Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obor: Obecná jazykověda
Tereza Hujberová
Umělé jazyky se zaměřením na esperanto Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. RNDr. Václav Blaţek, CSc.
2013
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Tereza Hujberová ……………………………………………..
2
Poděkování
Zde bych chtěla poděkovat prof. RNDr. Václavu Blaţkovi, CSc. za poskytování rad ohledně dalšího postupu, dobré tipy na literaturu a za rychlou odezvu. Děkuji také Ing. Josefu Vojáčkovi, Ph.D. za konzultaci části věnované esperantu.
3
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 5 1
2
3
Umělé jazyky ......................................................................................................................... 6 1.1
Vymezení umělého jazyka ............................................................................................. 6
1.2
Dělení umělých jazyků................................................................................................... 7
1.3
Historie umělých jazyků ................................................................................................ 8
Příklady konkrétních umělých jazyků .................................................................................. 12 2.1
Volapük ....................................................................................................................... 12
2.2
Novial .......................................................................................................................... 18
2.3
Interlingua ................................................................................................................... 24
2.4
Quenijština .................................................................................................................. 29
Esperanto ............................................................................................................................ 38 3.1
Autor ........................................................................................................................... 38
3.2
Historie esperanta ....................................................................................................... 39
3.3
Mluvčí .......................................................................................................................... 40
3.4
Gramatika a slovní zásoba........................................................................................... 41
3.5
Slovní druhy................................................................................................................. 46
3.6
Kritika .......................................................................................................................... 55
3.7
Využití .......................................................................................................................... 56
3.8
Ukázka textu................................................................................................................ 61
Závěr............................................................................................................................................ 62 Bibliografie .................................................................................................................................. 63 Příloha ......................................................................................................................................... 67
4
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá umělými jazykovými systémy, tedy takovými, jeţ nevznikly přirozeným vývojem, ale byly vytvořeny jedním člověkem či úzkou skupinou. Zvláště se pak zaměřuje na esperanto, které je patrně nejúspěšnějším uměle zkonstruovaným jazykem. Práce je rozdělena na několik částí. V první části jsem se pokusila vymezit pojem „umělý jazyk“, a to jak přímým popisem, tak komparací s jazyky přirozenými. Dále zde uvádím nejobvyklejší typy těchto jazyků. Dělím je podle stupně jejich naturalismu (podobnosti s přirozenými jazyky) a podle účelu, za jakým byly vytvořeny. Na konci první části jsem nastínila historii vývoje umělých jazyků od 12. do 21. století. Přestoţe jistě k vývoji podobných systémů docházelo jiţ dříve, nepodařilo se mi najít uspokojivé informace. Druhá část obsahuje několik konkrétních příkladů umělých jazyků, a to volapük, novial , interlingvu a quenijštinu. Volapük jsem zvolila, protoţe byl prvním skutečně úspěšným mezinárodním jazykem, novial zde zastupuje naturalistickou skupinu. Navíc byl jeho autor, Otto Jespersen, významný lingvista a byl zastáncem ida – reformované podoby esperanta. Intelingua byla na rozdíl od drtivé většiny umělých jazyků sestavena skupinou lingvistů, přestoţe konečnou podobu jí dal jeden člověk – Alexander Gode. Quenijština slouţí jako příklad umělého jazyka sestaveného pro estetické účely. 1
Třetí, nejrozsáhlejší část se zaměřuje na esperanto Ludwiga Lazara Zamenhofa. Zaměřila jsem se na něj proto, ţe má z fungujících mezinárodních jazyků nejvíce mluvčích, mezi nimiţ jsou i ti, kteří povaţují esperanto za jeden ze svých mateřských jazyků. Je navíc neutrální a poměrně snadno naučitelné, coţ jsou zřejmě podstatné důvody jeho oblíbenosti. Část o esperantu obsahuje informace o autorovi, historii esperanta, informace o počtu a rozšíření jeho mluvčích, přehled gramatiky a slovní zásoby, předměty kritiky esperanta, moţnosti jeho vyuţití a informace o esperantském hnutí a médiích. Tuto část zakončuje ukázka esperantského textu s mým vlastním překladem. Závěrečná část, zařazená do příloh, je mým pokusem o určení pravděpodobného etymologického původu esperantských slov. Jako vzorek mi slouţil seznam stovky slov, pouţívaný v glottochronologii. V této části jsem vyuţívala Česko-esperantský slovník a Slovník Esperantsko-český, jejichţ autory jsou Karel Kraft a Miroslav Malovec, a také internetový etymologický slovník esperanta .1 2
1
Dostupný online na www.scribd.com.
5
1 Umělé jazyky
1.1
Vymezení umělého jazyka
Umělé jazyky bývají často nazývány také jazyky plánovými či konstruovanými. Na rozdíl od přirozených jazyků jsou vytvořeny jedním či více autory, a vznikly buď zjednodušením či přepracováním jiţ existujícího jazyka, nebo zcela od základů. Přirozené jazyky procházejí obvykle dlouhým vývojem a mnoha změnami, a často bývají kodifikovány, pokud vůbec, aţ po velmi dlouhé době. U umělých jazyků je tomu naopak. Nejprve je vytvořena gramatika, syntax a slovní zásoba, a teprve poté začne být jazyk uţíván2. A přestoţe i v umělých jazycích dochází ke změnám, nebývají tak časté jako u přirozených, jelikoţ existuje pouze nevelké mnoţství lidí, kteří tyto jazyky ovládají na dostatečné úrovni, aby se dokázali intuitivně odchýlit od předem dané gramatiky a spisovné verze. Kromě počtu rodilých či fluentních uţivatelů se umělé jazyky liší také jejich geografickou distribucí a svou neutralitou. Přirozené jazyky bývají spojovány s jedním či několika národy, sídlícími na určitém mnoţství ohraničených území, zatímco umělé jsou obvykle národnostně, politicky a náboţensky neutrální (Uhrín, 2008) a jejich uţivatele je moţno nalézt v mnoha různých částech světa. Málokterý z umělých jazyků slouţí k běţné mezilidské komunikaci. Například u pasigrafií či programovacích jazyků je to v podstatě nemoţné. Tyto typy umělých jazyků slouţí ke komunikaci výhradně písemné (pasigrafie) či komunikaci se strojem (programovací). Pouze malé mnoţství veřejně známých projektů umělých jazyků bylo vypracováno natolik důkladně a kvalitně, aby umoţnilo lidem kaţdodenní komunikaci, a z tohoto mála se jen zlomek dokázal prosadit (v době svého rozkvětu například volapük, dnes spíše esperanto).
2
Uhrín Tibor, Přirozený jazyk a umělý jazyk, 2008, dostupné na www.inflow.cz, cit. 16. 7. 2013. Dále jen ̐ „Uhrín, 2008“ 6
1.2
Dělení umělých jazyků
Jedním ze způsobů, jak můţeme dělit umělé jazyky, je podle míry, do jaké se autor (či jejich kolektiv) inspiroval přirozenými jazyky. Jazyky autorů, kteří se od těch přirozených snaţí co nejvíce odlišovat a vytvářet nové principy, se nazývají apriorní. Naopak jazyky, jejichţ konstrukce je zaloţena na existujících jazycích, jsou aposteriorní 3. Takzvané naturalistické jazyky jsou opakem jazyků apriorních, neboť se snaţí být přirozeným jazykům co nejpodobnější. Umělé jazyky můţeme dělit také podle účelu jejich stvoření. Existují jazyky programovací, slouţící ke komunikaci se strojem, filosofické a logické, které mají za cíl oprostit se od nejednoznačností a chyb přirozených jazyků (Pokorný, 2010, s. 156) či „nesprávného“ pojmenování věcí. Patrně nejznámější a v současné době rozšířené jsou mezinárodní pomocné jazyky. K těm se řadí například esperanto, volapük, interlingua a další. Jejich účelem je spojovat lidi s různými mateřskými jazyky, politickými názory či náboţenským vyznáním. Mají být jednoduché, ale zároveň svou bohatostí podobné přirozeným jazykům. Nemělo by v nich existovat příliš mnoho výjimek, synonym či těţko vyslovitelných hlásek. Některé jazyky se snaţí o jejich úplné odstranění, jiné, naturalističtější, je naopak zachovávají. Existují také přirozené mezinárodní pomocné jazyky, a těmi jsou pidţiny a kreoly. Tyto jazyky vznikly nejčastěji přirozeným smíšením jazyků kolonistů, misionářů či obchodníků (zejména angličtiny, francouzštiny či portugalštiny) a jazyků domorodých obyvatel. Výsledkem jsou dorozumívací prostředky, jeţ jsou značně zjednodušené. Postupem času však některé pidţiny kreolizují, tedy stanou se mateřským jazykem, a začnou se vyvíjet. Mezi kreolské jazyky patří například tok pisin, jímţ se mluví na Papui Nové Guineji nebo krio, uţívaný v Sierra Leone. Dále jsou velmi rozšířené takzvané umělecké jazyky, slouţící obvykle k estetickým účelům, například pro oţivení literárního díla, filmu či seriálu nebo pro tvorbu písňových textů. Uměle vytvořené jazyky se objevily například v knihách 1984 (Nineteen Eighty-Four) George Orwella (Newspeak) nebo v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings) J.R.R. Tolkiena (především tzv. elfské jazyky - quenijština a sindarština).
3
Jan Pokorný, Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura, s. 156, Grada Publishing, a.s., 2010. Dále jen „Pokorný, 2010, s.“
7
Jedním z nejznámnějších a nejúspěšnějších uměle vytvořených jazyků je klingonština, vytvořená Marcem Okrandem pro seriály a filmy, jeţ spojuje název Star Trek (Pokorný, 2010, s. 156.) Dalším filmovým jazykem je na'vijština, kterou vytvořil Paul Frommer4 pro film Avatar. Jako příklad jazyka vytvořeného pro psaní písňových textů můţe slouţit Loxian, který vytvořila textařka Roma Ryanová pro tři písně (Water Shows the Hidden Heart, Less than a Pearl, The River Sings) zpěvačky a skladatelky Enyi, jeţ se objevily na albu Amarantine (2005). Podnětem k jeho vytvoření mělo být to, ţe ţádný z existujících jazyků nebyl dostatečně vyhovující, kompatibilní s hudbou5. Přestoţe dnes jiţ, zejména díky internetu a jiným médiím, došlo ke zveřejnění velkého mnoţství umělých jazyků, existují a v minulosti existovaly také jazyky tajné, jeţ byly záměrně vytvořeny proto, aby jim porozuměl pouze jeden člověk, případně úzká skupina lidí. Mohou slouţit například k psaní osobních deníků či tajných zpráv. Mezi tyto jazyky můţeme zařadit i projekt známý jako Lingua ignota, vytvořený Hildegardou z Bingenu, abatyší ţijící v 11. a 12. století. Ten měl zřejmě slouţit jako kryptojazyk pro církevní potřeby6.
1.3
Historie umělých jazyků
Legenda o stavbě babylonské věţe a následném zmatení jazyků, jímţ měl Bůh lidstvo potrestat za jeho troufalost, je dobře známá. V minulosti bylo na tzv. confusio linguarum nahlíţeno jako na nemoc. Mnoho osobností se pokoušelo najít na tuto nemoc lék. Mezi nejstarší zdokumentované projekty patří jiţ zmíněný projekt Hildegardy z Bingenu, tedy Lingua ignota z 12. století (Barandovská-Frank, 1995, s.67). Přestoţe jistě existovaly dřívější pokusy a teorie, je těţké nalézt o nich nějaké doklady. V roce 1274 pak ve svém díle Ars Magna nastínil Ramón Lull (1325 - 1375) (Barandovská-Frank, 1995, s. 67-68) svou teorii dokonalého filosofického jazyka, zahrnující kombinatorické metody. Jeho vrcholným dílem bylo zařízení (tzv. figura 4
www.learnnavi.org, článek Welcome to learn Na'vi, cit. 18. 7. 2013
5
www.en.wikipedia.org, Loxian, cit. 18. 7. 2013. Není-li uvedeno jinak, pocházejí informace z anglické wikipedie. 6
Věra Barandovská-Frank, Úvod do interlingvistiky, 1995, s. 67. Dále jen „Barandovská-Frank, 1995, s.“.
8
universalis) sestávající ze čtrnácti soustředných kruhů, obsahující symboly a slova. Z nich mohl být otáčením jednotlivých kruhů vytvořen nespočet moţných kombinací7. Velký zájem o objevování dokonalého jazyka přineslo období humanismu. V této době vznikaly především pasigrafie, filosofické a logické jazyky. Věra BarandovskáFrank píše: „Humanisté si uvědomovali důleţitou roli jazyka pro vzdělání a lidský pokrok, uznávali jazyk jako nástroj myšlení a formulace abstraktních věcí. Nešlo přitom o konkrétní jazyk, ale spíše o jeho filozofický obraz, tzn. vyjádření pojmů.” (Barandovská-Frank, 1995, s. 68). Na důleţitost jazyka pro vědecké zkoumání poukazoval například Francis Bacon (Barandovská-Frank, 1995, s. 68), významný anglický filosof 16. a 17. století. Další významnou osobností této doby je anglický biskup John Wilkins, jenţ v polovině 17. století vydal pasigrafii s názvem Mercury. Rozdělil pojmy do čtyřiceti tříd, které se dále dělily na několik podtříd. Kaţdá třída měla svůj grafém a zvuk, podtřídy pak jejich kombinace. Například: De – prvek; Deb – oheň; Debα – plamen (Barandovská-Frank, 1995, s. 69). O universální jazyk, jenţ by přesně vyjadřoval pravou podstatu věcí, usilovali francouzští filosofové 17. století, například René Descartes. Podle jeho dopisu Marinu Mersennovi by měl zahrnovat také matematické operace a analogii pojmů s čísly. Společně s několika dalšími poţadavky by pak mohl vzniknout logický a universální jazyk, jenţ by nepřipouštěl chyby (Barandovská-Frank, 1995, s. 69 – 70). Podobným směrem se ubíral také Gottfried Wilhelm Leibniz, jenţ v roce 1666 vydal dílo Ars combinatoria. Podle něj měly myšlenkové operace odpovídat matematickým a sloţité pojmy by měly být rozloţitelné na jednodušší (BarandovskáFrank, 1995, s. 70). Myšlence mezinárodního jazyka se věnoval i biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Přibliţně v polovině 17. století v díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, či přesněji v části Panglottia (Všemluva) vyjádřil názor, ţe lidstvo by mělo být vzdělané v mnoha oblastech, kromě jiného také jazykově. Podle díla Via lucis (Cesta světla) je k šíření moudrosti potřeba, aby si všichni lidé rozuměli. Prostředkem k takovému porozumění by měl být universální jazyk. Latinu, jeţ tehdy k takovému účelu víceméně slouţila, však nedoporučoval, a to z toho důvodu, ţe byla příliš nesnadná k naučení, a tedy přístupná jen okruhu vzdělanců a jazykově nadaných lidí, kteří museli jejímu studiu věnovat nemalé úsilí. Navíc také latina, stejně jako ostatní přirozené jazyky, obsahovala mnoho synonym, idiomů a dalších nejednoznačností, které by 7
Výtažky z knihy Bebop Bytes Back: An Unconventional Guide to Computers, 1997, C. Maxfield, A. Brown. Článek dostupný na www.cs.ttu.ee, Ramon Lull's Ars Magna, cit. 20. 7. 2013.
9
universální jazyk mít neměl. Ve svých dílech se Komenský zabýval výhodami různých jazyků (libozvučnost, moţnost skládání slov), které by bylo ideální spojit do jednoho společného (Barandovská-Frank, 1995, s. 70). Na přelomu 17. a 18. století inspirovalo čínské písmo vznik mnoha pasigrafií. První, kdo termín pasigrafie pouţil, byl Joseph de Maimieux. Jím zaloţená paříţská kancelář pořádala kurzy pasigrafií. Maimieuxova práce byla publikována v roce 1797. Pod jeho vedením vznikl také slovník Grand Nomenclateur, jenţ ale nikdy nevyšel (Barandovská-Frank, 1995, s. 71 - 72). V tomto období také proběhlo několik pokusů o sestavení mezislovanského jazyka. Chorvat Jurij Kriţanič vytvořil v roce 1666 na základě ruštiny a srbochorvatštiny mezislovanskou gramatiku. Autory dalších podobných projektů jsou například S. Stratimirovič (1796, základ: ruština), S. B. Linde (1807, základ: polština), B. Kumerdey (1793, základ: slovinština) a G. Sapel (1790) (Barandovská-Frank, 1995, s. 73). V 18. a 19. století probíhaly pokusy upravit a zjednodušit pro mezinárodní komunikaci také jiné evropské jazyky. V roce 1711 vznikl Projekt opravy, zdokonalení a zpřesnění angličtiny (Swift) a další podobný projekt v roce 1787 (Lawth). Roku 1847 vytvořil James Bredshaw tzv. World English (Světovou angličtinu). O 8 let dříve zjednodušil pro tyto účely francouzštinu J. Schipfer, v roce 1853 němčinu anonymní autor, jenţ svůj projekt nazval Weltdeutsch (Barandovská-Frank, 1995, s. 73 - 74). Na počátku 19. století začal François Sudre tvořit apriorní „hudební” jazyk – Solresol. Tento jazyk tvořil slova pomocí sedmi slabik hudební stupnice: do re mi fa sol la si. Z těchto slabik vzniklo 2 660 slov (např. solresol – jazyk; fasifa – chtít; reresi prosinec). Jazyk byl vytvořen jako jednoduchý, aby mohl slouţit svému účelu – být neutrálním prostředkem mezinárodní komunikace8. Solresol má i posunkovou verzi pro neslyšící, vytvořenou Vincentem Gajevskim (Barandovská-Frank, 1995, s. 73). Přelomovým se pro umělé jazyky, zejména mezinárodní pomocné, stal rok 1879, kdy spatřil světlo světa volapük. Jeho autorem byl německý kněz Johann Martin Schleyer. Volapük rychle získal na oblibě a stal se prvním umělým jazykem, který fungoval podobně jako jazyky přirozené (Barandovská-Frank, 1995, s. 74). Přestoţe se volapükistické hnutí rozšířilo poměrně rychle, rychlý byl i jeho úpadek. Přibliţně deset let po vzniku volapüku došlo k rozporu mezi autorem a Akademií volapüku, která prosazovala změny, jeţ se Schleyerovi nelíbily. Ten povaţoval jazyk za své vlastnictví a právo na změny si vyhrazoval pro sebe (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).
