Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie. Ekologická produkce v regionu Tišnovsko Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Ekologická produkce v regionu Tišnovsko Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D.

Vypracovala: Anna Ondrušová Brno 2010

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ekologická produkce v regionu Tišnovsko“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Dne 27.4.2010 podpis ……………………….

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Tamaře Dryšlové, Ph.D. a všem zemědělcům, kteří ochotně odpověděli na mé otázky a poskytli tak důležité informace ke zpracování bakalářské práce.

Bakalářská

práce

byla

zpracována

s

podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Ekologická produkce v regionu Tišnovsko hodnotí, jak funguje český trh s domácími biopotravinami a na kolik je rozvinut v regionu Tišnovsko. Po seznámení s problematikou ekologického hospodaření v České republice i v Evropské Unii se práce zaměřuje na český trh s biopotravinami a problém dovozu biopotravin. Ve výzkumné části uvádí, kolik ekologických zemědělců hospodaří v regionu a jak zásobený je zde trh s biopotravinami. Popisuje možnosti odbytu místních biopotravin v městě Tišnově, uvádí seznam ekologických zemědělců v regionu a popis farem s výčtem jejich produktů.

Klíčová slova: ekologické zemědělství, region Tišnovsko, biopotraviny, samozásobení regionu

ABSTRACT The Bachelor thesis “Ecological production of region of Tišnovsko” assesses the Czech market with homegrown organic food and how developed it is in the Tišnovsko region. The introduction deals with the topic of ecological farming in the Czech Republic and also in the European Union. Next, the thesis focuses on the Czech market with organic food and the question of imported organic food. The research of the thesis gives an account of the ecological farmers who operate in the region and studies how saturated is the local organic-food market. It also describes the opportunities of sales of regional organic food in the town of Tišnov, states the list of ecological farmers in the region and the description of the farms with the enumeration of their products.

Key words: ecological agriculture, region of Tišnovsko, organic food, selfsufficiency of region

OBSAH

1 ÚVOD ......................................................................................................................... 9 2 CÍL PRÁCE ........................................................................................................... 10 3 PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .................................................. 11 3.1 Charakteristika ekologického zemědělství ......................................................... 11 3.1.1 Cíle ekologického zemědělství..................................................................... 11 3.1.1.1 Pěstování rostlin.................................................................................... 13 3.1.1.2 Chov zvířat ............................................................................................ 14 3.1.1.3 Skladování a zpracování bioproduktů................................................ 14 3.1.1.4. Certifikace ........................................................................................... 15 3.1.2 Legislativa..................................................................................................... 17 3.1.2.1 Evropská Unie ...................................................................................... 17 3.1.2.2 Česká republika ................................................................................... 17 3.1.3. Vývoj v EU................................................................................................... 17 3.1.3.1 Vývoj v ČR ............................................................................................ 18 3.1.4 Vliv na krajinu ............................................................................................. 20 3.1.4.1 Nástroje v zemědělské politice EU ...................................................... 20 3.1.4.2 Hospodaření šetrné ke krajině............................................................. 21 3.2 Problém dovozu biopotravin ................................................................................ 23 3.2.1 Definice biopotraviny .................................................................................. 23 3.2.1.1 Odbyt biopotravin na českém trhu ..................................................... 24 3.2.1.2 Dovážené vs. domácí biopotraviny ...................................................... 26 3.3 Domácí biopotraviny a bioprodukce ................................................................... 28 3.3.1 Snížení vývozu biopotravin ......................................................................... 28 3.3.2 Faremní zpracování..................................................................................... 28 3.3.3 Prodej ze dvora a „biobedýnky“ ................................................................ 29 3.3.4 Podpora domácí produkce .......................................................................... 29 3.4 Charakteristika regionu Tišnovsko ..................................................................... 31 3.4.1 Základní charakteristika regionu............................................................... 31 3.4.2 Strategická rozvojová studie regionu Tišnovsko ...................................... 32 3.4.3 Dobrovolný svazek obcí Tišnovsko ............................................................ 32 3.4.4 Město Tišnov ................................................................................................ 33 3.4.5 Charakteristika regionu .............................................................................. 34 3.4.5.1 Poloha..................................................................................................... 34 3.4.5.2 Sídla........................................................................................................ 34 3.4.5.3 Obyvatelstvo .......................................................................................... 34 3.4.5.4 Ekonomika............................................................................................. 34 3.4.5.5 Zemědělství............................................................................................ 35 3.4.5.6 Životní prostředí ................................................................................... 36 3.5 Ekozemědělci a místní producenti v regionu ...................................................... 39 3.5.1 Ekologičtí zemědělci v bližším okolí Tišnova (do 10 km)......................... 42 3.5.2 Ekologičtí zemědělci v širším okolí Tišnova (do 30 km)........................... 43 3.5.3 Ekologičtí zemědělci a místní producenti prodávající na Tišnovských trzích ...................................................................................................................... 44

3.5.4 Vyhodnocení dotazníku............................................................................... 48 3.6 Trh s místními produkty....................................................................................... 49 3.6.1 Tišnovské trhy .............................................................................................. 49 3.6.1.1 Historie trhové tradice.......................................................................... 49 3.6.1.2 Historie Tišnovských trhů.................................................................... 50 3.6.1.3 Cíle Tišnovských trhů........................................................................... 51 3.6.1.4 Prodejci a výrobky................................................................................ 51 3.6.2 Prodejny potravin v Tišnově a místní produkty ....................................... 52 3.7 Potenciál města Tišnova (odbyt).......................................................................... 55 3.7.1 Nasycení trhu v Tišnově .............................................................................. 56

4 ZÁVĚR..................................................................................................................... 57 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................... 58 6 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................ 61 7 SEZNAM TABULEK ......................................................................................... 62 8 PŘÍLOHY ............................................................................................................... 63

8

1 ÚVOD Ekologické zemědělství je velmi frekventované téma jak v odborných pracích, tak v médiích. Děje se tak zejména proto, že plochy a produkce ekologického zemědělství v České republice rapidně narůstají a že se v obchodech objevuje stále více reklam na biopotraviny. Nejen jako reakce na dotazy kupujících vznikají studie zkoumající například kvalitu bioproduktů, statistiky a články v časopisech. Diskutabilních témat je mnoho. Tato bakalářská práce se zaměřuje na aspekt trhu s biopotravinami, který zásadně ovlivňuje funkci ekologického zemědělství ve vztahu ke krajině – dovoz biopotravin. Pokud se totiž bioprodukty dováží na velké vzdálenosti, bilance negativních vlivů na krajinu se výrazně zhoršuje. Produkce emisí sice není uvedena v zákonech o ekologickém zemědělství, ale je to důležitý aspekt, který by měl být zařazen do charakteristik bioproduktů. Jako protipól dovážených produktů se v bakalářské práci uvádí domácí produkty pocházející z České republiky. Uvádí se zde také trendy na trhu s domácími biopotravinami. Tato témata jsou základem pro experimentální část bakalářské práce, která uvádí možnosti nabídky domácích biopotravin v regionu Tišnovsko. Město Tišnov i jeho okolí je významné jak aktivitou místních občanů, tak přítomností relativně velkého počtu ekofarem v okolí. Region Tišnovsko byl vybrán také na základě činnosti občanského sdružení Za sebevědomé Tišnovsko – obnovení trhové tradice pořádáním Tišnovských trhů. Bakalářská práce je tedy rozdělena na část teoretickou,kde se popisuje stav ekologického zemědělství a trhu s biopotravinami pro celou Českou republiku a na část experimentální, která se vztahuje k regionu Tišnovsko.

9

2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo popsat základní cíle a principy ekologického zemědělství a problematiku trhu s biopotravinami v České republice. Také charakterizovat specifika ekologické produkce regionu Tišnovsko a vytvořit podrobný seznam ekologických zemědělců, kteří působí v tomto regionu. A dále analyzovat stav nabídky biopotravin a možnosti jejich odbytu a pokrytí poptávky v městě Tišnově.

10

3 PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Charakteristika ekologického zemědělství 3.1.1 Cíle ekologického zemědělství Před uvedením do problematiky ekologického zemědělství, je třeba se nejprve obrátit na českou a evropskou legislativu, která tento obor přesně definuje a stanovuje pro něj přesné podmínky a charakteristiky. Základní a velmi stručnou definici najdeme v Zákoně č.242/2000 Sb.: „Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovných hospodářských zvířat.“ Další charakteristiku uvádí Nařízení č.834/2007: „Ekologický způsob produkce tak plní dvojí společenskou roli, když na straně jedné zajišťuje zvláštní trh odpovídající na spotřebitelskou poptávku po ekologických produktech a na straně druhé přináší veřejné statky přispívající k ochraně životního prostředí a dobrým životním podmínkám zvířat, jakož i k rozvoji venkova.“ Ekologické zemědělství je tedy zvláštní způsob hospodaření, není to běžné neboli konvenční zemědělství. Dostáváme se tak z zajímavému paradoxu, protože metody ekologického zemědělství bývaly stovky let naprosto běžné a přirozené všem hospodářům. Je to tedy hospodaření, které předcházelo velkovýrobnímu zemědělství a k němuž se dnes touto formou vracíme. Mezi hlavní principy ekologického hospodaření patří ochrana agrosystémů1 a ekosystémů2, ochrana krajiny a celého životního prostředí. Proto je důležité chápat všechny činnosti při hospodaření holisticky, to znamená celistvě. Vše souvisí se vším, jinak řečeno – agrosystémy jsou v interakci s přirozenými ekosystémy v okolí farmy a cokoli člověk vnáší do agrosystémů, ovlivňuje i okolní prostředí. Pro funkčnost těchto systémů a nastolení rovnováhy je třeba celistvého přístupu a zodpovědnému chování. V podstatě se jedná o co největší přiblížení se přírodnímu (přirozenému) stavu. Proto se zejména dbá na zmenšení koloběhu látek omezením vstupů z vnějšího okolí. Jde o vstupy látek nebo energií, které se do systému zařazují uměle. Jedná se o umělá hnoji1

Soubor organismů a neživých složek prostředí v zemědělském prostředí ovlivňovaném či vytvořeném člověkem. 2 Přirozený soubor organismů a neživých složek prostředí.

11

va, syntetické postřiky proti škůdcům, stimulátory či růstové hormony apod. Snahou v ekologickém zemědělství tedy je využívat co nejvíce přirozené a místní zdroje těchto látek. V souvislosti s vnějšími vstupy je třeba zmínit také spotřebu neobnovitelných zdrojů a fosilní energie, bez nichž se dnes téměř neobejdeme. Snahou ekologických zemědělců je tuto spotřebu snižovat. Jedním z hlavních cílů ekologického zemědělství je udržet či zlepšit úrodnost půdy. Vychází z hlavní myšlenky ekologického zemědělství – hospodaření šetrné k přírodě – a zároveň ze stavu zemědělské půdy v ČR, kde je průměrně 45 % zemědělské půdy ohroženo erozí a úrodnost půdy klesá. Udržování úrodnosti půdy je také zcela v zájmu farmáře, aby hospodaření na jeho pozemcích bylo trvale udržitelné3 a výnosné. Velice významným aspektem v ekologickém hospodaření je osobitý přístup farmářů, kteří mnohdy ke své práci přidávají filosofickou či etickou rovinu. Obecně řečeno, jejich činnost a přístup pramení z vnitřního přesvědčení o tom, jak by se měl člověk chovat k přírodě. A to je v ochraně přírody a krajiny nejdůležitější.

3

Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

12

3.1.1.1 Pěstování rostlin Ekologické zemědělství, učebnice pro školy i praxi uvádí opatření charakteristické pro ekologické hospodaření, v Tab. 1 jsou uvedeny nejvýznamnější z nich: Tab. 1 Zásady pěstování rostlin Opatření

Přínos

střídání plodin s různým kořenovým systémem pěstování meziplodin zastoupení jetelovin (luskovin) druhová pestrost plodin

zlepšení půdní struktury

osevní postup proti erozi kombinace rostlin s různou rezistencí a schopností konkurence k plevelům odrůdy s větší odolností a rezistencí dostatečná krmná dávka pro zvířata po celý rok agrotechnické metody regulace plevelů, škůdců a chorob hnojení ve spojení s osevním postupem, organické a lehké minerální

ochrana půdy proti erozi zvýšení množství dusíku v půdě udržení či zvýšení druhové rozmanitosti ochrana proti erozi podpora odolnosti a konkurenceschopnosti plodin vyšší výnosy, snížení pracnosti péče welfare4, kvalita produktů zachování přirozených funkcí agrosystému zachování přirozených funkcí agrosystému (Urban, Šarapatka, 2003)

4

Stav úplného duševního a fyzického zdraví, kdy je zvíře v souladu se svým životním prostředím. (Hughes 1976)

13

3.1.1.2 Chov zvířat Pro chov zvířat jsou nejvýznamnější opatření uvedené v Tab. 2. Tab. 2 Zásady chovu zvířat Opatření

Přínosy

fyziologické a etologické požadavky na ustájení udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti

welfare

pohyb, čerstvý vzduch, ochrana proti slunci a extrémnímu počasí, prostor, podestýlka dostatečná a vyvážená krmná dávka zákaz kupírování, zkracování zubů a zobáků podíl krmiva ekologického původu 95% zákaz používání stimulátorů, syntetických zchutňovačů krmiv, syntetických konzervačních a ochranných přípravků, zkrmování močoviny, preventivní aplikace léčiv

welfare, kvalita produktů welfare, kvalita produktů kvalita produktů welfare kvalita produktů kvalita produktů, ochrana spotřebitelů proti nebezpečí z reziduí těchto látek v produktech (Urban, Šarapatka, 2003)

3.1.1.3 Skladování a zpracování bioproduktů V systému ekologického zemědělství se dbá také na způsoby zpracování a skladování, v Tab. 3 je jejich výčet. Tab. 3 Zásady skladování a zpracování bioproduktů Opatření

Přínos

opatření proti znečištění nebo kontaminací fyzické oddělení od konvenčního produktu

kvalita produktů zamezení smíchání či záměny s konvenčním produktem informovanost spotřebitele

označení producenta (zpracovatele)

(Urban, Šarapatka, 2003)

14

3.1.1.4. Certifikace Hlavním důvodem, proč ekologické zemědělství podléhá certifikaci je informovanost zákazníka. Aby v obchodě poznal, které výrobky jsou bio, značí se tyto číselným kódem kontrolní organizace (např. CZ-KEZ-01) a tzv.ochrannou značkou. Tato ochranná značka zákazníkovi říká, že produkt byl vytvořen za zvláštních podmínek, které stanovuje zákon a že producent byl podroben kontrole, která se každý rok opakuje. Tuto kontrolu zajišťují nezávislé kontrolní organizace.

