoval výši náhrad za zabranou půdu. Nejintenzivněji se reforma prováděla v letech 1923 až 1926. Prakticky nebyla ukončena ještě v roce 1938. Do záboru padlo 4 miliony ha půdy (Beranová, Kubačák, 2010).
7.2.2 Skladištní a výrobní družstva na Třebíčsku
Po válce musela mnohá skladištní a výrobní družstva překonat krizi, která na ně dolehla. Na Třebíčsku byla nákupní a skladištní družstva v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích, Jemnici, Třebelovicích a Třebíči. Mlékařské družstvo bylo v Želetavě a v Třebíči. Lihovarské družstvo bylo zřízeno v Čechtíně, Jakubově, Jaroměřicích, Klučově, Krahulově, Litohoři, Náramči, Okříškách, Pálovicích, Rouchovanech, Slávičkách, Studenci, Šebkovicích, Výčapech a Želetavě ( Macků , 1926) .
7.2.3 Meliorace
Zemědělci na Třebíčsku se snažili zvyšovat hektarové výnosy a zvyšovat užitkovost chovaných zvířat. Především se snažili o zúrodňování půdy melioracemi. Příspěvky na provádění melioračních prací poskytoval stát na základě melioračního
21
zákona z roku 1909, který byl novelizován v roce 1919. Zemědělci se domáhají uvolňování prostředků ze státní pokladny, ne vždy jsou úspěšní. Teprve v roce 1922 vydal ministr zemědělství František Staněk ze Želetavy, který znal situaci v zemědělství na Vysočině, výnos, na základě jehož mohou být na meliorace zvýšeny podpory z dosavadních 50 % na 70 %. Tímto výnosem byly uvolněny prostředky na provádění odvodňování polí na Třebíčsku. V letech 1919 až 1922 bylo provedeno odvodnění na 88,5 ha půdy, nákladem 381 535 Kč. Příspěvek od státu činil 84 450 Kč. Do roku 1925 bylo odvodněno celkem 2 336 ha půdy (Macků J, 1926).
7.2.4 Velikost zemědělských podniků na Třebíčsku
Průměrná velikost zemědělských podniků v roce 1926 v okolí Moravských Budějovic byla 6,25 ha půdy, na Jemnicku 8,75 ha, kolem Náměště nad Oslavou 8,25 a na Třebíčsku 6,70 ha půdy. Z celkové výměry zemědělské půdy připadá u statků 86 % na pole, 6 % na louky, 5 % na pastviny a 3 % zahrady.
7.2.5 Pěstované plodiny na Třebíčsku
Pšenice
Žito
Oves
Ječmen
Brambor y
Krmná řepa
Cukrovk a
Pícniny
Len
Jiné rostliny
Tabulka 1: Zastoupení plodin v % v roce 1926 (Macků, 1926)
Třebíč
4,5
23,5
28,5
3,5
11,6
2,3
__
19,8
0,1
6,2
Moravské Budějovice
11,5
16,0
14,5
12,5
11,0
3,0
3,0
24,0
0,2
4,3
S poměrem pěstovaných plodin souvisí osevní postup. Na Třebíčsku převládal zlepšený třípolní postup. Na příklad na Moravskobudějovicku: 1. ozim, 2. jař, 3. jetel, 4. okopanina, 5. ozim, 6. jař, 7. luštěnina. Na Třebíčsku: 1. ozim (žito nebo pšenice), hnojí
22
se za 3 roky, 2. jař, 3. jetel, 4. brambory, 5. jař, 6. luštěnina, 7. ozim, 8. brambory (Macků, 1926).
Žito
Ječmen
Oves
Cukrovka
Krmná řepa
Brambory
Třebíč
16,2
16,0
15,0
16,9
__
230,0
148,0
Moravské Budějovice
17,5
16,6
18,0
17,6
280,0
320,0
140,0
Len
Pšenice
Tabulka 2: Průměrné výnosy v q/ha v roce 1926 (Macků, 1926)
6,0
7.2.6 Chovaná zvířata na Třebíčsku
V západomoravských okresech bylo mezi válkami nejvíce rozšířeno bernskohanácké plemeno skotu, které je přizpůsobeno podnebí a hospodářským podmínkám. Vedle bernsko-hanáckého skotu se chovali kříženci plemene raabského, simenského, pincgavského a kravařského. Hospodáři se snažili zlepšit odchov mladého dobytka, který by poskytl větší užitek. Prováděla se tuberkulinace u dojnic. Starostové obcí měli na starosti výběr obecního býka. Mléčná užitkovost u krav byla v Moravských Budějovicích v roce 1926 2010 litrů na dojnici a rok, obsah tuku 3,5–3,8 %. Cena mléka byla 1,50 Kč. Hospodář vyrobil 1 litr mléka průměrně za 90 haléřů. Mléko se prodávalo do pomocných sběren mléka a do nejbližších již existujících mlékáren. Výrobní náklady na 1kg hovězího masa činily 6,40 Kč, ale prodával se za 5,50–6,00 Kč. Z toho plyne, že hospodář na každém kile prodělával 60 až 90 haléřů. Rolníci se domáhali zákazu dovozu cizího, levnějšího dobytka. Na hospodáře dolehl tlak rentability (Macků, 1926)
7.2.7 Pivovary na Třebíčsku
Na území dnešního třebíčského regionu se celkově v různých historických období nacházelo na 30 pivovarů. Zprávy o velké většině z nich jsou velice kusé. Výčet
23
