MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ
Návykové chování u učitelů základních škol Diplomová práce
Brno 2014
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Radim Slaný
Autor práce: Bc. Markéta Šujanová
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby tato práce byla umístěna na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne: 24. 3. 2014
Bc. Markéta Šujanová
Poděkování Děkuji Mgr. Radimu Slanému za odborné vedení, cenné rady a trpělivost během psaní diplomové práce. Také děkuji učitelům základních škol z Moravskoslezského a Jihomoravského kraje, kteří se podíleli na realizaci praktické části diplomové práce.
Bibliografický záznam ŠUJANOVÁ, Markéta. Návykové chování u učitelů na základní škole: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2014. Vedoucí bakalářské práce Radim Slaný.
Anotace: Diplomová práce s názvem „Návykové chování u učitelů základních škol“ je rozdělena na dvě části. První se zabývá teorií, popisuje vznik závislosti obecně a dále pak podrobněji závislost na alkoholu a nikotinu. Druhá část je pojatá prakticky, zpracovává a vyhodnocuje dotazníky, které byly předány pedagogům základních škol za účelem zjištění návykového chování a postojů k návykovému chování. Annotation This thesis is divided into two parts. The first part deals with theory. It describes addiction in general and addiction to alcohol and nicotine in more detail. The second part contains evaluation of the questionnaires. Their purpose is to determine primary school teachers attitude to addictive behavior. Klíčová slova závislost, tabakismus, alkoholismus Keywords addiction, smoking, alcoholism
Obsah
Úvod ...................................................................................................................... 6 Zdraví .................................................................................................................... 9 1)
Závislost .................................................................................................... 11 1.1
Typy závislostí dle Kamila Kaliny ........................................................ 11
1.2
Formy uţívání drog ............................................................................... 12
1.3
Příčiny vzniku závislosti........................................................................ 13
1.4
Model závislosti dle Kamila Kaliny ...................................................... 15
1.5
Příznaky závislosti ................................................................................. 16
1.6
Znaky závislosti ..................................................................................... 16
1.7
Vznik drogové závislosti ....................................................................... 19
1.7.1 Vývoj vzniku závislostí .................................................................... 19 1.7.2 Fáze vývoje vzniku drogové závislosti ............................................ 20 1.8 2)
Motivace abúzu drog ............................................................................. 21 Kouření a tabakismus ................................................................................ 22
2.1
Historie kouření ..................................................................................... 22
2.2
Formy kouření ....................................................................................... 23
2.3
Tabák a sloţení cigaretového kouře ...................................................... 24
2.4
Zajímavosti o kouření ............................................................................ 25
2.5
Typologie kuřáku podle Schmidta (Schmidt in Mühlpachr, 2001) ....... 25
2.6
Závislost na tabáku ................................................................................ 26
2.6.1 Psychická závislost ........................................................................... 26 2.6.2 Fyzická závislost .............................................................................. 26 2.7
Zdravotní následky kouření ................................................................... 28
2.7.1 Onemocnění srdce a cév ................................................................... 28 2.7.2 Nádorová onemocnění...................................................................... 28 2.7.3 Onemocnění dýchacích cest ............................................................. 28 2.7.4 Další zdravotní rizika ....................................................................... 29 2.8
Pasivní kouření ...................................................................................... 29
2.9
Klady kouření ........................................................................................ 30
2.10
Metody odvykání kouření .................................................................. 30 4
2.10.1 Mikrotablety a ţvýkačky ................................................................ 30 2.10.2 Inhalátor ......................................................................................... 31 2.10.3 Náplasti........................................................................................... 31 2.10.4 Elektronická cigareta ...................................................................... 31 2.10.5 Léky ................................................................................................ 32 2.10.6 Přírodní metody odvykání .............................................................. 32 3)
Alkoholismus ............................................................................................ 34 3.1
Klasifikace abúzu alkoholu dle Hellera (Heller in Kalina, 2003) ......... 35
3.2
Klasická typologie dle Jellinka (Jellinek in Kalina 2003) ..................... 35
3.3
Historie alkoholu ................................................................................... 36
3.4
Diagnostická kritéria ............................................................................. 36
3.5
Fáze závislosti na alkoholu dle Vágnerové (2008)................................ 37
3.6
Etiologie závislosti na alkoholu ............................................................ 38
3.7
Účinek alkoholu na člověka .................................................................. 38
3.7.1 Aktuální ............................................................................................ 39 3.7.2 Chronické onemocnění ..................................................................... 40 3.8
Absorpce alkoholu v těle ....................................................................... 44
3.9
Odbourávání alkoholu v těle ................................................................. 44
3.10
Moţnosti terapie alkoholismu ............................................................ 44
3.11
Způsoby odmítnutí drogy nebo alkoholu dle Nešpora (1995) ........... 46
3.12
Otrava alkoholem............................................................................... 47
4)
5)
Praktická část ............................................................................................ 49 4.1
Metoda výzkumu ................................................................................... 49
4.2
Respondenti a sběr dat ........................................................................... 49
4.3
Prezentace výsledků .............................................................................. 51
4.4
Vyhodnocení výzkumných otázek ........................................................ 65
4.5
Interpretace výsledků............................................................................. 65 Závěr ......................................................................................................... 68
5
„Učit je moţno slovy, ale vychovávat jenom příkladem.“ (J. de La Bruyère)
Úvod Diplomová práce na téma „Návykové chování u učitelů základních škol“ se věnuje problematice návykového chování, zejména závislosti na alkoholu a nikotinu. Tyto dvě drogy spadají mezi drogy legální a jejich rizika jsou dle mého názoru vysoce podceňována. Pojem závislost je v dnešní době velmi dobře znám. Někteří z nás mají tento pojem spojený s těţkou drogou a jiní z nás si uvědomují, ţe závislost, i se všemi svými riziky, se projevuje u drog, které jsou společensky běţně tolerovány a dokonce také mediálně podporovány. Druhů závislostí je opravdu mnoho a kaţdá z nich obnáší svá rizika. Mnozí z nás si však neuvědomují rizika, která nepřicházejí ihned po poţití drogy, tudíţ se necítí být danou drogou ohroţeni. V tomto případě významnou roli sehrává prevence, která je důleţitá ještě před prvním setkáním jedince s drogou, a v případě alkoholu nebo cigaret je více neţ vhodná prevence jiţ na základních školách, protoţe s největší pravděpodobností právě alkohol a cigarety jsou první drogou, se kterou se jedinec ve svém ţivotě setká. A právě alkohol dle Světové zdravotnické organizace a Světové banky patří mezi všemi návykovými látkami na první příčku v počtu ztracených let v důsledku nemoci a smrti. (UZIS ČR, [online], 2006) K tomu, aby člověk propadl některé ze závislosti, můţe přispět mnoho faktorů. Významnou roli hraje rodinné prostředí, které postoj dítěte k návykovým látkám ovlivňuje nejvíce. V období puberty se uplatňuje vliv party, která nás můţe stáhnout k vyzkoušení a následnému uţívání návykových látek, v tomto případě nejčastěji alkoholu a cigaret, a v období dospělosti můţe vznik závislosti způsobit například zátěţová či stresová situace. Jedinec uţívající tyto drogy nepoškozuje pouze sebe, ale také své okolí. Nezbytná je včasná reakce okolí a snaha závislému pomoci co nejdříve. Práce se nezabývá návykovým chováním u dětí, ale právě u učitelů, kteří mají na dítě během školní docházky velký vliv a jejichţ úkolem je mimo jiné právě prevence návykového chování. Cílem práce je zjistit, jaký mají učitelé postoj k návykovým látkám a jaký je jejich názor na návykové chování pedagogů. Práce je členěna na dvě části. První část, teoretická, se zabývá závislostí všeobecně, její definicí, příčinami vzniku návykového chování, vývojem závislosti a 6
jejími znaky. Dále se zaměřuje blíţe na tabakismus a alkoholismus. Věnuje se také terapii těchto dvou závislostí. Praktická část je zaměřena na uţívání návykových látek u učitelů základních škol, u kterých bylo za tímto účelem provedeno výzkumné šetření pomocí dotazníku. Otázky, které jsou pokládány učitelům, se zaměřují na jejich vztah ke kouření a alkoholu, zjišťuje se míra uţívání těchto látek a také názory a postoj učitelů k této problematice. Odpovědi, které byly u jednotlivých otázek zaznamenány, jsou vyhodnoceny a zpracovány do jednotlivých grafů.
7
1.
TEORETICKÁ ČÁST
8
Zdraví Existuje několik definic, které nám přibliţují pojem zdraví. Kaţdý z nás si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Jaro Křivohlavý uvádí příklady, jak lidé různých profesí pojímají pojem zdraví. Například pro lékaře znamená pojem zdraví nepřítomnost nemoci nebo úrazu. Pro sociologa má zdraví poněkud odlišný význam, a to takový, ţe zdravý člověk je ten, kdo dobře funguje v příslušných sociálních rolích. Humanista si pod pojmem zdraví představuje člověka, který se pozitivně dokáţe vyrovnat s ţivotními úkoly. Pro idealistu je zdravý člověk takový, který se cítí dobře po tělesné, duševní, duchovní i sociální stránce. (Křivohlavý, 2001) Dle Seedhouse lze rozdělit teorie zdraví do čtyř skupin. 1. Teorie, které povaţují zdraví za ideální stav člověka, jemuţ je dobře (wellness) 2. Teorie, které chápou zdraví jako „fitness“ – normální dobré fungování. 3. Teorie, které se dívají na zdraví jako na zboţí. 4. Teorie, které chápou zdraví jako určitý druh „síly“. (Seedhouse, 1995 in Křivohlavý, 2001, s. 33) Křivohlavý pojal teorii zdraví podle jiného měřítka. Pokud je zdraví pochopeno jako prostředek k určitému cíli, nebo jestli je samotné zdraví chápáno jako cíl. (Křivohlavý, 2001) Nejznámější definicí zdraví je pravděpodobně ta, kterou definovala Světová zdravotnická organizace „ Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduţivosti“. Pro porovnání můţeme uvést definici Davida Seedhouse, podle kterého pojem zdraví znamená „Optimální stav zdraví určité osoby závisí na stavu souboru podmínek, které jí umoţňují ţít a pracovat tak, aby byly splněny její realisticky zvolené a biologické moţnosti (potenciály)“. (Křivohlavý, 2001, s. 36)
9
Determinanty zdraví Determinanty zdraví jsou faktory, které mohou buď pozitivně, nebo negativně naše zdraví ovlivnit. Lze je rozdělit na nepřímé a přímé determinanty. Nepřímé determinanty nepůsobí přímo na náš organismus, ale mohou naše zdraví ovlivnit. Patří zde například sociální prostředí, role jednotlivce, hierarchie hodnot nebo kulturní tradice. Přímé determinanty působí přímo na lidský organismus a lze mezi ně řadit například genetický základ, ţivotní prostředí, zdravotnictví a ţivotní styl. Ţivotní styl je velmi významný determinant zdraví, který jej ovlivňuje aţ z 60%. Do této kategorie spadá například stravování, pohybová aktivita, stres nebo také toxikomanie, uţívání návykových látek, coţ je tématem této práce. (Šťastný, 2005) Člověk, aniţ by si to někdy uvědomoval, můţe svým chováním velmi ovlivnit svůj zdravotní stav a významnou mírou můţe přispět k dobrému fungování lidského organismu.
10
1) Závislost Definice závislosti podle MKN zní: „Syndrom závislosti, je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichţ uţívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.“ (Nešpor, 2011, s. 9) Jako další definici závislosti lze uvést definici Petra Riesela. „Závislost je chorobnou a vystupňovanou formou návyku. Je charakterizována potřebou i nutkáním pokračovat ve zneuţívání drogy bez ohledu na její škodlivost. Člověk je puzen získávat drogu jakýmikoliv prostředky, aby zneuţívání mohlo pokračovat.“ (Riesel, 1999, s. 10) K dalším definicím pojmu závislost můţeme zařadit také autora Petra Hajného, který se taktéţ zabývá návykovým chováním. Dle něj je „Drogová závislost onemocnění charakteristické naléhavou formou po účincích drogy, kterou nemocný uţívá i přes to, ţe si tím způsobuje řadu nepříjemných problémů. K závislosti se člověk obvykle dostane přes experimentování a postupem času i pravidelné uţívání drogy.“ (Hajný, 2001, s. 14) Hajný zmiňuje také závislost v chronické podobě, vyznačující se tím, ţe lze po období abstinence upadnout zpět do návyku. (Hajný, 2001) Drogová závislost dle prof. Kohoutka je „specifický duševní, někdy i tělesný stav, vyplývající ze vzájemného působení mezi organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a proţívání a dalšími reakcemi a jevy, které zahrnují i nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její účinky na psychiku nebo někdy i pro to, aby se zabránilo nepříjemným stavům. Navyknutý organismus poruchou totiţ reaguje odvykacími potíţemi, abstinenčními příznaky, např. úzkostmi, strachem, zvýšeným pocením, třesem, zíváním, nespavostí, podráţděností atp.“ (Kohoutek, 2007, s. 210.)
1.1 Typy závislostí dle Kamila Kaliny 1) Alkoholovo-barbiturátový typ (alkohol, hypnotika, trankvilizéry, anxyolitika) 2) Amfetaminový typ (psychoton, anorektika, antidepresiva, látky obsahující efedrin) 3) Cannabisový typ (látky obsahující konopí – cannabis, hašiš, marihuana) 4) Halucinnogenový typ (LSD, meskalin, psylocybia) 11
5) Kathový typ (látky obsaţené v listech rostliny Caba edulis) 6) Opiátový – morfinový typ (papaverin, morfin, heroin, Dolan, Dolsin) 7) Solvenicový typ (toulen, benzín, inhalační narkotika) 8) Tabákový typ 9) Kofeinový typ 10) Antypyretiko – analgetikový typ 11) Neuroleptikový typ 12) Antidepresivový typ (Kalina in Sekot, 2010, s. 15-16)
1.2 Formy uţívání drog Dle Petra Riesela (Riesel, 1999) můţeme rozdělit formy uţívání drog na: 1) Uţívání – které lze rozdělit na náhodné, občasné, rekreační, víkendové nebo také pravidelné. Uvádí, ţe se jedná o mírné poţívání, které neškodí ani jedinci ani společnosti. Např. uţívání léků nebo mírná konzumace alkoholu. Uţití drogy za účelem toxikomanickým řadíme totiţ uţ do zneuţívání. 2) Zneuţívání – látka, kterou nazveme jako zneuţitou, musí být opakovaně poţívána a nelze ji ospravedlnit lékařskými důvody. Pokud zneuţíváme drogy za účelem vlastního potěšení nebo účelem toxikomanickým, jedná se jiţ o uţívání časté, které má negativní vliv na psychický a fyzický stav, ale také na sociální vztahy. 3) Zneuţívání drog bez návyku – v tomto případě se nedostavuje puzení k pravidelnému či nadměrnému uţívání. 4) Zneuţívání s návykem- v tomto případě jiţ jedinec nemá svobodu volby jako v případě předešlém. Jedinec je nucen dávku drogy zvyšovat, protoţe stávající mnoţství uţ nezpůsobuje změnu psychiky, pro kterou byla droga uţívána. Dochází k tzv. toleranci drogy. 5) Doping – při uţívání látek, způsobujících zvýšenou výkonnost a bdělost, hrozí také nebezpečí návyku nebo otravy.
