Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Bakalářská práce
Brno 2006
Barbora Mayerová
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Knoflíkáři, figurální malba Bakalářská práce Brno 2006
Autor práce: Barbora Mayerová
Vedoucí práce: MgA. Jana Francová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
Brně dne 9.srpna 2006
Barbora Mayerová
Obsah:
Úvod......................................................................................................str.5 1. Figurální malba v historii…………………………………………..str.5 2. Ztvárnění lidského těla v mé práci…………………………………str.6 3. Malířská technika…………………………………………………..str.6 4. Téma mých obrazů…………………………………………………str.7 Závěr …………………………………………………………………str.10 Resumé………………………………………………………………..str.11 Summary…….………………………………………………………..str.11 Zdroje…….…………………………………………………………...str.12 Seznam příloh…….………………………………...………….……...str.13 Přílohy
Úvod
Má bakalářská práce je řada maleb volně inspirovaných filmem Knoflíkáři od režiséra Petra Zelenky. Co asi prožívají lidé dotýkající se knoflíku s nadějí, že jim přinese štěstí. Jak se to odrazí v jejich vnějších projevech? Jak zobrazit takového člověka? Lze vůbec tyto prožitky reálně zobrazit? Nebo je lépe vyjádří malba expresivní či abstraktní? A jak se s tím vypořádali jiní umělci? Práce je zároveň tak trochu experimentem v malbě, malovala jsem dvěma způsoby. Expresivním, uvolněným za prvé, realistickým, zaměřeným na detail za druhé. Chtěla jsem se na ty „lidičky“ „podívat všemi možnými způsoby“.
1. Figurální malba v historii
Figura se v malířském umění zobrazuje odedávna. Pro různé magické a náboženské rituály, kvůli zachycení podoby, (jakási „dokumentace“, když neexistovala fotografie), z potřeby zobrazení různých událostí, které se lidí týkají (historické události, náboženské a mytologické výjevy, didaktické příběhy, humorné a každodenní maličkosti…atd). Skrze lidskou postavu však umělci zachycují i vnitřní svět, pocity.
Způsob zobrazování těla se měnil. V některých dobách (Řecko, renesance, baroko, klasicismus, …) se umělci snaží dosáhnout co „nejvěrnějšího“ zobrazení těla, zkoumají anatomii a pečlivě jej studují. Jindy zase nejde vůbec o věrné zobrazení skutečnosti. Např. expresivní malíři (E. Munch, E. Nolde, …) rozhodně neměli k „realitě“ blízko. Tím se více mohli soustředit na celkové pocity. W. Blake např. záměrně odmítal malovat „správně“. Byl zaujat svými vidinami, spoléhal na svůj „vnitřní zrak“. Význam každé postavy byl pro něj totiž tak důležitý, že mu otázky pouhé správnosti připadaly zcela nepodstatné.1)
-5-
Ve 20.století se zájem o figuru projevuje jak v abstraktní, tak realistické poloze (Nová figurace, hyperrealismus,… ), dokonce i v podobách „nemalířských“ (bodyart.). Člověk zůstává nejčastějším tématem fotografií.
2. Ztvárnění lidského těla v mé práci
Já jsem si vyzkoušela 2 malířské polohy. V první jsem měla snahu zobrazit figury velice realistickým způsobem (malby č.1 až 3). V druhém případě (malby č.4 až 10) jsem se vrhla do uvolněné, expresivní malby, tedy žádné lpění na akademických pravidlech, jde spíš o hru. Realistické obrazy jsem malovala podle živých modelů. Ty expresivní pak zpaměti nebo pomocí vlastních fotografií. Figury jsem někde záměrně ponechala zdeformované podle fotografie. Vždyť malíři odjakživa používali optické pomůcky způsobující různé deformace a nikomu tyto optické deformace nevadili. Jde o výsledek jako celek, ne o úzkostlivé lpění na detailech.
3. Malířská technika
Rozhodla jsem se ztvárnit své „knoflíkáře“ pomocí olejomalby. Optické vlastnosti olejomalby spojené s jejich pomalým schnutím umožňuj volnou a dlouhou práci na obraze, vytvoření nekonečné řady různých struktur a efektů, nanášení průsvitných lazur i silných pastózních vrstev.2) Lze docílit plynulých přechodů i výrazných stop štětce. Vlastnosti olejových barev se též dají měnit přidáním různých pojiv, médií, závěrečných laků atd. To všechno jsou důvody, proč se mi tato technika tak líbí.
