Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie. Vývoj plodinové skladby a využití produkce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Vývoj plodinové skladby a využití produkce Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Soňa Valtýniová

Vypracoval: Marie Valentová Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Vývoj plodinové skladby a využití produkce“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. Diplomová

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Dne ……………………………………... podpis diplomanta……………………….

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucí práce Ing. Soně Valtýniové, za ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi poskytla při vypracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat za tolerantní a ohleduplný přístup svému zaměstnavateli a v neposlední řadě celé své rodině za podporu.

Abstrakt

Cílem práce bylo zpracovat přehled o vývoji plošného zastoupení a výšky produkce hlavních druhů polních plodin pěstovaných v českém zemědělství a provést porovnání s vybranými státy. Statistické údaje byly zpracovány pro ČR, Německo, Francii, Polsko, Rakousko, Maďarsko a Itálii. Dále byla provedena analýza využití zjištěné produkce v ČR a jejich změn ve sledovaném období. Produkce byla vyhodnocena u hlavních druhů obilnin, okopanin, olejnin, luskovin a pícnin na orné půdě. Osevní plochy ve sledovaném období u olejnin rostou, u obilnin jsou stabilní a u ostatních plodin klesají. Vzrůstá výroba biopaliv z cukrové řepy a řepky olejné. Klesá veškerá produkce krmných plodin.

Klíčová slova: obiloviny, okopaniny, olejniny, luskoviny, pícniny, osevní plocha, výnos.

Abstract

The aim of the diploma thesis was to compile a review of acreage and production amount of main field crops grow in the Czech agriculture and compare these data with chosen countries. Statistic data of the Czech Republic, Germany, France, Poland, Austria, Hungary and Italy were processed. Recognized Czech production utilization and its changes in the period under consideration was analyzed. Acreage of main cereals, root crops, oilseed crops, pulse crops and fodder crops on arable land were analyzed. Sowing area of oilseed crops is growing, of cereals is stable and all other crops are decreasing. Bio-fuel production from sugar beet and oilseed rape is increasing. Production of fodder crops is decreasing.

Keywords: cereals, root crops, oilseed crops, pulse crops, fodder crops, sowing area, yield.

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................................................................ 8

2

CÍL..................................................................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................................... 10 3.1

HLAVNÍ POLNÍ PLODINY ČESKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ..................................................................... 10

3.1.1

Obilniny ............................................................................................................................. 10

3.1.2

Okopaniny .......................................................................................................................... 15

3.1.3

Olejniny .............................................................................................................................. 17

3.1.4

Luskoviny ........................................................................................................................... 19

3.1.5

Pícniny ............................................................................................................................... 21

3.2

TRENDY VE VYUŽITÍ PRODUKCE ROSTLINNÉ VÝROBY .............................................................. 23

3.2.1

Fytomasa jako obnovitelný zdroj energie .......................................................................... 23

3.2.2

Fytomasa pro výrobu bioplastů ......................................................................................... 24

3.2.3

Fytomasa pro výrobu stavebního materiálu ...................................................................... 24

3.3

CHARAKTERISTIKA PŮDNÍ ÚRODNOSTI ..................................................................................... 25

3.4

STŘÍDÁNÍ PLODIN ..................................................................................................................... 25

3.4.1

Faktory zohledňované při střídání plodin .......................................................................... 25

3.4.2

Meziplodiny ........................................................................................................................ 27

3.5

KATEGORIZACE ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBNÍCH OBLASTÍ ........................................................... 28

3.6

ETAPY TRANSFORMAČNÍCH PROCESŮ V ČR ............................................................................. 29

3.7

DOTAČNÍ A REGULAČNÍ POLITIKA V ZEMĚDĚLSTVÍ ................................................................... 31

4

METODIKA ZPRACOVÁNÍ ....................................................................................................... 34

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................................................. 35 5.1

VÝVOJ OSEVNÍCH PLOCH A PRODUKCE PLODIN V ČR A V ZAHRANIČÍ ...................................... 36

5.1.1

Obiloviny ............................................................................................................................ 36

5.1.2

Okopaniny .......................................................................................................................... 39

5.1.3

Olejniny .............................................................................................................................. 43

5.1.4

Luskoviny ........................................................................................................................... 46

5.1.5

Pícniny ............................................................................................................................... 49

5.2

BILANCE PRODUKCE HLAVNÍCH PLODIN V ČR.......................................................................... 51

5.2.1

Využití produkce obilovin .................................................................................................. 51

5.2.2

Využití produkce okopanin ................................................................................................. 58

5.2.3

Využití produkce olejnin .................................................................................................... 60

5.2.4

Využití produkce luskovin .................................................................................................. 61

5.2.5

Využití produkce pícnin...................................................................................................... 63

5.3

VLIV STRUKTURY PLODIN NA AGROSYSTÉM ČR...................................................................... 63

6

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 66

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................................... 69

8

SEZNAM TABULEK .................................................................................................................... 76

9

SEZNAM GRAFŮ .......................................................................................................................... 77

10

SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................................... 78

11

PŘÍLOHY ....................................................................................................................................... 80

1

ÚVOD Zemědělství je důležitým odvětvím národního hospodářství jednotlivých zemí a

zároveň základním předpokladem pro další existenci lidstva (Hach, Ruffer a kol., 1968). Jak se vyvíjí lidská společnost, vyvíjí se i její potřeby, což se odráží na měnící se poptávce po surovinách ze zemědělské produkce pěstované na orné půdě. Zemědělství neprodukuje pouze potraviny, ale také krmiva pro hospodářská zvířata a suroviny pro různý zpracovatelský průmysl. V České republice tvoří zemědělská půda 57 % z celkové výměry státu (7,9 mil. ha), z čehož 3 mil. ha připadá na ornou půdu (ČÚZK, 2009). Zemědělství je proto také nezanedbatelným činitelem podílejícím se na vzhledu, funkčnosti a využití krajiny, významně ovlivňuje také přírodní ekosystémy, plní mnohé mimoprodukční funkce. Struktura plodin pěstovaných na orné půdě se tedy mění podle požadavků společnosti. Je tím však ovlivňován i samotný agrosystém. Mění se také produktivita zemědělství (výnosy plodin), protože na stejný celkový objem produkce dnes stačí menší osevní plocha (cukrová řepa). Hlavními trendy poslední doby ve využití produkce z rostlinné výroby se zdají být různé obnovitelné zdroje energie. Silný vliv na strukturu plodin má také trh a evropská dotační politika. V posledních letech je proto zaznamenáván nárůst ploch u řepky olejky, kvůli zvýšené poptávce po surovině pro výrobu bioproduktů (bionafta, bioplyn). Naopak pokles ploch i produkce prodělává pěstování brambor. Práce analyzuje vývoj výše struktury produkce a jejího využití od marketingového roku 1989/1990 do roku 2009/2010. V tomto období došlo ke třem významným politickým změnám, které ovlivnily diverzitu plodin. V roce 1989 došlo k transformaci socialistického systému na systém tržní (kapitalistický). V roce 1993 byla rozdělena ČSFR na Slovenskou a Českou republiku a poslední významnou události je vstup ČR do EU v roce 2004.

8

2

CÍL Cílem práce bylo na základě dostupných statistických údajů zpracovat přehled o

vývoji plošného zastoupení a výšky produkce hlavních druhů polních plodin pěstovaných v českém zemědělství a provést porovnání s vybranými státy. Dále byla provedena analýza využití této produkce a jejích změn ve sledovaném období. Na základě literárních zdrojů byl popsán vliv takovýchto změn na agrosystém, také vzhledem k charakteru produkčních podmínek ČR.

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Hlavní polní plodiny českého zemědělství 3.1.1

Obilniny

Obilniny jsou nejstarším zdrojem potravy, kterou obyvatelé naší planety získávají svou činností z přírody a to po celou dobu jejího historického vývoje (Prugar a kol., 2008). Obilniny jsou nejrozšířenější skupinou polních plodin pěstovaných na orné půdě, z nichž k nejvýznamnějším patří pšenice, ječmen, žito (tritikale), oves, kukuřice. Jak uvádí Zimolka a kol., (2005), obiloviny (obilí) jsou hlavním produktem obilnin (porosty, rostliny) a jsou rozšířeny ve všech výrobních oblastech a typech. Hlavním sklizňovým produktem je zrno, které není náročné na manipulaci a je dlouho skladovatelné. Jakost zrna (chemické složení) ovlivňuje odrůda, výrobní oblast, agrotechnika a počasí (Petr, Húska, a kol., 1997). Vhodně zpracované obiloviny jsou v celosvětovém měřítku nejvýznamnějším dodavatelem energie sacharidů a mnoha dalších životně důležitých látek (Prugar a kol., 2008). Kvantitativní hodnocení výnosu obilnin Biomasa je výsledkem fotosyntézy, kterou z hlediska kvantitativního vyjadřujeme hmotností sušiny. Biologický výnos tvoří vyprodukovaná biomasa nadzemní a podzemní části rostlin vztažená na plošnou jednotku (Zimolka a kol., 2005). Hospodářský výnos je ta část rostliny, kterou využíváme (Petr, Húska a kol., 1997), v členění hlavní produkt (zrno) a vedlejší produkt (sláma). Hektarový výnos je výnos zrna z jednotky plochy. Pokud rozložíme hektarový výnos na početní a hmotnostní složky, dostaneme výnosové prvky (Zimolka a kol., 2005). U obilnin to jsou: – počet plodných klasů, – počet zrn v jednom klasu, – hmotnost tisíce zrn v g (HTZ). Rozdílem mezi hospodářským výnosem a hektarovým výnosem jsou sklizňové ztráty. Obilniny mají vysokou schopnost autoregulace (kompenzace), která vede ke snížení redukce nebo zvýšení tvorby výnosových prvků, jako výsledek citlivé reakce na

10

podmínky prostředí včetně pěstební technologie (hnojení, mechanické ošetření, ochrana proti chorobám) (Zimolka a kol., 2005). Pěstitelské požadavky hlavních druhů obilnin Pšenice obecná (Triticum aestivum L.) Pšenice obecná patří mezi nejrozšířenější plodinu pěstovanou na orné půdě. Pěstuje se ve dvou formách a to jarní a ozimá (Zimolka a kol., 2005).

Pšenice ozimá Z pěstovaných obilnin má pšenice nejvyšší nároky na půdu, protože má slaběji vyvinutý kořenový systém (Zimolka a kol., 2005), vyžaduje půdy střední až těžší, s dostatkem živin a vody, s pH 6,2 – 7. Méně vhodné jsou písčité a zamokřené kyselé půdy (Petr, Húska a kol., 1997). Kromě půdy je nejnáročnější na předplodinu, která je významným faktorem při tvorbě výnosu (Kostelanský a kol., 2006). V osevním sledu jsou nejvhodnější předplodinou luskoviny, luskovinoobilné směsky, z olejnin zejména ozimá řepka (Zimolka a kol., 2005), rané a polorané brambory a kukuřice na siláž (Kostelanský a kol., 2006). Mezi nevhodné předplodiny patří ne včas sklizené okopaniny. Vysoký poměr pšenice v osevním sledu zapříčiňuje její vysévání i po obilninách, což je méně vhodné, z nichž lépe vyhovuje ječmen jarní než zařazení ozimé pšenice dvakrát za sebou. Podstatná je správně zvolená odrůda (Kostelanský a kol., 2006). Optimální období k založení porostu je od 15.9. do 15.10., časnější lhůta je vhodná v méně příznivých oblastech (Petr, Húska a kol., 1997), sklizeň začíná 15.7. (Kostelanský a kol., 2006). Pšenice se pěstuje ve všech výrobních oblastech. Hlavní vliv na výnos v kukuřičné a řepařské oblasti má celkový úhrn srážek za vegetaci, v ostatních oblastech teplota v období růstu a vývoje, především v době sklizně (Zimolka a kol., 2005).

Pšenice jarní Tato plodina může být zařazena do osevního sledu i po ne včas sklizených okopaninách jinak je stejně náročná jako pšenice ozimá (Kostelanský a kol., 2006). Nejvyšší výnosy zrna produkuje při zařazení do osevného sledu po okopaninách. Pokud máme v osevním postupu vysoké zastoupení obilnin je možné ji zařadit i po obilninách. Pšenici jarní vyséváme jako první jařinu (optimum) v březnu (Zimolka a kol., 2005). 11

Využití produkce zrna u pšenice U pšenice potravinářské se rozlišuje jakost pekárenská (skupiny E, A, B, C) k výrobě kynutých těst, pečivárenská k výrobě sušenek a keksů a pro výrobu těstovin. Krmná pšenice je vhodná pro všechny druhy a kategorie zvířat, pro prasata se kombinuje s ječmenem nebo kukuřicí. Technickou pšenici využíváme jako surovinu pro škrobárenský průmysl a výrobu bioetanolu (Zimolka a kol., 2005).

Ječmen setý (Hordeum vulgare L.) Stejně jako u pšenice rozlišujeme ječmen na jarní a ozimou formu (Petr, Húska a kol., 1997).

Ječmen jarní Nejhodnotnější jarní obilnina je ječmen. Pěstuje se v řepařské a kukuřičné výrobní oblasti, kde by měla půdní reakce dosahovat hodnot mezi pH 6,2 – 7,2, ale i na kvalitnějších půdách v bramborářské oblasti s půdní reakcí 5,8 – 6,2. Ječmen je citlivý na utužení půdy. Výsev provádíme co nejdříve z jara, jakmile to stav půdy a počasí dovolí (hrozí zamazání). Nevhodné k pěstování sladovnického ječmene jsou pozemky s častým výskytem mlhy a rosy (zahnědlé špičky) (Zimolka a kol., 2005). V osevním sledu ho zařazujeme po předplodinách hnojených chlévským hnojem jako je cukrovka, krmná řepa a pozdní brambory. Nevhodné je pěstování po jarní obilninách, jetelovinách a luskovinách (Kostelanský a kol., 2006).

Ječmen ozimý Ječmen má menší nároky na předplodinu, často je řazen po obilninách. Nejvhodnější předplodina je ozimá řepka, hrách, rané brambory, senážní oves. Méně vhodné jsou obilniny. Sklízí se nejdříve ze všech plodin, což ho předurčuje k využití jako předplodiny pro ozimou řepku (Kostelanský a kol., 2006). Na půdní podmínky je méně náročný než ječmen jarní. Pro pěstování ozimého ječmene jsou vhodné bramborářské a sušší řepařské výrobní oblasti s půdní reakcí 5,5 – 6,5. Výsev provádíme dle výrobních oblastí od září do října (Zimolka a kol., 2005).

12

Využití produkce zrna u ječmene V České republice se využívá k výrobě sladu převážně sladovnický ječmen jarní, zejména západní Evropa používá i formu ozimou. Ječmen potravinářský se tradičně využívá při výrobě krup a krupek, vloček a müsli výrobků. Možné je využití zrna ve výrobě farmaceutických preparátů a potravinových doplňků (výtažek ze sladu je zdroj vitamínů B – komplex, bílkovin, minerálních látek, řada enzymů se získává z naklíčeného ječmene). Pro krmné účely na zrno lze využít jarní i ozimou formu ječmene. Využití zrna ječmene ve zpracovatelském průmyslu je zatím nízký. Zvláště ječmen jarní se využívá k výrobě etanolu do lihových nápojů. Speciální využití se rozvíjí v lihobenzinových programech a škrobárenském průmyslu. (Zimolka a kol., 2006).

Žito seté (Secale cereale L.) Žito se ve světě vyskytuje v ozimé i jarní formě, v ČR se pěstuje pouze ozimá forma (Petr a kol., 2008).

Ozimé žito Žito patří mezi méně významné obilniny, pěstované především na méně úrodných lehkých písčitých půdách v bramborářské a pícninářské oblasti. Od podzimu odnožuje a tím tvoří zapojený porost, který lépe chrání půdu. Vysévá se do 20.9. (Kostelanský a kol., 2006). Petr a kol., (2008) uvádí optimální výsev mezi 15.9. až 10.10. Velmi dobrou předplodinou je ozimá řepka, luskoviny, jetelotrávy, jednoleté pícniny méně vhodnými jsou jarní pšenice a ječmen (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce zrna u žita Žito potravinářské využíváme v podobě tmavé mouky k výrobě některých druhů chleba a v menší míře k výrobě pečiva. Žito bylo dříve významnou surovinou pro výrobu kávových náhražek, které se v menší míře využívají i dnes do kávovinových směsí. Žito pro krmné účely se používá ve velmi malém množství (Prugar a kol., 2008). Průmyslově se žito zpracovává na bioetanol a bioplast (Petr a kol., 2008).

13

Oves setý (Avena sativa L.) Oves pluchatý i oves nahý s bezpluchou obilkou se v České republice pěstuje v jarní formě (Petr, Húska a kol., 1997).