pivovarů není úplný, ale jejich počet svědčí o oblibě pivního moku od nejstarších dob a výnosnosti tohoto podnikání. Pivovar v Třebíči byl založen v 16. století. V roce 1873 vyhořel. Obnoven byl v roce 1882 pod názvem „I. Parní pivovar a sladovna, registrované družstvo s ručením omezeným“. Postupně se rozšířil a v roce 1913 se uvařilo 15 000 hektolitrů piva. Válečná krize I. světové války zasáhla i pivovary, prudce klesla produkce a provoz byl ukončen. V letech 1923–1925 se uskutečnila rekonstrukce a výroba piva narůstá. V roce 1931 činila produkce 8 000 hektolitrů piva a 12 vagonů sladu. Po osvobození v roce 1945 přechází pivovar do národní správy, od které ji na krátkou dobu přebírá Várečenstvo města Třebíče. V roce 1948, po znárodnění, je třebíčský pivovar začleněn, v rámci Jihomoravského kraje, do Horáckých pivovarů. V té době se vyrábí lahvové pivo 7-, 10- a 12- stupňové. V roce 1972 je po devadesáti letech uzavřen. Příčinou byl havarijní stav. V Želetavě byl postaven nový pivovar v roce 1867 na parostrojní pohon. Starý pivovar byl přestavěn na sladovnu. Nový pivovar pokračoval v tradici kvalitního piva. Byl moderně vybaven a úspěšně konkuroval pivovarům v Jihlavě, Třebíči či ve Znojmě. Kolem roku 1900 dosáhl provoz své nejlepší etapy. Před I. Světovou válkou vyvážel pivo i do Vídně pod značkou „Schelletau“. Bohužel změny majitelů a střídání sládků kvalitě piva neprospěly. Zlom nastal v roce 1936, kdy si vzal pivovar do nájmu Jan Stalle. Zvýšená produkce byla utlumena II. Světovou válkou. Obnovení výroby nastalo po roce 1945, kdy podnik vařil 10 000 hektolitrů piva ročně. Po znárodnění byl pivovar zrušen a přestavěn na sýrárnu, jež je v provozu dodnes.(mistopisy.cz, 2012) Dalešický pivovar byl založen v první třetině 17. století. Pozdně renesanční pivovar byl modernizován a pronajímán. Ještě před I. světovou válkou je pivovar rozšiřován o novou várnu. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadá Československému státu, jenž jej dal do používání místnímu zemědělskému sdružení. Následuje jeho znárodnění, po té začlenění do národního podniku Hanácké pivovary, později Jihomoravské pivovary v Brně. V roce 1977 byl provoz ukončen. Od té doby objekt chátral. V roce 1999 byl pivovar odkoupen současnými majiteli a po rozsáhlé rekonstrukci v něm byl obnoven provoz. V současné době rozváží pivovar pivo do několika okolních restaurací.
24
V Moravských Budějovicích byla poslední várna uvařena v roce 1915. V Náměšti nad Oslavou byl pivovar založen v roce 1520, v provozu byl do roku 1933. I v Nových Syrovicích vařili pivo do roku 1933. Vladislavský pivovar pracoval do roku 1944 (visittrebic.eu, 2012).
7.2.8 Lihovary na Třebíčsku
V důsledku rychlého zpracování brambor v lihovarech se stěhovala výroba lihu, provozovaná většinou ve městech, za surovinou na venkov, kde se připojilo lihovarnictví
k zemědělství.
Lihovarnická
výroba
se
zdokonalila
zaváděním
dokonalejších destilačních aparátů, vyhřívaných parou a paření brambor pod tlakem v pařácích. Za I. světové války a později v letech značné nadprodukce cukrovky byla v zemědělských lihovarech zpracovávána také cukrovka. Pařákový systém byl nahrazován difusním, neboť řepné výparky neměly odbyt, kdežto tradiční řízky byly žádány pro krmné účely. Po obilí a bramborách se zpracovává v lihovarech jako surovina melasa. V předválečných letech byly hospodářské lihovary přičleněny k velkostatkům. Povolení ke stavbě hospodářských lihovarů se získávalo, neboť tehdejší rakouské ministerstvo Čechům příliš nepřálo. Přesto bylo na Moravě zřízeno 26 družstevních lihovarů. Mezi nimi byly v roce 1914 na Třebíčsku zřízené lihovary Výčapy č. 88 a Krahulov. Teprve v poválečných letech, zejména v důsledku pozemkové reformy, byly zřizovány lihovary nové a dosavadní velkostatkářské byly združstevněny. Pokud se týká panských lihovarů, nejstarším panským lihovarem na Třebíčsku byl lihovar ve Slavičkách, založený v roce 1862, v roce 1865 jej následoval lihovar v Čechtíně, v roce 1874 v Malešicích a v Jaroměřicích nad Rokytnou, v roce 1890 v Litovanech,
v Hrotovicích,
v Lesonicích,
(visittrebic.eu, 2012).
25
v Příštpu,
Litohoři
a
v Jemnici
7.2.9 Vodní mlýny na Třebíčsku
V minulosti bývala na řece Jihlavě, protékající Třebíčí, řada mlýnů, využívající vodního pohonu. Prvním mlýnem za městem byl Poušův mlýn. Dalším byl Krajíčkův mlýn, který původně patřil benediktinskému klášteru. První zmínky jsou dochovány ze 14. století. V průběhu století měnil majitele, v roce 1878 jej chtěla koupit obec, měl sloužit k čerpání vody do města. Podzámecký mlýn byl provozován s pilou. Na Jejkově byly mlýny dva. Jeden panský mlýn s valchou, druhý, snad nejstarší v Třebíči Novodvorský. Poslední je Palečkův mlýn. Palečkové provozovali mlynářské řemeslo po několik století. Mlýn byl v provozu do roku 1958.(visittrebic.eu, 2012b) Na Třebíčsku bylo vystavěno velké množství vodních mlýnů. Na řece Želetavce jich bylo v minulosti šest, Bahnův, Kláskův, Mácův, Hakoňův, Peksův, Koberův. Do dnešní doby se zachovaly pouze dva poslední jmenované. V současnosti slouží k rekreaci.( bitov.czweb.org, 2012)
7.2.10 Ostatní zpracovatelské provozy
Na Třebíčsku se také zpracovávaly hovězí a vepřové kůže. V Třebíči byla provozována do roku 1931 Subakova koželužna. Budova byla přebudována na byty a slouží tomuto účelu dodnes.(Wikipedie, 2012).
