MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Když fotografie mluví aneb Možnosti fotografií při zkoumání rodinného prostředí Diplomová práce Brno 2013

Autor práce: Bc. Kateřina Karešová Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Bibliografický záznam KAREŠOVÁ, Kateřina. Když fotografie mluví aneb Možnosti fotografií při zkoumání rodinného prostředí: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2012. Počet listů, 78 l., 51 l. příl. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Klíčová slova Vizuální metodologie, vizuální kultura, vizuální podnět, sociální komunikace, sociálněpedagogický výzkum, fotografie, rodinné prostředí

Keywords Visual methodology, visual culture, visual data, social communication, social-educational research, photography, family environment

Anotace Diplomová práce se zabývá tématem vizuální metodologie a jejího praktického využití v sociálně-pedagogickém výzkumu. Cílem práce je zjistit, jsou-li některé metody analýzy vizuálních materiálů vhodné jako metody sociálně-pedagogického výzkumu a je-li možné při jejich aplikaci objevit nové poznatky, které by při využití běžných výzkumných metod zůstaly neobjeveny. Teoretická část se věnuje převážně vizuální metodologii, popisuje vybrané metody, které se jeví jako nejvhodnější pro sociálně-pedagogický výzkum. Dále je v teoretické části vymezen pojem prostředí, popsáno rodinné prostředí a jeho funkce. V empirické části je popsána analýza fotografií z šesti různých rodinných prostředí, jejímž výsledkem jsou popisy daných rodinných prostředí. Tyto popisy jsou nakonec porovnány s popisy, které k fotkám dodali jejich autoři.

Annotation The thesis deals with the topic of visual methodology and its practical use in socialeducational research. The goal of the thesis is to find out if there are some methods of visual material analysis which are appropriate for social-educational research. Furthermore if it is possible to discover new knowledge which would be undiscovered while using usual research methods. The theoretical part is predominantly focused on visual methodology, describes chosen methods, which appear as the most suitable for social-educational research. In the theoretical part, there is also a defined notion of environment, a description of the family environment and its functions. In the empirical part, the thesis deals with the analysis of photographs of six different family environments and descriptions of these environments as a result. These descriptions are finally compared with the ones which were provided by the authors of the photographs.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 20. dubna 2013

Bc. Kateřina Karešová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za cenné připomínky, rady, trpělivost, podporu a odborné vedení diplomové práce. Děkuji také studentům oboru Sociální pedagogika a volný čas – Kateřině Ševčíkové, Šárce Vetché, Andree Moncmannové, Barboře Blísové, Michalu Dobešovi a Aleši Gothardovi, kteří mi ochotně poskytli fotografie k analýze. Dík patří také rodinám, které umožnily daným studentům zdokumentovat jejich soukromé byty a domy. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům, kteří mě po celou dobu psaní této práce nesmírně podporovali.

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 9 A.

TEORETICKÁ ČÁST...................................................................................................... 11

1.

VIZUÁLNÍ KOMUNIKACE A VIZUÁLNÍ METODOLOGIE ..................................... 11 1.1

SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJÍ HISTORIE ...................................................... 11

1.2

VIZUÁLNÍ KULTURA ............................................................................................ 13

1.3

VIZUÁLNÍ PODNĚTY A JEJICH DĚLENÍ ............................................................ 14

1.4

FOTOGRAFIE JAKO JEDEN Z NEJČASTĚJI VYUŽÍVANÝCH VIZUÁLNÍCH

PODNĚTŮ ........................................................................................................................... 16 1.4.1

Fotografie v sociologickém výzkumu ............................................................... 17

1.4.2

Fotografie v antropologickém výzkumu ........................................................... 18

1.5

VIZUÁLNÍ METODOLOGIE .................................................................................. 18

1.5.1

Obsahová analýza .............................................................................................. 19

1.5.2

Symbolistická analýza ....................................................................................... 20

1.5.3

Analýza osobních dokumentů ........................................................................... 21

1.5.4

Pozorování ......................................................................................................... 22

1.5.5

Rozhovor s interpretací fotografií – fotografický rozhovor .............................. 22

1.6

VÝZKUMY VYUŽÍVAJÍCÍ VIZUÁLNÍ METODOLOGII .................................... 24

1.6.1

Photo Elicitation Interview (PEI): Using Photos To Elicit Children’s

Perspectives ...................................................................................................................... 25 1.6.2

Caught Napping: Images of Surveillance, Discipline and Punishment on the

Body of the Schoolchild ................................................................................................... 26

2.

1.6.3

Portraits of Pain and Promise: A Photographic Study of Bosnian Youth .......... 27

1.6.4

Shrnutí ............................................................................................................... 27

PROSTŘEDÍ .................................................................................................................... 29 6

2.1

DEFINICE PROSTŘEDÍ .......................................................................................... 29

2.1.1 2.2

Typologie prostředí ............................................................................................ 29

RODINNÉ PROSTŘEDÍ .......................................................................................... 30

2.2.1

Funkce rodiny .................................................................................................... 31

B.

EMPIRICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 34

3.

ANALÝZA FOTOGRAFIÍ RODINNÝCH PROSTŘEDÍ .............................................. 34 3.0.1

Výzkumný problém ........................................................................................... 34

3.0.2

Výzkumný vzorek ............................................................................................. 34

3.0.3

Výzkumná metoda ............................................................................................. 35

3.0.4

Metodologie ...................................................................................................... 36

3.1

MLADÁ RODINA ................................................................................................... 37

3.1.1

Kódy a kategorie ............................................................................................... 37

3.1.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….41

3.1.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 42

3.1.4

Srovnání ............................................................................................................ 42

3.2

TRADIČNÍ RODINA ............................................................................................... 43

3.2.1

Kódy a kategorie .............................................................................................. 44

3.2.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….47

3.2.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 47

3.2.4

Srovnání ............................................................................................................ 48

3.3

PROVIZORNÍ "RODINA"……………………………………………………….. 49

3.3.1

Kódy a kategorie ............................................................................................... 49

3.3.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….51 7

3.3.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 52

3.3.4

Srovnání ............................................................................................................ 53

3.4

SKROMNÁ RODINA .............................................................................................. 54

3.4.1

Kódy a kategorie ............................................................................................... 54

3.4.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….57

3.4.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 58

3.4.4

Srovnání ............................................................................................................ 59

3.5

PRACOVITÁ RODINA ........................................................................................... 60

3.5.1

Kódy a kategorie .............................................................................................. 60

3.5.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….62

3.5.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 63

3.5.4

Srovnání ............................................................................................................ 63

3.6

DOSPĚLÁ RODINA ................................................................................................ 65

3.6.1

Kódy a kategorie ............................................................................................... 65

3.6.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí kódů, kategorií a fotografií ………………………………………………………………………………….68

3.6.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií .................................. 69

3.6.4

Srovnání ............................................................................................................ 70

3.7

ZÁVĚREČNÁ DISKUZE ........................................................................................ 71

ZÁVĚR..................................................................................................................................... 73 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 75 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 77 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 78

8

ÚVOD Sociální svět je částečně svět viděný, dostupný pro většinu lidí pomocí zraku. Vizuálno má signifikantní roli v životech všech lidských společností, sociální svět je vizuálními obsahy bohatě nasycen, dalo by se říci, že místy až přesycen. Jak podotýká Gombrich (1985): „Nikdy dříve neexistovala doba, jako je naše, kdy vizuální zobrazení je tak laciné v každém slova smyslu. Obklopují nás a útočí na nás plakáty a reklamy, obrázkové seriály a ilustrace v časopisech. Vidíme stránky reality znázorněné na televizních obrazovkách i v kinech, na poštovních známkách i na obalech potravin.“ Vizuální svět nebyl ve všech koutech světa nikdy dostupnější a zároveň jsou vizuální projevy stále rozmanitější a bohatší než kdykoliv dříve. Je již běžnou součástí našich životů během několika málo vteřin vyfotit nebo natočit pomocí moderní techniky vše, co nás právě zaujme, fotoaparáty jsou součástí i obyčejných mobilních telefonů. Jako by ale nestačilo, že můžeme pořizovat nekonečné množství audiovizuálního záznamu, lidstvo jde dále. Ve většině kin je dnes možné shlédnout 3D film, který virtuální realitu ještě více přibližuje skutečnosti, nově je možné zakoupit i 3D televizory. S rozvojem vizuálních technologií se rozvíjí i výzkum v humanitních a přírodních vědách. K jednomu z významných pokroků v humanitním výzkumu patří využití vizuální technologie a následná analýza vizuálních materiálů. Vizuální metodologie je metodologií poměrně novou, rozmohla se až s rozvojem vizuálních technologií jako jsou fotoaparáty a videokamery. Dosud byla využívána převážně sociology a antropology, v sociálněpedagogickém výzkumu však není využívána příliš často. Tato práce si klade za cíl zjistit, zda je možné využít vizuální metodologii při výzkumu rodinného prostředí. Rodinné prostředí je základním prostředím, do kterého se jedinec rodí, ve kterém vyrůstá, respektive měl by vyrůstat. Moderní doba však není rodinnému životu příliš nakloněna a tak se stále častěji stává, že místo toho, aby bylo rodinné prostředí bezpečným prostorem, kde dítě získá zdravé návyky a naučí se základním dovednostem nezbytným pro život ve společnosti, je to prostředí plné hádek, nepohody a omezeného kontaktu. Zkušenosti z takto prožitého dětství pak jedinec promítá do svého dalšího života a míra ohrožení sociálními problémy u něj několikanásobně stoupá. Zkoumání rodinného prostředí je 9

pak jedním z úkolů sociálního pedagoga, který s takto ohroženým dítětem pracuje. Zatím však není zodpovězena otázka, je-li možné při tomto zkoumání využít fotografie rodinného prostředí, přinesou-li tyto fotografie sociálnímu pedagogovi nové informace, které by pouze prostřednictvím běžných metod nezjistil. Teoretická část této práce je rozdělena na dvě kapitoly. První se věnuje vizuální metodologii, je v ní přiblížena historie sociální komunikace, pojem vizuální podnět, vizuální metodologie ve výzkumech jiných oborů a metody vizuálního výzkumu. Ve druhé kapitole je definováno prostředí, konkrétněji se kapitola zaměřuje na rodinné prostředí a jeho funkce. V empirické části práce jsou analyzovány fotografie z různých rodinných prostředí, pomocí kterých je vytvořen popis daného prostředí a jeho aspektů. Výsledky analýzy jsou porovnány s informacemi, které k fotografiím slovně doplnili autoři fotografií.

