MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

Sny (Cyklus maleb)

Bakalářská práce

Brno, 2012

Vedoucí práce: doc. Jan Bružeňák

Vypracovala: Eliška Černá

Bibliografický záznam ČERNÁ, Eliška. Sny: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2012. 46 s., Vedoucí bakalářské práce doc. Jan Bružeňák

2

Prohlášení „Prohlašuji,

že

jsem

závěrečnou

bakalářskou

práci

vypracovala

samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon (cyklus maleb).

Předložený

text

má

charakter

průvodní

zprávy

k

praktické

bakalářské práci.

V Brně dne 20. 4. 2011

............................................ Eliška Černá

3

Poděkování Na tomto místě bych poděkovala panu docentu Janu Bružeňákovi za odborné vedení práce, poskytnutí cenných rad a za čas věnovaný mým konzultacím. Poděkování patří také panu Jánu Lastomírskému z FaVU za inspiraci. Dále děkuji rodině a příteli za podporu, a to nejen při realizaci této práce, ale i v průběhu celého studia. 4

Anotace Cílem praktické části mé bakalářské práce je realizace série maleb vycházejících z mých vlastních snů. Je to proces hledání, hledání ve snech. Nápad na zpracování tohoto tématu vznikl hlavně z mé touhy tvořit bez hranic a omezení. Rozhodla jsem se proto „popustit uzdu své fantazii“ a…snít. Teoretická část bakalářské práce, jež má charakter doprovodného textu, se zabývá sny z hlediska jejich historie, vlivu snů na lidského jedince; pokládá a snaží se zodpovědět základní otázky, jakými jsou např.: „Proč vlastně sníme?, „Jsou sny důležité?“, „Jak sny vznikají?“. Je věnována vzniku snů, výkladem ale i introspekcí do vnitřního světa autorky. Zaměřuje se též na dvě nejznámější postavy, které ovlivnily nejen samotný výklad snů, ale také pohled na ně: Carl Gustav Jung a Sigmund Freud – zakladatelé moderní teorie o snech. Podstatnou část bakalářské práce rovněž tvoří objasnění zdroje inspirace, ze kterého autorka vychází a jakým způsobem proces vytváření maleb probíhal. Každý obraz představuje jedinečné zachycení snu tak, jak ho autorka vnitřně cítí.

5

Annotation The aim of the practical part of my thesis is to accomplish a series of paintings based on my own dreams. It is the process of searching, searching in dreams. The reason for choosing this topic came mainly from my desire to create without boundaries and limitations. Therefore I have decided to "unleash my imagination" ... and dream. Theoretical part, which has the character of the accompanying text, dealing with dreams in terms of their history, the influence of dreams on the human individual, and trying to answer basic questions such as: "Why do we dream?" "Are the dreams important?" "How do dreams come into being?". It is dedicated to the history of dream definitions, dreams of, but the interpretation and introspection into the

inner

world

of

the

author.

It focuses on two well-known persons who influenced not only the interpretation of dreams, but also the way how it has been looked at them: Carl Gustav Jung and Sigmund Freud - the founders of modern theories about dreams. A considerable part of the thesis also clarifies the sources of inspiration from which the author is based on and the process of creating painting. Each image represents a unique way of capturing the dream how author internally fells it.

6

Klíčová slova sny, snění, snové symboly, malba, barvy, fantazie, představy, nevědomí

Keywords dreams, dreaming, fantasy, dream symbols, colors, unconscious

7

Obsah ÚVOD

10

MÉ SNY, MÁ INSPIRACE

12

DRUHY MÝCH SNŮ

13

SNY V OBRAZECH

14

1. Sen o koních

15

2. Sen o bazénu (rozměry

16

3. Our Holy Mother of Frozen Turkey (

16

4. Katedrála

17

5. Let

18

ODKUD PŘICHÁZEJÍ SNY

18

1. Různé druhy snů

21

SNY V ODRAZU VĚKŮ

23

JAZYK SNŮ

26

Snové symboly a archetypy

27

SIGMUND FREUD A CARL GUSTAV JUNG SNY PRO UMĚNÍ, UMĚNÍ PRO SNYCHYBA!

28 ZÁLOŽKA

NENÍ

DEFINOVÁNA. ZÁVĚR

30

RESUMÉ:

31

BIBLIOGRAFIE

32

8

Obklopuje nás neviditelný svět, neznámé síly jsou početnější než známé. Vědy jsou teprve úsvitu. […] Co je známo, představuje jen maličký ostrůvek v oceánu neznáma. (1 str. 204) „Kdyby našim tělesným očím bylo dáno nahlížet do vědomí druhého, posuzovali bychom lidi daleko častěji podle toho, o čem sní, než podle toho, co si myslí. Sen, který je zcela spontánní, nabývá podoby našeho ducha a zachovává ji. Nic nevychází tak přímo a upřímně z hloubi naší duše jako nezměrné tužby snu. A naše přeludy jsou tím, co se nám nejvíc podobá.“ Victor Hugo, Bídníci „Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.“ Charles Baudelaire

9

ÚVOD Proč jsem si vybrala právě toto téma? Musím uznat, že je neuvěřitelně obsáhlé, plodné, širokospektré, variabilní a existuje značné množství podob, ze kterých na něj lze nahlížet. Bylo napsáno nepřeberné množství různorodých knižních titulů, z nichž se každý autor k tomuto tématu staví jinak, protože se řídí především svými vlastními zkušenostmi – ať už se jedná o

psychologa,

psychiatra,

astrologa,

experimentátora

nebo

člověka

zajímajícího se o okultní vědy. Pouze pojednání o snových motivech v tvorbě jednoho autora či uměleckého směru by stačilo na celou teoretickou práci. Je tomu tak proto, že snová realita uchvacovala snad všechna umělecká odvětví odnepaměti, a bude tak tomu i nadále. Symbolisté, surrealisté, moderna, avantgarda i jednotliví osamocení běžci, ti všichni vycházeli ze snů jako z inspirace své tvorby. Sny fascinovaly lidstvo odpradávna, snové motivy se dokonce objevují i na jeskynních malbách. Sny jsou obrazem duše. Existuje už sice množství studií a výzkumů, které se sny zaobírají (výzkumu spánku a všemu s ním spojenému se dokonce věnují specializované laboratoře a ústavy), ale přesto svět „mimo naše vědomí“ stále obklopuje opar tajemství a neznáma. Kolem snů je stále značná spousta nejasností, dohadů a teorií. Ve snech nenajdeme žádné hranice, neexistují zde žádná omezení, realita je potírána. Nikdo vám nemůže nic přikázat ani nařídit. Sny vám nikdo nemůže vzít, je to váš duševní majetek a je jen na vás, jak s ním naložíte. Ve svých snech se dostávám do magických světů, krajin, prožívám neobvyklá dobrodružství a situace, o kterých by se mi ve světě reálném „ani nesnilo“. Setkávám se s množstvím zvláštních postav a osobností, figurek, podivných tvorů…připomíná mi to mnohokrát nějaký druh počítačové hry, virtuální reality, jen s tím rozdílem, že snění je zdraví prospěšné a já na vědomé úrovni nedokážu příliš rozhodovat o výsledku děje. Abych se ale dostala k otázce, proč právě sny… Zaujala mě ona volnost a lehkost, se kterou mohu tvořit, protože vyjma mě samé neexistuje nikdo, kdy by mi mohl říct, že takhle to nebylo. Nikdy jsem neměla ráda tematické 10

zadávání, kdy mi Paní múza jako naschvál podstrkovala vždy to, co se mi zrovna nehodilo. To urputné přemýšlení nad tématem, který ve mně nedokázal probudit žádné emoce… A tak…jsem snila. Noc co noc, někdy s větším, jindy s menším úspěchem.