7.2.11 Krize 30. let 20. století
Krize 30. let se v zemědělství v mnohém lišila od ostatních odvětví. V úrodném roce 1928, začaly klesat ceny rostlinných produktů. Cena pšenice klesla o 20 %, žita o 25 %, ječmene o 16 %, ovsa o 4 %. V živočišné výrobě na začátku krize došlo, vlivem snížených cen obilí, k zvýšení produkce mléka a masa. Tato situace zákonitě vedla ke snižování cen masa a mléka. Díky krizi v textilním průmyslu klesly i stavy ovcí (Beranová, Kubačák, 2010).
26
7.3 Druhá světová válka Do stále se zhoršující situace zasáhla v roce 1938 II. světová válka. Zemědělství bylo zcela podřízeno válečným potřebám říše. Na konci války byla situace s velkým nedostatkem základních potravin řešena zavedením potravinových lístků. Zemědělcům hrozily vysoké tresty za nesplnění povinných dodávek a za porážky dobytka na černo. Hospodaření ve válečných letech bralo ze své podstaty a na konci války bylo značně vyčerpané (Beranová, Kubačák, 2010).
7.4 Zemědělství po II. světové válce Bezprostředně po skončení II. světové války v květnu 1945 bylo nutno začít s obnovou válečných škod. Chybělo osivo, stavy dobytka byly nízké. Vlivem poválečného odsunu Němců se zvýšila na okrese Třebíč průměrná výměra zemědělských podniků na 8 ha půdy, na Moravskobudějovicku až na 11 ha půdy. V praxi obhospodařovali více než dvě třetiny půdy drobní a střední rolníci (Uhlíř, Nováčková, 1984).
7.5 Politické změny po II. světové válce Zemědělství zasáhly další politické změny v naši poválečné republice. Do roku 1948 se rolníci vzpamatovávali z válečných útrap. Vlády se ujala Komunistická strana Československa. Základem zemědělského hospodářství se měla stát jednotná zemědělská družstva výrobního typu. Národní shromáždění schválilo 23. února 1949 zákon o jednotných zemědělských družstvech. Ke kolektivizaci se hlásili výlučně zemědělští dělníci, kovorolníci, cestáři, železniční a lesní dělníci. Větší sedláci se tomuto kroku usilovně bránili (Uhlíř, Nováčková, 1984).
27
7.5.1 Vznik JZD
Rozhodující impulz ke združstevňování byl IX. sjezd KSČ, který se uskutečnil v květnu 1949. Vznikaly přípravné výbory, které měly za úkol organizovat zakládání družstev. V roce 1951 vznikala první družstva, na okrese Třebíč jich bylo 49, z nichž se rozpadla JZD ve Studenci, ve Štěměchách, Valči, Častohosticích, Jesenici, Lhánicích, Mohelně,
Rouchovanech,
Oponěšicích,
Slavíkovicích
a
Zvěrkovicích.
JZD
v Jaroměřicích nad Rokytnou, Náměšti nad Oslavou a Nimpšově přešla později do hospodářství státních statků. JZD se rozpadávala již při „rozorávání mezí“, což mělo symbolický význam. Někdy bylo příčinou rozpadu družstva společné ustájení dobytka. Významnou pomoc pro vznikající družstva bylo zakládání strojních traktorových stanic. Zajišťovaly agrotechnické práce a mechanizační prostředky. Vybavení družstev mechanizací bylo slabé. Ne každé JZD mělo vlastní traktor, mlátičku nebo samovaz. Brzy se začala družstva potýkat s nedostatkem pracovních sil už zmíněných strojů a nedostatečnou investiční výstavbou. Někdy chyběly i zkušenosti. Na venkově vznikaly třenice mezi členy družstva a ostatními obyvateli. Tato situace vyhrotila usmrcením tří obyvatel v Babicích. V roce 1952 vzniklo dalších 11 družstev, ale 5 z nich se rozpadlo. Tempo zakládání JZD se zvýšilo v dalším roce založením 37 družstev, ze kterých se 12 rozpadlo. V únoru 1953 se uskutečnil I. celostátní sjezd JZD, který přijal závazné stanovy, platná pro všechna jednotná zemědělská družstva. V následujícím roce nebyla založena žádná družstva. V roce 1955 byla na Moravskobudějovicku založena pouze tři družstva. V tomto roce obhospodařovali střední rolníci ještě 51 % půdy. V průběhu roku 1956 bylo založeno 40 družstev, v roce 1957 vzniklo 47 nových družstev. Počátkem roku 1958 obhospodařovaly na Třebíčsku JZD a státní statky 91 % zemědělské půdy. V soukromém vlastnictví zůstalo 4000 ha půdy, na které hospodařili zejména kovorolníci. Na Moravskobudějovicku obhospodařovala družstva a státní statky 90 % půdy. Mimo družstva zůstalo 420 výkonných zemědělců. Družstva se snažila zvyšovat zemědělskou výrobu a pozvednout zemědělství na úroveň průmyslu. V šedesátých a sedmdesátých letech se hospodaření koncentrovalo a specializovalo. Družstva se slučovala a začala mezi sebou spolupracovat. Průměrná velikost JZD v okrese Třebíč byla 872 ha, Dukovany dokonce 1500ha půdy. V roce
28
1960 měl okres Třebíč 89 049 ha orné půdy, na které hospodařilo 156 družstev a několik státních statků. Soukromě bylo obhospodařováno 5731 ha půdy. Z celkového počtu zaměstnaného obyvatelstva pracovalo v zemědělství 42,5 %. V roce 1960 bylo dosaženo 5195 Kčs hrubé zemědělské produkce na 1 ha půdy. Na jednoho pracovníka připadalo 6,6 ha půdy. Na 1 ha půdy bylo vyrobeno 382 litrů mléka, 130 kg masa a 267 ks vajec. V roce 1960 bylo dosaženo 5195 Kčs hrubé zemědělské produkce na 1 ha půdy. Zemědělské podniky investovaly 4 580 000 Kč na meliorace. Bylo odvodněno 364 ha půdy. V polovině šedesátých let byla snaha o zavedení větší mechanizace do sklizně obilovin a posklizňové úpravy zrna. V roce 1967 byl na okrese založen společný družstevní podnik pro živočišnou výrobu v Moravských