10

A. TEORETICKÁ ČÁST 1. VIZUÁLNÍ

KOMUNIKACE

A

VIZUÁLNÍ

METODOLOGIE 1.1 SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJÍ HISTORIE Sociální komunikací rozumíme dorozumívání, sdělování informací mezi lidmi. To tvoří základní souvislosti mezi činností, interakcí a společenskými vztahy, hlavními stránkami sociálního styku lidí. „Obvyklá struktura sociální komunikace je tato: mluvčí – záměr sdělení – formulace sdělení – vlastní sdělení – posluchač – interpretace obsahu a záměru mluvčího – reakce posluchače.“ (Průcha, Walterová, Mareš; 2008) Sociální komunikaci dělíme na verbální a neverbální podle toho, probíhá-li pomocí jazyka nebo prostřednictvím nejazykových prostředků. Oba typy sociální komunikace jsou v lidském životě důležité a oba typy běžně v komunikaci využíváme, aniž bychom nad tím přemýšleli. V historii sociální komunikace můžeme nalézt tři pomyslná období, které se od sebe liší převládajícím rysem kultury. Přesné dělení těchto epoch není sjednocené, nejčastěji se však autoři shodují, že se jedná o epochu orální, epochu verbální (fonetickou) a epochu elektrickou, jak uvádí Marshall McLuhan (2000). Jak již názvy napovídají, v první z nich se komunikace odehrává převážně pomocí ústních sdělení, prostřednictvím mluveného slova. Nejběžnějším nástrojem pro výměnu informací byl v orální epoše rozhovor, což značně omezovalo okruh partnerů, se kterými bylo možné komunikovat. Při rozhovoru je nezbytná prostorová blízkost a nutnost komunikovat tzv. „tváří v tvář“. To způsobilo, že se komunikované informace šířily velmi pomalu a nepřesně, ne vždy totiž všichni danou informaci reprodukovali v jejím přesném znění, což mohlo postupem času výpovědní hodnotu informace více či méně pozměnit. Druhá epocha nastala díky vynálezu písma, pomocí kterého jsou informace zaznamenávány a šířeny mezi vzdálenější partnery, kteří nemusí být nutně přítomní a písmo 11

tak pomáhá překonat vzdálenosti, ale také časové rozdíly. V okamžiku vynálezu knihtisku jsou vzdálenosti téměř smazány, jelikož psaný text je možno dále rozmnožovat a informace tak může být doručena k téměř neomezenému počtu čtenářů. V těchto vynálezech je možné spatřit počátek moderní společnosti, která je charakteristická masovostí kultury. Verbální epocha také minimalizuje nepřesné reprodukování předávané informace, informace se nezměněná uchová v psané podobě a může tak sloužit i v jiné době či na jiném místě. Limitující zde je ale hlavně životnost tiskařské barvy, která časem může vyblednout. Epochu elektrickou odstartoval vynález elektřiny v osmnáctém století. Od té doby je možné komunikovat na velké vzdálenosti a svět se tímto vynálezem podstatně zmenšil. Díky elektrickému proudu byla postupem času vynalezena spousta různých komunikačních technologií, mezi které patří kromě jiného také filmy, fotografie, masmédia a podobně. Sztompka (2007) ve svém dělení neuvádí epochu elektrickou, místo ní vidí vývoj komunikace v epoše vizuální. Vizuální epocha je pak více než mluveným a psaným slovem typická obrazem, který se stává velmi významným prostředkem komunikace mezi lidmi. Vizuální komunikace a její rozvoj však spadá do epochy elektrické, vzhledem k tomu, že většina vizuálně předávaných informací se objevila až s vynálezy nových komunikačních technologií. Podle Sztompky (2007) můžeme mezi zlomové okamžiky vizuální epochy počítat vynález fotografického negativu, který, podobně jako knihtisk a kopírovací zařízení, dovoluje rozsáhlé rozmnožování obrazu. Dalším stupněm zjednodušeného kopírování byl vynález kopírky. Za nejvýznamnější vynálezy spojené s možností šíření vizuálního sdělení jsou však považovány elektronické registrace, kopírování a přenos obrazu pomocí televizoru a později osobních počítačů a internetu. Tyto vynálezy definitivně potírají veškeré místní a časové rozdíly a sociální svět se zdá být zcela neohraničený. V naší západní kultuře žijeme momentálně v době, která je jakýmsi přechodem od komunikace verbální ke komunikaci vizuální – stále ještě má pro nás písmo a tisk velkou výpovědní hodnotu, ale obrazové podněty získávají na síle a jsou čím dál tím dostupnější lidem na celém světě. Je již zcela běžným jevem, že téměř v každé domácnosti můžeme najít televizor, alespoň jeden počítač s připojením na internet, fotoaparáty a videokamery jsou stále cenově dostupnější a mobilní telefon bez fotoaparátu je spíše výjimkou než pravidlem. Už jsme si zvykli na velké billboardy umístěné podél dálnic a frekventovanějších silnic, nepřekvapí nás ani pestré plakáty a reklamní letáčky v našich poštovních schránkách. Výlohy většiny obchodů jsou vyzdobeny tak, aby přilákaly pokud možno co nejvíce potencionálních 12

zákazníků. Spousta příkazů, zákazů, omezení či povolení je znázorňována piktogramy. Na dopravních značkách jen zřídkakdy objevíme nápisy, většina z nich už svým vzhledem sděluje danou informaci, slov není potřeba. Sontagová (2002) však upozorňuje, že pokud se člověk vizuálním sdělením nechá pohltit opravdu zcela, je možné, že mu pak reálný svět bude připadat všední, nezajímavý, málo vzrušující. To se týká především fotografií, které nám přinášejí informace o různých světových událostech, zajímavostech. Když potom člověk, který dané informace získal nejprve z fotografie, vidí reálné místo na vlastní oči, může být často zklamán. Vzhledem ke stále narůstajícímu množství nejen vizuálních informací, které musí společnost přijímat, je však potřeba naučit se rozeznávat, které informace a které zdroje informací je vhodné považovat za důležité a které jsou naopak irelevantní. Společnost je nucená selektovat a třídit informace. Zde leží velká zodpovědnost především na rodičích a pedagozích, kteří by měli děti naučit, jak rozeznávat vhodné a nevhodné zdroje informací, co považovat za informaci pravdivou a především že je nutné ověřovat si zjištěné informace ještě v jiných informačních zdrojích. Jen takto se dá zabránit tomu, aby bylo dětmi respektive lidmi manipulováno. Pokud se člověk rozhodne omezit příjem vizuálních informací, například přestane sledovat televizi, může časem nastat situace, že nebude schopen chápat veškeré souvislosti při komunikaci s ostatními a je možné, že se také stane terčem posměchu, jak zmiňuje Marvasti (1994). Pokud člověk nemá přístup k informacím předávaným vizuálně, je v dnešní době považován za neinformovaného. Pro plnohodnotné zapojení do moderní společnosti je nutné vizuální informace přijímat a vnímat je jako rovné verbálně předávaným informacím. Tento jev někteří výzkumníci označují pojmem vizuální kultura. (Marvasti; 1994)

1.2 VIZUÁLNÍ KULTURA Pojem vizuální kultura je poměrně složité definovat. Nicholas Mirzoeff (2012) pojmem vizuální kultura označuje široké spektrum oblastí zabývajících se vizuálními zkušenostmi a jejich analýzou. Tvrdí, že se vizuální kultura „zabývá událostmi, ve kterých spotřebitel odhaluje významy a získává informace nebo požitky za pomoci vizuální technologie.“ Marvasti (1994) uvádí s odkazem na Gillian Rose, že se pod pojmem vizuální 13

kultura skrývá následující: 

Vizuální představivost je důležité médium hodné zkoumání – člověku stačí vidět jednoduchý obraz, aby si začal v hlavě přehrávat příběh, který za tímto obrazem může stát.



Vizuální obraz může konstruovat skutečnost spíše, než aby byl jejím jednoduchým popisem. Redaktoři, kteří určují, jaká fotografie bude ilustrovat článek, předávají čtenářům jejich vlastní vnímání reality a tím často zapříčiní, že lidé, kteří nemají více zdrojů informací, budou jejich subjektivní vnímání reality považovat za objektivní obraz toho, co se děje.



Vizuální obrazy nabízí jiné možnosti nahlížení na společenská témata.



Vizuálno je ukotveno v širším kulturním kontextu. Vše, co vidíme, vnímáme v rámci svého

kulturního

zázemí,

hodnotíme

to

pomocí

zkušeností

a

vědomostí

o společenských vztazích a významech, které máme. Fotografie modelky na titulní straně časopisu může být v každé kultuře vnímána jinak. Samotný akt fotografování je také vnímán různě například mezi generacemi. Dříve bylo fotografování vážnou a ojedinělou záležitostí a bylo záhodno se na fotografii tvářit seriózně, aby nebyla snížena hodnota a důležitost onoho momentu. I lidé na rodinných fotografiích chtěli vypadat seriózně, reprezentativně. V dnešní době je běžné se na fotografiích rodiny usmívat a tím dávat najevo, že je rodina spokojená. 

Vliv obrazu je alespoň částečně závislý na jeho publiku – různí lidé vnímají a rozumějí obrazům různě, což je přirozené, každý má jiné zájmy a tak se každý jedinec soustředí na to, co je pro něj na dané fotografii důležité.