12
6) Závislost na droze – jedná se o vystupňovanou formu návyku, která je charakterizována uţíváním drogy i přes její zjevnou škodlivost. Takto postiţený jedinec se brání vystřízlivění, které je spojeno s nepříjemnými stavy, během kterých je nucen opět drogu uţít. (Riesel, 1999)
1.3 Příčiny vzniku závislosti Příčiny návykového chování jsou velmi komplexní. Dle Marie Vágnerové je závislost multifaktoriálně podmíněnou poruchou a podílí se na ni jak somatické a psychické vlastnosti, tak i vnější prostředí, především sociální. (Vágnerová, 2008) Závislost se můţe rozvíjet na základě psychologických problémů, vrozených a genetických dispozicích a svou roli také hraje sociální prostředí. Nejčastěji se tedy jedná o kombinaci řady faktorů. Podle Stanislava Kudrleho (Kudrle in Nešpor, 2001) uvádíme modely na biologické úrovni, psychologické úrovni, sociální úrovni a spirituální úrovni. Biologická úroveň závislosti – k těmto faktorům můţeme dle Kudrleho (Kudrle, 2001) řadit problematické okolnosti vzniklé během těhotenství matky dítěte. Zjišťuje se, zda se plod setkával s účinky návykových látek ještě před narozením v případě, ţe matka byla alkoholička. Zkoumají se také okolnosti porodu (uţití tlumivých nebo psychotropních látek v době porodního stresu) nebo proţití traumat a nemocí. Dle Royce (Royce in Kalina, 2001) se zatím jediné ověřené genetické souvislosti týkají vrozené vyšší tolerance vůči alkoholu u dětí alkoholiků, coţ se projevuje větší tolerancí alkoholu od první zkušenosti s alkoholem. Příkladem komplexnosti faktorů je uveden jedinec s vyšší tolerancí alkoholu, který pro dosáhnutí kýţeného pocitu poţije větší mnoţství alkoholu neţ ostatní a začne se druţit s jedinci, kteří si vyšší toleranci vytvořili tréninkem. Psychologická úroveň závislosti – v tomto případě se zkoumají psychogenní vlivy a faktory pro rozvoj závislosti. Tyto faktory lze zjistit jiţ v období děloţního vývoje a v období porodu. Jedná se o psychické záţitky, které mohly způsobit biologické poškození. Významně se podílejí také faktory podílející se na postnatální péči o dítě. Jedná se tedy o harmonický vývoj dítěte, uspokojování potřeb dítěte, podporu v dospívání a také poskytnutí adekvátní pomoci v případě ohroţení psychotickým onemocněním. Právě neposkytnutí potřebné pomoci můţe vést k pozdějšímu rozvoji návykového chování. 13
Sociální úroveň závislosti - sociální úroveň závislosti se zaměřuje na prostředí, ve kterém se vše odehrává. Tato úroveň zahrnuje velké mnoţství okolností zahrnující rasovou příslušnost, sociální status rodiny, úroveň sociální zajištěnosti rodiny, prostředí jedince a další konkrétnější ovlivňující faktory. Často se v tomto kontextu uvádí vliv neúplné rodiny, nebo dokonce úplná absence rodinných příslušníků, kdy je jedinec nucen hledat identifikační vzorce mimo rodinu. Další ze situací sociálního ovlivňování jedince nastane, pokud dítě vyrůstá v blízkosti osob trpících závislostí. Uţívání drog či pití alkoholu bere jako normu. Jedinec ţijící v tomto prostředí je vystaven dysfunkčním vztahům, častým změnám nálad, nepředvídatelnosti a slibům, které se nedočkají naplnění. V této úrovni hrají roli také vrstevníci, kteří ovlivňují postoj jedince k návykovému chování. Spirituální úroveň – „Spiritualita je vztahem k tomu, co mne přesahuje, k čemu se vztahuji jako k nejvyšší autoritě, řádu, ideji. Jde o intimní oblast přímého proţitku toho, co je za kaţdodenním úsilím, co dává smysl tomuto úsilí, co dává smysl ţivotu vůbec.“ (Kalina, 2003, s. 93) V této úrovni se hovoří o vztahu k vyšší moci, která obnovuje zdraví a navrací smysl ţivota. Odlišuje se od náboţenství, protoţe se nejedná o účast v konkrétní církvi. (Kudrle in Kalina, 2003)
14
1.4 Model závislosti dle Kamila Kaliny Biomedicínský model Tento model dominoval několik desetiletí, zejména v době, kdy se tímto problémem zabývali lékaři chorob nervových a duševních (k oddělení těchto oborů dochází aţ kolem poloviny tohoto století). V tomto pojetí se drogová závislost povaţuje za chronickou, obtíţně léčitelnou nemoc s častými recidivami, která nejspíše není vůbec vyléčitelná. Můţe však dojít k úpravě stavu trvalou abstinencí. V tomto pojetí převládaly léčebné metody, jako jsou ústavní izolace, detoxikace, léčba prací. Ambulantní terapie a individuální terapie byly v tomto modelu vyloučeny. (Kalina, 2003) Bio – psycho – sociální model V tomto modelu je biomedicínský model rozšířen o psychické funkce a mezilidské vztahy. „ Nemoc (tedy i drogová závislost) vzniká v průběhu vývoje osobnosti ve vzájemné interakci biologických, psychologických a vztahových faktorů. Podstatnými pojmy jsou dispozice (např. genetické, či biologické, případně dispozice psychologické získané v raném dětství), zranitelnost (která se vyvíjí na podkladě dispozic v dalším průběhu ţivota) a spouštěče (např. ţivotní události nebo nároky vývojového období), které vedou k manifestaci poruchy. (Kalina, 2003 s. 78) Do léčby závislosti je tedy nezbytné zahrnout všechny faktory bio-psychosociálního modelu. To znamená, ţe se kromě detoxikace a farmakoterapie zahrnují také různé typy psychosociálních terapií. (Kalina, 2003) Riesel (Riesel, 1999) uvádí skupiny, kde se jeví větší pravděpodobnost k zneuţívání návykových látek. Patří zde skupiny mladistvých, kteří trpí poruchami chování, jsou pod tlakem velké zátěţe, utrpěli úrazy hlavy nebo poškození mozku v různých stádiích jeho vývoje a ostatní, kteří mají omezenou schopnost autoregulace a duševní činnosti. Svou roli zde hraje také nedostatek vytrvalosti, nestálost a neklid vedoucí k záškoláctví a problémům ve škole. Toto všechno lze ovlivnit výchovou a prostředím, ve kterém ohroţený jedinec ţije. Důleţitá je citlivá výchova jak rodičů, tak pedagogů, protoţe zneuţívání návykových látek ohroţuje proces dozrávání psychického, fyzického i sociálního. Nejdůleţitější roli v ovlivnění vývoje jedince hraje bezpochyby rodina, kde je důleţité příznivé výchovné klima. (Riesel, 1999)
15
1.5 Příznaky závislosti Dle K. Nešpora (Nešpor, 2011) by se definitivní diagnóza závislosti měla stanovit tehdy, jestliţe během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následně uvedených jevů a) Silná touha, nebo pocit puzení uţívat látku b) Potíţe v sebeovládání při uţívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončen, nebo o mnoţství látky. c) Tělesný odvykací stav: Látka je uţívána s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím uţíváním této látky, případně dochází k odvykacímu stavu, který je typický pro danou látku. K mírnění odvykacího stavu se také někdy pouţívá příbuzná látka s podobnými účinky. d) Průkaz tolerance k účinku látky jako vyţadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného niţšími dávkami. e) Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch uţívané psychoaktivní látky a zvýšené mnoţství času k získání nebo uţívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku. f) Pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků, poškozování jater nadměrným pitím, depresivní stavy vyplývající z nadměrného uţívání látek nebo toxické poškození myšlení. (Nešpor, 2011 s. 10)
1.6 Znaky závislosti 1) Silná touha nebo pocit puzení uţívat látku (craving, baţení) Termín baţení znamená touhu pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níţ měl jedinec dříve zkušenost. Baţení zhoršuje kognitivní funkce, je tedy ovlivněna také schopnost se správně rozhodovat a můţe se zvyšovat riziko recidivy. Za jistých okolností však můţe baţení vést k větší opatrnosti a k tomu, ţe se závislí v budoucnu vyhýbají nebezpečným situacím nebo ţe jsou na ně lépe připraveni. Dle Nešpora mezi způsoby, jak nejlépe překonat baţení, patří vyhýbat se situacím vyvolávající baţení, uvědomovat si negativní důsledky recidivy a odvádět pozornost. (Nešpor, 2011) Baţení je nejsilnější v situaci, pokud je předmět snadno dostupný, jako příklad můţeme uvést, ţe při posezení s přáteli ve vinárně je baţení silnější neţ například 16
v zaměstnání. Baţení bývá také silnější v prvních dnech abstinence neţ po nějaké době a také negativní psychické stavy mají vliv na zvyšující se baţení. (Nešpor, 2006) Nešpor (2006) upozorňuje na nebezpečí baţení, které si člověk sám neuvědomí, ale ovlivní jeho chování. Ve své publikaci uvádí tabulku nedostatečně rozpoznaného baţení: Moţná příčina
Moţná prevence
Riziková situace, kde je mnoho spouštěčů Takovým situacím se hlavně v počátku (hospoda, pijácká oslava)
abstinence vyhýbat.
Málo rozvinutá schopnost si uvědomovat sebe Zlepšit sama.
vnímání
sebe
za
pomoci
psychoterapie, relaxačních a meditačních technik, vedením deníku atd.
Popírání baţení a pocit viny.
Přiznat si baţení a přijmout ho jako součást své nemoci.
Popírání závislosti, zaměňování baţení za Přiznání závislosti. V tom můţe pomoci obyčejnou „chuť“.
psychoterapie,
skupiny,
svépomocná
organizace a dlouhodobé doléčování.
(Nešpor, 2006, s. 81) Zkušenosti pacientů, jak překonat baţení, jsou například odvádět pozornost, vyhýbat se situacím, o kterých vědí, ţe mohou způsobit baţení, uvědomit si pozitiva abstinence, dostatečné mnoţství spánku a odpočinku, odreagovat se pomocí relaxačních technik, vybírat si místa, kde se návykové látky neobjevují, zamyslet se nad příčinami baţení aj. Vyhnout se pocitu baţení lze také pomocí léků, kterými jsou Campral a Naltrexom. Tyto léky by měly být součástí komplexní léčby. (Nešpor, 2006) 2) Zhoršené sebeovládání Tento znak úzce souvisí s předchozím znakem, tedy baţením, nejsou však totoţné. Zhoršené sebeovládání se obvykle objevuje za následujících okolností. -
Jedinec si špatně uvědomuje sám sebe a své emoce.
-
Sníţené sebeuvědomění můţe souviset i se zvýšenou únavou a vyčerpáním.
-
Zhoršené sebeovládání ovlivňuje také rizikové prostředí, tzn. například místo, které má jedinec spojeno s návykovým chováním.
-
Tendence baţení popírat. V takovém případě můţe baţení zesílit a také oslabit sebeovládání. 17
3) Somatický odvykací stav V tomto případě záleţí na uţívané látce. Vzhledem k tomu, ţe se ve své práci věnuji závislosti na alkoholu a tabáku, uvedu somatické stavy, projevující se u těchto dvou látek. U odvykacího syndromu při závislosti na alkoholu se mohou projevit somatické příznaky, a to např. bolest hlavy, pocení, zrychlený tep, vyšší krevní tlak, nevolnost, zvracení, přechodné halucinace nebo iluze, nespavost, třes jazyka, víček nebo prstů. (Nešpor, 2011) U tabáku odvykací stav ţivot neohroţuje, avšak vzhledem k tomu, ţe oslabuje kognitivní funkce, můţe dojít k vyššímu riziku úrazu. (Nešpor, 2011) 4) Růst tolerance „Zvýšená tolerance můţe vzniknout v důsledku niţší reaktivity centrálního nervového systému na návykovou látku. Další moţností je, ţe látka můţe být rychleji odbourávána (např. rychlejší odbourávání alkoholu v játrech).“ (Nešpor, 2011, s. 19) 5) Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů Tento znak, uvedený jiţ v definicích závislosti, má souvislost s baţením a zhoršeným sebeovládáním. Jedná se o často vyskytující se příznak doprovázející závislost. 6) Pokračování v uţívání přes jasný důkaz škodlivých následků Tato situace nastává jen tehdy, je-li jedinec o škodlivosti látky informován. Existuje jasná souvislost s předchozími znaky závislosti. (Nešpor, 2011) Nešpor (2011) uvádí dotazník, podle kterého lze určit, zda se jedná o závislost, či nikoliv. „Dotazník závislost“ Všechny následující otázky se týkají období posledních 12 měsíců. Vyberte tu z následujících odpovědí, která se nejvíc blíţí skutečnosti, a zatrhněte ji. 1. Cítili jste během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání pít alkohol? Ne - Někdy - Často 2. Nedokázali jste se ve vztahu k alkoholu ovládat? (Pili jste i tehdy, kdyţ to bylo nevhodné, nebo jste vypili víc, neţ jste původně chtěli?) Často - Někdy - Ne 18
3. Měli jste tělesné odvykací potíţe po vysazení alkoholu (např. nejčastěji třes po ránu)? Ne - Někdy - Často 4. Zvyšovali jste dávku alkoholu, abyste dosáhli účinku, původně vyvolaného niţší dávkou? Často - Někdy - Ne 5. Zanedbávali jste dobré záliby kvůli alkoholu nebo jste potřebovali víc času k získání a k pití alkoholu nebo k zotavení se z účinku alkoholu? Ne - Někdy - Často 6. Pokračovali jste v pití alkoholu přes škodlivé následky, o kterých jste věděli? Často - Někdy - Ne Vyhodnocení Spočítejte odpovědi „často“ a odpovědi „někdy“ 3 - 6 odpovědi „často“ a „někdy“ znamenají, ţe se patrně jedná o závislost“. (Nešpor, [online], 2011)
1.7 Vznik drogové závislosti „Od dávných časů lidé pouţívali drogy k tomu, aby změnili stav svého vědomí, aby se stimulovali nebo uvolnili, usnuli nebo spánku zabránili, aby zlepšili schopnost svého vnímání, nebo aby si vyvolali halucinace.“ (Mühlpachr, 2009, s. 79) 1.7.1
Vývoj vzniku závislostí Vývoj vzniku závislosti můţeme dle Waldmanna (Waldmann in Mühlpachr,
2009) rozdělit na 4 etapy. 1) První fáze se vyznačuje hledáním vztahu jedincem, který proţívá generační problémy a konflikty. 2) Druhá etapa je spojená s vytvářením skupin mladistvých, kde se konzumují drogy. 3) V této etapě dochází ke vzniku vlastní závislosti jedince na droze. K její konzumaci dochází bez ohledu na partu. 4) Poslední fáze se vyznačuje fyzickou závislostí, kdy jiţ hrozí abstinenční projevy. Po uţití drogy dochází k úlevě od nepříjemných proţitků a k nutnosti udrţovat v organismu stálou hladinu.
19
Vágnerová uvádí, ţe „Kaţdý člověk se můţe za určitých okolností stát závislým na uţívání psychoaktivní látky. V počáteční fázi, kdy jde o první zkušenost s určitou látkou, jsou důleţité následující faktory: -
aktuální stresová situace jako spouštěč
-
způsob jejího emočního i racionálního zpracování, míra schopnosti a ochoty uvědomit si riziko řešení osobních problémů pomocí drogy či alkoholu
-
uspokojivé sociální zakotvení (profesní a rodinné zázemí) a fungující vztahy s lidmi schopnými poskytnout potřebnou oporu sniţují pravděpodobnost takového způsobu reagování.“ (Vágnerová, 2008, s. 554)
1.7.2
Fáze vývoje vzniku drogové závislosti Dle Vágnerové (Vágnerová, 2008) lze vznik drogové závislosti rozdělit do čtyř
fází. 1) Fáze experimentování a občasného uţívání Důvody, vedoucí k vyzkoušení drogy, jsou nuda, zvědavost, touha zkusit něco nového, pokud moţno tabuizovaného a dokázat svou nezávislost na autoritách. Svou roli zde hraje také móda, sociální model a vrstevníci. Jako spouštěcí faktor můţe být zátěţová situace, se kterou se jedinec nedokáţe vyrovnat. Uţití drogy pro jedince znamená, ţe se dostaví ţádoucí pocit sebejistoty, uvolnění, štěstí, člověk se zbavuje úzkosti a nejistoty. 2) Fáze pravidelného uţívání Pokud jedinec dojde do takového stavu, ţe drogu musí uţívat pravidelně, mluvíme o vznikající závislosti. Jedinec si to uvědomuje, ale snaţí se přesvědčit sebe i okolí, ţe má vše pod kontrolou. Rychlost této fáze závisí na typu psychoaktivní látky. 3) Fáze návykového uţívání V této fázi se projevují další výše zmíněné příznaky závislosti. Závislý ztrácí své pracovní nasazení, přátele, svůj návyk jiţ přestává skrývat. Jedinec ignoruje všechny své předešlé zájmy a vše se soustředí kolem drogy. Snaţí se danou situaci ospravedlnit nebo můţe zaujmout demonstrovaný postoj lhostejnosti. Drogu buďto akceptuje jako součást svého ţivota nebo se snaţí drogy zbavit z důvodu strachu z dalších následků.