Budějovicích na výrobu vajec. Na jeho výstavbě se podílelo 27 JZD. Další společný zemědělský podnik pro líhnutí a plemenitbu slepic byl postaven v Naloučanech. Družstva mezi sebou v rámci okresu začala soutěžit. V živočišné výrobě v roce 1967 dosáhli v Římově užitkovosti 3 786 litrů na dojnici. Hrubá zemědělská produkce na okrese Třebíč dosáhla v tomtéž roce 8140 Kč/ha. V roce 1970 byly vybudovány SDP v Rokytnici nad Rokytnou na odchov telat s kapacitou 700 kusů telat. Další specializovaným provozem byla farma slepic v Moravských Budějovicích o kapacitě 40 000 nosnic. Výkrmny prasat byly postaveny ve Vladislavi, Novém Jelečkově a Martinkově. O dva roky později přešly všechny SDP pod Společný zemědělský podnik. Pokračovalo slučování družstev, v roce 1975 bylo na okrese Třebíč 66 JZD s průměrnou rozlohou 1359 ha půdy. Průměrný hektarový výnos obilovin v rámci okresu v roce 1975 byl 3,58 t/ha. Hrubá zemědělská produkce na 1 ha dosáhla 12 902 Kč, z toho rostlinná výroba 5 910 Kč a živočišná výroba 6 992 Kč. Průměrná roční dojivost činila 3 037 litrů na dojnici. K rozvoji rostlinné produkce přispělo zřízení Agrochemického podniku. Členy se stala všechna družstva na okrese. ACHP zabezpečoval distribuci průmyslových hnojiv, letecké přihnojování a leteckou ochranu rostlin. V sedmdesátých letech pokračoval nárůst mechanizačních prostředků. Přednost se dávala těžkým traktorům typu tahačů s možností agregace závěsného nářadí. Do roku 1975 vzrostl počet sklízecích mlátiček na obilí na 355, kolových traktorů na 2 000, samochodných sklízecích řezaček na 15
29
kusů. V roce 1974 byla sklizeň obilovin provedena výhradně sklízecími mlátičkami. Sklizeň okopanin, brambor a cukrovky byla plně mechanizovaná. Pro krmení hospodářských zvířat se začala vyrábět tvarovaná krmiva v sušárnách kooperace JZD Výčapy a Hrotovice. Odpadního tepla z kompresní stanice tranzitního plynovodu Lhotice u Kralic nad Oslavou bylo využito pro pěstování rychlené zeleniny na 2,60 ha zasklené plochy. Slučování družstev bylo dokončeno v roce 1980. Na okrese hospodařilo celkem 33 JZD s průměrnou rozlohou 2 528 ha zemědělské půdy. Na počátku devadesátých let se začaly stavět velkokapacitní kravíny v JZD Březník, Moravské Budějovice, Lesonice, Jinošov, Rouchovany, Dalešice, a v Příložanech, patřících Osevě Jaroměřice nad Rokytnou. Velkokapacitní odchovny mladého dobytka byly postaveny v JZD Klučov, Lesonice, Mor. Budějovice a Studenec (Uhlíř, Nováčková, 1984).
7.5.2 Státní statky
7.5.2.1 Semenářský státní statek Jaroměřice nad Rokytnou
Vedle skupinového vlastnictví půdy, v jednotných zemědělských družstvech, byla ještě jedna forma vlastnictví půdy – státní – ve státních statcích. Průvodním jevem uplynulého období, zejména v jeho první polovině, byl nárůst a časté změny v držbě půdy, které často ztěžovaly podmínky hospodaření. V 50. letech přebíraly statky půdu družstev tam, kde byla nedostatečná úroveň hospodaření. Obdobný rozvoj prodělal státní statek Jaroměřice nad Rokytnou, založený 1. ledna 1950. Vznikl na půdě delimitované ze statku Janov a státního rybářství ve Velkém Meziříčí o celkové výměře 2 046 ha zemědělské půdy. Počátkem roku 1960, kdy ustal lavinovitý přesun půdy, bylo možno ustálit osevní postupy. V roce 1963 byl státní statek zaměřen na semenářskou činnost, což změnilo název na Semenářský státní statek Jaroměřice nad Rokytnou. Tím byl zařazen do svazku šlechtitelských a semenářských podniků. K další změně dochází v roce 1973, kdy je do semenářského státního statku Jaroměřice začleněn Semenářský státní statek Třebíč. Tímto sloučením došlo ke zvýšení obhospodařované výměry na 9365 ha zemědělské půdy. Na počátku hospodaření dosahovaly hektarové výnosy u
30
pšenice 2,10 t/ha, žita 2,10 t/ha, ječmene 2,50 t/ha a ovsa 2,10 t/ha. V roce 1967 byl průměrný hektarový výnos, 3,40 t/ha, dosažen vyššími dávkami průmyslových hnojiv, kvalitnějším osivem a lepší agrotechnikou. V období let 1978 až 1980 se produkce z hektaru ve srovnání s lety osmdesátými zdvojnásobila. Hektarové výnosy dosahovaly 4,2–4,5 t/ha. V dalších letech se průměrné hektarové výnosy stabilizovaly. V roce 1982 byl průměrný hektarový výnos 4,53 t/ha a v roce 1983 4,33 t/ha. V roce 1955 byla v živočišné výrobě užitkovost 1270 litrů na dojnici, průměrné přírůstky u prasat 0,40 kg a u skotu méně než 0,50 kg. Užitkovost se zvyšovala. V roce 1965 byla průměrná dojivost 2100 litrů na dojnici, o deset let později 2850 litrů na dojnici. V roce 1976 překročila užitkovost dojnic hranici 3000 litrů. V roce 1983 činila průměrná užitkovost dojnic 3573 litrů. K rozvoji semenářské činnosti dochází po roce 1963, kdy se zvyšuje podíl orné půdy určené pro výrobu osiv obilovin, luskovin, travin a dalších plodin. K největšímu nárůstu dochází u osiv obilovin, kde z 795 t, vyráběných v roce 1963 se výroba zvýšila na 8211 t v roce 1983. Tím se stal Semenářský státní statek Jaroměřice nad Rokytnou největším producentem osiv obilovin v České republice. Další úlohou v semenářské specializaci sehrává konečná úprava osiv. Statek vybudoval v roce 1976 vlastní čističky osiv a ročně upravoval více než 3000 tun osiv (Uhlíř, Nováčková, 1984).