Oves Jarní obilnina pěstovaná na malé ploše a méně úrodných i kyselejších půdách bramborářské a pícninářské výrobní oblasti. Má vyšší nároky na vláhu než ostatní obilniny a dobře vyvinutý kořenový systém. V osevním sledu má dobré fytosanitární účinky. Oves je vhodná krycí plodina. Je tolerantní k obilninám jako předplodině, sám po sobě je však nesnášenlivý. Dalšími vhodnými předplodinami jsou brambory, krmná řepa, ozimá řepka, kukuřice na siláž (Kostelanský a kol., 2006). Výsev ovsa provádíme časně z jara (Petr, Húska a kol., 1997).

Využití produkce zrna u ovsa V potravinářství lze využít všechny druhy ovsa (nahý, pluchatý) k výrobě cereálních produktů (ovesné vločky a rýže), ovesnými otruby lze nahradit 10 – 15 % mouky při výrobě chleba, bezpluchý oves se upravuje „sladováním“ a používá se při výrobě chleba, sušenek a cukrovinek (Prugar a kol., 2008). Krmný oves má vyšší obsah vlákniny, je vhodný zejména pro koně a mladá zvířata, jako součást krmných směsí (Zeman a kol., 2006).

Kukuřice (Zea mays L.) Kukuřice je cizosprašná a na rozdíl od jiných trav, má dvě oddělené květenství – samčí na konci stonku a samičí palice.

Kukuřice na zrno Kukuřice je teplomilná rostlina se stejnými agrotechnickými požadavky jako hnojené okopaniny. V období intenzivního růstu má vysoké požadavky na vláhu (Zimolka a kol., 2008). Optimální je půda s pH 5,5 – 6,8. Výsev se provádí od 15.4., sklizeň od konce září do října. Při organickém hnojení je nenáročná na předplodiny. Na stejném stanovišti je možné kukuřici pěstovat i několik let. Patří mezi zlepšující plodiny a je vhodná jako přerušovač v osevním sledu obilnin. Vhodnou předplodinou je vojtěška, okopaniny a olejniny, méně vhodné jsou obilniny (Kostelanský a kol., 2006). 14

Využití produkce zrna u kukuřice Kukuřice neobsahuje lepek, proto se v potravinářském průmyslu zpracovává na mouku nebo krupici, kterou lze využít i pro bezlepkovou dietu. Pro přímý konzum se využívá zrno vařené nebo pražené (pukance). Kukuřici (convariety) pukancovou a cukrovou lze konzumovat jako lahůdkovou zeleninu (Prugar a kol., 2008). Ke krmným účelům je upravené kukuřičné zrno vhodné pro všechny výkrmové kategorie zvířat, protože má s pšenicí nejvyšší energetickou hodnotu. Pro průmyslové zpracovaní se kukuřice využívá jako surovina na výrobu etylalkoholu (pivo), cukru, škrobu (Zimolka a kol., 2008).

3.1.2

Okopaniny

Okopaniny jsou polní plodiny s nízkým obsahem sušiny (9 – 26 %). Velká listová plocha plodin společně s morfologickou stavbou okopanin vyžaduje stejnoměrné rozmístění rostlin v porostu. Okopaniny mají pomalý začáteční růst. Půdu je nutné zpracovávat v řádcích i mezi řádky od výsevu, až do zapojení porostu. Patří mezi zlepšující plodiny, protože jsou chybějící organické látky dodávány formou statkových hnojiv. Půdu zanechávají v dobrém fyzickém stavu za předpokladu, že není prováděna sklizeň za nepříznivého, především vlhkého počasí (Jůzl a kol., 2000). Produkují energeticky bohaté glycidové látky (cukry, škrob, inzulín), které jsou ve formě zásob ukládány do zdužnatělých rostlinných orgánů, stonků, oddenků a kořenů (Zimolka a kol., 2005). Kvantitativní hodnocení výnosu okopanin Nejdůležitějším výnosovým prvkem okopanin je počet rostlin a jejich rovnoměrné rozmístění na ploše pozemku. Hospodářský význam u semenných okopanin má produkce biomasy v prvním roce od výsevu, která závisí na průměrné hmotnosti a počtu rostlin na ploše. Výnosotvornými prvky u cukrovky jsou počet rostlin na ploše, hmotnost bulev a obsah rafinády (cukru). U hlíznatých plodin je výnos vyjádřen počtem vzešlých hlíz na jednotce plochy a počtem hlavních stolonů. Výnos z jednoho hektaru brambor je dán skutečným počtem a průměrnou hmotností hlíz brambor (Zimolka a kol., 2005).

15

Pěstitelské požadavky hlavních druhů okopanin Cukrovka (Beta vulgaris var. altissima) Cukrovka je hlavní okopanina řepařské a částečně i kukuřičné výrobní oblasti. Plodina je hluboko kořenící, vyhovují jí půdy hluboké, hlinité, s dobrou propustností s pH 6,8 – 7,3. Vysévá se časně z jara, sklizeň probíhá koncem září a v průběhu října (Kostelanský a kol., 2006). Předplodinou cukrovky bývá nejčastěji ozimá pšenice a následnou plodinou jarní ječmen. Mezi nevhodné předplodiny patří kukuřice a vojtěška. Časový odstup v osevním sledu se doporučuje 4 – 5 let (Zimolka a kol., 2005).

Využití produkce u cukrovky Technická cukrovka je surovinou (sacharóza) pro výrobu cukru a lihu. Její kvalita je dána technologickou jakostí bulev (cukernatostí), které průměrně dosahají 16 – 19 % max. 20 – 22 % (Prugar a kol., 2008). V nepatrné míře jsou zkrmovány v živočišné výrobě bulvy nebo vedlejší produkty ve formě chrástu a odpadu z cukrovarského průmyslu (řízky, melasa) (Jůzl a kol., 2000).

Brambory (Solanum tuberosum) Tato komodita požaduje lehčí, propustné půdy (pH 5,5 – 6,5) s dostatkem živin (především draslíku) a vláhy, s vyšší vlhkostí vzduchu (Kostelanský a kol., 2006). Sázejí se na jaře, sklízí se podle odrůd a délky vegetační doby v srpnu až září (Jůzl a kol., 2000). Hnojení se provádí organickými hnojivy (chlévský hnůj, kejda, sláma, zelené hnojení). V osevním sledu zařazujeme brambory nejčastěji po obilninách, protože výměšky kořenů potlačují původce chorob pat stébel, čímž podporují „antifytopatogenní potenciál půdy“. Pokud nepoužijeme ke hnojení chlévský hnůj lze je zařadit i po hnojených okopaninách, luskovinách, olejninách. Kvůli nebezpečí výskytu háďátka bramborového se nedoporučuje výsadba na stejný pozemek bez časového odstupu i když jsou po sobě snášenlivé. Při výskytu karanténní choroby rakoviny brambor je pozemek vyloučen z pěstování brambor na 8 let i více (Kostelanský a kol., 2006).

16

Využití produkce u brambor Brambory označované jako stolní brambory (varné typy A, B, C) používají lidé ve výživě přímo nebo formou produktů z potravinářského průmyslu. Pro hospodářská zvířata se pěstují krmné brambory, které se zkrmují pařené, silážované nebo sušené. Pro krmné účely se využívají především vedlejší produkty (výpalky, zdrtky) z průmyslového zpracování nebo přebytky a odpad při třídění hlíz. Průmyslové brambory s minimálním obsahem 15 % škrobu se využívají jako surovina k dalšímu zpracování ve škrobárnách, sušárnách a lihovarech (Jůzl a kol., 2000).

3.1.3

Olejniny

Botanicky patří olejniny k různým čeledím, známe formy jarní i ozimé, jednoleté i vytrvalé (Zimolka a kol., 2005). Tuky a oleje jsou v různých částech rostlin např. v semeni, v šešuli, v lusku, v ořechu, v nažce, v klíčcích kukuřice aj. Nejvýznamnější Evropskou olejninou je řepka, slunečnice, oliva, sója, bavlník a len (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). Nároky na zpracování půdy, na předplodiny a výživu, mají olejniny podobné jako okopaniny. Jsou náročné na dostatek pohotových živin v půdě, protože mají málo vyvinutý kořenový systém (Kostelanský a kol., 2006). Kvantitativní hodnocení výnosu olejnin Výnos semene olejnin je závislý na agrotechnických a klimatických podmínkách (ztráty sklizní, opad poupat, květů nebo šešulí). Výnosotvorný prvek u brukvovitých olejnin tvoří počet rostlin na plošnou jednotku, počet šešulí na rostlině, počet semen v šešuli a hmotnost tisíce semen v gramech (Zimolka a kol., 2005). Pěstitelské požadavky hlavních plodin u olejnin Ozimá řepka (Brasica napus L.) Řepka patří mezi nejvýznamnější olejniny pro průmyslové zpracování (Kostelanský a kol., 2006). Pro řepku jsou nejvhodnější půdy lehké až střední, hlinitopísčité. Při dodání dostatečného množství organických hnojiv jsou dostačující i půdy hlinité (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). Pěstuje se v chladnějších bramborářských a řepařských výrobních oblastech, v teplejší je napadána škůdci. Výsev provádíme do konce srpna, sklizeň od začátku července. V osevním sledu vyžaduje časový odstup v délce 4 – 6 let, vhodnou předplodinou pro řepku jsou rané brambory, luskovinoobilní 17

směsky, luskoviny nebo brzo zaorané jeteloviny a naopak méně vhodné jsou obilniny, které se ale často používají (Kostelanský a kol., 2006). Doporučené maximální zastoupení řepky v osevním postupu je 12,5 %, minimální časový odstup v odrůdách „0“ a „00“ je doporučen 5 let (Mottl, Semanský, 1994). Bývá využívána i jako letní nebo ozimá meziplodina na zeleno nebo na zelené hnojení. Stejné nároky na pěstování má i jarní forma, která má menší význam (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce u řepky Z ozimých forem má největší využití ozimá řepka. K potravinářskému využití získáváme surový řepkový olej lisováním semen, který pro potravinářské účely musí projít procesem „rafinování“. Jedlý olej je součástí margarinů a majonéz. Nejvyšší podíl na průmyslovém zpracování má výroba bionafty, která má příznivé složení emisí, velmi dobrý biologický rozklad, lze ji použít pro výrobu směsné nafty nebo v čistém stavu. Z řepky se vyrábí i biooleje, které postupně nahrazují ropná maziva k mazání řetězů, hydraulických systémů atd. Ke zkrmování bílkovinného krmiva se využívají pokrutiny (výlisky) (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998) lisované za studena s obsahem 15 – 17 % tuku (Mottl, Semanský a kol., 1994) nebo extrahované šroty, které jsou vedlejší produktem při výrobě oleje a tuku z řepkového semene (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998).

Slunečnice roční (Helianthus annuus L.) Slunečnice je druhou nejvýznamnější olejninou. Slunečnice je teplomilná plodina kukuřičné oblasti s dlouhou vegetační dobou. Slunečnice vyžaduje hluboké, humózní, hlinitopísčité až písčitohlinité půdy s optimálním pH 6 – 7,2. Požaduje pozdější jarní výsev, sklizeň během září. Je náročná na vodu a z pohotových živin především na dusík a draslík. Slunečnici pěstujeme na stejném pozemku v odstupu 8 – 9 let. (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). K nevhodným předplodinám pro její pěstování je cukrovka a krmná řepa. Vhodnou předplodinou jsou později sklizené okopaniny, luskoviny a jeteloviny. (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce u slunečnice Druhou důležitou olejninou je jarní slunečnice roční, která se využívá k potravinářskému zpracování na výrobu stolních olejů a ztužených tuků. Olej 18

má výborné dietetické vlastnosti pro výživu lidí. Méně kvalitní oleje slouží k výrobě mýdel, olejů, fermeží a barev. Vedlejší produkt je stejně jako u řepky hodnotným bílkovinným krmivem pro živočišnou výrobu ve formě pokrutin a extrahovaných šrotů. V menší míře se používá jako ptačí zob (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998).

3.1.4

Luskoviny

Semena luskovin obsahují podle druhu 19 – 40 % bílkovin, mnoho minerálních látek a vitamínů skupiny B. Luskoviny se pěstují na zrno, na zeleno, na lusky v čistých nebo smíšených kulturách (Lahola a kol., 1990). Luskoviny v osevním sledu patří k nejlepším předplodinám obilnin. Svým hlubokým a mohutným kořenovým systémem provzdušňují půdu, využívají živiny z hlubších vrstev a tím „rozšiřují koloběh živin“ v půdě. Pomocí hlízkových bakterií obohacují půdu o vzdušný dusík čímž uspokojují nejen svoji celkovou potřebu dusíku, ale zajišťují dusík i pro následující plodiny. Ve druhé části vegetace potlačují plevele zastiňováním půdy. V osevních postupech jsou využívány i jako přerušovače sledu. K negativním vlastnostem luskovin patří zejména nestabilita výnosů vlivem povětrnostních podmínek ročníku, náchylnost k chorobám a škůdcům, nízká odolnost proti chladu, různě dlouhá vegetační doba s pozvolným počátečním růstem (snadné zaplevelení v první části vegetace), poléhavost a pukavost lusků, nesnášenlivost k opakovanému zařazovaní v osevním sledu na stejném pozemku. K jedlým luskovinám patří tradiční hrách (Pisum sativum L.), fazol (Phaseolus vulgaris L.), čočka (Lens culinaris Med.) a sója (Glycine max L.) (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). Kvantitativní hodnocení výnosu luskovin Klimatické a půdní podmínky, kvalita setí a osiva ovlivňují výnosové prvky rostliny během celé vegetace. Luskoviny mají omezenou schopnost autoregulace. K největší redukci v počtu vzešlých rostlin dochází v období vzcházení. V průběhu vegetace dochází k redukci z důvodu mezidruhové konkurence (plevele), výskytem škůdců nebo mechanickým poškozením, ale i nepříznivým vlivem počasí (vítr).

19

Výnosové prvky luskovin: –

počet rostlin na jednotce plochy nebo počet plodných lodyh,

–

počet lusků na jedné rostlině a jednotce plochy,

–

počet semen v lusku,

–

hmotnost tisíce semen g (HTZ),

(Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). Pěstitelské požadavky hlavních plodin u luskovin Hrách setý (Pisum sativum L.) Podle Lahola a kol. (1990), se rod (Pisum L.) dále člení na poddruh hrách setý rolní (peluška) (Pisum sativum L. ssp. arvense). Hrách je jednoletá jarní luskovina, která obsahuje 22 – 26 % bílkovin (Kostelanský a kol., 2006), Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol. (1998), uvádí 20 – 26 % bílkovin. Všechny druhy vyžadují dostatek vláhy k období klíčení a růstu (nabobtnání). Nejlépe se hrachu daří na půdách hlinitých, hlinitopísčitých s půdní reakci neutrální nebo mírně kyselou (Lahoda a kol., 1990). Snadno se zapleveluje kvůli pomalému počátečnímu vývoji. Výsev provádíme brzy na jaře, sklizeň v červenci až srpnu. V osevním sledu je po sobě nesnášenlivý vyžaduje časový odstup 4 let. Jako vhodná předplodina a zároveň přerušovač obilního sledu bývá v řepařské oblasti zařazován většinou po obilninách, v bramborářské oblasti po hnojených okopaninách a olejninách. Nevhodnou předplodinou pro výsev hrachu jsou jeteloviny, ale je možné ho pěstovat jako krycí plodinu pro podsev jetelovin. (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce u hrachu V potravinářství se zpracovávají zralá suchá semena k výrobě produktů. Nezralá semena nebo lusky se konzumují jako zelenina (čerstvá, konzervovaná a zmrazená). Ke krmným účelům se suchá semena využívají jako bílkovinný komponent do krmných směsí (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998).

Sója luštinatá (Glycine max L.) Sója je významná teplomilná luskovina, která obsahuje 35 – 40 % bílkovin a 17 – 25 % oleje. Výsev provádíme začátkem května, sklizeň v září až říjnu. Je snášenlivá, odolnější proti chorobám, ale náchylná na zaplevelení. Vhodnou předplodinou jsou 20

hnojené okopaniny, olejniny. Pěstuje se převážně po obilninách jako zlepšující plodina (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce u sóji Hlavní využití sóji je ve formě suroviny pro tukový průmysl, kde se zpracovává na kvalitní olej. K racionální výživě lidí se využívají celá semena, která se dále zpracovávají v potravinářském průmyslu na šroty, mouky a oříšky, mouku, sojové maso, sýry a mnohé další produkty. Ke krmným účelům se sója přidává jako bílkovinná složka do krmných směsí (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998). 3.1.5

Pícniny

Víceleté pícniny Víceleté pícniny společně s okopaninami, které jsou hnojené chlévským hnojem tvoří kostru osevního postupu. Kvalitním humusovým materiálem, který se v půdě rozkládá a zvyšuje tím úrodnost půdy jsou posklizňové zbytky. Hlízkové bakterie žijící na kořenech jetelovin poutají a zároveň obohacují půdu o vzdušný dusík. Hlubokým kořenovým systémem přijímají a vracejí do svrchní vrstvy půdy fosfor a vápník. Kanálky vznikající po kořenech jetelovin působí v půdě melioračně, dochází k provzdušňování a prosakování srážkové vody do půdy. Svým zapojeným porostem mají schopnost potlačovat plevele (Kostelanský a kol., 2006).