Musím

přiznat,

že

některé

mé

sny

jsou

poněkud

„megalomanské“, až masového charakteru – prozatím jsem si netroufala zpracovat takové oříšky, jakými byl například sen o smrti Ferdinanda d’Este; jednalo o pohřební průvod složený nejen z dvouspřeží kladrubských vraníků, se zlacenými postroji a chocholy, z černého kočáru, taktéž zlaceného, se sametovým baldachýnem s krajkovým lemováním, který nesly vyřezávané spirálovité sloupky z ebenového dřeva. Navíc se tam vyskytovalo ještě asi padesát gymnastek, baletek a jedna gondola. Jiný sen byl zase o dvoutisícovce polských vojáků. Ve své práci nechci své sny příliš rozebírat nebo popisovat, protože se jedná o vcelku osobní záležitost a jsem toho názoru, že by tato osobní „zpověď“ ani nikomu nic nepřinesla. Mnohem zajímavější mi přijdou sny z hlediska ryze všeobecného, vědeckého a historického. Fascinuje mě, co všechno se z nich dá vytěžit. Ostatně, nemnoho autorů založilo celou svou tvorbu právě na snech. Buď z nich přímo vycházeli, nebo se snažili svými díly snovost navodit. Jiní používali snovou symboliku, absurdní situace, barvy nebo postavy. Uvědomuji si, že nejsem žádný umělec s velkým U. Nemaluji ani nekreslím pro nějaké vyšší cíle. Snaha se zdokonalovat vychází pouze a jedině z mé touhy co nejpřesněji zobrazit svou představu. Obvykle nedělám propracované skicy, příliš si dopředu neplánuji barevnost, maximálně si rozvrhnu kompozici, postavy, předměty – s tím, že tento koncept povětšinou při přenesení na plátno stejně změním. Mé sny pro mě mají hlubší význam, mám k nim, tak říkajíc, citový vztah. Provází je neodbytný pocit, že se mi snaží něco podstatného sdělit. A já jim naslouchám. To proto později ráno, když se probudím a otevřu oči, přemýšlím nad obsahem, snažím se z něj vyvodit nějaký smysl, nebo mě prostě jen upoutá natolik, že ho už nezapomenu. Jsem toho názoru, že stojí za to se sny zabývat podrobněji. Snad jen proto, že se v nich rozpoutává 11

neuvěřitelná hra fantazie…anebo, chcete-li tomu věřit, v naději, že svět se neskládá jen z věcí, které jsou vidět, jdou změřit, dokázat a zmapovat…

MÉ SNY, MÁ INSPIRACE Sny mě zajímaly odjakživa. Jako malá jsem často nedokázala pořádně rozlišit realitu od snového světa. Nechápala jsem, jak je možné, že jedna skutečnost existuje pouze v jednom prostoru, ale v tom druhém se nikdy neuskutečnila a nelze ji tedy považovat za reálnou. Později jsem si některé nejzajímavější sny začala zaznamenávat – hlavně v touze po otázkách, které s sebou tyto sny přinášely. Proč se mi zdá právě toto, co se mi tím snaží mé podvědomí sdělit? Už Sigmund Freud nebo Carl Gustav Jung poznali, že sny nejsou žádnou povrchní záležitostí, ale jednou z cest k poznání našeho nitra - naší duše. Nápady však nepramení jen ze zážitků ve spánku, ale i z mého života, protože obrazy, filmy a literatura, které vstřebávám v bdělém stavu, výrazně ovlivňují i dění ve snu. Některé sny přijdou a odejdou, aniž by po sobě zanechaly větší stopy. Ale některé se mi neustále připomínaly: opakovaly se. Když se, byť jen povrchně, zajímáte o teorii a výklad snů, tak jedním z prvních pravidel, které je důležité znát je fakt, že sny mající opakovaný ráz jsou ty nejdůležitější a je nanejvýš podstatné rozluštit jejich vzkaz. Vzkaz svých starých snů jsem sice nikdy nerozluštila, ale s přihlédnutím ke svému současnému životu mě napadá, jestli by cesty mého osudu byly jiné, kdybych se těmito sny řídila…Ať tak či tak, příběhy, které se v mé hlavě odehrály, stojí za pozornost a zaslouží si být nejen zaznamenány, ale také výtvarně ztvárněny. Rozhodla jsem se ale ze svých snů vycházet pouze jako z inspirace a nezaznamenat vše, co v nich bylo. Jsou totiž natolik bohaté a dynamické, že je snad nelze staticky zachytit na jednom jediném obraze - spíše by se hodila podoba komixu, případně by to musela být malba značně kompozičně propracovaná, na což jsem si netroufala…moje touha po detailech, perfekcionismus a až nezdravá neschopnost nemít k dílu vztah, by způsobila, že bych nad jedním takovým obrazem strávila půl roku – a

12

nakonec ho mohla vyhodit. Vybrala jsem proto jen jisté nejpodstatnější momenty, které nejvíce vystihují celkovou ideu či náladu snu.

DRUHY MÝCH SNŮ Mám ráda spánek…ostatně, kdo by ne? Ráda každou noc ulehám do peřin a pokaždé s napětím očekávám, co nového si pro mě pro tu noc podvědomí připraví. Často zvládnu i tři sny za noc. Přísahám, málokterý den se mi stane, že se probudím a na otázku „Co se ti zdálo?“, odpovím: „Nic.“ Spoustu svých snů si pamatuji, i když třeba ne úplně celé. A od té doby, co jsem začala na této bakalářské práci pracovat, se mi zdá sen každou noc. Možná je to jen úpornou snahou si je všechny vybavit a soustředěním, nebo v tom už mám za ta léta jistou praxi. Mívám různé typy snů: Prvním z nich jsou ty, které pouze splňují svou funkci „čištění“ podvědomí. Zdají se mi na základě aktuálních prožitků, myšlenek, zážitků, shlédnutých filmů či přečtených knížek. Obsahují tedy vjemy, které mozek přes den nastřádal a při spánku je interpretuje. Tyto sny jsou příjemné, dějové, mající ráz filmu – neustále se v nich něco děje, baví mě…Ovšem nemají žádný reálný hlubší význam ani neobsahují žádné širší souvislosti. Druhým typem snů jsou sny situační, cyklické, v nichž se donekonečna opakuje jedna a tatáž situace. Neustále očekávám konec, ten ale nikdy nenastane. (Např. sen, v němž řídím auto, ale nemám sebemenší potuchy, jak se ovládá, jak řadit anebo zastavit. Nezbývá mi nic jiného, než zběsile točit volantem.) Třetím typem jsou sny symbolické, skrývající hlubší význam, kterými se mi mé podvědomí snaží něco sdělit. Valná většina lidí nabývá ze svých snů pocitu, že jsou podivné, nelogické, (nebo přinejlepším zvláštní), spojující nespojitelné, nedávající pražádný smysl. Pravdou ovšem je, že podvědomí funguje na složitých, doposud ani zdaleka probádaných procesech, a snaží se nám proto vše podstrčit s překvapivě strohou logikou. Poslední jsou sny významné…pamatuju si je do posledního detailu a obsahují nejen vjemy zrakové, ale také sluchové, čichové, hmatové. Po 13