7.5.2.2 Výzkumný a šlechtitelský ústav pícninářský Troubsko, stanice Slavice
Na okrese Třebíč vyvíjí činnost šlechtitelská stanice ve Slavicích, která je od roku 1977 součástí Výzkumného a šlechtitelského ústavu v Troubsku. Vznikla v roce 1946 na pozemcích bývalého velkostatku a byla zaměřena především na šlechtění jetelovin. Původní výměra činila 160 ha zem. půdy. V roce 1962 převzala stanice pozemky místního JZD, tím se její výměra zvýšila na 545 ha orné půdy. Tato výměra odpovídá výměře katastru obce Slavice a zůstala do dnešní doby beze změny. Šlechtitelská stanice na okrese Třebíč vznikla proto, že Třebíčsko bylo jednou z hlavních a tradičních oblastí semenářství jetelovin v českých zemích. Stanice mohla navázat na místní krajové odrůdy. Kromě toho využívala vhodné půdní a klimatické podmínky pro intenzívní jetelářství. Výsledkem šlechtitelské práce bylo vyšlechtění
31
několika odrůd pícnin, jako jetel luční „Třebíčský“, jetel plazivý „Pastevec“, štírovník růžkatý „Třebíčský“, úročník lékařský „Třebíčský“, jarní vikev „Viola“. Po privatizaci se šlechtitelská stanice stala součástí firmy AGROEN spol. s r. o. Troubsko a její šlechtitelská činnost stále pokračuje. Na úseku novošlechtění pícnin se podařilo vyšlechtit novou výkonnou odrůdu jetele plazivého, která byla pod jménem „Jordán“ zařazena do sortimentu povolených odrůd. Kromě šlechtitelství zajišťovala stanice zemědělskou výrobu. Rostlinná výroba byla zaměřena na produkci vyšších stupňů množení osiv obilovin, hrachu a jetelovin, živočišná výroba na chov dojnic (Uhlíř, Nováčková, 1984).
7.5.2.3 Střední zemědělská škola v Třebíči a školní statek
Střední zemědělská škola v Třebíči byla otevřena a provoz v ní byl zahájen 1. září 1946. Nahradila činnost tzv. Zimních hospodářských škol, jež byly v Třebíči provozovány od roku 1905 do roku 1942. Původně byla otevřena jako Vyšší rolnická škola. V té době působila v prostorách dvou místností na valdštejnském zámku. Další rok se škola přestěhovala do budovy bývalé měšťanské školy na Podklášteří. V roce 1949 získala zahradu pro praktické vyučování. Do roku 1953 působila škola pod původním názvem, v tomto roce byla přejmenována na Střední zemědělsko technickou školu. V letech 1955–1962 byl otevřen tříletý dálkový obor v pěstitelském a chovatelském oboru. Do stávající budovy u rybníka Kuchyňka se škola přestěhovala v roce 1963. V budově je 14 učeben, 3 laboratoře, 12 pracoven učitelů, kanceláře, knihovna, jídelna, tělocvična a školní internát. Do roku 1979 byl na škole vyučován denní obor pěstitelsko-chovatelský, od roku 1979 již byly obory rozděleny do samostatných větví. V roce 1984 byla ve škole otevřena třída pro výuku výpočetní techniky. Další změnu názvu a zaměření škola proběhla v témže roce, kdy byla přejmenována na Střední zemědělskou školu. V roce 2004 byla škola sloučená se střední zdravotnickou školou. Součástí školy byl od roku 1947 i školní statek, jež měl původně výměru 143 ha. Později přijímal plochy okolních JZD, v roce 1965 JZD Sokolí a Račerovice, v roce 1974 JZD Týn. Tím v roce 1984 jeho rozloha činila 1165 ha zemědělské půdy.
32
Školní statek sloužil nejenom výuce a praxi studentů, ale provozoval obvyklou zemědělskou činnost (Uhlíř, Nováčková, 1984).
7.6 Zemědělství po roce 1989 Restrukturalizace české ekonomiky po roce 1989 se nevyhnula ani našemu zemědělství. Neustále dochází ke změnám ve vlastnictví zemědělské půdy. Většinu půdy vlastní právnické osoby, jsou to převážně družstva, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Zmíněné podniky obhospodařují na Vysočině necelých 79 % zemědělské půdy. Je to třetí největší podíl v České republice. Pro zemědělství na Vysočině je typický vysoký podíl družstev, který je nejvyšší v republice. Rozdíly jsou ve velikosti obhospodařované rozlohy zemědělské půdy mezi právnickými a fyzickými osobami. Průměrná velikost obdělávané plochy právnickými osobami je 1034 ha, fyzické osoby a soukromí rolníci hospodaří v průměru na 15 hektarech. V Třebíčském okrese bylo v roce 2010 činných 503 zemědělských subjektů, z toho 431 fyzických osob a 72 právnických osob. Z těchto bylo 27 družstev, 8 akciových společností a 37 společností s ručením omezeným. Celkem bylo na okrese Třebíč obhospodařováno 85 303 ha, z toho na 22 520 ha hospodařily fyzické osoby, na 14 825 ha společnosti s ručením omezeným, na 6 076 ha akciové společnosti a družstva hospodařila na 41 857 ha zemědělské půdy ( Zdroj ČSÚ).