Kontrolní organizace v České republice: Obr. 1 Logo kontrolní organizace Biokont

Biokont CZ, s.r.o. Inspekce a certifikace BIO CZ-BIOKONT – 03 (Biokont, 2010)

Obr. 2 Logo kontrolní organizace KEZ

(TANY, 2010)

15

Obr. 3 Logo kontrolní organizace ABCERT

(ABCERT, 2010)

Obr. 4 Ochranná značka pro ČR

(MZe, 2010)

Obr. 5 Ochranná značka pro EU

(MZe, 2010)

16

3.1.2 Legislativa

3.1.2.1 Evropská Unie Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 stanovuje komplexní právní charakteristiku ekologického zemědělství a stanovuje podmínky pro jeho provozování. Vešlo v platnost 1.1.2009. Doplněné je o Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Tato nařízení platí v České republice, která svými zákony pouze doplňuje a upravuje některé oblasti, které v nařízení nejsou upraveny.

3.1.2.2 Česká republika Mezi české předpisy doplňující evropskou legislativu patří například Nařízení č. 53/2009 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na lesnickoenvironmentální opatření; Vyhláška č.16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství nebo Nařízení č.79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření. České předpisy neřeší otázku státní podpory, ta je řešena v Plánu rozvoje venkova příslušnými nařízeními Vlády.

3.1.3. Vývoj v EU Urban a Šarapatka popisují vznik ekologického zemědělství následovně. Počátky ekologického zemědělství v Evropě se datují do období po první světové válce. V zásadě to byla reakce na postupující urbanizaci a industrializaci. Lidé v té době měnili svůj životní styl a vlivem průmyslu se začalo zhoršovat jejich životní prostředí. První průkopníci ekologického zemědělství (resp. přírodního zemědělství5 nebo biodynamického zemědělství6) se vraceli ke starým tradicím a venkovskému životu, který jim poskytoval jednak zdravý životní styl, jednak plnění jejich představ o tom, jak by se mělo „správně“ hospodařit. Již v tomto období se totiž objevují první zmínky o porušení půdní struktury a snížení úrodnosti půdy, zvýšení výskytu škůdců a chorob nebo okyselení 5

Vzniklo na začátku 20.století, za zakladatele je považován E.Könemann, je založeno na myšlence samozásobitelství, životě na venkově, porozumění půdní úrodnosti a vegetariánství, které vylučovalo živočišnou produkci. 6 Vychází z antropozofické filosofie J.W.Goetheho vnímající přírodu jako jeden celistvý fungující organismus za působení kosmických sil. Tuto myšlenku v souvislosti zemědělské činnosti dál rozvedl R.Steiner.

17

půd. To vše je dle vědeckých posudků přičítáno intenzifikaci a mechanizaci zemědělství. Pozdější studie v průběhu celého dvacátého století tuto hypotézu jen potvrzují. První „ekologičtí zemědělci“ se tedy navrací ke starým metodám pěstování, které jsou postupně doplňovány o nové vědecké poznatky z oblasti biologie ekosystémů a agrosystémů. Tyto metody byly mnohdy velmi specifické a navzájem se mezi sebou lišily jak filozoficky, tak praktickými postupy. Zde je stručný seznam: Přírodní zemědělství, Biologicko-dynamické zemědělství, Organicko-biologické zemědělství, Organic agriculture (anglicky mluvící země), Biologischer Landbau (německy mluvící země) a L’Agriculture biologique (francouzsky mluvící země). O oficiální uznání ekologického zemědělství se zasadila organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements – Mezinárodní federace sdružení za organické zemědělství), která vznikla v 70.letech v Německu. K vytvoření právních předpisů dochází v roce 1991 a to Nařízením Rady EHS č.2092/91 o ekologickém zemědělství a tímto se také pojem ekologické zemědělství a označování „bio“ stává jasným, definovaným pojmem. Zjednodušuje tedy přehled spotřebitele, zpřesňuje podmínky pro zemědělce a mimo jiné umožňuje zavedení dotací. Zvláště v devadesátých letech se prudce zvýšila poptávka po biopotravinách a metody ekologického zemědělství se začaly intenzivně zkoumat na odborné půdě škol a výzkumných ústavů a doplňovat o nové poznatky. Nárůst zájmu o biopotraviny a ekologické zemědělství také souvisel se zvýšeným zájmem evropské populace (zvláště pak západoevropské) o vlastní zdraví a životní prostředí. Objevilo se spoustu organizací, občanských sdružení a nadací, které se těmto tématům věnovali a nadále umožňují lidem například zapojovat se do veřejného dění.

3.1.3.1 Vývoj v ČR Na území tehdejšího Československa byl vývoj ekologického zemědělství značně zbržděn oproti západní Evropě komunistickým režimem, který jednak znemožňoval příjem informací o vývoji ekologických metod ze západu, jednak tajil informace o stavu životního prostředí, půdy a potravin na našem území. Tyto informace začaly koncem 80.let prosakovat mezi veřejnost a neminuly se účinkem. Lidé se začali zajímat o to, co jedí a hlavně v kruzích ochránců přírody a jiných angažovaných lidí také o stav našeho životního prostředí. Prvotní impuls vzešel od obyvatel měst, kteří se začali zajímat o „nechemizované potraviny“. Na tento zájem reagoval časopis Zdravá zahrada radami, jak si vypěstovat suroviny ekologickými či alternativními způsoby. Po revoluci v roce 18

1989 se pak o zavedení ekologického zemědělství do praxe zasadili zvláště zemědělci sami za pomoci organizací jako jsou např. mladí ochránci přírody7 či neformální skupiny novinářů. V roce 1991 vzniká první zákon o ekologickém zemědělství a jsou stanoveny dotace, které zemědělci mohou čerpat. Spolu s jinými svazy vzniká v tomto roce také náš nejvýznamnější svaz pro ekologické zemědělství PRO-BIO, který působí dodnes. Pro rok 2009 uvádí Ministerstvo zemědělství: „Z aktuálních statistických údajů vyplývá, že počet ekologických zemědělců rapidně narůstá. K 31.12. 2009 jich hospodařilo již 2 689 a to na výměře téměř 400 000 ha, což představuje podíl 9,38 % z celkové výměry zemědělské půdy.“ (Vorlíček, 2010)

Tab. 4 Srovnání základních statistických ukazatelů EZ v roce 2008 a 2009 ukazatel

Počet výrobců biopotravin

stav stav nárůst za k 31.12.2008 k 31.12.2009 ledenprosinec 2009 (%) 410 501 22

Počet ekofarem Výměra zemědělské půdy v ekologickém

1 802

2 689

49

338 722

398 407

18

7,97

9,38

1,4

34 990

44 904

28

278 913

329 232

18

2 777

3 678

32

408

645

58

0

8

-

21 634

19 890

-8

zemědělství (ha) Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy (%) Výměra orné půdy (ha) Výměra trvalých travních porostů (ha) Výměra trvalých kultur - sady (ha) Výměra trvalých kultur - vinice (ha) Výměra trvalých kultur - chmelnice (ha) Ostatní plochy (ha)

(Vorlíček, 2010)

7

Svaz mládeže, který vznikl po roce 1989 v ČR pod Českým svazem ochránců přírody (ČSOP)

19

3.1.4 Vliv na krajinu Legislativa ekologického zemědělství je součástí celkové zemědělské politiky a to zvláště v otázce vlivu na krajinu, která je klíčovým tématem v problematice ekologického zemědělství a možná v otázce zemědělství obecně. Nahlédneme proto nejprve do systému zemědělské politiky Evropské Unie, který bude tvořit platformu pro další kapitoly o vlivu ekologického zemědělství na krajinu.

3.1.4.1 Nástroje v zemědělské politice EU V průběhu rozvoje zemí Evropské Unie, kam Česká republika již neodmyslitelně patří, se zásadně měnily funkce zemědělství. Z původní funkce produkční se zejména od 80. let přenesla pozornost na funkci environmentální (můžeme říci také krajinotvornou). V 90.letech již tato funkce téměř dominuje a na mezinárodní úrovni jsou přijímány opatření, která mají tuto funkci posílit a zabránit negativnímu vlivu zemědělství na životní prostředí. V tomto ohledu je ekologické zemědělství velmi podstatnou složkou agroenvironmentální politiky. Česká republika je zapojena ve Společné zemědělské politice platné pro Evropskou Unii. Tato politika se zprvu zaměřovala hlavně na podporu zemědělské produkce, rozvoj venkova a ochranu trhu. V roce 1992 byla postupně přijímána agroenvironmentální opatření, která tvoří jeden z nástrojů Společné zemědělské politiky. Mezi ostatní nástroje patří investice v zemědělských podnicích, podpora mladých zemědělců, předčasný odchod do důchodu, školení zemědělců, podpora znevýhodněných oblastí (LFA)8 a oblastí s omezeními z důvodu ochrany životního prostředí, zlepšování zpracování a marketingu zemědělských produktů, podpora zalesňování a podpora adaptace a rozvoje venkovských oblastí. Dále sem patří tržní nástroje uvedené v tzv. Tržních řádech jako je organizace společného trhu, přímé platby, garantované nákupy a další. Tato politika se tedy snaží o to, aby zemědělci byli na trhu konkurenceschopní, hospodařili udržitelným způsobem, produkovali potraviny vysoké kvality a udržovali základní charakter evropské krajiny.

Agroenvironmentální opatření v ČR Tato opatření mají za úkol motivovat, a to především finančně, zemědělce k tomu, aby svoji činnost rozšířili o aktivity, které jsou šetrné ke krajině. Tyto aktivity jdou nad rámec běžné praxe a jsou spojeny s určitými ztrátami na produkci nebo časovou náročnos8

Znevýhodněné oblasti v zemědělství (v ĆR zejména podhorské a horské oblasti)

20

tí. Proto zemědělec, který se rozhodne provádět tato opatření na svých pozemcích, dostává v rámci programu finanční odměnu. Může se jednat například o založení travnatých pásů na okraji polí, omezení aplikace insekticidů, fungicidů či hnojiv, omezení sečení pastvin a luk (na jednu seč za rok) a další. Od vstupu České republiky do Evropské Unie u nás fungují dva programy zabývající se podporou agroenvironmentálních opatření. Jsou to Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a Operační program zemědělství. Do obou programů se mohou zapojit jak zemědělci s konvenční výrobou, tak ekologičtí zemědělci. Ekologické zemědělství má v tomto zvláště významné postavení vzhledem k jeho základním principům, mezi které patří především šetrné hospodaření vůči přírodě.

3.1.4.2 Hospodaření šetrné ke krajině Na závěr kapitoly o ekologickém zemědělství je třeba zdůraznit funkci vlivu na krajinu a ochrany jejích ekosystémů. Jak vyplývá například ze studie Synergy Marketing a GfK Praha, velká část laické veřejnosti se mylně domnívá, že ekologické zemědělství a produkce biopotravin má za cíl starat se o zdravou výživu, že tudíž tímto hospodařením se dosáhne „zdravějších potravin“. O výživové hodnotě a „zdravosti“ biopotravin existuje spousta studií, z vědeckých analýz vyplývají různé závěry, které nelze jednotně prezentovat, takže nelze říci, že by biopotraviny byly zdravější. Oficiální charakteristiky ekologického zemědělství se o to ani nesnaží, naopak poukazují hlavně na funkci krajinotvornou, která je v této činnosti klíčová. Jak píší Urban a Šarapatka: Ekologické zemědělství, se snaží pojímat svou činnost holisticky – celistvě a tudíž se zcela přirozeně snaží zapojovat agosystémy hospodářství do přirozených ekosystémů. Mezi jednotlivými systémy dochází k interakcím a koloběhu látek, které směřují k rovnováze. Záleží proto na člověku a jeho zásazích, jak se bude nejen agrosystém ale i okolní ekosystém vyvíjet, zda si zachová svoji podobu, obohatí svoji rozmanitost nebo ji naopak ztratí. Zemědělec ovlivňuje tyto systémy především intenzitou hospodaření, velikostí polí, osevními postupy, volbou plodin a zpracováním půdy dle místa hospodaření, zachováváním ekologických stabilizačních prvků9 atd. Tím, že ekologické zemědělství používá šetrné metody, chrání biodiverzitu a může tak zachovat koloběh živin, přirozenou regulaci chorob a škůdců, opylení, samovolnou obnovu biotopů a další přirozené funkce agrosystému. Jeho cílem je chránit rozmanitost 9

Například meze, remízy, louky a jiné plnící funkci stanovišť pro různorodé druhy organismů či protierozní funkci.