probuzení mívám velmi silný pocit „opravdovosti“, reálna, pocit, ne nepodobný déjavu. Jednou jsem dokonce zažila ten často popisovaný jev „oddělení duše od těla“ - kdy jsem měla po probuzení pocit, že se moje vědomí odněkud vrací, na maličký záblesk vteřiny jsem své tělo viděla „seshora“. Někteří lidé (a patřím k nim i já) mají zase tzv. „jednobarevné“ sny. Je to jako dívat se na svět přes barevné sklo – po probuzení říkají, že měli žlutý, oranžový nebo modrý sen. Kdysi panoval názor, že sny jsou bezbarvé, a že lidská mysl si je „dobarvuje“ sama. Tento názor byl ale překonán stejně, jako černobílé filmy.

SNY V OBRAZECH I přesto, že se jedná o malbu, rozhodla jsem se udržet jistý ilustrativní ráz, který pramení z mé přirozenosti. Jednak díky své povaze, ale také proto, že mám k ilustraci blízko. V původním záměru se mělo skutečně jednat o cyklus ilustrací, ale po vzájemné domluvě se svým vedoucím jsem se rozhodla, že mnohem více prostoru pro ztvárnění snů mi poskytne malba. Kresba mi totiž nemohla dát schopnost malby barvy nejrůzněji míchat a tvořit ve velkých plochách. Chtěla jsem, aby plátna (=sololity) byly větších formátů a působily tak na diváka i z větší vzdálenosti. Akrylové barvy, které jsem použila, jsou jasné a opravdu kvalitní, proto nebyl problém dosáhnout výrazné sytosti. Cílem tak bylo vytvořit sérii maleb, které budou různorodé. Jak už jsem výše podotkla, důležitým společným jmenovatelem jsou barvy. Snažila jsem se je míchat následovně: k zesvětlování nebo ztmavení používat pouze barvy analogické, bez přidání bílé. Pokud jsem chtěla dosáhnout větších kontrastů – odlesků, použila jsem bílou jen jako lazuru a až po zaschnutí spodní vrstvy. Volba opravdu jasných, zářivých, veselých barev a častých kontrastů nebyla náhodná. Velmi mě ovlivnil film „Odkud přicházejí sny“, v němž je jedna scéna vytvořená podle barevného impresionistického obrazu domu v rozkvetlé zahradě, respektive celá scéna JE tím barevným obrazem.

14

Kontury jsou neostré, a když člověk přiblíží zrak, vidí, jak se barva pohybuje, jako by ji právě nanesl malířův štětec. Jedním z dalších faktorů, na které jsem se zaměřila, byl formát prací. Nechtěla jsem používat standardizované formáty, u nichž bych byla nucena svou práci přizpůsobit. Volila jsem je plánovitě a velmi různorodě – od velikosti 140 cm na šířku. Jsou zastoupeny formáty čtvercového charakteru (Let), atypické podlouhlé (Bazén) i ryze klasické (Our Holy Mother of frozen turkey).

1. SEN O KONÍCH Tento obraz byl úplně první, který jsem mě vůbec napadlo zpracovat. On byl vlastně tím, který mě přiměl věnovat se tomuto tématu. Jelikož koně byly tou první věcí, kterou jsem kreslila snad ještě dřív, než jsem začala chodit do mateřské školky, byli jasnou volbou. Především je ale tento značně symbolický sen tím nejvýznamnějším, jaký jsem kdy měla. Zdál se mi před více než šesti lety, přesto si ho stále do detailů pamatuji – a co víc, několikrát se bez jediné změny opakoval. Jednou jsem v Mnichově navštívila v soukromé galerii výstavu skupiny Der Blaue Reiter, ze které mě nejvíc uchvátil Franz Marc. Bylo to hlavně proto, že i na hranici abstrakce dokázal zachytit a vystihnout koně a jiná zvířata se všemi jejich základními aspekty. Neskutečná barevná živost mě oslovila nejen u Marca, ale také u Kandinského. Ke koním mám blízko i proto, že na koňském hřbetě jsem poprvé seděla ve věku dvou let. Spousta mých snů je o koních. Často na nich jezdím. Navíc zastávám názor, že linie koňského těla, majestátnost, která z něj vyzařuje, stejně jako symbol mužského principu, který kůň zastupuje, jsou stejně umělecky vděčné, jako linie nahého ženského těla, které považuji po tvarové i námětové stránce za téma „vhodné králů“. Jeden z mých učitelů mi řekl, že zachytit koně ve jeho pravé podstatě, nepateticky a bez kýčovitého nádechu je velmi obtížné. Ráz okolní krajiny i pohled postavy přirozeně směřuje ke stádu koní, zachycenému v trojúhelníkové kompozici. V tomto snu byla výrazná číselná symbolika (7). Záměrem bylo z koní udělat jakousi „masu“, aby na obraze fungovali ne jako jednotlivci, ale jako jedna celistvá bytost, čehož jsem se 15

snažila docílit i záměrným vypuštěním perspektivy. Tím vzniká efekt jednoty a uzavřenosti celé skupiny „do sebe“. Dívčí postava zpodobující mě samou je pouhým pozorovatelem. Tyrkysová linka odlišuje vše živé a odlišuje je od plochy krajiny. Celý obraz má působit optimistickým, harmonickým dojmem.

2. SEN O BAZÉNU Je všeobecně známým faktem, že voda obvykle představuje lidské city. Podle stavu, v jakém se ve snu nachází pak určujeme, na kterou část lidské osobnosti

odkazuje.