8
Simon Ager, Solresol. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 21. 7. 2013.
10
Na rozdíl od volapüku si esperanto, další velmi úspěšný umělý jazyk, jenţ vznikl v roce 1878, své příznivce uchoval, a jeho autor L. L. Zamenhof byl mnohem otevřenější změnám9. Dnes je esperanto uţíváno v ústní a písemné komunikaci, v literatuře, radiovém vysílání a dokonce ve filmu (Incubus, Angoroj)10. Má také své rodilé mluvčí, pocházející nejčastěji z jazykově smíšených rodin11. V roce 1901 byla zaloţena Delegace pro přijetí universálního jazyka (Délégation pour l'adoption d'une langue universelle), jeţ podporovala a zkoumala mezinárodní pomocné jazyky. Leopold Leau a Louis Couturat, tajemníci Delegace, stáli za vydáním Histoire da la langue universelle (1903) a Les nouvelles langues internationales (1907), v nichţ byly rozebírány všechny tehdy známé projekty umělých universálních jazyků (Barandovská-Frank, 1995, s. 77). Právě Couturat, společně s Louisem Beaufrontem v roce 1907 stvořili reformovanou verzi esperanta – ido (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Tato reformovaná verze byla Delegací přijata jako nejvhodnější mezinárodní pomocný jazyk (Barandovská-Frank, 1995, s. .101). Počátek 20. století byl obdobím rozkvětu naturalistických umělých jazyků. Důleţitou osobností této doby je Julius Lott, autor projektu Mundolingue (1900) (Barandovská-Frank, 1995, s. 80). Dalšími naturalistickými jazyky jsou například occidental (E. de Wahl) a novial ( Otto Jespersen) (Barandovská-Frank, 1995, s. 81). V roce 1924 vznikla v USA Asociace mezinárodního pomocného jazyka (International auxiliary language asociation). V ní sdruţení lingvisté sestavili čtyři verze mezinárodního jazyka, z nichţ pak Alexander Gode sestavil jednu finální. Takto vznikla roku 1952 interlingua (Barandovská-Frank, 1995, s. .113, 115). V roce 1956 proběhl další kolektivní pokus o vytvoření universálního jazyka, a to vznikem Société internationale de philologie. Apriorní, jednoduchý, libozvučný a logický jazyk měla vytvořit komise 23 osob. Po prozkoumání různých projektů zvítězil návrh člena komise Sotose Ochanda z roku 1845 (Barandovská-Frank, 1995, s. 72). Umělé jazyky nepochybně vznikají i v 21. století. Jak ale píše Jan Pokorný, většina jejich tvůrců „na jejich praktické vyuţití neaspiruje. Umělé jazyky se uplatňují například v počítačových hrách, fantastické literatuře a ve filmu a také jako zvláštní druh koníčku.” (Pokorný, 2010, s. 156) 9
Simon Ager, Esperanto. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 23. 7. 2013.
10
www.en.wikipedia.org, List of Esperanto-language films, cit. 23. 7. 2013
11
Pavla Dvořáková, Rodilí mluvčí esperanta (u příležitosti 21. 2. – Dne mateřského jazyka. Dostupné na www.esperanto.cz, cit. 23. 7. 2013. Dále jen „Dvořáková, RME“.
11
2 Příklady konkrétních umělých jazyků 2.1
Volapük
Autor: Johann Martin Schleyer (18. 7. 1831 – 16. 8. 1912) se narodil ve vesnici Oberlauda v německém Badenu. V roce 1856 byl vysvěcen na katolického kněze. V letech 1867 – 1875 působil jako pastor v Krumbachu. Během této doby byl čtyři měsíce vězněn za kázání proti socialismu12. Dalších deset let byl pastorem v Litzelstettenu, kde se věnoval studiu jazyků, kterých se měl údajně naučit více neţ padesát 13. V té době byl editorem magazínu Sionsharfe, který se věnoval převáţně katolické poezii (wikipedia, JMS, 18. 11. 2012). V roce 1878 Schleyer publikoval Weltalfabet (světovou abecedu), která byla prvním krokem k jazyku, jenţ nazýval Völkerdolmetsch (tlumočník národů). Obsahoval prvky z němčiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny a ruštiny (Adams, 2011, s. 26 - 27).
Jazyk:
Přesto, ţe Volkerdolmetsch nebyl nikdy dokončen, Schleyer stále cítil potřebu vytvoření universálního jazyka, jenţ by pomohl sjednotit lidstvo (heslo volapükistického hnutí znělo: „Jednomu lidstvu jeden jazyk”). Tuto myšlenku mu měl ve snu vštípit Bůh14. V březnu roku 1879 publikoval v magazínu Sionsharfe gramatiku Weltsprache (světové řeči). Název Volapük (světový jazyk) se poprvé objevil v únorovém čísle v roce 1880 a později toho roku byla jeho gramatika publikována kniţně spolu se slovníkem, jenţ obsahoval 2780 slov (Adams, 2011, s. 26 - 27).
12
www.en.wikipedia.org, Johann Martin Schleyer, cit. 18. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, JMS,datum“.
13
Michael Adams, From Elvish to Klingon: exploring invented languages, str. 26. Dále jen „ Adams, 2011, s.“
14
www.en.wikipedia.org, Volapük; www.omniglot.com, Volapük, cit. 18. 11. 2012.
12
Abeceda volapüku Tabulka 1
A
D
H
L
Ö
T
X
Ä
E
I
M
P
U
Y
B
F
J
N
R
Ü
Z
C
G
K
O
S
V
-
Původní digrafy ch a th byly později vypuštěny (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Přízvuk Leţí vţdy na poslední slabice, která je dlouhá. Částice li a la jsou nepřízvučné (Barandovská-Frank, 1995, s. 93).
Stručný přehled gramatiky: Člen Člen má volapük pouze určitý - el. Substantiva Skloňují se ve čtyřech pádech - nominativu (nulová koncovka), genitivu (koncovka -a), dativu (koncovka -e) a akuzativu (koncovka -i). Plurál se tvoří přidáním -s za koncovky pádů, tedy například domes = domům. Ţenský rod se tvoří prefixem ji- (blod – bratr, jiblod – sestra) nebo of-. Muţský rod lze zdůraznit prefixem hi-. Věci jsou rodu středního (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Sloţeniny jsou obvykle spojovány koncovkou genitivu -a: vol-a-pük (svět-a řeč). Mohou se ovšem objevit i koncovky dativu či akuzativu nebo lze kořeny připojovat v nominativu.
13
Adjektiva Ajektiva končí na -ik. Většinou stojí za substantivem. V tom případě se s ním neshodují v čísle a pádě. Shoda však nastává, stojí-li před substantivem, je od něj odděleno dalšími slovy nebo stojí samostně15. Komparativ se tvoří přidáním sufixu -um, superlativ -ün (Barandovská-Frank, 1995, s. 92). Zájmena
Osobní: mas. – ob, ol, on; fem. – of; neut. os, plurál se tvoří přidáním -s
Přivlastňovací: koncovka -ik
Ukazovací: at, hiat, jiat pro blízkost, et, hiet, jiet pro vzdálenost
Tázací: kin, kim, kif, kis
Vztažná: hikel, jikel, kelos
Neurčitá: ek (nikdo), bos (něco), al (všechno) a další
Zvratné: ok.
Zájmena se skloňují stejně jako substantiva Číslovky Číslovky do deseti jsou jednoslabičné (např. bal - jedna, tel – dva, kil - tři, fol – čtyři atd.). Číslovky od jedenácti výše jsou sloţené, kladou se prosté tvary za sebe. U číslovek jedenáct aţ devatenáct stojí na prvním místě desítka a za ní jednotka (degbal jedenáct). Číslovky dvacet, třicet apod. se tvoří obráceně (teldeg – dvacet, kildeg – třicet). Sto – tum, tisíc – mil, milion - balion. Řadové číslovky končí na -id (kilid – třetí). Zlomky se tvoří přidáním sufixu -dil (foldil bal – čtvrtina), násobky -na (balna – jedenkrát, folna – čtyřikrát (BarandovskáFrank, 1995, s. 92).
15
www.en.wikipedia.org, Volapük, cit. 18. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, Volapük, datum“.
14
Adverbia Adverbia se tvoří přidáním koncovky -o buď ke kořeni nebo za adjektivní sufix -ik (gudik – dobrý, gudiko – dobře) (wikipedia, Volapük, 18.11. 2012). Existují i adverbia bez koncovky (ai – vţdy, ba – snad) (Barandovská-Frank, 1995, s. 93). Slovesa Všechna slovesa jsou pravidelná. Infinitiv končí na -ön. Rozlišují osobu (určenou pomocí zájmena) (Barandovská-Frank, 1995, s. 92), číslo, čas (vyjádřený prefixem), způsob, rod a vid. Sloveso ve volapüku můţe být časováno aţ na 1584 způsobů (wikipedia.org, volapük) a můţe mít aţ 500 000 tvarů16. Co se týče časů a způsobů, rozlišuje volapük imperfectum, perfectum, plusquamperfectum, prezens, futurum I. a II., aktivum, pasivum, imperativ, přechodník přítomný a příčestí trpné (Barandovská-Frank, 1995, s. 92).
Předložky, spojky a citoslovce jsou odvozeny od substantivních kořenů pomocí vhodných sufixů (wikipedia, Volapük, 18. 11. 2012).
Slovní zásoba:
Kořeny slov ve volapüku pocházejí převáţně z angličtiny, francouzštiny, němčiny a latiny. Často jsou však pozměněny téměř k nepoznání (vol – angl. world, pük – angl. speak). Většina z nich je jednoslabičná a nemohou končit na s, sh, z, c a r. Hláska r se v původním Schleyerově volapüku vůbec nevyskytovala, protoţe by zejména pro asijské mluvčí nastal problém s výslovností. Byla nejčastěji nahrazována hláskou l (angl. rose – lol). Arie de Jong přidal r do volapüku v roce 1929 a dnes existují slova jako rel (angl. religion – náboţenství) (wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Volapük hojně vyuţívá prefixů a sufixů, mezi nejuţívanější patří -il (deminutivum), -en (zaměstnání), -af (ţivočich), -ge (opakování), -ne (zápor), -lu (zmenšení), -än (země), -em (kolektiv) a další. Pomocí těchto afixů lze odvodit velkou část slovní zásoby, například od slovesa pük (mluvit) lze se zde uvedenými prefixy 16
Simon Ager, Volapük. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 18. 11. 2012.
15
vytvořit tyto tvary: gepük (odpověď), lupük (povídání), nepük (mlčení) (BarandovskáFrank, 1995, s. 93).
Organizace a hnutí
„Volapük byl prvním zcela realizovaným projektem plánového jazyka s jistým počtem mluvčích, vlastní literaturou a mezinárodním hnutím (Barandovská-Frank, 1995, s. 94).” V roce 1882 byly zaloţeny organizace v Německu a Švédsku a o dva roky později se konal první mezinárodní kongres ve Friedrichshafenu. Další sjezdy se konaly v Mnichově (1887) a v Paříţi (1889) (Barandovská-Frank, 1995, s. 94; wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Ve svém vrcholném období měl volapük přes 100 000 mluvčích (omniglot, Volapük, 25. 11. 2012). V roce 1887 byla zaloţena Akademie volapüku - Kadem Bevünetik Volapüka. Schleyer se stal jejím předsedou. Ředitelem pak byl August Kerckhoffs. V tomto období začalo volapükistické hnutí upadat. Kerckhoffs chtěl prosazovat (především zjednodušující) reformy, Schleyer si ovšem nárokoval autorská práva a většinu z nich odmítal. To způsobilo, ţe se hnutí v roce 1888 rozdělilo na dva tábory. Jeden následoval Schleyera (především katolíci) a druhý prosazoval právo akademie na změny v jazyce (Barandovská-Frank, 1995, s. 94 - 95). Další moţnou příčinou úpadku byl vznik esperanta v roce 1887. Mnoho volapükistů přešlo na esperanto a v roce 1900 uţ zůstalo jen 159 členů volapükistických klubů, které Schleyer uznával (wikipedia, Volapük, 25. 11. 2012). Pastor Sleumer, jemuţ odkázal vedení hnutí, vydal v roce 1913 oběţník Volapükanes valik, ovšem zájem o volapük oţivit nedokázal. V letech 1921 – 1935 proběhlo několik dalších pokusů (vydávání časopisu Nüniel (Jakob Sprenger), přijetí reforem Arie de Jonga). Po krátkém opětovném vzestupu zájmu se však hnutí rozpadlo, a dnes se jiţ mluví jen o izolovaných volapükistech (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).
16
Publikace V roce 1889 Kerckhoffs publikoval ročenku „diplomovaných volapükistů” (Yelabuk pedipedelas, Paříţ, Le Soudier), obsahující nejen rozsáhlý seznam publikací, věnujících se volapüku a problémům mezinárodních jazyků, ale i jména a místa bydliště oněch „diplomovaných volapükistů”. Do roku 1889 vzniklo (v ročence uvedených) 283 společností, 384 knih, 25 časopisů a 316 učebnic volapüku. Historik Drezen uvádí, ţe existovalo 58 časopisů o nebo ve volapüku. Po Schleyerově smrti (1912) z nich však zůstaly pouze Nuns blefik se Volapükavol (Nizozemsko) a Der Weltsprachefreund (Německo) (Barandovská-Frank, 1995, s. 95).
Ukázka textu: O Fat obas O Fat obas, kel binol in süls, paisaludomöz nem ola! Kömomöd monargän ola! Jenomöz vil olik, äs in sül, i su tal! Bodi obsik vädeliki givolös obes adelo! E pardolös obes debis obsik, es id obs aipardobs debeles obas. E no obis nindukolös in tentadi, sod aidalivolös obis de bad. Jenosöd!17 Otče náš Otče náš, jenţ jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen!18
17
Simon Ager, Volapük. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 27. 11. 2012.
18
Otče náš – text Motlitby páně. Dostupné na www.pastorace.cz, cit. 27. 11. 2012. Dále jen „pastorace, Otče náš, datum“.
17
2.2
Novial
Autor: Jens Otto Harry Jespersen (16. 7. 1860 – 30.4.1943) byl dánský jazykovědec, narozený ve městě Randers v Jutsku. Jiţ od dětství se, inspirován prací Rasmuse Raska, věnoval jazykům. Učil se islandsky, italsky a španělsky. V sedmnácti letech nastoupil na Kodaňskou univerzitu, kde studoval nejprve právo, později se začal zcela věnovat studiu jazyků. V roce 1887 získal magisterský titul z francouzštiny. Během studií pracoval jako učitel a stenograf v dánském parlamentu. V roce 1891 úspěšně obhájil svou doktorskou disertaci.19 Ještě před získáním magisterského titulu (v roce 1886) publikoval dokument o zákonech fonetiky a napomohl vzniku Skandinávské asociace, zabývající se reformami ve způsobu vyučování jazyků. V letech 1893-1925 působil jako profesor angličtiny na Kodaňské univerzitě.20 Od roku 1990 do roku 1991 byl také tamním rektorem. Mezi Jespersenovy nejvýznamnější práce patří Growth and Structure of the English Language (1905), Modern English Grammar on Historical Principals (1909 – 1949), Language: Its Nature, Development and Origin (1922), The Philosophy of Grammar (1924) a Mankind, Nation and Individual: from a linguistic point of view (1925) (wikipedia, O. Jespersen, 7. 12. 2012). Kromě angličtiny a metod výuky jazyků se Jespersen hojně věnoval také fonetice. Jeho dílo Fonetik (1897-1899) bylo důleţitou prací v oblasti obecné fonetiky (britannica, O. Jespersen, 7. 12. 2012). V roce 1930 svolal International Meeting on Linguistic Research (mezinárodní setkání, týkající se lingvistického výzkumu) v Ţenevě, kterému předsedal. V roce 1936 vystupoval jako prezident na Čtvrtém mezinárodním lingvistickém kongresu v Kodani.