21

na úrovni genové, druhů, biotopů i ekosystémů. Metody, jak příznivě působit na obdělávanou krajinu, jsou již zmíněné agroenvironmentální opatření a mnohé jiné metody. Vedle biodiverzity je třeba také zmínit ochranu půdy a její úrodnosti. Ta je ovlivňována především mechanizací a zpracováním půdy. Proto jsou doporučené některé metody, které negativní vliv zpracování půdy zmírňují. Jelikož v agrosystémech je vše spojeno se vším, nelze oddělovat jedny metody od druhých, pro dobrou půdní strukturu a úrodnost je také důležité udržení vysoká úrovně biodiverzity na úrovni mikroorganismů, které hrají velmi podstatnou roli v této problematice a nelze ji podceňovat. Pro příklad uvádím níže některé další metody (kromě výše zmíněných), které jsou používané a doporučované v systému ekologického hospodaření. Ekologického zemědělce pak čeká nelehký úkol – kombinovat metody, přemýšlet o vlivu svých zásahů, uvažovat komplexně. Každé hospodářství je jiné a teorie se časem musí vytříbit a teprve z vlastních zkušeností se nejlépe sestavuje správný fungující systém hospodaření, který se však může vytvořit pouze díky svědomitému a odpovědnému přístupu hospodáře.

Další opatření ekologického zemědělství používané pro zachování biodiverzity -

pestré osevní postupy, využití alternativních plodin

-

smíšené kultury uplatňované zejména v zelinářství

-

využití krycích plodin a meziplodin

-

minimalizované zpracování půdy

-

vyšší vstupy organické hmoty do půdy

-

omezení chemických vstupů do půdy

-

doprovodná vegetace na okrajích agrosystémů, péče o krajinnou zeleň

-

ochrana ekologických stabilizačních prvků

-

zakládání nových biotopů (Urban. Šarapatka, 2003)

22

3.2 Problém dovozu biopotravin 3.2.1 Definice biopotraviny Nejprve musíme definovat, co vlastně je biopotravina a jak se liší od ostatních potravin. Oficiální vysvětlení nám podává Zákon č. 242/2000 Sb.: „Biopotravinou je potravina vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a předpisech Evropských společenství (Čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení Komise (ES) č.2342/1999), splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy (Například zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 304/2004 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných a pomocných látek při výrobě potravin, vyhláška č. 305/2004 Sb., kterou se stanoví druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné množství v potravinách, vyhláška č. 446/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin potravními doplňky).“ Takto zní vysvětlení pojmu v zákoně. Je však nutno dovysvětlit, jaké konkrétní podmínky musí biopotravina splňovat. Výroba biopotravin či bioproduktů se uskutečňuje za dodržování zásad uvedených v kapitole 3.1.1 Cíle Ekologického zemědělství. Je vyrobena bez použití pesticidů, hormonů a minerálních hnojiv, není geneticky modifikována a nesmí obsahovat stabilizační látky uvedené v zákoně, respektive smí se použít jenom ty přídatné a pomocné látky, které jsou uvedeny v pozitivních seznamech v příloze VI, část A a B Eko-nařízení10. Obsah konvenčních surovin v biopotravině je maximálně 5 %. Výrobky nejsou upravovány ionizujícím zářením. Biopotravina je jasně označená ochrannou značkou a kódem kontrolní organizace (viz. kapitola 3.1.4 Certifikace).

10

Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 - přílohy

23

3.2.1.1 Odbyt biopotravin na českém trhu Nabídka Každým rokem nabídka biopotravin stoupá. Ministerstvo zemědělství uveřejnilo, že se počet ekofarem v České republice zvýšil za rok 2009 o 50 % a počet výrobců biopotravin již přesáhl 500 provozoven. Biopotraviny jsme dříve mohli najít hlavně ve specializovaných prodejnách zdravé výživy nebo přímo v prodejně biopotravin, dnes na ně narazíme téměř v každém super či hypermarketu. Hnutí Duha provedlo v roce 2006 průzkum nabídky biopotravin v jednotlivých obchodních řetězcích, výsledky zobrazuje následující tabulka:

Tab. 5 Nabídka biopotravin v obchodních řetězcích Obchodní řetězec

Počet artiklů biopotravin

Delvita dm-drogerie Spar Jednota Kaufland Billa Makro Plus-discount Lidl Globus Hruška

302 250 200 185 107 100 46 45 0 0 0 (Kaspříková, Kotásková 2007)

Nutno však doplnit, že do průzkumu nebyly zahrnuty všechny obchodní řetězce, resp. ne všechny odpověděly na dotazník. Chybí zde například Tesco, které je významným prodejcem biopotravin a možná by se se svou nabídkou dostalo i na první místo v tabulce. Díky nabídce v těchto řetězcích se biopotraviny dostaly do povědomí velké části populace, což souvisí s růstem poptávky a její přemírou. Spotřebitelé by tedy chtěli víc biopotravin, prodejci se jim snaží odpovídat a rozšiřují svoji nabídku, zvláště biopotravinami ze zahraničí, jak se přesvědčíme v dalších kapitolách. Souvisí s tím i složení nabídky biopotravin v obchodních řetězcích. Z výzkumu Hnutí Duha vyplývá, že často chybí dostatečná nabídka „běžných“ potravin jako je mléko, máslo, sýry, vejce, chléb, ovoce, zelenina. Častěji se objevují nejrůznější polotovary a specializované zboží jako čaj, káva, koření, cereálie. Takže i přesto, že se poptávka neustále zvyšuje, možnost nakupovat a jíst v biokvalitě je stále dost komplikovaná.

24

Poptávka Spotřebitelé, kteří kupují biopotraviny však tvoří pouze malé procento populace České republiky, musíme proto velikost trhu vztáhnout k těmto číslům. Ministr zemědělství Gandalovič v roce 2008 uvádí: „Trh s biopotravinami má v České republice velký potenciál. V současné době asi jen pět procent spotřebitelů kupuje biopotraviny pravidelně, dalších dvacet pět procent občas. Spotřeba biopotravin na jednoho obyvatele byla v loňském roce asi 126 Kč.“ (Zajíček, 2008) A nebo jak konstatovalo Hnutí Duha: "Domácí trh s biopotravinami loni (2006 - pozn.aut.) podle Toma Václavíka z agentury Green marketing rostl zřejmě nejrychleji v Evropě. Češi za biopotraviny v roce 2006 utratili dle provedených šetření zhruba 760 milionů korun, což byl meziroční vzestup o 49 %. Poptávku kryl z velké části dovoz.” (ČTK, 2007) Z průzkumu z roku 2006 Synergy Marketing ve spolupráci s GfK Praha vyplynulo, že nejčastěji spotřebitelé nakupují v hypermarketech, specializovaných prodejnách zdravé výživy a supermarketech.

Tab. 6 Podíl nákupů biopotravin v jednotlivých typech obchodů Místo nákupu Četnost nákupů (%) hypermarket specializované prodejny zdravé výživy supermarket diskontní prodejny menší prodejny nespecializované specializované prodejny biopotravin stánkový prodej (biojarmarky) internetový obchod prodej u farmáře jinde

40 32 32 20 20 19 3 2 1 2 (Synergy Marketing, GfK Praha 2006)

Z průzkumu vyplývá, že o biopotraviny se nejvíce zajímají ženy ve věku od 25 do 44 let a vysokoškolsky vzdělaní lidé. První skupina je nejvíce ovlivňována zdravotní motivací. Ženy (mnohdy matky) kupují biopotraviny proto, „že neobsahují chemické konzervační látky, jsou zdravější, přírodní, nezávadné či kvalitní“ (Synergy Marketing, GfK Praha 2006). Avšak 12 % dotazovaných charakterizovalo biopotraviny jako „ekologicky nezávadné“, což svědčí o jisté míře informovanosti o funkcích ekologického zemědělství. Jsou tu však mnohé překážky a bariéry, které brání většímu rozvoji trhu s biopotravinami. Významná je v tomto ohledu informovanost spotřebitelů, v průzkumu lidé uváděli, že neví, kde získávat informace o produktech a systému ekologického ze-

25

mědělství, značka bio proto mnohdy vzbuzuje nedůvěru. Respondenti si také stěžovali na nedostupnost některých výrobků jako výše zmíněné „běžné“ potraviny. Jeden z častých argumentů proti nákupu je vysoká cena biopotravin.

3.2.1.2 Dovážené vs. domácí biopotraviny Když nahlédneme do obchodu, kde se prodávají biopotraviny, zjistíme, že nám z více než poloviny nabízejí zahraniční produkty, nejčastěji z Německa, Rakouska a dokonce i z Nového Zélandu, Argentiny či Číny. V roce 2005 to bylo celých 62 % biopotravin z dovozu (ČTK, 2007). Tyto potraviny k nám putují delší cestou a jejich „ekologická stopa“11 je tak mnohem větší než u domácích produktů. Navíc je zajímavé srovnat ceny domácích a importovaných biopotravin – cena dovozu se tu jasně promítá a nahrává tak spotřebitelům, kteří žehrají na příliš drahé biopotraviny. Proč tedy není na českém trhu více českých biopotravin? Důvod nedostatku biopotravin je velice elementární povahy – biopotravin je zkrátka málo. Na celkovou výměru ploch ekologických zemědělců připadá relativně malé procento plochy orné půdy a tak tu chybí místo pro produkci hlavních surovin jako jsou obiloviny či zelenina (82,5 % plochy v ekologickém zemědělství zabírají trvalé travní porosty)(Kaspříková, Kotásková, 2007). Druhým velice podstatným problémem je nedostatek zpracovatelen bioproduktů. Když už zemědělec vyprodukuje surovinu, nemůže často najít domácí firmu, která by se starala o zpracování, a tak své suroviny posílá na zpracování do zahraničí (nejčastěji do Rakouska či Německa), což je o to absurdnější, když české produkty putují přes hranice aby se k nám zase dovezly zpátky. Cestu ke spotřebiteli však mohou zkomplikovat samotné obchodní řetězce, například tím, že trvají na centrálním zásobování svých prodejen, na což nemá zemědělec mnohdy dostatek zboží a nebo se centrální sklad nachází na dovozně nevýhodném místě. Nutno zmínit také samotnou obtížnost ekologické zemědělské výroby, zvláště produkce zeleniny potřebuje velké množství ruční práce a výnosy mnohdy nejsou tak velké jako u konvenční produkce. Domácí biopotraviny však z českého trhu nemizí, naopak díky propagaci a zvyšování ekologicky obhospodařované plochy se český trh rozrůstá. "Obchody ale budou dovážet více a více, pokud stát nezačne účinněji podporovat domácí ekologické 11

Jedná se o uměle vytvořenou jednotku, která určuje jakou plochu potřebuje člověk pro svůj život nebo činnost pro svoji existenci.

26

zemědělství a výrobce biopotravin" (Potravinářská komora České republiky, 2007) varovalo Hnutí Duha. Co tedy můžeme najít mezi domácími biopotravinami? V současné době český bio trh nabízí zejména mléčné produkty, z kravského i kozího mléka, zeleninu, ovoce, bylinky, pečivo, vybrané druhy obilovin a luštěnin, čaje, vína, med a maso. Následující tabulka uvádí procentuální zastoupení českých biopotravin v obchodních řetězcích. Tab. 7 Podíl českých biopotravin v obchodních řetězcích Obchodní řetězec

Podíl českých biopotravin [%]

Delvita Globus Spar Jednota Hruška Kaufland Billa Plus-Discount dm-drogerie Makro

85,2 66,7 59,5 57,7 57,1 23,8 22,9 19,2 0 0 (Kaspříková, Kotásková 2007)

Výzkum Synergy Marketing a GfK Praha prezentuje přístup spotřebitelů k domácím produktům takto: „Větší část zákazníků kupujících biopotraviny se hlásí k patriotismu a preferuje především české výrobky, jen zhruba 1 % preferuje produkty zahraniční a 40 % zákazníků nerozlišuje zemi původu.” (Synergy Marketing, GfK Praha, 2006) Pro zachování a rozšiřování nabídky českých biopotravin je třeba zvláště upozorňovat na problémy českých ekozemědělců, informovat spotřebitele o stavu a možnostech českého trhu a doufat v podporu ze stran spotřebitelů. V dalších kapitolách je nastíněno, jaký je význam a možnosti českých biopotravin a domácích biopotravin obecně.

27

3.3 Domácí biopotraviny a bioprodukce 3.3.1 Snížení vývozu biopotravin Na českém trhu mnohé produkty ekologického zemědělství chybí, protože jsou vyváženy do zahraničí, jak zaznělo v minulé kapitole. Tento trend by mohla změnit lepší komunikace mezi ekologickými producenty, zpracovateli a distributory. O něco takového se pokouší svazy PRO-BIO a Bioland, kteří 4. června 2008 založili novou odbytovou organizaci s názvem PRODEJ-BIO, s.r.o. „Jejím cílem je sdružovat produkci i od malých producentů, nakupovat neanonymní biosuroviny (v blízké budoucnosti i s certifikátem PRO-BIO/Bioland), které by měly zůstávat v tuzemsku přednostně pro domácí smluvní zpracovatele. Představuje jednu z iniciativ svazu PRO-BIO, jak pomoci českým ekozemědělcům dostat své produkty na český trh.“ (Průšová, Valeška, 2008) Jak uvádí J.Průšová a J.Veleška ze PRO-BIO LIGY.

3.3.2 Faremní zpracování Pro uchování biosurovin na českém trhu je další možností zpracování surovin přímo na farmě. Tento způsob u nás není příliš rozvinutý ve srovnání například ze sousedními zeměmi jako je Rakousko a Německo. Jedním z hlavních důvodů je přetržená tradice malovýroby způsobená komunistickým režimem a jeho jednotnými zemědělskými družstvy.