-6-
Tradiční způsob práce s olejovými barvami začíná podmalbou. Od této „podmalby“ se odvíjí další malba stejně jako kompozice, a rovněž vztahy barev a tónů se vyjasní už na samém počátku.2) Jiní malíři naproti tomu dávají přednost technice alla prima, protože je spontánnější. Zkusila jsem oba tyto typy malby, čímž jsem docílila různorodější citové atmosféry.
4. Téma mých obrazů
Pro práci jsem se nechala volně inspirovat filmem Knoflíkáři od režiséra Petra Zelenky. Zkusila jsem namalovat citové prožívání lidí, kteří se snaží dotknout se knoflíku. Věří totiž, že jim přinese štěstí. Jejich víra je silná, natahují se po knoflíku, noří se do něj, proplétají se jeho dírkami, až jím celí prostupují. Vidím je jako bytosti, které se křečovitě drží své ideje, úzkostlivě ji střeží. Stávají se téměř vězni své modly, nechávají se jí obejmout, obemknout, svírají ji a jsou jí svíráni. Nechávají se jí plně pohltit. „Škrábou se“ ke knoflíku, vylézají a prolézají, nahlíží na svět skrz něj, nehodlají se z něj vymanit, dostávají se do jakési vzájemné symbiózy.
Vnitřní prožívání svých „hrdinů“ jsem zkusila vyjádřit především pomocí pohybu jejich těla, dynamických až dramatických, nebo naopak velmi klidných pozic. Ve výtvarném umění se často zobrazovala duše právě skrze fyzické polohy. Alberti píše: „Pohnutky duší jsou odhaleny skrze pohyby těla…“ Leonardo da Vinci tvrdí: „Dobrý malíř vyjádří dvě věci: osobu a jejího ducha. … K tomu dospěje gesty a pohyby končetin.“ Michalangelo radí: „Snaž se vždy zachytit člověka v takové poloze, která nejlépe odpovídá jeho duši…“
-7-
Manýrismus, baroko, klasicismus i jiné doby přímo hýří všelijakými gesty, malíři soupeří o to, kdo nejlépe vystihne emoce. Někdy až přemrštěná dynamika má za úkol odhalit emoce, které zažívají zobrazované bytosti.
Ze současných tvůrců lze uvést například Oldřicha Kulhánka, který využívá ve svém díle právě principu zobrazování duše skrz tělo, věří totiž v jejich jednotu. Kulhánek je fascinován starozákonní knihou Jób. Jobovo utrpení nebylo utrpením jen jeho těla, ale utrpením celého člověka. Pokud chceme mluvit o člověku, Hebrejci se vyhýbali rozdělování člověka, lidské bytosti, na tělo a duši. Jejich pojmy označující „spíš duši“ (nefeš), či „spíš tělo“ (básár), se vztahují k téže skutečnosti – člověku žijícímu ve světě.3) Kulhánek říká: „Vnímám bezprostředně živoucí duši s celým bohatstvím toho, čemu lze porozumět a co lze vyluštit ze smyslové skutečnosti, která je mi dána… Podstatou tohoto těla, tj.člověka, je duše… Říkám-li, jsem tělo, je to právě tak, jako že jsem duše. 3)
Gesta, polohy těl mých „ knoflíkářů“ jsou málo reálné, těžko proveditelné v prostoru, kde se běžně pohybujeme, kde působí zemská gravitace. Jsou spíš jako ze snu, ve kterém člověk létá, plave či tančí v jakémsi beztížném stavu. Tyto pohyby jsou proveditelné spíše v představách. Stejně jako touha po štěstí vychází především z představ, tužeb, snu, myšlenek, ve kterých člověk létá… Postavy se nacházejí v abstraktním prostoru, ve světě, kde neplatí naše pravidla, a proto mohou jejich nesvázané pohyby plně vyjadřovat jejich vnitřní život, jejich emoce při snaze dosáhnout na štěstí.
Ocitají se v jiné dimenzi, kde se knoflíky zvětšují, ožívají, pohlcují a vsakují ty, které přitahují. Navozují s nimi určitý vztah! Nechávají je do sebe vnořit, zprůhledňují se, někde už ztrácejí svou „knoflíkovost“ a přechází v čiré průniky, průchody, průlomy, díry.
-8-
Díra, průchod, je v kolektivním nevědomí vnímána jako vchod do jiného světa, brána k něčemu jinému. Vzbuzuje zvědavost zjistit, co je „tam za ní“, často však zároveň ochromuje strachem z neznáma. Černá díra je příkladem absolutního průchodu do jiného světa, do neznáma, do jiné dimenze. Při klinické smrti lidé procházejí také formou díry, dlouhým tunelem na „onen svět“.