1.3 VIZUÁLNÍ PODNĚTY A JEJICH DĚLENÍ Rozhoduje-li se výzkumník, zda ve svém výzkumu využije vizuální podněty a jejich analýzy, nemusí být přesvědčen o jejich objektivitě a důležitosti, stejně jako Jessica Evans, která tvrdí, že řada nespojitých popisů objektu a jeho činnosti je více ekvivalentem daného objektu, než nehybný obraz nebo fotografie tohoto. Zároveň kritizuje fotografie, obrazy nebo jiné statické vizuální podněty, protože na rozdíl od textu postrádají mluvnický čas a tudíž 14

o časovém zařazení vypovídají nepřesně. (McQuail; 2009) Denis McQuail naopak argumentuje, že vizuální podnět má jedinečnou schopnost stát se symbolem a tím „přímo, jedinečně a nezaměnitelně zastupovat určitý pojem“. Dále uvádí, že si vizuální podněty (konkrétně fotografie a obrazy) mohou osvojit určitou škálu známých významů v rámci konvencí a zvyklostí určitých žánrů, což v sobě ukrývá významný potenciál pro komunikaci v daných souvislostech, jako příklad uvádí reklamu. (McQuail; 2009) Sztompka (2007) dělí vizuální podněty podle několika kritérií. Podle techniky tvorby lze dělit vizuální podněty do různých kategorií jako malířství, grafika, sochařství, klasická fotografie, filmový obraz, elektronický či digitální obraz, scénografie, divadlo. Společným znakem těchto kategorií a technik je jejich široká reprodukovatelnost, díky které se tyto podněty (nebo jejich kopie) mohou šířit k velkému množství příjemců. Dále lze dělit vizuální podněty dle místa jejich prezentace. V dnešní době asi nejčastěji využívaným místem prezentace je mediální prostor, který je zprostředkován televizí, internetem, tiskem. Dále autoři využívají otevřený veřejný prostor jako ulice, parky, silnice, ale také veřejné interiéry, do kterých řadíme galerie, muzea, kostely, výstavy, kina, divadla. Posledním místem, kde můžeme vizuální podněty prezentovat, jsou uzavřené soukromé prostory, jako byt nebo zahrada. To, kde je vizuální podnět umístěn, rozhoduje o jeho dostupnosti veřejnosti. Vizuální podněty lze také dělit podle jejich funkce. Funkce mohou být umělecké, informační, dokumentační, komerční, reklamní, přesvědčovací nebo propagandistické. Jeden podnět nemusí plnit jen jednu funkci, ty se navzájem nevylučují, a proto je zcela běžné, že vizuální obrazy plní několik funkcí zároveň. Vizuální data, která výzkumník během výzkumu analyzuje, rozlišuje Pauwels (in Margolis & Pauwels; 2011) na tři skupiny. První z nich jsou data, která byla pořízena, aniž by měla s výzkumem cokoliv společného, a výzkumník je později dohledal například v médiích, na internetu a podobně. Výhodou i nevýhodou využití těchto dat je fakt, že výzkumník nepřišel s daným prostředím do kontaktu a tudíž si během pořizování fotografií nevytvořil prvotní názor o dané problematice, blíže se s ní neseznámil a vstupuje tedy do výzkumu bez jakýchkoliv předchozích subjektivních předpokladů, znalostí. To však musí být výzkumníkem reflektováno, protože takovéto materiály je pak velmi snadné analyzovat mylně, vzhledem k tomu, že výzkumník nemá informace o podmínkách, za kterých byly fotografie nebo jiné vizuální materiály pořízeny, často nezná jejich přesný původ. Další nezbytností je nutnost respektovat autorské zákony a etický kodex, jsou-li ve výzkumu 15

použity materiály, které nepořídil přímo výzkumník. Jiným typem vizuálních dat jsou data, jejichž produkci inicioval výzkumník – velká část výzkumů začíná fází, kdy výzkumník vybere události nebo fenomény, které jsou vizuálně zaznamenány a zpracovány v rámci výzkumného projektu. Tento typ vizuálních dat umožňuje výzkumníkovi získat větší kontrolu nad postupy získávání dat a nad kontextem, ve kterém byla data pořízena, což zajišťuje především přehled o limitech dat, které mohly být způsobeny například externími vlivy při jejich pořizování. Posledním typem vizuálních dat jsou podle Pauwelse materiály, které byly pořízeny jiným výzkumníkem při podobném výzkumu, nebo materiály pořízené samotným respondentem. U těchto dat je znám jejich autor a je tak mnohem jednodušší se jej zpětně doptat na kontext, ve kterém byly materiály pořízeny. Využívá-li výzkumník data vytvořená pro jiný výzkum, lze výsledky těchto dvou výzkumů vzájemně porovnat a tím získat přehled o vlivu času na danou problematiku. Materiály pořízené respondenty jsou pro výzkumníka významným zdrojem unikátních (vnitřních) informací. Tyto materiály musí být dále analyzovány, nikdy se nejedná o konečný produkt. Problémem u těchto materiálů může být fakt, že respondent zachytí pouze svůj subjektivní pohled na problematiku a může se také stát, že zachytí pouze to, co chce, aby výzkumník (společnost) viděla, jak chce, aby byl výzkumníkem vnímán.

1.4 FOTOGRAFIE

JAKO

JEDEN

Z NEJČASTĚJI

VYUŽÍVANÝCH VIZUÁLNÍCH PODNĚTŮ Fotografie je dnes jedním z nejdostupnějších obrazů, které mohou lidé běžně vytvářet, kopírovat, distribuovat. Obklopují nás téměř na každém kroku v podobě billboardů, upoutávek u novinových článků, pouličních plakátů, jako výzdoba bytů či kanceláří, jako výstava v galeriích. Fotografie, stejně jako další vizuální podněty, plní různé funkce od funkce estetické a umělecké, přes funkce informačně-dokumentační, heuristické či explanační, až po funkce společensko-propagandistiské nebo politické. (Sztompka; 2007) Podle Balla & Smithe (1992) se fotografie od jiných vizuálních podnětů liší tím, že na rozdíl od nich není stylizovanou vizuální reprezentací, ale spíše kopií reálného obrazu. Dnes již víme, že i fotografie může být stylizovanou vizuální reprezentací, a je tak poměrně často využívána například v modelingu. Pokud však výzkumník pořizuje fotografie 16

v přirozeném prostředí a zkoumané osoby tomuto nevěnují pozornost, lze říci, že se jedná o kopii reálného obrazu – fotografii, která je obrazem daného okamžiku, jakýmsi zrcadlem s pamětí. Další nástrahy při analýze fotografií se skrývají ve vyspělosti dnešní techniky a jednoduchosti úpravy fotografií, kdy je velmi snadné fotografii upravit tak, že neodráží realitu, ale pouze jev, na který chce autor snímku poukázat.

1.4.1

Fotografie v sociologickém výzkumu Ve společenských vědách jako první poukázal na důsledky všudypřítomných

vizuálních obrazů a běžných pozorovacích schopností lidských bytostí Georg Simmel, který tvrdí, že z pěti lidských smyslů právě oko má jedinečnou sociologickou funkci. (Ball & Smith; 1992) V sociologickém výzkumu můžeme nalézt dva různé názory na využití fotografie jako metodu sociologického výzkumu. Jeden názor blízký zastáncům tradičního stanoviska, je ten, že klasická fotografie nelže a ukazuje čistou realitu z minulosti. To se už však netýká fotografie digitální, kterou je díky téměř neomezeným možnostem v rozvoji počítačových a grafických programů možné upravit tak, že již pravdě vůbec neodpovídá a jedná se pouze o virtuální obraz. Druhé stanovisko se kloní spíše k postmodernistickému proudu a tvrdí, že fotografie není obrazem minulé skutečnosti, ale pouze zrcadlí osobní a profesionální názory fotografa. Sztompka (2007) je zastáncem kompromisu mezi oběma názory a tvrdí, že „snímek je vždy snímkem něčeho, že něco představuje, že odráží nějaké sociální jevy a zákonitosti.“ Při pořizování fotografií je důležité rozlišovat dvě možnosti, které jsou rozlišovány i při pozorování přímo lidským okem. Pokud pozorujeme nějakou situaci, zaměřujeme svou pozornost aktivně na objekty nebo procesy, které jsou součástí situace. Druhá možnost je, že situaci pouze vidíme, pasivně přijímáme a registrujeme, že tato situace nastala. V podstatě to samé se děje i při pořizování fotografií – vidět znamená odrážet to, co se nachází před objektivem, zaznamenat realitu. Dívat se při pořizování fotografie znamená fakt, že fotograf zaměřuje svou pozornost na daný objekt, který je pro něj v tu chvíli důležitý, staví jej do centra svého zájmu a ostatní objekty odsouvá na okraj. V tu chvíli však již fotograf 17

nezachycuje objektivní realitu, ale přibližuje nám své vlastní subjektivní vnímání dané reality, které může být ještě více ovlivněno interakcí, která může vznikat mezi objektem - člověkem a fotografem. Chceme-li tedy fotografii analyzovat, je třeba posuzovat alespoň tři vrstvy, které zmiňuje Sztompka (2007) – předmět (to, co se na snímku odráží), subjektivitu, kulturní orientaci a zázemí fotografujícího i subjektivní a kulturní reakce osob, které se na snímku vyskytují. Pokud je fotografie pořizována přímo jako fotografie sociologická, má tedy konkrétní poznávací cíl, lze předpokládat, že záměr fotografujícího je zkoumání společnosti a jeho kulturní zázemí je ovlivněno příslušností k vědeckému prostředí.