20
Dochází ke střídání období abstinence a relapsů. Důvodem, proč se jen malé části drogově závislých povede závislosti zbavit, je náročnost změny ţivotního stylu. 4) Fáze terminální Uţívání drogy jedince ovlivní jak po psychické, tak po fyzické stránce, coţ je příčinou úpadku osobnosti a rozpadu sociálních vazeb. Sociální kontakty jedinec navazuje s lidmi se stejnými problémy. Závislý je v této fázi bezohledný, snaţí se jen o to, aby dostal potřebnou dávku drogy, a nehledí na způsob, kterým si ji obstará. Dochází k delikventnímu chování, jako jsou krádeţe a podvody.
1.8 Motivace abúzu drog Dle Mühlpachra (Mühlpachr, 2001) je důleţitou podmínkou pro vznik a vývoj závislostí důvod k abúzu drog. Dle něj existují tyto typy motivace: interpersonální – jedinec se snaţí proniknout ke skupině svých vrstevníku a získat jejich uznání sociální – potřeba prosadit si sociální změny, snaţit se uniknout obtíţným podmínkám prostředí, ve kterých se jedinec můţe ocitnout fyzická – jedinec se snaţí dosáhnout fyzického uvolnění, získat a udrţet si fyzickou kondici senzorická – touha stimulovat zrak, chuť, čich, hmat a potřeba sexuální stimulace emocionální – po uţití návykové látky dochází u jedince k uvolnění, zlepšení nálady, sníţení pocitu úzkosti a celkové relaxaci politická – snaha měnit drogovou legislativu a nedodrţovat společenská pravidla intelektuální – získávat informace o svém vlastním vědomí a podvědomí, uniknout nudě kreativně estetická – cílem je zdokonalit představivost a zvýšit poţitek z umění filozofická – jedinec se snaţí najít smysl ţivota a objevit nové pohledy na svět antifilozofická – je opakem motivace filozofické, jedinec nachází zklamání, hledání smyslu ţivota v učebnicích filozofů spirituálně mystická – snaha o získání spirituální moci a prosazovat spirituální náhled specifická – potřeba proţít dobrodruţství a získat uznání určitých osob
21
2) Kouření a tabakismus Problematika kouření je dle mého názoru všeobecně podceňována. Mladým lidem, kteří začínají objevovat tyto jednoduše dostupné návykové látky, nedochází velké mnoţství rizik, která jsou s tímto spojená. Dle Riesela (Riesel, 1999) je tato problematika podceňována z důvodu, ţe kouření nezpůsobí okamţité následky a devastaci osobnosti, jak je tomu u jiných drog, avšak zdravotní následky v pozdějším věku mohou být velmi váţné. Právě cigareta a alkohol jsou pravděpodobně první drogy, se kterými se mladí lidé setkávají. Důleţitá je proto důsledná prevence proti těmto drogám, protoţe se dítě potom umí lépe bránit drogám tvrdším. Kouření je vdechování tabákového kouře, který obsahuje řadu škodlivých látek a v důsledku vytváří zdravotní rizika. Tabákový kouř obsahuje více neţ 4000 chemických substancí, které stojí za negativními účinky kouření, a patří mezi ně látky dráţdící oči, dýchací systém, toxické látky (např. amoniak, nikotin, oxid uhelnatý, formaldehyd, kyanid aj.), mutageny, karcinogeny a látky zhoršující schopnost početí dítěte.
2.1 Historie kouření Historie kouření sahá do dob 500 př. n. l. V civilizaci Mayů v Mexiku, kde byly nalezeny zmínky o kouření jiných rostlin, je všeobecný odhad, ţe mezi nimi byl také tabák. Samotné kouření tabákového listu, které přetrvalo do dnešní doby, jako první zavedli američtí Indiáni kmene Huronů při náboţenských rituálech. Kromě toho byl pro ně také lékem, který pouţívali k léčení různých neduhů. První tabák se dostal do Evropy roku 1512 z ostrova Tabacco v dnešní Dominikánské republice. Největší zásluhu na rozšíření tabáku do světa mají Portugalci, kteří ovládli mezinárodní obchod s tabákem. Počátky tabáku v České republice jsou datovány ke konci 16. století, a to díky podpoře Rudolfa II. K největšímu rozmachu tabáku došlo v období třicetileté války. V 19. století se začínalo vytlačovat šňupání tabáku, které bylo povaţováno za zlozvyk niţších společenských vrstev, a do popředí se dostávají doutníky a první cigarety, které se balily do jakéhokoliv papíru. Neexistovala tedy ţádná sériová výroba cigaret, jak je tomu dnes. Podnikatelé se tomu však rychle přizpůsobili a od 2. poloviny 19. století se začaly dodávat ručně vyrobené cigarety na trh. Průmyslově vyrobené
22
cigarety se začaly dostávat na trh ve 20. století. První stroj na cigarety zvládal 120 000 cigaret denně. Pro srovnání, dnes je to 6 000 000 cigaret denně. Škodlivé účinky tabáku byly zmiňovány aţ počátkem 20. století.
2.2 Formy kouření Dle Kotulána (Kotulán, 2002) je v současné době nejvíce rozšířeno tovární vyrábění cigaret. „Kouření dýmek a doutníku se téměř vůbec neuplatňuje mezi ţenami a i u muţů je frekvence kuřáků dýmek a doutníku výrazně niţší neţ kuřáků cigaret. Tato okolnost je z hlediska zdravotního nepříznivá, neboť při hoření cigaret vzniká více chemických látek, které se uvolňují nejen spalováním tabáku, ale i cigaretového papírku. Při kouření cigaret se také kouř hluboce inhaluje, takţe škodliviny pronikají do dolních partií dýchacího ústrojí.“ (Kotulán a kol. 2002, s. 223) Jednou z forem kouření můţe být také tabák, který se nezapaluje, tzv. bezdýmý tabák. Můţe být buď šňupací (do nosu) nebo orální, ţvýkací tabák. Bezdýmý tabák obsahuje menší mnoţství škodlivých látek, ale i přesto má negativní účinky na organismus. Převáţně je zde vyšší riziko rakoviny sliznice úst. Přehled bezdýmých tabáků Šňupací tabák – šňupací tabák je vyroben z fermentovaných mletých tabákových listů a je vstřebáván nosní sliznicí, to znamená, ţe se inhaluje nosem. Ţvýkací tabák – ţvýkací tabák je ve formě sušených tabákových listů, které jsou většinou namočené ve sladkém roztoku. Ţvýkání je účinnou formou vstřebávání nikotinu do těla. Moist snuff – „zvláštní forma tabáku určená k uhnětení malé kuličky a jejímu umístění mezi tvář a dáseň. Někteří výrobci dokonce nabízí snus v malých pytlíčcích podobných čajovým. Snus zůstává na místě a vytváří mnohem méně slin, pytlíčky jsou pak jiţ „bezplivací“. (Stop kouření,[online], rok neuveden) Moderní bezdýmé výrobky – k dostání jsou také úplně rozpustné tabákové granulky, které se zcela rozpustí a nezpůsobí zvýšenou tvorbu slin. (Stop kouření, [online], rok neuveden)
23
2.3 Tabák a sloţení cigaretového kouře Z botanického hlediska je tabák rostlina, která patří do čeledi lilkovitých. Existuje 75 druhů tabáku, které rostou po celém světě, nejvíce však v Americe, Austrálii a Tichomoří. Ke kouření se vyuţívají nejčastěji tabák virţinský a tabák selský (nicotiana tabacum a nicotiana rustica). Alkaloid nikotin se tvoří v kořenech rostlin a je ukládán v listech. V hospodářském průmyslu lze vyuţít listy, semena i stvoly. Z vylisovaných semen vznikne olej, který slouţí k výrobě laků a fermeţí. Stvol se vyuţívá k výrobě celulózy nebo také jako topivo. Listy tabáku jsou vyuţity v tabákovém a chemickém průmyslu, je z nich moţné vyrobit nikotin, anabasin, kyselinu jablečnou, kyselinu citronovou a chlorofyl. Jak je jiţ výše zmíněno, cigaretový kouř, který je tvořen jak z pevných, tak plynných látek, obsahuje přes 4000 chemických substancí, které jsou pro lidský organismus velmi škodlivé. Patří mezi ně například: Nikotin Vysoce návyková psychoaktivní látka, která v první fázi působí stimulačně a poté přechází do fáze mírného útlumu. Patří mezi nejvýznamnější alkaloidy tabákového kouře. Mezi jeho účinky na lidský organismus je charakteristická zvýšená aktivita trávicího traktu, větší produkce slin a trávicích šťáv, zvýšení krevního tlaku činnosti srdce, stahuje cévy, zvyšuje produkci potu, vyvolává staţení zornic a zpomaluje syntézu estrogenu. Toxické plyny Během spalování tabáku vzniká řada plynných zplodin, ze kterých je nejvýznamnější oxid uhelnatý, velmi jedovatý bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Nedovoluje přenos kyslíku z plic do tkání, a tím vyvolává tkáňové dušení. K toxickým plynům se řadí oxidy dusíku, oxid dusičitý, který proniká z plic do krve. Mezi další látky patří formaldehyd, který má pravděpodobně karcinogenní účinky. Podobně nebezpečný je i aldehyd kyseliny akrylové a akrolein. Tyto látky jsou toxické, dráţdí sliznice nosu, dýchacích orgánů, kůţi a jiné. Důleţité je zmínit také jedovatý plyn kyanovodík, který patří mezi nejprudší a nejrychleji působící jedy. Další látky obsaţené v cigaretovém kouři Mezi další nebezpečné látky, které obsahuje cigaretový kouř, patří nitrosaminy, látky rovněţ velmi nebezpečné, způsobující pravděpodobně nádorového onemocnění 24
plic. Dále sem zahrnujeme polycyklické aromatické uhlovodíky, které také představují riziko pro vznik nádorového onemocnění. Patří k nim např. naftalen, fenantren nebo antracen. Tyto látky mají kromě jiţ zmíněných karcinogenních účinků také negativní vliv na vývoj plodu. Dále cigaretový kouř obsahuje těţké kovy, které mají svůj původ v půdě, ve které se pěstují rostliny tabáku. Patří zde nikl, který má karcinogenní účinky, kadmium, které můţe vyvolávat tvorbu ledvinový kamenů a má rovněţ karcinogenní účinky. Radioaktivní polonium, jehoţ obsah v cigaretovém kouři souvisí se začátkem přihnojování tabákových rostlin fosfátovými hnojivy. Cigaretový kouř obsahuje také pevné částice, které označujeme jako dehet, jehoţ částice jsou při vdechování zanášeny aţ do plicních sklípků. Dehet nejvíce ohroţuje plíce kuřáka.
2.4 Zajímavosti o kouření Jednou ze zajímavosti o kouření je fakt, ţe tabákové společnosti přimíchávají do tabákové směsi látky, jako jsou například vanilka, čokoláda aj. Činí tak cigaretu chutnější, a to z toho důvodu, aby začínající konzumenti nebyli odrazeni prvotní nepříjemnou chutí cigarety, a kouření tak pro ně bylo příjemný záţitek. K dalším zajímavostem patří informace o tabákovém kouři. Uvádí se, ţe arsen je uţíván jako jed na krysy, dioxiny jako spalovny odpadu, formaldehyd jako kuličky proti molům, kadmium jako jed na myši, močovina jako výměšky, oxid uhelnatý jako výfukové plyny, dehet jako saze v komíně a nikotin jako jed na mšice. I přes všechny tyto alarmující informace je stále velká propagace tabákových výrobků, protoţe kaţdá další oběť kouření přináší obrovské zisky tabákovým společnostem. Za zmínku také stojí informace o tom, k čemu všemu postačí jedna vykouřená cigareta. Uvádí se, ţe jiţ po jedné vykouřené cigaretě do plic vniknou látky, které mají schopnost vyvolat zánětlivé onemocnění i rakovinné bujení, okamţitě se zúţí cévy a tkáně mají nedostatek kyslíku a také srdce začne rychleji pracovat. (Co nevíte o kouření,[online]2009)
2.5 Typologie kuřáku podle Schmidta (Schmidt in Mühlpachr, 2001) 1) Příleţitostný kuřák – příleţitostný kuřák necítí potřebu uţívání tabákových výrobků, pokud se mu tedy nedostane tabákových výrobků, nepociťuje ţádné komplikace. Kouří na základě společenských zvyklostí. 2) Návykový kuřák – kouří ze zvyku a nemá vyvinutou psychickou závislost. V této fázi je moţné přestat kouřit bez větší námahy. 3) Kuřák s psychickou závislostí – do této skupiny lze zařadit jedince, které ke kouření motivuje pocit uvolnění a relaxace. 25
4) Kuřák s psychickou a fyzickou závislostí – účinky nikotinu kuřák vyhledává pro emočně vegetativní proţitky. Objevují se tělesné příznaky závislosti, jako jsou bušení srdce, návaly pocení, třes a neklid.
2.6 Závislost na tabáku Závislost na tabáku, která je Světovou zdravotnickou organizací klasifikována jako onemocnění, lze dělit na závislost psychickou a závislost fyzickou. Dle webu kuřákova plíce [online] lze říci, ţe člověk je závislý na nikotinu, vyskytnou-li se alespoň tři ze 7 příznaků během 12 měsíců. Mezi příznaky patří: -
Růst tolerance (zvyšování počtu vykouřených cigaret)
-
Výskyt abstinenčních příznaků po vysazení
-
Potíţe s kontrolou dávek
-
Dlouhodobá neúspěšná snaha o kontrolu uţívání
-
Trávení velkého mnoţství času obstaráváním a uţíváním látky
-
Zanedbávání aktivit rodinných, pracovních a sociálních
-
Uţívání látky i přes povědomí o její škodlivosti (kuřákova plíce, [online], rok neuveden)
2.6.1
Psychická závislost Psychická závislost je spojována s příjemnými chvilkami relaxace, pocitu
uvolnění nebo odpočinku a začíná se vţdy vytvářet jako první. Lidé si kouření cigaret povýšili na rituál, například ranní káva či posezení s přáteli se stanou událostmi, které se bez cigarety neobejdou. Kuřák si také zvyká na celou manipulaci s cigaretou, vdechování kouře a má sklony k tomu tyto činnosti opakovat. Pokud se jedinec rozhodne zbavit psychické závislosti, musí se na situaci předem připravit a najít si jiné řešení formou změny denního stereotypu. U psychické závislosti se jedná o závislost na cigaretě jako předmětu, a ne na látkách obsaţených v cigaretovém kouři. V případě psychické závislosti by nemělo docházet k abstinenčním příznakům jako u závislosti fyzické.
2.6.2
Fyzická závislost Pokud mluvíme o fyzické závislosti, máme na mysli závislost na nikotinu, který
je vysoce návykovou látkou. Doba, kdy u kuřáka dochází ke vzniku fyzické závislosti, 26
je velmi individuální, průměrně se však uvádí přibliţně dva roky pravidelného kouření. Po vykouření cigarety dochází k vyplavení dopaminu, který navodí příjemný pocit, tělo si postupně zvyká a začíná brát nikotin jako součást běţné látkové výměny. Na to, ţe se jedná o fyzickou závislost, upozorňují abstinenční příznaky a nakonec dochází k tomu, ţe závislí nekouří proto, aby se cítili dobře, ale proto, aby se necítili špatně. Abstinenční syndrom Abstinenční syndrom je soubor příznaků způsobující nepříjemné pocity a stavy, které jsou vyvolány přerušeným příjmem látky, na kterou si tělo jiţ vytvořilo fyzickou závislost. Jedná se o narušení vnitřního prostředí organismu. Míra abstinenčních příznaku je individuální a závisí na tom, jak dlouho byl jedinec kuřákem a na jeho somatickém stavu. V případě nikotinu se abstinenční příznaky dostavují jiţ po několika hodinách. Mezi nejčastější abstinenční příznaky řadíme např. craving (nezvladatelná chuť na cigaretu), sníţenou schopnost zvládat zátěţové situace, podráţděnost, agresivitu, poruchy koncentrace, zlost, psychomotorický neklid, bolesti hlavy, deprese aj.