Vojtěška setá (Medicago sativa L.) Vojtěška je víceletá pícnina s hlubokým kořenovým systémem (5 i více metrů) náročná na teplo a vodu. Aby nedocházelo k zahnívání kořenů, má být hladina podzemní vody nejméně 1,5 metru pod povrchem. K pěstování jsou vhodné hlubší půdy kukuřičných a řepařských oblastí s dostatečným množstvím humusu a vápna. Nejvhodnější půdní reakce je 6,5 – 7,2 (Šantrůček, Svobodová, Štráfelda a Veselá, 1995). Při dostatku vláhy během vegetace poskytuje 3 – 4 seče, v sušších podmínkách 2 – 3 seče. Výsev se provádí na 2 – 3 užitkové roky v časovém odstupu 3 – 4 let na stejném pozemku (Kostelanský a kol., 2006).

21

Jetel luční (Trifolium pretense L) Jetel luční se pěstuje převážně v bramborářské a podhorské výrobní oblasti. V řepařské výrobní oblasti jsou vhodné těžší a vlhčí půdy (pH 6,2 – 6,8). Podle typu osevního sledu se po sobě zařazuje zpravidla za 5 – 6 let (Šantrůček, Svobodová, Štráfelda a Veselá, 1995). Převážně se pěstuje na jeden užitkový rok (dvě seče) s odstupem výsevu 4 – 5 let. K víceletému využití vyséváme jetelotravní směsy nebo tetraploidní odrůdy (Kostelanský a kol., 2006).

Využití produkce víceletých pícnin Pícniny se všeobecně využívají ve výživě hospodářských zvířat. (Šantrůček, Svobodová, Štráfelda a Veselá, 1995).

Jednoleté pícniny Jednoleté pícniny patří mezi vynikající předplodiny obilnin. Najdeme mezi nimi jarní luskovinoobilné směsky, oves (žito) na zelenou hmotu, brukvovité pícniny a část krmných okopanin. Hlavní jednoletou pícninou je kukuřice na siláž (Kostelanský a kol., 2006). Z pícninářského hlediska je dieteticky vhodné zkrmování řepky na zeleno a to v období do začátku kvetení v délce trvání asi 10 dní (Hosnedl, Vašák, Mečiar a kol., 1998).

Kukuřice (Zea mays L.) Při pěstování kukuřice na siláž jsou nevhodné těžké a chladné půdy, na kterých nelze dodržet včasný výsev. Na lehkých půdách s nedostatkem vláhy je náchylná na přísušky V osevním sledu je nejčastější předplodinou pro obilniny, někdy ji zařazujeme po víceletých pícninách a kukuřici na zrno (Kostelanský a kol., 2006). Nejvhodnější předplodinou pro pěstování kukuřice na siláž je jetelotráva nebo jetelovina, v bramborářské oblasti rozorané louky a pastviny po úpravě půdní reakce vyvápněním. Při zařazení mezi dvě obilniny je nezbytné k zajištění vysokého výnosu aplikace organických hnojiv. Kukuřice na zeleno má velmi malé výnosy, ale v nouzovém řešení ji lze vysévat, pro prořídlých víceletých plodinách, které zaoráváme po první seči (Vrzal, Novák a kol., 1995).

22

Využití produkce jednoletých pícniny Kukuřice je nejvýznamnější jednoletá pícnina s vysokou produkcí sušiny a energetických složek. Využívá se k přímému zkrmování hospodářských zvířat (Vrzal, Novák a kol., 1995).

3.2 Trendy ve využití produkce rostlinné výroby 3.2.1

Fytomasa jako obnovitelný zdroj energie

V České republice byly bioplynové stanice budovány především na zpracování biomasy z velkochovů hospodářských zvířat (chlévská mrva, kejda skotu a prasat). Restrukturalizací zemědělských podniků se začalo rozšiřovat hospodaření na půdě bez chovu skotu nebo bez živočišné výroby, což vede kvůli nedostatku biomasy ze živočišné produkce k uzavírání bioplynových stanic a zároveň k nadbytku biomasy z rostlinné produkce. Výzkumným studiem bylo zjištěno, že lze i rostlinnou biomasu využít pro energetické účely, protože vzniká za pomocí slunečního záření a fotosyntézy jako obnovitelný zdroj energie. Výroba biopaliv a bioetanolu znamená pro zemědělské podniky vyrovnaný odbyt produkce, stabilizaci celého trhu a tlumení cenových výkyvů na trhu zemědělských rostlinných komodit. Mezi další přínosy využívání biomasy patří údržba a zachycení vody v krajině, účelné nakládání se zemědělskými přebytky a odpady, environmentální ochrana, snížení nezaměstnanosti, využití stávající zemědělské techniky. Energetickou hodnotu biomasy lze stanovit spálením v joulmetru, nebo podílem proteinů, cukrů a tuků. Rostlinnou

biomasu

ze

zemědělské

výroby

rozlišujeme

podle

způsobu

energetického využití na spalování nebo využití pro kapalné a plynné zdroje energie. Spalování rostlinné biomasy: – vedlejší produkty polních plodin (sláma obilnin, kukuřice na zrno, slunečnice), – vhodné druhy trav pro spalování (ozdobnice), – celá nadzemní biomasa (nepotravinářské obilniny, kukuřice, olejniny a přadné plodiny), – jednoleté (hořčice, světlice, laskavec, konopí seté) a víceleté energetické plodiny (topinambur, křídlatka, šťovík), – rychle rostoucí dřeviny na zemědělské půdě (vrba, topol, akát).

23

Využití rostlinné biomasy pro kapalné zdroje energie: Bionafta (ČSN EN 15376+A1) s obsahem do 31 % MEŘO je součástí směsného paliva motorové nafty, která se vyrábí z řepkového oleje metylester (MEŘO). Tato směs má obecné vlastnosti jako klasická motorová nafta. Při zpracování řepkového semene na MEŘO se z jedné tuny získá asi 300 kg MEŘO a 700 kg pokrutin. Pro výrobu bioetanolu (alkoholové kvašení cukrů, škrobů, celulózy) jsou nejvhodnějšími plodinami pšenice ozimá, kukuřice, sója, cukrovka a brambory. Využití rostlinné biomasy pro plynné zdroje energie: Vysokou produkci k výrobě bioplynu (metanové kvašení organického materiálu) má kukuřice na zeleno nebo na siláž, čirok a další rostliny.

Cílem České republiky je, aby se obnovitelné zdroje energie z rostlinné biomasy podílely na spotřebě v národním hospodářství v roce 2010 ve výši osmi procent. Evropská unie požaduje, aby podíl na spotřebě energie z obnovitelných zdrojů činil v roce 2015 až patnáct procent, zákon č. 180/2005 Sb. o využívání obnovitelných zdrojů energie (Strašil, Šimon, 2009). 3.2.2

Fytomasa pro výrobu bioplastů

Bioplasty se vyrábějí z přírodních materiálů s obsahem bakterie (Ralstonia europhiase), které za vhodných podmínek vytvářejí molekuly se srovnatelnými vlastnostmi jako syntetické plasty. Pro výrobu bioplastů se 100 % biodegradací mohou být použity zemědělské produkty (kukuřice, brambory, cukrovka) (Bioplast, 2004). Ke kukuřičnému škrobu se přidávají různá aditiva k dosažení technologických a mechanických vlastností (Habart, 2003). Biodegradovatelné plasty (folie, hračky, obaly), se dokáží v přírodě rozložit za 45 dní (Zimolka a kol., 2008). 3.2.3

Fytomasa pro výrobu stavebního materiálu

K výrobě stavebního materiálu se využívá slaměný balík. Stavby ze slámy se staví s nosnými nebo nenosnými stěnami (Grmela, 2008). Slaměné desky jsou panely vyrobené z lisované slámy. Na rozdíl od slaměných balíků nelze desky získat přímo ze zemědělské výroby, ale po úpravě přes specializovanou firmu (Šťastník, Steuer, Kmínová, 2006).

24

3.3 Charakteristika půdní úrodnosti Půda je nedílnou součástí přírodního bohatství každé země. Je základem zemědělské produkce, protože ta bez ní není možná. Vyvinula se z povrchových zvětralin zemské kůry a organických látek, působením klimatických podmínek a dalších půdotvorných činitelů. Jeden centimetr vrstvy půdy se vytvoří zhruba během 80 – 150 let, proto je těžce obnovitelným zdrojem, který může být naopak vlivem větrné a vodní eroze zničen během několika málo minut. Půdní úrodnost chápeme jako schopnost půdy poskytovat pěstovaným plodinám vhodné prostředí s dostatkem živin a vody k optimálnímu růstu a vývoji (Richter, Hlušek, 2003). Při nadměrném zvyšování množství aplikovaných vstupů (závlahy, pesticidy, organická hnojiva) může dojít ke snižování efektivnosti jejich využití, zejména k úniku živin do podzemních vod, zamoření půdy škodlivými látkami aj. (Kostelanský a kol., 2006). Z hlediska úrodnosti půdy patří mezi nejdůležitější vlastnosti její složení, hloubka ornice a spodní vody, svahovitost, expozice terénu a nadmořská výška. Svými vlastnostmi jako komplex rozhoduje o kvantitě a kvalitě výnosu sklízených plodin, ale i o ekonomickém efektu (Richter, Hlušek, 2003), který je vyjádřen jako rozdíl tržeb a nákladů spojených s provozem a výrobou z jednoho hektaru na daném stanovišti (Kostelanský a kol., 2006). Tyto vlastnosti jsou do značné míry ovlivnitelné zpracováním půdy, organickými hnojivy a střídáním plodin (Richter, Hlušek, 2003).

3.4 Střídání plodin Správně sestavený osevní postup vede z ekonomického hlediska ke zvyšování výnosů jednotlivých plodin a zachovává úrodnost půdy, která je důležitá především na chudších půdách. Je snaha o maximální využití osevní plochy zařazováním různých druhů meziplodin mezi dvěma hlavními plodinami s dodržením agrotechnických termínů (Kostelanský a kol., 2006). 3.4.1

Faktory zohledňované při střídání plodin

Struktura půdy Kořenový systém plodin působí na půdu a tím ovlivňuje její strukturu mechanicky, biologicky a chemicky. Mělkokořenící plodiny využívají vláhu a živiny ze svrchních 25

vrstev půdy (obilniny, len, hrách, vikev, jetel bílý, brambory a všechny trávy). U hlubokokořenících (vojtěška, vičenec, komonice, některé luskoviny, bob, cukrovka a kukuřice) dosahují kořeny hloubky 1 m a více, kde v podorničních vrstvách vytvářejí kanálky, čímž dochází ke zlepšení celkového stavu půdy. Kořenová hmota je zároveň organickou hmotou, která po mineralizaci slouží jako zdroj živin pro další plodiny a také obohacuje půdu o humusotvorný materiál. Pěstované plodiny mají různou hloubku zakořeňování, proto má velký význam jejich střídání v osevním postupu (Kostelanský a kol., 2006). Plodiny a jejich vliv na strukturu půdy: – zlepšující – jeteloviny a jetelotravní směsky, – středně zlepšující – luskoviny, ozimá řepka a meziplodiny, – zhoršující – okopaniny, – poškozující – obilniny, (Kostelanský a kol., 2006). Nároky na vodu Nejvyšší nároky na vodu mají hlavně víceleté pícniny a TTP, cukrovka, brambory a kukuřice na zrno. Středně náročné jsou obilniny, z nichž nejnáročnější je pšenice ozimá a žito ozimé, nejméně ječmen jarní, dále luskoviny, olejniny a brambory rané. Méně vody spotřebují ozimé a jarní směsky, čirok (Kostelanský a kol., 2006). Nároky na živiny Náročné plodiny na živiny jsou především okopaniny, olejniny, z obilnin pšenice, ječmen a kukuřice. Méně náročné na živiny víceleté pícniny, luskoviny, z obilnin žito a oves (Kostelanský a kol., 2006). Únava půdy K únavě může docházet při nedodržování časového odstupu při střídání plodin v osevním sledu na témže pozemku. Opakovaný výsev nebo pěstování stejné plodiny může vyvolat jednostranné odčerpání stejných živin, stopových prvků a tím jejich nedostatek, nadměrné ulehnutí nebo zhutnění půdy, biologickou nerovnováhu a tím přemnožení chorob a škůdců, vylučování toxických výměšků kořenovým systémem (Kostelanský a kol., 2006). 26

Snášenlivost plodin Nesnášenlivé plodiny vyžadují delší časový odstup při jejich opětovném výsevu na stejnou plochu: – len 6 let, – cukrovka, jetel červený, ozimá řepka 4 – 6 let, – oves 3 roky. Středně snášenlivé: – luskoviny, jetel bílý a švédský, brambory, mák 3 – 4 roky, – obilniny 1 – 2 roky (lze i po sobě), – vojtěška 3 roky. Snášenlivé plodiny – kukuřice (několik let po sobě), sója. Na rozšiřování specifických chorob a škůdců má vliv časté zařazování stejných nebo příbuzných plodin na stejný pozemek. Ve vztahu k plevelům se plodiny vyznačují různou konkurenční schopností s rozlišením na tři skupiny (hustý, střední, řídký) podle tvorby zapojeného porostu (Kostelanský a kol., 2006). Předplodinová hodnota Plodina zařazovaná v osevním sledu před pěstovanou plodinou je předplodina. Faktory působící na půdu a následnou plodinu jsou vyjádřeny předplodinovou hodnotou. Mezi nejvýznamnější faktory patří množství a kvalita posklizňových zbytků, které jsou v průměru z 50 – 60 % zdrojem organických látek v půdě. Mezi největší producenty těchto látek patří z víceletých pícnin vojtěška 6 – 8 t/ha, obilniny 1 – 2,5 t/ha, okopaniny 0,5 – 1,5 t/ha, luskoviny a olejniny 0,5 – 2 t/ha. Rozkládání posklizňových zbytků ovlivňují půdní vlastnosti a poměr obsahu C : N. Z ostatních živin obsahují kořeny (posklizňové zbytky) především fosfor a draslík. Z pěstitelského hlediska patří ke skupině zlepšujících a dobrých předplodin plodiny bobovité, lilkové a brukvovité. Hnojem hnojené řepy, kukuřice a jednoleté pícniny jsou středně dobré předplodiny a ke slabým až špatným předplodinám řadíme obilniny (Kostelanský a kol., 2006). 3.4.2

Meziplodiny

K „ozelenění půdy“ po celou dobu vegetace využíváme meziplodiny, které v osevním sledu zařazujeme mezi dvě hlavní plodiny. Zastoupení jednotlivých meziplodin v osevním postupu je závislé z půdně klimatických podmínek na délce 27

vegetační doby a množství srážek. Lze je využít k regulaci zaplevelení, zlepšují koloběh živin z půdy a omezují jejich vyplavování, zvyšují produkci objemných krmiv. Při vysoké koncentraci obilnin v osevním sledu plní funkci přerušovače. Meziplodiny dělíme na: – ozimé meziplodiny, které se vysévají brzy na podzim po včas sklizených raných bramborách, obilninách a ozimé řepce (ozimé žito, ozimá pšenice, landsberská směska), – letní meziplodiny se využívají k ochraně půdy, k zelenému hnojení nebo doplňkový zdroj píce (hořčice, řepka ozimá aj.), výsev po včas sklizených plodinách (rané brambory, jarní směsky), – podsevové meziplodiny se vysévají na jaře do krycí plodiny a na podzim samého roku se sklízejí, spásají nebo zaorávají na zelené hnojení (směs trav, jetel plazivý, jílek mnohokvětý), jejich růst nastupuje po sklizni krycí plodiny, nejčastěji obilniny (Kostelanský a kol., 2006).