1.4.2

Fotografie v antropologickém výzkumu Antropologové byli v době, kdy se vizuální technika rozvíjela a stávala se běžně

dostupnou, těmto metodám mnohem více otevření, ochotní je ve svých výzkumech využít a velmi brzy ocenili přínos, který jejich oboru vizuální metody přinesly. (Sztompka; 2007) Důvod je nasnadě, v sociálně-antropologickém výzkumu je použití fotografie při zúčastněném pozorování neporovnatelně jednodušší než v sociologickém výzkumu. Antropologové se většinou zaměřují na zkoumání kultur „nezápadních“, kde jsou na první pohled viditelné rozdíly od naší západoevropské nebo severoamerické kultury. Jakkoliv nadšeně reagovali zpočátku antropologové na možnost využívání vizuální techniky ve výzkumech, postupem času se začaly objevovat skeptické názory týkající se hlavně objektivity a vědeckosti výsledných materiálů. I přes tyto negativní pohledy na využití vizuálních technologií jsou tyto v antropologických výzkumech dále hojně využívány, avšak dosud jsou výsledné materiály považovány za méně objektivní než text, jak podotýká Tereza Porybná (2010). Jedním z hlavních průkopníků využití vizuální metodologie v antropologii je John Collier, který v roce 1967 vydal knihu Visual Anthropology: Photography as a Research Method. V roce 1986 vyšlo upravené vydání, na kterém spolupracoval se svým synem Malcomem Collierem.

1.5 VIZUÁLNÍ METODOLOGIE Metod analýzy vizuálních dat existuje několik a vhodnost jejich využití závisí na typu 18

a účelu výzkumu, ale také na typu vizuálních dat. Některé metody lze využít při analýze vizuálních dat, které pořídily samy zkoumané osoby buď dříve, než byl výzkum započat (spontánně), nebo až během výzkumu, kdy výzkum je primární důvod, proč vizuální materiál pořizovaly. Dále může být autorem dat přímo výzkumník, nebo výzkumník může využít data pořízena více autory. Ať si však výzkumník vybere jakoukoliv metodu, vždy musí mít dbát na to, aby byl výzkum maximálně objektivní. Jak toho dosáhnout radí Gillian Rose (2012), která tvrdí, že pro kritický přístup k vizuální metodologii a k interpretaci vizuálních materiálů by měl mít výzkumník na paměti tři zásady. První z nich je zásada brát obrazy vážně, dívat se na ně pečlivě. Druhou zásadou je přemýšlet nad společenskými podmínkami a efektem vizuálních objektů. Kulturní zvyklosti jako vizuální reprezentace zároveň závisí i vytváří sociální inkluze a exkluze a kritické úvahy musí řešit obojí – tyto podmínky i jejich kulturní významy a efekty. Třetí zásadou je vzít v úvahu svůj vlastní pohled na obrazy. Jak autorka zmiňuje, na film se díváme jinak, sledujeme-li jej večer s kamarády a jinak studujeme-li jej kvůli výzkumnému projektu. Je proto důležité přemýšlet o tom, jak se na vizuální obrazy, jako jejich kritici, díváme.

1.5.1

Obsahová analýza Fotografie lze, stejně dobře jako psaný text, podrobit obsahové analýze. Právě tuto

metodu považují Ball & Smith (1992) za základní systematickou a empirickou metodu, kterou můžeme využít při analýze vizuálních podnětů. Berelson ji popisuje jako „výzkumnou techniku

pro

objektivní,

systematický

a

kvantitativní

popis

zjevného

obsahu“.

(Ball & Smith; 1992) Objektivita této metody spočívá v jasném definování kategorií, které jsou dále analyzovány v souladu s přesně danými pravidly analýzy. Jedná se především o kvantitativní analýzu, která výzkumníkům pomáhá zjistit frekvenci, s jakou se daná kategorie nebo námět objevuje ve zkoumaném materiálu, lze se ale také setkat s variantou orientovanou na kvalitativní výzkum. Má-li badatel k dispozici snímky stejných objektů nebo situací, lze na nich nalézt shody, rozdíly a vizuální podněty podstatné pro daný výzkum nebo jeho část. Jakmile si badatel určí pro něj podstatné vizuální prvky, může začít zjišťovat jejich frekvenci ve vybraném souboru fotografií. Poté následuje kvantitativní analýzu výsledků. Gillian Rose (2012) popisuje postup obsahové analýzy ve čtyřech krocích. Prvním 19

z nich je hledání vizuálního materiálu, který bude analyzován. Tento materiál musí odpovídat výzkumným otázkám, je vhodné uvést zdroj tohoto materiálu a odůvodnit svůj výběr. Mezi strategie výběru fotografií řadí Rose náhodný výběr, stratifikovaný výběr, systematický výběr a shlukový výběr. Velikost vybraného vzorku záleží na množství variací všech příslušných materiálů. Dostatečně velkým vzorkem může být jediná fotografie, stejně tak jako může být pět set fotografií žalostně málo, aby byl výzkum objektivní. Druhým krokem je navržení kategorií pro samotnou analýzu. Tento krok je zásadní pro další postup. Navržené kategorie musí být vyčerpávající, jedinečné, osvětlující, musí obsahovat všechny důležité prvky snímků, ale zároveň musí být oddělitelné, aby bylo možné každý prvek jednoznačně identifikovat. Dále následuje samotné kódování, kde jsou každému snímku přiřazeny kódy. Jedná se o velmi náročný krok hlavně z hlediska časového, ale také z hlediska objektivity. Aby byla analýza opravdu objektivní, je dobré kódovat spolu s několika dalšími výzkumníky, aby byly minimalizovány subjektivní názory a zároveň probíhala kontrola přiřazování kategorií. Posledním krokem je analýza výsledků, při které je zjišťována četnost výskytu každého kódu (absolutní i relativní). Je potřeba vybrat důležité četnosti, které mohou být zobrazeny v grafické podobě, porovnávány mezi sebou případně s výsledky jiných výzkumů. Sztompka (2007) uvádí, že výzkumník má několik možností, jak analýzu provádět, od nejjednodušší binární (prvek je či není přítomen), přes dichotomickou (je či není přítomen prvek nebo jeho protiklad), měření prostoru, který daný prvek na snímku zabírá (jednotlivec, skupina, materiál) až po intenzitu a výraznost prvku na pozadí snímku. Po této náročné fázi už zbývá formulovat závěry, ke kterým badatelé docházejí pomocí různých statistických metod (korelace, faktorová analýza).

1.5.2

Symbolistická analýza Na rozdíl od obsahové analýzy, která je především metodou kvantitativní a nehodí

se pro kvalitativní výzkumy, metoda symbolistické a strukturalistické analýzy je zaměřená spíše na hlubší poznání a porozumění významu fotografií. Podstata symbolismu spočívá v rozpoznání jednoho jevu, který reprezentuje jev jiný, vztah mezi nimi je postaven na reprezentaci abstraktních nebo obecných jevů v jevech konkrétních. Výzkumníkova role pak spočívá především ve stanovení individuálních a kolektivních významů skrývajících se za symboly a prozkoumání logiky jejich struktury. Tyto významy mají podle Turnera tři úrovně. 20

První – výkladový, který pochází od informátorů, druhý – operativní, který výzkumník odvozuje z pozorování využívání symbolu a třetí – poziční nebo kontextový význam, ze kterého je odvozen jeho vztah k ostatním symbolům jako součásti systému nebo struktury. (Ball & Smith; 1992)

1.5.3

Analýza osobních dokumentů Mezi osobní dokumenty díky technologickému pokroku už dávno nemusíme řadit jen

deníky, dopisy, obrázky, nahrávky na záznamníku, ale je zřejmé, že se do této sekce postupem času dostaly také emaily či soukromé, osobní a rodinné fotografie. Fotografie obzvláště jsou zdrojem informací o tom, co lidé o sobě a svém životě sdělují. Snímky pořízené na různých pro rodinu významných akcích pak pomáhají výzkumníkům proniknout více do intimnějších hlubin rodinného života. Pierre Bourdieu (1990) uvádí pět základních motivací, které vedou člověka ke spontánnímu pořizování fotografií v osobním a rodinném životě. Jako první z nich jmenuje ochranu proti času, která pomáhá překonat zármutek z plynutí času, připomíná lidem dobu, která je nenávratně pryč a fotografie jsou často jediným hmatatelným důkazem toho, že se to opravdu stalo. Zároveň fotografie částečně nahrazují paměť, která časem některé vzpomínky vytěsňuje, fotografie pomáhají paměť oživit, rozvzpomenout se. Druhou motivací je posílení komunikace a interakce, kdy lidé často nachází společnou řeč při prohlížení fotografií. V rodinných a přátelských kruzích vzpomínají lidé na společnou minulost, v interakci s cizími lidmi pak fotografie napomáhají při navazování kontaktu – poskytují informace o zájmech nebo zážitcích jedince, které se následně mohou stát tématem dalšího hovoru. Jako třetí motivaci uvádí Bourdieu možnost realizace, kdy je fotografování prostředkem, pomocí kterého může fotograf vyjádřit své emoce, předat je dále s větší intenzitou, než by dokázal slovy. Čtvrtou motivaci spatřuje v demonstraci prestiže, ať už prostřednictvím samotného technického vybavení (drahý fotoaparát, velké množství dalšího profesionálního vybavení), nebo prostřednictvím snímků zachycujících důkazy o osobním úspěchu (fotografie z návštěvy exotických zemí, události dokumentující dosažení nějakého cíle – např. vítězství v závodě, snímky nového drahého automobilu a podobně). Pátou motivací je podle Bourieua možnost úniku z reality, rozptýlení, které fotografování poskytuje. Při analýze rodinných fotografií jako osobních dokumentů je potřeba brát v úvahu 21

kromě jejich obsahu také příležitost, při které byly pořízeny, okolnosti a kontext té dané situace, způsob, jakým byly pořízeny a to, jakou funkci plní v rodinném životě.