27
2.7 Zdravotní následky kouření To, ţe kouření výrazně poškozuje zdravotní stav jedince, je v dnešní době dobře známé. Jak jiţ bylo výše zmíněno, velké nebezpečí tkví v tom, ţe člověk neonemocní hned, ale aţ po nějaké době, tudíţ si nebezpečí kouření neuvědomuje. Cigaretový kouř obsahující přes 4000 chemických substancí má velmi negativní vliv na lidský organismus a způsobuje velké mnoţství onemocnění, která mohou v mnoha případech končit smrtí. Dle MUDr. Evy Králikové, CSc. mezi ně patří: 2.7.1
Onemocnění srdce a cév Onemocnění srdce a cév vzniká vlivem oxidu uhelnatého obsaţeného
v cigaretovém kouři, který sniţuje okysličení krve a také okysličení všech tkání v těle. Oxid uhelnatý také zvyšuje krevní tlak, riziko infarktu nebo mozkové mrtvice. Kouření vede také k ischemické chorobě dolních končetin, coţ má za následek bolesti nohou a postupně zhoršující se stav, který můţe vést aţ k amputaci dolní končetiny. Mezi nejčastější onemocnění patří infarkt myokardu, mozková mrtvice a onemocnění tepen. 2.7.2
Nádorová onemocnění Vzhledem k působení více neţ 4000 chemikálií, které obsahuje cigaretový kouř,
se s kaţdou vykouřenou cigaretou zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Kromě nádorů na plicích, močovém měchýři nebo slinivky břišní, hrozí také nádor jazyka, hrtanu, hltanu, jícnu, ţaludku, ledvin, střev a také leukémie. Nejvíce je však kouření spojeno s nádorovým onemocněním plic. Mezi jeho nejčastější příznaky patří na prvním místě kašel, který je dráţdivý a záchvatovitý, hemoptýza, chrapot, dušnost, úbytek hmotnosti a rostoucí nádor se dále projevuje bolestí na hrudi. (rakovina plic,[online], 2014) 2.7.3
Onemocnění dýchacích cest Kromě plícního nádoru se vyskytuje také riziko chronické obstrukční plícní
nemoci (CHOPN), coţ je označení skupiny onemocnění plic a dýchacích cest projevující se hlavně dušností a obtíţným vydechováním vzduchu z plic. Jedná se o zánětlivé onemocnění, kterému předchází dlouhodobé vdechování škodlivin, a to především v podobě cigaretového kouře, který dráţdí dýchací cesty a vede k zánětlivým změnám. Plicní emfyzém neboli rozedma plic znamená rozšíření plícních sklípků, přičemţ dochází ke zmizení přepáţky mezi sklípky. Jakmile se do plic dostane nebezpečná látka, bílé krvinky vyvolají zánět a uvolňují enzymy, které ničí infekční mikroorganismy. 28
U kuřáků bílé krvinky často uvolňují enzymy, coţ vede nejen k rozkládání mikrobů, ale také vlastních plícních sklípků. Příznakem tohoto onemocnění je hlavně kašel s produkcí hlenu, dále také nedostatek dechu, cyanóza a objevit se mohou také paličkovité prsty (zvětšení posledních článků prstů a zaoblení nehtů vlivem změny cévního vedení do konečků prstů). (plicní emfyzém, [online], rok neuveden) U kuřáků se také často vyskytují chronické záněty dýchacích cest. Mezi příznaky onemocnění dýchacích cest řadíme dušnost, chronický kašel, sípání a chronický zánět průdušek. 2.7.4
Další zdravotní rizika Mezi další zdravotní rizika řadíme pokles plodnosti. U muţů z toho důvodu, ţe
nikotin je hlavní příčinou erektilní dysfunkce, a u ţen má kouření velmi negativní vliv na vaječníky. Nikotin narušuje tvorbu hormonu estrogenu, který reguluje ovulaci. Kouření, jak aktivní, tak pasivní, má také velmi neblahý vliv v těhotenství, můţe vést k předčasnému porodu a vzniku vrozených vývojových vad. Dále se zmiňuje rozvoj lupénky, vznik ţaludečních vředů, zvýšení cholesterolu, vyšší riziko infekčních chorob, jako jsou pneumokokové infekce, zápal plic a tuberkulóza. U kuřáků, kteří navíc trpí diabetem, je ohroţena také oční sítnice a ledviny. Centrum pro odvykání kouření Exnico (Exnico, [online], rok neuveden) uvádí také riziko vzniku plicní embolie u ţen uţívajících zároveň s kouřením hormonální antikoncepci, dále negativní vliv na imunitní systém v důsledku sniţování reakce bílých krvinek na infekci a cizorodý materiál. Kouření má také vliv na oči, zuby a vlasy a můţe vyvolat psychické a psychosomatické obtíţe, při kterých lze pozorovat změny v reakcích organizmu na vnější a vnitřní podněty.
2.8 Pasivní kouření Riziku zdravotních následků nejsou vystaveni jen kuřáci, ale také osoby nedobrovolně vdechující cigaretový kouř. Dle MUDr. Evy Králíkové, CSc. způsobuje pasivní kouření téměř stejné nemoci jako kouření aktivní, ale většinou v menší míře, protoţe pasivní kuřák nevdechne tolik cigaretového kouře jako kuřák aktivní. Avšak k závaţnému onemocnění cév stačí i malá dávka cigaretového kouře. (Králíková, [online], 2009)
29
Mezi následky pasivního kouření lze řadit nádorové onemocnění plic, nádorové onemocnění nosních dutin, které je u pasivních kuřáků aţ 3x větší neţ u lidí, kteří nejsou cigaretovému kouři vystaveni. Dále zde řadíme vznik nebo zhoršení astmatu, infekce dýchacích cest vlivem sníţené funkce plic, alergické onemocnění, jako jsou alergické astma, atopický ekzém nebo alergická rýma, dále sem zahrnujeme záněty středního ucha, které mohou vyústit v poškození aţ ztrátě sluchu, a v neposlední řadě dochází k chronickým dýchacím obtíţím, jako je opakovaný kašel, sípot a zvýšená tvorba hlenu. Hrozí zde také zvýšené riziko infarktu myokardu, neboť i po krátkodobém vystavení cigaretovému kouři dochází k patrným změnám v průtoku krve koronárními cévami. (Kuřákova plíce, [online], rok neuveden)
2.9 Klady kouření Webová stránka zabývající se kouřením uvádí také klady a výhody kouření. (kuřákova plíce,[online], rok neuveden). Patří mezi ně především sociální soudruţnost, coţ znamená, ţe lidé se cítí být součástí skupiny, nejsou opomíjeni, lepší zvládání stresu, nepřibírání na váze, protoţe nikotin urychluje průchod tráveniny střevem a zvyšuje bazální metabolismus o 10%. Mezi další pozitiva lze zařadit lepší soustředěnost po dobu účinku nikotinu a schopnost zlepšit dekompenzovanou schizofrenii. Nutno však zmínit, ţe negativní účinky vysoce převyšují nad účinky pozitivními.
2.10 Metody odvykání kouření Dnes existuje mnoho metod, které napomáhají kuřákovi zbavit se závislosti na nikotinu. Nejdůleţitější však je, aby se kuřák sám rozhodl přestat s kouřením a měl pevnou vůli. Všechny metody, ač některé uvádí, ţe tomu tak není, vyţadují vůli a rozhodnutí a ţádná z nich není jednoduchá či bezpracná. Vyuţít lze náhradní nikotinovou léčbu, kdy se do organismu dodává pouze čistý nikotin, jehoţ dávka se postupně sniţuje. Náhradní nikotinová léčba můţe být v podobě elektronických cigaret, náplastí, ţvýkaček apod. Cílem je, aby hladina nikotinu neklesala příliš rychle a nebyla vyvolána chuť na další cigaretu. Mezi další metody lze řadit homeopatické přípravky, hypnózu, akupunkturu a alternativní metody. 2.10.1 Mikrotablety a ţvýkačky Výhodou této náhradní nikotinové léčby je jejich diskrétnost. Nikotin se vstřebává sliznicí dutiny ústní pomocí slin. Jsou vhodné pro všechny, kteří se snaţí 30
zbavit závislosti na nikotinu. Existují v několika formách, které se liší obsahem nikotinu. Na rozdíl od náplastí je moţné je vyuţít nepravidelně, podle individuální potřeby, a jsou tedy vhodné i pro nepravidelné kuřáky. Důleţité je také správné ţvýkání nikotinové ţvýkačky, která se neţvýká jako běţné ţvýkačky, ale „ nakusuje se“ a ponechá se v klidu v ústech asi půl minuty. Neţvýká se příliš usilovně, a to z toho důvodu, aby se nikotin nedostával do ţaludku, coţ by mohlo způsobit podráţdění. Mikrotablety se vkládají pod jazyk a nechají se rozpustit. Stejně jako u ţvýkaček se nikotin vstřebává sliznicí dutiny ústní. (Stop kouření, [online], rok neuveden) 2.10.2 Inhalátor Inhalátor je umělohmotná trubička, která umoţňuje vstřebávání nikotinu sliznicí dutiny ústní nebo přímo v plicích, vzduch z inhalátoru je moţné i „šlukovat“. Je vhodný pro ty, kterým během odvykání chybí manipulace s cigaretou, umoţňuje totiţ manipulaci se špičkou, coţ kuřákům dává pocit, jako by kouřili cigaretu. 2.10.3 Náplasti Náplasti, které se lepí na neochlupené místo na těle, např. na paţi, rovnoměrně uvolňují do organismu nikotin. Jsou tedy vhodné pro kuřáky, kteří kouří pravidelně. V případě, kdy je potřeba náhle zvýšit hladinu nikotinu, lze je kombinovat s jinou formou náhradní nikotinové léčby. 2.10.4 Elektronická cigareta Elektronická cigareta je moderní prostředek pro kuřáky, který se stal v dnešní době velmi populární. Na první pohled se zdá být stejná, ale funguje na zcela jiném principu. Oproti normální cigaretě se nezapaluje, tedy nehoří v ní tabák jako u klasické cigarety, ale zdánlivě stejný kouř způsobuje vypařující se tekutina s nikotinem. Elektronická cigareta se skládá ze tří částí, kterými jsou baterie, atomizér (rozprašovač) a náplň. Baterie, která zajišťuje chod elektronické cigarety, napájí atomizér, který vytváří z tekutiny kouř. Vše proběhne tak, jako při potáhnutí z klasické cigarety. Efekt zapálené cigarety dodává červená dioda na špičce cigarety. Náplň do elektronické cigarety lze vybrat z celé řady příchutí. Náplně obsahují také různé mnoţství nikotinu, některé dokonce neobsahují nikotin vůbec. Výhody elektronické cigarety tedy spočívají v tom, ţe šetří zdraví kuřáka, neobsahují dehet a další karcinogenní látky, neohroţují okolí pasivním vdechováním cigaretového kouře, proto je lze pouţívat kdekoliv.
31
2.10.5 Léky Jednou z moţností, jak přestat kouřit, je také vyuţití léků, které jsou prodávány pouze na předpis. Mezi nejúspěšnější patří v dnešní době Champix, který neobsahuje ţádný nikotin, ale látku vareniklin, která se váţe v mozku na receptory, kam se běţně váţe nikotin, kterému je tímto zablokován přístup. Léčba by měla trvat minimálně 12 týdnů, optimálně aţ 6 měsíců. I zde je důleţitá vlastní motivace a změna ţivotního stylu jedince. Mezi další léky napomáhající odvykání kouření patří Zyban nebo Wellbutrin, které spadají do kategorie antidepresiv a lze je kombinovat s náhradní nikotinovou léčbou. Umoţňují kuřákům lépe se vyrovnat s odvykáním.Oba tyto léky mají stejnou účinnou látku, která se nazývá bupropion. 2.10.6 Přírodní metody odvykání Mezi přírodní metody odvykání kouření patří homeopatie, slovo, které pochází z řečtiny. Je zaloţena na způsobu, ţe podobné se léčí podobným. Podáváním těchto léků se stimuluje samoléčicí schopnost organismu. Homeopatická léčba slibuje zmírnění touhy a chuti na cigaretu, ovlivnění abstinenčních příznaků a detoxikaci organismu pomocí homeopatických léků, které jsou ve formě různých tablet nebo tělových mlék. K výrobě těchto léků se pouţívají látky rostlinného původu, ţivočišného nebo minerálního. Mezi další přírodní metody odvykání kouření lze řadit biorezonanci, coţ je jednorázový zákrok, který slibuje vysokou účinnost bez vedlejších účinků. Cílem této metody je eliminovat signál, který vyvolává chuť na cigaretu a abstinenční příznaky. Jedná se o počítačovou metodu, která pracuje na bázi elektromagnetického působení. Potlačuje fyzickou závislost na cigaretách, nikoli psychickou. „Na základě zvoleného programu je elektrodami, které drţí klient v ruce, snímán signál. Díky vzorku nikotinu je signál rozdělen na část harmonickou a patologickou. Část patologická je pomocí inverze zrcadlově obrácena a původní rušivé signály, které vyvolávají nikotinový hlad u kuřáka, jsou tímto eliminovány. Dochází k potlačení nikotinového hladu (čili potlačení chuti na cigaretu) a k odblokování fyzické závislosti na cigaretách (čili potlačení abstinenčních reakcí).“ (Biorezonance-ostrava,[online],rok neuveden) Mezi alternativní moţnosti řadíme také akupunkturu a hypnózu, coţ jsou metody, které pracují s lidskou psychikou a nejsou zaloţeny na lékařských poznatcích. 32
I u těchto metod je důleţité, aby jim jedinec, který se rozhodne je podstoupit, věřil. Fungují téměř jako placebo efekt.
33
3) Alkoholismus Jedním z důvodů, proč alkohol patří mezi oblíbené látky, je jeho tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, čímţ se odbourává stav úzkosti, stresu apod. Alkohol, patřící do skupiny hyposedativ s krátkodobým účinkem, je droga, která má tisíciletou tradici. Společností je akceptována, schvalována a velmi často jsou také podceňovány zdravotní rizika této drogy, která patří mezi nejčastěji uţívané psychoaktivní látky. Konzumace alkoholu je zahrnována do většiny lidských rituálu a jeho odmítnutí můţe vzbudit zvýšenou pozornost a nepřiměřenou reakci okolí. Podle Mühlpachra (2008) je alkohol spolu s tabákem průchozí drogou, coţ znamená, ţe část uţivatelů těchto drog přechází k drogám, které jsou nebezpečnější. Dle Schuckita (Schuckit in Mühlpachr, 2008) jedinec pije nejvíce v období mezi 16. - 25. rokem a dle něj alkoholik zemře o 15 let dříve, neţ je očekávaná délka ţivota pro celkovou populaci. Co je to alkohol? Alkohol je látka, která vzniká kvašením především nejrůznějších druhů ovoce či obilovin. „Alkohol vzniká chemickým procesem kvašení ze sacharidů – buďto z jednoduchých cukrů obsaţených v ovoci (nejčastěji plody vinné révy) nebo z polysacharidů z obilných zrn nebo brambor. Vyšší koncentrace se dosahuje destilací. Alkoholy tvoří celou skupinu látek, z nichţ ethylalkohol, druhý nejjednodušší, převzal jako nejznámější jméno celé skupiny. Při nedokonalých chemických procesech (např. při domácí výrobě destilátu) vzniká směs ethylalkoholu s nejniţším alkoholem (metanol), který je silným nervovým jedem se selektivním působením na oční nerv (působí oslepnutí) a vede k metabolickému rozvratu vyvoláním acidózy. Charakteristiku nervového jedu a schopnost vyvolat acidózu má i ethylalkohol, i kdyţ v niţší míře.“(Popov in Kalina, 2003, s. 151) Popov (Popov in Kalina, 2003) dále uvádí, ţe pojem alkoholismus, který zavedl lékař Magnuss Huss v roce 1849, je nadměrná konzumace alkoholických nápojů. Dle něj lze z psychiatrického hlediska rozdělit poruchy do dvou základních skupin. 1)
Poruchy, kdy alkohol působí na celý nervový systém, a to buď
bezprostředně (intoxikace alkoholem), nebo jako následek chronického abúzu alkoholu (např. odvykací stav).
34
2)
Poruchy, související s abúzem alkoholu a projevující se návykovým
chováním, které mohou vyústit v závislosti, kdy jedinec ztrácí kontrolu nad uţíváním alkoholu.
3.1 Klasifikace abúzu alkoholu dle Hellera (Heller in Kalina, 2003) 1)
Symptomatický abúzus – jeho vývoj je ovlivněn strukturou osobnosti.