Vzhledem

k tomu,

že

voda

patří

mezi

jeden

z nejvýznamnějších snových symbolů, rozhodla jsem se toto téma zařadit i já. V mém snu se voda objevuje v podobě plaveckého bazénu plného žen. Nevybavuji si příliš detailů, některé postavy jsou oblečené (v plavkách nebo šatech), jiné jsou nahé. U této práce jsem se chtěla zaměřit na kompozici, protože barevnost byla poměrně jasná. Modrá mi ve všeobecné rovině evokuje snovost, obzvláště ultramarínová modř. Připomíná mi noc, možná také Chagallovy snové obrazy. Kompozice má tendenci jakési vlny, dominantním prvkem se stává obličej zcela vlevo (postava představuje mě), vlnící se vlasy rámují celý výjev a spolu se světlem přirozeně vedou zrak diváka do středu obrazu. Postava s červeným šátkem má funkci jakéhosi „oživení“, protože k modrým, tichým hlubinám se komplementární barva života a krve hodí. Plovoucí, lehce androgynní postavy v povzdálí ztrácí na detailech, ustupují do pozadí a vytváří vlastní návaznou kompoziční linku, evokující trajektorii pohybu pod vodou.

3. OUR HOLY MOTHER

OF

FROZEN TURKEY (PANNA MARIE

S MRAŽENÝM

KROCANEM)

Tento sen patří bezpochyby mezi ty nejzvláštnější, které jsem měla tu čest mít. Porodila jsem v něm totiž mraženého krocana (dokonce byl ještě zabalený v igelitovém obalu). Držela jsem ho v náručí a sledovala průsvitnou namodralou kůži, skrz níž prosvítaly tmavé žíly, když má matka prohlásila: 16

„no, je to takový mrzáček, ale on to doroste.“ (Upozorňuji, že krocan měl minimálně sedm kilo čisté váhy, takže nechci domýšlet, kam a v co by měl dorůstat.) Absurdita této snové reality je vyjádřena nejen použitím kontrastních barev, ale i snahou o parafrázi na gotické madony s dítětem. Protáhlé končetiny, esovité prohnutí těla a krku, bezmyšlenkový výraz, až anorektická vyhublost. Na druhou stranu to někomu může připomínat kýčovité barevné obrázky s Kristem, ale to nebylo prvoplánovité. Nahození základní linky proběhlo ve fialové a u krocana v kobaltové modři. Žlutá barvy přecházející postupně ve svém spektru do tmavě červené napodobuje svatozář – a také vytváří kontrast s fialovou barvou kůže „madony“. Název mě napadl ještě dříve, než jsem vůbec dodělala skicu…Existuje jistá populární stránka s názvem „Ugly renaissance babies“ (v překl. Ošklivé renesanční děti“) a zabývá se obrazy převážně ze 14. - 16. stol. (název renesanční je pouze shrnující), které se „nepovedly“. Obsahují zábavné anatomické prohřešky, kompoziční nedokonalosti, nebo mají postavy natolik explicitní výrazy, že to obraz posouvá až do karikaturní roviny. Uživatelé tohoto webu vymýšlí k obrazům vtipné komentáře – a z toho vznikl i název pro mé dílo.

4. KATEDRÁLA Jeden z mých nejkrásnějších snů, nejspíše značně ovlivněný mou oblibou v tvz. „fantasy“ literatuře a filmech. Děj byl dlouhý a komplikovaný, proto jsem zvolila jen jeho část. Ta se odehrávala v gotické kapli s portálem – oltářem, skrze něž prosvítalo večerní slunce. Slunce vůbec dodávalo celému snu převahu oranžové barvy s podtóny rezavě hnědé. Uznávám, že z tohoto snu červená knihovna přímo sálala a já se jeho ztvárnění nezhostila právě nejlépe. Dívka v zelených šatech představuje opět mou osobu. Vlasy a jejich délka hrály v tomto snu velmi významnou roli. Postavení zády jen s lehce natočeným profilem směrem k diváku, má také svůj význam. Vzlétající labuť symbolizuje mou proměnu, únik a svobodu z něj vyplývající.

17

5. LET Poslední vytvořený a jeden z nejvíce výstižných. Lidem se často zdá o létání…snad jen závidíme ptákům svobodu roztáhnout křídla a volně se pohybovat ve větru, snad naše nevědomí myslí touto symbolikou něco zcela jiného, prostšího ve své základní formě. Každopádně, já ve snech létám často. I když si to pak většinou vybírá svou daň, totiž že peřina se válí na jedné straně pokoje a přítel bez peřiny na straně druhé. Barevných skvrn na pozadí jsem dosáhla technikou podobnou metodě alla prima (tzv. na jeden zátah). Barvy jsem nanášela přímo z tuby a míchala je až na ploše. Jen po zaschnutí jsem ještě tu a tam zesvětlovala bílou lazurou. Barevný tok se tříští na zádech postavy. Určuje nejen směr pohybu, ale také má v diváku vyvolávat pocit neviditelných křídel nebo jiných hybných sil. Drapérie šatů navádí pohled do středu obrazu, z něhož přirozeně dojde k obličeji. Vířivá barevnost má vzdáleně napodobovat rozmazané vidění, které nastává při pohybu ve velké rychlosti. Zdrojem inspirace se mi stala série fotografií ze starého čísla časopisu hypeMAGAZINE, kterým jsem si asi před třemi roky listovala. Byla na ní dívka ve svatebních šatech, jak létá v oblacích (pravděpodobně skákala na trampolíně a obloha byla dodělána v PC)…že byla celá od krve už je věc vedlejší, ale možná proto si to ještě stále pamatuji.

ODKUD PŘICHÁZEJÍ SNY Není žádným velkým tajemstvím, že sny vznikají při spánku, „jsou jeho zvláštním psychickým projevem.“ (2 str. 32) Při svém studiu teorie snů jsem narazila na množství definic, pojatých z psychologického, psychobiologického nebo fyziologického hlediska. O tom však psát nechci. Podstatné je, že lidé chápou, co mají na mysli, pokud mluví o svých snech. Ve spánku se jim „něco zdálo“, prožívali určitý neskutečný děj a byli přesvědčeni o tom, že je skutečný: „Sen byl pro ně reálnou prožívanou skutečností. Iluze ve snu vzniká změněným vnímáním skutečně existujících podnětů – má charakter halucinační.“ (2 str. 32) Teprve až po probuzení jsme schopni určit, že se jednalo pouze o děje v naší hlavě. 18