1.5.4

Pozorování Metoda pozorování využívá fotografii jako prostředek k zápisu informací zjištěných

pomocí pozorování, není to tedy přímo vizuální metoda, ale lze v ní využít prostředky vizuální metodologie. Základním nástrojem používaným pro záznam poznatků a postřehů badatele z pozorování, byl dlouhou dobu zápisník a poznámky. Poznámky bylo možné pořizovat nepozorovaně – na toaletě, doma nebo někde mimo skupinu zapsat postřehy z delšího časového úseku – odpoledne, celého dne. Používání fotoaparátu jako nástroje pro záznam poznatků je složitější, protože fotografie je potřeba pořizovat bezprostředně v daných situacích, přímo na místě. To při pozorování zúčastněném vyžaduje absolutní důvěru skupiny, obzvláště ve skupinách, kde fotografování není běžnou praxí. Pro infiltraci do takovýchto skupin je potřeba velká trpělivost, dostatek času a bravurní kamufláž. Při využití fotografie v nezúčastněném pozorování je pořizování snímků jednodušší, protože fotograf zachycuje spíše výjimečné, netradiční situace, ne běžné činnosti. (Sztompka; 2007) Při pořizování fotografií, během nezúčastněného pozorování, kdy se badatel snaží být pozorovaným jedincům skryt, nastává etický problém, který by měl každý výzkumník reflektovat. Ačkoliv tento typ pozorování umožňuje výzkumníkovi zachycení jedinečných situací, které jsou spontánní a přirozené, je otázkou, do jaké míry jedná dle etického kodexu a vystavuje se nebezpečí trestního stíhání, neboť porušuje právo na ochranu vlastní podoby a její nenarušitelnosti, což je chápáno jako jedno z občanských práv.

1.5.5

Rozhovor s interpretací fotografií – fotografický rozhovor Rozhovor s interpretací fotografií se jako jedna z mála metod neopírá pouze o aktivitu

výzkumníka, ale využívá také aktivní účast a spolupráci zkoumaných osob, se kterými výzkumník, stejně jako při obyčejném rozhovoru, přichází do kontaktu a interaguje. Badatel vybírá fotografie, které vyvolávají asociace s daným výzkumným problémem a ty poté během 22

rozhovoru předkládá zkoumané osobě. Jak zmiňuje Douglas Harper, nespornou výhodou fotografie je její schopnost stimulovat vzpomínky, připomínat, což se rozhodně o rozhovoru založeném pouze na mluveném slově říct nedá. (Harper in Denzin & Lincoln; 2005) To Harper odůvodňuje faktem, že část mozku, která zpracovává vizuální podněty, je vývojově starší než ty části, které zpracovávají informace verbální. Proto mohou vizuální podněty vyvolávat informace uložené hlouběji v lidském (pod)vědomí snadněji než slova. Z toho důvodu se fotografický rozhovor nejeví jen jako rozhovor, který pomůže výzkumníkovi získat více informací, ale spíše jako rozhovor, díky kterému výzkumník zjistí jiné druhy informací. (Harper, 2002) Fotografie zde nezastává funkci hlavního výzkumného nástroje, ale pouze pomocného nástroje, který výzkumník využívá při rozhovoru. Přínosy využití fotografií při rozhovoru spočívají především ve vyvolání spontánnějších, přirozenějších reakcí u informátora. Jejich přítomnost minimalizuje pocit, že se jedná o výslech nebo zkoušku. Vzhledem k tomu, že jsou fotografie vnímány jako třetí strana ve výzkumu, je pravděpodobné, že informátor velmi často zapomíná, že je to právě on a jeho postoje, které jsou podrobovány zkoumání, ale naopak se cítí být v pozici pomocníka, který výzkumníkovi pomáhá zkoumat a interpretovat snímky, což jistě přispívá k uvolnění atmosféry. Z toho důvodu se fotografický rozhovor jeví jako velmi vhodná metoda při výzkumech, kdy jsou respondenty děti nebo mládež. Role výzkumníka ve fotografickém rozhovoru může být více či méně výrazná. Výzkumník může při tomto typu rozhovoru ustupovat více do ústraní a maximálně omezit své vstupy do rozhovoru tím, že na začátku zadá jen sadu úvodních otázek, kterých se zkoumaná osoba může držet při svých úvahách o fotografii (fotografiích). Badatel v tu chvíli už jen zaznamenává tyto úvahy. Rozhodne-li se badatel zaujmout aktivnější roli při rozhovoru, může použít předem připravený scénář otázek, které směřují od obecného ke konkrétním detailům, k hlubšímu vhledu do situace, ve které byla fotografie pořízena. Zde má fotografický rozhovor spíše formu dialogu, kdy spolu badatel i zkoumaná osoba hovoří nad snímky. Výzkumník předkládá zkoumaným osobám fotografie a snaží se vyvolat jejich spontánní reakci a interpretaci snímku, fotografie zde v podstatě plní funkci otázky v běžném rozhovoru. Pro fotografický rozhovor může badatel použít několik typů snímků. Mohou být buď fotografem výzkumníkem záměrně vybrané z různých pramenů tak, aby reflektovaly či nahlížely na výzkumný problém, nebo je může badatel pořídit záměrně před uskutečněním fotografického rozhovoru. Snímky mohou být také vybrané z domácích sbírek zkoumané 23

osoby – v tomto případě fotografie předkládá zkoumaná osoba badateli během rozhovoru. Povaha snímků použitých k výzkumu se odráží v samotných cílech výzkumu – co chceme fotografickým rozhovorem zjistit. Snímky mohou být obecné, s velkým množstvím různorodých podnětů, kdy badatele nejvíce zajímá to, co zkoumaná osoba označí za nejdůležitější, nebo konkrétní, kdy badatele zajímá názor zkoumané osoby na danou (konkrétní) situaci.

Chce-li

výzkumník

odhalit

emocionální

postoje zkoumaného,

pravděpodobně si vybere šokující snímky, které ve zkoumaném (ne)vyvolají emoční reakci. Pokud jsou vybrané snímky z prostředí, které je zkoumané osobě blízké, dozví se výzkumník více o její identitě, míře identifikace nebo odstupu od všedního života. Jsou-li fotografie ze vzdáleného a zkoumané osobě ne zcela známého prostředí, badatel zjišťuje, jaké jsou postoje zkoumaného ke vzdálenému, jestli má averzi vůči cizímu nebo naopak touží poznat neznámé podmínky. (Sztompka; 2007) Pokud se badatel nespokojí s popisnými poznatky a chce hledat zákonitosti pomocí fotografického rozhovoru, je nutné, aby jej uskutečnil buď s časovým odstupem se stejnými zkoumanými osobami, nebo ve stejném čase, ale s různými skupinami (kulturami) lidí. První postup přináší informace o dynamice změn, druhý dovoluje porovnávat různé kultury nebo rozdílné skupiny.

1.6 VÝZKUMY VYUŽÍVAJÍCÍ VIZUÁLNÍ METODOLOGII Vizuální metodologie je v dnešní době poměrně rozšířená převážně v zahraničí, kde různé analýzy vizuálních podnětů začali využívat výzkumníci již v polovině minulého století a to převážně ve výzkumech antropologických a etnologických, respektive etnografických. Jak už bylo zmíněno, vizuální materiály se staly poměrně důležitým materiálem určeným ke zkoumání, avšak do České republiky se tento trend zatím příliš nerozšířil. V zahraničních

zdrojích

lze

nalézt

velké

množství

různých

výzkumů

antropologických, sociologických nebo etnologických, které nejsou pro tuto práci zásadní, a proto není třeba uvádět zde přehled všech dosavadních výzkumů, které vizuální metodologii využívají. Sociálně-pedagogické výzkumy využívající vizuální metodologii jsou i v zahraničí stále ještě poměrně vzácné a pro běžného studenta ne příliš dostupné, avšak je možné 24

dohledat několik výzkumů, které sice oficiálně nejsou řazeny pod sociálně-pedagogický výzkum, ale svou povahou tam jistě spadají. Z těchto výzkumů jsou dále popsány tři, ve kterých výzkumníci analyzují fotografie.

1.6.1

Photo Elicitation Interview (PEI): Using Photos To Elicit

Children’s Perspectives Výzkum z roku 2006, který prováděla Iris Epstein, Bonnie Stevens, Patricia McKeever a Sylvain Baruchel se zabývá otázkou, jak vnímají děti postižené rakovinou prostředí tábora. Epstein, Stevens, McKeever a Baruchel (2006) uvádí, že cílem tohoto výzkumu je zjistit, do jaké míry vnímají děti s rakovinou prostředí tábora jako terapeutické. Výzkumnice vybraly 35 informátorů – dětí s diagnostikovanou rakovinou ve věku mezi 6 a 16 lety, jejichž jazykem byla angličtina nebo francouzština a které žily v Ontariu. Výzkum probíhal formou polostrukturovaných rozhovorů prováděných během sedmi dní následujících po absolvování týdenního nebo dvoutýdenního tábora. Výzkumnice původně zamýšlely dětem už před odjezdem na tábor půjčit fotoaparáty, kterými by pak samy děti pořídily během tábora fotografie míst, která jsou pro ně zajímavá, významná. Avšak organizátoři tábora tuto variantu nepovolili s vysvětlením, že pro dané děti by pořizování fotografií pro výzkum byla práce navíc, která není zahrnutá v programu tábora. Dále uvedli, že děti s diagnostikovanou rakovinou jsou většinu svého dětství součástí různých výzkumů a čas strávený na táboře by neměly vyplnit prací pro další výzkum, naopak měly by se alespoň na krátkou dobu stát dětmi, ne respondenty. Posledním důvodem, proč se výzkumnice rozhodly pořídit fotografie samy, byl fakt, že by respondenti s největší pravděpodobností fotografovaly nejen místa, ale i ostatní účastníky tábora, kteří ve výzkumu nejsou zahrnutí, což by vyžadovalo souhlas od rodičů všech účastníků a bylo by to časově i organizačně náročné. Před samotným výzkumem provedly výzkumnice pretest se skupinou dospívajících s diagnostikovanou rakovinou, což bylo pro samotný výzkum přínosem – na základě dat a informací získaných v pretestu doplnily výzkumnice do souboru fotografií snímek telefonního přístroje, který adolescenti často zmiňovali, výzkumnice si utvořily představu o pravděpodobné délce rozhovoru a dokázaly si v samotném výzkumu na rozhovory vytvořit adekvátní časový plán a v neposlední řadě zjistily, že ideálním místem pro rozprostření fotek, nad kterými je veden rozhovor, je podlaha, na kterou si pak výzkumník i zkoumané dítě může 25

pohodlně sednout či lehnout. Všechny tyto poznatky byly v následném výzkumu využity. Po návratu dětí z tábora se s nimi výzkumnice individuálně sešly na místě, které dítěti a rodičům vyhovovalo nejvíce – nejčastěji v nemocnici nebo doma, a provedly polostrukturovaný rozhovor nad souborem 13 barevných fotografií prostředí tábora, které využívaly jak k prolomení počáteční bariéry mezi výzkumníkem a dítětem, tak ke stimulování konverzace o táboře. Rozhovory trvaly mezi 30 a 120 minutami, přičemž déle hovořily badatelky s dětmi v jejich domácím prostředí (průměrně 60 – 120 minut), kratší dobu trvaly rozhovory s dětmi v nemocnicích (20 – 35 minut). To bylo způsobeno hlavně péčí o děti a důsledkem bylo neprozkoumání všech fotografií v souboru (průměrně stihly hovořit pouze o 8 z 13 fotografií). Výzkumnice v závěru své studie uvádějí, že využití fotografií v tomto výzkumu vytvořilo při rozhovoru příjemnou, relaxační atmosféru, děti rozhovor vnímaly jako méně formální proces, ve kterém není pozornost zaměřována na dítě, ale na fotografie.