Symptomatický abúzus je charakteristický samotářským pitím, vede k závislosti s psychogenním podkladem a doba vývoje závislosti trvá řádově pět let, záleţí na zdravotních podmínkách. Tento typ se objevuje častěji u ţen. 2)
Systematický abúzus – tato závislost vzniká na podkladě společensko-
sociálním a je zaloţena na stereotypu pití alkoholu s rozvíjejícím se pijáckým chováním. Je charakteristický pro muţe. Společně se symptomatickým se vyskytuje v kombinaci, jejich čisté formy se v praxi nevyskytují. 3)
Juvenilní etylismus – začíná jiţ v dětství a později spontánně ustává.
Je vázán na etnické faktory a jeho výskyt je vzácný.
3.2 Klasická typologie dle Jellinka (Jellinek in Kalina 2003) 1)
Typ alfa: „problémové pití“, abúzus alkoholu, pouţívání jako
„sebemedikace“ k odstranění dysforie, potlačení tenze, úzkosti či depresivních pocitů, často pití o samotě 2)
Typ
beta:
„společenské
pití“,
příleţitostný
abúzus,
výrazně
charakterizovaný sociokulturně, častým pitím ve společnosti, charakteristickým následkem je somatické poškození 3)
Typ gama: (bývá označován jako anglosaský typ, s preferencí piva
a destilátu) závislost na alkoholu, charakterizována poruchami kontroly pití, postupným zvyšováním tolerance, následovaným somatickým a psychickým poškozením, výrazněji bývá vyjádřena psychická závislost 4)
Typ delta: (označován jako románský typ preferující víno) typická je
chronická konzumace alkoholu, trvalé udrţování „ hladinky“ bez výraznějších projevů opilosti a ztráty kontroly, výrazněji bývá vyjádřena somatická závislost s tělesným poškozením 5)
Typ epsilon: „epizodický abusus (dipsomanie, „kvartální pijáctví“)
občas úplné abstinence, ne příliš častá varianta závislosti, provázející někdy afektivní poruchy.“ (Jellinek in Kalina, 2003, s. 151-152) 35
3.3 Historie alkoholu Historie alkoholu sahá do dávných dob. Jeho počátky sahají zřejmě jiţ do středověku. Převáţně byl alkohol znám ve formě vína z vinné révy, v této podobě je znám více neţ osm tisíc let. Víno bylo často vyuţíváno čistě pro lékařské účely. V Japonsku je po staletí známé víno vyráběné z rýţe, v Mexiku zase z agáve a Inkové znali víno z kukuřice. Čistý alkohol byl poprvé získán zásluhou Arabů v 10. století, kteří vynalezli proces destilace, a alkohol dostal název „Al kuhol“, arabský výraz pro něco nejlepšího. Od 10. století se tedy datují počátku tvrdého alkoholu a silnějšího vína. Alkohol, který je určen ke konzumaci, bývá kolem 40%, silnější alkohol je vyuţíván k lékařským účelům. Důvodem, proč alkohol vstoupil lidem do ţivota, bylo v prvopočátku zpříjemnění ţivota. Pouţíval se na různé obklady a konzumoval se, aby sniţoval bolest, která se po jeho poţití stávala snesitelnější. Stejně jak je tomu dnes, lidé konzumovali alkohol z důvodu psychického uvolnění a kolektivní zábavě. (Dějiny alkoholu, [online], 2010)
3.4 Diagnostická kritéria „Podle 10. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí je chápán syndrom závislosti na alkoholu jako skupina jevů fyziologických (tělesných), behaviorálních (týkajících se chování) a kognitivních (týkajících se duševního ţivota, zejména poznávání), v nichţ přijímání alkoholu má u jedince mnohem větší přednost neţ jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti na alkoholu je touha (často silná, někdy přemáhající) přijímat alkohol. Pití alkoholu po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu závislosti, neţ je tomu u jedince, u kterého se závislost nevyskytuje.“ (Mühlpachr, 2013, s. 82) Definitivní diagnózu lze stanovit, jestliţe došlo během posledního roku ke třem a více z následujících jevů: 1)
silná touha a potřeba přijímat alkohol
2)
jedinec se neovládá v pití alkoholu, pokud se jedná o začátek a ukončení
nebo mnoţství pití alkoholu
36
3)
„tělesný odvykací stav, jestliţe je alkohol přijímán s úmyslem zmenšit
jeho příznaky nebo jestliţe je přijímána příbuzná látka se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky.“ (Mühlpachr 2013, s. 82) 4)
zvýšená tolerance k alkoholu
5)
zanedbávání ostatních zájmů a činnosti ve prospěch alkoholu
6)
jedinec pokračuje v uţívání alkoholu i přes zřejmé negativní účinky
alkoholu (poškození jater, depresivní stavy, poškození myšlení) (Mühlpachr, 2013)
3.5 Fáze závislosti na alkoholu dle Vágnerové (2008) S uţíváním alkoholu je spojeno mnoho negativních důsledků. „Závislost vzniká jako následek dlouhodobého, pravidelného naduţívání alkoholu. Rozvíjí se zpravidla několik let, délka vývoje závislosti je individuálně různá. U mladistvých se vytvoří rychleji, někdy i během několika měsíců. Závislost na alkoholu můţe být psychická (člověk si zvykl řešit problémy únikem do alkoholu a jinak to nedovede) i biologická (projevuje se abstinenčním syndromem).“ (Vágnerová, 2008, s. 555) Vývoj vzniku lze rozdělit do 4 fází: 1)
Fáze občasné konzumace – v této fázi lidé konzumují alkohol převáţně
ve společnosti jiných osob. Pokud je jedinec ve skupině, kde se pití alkoholu stalo normou, je pro něj nebezpečné, ţe se zvýší frekvence konzumace alkoholu. V této fázi si jedinec můţe přivyknout na to, ţe alkohol přináší úlevu v zátěţové situaci, zvykne si na to a nepokouší se zátěţovou situaci řešit jiným způsobem. 2)
Fáze prodromální, varovná – jedinec si zvykl na to, ţe alkohol pomáhá
zvládnout ţivotní situace, zvyšuje výkonnost a sebejistotu. K dosáhnutí tohoto stavu potřebuje stále větší mnoţství alkoholu, a z tohoto důvodu stoupá tolerance k alkoholu. Jedinec si potřebu alkoholu uvědomuje a pociťuje nepříjemné varování. 3)
Fáze kritická – v této fázi pokračuje růst tolerance k alkoholu a zvyšuje
se míra konzumace. Jedinec ztrácí kontrolu nad konzumací alkoholu, alkohol potřebuje denně, neobejde se bez něj a stává se závislým. Alkoholik jiţ nepociťuje ţádoucí pocity jako dřív, ale pokud by se nenapil, došlo by k abstinenčním příznakům. Jedinec ţije v přesvědčení, ţe je schopen pití alkoholu ovládat a nepřipouští si svou závislost. „Uţívání alkoholu vede ke vzniku různých problémů zejména sociálního charakteru, např. ke konfliktům v rodině a na pracovišti. Alkoholik na ně reaguje obrannou 37
racionalizací. Dává přednost společnosti lidí, kteří rovněţ pijí a nic mu nevyčítají. Pod vlivem alkoholu se začínají měnit některé osobnostní vlastnosti. Dochází k proměně hodnotového systému, k oploštění zájmů i vztahu k lidem.“ (Vágnerová, 2008, s. 556) 4)
Fáze terminální, období úpadku – v této fázi se začíná tolerance
k alkoholu sniţovat, a to v důsledku poškození funkce jater. Člověk pije nepřetrţitě a rychleji se opije. Začínají se objevovat jak psychické, tak somatické poruchy. Jsou zde typické stavy bezmocnosti a jedince si uvědomuje svou neschopnost zvládnout závislost. Potíţe se projevují, kdyţ jedinec pije, ale také i kdyţ nepije. Prohlubuje se tělesné i psychické chátrání a také úpadek v sociální oblasti.
3.6 Etiologie závislosti na alkoholu Podle dispozičně expozičního modelu, který uvádí Popov (Popov in Kalina, 2003), se výrazně uplatňují faktory dispoziční, coţ jsou biologické, genetické, zdravotní stav aj. Vţdy však působí komplexní faktory, jako jsou biologické a psychosociální, které se spolupodílejí na vzniku závislosti. Je také potvrzen význam dědičných vlivů pro vznik závislostí. Dle Moniky Plocové [online] zapříčiňují vznik závislosti na alkoholu geny, to znamená, ţe pokud je alkoholismus opakujícím se mechanismem generací rodiny, je vysoké riziko, ţe v dalších generacích se závislost na alkoholu také projeví. Svou roli v etiologii alkoholismu hrají také sociální faktory. Pokud dítě ţije v prostředí, kde je konzumace alkoholu běţnou součástí ţivota, myslí si, ţe se jedná o zcela normální jev. Má také tendence ke konzumaci alkoholu a neuvědomuje si negativní důsledky této drogy. Roli samozřejmě hraje i výchova a vztahy v rodině. Uţivatelé alkoholu často vyrůstají v neúplných rodinách, v rodinách zaměřených na majetkové poměry, v rodinách, které jsou nějakým způsobem nefunkční (např. domácí násilí, sexuální zneuţívání aj.) nebo v rodinách, kde vázne komunikace mezi členy domácnosti. (Plocová, [online], 2014)
3.7 Účinek alkoholu na člověka Působení alkoholu závisí na konkrétním jedinci, je ovlivněno pohlavím, hmotností a závisí také především na mnoţství zkonzumovaného alkoholu. Lze je rozdělit na chronické a aktuální.
38
3.7.1
Aktuální Aktuální účinky alkoholu závisí na mnoha faktorech. Mezi některé z nich patří
předchozí zkušenost s alkoholem, tolerance alkoholu a samozřejmě také mnoţství zkonzumovaného alkoholu. Mezi účinky, které nastávají bezprostředně po konzumaci určitého mnoţství alkoholu, řadíme například sebedůvěru, odvahu, narušení vnímání reality, zkreslení situace. Sniţuje se pozornost, soudnost, můţe se jevit takové chování, které vůbec neodpovídá povahovým vlastnostem jedince. (Pobavme se o alkoholu, [online], rok neuveden) Účinky působení různé koncentrace alkoholu jsou uvedeny na webu zákruta.cz (zákruta,[online],2009)
39
3.7.2
Chronické onemocnění Důsledky chronického uţívání alkoholu lze rozdělit na zdravotní, které mohou
být somatické nebo psychické, a sociální důsledky. Ze zdravotních následků lze uvést gastrointestinální komplikace, do kterých patří mj. zánět slinivky břišní, dále má chronická konzumace alkoholu vliv na kardiovaskulární onemocnění, jako jsou kardiomyopatie, hypertenze, ischemická choroba srdeční a cévní mozková příhoda. Uţívání alkoholu má velmi častou souvislost s cirhózou jater. 3.7.2.1 Zdravotní následky alkoholismu Cirhóza jater Cirhóza jater patří do skupiny velmi závaţných onemocnění a je spojena s nadměrnou konzumací alkoholu. „Při tomto onemocnění dochází téměř k celkovému poškození jater s přestavbou jejich vnitřní struktury. K regeneraci, obnově a schopnosti růstu potřebují játra disponovat dostatečným mnoţstvím nepoškozených buněk, coţ je v případě onemocnění cirhózou zcela minimální, téměř aţ nemoţné. A právě na základě buněčného nedostatku se játra začínají přeměňovat v nepotřebnou vazivovou hmotu, začíná vznikat jaterní cirhóza.“ (cirhóza jater, [online], 2009) Reproduktivní komplikace Uţívání alkoholu vede ke zvýšení estrogenů, coţ sniţuje tvorbu spermií, objem ejakulátu a počet spermií. Všechny tyto změny mohou zapříčinit neplodnost. Alkoholismus má vliv také na plodnost ţen, můţe vést ke zpoţdění či vynechání ovulace nebo zkrácení lutační fáze. (Holcnerová, [online], rok neuveden) Nádorová onemocnění Konzumace alkoholu dle WHO zvyšuje riziko vzniku rakoviny rtů, jazyka, hltanu, hrtanu, jícnu a jater. Dle Světové zdravotnické organizace s rostoucí konzumací alkoholu roste také riziko výskytu nádorového onemocnění. Webová stránka americké asociace uvádí, ţe toto riziko je mnohem vyšší, kombinuje-li se konzumace alkoholu se závislostí na tabáku. Je to vysvětleno tím, ţe alkohol můţe působit jako rozpouštědlo některých chemických látek obsaţených v tabáku, a ty se potom mohou dostat do sliznice trávicího traktu. Chronický alkoholismus má také vliv na vznik karcinogenu tlustého střeva, konečníku a prsu. (research, [online], vlastní překlad)
40
3.7.2.2 Psychické následky alkoholismu Psychické změny, které jsou důsledkem abúzu alkoholu dle Vágnerové (2008) 1)
Změny emočního proţívání – nadměrná konzumace alkoholu podněcuje
výkyvy nálad, můţe vést k výbušnosti a také k agresivitě. Vyskytuje se sklon k depresi, k úzkostnému proţívání, vyhasínají emoční vztahy k lidem. Objevují se pocity osamělosti a prázdnoty. Ve vztahu ke světu převaţuje lhostejnost a apatie. 2)
Změny v oblasti kognitivních procesů - alkohol má vliv na koncentraci,
paměť a celkovou výkonnost člověka. Uvaţování alkoholiků je charakteristické tím, ţe je méně kritické a vztahovačné. Nedokáţí posoudit vliv pití alkoholu na jejich myšlení. Sebehodnocení alkoholiků se můţe projevovat pocity méněcennosti a sebelítosti, ale také nadměrně vysokým sebevědomím. Upadání kognitivních schopností můţe vést aţ k demenci. 3)
Změny v oblasti chování – pro alkoholika je charakteristické
egocentrické chování projevující se dominantním zaměřením na získání alkoholu, nedostatkem ohledu k jiným lidem a úpadkem sociálních kompetencí projevující se nepřiměřenými reakcemi a agresivním chováním. 4)
Osobnostní změny – dle Vágnerové neexistuje ţádná typická osobnost
alkoholika. Jsou typické dvě dimenze. První je charakteristická svou nezdrţenlivostí, impulsivitou a vysokou potřebou vzrušení. Alkohol je součástí jejich ţivotního stylu. Pro druhou dimenzi je charakteristické negativní emoční ladění, nepříjemné napětí, pocit diskomfortu, sklon k depresím a pocit úzkosti. V tomto případě alkohol hraje roli při zvládání nepříjemných pocitů. (Vágnerová, 2008)
Psychické komplikace dle Mühlpachra (2008) Mezi další psychické komplikace patří dle Mühlpachra (2008) dipsomanie, alkoholové psychózy a halucinózy, delirum tremens aj.