„Sen je zážitek iluzorních obrazů, hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nemožné nebo nepravděpodobné, a jsou obvykle mimo kontrolu spáče. Vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů a vzpomínek a představ spícího. Sen je tudíž významná psychologická událost“. (3) Dříve se soudilo, že sny trvají jen několik sekund, ale bylo dokázáno, že sny probíhají víceméně v reálném čase, pouze se jejich obsah velmi rychle přizpůsobuje vnějším a vnitřním podnětům. Sny ale nejsou pouze prioritou lidského druhu. Zdají se totiž nejen malým dětem, (jejich snová aktivita je vyšší než u dospělosti, zážitky z dětství také pozdější snění ovlivňují), ale také zvířatům. Sny kladou důraz na vztahy s našimi blízkými. Velké procento prožitých snů se věnuje právě tomuto tématu. Člověk každou noc obvykle prochází dvěma typy spánku: spánek rychlých pohybů očí popisovaný jako REM (rapid eye movement) a spánek non-REM. V různých časových intervalech během noci se oba několikrát vystřídají. Tyto fáze nazýváme

spánková stadia. Sny obvykle vznikají

v mělčím spánku REM. „Co se snů samotných týče, naprostá většina z nich zůstane bez vytvoření výraznější paměťové stopy zapomenuta. Pokud se ovšem během REM fáze spánku člověk probudí, obvykle si sen či některé jeho části pamatuje vcelku dobře. […] Nejintenzivnější, subjektivně nejdelší a nejlépe zapamatovatelné jsou zpravidla sny posledních stadií REM spánku k ránu, během kterých nejčastěji dochází k probuzení.“ (4) Zajímavý moment ve vědeckém výzkumu nastal, když si odborníci položili otázku, zda je možné člověka zbavit snů a jestli se tato „snová deprivace“ nějak projeví na jeho psychické nebo fyzické stránce. Z pokusů na zvířatech vyplynulo, že v rozmezí od pěti do třiceti dnů beze spánku zvířata hynula a strádala ve všech ohledech. U

lidských experimentálních

dobrovolníků pochopitelně z etických důvodů nikdy tak dlouhá doba zkoumána nebyla – při nepřetržitém bdělém stavu překračujícím sto hodin byly

zaznamenány

pouze

úbytky

paměti,

perzekuční

bludy,

zřídka

halucinace, zhoršila se činnost vyžadující koncentraci pozornosti. „To proto každému studentovi před zkouškou vřele doporučujeme, aby se pořádně 19

vyspal.“ (2 str. 42) Příklady spánkové deprivace však nemusíme hledat daleko. Každý zná příklady nešťastníků, kteří pořádně nespí, protože ztratili někoho blízkého nebo byli opuštěni ve „stavu nenaplněné zamilovanosti“. […] Renesanční autoři takovýto stav nazývali půvabným slovním spojením „mélancolie amoureuse“ (zamilovaná melancholie). (2 str. 43) Díky informaci, že sny se objevují ve fázi REM (za použití EEG) vědce napadlo probouzet spící právě ve chvíli, kdy se na monitoru objevila křivka začátku REM fáze. Už během čtvrté nebo páté noci bylo nutné spáče probudit

až

třicetkrát

za

noc.

Po deseti

nocích

už

nebylo

možné

v experimentech dál pokračovat, protože se ukázalo, že pokusné osoby upadají do fáze REM ihned po usnutí. To tedy vypovídá o tom, jak biologicky i psychologicky důležitá tato fáze spánku je. Navíc se u testovaných osob postupně

začínala

objevovat

úzkost,

„obtížnější

soustředění,

kolísavá

pozornost, únava, poruchy paměti a podrážděnost“. (2 str. 44) Zároveň byla druhá skupina buzena pouze v non-REM fázi – ta však žádnými podobnými problémy netrpěla. To jen dokazuje to, že člověk si „potřebuje odesnít své sny. Mít sny je významný mentálně hygienický činitel“. (2 str. 44) Sny v REM fázi bývají velmi živé, barevné a spíše nelogické. Lidé sice sní i v non-REM fázi, ale nejedná se o ty „pravé sny“. Po probuzení chybí pocit reálnosti prožitého. „Non-REM sny jsou spíše obyčejné a jednoduché. Jako by se podobaly psychickým obsahům lehké dřímoty, i když se odehrávají ve stavu hluboké psychické utlumenosti, ne nepodobnému komatickému stavu.“ (2 str. 64) Člověk má po probuzení spíše pocit, jakoby se nad něčím zamyslel, než že by se mu skutečně zdál sen. Lidská psychika není ve spánku kontrolována logikou – a proto může člověk sněním, (jak na to poukázal Jan Evangelista Purkyně ve své stati z r. 1857 a na něž navázal S. Freud svým Výkladem snů), dvě funkce, které jsou v psychologické potřebě snu zcela evidentní: totiž fantazijní splňování svých přání snem a ochrana kvalitního spánku odesněním snů.“ (2 str. 46) (Ony totiž zabraňují intenzivním duševním jevům, aby nás probudily tím, že je zpracují převodem do vizuální a symbolické roviny. Jsou to např. naše touhy, přání a zároveň i jejich zábrany, jakými jsou třeba erotické představy, agresivita, obavy, ambice, strachy nebo úzkosti. Sny mohou také naznačovat 20

řešení problémů. „O tom svědčí řada snů, které se zdály umělcům, vynálezcům, objevitelům“. (2 str. 46) Právě ve snu nalezli konečnou odpověď z prostého důvodu: mysl ve stavu snění není spoutána žádnými logickými pravidly a dovede tak tvořivě a nečekaně předložit jediné vyhovující řešení. Z toho vyplývá, že člověk potřebuje snít stejně, jako potřebuje dýchat, jíst, uskutečňovat sociální interakce s jinými lidmi nebo zažívat pocity uznání.

1. RŮZNÉ DRUHY SNŮ Existují různá kritéria, která můžeme použít pro dělení snů. Argument, že všechny sny jsou stejné, je chybný. Sny dělíme např. podle fáze spánku: sny při usínání, sny REM a non-REM, sny nepříjemné, sny řízené – lucidní nebo dokonce sny věštecké. „Sny“ při usínání Jsou to takové psychické stavy (psychology označovány jako hypnagogické), které se prožitkově snům podobají, ale o sny se nejedná. „Je to pouze mentální aktivita, vzbuzující dojem snové činnosti, vznikající na jemné hranici mezi bděním a dřímotou. Bývají to velmi živé představy, které představují racionalitu, abstrakci, formální myšlenky a logické vztahy do konkrétních obrazů.“ (2 str. 55) Noční běsy (pavor nocturnus) Řadíme je spíše do spánkové patologie. Objevují se téměř výhradně během nejhlubší periody spánku. Jde o náhlé vytržení ze spánku, spojené s velkým úlekem a pocitem úzkosti. Zpravidla je noční děs strašidelným snem, který si ale dotyčný nikdy nepamatuje. Bývá častý zejména v dětství a má kratší trvání (1-2 minuty). Noční můry Mají oproti nočním běsům konkrétní, nepříjemný obsah, jsou dějově bohatší a objevují se převážně u dospělých. Často se vyskytuje téma ohrožení života, pronásledování, zesměšnění, ztráty jistoty, ohrožení sebevědomí apod. Upozorňují často na naléhavý problém, kterému se v v životě snažíme