1.6.2

Caught Napping: Images of Surveillance, Discipline and

Punishment on the Body of the Schoolchild Tento výzkum provedl Eric Margolis a Sheila Fram, informovali o něm v roce 2007. Cílem tohoto výzkumu bylo využití vizuálních podnětů při zkoumání školního prostředí a vyučování. Výzkumníci analyzovali tisíce kreseb a fotografií, aby určili tři základní prvky (lessons) v historii vzdělávání – dohled, disciplína, trest. Článek bohužel neuvádí, jakým způsobem byla vizuální data analyzována, autoři se zmiňují o kódování a kategorizování, což by, vzhledem k velkému množství zkoumaných fotografií, nasvědčovalo využití obsahové analýzy. Každý prvek je dále diskutován jak z fotografického a uměleckého hlediska, tak z hlediska pedagogického – ke každému hlavnímu prvku je přiřazena alespoň jedna fotografie, která dokládá domněnky autorů a na které autoři vysvětlují, jak daný problém chápou. V jejich studii čerpali obrázky a fotografie, které byly ve své době široce publikovány a tudíž dostupné, které jsou dnes veřejně dostupné hlavně díky digitálním technologiím. V závěru studie autoři obhajují využití vizuálních podnětů při výzkumech v pedagogických či historických vědách. 26

Eric Margolis mimo jiné provedl ještě jeden výzkum nazvaný Class Pictures: Representation of Race, Gender and Ability in a Century of School Photography, ve kterém zkoumal školní a třídní fotografie pořízené mezi lety 1880 a 1940. Tyto fotografie porovnával a analyzoval za použití technik vypracovaných pro společenské a humanitní vědy, které konkrétně však studie neuvádí. (Margolis; 2000)

1.6.3

Portraits of Pain and Promise: A Photographic Study of

Bosnian Youth Tento výzkum realizovaly výzkumnice Helena Berman, Marilyn Ford-Gilboe, Beth Moutrey a Saira Cekic. Cílem výzkumu bylo odhalit každodenní výzvy a boje, kterým čelily děti přistěhovalců, kteří emigrovali z Bosny a Hercegoviny do Kanady. Jako respondenty vybraly výzkumnice sedm bosenských dětí (4 chlapce, 3 dívky) ve věku 11 až 14 let, které přišly do Kanady jako uprchlíci v devadesátých letech minulého století. Tyto děti se všechny narodily v Bosně. Když Bosnu opouštěly, byly v průměru 5 let staré, žádné z nich nebylo starší než 10 let. Jako výzkumnou metodu zvolily výzkumnice tzv. fotonovelu. Dalším cílem výzkumu bylo zhodnotit přínosy a limity této výzkumné metody pro výzkum, kde je potřeba zachytit dětské vyhlídky a pocity. Každé z dětí dostalo od výzkumného týmu fotoaparát, pomocí kterého mělo zachytit pro něj důležité lidi, místa a události. Významy těchto snímků a na nich zachycených objektů pak byly s dětmi diskutovány v dialogu, který výzkumnice nazývaly fotodiskuze. Ačkoliv se jedná o jinou terminologii, ve výsledku jde o fotografický rozhovor, který byl využit už v první zmíněné studii. Kódování získaných dat pak probíhalo na základě popisů, které k fotografiím udali jejich autoři, spíše, než na základě objektů, které byly na fotografiích zachyceny. V závěru své studie popisují autorky výsledky svého výzkumu, které podporují doloženými fotografiemi a citacemi dětí z rozhovorů.

1.6.4

Shrnutí Ve všech popsaných výzkumech se autoři kromě samotných cílů výzkumu soustředili

také na zjištění, zda jsou jimi zvolené vizuální metody přínosné. Jako výzkumný nástroj byly 27

ve všech třech výzkumech využity fotografie, jejichž analýza je jednodušší než analýza videonahrávek. Dva výzkumy byly prováděny metodou fotografických rozhovorů, vzhledem k nejednotné terminologii byla však tato metoda nazývána fotodiskuzí. Tyto dva výzkumy dokazují, že lze využít fotografie pořízené výzkumníky i fotografie pořízené zkoumanými osobami, oba způsoby mají svá pozitiva a své limity. V každém případě je tato metoda pro sociálně-pedagogický výzkum velmi přínosná, neboť dovolí výzkumníkovi nahlédnout do interního světa zkoumaných osob, poodhalí jejich názory, emoce, aniž by se zkoumaná osoba při rozhovoru cítila nepříjemně. Oba výzkumy tohoto typu byly prováděné s dětmi nebo dospívajícími a v obou případech se tato kvalitativní metoda velmi osvědčila. Třetí výzkum byl s největší pravděpodobností realizován metodou obsahové analýzy, což je kvantitativní vizuální metoda. V tomto výzkumu neměl autor možnost získat informace od autorů fotografií, navíc, jak sám autor uvádí, analyzoval tisíce kreseb a fotografií, což vylučuje možnost aktivní spolupráce s autory fotografií nebo jinými informátory. Výzkum ale dokazuje, že tato kvantitativní metoda je i v pedagogickém, případně sociálně-pedagogickém výzkumu velmi přínosná.

28

2. PROSTŘEDÍ 2.1 DEFINICE PROSTŘEDÍ Termín prostředí je běžně užívaným termínem, který lze nalézt jak ve společenských, tak i v přírodních vědách. Podle Blahoslava Krause (2008) má ve všech vědách definice prostředí společné to, že „Vždy jde o předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí, tedy o určitý prostor, o objektivní realitu.“. Zaměříme-li se na lidské prostředí, kromě základních přírodních podmínek pro život, mezi které patří například atmosféra, fauna, flóra a podobně, je potřeba reflektovat také společenské a kulturní podmínky pro život. Jedná se především o mezilidské vztahy a duchovní systém. Všechny tyto podmínky dohromady slouží rozvoji osobností, které v tomto prostředí žijí. Prostředí však není neměnné, člověk se prostředí přizpůsobuje a reaguje na podněty, kterými na něj prostředí působí nebo ho svými činy aktivně mění. Vztah mezi prostředím a člověkem je tedy oboustranný. (Kraus, 2008) Pojem sociální prostředí je v Pedagogickém slovníku definován jako „Společenské prostředí, jevy, stavy, procesy a vztahy, které člověka obklopují v rodině, sociální skupině, společenské vrstvě a v celé společnosti. Jedná se o souhrn všech vlivů ostatních lidí a skupin, s nimiž se jedinec ve společnosti setkává a které také silně působí na průběh edukačního procesu a jeho výsledky.“ (Průcha, Walterová, Mareš; 2008)

2.1.1

Typologie prostředí Typů prostředí je popsáno hodně, což může vést ke složité orientaci v tématu,

pro jednodušší organizaci se typy prostředí rozlišují pomocí různých kritérií. Tyto typy prostředí se mezi sebou prolínají, neexistuje prostředí, které by spadalo jen do jedné kategorie. Blahoslav Kraus (2008) dělí prostředí následovně: 

Podle podílu člověka na podobě prostředí se prostředí dělí na přirozené a umělé nebo člověkem utvářené.



Podle velikosti prostoru je prostředí rozlišováno na makroprostředí, regionální prostředí, lokální prostředí a mikroprostředí.



Podle povahy realizované činnosti lze dělit prostředí na pracovní, obytné a rekreační. 29



Z hlediska charakteru je prostředí rozděleno na přírodní (které už však není ovlivněno jen přírodou, ale do jisté míry i člověkem), společenské, jehož tvůrci jsou lidé a jejich vztahy, a kulturní, které je někdy považováno za součást společenského prostředí a které tvoří především lidské výtvory, ať umělecké, vědecké nebo morální.



Podle povahy daného teritoria je prostředí děleno například na prostředí venkovské, městské, velkoměstské.



Z hlediska frekvence, pestrosti a kvality působících podnětů lze rozlišovat prostředí podnětově chudé, optimální a přesycené, podnětově jednostranné nebo mnohostranné a podnětově zdravé, závadné nebo deviační prostředí.

Každé prostředí má dále dvě stránky, které jej charakterizují – stránku materiální a stránku sociálně-psychickou. Materiální stránka (věcná, prostorová), je dána prostorem, který prostředí vymezuje, stavem prostředí, faktory, které se v něm vyskytují a materiálním vybavením. Stránka sociálně-psychická (osobnostně-vztahová) je tvořena lidmi, kteří se v prostředí nacházejí a vztahy, které mezi danými lidmi existují. Dále se tam projevuje styl řízení, režim nebo stupeň samosprávy. (Kraus; 2008) Moderní doba je charakteristická problematickým přesycením podněty, které na společnost působí. Kromě toho se však čím dál více dostává do popředí prostředí globální (celosvětové), které se projevuje neustále probíhající globalizací, která nutí společnost reflektovat celosvětové problémy. Pro současné globální prostředí je charakteristickým rysem prudký rozvoj komunikačních a informačních technologií. (Kraus; 2008) Mezi rozvoj komunikačních a informačních technologií pochopitelně spadá také rozvoj vizuálních technologií, které vedou ke stále častějšímu užívání vizuálních podnětů v komunikaci mezi lidmi.