„Dle informací MZe se faremním zpracováním bioproduktů zabývá 35

z 1307 zemědělců, tj. necelá 3 %. Z 56 farem s produkcí mléka, které jsme v roce 2006 sledovali v rámci jednoho z našich výzkumných projektů se pouze 3 věnovaly faremnímu zpracování a 2 přímému prodeji ze dvora, naopak celkem 17 farem prodávalo mléko do konvenčního výkupu, 12 do bio výkupu a 22 jej mělo pouze pro vlastní potřebu.“ (Průšová, Valeška, 2008), popisuje stav faremního zpracování v oblasti mléčných výrobků manažer svazu PRO-BIO, Ing. Petr Trávníček. Zvláště u zpracování mléčných produktů naráží ekologičtí zemědělci na řadu problémů, protože požadavky českých odpovědných úřadů na technické naplnění veterinárních a hygienických požadavků na faremní zpracování jsou ve srovnání s praxí např. v Rakousku až nesmyslně přísné. Mnohé legislativní požadavky se ale mění. Jak uvádí MVDr. Jan Váňa ze Státní veterinární správy: „Od roku 2006 platí v celé EU stejná nová pravidla, která již přímo nevyžadují např. bezdotykové vodovodní baterie ani zaoblené rohy. Tyto záležitosti byly vyžadovány starší evropskou legislativou, která vstupem nové legislativy v platnost

28

pozbyla účinnosti.“ (Průšová, Valeška, 2008) Můžeme tedy doufat v další zlepšení situace a zvýšení podpory faremního zpracování ze stran úřadů. Nezanedbatelné je ovšem také finanční zajištění projektů zpracovatelen na farmách. Zařízení je většinou drahé a v systému dotací na ekologické zemědělství nejsou v tomto ohledu poskytovány žádné prostředky. Zemědělec si však může podat žádost v rámci Programu rozvoje venkova, kde jsou následně ekologické podniky bodově zvýhodněny. I to však vyžaduje od zemědělce iniciativu a dobré organizační schopnosti.

3.3.3 Prodej ze dvora a „biobedýnky“ Další možností, jak zachovat produkty ekologického zemědělství na českém trhu je prodej ze dvora či rozvoz tzv. biobedýnek. Jsou to způsoby, které jednak omezují spotřebu pohonných hmot při rozvážení, jednak podporují informovanost o vlivu ekologického farmaření na konkrétní místo, kde zemědělec hospodaří právě díky osobnímu kontaktu s ním. Prodej ze dvora nabízí většina ekologických farmářů, protože je to i pro ně jednoduché řešení prodeje svých produktů. Na druhé straně zákazníci mohou ocenit například to, že biopotraviny ze dvora jsou levnější než v obchodech. Informace o tom, co jednotliví zemědělci právě nabízejí mohou zákazníci často najít na internetových stránkách ekofarem, které nezřídka tuto formu prezentace používají. Pojem „biobedýnky“ je určitým způsobem převzatý ze systému dovozu biopotravin ve Velké Británii. Zde již několik let funguje tzv. organic box delivery, které spočívá v pravidelném rozvážení bedýnek s biopotravinami přímo do domovů zákazníků. Ti pak mají „svého“ farmáře z blízkého okolí, kterému zajišťují pravidelný odbyt. Tento systém se v Británii těší velké oblibě a postupně se šíří do ostatních evropských států. Ve srovnání s Velkou Británií český trh není tak hojně zásoben bioprodukty a podstatnou nevýhodou jsou poměrně velké vzdálenosti od farmáře k zákazníkům, potraviny se tak buď zdražují nebo se rozvoz farmáři nevyplatí, každopádně se však zvyšuje spotřeba pohonných hmot. Také z tohoto důvodu je u nás málo systémů rozvozu biobedýnek.

3.3.4 Podpora domácí produkce Pro zvýšení zájmu o české výrobky a informovanosti o procesech na trhu je velmi důležitá veřejná podpora. Uskutečňuje se například formou kampaně ministerstva zemědělství, udělováním certifikátů a značek domácích produktů či propagací přímo v obchodech. České potraviny obecně jsou podporovány dvěma významnými značkami – Klasa a Czech Made. Značka Klasa charakterizuje výrobky takto označené jako kva29

litní potraviny, které splnily podmínky, které si stanovuje Oddělení marketingu Státního zemědělského intervenčního fondu a Odborná rada, přičemž splnění těchto podmínek kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Státní veterinární správa. Jednou z podmínek například je, aby výrobek byl z větší části ze surovin pocházejících z ČR (přesné limity uvádí „Podmínky“) a aby jeho zpracování probíhalo v České republice. Od roku 2003 již toto ocenění získalo 1323 produktů od 227 českých a moravských výrobců. Jejich úplný seznam je zveřejněn na internetových stránkách Klasy. O značce Czech Made se dozvídáme na stránkách nevládní a neziskové organizace Sdružení pro oceňování kvality (SOK) (původně Sdružení pro Cenu ČR za jakost založené v roce 1993). Cílem SOK je podpora podnikání, konkurenceschopnosti subjektů, rozvoje řemesel, obchodu a služeb a ochrana spotřebitele. Stejně jako Klasa Czech Made dbá na dobrou kvalitu výrobků a snaží se o zvyšování kvality života v ČR. V roce 2002 vznikla značka Czech Made vrámci projektu Program Česká kvalita, jenž podporuje prodej kvalitních českých výrobků a služeb. Tento program byl přijat usnesením vlády ČR č. 685 ze dne 26.6.2002. Obě značky tedy zaručují jak kvalitu výrobků, tak i český původ. Další značkou domácích produktů je regionální označení „Domácí výrobky“. „Hlavním cílem regionálního značení výrobků je zviditelnit tradiční regiony (známé např. svou zachovalou přírodou, zdravým prostředím, lidovými tradicemi) a využít jejich socio-ekonomických výhod. Do systému regionálních značek „Domácí výrobky” se od roku 2004 zapojilo již 10 regionů – Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické

hory,

Moravské

Kravařsko,

Górolsko

Swoboda,

Vysočina,

Polabí

a Podkrkonoší. V každém z nich vznikla regionální značka pro výrobky, která zaručuje vedle jejich kvality a šetrnosti k přírodě především jejich původ a vazbu na určité výjimečné území.“ (Apus, Asociace regionálních značek, o.s., 2006) Tato značka už se podstatně více blíží myšlence hospodaření ohleduplného k místním podmínkám a zapadá do skupiny projektů, které se starají o krajinu a životní prostředí. Samotné ekologické zemědělství je podporováno Ministerstvem zemědělství, které například v roce 2008 zahájilo kampaň na propagaci ekologického zemědělství a biopotravin(Zajíček, 2008). Propagace byla zaměřena na souvislosti mezi jídlem a rázem zemědělské krajiny, vysvětlovala primární cíle ekologického zemědělství. Hlavními komunikačními nástroji byly billboardy, inzerce v tisku, ochutnávky biopotravin nebo webové stránky www.ziju-bio.cz. Kampaň financoval Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) a Evropská unie. Nepodcenitelnou roli hrají v propagaci a šíření informací obchody s biopotravinami, které by jednak mohly více spolupracovat a míst30

ními producenty a seznamovat s jejich činností zákazníky, jednak informovat nakupující v obchodě a osvětlovat funkce a principy ekologického zemědělství ve vztahu s životním prostředím. A jistě by se našly i jiné způsoby, jak pomoci českým bioproduktům více se prosadit na domácím trhu.

3.4 Charakteristika regionu Tišnovsko Pro definování regionu Tišnovsko vycházím jednak z rozsahu Dobrovolného svazku obcí Tišnovsko, jednak z předem určené dovozní vzdálenosti, kterou jsem stanovila na 30 km vzdušnou čarou od města Tišnova. Vymezení oblasti podle Dobrovolného svazku obcí používám pro snadnější definování oblasti – jak z hlediska přírodních podmínek, tak i sociálních či ekonomických. Ale abychom získali přehled o tom, kteří producenti patří nebo by mohli patřit do místního trhu s biopotravinami, je třeba tento okruh rozšířit. Zde byla použita vlastní dedukce, předpokládám, že mezní vzdálenost pro dovozce či pro spotřebitele samotné je 30 km, tato vzdálenost nesouvisí s žádným legislativním nařízením v ekologickém zemědělství ani se statistikami dovozu.

3.4.1 Základní charakteristika regionu Region Tišnovsko je svými podmínkami pro zemědělství, ekologické zemědělství, agroenvironmentální projekty či agroturistiku velmi specifický. Tyto činnosti mají oporu v nejrůznějších občanských aktivitách, občanských sdruženích, ale co je podstatnější – v zastupitelstvech města Tišnova a ostatních obcí regionu. V Tišnově například existuje občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko, od roku 2008 se na tišnovském náměstí konají pravidelně trhy s místními produkty, najdeme tu také ekoporadnu. Významné je, že je tu značně velký počet aktivních lidí, kteří se zajímají o své město a životní prostředí. V roce 2009 obdrželo město Tišnov také titul „Obec přátelská rodině“ od Stálé komise pro rodinu. Jak se píše na obecních stránkách Tišnova: „Město Tišnov se zařadilo mezi ty města České republiky, které se nejlépe věnují podpoře rozvoje prorodinných aktivit.“ (Město Tišnov, 2009) Zmíněné také dokazuje úroveň aktivit zaměřených na kvalitu života v Tišnově.

31

3.4.2 Strategická rozvojová studie regionu Tišnovsko V roce 2006 si město Tišnov nechalo vypracovat od firmy Eurovision Strategickou rozvojovou studii, jejíž zpracování trvalo od října 2006 do července 2007. Jejím cílem je: „Dosažení harmonického a udržitelného rozvoje společnosti a hospodářství v kvalitním prostředí.“ (Kučera, 2007) Jedním z dílčích cílů je také v kapitole 5.5 Priorita E: „Udržení a ochrana kvalitního životního prostředí: posílení krajinotvorné funkce zemědělství a lesnictví v oblastech s horšími podmínkami pro intenzivní zemědělskou výrobu“ (Kučera 2007). Studie podrobně popisuje stav jednotlivých složek prostředí v tomto regionu - kapitoly Základní informace o Dobrovolném svazku obcí Tišnovsko, Obyvatelstvo a sídelní struktura, Doprava a dopravní obslužnost, Technická infrastruktura a územně plánovací dokumentace, Trh práce, Hospodářství, Sociální infrastruktura, Cestovní ruch, Životní prostředí, provedla SWOT analýzu12 a předložila návrh strategie, v němž jsou obsaženy konkrétní návrhy projektů v jednotlivých obcích. Na realizaci projektů a strategických plánů se například v Prioritě E (Udržení a ochrana kvalitního životního prostředí) podílí tyto subjekty: sdružení obcí, jednotlivé obce, orgány Jihomoravského kraje, Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny, Český svaz ochránců přírody, Státní fond životního prostředí, Pozemkový úřad, Katastrální úřad, Státní meliorační správa, Povodí Moravy, PGRLF, Lesy ČR, podnikatelské subjekty, nestátní neziskové organizace. Tato studie mi posloužila k popsání základních charakteristik v regionu Tišnovsko.

3.4.3 Dobrovolný svazek obcí Tišnovsko Pro charakteristiku regionu vycházím tedy z Dobrovolného svazku obcí Tišnovsko, do kterého patří město Tišnov jako centrum oblasti, dále pak obce: Borač, Braníškov Brumov, Březina, Bukovice, Černvír, Deblín, Dolní Loučky, Doubravník, Drahonín, Drásov, Hluboké Dvory, Horní Loučky, Hradčany, Kaly, Katov, Křižínkov, Kuřimská Nová Ves, Kuřimské Jestřabí, Lažánky, Lomnice, Lomnička, Lubné, Malhostovice, Nedvědice, Nelepeč–Žernůvka, Níhov, Olší, Pernštejnské Jestřabí, Předkláštěří, Rojetín, Sentice, Skalička, Svatoslav, Synalov, Štěpánovice, Tišnovská Nová Ves, Újezd u Tišnova, Vohančice, Vratislávka, Žďárec, Železné. Strategická rozvojová studie uvá-

12

SWOT analýza je metoda, pomocí které je možno identifikovat silné (ang: Strengths) a slabé (ang: Weaknesses) stránky, příležitosti (ang: Opportunities) a hrozby (ang: Threats) spojené s určitým projektem.

32

dí, za jakých podmínek Dobrovolný svazek obcí Tišnovsko vznikl: „Dobrovolný svazek obcí Tišnovsko (dále jen svazek) byl v souladu s ustanoveními § 49 až § 53 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, založen na setkání pověřených zástupců obcí dne 13.12.2004 k zmnožení sil a prostředků při prosazování záměrů přesahujících svým rozsahem a významem jednotlivou účastnickou obec.“ (Kučera, 2007) Předmětem činnosti je mimo jiné také : „1. Ochrana a prosazování společných zájmů a spolupráce při rozvíjení činností: a) ochrana životního prostředí 3. Podpora společenského života: a) udržování a obnova lidových tradic, vytváření nových tradic 11. Podporovat rozvoj turistiky a souvisejících služeb. Podporovat rozvoj podnikání v regionu, v zemědělském podnikání podporovat péči o krajinu a podporovat jejich nezemědělské aktivity za obnovu vesnice. V nezemědělském podnikání podporovat podnikatelské aktivity občanů a jejich zapojení do obnovy vesnice.“ (Kučera, 2007)

3.4.4 Město Tišnov Tišnov (něm. Tischnowitz) je město s 8 585 obyvateli (k 1.1.2009) ležící v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-venkov. Leží na 49°20'55.39" severní šířky a 16°25'27.77" východní délky, průměrná nadmořská výška je 256 m.n.m. Leží v údolí řeky Svratky táhnoucí se od severu k jihu mezi kopci, které již tvoří předhůří Českomoravské vrchoviny. Počátky lidského osídlení se písemně datují od 13. století, první zmínka o obci je z roku 1233, avšak z paleontologických nálezů lze usuzovat na již dávné osídlení sahající až do paleolitu. Město se rychle rozvíjelo, zvláště pak po obchodní a dopravní stránce. V minulosti bývalo významným klášterním městem. Dnes díky železničnímu spojení Brno - Tišnov - Žďár nad Sázavou se mu právem říká „brána Vysočiny“.