21

vyhnout nebo ho odmítáme řešit. „Hrůza ve snu je často nástroj nevědomí, kterým se snaží získat pozornost vědomí.“ (5 str. 52) Lucidní sny Jako lucidní sny se označuje zvláštní typ snění, při němž si spící uvědomuje, že sní. Lucidní snění se lze naučit pomocí mentálních technik vyvinutých a ověřených oneironauty (průzkumníky snů). Pokud vědomě zjistíme, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, můžeme prožívat mnoho neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie. Opakující se sny Tím, že se opakují, se nám podvědomí snaží urputně něco naznačit. Vyžadují tak naši okamžitou pozornost, protože zřejmě obsahují naléhavé sdělení. Sny traumatické V mysli je znovu a znovu přehráván nějaký zraňující zážitek (např. z války, násilná smrt blízké osoby, automobilovou nehodu nebo u žen znásilnění). Sice přináší dané osobě utrpení, ale pravděpodobně přispívá k vyrovnání se s událostí. Sny archetypické Údajně obsahují nejvyšší duchovní symboly vycházející z kolektivního nevědomí. Člověka obvykle fascinují a máme nutkání je někomu vyprávět. Objevují se v nich mytologické a pohádkové symboly. Sny telepatické, synchronické S teorií synchronicity přišel C.G. Jung. Jedná se o jev, kdy kde vzájemně nesouvisející věci proběhnou ve vzájemné vazbě. (např. se nám o někom zdá a druhý den ho potkáme, ač jsme s ním několik let nebyli v kontaktu.) Sny věštecké „Podle některých psychologů je vhodným vysvětlením věšteckých snů náhoda“. (6) Přesto se o některých snech dá říci, že pouhé vysvětlení díky náhodě nám nestačí, například když se někomu zdá o nějakém neštěstí, které se později odehraje stejně jako ve snu. „Prostřednictvím kolektivního nevědomí jsme všichni spojeni a tak se mohou některé psychické obsahy přenášet na jiné lidi.“ (5 str. 53) 22

Sny ženské a mužské Snové prožívání žen a mužů se značně liší. „Ve snech mužů se častěji objevuje násilí (ať už páchané snícím nebo na snícím), sexuální motivy, neznámí lidé v neznámých prostředích, oproti tomu ženy více sní o domově a známém prostředí, známých lidech.“ (3) Ženy sní častěji a mnohem intenzivněji, jejich sny jsou delší, barevnější a obsahují třeba i čichové vjemy – vůně. V mužských snech najdeme častěji úspěch či neúspěch ve srovnání s jinými muži, agrese se u nich projevuje spíče tělesně, kdežto u žen verbálně. Snů je zkrátka nepřeberné množství a mohou se dělit ještě podle mnoha dalších kritérií, třeba podle vjemů nebo konkrétního obsahu.

SNY V ODRAZU VĚKŮ Zájem o sny není jen otázkou novodobých dějin, ale lidský zájem o sny se datuje už od počátku věků. Někteří autoři se domnívají, že jedno z prvních zobrazení snu v dějinách lidské kultury se objevilo už na pravěkých malbách. Ve starověku byli lidé nejen přesvědčeni o významu snů, ale také existovali odborníci, kteří dokázali vysvětlit jejich smysl.

Byli to vykladači

snů, snopravci. „Někteří z nich byli přímo legendární. Například biblický Josef, kterého podle legendy prodali vlastní bratři do Egyptského otroctví.“ (2 str. 11) Ten faraónovi vyložil sen o sedmi vypasených, tučných kravách, po kterých následovalo sedm krav vyhublých. Tato symbolika znamenala, že po sedmi úrodných letech nastane sedm let bídy a hladomoru a bude proto prospěšné schovávat si zásoby. Předpověď vyšla a Josef si tím vysloužil nejen dobrou pověst, ale také bohatství. Egypťané byli přesvědčeni, že sny přinášejí poselství dobrých i zlých duchů. Nejstarší dochovaný snář pochází právě z Egypta (2000 let př. n. l.) Zvláštností je, že typické hieroglyfické písmo je složeno ze samých symbolů a velice se blíží řeči snů. Ve starém Egyptě se lidé nechávali pod účinky různých lektvarů a zaříkávadel uspat a druhý den ráno hned po probuzení si nechávali kněžími sen vyložit. „I někteří tehdejší vykladači snů věděli, že ke

23

správnému pochopení významu snového děje potřebují znát širší okolnosti životní situace snícího, jeho plány i úmysly, starosti i touhy.“ (2 str. 11) Řekové pro změnu stavěli svatyně, tzv. snová orákula. „Lidé v těchto svatyních podléhali uspávajícímu vlivu boha spánku Hypna, aby je pak ve snu mohl navštívit jeho syn, bůh snů Morfeus. Ten jim ve snech sděloval svá varování a předpovědi.“ (5 str. 22) „Staří Řekové sny neměli, ale byli jimi navštěvováni.“ (2 str. 15) Tyto stavy byly navozovány „hypnotickým působením kněžích, u jiných národů šamanů či novodobých kouzelníků, byly známy i psychotropní účinky některých rostlinných látek, hašiše či opia. Sny neunikly ani pozornosti filozofů. Oneirocritica (od řeckého oneiros, tedy sen) je sbírka pěti snářů sepsaných stoickým filozofem Artemidórosem. Jde vůbec o první snáře, které lze považovat za moderní. Artemidóros využíval sny i k určení medicínské diagnózy. Sókrates považoval sny za hlas svědomí a jeho žák Platón se domníval, že ve snech žije divoká, civilizací nezkrotitelná část duše. Dokonce i ve Starém a novém zákonu nacházíme mnohé zmínky o snech. Např. Babyloňané uznávali Židy jako vykladače snů. V 6. stol. př. n. l. povolali izraelského krále Daniela, aby vyložil sen krále Nabukadnesara. Předpovězených sedm let šílenství se brzy naplnilo. Lidé často považovali sny za způsob, jak mluvit se svým bohem. Dokonce věřili, že sny nám sesílají bozi a nepochází tedy od nás, z vnitřního světa, ale ze světa vnějšího, božského. Poselství či návštěvy bohů. Bible také věří ve sny. Byl to Abraham Lincoln, kdo jednou poznamenal: „Je zvláštní, jak mnoho je toho v bibli o snech. […] Věříme-li Bibli, musíme přijmout fakt, že v oněch dobách Bůh a andělé přicházeli k lidem ve spánku a zjevovali se jim ve snech.“ (7) Ortodoxní křesťanství však snům příliš nepřálo. Papež Řehoř II. vykládání snů pod hrozbou trestu smrti zakázal jako styk s ďáblem a čarodějnictví. Až Martin Luther se v 16. Století odtrhl od církve římsko-katolické, měl sny za zrcadla nastavená lidem a jejich hříchům. Považoval sny za užitečné hlavně proto, že nám ukazují, jací jsme, než jakými chceme být.