2.2 RODINNÉ PROSTŘEDÍ Rodinné prostředí je základním prostředím, ve kterém většina lidí bezprostředně po narození vyrůstá. Pro dítě i dospělého jedince je rodina obtížně nahraditelnou institucí, ve které přirozeně probíhá předávání hodnot z generace na generaci. „Rodina je primární sociální skupinou, která má nezastupitelnou funkci při rozvoji osobnosti dítěte, je považována 30

také za základní element struktury společnosti.“ (Průcha, Veteška; 2012) Definice rodiny je v 21. století poměrně složitou otázkou. Tradiční rodina byla obvykle složena z manželského páru a několika dětí, které vyrůstaly nejčastěji v přítomnosti obou rodičů. To se však v poslední době mění a do popředí se více dostává moderní rodina, kterou tvoří pár a maximálně dvě děti. Čím dál tím častěji se lze setkat s bezdětnou rodinou, kterou tvoří pouze manželský pár, případně s nesezdaným párem, který však společně vychovává vlastní děti. Takováto soužití fungují jako rodina a splňují další znaky rodiny. Ivo Plaňava definuje rodinu následovně: „Rodinu lze z hlediska jejího fungování pojmout jako strukturovaný celek (systém), jehož smyslem, účelem a náplní je utvářet relativně bezpečný, stabilní prostor a prostředí pro sdílení, reprodukci a produkci života lidí.“. (Plaňava; 2000) Rodinné prostředí je prostředí přirozené, do něhož se člověk narodí, aniž by dostal možnost vybrat si prostředí jiné, a přejímá to, co mu jeho rodiče předávají. (Přadka; 1983) Rodina, kterou tvoří rodiče (nebo jeden rodič) a děti je označována pojmem nukleární. Rodinu, do které se jedinec narodí a ve které vyrůstá, označujeme jako rodinu orientační, rodinu, kterou jedinec později zakládá, nazýváme prokreační. Rodina může být funkční, přiměřeně plní všechny své funkce, dysfunkční, kde některé funkce rodiny nejsou dostatečně plněny, a afunkční, kde rodina není schopná zvládnout své základní funkce a ve které je narušen socializační i morální vývoj dítěte.

2.2.1

Funkce rodiny I přes veškeré změny, které moderní doba přináší, zůstává rodina nenahraditelnou

institucí, která poskytuje bezpečí a útočiště před veřejným prostorem snad více než kdy dřív. Nároky na rodinu a její členy však stále rostou, což vede k nedostatečnému plnění funkcí rodiny. Podle Krause (2008) jsou funkce rodiny následující: 

Biologicko-reprodukční funkce, která je důležitá jak pro společnost, tak pro jedince, kteří tvoří rodinu. Moderní společnost však vnímá dítě jako překážku v kariéře, v profesním růstu, takže přibývá jedináčků nebo bezdětných rodin. Zvyšuje se také věk, ve kterém si ženy pořizují první (i další) děti. 31



Sociálně-ekonomická funkce rodiny je tvořena celou řadou aspektů. Členové rodiny se v rámci výkonu povolání zapojují do pracovní sféry, zároveň je však rodina chápána jako spotřebitel, který svými nákupy ovlivňuje trh. Ekonomická krize, kterou svět v posledních letech prochází, přispívá k destabilizaci ekonomické funkce rodiny a v mnoha případech vede k nezaměstnanosti nebo zvýšení životních nákladů, což se projeví v hmotném nedostatku rodin.



Ochranná

funkce

spočívá

v zajišťování

biologických,

hygienických

i zdravotních potřeb všech členů rodiny. V demokratické společnosti se předpokládá větší spoluúčast rodiny na péči o své členy, než bylo zvykem za komunistického režimu, což přináší lidem i státu mnoho komplikací, protože lidé tuto reformu přijímají jen těžko. Obecně by ale mělo platit, že pokud nastane problém, nejprve se jej snaží vyřešit rodina a teprve až když rodina selže, vstupuje do problému stát. 

Socializačně-výchovná funkce rodiny se projevuje hlavně u dětí, pro které je rodina první sociální skupinou, ve které se učí fungovat, přizpůsobovat se, osvojovat si základní návyky a způsoby chování, které dále uplatňuje v širší společnosti. V moderní společnosti ale také narůstá význam působení mladší generace na generaci starší, což je způsobeno prodloužením doby, kdy zároveň žijí tři generace. Výchova dítěte v rodině probíhá podle různých výchovných stylů, kdy je za nejvhodnější považován styl demokratický. Mezi nevhodné přístupy jsou pak řazeny styly autoritativní, perfekcionistický, liberální, hýčkající, hypochondrizující. Chyby, které jsou způsobeny výchovou podle nevhodných stylů, pak rodina často popírá nebo očekává, že školní výchova toho nevhodné chování dítěte napraví.



Rekreační/relaxační funkce je důležitá pro všechny členy rodiny. Je důležité, aby rodina trávila svůj volný čas společně, aby měla své zájmy, byla aktivní. Rodiče by měli naučit své děti, jak aktivně trávit volný čas tak, aby se shodoval se zásadami zdravého životního stylu. Vzhledem k tomu, že děti se nejlépe učí nápodobou, je zřejmé, že zájmy a trávení volného času rodiči si dítě osvojí. Je tedy zapotřebí, aby rodiče zajistili dítěti různorodé trávení volného času, které bude dítě bavit a na základě kterého se později bude moci samo 32

rozhodnout, jak chce svůj volný čas trávit. 

Emocionální funkce rodiny je zásadní a nezastupitelná, neboť žádná další instituce nedokáže nahradit citové, láskyplné zázemí, pocit bezpečí a klidu. Z důvodu zaneprázdněnosti rodičů, vysoké rozvodovosti a podobně je však tato funkce často plněna s velkými obtížemi nebo neplněna téměř vůbec, což zapříčiňuje nárůst citově deprivovaných dětí.

33

B. EMPIRICKÁ ČÁST 3. ANALÝZA

FOTOGRAFIÍ

RODINNÝCH

PROSTŘEDÍ 3.0.1

Výzkumný problém Výzkumný problém, na který se tato práce zaměřuje, lze definovat jako empirické

zjištění, zda lze některou z metod analýzy fotografií využít pro zkoumání a popis rodinného prostředí v sociálně-pedagogickém výzkumu a zda využití vizuální metodologie obohatí sociálně-pedagogický výzkum o případné další poznatky. Záměr práce tkví ve zjištění, zda je možné pouze pomocí fotografií popsat určité konkrétní aspekty daného rodinného prostředí. Získané informace jsou porovnány s komentářem autora fotografií, který dané prostředí zná a orientuje se v něm, jsou uvedeny shody a rozdíly v popisu prostředí vytvořeném pouze na základě kódů (a kategorií) a v popisu vytvořeném autorem snímků.

3.0.2

Výzkumný vzorek Pro praktickou část diplomové práce jsou zvoleny fotografie pořízené studenty

druhých ročníků oboru Sociální pedagogika a volný čas, které sloužily jako podklady pro seminární práci k předmětu Sociální pedagogika. Tyto fotografie byly vybrány se záměrem vyhnout se prostředí, které bude pomocí fotografií poznáváno, čímž je zajištěna absolutní neznalost poměrů v rodině a výzkum tak probíhá bez jakýchkoliv předchozích subjektivních názorů. Studenti měli za úkol pořídit fotografie různých prostředí, najít objektivní a subjektivní deskriptory prostředí, pomocí kterých bylo možno prostředí popsat. K dispozici bylo výzkum téměř sto souborů fotografií, které bylo třeba nejprve prohlédnout a vyloučit nevyhovující. Za nevyhovující byly označeny ty soubory fotografií, které nedokumentovaly prostředí rodinné, ale například volnočasové. Dále byly vyřazeny soubory, které obsahovaly fotografie různých předmětů, vypovídajících však pouze o jednom nebo dvou deskriptorech. 34

Pro záměr této práce se jeví jako vhodnější soubory fotografií, které jsou svým obsahem pestré, jsou na nich zachyceny větší prostory spíše než detaily a je možné v nich nalézt více různých deskriptorů, které umožňují rodinné prostředí poznat z různých pohledů. Současně byla vybrána rozdílná prostředí, která se od sebe navzájem na první pohled lišila, aby byla studie zajímavější a různorodější. Po tomto výběru zůstalo šest souborů fotografií různých rodinných prostředí, které byly shledány jako vhodné k podrobení analýze pomocí jedné z vizuálních metod. V každém souboru je různý počet fotografií, nejméně fotografií v souboru je 11, nejvíce 24. Ve všech souborech celkově jsou dohromady 102 fotografie.

3.0.3

Výzkumná metoda Teoretická část popisuje několik různých metod analýzy fotografií, které se jeví jako

nejvhodnější pro sociálně-pedagogický výzkum, tento popis slouží k získání přehledu o variabilitě vizuální metodologie, avšak žádná z uvedených metod se nezdála být ideální. Nejpodobnější záměrům práce je symbolistická analýza, která měla být ve výzkumu použita, avšak po obdržení fotografií určených ke zkoumání bylo zjištěno, že symbolistickou analýzu použít nelze, jelikož jsou na fotkách zachyceny především jen malé části bytu, které obsahují často jen jeden symbol/deskriptor, na který se student zaměřil. Pro symbolistickou analýzu by byly vhodnější fotografie celého bytu jako celku, všech jeho místností, ve kterých si symboly výzkumník mohl sám hledat a odvozovat z nich vlastnosti obyvatelů bytu a poměry panující v dané rodině. Ze symbolistické analýzy bylo ale při výzkumu vycházeno. Na základě jevů, předmětů a situací zachycených na fotografiích byly vytvořeny kódy, které byly následně rozřazeny do kategorií, a pomocí těchto poznatků vznikl popis rodiny, která v bytě/domě bydlí. Tento proces se podobá procesu otevřeného kódování při analýze rozhovoru. Před začátkem výzkumu bylo nutné zamyslet se nad etickým kodexem, který by neměl být během výzkumu porušen. Vzhledem k faktu, že autoři fotografií, které jsou ve výzkumu použity, nepořizovali tyto fotografie s vědomím, že budou využity v této práci, bylo třeba nejprve kontaktovat autory vybraných fotografií a požádat je o svolení tyto fotografie ve výzkumu využít.