41
Dipsomanie Dle Mühlpachra (2008) patří mezi nejčastější alkoholové psychózy dipsomanie, která se projevuje záchvatovitými stavy, ve kterých je hlavním příznakem neodolatelná touha po alkoholu, silná úzkost a impulsivní jednání. Mezi periodami záchvatovitých stavů můţe jedinec i abstinovat. V období abstinence se projevuje psychomotorický neklid, nechuť k práci, ochablost, nebo napětí. (Mühlpachr, 2008) Delirium tremens Mezi další alkoholové psychózy patří deliruim tremens, které patří z hlediska bezprostředního ohroţení jedince na ţivotě mezi nejzávaţnější psychózy. Nešpor (2003) uvádí, ţe „pacient s deliriem, pokud zemře, umírá nejčastěji na rozvrat minerálního a vodního hospodářství. Proto je léčba těchto pacientů interdisciplinární záleţitostí, vyţadující spolupráci internistů a odborníků na léčbu závislostí. Ideálním místem k léčbě pacienta s deliriem je psychiatrická jednotka intenzivní péče nebo interní jednotka intenzivní péče s psychiatrickou konziliární sluţbou.“ (Nešpor, 2003, s. 52) Alkoholová psychóza a halucinóza Projevuje se v důsledku sníţení mnoţství alkoholu. Mezi hlavní příznaky tohoto onemocnění patří sluchové halucinace a děsivé sny. (Vágnerová, 2008). Popov (Popov in Nešpor, 2003) zmiňuje také halucinace vizuální, zhoršení krátkodobé paměti a také uvádí, ţe je moţný přechod do chronické formy, která připomíná schizofrenii. Dle Nešpora (1996) se můţe u jedince projevit také suicidální chování, proto je nezbytný dohled nad závislým. Korsakova psychóza Onemocnění, které vzniká v důsledku několikaletého pití a je charakteristické poruchami paměťového procesu ve fázi vštípivosti. „V důsledku toho se nemocný pokouší vyplnit své paměťové mezery tzv. konfabulacemi (smyšlenkami, jak by to, na co si není schopen vzpomenout, asi logicky mohlo být). Stav doprovází porucha orientace a intelektu. Současně si svůj stav nemocný neuvědomuje. Často bývá bezdůvodně veselý jako malé dítě.“ (Mühlpachr, 2008, s. 86) Alkoholická paranoia Vzniká také na podkladě chronického alkoholismu. Toto onemocnění je charakteristické vztahovačností, podezíravostí, ţárlivostí a současně jsou přítomny také poruchy vnímání a poruchy myšlení. V případě abstinence je prognóza tohoto onemocnění příznivá. Vyskytuje se často u muţů. (Mühlpachr, 2008) 42
3.7.2.3 Sociální důsledky uţívání alkoholu Zasahování alkoholismu do sociální sféry jedince je víc neţ zřejmé. Konzumace alkoholu je spojena se sociálními následky jak pro samotného uţivatele alkoholu, tak pro jeho okolí i společnost. Konzument alkoholu má velmi negativní vliv na rodinné prostředí, především na partnera a na děti. Ţivot po boku závislého není jednoduchý, je totiţ narušená jak role partnera, tak i rodičovská role. Členové rodiny mohou být ohroţeni mnoha negativními faktory, které jsou zapříčiněny návykovým chováním jedince. Patří mezi ně např. zneuţívání, agresivní chování, nebo také finanční nejistota, neboť alkoholismus se promítne do finančního rozpočtu dané rodiny. Takto sloţitá rodinná situace můţe končit rozvodem, který přináší osamocení a propadnutí závislého hlouběji do alkoholismu. Sloţitá situace nastává také pro děti. Kromě špatného vzorce chování jsou děti závislého ohroţeni také z mnoha jiných důvodů. Vytváří se u nich mimo jiné návyk ke lhaní, z toho důvodu, ţe neustále kryjí své rodiče a snaţí se zakrýt negativa rodinného prostředí. Mohou mít problém s důvěrnými vztahy, jsou vůči sobě velmi kritické a také jim činí problém být spontánní, relaxovat a bavit se. Často je na ně kladen velký nátlak, protoţe musí, třeba i v nízkém věku, zastupovat roli rodiče, kteří se stali závislí, a to například v péči o domácnost nebo mladší sourozence. (celostní medicína, [online], 2013) Podnapilost můţe zapříčinit také ztrátu zájmu, coţ můţe jedince vést k páchání trestné činnosti za účelem obstarání finančních prostředků. Intoxikace alkoholem vede také ke zvýšení agresivního chování, coţ můţe mít za následek domácí násilí, riziko fyzických útoků, sexuálních útoků i dopravních nehod způsobených v důsledku řízení pod vlivem alkoholu. Závislost na alkoholu můţe vést ke ztrátě zaměstnání, protoţe konzumace alkoholu vede ke sníţení produktivity práce, časté nemocnosti a celkově ovlivňuje vliv na pracovní výkon. (Holcnerová, [online], rok neuveden)
43
3.8 Absorpce alkoholu v těle Alkohol můţe být v lidském organismu přijímán všemi částmi trávicí trubice, plícemi, močovým měchýřem, pobřišnicí, pohrudnicí a podkoţním vazivem. „Po poţití alkohol rychle proniká sliznicí trávicího systému do krevního oběhu celého těla. Jeho koncentrace v krvi rychle stoupá a dosahuje maxima asi po jedné hodině. Jestliţe dojde k poţití jídla před pitím, zpomalí se vstřebávání ethanolu (aţ 6 hod).“ (Alkoholalkoholismus, [online], rok neuveden)
3.9 Odbourávání alkoholu v těle Likvidace alkoholu probíhá převáţně oxidací v játrech, kde značné mnoţství tepla odevzdaného alkoholem vyvolá rozšíření povrchových koţních cév, kterými se teplo vydává. „Aby mohla nastat oxidace, potřebuje organismus jaterní ferment alkoholoxidázu, který se vyskytuje u člověka asi do 5 let věku. Jeho výskyt je u různých národností různý a také trvalé zatěţování jater alkoholiků vede v prvních obdobích k uvolňování většího mnoţství dalších oxidačních systémů, později uţ je tomu naopak. Proto v prvním období alkoholismu dochází ke zvyšování tolerance, která v dalším průběhu klesá. Při oxidaci alkoholu v játrech se uvolní energie o velikosti 7 cal/g. To znamená, ţe alkohol dovede pokrýt aţ polovinu energetického přívodu potřebného pro tělesnou aktivitu s mírnou svalovou zátěţí.“ (Alkoho-alkoholismus, [online], rok neuveden) Další formy likvidace alkoholu spočívají ve vydechování nebo vylučování močí. S alkoholem je spojená také vysoce toxická látka methanol, která je charakteristický toxicitou jeho metabolitů. Jedná se především o kumulaci kyseliny mravenčí v sítnici, očním nervu a bazálních gangliích mozku. „Rychlou přeměnou alkohol – dehydrogenázou vzniká z metanolu formaldehyd, z něho pak adelhyd – dehydrogenázou kyselina mravenčí. Ta se velmi pomalu oxiduje na CO2 a H2O, proto se významně kumuluje ve tkáních. Oxidace závisí na přítomnosti kyseliny listové.“ (Česká lékařská komora[online] 2011)
3.10 Moţnosti terapie alkoholismu Prvním krokem, který můţe vést k úspěšné terapii je, aby si jedinec svůj problém přiznal, měl snahu jej řešit a aktivně se zapojil do procesu odvykání. K terapii jedince, který se stal závislý na alkoholu, přivedou často zdravotní, ale také sociální důsledky, které zapříčinil právě alkohol. Léčba můţe být buďto dobrovolná, to znamená, ţe pacient se sám rozhodne a dobrovolně navštíví odborníka, nebo léčba 44
probíhá na základě příkazu soudu. Některými z důvodů, proč závislí na alkoholu nevyhledají odbornou pomoc, můţe být nedostatečná informovanost o tom, co se dá od léčby vlastně očekávat, nebo také stud, který alkoholikovi brání navštívit odborníka. Mezi další příčiny patří také to, ţe alkoholik si svůj stav nepřizná a ţije v domnění, ţe má vše pod kontrolou, neuvědomuje si vliv svého chování na svou budoucnost a rodinu. Nešpor (2006) rozdělil protialkoholní léčbu na ambulantní, ústavní a denní stacionář. Ambulantní léčba – probíhá ve specializovaných zařízeních. Poskytuje pomoc formou individuálních terapií a psychoterapeutických skupin. Má však svá omezení. Jedincům, kterým se jiţ konzumace alkoholu vymkla z rukou, přes snahu pijí dál a upadají do dalších problémových situací, těm je doporučena léčba ústavní. Ambulantní léčba spolupracuje také s příbuznými alkoholika. Ústavní léčba –„ústavní léčba bývá potřebná i u těţkých zdravotních nebo psychiatrických komplikací po alkoholu. Psychiatrické, interní nebo neurologické oddělení můţe do jisté míry pomoci s léčbou důsledků pití. Pro překonání samotného problému je ale mnohem vhodnější specializovaná odvykací léčba. V České republice pracuje řada takových zařízení. Délka ústavní léčby bývá v některých zařízeních pevně stanovena, jinde se na ni tým a pacient dohodnou individuálně. V naší praxi se ukázalo uţitečné brát při navrhování délky léčby následující činitele: stav při přijetí, ţivotní situaci, délku předchozí abstinence a trvání recidivy, duševní i tělesnou kondici, schopnost vyuţívat moţností ambulantního léčení“. (Nešpor, 2006, s. 84) Nešpor dále zdůrazňuje intenzitu léčby, neboť je vyuţíváno souběţně více postupů, kterými jsou například skupinová terapie, rodinná terapie, socioterapeutický klub a další. Denní stacionář – návštěva denního stacionáře vyţaduje pracovní neschopnost pacienta, protoţe na něj musí docházet denně. Výhodou denních stacionářů je, ţe pacient zůstává v kontaktu s rodinou. U těţších zdravotních nebo psychiatrických komplikací nebo při narůstajících problémech není léčba formou denního stacionáře dostačující. (Nešpor, 2006) Nešpor (2006) ve své publikaci uvádí některé prvky, které by měla léčba závislosti na alkoholu obsahovat. Patří mezi ně: vyšetření a léčba tělesných a duševních potíţí -
individuální nebo skupinová terapie, jejímţ cílem je překonat duševní i ţivotní problémy, napomáhá sebepoznání i pochopení druhých 45
-
léčebný klub, „v jeho rámci se setkávají lidé, které spojuje snaha překonat problémy s alkoholem. Odborník na léčbu závislosti zde bývá obvykle přítomen. Účastí na klubu se člověk utvrzuje ve zdravém způsobu ţivota a zároveň pomáhá druhým. Spolupráce a přítomnost členů rodiny je většinou vítaná“ (Nešpor, 2006, s. 84)
-
relaxační techniky a jóga patří mezi techniky, které mají pomoci zvládat stres, psychickou zátěţ a únavu
-
Disulfiram (antabus), v případě přítomnosti tohoto léku v těle v dostatečném mnoţství, vyvolá po konzumaci alkoholu zčervenání, zarudnutí spojivek, bušení srdce, bolesti hlavy, nevolnost, změny krevního tlaku a můţe způsobit také mdlobu. „Antabus nebyl vymyšlen proto, aby někomu bránil v pití nebo aby někoho za pití trestal. K tomu se nehodí. Pomáhá těm, kdo chtějí s pitím přestat a chrání je před bezmyšlenkovitým napitím se.“ (Nešpor, 2006, s. 84)
-
k dalším lékům vyuţívaných během terapie patří látky mírnící baţení, zejména Campral a Naltrexon, jak je jiţ zmíněno v podkapitole o baţení
-
na léčebné výsledky má také kladný vliv spolupráce s partnerem či rodinou, tedy manţelská a rodinná terapie
-
v léčbě závislosti se uplatňuje také terapeutická komunita (léčebné společenství), jejíţ myšlenkou je, ţe lidé, kteří mají problémy, si mohou navzájem pomáhat, ve společenství nachází oporu a učí se jeden od druhého.
-
na léčbu má také vliv aktivní ţivotní styl jedince, to znamená, ţe dle jeho zdravotního stavu se účastní tělesných aktivit, jako jsou cvičení, turistika, běh aj., tyto aktivity vedou ke zlepšení jak nálady, tak kondice. (Nešpor, 2006)
3.11 Způsoby odmítnutí drogy nebo alkoholu dle Nešpora (Nešpor, 1995) 1)
rozpoznat nebezpečné situace – počítat s tím, ţe ne všechny situace, do kterých
se člověk dostane, jsou bezpečné 2)
odmítnutí vyhnutím se – vyhnout se situacím, které se mohou zdát nebezpečné
3)
nevidím, neslyším – ignorovat, přeslechnout nabídku k uţití návykové látky
4)
řeč beze slov – odmítavý výraz tváře
5)
prostě řekni NE 46
6)
odmítnutí s vysvětlením
7)
nabídnutí lepší moţnosti
8)
převedení řeči jinam
9)
odmítnutí odloţením
10)
porouchaná gramofonová deska – tzn. opakování jedné stejné věty stále dokola,
např. „nechci“ 11)
odmítnutí protiútokem
12)
odmítnutí jednou provţdy
13)
odmítnutí jako pomoc
3.12 Otrava alkoholem Pokud hovoříme o otravě alkoholem, jedná se o tzv. intoxikaci, která probíhá ve třech stádiích, excitačním, narkotickém a komatózním, která se rozlišují dle psychických příznaků, tělesných příznaků a podle hladiny etanolu v krvi. 1) Excitační stádium – toto stádium je charakteristické tím, ţe jej provází zvýšená psychická a fyzická aktivita jiţ krátce po konzumaci alkoholu. Excitační stádium provází také ztráta kritičnosti a narušení koordinace pohybů. 2) Narkotické stádium – toto stádium lze poznat podle toho, ţe u jedince, který poţil alkohol, dojde k překrvení a následnému zčervenání kůţe, a to zejména v obličeji. Mimo jiné se objevuje také dvojité vidění, zvracení a dojde ke zvýšení tlaku krve a pulsu. Pro toto stádium je charakteristické, ţe po euforii nastane útlum, jedinec se stává pasivním a ztrácí smysl pro realitu. 3) Komatózní stádium – v tomto stádiu se jiţ objevuje bezvědomí a celkové motorické ochabnutí. Prohlubuje a zpomaluje se dýchání, přičemţ můţe dojít aţ k zástavě dechu. V tomto stádiu hrozí vlivem zvracení vdechnutí ţaludečního obsahu. (Alkoholik, [online], rok neuveden)
47
2.
PRAKTICKÁ ČÁST
48
4) Praktická část Praktická část diplomové práce je zaměřena na získávání informací k návykovému chování od pedagogů základních škol. Formou dotazníkového šetření jsem se snaţila získat co největší mnoţství odpovědí týkajících se vztahu pedagogů k alkoholismu a tabakismu. Také mne zajímal jejich názor na tuto problematiku.
4.1 Metoda výzkumu Pouţitou metodou k výzkumu je dotazník, který patří mezi velmi často vyuţívané metody. Dle Gavory „Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů. Myslí se tím získávání údajů o velkém počtu odpovídajících. Proto se dotazník povaţuje za ekonomický výzkumný nástroj. Můţeme jím získávat velké mnoţství informací při malé investici času.“ (Gavora, 2000, s. 99) Dotazník byl vytvořen pomocí online formuláře Google docs a tvoří součást přílohy této práce. Dotazník obsahuje 19 otázek, a to uzavřené otázky s moţností výběru odpovědí a otázky otevřené, u kterých mohou učitelé vlastními slovy popsat svůj názor k dané problematice. V úvodu dotazníku jsou učitelé seznámení s účelem, ke kterému dotazník slouţí, a zdůrazněno je také zaručení anonymity. Po jeho vytvoření byl rozeslán zástupcům vybraných základních škol s prosbou o předání učitelům. Bylo osloveno 20 základních škol, z toho tři zástupci daných škol reagovali kladně. Zbývající oslovené základní školy na email s ţádostí o vyplnění reagovaly negativně nebo vůbec, avšak dotazníky byly postupně vyplňovány, předpokládám tedy, ţe i přes nulovou reakci byly dotazníky učitelům rozeslány.
4.2 Respondenti a sběr dat Jako respondenti pro tento kvantitativní výzkum byli vybráni pedagogové základních škol. První úmysl byl zahrnout do výzkumu pouze pedagogy z Moravskoslezského kraje, avšak po odmítnutí dotazníku v mnoha školách v tomto kraji jsem přistoupila k řešení rozeslat dotazník také v Jihomoravském kraji. Sběr dat probíhal v měsících prosinec, leden a polovině února. Jak jiţ bylo zmíněno, od některých škol jsem neobdrţela ani pozitivní ani negativní reakci, od některých byla reakce negativní s tím, ţe s vyplňováním dotazníku nemají dobré zkušenosti nebo ţe 49
učitelé by nedělali nic jiného, neţ vyplňovali dotazníky apod. Zpočátku tedy ochota vyplnit dotazníky nebyla příliš velká. Konečné mnoţství vyplněných dotazníků je 83.
Výzkumný problém: Návykové chování u učitelů na základních školách. Výzkumné otázky: 1) Učitelé uţívají tabákové výrobky méně neţ běţná populace. (Podle výzkumu ÚZIS je průměrná doba kouření u běţné populace 14,8 let. Průměrná doba kouření byla u muţů o 3 roky vyšší neţ u ţen. V současné době kouří 26,8% populace ve věku 18 aţ 64 let.) 2) Učitelé na základních školách uţívají více tabákové výrobky neţ alkohol. 3) Běţná populace konzumuje alkohol častěji neţ pedagogové na ZŠ. (Podle výzkumu ÚZIS 35,2% běţné populace pije alkohol jednou za měsíc nebo méně často, 28,1% 2-4x za měsíc.)