19
www.en.wikipedia.org, Otto Jespersen, cit. 30. 11. 2012. Dále jen „wikipedia, O. Jespersen, datum“.
20
www.britannica.com, Otto Jespersen, 7. 12. 2012. Dála jen „britannica, O. Jespersen, datum“.
18
Jazyk Otto Jespersen se zajímal také o mezinárodní pomocné jazyky. Účastnil se vytváření ida a v roce 1928 publikoval International Language (Mezinárodní jazyk), kde představil svůj vlastní plánový jazyk – novial (britannica, O. Jespersen, 7. 12. 2012). V roce 1930 pak následoval slovník Novial Lexike.21 Název novial je zkratkou pro Nov International Auxiliari Lingue (nový mezinárodní pomocný jazyk) (Barandovská-Frank, 1995, s. 111). Jespersen usiloval o co největší mezinárodnost a také podobnost přirozeným jazykům (převzal například pouţívání pomocných sloves z angličtiny) (Adams, 2011, s. 39-40). Abeceda novialu22: Tabulka 2
A
D
H
L
P
SH
X
B
E
I
M
Q
T
Y
C
F
J
N
R
U
-
CH
G
K
O
S
V
-
Hlásky c a z se kvůli problematické výslovnosti v novialu neuţívají. Vyskytovaly se „jen ve vlastních jménech a v chemické terminologii (Barandovská-Frank, 1995, s. 109).” Roku 1934 došlo ke změnám, z nichţ jednou bylo přidání c do abecedy (cosmopoliti) (Barandovská-Frank, 1995, s. 112). Přízvuk
Důraz se klade na předposlední slabiku (Barandovská-Frank, 1995, s. 110). Graficky se neznačí (omniglot.com, Novial, 7. 12. 2012).
21
www.en.wikipedia.org, Novial, cit. 7. 12. 2012. Dále jen „wikipedia, Novial, datum“.
22
Viz wikipedia, Novial, 7. 12. 2012.
19
Stručný přehled gramatiky: Člen Členy má novial dva – neurčitý un a určitý le. Jsou stejné pro všechny tři rody. Neurčitý člen se pouţívá pouze v singuláru, určitý v obou číslech. Substantiva Substantiva mají tři rody: neurčitý (koncovka -e), muţský (-o) a ţenský (-a), např. umělec – artiste, artisto, artista (Barandovská-Frank, 1995, s. 109). Plurál se tvoří přidáním -s (po vokálu) nebo -es (po konsonantu) (wikipedia, Novial, 7. 12. 2012). Pády jsou v novialu určovány předloţkou, s výjimkou nominativu, genitivu (koncovka -n) a akuzativu (od nominativu se liší jen postavením za slovesem, je moţné přidat koncovku -m/-em). Adjektiva Adjektiva mají neměnný tvar a mohou stát před i za substantivem, se kterým se neshodují. Vyskytují-li se samostatně, mají koncovku -i (singulár) nebo -is (plurál) (Barandovská-Frank, 1995, s. 110; wikipedia, Novial, 7. 12. 2012). Komparativ se tvoří pomocí plu a min – plu boni (lepší), min boni (horší). Superlativ vznikne přidáním li maxim/li minim- li maxim boni (nejlepší), li minim boni (nejhorší). Zájmena
Osobní: me, vu, le, lo, la, lu (singulár) a nus, vus, les, los, las, lus (plurál)
Přivlastňovací se tvoří přidáním -n (singulár) a -en (plurál)
Ukazovací: ti, disi, tali, tanti, sami, self.
Tvary tázacích a vztažných zájmen jsou zřejmě inspirovány latinou: qui, que, quand, quali, quanti, quantum.
20
Číslovky Číslovky jedna aţ deset jsou jednoslabičné (uni, du, tri, quar, sink, six, sep, ok, nin, dek). Desítky se tvoří přidáním -anti (trianti – třicet). Sto – sent, Tisíc – mil. Číslovky se substantivizují koncovkou -o (unio – jednička). Řadové číslovky se tvoří přidáním -esmi (sepesmi – sedmý), dělivé -opim a zlomky -me (trime – třetina) (Barandovská-Frank, 1995, s. 110). Slovesa V infinitivu nemají slovesa na rozdíl od češtiny (-t/-ti) jenotný tvar koncovky. Před infinitiv se klade podobně jako v angličtině částice tu (tu ama - milovat). V přítomném čase má sloveso tvar kořene, který se v osobě a čísle nemění. V oznamovacím způsobu se před sloveso kladou osobní zájmena (me ama). Bez nich slouţí tyto tvary k vyjádření imperativu (ama!). Částice konjunktivu – hortativu je let (let nus starta), optativu mey. Imperfektum se tvoří přidáním koncovky -d (me amad) nebo pomocí did (me did ama). Perfektum se tvoří pomocí ha a infinitivu, plusquamperfektum had a infinitivu. Novial má dvě futura - I a II. Futurum I se skládá z ve/sal a infinitivu, futurum II z sal + ha a infinitivu. Participium přítomné má koncovku -nt (amant), minulé -t (amat). Pasivum tvoří bli a infinitiv (me bli protekte). Zápor se tvoří pomocí záporky no.
Příslovce, spojky a předložky pocházejí převáţně z latiny a západoevropských jazyků. Adverbia Tvoří se od adjektiv přidáním -m (wikipedia, Novial, 7. 12. 2012) (boni – dobrý, bonim – dobře).
21
Slovosled Je pevný: podmět – přísudek – předmět (Barandovská-Frank, 1995, s. 110).
Slovní zásoba: Novial uţívá mnoho afixů, mezi nejdůleţitější patří pre-, anti-, non-, dis-, mal-, ri-, -o, -eso, -ione, -ilo, -iste, -al, -osi, -lok, -kas a -man (Barandovská-Frank, 1995, s. 110 – 111). Většina slovní zásoby má základ v latině a románských a germánských jazycích. Gramatika se podobá anglické (omniglot, Novial,7. 12. 2012).
Ukázka textu: Nusen Patre Nusen Patre, kel es in siele, mey vun nome bli sanktifika, mey vun regno veni; mey on fa vun volio kom in siele anke sur tere. Dona a nus dissidi li omnidiali pane, e pardona a nus nusen ofensos, kom anke nus pardona a nusen ofensantes, e non dukte nus en tentatione, ma liberisa nus fro malu. Amen (omniglot.com, Novial, 7. 12. 2012). Otče náš Otče náš, jenţ jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen (pastorace, Otče náš, 20. 2. 2013).
22
Organizace a hnutí V roce 1937 byla zaloţen výbor Lingual Jurie de Novialistes, který navrhoval úpravy a vylepšení novialu. Jeho návrhy však byly pouze doporučením, nikoliv závazným rozhodnutím.23
Publikace
Mezi lety 1934 a 1939 vycházel ve Švédsku časopis Novialiste, jehoţ šéfredaktorem byl P. Ahlberg (nov.wikipedia.org, Novialiste, 18. 4. 2013).
23
Esperantská wikipedie, www.eo.wikipedia.org, Novialo-Akademio, cit. 18. 4. 2013.
23
2.3 Interlingua Autorství:
Na rozdíl od většiny uměle vytvořených jazyků nevznikla interlingua jako projekt jednoho autora, nýbrţ jako výsledek práce skupiny lingvistů, sdruţených v organizaci IALA – International Auxiliary Language Association (Mezinárodní asociace pro pomocné jazyky) (Barandovská-Frank, 1995, s. 115), která fungovala v letech 1924 – 1953. Projekt Interlingua byl finančně podporován například Rockfellerovou nadací (Rockefeller Foundation) či rodinou Alice Vanderbilt Morrisové. Na vzniku interlingvy se podílel například William E. Collinson, pod jehoţ vedením začaly práce na vytváření mezinárodní slovní zásoby v letech 1936 – 1939. Nahradil jej E. Clark Stillman, který shromáţdil skupinu lingvistů, jeţ pracovala na objektivní metodě získávání a standardizování slovní zásoby. V jeho pozici ho v roce 1942 vystřídal Alexander Gode. V roce 1946 byl přizván André Martinet, aby řídil kompletaci slovní zásoby, ale o dva roky později z projektu odešel. Po něm se opět ujal vedení Alexander Gode, a v roce 1951 dokončil Interlingua-English Dictionary, který obsahoval více neţ 27 000 slov24. Za konečného autora je povaţován právě Gode, jenţ sestavil konečnou podobu interlingvy ze čtyř verzí, jeţ vznikly pod záštitou organizace IALA (Barandovská-Frank, 1995, s. 115).
Jazyk:
Název interlingua je sloţen ze dvou částí – inter (mezi, uvnitř) a lingua (jazyk)25, znanemá tedy přibliţně „prostředník mezi jazyky“. Při jejím vytváření byla projevena snaha o co největší přirozenost; řadí se tedy do skupiny naturalistických umělých jazyků. Je srozumitelná především mluvčím románských jazyků. Dále čerpá slovní zásobu například z jazyků germánských (Barandovská-Frank, 1995, s. 115). Alexander Gode
24
Simon Ager, Interlingua. Dostupné na www.omniglot.com, cit. 13. 3. 2013. Dále jen „omniglot, Interlingua, datum“. 25
www.en.wikipedia.org, Interlingua, cit. 13. 3. 2012. Dále jen „wikipedia, Interlingua, datum“.
24
interlingvu často nazýval „standardní průměrnou evropštinou“ (omniglot, Interlingua, 13. 3. 2013). V roce 1967 byla uznána mezinárodní organizací International Standardizing Organization jako vhodná pro mezinárodní terminologii. Koncem 50. let 20. století se interlingua často pouţívala jako jazyk resumé vědeckých prací, především lékařských (Barandovská-Frank, 1995, s. 115).
Abeceda26 Tabulka 3
A
D
H
L
P
T
W
B
E
I
M
Q
U
X
C
F
J
N
R
Ü
Y
CH
G
K
O
S
V
Z
Přízvuk Je přirozený, nejčastěji leţí na předposlední slabice (Barandovská-Frank, 1995, s. 113).
Stručný přehled gramatiky: Člen V interlingvě existuje člen určitý a neurčitý. Neurčitý člen un se uţívá pro jednotné číslo a všechny tři rody, určitý le pro obě čísla a všechny rody.
26
Barandovská-Frank, 1995, s. 112
25
Substantiva Substantiva nemají pevné koncovky (homine, frukto, uxor). Pomocí -a lze od některých maskulin tvořit feminina (např. asino – asina). Plurál se tvoří pomocí -s po vokálu a -es po konsonantu, pokud slovo nekončí na s jiţ v singuláru. Existuje i nepravidelný plurál (le lied – le lieder). Adjektiva Jako substantiva nemají pevné koncovky. Stupňování můţe být pravidelné (plus/minus, le plus/le minus) či nepravidelné (magne, major, maxime). Adjektiva mohou stát před i za substantivy, s nimiţ se shodují. Zájmena
Osobní: io, tu, ille, illa, illo, il, nos, vos, illes, illas, illos.
Tvary předložkového pádu: me, te, le, la, lo, nos, vos, les, las, los.
Přivlastňovací zájmena mají dva moţné tvary – plný a redukovaný. Plný se uţívá, stojí-li samostatně (mie, tue, sue, nostre, vostre, lore), redukovaný před substantivy a adjektivy (mi, tu, su, lor).
Číslovky Číslovky mají zřetelný latinidní/románský původ – un, duo, tres, quatro, cinque, ses, septe, octo, nove, dece. Řadové číslovky se tvoří přidáním -ple: duople, quatrople, octople.
Adverbia Mají původ také převáţně latinský, například hic, ibi, plus, semper. Některá mohou mít příponu -mente/-amente: naturalmente, physicamente.
26
Slovesa
Slovesa se dělí do tří konjugací, a to podle zakončení infinitivu, jeţ můţe být -ar, -er či -ir. Infinitiv můţe plnit funkci substantiva. Existují koncovky časové, nikoliv však osobní. Participium přítomné končí na -nte, minulé na -ate/-ite. Prézens nemá zvláštní koncovku, jeho tvary končí na poslední vokál infinitivu, kromě několika nepravidelných sloves (např. haber, esser). Imperativ se rovná tvarům prézentu bez zájmena (kromě slovesa esser). Imperfektum má koncovku -va. Perfektum a plusquamperfektum se tvoří pomocí slovesa haber a participia minulého. Budoucí čas má koncovku -á (io viderá). Kondicionál končí na -ea. Pasivum se tvoří pomocí slovesa esser a trpného participia.
Předložky, spojky a částice rovněţ často pocházejí z latiny, například ante, apud, ergo, tamen, causa (Barandovská-Frank, 1995, s. 112 - 113)27.
Slovní zásoba:
Slova si často uchovávají svou původní podobu i výslovnost. Z nelatinských abeced jsou transliterována (například japonské kimono). Pocházejí nejčastěji z latiny, řečtiny, románských a germánských jazyků, ale i dalších, neevropských. Slovní zásoba interlingvy uţívá mnoha afixů, jeţ přejímá ze zdrojových jazyků. Jsou to například: -al, -ile, -ion, -in, -ose, - dis, con-, -mento a další (Barandovská-Frank, 1995, s. 113).
27
Celý přehled gramatiky interlingvy byl čerpán z uvedených stran knihy Úvod do interlingvistiky V. Barandovské-Frank.
27
Ukázka textu: Článek 1 Listiny základních práv a svobod Tote le esseres human nasce libere e equal in dignitate e in derectos. Illes es dotate de ration e de conscientia e debe ager le unes verso le alteres in un spirito de fraternitate (omniglot.com, heslo Interlingua, 13. 3. 2013). Překlad Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.28
Organizace a hnutí
V roce 1954 zaloţili Ric Berger a André Schild organizaci Union Mundial pro Intelingua (Světovou unii pro interlingvu). Dnes sídlí v Dánsku. Tato organizace publikuje bibliografie děl v interlingvě, jak odborných, tak beletristických.
Publikace
Union Mundial pro Intelingua vydává ročenku UMI, která obsahuje mimojiné adresy asi dvou set členů (rok 1995). Oficiálním časopisem je Panorama in Intelingua. V roce 1995 vycházela periodika Actualites de Intelingua, Lingua e vita, Internovas, Voce de Intelingua, Unir a Biblia.
Ric Berger, jeden ze zakladatelů UMI, byl jedním z nejaktivnějších autorů píšících v Intelingvě. Mezi jeho díla patří encyklopedie, historie Intelingvy – Vade mecum de Interlingua (1967), Le problema de una lingua international (1972) a časopis Revista de Interlingua (do roku 1983) (Barandovská-Frank, 1995, s. 115 - 116).
28
České znění Základní listiny práv a svobod. Dostupné na www.psp.cz, cit. 13. 3. 2013.
28
2.4 Quenijština Autor: John Ronald Reul Tolkien (3.1.1892 – 2.9.1973) se narodil v Bloemfonteinu v dnešní Jihoafrické republice, kde ţil do svých tří let. Poté s matkou a bratrem přesídlil do Anglie, kde se často stěhovali. Matka ho i s bratrem učila nejprve doma. Ve čtyřech letech uměl číst a psát. Jiţ v dětství se učil základům latiny. V roce 1900 konvertovala jeho matka ke katolictví, i přes protesty své babtistické rodiny. Tolkiena proto od roku 1904, kdy zemřela, vychovával otec Francis Xavier Morgan v Edgsbastonu. Navštěvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu a Exeterskou fakultu v Oxfordu. Na počátku I. světové války byl Tolkien povolán do Britské armády, kde slouţil u Lancashirských střelců. V roce 1917 byl z armády propuštěn ze zdravotních důvodů29. V roce 1919 získal diplom ze staroanglického jazyka a literatury v Oxfordu. V roce 1920 začal učit anglický jazyk na univerzitě v Leedsu 30, kde se o čtyři roky později stal profesorem anglosaského jazyka. V roce 1925 se vrátil do Oxfordu. Společně s Clivem Staplesem Lewisem a dalšími spisovateli zaloţil seskupení Inklings. V roce 1945 se v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury a setrval zde aţ do roku 1959, kdy odešel do penze (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi Tokienovy vědecké práce patří Slovník střední angličtiny (Middle English Vocabulary) z roku 1922, kritické vydání artušovského příběhu Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight), jenţ přeloţil do moderní angličtiny (1925) (databazeknih.cz, J.R.R.T. 20.3.2013), Netvoři a kritikové (The monsters and the critics, 1939 – 1959), kde se zabýval kritikou básně Beowulf, vydání středověké básně Sir Orfeo z roku 1944 či Angličtina a velština (English and Welsh) z roku 1963. Přeloţil i další díla ze staroanglického a středoanglického jazyka (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi neakademickým čtenářstvem se však Tolkien nejvíce proslavil svými fantastickými a pohádkovými díly. Bývá povaţován za otce literárního ţánru fantasy, který zviditelnil a přispěl k jeho rozšíření a uznání (databazeknih.cz, J.R.R.T., 20.3.2013). Mezi tato díla patří například Kniha ztracených příběhů (The Book of Lost Tales), několik kratkých příběhů a povídek (např. List od Nimrala (A leaf by Niggle, 29
Životopis Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Dostupné na www.spisovatele.cz, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „spisovatele.cz, J.R.R.T., datum“. 30
Také životopis J.R.R. Tolkiena. Dostupné na www.databazeknih.cz, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „databazeknih.cz, J:R:R:T., datum“.