Okolí

města

bylo

a

stále

je

významným

mineralogickým

a paleontologickým nalezištěm, najdeme tu také přírodní rezervace s hnízdišti netopýrů a výskytem vzácných rostlin a živočichů. Z celostátního ba i mezinárodního hlediska je Tišnov významný burzou minerálů, která se koná dvakrát ročně. Vedení města se snaží starat o nemocné a potřebné díky službám nemocnice a centra sociálních služeb. Studijní příležitosti zde mohou žáci využít na dvou základních školách, základní umělecké škole, střední škole zemědělské a gymnáziu. Nejrůznější organizace a volnočasové aktivity svědčí o rušném životě občanů Tišnova – najdeme tu Junák, Dům dětí a mládeže,

33

sportovní kluby, nízkoprahové centrum Čas, Klub českých turistů, Klub deskových her Odyssea, Svaz zahrádkářů, Svaz včelařů nebo například Organizaci Tišnovský vozíčkář.

3.4.5 Charakteristika regionu 3.4.5.1 Poloha Region zasahuje do oblasti Boskovické brázdy, převážná část území regionu se nachází v typickém reliéfu Českomoravské vrchoviny, přesněji v Hornosvratecké vrchovině (severní a severozápadní část) a Křižanovské vrchovině (západní a jižní část). 3.4.5.2 Sídla Takto charakterizuje region Strategická rozvojová studie regionu Tišnovsko: „Sídelní struktura regionu Tišnovsko je charakteristická poměrně velkou rozdrobeností a také hustotou, což jsou typické znaky osídlení pro východní část Českomoravské vrchoviny. Venkovské osídlení je rozdrobeno do velkého počtu malých sídel a obcí. Dominujícím znakem osídlení regionu je výskyt populačně malých obcí.“ (Kučera, 2007) 3.4.5.3 Obyvatelstvo „V regionu Tišnovsko bylo k 1.1.2006 24 949 obyvatel. Věková struktura byla v roce 2005 rozdělena následovně: obyvatel od 0 do 14 let bylo 15,1 %, obyvatel od 15 do 64 let 69,3 % a obyvatel od 65 let 15,6 %. Úroveň vzdělanosti obyvatel v zásadě odpovídá situaci v Jihomoravském kraji a celé České republice. Na Tišnovsku trvale bydlí nižší podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva ve srovnání s Jihomoravským krajem a Českou republikou, neboť vysoce vzdělané obyvatelstvo je obecně koncentrováno do nejvýznamnějších hospodářských center (v případě Jihomoravského kraje především do Brna). Ve struktuře obyvatel podle vzdělání na Tišnovsku dominuje skupina obyvatel s neúplným středoškolským vzděláním, tj. vyučení a bez maturity (40,8 % obyvatel starších 15 let), výrazněji jsou dále zastoupeni obyvatelé s úplným středoškolským vzděláním s maturitou (24,8 %) a se základním vzděláním (22,4 %). Vysokoškolské vzdělání má 7,5 % obyvatel. Míra registrované nezaměstnanosti v regionu Tišnovsko k 30. listopadu 2006 činila 7,0 %.“ (Kučera, 2007) 3.4.5.4 Ekonomika „Z celkového počtu ekonomických subjektů zaregistrovaných na území regionu je více než jedna třetina (1 593 subjektů, 34,9 %) soustředěna v centru regionu – městě Tišnově

34

Nejvíce osob ekonomicky aktivních bydlících v regionu Tišnovsko přísluší do odvětví obchodu a oprav motorových vozidel a spotřebního zboží. Následují odvětví ostatních obchodních služeb a průmyslu.“ (Kučera, 2007)

Tab. 8 Zastoupení firem jednotlivých odvětví v regionu Odvětví

Subjektů v roce 2004 Subjektů v roce 2004 (%)

Celkem

4555

100

Zemědělství, lesnictví, rybolov

500

11

Průmysl

701

15,4

Stavebnictví

423

9,3

1478

32,4

Ostatní obchodní služby

724

15,9

Doprava, pošta, telekomunikace

144

3,2

Školství a zdravotnictví

147

3,2

Veřejná správa, sociální služby

438

9,6

Obchod a oprava motorových vozidel a spotřebního zboží

(Eurovision, 2007)

3.4.5.5 Zemědělství „Region Tišnovsko patří na většině území do řepařské oblasti. Nejpříznivější přírodní předpoklady pro rozvoj intenzívní zemědělské výroby jsou ve východní části regionu v rovinatých nížinných terénech Boskovické brázdy, méně příznivý pro intenzivní zemědělství je reliéf Hornosvratecké vrchoviny a méně členitý a pro intenzívní zemědělství příznivější je reliéf Křižanovské vrchoviny. Na území celého regionu je vyvinuto typické využívání půdy pro reliéf Českomoravské vrchoviny, kdy se harmonicky střídají plochy intenzivněji využívané, na méně svažitých pozemcích a zarovnaných površích, s plochami extenzívně využívanými, na svažitějších pozemcích a v zamokřených sníženinách a s plochami zalesněnými v nejvyšších polohách a na příkrých svazích zejména zahloubených vodních toků. Orná půda je většinou scelena do velkých pozemků, často ohrožených vodní erozí. Neobdělány zůstávají těžko přístupné pozemky ve svazích, zejména z důvodů nevyjasněných majetkoprávních vztahů. Menší pozemky uvnitř zastavěného území obcí (orná půda, zahrady) jsou ponejvíce v drobné individuální držbě.

35

Podle kategorizace zemědělského území ČR v duchu Agendy 2000 je většina zemědělské půdy regionu zařazena do méně příznivých oblastí (LFA). Zemědělství regionu je zaměřeno převážně na rostlinnou výrobu, doplněnou o výrobu živočišnou. Zemědělsky hospodařící subjekty pěstují v prvé řadě obiloviny a okopaniny, z dalších plodin pícniny a řepku olejnou. Živočišná výroba, zaměřená především na chov skotu a prasat, je v dnešní době u některých zemědělských subjektů výrazněji omezena. V území hospodaří většinou velké zemědělské organizace na scelených pozemcích orné půdy, často výrazně náchylných k vodní a větrné erozi. Hlavním cílem rozvoje zemědělství v regionu je především udržení krajinotvorné funkce zemědělství, při zachování intenzivního i extenzivního zemědělství na co největší ploše, při dostatečné úrovni příjmů zemědělské populace. Rozvoj konkurenceschopné, intenzivní, avšak environmentálně šetrné zemědělské výroby, ke které má sledované území místy ještě vhodné předpoklady, by měl být doprovázen také diverzifikací zemědělských podniků i do výroby netradičních zemědělských surovin pro nepotravinářské využití a do nezemědělských činností. Zemědělství regionu se také musí výrazně spolupodílet na zachování a dalším rozvoji venkovského prostředí a udržení osídlení venkova.“ (Kučera, 2007) Tab. 9 Podíl zemědělské půdy v regionu kategorie

výměra (ha)

%

Celkem:

27 018,1

100,0

Zemědělská půda:

13076,8

48,4 (Eurovision, 2007)

Tab. 10 Rozdělení zemědělské půdy a podíl jednotlivých kategorií kategorie

výměra (ha)

%

Orná půda

9702,9

74,2

Trvalé travní porosty

2340,7

17,9

Trvalé kultury (sady, zahrady)

1033,2

7,9 (Eurovision, 2007)

3.4.5.6 Životní prostředí „Životní prostředí regionu není zatěžováno významnými zdroji znečištění a lze je klasifikovat jako vhodné pro bydlení. Diverzita krajiny, členitý reliéf a daleké výhledy vytvářejí vysoce esteticky hodnotnou krajinu s potenciálem pro využití v cestovním ruchu. Na území regionu Tišnovsko se nachází celkem 9 lokalit zařazených na seznam evropsky významných lokalit NATURA 2000.

36

V posledních desetiletích prodělala krajina a způsoby jejího využívání závratné změny, které způsobily větší či menší poškození přírodně cenných lokalit. Pastva téměř zanikla, výrazně ubylo pravidelně kosených ploch, s postupující plynofikací se výrazně snížila potřeba dřeva k vytápění, rozšířila se výsadba cizorodých nepůvodních dřevin, zemědělství zamořilo krajinu agrochemikáliemi, znečištění ovzduší způsobuje tzv. kyselé deště. Některá chráněná území a významné krajinné prvky jsou těmito jevy postiženy a jejich existence je do budoucna ohrožena. Podle dokumentace ÚSES prochází regionem Tišnovsko od severu k jihu v pásu podél řeky Svratky nadregionální biokoridor spojující nadregionální biocentra 62 Údolí Hodonínky a 30 Podkomorské lesy.“ (Kučera, 2007)

37

Obr. 6 Mapa ÚSES – biokoridor

(Kučera, 2007)

38

3.5 Ekozemědělci a místní producenti v regionu V následující kapitole se uvádí seznam farem a zemědělců, jejichž činnost různým způsobem souvisí s regionem Tišnovsko. První skupinou jsou ekologičtí zemědělci hospodařící v regionu v dojezdové vzdálenosti od Tišnova do deseti kilometrů. Další skupinou jsou ekologičtí zemědělci v dojezdové vzdálenosti do třiceti kilometrů. Poslední skupinu tvoří ekologičtí zemědělci, konvenční zemědělci a soukromníci prodávající na Tišnovských trzích v roce 2009. Rozdělení do těchto skupin umožňuje vytvoření přehledu možností pro zásobování obyvatel města Tišnova bioprodukty. Skupina nejblíže městu Tišnovu má velice dobrý potenciál pro dovoz do Tišnova, také se nabízí obyvatelům Tišnova jako místo pro nákup biopotravin. Další skupina se již nachází ve větší vzdálenosti od Tišnova, je to ale stále taková vzdálenost, kterou jsou zákazníci většinou ochotní akceptovat při větších nákupech potravin. Třetí skupina není omezena vzdáleností od Tišnova, ale je podrobena výběru dle podmínek prodeje na Tišnovských trzích. Jde u ní hlavně o kvalitu a tradiční ráz nabídky produktů.

39

Obr. 7 Mapa zemědělců a ekozemědělců v působících v regionu Tišnovsko (východ) Legenda: •

Ekologičtí zemědělci v bližším okolí Tišnova (do 10 km)

•

Ekologičtí zemědělci v širším okolí Tišnova (do 30 km)

•

Ekologičtí zemědělci a místní producenti prodávající na Tišnovských trzích

(P.F.art, 2004)

40

Obr. 8 Mapa zemědělců a ekozemědělců v působících v regionu Tišnovsko (západ)

(P.F.art, 2004)

41

3.5.1 Ekologičtí zemědělci v bližším okolí Tišnova (do 10 km) V nejbližším okolí, v okruhu deseti kilometrů od Tišnova, hospodaří tito ekologičtí zemědělci: Renata Kropáčková Nelepeč 3 Tišnov Kropáčkovi hospodaří od roku 1990, nyní na 41,2 ha, z nichž 14,21 ha tvoří trvalé travní porosty a 26,99 ha orná půda. Všechny plochy jsou v systému ekologického zemědělství. Produkují mléko, brambory, jablka a hrušky. Do budoucna plánují rozšíření produkce. Mléko odebírá mlékárna ve Velkém Meziříčí, brambory a ovoce se prodávají ze dvora.

Ekofarma Deblín - Marek Štěrba Deblín 50 Farma funguje od roku 1991. Obhospodařovaná plocha je 27,41 ha, z toho je 23,41 orná půda, 4,00 ha orná půda se zeleninou a bylinami, 0,6 ha orné půdy je v přechodném období. Produkce je zaměřena na zeleninu – například mrkev, petržel, cukety, ředkvičky, fazole, hrášek cukrový, cibule jarní, dále pak brambory, červenou řepu, bylinky – měsíček, fenykl a obiloviny a luskoviny, plánuje se rozšíření této produkce. Všechna produkce je ekologická. Produkty dodávají do prodejen zdravé výživy, obchodních řetězců, restaurací nebo jídelen, přičemž preferují bližší místa odběru, protože se o rozvoz starají sami.

Jiří Šebetovský Lažánky 216 Veverská Bítýška Hospodaří od roku 1994. Hospodářství má 13,27 ha, z toho 8,52 ha jsou trvalé travní porosty a 4,75 ha sady v přechodném období. Pěstuje se zde ovoce – jablka, švestky, rybíz, jahody a brambory a česnek. Všechna produkce je ekologická. Do budoucna se pan Šebetovský chystá zintenzívnit rostlinnou výrobu a zařadit živočišnou. Prodává převážně ze dvora, občas na objednávku sám rozváží na menší vzdálenosti – do 20 km. Prodává také na Tišnovských trzích a plánuje dovážení svých produktů do některé z blízkých škol.