7.6.1 Zemědělství po vstupu do EU
Od roku 2004 je Česká republika součástí Evropské unie. Tato skutečnost se promítla i do zemědělství. Zemědělství stále víc žije z dotací evropských fondů. Dotace v České republice se dělí na dvě základní skupiny podle zdroje vyplácených finančních prostředků. Zemědělci mohou čerpat finance z evropských dotačních programů, do kterých přispívá ČR a národních dotačních programů, které plně hradí Česká republika ze svého rozpočtu. Oba dotační programy vyřizuje a vyplácí Státní zemědělský intervenční fond.
33
Peníze z těchto fondů by měly podpořit zemědělskou výrobu, její rozvoj a podporu venkova. Výstavba a provoz bioplynových stanic se mohou stát alternativou k výrobě potravin. Provoz bioplynových stanic podporuje stabilizaci ekonomiky zemědělců a podporu zaměstnanosti na venkově. Zemědělské podniky staví bioplynové stanice, které se mohou částečně financovat z dotací z Programu na rozvoj venkova. Na okrese Třebíč jich je několik například v Lesonicích, Koutech, Příložanech, Dešově, Budišově a Kožichovicích Výstavbu plánují v ZD Výčapy, ZD Hrotovice a ZVOZD Horácko Opatov (Ministerstvo zemědělství, 2012).
Tabulka 3: Seznam příjemců dotací nad 100 000 000 Kč od roku 2004 (SZIF) Název Organizace/Obchodního
IČO
Adresa
Částka v CZK
AGROCHEMA, družstvo
00140368
675 02, Studenec
168 937 945,62
Rolnická společnost Lesonice a.s.
63496348
675 44, Lesonice
127 733 548,83
ZD Výčapy, družstvo
00140538
674 01, Třebíč 1
104 857 880,78
Zemědělské družstvo Budišov
00139301
675 03, Budišov
173 860 958,37
Zemědělské družstvo Dešov
00139416
675 33, Dešov
112 756 524,28
Zemědělské družstvo Hrotovice,
00139513
675 55, Hrotovice
121 002 852,71
Zemědělské družstvo Kouty
00139696
675 08, Kouty
116 124 988,90
Zemědělské družstvo Okříšky,
00140015
675 21, Okříšky
175 601 955,44
ZVOZD Horácko", družstvo
00140023
675 28, Opatov na
201 624 285,79
Státní zemědělský intervenční fond
34
7.6.2. Zemědělské družstvo AGROCHEMA Studenec
Mezi zemědělské podniky s výměrou nad 3 000 ha patří kromě družstva ZVOZD „HORÁCKO“ Opatov a Zemědělského družstva Okříšky i družstvo AGROCHEMA Studenec. Družstvo AGROCHEMA se sídlem ve Studenci vzniklo původně z 10 obcí, kde byla dříve založena družstva. Byly to obce Koněšín, Kozlany, Hartvíkovice, Vícenice, Třesov, Sedlec, Studenec, Zňátky, Popůvky a Okarec. Dnešní podnik vznikl postupným slučováním družstev. Po transformaci družstva Pojihlaví ve Studenci přijal podnik název AGROCHEMA družstvo Studenec. Rostlinná výroba obhospodařuje 4 300 ha zemědělské půdy. Nejvýznamnější plodinou jsou obiloviny pěstované na 55 % orné půdy a to hlavně pšenice ozimá, ozimý ječmen a žito, dále je pěstována řepka ozimá a mák. 30 % zemědělské půdy je využito k výrobě objemných krmiv ke krmení hospodářských zvířat. Jedná se zejména o louky, vojtěšku a kukuřici, sklizenou na siláž a na zrno. Zemědělské družstvo AGROCHEMA soustředilo výrobu do středisek Studenec, Hartvíkovice a Dalešice. Závod Studenec tvoří výrobní středisko Studenec a Koněšín, hospodaří na 1 400 ha zemědělské půdy a chovají 320 dojnic v kravíně s volným ustájením, telata a jalovice, výkrm prasat a prasnice. Závod Hartvíkovice zajišťuje výrobu ve střediscích Hartvíkovice a Vícenice na 1 600 ha. I zde je živočišná výroba, výkrm a porodna prasat, výkrm býků. Závod Dalešice se skládá z výrobních středisek Dalešice, Valeč a Třebenice, má rozlohu 1 300 ha. Živočišná výroba sestává z výkrmu a porodny prasat, odchovny telat a jalovic, kravína s volným ustájením s 455 dojnicemi. Přidružená výroba družstva se zabývá výrobou rodenticidních nástrah. Výroba přípravků k hubení hlodavců má ve Studenci dlouholetou tradici (agrochema.cz, 2012).