29
1945), Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major, 1969), a především díla z jeho fiktivní Středozemě: Hobit, aneb, Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit, 1937), trilogie Pán prstenů (The Lord of The Rings, 1954 – 1955), sbírka mytologických příběhů Středozemě Silmarillion (The Silmarillion, 1977), Húrinovy děti (The Children of Húrin), které v roce 2007 vydal z pozůstalosti jeho syn Christopher Tolkien, a několik dalších. Tato jeho díla čerpají především ze skandinávské či velšské mytologie (spisovatele.cz, J.R.R.T., 20.3.2013) a jsou protkána Tolkienovou vlastní básnickou tvorbou. Tolkien nalezl zalíbení ve finštině a velštině, jeţ inspirovaly gramatické jevy a podobu některých jeho fiktivních jazyků. Během svého ţivota jich Tolkien rozpracoval celou řadu, některé podrobně, jiné však byly pouze zlomkovité a obsahovaly jen několik slov či vět. Mezi méně významné jazyky patří adunajština (Adûnaic, jazyk Númenoru), entština (Entish, jazyk entů z lesa Fangornu), jazyk skřetů a černá řeč Mordoru (Orcish a the Black Speech), khuzdulština (Khuzdul, jazyk trpaslíků), telerijština (Telerin, jazyk mořských elfů) a další. Nejznámnější a nejucelenější z Tolkienových jazyků jsou quenijština (Qenya/Quenya) a sindarština (Sindarin). Jedná se o archaický (quenijština) a vznešený (sindarština) jazyk elfů31.
Jazyk:
Quenijština (původně qenijština) začala vznikat přibliţně v roce 1910 a Tolkien na ní nepřestal pracovat aţ do své smrti v roce 1973 (wikipedia, Quenya, 17. 4. 2013). Mezi elfskými jazyky je povaţována za nejvznešenější a nejarchaičtější. Je nejpodobnější původní elfštině, která vznikla s „probuzením“ elfů. Primitivní elfština a quenijština si byly velmi podobné, snad i vzájemně srozumitelné, ne však identické. Primitivní elfština na cestě ke quenijštině prodělala několik změn. Například hlásky b a d se změnily ve v a l, nepřízvučné vokály uvnitř slov zanikaly, a některé hláskové shluky prodělaly metatezi. Cílem těchto změn bylo zjemnění jazyka a zjednodušení výslovnosti (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).
31
Helge Kåre Fauskanger, Ardalambion, Quenya. Dostupné na www.uib.no/People/hnohf, cit. 20. 3. 2013. Dále jen „Ardalambion, jazyk, datum”.
30
Quenijština byla první z elfských jazyků, jenţ byl písemně zaznamenán, a to písmem tengwar. Ve Středozemi jiţ nebyla rodným jazykem. Byla uţívána podobně jako latina v současnosti, především jako jazyk obřadů, moudrosloví a písňových textů32 V oblibě byla také vlastní jména pocházející z quenijštiny. Gramatika i znění quenijštiny byly značně inspirovány finštinou. V roce 1998 byl publikován seznam quenijských slov (Qenya Wordlist)33.
Fonologie quenijštiny Quenijština má pět krátkých a pět dlouhých vokálů (a, e, i, o, u). Kvalitou jsou podobné španělštině či italštině. Ë na konci slov znamená, ţe není němé. Diftongy jsou ai, au, eu, oi, ui a iu. Ostatní za sebou psané vokály se čtou odděleně. To bývá často zdůrazněno dieresí (Fëanor) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). C se čte vţdy jako k. B, d a g se objevují pouze společně s další hláskou: mb, nd, ld, rd, ng. Hy se vyslovuje jako měkké ch a j (hyarmen). Neznělé th během vývoje splynulo se s. Slova obvykle nekončí ani nezačínají souhláskovými shluky (aţ na několik výjimek, například qu (kw)). Obvykle končí vokálem nebo hláskou t, s, n, l či r. Tyto shluky se však uţívaly mezi vokály uvnitř slova. Mezi nejobvyklejší patří mp, mb, ld, nc, ng, nd, ngw, nqu, qu, nt, nw, ps a ts. Y se povaţuje za souhlásku a uţívá se jako j (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013; Návrat krále, s. 341 – 342). Zdvojené souhlásky se čtou dlouze jako ve finštině (např. ll, tt, ss, nn) (Návrat krále, str. 342). Přízvuk: V eldarských jazycích byl přízvuk dán tvarem slova. Je-li slovo dvojslabičné, leţí většinou na první slabice. Ve slovech víceslabičných je na předposlední slabice (Elentári), pokud neobsahuje krátký vokál následovaný jedním nebo ţádným konsonantem. V takovém případě se přesouvá na třetí slabiku od konce (ancalima) (Návrat krále, str. 344).
32
J.R.R: Tolkien, Pán prstenů: Návrat krále, dodatek F, s. 356, Mladá fronta, Praha 2002, 3. vydání. Dále jen „Návrat krále, s.“. Všechny další informace z dané knihy pocházejí ze stejného vydání. 33
Helge Kåre Fauskanger, Ardalambion, Tolkien’s Not-So-Secret Vice. Dostupné na www.folk.uib.no/hnohf/vice, cit. 11. 4. 2013. Dále jen „Kåre-Fauskanger, NSSV, datum”.
31
Stručný přehled gramatiky: Člen Člen má quenijština pouze určitý, a to i (i eleni – (ty) hvězdy). Pokud chybí, odpovídá to přibliţně pouţití neurčitého členu v angličtině (elen – (nějaká) hvězda). Můţe mít i podobu in, pokud následující slovo začíná e nebo i (neexistuje pro to pevné pravidlo), či dokonce 'n, pokud slovo jiţ obsahuje mnoho vokálů (utúlie'n aurë – nadšel onen (konkrétní) den) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Substantiva Substantiva se skloňují v devíti či deseti pádech. Skloňování probíhá podobně jako ve finštině a pádové koncovky tedy často nahrazují předloţky. Pády uţívané v quenijštině jsou nominativ (bez koncovky (sg.)/-r, -i (místo koncového ë)), akuzativ, který však vymizel a byl nahrazen nominativem, genitiv (koncovka -o (sg.)/-on (pl.)), possesiv (-va (po vokálu), -wa (po konsonantu)), dativ (-n), lokativ (-ssë/-ssen), ablativ (-llo), allativ (-nna), instrumentál (-nen) a respektiv, o němţ ovšem nejsou spolehlivé informace a není znám jeho význam. Quenijština má čtyři čísla – singulár, duál (-t), plurál a partitivní plurál (-li). Rozdíl mezi plurálem a partitivním plurálem je ten, ţe běţný plurál označuje celek (např. celý národ, rasu, druh), zatímco partitivní plurál jen část celku (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Adjektiva Adjektiva končí ve většině případů na -a (laica - zelený). Druhá nejčastější koncovka je -ë (carnë – červený). Několik málo adjektiv končí na konsonant, nejčastěji -n (firin – mrtvý). Shodují se se substantivy v čísle. Koncovky plurálu jsou následující: sg. -a – pl. -ë; sg. -ë/konsonant – pl. -i; sg. – ëa - pl. -ië. Superlativ se tvoří pomocí an- (calima – zářivý – ancalima – nejzářivější). Tvoření komparativu je sporné (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).
32
Zájmena Zájmena jsou v quenijštině problematická. Existuje několik různých verzí, Tolkien totiţ tvary zájmen často měnil. Podle nejposlednější verze jde spíše o koncovky připojované za vlastní jméno či substantivum neţ o samostatná slova (má-rya-t – její ruce). Rozlišují singulár, duál a plurál. První osoba duálu a plurálu se dělí na inkluzivní a exkluzivní. Zájmeno já má koncovku -nyë/-n, ty se dělí na formálnější -lyë/-l a familiárnější -tyë, třetí osoba končí na -s bez rozlišení rodu. Inkluzivní duál první osoby končí na -ngwë, exkluzivní na -mmë, druhá osoba duálu na -stë. První osoba plurálu inkluzivní končí na -lvë/-lwë, exkluzivní na -lmë, druhá osoba na -ldë a třetí na -ltë/-ntë. Přivlastňovací zájmena mají téměř stejné koncovky jako osobní, pouze koncové ë nahrazují -a (-nya – můj, -tya – tvůj, -lda – váš) (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013). Číslovky
Základní 1 – 19, 100: Tabulka 4
34
34
1 - minnë
5 - lempe
9 – nertë
13 – quainel
17 – otope
2 – atta
6 – enquë
10 - cainen
14 – quaican
18 – toloque
3 – neldë
7 – otso
11 – minquë
15 – lepenque
19 - neterque
4 - canta
8 – tolto
12 - yunquë
16 – enenque
100 - haran
Další varianty: 13 - nelquea, yuquenta; 15 – quailepen; 16 – quainque.
33
Řadové číslovky 1 – 10: Tabulka 5
1. - minya
2. – tatya/attea
3. – nelya/neldëa
4. - cantea
5. - lemenya/lempea
6. - enquea
7. – otsea
8. - toldea
9. – nertea
10. – quainea
Zlomky35: Tabulka 6
polovina
čtvrtina
šestina
osmina
desetina
peresta
canasta
enquesta
tolita
caista
třetina
pětina
sedmina
devítina
jedenáctina
nelesta
lepesta
otosta
nerest
minquesta
Adverbia Quenijština má dva druhy adverbií – základní a odvozená od adjektiv. Pro tvorbu základních adverbií nejsou ţádná pravidla. Jsou to samostatně stojící slova (sí – teď, aqua – zcela). Druhý typ adverbií se odvozuje přidáním koncovky -vë (anda – dlouhý, andavë-dlouze; saila – moudrý, sailavë – moudře) od adjektiv končících na -a, -ivë (morë – černý, morivë – černě; mussë – měkký, mussivë – měkce) od adjektiv končících na -ë a -mbë (firin – mrvtý, firimbë - smrtelně). Adverbium od adjektiva mára – dobrý je nepravidelné – vandë – dobře36.
35
Tvary číslovek dostupné na www.tolkiengateway.net, Quenya numbers, cit. 11. 4. 2013.
36
Dostupné na www. obelix.cs.umass.edu:8088/wiki/Quenya/Adverbs, cit. cit. 11. 4. 2013.
34
Slovesa
Slovesa se v quenijštině dělí na dvě skupiny. Do první patří ta, jeţ mají podobu prostého kmene bez afixů (mat – jíst). Do druhé skupiny se řadí slovesa derivovaná, neboli a-kmeny. Ke kmeni se před a přidávají afixy (tul- - (při)jít, tulta – povolat, tulya – přinést/přinést). Quenijština má pět časů. Nejjednodušší z nich je aorist. Slouţí k vyjádření obecné pravdy, někdy také prosté probíhající činnosti (Auta i lómë! - Noc pomíjí!). Slovesa prostá mají obvykle koncovku -ë, při připojování dalších koncovek se vkládá -i- (car-ë – dělá, car-i-r – dělají). A-kmeny končí vţdy na a (lanta – padá, lantar – padají). Přítomný čas vyjadřuje zásadně děj právě probíhající. Koncovka prostých sloves je -a, kmenový vokál se dlouţí (sil- svítit, síla – svítí). A-kmeny mají podle některých výkladů stejnou podobu jako v aoristu, protoţe koncovka -a splynula s jiţ přítomným a. Podle čísla 41 časopisu Vinyar Tengwar končí v přítomném čase na -ëa (sg.)/-ear (pl.). Pokud za kmenovým vokálem nenásleduje shluk konsonantů, vokál se dlouţí (ora – naléhat, órëa – naléhá (je naléhající)). Prostý minulý čas má u a-kmenů koncovku -ë,-në/-er, -ner (píseň Namárië – Pán prstenů: orta- zvednout se, povstat, ortanë – zvedl se, povstal). Prostá slovesa mohou také končit na -në, ovšem ta, jeţ končí na -p, -t nebo -c tuto koncovku přibírat nemohou, dochází proto k nazální infixaci (Etymologie – hat – zlomit, hantë – zlomil; top – pokrýt, tompë – pokryl). U sloves končících na -l dochází k asimilaci – vil - letět, villë – letěl). Perfektum vyjadřuje děj, jenţ byl ukončen v minulosti, ale jeho následky jsou stále patrné v přítomnosti. Koncovka perfekta je -ië/-ier. Pokud je to moţné, kmenový vokál se dlouţí (tul – (při)jít, utúlië – přišel). Před sloveso se navíc přidává stejný vokál, jako je v kmeni - augment (mat - amátië – snědl; tec - etécië – napsal; menta – ementië poslal). Lez najít i příklady sloves bez augmentu (lendië – odešel). Budoucí čas má koncovku -uva/-uvar. Koncové -a u a-kmenů před koncovkou odpadá (linda, linduva – bud zpívat). Infinitiv prostých sloves má koncovku -ë (quetë – mluvit). A-kmeny mají stejnou podobu jako kmen. Infinitiv můţem mít i rozšířenou verzi, kdy se přidává -ta. Koncové -ë se pak mění na -i- (carë/carita - udělat). Tato delší forma můţe přibírat koncovky zájmen k vyjádření objektu (-s – to, caritas – udělat to). Rozšířený infinitiv můţe plnit také funkci gerundia, jehoţ další koncovkou můţe být také -ië. Imperativ můţe být tvořen dvěma způsoby. Častější je pouţití samostatně stojícího á/a před jednoduchým infinitivem (á carë! – udělej!; A laita te! - Chvalme je! 35
– Návrat krále, s. 192). Zápor se tvoří pomocí áva (áva carë! – nedělej!). Imperativ některých slov neuţívá samostatně stojící částice, ale koncovku -a (ela! - pohleď!). Participia se dělí na přítomné (činné) a minulé (trpné). Přítomné participium se tvoří pomocí -la (falasta-la – pěnícící, it-i-la – třpytící se), minulé pomocí -na (car-na – udělaný, rácina – rozbitý). Končí-li kmen na -l, mění se koncovka na -da (mel-da – milovaný). Minulé participium se pravděpodobně shoduje v čísle se substantivy (mění koncové -a na -ë). Přítomné participium se zdá být nesklonné (Ardalambion, Quenya, 11. 4. 2013).
Slovní zásoba: Podle Tolkienova syna Christophera jeho otec „nevytvářel slova a jména nahodile: v zásadě čerpal z historické struktury, začínal s primitivními kmeny, připojoval sufixy či prefixy nebo vytvářel sloţeniny, rozhodoval, kdy slovo do jazyka vstoupilo, sledoval proměny, které by tím pádem prodělalo, a bral v potaz moţnosti formálního či sémantického vlivu ostatních slov v průběhu jeho historie.37“ Příkladem mohou být kmeny číslovek pět, šest a devět: LEPEN, ÉNEK a NÉTER. Zatímco v sindarštině se díky pravidlu o nabývání znělosti u konsonantů p, t a k, následuje-li po nich vokál, vyvinuly podoby leben, eneg a neder, v quenijštině tyto hlásky zůstávaly nezměněny. Docházelo však k metatezi, quenijská podoba těchto slov je tedy lempë, enquë a nertë. Některá elfská slova mají původ v existujících jazycích, například pé – ústa v hebrejštině, lá – záporka ne v arabštině, varya – chránit v norštině (verge, verje) a mat – jíst v norštině/švédštině (kde má toto slovo význam jídlo) (Ardalambion, Tolkien's NotSo-Secret Vice, 17.4.2013).
Publikace o jazyce a díla v quenijštině Mezi publikace věnující se (nejen) quenijštině patří výše zmíněné časopisy Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon. V quenijštině byla publikována také řada básní, písní a jiných textů, často ale krátkých. Mezi Tolkienovy vlastní patří báseň Oilima markirya (Poslední archa), Namárië (Sbohem, také Galadrielin ţalozpěv), publikovaná v prvním díle trilogie Pán prstenů (Společenstvo Prstenu), a Fírielina píseň (Fíriel's song, neoficiální název) (Ardalambion, Corpus Text Analyzed, 17.4.2013). 37
Vlastní překlad části článku Tolkien’s Not-So-Secret Vice, Ardalambion, cit. 17. 4. 2013.