42

Zoltán Korenek Hluboké dvory 12 Lomnice u Tišnova Hospodaří od roku 2000, nyní na ploše 27,91 ha, z toho je 23,16 ha trvalých travních porostů a 4,75 ha je ostatní plocha v přechodném období. Chová ovce a zaměřuje se na výrobu sýrů. Všechna produkce pochází z ekologického zemědělství. Prodává převážně přímo na farmě nebo jezdí na Tišnovské trhy. Pro jeho sýry si jezdí lidé z širokého okolí, často i z Brna.

3.5.2 Ekologičtí zemědělci v širším okolí Tišnova (do 30 km) V širším okolí, v okruhu do třiceti kilometrů od Tišnova hospodaří tito ekologičtí zemědělci: Marie Wagnerová Lipovec 116 Hospodaří od roku 2004, k letošnímu roku na 4,24 ha, z toho je 3,82 ha orná půda, 0,25 ha orná půda s bylinami a zeleninou, 0,17 ha ostatní plochy. Plánuje se další rozšíření. Paní Wagnerová pěstuje například cibuli, česnek, brambory, obilniny, pícniny. Vše je z ekologického zemědělství. Prodává převážně ze dvora.

Jana Ševčíková Molenburg 20 Sloup Hospodářství paní Sevčíkové funguje od roku 2007, dnes má 36,99 ha v přechodném období, z toho 27,85 ha trvalých travních porostů, 8,89 ha orné půdy, 0,22 ha ostatních ploch a 0,03 ha sadů. Chovají se zde ovce na prodej jehněčího masa, výjimečně se prodává vlna nebo sláma a seno. Do ekologické produkce spadá živočišná část. Paní Ševčíková plánuje rozšiřovat pozemky a stádo. Ovce vozí na jatka do Prostějova, občas si zákazníci přijedou pro ovci přímo na farmu, nejčastěji z Brna či Tišnova.

Lenka Meinerová Šebetov 101 Toto hospodářství funguje od roku 2008, k letošnímu roku na 2,3 ha zemědělské a dalších 7,7 ha nezemědělské půdy. Z toho 4,61 ha trvalých travních porostů

43

v přechodném období má vedeno v systému ekologického zemědělství. Chovají se zde ovce a kozy a plánuje se zavedení prodeje mléka a sýrů zároveň s vybudováním zpracovny na farmě. Příležitostný prodej ovcí se uskutečňuje přímo na farmě. Všechny plochy jsou zatím v přechodném období.

Květuše Hejátková Ocmanice 99 Náměšť nad Oslavou Paní Hejátková hospodaří od roku 1993, na ploše 8,8 ha, z níž je 8,24 ha orné půdy a 0,56 ha trvalých travních porostů. Dnes tyto plochy slouží hlavně pro experimenty s organickými hnojivy. Produkují se zde už pouze obiloviny a luskoviny, které jsou dováženy pro svaz PRO-BIO, který sídlí ve Starém Městě pod Sněžníkem.

Miroslav Doležel Vyškovská 646 Jedovnice Hospodaří na 34,9 ha trvalých travních porostů, které spadají do přechodného období ekologického zemědělství. Pan Doležel má i živočišnou produkci, ta ale nepatří do ekologické části.

3.5.3 Ekologičtí zemědělci a místní producenti prodávající na Tišnovských trzích Tito ekologičtí zemědělci a drobní místní producenti prodávají pravidelně nebo příležitostně na Tišnovských trzích: Ekofarma Machovi, Jaroslav Mach Osová Bítýška 161 Hospodaří od roku 1991, k roku 2009 na 99,49 ha, 78,4 ha je orná půda, 2,5 ha orná půda se zeleninou a bylinami a 0,66 ha trvalých travních porostů. V přechodném období je 7,98 ha trvalých travních porostů, 7,6 ha orné půdy a 2,34 ha ostatních ploch. Na farmě pěstují obilniny (mezi nimi např. pohanku), zeleninu – mrkev, petržel, dýně, květák, brokolici, rajčata, papriky, dále brambory a jahody. Z živočišné produkce mají skot na hovězí maso a drůbež s prodejem vajec. Nemají současně i konvenční produkci. Zeleninu prodávají nejčastěji ze dvora - zákazníky bývají lidé z Brna a širokého okolí nebo ji vozí na trhy do Tišnova nebo do Prahy na Toulcův dvůr. Obiloviny pěstují pro svaz

44

PRO-BIO ve Starém městě pod Sněžníkem. Rozvoz bioproduktů obstarávají sami. Do budoucna plánují zapojení do bedýnkového systému nejspíše v Praze.

Ekofarma Tilia Ekoin, Luboš Pospíšil Holubí Zhoř 21 Velká Bíteš Na pozemcích v Holubí Zhoři se hospodaří od roku 1993, kdy otec pana Pospíšila dostal pozemky zpátky do vlastnictví díky restituci. Od roku 2006 zde fungovalo ekologické zemědělství v přechodném období, v červnu 2008 dostala farma certifikát. Plocha farmy zaujímá 22,98 ha, z toho je 14 ha orné půdy, 6,38 ha trvalých travních porostů, 1,76 ha orné půdy se zeleninou a bylinami a 0,84 ha má sad v přechodném období. Pěstují se zde krmné plodiny – obilniny, luskoviny a pícniny pro vlastní zvířata – krávy, ovce, kozy, prasata. Dále se tu pěstují brambory, mák, byliny - bazalka, pažitka, majoránka, máta, libeček, petržel, kopr; zelenina – zelí, kapusta, salát, mrkev, rebarbora, černý kořen, ředkvičky, rajčata, kedlubny, dýně a jiné; ovoce – třešně a višně. Do budoucna se zde plánuje zpracovávání ovoce, zeleniny i bylin. Vše je v ekologické produkci. Na farmě probíhá prodej ze dvora, produkty z farmy posílají Pospíšilovi také poštou, významným odběratelem je brněnský obchod Tři sudičky, který využívá bioprodukty při tvoření bedýnkového systému, Pospíšilovi jezdí na Tišnovské trhy a na trhy do Velké Bíteše. O rozvoz se starají sami. Většinou vozí potraviny do Brna, Třebíče, Jihlavy nebo Ivančic.

Ekofarma Baucis – Aleš Horák Lesoňovice 5 Bystřice nad Pernštejnem Hospodářství má 37 ha, z toho je 15,46 ha orné půdy, 4 ha orné půdy se zeleninou a bylinami, 16,74 ha trvalých travních porostů a 0,8 ha sadů v přechodném období. Pan Horák pěstuje různé druhy zeleniny – zelí, ředkvičky, řepu, kedlubny, cibuli, dýně, mrkev, petržel, salát, rajčata a další. Dále pěstuje obilniny – pšenice červená, žito, hořčice; ovoce – jahody, třešně, višně, jablka, hrušky. Produkty farmy Baucis můžete koupit buď přímo na farmě nebo v obchodech Tři sudičky (Brno) – prodejna místních biopotravin, prodejna zdravé výživy v areálu prodejny Albert (Brno – Stará Osada), Duhový bioklub – Hnutí Duha (Brno – Bratislavská), Klub přátel ekofarem (Praha – Ďáblice) nebo na internetovém obchodě Luční údolí (http://vltava2000.cz/biozelenina/). 45

Statek Habří správce – Robert Zelený Hospodaří se zde celkem na 199,05 ha, z toho je 20,59 ha trvalých travních porostů v ekologickém zemědělství, v přechodném období je 132,59 ha orné půdy, 45,37 ha trvalých travních porostů a 0,5 ha sadů. Chovají se zde ovce a skot s plánovanou produkcí mléka, sýrů a masa. V komplexu statku je také restaurace a možnost ubytování.

Rodinná farma Němcovi Netín 110 Farma byla založena v roce 1992, dnes má 150 ha. Němcovi chovají dojný skot, mezi jejich produkty patří mléko, jogurty, sýry, tvaroh. Produkce nepatří do ekologického zemědělství, je však výjimečná svou tradiční recepturou bez použití chemické úpravy. Němcovy se starají o rozvoz mléčných produktů sami, vozí je do vybraných měst na Vysočině, dále pak také do Prahy a Brna, přičemž preferují bližší místa odběru. Prodávají i ze dvora a na Tišnovských trzích.

Josef Hanák Brusná 6 Lomnice Pan Hanák hospodaří od roku 2004 na 5,96 ha, které jsou v přechodném období, je to 3,46 ha sadů a 2,5 ha trvalých travních porostů, do dalších let plánuje rozšíření ploch na 10 ha. Chovají se zde kozy a ovce a pěstuje se ovoce – hlavně jablka, ze kterých pan Hanák dělá mimo jiné mošt. Produkce patří celá do ekologické produkce. Pan Hanák jezdí prodávat na Tišnovské trhy nebo prodává ovoce svým známým.

Jan Horký Březké Pan Horký patří mezi soukromé místní producenty, má malé hospodářství, spíše zahrádku, kde pěstuje zeleninu a jiné plodiny pro vlastní potřeby. Například na Tišnovských trzích nebo známým prodává po sklizni, když má přebytek brambor, prodává taky vlastní med. Není zařazen do systému ekologického zemědělství.

46

Josef Krapka Předklášteří Víska 1041 Krapkovi jsou soukromí konvenční zemědělci. Hospodaření na jejich pozemcích má dlouholetou tradici sahající před druhou světovou válku. Samotná činnost pana Krapky začala v roce 1995. Na ploše 45 ha pěstují brambory, chovají býky na porážku, kačeny a slepice. Skot vozí na jatka Steinhauser v Tišnově a prodávají drůbež a vajíčka přímo na farmě, brambory rozváží do blízkého okolí (cca do 20 km) na objednávku, občas prodávají na Tišnovských trzích. Farma není zařazena do systému ekologického zemědělství.

Josef Oplt Nedvědice Pan Oplt pěstuje na své zahrádce ovoce, prodává jej, když má přebytek úrody. Párkrát prodával jablka a mošt na Tišnovských trzích.

Jana Nakládalová Svatopluka Čecha 1592 Tišnov Paní Nakládalová se věnuje zpracování ovoce, které pěstuje ona a její rodiče na zahrádce. Tuto činnost dělá ve svém volném čase v malém množství. Zaměřuje se mimo jiné na zpracování netradičních surovin jako například černý bez či dřín. Marmelády, sušené ovoce a povidla prodává na Tišnovských trzích. Není vedena jako zemědělec, ani není zařazena do systému ekologických zemědělců.

Aneta Hájková Olší 37 Aneta Hájková příležitostně prodává přebytky ovoce ze zahrady svých prarodičů na Tišnovských trzích, bývají to hrušky a švestky.

47

3.5.4 Vyhodnocení dotazníku Pro charakterizování farem v regionu Tišnovsko byli všichni zemědělci uvedení v kapitolách 3.5.1 až 3.5.3 kontaktováni a požádáni o zodpovězení dotazníku. Odpovědět mohli telefonicky nebo elektronicky, mailem. Pouze z jedné farmy nepřišla žádná odpověď, ostatní poskytli buď rozhovor nebo obratem zaslali dotazník s vyplněnými odpověďmi. Formulář dotazníku je vložen do příloh. Odpovědi z dotazníku jsou uvedeny v seznamu a charakteristice zemědělců v kapitolách 3.5.1 až 3.5.3. Cílem tohoto dotazníku bylo zjistit, co se na farmách pěstuje nebo chová, jakou rozlohu zaujímají a jak a kam se produkty rozvážejí. Je tak možné získat přehled o tom, jak v regionu funguje distribuce a místní trh s bioprodukty.

Výsledky odpovědí: •

Celkové množství produkční plochy dvaceti vybraných zemědělských podniků činí 764,42 ha.

•

Z vybraných zemědělských podniků je jedenáct z nich zařazeno do systému ekologického zemědělství (včetně ploch, které jsou nyní v přechodném období), šest z nich provozuje konvenční zemědělství.

•

Na deseti farmách se zaměřují pouze na rostlinou produkci, na čtyřech farmách produkují pouze živočišné produkty a na šesti farmách mají smíšenou produkci.

•

Z celkového počtu dvaceti zemědělců devět z nich plánuje rozšíření buď produkčních ploch nebo zpracovatelských zařízení.

•

Prodej ze dvora provozuje dvanáct zemědělců, je to nejčastěji zmíněný a zákazníky nejvyužívanější způsob prodeje.

•

Většina ze všech dotazovaných rozváží své produkty osobně, a to převážně do blízkého okolí (cca do 20 km), příležitostně vozí někteří farmáři produkty do vzdálenějších měst jako je Brno nebo Praha.

48

3.6 Trh s místními produkty 3.6.1 Tišnovské trhy Tišnovské trhy jsou velmi významným odbytištěm pro místní producenty. Díky této iniciativě se město Tišnov nejen snaží vrátit ke staré tradici, ale také nabízet obyvatelům produkty z jejich kraje a možnost podpořit zemědělskou a řemeslnickou činnost v regionu. Zvláště na snaze organizátorů a návštěvnosti obyvatel se dobře projevuje zájem o místní region a sounáležitost s životním prostředím města a jeho okolí.