3.5 Kategorizace zemědělských výrobních oblastí Kategorizace českého zemědělského území se provádí od začátku 20. let minulého století a to především za účelem poskytování dotací a podpor, pro daňové a statistické účely včetně vyhodnocení produkčních a ekonomických výsledků podnikatelských subjektů (Budňáková, 2009). V letech 1997 – 1998 byla Ministerstvem zemědělství ČR a VÚZE Praha vypracovaná nová kategorizace zemědělských výrobních oblastí. Důvodem změny bylo rozčlenění zemědělské půdy v rámci využití podpůrných programů ve znění zákona MZe

č.252/1997 Sb. o zemědělství, § 2c Program strukturální podpory a Program rozvoje venkova (vymezení méně příznivých oblastí půdního fondu) (Novák, Lagová, Němec, Voltr, Vágner, Marek, 1999). Z

hlediska

hodnocení

agroekologických,

půdoznaleckých,

produkčních

i

ekonomických předpokladů zemědělského území byly vymezeny čtyři výrobní typy a jedenáct podtypů: 1. výrobní oblast kukuřičná, (K), typ kukuřično – řepařsko – obilnářský, podtypy K1 – K3, 2. výrobní oblast řepařská, (Ř), typ řepařsko – obilnářský, podtypy Ř1 – Ř3, 3. výrobní oblast bramborářská, (B), typ bramborářsko – obilnářský, podtypy B1 – B3, 28

4. výrobní oblast horská, (H), typ pícninářský, s rozhodujícím zaměřením na chov skotu, podtypy H1 a H2 (Budňáková, 2003). Méně příznivé oblasti pro zemědělství LFA V rámci Agendy 2000 a předložení směrnice Rady (ES) 1257/99 o podporování rozvoje venkova prostřednictvím EAGGF, byla stanovena v České republice (v období 2004 – 2006) nová „kriteria pro vymezení méně příznivých oblastí půdního fondu“, které navíc obsahují ukazatele sociálně ekonomické a demografické (Budňáková, 2006). Cílem podpory méně příznivých oblastí je zachování venkovské komunity k využívání zemědělské půdy a krajiny, zachování trvale udržitelných zdrojů a posílení ochrany životního prostředí. Česká republika byla podle článku 18 NR 1257/1999 rozdělena v rámci LFA na typy podle nadmořské výšky a sklonitosti terénu ve znění nařízení vlády MZe č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci v horských oblastem, méně příznivých oblastem a oblastem s ekologickým omezením: a) horské oblasti (oblast typu H) – typ HA a typ HB, b) ostatní méně příznivé oblasti (oblast typu O) – typ OA a typ OB, c) oblasti se specifickými omezeními (oblast typu S), d) oblast s ekologickými omezeními (oblast typu E).

Zranitelné oblasti Na základě směrnice Rady 91/676/EHS bylo vydáno nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí. V těchto oblastech jsou stanovena pravidla pro aplikaci dusíkatých látek rozděleny podle klimatického regionu BPEJ a chemického složení organického hnojiva minerálního nebo statkového původu. V § 11 tohoto nařízení jsou vymezeny i půdy ohrožené erozí, kde je nutné využívat agrotechnických protierozních postupů (Budňáková, 2006).

3.6 Etapy transformačních procesů v ČR Vývoj transformace v letech 1918 – 1948 České zemědělství prošlo během 20. století celou řadou politicko – ekonomických změn. Po rozpadu Rakousko – Uherska a vzniku Československa došlo v roce 1924 k hluboké agrární reformě spojené se záborem veškerého majetku rodu habsburského,

29

záborem majetku církve a ke zrušení podstatného vlastnictví šlechty (Bičík, Jančák, 2005). Další velká politická změna proběhla v roce 1938 obsazením a následným záborem majetku fašistickým Německem v roce 1939 K vyústění situace došlo v poválečných letech 1945 – 1947, kdy po odsunu Němců (Bičík, Jančák, 2005) proběhlo značné osidlování pohraničních oblastí, kterým byla přidělována především zkonfiskovaná půda (Jelínek, Hebáková, 1985) zrádců a kolaborantů (Kostelanský a kol., 2006).

Vývoj transformace v letech 1949 – 1989 Po přijetí zákona o jednotných zemědělských družstvech v roce 1949 (Jelínek, Hebáková, 1985) začala „socializace venkova“

s omezením rodinných farem na

minimum (Bičík, Jančák, 2005). Od roku 1949 do roku 1989 bylo hospodaření v zemědělství řízeno státním plánem, který podporoval rozvoj JZD a státních statků na úkor SHR (Kostelanský a kol., 2006). Tehdejší Československo bylo zaměřeno díky agrární politice na maximální cílenou soběstačnost a převahu exportu nad importem (Bičík, Jančák, 2005).

Vývoj transformace v letech 1990 – 2009 V roce 1989 došlo k zásadní změně zemědělské politiky. Socialistický způsob výroby přešel pomocí transformační a privatizační reformy k různým právním formám podnikání v zemědělské výrobě, čímž se adaptoval na tržní hospodářství. Transformací v zemědělství podle způsobu nabytí majetku, včetně závazků z jejich nabití, vznikly tři hlavní typy subjektů a to zemědělská družstva, restituované a privatizované podniky (Kostelanský a kol., 2006). Formou

privatizace byla z velké části

vrácena zemědělská půda lidem

s vlastnickými právy do roku 1948 nebo jejich potomkům, kteří na půdě soukromě hospodaří (SHR) nebo půdu pronajímají právnickým nebo fyzickým osobám (Bičík, Jančák, 2005). Podstatná část privatizace a transformace byla dokončena v roce 1989 – 1995, čímž došlo ke snížení intenzity rostlinné produkce, intenzity zemědělství a vzniku ekologického zemědělství. Většina restitučních nároků českého zemědělství byla vypořádána v letech 1996 – 2004. Třetí transformační etapa začíná vstupem ČR do Evropské unie v roce 2004 (Bičík, Jančák, 2005), kde se v rámci společné zemědělské 30

politiky v EU uplatňují tři zásady a to společný trh pro zemědělské produkty při společných cenách, zvýhodnění produkce ze zemí EU na úkor vnější konkurence a financování ze společného fondu, do něhož přispívají všechny členské státy (SZIF, 2010).

3.7 Dotační a regulační politika v zemědělství Od roku 1993 byl v České republice regulován trh zemědělských a potravinářských produktů Státním fondem tržní regulace v zemědělství (SFTR) (SZIF, 2010). Dne 11. srpna 2000 byla na základě účinnosti zákona č. 256/2000 Sb., ze dne 14.6.2000, o Státním zemědělském intervenčním fondu (SZIF), jeho platném znění, zřízena nová právnická osoba (spadá do působnosti MZe), která postupně převzala práva a závazky stávajícího SFTR (SZIF, 2010). Zajišťuje zejména tyto činnosti spojené ze zemědělskou výrobou a potravinami: –

poskytuje dotace a kontroluje plnění jejich podmínek,

–

zajišťuje intervenční nákupy a prodeje (popř. jiné převody) včetně skladování,

–

provádí programy zaměřené na nepotravinářské využití a zpracování výrobků,

–

provádí systém produkčních kvót,

–

poskytuje subvence při vývozu,

–

poskytuje licence při vývozu a dovozu,

–

provádí systém záruk,

–

ukládá, vybírá a odvádí finance z výroby cukru, atd. (MZe, PGRLF, SZIF, ÚZEI, 2009).

Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s. (PGRLF) byl založen na základě usnesení vlády České republiky č. 337 ze dne 23. června 1993 a zapsán do obchodního rejstříku dne 16. září 1993. Od 12.2.2008 se PGRLF řídí zákonem č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.Velmi aktivně poskytoval garance a dotace z národních zdrojů v letech 1996 až 1998, kdy hradil část úroku z úvěru, především na pořízení základní zemědělské techniky. Programy PGRLF pokračují i po vstupu ČR do EU a to v rámci „Národních podpor“ (Program zemědělec, pojištění, podpora nákupu půdy atd.) (PGRLF, 2010).

31

Podpůrná a dotační politika MZe, poskytována čistě z národních prostředků v programu „Zásad“ slouží k „udržování výrobního potenciálu zemědělství a jeho podílu na rozvoji venkovského prostoru a zajištění konkurenceschopnosti českého zemědělství na evropském i světovém trhu“. (Podpora komplexní sklizně máku setého, Podpora ozdravování polních a speciálních plodin atd.) (MZe ČR, 2010).

Organizace trhu v EU Hlavním důvodem společné organizace trhu (SOT) s hlavními plodinami je regulace nabídky výrobků v závislosti na ustálení cen od prvotního výrobce přes zpracovatele, až ke konečnému spotřebiteli. K tomuto účelu lze využít intervenční nákupy, prodeje a skladování, produkční kvóty, kvóty na dovoz a vývoz, subvence nebo záruky (MZV ČR, 2010).

Regulace trhu s cukrem Individuální produkční kvóty na cukr vydal SZIF v květnu 2003 všem sedmi tuzemským subjektům před vstupem do EU. Tuzemský podíl byl stanoven na 71 % z celkové kvóty (295 tis. tun) a vývozní podíl ve výši 150 tis. tun. Podle nařízení vlády č. 160/2004 Sb., byl zkrácen kvótový rok 2003/2004 do 30.4.2004, proto museli subjekty přidělenou kvótu snížit o 2/3 (MZV ČR, 2010). ČR se stala součástí volného trhu, což znamená že od vstupu do EU byl regulován dovoz a vývoz cukru do třetích zemí (mimo EU) neboli společná organizace trhu s cukrem (SOTC). Příjemce vývozní subvence má nárok k úhradu rozdílu cen na vnitřním trhu Společenství mimo cukru, který je vyroben nad kvóty (Svoboda, Kreutzer, 2004). Společná organizace trhů s cukrem, prošla mnoha reformními změnami. Nejvýznamnější změnou bylo zavedení „restrukturalizace cukrovarnického průmyslu“, které bylo vyhlášeno na období od roku 1.7.2006 až 30.6.2010, což mělo za následek snížení celkové kvóty na výrobu cukru v rámci EU, úbytek přibližně 46 tis. pěstitelů cukrové řepy a od roku 2006 došlo k uzavření 73 cukrovarů v rámci celé EU. Pěstitelé jsou v rámci snižování minimální ceny cukrové řepy finančně dotovány oddělenou platbou za cukr, která se každoročně snižuje. Díky dobrovolnému odevzdání kvóty na výrobu cukru společností EASTERN SUGAR ČR a.s., klesla celková kvóta o 82 tis. tun. Protože tímto zásahem došlo ke snížení uplatnění tuzemského cukru na trhu a dochází ke snižování osevních ploch (MZe, PGRLF,SZIF, ÚZEI, 2009). 32

Regulace trhu s obilovinami Intervenční ceny Bylo rozhodnuto, že bude provedeno snížení intervenčních cen o 33 % mezi marketingovým rokem 1993/1994 a 1995/1996. Protože byly průměrné ceny na evropském trhu vyšší než na trhu světovém, mělo dojít k jednorázovému snížení v roce 2000 a to o 20 %. Nakonec kvůli nespokojenosti zemědělců, bylo výsledné opatření mírnější. Současná cena je 101,31 EUR/t což je oproti roku 1999 (119,19 EUR/t) pokles o 15 % (MZV ČR, 2010).

Přímé platby zemědělcům Slouží k dorovnání ušlého zisku ze snížení intervenčních cen. V roce 1992 činila přímá platba 54 EUR/t, v roce 2000 byla navýšena na 63 EUR/t. Platby jsou vypláceny na hektar s přihlédnutím na typ plodiny, intervenčních cenách a základní ploše, která je daná samostatně pro každý region (MZV ČR, 2010).

Regulace trhu s olejninami Na olejniny neexistuje intervenční cena, protože byla v 90. letech zrušena. Tržní ceny EU jsou srovnatelné se světovými trhy, proto nedostávají při exportu dotace. Díky nízké soběstačnosti EU se dovoz uskutečňuje bezcelně ze třetích zemí. Výpadky příjmů jsou kompenzovány přímými cenami (MZV ČR, 2010).

Uvedení půdy do klidu Cílem tohoto opatření je zamezení nadprodukce rostlinných výrobků, pomocí povinného ukládání zemědělské půdy do klidu, které se netýká drobných zemědělců (MZV ČR, 2010).

33

4

METODIKA ZPRACOVÁNÍ Ke statistickému zpracování byla využita dostupná data v knižní podobě nebo

z internetových zdrojů.

Český statistický úřad:

Ministerstvo zemědělství ČR:

Pozemkový fond ČR:

–

Statistické ročenky,

–

Definitivní údaje o sklizni,

–

Časové řady.

–

Situační a výhledové zprávy,

–

Zelené zprávy,

–

publikace Zemědělství.

–

Statistické ročenky PF.

Eurostat FAO

Poznámka ke zpracování dat: 1. Pro analýzy v rámci posouzení ČR ve vztahu k zahraničí jsem data čerpala z EUROSTATU a FAO, kde však pro některé státy nebyly dostupné kompletní řady potřebných údajů za období 1989 – 2010.

2. Do analýz o využití produkce bylo zahrnuto stejné období, které také nebylo z hlediska kompletnosti dat úplné. Data jsem čerpala ze Situačních výhledových zpráv, Zelených zpráv (Zelené zprávy se vydávaly jen do roku 2005) a publikace Zemědělství vydávené MZe ČR.

3. Pro názorné zobrazení trendů jsou hodnoty proloženy regresní přímkou definovanou vztahem y = mx + b. Koeficienty m (sklon přímky, při kladné hodnotě přímka stoupá, při záporné hodnotě klesá, při nule je konstantní) a b (průsečík s osou y) jsou vypočítány metodou nejmenších čtverců. m=

n ∑ xi y i − ∑ x i ∑ y i n∑ x − (∑ x i ) 2 i

2

b=

∑x ∑y −∑x ∑x ∑x y n∑ x − (∑ x ) 2 i

i

i

2 i

34

i

2

i

i

i

5

VÝSLEDKY A DISKUZE Česká republika má rozlohu 79 tis. km2 tvořenou ze 54 % zemědělskou půdou.

Z toho je 71 % orná půda a 22 % trvalé travní porosty. Na 48 % se rozkládají lesy a ostatní. V zemědělství pracuje 3,6 % obyvatelstva. Z rostlinných komodit se v ČR nejvíce pěstují obiloviny, okopaniny, řepka olejka a luštěniny. Německo s rozlohou 357 tis. km2 tvořenou ze 47 % zemědělskou půdou. Z toho je 70 % orná půda a 28 % trvalé travní porosty. Na 31 % se rozkládají lesy a 21 % ostatní. V zemědělském sektoru pracuje 2,4 % obyvatelstva. Z polních plodin se podílí na produkci obilovin, brambor a cukrové řepy luštěniny. Francie má rozlohu 547 tis. km2 tvořenou ze 54 % zemědělskou půdou. Z toho je 63 % orná půda a 34 % trvalé travní porosty. Na 47 % se rozkládají lesy a ostatní. V zemědělství pracuje 3,8 % obyvatel. Zemědělství v rostlinné výrobě produkuje obiloviny (včetně rýže), brambory a cukrovou řepu luštěniny. Rakousko má rozlohu 83 tis. km2 tvořenou ze 39 % zemědělskou půdou. Z toho je 43 % orná půda a 55 % trvalé travní porosty. Na 50 % se rozkládají lesy a ostatní pozemky. V zemědělském sektoru pracuje 5,5 % činného obyvatelstva. Z polních plodin pěstuje především obiloviny, brambory, cukrovou řepu, sóju a slunečnici luštěniny. Polsko má rozlohu 313 tis. km2 tvořenou ze 52 % zemědělskou půdou. Z toho je 77 % orná půda a 20 % trvalé travní porosty. Na 29 % se rozkládají lesy. V zemědělském sektoru pracuje 17,4 % obyvatelstva. Z polních plodin se podílí na produkci obilovin, brambor a cukrové luštěniny. Itálie má rozlohu 301 tis. km2 tvořenou ze 46 % zemědělskou půdou. Z toho je 52 % orná půda a 24 % trvalé travní porosty. Na 54 % se rozkládají lesy a ostatní pozemky. V zemědělském sektoru pracuje 4,2 % obyvatelstva. Z polních plodin se podílí na produkci obilovin, brambor, cukrové řepy a olejnin. Maďarsko má rozlohu 93 tis. km2 tvořenou ze 62 % zemědělskou půdou. Z toho je 79 % orná půda a 17 % trvalé travní porosty. Na 37 % se rozkládají lesy a ostatní pozemky. V zemědělském sektoru pracuje 5 % obyvatelstva. Z polních plodin se podílí na produkci obilovin, brambor a cukrové řepy luštěniny (EUROSTAT, Geografický portál, 2010).

35

5.1 Vývoj osevních ploch a produkce plodin v ČR a v zahraničí 5.1.1

Obiloviny

Graf 1 Osevní plochy obilovin Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 1 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 17).

Ve srovnání vybraných států (podle Grafu 1) má nejvyšší absolutní plochu obilnin Francie (9 024 tis. ha – průměr za roky 1989 – 2009). Za ní je s 8 563 tis. ha Polsko. Nejvyšší nárůst ploch ve sledovaném období je v Německu o 5 %, největší pokles je v Itálii o 25 % (viz Příloha 2 Tab. 12). V ČR se obilniny v období 1989 – 2009 pěstovaly průměrně na 1 602 tis. ha v mírně klesajícím trendu. Rostoucí trend je patrný pouze v Německu, Francii a Maďarsku. V poměru k celkové ploše orné půdy v daných státech má nejvyšší zastoupení obilnin ve struktuře plodin Polsko (viz Tab.1). Nejdůležitější plodinou v Polsku je pšenice, následuje žito. V ČR jsou obilniny pěstovány na ploše o něco větší než je polovina orné půdy.