36
Organizace a hnutí Významnou skupinou zabývající se Tolkienovými jazyky je Elfské lingvistické společenství (The Elvish Linguistic Fellowship). „Elfské lingvistické společenství (E.L.F.) je mezinárodní organizace, zabývající se odborným zkoumáním jazyků vytvořených J.R.R. Tolkienem. Hlavní aktivitou E.L.F.u je vydávání dvou tištěných časopisů, Vinyar Tengwar (moţno předplatit) a Parma Eldalamberon a online časopisu Tengwestië.“38. V časopisech Vinyar Tenwar (editor: Carl F. Hostetter) a Parma Eldalamberon (editoři: Paula Marmor, Christopher Gilson; vychází nepravidelně a s přerušením od roku 1971) jsou mimojiné vydávány zatím nepublikované Tolkienovy texty (tolkiengateway.net, Parda Eldalamberon, 17. 4. 2013).
Publikace o jazyce a díla v quenijštině Mezi publikace věnující se (nejen) quenijštině patří výše zmíněné časopisy Vinyar Tengwar a Parma Eldalamberon. V quenijštině byla publikována také řada básní, písní a jiných textů, často ale krátkých. Mezi Tolkienovy vlastní patří báseň Oilima markirya (Poslední archa), Namárië (Sbohem, také Galadrielin ţalozpěv), publikovaná v prvním díle trilogie Pán prstenů (Společenstvo Prstenu), a Fírielina píseň (Fíriel's song, neoficiální název) (Ardalambion, Corpus Text Analyzed, 17. 4. 2013).
Ukázka textu39,40,41: Oilima Markirya
Pozdější verze quenijštiny:
Man kiluva kirya ninqe
Men cenuva fánë cirya
oilima ailinello lúte,
métima hrestallo círa,
nive qímari ringa ambar
i fairi nécë
ve maiwin qaine?
ringa súmaryassë ve maiwi yaimië?
38
Poslední archa Kdo uvidí bílou loď jak poslední břeh opouští, bledé přízraky v jejích chladných útrobách jak racky kvílící?
Web Elfského lingvistického společenství: www.elvish.org, E.L.F. home, cit. 17. 4.2013.
39
První sloka, původní verze: J.R.R. Tolkien, The monsters and the critics, A Secret Vice, p. 213. PDF dostupné na www. /T-ASecretVice. 40
Překlad do pozdější verze quenijštiny: www.folk.uib.no, Ardalambion, Markirya, cit. 11. 4. 2013.
41
Český překlad viz www.cs.wikipedie.cz/Quenijština, cit. 11. 4. 2013.
37
3 Esperanto 3.1
Autor
Ludwig Lazarus Zamenhof (15. 12. 1859 – 14. 4. 1917) se narodil v polském Białystoku, který byl tehdy součástí Ruského impéria42. Obyvatelé tohoto města byli kromě Poláků také Ţidé (jako sám Zamenhof), Litevci, Němci a Rusové (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Zamenhofovým mateřským jazykem byla ruština. Dále do různé míry ovládal jidiš, polštinu, němčinu, angličtinu, hebrejštinu, latinu a řečtinu. Zajímal se také o litevštinu a některé románské jazyky (wikipedia, L.L.Zamenhof, 24.4.2013). Jeho otec a dědeček byli učiteli němčiny a francouzštiny43. Z toho vyplývá, ţe Zamenhof měl pro vytvoření esperanta dobré předpoklady, přestoţe povoláním nebyl lingvista, nýbrţ oční lékař (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Vzhledem k jeho dětství, proţitému mezi různými etnickými skupinami, mezi niniţ panovaly značné rozkoly, cítil Zamenhof potřebu vytvoření neutrálního pomocného jazyka. Byl toho názoru, ţe za rozpory mezi těmito skupinami můţe kromě jiného jazyková bariéra (omniglot, Esperanto, 24.4.2013). Jiţ na střední škole začal pracovat na jazyku Lingwe uniwersala (téměř dokončen roku 1878). Byl však tehdy příliš mladý, aby tento projekt publikoval. Následně začal studovat medicínu, nejprve v Moskvě, potom ve Varšavě. Během této doby se také věnoval gramatice jidiš. V roce 1884 studium dokončil. Působil na různých místech, především však ve Varšavě (listal.com, L.L.Z., 24.4.2013). V roce 1910 byl Zamenhof nominován na Nobelovu cenu míru, kterou však nezískal (wikipedia, L.L. Zamenhof, 24.4.2013).
42
Viz www.en.wikipedia.org, L.L.Zamenhof, 24. 4. 2013. Dále jen „wikipedia, L.L. Zamenhof, datum”.
43
Viz www.listal.com, Ludwig Lazarus Zamenhof, cit. 24. 4. 2013. Dále jen „listal.com, L.L.Z., datum“.
38
3.2
Historie esperanta
Poté, co se Zamenhof jiţ několik let zabýval myšlenkou na mezinárodní pomocný jazyk, došel k závěru, ţe se jím nemůţe stát ţádný jazyk, který je spojen s určitým národem. Bylo podle něj třeba, aby takový jazyk byl neutrální. V roce 1878 tedy vytvořil La Internacia Lingvo (Mezinárodní jazyk). Po neúspěšných pokusech najít nakladatele vydal v roce 1887 Unua Libro (První knihu), a to pod pseudonymem Doktoro Esperanto „Doktor Doufající“ (listal.com, 24.4.2013). Proto je tento jazyk dnes znám pod názvem esperanto. Unua libro obsahovala 920 kořenů, z nichţ lze vytvořit desítky tisíc slov. Zároveň vyšla Fundamenta Gramatiko (Základní gramatika), v níţ bylo uvedeno šestnáct základních gramatických pravidel (omniglot, Esperanto, 24 4. 2013). Esperanto zaţilo rychlý vzestup. Zájem o něj se rychle šířil. Vznikaly esperantské kluby, pořádaly se kongresy (první z nich, La Unua Universala Esperanto Kongreso, se konal v Boulogne-sur-Mer v roce 1905 (omniglot, Esperanto, 24.4.2013) a vydávala se literární díla v esperantu, a to jak přeloţená, tak původní. Esperanto začalo postupně vytlačovat volapük Johanna Martina Schleyera. Po zániku Volapükistického sdruţení v Nurembergu mnoho volapükistů přeslo na esperanto a byl zaloţen první esperantský klub (listal.com, L. L. Z., 24. 4. 2013). Za úspěchem a rozšířením esperanta můţe být mimojiné to, ţe se Zamenhof na rozdíl od Schleyera vzdal autorských nároků a ponechal vývoji esperanta víceméně volný průběh. Byl otevřený návrhům a reformám (omniglot.com, Esperanto, 24. 4. 2013). Na druhou stranu tato otevřenost moţná zapříčinila, ţe kdyţ Delegace pro výběr mezinárodního jazyka hledala nejvhodnější jazyk, který by slouţil jako universální, bylo zvoleno nikoliv esperanto, přestoţe se zdálo ideálním kandidátem, nýbrţ Ido, jeho výrazně reformovaná podoba44, jiţ vytvořili Louis Couturat a Louis Beaufront v roce 1907 (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Jak jiţ bylo zmíněno, k myšlence na neutrální mezinárodní jazyk Zamenhofa vedly rozkoly mezi národnostmi v jeho rodném městě. Jako Ţid pocítil také neschopnost svého národa asimilovat se ve společnosti. Kdyţ byl v roce 1881 zavraţděn ruský car Alexander II., zvedla se nová vlna antisemitismu a situace Ţidů se výrazně zhoršila. V Rusku se hovořilo o ţidovském spiknutí. To Zamenhofa ještě více
44
Umberto Eco, Hledání dokonalého jazyka, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2001, s. 289. Dále jen „Eco, HDJ, s.“
39
přesvědčilo o potřebě neutrálního jazyka, který by pomohl urovnat etnické rozpory a podpořil přátelství mezi národy45. Pronásledováni ovšem nebyli pouze Ţidé, ale také esperantisté jiných národností. Začalo se formovat hnutí, coţ ruskou vládu znepokojovalo. Domnívala se, ţe by se díky esperantu mohli spojit zastánci reformace. V Rusku bylo roku 1895 díky cenzuře znemoţněno vydávání časopisu Esperantisto (Lins, NJ, s. 11). V té době museli esperantisté úřadům prokazovat svou důvěryhodnost a to, ţe esperanto nemá slouţit jako nástroj konspirace (Lins, NJ, s.12). Esperantisté byli pronásledováni také v nacistickém Německu. Adolf Hitler označil ve svém díle Mein Kampf esperanto za jazyk ţidovských spiklenců, kteří se snaţí sjednotit lidskou řeč, aby mohli snáze převzít kontrolu nad světem. Kromě Ţidů byli tedy během holocaustu (při kterém zemřely všechny tři Zamenhofovy děti (wikipedia.org, L.L. Zamenhof, 25.4.2013) vraţděni i esperantisté46.
3.3
Mluvčí
Jelikoţ mluvčí esperanta ţijí ve více neţ stovce zemí světa47, jejich počet se odhaduje jen obtíţně. Počet těch, kteří vnímají esperanto jako jeden ze svých mateřských jazyků, se pohybuje mezi 200 a 200048. Jouko Lindstedt z Ústavu pro slovanské a baltské jazyky a literaturu Helsinské univerzity v abstraktu své práce Native Esperanto as a Test Case for Natural Language z roku 200649 uvádí, ţe existuje okolo 1000 mluvčích, kteří uţívají esperanto jako svůj první jazyk. Rodilí mluvčí pocházejí nejčastěji z etnicky a/nebo jazykově smíšených rodin, kde se esperanto pouţívá jako mezijazyk, či z rodin nadšených esperantistů (Dvořáková, RME, 25.4.2013). Tito mluvčí obvykle ovládají dva a více jazyků, vedle esperanta také jazyk jednoho nebo obou rodičů, případně přátel, spoluţáků atd.
45
Ulrich Lins, studie Nebezpečný jazyk, s. 5 – 6. Dále jen „Lins, NJ, s.“.
46
Viz www.bbc.co.uk, Esperanto, cit. 25. 4. 2013.
47
Viz Ethnologue: languages of the world, Esperanto. Dostupné na www.ethnologue.com, cit. 25 4. 2013. Dále jen Ethnologue, jazyk, datum“. 48
Esperanto langure, Community, www.101languages.net, cit. 25. 4. 2013. Dále jen „101languages, EL, datum“. 49
Dostupné jako PDF soubor na www.ling.helsinki.fi,cit. 25. 4. 2013
40
Od roku 1967 se kaţdoročně koná REF – Setkání esperantských rodin, kde se scházejí rodilí mluvčí. Pořadatelské země se střídají. V roce 2006 se toto setkání uskutečnilo v České republice, v Pilském Mlýně u Blatné (Dvořáková, RME, 25.4.2013 Odhady celkového počtu mluvčích, tedy těch, kteří jsou schopni komunikace v esperantu, se velmi liší. Uváděná čísla se pohybují od několika desítek tisíc do dvou milionů. Sidney S. Culbert učinil v druhé polovině 20. století odhad rodilých mluvčích. Dvacet let prováděl výzkum v mnoha zemích světa a podle něj existuje přibliţně 1 600 000 mluvčích, kteří ovládají jazyk plynně. Toto číslo však bývá zaokrouhlováno na 2 000 000. Culbertův odhad ovšem není všeobecně přijímán. Marcus Sikosek jej povaţuje za značně přehnaný. Jouko Lindstredt uvádí, ţe přibliţně 100 000 lidí ovládá esperanto aktivně a 1 000 000 má schopnost pasivního porozumění (101languages, EL, 25.4.2013). Co se týče geografické distribuce mluvčích, nejvíce jsou zastoupeni ve střední a východní Evropě, východní a jihozápadní Asii (Japonsko, Čína, Korea, Írán) a v některých částech jiţní Ameriky (Brazílie, Argentina, Mexico) (Ethnologue; 101languaget, 25.4.2013).
3.4
Gramatika a slovní zásoba
Abeceda a výslovnost
Tabulka 7
A [a]
Ĥ [cho]
R [ro]
B [bo]
I [i]
S [so]
C [co]
J [jo]
Ŝ [šo]
Ĉ [čo]
Ĵ [ţo]
T [to]
D [do]
K [ko]
U [u]
E [e]
L [lo]
Ŭ [u]
F [fo]
M [mo]
V [vo]
G [go]
N [no]
Z [zo]
Ĝ [dţo]
O [o]
-
H [ho]
P [po]
-
41
Ŭ se vyskytuje pouze v dvojhláskách (aŭto). Slabiky di, ti a ni se čtou vţdy tvrdě, tedy dy, ty, ny. X se zapisuje jako ks (proksime) nebo kz (ekzemplo)50. Esperanto se zapisuje foneticky, platí tedy, ţe jednomu zvuku odpovídá jeden znak. Vyslovujeme vţdy tak, jak se dané slovo píše (tedy dorso jako [dorso], nikoliv [dorzo]; facila jako [facila], nikoliv [fasila]). Dvě stejné hlásky za sebou čteme odděleně: malliberejo jako mal-liberejo. Kvůli speciálním znakům je zápis esperanta na počítači poněkud nesnadný. Obvykle se tyto znaky nahrazují kombinací s písmenem h či x, například ĉ můţeme zapsat jako ch (Barandovská-Frank, 1995, s. 97) nebo cx51. To ale odporuje plánu zapisovat jeden zvuk jedním znakem. Pro esperanto však existují i speciální fonty a programy (Barandovská-Frank, 1995, s. 97).
Koncovky a afixy Slova se v esperantu tvoří přidáváním koncovek a afixů ke kmeni. Z jediného kmene tak můţe vzniknout velké mnoţství odvozenin. Afixy i koncovky mají vţdy pouze jednu konkrétní funkci. To umoţňuje i studentu-začátečníkovi tvořit nová slova, aniţ by musel nahlédnout do slovníku. Stejně tak můţe bez znalosti významu slova určit, ţe se jedná například o ţenské substantivní deminutivum (katineto – kočička). Také lze poměrně snadno porozumět některým neologismům (Eco, HDJ, s. 291). Koncovky Esperanto je jazyk velice pravidelný. Všechna slova patřící do jedné kategorie končí stejně. Koncovky plurálu a akuzativu jsou neměnné (viz tab. 8, s. 43).
50
Theodor Kilian, Lernolibro de Esperanto, Unua leciono. Dostupné na www.esperanto.czechian.net, 27.4.2013. Dále jen „Kilian, část učebnice, datum”. 51
Viz www.cs.lernu.net, Nápověda, O esperantské diakritice, cit. 27. 4. 2013. Dále jen „lernu, esperantská diakritika, datum“.
42
Tabulka 8
Slovní druh
Koncovka singuláru
Substantivum
Koncovka plurálu
Koncovka akuzativu
-O -J
-N
Příklad patro – otec, patroj – otcové, patron - otce bela – krásný/á/é, belaj – krásní/é/á
Adjektivum
-A
Infinitiv sloves
-I
-
-
dormi - spát
Odvozené adverbium
-E
-
-
rapide - rychle
Afixy Esperanto uţívá velké mnoţství afixů. Nejběţnější jsou: Prefixy
Tabulka 9
Co vyjadřuje
Prefix
Příklad
ANTI-
proti, anti-
antibiotiko - antibiotikum
BO-
příbuzenství
frato – bratr; bofrato - švagr
ĈI-
tento
ĉijare – tento rok, letos
DIS-
roz-
doni – dát; disdoni - rozdat
EKS-
bývalý
eksministro – bývalý ministr
EK-
začátek
ridi – smát se; ekridi – rozesmát se
FI-
negativní zabarvení
homo – člověk; fihomo - hnusák
GE-
příslušníci obou pohlaví patroj – otcové; gepatroj - rodiče
ĴUS-
právě, před chvílí
naskita - narozen; ĵusnaskita - novorozený
MAL-
opak
granda – velký; malgranda - malý
MIS-
chyba, nedokonalost
fari – dělat; misfari - zkazit
NOV-
novo-
edzo – manţel; novedzo - novomanţel
PRA-
pra-
onklo – strýc; praonklo - prastrýc
PSEŬDO-
nepravý
nomo – jméno; pseŭdonomo - pseudonym
RE-
opakování, navracení se legi – číst; relegi – znovu přečíst
43
Sufixy Sufixy se kladou před koncovku.