Cíle dotazníkového šetření 1) Dotazníkové šetření zjišťuje, zda učitelé na základních školách podléhají závislosti na nikotinu a alkoholu. 2) Zjišťuje se četnost výskytu uţívání těchto návykových látek. 3) Výzkumné šetření se zabývá postojem učitelů k uţívání návykových látek.
50
4.3 Prezentace výsledků Jaká je vaše pohlaví?
První z otázek zjišťovala pohlaví respondentů. Odpovědi jsou převáţně od ţen, kterých odpovědělo 63, a muţi vyplnili 20 dotazníků. Převaha odpovědí od ţen se předpokládala, neboť učitelská profese u ţen převaţuje.
Kouříte v současné době cigarety?
Následující otázka zjišťovala fakt, jestli učitelé uţívají tabákové výrobky, či nikoliv. Výzkum ukázal, ţe učitelů, kteří v současné době kouří, je 17 (21 %). V porovnání 51
s výzkumem ÚZIS (ÚZIS [online], 2006), který uvádí, ţe v současné době kouří 26,8%, je procento pedagogů uţívajících návykové látky niţší. Z výzkumu bylo vyhodnoceno, ţe ze 17 pedagogů kouří 11 muţů a 6 ţen.
Kolik cigaret denně kouříte?
Otázka „ Kolik cigaret denně kouříte?“ byla s volnou odpovědí. Na tuto otázku odpovědělo pouze 7 z 20 respondentů, kteří v předchozí otázce uvedli, ţe kouří. Podle odpovědí jsem je rozdělila do 4 skupin, a to na respondenty, kteří kouří 1-5 cigaret, 6-10 cigaret, 11-15 cigaret, a poslední skupinu tvořilo mnoţství 15-20 cigaret. Z celkového počtu 7 respondentů nejvíce potvrdilo 1-5 cigaret denně, ostatní dané moţnosti mají vţdy jednu odpověď.
52
Kolik let kouříte?
Na tuto otázku opět neodpověděli všichni respondenti, kteří v předchozí otázce uvedli, ţe kouří. Odpovědí je o něco více neţ v předchozí otázce, konkrétně 11. Co se týče doby kouření, učitelé nejvíce uváděli, ţe kouří více jak 15 let. Konkrétní počet let, který uvedli respondenti odpovídající „více neţ 15 let“, je 20, 24, 25, 33 a 35 let. Tuto odpověď zvolilo 5 pedagogů (45%).
53
Kouřil/a jste někdy v minulosti?
Na otázku, zda učitelé kouřili někdy v minulosti, odpovědělo 64 respondentů. Z tohoto počtu 20 (31%) uvedlo, ţe s kouřením v minulosti má zkušenosti, a 44 (69%) učitelů má s kouřením nulovou zkušenost. Kolik let jste v minulosti kouřil/a?
Podle dat, která byla zaznamenána v odpovědích, jsem dobu, po kterou učitelé kouřili, rozdělila do čtyř skupin. Z celkového počtu 20 pedagogů, kteří uvedli, ţe v minulosti 54
kouřili, odpovědělo na otázku 12. Přesná polovina z dvanácti odpovědí je „1-5let“. Dva z pedagogů uvedli, ţe v minulosti kouřili 20 a 23 let. Kolik cigaret denně jste v minulosti kouřil/a?
Na tuto otázku opět neodpověděli všichni učitelé, kteří uvedli, ţe v minulosti kouřili. Odpovědí bylo v tomto případě zaznamenáno pouze 9. Z tohoto počtu sedm pedagogů uvedlo, ţe intenzita kouření byla mezi 1-5 cigaretami za den. Dva pedagogové kouřili v rozmezí 6-10 cigaret denně. V kolika letech jste poprvé zkusil/a cigaretu?
V kolika letech jste poprve zkusil/a cigaretu?
4-10 let 11-17 let 18-24 let 24 a více let nezkusil/a jsem
55
U otázky „V kolika letech jste poprvé zkusil/a cigaretu“ byla odpověď volná, bez daného výběru. Celkový počet odpovědí bylo 76, sedm respondentů na tuto otázku vůbec neodpovědělo. Odpovědi jsem dle získaných dat rozdělila do 4 skupin. První z nich tvoří učitelé, kteří zkusili cigaretu jiţ v raném dětství, a to ve věku mezi 4 – 10 lety. Tuto moţnost zvolilo 9 (15%) učitelů. Nejniţší věk, kdy respondent zkusil cigaretu, je 4 roky, tato odpověď byla ojedinělá. Konkrétní odpověď zněla „ve 4 letech, zůstala v popelníku.“ Další odpověď zněla např. „5 let (takţe je jasné, ţe po tomto záţitku, kdyţ jsem tatínkovi ochutnala cigaretu, uţ mě to nikdy nenapadlo)“. Nejvýrazněji převyšuje odpověď, kdy respondenti zkusili cigaretu mezi 11-17 lety. Tak odpovědělo 31 (53%) pedagogů.
Čtvrtina dotazovaných zkusila první cigaretu aţ
v dospělosti a pouze čtyři učitelé (7%) z celkového počtu ve 24 letech nebo později, z nichţ nejstarší zkusil podle výzkumu cigaretu ve 28 letech. 17 respondentů cigaretu nezkusilo nikdy.
Pokud jste nebo byl/a jste pravidelný kuřák, v kolika letech jste začal/a pravidelně kouřit?
Pokud jste nebo jste byl/a pravidelný kuřák, v kolika letech jste začal/a pravidelně kouřit?
15-20 let 21-26 let 26-28 let
Na otázku ohledně začátku pravidelného kouření odpovědělo pouze 15 respondentů z celkového počtu dotazovaných, kteří v předešlých otázkách uvedli, ţe kouří nebo kouřili. Přesná polovina z nich začala s pravidelným kouřením jiţ mezi 15. – 20. rokem. Nejmenší počet dotazovaných uvedl začátek pravidelného uţívání tabákových výrobků mezi 26. a 28. rokem, zaznamenány zde byly pouze dvě odpovědi. 56
Jak často pijete alkohol?
U otázky „ Jak často obvykle pijete alkohol?“ byl moţný výběr z pěti nabízených odpovědí. Na tuto otázku odpovědělo celkem 80 respondentů. Nejvíce převaţovala odpověď „2-4 krát za měsíc“, kterou zvolilo 32 (40%) učitelů. Přesně tato volba byla dle výzkumu ÚZIS, prováděného u běţné populace, aţ druhou nejčastější. Nejčastější odpověď běţné populace byla „ jednou za měsíc nebo méně často“, takto odpovědělo 35,2% dotazovaných. Druhou nejčastější odpovědí pedagogů bylo „jednou za měsíc“ nebo méně často“. Tak odpovědělo 25 (31%) učitelů. Sedm respondentů (9% dotazovaných) odpovědělo, ţe jsou celoţivotními abstinenty.
57
Pil/a jste v posledních 12 měsících alkohol?
Na tuto otázku odpovědělo celkem 73 respondentů. 71 učitelů (96%) z nich odpovědělo, ţe v posledních 12 měsících alkohol konzumovalo, a pouze 2 respondenti (3%) odpověděli, ţe alkohol v posledních 12 měsících nepili. Pil/a jste v průběhu posledních 30 dnů?
U otázky „Pil/a jste v průběhu posledních 30 dnů alkohol?“ bylo zaznamenáno 71 odpovědí. 61 (86 %) dotazovaných uvedlo, ţe v průběhu posledních 30 dnů alkohol 58
konzumovali. 10 respondentů (14%) odpovědělo na otázku „ne“, alkohol tedy v posledních 30 dnech nekonzumovali. Pokud ano, jak často jste v průběhu posledních 30 dnů pil/a alkohol?
Pokud ano, jak často jste v průběhu posledních 30 dnů pil/a alkohol? Každý den nebo téměř každý den několikrát týdně nejméně jednou týdně méně často než jednou týdně
Tato otázka se týkala pouze těch respondentů, kteří v předchozí otázce uvedli, ţe alkohol v posledních 30 dnech konzumovali. Zaznamenáno bylo 63 odpovědí. V tomto případě respondenti měli moţnost vybrat si ze čtyř moţností. První z moţností „kaţdý den nebo téměř kaţdý den“ si nevybral ani jeden z pedagogů. Nejvíce zde převaţovala odpověď „méně často neţ jednou týdně“, kterou zvolilo 31 (49%) učitelů. Těsně za ní pedagogové nejvíce volili odpověď „nejméně jednou týdně“, kterou uvedlo 26 pedagogů (41%).
59
Jak často vypijete pět nebo více sklenic alkoholického nápoje při jedné příleţitosti?
Jak lze vidět z grafu, u této otázky převaţovala odpověď „ nikdy“, kterou zvolilo 33 (45%) dotazovaných. Druhou nejčastější odpovědí bylo méně často neţ jednou za měsíc, kterou zvolilo 23 (31%) pedagogů. Podle výzkumu UZIS tuto odpověď volilo také 32,3% běţné populace. Moţnost „alespoň jednou za týden“ zvolilo 7 (9%) dotazovaných, u běţné populace tuto odpověď zvolilo 13,6%. Nulovou hodnotu získala první moţnost „kaţdý den nebo téměř kaţdý den“, kterou nezvolil ţádný z pedagogů.
60
Myslíte si, ţe je špatně, kdyţ učitel kouří?
Na otázku „Myslíte si, ţe je špatně, kdyţ učitel kouří?“ odpovědělo 35 pedagogů striktně „ano“, odpovědi zněly například „Ano, učitel by měl být příkladem pro své ţáky“, Rozhodně. „Učitel je prodlouţenou rukou státu, kouřit by určitě neměl. Je to špatné.“ 31 pedagogů odpovědělo „ne“. Učitelé, kteří odpověděli, ţe si nemyslí, ţe je špatně, kdyţ pedagog kouří, ve většině případů u odpovědí uvedli, ţe by neměl kouřit před očima ţáků. Odpovědi zněly např. „Ne, je to osobní volba kaţdého jednotlivce.“ nebo „Ne, ale neměl by kouřit před ţáky, pouze ve svém soukromí.“ Zbytek odpovědí, které jsou zařazeny do kategorie „jiné“, zněl například „Pro mě je to spíš otázka místa a příleţitosti. Nekuřáctví není nezbytným poţadavkem pro výkon učitelské profese ani pro přijetí do zaměstnání - to by naopak bylo diskriminující. Pokud učitel nekouří v průběhu vyučování nebo přímo ve škole, je to jeho osobní záleţitost. Pokud kouří v nadměrném mnoţství, určitě ano. Pokud jen výjimečně nebo příleţitostně, nevidím v tom problém. Je to kaţdého věc, ale neměl by kouřit v přítomnosti ţáků a neměl by v době výuky smrdět cigaretami.“ Z grafu lze tedy vidět, ţe mírně převaţuje počet učitelů, kteří povaţují kouření pedagoga za špatné. Na otázku vůbec neodpovědělo 8 učitelů.
61
Jaké je podle vás přiměřené mnoţství alkoholu zkonzumovaného za 1 den?
Tato otázka byla opět s volnou odpovědí. Na základě získaných dat jsem rozdělila respondenty do tří skupin. Nejvíce učitelů, konkrétně 43, uvedlo, ţe přiměřené mnoţství je 2 dcl vína nebo 0,5 piva. 13% z dotazovaných odpovědělo, ţe ţádné mnoţství alkoholu není přiměřené. Jejich odpovědi zněly např. „Nemyslím, ţe by měl člověk pít alkohol kaţdý den.“ nebo „ Ţádný. Potom je z nás degenerovaný a nemocný národ.“ Co se týče odpovědí v grafu zaznamenané jako „jiné“, zněly např. „2 piva nebo 0,4 litru vína“ nebo „sklenička vína, 1 aţ 2 piva“, „1dl vína nebo1 zdravotní štamprle nebo1 pivo“, „Pro kaţdého jiné. Většinou takové, které se uvádí jako zdravotně prospěšná dávka -např. cca 2-4 dcl vína.“ Těchto odpovědí bylo zaznamenáno 10. Většina z nich uváděla jako přiměřené mnoţství také 0,5 dcl tvrdého alkoholu.
62
Myslíte si, ţe by měl působit preventista návykového chování také na učitele a nejen na ţáky?
Graf u této otázky jasně vypovídá o tom, ţe názor většiny učitelů je, ţe by preventista návykového chování neměl působit na učitele. Shodlo se na tom 53 (68%) pedagogů. Třetina z nich si ale myslí, ţe by bylo vhodné, pokud by preventista působil kromě ţáků také na pedagogy. Myslíte si, ţe by učitel měl skrývat uţívání tabákových výrobků a alkoholu před ţáky?
63
Na otázku ohledně skrývání návykového chování učitele před ţáky odpovědělo 70% pedagogů, ţe je vhodné návykové chování před ţáky skrývat. 24 (30%) pedagogů si myslí, ţe není nutné návykové chování před ţáky tajit. Myslíte si, ţe učitel uţívající návykové látky můţe negativně ovlivnit své ţáky?
Na tuto otázku odpovědělo 70 respondentů. Protoţe zde byla volná odpověď, rozdělila jsem učitele opět do kategorií dle získaných dat, a to na pedagogy, kteří odpověděli „ano“, kteří odpověděli „ne“, a na „jiné“, kde jsou odpovědi, které nebylo moţné zařadit ani do jedné z předchozích kategorií. Největší procento pedagogů, celkově 73% si myslí, ţe učitel uţívající návykové látky můţe negativně ovlivnit své ţáky. 21% učitelů si nemyslí, ţe by návykové chování mohlo ţáky ovlivnit. Čtyři učitelé z celkového počtu odpovědí se nezařadili ani do jedné kategorie a jejich odpovědi zněly např. „To dle mého názoru není jen o návykových látkách. Roli hraje spousta faktorů. Návykové látky uţívá téměř kaţdý, záleţí na tom, v jaké míře. Také je důleţité, jak se s ţáky o tomto tématu hovoří. Jsou učitelé, kteří jsou naprostí abstinenti, a přesto velmi negativně ovlivňují ţáky tím, jak se k nim chovají. Záleţí to na osobnosti učitele.“ Nedokáţu posoudit - v období mé školní docházky kouřila většina učitelského sboru a já jsem dnes nekuřák a téměř abstinent.“
64
4.4 Vyhodnocení výzkumných otázek První výzkumná otázka zněla: „Učitelé uţívají tabákové výrobky méně, neţ běţná populace.“ Výzkum ukázal, ţe procento učitelů uţívajících tabákové výrobky je niţší neţ procento běţné populace, která kouří. I kdyţ rozdíl mezi procenty není tak velký. V současné době dle získaných dat kouří 21% učitelů a dle výzkumu UZIS 26,8% běţné populace. V závěru lze tedy říct, ţe se potvrdilo to, co výzkumná otázka předpokládala. Další výzkumná otázka se zaměřovala na to, zda je u učitelů častější uţívání tabákových výrobků nebo alkoholu byla formulována takto: „Učitelé na základních školách uţívají více tabákové výrobky neţ alkohol?“ Výzkum ukázal, ţe denně kouří, jak jiţ bylo zmíněno v popisu pod grafem zabývajícím se touto otázkou, 21% pedagogů. Na otázku jak často konzumují alkohol, nikdo z nich neodpověděl, ţe kaţdý den, 40% z nich odpovědělo 2-4x za měsíc. Z tohoto lze usoudit, ţe učitelé na základních školách uţívají více tabákové výrobky neţ alkohol. Výzkumná otázka se potvrdila. Třetí výzkumná otázka zněla: „Běţná populace konzumuje alkohol častěji neţ pedagogové na ZŠ“ Výzkum ukázal, ţe tomu tak dle získaných odpovědí není. Zatímco dle výzkumu, prováděného Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) více neţ třetina, konkrétně 35,2 respondentů odpovědělo, ţe pijí alkohol jednou za měsíc nebo méně často, u učitelů byla tato odpověď aţ na druhém místě. Nejčastěji se u nich vyskytovala odpověď, ţe konzumují alkohol 2-4x za měsíc. Tuto odpověď zvolilo 40% dotazovaných učitelů. Odpověď „jednou za měsíc nebo méně často“, která převládá u běţné populace, se u učitelů objevila na druhém místě a zvolilo ji 31% pedagogů. Výzkumná otázka se tedy nepotvrdila.