36

Tab. 1 Zastoupení obilovin na orné půdě Obiloviny 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

CZE % 51,09 50,50 50,39 49,30 50,65 52,70 50,28 51,20 54,54 54,12 51,39 53,54 52,78 50,90 47,67 52,68 52,89 50,39 52,10

GER % * * 56,75 56,81 53,30 52,82 55,15 56,67 59,28 59,28 56,12 59,43 59,64 58,87 57,83 58,39 57,45 56,48 55,33

FRA % 52,69 50,28 51,08 51,62 46,56 44,34 44,89 47,90 49,77 49,79 48,05 49,10 48,34 50,46 48,39 50,53 49,46 48,86 49,22

AUS % 65,38 66,48 63,91 58,34 58,14 57,72 57,12 59,08 60,32 59,80 57,75 59,32 59,43 58,78 58,39 58,86 57,40 56,17 58,70

POL % 58,28 59,93 61,52 58,90 59,97 59,31 60,32 62,27 63,54 62,91 61,83 63,26 64,93 63,75 64,86 66,43 68,60 67,76 66,81

ITA % 51,45 48,90 49,46 48,32 47,71 49,27 51,01 50,67 50,85 48,84 48,84 48,75 49,56 51,70 52,10 53,63 51,40 51,53 54,85

HUN % 55,34 54,97 54,75 55,71 56,76 60,73 56,99 58,10 61,29 58,84 50,27 60,05 66,90 64,14 62,78 65,28 63,76 61,74 60,21

Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: *) Nebyla dostupná data. Nebyla dostupná data za období 2008 – 2009.

Nejvýznamnější obilninou pěstovanou ve sledovaných státech je pšenice ozimá.

Graf 2 Osevní plochy pšenice ozimé Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 2 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 17). 37

V Německu, ve Francii a v Polsku mají osevní plochy pšenice ozimé rostoucí trend, v ostatních státech jsou stabilní. Největším producentem pšenice ozimé je Francie s 32 979 tis. tun ročně (viz Příloha 4 Tab. 22).

Tab. 2 Výnosy pšenice ozimé Pšenice ozimá 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr

CZE [t/ha] 4,96 5,65 5,13 4,53 4,25 4,64 4,65 4,72 4,47 4,29 4,77 4,34 4,95 4,64 4,14 5,96 5,15 4,58 5,01 5,88 5,33 4,86

GER [t/ha] 5,72 6,30 6,82 6,03 6,62 6,82 6,92 7,32 7,34 7,24 7,64 7,32 7,92 6,94 6,55 8,21 7,51 7,24 6,98 8,13 7,84 7,11

FRA [t/ha] 6,48 6,61 6,84 6,58 6,61 6,80 6,62 7,29 6,83 7,76 7,42 7,27 6,77 7,63 6,43 7,79 7,18 6,94 6,44 7,29 7,66 7,01

AUS [t/ha] 4,98 5,12 5,15 5,52 4,30 5,31 * * * * * * 5,32 5,02 4,42 6,00 5,09 4,93 4,87 5,75 5,00 5,12

POL [t/ha] 4,14 4,19 4,02 3,37 3,53 3,45 3,78 3,56 3,25 3,79 3,66 3,50 3,72 4,00 3,52 4,46 4,12 3,40 4,09 4,28 4,32 3,82

ITA [t/ha] 3,80 4,16 4,26 4,67 4,61 4,61 4,49 4,72 4,32 * * 4,73 4,46 4,81 4,35 5,32 5,45 5,48 4,91 5,33 5,05 4,71

HUN [t/ha] * * * * * * * * * * * * * 3,52 2,65 5,13 4,51 4,08 3,60 4,99 3,86 4,04

Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: *) Nebyla dostupná data.

Nejvyšší výnosy pšenice ozimé vykazují Německo a Francie, průměrně přes 7 t/ha (viz Tab. 2). Česká republika má srovnatelné výnosy s Itálií, pod 5 t/ha, nejnižší výnosy má Polsko, pod 4 t/ha. Díky příznivým klimatickým podmínkám v roce 2004 vykázala většina zemí historicky největší sklizeň obilovin. Nejvýrazněji se to projevilo v Německu a Francii (Kůst, Adamec, 2004), což potvrzují výsledky vyplývající z Tab. 2.

38

5.1.2

Okopaniny

Graf 3 Osevní plochy okopanin Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Nebyla dostupná data u Francie za období 2007 a 2009. Hodnoty osevních ploch v Grafu 3 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 18).

Ve srovnání vybraných států (Graf 3) má nejvyšší absolutní plochu okopanin Polsko (2 074 tis. ha – průměr za roky 1989 – 2001, 897 tis. ha – průměr za roky 2002 – 2009). Plochy v Polsku však velmi výrazně klesají. V roce 2009 jsou na úrovni 29 % z roku 1989 (viz Příloha 2 Tab. 13) a dostávají se na úroveň srovnatelnou s Německem (s 783 tis. ha) a Francií (655 tis. ha). V ČR se okopaniny v období 1989 – 2009 pěstovaly průměrně na 160 tis. ha. Polsko má nejvyšší zastoupení okopanin i v poměru k celkové ploše orné půdy v daných státech (viz Tab. 3). Klesající trend je patrný ve všech státech. V ČR jsou okopaniny pěstovány na ploše menší než 3 % (2007).

39

Tab. 3 Zastoupení okopanin na orné půdě Okopaniny 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

CZE % 8,01 7,56 7,77 7,80 7,19 5,78 5,89 6,58 5,68 5,28 4,52 4,49 4,48 3,83 3,75 3,55 3,37 3,03 2,88

GER % * * 8,27 8,25 7,49 6,98 7,24 7,40 7,01 6,89 6,88 6,53 6,29 6,40 6,29 6,27 5,93 5,40 5,78

FRA % 4,08 4,18 4,03 4,02 3,87 3,67 3,74 3,76 3,74 3,64 3,49 3,35 3,45 3,50 3,26 3,18 3,10 3,13 *

AUS % 0,46 0,47 0,49 0,50 0,48 0,46 0,44 0,44 0,42 0,40 0,39 0,37 0,37 0,37 0,35 0,37 0,36 0,33 *

POL % 17,32 17,25 15,95 16,21 16,46 16,04 14,43 13,65 13,15 12,86 12,65 12,27 11,96 8,90 8,81 8,39 7,55 7,28 6,64

ITA % 5,04 4,64 4,65 4,70 4,59 4,65 4,72 4,25 4,73 4,58 4,34 3,92 3,62 3,89 3,62 3,24 4,15 2,22 2,16

HUN % * * 4,13 3,37 3,18 3,41 3,77 3,74 3,36 2,75 2,54 2,26 2,21 1,94 1,83 2,04 1,91 1,53 1,45


Graf 4 Osevní plochy brambor Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 4 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 18). 40

Osevní plochy brambor v Polsku prudce poklesly v roce 2002 a i nadále mají sestupný trend. V ostatních zemí je trend mírně klesající. Největším producentem brambor je Polsko s 20 923 tis. tun ročně (viz Příloha 4 Tab. 23).

Tab. 4 Výnosy brambor Brambory 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr

CZE [t/ha] 21,01 16,06 18,03 17,82 23,30 16,06 17,08 21,00 19,30 21,15 19,69 21,33 20,88 23,51 18,97 23,96 28,08 23,05 25,72 25,83 26,19 21,33

GER [t/ha] 26,29 25,60 29,84 30,19 39,26 32,95 31,40 39,01 38,40 38,14 37,50 43,34 40,78 39,12 34,51 44,17 41,98 36,57 42,34 43,76 44,30 37,12

FRA [t/ha] 29,81 29,75 33,44 39,06 31,90 33,83 35,90 36,90 38,66 36,14 41,33 39,57 37,44 42,37 40,35 45,40 42,23 40,19 45,38 43,59 43,63 38,42

AUS [t/ha] 26,41 24,95 23,65 22,37 28,48 19,99 26,83 29,24 28,80 28,25 30,68 29,31 30,07 30,41 26,55 31,65 34,38 29,89 29,46 33,20 32,53 28,43

POL [t/ha] 18,50 19,79 16,76 13,31 20,60 13,59 16,35 20,28 15,90 20,04 15,72 19,38 16,23 19,32 17,93 19,63 17,63 15,04 21,46 19,76 19,85 17,96

ITA [t/ha] 19,72 19,16 18,77 22,66 22,82 23,39 23,44 22,46 22,27 24,34 23,95 24,85 24,77 24,09 21,76 25,16 25,09 24,59 25,63 24,50 24,83 23,25

HUN [t/ha] 30,27 27,86 25,40 23,31 18,88 16,60 19,28 21,10 17,81 21,82 21,25 18,49 25,02 22,12 18,60 25,28 25,85 24,97 22,43 26,93 25,29 22,79

Zdroj: EUROSTAT (zpracováno)

Nejvyšší výnosy brambor vykazují Německo a Francie průměrně přes 35 t/ha (viz Tab. 4). Česká republika má srovnatelné výnosy s Maďarskem a Itálií, přes 20 t/ha.

41

Graf 5 Osevní plochy cukrovky Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 5 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 18). Ve všech zemích je trend osevních ploch cukrovky sestupný, nejvíce v Polsku.

Tab. 5 Výnosy cukrovky Cukrová řepa 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr

CZE [t/ha] 35,52 34,01 33,73 31,20 40,37 35,57 39,87 41,63 40,32 42,74 45,60 45,83 45,41 49,45 45,20 50,34 53,31 51,48 53,25 57,26 57,91 44,29

GER [t/ha] 44,94 50,32 46,79 50,88 54,83 48,42 50,79 50,56 51,16 53,21 56,35 61,66 55,24 58,32 53,22 61,65 60,19 57,74 62,43 62,29 66,60 55,12

FRA [t/ha] 65,35 66,78 64,50 68,72 71,99 66,54 66,72 67,75 74,31 68,33 74,53 75,96 62,55 76,42 73,36 80,05 82,30 78,75 84,40 86,76 89,63 73,61

AUS [t/ha] 56,19 50,09 49,06 48,43 56,07 49,24 55,93 58,97 58,37 66,82 70,25 61,53 62,05 68,09 57,53 64,92 70,87 63,28 62,79 71,89 70,23 60,60

Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) 42

POL [t/ha] 34,00 37,99 31,59 29,41 39,16 29,15 34,61 39,43 37,88 37,90 33,80 39,43 35,80 44,34 41,00 42,82 41,62 43,80 51,26 46,48 54,27 39,32

ITA [t/ha] 55,97 42,95 43,28 49,37 39,45 44,77 46,44 46,52 46,51 45,78 51,11 46,43 44,52 51,79 33,32 45,60 55,95 52,30 54,09 0,71 54,58 45,31

HUN [t/ha] 44,18 36,21 36,44 27,11 22,97 32,10 33,86 39,64 37,66 41,96 44,58 34,37 44,19 41,04 35,12 52,53 57,08 52,44 41,09 59,71 52,85 41,29

Nejvyšší výnosy cukrovky vykazuje Francie průměrně přes 70 t/ha (viz. Tab. 5). Výnosy rostou ve všech zemích. V České republice dosáhly v roce 2009 57,91 t/ha, srovnatelné výnosy vykazují Polsko, Maďarsko a Itálie. Největším producentem cukrovky je Francie s 30 195 tis. tun ročně (viz Příloha 4 Tab. 24).

5.1.3

Olejniny

Graf 6 Osevní plochy olejnin Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Nebyla dostupná data Francie za rok 2009. Hodnoty osevních ploch v Grafu 6 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab.19).

Ve srovnání vybraných států (podle Grafu 6) má nejvyšší absolutní plochu olejnin Francie (1 914 tis. ha – průměr za roky 1989 – 2008). Za ní je (s 1 276 tis. ha) Německo. V ČR se olejniny v období 1989 – 2009 pěstovaly průměrně na 328 tis. ha a osevní plocha zaznamenala největší nárůst ze všech sledovaných států, o 359 % (viz Příloha 2 Tab. 14). Nejvyšší zastoupení olejnin v poměru k celkové ploše orné půdy v daných státech (viz Tab. 6) má Maďarsko s 17,28 % (2007), ČR je na druhém místě a má ve stejném roce olejniny na ploše 14,9 %. Trend je ve všech státech rostoucí kromě Itálie, kde osevní plocha klesá na nejnižší hodnotu 3,68 % na orné půdě ze všech sledovaných států. 43

Tab. 6 Zastoupení olejniny na orné půdě Olejniny 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

CZE % 3,24 3,70 4,78 4,82 5,77 7,05 9,26 8,55 8,74 11,28 15,05 13,09 13,97 13,35 13,76 12,40 13,11 14,40 14,90

GER % * * 8,72 10,08 9,65 10,91 * 8,36 8,84 9,72 12,11 10,30 10,15 11,34 11,19 11,19 11,70 12,50 13,29

FRA % 9,40 10,65 10,31 9,58 7,99 10,12 10,55 10,25 10,75 11,18 12,45 10,90 10,43 9,41 10,10 9,79 10,52 11,46 11,85

AUS % * 5,55 6,42 * * * 10,10 8,04 7,71 8,04 9,26 7,76 7,97 7,98 7,76 7,33 8,08 9,39 8,58

POL % * * 3,43 3,09 2,57 2,78 4,46 2,15 2,38 3,49 4,09 3,24 3,40 3,48 3,66 4,48 4,69 5,32 6,60

ITA % 6,98 7,89 6,40 5,33 3,64 5,42 5,74 6,50 7,30 7,76 5,91 5,97 5,61 3,95 3,87 3,47 3,67 4,42 3,68

HUN % * * 9,71 10,46 9,01 9,58 11,38 12,08 11,27 11,44 16,23 10,12 10,35 13,29 14,35 14,18 15,20 15,96 17,28


Graf 7 Osevní plochy řepky olejky Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 7 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 19). 44

Nejvýznamnější olejninou pěstovanou ve sledovaných státech je řepka olejka. Osevní plochy řepky výrazně rostou v Polsku, Francii a Německu, mírně rostou i v ČR a Maďarsku, pouze v Rakousku a Itálii jsou stabilní.

Tab. 7 Výnosy řepky olejky Řepka olejka 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr

CZE [t/ha] 3,06 2,90 2,74 2,16 2,26 2,38 2,62 2,30 2,47 2,57 2,67 2,61 2,84 2,27 1,55 3,60 2,88 3,01 3,06 2,94 3,18 2,67

GER [t/ha] 3,24 2,90 3,13 2,61 2,83 2,74 3,19 2,31 3,14 3,36 3,58 3,33 3,66 2,97 2,87 4,11 3,76 3,73 3,44 3,76 4,29 3,28

FRA [t/ha] 2,85 2,91 3,19 2,70 2,84 2,64 3,23 3,32 3,54 3,26 3,27 2,93 2,66 3,20 3,11 3,55 3,68 2,95 2,90 3,32 3,78 3,14

AUS [t/ha] 2,71 2,49 2,83 2,55 2,22 3,04 3,00 1,86 2,35 2,46 2,95 2,42 2,61 2,32 1,77 3,42 2,95 3,22 2,98 3,11 3,01 2,68

POL [t/ha] * * * * * * * * * * * 2,19 2,40 2,17 1,86 3,03 2,64 2,65 2,67 2,73 3,08 2,54

ITA [t/ha] 2,59 2,60 2,47 2,33 2,36 2,16 2,08 1,32 0,85 0,90 1,01 1,13 1,10 1,40 1,38 1,79 1,74 1,71 2,06 2,22 2,04 1,77

HUN [t/ha] 1,88 1,77 1,72 1,29 1,00 1,89 1,98 1,46 1,63 1,40 1,81 1,55 1,87 1,60 1,54 2,79 2,31 2,38 2,20 2,66 2,11 1,85


Nejvyšší výnosy řepky olejné vykazuje Německo, průměrně 3,28 t/ha (viz Tab. 7). Výnosy rostou ve všech zemích. V České republice dosáhly v roce 2009 3,18 t/ha. Nejnižší průměrné výnosy má Itálie 1,77 %. Největším producentem řepky je Německo s 3 742 tis. tun ročně (viz Příloha 4 Tab. 25).

45

5.1.4

Luskoviny

Graf 8 Osevní plochy luskovin Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Nebyla dostupná data Francie za období 2009. Hodnoty osevních ploch v Grafu 8 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 20).

Ve srovnání vybraných států (podle Grafu 8) má nejvyšší absolutní plochu luskovin Francie (574 tis. ha – průměr za roky 1989 – 2006) v sestupném trendu s poklesem o 74 % v roce 2008 (viz Příloha 2 Tab. 15). Největší pokles je zaznamenán v Maďarsku především v devadesátých letech minulého století o více než 80 %. Sestupný trend je i v ostatních státech kromě Německa, kde jsou osevní plochy luskovin mírně rostoucí. V

ČR se luskoviny v období 1989 – 2009 pěstovaly průměrně na 50 tis. ha. Nejvyšší zastoupení luskovin v poměru k celkové ploše orné půdy v daných státech (viz Tab. 8) má Rakousko 2,60 % (2007). V ČR mají luskoviny zastoupení na 1 % orné půdy obdobně jako v Německu Polsku a Itálii.