7.6.3 ZD Výčapy, družstvo
ZD Výčapy družstvo patří k větším zemědělským podnikům na území okresu Třebíč. Vzniklo transformací původního JZD „Niva“ se sídlem ve Výčapech po roce 1989. Z původních 3500 ha důvodem osamostatňování soukromě hospodařících zemědělců obhospodařuje v současné době pozemky s celkovou rozlohou 2457 ha,
35
z toho 89 ha trvalých travních porostů v katastrech obcí Boňov, Ratibořice, Štěpánovice, Vacenovice, Výčapy, Horní Újezd, Mikulovice a Kojetice na Moravě. V roce 2010 se rozhodnutím členské schůze stalo součástí skupiny Agro 2000 s.r.o. a počet zaměstnanců se z původních 110 snížil na 70. Na obdělávaných pozemcích pěstuje především ozimou pšenici, ozimý ječmen, ozimou řepku, kukuřici, pícniny na orné půdě a v menší míře jarní ječmen. V živočišné výrobě se družstvo zaměřuje na chov holštýnského skotu s produkcí mléka. Z důvodu nízké výkupní ceny byl v roce 2011 ukončen, jako v mnoha jiných zemědělských podnicích, chov prasat. V roce 2012 družstvo začalo se stavbou BPS s předpokládaným elektrickým výkonem 999 kW. Družstvo provozuje vlastní stavební skupinu nejen pro vlastní investiční výstavbu, ale i pro menší zakázky pro cizí. Jako přidruženou výrobu družstvo v současnosti stále provozuje sušárnu brambor. Přestože v minulosti družstvo patřilo mezi velké pěstitele brambor s vlastní bramborárnou, v současnosti vstupní surovinu nakupuje a výsledným produktem – bramborovou moukou – zásobuje významnou část trhu na Slovensku a v menší míře i na východní Moravě. Tabulka 4: Stavy zvířat v ZD Výčapy, družstvo 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Telata narozená
201
210
271
243
241
258
243
256
258
170
145
Telata teletník
326
304
295
287
272
301
289
263
284
241
251
Jalovice 1-2 roky
319
300
267
256
247
241
233
235
227
214
145
Skot ve výkrmu
346
342
291
293
262
286
336
300
296
96
9
82
64
57
85
108
100
99
91
85
51
81
699
674
785
726
701
698
679
690
674
676
630
Vysokobřezí jalovice Dojnice Skot celkem
1973 1894 1966 1890 1831 1884 1879 1835 1824 1448 1261
Selata do odstavu
1008
468
313
0
Prasata předvýkrm
1657 1589 1422 1057 1186 1618 1944 2040 1198
949
13
Prasata ve výkrmu
2311 2457 2099 1486 1187 1671 1692 1578 1089
802
808
Prasnice Kanci Prasata celkem
996
903
659
675
772
900
777
448
452
446
313
379
443
463
383
220
157
0
5
7
6
3
5
4
5
4
2
1
0
5429 5501 4876 3518 3432 4508 5004 4782 2977 2222
821
36
Tabulka 5: Výměry a výnosy hlavních plodin ZD Výčapy, družstvo Kukuřice na Pšenice ozimá Ječmen ozimý Ječmen jarní zrno Řepka ozimá Výměra Výnos Výměra Výnos Výměra Výnos Výměra Výnos Výměra Výnos ha t/ha ha t/ha ha t/ha ha t/ha ha t/ha 1999
919,5
5,7
135,3
4,5
251,2
4,3
-
-
345,4
3,1
2000
959
4,7
92,4
4,7
351,9
2,6
-
-
387,9
2,6
2001 1028,6
5,7
116,2
5,7
417,1
3,8
-
-
414,7
3,2
2002
887,8
5,1
162,1
2,4
275,1
4,1
100
8
423,5
2,5
2003
806,9
3,8
148,8
3,1
361,7
3,3
103,3
5,7
359,9
1,3
2004
864,2
7,0
168,4
5,7
319,5
5,6
62
5,7
304,4
3,5
2005
832,7
6,1
127,7
5,8
300,9
4,3
93,1
7,6
321,4
3,3
2006
841, 6
5,3
123,4
4,6
399,4
2,9
77,4
7,4
313,4
3,9
2007
804,5
4,8
151,8
4,8
277,3
3,1
70,0
7,3
351,0
3,5
2008
826
5,5
122
4,5
220
4,1
73,1
7,5
377
3
2009
843,5
5,3
157,4
5,2
130,9
4,9
131,2
9,6
373,8
3,6
2010
799,3
5,5
113,3
5,7
145
3,9
72,4
7,7
392,4
3,6
2011
838,9
6,1
109,8
4,3
117,2
4,7
38,3
7,8
371,8
2,7
Zpravodaj, ZD Výčapy, 1999-2011
7.6.4 AGRO 2000 s.r.o. Společnost AGRO 2000 s.r.o. vznikla v roce 2000 spojením podnikatelských aktivit dvou fyzických osob. Společnost se zabývá obchodní činností s komoditami v oblasti zemědělského sektoru. Jedná se o obchod především s těmito komoditami: obiloviny, olejniny, luskoviny, mák, kmín, speciální plodiny, brambory, ovoce, krmivářské suroviny, hnojiva, pesticidy, osiva, nafta, jatečný dobytek, zástavová a chovná zvířata. V rámci obchodu firma využívá síť svých obchodních skladů. Jde zejména o sklady na rostlinné komodity, ve kterých provádí jejich výkup, posklizňovou úpravu, skladování a dále sklady na průmyslová hnojiva a chemii, které slouží jako zázemí pro obchod s průmyslovými hnojivy a chemií. Z těchto skladů firma zásobuje těmito komoditami své obchodní partnery. Obchodní střediska jsou rozmístěna v okresech Třebíč, Jindřichův Hradec, Znojmo, Brno-venkov a Svitavy. Pod společnost
37
AGRO 2000 s.r.o. spadá několik firem v různých krajích, které se zabývají prvotní zemědělskou výrobou, obchodní činností, mícháním krmných směsí, základní agrotechnikou, hnojením průmyslovými hnojivy, rozmetáním statkových hnojiv, chemickou ochranou rostlin, sklizňovými pracemi obilovin a pícnin a sušením rostlinných produktů přímo u zákazníků. V okrese Třebíč jsou společností ovládány ZD Výčapy, družstvo, DVP Ametyst Vladislav a Agrofarma s.r.o. Dolní Lažany s celkem 4 800 ha zemědělské půdy na kterých pěstují převážně pšenici ozimou, ječmen ozimý, řepku ozimou a kukuřici na siláž. Od roku 2008 provozuje společnost své aktivity i ve stavebnictví při provádění zemědělských staveb, bytových a občanských staveb a budování inženýrských sítí (agro2000.cz, 2012).