Tabulka 10
Živé bytosti a věci Co vyjadřuje
Sufix
Příklad
-AĴ
věc
manĝi – jíst; manĝaĵo - jídlo
-AN
člen
urbo – město; urbano - měšťan
-AR
vyšší celek
arbo – strom; arbaro - les
-EJ
místo dění
ludi – hrát si; ludejo - hřiště
-ER
část
neĝo – sníh; neĝero - vločka
-ESTR
vedoucí
urbo – město; urbestro - starosta
-ID
potomek, mládě
hundo – pes; hundido - štěně
-IL
nástroj
haki – sekat; hakilo - sekera
-IN
ţena, samice
frato – bratr; fratino - sestra
-ING
drţák, násadka
kandelo – svíce; kandelingo - svícen
-NJ
ţenské deminutivum
avinjo – babička, panjo - maminka
-UJ
nádoba
lavi – mýt; lavujo - umyvadlo
-UL
osoba s určitým rysem
dika – tlustý; dikulo - tlusťoch
Tabulka 11
Abstrakta, činnosti, vlastnosti, ostatní Sufix
Co vyjadřuje
Příklad
-AĈ
negativní zabarvení
domo – dům; domaĉo - barabizna
-EBL
moţnost
vidi – vidět; nevidebla - neviditelný
-EC
vlastnost
bela – krásný; beleco - krása
-EG
zvětšení
granda - velký; grandega - obrovský
-EM
tendence
paroli – mluvit; parolema - upovídaný
-END
nutnost
pagi – platit; pagenda - zpoplatněný
-ET
zmenšení
nazo – nos; nazeto - nosík
44
-HAV
mající něco
flugilo – křídlo; flugilhava - okřídlený
-IG
udělat něco nějakým
sidi – sedět; sidigi - posadit
-IĜ
udělat sebe nějakým
bela – krásný; beleĝi – zkrášlit se
-IND
hodný něčeho
admiro – obdiv; admirinda obdivuhodný
-ISM
hnutí, směr
nacio – národ; nacionalismo nacionalismus
-IV
schopnost
krei – tvořit; kreiva - tvořivý
-OZ
bohatý na něco
herbo/herbaro – tráva; herboza travnatý
Koncovky, některé příklady: Kilian, Gramatika, 28.4.2013.
Původ kořenů
Zamenhof při výběru kořenů procházel slovníky různých jazyků a v nich se snaţil najít podobná slova, kterým by porozumělo co nejvíce potenciálních mluvčích. Mezi taková slova patří například lingua, langue, language či rosa, roza, rose (Eco, HDJ, s. 290). Z nich se pak v esperantu stala slova lingvo – jazyk a rozo – růţe. Pokud se Zamenhofovi nepodařilo najít společný kořen, dával při výběru přednost románským jazykům. Za nimi byly v těsném závěsu jazyky germánské a slovanské. Velkému mnoţství slov tedy mluvčí evropského jazyka porozumí, protoţe se vyskytují v obdobné formě v jeho vlastním jazyce či v jazyce cizím, který si osvojil (například domo, cigaredo, birdo) (Eco, HDJ, s. 290).
Tvorba složenin
V esperantu se sloţeniny vyskytují skutečně hojně. Jejich tvorba umoţňuje efektivní vyuţití nevelkého počtu kořenů. Slova se kladou za sebe tak, ţe hlavní pojem stojí aţ za vedlejším (Eco, HDJ, s. 290). Například lerni – učit se + libro – kniha = lernolibro – učebnice. V některých sloţeninách koncovka prvního slova odpadá: papero – papír + korbo – koš = paperkorbo – koš na papír.
45
3.5
Slovní druhy
Podstatná jména Substantiva nerozlišují rod pomocí koncovek. Všechna končí shodně na -o. Tato koncovka se dá nahradit apostrofem (koro – kor' – srdce). Jak je vidět v tabulkách výše, ţenský rod se tvoří pomocí sufixu -in, přidaného před koncovku (viro – muţ, virino – ţena). Ke střednímu rodu patří věci, zvířata, abstrakta, rostliny atd. Plurál všech substantiv se tvoří koncovkou -j (floroj - květiny). Člen Esperanto má pouze člen určitý, který má vţdy podobu la. Především v poezii či písních se někdy zkracuje na l'. Uţíváme ho, mluvíme-li o něčem konkrétním, známém či v konverzaci jiţ zmíněném (Kilian, Tria leciono, 27.4.2013). Před vlastními jmény se nepouţívá (Eco, HDJ, s. 289). Pády Přestoţe esperanto není flektivní jazyk, má vedle nominativu i akuzativ. Všechny základní tvary jsou v nominativu a mají pouze koncovky slovního druhu, k němuţ náleţí, případně koncovku plurálu. Akuzativ má zvláštní koncovku -n. Akuzativ umoţňuje volný slovosled, jelikoţ je vţdy rozeznatelný agens a patiens. Kromě označení přímého předmětu se akuzativ pouţívá také k udávání směru (Eco, HDJ, str.292), například en arbaro – v lese, en arbaron – do lesa. Ostatní pády se nahrazují předloţkovými vazbami, např. kun frato – s bratrem, sur tablo – na stole.
Přídavná jména Adjektiva mají všechna koncovku -a. Mohou stejně jako substantiva přibírat koncovky plurálu a akuzativu. Adjektiva se se substantivy shodují v čísle, a je-li substantivum v akuzativu, také v pádu: bela knabino – hezká dívka; belaj knabinoj – hezké dívky; li vidas belajn knabinojn – on vidí hezké dívky.
46
Stupňování Komparativ a superlativ se tvoří pomocí příslovcí pli – více a plej - nejvíce. Před superlativ se klade člen určitý. Při srovnávání klademe mezi srovnávané objekty ol – neţ (Kilian, Gramatika, 27.4.2013): granda – velký; pli granda – větší; pli granda ol domo – větší neţ dům; la plej granda – největší.
Zájmena Osobní zájmena Osobní zájmena rozlišují rod pouze ve třetí osobě singuláru (v tabulce v pořadí masculinum, femininum, neutrum). Kromě zájmen v tabulce se uţívá také neurčitého zájmena oni. Jeho význam je podobný českému zvratnému zájmenu se či všeobecnému oni: oni diras – říkají, říká se (Kilian, Gramatika, 27.4.2013). Druhá osoba má v obou číslech stejnou podobu, uţívá se tedy pro tykání i vykání. Osobní zájmena také přibírají koncovku akuzativu (vin – tebe). Tabulka 12
Osoba
Singulár
Plurál
1.
mi
ni
2.
vi
vi
3.
li, ŝi, ĝi
ili
Přivlastňovací zájmena Přivlastňovací zájmena mají podobu zájmen osobních s adjektivní koncovkou -a. Zájmeno sia znamená svůj: Li dormis en sia ĉambro. - Spal ve svém pokoji.
Tabulka 13
Osoba
Singulár
Plurál
1.
mia
nia
2.
via
via
3.
lia, ŝia, ĝia
ilia
47
Číslovky Tvary některých základních číslovek se podobají latinským/románským. Číslovky nad deset se tvoří skládáním. U desítek stojí nejprve jednotka udávající počet, za ní číslovka deset. Píší se dohromady: sesdek – šedesát. Číslovky jako jedenáct, dvacet tři a padesát šest se tvoří opačně, tedy na začátku je udán počet desítek a za ním jednotky. Jednotky se od desítek oddělují mezerou: dek unu, dudek tri, kvindek ses. Tabulka 14
unu
jedna
dudek
dvacet
du
dva
tridek
třicet
tri
tři
kvardek
čtyřicet
kvar
čtyři
kvindek
padesát
kvin
pět
sesdek
šedesát
ses
šest
sepdek
sedmdesát
sep
sedm
okdek
osmdesát
ok
osm
naŭdek
devadesát
naŭ
devět
naŭdek unu
devadesát jedna
dek
deset
naŭdek du
devadesát dva
dek unu
jedenáct
naŭdek tri
devadesát tři
dek du
dvanáct
cent
sto
dek tri
třináct
mil
tisíc
dek kvar
čtrnáct
miliono
milion
dek kvin
patnáct
miliardo
miliarda
Přehled koncovek číselných tvarů Tabulka 15
Řadové číslovky
-a
tria - třetí
Zlomky
-on-
triono - třetina
Násobky
-obl-
duobla - dvojitý
Adverbium
-e
unue - zaprvé
Substantivum
-o
dekduo - desítka
Skupina
-op-
sesopo - šestice
48
Zdroj: příručka Esperanto máš v kapse!, Česká esperantská mládeţ, Gramatika, esperanto.czechian.net, 27. 4. 2013.
Slovesa Časování sloves Esperantská slovesa mají stejnou koncovku pro obě čísla a všechny osoby, mění se jen v čase a způsobu. Osobu a číslo poznáme z osobního zájmene před slovesem. Všechna slovesa v esperantu jsou pravidelná, na rozdíl od mnoha přirozených jazyků je pravidelné i sloveso být (esti). Jelikoţ bylo esperanto zamýšleno jako jednoduché k naučení, má pouze tři prosté časy – prézens, préteritum a futurum. Způsoby jsou indikativ, imperativ a kondicionál (Eco, HDJ, s. 291). Tabulka 16
Čas/Způsob
Příklad
Koncovka
Prézens
-as
mi ludas – hraji si vi ludas – hraješ/hrajete si
Préteritum
-is
li diris – on řekl ili iris – oni šli
Futurum
-os
ŝi kantos – ona zazpíváni pagos zaplatíme
Infinitiv
-i
okazi – stát se, přihodit seridi – smát se
Imperativ
-u
trinku! - pij! pijte!
Kondicionál
-us
ni trovus – našli bychom
Participia Tabulka 17
Participium přítomné aktivní
-ant-a
kantanta – zpívající; ten, kdo právě zpívá
Participium přítomné pasivní
-at-a
kantata - právě zpívaný
Participium minulé aktivní
-int-a
kantinta – ten, který zpíval
Participium minulé pasivní
-it-a
kantita – zazpívaný
Participium budoucí aktivní
-ont-a
kantonta – ten, kdo bude zpívat
Participium budoucí pasivní
-ot-a
kantota – to, co bude zpíváno 49
Přechodníky mají místo -a koncovku -e: kantante – zpívaje, zpívajíc, zpívajíce. Koncovky: Kilian, Gramatika, 28. 4. 2013. Příklady vět: Mi estas kantanta. - Já zpívám./Jsem (právě) zpívající. Li estis kantanta. - Byl ten, který zpíval./Byl (právě) zpívající. Kantoj estos kantitaj. - Písně budou zazpívány.
Příslovce Odvozená adverbia mají koncovku -e. Odvozují se od substantiv, adjektiv a číslovek. Příklady:
Tabulka 18
vero
pravda
vere
opravdu
blua
modrý
blue
modře
tri
tři
trie
zatřetí
Adverbia se stupňují stejně jako adjektiva, tedy pomocí slov pli a plej. V superlativu se ovšem neklade člen určitý. Mi iras pli rapide ol li. - Jdu rychleji neţ on. Ema kantas plej bele en la tuta familio. - Ema zpívá nejkrásněji v celé rodině.
V esperantu existuje také řada neodvozených adverbií, většinou souvisejících s určením času či míry (příručka Esperanto máš v kapse!):
50
Tabulka 19
almenaŭ
alespoň
jam
uţ
ankaŭ
také
ĵus
zrovna (v minulosti)
ankoraŭ
ještě
morgaŭ
zítra
apenaŭ
sotva, stěţí
nun
teď, nyní
baldaŭ
brzy
nur
jen, pouze
eĉ
dokonce
preskaŭ
skoro, téměř
for
pryč
tre
velmi
hieraŭ
včera
tro
příliš
hodiaŭ
dnes
tuj
hned
Předložky U některých předloţek (např. vpředu, vzadu) se opak tvoří pomocí prefixu mal-. S výjimkou předloţky je, která se uţívá v nejasných případech, má kaţdá předloţka určitý a pevně daný význam (Kilian, Dek-unua Leciono,28. 4. 2013). Kromě předloţky en, která se můţe pojit také s akuzativem, se všechny předloţky pojí s nominativem. Přehled nejčastějších předloţek (Kilian, Dek-unua Leciono, 28. 4. 2013): Tabulka 20
al
k
malantaŭ
za
antaŭ
před
per
funkce instrumentálu
apud
vedle
por
pro, za
ĉe
u, při
post
za, po
ĉirkaŭ
kolem
preter
mimo
de
od
pri
o
ekster
mimo, vně
pro
pro, z příčiny
el
z
sen
bez
en
v, do (+ Ak.)
sub
pod
inter
mezi
super
nad
je
neurčitý význam
sur
na
kontraŭ
proti
tra
skrz
kun
s
trans
přes
51
Další zájmena a příslovce V následující tabulce je přehled zájmen a příslovcí tvořených podle pevných pravidel. To umoţňuje snazší zapamatování. Kaţdý rys je charakterizován určitým afixem, například tázací slova začínají vţdy na ki-, ukazovací na ti-, slova související s vlastnictvím končí na -es apod. (Kilian, Sepa Leciono, 28. 4. 2013).
Tabulka 21
neurčité
-
tázací, vztažné
ukazovací
všeobecné
io - něco
kio – co; to, co
tio - to
iu - někdo
kiu – kdo, jenţ
tiu – ten, ta, ĉiu - kaţdý to
vlastnost ia - nějaký
kia – jaký
tia - takový
ĉia - všelijaký nenia - nijaký
vlastnictví ies - něčí
kies - čí
ties - těch
ĉies - kaţdého
nenies nikoho
ie - někde
kie – kde; tam, kde
tie - tam
ĉie - všude
nenie - nikde
iam někdy
kiam – kdy, kdyţ
tiam - tehdy ĉiam - vţdy
způsob
iel - nějak
kiel – jak
tiel - tak
ĉiel - všelijak
příčina
ial – z nějaké příčiny
kial - proč
tial - proto
ĉial – ze nenial všech důvodů bezdůvodně
množství
iom trochu
kiom - kolik
tiom - tolik
ĉiom – úplně všechno
věc osoba
místo čas
ĉio - vše
záporné nenio - nic neniu - nikdo
neniam nikdy neniel - nijak
neniom – vůbec nic
Spojky Spojky se stejně jako v češtině dělí na souřadící a podřadící. Nejdůleţitější spojky jsou (příručka Esperanto máš v kapse!):
Tabulka 22
Spojky podřadící ĉar - protoţe
kvankam - ačkoliv
ke - ţe
kvazaŭ - jakoby
52
se – pokud, jestli -
Tabulka 23
Spojky souřadící aŭ - nebo
kaj – a, i
nu – nuţe, no
do – tedy, takţe
nek - ani
sed - ale
Větná skladba Oznamovací věta
Slovosled oznamovací věty je v esperantu volný, ovšem nejčastější vzorec je pravděpodobně SVO52: Anna (subjekt) amas (verbum) Petron (objekt). - Anna miluje Petra.
Pořadí slov lze však změnit na OVS, zvláště chceme-li něco zdůraznit: Karlon (objekt) vidas (verbum) li (subjekt). - On vidí Karla (ne Jiřího, Tomáše...).
Moţné je také pořadí OSV: Teon (objekt) mi (subjekt) ŝatas (verbum). - Čaj mám rád/a (ne kávu, víno...). Otázka Otázka doplňovací začíná vţdy tázacím zájmenem či příslovcem (lernu.net, Učení/Gramatika/Otázka, 28. 4. 2013), následující větné členy nemají pevně dané pořadí. Chci-li se zeptat: „Kdo to je?”, a myslím-li osobu muţského pohlaví, mohu říci „Kiu estas li?” nebo „Kiu li estas?” Otázka zjišťovací začíná vţdy tázací částicí ĉu (lernu.net, Učení/Gramatika/Otázka, 28. 4. 2013). U tohoto typu otázek další členy obvykle následují v pořadí subjekt, verbum a objekt: Ĉu ŝi estas bela? - Je krásná? Ĉu vi legas bonan libron? - Čteš/čtete dobrou knihu?
52
Vlastní zkušenosti z lekcí esperanta.
53
Rozkaz Rozkaz se tvoří slovesem v imperativu, které můţe být doplněno přímými či nepřímými předměty. Jelikoţ má sloveso v imperativu vţdy koncovku -u, chceme-li zdůraznit, komu rozkazujeme, je třeba uvést osobní zájmeno. U druhé osoby však nerozeznáme, jedná-li se o singulár či plurál.
Sidiĝu kaj rakontu! - Posaď/te se a vyprávěj/te! Helpu min! - Pomoz/te mi! Iru ni! - Pojďme! Zápor V esperantské větě můţe být na rozdíl od češtiny pouze jeden zápor. Ten se tvoří buďto přidáním záporky ne před kladné slovo (ne nutně sloveso), přičemţ se píše odděleně, nebo pouţitím záporného zájmene či adverbia (Kilian, Naŭa Leciono, 28. 4. 2013). Slovosled je opět volný.
Mi ne scias. - Já nevím. Ne scias mi. - Já nevím. Li ne timis. - On se nebál. Ne li timis. - Nebyl to on, kdo se bál. Ili vidis nenion. - Oni nic neviděli. Ili ne vidis ion. - Oni nic neviděli. Nenie estis io. - Nikde nic nebylo. Li iam al iu ion ne diris. - Nikdy nikomu nic neřekl.
Dvojitý zápor by převrátil větu v kladnou (lernu.net, Gramatika, Zápor, 28. 4. 2013)! Mi ne povas ne kanti. - Nemohu nezpívat. = Nemohu si dovolit nevyhovět jeho přání, abych zazpíval.