46

Tab. 8 Zastoupení luskovin na orné půdě Luskoviny 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

CZE % 1,80 1,71 2,21 2,86 2,96 2,25 1,94 1,81 1,59 1,83 1,50 1,26 1,24 1,11 1,03 0,93 1,29 1,28 1,01

GER % 1,12 1,01 0,52 0,51 0,74 0,81 1,04 1,26 1,56 1,90 1,79 1,57 1,85 1,76 1,75 1,49 1,42 1,21 0,92

FRA % 3,73 4,02 3,85 3,96 4,19 3,78 3,27 3,06 3,54 3,56 2,83 2,59 2,61 2,37 2,53 2,48 2,36 1,84 *

AUS % * * * 4,02 3,85 3,44 1,87 2,59 3,83 4,34 3,50 3,20 3,05 3,33 3,41 3,21 3,09 2,96 2,60

POL % 2,51 1,57 1,48 1,60 1,01 0,74 0,77 0,68 0,72 1,06 1,06 1,02 1,19 0,77 0,87 0,85 0,98 0,97 1,09

ITA % 1,75 1,69 1,67 1,48 1,47 1,26 1,18 0,87 0,84 0,84 0,79 0,81 0,83 0,79 0,89 0,89 0,97 0,99 1,07

HUN % 3,56 2,89 2,41 2,51 1,98 1,31 1,37 1,23 1,27 1,29 1,21 0,69 0,68 0,57 0,56 0,52 0,48 0,48 0,52


Graf 9 Osevní plochy hrachu Zdroj: EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Hodnoty osevních ploch v Grafu 9 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 20). 47

Osevní plochy hrachu setého mají růstový trend pouze v Německu, v ostatních zemích je trend osevních ploch hrachu sestupný, nejvíce ve Francii.

Tab. 9 Výnosy hrachu Hrách setý 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 průměr

CZE [t/ha] 2,37 3,10 2,90 2,36 2,40 2,45 2,46 2,50 2,12 2,49 2,65 2,23 2,80 2,00 2,23 3,35 2,71 2,64 2,40 2,35 2,46 2,52

GER [t/ha] 3,47 3,24 3,32 2,57 3,02 3,34 3,36 3,45 3,36 3,49 3,71 2,89 3,42 2,78 2,88 3,82 3,14 3,12 2,62 2,93 3,43 3,21

FRA [t/ha] 4,53 5,23 4,81 4,74 5,04 5,09 4,66 4,83 5,04 5,33 5,50 4,51 3,98 4,92 4,41 4,71 4,21 4,23 3,63 4,46 4,83 4,70

AUS [t/ha] 3,44 3,54 3,50 3,14 2,44 3,45 3,15 3,01 3,19 6,50 5,10 3,57 2,91 2,24 2,21 3,11 2,50 2,75 2,02 2,04 2,28 3,15

POL [t/ha] 1,69 2,08 2,15 1,46 1,86 1,63 1,96 2,01 1,91 2,06 2,19 1,84 2,00 2,24 1,92 2,49 2,14 1,85 2,31 2,10 2,26 2,01

ITA [t/ha] 2,22 2,61 2,77 3,23 3,04 3,22 3,85 2,21 2,29 2,56 2,78 2,69 4,00 3,12 3,02 3,16 3,11 3,14 3,22 2,58 2,66 2,93

HUN [t/ha] * * * * * * * 1,94 2,09 2,43 2,16 1,87 2,43 2,20 1,34 2,97 2,47 2,45 2,29 2,22 1,62 2,18


Nejvyšší výnosy hrachu vykazuje Francie, průměrně 4,70 t/ha (viz Tab. 8). V České republice dosáhl průměrný výnos 2,52 t/ha. Nejnižší výnosy má Polsko. Největším producentem hrachu je Francie průměrně s 2 222 tis. tun ročně (viz Příloha 4 Tab. 26).

48

5.1.5

Pícniny

Graf 10 Osevní plochy pícnin Zdroj: FAO, EUROSTAT (zpracováno) Poznámka: Nebyla dostupná data u Francie za období 2007 a 2009 a Polska za období 1995 – 1997. Hodnoty osevních ploch v Grafu 10 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 3 Tab. 21).

Ve srovnání vybraných států (podle Grafu 10) má nejvyšší absolutní plochu pícnin Francie (4 526 tis. ha – průměr za roky 1989 – 2006). Za ní je (s 1 938 tis. ha) Německo. V ČR se pícniny v období 1989 – 2009 pěstovaly průměrně na 683 tis. ha v sestupném trendu obdobně jako v Itálii. Pokles v ČR byl o 64 % (viz Příloha 2 Tab. 16). Vzestupný trend je patrný hlavně v Polsku. Nejvyšší zastoupení pícnin v poměru k celkové ploše orné půdy v daných státech (viz Tab. 10) má Francie, přes 25 %. V ČR se pícniny pěstují na 13,52 % orné půdy.

49

Tab. 10 Zastoupení pícnin na orné půdě Pícniny 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

CZE % 33,01 33,68 33,08 32,09 30,32 28,16 21,48 21,37 18,84 17,13 23,70 23,53 21,53 17,19 16,52 16,32 15,55 14,95 13,52

GER % * 19,05 17,45 17,24 16,37 15,39 17,92 18,39 18,19 17,52 14,46 13,75 13,38 13,06 13,44 14,45 15,16 16,48 17,58

FRA % 25,63 26,10 25,49 24,40 24,11 24,31 25,06 24,77 24,31 24,27 24,10 24,30 24,56 24,12 25,22 24,41 24,25 25,75 *

AUS % 16,94 14,32 15,48 14,81 14,09 13,99 14,31 14,28 14,82 14,76 14,49 14,65 15,10 15,75 16,14 16,84 17,48 17,99 *


50

POL % * * * * * * * * * 5,75 5,93 5,65 5,78 3,39 5,08 5,83 6,55 7,72 6,66

ITA % 26,78 32,61 31,80 31,06 30,67 30,30 28,30 27,77 28,27 27,63 26,88 26,78 26,69 25,81 26,27 25,53 26,54 27,63 28,42

HUN % * * * 12,38 11,14 10,78 10,32 9,35 8,71 25,70 23,85 19,79 17,34 16,49 7,51 7,13 6,54 6,16 6,91

5.2 Bilance produkce hlavních plodin v ČR Vývoj spotřeby zrnin jako krmiv pro hospodářská zvířata je ovlivněno snižováním počtu především monogastrických hospodářských zvířat a krav pro produkci mléka.

ČSÚ uvádí aktuální stav k 1.4.2009 (Příloha 1 Tab. 1) u skotu 1 363 tis. kusů, u drůbeže 26 491 tis. kusů a u prasat 1 971 tis. kusů. V porovnání s rokem 1989 se snížil stav skotu o 61 %, drůbeže o 18 % a prasat o 58 % (ČSÚ, 2010). Spotřeba pícnin je pak ovlivněna silným poklesem stavů přežvýkavců, zejména hovězího dobytka.

5.2.1

Využití produkce obilovin

Nejvyšší celková sklizeň obilovin v posuzovaném období ve výši 8 947 tis. tun, byla dosažena za posledních 20 let v marketingovém roce 1990/1991.

Pšenice

Graf 11 Využití celkové produkce pšenice Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Trnka, Adamec, Kůst, (2003), Kůst, Adamec, (2006), Kůst, Potměšilová, (2009) (zpracováno). Poznámka: **) Odborný odhad MZe ČR. Hodnoty využití pšenice v Grafu 11 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 27).

51

Pšenice je i přes pokles její krmné spotřeby (viz. Graf 11) stále nejpoužívanější obilninou. Podstatná část produkce pšenice je účelově pěstována v potravinářské jakosti (ČSN 461100 – 2) z důvodu vyšší prodejní ceny, než dosahuje prodejní cena pšenice pro krmné účely. V roce 2009 byla nejnižší dosažená (měsíční) průměrná cena u potravinářské pšenice 2 928 Kč/t (bez DPH) a u krmné 2 651 Kč/t (bez DPH). V průběhu hodnoceného období došlo k výraznému sníženi spotřeby krmiv (o 52 %), v důsledku snížení stavu hospodářských zvířat a to především prasat a drůbeže (Kůst, Potměšilová, 2009). Průměrná roční spotřeba krmné pšenice ve sledovaném období je

1 953 tis. tun. Největší spotřeba pšenice ke krmným účelům byla

v marketingovém roce 1989/1990 ve výši 2 693 tis. tun a naopak nejnižší spotřeba v období 2008/2009 ve výši 1 450 tis. tun. Spotřeba potravinářské pšenice je ve sledovaném období stabilní na hodnotě v průměru 1 200 tis. tun. Kromě mírně zvýšené spotřeby potravinářské pšenice v období 1995/1996 (1 380 tis.tun) ročně kolísá v rozmezí 1 150 tis. tun – 1 250 tis. tun. Jak uvádí Zimolka a kol. (2005), tuzemská spotřeba se pohybuje mezi 1 150 tis. tun – 1 245 tis. tun za léta 1998 – 2004, a ani v budoucnu nelze očekávat výraznou změnu v důsledku přetlaku nabídky pšenice na zahraničním trhu. Novým trendem u pšenice je využití nejen pro výrobu škrobu, ale i pro výrobu bioetanolu (dopravní účely) s požadavkem na vyšší obsah škrobu a další jakostní kritéria (Zimolka a kol., 2005). Pšenice se začala průmyslově zpracovávat od roku 1997/1998 a svého maxima 125 tis. tun dosáhla v období 2008/2009. Jak uvádí Kůst, Potměšilová (2009), předpokládá se, že v marketingovém roce 2009/2010 se navýší spotřeba suroviny k průmyslovému zpracování až na 130 tis. tun. Dovoz a vývoz je ovlivněn přetlakem nebo nedostatkem pšenice v rámci EU, společně s dodržováním intervenčního prodeje potravinářské pšenice. Ve sledovaném období došlo k výraznému zvýšení jejího vývozu mezi lety 1998 – 2000. V prvním pololetí roku 1999 bylo vyvezeno značné množství ze zásob SFTR (poskytnuto 474 tis. tun pšenice) a dalších 800 tis. tun bylo poskytnuto v období 1999/2000 (MZe ČR, 2000). Největší vývoz byl uskutečněn v období 2008/2009 (1 595 tis. tun). Dovoz je minimální, pohybuje se v průměru 38 tis. tun a svého maxima dosáhl v období 1996/1997 (196 tis. tun). Produkce osiva je stabilizovaná v průměru 191 tis. tun ročně, za sledované období 1989 – 2009 se pohybuje v rozmezí (175 – 200 tis. tun). 52

Žito

Graf 12 Využití celkové produkce žita Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Trnka, Adamec, Kůst, (2003), Kůst, Adamec, (2006), Kůst, Potměšilová, (2009) (zpracováno). Poznámka: **) Odborný odhad MZe ČR. Hodnoty využití žita v Grafu 12 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 27).

Produkce žita po roce 1989 klesla z 557 tis. tun na polovinu a držela se kolem 250 tis. tun až do roku 1998/1999. Po tomto období setrvale klesají plochy i výroba. Výkyv byl zaznamenán v období 2004/2005 (59 tis. ha, výnos 313 tis. tun). Domácí výroba nepokrývá spotřebu, což deklaruje určitý nezájem pěstitelů o tuto komoditu. Důvodem je i snížení výkupních cen na 2 200 Kč/t, což je úroveň marketingového roku 2005/2006. Dalším důvodem je, že pokud žito nesplní kvalitativní požadavky (ČSN 461100 – 4), nedá se využít ani jako krmivo. Pokles spotřeby potravinářského žita ve sledovaném období je o 60 %. K omezování pěstování přispívá snížená poptávka po žitném pečivu na úkor bílého pšeničného pečiva. Žito patří mezi nenáročné plodiny se stabilním výnosem a nenahraditelným místem v osevních postupech. Spotřeba žita na jednoho obyvatele a rok klesla na 10,9 kg v hodnotě zrna a 8,5 kg v hodnotě mouky (Kůst, Potměšilová, 2009). Ve sledovaném období byl uskutečněn největší dovoz v marketingovém roce 1996/1997 (200 tis. tun), což jak uvádí Petr a kol. (2008), bylo 53

proto, že tuzemská výroba nebyla schopna bez dovezeného žita pokrýt požadavky domácího trhu (výroba 204 tis. tun, spotřeba 404 tis. tun). Spotřeba ke krmným účelům klesla z 69 tis. tun (1989/1990) na 2 tis. tun (2008/2009) což je snížení o 97 %. Od marketingového roku 2004/2005 byly zaznamenány větší vývozy s průměrnou roční dodávkou ve výši 30 tis. tun. Spotřeba osiva se pohybuje průměrně 15 tis. tun. V souvislosti se zaváděním nových hybridů, se zvyšuje potenciální možnost využití žita ke krmným účelům a energetickému využití (Petr a kol., 2008).

Ječmen

Graf 13 Využití celkové produkce ječmene Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Trnka, Adamec, Kůst, (2003), Kůst, Adamec, (2006), Kůst, Potměšilová, (2009) (zpracováno). Poznámka: **) Odborný odhad MZe ČR. Hodnoty využití ječmene v Grafu 13 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 27).

Velká část produkce ječmene určená pro potravinářský průmysl jako surovina k výrobě sladu je každoročně vyvážena do zahraničí (Graf 13). Do budoucna se očekává zastavení exportu z důvodu přesycení trhu (Kůst, Potměšilová, 2009). U osiv se neočekává

zvyšování

produkce

z důvodu

stagnace

ploch.

potravinářského ječmene je za celé období stabilní 600 tis. tun. 54

Domácí

spotřeba

Využívání ječmene ke krmným účelům se od roku 2000 pohybuje mezi 1 000 – 1 200 tis. tun, což je v porovnání s rokem 1989 pokles o 37 %. Díky nižší prodejní ceně než byla v zahraničí, se celkově vyvezlo největší množství ječmene v marketingovém roce 2006/2007 a to ve výši 403,6 tis. tun. Průměrné ceny ječmene sladovnického se v roce 2009/2010 dostaly na úroveň marketingového roku 2006/2007 na 3 000 Kč/t (bez DPH), ječmene potravinářského na historické minimum 2 500 Kč/t (bez DPH) a ječmene krmného na 2 360 Kč/t (bez DPH). Propad cen ovlivnila nadprodukce pšenice, proto se očekává další snižování cen.

Oves

Graf 14 Využití celkové produkce ovsa Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Trnka, Adamec, Kůst, (2003), Kůst, Adamec, (2006), Kůst, Potměšilová, (2009) (zpracováno). Poznámka: **) Odborný odhad MZe ČR. Hodnoty využití ovsa v Grafu 14 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 27).

Za sledované období je oves využíván na export v nepatrné výši. K potravinářskému užití je trh stabilizován. Klesá jeho meziroční spotřeba ke krmným účelům, která souvisí s větší dostupností krmné pšenice. Export ovsa byl na začátku sledovaného období

55

nízký, po vstupu ČR do EU dosáhl v roce 2004/2005 svého maxima 33 tis. tun, ale po změně vývozních dispozic poklesl na stejnou výši jako při vstupu ČR do EU. V období let 2005/2006 se cena krmného ovsa pohybuje v rozmezí 2 300 – 2 900 Kč/t. Protože je toto specifické krmivo zaměřené jen na úzkou skupinu zvířat (koně, plemenná zvířata), odvíjí se cena komodity od aktuální nabídky a poptávky, jako u všech krmných plodin (Kůst, Potměšilová, 2009). Z ovsa se získává i olej (extrakce tuků), který lze využít ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu (Prugar a kol., 2008).

Kukuřice na zrno

Graf 15 Využití celkové produkce kukuřice na zrno Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Trnka, Adamec, Kůst, (2003), Kůst, Adamec, (2006), Kůst, Potměšilová, (2009) (zpracováno). Poznámka: **) Odborný odhad MZe ČR. Hodnoty využití kukuřice na zrno v Grafu 15 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 27).

Ve sledovaném období dochází ke zvyšování osevních ploch kukuřice, ale i ke stabilizaci hektarového výnosu. Jak uvádí Kůst, Pozměšilová (2009), je ČR v celkové produkci v porovnání se spotřebou plně soběstačná s možností zvýšených vývozů. Za 15 56

let došlo ke zvýšení produkce 8krát v porovnání s rokem 1994, kdy bylo vyprodukováno 91,4 tis. tun. Mnoho rozdílných názorů vyplývá z pěstování geneticky modifikované kukuřice (GMO). V ČR byla podle evidence SZIF poprvé využita k výsevu v roce 2005 na výměře 270 ha. O rok později se pěstovala na ploše 1 tis. ha. V roce 2007 se již pěstovala na 5 tis. ha (131 pěstitelů) a v roce 2008 zatím na historicky nejvyšší výměře 8 tis. ha. V roce 2009 se pěstovala na 6 tis. ha (125 pěstitelů). Potřeba kukuřice k potravinářskému využití je kvůli specifickým kvalitativním požadavkům zčásti vykrývána dovozem. Krmivářské využití se zastavilo na 500 tis. tun kvůli přetlaku pšenice a snižování stavu hospodářských zvířat. Cena kukuřice na zrno dosáhla svého minima v říjnu 2009 a to 2 524 Kč/t (Kůst, Potměšilová, 2009).