7.6.5 ADW AGRO, a.s. Další společností, působící v oblasti zemědělství, která vznikla po roce 1989 je ADW AGRO a.s. Společnost vznikla v roce 1995 se záměrem výroby bionafty "NATURDIESEL". Provádí velkoobchod nejen s vlastní bionaftou, ale i s ostatními pohonnými hmotami a mazivy a provozuje síť vlastních čerpacích stanic. Postupným rozšiřováním svých podnikatelských aktivit se rozrostla na další největší společnost, která se zabývá zemědělstvím. Společnost odkoupila majoritní podíl akcií ZZN, a.s. Třebíč se sklady v Krahulově, kde vyrábí krmné směsi, provozuje velkoobchod s komoditami a pesticidy. Součástí společnosti se v roce 2007 staly Rolnická společnost Lesonice a společnost Kooperace Sádek, které se zabývají prvotní zemědělskou výrobou na rozloze 3 600 ha zemědělské půdy. Uvedené zemědělské podniky patří k největším na okrese a představují různé varianty svého vzniku a forem podnikání.
38
7.6.6 Výměra zemědělské půdy a stavy zvířat na okrese Třebíč Výměra půdy na okrese Třebíč (ha)
Rok
1)
Obhospodařovaná půda celkem1) (ha)
v tom
vlastní půda
pronajatá jiným
nevyužívaná
najatá půda od jiných
Zem. půda
z toho orná
Zem. půda
z toho orná
Zem. půda
z toho orná
Zem. půda
z toho orná
Zem. půda
z toho orná
2005
87 914
79 899
14 375
13 032
2 540
2 392
176
5
76 255
69 264
2010
85 303
76 130
14 613
13 045
455
377
107
1
71 251
63 463
obhospodařovaná půda = vlastní - pronajatá - nevyužívaná+najatá
Stavy hosp. zvířat na okrese Třebíč (ks) z toho Rok
Skot celkem
z toho dojnic
Prasata celkem
z toho prasnic
Ovce chovné
Ovce Kozy Kozy ostatní chovné ostatní
2005
39 265
14 070
99 130
10 841
1 214
590
340
81
2010
34 826
11 454
77 811
7 824
1 459
1 020
671
30
Drůbež celkem
kuřata na výkrm
517 111
nosnice vč. kuřic 22 101
89 538
66 733
12 808
468 766
7.7 Zaměstnanost v zemědělství Zaměstnanost v zemědělství v kraji Vysočina se v rozmezí let 2003 až 2010 pohybuje od 18,7 % v roce 2004 k 15,5 % v roce 2007, kdy byl podíl pracujících občanů v zemědělství nejnižší za sledované období. V roce 2010 se procento zaměstnanosti vrátilo nad 18 %. Průměr celostátní zaměstnanosti v zemědělství se dlouhodobě pohybuje kolem 3,5 %. Kraj Vysočina, je v zaměstnanosti v zemědělství třetím okresem v ČR, po kraji Jihomoravském a Středočeském, kde je vysoké procento zaměstnaných pracujících v zemědělství. Nejvíce lidí pracujících v zemědělství je ve věku 45 až 65 let. Zaměstnanci v zemědělství stárnou a mladší lidé v zemědělství perspektivu nehledají. (ČSÚ)
39
8. ZÁVĚR Zemědělství dnes neslouží pouze výrobě potravin, ale plní společenské a ekologické funkce. Zemědělská činnost má velký vliv na životní prostředí a je nedílnou složkou venkova. Zaznamenalo velký rozvoj všech odvětví od doby roboty a nevolnictví po současnost. Dnešní hospodáři dokáží za pomoci moderních technologií získat několikanásobně vyšší produkci. Zemědělství je pevně spjato s přírodou a jejími zdroji, které nejsou nevyčerpatelné. Proto se zaměřuje na šetrné zacházení s půdou a šetrnost k prostředí. Nyní, a možná i v příštích letech, vedle sebe jsou a budou moderní zemědělci výrobního typu, ekologičtí hospodáři s krajinotvornou funkcí, majitelé půdy žijící z agroturistiky a další alternativní formy zemědělství. Paradoxem současného zemědělství je menší ekonomická výhodnost původní zemědělské výroby oproti netradičnímu využívání půdy k výrobě elektrické energie, výrobě pohonných hmot a jiných produktů.
40
9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Beranová M, Kubačák A, 2010: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, Nakladatelství Libri, Praha, 430 s. Macků J., 1926: Zemědělství západní Moravy, Nákladem Okres. hospodář. -lesnického spolku v Dačicích, Dačice, 51 s. Nekuda V., 1985: Mstěnice, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno, 268 s. Uhlíř J., Nováčková E., 1984: Zemědělství na Třebíčsku včera a dnes, Pobočka ČSVTS při Okresní zemědělské správě v Třebíči ve spolupráci se Západomoravským muzeem, Třebíč, 84 s. Vilikovský V., 1936: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až po vypuknutí světové krise hospodářské, Nákladem ministerstva zemědělství republiky Československé, Brno 915 s. Zpravodaj, ZD Výčapy, družstvo, 1999-2011, vlastním nákladem SZIF, rok: Seznam příjemců dotací. online [cit. 2012-04-02]. Dostupné na: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/spd Bártíková E., 2011: Bioplynové stanice vytápí i budovy na Třebíčsku, Třebíčský deník, online [cit. 2012-04-05]. Dostupné na: http://www.denik.cz/regiony/bioplynove-stanice-vytapi-i-budovy-na-20110530.html Ministerstvo zemědělství, rok: 2012, Dotace. online [cit. 2012-03-15]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/ Fialová Z., 2010: Bioplyn přispěje ke stabilizaci družstva, Časopis Energie 21. online [cit. 2012-04-18]. Dostupné na: http://www.energie21.cz/archiv-novinek/Bioplyn-prispeje-ke-stabilizacidruzstva__s303x48713.html ADW. Historie v datech. online [cit. 2012-03-22]. Dostupné na: http://www.adw.cz/cs/166-historie-v-datech.aspx?sid=30&lid=112 Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Okres Třebíč online [cit. 2012-03-17]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Okres_Třebíč
41
AGRO 2000 s.r.o. online [cit. 2012-03-17]. Dostupné na: http://www.agro2000.cz Zblovice. Úvod. online [cit. 2012-03-17]. Dostupné na: http://www.obeczblovice.wcw.cz/.cz/o-s
42