4.5 Interpretace výsledků Výzkumu, který proběhl pomocí dotazníkového šetření, se zúčastnilo 83 respondentů. Ze získaných dat lze zjistit postoj učitelů k návykovému chování a názory na závislost u učitelů. Praktická část obsahuje 19 grafů, ve kterých jsou znázorněna získaná data s následným popisem jednotlivých grafů. Některé z výsledků byly porovnávány s výzkumem, který realizoval ÚZIS. Během vyhodnocování výsledků jsem se setkala s tím, ţe u některých otázek zcela chyběla odpověď od některých respondentů.
65
Co se týče návykového chování u učitelů, z výzkumu lze usoudit, ţe z celkového počtu respondentů tabákové výrobky uţívá v současné době 21%, větší polovinu tvoří muţi, kterých kouří 11. 31% pedagogů uvedlo, ţe mají s kouřením zkušenosti z minulosti. Nejčastější věk, kdy u nich propukla závislost na nikotinu, je 15-20 let. Co se týče prvního kontaktu s cigaretou, tak dle výzkumu ESPAD z roku 2003 dochází k prvnímu kontaktu s cigaretou před 10. rokem. Větší polovina pedagogů uvedla, ţe se s cigaretou setkala poprvé mezi 11.-17. rokem. Z celkového počtu odpovědí 6 učitelů uvedlo, ţe kouří více jak 10 let, s čímţ výrazně narůstá riziko vzniku nádorových a jiných onemocnění. Nikdy nezkusilo cigaretu 22% pedagogů, coţ je v porovnání s výzkumem běţné populace o něco vyšší procento. Podle výzkumu celopopulační studie uţívání návykových látek a postojů k němu v České republice v roce 2008 nevyzkoušelo cigaretu 17,9 běţné populace. Pokud jde o konzumaci alkoholu u učitelů základních škol, tak výzkum ukázal, ţe učitelé konzumují alkohol častěji neţ běţná populace (dle výzkumu realizovaného ÚZIS). Nejvíce u nich převaţovala odpověď, ţe konzumují alkohol 2-4x za měsíc, takto odpovědělo 40% dotazovaných. Jak je jiţ výše zmíněné, tak u běţné populace byla nejčastější odpověď „jednou za měsíc, nebo méně často“. Tato odpověď byla u pedagogů druhou nejčastější. Také procento pedagogů, kteří konzumují alkohol v posledních třiceti dnech, bylo o něco vyšší neţ procento běţné populace. 86% pedagogů uvedlo, ţe v posledních třiceti dnech konzumovalo alkohol, v případě běţné populace tvořilo tuto odpověď 75%. Co se týče názorů pedagogů na uţívání návykových látek v jejich profesi, tak se odpovědi různí. Na otázku, zda si učitelé myslí, ţe je špatně, pokud pedagog kouří, byla odpověď ano a ne téměř vyváţená. Jak lze vidět z grafu, názory se také velmi lišily u ostatních otázek s volnou odpovědí. Nejvíce se učitelé shodli u otázky, zda by učitel měl skrývat návykové chování před ţáky. 70% respondentů si myslí, ţe by to bylo vhodné. 73% učitelů se také shodlo na tom, ţe učitel uţívající návykové látky můţe mít negativní vliv na své ţáky. Ostatní z nich si nemyslí, ţe jim hrozí negativní vliv, nebo svou odpověď jinak vysvětlili, coţ je uvedeno pod daným grafem. Na závěr lze tedy říct, ţe výzkum potvrdil dvě ze tří výzkumných otázek, a to, ţe učitelé kouří méně neţ běţná populace, coţ získaná data potvrdila. Druhá z otázek, která je výzkumným šetřením potvrzena, je, ţe učitelé podléhají více závislosti na tabáku neţ konzumací alkoholu. Poslední ze tří výzkumných otázek se nepotvrdila, 66
neboť dle získaných dat lze usoudit, ţe učitelé konzumují alkohol častěji neţ běţná populace. Výzkumná otázka předpokládala opak.
67
5) Závěr Problematika návykového chování byla a vţdy bude patřit mezi aktuální a velmi závaţné téma. Ve školním prostředí se děti setkávají s preventivními programy, které se jim snaţí ukázat správnou cestu, jak se vyhnout pokušení nechat se ovládnout návykovou látkou, kterou ve školním věku tvoří převáţně alkohol a cigarety. Práce se ale nezabývala problematikou návykového chování u dětí, ale u učitelů, kteří mají během školní docházky na děti významný vliv. Byla tedy zaměřena na návykové chování pedagogů a na jejich názory na tuto problematiku. Téma závislost je ve školním prostředí zmiňováno často. Denně se řeší problémy s uţíváním návykových látek u ţáků základních škol. Právě učitel by měl hrát v prevenci, která probíhá ve školním prostředí, důleţitou roli a dovést ţáka k rozhodnutí, aby nepodlehl „trendu“ a návykovému chování se vyhnul. Učitel by měl být ten, kdo ţákům předá informace o návykovém chování a také zdůrazní jejich negativní vliv na lidský organismus. Je tedy důleţité, aby pedagog, který se snaţí ţákům předat jisté návyky, sám tato pravidla dodrţoval. Pokud je pro ţáky autentickým příkladem, určitě má na ně větší vliv neţ pedagog, který po ţácích určité chování poţaduje, ale sám jej nedodrţuje. Praktická část je věnována výzkumnému šetření ohledně problematiky návykového chování u učitelů. V jejím úvodu byly stanoveny tři cíle: 1) Dotazníkové šetření zjišťuje, zda učitelé na základních školách podléhají závislosti na nikotinu a alkoholu. 2) Výzkum zjišťuje četnost výskytu uţívání těchto návykových látek. 3) Výzkumné šetření se zabývá postojem učitelů k uţívání návykových látek. Výzkum ukázal, ţe u učitelů převaţuje uţívání tabákových výrobků nad konzumací alkoholu. Dle získaných dat lze usoudit, ţe pedagogové konzumují alkohol častěji neţ běţná populace (porovnání s výzkumem, který realizoval ÚZIS). Co se týče názorů pedagogů na uţívání návykových látek v jejich profesi, převládal názor, ţe pedagog uţívající návykové látky můţe negativně ovlivnit své ţáky. 43 % pedagogů si myslí, ţe učitel by uţívat návykové látky neměl, a 70% z nich se shodlo na tom, ţe ţáci by neměli vědět o tom, ţe učitel některému z návykového chování podléhá, tudíţ by to měl učitel před ţáky skrývat. 68
Práci je moţno vyuţít jako materiál pro základní školy, pro budoucí i stávající pedagogy, výsledky výzkumu mohou být také vyuţity Katedrou výchovy ke zdraví Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.
69
Shrnutí Diplomová práce se zabývá problematikou návykového chování. Dělí se na dvě části teoretickou a praktickou. Jsou zde zmíněny a objasněny hlavní pojmy, které jsou se závislostí spojeny, více popisuje problematiku kouření a alkoholu z pohledu historie, příčin vzniku závislosti a terapie. Důraz je kladen také na negativní dopad návykového chování. Praktická část je věnována výzkumnému šetření, které zjišťovalo návykové chování učitelů a jejich postoj k této problematice. Výzkum byl realizován u pedagogů základních škol. Výsledky dotazníkového šetření jsou zobrazeny v grafech a následně popsány.
Summary This thesis deals with addictive behavior. The main concepts associated with addiction are mentioned and explained. The issue of smoking and alcohol addiction is described from three perspectives - history, causes of addiction and therapy. Emphasis is also placed on the negative impact of addictive behavior. The first part deals with the theory. The second part is devoted to research that clarifies the addictive behavior of teachers and their attitude to this issue. The research was realized with primary school teachers. The results of the survey are presented in graphs and discussed subsequently.
70
Literatura 1. ARTERBURN, Stephen. Drogy klepou na dveře. Brno: Nová naděje, 2001. ISBN 8086077039. 2. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, 207 s. ISBN 8085931796. 3. HAJNÝ, Martin. O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001. ISBN 80247-0135-9. 4. HOLCNEROVÁ, Petra. Alkohol: účinky. Praha: Centrum adiktologie. 5. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: Mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6. 6. KOHOUTEK, Rudolf. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 260 s. ISBN 9788021044340. 7. KOTULÁN A KOL., Jaroslav. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2179-9. 8. MüHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4550-7. 9. NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Léčba a prevence závislostí: Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, Praha, 1996. ISBN 80-85121-52-2. 10. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. 4. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-908-8. 11.
NEŠPOR, Karel. Zůstat střízlivý. Brno, 2006.
12. NEŠPOR, Karel. Závislost na alkoholu: diagnostika a léčba dnes. Praha: Psychiatrická léčebna Bohnice, 2011. 13. NOVÁKOVÁ, Monika. Tabakismus u středoškolské mládeţe. Brno, 2010 14. RIESEL, Petr. Lesk a bída drog. Votobia, 1999. ISBN 80-7198-348-9. 15. SEKOT, Aleš. Úvod do sociální patologie. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5261-1. 16. TYLER, Andrew. Drogy v ulicích: mýty, fakta, rady. Praha: Ivo Ţelezný, 2000, 426 s. ISBN 802373606x. 17. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-414-4. 71
Online zdroje 1. Alkohol-alkoholismus [online]. 2005 [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://alkohol-alkoholismus.cz/wikipedie/alkoholicka-paranoidni-psychoza 2. Bioreznance [online]. [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.biorezonanceostrava.cz/index-2.html 3. Cancer research: How does alcohol cause cancer [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://www.cancerresearchuk.org/cancerinfo/healthyliving/alcohol/howdoesalcoholcausecancer/ 4. Celostní medicína: Co nevíte o kouření [online]. 2009 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z: http://www.celostnimedicina.cz/co-nevite-o-koureni.htm 5. Centrum odvykání kouření [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.exnico.com/zdravotni-nasledky-koureni 6.
Celopopulační studie uţívání návykových látek. In: [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/vyzkumne_zpravy/celopopulacni_studie_uzivani_n avykovych_latek_vyzkumna_zprava
7. Cirhóza jater [online]. 2009 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.cirhozajater.cz/ 8. Dějiny alkoholu [online]. 2010 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://dejinyalkoholu.blogspot.cz/ 9. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách. [online]. 2003 [cit. 201403-16].Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/publikace/vyzkumne_zpravy/evropska_skolni_studie_o_alkoh olu_a_jinych_drogach_espad_2003 10. Interaktivní dotazník Návykové chování. Google: google docs [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: https://docs.google.com/forms/d/12MNBlRmLvgU1qmAGFDOvSOS8RjuEA6d M1NOAVMJIIjA/viewform 11. Jak přestat [online]. 2009 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://jakprestat.cz/jakprestat
72
12. Kuřákova plíce: Bezdýmý tabák [online]. 2003 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/ruzne/85-bezdymy-tabak/302bezdymy-tabak-informace.html 13. KRÁLIKOVÁ, Eva. Pasivní kouření [online]. 2009 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/eva-kralikova.php?itemid=5519 14. Marion: Elektronické cigarety [online]. 2008 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.ecigareta-marion.cz/marion/3-Vse-o-e-koureni/48-Fyzicka-apsychicka-zavislost 15. MLČOCH, Zbyněk. Zbyněk Mlčoch [online]. 200 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/ 16. MLČOCHOVÁ, Eva. Kuřákova plíce: Chemické sloţení cigaretového kouře [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zajimavosti-a-statistiky/coobsahuje-cigaretovy-kour-dym/5-chemicke-slozeni-cigaretoveho-koure-coobsahuje-kour-z-cigaret.html 17. Návod jak přestat kouřit [online]. 2011 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.cepsr.cz/zdravotni-rizika-koureni/ 18. PLOCOVÁ, Monika. Prevence závislosti [online]. 2014 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://www.monikaplocova.cz/prevence-zavislosti 19. POBAVME SE O ALKOHOLU. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.pobavmeseoalkoholu.cz/65_Pusobeni-alkoholu-na-cloveka 20. Pěstování tabáku [online]. 2006 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.pestovanitabaku.szm.com/druhy.html 21. Pěstování tabáku [online]. 2006 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.pestovanitabaku.szm.com/historie.html 22. PRESLOVÁ, Ilona. Šance dětem [online]. 2012 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemovesituaci/rodice-jsou-zavisli/dopady-alkoholismu-rodicu-na-deti.shtml 23. Rostliny-semena [online]. [cit. 2014-01-30]. Dostupné z: http://www.rostlinysemena.cz/cz/clanky-semena-osiva-tropicke-a-subtropicke-rostliny/tabaksemena-rostliny-tobacco/
73
24. Rozedma plic, plicní emfyzém [online]. 2008 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http://rozedma-plicni-emfyzem.nasclovek.cz/ 25. Česká lékařská komora: toxikologické informační středisko. [online]. 2011 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.lkcr.cz/aktuality-322.html 26. SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v české republice [online]. Praha [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/aktuality/Koureni_20a_20Alkohol.p df 27. Stop kouření [online]. 2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.stopkoureni.cz/koureni-a-nase-zdravi 28. Svět homeopatie [online]. 2010 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://svethomeopatie.cz/cs/77-odvykani-koureni-pomoci-homeopatie 29. ŠŤASTNÝ, Jan. Zdravotnictví a determinanty zdraví. In: [online]. 2005 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.recepis.cz/ke_stazeni/determinanty.recepis.pdf 30. Tabák [online]. 2012 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://nicotiana.webnode.cz/vyuziti-tabaku/ 31. Zákruta: Alkohol a jeho vliv na člověka [online]. 2009 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.zakruta.cz/magazin/ze-sveta-motorismu/1951/alkohola-jeho-vliv-na-cloveka/
74
Přílohy Váţení pedagogové, jsem studentkou 5. ročníku Pedagogické fakulty v Brně a ráda bych vás poţádala o vyplnění dotazníku, jehoţ výsledky budou vyuţity výhradně ke zpracování práce na téma Uţívání návykových látek u učitelů základních škol. Dotazník je plně anonymní. Vyplnění dotazníku Vám zabere přibliţně pět minut. Předem děkuji za spolupráci! Bc. Markéta Šujanová 1) Jaké je Vaše pohlaví?
2) Kouříte v současnosti cigarety? a) ano Kolik let? ....... Kolik cigaret denně? ........ b) ne 3) Kolik cigaret denně kouříte?
4) Kolik let kouříte?
5) Kouřil(a) jste někdy v minulosti? a) ano Kolik let?.... Kolik cigaret denně?..... b) ne 6) Kolik let jste v minulosti kouřil/a? 7) Kolik cigaret denně jste v minulosti kouřil/a?
8) Pokud jste nebo jste byl(a) pravidelný kuřák, v kolika letech jste začal(a) pravidelně kouřit?(vepište) ……….
9) V kolika letech jste poprvé zkusil(a) cigaretu? a) ……. b) nezkusil/a jsem
10) Jak často obvykle pijete alkohol? (zakrouţkujte jednu z moţností) a) 4krát týdně nebo častěji b) 2-3krát týdně c) 2-4krát za měsíc d) jednou za měsíc nebo méně často e) jsem celoţivotní abstinent (jděte na otázku č. 12)
11) Pil(a) jste v posledních 12 měsících alkohol? (např. pivo, víno, destiláty)? a) ano b) ne (jděte na otázku č. 9)
12) Pil(a) jste alkohol v průběhu posledních 30 dnů? a) ano b) ne
13) Pokud ano, jak často jste v průběhu posledních 30 dnů pil(a) alkohol? a) kaţdý den, nebo téměř kaţdý den b) několikrát týdně c) nejméně jednou týdně d) méně často neţ jednou týdně
14) Jak často vypijete pět nebo více sklenic alkoholického nápoje při jedné příleţitosti? pozn. sklenice alkoholického nápoje – 0,5l piva, 2dcl vína, 0,5 dcl destilátu.
a) kaţdý den nebo téměř kaţdý den b) alespoň jednou za týden c) alespoň jednou za měsíc d) méně neţ jednou za měsíc e) nikdy
15) Myslíte si, ţe je špatně, kdyţ učitel kouří? (vepište) ………. 16) Jaké je podle Vás přiměřené mnoţství alkoholu zkonzumovaného za 1 den? (vepište)
17) Myslíte si, ţe by měl působit preventista návykového chování také na učitele a nejen na ţáky? a) ano b) ne
18) Myslíte si, ţe by učitel měl skrývat uţívání tabákových výrobků a alkoholu před ţáky? a) ano b) ne
19) Myslíte si, ţe učitel uţívající návykové látky můţe negativně ovlivnit své ţáky? (vepište)
Velice Vám děkuji za Váš čas věnovaný vyplnění dotazníku!