24

Číselná symbolika byla dokonce zkoumána o 1200 let dříve, než se této problematice začal věnovat C. G. Jung. Věnovala se jí Kniha sebraných snů Ibn Sirina, která se pokoušela sny interpretovat pomocí Koránu a výše zmíněné symboliky čísel. Dokonce i Mohamed založil islám na základě věšteckého snu. Měl spoustu podivuhodných snů a vizí, z nichž nejznámější je cesta do středu světa, do pekel a sedmi nebí, vykonanou na zázračném zvířeti al-burak, jež mělo ženskou hlavu a paví ocas. (5 str. 25) Arabové vydávali velmi bohaté snáře s množstvím podrobných výkladů, což svědčí o důležitosti, jakou snům přikládali. Sny

hrály

významnou

roli

také

v životě

indiánských

kmenů.

„Šamanismus symboly neinterpretuje, nerozhoduje výklad, nýbrž sen sám.“ (5 str. 26) Aby se člověk mohl stát šamanem, musel mít tzv. zasvěcovací sen. Šaman beze snů a vizí byl nemyslitelný. Na takový sen se připravovali půstem a samotou v krutých podmínkách. Zasvěcovací sen pak určoval celý jeho život. Domnívali se, že sny jsou vzkazy jejich ochranných duchů. Tyto sny přitom odpovídají Jungovým snům archetypickým. Indiáni používali sny k určení místa a doby lovu. Jména jejich dětí byla také odvozována ze snových obrazů. Inspirace sny však u nich zacházela ještě mnohem dál: čerpali z nich nápady na písně, tance, umělecká díla, šperky, šaty a ornamenty pokrývek. (5 str. 26) Malajský kmen Senojů bral vážně i sny dětí. Rodiny si vyprávěly své sny, kladly si k nim navzájem otázky, snažily se vyložit jejich význam. Děti byly nabádány, aby se ve snu postavily bytostem, které jim naháněly strach a zjistit, co proti snící osobě mají. „V mnohém se tato aktivita podobala modernímu terapeutickému snažení. Až do 19. století v podstatě žádná psychologie snu neexistovala. Důležitý mezník však v 19. Stol. Představuje romantismus, který přinesl nové impulsy do vývoje studia a poznávání snů. „Snu byla přiznána nejen psychologická závažnost, ale také významná úloha v umělecké tvorbě.“ (2 str. 132) Sny se stávaly nejen inspirací, ale i nástrojem poznání, a tím romantismus navázal na antické ideje. Náš velký romantický spisovatel, Karel Jaromír Erben, upozorňoval na význam snů pro rozvoj baladiky a sám zanechal

sbírku

několika

svých

snů. 25

„Nezanedbatelným

přínosem

romantismu byl také poznatek, že sny používají stejných symbolů jako výtvory lidové slovesné tvořivosti.“ (2 str. 136) Hlavně v pohádkách můžeme hledat značnou snovou symboliku. I v nich se setkáváme s rychlými změnami děje, Objevuje se značný symbolismus barev, postav, činností i čísel. Někteří romantikové také poukázali na jisté analogie s lidovou písní. Jejich text je často skrytým eroticko-sexuálním významem – podobně, jako je tomu u snů. Když tedy z tohoto malého exkurzu do historie snů vyvodíme souvislosti, zjistíme, že sny hrály v mnoha kulturách velmi významnou úlohu a dostávalo se jim pozornosti. Neměli druhořadé postavení.

JAZYK SNŮ Ano, i sen má své vlastní způsoby vyjadřování. Pro sdělení, nebo, chcete-li, vytvoření skutečnosti, používá množství zástupných symbolů a mají velký význam pro utváření paměti a schopnosti se učit. Nemusí probíhat jen na úrovni zraku, ale také sluchu, čichu apod. Jsou průvodci na cestě k sebepoznání. Zpracovávají vzpomínky ze zastrčených koutů mozku, z naší dávné minulost, třeba z dětství. Pokud nějaká z našich základních potřeb není uspokojena, ve snu jsme na to upozorněni. Předává nám informaci, co se v nás i kolem nás děje. Přitom ji předkládají pravdivě, nestraně a objektivně – protože naše podvědomí neumí lhát. Zajímavostí je, že používají stejný jazyk jako pohádky, legendy, mýty. Často jsou jeho obrazy podobné lidovým moudrostem nebo rčením. A stejně jako ony mají vždy několik významů. „Sen nemá žádné prostředky, kterými by vyjádřil souvislosti jako „a“, „nebo“, „buď - anebo“, „jestliže – tak“ nebo „protože“. Má k dispozici pouze obrazy – jedinou možností, jak vyjádřit takové vztahy, spočívá v časovém řazení. Následek ale může předcházet příčinu.“ (5 str. 6) Protože sen není ovládán svědomím ani rozumem, zobrazuje naše negativní vlastnosti, aniž by je za negativní označil. Při „kalkulaci“ symboliky jsou používány nejčastěji obrazy již viděné. Protože neumí zobrazit pojmy abstraktní povahy, je právě odkázán

26

na již poznané. Možnosti výběru jsou různé, včetně toho, co jsme třeba večer viděli v televizi nebo události našeho všedního dne. Snové obrazy mají své vlastní zákonitosti. Ve snu je totiž mozek celkově aktivnější. „Energetický potenciál stoupá nejvíce ve velkém mozku, kde se odvíjí plánování budoucnosti, a v hippokampu, který uchovává a následně vyvolává dávno zapomenuté vzpomínky. Z neurofyziologického hlediska je tím objasněno, proč se ve snu tak dramaticky mísí minulost s budoucností.“ (5 str. 10) „Sny mají smysl navzdory tomu, že je nelze prostřednictvím smyslů reprodukovat a rozumem jednoznačně vysvětlit.“ Je schopen někdy řešit to, co sami nedokážeme, nebo si to ani nepřipouštíme.

SNOVÉ SYMBOLY A ARCHETYPY Vycházíme z toho, že jeden a tentýž symbol může mít pro různé lidi různý význam – „nemůže být jednoduše přeložen doslova, musíme jej vždy vidět v souvislosti se snem a životní situací snícího.“ (8 str. 61) Sny jsou dorozumívacím jazykem mezi nevědomím a vědomím a symboly jsou jeho slova. Rozlišujeme tři roviny snových symbolů – první a druhá obsahuje takové symboly, které vycházejí z přímé zkušenosti snícího (z knih, divadelních her nebo televize) s čímž ale nemusely dotyčného vůbec zaujmout. Spolu s tím, že sny přehánějí, nadsazují a zveličují, může sen často působit nesmyslně. Symboly třetí roviny nesou mnohem obecnější významy. Jsou v nich zakódované všem společné archetypy. Sen používá obrazů

lidí,

zvířat

a

věcí

symbolicky

a

zástupně.

„Symbol

nabývá

v konkrétním snu konkrétního významu.“ (5 str. 37) Z toho logicky vyplývá, že používat snáře zakládající se na tradičních výkladech ve stylu „loď = výhra, je hloupost. Za obecné symboly považujeme např. vodu, vozidla, budovy, barvy, zvířata, cestu, porod apod. „Archetypy jsou obecná témata, mytologické motivy, které vystupují z kolektivní nevědomí a v symbolické formě se opakovaně objevují v mýtech, systémech symbolů a snech.“ C. G. Jung

27

V archetypálních snech se nám archetypy zjevují jako symboly, nebo v personifikované podobě jako bohové a bohyně, hrdinové, bájná zvířata nebo síly dobra a zla. Podle Junga se mezi hlavní archetypy (které se mohou objevovat v různých variantách) řadí: anima/animus (ženské a mužské principy pro opačné pohlaví); moudrý stařec, mág/ moudrá stařena, vědma; dítě; kejklíř/blázen; matka/otec; mladá dívka; hrdina/mladý muž; stín/persona; velká Matka; mandala.