Tritikale Plochy tritikale rychle rostly v letech 2001 (32,7 tis. ha) až 2005 (64,8 tis. ha). (Petr a kol., 2008). Vlivem snížení prodejních cen v roce 2005 osevní plocha klesla. V roce 2009 činí osevní plocha 57,8 tis ha a předpokládá se další snižování (Kůst, Potměšilová, 2009). Použití tritikale je zaměřeno čistě na krmné účely, ale předpokládá se využití ve zpracovatelském průmyslu pro výrobu bioetanolu (Petr a kol., 2008).

57

5.2.2

Využití produkce okopanin

Ve sledovaném období došlo k výraznému snížení osevních ploch o 67 %.

Brambory

Graf 16 Využití celkové produkce brambor Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Fryčera, Adamec, (2002), Žižka, (2009) (zpracováno). Poznámka: Hodnoty využití brambor v Grafu 16 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 28).

Celková produkce brambor se za dané období snížila o 61 %, hektarový výnos se zvyšuje od roku 1997/1998. Průměrný roční hektarový výnos je 23 t/ha, nejvyšší výnos byl (25 t/ha) v roce 2008/2009 a nejnižší v roce 1994/1995 (16,06 t/ha). Jak uvádí Vokál (2004), došlo v roce 2003 k výraznému snížení osevních ploch od roku 1995 (o 48,5 %), stejně výrazně byla snížená produkce (o 28,2 %), ale naopak se zvýšil výnos z jednoho hektaru (o 39,4 %). Je zřejmé (Graf 16), že spotřeba brambor pro potravinářský průmysl je vyrovnaná do marketingového období 2002/2003, a to v průměru 794 tis. tun, poté spotřeba klesala až na hodnotu 645 tis. tun (o 19 %). Za sledované období 1989 – 2009 klesla spotřeba v potravinářském průmyslu o 25 %. Poptávka po sadbových bramborách ve sledovaném období klesá úměrně se snižováním sklizňových ploch téměř o 50 %. Klesající tendenci ve využívání krmiv spojenou se snižování stavu hospodářských zvířat vyrovnává stoupající poptávka 58

zpracovatelského průmyslu. Nejvíce brambor se dováží v jarních měsících z důvodů nedostatečné domácí produkce. Zvýšený vývoz je vyvolán nutným exportem po sklizni, kvůli nedostatečné skladovací kapacitě (Žižka, 2009). Do společné zemědělské politiky EU jsou zařazeny pouze brambory určené k výrobě bramborového škrobu, jinak není vytvořena žádná společná organizace trhu a produkce není regulována ani subvencována. ČR obdržela v rámci SOT národní výrobní kvótu ve výši 33 660 tun, celková kapacita zpracovatelských závodů je o 52 % vyšší než je stanovena národní kvóta. Platby pro pěstitele brambor, prémie pro výrobce bramborového škrobu a vývozní subvence jsou hrazeny ze zdrojů EU. Poskytování výrobní náhrady pro škrob bylo předpisem EU od 1. 7. 2009 zrušeno.

Cukrovka

Graf 17 Využití celkové produkce cukrovky Zdroj: Listy cukrovarnické a řepařské, (Statistika, 2010), (zpracováno). Poznámka: Hodnoty využití cukrovky v Grafu 17 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 28).

Cukrovka je především surovina pro výrobu cukru, které se během posledních deseti let ročně zpracuje kolem 3 000 – 3 500 tis. tun (Graf 17). Od marketingového roku 2006/2007 se využívá i k výrobě palivového lihu (boietanolu), z jednoho hektaru lze vyrobit 7 000 – 7 500 litrů lihu (Pulkrábek a kol., 2007). V období 2008/2009 bylo 59

zpracováno k výrobě lihu přibližně o 124 % více cukrovky (462 tis. tun) než v marketingovém roce 2006/2007 (206 tis. tun) (Graf 17). V roce 2007 byl výnos cukrovky více než 10krát větší než v počátku pěstování před 170 lety. V ČR se předpokládá celková spotřeba cukru na jednoho obyvatele 39 – 40 kg. Světové tržní ceny ovlivňují výši zásob s ohledem na spotřebu. Produkce cukru v EU je

řízena produkčními kvótami. Na zabezpečení produkční kvóty při stálém výnosu 55 tun z jednoho hektaru postačí sklizňová plocha 45 tis. ha při cukernatosti 16 %. (Pulkrábek a kol., 2007).

5.2.3

Využití produkce olejnin

Řepka olejka

Graf 18 Využití celkové produkce řepky Zdroj: MZe ČR 1999 – 2000, Potměšilová, Adamec, (2002), Potměšilová, Adamec, (2009) (zpracováno). Poznámka: Hodnoty využití cukrovky v Grafu 18 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 29).

Na začátku sledovaného období byla osevní plocha řepky ve výši 102 tis. ha. Tato plocha se v průběhu

sledovaného období zvyšovala a dosáhla svého maxima v

marketingovém roce 2008/2009 ve výši 357 tis. ha. Jak uvádí Potměšilová, Adamec 60

(2009), bylo v ČR zavedeno od 1.9.2007 povinné přidávání biosložek do pohonných hmot. Tato skutečnost měla vliv na zvýšení výroby MEŘO, současně se po řepce zvýšila i poptávka na zahraničním trhu. Na konci sledovaného období došlo k navýšení osevních ploch u řepky o 248 %, průměrný hektarový výnos dosáhl 2,7 t/ha a celková produkce se zvýšila o 261 %. Současný trend nahrazování ropných produktů biopalivy způsobuje nejen nárůst tuzemského průmyslového zpracování řepky, ale i nárůst jejího exportu. V marketingovém roce 2008/2009 bylo z celkové domácí produkce (bez počátečních zásob) 1 082 tis. tun spotřebováno v tuzemsku 950 tis. tun řepky.

Slunečnice Ve sledovaném období byla nejvyšší osevní plocha u slunečnice v období 2003/2004 (48 tis. ha, výnos 115 tis. tun). V současné době (2009) je osevní plocha 25 tis. ha a celková produkce 62 tis. tun. Potměšilová, Adamec (2009) uvádí, že má pěstování slunečnice v ČR budoucnost a to nejen díky oteplování planety, ale i kvůli předpokládanému zvyšování výkupních cen.

Mák setý K výraznému zvýšení osevních ploch od roku 1990/1991 (9 tis. ha) došlo v období 2008/2009 (70 tis. ha), ve stejném období se zvýšila celková produkce téměř 5krát na 49 tis. tun. Mák setý produkuje i makovinu „vyprázdněné tobolky máku celistvé se stonkem dlouhým max. 15 cm“, která se využívá ve farmacii (Bechyně, Kadlec, Vašák a kol., 2001) k výrobě morfinu (v ČR se nezpracovává pouze se vyváží) (Potměšilová, Adamec, 2009).

5.2.4

Využití produkce luskovin

Rozsah pěstování luskovin je v ČR velice nízký. Ve sledovaném období dosahovala průměrná roční produkce hrachu setého do marketingového roku 1999/2000 (119 tis. tun), Od roku 2000/2001 je produkce pod 100 tis. tun ročně. V roce 2000 byla spotřeba luštěnin v ČR na jednoho obyvatele a rok 2,2 kg (Adamec, Trnka, 2003).

61

Hrách setý

Graf 19 Využití celkové produkce hrachu Zdroj: Adamec, Trnka, (2003), Adamec, (2007), (zpracováno). Poznámka: Hodnoty využití hrachu v Grafu 19 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 30).

V porovnání marketingového roku 1999/2000 s marketingovým rokem 2008/2009 došlo ke snížení produkce o 61 %. V roce 2008 dosáhla sklizňová plocha hrachu pouhých 17 tis. ha, s průměrným výnosem 2,35 t/ha a celkovou produkcí 41 tis. tun. Cena potravinářského hrachu se v roce 2008 pohybovala v rozmezí 6 500 – 7 700 Kč/t a krmného hrachu v rozmezí 4 900 – 5 900 Kč/t. Spotřeba suroviny pro potravinářský průmysl zůstává vyrovnaná na 10 tis. tun. Přestože klesají osevní plochy je spotřeba hrachu pro krmné využití s mírným propadem v období 2002/2003 – 2003/2004 (spotřeba pod 30 tis. tun) stabilní a to v průměru 36 tis. tun. Domácí spotřeba osiva a import se ustálili na 12 tis. tun. Export luskovin se po značném poklesu z období 1999/2000 (55 tis. tun) ustálil na průměru 27 tis. tun. Nejvíce hrachu bylo v roce 2001/2002 vyvezeno do Německa (7 tis. tun) a Polska (11 tis.tun). V tomto období byl také zaznamenám nejnižší vývoz od roku 1990 (22 tis.tun). Důvodem poklesu vývozu byly nízké ceny a vysoký kurz koruny (Adamec, Trnka, 2003).

62

5.2.5

Využití produkce pícnin

Graf 20 Využití celkové produkce pícnin Zdroj:Švec, (1999), Odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí (1996 – 2008) (zpracováno). Poznámka: Hodnoty využití cukrovky v Grafu 19 jsou proloženy regresními křivkami (koeficienty regresních rovnic viz Příloha 5 Tab. 30).

Z Grafu 20 vyplývá, že produkce víceletých pícnin, především vojtěšky a jetele lučního klesá, protože se snižuje počet hospodářských zvířat. Trend dnešní doby je pěstování energetických plodin na orné půdě. Nelze hodnotit využití, statistika uvedené data neshromažďuje.

5.3 Vliv struktury plodin na agrosystém ČR V České republice se mění kvalita půd jednak kvůli nedodržování zásad osevních postupů a dále vlivem nízké diverzity plodin, která je řízena aktuální cenovou nabídkou a poptávkou na trhu. Snižuje se pěstování zlepšujících plodin na orné půdě (luskoviny),

čímž se snižuje i úrodnost půdy. Mezi tyto plodiny patří i krmné víceleté pícniny, které se díky neustálému snižování počtu polygastrických zvířat stále snižují. Dalším důležitých faktorem je správná a včas provedená agrotechnika od přípravy seťového 63

lůžka až po sklizeň (vhodná předplodina, zapravení posklizňových zbytků do půdy, evaporace a transpirace půdy, eroze atd.) (Bouda, 2008).

Neocenitelná mimoprodukční hodnota víceletých pícnin má vliv na agrosystém a to převážně z ekologického a ekonomického hlediska. Při snižování víceletých pícnin, dochází k porušování symbiózy v poutání vzdušného dusíku hlízkovými bakteriemi.

Čistý porost jeteloviny je schopen vázat 150 – 300 kg dusíku na ha/rok, biologická fixace 3 kg dusíku na 1 % plošného pokryvu. Dále dochází v půdním prostředí k porušování meliorační účinnosti, protože není zapojený hlubokokořenící porost a tím vzniká možnost eroze. Je ohroženo zúrodňování půdy, protože nedochází k obohacení ornice o zaoranou suchou fytomasu s vysokým obsahem dusíku a organické hmoty. Nedochází k odplevelovacím účinkům (Zimolka a kol., 2005), což má za následek zvýšení nákladů na používání herbicidů.

Jak uvádí Bouda (2008), lze do budoucna očekávat zvyšování procentního zastoupení obilnin v osevním sledu. Proto některé podniky zařazují už nyní obilniny na stejný pozemek 2 až 3krát po sobě, z čehož lze předpokládat zvýšený výskyt chorob u obilnin (černání pat stébel) a to především na těžkých a podmáčených půdách (Bouda, 2008).

Z olejnin byl ve sledovaném období u řepky zaznamenán nárůst absolutního procentního zastoupení na orné půdě o historických 246 %. Řepka patří mezi plodiny působící kladně na půdní úrodnost stejně jako širokolisté plodiny. Vlivem vysoké koncentrace řepky v osevním sledu a častějším zařazováním na stejný pozemek po 2 – 4 letech, Kostelanský a kol. (2006), uvádí optimum (4 – 6 let), dochází k vážným fytopatologickým onemocněním, která zvyšují náklady na ochranu plodiny a snižují požadovaný výnos. Infekce se přenáší přímo z půdy na nově založené porosty řepky nebo pomocí náletů spor chorob a škůdců z okolních pozemků, kde se řepka pěstuje. Vysoké zastoupení řepky je doporučeno pouze pokud je využita jako přerušovač obilního sledu (zlepšení fyzikálního a chemického složení půdy, potlačení chorob obilovin). Při střídání obilnin a řepky v osevních sledech dochází k regulaci řepkového výdrolu a k potlačování plevelů (brukvovité) (Baranyk, Fábry a kol., 2007). 64

V souvislosti s rozšiřováním osevních ploch u kukuřice je nezbytné upozornit na významného škůdce bázlivce kukuřičného DVV (Diabrotica virgifera virgifera), který byl do Evropy zavlečen ze Severní Ameriky. Za ochranu proti šíření odpovídá Státní rostlinolékařská zpráva (instaluje lapáky do určených míst dle metodiky o karanténě) (MZe, PGRLF, SZIF, ÚZEI, 2009).

65

6

ZÁVĚR Obiloviny Největší osevní plochu obilovin má Francie průměrně 9 024 tis. ha v rostoucím trendu, v ČR se obiloviny pěstují na průměrné ploše 1 602 tis. ha v mírně klesajícím trendu, který je daný poklesem celkové orné půdy. Nejvyšší nárůst ploch je v Německu o 5 %, největší pokles je v Itálii o 25 %. V ČR se obiloviny pěstují stabilně na více než 50 % orné půdy, nejvyšší zastoupení mají v Polsku přes 60 %. Nejvyšší výnosy pšenice ozimé má Německo, spolu s Francií přesahuje 7 t/ha.

ČR má průměrný hektarový výnos 4,86 t/ha. Nejnižší hektarový výnos má Polsko 3,82 t/ha. Průměrná roční produkce v ČR dosahuje 3 768 tis. tun, největším producentem ze sledovaných zemí je Francie 32 979 tis. tun, nejmenší Rakousko 1 319 tis. tun. Průměrná spotřeba obilovin pro krmné účely ve sledovaném období klesá společně se stavy hospodářských zvířat, největší spotřeba je pšenice (1 953 tis. tun). Využití sledovaných plodin v potravinářství je stabilní díky stabilní spotřebě pšenice (1 200 tis. tun). Nejnižší spotřeba je u průmyslového zpracování, která má však v posledních letech vzestupný trend. Osivo je stabilní v poměru k osevní ploše. Dovoz a vývoz je závislý na poptávce na nabídce na trhu. Vývoz převažuje nad dovozem.

Okopaniny Největší osevní plochu okopanin má Polsko průměrně 1 638 tis. ha ve výrazně klesajícím trendu s poklesem o 71 %. V ČR se okopaniny pěstují na průměrné ploše 160 tis. ha v klesajícím trendu na 2,88 % orné půdy (2007). Nejvyšší zastoupení mají v Polsku 6,64 % (2007). Klesající trend je patrný ve všech státech. Nejvyšší výnosy brambor má Francie, spolu s Německem přesahuje 35 t/ha. ČR má průměrný hektarový výnos 21,33 t/ha. Nejnižší hektarový výnos má Polsko 17,96 t/ha. Průměrná roční produkce v ČR dosahuje 1 351 tis. tun, největším producentem ze sledovaných zemí je Polsko s průměrem 20 923 tis. tun, nejmenší Rakousko 718 tis. tun. Nejvyšší výnosy cukrovky má Francie v průměru přes 70 t/ha. ČR má průměrný hektarový výnos 44,29 t/ha. Nejnižší průměrný hektarový výnos má Polsko 39,32 t/ha. Průměrná roční produkce v ČR dosahuje 3 550 tis. tun, největším producentem 66

ze sledovaných zemí je Francie s průměrem 30 915 tis. tun, nejmenší Rakousko 2 844 tis. tun. Celková spotřeba brambor klesá. Roční průměrná tuzemská spotřeba brambor pro konzumní účely činní 757 tis.tun, krmivo 273 tis. tun, nejnižší spotřeba je u průmyslového zpracování. Sadba je stabilní v poměru k osevní ploše. Dovoz převažuje nad vývozem. Po vstupu do EU je výroba cukrová řepy závislá na přidělené kvótě. Od roku 2006/2007 se využívá ke zpracování na etanol. Za sledované období je průměrně ročně zpracováno technické cukrovky 3 826 tis. tun na výrobu cukru a 427 tis. tun na výrobu etanolu (výroba etanolu od 2006/2007). Aktuální počet cukrovarů je 7, v roce 1986 jich bylo 50. Průměrná produkce se snížila jen o 16 %, plochy o 50 % , z toho vyplývá že se zvýšil průměrný hektarový výnos o 45 % (52,61 t/ha).