Mí „knoflíkáři“ se natahují skrze knoflíkové díry, mohou je vnímat jako bránu do svého světa štěstí…
Prostor v obraze je důležitý element pro dosažení určitého emocionálního ladění Ne vždy byla v historii snaha zachytit prostor co nejreálnější, nejpodobnější přírodě. Např. romantické krajiny byly vědomě konstruovány a přetvářeny podle zlomků reality, aby se dosáhlo žádoucího dojmu. 20. století je pak příkladem práce s abstraktním a imaginárním prostorem. Bravurně umí využívat „hru“ s prostorem i český malíř Michal Rittstein, jehož doménou je samostatná, fantazijně metaforická práce s realitou. Do absurdity domýšlené příběhy přehrává právě v rafinovaně zkonstruovaném, většinou výrazně transformovaném „obrazoprostoru“.4)
Specifickým prostorem ve svých malbách jsem se snažila překročit hranici mezi světem „normálním“, (kde by snad stačilo natáhnout po knoflíku ruku) a vstoupit do duševního světa osoby bažící dojít k svému cíli všemi možnými pohyby.
Na celou věc se snažím se dívat s humorem a nadsázkou, usmívám se, když vidím snahy knoflíkářů přivolat si štěstí tím, že se dotknou nějaké „ proděravělé placky“. Přitom si hraji s lidským tělem, zkoumám je ze všech stran a žasnu, jaké různých pohybů a poloh je schopno.
-9-
Žena nebo muž?
Většina mých „hrdinů“ jsou ženy, spíš tedy by se mohlo říci knoflkářky než knoflikáři. A přece chci zůstat u gramatického tvaru v mužském rodě. Ten je totiž vnímán obecněji, zahrnuje jak muže, tak ženy. Pro obrazy, které mají vyjadřovat citový život, však využívám spíš ženy, po vzoru surrealismu. Ten je totiž zobrazoval mj. proto, že jsou v užším kontaktu s iracionální, citovou stránkou vlastní přirozeností. Pro analýzu nitra, zkoumání jádra bytosti, se mi tedy jeví jako vhodnější.
Závěr
Jak už to v umění bývá, odpovědět na otázku, zda jsem své „knoflíkáře“ zachytila ideálním způsobem, nemohu. Každopádně jsem se při „hledání a zkoumání“ jejich světa posunula o krůček dál. A třeba tyto malby posunou dál toho, kdo se do nich vnoří spolu se mnou…
-10-
Resumé:
Bakalářská práce „Knoflíkáři, figurální malby“ je řada obrazů, olejomaleb. Tato práce je volně inspirovaná filmem Knoflíkáři o režiséra Petra Zelenky. Jedná se o lidské bytosti, kteří se snaží se dotknout knoflíku. Věří totiž, že jim přinese štěstí.
Obrazy jsou namalovány ve dvou polohách. V první jsem měla snahu zobrazit figury velice realistickým způsobem. V druhém případě jsem se vrhla do uvolněné, expresivní malby, tedy žádné lpění na akademických pravidlech, jde spíš o hru.
Praktickou část práce pak doprovází písemný komentář odkazující na malbu jak v historii, tak v současnosti, a vysvětlující můj osobní přístup ke zvolenému tématu.
Summary:
Bachelor thesis contains some pictures, oil-paintings. This work is loosely inspired by the film Knoflíkáři of Czech director Petr Zelenka. (Knoflíkáři means people who have something to do with a button.) I painted people who want to touch a button because they believe that this act will bring the luck to their lives.
The pictures are painted in two ways. First, they are made very realistically. Second, they are expressive, free.
-11-
Zdroje:
1)
GOMBRICH E.H., Příběh umění [z angl. přeložila M.Tůmová], 2.vyd.v českém jazyce, Praha 1995, Mladá fronta a Argo, 683.str., ISBN 80-2040685-9
2)
Gairová, A., Příručka pro výtvarníky [přeložil Alois Bauer], Praha 1997, Svojka a Vašut, ISBN 80-7180- 288-3
3)
Neumann, I., Oldřich Kulhánek (katalog k výstavě), Praha 2004, Trico, s.r.o., nestr.
4)
Hůla, J., Michael Rittstein: Průvan k obědu, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 21.3.2002, č.6, str.1, ISSN 1210-5236
-12-
Seznam příloh:
Příloha č.1: 10 olejomaleb na papíře Příloha č.2: List s bibliograf. Záznamem, anotací a klíč.slovy Příloha č.3: Elektronická forma bakalářské práce na CD
-13-