SIGMUND FREUD A CARL GUSTAV JUNG Sigmund Freud a Carl Gustav Jung jsou bezpochyby zakladatelé moderní teorie o snech. Některé své názory sdíleli, v některých si odporovali. Byli dobří přátelé až do té doby, kdy chtěl Jung Freudovi vyložit sen, ale chtěl k tomu znát víc detailů z Freudova osobního života. Ten odmítl, protože by tím údajně ztratil svou autoritu. Jung odvětil, že ji ztratil právě tímto svým postojem… Sigmund Freud Je zakladatelem moderní teorie o snech. Lidstvo mu vděčí za upozornění na význam snů pro lidský život za položení základů vědeckého studia snů. Ve své knize Výklad snů prohlásil: „Dokážu, že existuje psychologická technika, jejíž pomocí lze vykládat sny“. Sny podle Freuda hrají roli v přístupu k vnitřním hlubinám mysli. Charakterizoval sny jako „Královskou cestu“ do nevědomí. Sny jsou podle něj naplněním přání nebo vyjádřením vytěsněných myšlenek, které se derou do našeho vědomí, když během spánku ochabne kontrolní funkce našeho ega. Asi nejznámější Freudova metoda související s práci se sny, je metoda volných asociací. Postupujeme tak, že sledujeme řetězec volných asociací, který začíná od individuálního snu a pokračuje tam, kam směřuje tok našich myšlenek, nebo se náhle zastaví, když narazí na odpor, na nečekanou překážku, která nám odhalí povahu neuvědomovaného problému.

28

Carl Gustav Jung Spolupracoval úzce s Freudem a stejně jako on věřil ve velkou roli nevědomí při vzniku duševních potíží i v důležitou roli snů při odhalování zdrojů těchto potíží, které vznikají v nevědomí. Vzdálil se Freudovu důrazu na sexuální podtext snových symbolů a rozešel se sním. V Jungově pojetí patří nevědomí „všechno, co vím, na co však v daném okamžiku nemyslím, všechno, čeho jsem si jednou byl vědom, nyní je to ale zapomenuto, všechno o mé smysly vnímají, ale čeho mé vědomí nedbá.“ Kromě toho pokládá za součást nevědomí i všechny budoucí děje, které se v člověku připravují, stejně jako všechno, co je vnímáno smysly, ale zůstává nepovšimnuto. Obsahem kolektivního nevědomí jsou zděděné vlastnosti, jako popudy k činům, které se dějí bez vědomé motivace, instinkty a archetypy. Archetypy nazval Jung jako prvotní mytologické motivy a představy. Při práci se sny hledí i do budoucnosti. Dle Junga je dobré při práci se sny dodržet tyto tři pravidla: 

Vybavit si sen co nejzřetelněji v maximálních detailech



Shromáždit všechny nápady a asociace spojené s jednotlivými prvky snu, nejdříve individuální a potom archetypické



Přenést případné poselství snu do běžného života a aplikovat je v procesu budování své osobnosti

29

ZÁVĚR Existuje nekonečné množství možností, jakými lze toto téma pojmout a psát o snech by se dalo donekonečna. Sny jsou obsáhlé téma a s každou novou informací se otevírá další okruh, kterým se lze zabývat. Toto téma pro mě bylo velmi poučné. Při svém shromaždování materiálů a jejich následném studiu jsem se dozvěděla spoustu přínosných informací – možná to vypadá, že ztrácet čas něčím tak neužitečným pro budoucí život a kariéru, jakým sny jsou, je zbytečné, ale já si to nemyslím. Psaní teoretické části bakalářské práce se pro mě nestalo jen bezduchým, nudným a nezáživným vyplněním času, ale skutečně mě obohatilo. Pro mě osobně bylo důležité dozvědět se více o snovém světě a dostat se o krůček blíž k pochopení celé této tématiky. Při práci na teoretické části jsem hlavně kladla důraz na takový výběr informací, který by korespondoval s mou tvorbou, protože ta byla podstatná. Nechtěla jsem rozebírat přímo své sny, protože z toho by nikdo, kdo si tuto práci později přečte, nic přínosného nezískal. Objasnila jsem tedy hlavně důvody, předcházející a provázející celý tvůrčí proces a lehce se dotkla pracovních postupů. Nastínila jsem i okolnosti, které zvolenému tématu předcházely. V druhé části teoretické práce, která nebyla osobně zaměřená, jsem se věnovala teorii snů, jak vznikají, jednotlivými spánkovými fázemi (REM a non-REM, zakladatelům moderního pojetí snů.

30

RESUMÉ Hlavním výstupem mé bakalářské práce je výtvarné zpracování mých snů. V teoretické části jsem se podrobněji zaměřila na teorii a historii snů a také jsem objasnila okolnosti, za kterých má práce vznikala.

SUMMARY The main output of my work is visual processing of my dreams. In the theoretical part, I focus in detail on the theory and history of dreams and I explained the circumstances under which the work originated.

31

BIBLIOGRAFIE 1. Flammarion, Camille. Tajemství smrti. Frýdek-Místek : IRIS RR, 1996. 2. Černoušek, Michal. Sen a snění. Praha : Horizont, 1988. 3. cs.wikipedia.org. Sny - Wikipedia. [Online] [Cited: 4 19, 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Sen. 4. zivotni-energie.cz. Lucidní sny - Kde to jsem, není to sen? [Online] únor 7, 2007. [Cited: duben 18, 2012.] http://zivotni-energie.cz/lucidni-snykde-to-jsem-neni-to-sen.html. 5. Černý, Vojtěch. Jak porozumět svým snům...a mít z nich prospěch. Praha : Computer Press, 2001. 6.

www.sny.cz.

co

jsou

sny.

[Online]

[Cited:

4

15,

2012.]

http://www.sny.cz/. 7. Sanford, John A. Sny a uzdravení - Stručný úvod do výkladu snů. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 2003. 8. Schlobohm, Annelie. Obrazy našich snů. Praha : Euromedia Group, 1997. 9. Beggová, Deike. Synchronicita. Praha : Metafora, 2003. 10.

Vicenc

B.

Ballestar,

Jordi

Vigué.

Malba.

Praha :

Rebo

Productions, 2005. 11. Kentová, Sarah. Kompozice. Bratislava : Perfect, 1996. 12. Jaffé, Aniela. Vzpomínky, sny myšlenky C.G.Junga. Praha : Atlantis, 1998.

32