Olejniny Největší osevní plochu olejnin má Francie průměrně 1 914 tis. ha. V ČR se olejniny pěstují na průměrné ploše 328 tis. ha v rostoucím trendu, který je patrný ve všech státech kromě Itálie, kde plochy klesají. V ČR se olejniny pěstují na 14,90 % orné půdy (2007). Nejvyšší zastoupení mají v Maďarsku 17,28 % (2007). Nejvyšší výnosy řepky olejky má Německo, spolu s Francií přesahuje 3 t/ha. ČR má průměrný hektarový výnos 2,67 t/ha. Nejnižší hektarový výnos má Itálie 1,77 t/ha. Průměrná roční produkce v ČR dosahuje 674 tis. tun, největším producentem ze sledovaných zemí je Německo s průměrem 3 742 tis. tun, nejmenší Itálie 35 tis. tun. Hlavní plodina olejnin řepka olejka patří v ČR mezi rentabilní plodiny. Z odhadů roku 2009/2010 je zřejmé že v předcházejícím období dosáhly osevní plochy řepky svého vrcholu a již se zvyšovat nebudou. Průměrná roční spotřeba

řepky pro zpracovatelský průmysl 553 tis. tun z toho MĚŘO 190 tis. tun, vývoz 223 tis. tun, osivo 2 tis. tun. ČR je v této komoditě soběstačná. V současné době se převážně využívá jako zdroj obnovitelné energie (bionafta) a nebo čistý řepkový olej.

Luskoviny Největší osevní plochu luskovin má Francie průměrně 574 tis. ha. V ČR se olejniny pěstují na průměrné ploše 50 tis. ha v klesajícím trendu, který je patrný ve 67

všech státech kromě Německa, kde plochy mírně rostou. V ČR se luskoviny pěstují na 1,01 % orné půdy (2007). Nejvyšší zastoupení mají v Rakousku 2,60 % (2007). Nejvyšší výnosy hrachu má Francie průměrně 4,70 t/ha. ČR má průměrný hektarový výnos 2,52 t/ha. Nejnižší hektarový výnos má Polsko 2,01 t/ha. Průměrná roční produkce v ČR dosahuje 100 tis. tun, největším producentem ze sledovaných zemí je Francie s průměrem 2 222 tis. tun, nejmenší Itálie 27 tis. tun. Průměrná roční spotřeba hrachu pro lidskou výživu v ČR je 11 tis. tun. Stále dominuje spotřeba hospodářských zvířat 31 tis. tun, která je téměř stabilní. Dovoz i vývoz klesá.

Pícniny na orné půdě Největší zastoupení pícnin na orné půdě má Itálie 28,42 % (2007), nejméně Polsko 6,66 % (2007). ČR má srovnatelné zastoupení na orné půdě 13,52 % (2007) v sestupném trendu. Ve sledovaném období od roku 1995 do roku 2009 v ČR je v u jednoletých pícnin vypočítaná průměrná osevní plocha 291 tis. ha, celková průměrná produkce 8 353 tis. tun. Z toho má největší zastoupení kukuřice na zeleno, osevní plocha 219 tis. ha a celková produkce 7 155 tis. tun. Ve sledovaném období od roku 1989 do roku 2009 produkce veškerých pícnin klesá. Současný trend je pěstování energetických plodin na orné půdě.

Diverzita plodin V zájmu zemědělců je udržovat půdní úrodnost s využitím větších možností k zachování biologické diverzity, kterou zajišťují rostliny, půdní fauna a mikroflóra.

68

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

ADAMEC J. & TRNKA Z., (eds.), 2003: Situační a výhledová zpráva luskoviny. MZe ČR, Praha, 28 s., ISBN 80-7084-212-1

ADAMEC J., (ed.), 2007: Situační a výhledová zpráva luskoviny. MZe ČR, Praha, 28 s., ISBN 978-80-7084-609-4

BARANYK P. & FÁBRY A. et al, 2007: Řepka, pěstování, využití, ekonomika. Profi Press s.r.o., Praha, 208 s., ISBN 978-80-86726-26-7

BECHYNĚ M., KADLEC T. & VAŠÁK J. et. al, 2001: Mák. Ing. František Savov v edici SEMAFOR, Praha, 127 s.

BIČÍK I. & JANČÁK V., 2005: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Univerzita Karlova v Praze, Praha, 88 s., ISBN 80-86561-19-4,

BIOPLAST, 2004. Databáze online [cit. 2010-04-30]. Dostupné na: < http://www.bioplast.cz/bioplast.php?menu=BIOPLASTY>

BOUMA D., 2008. Databáze online [cit. 2010-0-30]. Dostupné na: < http://www.agroweb.cz/Kvalita-pudy-se-postupne-zhorsuje__s44x29630.html>

BUDŇÁKOVÁ M. (ed.), 2003: Situační a výhledová zpráva půda. MZe ČR, Praha, 80 s., ISBN 80-7084-292-x

BUDŇÁKOVÁ M. (ed.), 2006: Situační a výhledová zpráva půda. MZe ČR, Praha, 80 s., ISBN 80-7084-566-X

69

BUDŇÁKOVÁ M. (ed.), 2009: Situační a výhledová zpráva půda. MZe ČR, Praha, 91 s., ISBN 80-7084-800-5

Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin v ČR. ČSÚ: 1996-2008 Vychází ročně. Praha: Odbor statistiky zemědělství a lesnictví.

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2010. Databáze online [cit. 2010-03-15]. Dostupné na: < http://www.czso.cz>

ČÚZK, 2009: Statistická ročenka půdního fondu ČR. Zeměměřický úřad, Praha, 43 s., ISBN 978-80-86918-55-6

EUROPEAN STATISTICS, 2010. Databáze online [cit. 2010-03-16]. Dostupné na:

FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION, 2010. Databáze online [cit. 2010-03-16]. Dostupné na:

FRYČERA I. & ADAMEC J., (eds.), 2002: Situační a výhledová zpráva brambory. MZe ČR, Praha, 35 s., ISBN 80-7084-219-9

GEOGRAFICKÝ PORTÁL, 2010. Databáze online [cit. 2010-04-20]. Dostupné na:

GRMELA D., 2008: Využití slámy ve stavebních konstrukcích. Biom.cz [online]. [cit. 2010-04-30]. Dostupné na : . ISSN: 1801-2655

HACH V. & RUFFER R. et al., 1968: Světové zemědělství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 399 s. 70

HABART J., 2003: Biodegradabilní plast nejen na výrobu sáčků pro sběr BRKO. Biom.cz [online].

[cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW:
clanky/mater-bi-biodegradabilni-plast-nejen-na-vyrobu-sacku-pro-sber-brko>.

ISSN:

1801-2655.

HOSNEDL V., VAŠÁK J. & MEČIAR L. et al., 1998: Rostlinná výroba – II (Luskoviny, olejniny). Agronomická fakulta ČZU v Praze, Kralupy n. Vlt., 180 s., ISBN 80-213-0153-8

JELÍNEK J. & HEBÁKOVÁ O. (eds.), 1985: Historická statistická ročenka ČSSR. SNTL, Plzeň, 912 s.

JŮZL M. et al., 2000: Rostlinná výroba III Okopaniny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 232 s., ISBN 80-7157-446-5

KŮST F. & ADAMEC J., (eds.), 2004: Situační a výhledová zpráva obiloviny. MZe ČR, Praha, 104 s., ISBN 80-7084-308-X

KŮST F. & POTMĚŠILOVÁ J., (eds.) 2009: Situační a výhledová zpráva obiloviny. MZe ČR, Praha, 101 s., ISBN 978-80-7084-801-2

KOSTELANSKÝ F. et al., 2006: Obecná produkce rostlinná. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 212 s., ISBN 80-7157-765-0

LAHOLA J. et al., 1990: Luskoviny pěstování a využití. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 224 s., ISBN 80-209-0127-2

LISTY CUKROVARNICKÉ A ŘEPAŘSKÉ, 2010: Statistika komodity cukrovka – cukr v České republice, ISSN 1210-3306 [online]

[cit. 2010-04-28].

Dostupné na : < http://www.cukr-listy.cz/lc-statistika.html> 71

MOTTL V. & SEMANSKÝ P., 1994: Olejniny situační a výhledová zpráva. MZe ČR, Praha, 30 s., ISBN 80-7084-102-8

MZe

ČR:

Dotace.

Databáze

online

[cit.

2010-04-20].

Dostupné

na:

MZe ČR, 1999: Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1998 „ Zelená zpráva “. MZe ČR, Praha, 105 s., ISBN 80-7084-146-X

MZe ČR, 2000: Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1999 „ Zelená zpráva “. MZe ČR, Praha, 124 s., ISBN 80-7084-165-6

MZe, PGRL, SZIF & ÚZEI., 2009: Zemědělství 2008. MZe ČR, Praha, 122 s., ISBN 978-80-7084-847-0

MZV ČR, 2009:Společná zemědělská politika EU. Databáze online [cit. 2010-04-20]. Dostupné na: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/spolecna-zemedelskapolitika-evropske/1000521/4234/>

NOVÁK P., LAGOVÁ J., NĚMEC J., VOLTR V., VIGNER J. & MAREK V., 1999: Situační a výhledová zpráva půda. MZe ČR, Praha, 63 s.

PETR J. et al., 2008: Žito a tritikale, biologie, pěstování, kvalita a využití. Profi Press s.r.o, Praha, 192 s., ISBN 978-80-86726-29-8

PETR J. & HÚSKA J. et al., 1997: Rostlinná výroba – I. (Obecná část a obilniny). Agronomická fakulta ČZU v Praze, Kralupy n. Vlt., 197 s., ISBN 80-213-0152-X

PGRLF ČR: Dotace. Databáze online [cit. 2010-04-20]. Dostupné na: 72

POTMĚŠILOVÁ J. & ADAMEC J, 2002: Situační a výhledová zpráva olejniny.. MZe ČR, Praha, 33 s., ISBN 978-80-7084-227-X

POTMĚŠILOVÁ J. & ADAMEC J, 2009: Situační a výhledová zpráva olejniny.MZe ČR, Praha, 41 s., ISBN 978-80-7084-803-6

PRUGAR J. et al., 2008: Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a.s., Praha, 327 s., ISBN 978-80-86576-28-2

PULKRÁBEK J. et al., 2007: Řepa cukrová pěstitelský rádce. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 64 s. ISBN 978-80-87111-00-0

RICHTER R. & HLUŠEK J, 2003: Půdní úrodnost. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 44 s., ISBN 80-7271-130-X

STRAŠIL Z. & ŠIMON J., 2009: Stav a možnosti využití rostlinné biomasy v energetice

ČR.

Databáze

online

[cit.

2010-03-30].

Dostupné

na:

SZIF

ČR:

Dotace.

Databáze

online

[cit.

2010-04-20].

Dostupné

na:

SVOBODA I. & KREUTZER T., 2004: Situační a výhledová zpráva cukrovka – cukr. MZe ČR, Praha, 39 s., ISBN 80-7084-324-1

ŠANTRŮČEK J., SVOBODOVÁ M., ŠTRÁFELDA J. & VESELÁ M., 1995: Základy pěstování víceletých pícnin na orné půdě. Institut výchovy a vzdělávání MZe

ČR, Praha, 32 s., ISBN 80-75105-094-6

73

ŠROLLER J. & PULKRÁBEK J.,1993: Základy pěstování krmné řepy. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha, 32 s., ISBN 80-7105-036-9

ŠVEC J., 1999: Dlouhodobé časové řady výsledků rostlinné výroby v ČR (1960 – 1998), ČSÚ, Praha.

ŠŤASTNÍK S., STEUER R. & KMÍNOVÁ H.,2006: Materiály z přírodních obnovitelných zdrojů. ČR. Databáze online [cit. 2010-03-30]. Dostupné na:

TRNKA Z.,ADAMEC J. & KŮST F., (eds.), 2003: Situační a výhledová zpráva obiloviny. MZe ČR, Praha, 95 s.

VOKÁL B., et al., 2004: Pěstování brambor. Agrospoj, Praha, 261 s. VRZAL J. & NOVÁK D. et al.,1995: Základy pěstování kukuřice a jednoletých pícnin. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha, 32 s., ISBN 80-7105-097-0

ZEMAN L. et al., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Profi Press s.r.o, Praha, 360 s., ISBN 80-86726-17-7

ZIMOLKA J. et al., 2005: Pšenice, pěstování, hodnocení a užití zrna. Profi Press s.r.o, Praha, 180 s., ISBN 80-86726-09-6

ZIMOLKA J. et al., 2005: Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 245 s., ISBN 80-7157-451-1

ZIMOLKA J. et al., 2006: Ječmen formy a užitkové směry v České republice. Profi Press s.r.o, Praha, 200 s., ISBN 80-86726-18-5 74

ZIMOLKA J. et al., 2008: Kukuřice hlavní a alternativní užitkové směry. Profi Press s.r.o, Praha, 200 s., ISBN 978-80-86726-31-1

ŽIŽKA J, 2009: Situační a výhledová zpráva brambory. MZe ČR, Praha, 47 s., ISBN 978-80-7084-820-3

75

8

SEZNAM TABULEK

Tab.1 Zastoupení obilovin na orné půdě Tab.2 Výnosy pšenice ozimá Tab.3 Zastoupení okopanin na orné půdě Tab.4 Výnosy brambory Tab.5 Výnosy cukrové řepy Tab.6 Zastoupení olejniny na orné půdě Tab.7 Výnosy řepky olejné Tab.8 Zastoupení luskovin na orné půdě Tab.9 Výnosy hrachu Tab.10 Zastoupení pícnin na orné půdě

76

9

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1 Osevní plochy obilniny Graf 2 Osevní plochy pšenice ozimá Graf 3 Osevní plochy okopanin Graf 4 Osevní plochy brambory Graf 5 Osevní plochy cukrové řepy Graf 6 Osevní plochy olejnin Graf 7 Osevní plochy řepky olejné Graf 8 Osevní plochy luskovin Graf 9 Osevní plochy hrachu Graf 10 Osevní plochy pícnin Graf 11 Využití celkové produkce pšenice Graf 12 Využití celkové produkce žita Graf 13 Využití celkové produkce ječmene Graf 14 Využití celkové produkce ovsa Graf 15 Využití celkové produkce kukuřice na zrno Graf 16 Využití celkové produkce brambor Graf 17 Využití celkové produkce cukrové řepy Graf 18 Využití celkové produkce řepky Graf 19 Využití celkové produkce luskovin Graf 20 Využití celkové produkce pícnin

77

10 SEZNAM ZKRATEK AUS

Rakousko

BPEJ

Bonitovaná půdně – ekologické jednotka

BVO

Bramborářská výrobní oblast

CZE

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

ČSFR

Československá federativní republika

ČR

Česká republika

ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální

EAFRD

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

EAGF

Evropský zemědělský záruční fond

EU

Evropská Unie

EUROSTAT European statistics FAO

Food and Agriculture Organization

FRA

Francie

FSÚ

Federální statistický úřad

GER

Německo

GMO

Geneticky modifikovaná kukuřice

HPJ

Hlavní půdní jednotka

HUN

Maďarsko

ITA

Itálie

JZD

Jednotná zemědělská družstva

KVO

Kukuřičná výrobní oblast

MEŘO

Metylester řepkového oleje

MF

Ministerstvo financí České republiky

MZe

Ministerstvo zemědělství České republiky

MZV

Ministerstvo zahraničních věcí

PFČR

Pozemkový fond České republiky

PGRLF

Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond

POL

Polsko

ŘVO

Řepařská výrobní oblast

SFTR

Státní fond tržní regulace v zemědělství 78

SHR

Soukromě hospodařící rolník

SOT

Společná organizace trhů s cukrem

SVO

Situační a výhledová zpráva

SZIF

Státní zemědělský intervenční fond

TTP

Trvalé travní porosty

ZVO

Zemědělská výrobní oblast

ZZ

Zelená zpráva

79

11 Přílohy Příloha 1 Tab. 11 Stav hospodářských zvířat k 1.4.2009 Příloha 2 Tab. 12 Osevní plochy obilovin Příloha 2 Tab. 13 Osevní plochy okopanin Příloha 2 Tab. 14 Osevní plochy olejnin Příloha 2 Tab. 15 Osevní plochy luskovin Příloha 2 Tab. 16 Osevní plochy pícnin Příloha 3 Tab. 17 Koeficienty regresních přímek obilovin a pšenice ozimé Příloha 3 Tab. 18 Koeficienty regresních přímek okopanin, brambor a cukrovky Příloha 3 Tab. 19 Koeficienty regresních přímek olejnin a řepky olejky Příloha 3 Tab. 20 Koeficienty regresních přímek luskovin a hrachu setého Příloha 3 Tab. 21 Koeficienty regresních přímek pícnin Příloha 4 Tab. 22 Produkce pšenice ozimé Příloha 4 Tab. 23 Produkce brambor Příloha 4 Tab. 24 Produkce cukrovky Příloha 4 Tab. 25 Produkce řepky olejky Příloha 4 Tab. 26 Produkce hrachu setého Příloha 5 Tab. 27 Koeficienty regresních přímek využití obilovin Příloha 5 Tab. 28 Koeficienty regresních přímek využití okopanin Příloha 5 Tab. 29 Koeficienty regresních přímek využití olejnin Příloha 5 Tab. 30 Koeficienty regresních přímek využití hrachu setého Příloha 5 Tab. 31 Koeficienty regresních přímek využití pícnin

80

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie. Vývoj plodinové skladby a využití produkce

Recommend Documents