3.6.1.1 Historie trhové tradice O dávné historii trhové a obchodní tradice v městě Tišnově se dočítáme na stránkách věnovaných současným Tišnovským trhům z článku PhDr. Ireny Ochrymčukové, brněnské etnoložky. „Město Tišnov má pro umístění trhů ideální polohu a mělo ji od svého vzniku. Je tu tišnovská kotlina – hranice mezi úrodným údolím kolem Brna a počátkem Vysočiny. V dobových dokumentech je Tišnov poprvé uváděn jako trhová ves roku 1240. Jednalo se asi o trhy týdenní, udělení trhového práva znamenalo pro středověké obce základní městský znak. Zásadní privilegium umožňující konat v městečku první osmidenní výroční trh udělil Tišnovu roku 1416 král Václav IV. Trhy se konaly pravidelně, přesto že se například od první poloviny 19. století měnila hospodářská struktura ve městě postupem od řemeslných cechů k průmyslovým provozovnám. Sortiment se dělil na zboží řemeslnické, zemědělské prodeje pak na dobytčí, obilní, drůbeží trh apod. S postupem času se kromě výročních trhů, zvaných obecně jarmaky, kterých bylo v Tišnově šest se třemi trhy na dobytek, konaly každé pondělí i trhy týdenní. Tam se prodávalo rozmanité zboží, podle pramenů například nové boty, dále sortiment tvořily mužské vysoké boty – holinky, doplňky jako šátky, punčochy, krejzlíčky, krajky, beranice, čepice apod., ve větším výběru nechyběly látky v metráži. Prodej byl doprovázen stánky s občerstvením, pamlsky – čokoládou, tureckým medem, ale i např. koňským salámem, stály zde bečky s herynky a okurkami, nádoby s tvarůžky. Kolorit doplňovaly stánky s atrakcemi. Každý prodej měl své místo, donedávna se ulici Ráboňově říkalo „na slepičím řádku“ (ta byla v minulosti mnohem užší, protože v její šířce stával do konce 19. století ještě jeden dům). Vlevo se prodávala zelenina, vpravo a nahoru po ulici Dvořáčkově produkty živočišného původu (mléčné – máslo, tvaroh), živá nebo již zabitá, oškubaná a vyvrhnutá drůbež a živá selata (těžší než 15 kg). Obilí se prodávalo na Dolním náměstí, dobytek

49

stál k prodeji nad Kukýrnou poblíž Boží muky. Dobytčí trh býval druhý den trhu, tedy v úterý. Při něm se prodávaly i postroje na koňské a hovězí potahy, občas i máslo a mléčné produkty. V 50. letech však už bylo režimem potlačováno soukromé podnikání a hospodaření, tedy i pořádání trhů v tradiční podobě. V druhé polovině 20. století se začaly ze statků v okolí Tišnova odkupovat produkty státem a na trhy do Tišnova se tak nedostávalo nic jiného než prodejny s textilem a cukrovinkami. Obnovení trhů, směřující k „zásobování města a upevnění tržního svazku mezi městem a vesnicí“ se nedařilo. Z dnešního časového odstupu takové pokusy o trhy můžeme označit za umělou nápodobu. V březnu 1957 byl v Tišnově zorganizován „první jarní výroční trh“, prodejci byly podniky Pramen, Jednota, Bazar. V šedesátých letech, kdy Tišnov už nebyl okresním městem, začaly v souvislosti se slavením Dne horníků mimořádné prodejní akce. S původními trhy regionálního rozsahu měly pramálo společného. Prodávalo se zde především nedostatkové zboží, prodejci byli z běžných výrobních státních podniků. Forma byla snad neobvyklá, ale hlavně obsah, způsob prodeje a komunikace se zákazníky se nelišily od běžných obchodních služeb.“ (Ochrymčuková, 2008) V posledních rocích se ale na tišnovském náměstí opět objevují stánky s produkty zemědělců a řemeslníků z blízkého okolí a zdá se, že tradice by mohla být znovu obnovena v původní podobě.

3.6.1.2 Historie Tišnovských trhů Do 20. května 2008 měli občané Tišnova možnost hlasovat v anketě, kterou vyhlásilo o.s. Za sebevědomé Tišnovsko, konkrétně koordinátorka projektu Mgr. Karolina Krátká, na spolupráci se podílela také ekoporadna Tišnovsko. V anketě se ptali, zda je vůbec o obnovení tradice trhů ve městě zájem a kdy by bylo vhodné trhy pořádat. Po vyhodnocení ankety se tedy rozhodlo spolu s Městským úřadem Tišnov, že každou sobotu od 8:00 do 12:00 bude na náměstí prostor pro prodej výrobků z místního regionu, biopotravin a potravin od místních zemědělců. První trh se konal 14. června 2008, trhová sezóna toho roku byla ukončena 29. listopadu 2008 Adventním trhem. Obnova pravidelných trhů je nadále možná jen díky silné podpoře a spolupráci města Tišnov a za finančního přispění Jihomoravského kraje, Evropského sociálního fondu spolu se státním rozpočtem a ČSOB.

50

3.6.1.3 Cíle Tišnovských trhů Mezi vize koordinátorů z o.s. Za sebevědomé Tišnovsko a ekoporadny Tišnovsko můžeme řadit obnovení tradice pravidelných trhů, které byly ve městě obvyklé. Tímto, se mohou obyvatelé města Tišnov a celého regionu vracet ke svým kořenům a prohlubovat pouto se svým rodným krajem. Trhy dávají příležitost prodejcům k distribuci a získání nového odbytiště produktů, ale také obohacení návštěvníků trhů o výrobky, které třeba v běžných prodejnách neseženeme nebo nemáme informace o jejich původu. Výrobky z těchto trhů můžeme koupit přímo od výrobce, můžeme se dozvědět mnoho informací, které nám běžně prodávané výrobky neposkytují. Organizátorům šlo především o podporu místních výrobců a řemeslníků, kteří dnes těžko soupeří s konkurencí levnějšího dováženého zboží. Zde lze upozornit na dopad dováženého výrobku na životní prostředí. Výrobek putuje třeba stovky kilometrů a nese s sebou tzv. ekologickou stopu vydané energie způsobené dovozem. Trhy v Tišnově podporují hodnotu výrobků, kterou jim přidává produkce v blízkém okolí. Je to hodnota ekologická, ale také hodnota tradiční a v mnohých případech jde také o kvalitnější výrobek, což zde mnozí již zjistili. Nemluvě o biopotravinách, u jejichž produkce jsou dodržována přísná nařízení omezující chemické zatížení zemědělské půdy a krajiny. Slovy koordinátorky Mgr. Karoliny Krátké: „Vytvořením atraktivního odbytiště se pro obyvatele Tišnovska staly dostupnější biopotraviny a kvalitní lokální produkty. Obnovením trhové tradice se daří skloubit ekonomické a ekologické aspekty prodeje a vytvořit protiváhu současnému zahlcování měst nadnárodními velkoprodejnami, kde se s negativními důsledky na životní prostředí prodává zboží putující za zákazníkem stovky až tisíce kilometrů.“ (Krátká, 2008)

3.6.1.4 Prodejci a výrobky Pravidelně se na nich střídají například zemědělci a ekozemědělci: Pan Horák z lesoňovické ekofarmy Baucis, pan Mach z Osové Bítýšky, Pospíšilovi z Holubí Zhoře, pan Korenek z Hlubokých Dvorů, Němcovi z Netína; prodejna Zdravé výživy Veronika, mlékárna Lacrum z Velkého Meziříčí, drobní prodejci domácího cukroví. V průběhu léta a podzimu probíhá prodej místního ovoce a zeleniny podle aktuální úrody a zájmu místních pěstitelů. Objevují se tu i produkty Fair Trade – Férový obchod13 jako

13

Fair Trade je organizované sociální hnutí a tržní přístup, který usiluje o pomoc producentům v zemích třetího světa a propagaci udržitelnosti. Hnutí prosazuje platbu "spravedlivých cen" za produkty, stejně jako dodržování sociálních a environmentálních standardů při produkci široké škály komodit.

51

káva, čokoláda, kakao nebo čaj. Trhy se ovšem neomezují pouze na potraviny, můžeme zde najít i výrobky místních řemeslníků jako například adventní věnce, věnce na Dušičky, Kunštátská i jiná keramika, květiny, tkané a pletené výrobky, ošatky, patchworkové výrobky, malované hedvábí, keramické obrázky, svíčky aj. Každou sobotu je i nadále možnost na náměstí koupit potraviny či výrobky, které pocházejí přímo od výrobce, nejlépe z blízkého okolí či v biokvalitě. Dle provozního řádu může na Tišnovských trzích prodávat každý, kdo přichází s nabídkou potravin vypěstovaných v regionu či blízkém okolí, biopotravin a potravin pro zdravý životní styl. Vítáni jsou také prodejci místních pochutin a výrobků. Na trzích mohou jednotlivci prodávat zemědělské plodiny, ovoce apod. bez živnostenského listu do zisku 10 000 Kč/rok. Kritéria nejsou striktní, každá nabídka je posuzována zvlášť. Na trzích ale není možné prodávat zboží, které se zaměřením trhů nesouvisí, jako např. běžná kosmetika, levný textil, galanterie apod. Prodejci biopotravin musí mít na stánku doklad o certifikaci, který potvrzuje kvalitu nabízeného zboží. Výběr z nabídky potravin: zelenina a ovoce, bio zelenina a ovoce, bio pečivo, cukroví, moučníky, cukrovinky, víno, bio víno, mošt, koření a bylinky, pivo, sortiment zdravé výživy, ořechy, med a medovina, domácí zabíjačka, sýry, jogurty, tvaroh, máslo, sušená syrovátka a další.

3.6.2 Prodejny potravin v Tišnově a místní produkty Dále bych chtěla zmínit vybrané prodejny potravin v městě Tišnově a jejich nabídku zboží pocházejícího nebo zpracovávaného v místním regionu. Do seznamu nejsou zařazeny všechny prodejny v městě Tišnově, pouze ty soustředěné blízko centra města, bližší polohu udává následující mapa (Obr. 9). Nejsou zde zařazeny velkoobchody, supermarkety a diskonty.

52

Obr. 9 Mapa centra města Tišnova s přehledem prodejen

(mapový podklad PLANstudio, 2010; místa doplněna vlastním šetřením)

Legenda: 1 – ulice Jungmanova: Ovoce a zelenina 2 – ulice Jungmanova; provozovatel: Blanka Humpolcová– VERONIKA, Prodejna zdravé výživy 3 – náměstí Míru; provozovatel: Simona Svobodová– POTRAVINY 4 – náměstí 28.října– POTRAVINY CHRONC 5 – Kurýrna 14; – NA KURÝRNĚ, Smíšené zboží provozovatel: František Šťáva 6 – Dřínová 1683, – POTRAVINY KVĚTNICE, Brněnka vedoucí: Jiří Perka 7 – Radniční 12 – OVOCE, ZELENINA, POTRAVINY; provozovatel: Jarmila Vlachová 8 – ulice Brněnská – POTRAVINY KUČERA; provozovatel: Milan a Josef Kučerovi 9 – Mlýnská 129– OVOCE, ZELENINA; provozovatel: Květoslava Kadlecová 10 – Brněnská 3– PEKÁRNA U REŠŮ, ČEBÍN

53

Z místních produktů se ve všech prodejnách objevovalo zejména pečivo z tišnovských pekáren, dále pak také z pekáren v Čebíně. Ve většině prodejnách neodebírají zboží od místních producentů, ačkoli jim toto zboží bylo nabízeno, a to zejména kvůli jednoduššímu účetnictví, které skýtá odběr od jednoho dodavatele. Prodejny Potraviny Chronc a Na Kurýrně odebírají v sezóně některé druhy ovoce a zeleniny od producentů z bližšího okolí, nejčastěji brambory a jablka. Pekárna u Rešů nabízí pečivo z pekárny v Čebíně a pivo KVASAR ze Sentic. Prodejna Potraviny Květnice odebírá knedlíky z České. Můžeme tedy konstatovat, že kromě prodejen Na Kurýrně a Potraviny Chronc je procento místních produktů ve vybraných prodejnách velmi malé.

54

3.7 Potenciál města Tišnova (odbyt) Město Tišnov tvoří v regionu Tišnovsko přirozené centrum. Prochází jím významné silniční a železniční cesty, setkávají se zde různé zemědělské výrobní oblasti, soustřeďuje se zde průmyslová výroba. Svým příznivým životním prostředím přispívá k růstu počtu obyvatel a rozšiřování sídlišť. Stává se tak ideálním odbytištěm pro zemědělce a producenty z blízkého okolí. Tišnov je dobře vybaven malými prodejnami (výše zmiňuji deset prodejen v centru Tišnova), které jsou asi z poloviny přístupné nabídkám od nových dodavatelů zboží. Prodej zemědělských komodit silně podporují Tišnovské trhy, které nabízejí pravidelný odbyt, v sezóně každou sobotu a umožňují prodejcům zviditelnit se a informovat o nich zákazníky. Odbyt biopotravin a produktů ekologického zemědělství podporuje zejména prodejna zdravé výživy. Jistý potenciál v odbytu biopotravin skýtají také mateřské školy, dvě základní školy, střední škola a gymnázium, kde je teoreticky možné do jejich jídelen pravidelně dovážet čerstvé ovoce a zeleninu, což se v poslední době stává velmi oblíbeným trendem. Z hlediska zájmu obyvatel je Tišnov atraktivním místem hlavně díky jejich veřejně prospěšným aktivitám a zájmu o veřejné dění. Existuje tu hned několik sdružení, které se zajímají o veřejný život, folklór nebo životní prostředí. Je to například občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko, které přímo ve svých cílech uvádí: „že se snaží upozorňovat na dopady supermarketů na místní obchod, uspořádat osvětové a vzdělávací akce, vyvolat diskusi o budoucnosti supermarketů v Tišnově mezi místními živnostníky a obyvateli, podávat náměty na regulaci provozování a výstavbu dalších supermarketů v Tišnově tak, aby co nejméně ohrozily místní drobné živnostníky, měly co nejmenší dopad na snížení zaměstnanosti občanů a na kompaktnost zástavby města“ (Za sebevědomé Tišnovsko, 2007). Dále můžeme uvést činnost Ekoporadny Tišnovsko, která pro občany pořádá hned několik osvětových akcí za rok. Folklórní činnosti se soustřeďují většinou do škol. Zájem obyvatel o biopotraviny či výrobky místních producentů souvisí také s věkovou strukturou obyvatelstva. V Tišnově je značné množství mladých rodin, které se zajímají o zdravý způsob života a své životní prostředí. A jelikož jsou právě mladé rodiny s dětmi hlavní cílovou skupinou pro odbyt biopotravin a místních potravin, stává se Tišnov velmi vhodným místem pro jejich odbyt. Zemědělcům uvedeným výše v první skupině producentů na Tišnovsku se Tišnov nabízí jako ideální odbytiště také díky dobré dostupnosti a malé vzdálenosti (do 10 km).