54
Podmínka Podmínková věta se tvoří pomocí spojky se (Kilian, Dudeka Leciono, 29.4.2013):
Se ne pluvos, ni iros en la parkon. - Jestli nebude pršet, půjdeme do parku. Se vi scipovus naĝi, vi ne timus akvon. - Kdybys uměl plavat, nebál by ses vody. 3.6
Kritika
Jedním z častých důvodů kritiky esperanta je abeceda, tedy především písmena s diakritikou, která komplikují psaní na počítači či na stroji. Lze však psát ve speciálním programu (Barandovská-Frank, 1995, s. 97). Nelibosti čelí také člen určitý – la. Mluvčí některých jazyků, například češtiny, nejsou na pouţívání členu zvyklí, můţe jim tedy činit problémy naučit se ho správně pouţívat, a mohou mít pocit, ţe jej vlastně vůbec nepotřebují. Naopak mluvčí jazyků jako je například angličtina, jsou zvyklí na členy dva, tedy určitý a neurčitý, z nichţ ten druhý jim chybí (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Kritizovány bývají také koncovky, především koncovka plurálu či její kombinace s akuzativem (mi vidas altajn domojn – vidím vysoké domy), pravděpodobně inspirované starou řečtinou (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). To vadilo především idistům. Ido proto koncovku -oj nahradilo -i (libroj – libri – knihy). Kromě toho došlo také ke změně koncovek participií (-anti – -ar, -inti - -ir, onti – or) a koncovky imperativu (u – ez) (wikipedia, Ido, Grammar, 29. 4. 2013). Dalším kamenem úrazu je podle některých původ slovních kořenů. Přestoţe má být esperanto jazyk mezinárodní, čerpá nepopiratelně především z evropských jazyků, coţ znevýhodňuje například obyvatele Asie či Afriky (101languages, Esperanto, Criticism, 29. 4. 2013). I přesto je ale v Číně, Japonsku a Koreji poměrně vysoká koncentrace mluvčích esperanta. Co se týče slovní zásoby, problémem můţe být také víceznačnost. V některých případech byla kvůli jejímu odstranění změněna základní podoba slov, například planeta se nepřeloţí jako planeto, nýbrţ planedo, jelikoţ sufix -et značí zmenšení (plan-et-o – malý plán) (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Přesto tyto zásahy nezměnily podobu slov tak, jako například ve volapüku. Ne vţdy se ale podařilo víceznačnost odstranit. Z kontextu je sice obvykle snadné vyčíst správný význam slova, problém však můţe nastat při počítačovém překladu (Barandovská-Frank, 1995, s. 99). Příkladem můţe být
55
slovo turisto, jehoţ význam je samozřejmě turista, nikoliv „věţník” (turo – věţ, -ist – povolání) (Barandovská-Frank, 1995, s. 98). Od svého vzniku čelilo esperanto několika desítkám reforem (Barandovská-Frank, 1995, s. 97), z nichţ nejznámější je ido. Část esperantistů se v roce vytvoření ida (1907) odtrhla a začala pouţívat tuto reformovanou verzi. Mezi další reformy patří například Hipersigno (1992) a Transermo (1994) (Barandovská-Frank, 1995, s. 97). 3.7
Využití
Výuka Esperanto je díky své jednoduché gramatice bez výjimek mnohem snáze naučitelné neţ přirozené jazyky. Studenti tak mohou své znalosti jiţ po několika týdnech vyuţít ke korespondenci a během několika měsíců jsou jiţ schopni nenáročné konverzace s esperantisty v zahraničí53. Experimenty prokázaly, ţe esperanto můţe slouţit k propedeutickým účelům (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Díky znalosti esperanta je pak pro studenty snazší naučit se některý z jazyků, z nichţ pocházejí kořeny esperantských slov. Esperanto obvykle získává nové mluvčí z řad samouků. Existují učebnice pro samouky (např. Esperanto pro samouky, Věra Barandovská, Státní pedagogické nakladatelství, 1989), videokurzy (např. animovaný kurz Mazi en Gondolando) a internetové stránky poskytující informace a cvičení (např. lernu.net v několika různých jazycích). Esperanto lze však studovat také jako předmět ve škole. V České republice lze navštěvovat kurz esperanta například na Masarykově univerzitě v Brně. V Maďarsku lze na filosofické fakultě Budapešťské univerzity esperanto studovat jako obor. Je moţné z něj získat i doktorát. Esperanto si lze zvolit za jeden z cizích jazyků na všech maďarských školách (Barandovská-Frank, 1995, s. 100). Polská univerzita v Poznani nabízí moţnost studia interlingvistiky.
53
Viz www.uea.org, An Update on Esperanto, Teaching of Esperanto, cit. 29. 4. 2013. Dále jen „uea.org, název části, datum“.
56
Organizace, hnutí Největší esperatskou organizací je Universala Esperanto-Asocio (UEA) (Světové esperantské sdruţení). Byla zaloţena roku 1908 a sdruţovala jednotlivé esperantisty a zemské esperantské organizace. Dnes má členy ve více neţ stovce zemí. Zabývá se šířením povědomí o esperantu a problematikou mezinárodní komunikace (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). V roce 1905 byla zaloţena Akademio de Esperanto (Akademie esperanta). Tento název však nese teprve od roku 1948. Vznikla na popud Zamenhofa pod názvem Lingva komitato (Jazykový výbor). Je to nezávislá instituce, jejíţ činnost spočívá především v ochraně základních principů esperanta a kontrolování jeho změn (lernu.net, Hnutí, 1.5.2013). V roce 1968 (esperantic.org, About us, 1. 5. 2013) vznikla Esperantic Studies Foundation (ESF) (Nadace pro studium esperanta). Tato nadace podporuje studium esperanta a podobně jako UEA se zabývá vztahy mezi jazyky a mezinárodní komunikací (cs.lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Tutmonda Esperantista Junulara Organizo (TEJO) (Celosvětová organizace esperantské mládeţe) vznikla roku 1938. Snaţí se prosazovat mír a porozumění mezi mladými lidmi, pocházejícími z jiných zemí a odlišných kultur. Hlavní kancelář sídlí v Nizozemsku. TEJO má členy ve více neţ 80 zemích světa (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Esperanto-Universala-Rok-Organizo, Kolektiva Komunik-Asocio (EUROKKA) byla zaloţena roku 1988. O tři roky později se stala součástí TEJO. Jde o odborné sdruţení, usilující o šírení esperantské hudební kultury a podporující hudební skupiny a zpěváky s esperantskými texty (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Bona Espero (Dobrá naděje) je statek se školou v Brazílii, v němţ se esperantisté starají o velmi chudé děti, často bez rodin, a vzdělávají je. Byl zaloţen roku 1957 a komunikačním jazykem je zde právě esperanto (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013).
Kongresy, festivaly Největší esperantský kongres je Universala Kongreso de Esperanto (UK) (Světový kongres esperanta) (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Poprvé byl zorganizován v roce 1905. Od té doby se koná kaţdoročně, s výjimkou obou světových válek (wikipedia, Esperanto, 1. 5. 2013), a to pokaţdé v jiné zemi. V roce 1996 se 81. kongres konal v České republice (v Praze) a v roce 2009 v Zamenhofově rodném Białystoku v Polsku. Naposledy proběhl v Hanoji ve Vietnamu, a to v srpnu 2012. V roce 2013 se 57
bude 98. kongres konat v červenci v Reykjavíku na Islandu (uea.org, Kongresoj, 1. 5. 2013). Program se skládá z přednášek, koncertů, kurzů či divadelních představení. Schází se na něm mezi dvěma a třemi tisíci návštěvníků (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Pro mladé se pořádají například Internacia Junulara Kongreso (IJK) (Mezinárodní kongres mládeţe), Internacia Junulara Festivalo (IJF) (Mezinárodní festival mládeţe) (Itálie), Junulara E-Semajno (JES) (Esperantský týden mládeţe) (Německo či Polsko) a Internacia Junulara Semajno (IJS) (Mezinárodní týden mládeţe) (Maďarsko). Tyto akce bývají méně formální a jsou zaměřeny spíše na poznávání nových přátel a navazování kontaktů (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013). Přibliţně kaţdý třetí rok se v severní Evropě koná Kultura Esperanto-Festivalo (KEF) (Kulturní esperantský festival). Probíhá po dobu několika dnů a má esperantskokulturně zaměřený program (lernu.net, Hnutí, 1. 5. 2013).
Tištěná média Překlady Mezi knihy přeloţené do esperanta patří například Shakespearova Zimní pohádka (The Winter's Tale) (uea.org, An Update on Esperanto, 1.5.2013), Tragédie o Hamletovi (The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark), přeloţená L.L.Zamenhofem (který přeloţil také Bibli (Biblio)(members.chello.cz, 1.5.2013)) a Bouře (The Tempest) (listal.com, L.L. Zamenhof, 1. 5. 2013). Dále také Tolkienova trilogie Pán prstenů (The Lord of the Rings), Sto roků samoty (One Hundred Years of Solitude) Gabriela Garcíi Márqueze či Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška. Překladu se dočkaly také některé známé dětské příběhy, například o Medvídkovi Pú, Asterixovi, Tintinovi a Pipi Dlouhé punčoše (uea.org, An Update on Esperanto; 1. 5. 2013). Z českých autorů byli dále překládání bratři Karel a Josef Čapkovi. Od Josefa Čapka vyšlo v časopise Ligilo Blízko a daleko (Proksime kaj malproksime, 1929) a Jaro (La printempo, 1935). Děl Karla Čapka bylo přeloţeno více, například R.U.R. (1926), Bílá nemoc (Blanka malsano, 1938), Obrázky z Holandska (Skizoj pri Nederlando, 1948), Válka s mloky (Milito kontraŭ Salamandroj, 1994) či Košile (Ĉemizo, 1935)54 (members.chello.cz, Čapkové v esperantu, 1. 5. 2013).
54
Čapkové v esperantu. Dostupné na www.members.chello.cz, cit. 1. 5. 2013. Dále jen „members.chello.cz, název části, datum“.
58
Kromě Haška a bratří Čapků byla přeloţena také díla Petra Bezruče (Slezské písně – Sileziaj kantoj), Viktora Dyka (Ondřej a drak – Ondro kaj drako), Jaromíra Erbena (Kytice – Bukedo), Jaroslava Foglara (Hoši od Bobří řeky – La knaboj de la Kastora Rivero) a řady dalších (members.chello.cz, Esperantská literatura, Nejvýznamnější autoři přeloţení do esperanta, 1.5.2013). Původní esperantské texty To, ţe je esperanto plnohodnotný jazyk, dokazují mnohá díla v něm napsaná. Mezi současné romanopisce patří například Australan Trevor Steele (Sed nur fragmento - Ale pouze fragment, 1987; Memori kaj forgesi – Pamatovat a zapomínat, 1992) Maďar István Nemere (La fermita urbo – Uzavřené město, 1982; La blinda birdo – Slepý pták, 1983; Krias la silento – To ticho křičí, 2002), Chorvatka Spomenka Štimec (La Aŭstralia pupo – Australská panenka, 1988; Tena – 1996) a Portugalec Manuel de Seabra (Promeso en obskuro – Slib v temnotě, 1997; La armeoj de Paluzie – Armády Paluzie, 1996) (uea.org, An Update on Esperanto; members.chello.cz, Esperantská literatura, Esperantští spisovatelé, 1. 5. 2013). Mezi významnější básníky se řadí Skot William Auld (La infana raso – Dětská rasa, 1956; Humoroj – Nálady, 1969; El unu verda vivo – Z jednoho zeleného ţivota, 1978; En barko senpilota – V bárce bez lodivoda, 1987; Unu el ni – Jeden z nás, 1992), Ital Mauro Nervi (La turoj de l' ĉefurbo – Věţe hlavního města, 1978; Havenoj – Přístavy, 2001), Číňan Mao Zifu (Ŝanĝado – Měnění), Izraelec Mikhail Gishpling (El sisma zono – Ze seismické zóny, 1994; Eola harpo – Eolská harfa, 1996) a Katalánec Abel Montagut (Poemo de Utnoa – Utnoova báseň, 1993; Karnavale – Karnevalovým stylem, 1997) (uea.org, An Update on Esperanto; members.chello.cz, Esperantská literatura, Esperantská poezie, 1. 5. 2013). Další publikace Pasporta servo je kaţdoročně vydávaný seznam adres esperantistů, kteří jsou ochotni poskytnout bezplatné přenocování jiným esperantistům. V roce 2005 obsahoval přes 1 000 adres lidí z 80 zemí světa. Pro mladé vychází časopis Juna amiko (Mladý kamarád), vydávaný ILEI (Mezinárodní ligou esperantských učitelů), a revue Kontakto, jeţ má čtenáře v 90 zemích světa. Vydává ji šestkrát ročně TEJO a UEA. TEJO také vydává svůj oficiální časopis TEJO-Tutmonde. Oficiálním časopisem UEA je Revuo Esperanto, který podává informace o prostředí esperantského hnutí. 59
Další významnější revue je Monato (Měsíc), do které přispívají lidé z různých zemí. Velmi zajímavým dokumentem je Manifesto de Prago (Praţský manifest), jenţ byl představen na Světovém kongresu esperanta v Praze roku 1996. Jeho hlavním autorem byl Mark Fettes (eo.wikipedia, Manifesto de Prago, 3.5.2013). Členové hnutí se zde obracejí na vlády, organizace i jednotlivce, prezentujíce své odhodlání podporovat esperanto, a zvou je k připojení k jejich úsilí. Jádrem Praţského manifestu je sedm principů, které toto hnutí povaţuje za „zcela zásadní pro spravedlivé a účinné uspořádání lidské společnosti” (members.chello.cz, Malovec, Manifest, 3. 5. 2013). Těmito principy jsou: demokracie (esperanto není vázáno na ţádný národ a kromě nevelkého mnoţství rodilých mluvčích nikoho neznevýhodňuje), nadnárodní výchova (student esperanta se učí o světě jako celku, nezaměřuje se převáţně na oblasti, kde se mluví jeho národním jazykem), pedagogická efektivita (propedeutická hodnota esperanta, i samostudiem lze rychle dosáhnout dobrých výsledků), vícejazyčnost (mnohdy vede k přání naučit se další jazyky a rozšířit si obzory), jazyková práva (mluvčí velmi rozšířených i minoritních jazyků se setkávají na „neutrální půdě”, zaniká „moc” spjatá s majoritními jazyky), jazyková různost (není hnutím chápána jako překáţka, naopak je podporována) a lidská emancipace (uţívání pouze národního jazyka vede ke sníţené schopnosti sebevyjádření a začlenění do světové společnosti) (members.chello.cz, Malovec, Manifest, 3. 5. 2013).
Radiové vysílání v esperantu V roce 1922 začala Velká Británie, těsně následovaná USA, Moskvou, Montrealem, Ţenevou, Helsinkami a Paříţí, poprvé vysílat v esperantu. Roku 1924 byla zaloţena Mezinárodní E-radioasociace, která vydávala odborný časopis. V roce 1933 mělo být ve 14 zemích světa odvysíláno na 83 radiových stanicích 1 774 relací v esperantu. V České republice se začalo vysílat v roce 1924 v Praze a v roce 1932 v Brně, kde následujícího roku vznikla skupina TRAKT. Profesionální umělci vysílali pořady pod názvem Verda stacio „Zelená stanice”. Odvysílána byla například esperantská verze Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky. V současnosti vysílá, ať v klasické či internetové podobě, přibliţně 29 stanic na různých místech světa (např. Pola Radio (Varšava), Ĉina Radio Intenacia, Radio Verda (Vancouver), Parolu Mondo! (Brazílie) (esperanto.cz, Kultura, Rozhlas, 1. 5. 2013).
60
3.8 Ukázka textu En multaj lokoj de Ĉinio estis temploj de drako-reĝo. Dum trosekeco oni preĝis en la temploj, ke la drako-reĝo donu pluvon al la homa mondo. Tiam drako estis simbolo de la supernatura estaĵo. Kaj pli poste, ĝi fariĝis prapatro de la plej altaj regantoj kaj simbolis la absolutan aŭtoritaton de feŭda imperiestro. La imperiestro pretendis, ke li estas filo de la drako. Ĉiuj liaj vivbezonaĵoj portis la nomon drako kaj estis ornamitaj per diversaj drakofiguroj. Nun ĉie en Ĉinio videblas drako-ornamentaĵoj kaj cirkulas legendoj pri drakoj (101languages, Esperanto language, Sample Text, 28. 4. 2013).
Překlad: Na mnoha místech Číny se nacházely chrámy dračího krále. Během období sucha se lidé v těchto chrámech modlili, aby dračí král na lidský svět seslal déšť. Tehdy byl drak symbolem nadpřirozena. A později se stal praotcem nejvyšších vládců a symbolem absolutní autority feudálního císaře. Císař o sobě prohlašoval, ţe je synem draka. Veškeré jeho ţivotní potřeby nesly jméno drak a byly vyzdobeny různorodými zpodobněními draka. Nyní jsou po celé Číně k vidění ornamenty s dračí tématikou a šíří se pověsti o dracích55.
55
Vlastní překlad z esperanta.
61
Závěr Cílem této bakalářské práce bylo představit uměle vytvořené jazyky, které, přestoţe většina z nich neslouţí ke komunikaci, ale například k estetickým účelům či pro zábavu, si jistě zaslouţí pozornost lingvistů. Ostatně, lingvisté sami byli mezi autory některých z nejznámějších umělých jazyků, například Otto Jespersen, J.R.R. Tolkien nebo autoři interlingvy. Byli mezi nimi také kněţí, kteří v jistých dobách měli jako jedni z mála přístup ke vzdělání, lékaři či filosofové. Je zajímavé, ţe dva zřejmě nejúspěšnější mezinárodní pomocné jazyky, volapük a esperanto, sestavili právě kněz a oční lékař. Tato práce neměla být úplným soupisem umělých jazyků, jejich typů a historie. Vybírala jsem ty nejznámější, nejúspěšnější či jinak zajímavé projekty. Podrobný popis těchto poloţek by pravděpodobně vydal na několik knih. Kromě teorie jsem chtěla poskytnout také konkrétní ukázku umělých jazyků. Výběr kaţdého z nich měl svůj důvod, uvedený v úvodní části práce. Nejprve byl vţdy představen autor, následovaly informace o samotném jazyce, stručný přehled gramatiky a publikací, vydaných v daném jazyce či o něm pojednávajících. Zmíněna byla také hnutí, jeţ tyto jazyky uţívala a rozšiřovala povědomí o nich. Jako poslední následovala krátká ukázka textu a překlad. Podobným způsobem, ale podrobněji, jsem pojala i část zaměřenou na esperanto. Jiţ před započetím vysokoškolského studia vzbudilo můj zájem. Ten časem vzrostl natolik, ţe jsem absolvovala seminář výuky esperanta. Díky tomu jsem byla schopná některé příklady vytvořit sama. V závěrečné části jsem se snaţila určit, z jakého jazyka pocházejí vybraná esperantská slova. Zjistila jsem, ţe jsou většinou původu latinského/románského a germánského. Objevila se však i slova s moţným původem v jazycích slovanských, řečtině či litevštině. Přestoţe tato práce není vyčerpávající, doufám, ţe by snad mohla poslouţit jako stručný úvod zájemcům o studium interlingvistiky a poskytnout jim základní informace o předmětu studia této disciplíny.
62
Bibliografie Tištěné zdroje ADAMS, M. From Elvish to Klingon: exploring invented languages. 1.st ed. Oxford: Oxford University Press, 2011. 294 p. BARANDOVSKÁ-FRANK, V. Úvod do interlingvistiky. 1.st ed. Praha: SAIS Spoločnosť na podporu Medzinárodnej akadémie vied San Marino v Nitre., 1995. 126 p.
ČESKÁ ESPERANTSKÁ MLÁDEŢ Esperanto máš v kapse!
ECO, U. Hledání dokonalého jazyka v Evropské kultuře; Utváření Evropy, 3; Lidové noviny: Praha, 2001. 355 p. KRAFT, K., MALOVEC, M. SLOVNÍK Esperantsko-český. 1.st ed. Kava-Pech Dobřichovice, 1995 KRAFT, K., et al. Česko-esperantský slovník. 1.st ed. Kava-Pech Dobřichovice, 1995. 495 p. POKORNÝ, J. Lingvistická antropologie: jazyk, mysl a kultura. 1.st ed. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 352 p. TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Návrat krále, 3.rd ed.; Mladá fronta: Praha, 2002. 406 p.
PDF soubory
KILIAN, T. Učebnice esperanta (lernolibro de Esperanto. [online]. [cited 201304-27]. Dostupné na http://esperanto.czechian.net/ucebnice/ 56. LINDSTED, J. Native Esperanto as a Test Case for Natural Language. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.linguistics.fi/julkaisut/SKY2006_1/1FK60.1.5.LINDSTEDT.pdf . LINS, U. Nebezpečný jazyk. [online]. 1990 [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://www.esperanto.wz.cz/Nebezpecnyjazyk.pdf . TOLKIEN, J. R. R. A secret vice. The monsters and the critics [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://smu.edu/tolkien/online_reader/T-ASecretVice.PDF
56
Dostupné jako PDF na stejné webové adrese.
63
Webové stránky57 AGER, S. Esperanto. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/esperanto.htm . AGER, S. Interlingua. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/interlingua.htm . AGER, S. Solresol. [online]. [cited 2013-07-21]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/solresol.htm . AGER, S. Volapük. [online]. [cited 2012-11-27]. Dostupné na http://www.omniglot.com/writing/volapuk.htm . An Update on Esperanto. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_ghisdatigo.html . DVOŘÁKOVÁ, P. Rodilí mluvčí esperanta (u příleţitosti 21. 2. – Dne mateřského jazyka.. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://www.esperanto.cz/cs/aktuality/rodili-mluvci-esperanta-u-prilezitosti-21-2-dnematerskeho-jazyka.html . ESF: A Brief History. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://esperantic.org/en/about/history . Esperanto. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.bbc.co.uk/dna/place-london/plain/A264872 . Esperanto. Ethnologue - Languages of the world [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.ethnologue.com/language/epo . Esperanto - Criticism. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/criticism.html . Esperanto - Kultura - Rozhlas. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://www.esperanto.cz/cs/co-to-je-esperanto/kultura/rozhlas Esperantská poezie. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/POEMOJ.HTM . Esperanto - Sample text. [online]. [cited 2013-04-28]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/sample_text.html Esperantští spisovatelé. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/Abeceda.htm . FETTES, M., et al. Manifesto de Prago. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na Prague Manifesto. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_manifesto_prago.html . FETTES, M., et al. Pražský manifest. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/manifest.htm 57
U webových stránek je uváděno poslední datum citace. Předchozí data jsou zaznamenána v hlavním dokumentu.
64
Ido (language). [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Ido_(language)#Grammar . Interlingua. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Interlingua . Johann Martin Schleyer. [online]. [cited 2012-11-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Martin_Schleyer . John Ronald Reuel Tolkien. [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://www.databazeknih.cz/zivotopis/john-ronald-reuel-tolkien-7 . John Ronald Reuel Tolkien. [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://www.spisovatele.cz/john-ronald-reuel-tolkien#cv . Kaltxí! Welcome to learn Na'vi. [online]. [cited 2013-07-18]. Dostupné na http://learnnavi.org/. KÅRE FAUSKANGER, H. Quenya. Ardalambion [online]. [cited 2013-03-20]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/quenya.htm . KÅRE FAUSKANGER, H. Tolkien's Not-So-Secret Vice. Ardalambion [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/vice.htm . Kongresoj. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://www.uea.org/kongresoj/index.html . Learn Esperanto - Community. [online]. [cited 2013-04-25]. Dostupné na http://www.101languages.net/esperanto/community.html . Listina základních práv a svobod. [online]. [cited 2013-03-13]. Dostupné na http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html . List of Esperanto-language films. [online]. [cited 2013-07-23]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Esperanto-language_films . L. L. Zamenhof. [online]. [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/L._L._Zamenhof . Loxian. [online]. 2006 [cited 2013-07-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Loxian. Ludwig Lazarus Zamenhof. [online]. [cited 2013-04-24]. Dostupné na http://www.listal.com/ludwig-lazarus-zamenhof . MALOVEC, M., Čapkové v esperantu. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/Capek.htm . Nejvýznamnější autoři přeložení do esperanta. [online]. [cited 2013-05-01]. Dostupné na http://members.chello.cz/malovec/tradukoj.htm Novial. [online]. [cited 2012-12-07]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Novial . Novialiste. [online]. [cited 2013-04-18]. Dostupné na http://nov.wikipedia.org/wiki/Novialiste . Novialo-Akademio. [online]. [cited 2013-04-18]. Dostupné na http://eo.wikipedia.org/wiki/Novialo-Akademio . 65
O esperantské diakritice. [online]. [cited 2013-04-27]. Dostupné na http://cs.lernu.net/helpo/supersignoj.php . O esperantu - Hnutí. [online]. [cited 2013-04-29]. Dostupné na http://cs.lernu.net/enkonduko/pri_esperanto/movado.php . Otče náš - text modlitby Páně. [online]. [cited 2013-02-20]. Dostupné na http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Otce-nas-modlitba-Pane.html . Otto Jespersen. [online]. [cited 2012-12-07]. Dostupné na http://www.britannica.com/EBchecked/topic/302975/Otto-Jespersen . Otto Jespersen. [online]. [cited 2012-11-30]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Jespersen . Prague Manifesto. [online]. [cited 2013-05-03]. Dostupné na http://www.uea.org/info/angle/an_manifesto_prago.html . Quenya adverbs. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://obelix.cs.umass.edu:8088/wiki/Quenya/Adverbs . Quenya numbers. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://tolkiengateway.net/wiki/Quenya_numbers . Quenijština. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Quenij%C5%A1tina . RAJKI, A. Etymological Dictionary of the Esperanto Language. [online]. 2006 [cited 2012-11-26]. Dostupné na http://www.scribd.com/doc/23362312/EtymologicalDictionary-of-the-Esperanto-Language. Ramon Lull's Ars Magna. [online]. [cited 2013-07-20]. Dostupné na http://cs.ttu.ee/kursused/itv0010/maxmon/1274ad.htm . The Elvish Linguistic Fellowship. [online]. [cited 2013-04-17]. Dostupné na http://www.elvish.org/ TOLKIEN, J. R. R. A secret vice. The monsters and the critics [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://smu.edu/tolkien/online_reader/T-ASecretVice.PDF . TOLKIEN, J. R. R., The Markirya Poem. [online]. [cited 2013-04-11]. Dostupné na http://folk.uib.no/hnohf/markirya.htm . Volapük. [online]. [cited 2012-11-18]. Dostupné na http://en.wikipedia.org/wiki/Volap%C3%BCk .
66
Příloha
-
anglicky
česky
esperantsky
původ
1.
all
vše, všichni
ĉiu
fr. chaque, it. ciascuno
2.
ashes
popel
cindro
fr. cendre
3.
bark
kůra
ŝelo
angl. shell, něm. Schale
4.
belly
břicho
ventro
fr. ventre, it. ventre, lat. venter
big
velký
granda
fr. grand, it., port. grande, lat. grandis
bird
pták
birdo
angl. bird
bite
kousat
mordi
fr. mordre, it. mordere, lat. mordeo, mordere
8.
black
černý
nigra
lat. niger, šp. negro
9.
blood
krev
sango
fr. sang, it. sangue, lat. sanguis
kost
osto
fr. os, lat. os, řec. ostó
breast
hruď, prsa
brusto
angl. breast, něm. Brust, švéd. bröst
burn
hořet, pálit, planout
bruli, bruligi ardi
fr. boler lat. ardeo, ardere
claw
pařát, dráp
ungego
lat. unguis
krifo
fr. griffe
mrak
nubo
galic. nube, lat. nubis, šp. nube
chladný
malvarma
mal – opak + varma - angl. warm, lat. frigus
5. 6. 7.
10. bone 11. 12.
13. 14. cloud cold 15. frida 16. 17. 18.
come
přijít
veni
fr. venir, it. venire, lat. venio, venire
die
zemřít
morti
fr. mourir, it. morire, lat. morior, mori
dog
pes
hundo
angl. hound, něm. Hund, nor. hund
pít
trinki
angl. drink, něm. trinken
dry
suchý
seka
fr. sec, it. secco, lat. siccus, šp. seco
ear
ucho
orelo
fr. oreille, it. orecchio
19. drink 20. 21
67
earth
země
tero
fr. terre, it. terra, lat. terra, šp. tierra
eat
jíst
manĝi
fr. manger, it. mangiare, lat. manduco, manducare
24. egg
vejce
ovo
it. uovo, lat. ovum, port. ovo
25. eye
oko
okulo
lat. oculus
fat
tuk tlustý
graso grasa
angl. grease, fr. graisse, it. grasso, šp. grasa
27. feather
pírko
plumo
fr. plume, šp. pluma
28. fire
oheň
fajro
angl. fire, něm. Feuer
29. fish
ryba
fiŝo
angl. fish, něm. Fisch
30. fly v.
létat
flugi
něm. fliegen
chodidlo
piedo
fr. pied, it. piede, lit. pėda, lot. pēda
32. full
plný
plena
fr. plein, lat. plenus, lit. pilnas
33. give
dát
doni
fr. donner
34. good
dobrý
bona
fr. bon, it. buono, lat. bonus
35. green
zelený
verda
it. verde, lat. viridis, šp. verde
36. hair
vlasy, srst
haro, hararo
angl. hair, něm. Haar, nor. hår
37
dlaň
mano
it. mano, lat. manus, šp. mano
38. head
hlava
kapo
lat. caput
39. hear
slyšet
aŭdi
lat. audio, audire - slyšet
40. heart
srdce
koro
fr. coeur, it. cuore, lat. cor
41. horn
roh
korno
fr. corne, it. corno, lat. cornu
I
já
mi
angl. me, něm. mir (dat.), lat. me (ak., lok.)
kill
zabít
mortigi
lat. morior, mori, mortuus sum – zemřít; mors, mortis - smrt
44. knee
koleno
genuo
fr. genou, genu
45. know
vědět, znát
scii
lat. scio, scire
46. leaf
list
folio
it. foglia, lat. folium
leţet lhát
kuŝi mensogi
fr. coucher lat. mentior, mentiri
48. liver
játra
hepato
lat. hepar
49. long
dlouhý
longa
angl. long, fr. long, lat. longus
22. 23.
26.
31.
42. 43.
47.
foot
hand
lie
68
veš
pediko
lat. pediculus
člověk muţ
homo viro
lat. homo lat. vir, lit. vyras
mnoho
multe
it. molto, lat. multus
meat
maso
karno
it. carne, lat. caro, carnis, šp. carne
moon
Měsíc
luno
it. luna, lat. luna, šp. luna, rus. luna
55. mountain
hora
monto
fr. mont, lat. mons, montis
56. mouth
ústa
buŝo
fr. bouche
jméno
nomo
angl. name, fin. nimi, lat. nomen
58. neck
krk
kolo
it. collo, lat. collum
59. new
nový
nova
it. nuovo, lat. novus, pol. nowy
60. night
noc
nokto
lat. nox, noctis; lit. naktis
nose
nos
nazo
angl. nose, fr. nez, jid. noz, lat. nasus, lit. nosis, něm. Nase, rus. nos
not
ne
ne
angl. no, not; čes. ne; fr. ne, non; lat. ne, non; lit. ne, pol. nie
one
jeden
unu
angl. one, fr. un, it. uno, lat. unus
person
osoba
persono
angl. person, fr. personne, it. persona, lat. persona, něm. Persone
65. rain
déšť
pluvo
lat. pluvia
66. red
červený
ruĝa
fr. rouge
67. road
cesta
vojo
lat. via
68. root
kořen
radiko
it. radice, lat. radix
69. round
kulatý
ronda
angl. round, fr. rond, něm. rund
70. sand
písek
sablo
fr. sable
71. say
říct
diri
fr. dire, it. dire
72. see
vidět
vidi
lat. video, videre
73. seed
semeno
semo
it. seme, lat. semen, pol. siemię
sedět
sidi
angl. sit, it. sedere, lat. sedo, sedere
50. louse 51.
man
52. many 53. 54.
57.
name
61.
62. 63.
64.
74.
sit
69
75. skin
kůţe
haŭto
něm. Haut
76. sleep
spát
dormi
lat. dormio, dormire
malý
malgranda
mal – opak + fr. grand, it. grande, lat. grandis
78. smoke
kouř
fumo
fr. fume, lat. fumo, lat. fumus
79. stand
stát
stari
it. stare, lat. sto, stare
80. star
hvězda
stelo
it. stella, lat. stella
81. stone
kámen
ŝtono
angl. stone, něm. Stein
82. sun
slunce
suno
angl. sun, něm. Sonne
83. swim
plavat
naĝi
fr. nager
84. tail
ocas
vosto
čes. chvost, rus. khvost
85. that
tamto
tio
čes. to, pol. to
toto
tio či/či tio
tio + či – předpona bliţšího určení
87. thou
ty
vi
fr. vous, it. voi, lat. vos, pol. wy
88. tongue
jazyk
lango
fr. langue
zub
dento
fr. dent, lat. dens, dentis, lit. dantis
90. tree
strom
arbo
fr. arbre, lat. arbor
91. two
dva
du
it. due, lat. duo, lit. du
92. walk
chodit
iri
lat. eo, ire; šp. ir
93. warm
teplý
varma
angl. warm
94. water
voda
akvo
it. acqua, lat. aqua
95. we
my
ni
fr. nous, it. noi, lat. nos
96. what
co
kio
lat. quid, lit. kas, hind. kya
97. white
bílý
blanka
fr. blanc, šp. blanco
98. who
kdo
kiu
fr, qui, lat. quis, lit. kas
99. woman
ţena
virino
vir – muţ + ţenská přípona -ino
100. yellow
ţlutá
flava
lat. flavus
77.
86.
89.
small
this
tooth
70