55

3.7.1 Nasycení trhu v Tišnově Jak bylo zřejmé z rozhovorů s návštěvníky Tišnovských trhů, zájem o potraviny a biopotraviny z blízkých farem roste spolu s informovaností zákazníků. Jinak řečeno – čím více lidí se o možnostech nákupu biopotravin v blízkém okolí Tišnova dozvídá, tím více roste poptávka po tomto zboží. Ekologičtí zemědělci se snaží na tuto poptávku reagovat, ale současně mají svá pravidelná místa odbytu a nezásobují tišnovský trh zdaleka tak, aby uspokojili poptávku. Je to ovšem trend, který je obecně platný pro trh s biopotravinami a jak sami zemědělci konstatovali, snaží se svoji produkci většinou rozšiřovat a co nejrychleji reagovat na přání svých zákazníků. Zatím pro ně však zůstává nejjednodušší prodej ze dvora a tak lze předpokládat, že uspokojení obou stran by mohlo nejlépe probíhat tímto způsobem nákupu.

56

4 ZÁVĚR Ze statistik tedy vyplývá, že ekologické zemědělství a trh s biopotravinami se velmi rychle rozvíjí. Zvětšuje se rozloha ekologicky obhospodařované půdy, rozšiřuje se sortiment biopotravin na trhu a roste poptávka po biopotravinách. České biopotraviny se na českém trhu vyskytují ze 40 % oproti zahraničním produktům, což není příliš uspokojivé. Je to zapříčiněno mimo jiné tím, že spotřebitelé neznají nebo si neuvědomují hlavní účel biopotravin – hospodařit šetrně k přírodě a krajině. Nevyhledávají proto přednostně české biopotraviny, které s sebou nenesou tak velké zatížení životního prostředí jako dovážené biopotraviny. Existují proto různé způsoby pro podporu domácí produkce biopotravin, patří mezi ně faremní zpracování, propagace prodeje ze dvora, bedýnkový systém a propagace domácí produkce např. značkami jako je KLASA nebo Czech Made. Z vlastního šetření bylo zjištěno, že v regionu působí devět ekologických zemědělců a dalších jedenáct ekologických zemědělců a soukromých místních producentů se zapojuje do prodeje na Tišnovských trzích. Každý z nich nabízí různý sortiment zboží, spotřebitel může v celkové sumě nabídky najít všechny základní potraviny pěstované či vyráběné v našich zeměpisných šířkách. Zemědělci také nabízejí různý způsob prodeje svého zboží, nejčastější je to však prodej přímo z farmy. Pro obyvatele Tišnova je velmi výhodný nákup na Tišnovských trzích, díky jejich pravidelnému konání a dostupnosti. Bylo také zjištěno, jaké možnosti nákupu mají obyvatelé Tišnova v místních prodejnách, resp. v centru Tišnova. Nachází se tu deset malých prodejen potravin, z nichž dvě pravidelně v sezóně odebírají zboží od místních producentů a asi polovina z nich je přístupná novým nabídkám na odběr zboží. Pro zemědělce je Tišnov dobré místo odbytu, zvláště kvůli zvyšující se poptávce po biopotravinách a místních produktech, ale i díky podpoře různých sdružení a podílu mladých rodin v obyvatelstvu. Pro větší podporu a rozvoj ekologického zemědělství v České republice je vhodné upozorňovat veřejnost na hlavní cíle ekologického zemědělství a zdůrazňovat význam českých biopotravin v tomto ohledu. V regionu Tišnovsko lze seznámit širší okruh obyvatel s možnostmi nákupu biopotravin u místních producentů a umožnit rozšiřování ekologické produkce těchto zemědělců podporou jejich projektů a plánů.

57

5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

[1]

ABCERT GmbH, logo Abcert, [on-line], 2009, [cit.8.4.2010 ]. Dostupné na: http://home.arcor.de/m1k/abcert/abcert.gif

[2]

APUS, Domácí výrobky, [on-line], 2006, [cit.7.3.2010]. Dostupné na http://domaci-vyrobky.cz/dokumenty/o_projektu/informace.xml/o_projektu

[3]

BIOKONT, logo Biokont, [on-line], [cit.8.4.2010 ]. Dostupné na: http://www.biokont.cz/

[4]

Common agricultural policy, [on-line], [cit.26.2.2010]. Dostupné na : http://www.agriculture.gov.ie/agrifoodindustry/euinternationalpolicy/commonagriculturalpolicycap/capexplained/

[5]

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Demografické údaje za vybraná města Jihomoravského kraje 1999-2008, [on-line], [cit.7.3.2010]. Dostupné na: http://www.brno.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/mesto_tisnov/$File/Ti%C5%A1nov.pd f

[6]

ČTK, Hnutí Duha: Obchodní řetězce dovážejí mnoho biopotravin z ciziny, [online], 22.6.2007, [cit.25.11.2009]. Dostupné na: http://www.foodnet.cz/polozka/?jmeno=Hnut%C3%AD+Duha%3A+Obchodn% C3%AD+%C5%99et%C4%9Bzce+dov%C3%A1%C5%BEej%C3%AD+mnoh o+biopotravin+z+ciziny+&id=14010

[1]

HAMPLOVÁ, L., České biopotraviny válcuje dovoz, [on-line], 4.5.2008, [cit.25.11.2009]. Dostupné na: http://ekonomika.ihned.cz/c1-24484070-ceskebiopotraviny-valcuje-dovoz

[7]

KASPŘÍKOVÁ, L., KOTÁSKOVÁ, K., Nabídka biopotravin na českém trhu, průzkum sortimentu a postojů obchodních řetězců. Brno: Hnutí DUHA, 2007. s 17.

[8]

KLASA, [on-line], [cit.7.3.2010]. Dostupné na: http://www.eklasa.cz/

[9]

KRÁTKÁ, K., Tišnovské trhy, [on-line], [cit.7.3.2010]. Dostupné na: http://trhy.tisnovsko.eu/nejcastejsi-otazky

58

[10]

KUBÁŇOVÁ, J., Zdravý biostyl?. Sedmá generace 4/2008, Brno: Hnutí DUHA, 2008

[11]

KUČERA, T., Strategická rozvojová studie regionu Tišnovsko. Brno: Eurovision, 2007. s 153.

[12]

MZE ČR, evropské logo bio, [on-line], [cit.8.4.2010 ]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/loga-a-znaceni/

[13]

MZE ČR, národní logo bio, [on-line], [cit.8.4.2010 ]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/file/38641/zebra.JPG

[14]

MZE ČR, Seznam ekologických zemědělců 2009, [on-line], 3.3.2010, [cit.5.3.2010]. Dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/seznamy-podnikatelu/seznam-ekologickych-zemedelcu/

[15]

Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91

[16]

Nařízení Komise (ES) č.889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu

[17]

Nařízení č.53/2009 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na lesnicko-environmentální opatření

[18]

Nařízení 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření

[19]

OCHRYMČUKOVÁ, I., Trhy tišnovské, buďtež pozdraveny!, [on-line], 2008, [cit.8.3.2010 ]. Dostupné na: http://trhy.tisnovsko.eu/historie

[20]

P.F.art, spol. s.r.o., kartografické nakladatelství, Autoatlas Česká republika. Brno: 2004

[21]

PLANstudio, mapy.cz, [on-line], 2009, [cit.5.3.2010 ]. Dostupné na: http://mapy.cz/#mm=ZTtTcP@x=137723840@y=133352640@z=14

[22]

PRO-BIO, MZe ČR - Začala největší domácí kampaň na propagaci biopotravin, [on-line], [cit.7.3.2010]. Dostupné na: http://www.probio.cz/cms/clanek/6896/mze-cr---zacala-nejvetsi-domaci-kampan-na-propagacibiopotravin?PHPSESSID=zdfkysex

59

[23]

PRŮŠOVÁ, J., VALEŠKA, J., Proč nejsou české biopotraviny, [on-line], 5.6.2008, [cit.25.11.2009]. Dostupné na: http://www.biospotrebitel.cz/page.php?reference_name=press.print&press_id=4 06

[24]

SOK (SDRUŽENÍ PRO OCEŇOVÁNÍ KVALITY), Czech Made, [on-line], [cit.7.3.2010]. Dostupné na: http://www.scj-cr.cz/p.php?p=o-nas,kdojsme http://www.scj-cr.cz/p.php?p=o-czech-made,kvalita

[25]

SYNERGY MARKETING, GfK PRAHA, Potenciál BIO potravin na českém trhu, Marketingová studie. Praha: Synergy Marketing, GfK Praha: 2006

[26]

TANY spol. s.r.o., logo KEZ, [on-line], [cit.8.4.2010 ]. Dostupné na: http://www.biotavak.cz/images/kez.jpg

[27]

URBAN, J., ŠARAPATKA, B. a kol., Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I.díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin). 1.vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí a PROBIO svaz ekologických zemědělců, 2003. 280s. ISBN 80-7212-274-6

[28]

VÁCLAVÍK, T. a kol., Český trh s biopotravinami 2009. Green Marketing a České a slovenské odborné nakladatelství, 2009. s 83.

[29]

VORLÍČEK, P., Ekologické zemědělství 2009 v číslech, [on-line], 23.2.2010, [cit.26.2.2010]. Dostupné na: http://www.biospotrebitel.cz/page.php?&reference_name=press.detail&kategori e=&from=&clanek=665

[30]

Vyhláška č.16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství

[31]

ZA SEBEVĚDOMÉ TIŠNOVSKO, Stanovy, [on-line], 6.2.2007, [cit.20.3.2010]. Dostupné na: http://sebevedome.tisnovsko.eu/index.php?stranka=stanovy

[32]

ZAJÍČEK, T., Začala největší domácí kampaň na propagaci biopotravin, [online], 7.4.2008, [cit.25.11.2009]. Dostupné na: http://www.komora.cz/ohk/pelhrimov/art_24861/zacala-nejvetsi-domacikampan-na-propagaci-biopotravin.aspx

[33]

Zákon č.242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 60

6 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Logo kontrolní organizace Biokont ................................................................... 15 Obr. 2 Logo kontrolní organizace KEZ ........................................................................ 15 Obr. 3 Logo kontrolní organizace ABCERT ................................................................ 16 Obr. 4 Ochranná značka pro ČR................................................................................... 16 Obr. 5 Ochranná značka pro EU ................................................................................. 16 Obr. 6 Mapa ÚSES – biokoridor ................................................................................... 38 Obr. 7 Mapa zemědělců a ekozemědělců v působících v regionu Tišnovsko (východ) 40 Obr. 8 Mapa zemědělců a ekozemědělců v působících v regionu Tišnovsko (západ) . 41 Obr. 9 Mapa centra města Tišnova s přehledem prodejen ........................................... 53

61

7 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Zásady pěstování rostlin ..................................................................................... 13 Tab. 2 Zásady chovu zvířat ............................................................................................ 14 Tab. 3 Zásady skladování a zpracování bioproduktů ................................................... 14 Tab. 4 Srovnání základních statistických ukazatelů EZ v roce 2008 a 2009............... 19 Tab. 5 Nabídka biopotravin v obchodních řetězcích .................................................... 24 Tab. 6 Podíl nákupů biopotravin v jednotlivých typech obchodů ................................ 25 Tab. 7 Podíl českých biopotravin v obchodních řetězcích............................................ 27 Tab. 8 Zastoupení firem jednotlivých odvětví v regionu .............................................. 35 Tab. 9 Podíl zemědělské půdy v regionu ...................................................................... 36 Tab. 10 Rozdělení zemědělské půdy a podíl jednotlivých kategorií ............................. 36

62

8 PŘÍLOHY Příloha I Formulář dotazníku k zmapování ekologické produkce v regionu Tišnovsko

63

Příloha I DOTAZNÍK k bakalářské práci „Ekologická produkce v regionu Tišnovsko“ Mendelova univerzita v Brně

Jméno: •

Jak dlouho hospodaříte?/Jak dlouhá je tradice hospodaření na vašich pozemcích?

•

Na jaké konkrétní produkty se zaměřuje Vaše produkce?

•

Jaká část patří do ekologické produkce?

•

Na jak velké ploše hospodaříte?

•

Plánujete nějaké rozšíření produkce?

•

Kam distribuujete Vaše produkty?

•

Dovážíte je sami nebo máte dovozce?

•

Preferujete bližší místa odběru, je-li to možné?

•

Jsou taková místa ve vašem okolí?

•

Máte soukromé odběratele (prodej ze dvora)? Např. i lidé z obce, známí apod.

•

Souhlasíte s umístěním informací z tohoto dotazníku na internetových stránkách (například města Tišnov) nebo v odborném časopise?

Děkuji za Vaši ochotu a čas! S pozdravem Anna Ondrušová

64