35

3.0.4

Metodologie Jak už bylo zmíněno dříve, analytický proces se velmi podobal otevřenému kódování

pouze s tím rozdílem, že předmětem analýzy nebyl text, ale fotografie. Ke každé fotografii byly přiřazeny kódy, které vystihovaly objekty nebo vlastnosti zachycené na fotografii. Kódem se rozumí slovní označení objektu, vlastnosti nebo jevu, který je na fotografii zachycen. Jedná se v podstatě o strukturování a zjednodušování těchto dat tak, aby bylo možné je třídit. Tyto kódy byly následně rozřazeny do pěti různých kategorií (byt, vlastnosti rodiny, zájmy, životní styl, rodinný život). V několika rodinných prostředích se některé kategorie vůbec neobjevily (na fotografiích nebyly zaznamenané žádné objekty nebo vlastnosti, jejichž kódy by do těchto kategorií náležely). Kódy, vztahy mezi nimi, i kategorie byly následně popsány a z dostupných informací byl vytvořen popis rodiny. Tyto popisy byly poté porovnány s výpovědí autora/ky fotografií, kde byly zdůrazněny shodné respektive rozdílné aspekty v popisech prostředí, částečně také pravděpodobný důvod, proč došlo k rozdílům či shodám domněnek.

36

3.1

MLADÁ RODINA V souboru fotografií prvního rodinného prostředí je 19 fotografií (v příloze pod čísly

1-1 až 1-19), z nich vzniklo 17 různých kódů. U každého kódu je vypočítaná četnost, která je uvedená v závorce: komunikace (2), technika (2), kreativita (10), hudba (3), ruční práce (2), výzdoba (8), hračky (3), (ne)pořádek (1), knihy (1), dítě (5), rostliny (2), fotky (4), vzpomínky (4), rodina (4), láska (4), pohodlí (1), potraviny (2), pohostinnost (1). Následující tabulka uvádí kódy přiřazené ke konkrétním fotografiím.

Fotografie 1.01 komunikace 1.02 komunikace 1.03 hudba 1.04 hudba 1.05 1.06 1.07 1.08 1.09 1.10 1.11 1.12 1.13 1.14 1.15 1.16 1.17 1.18 1.19

kreativita

kategorie technika technika

ruční práce hračky hudba hračky

ruční práce kreativita výzdoba kreativita (ne)pořádek knihy rostliny kreativita výzdoba rostliny kreativita výzdoba kreativita výzdoba kreativita výzdoba dítě kreativita výzdoba dítě kreativita výzdoba dítě kreativita výzdoba láska pohodlí dítě hračky potraviny pohostinnost potraviny

dítě

láska láska láska rodina

rodina vzpomínky fotky rodina vzpomínky fotky rodina vzpomínky fotky vzpomínky fotky

Tab. č. 1: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí mladé rodiny

3.1.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika – v tomto případě je myšlena především počítačová a mobilní technika, jelikož na dvou fotografiích jejich autor zachytil dva notebooky, několik mobilních telefonů, externí 37

disk, flashdisk a dvě bezdrátové myši. Je tedy více než pravděpodobné, že členové rodiny jsou zvyklí pracovat s moderními přístroji a techniku ve svých životech často využívají. Hračky – kód, který se pojí především s kódem dítě, což je běžný a přirozený jev. Avšak v jednom případě se pojí také s kódy zájmy, kreativita a ruční práce. Z toho lze vyvodit, že hračky, se kterými si dítě hraje, nejsou jen koupené, ale některé z nich také alespoň jeden člen rodiny vyrábí svépomocí. Tím, že dítě využívá ke hře nejen koupené hračky, mu rodiče již od dětství vštěpují hodnoty, které sami považují za důležité. (Ne)pořádek – tento kód se v negativním smyslu na fotografiích objevuje jen jednou, konkrétně v záběru části dětského pokoje, kde jsou na koberci rozházené hračky, dětské knížky a podobně. Nelze tedy usuzovat, že by rodina nedbala na pořádek v domě, v tomto případě je ale nepořádek spojen především s přítomností dítěte, které si rádo hraje. O další pořádnosti či nepořádnosti rodiny nelze nic konkrétnějšího tvrdit, neboť nejsou k dispozici fotografie velkých ploch, na kterých by se nepořádek více projevil. Výzdoba – tento kód je přiřazen k fotografiím, které zachycují různé dekorace rozmístěné v bytě, jedná se především o dekorace zdi a další dekorativní předměty, které jsou v bytě umístěny tak, aby zútulňovaly obytný prostor. Fotky – motiv fotek se objevuje na čtyřech fotografiích, z toho na třech jsou fotky nalepeny na zdech, schodech nebo dveřích a na jedné je vystaven na nábytku, pravděpodobně nějaké skříňce. S největší pravděpodobností se jedná o snímky rodiny nebo rodinných přátel, kterými si rodina připomíná společně prožité chvíle. Pohodlí – tento kód je úzce spjat s přítomností dítěte, objevuje se na fotografii, na které je zachycena dětská postýlka vyskládaná peřinami a polštáři. Z toho lze odvodit, že rodičům záleží na tom, aby dítěti bylo pohodlně a dobře se mu spalo, že dítě má zajištěnou veškerou péči tak, aby bylo jeho dětství bezstarostné. Rostliny - motiv rostlin je zachycen na jedné fotografii v podobě dekorativních samolepek na zeď, které se skládají z různě velkých jednobarevných květů. Tyto samolepky jsou umístěny podél schodiště a dá se z nich usuzovat, že příroda je rodině blízká. V tomto případě spadá kód „rostliny“ do dvou kategorií – do kategorie byt a do kategorie zájmy.

38

Kategorie: ZÁJMY Hudba – hudební motivy se na fotografiích objevují třikrát, z toho dvakrát přímo v podobě hudebních nástrojů (klavír, kytary) a jednou jako motiv dekorace na zdi. Tento fakt může být symbolem toho, že je rodina nebo jeden její člen hudebně zaměřený, je to jeho záliba, a proto se s ní obklopuje i v rámci dekorace. Ruční práce – tento kód je úzce spojen s kódem kreativita. Ruční práce lze považovat za jeden ze zájmů, který alespoň jeden člen rodiny pěstuje a je v něm zručný. Knihy – v tomto případě se jedná o knihy dětské, které byly zachyceny na fotografii části dětského

pokoje.

Množství

knížek

rozložených

mezi

hračkami

na podlaze značí, že dítě knihami rádo listuje a považuje to za součást hry. Vzhledem k tomu, že jsou to knihy především obrázkové, je možné, že si je dítě prohlíží i ve chvílích, kdy mu z nich žádný rodič nečte. Rostliny – rostliny jako takové se vyskytují pouze na jedné fotografii. Fakt, že je na fotografii zachyceno několik různých truhlíků s vysetými a částečně vyrostlými rostlinkami, značí, že alespoň jeden člen rodiny má v oblibě pěstitelství. Z typu rostlin v truhlících lze odvozovat, že se jedná s největší pravděpodobností o bylinky, které rodina používá při vaření.

Kategorie: VLASTNOSTI Kreativita – nespočet dekorací a dva zachycené dekorační předměty napovídají, že alespoň jeden člen rodiny je kreativní a své nápady promítá právě do výroby těchto předmětů. Pohostinnost – pohostinnost čiší z fotografie kuchyňské linky, na které je vyrovnáno velké množství sladkého pečiva. Lze usuzovat, že rodina toto množství nesnědla sama, spíše čekala návštěvu nebo pořádala oslavu, z čehož je možné odvodit, že rodina udržuje vřelé přátelské nebo rodinné vztahy, na hostech nešetří a naopak se s nimi ráda dělí.

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Potraviny – kód potraviny je přiřazen k fotografiím spíže a kuchyňské linky. Podle fotografie spíže, kde stojí vyrovnané sklenice s domácími zavařenými okurkami, medem či jinými potravinami, a plato vajíček, které jsou podle stébel nalepených na skořápkách s největší 39

pravděpodobností domácí, se lze domnívat, že rodina si část potravin pěstuje nebo vyrábí sama a že jí záleží na tom, aby co nejvíce potravin bylo z domácí produkce a aby její členové věděli, co jedí.

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Komunikace – tento kód se na fotografiích objevuje vždy společně s kódem „technika“, což poukazuje na fakt, že fotografie zachytily pouze jeden způsob, jakým rodina komunikuje. Nelze však tvrdit, že je to jediný způsob, který členové rodiny ke komunikaci využívají. Vzhledem k zachycené facebookové stránce a „chytrému“ dotykovému telefonu je však možné tvrdit, že se rodina nebo alespoň jeden její člen nevyhýbá moderním stylům elektronické komunikace, právě naopak, že tento styl komunikace aktivně využívá. Dítě – že je v rodině alespoň jedno dítě, je z fotografií jasně čitelné díky zachycené dětské postýlce, hračkám i rodinným fotkám na zdi. Nelze s přesností určit věk dítěte, podle postýlky, typu hraček a fotografií je však možné usuzovat, že je ve věku od 6 do 12 měsíců. Na fotografiích není zachyceno nic konkrétního, podle čeho by bylo možné určit pohlaví dítěte, hračky jsou v podstatě neutrální, a i kdyby nebyly, určování pohlaví dítěte podle hraček (panenky nebo autíčka) by bylo spíše genderovým stereotypem než objektivním faktem. Vedle fotek dítěte umístěných na schodišti, jsou na jedné fotografii zachyceny také popisky, na kterých stojí napsáno „Verunka a Kuba“, rozlišení fotografií však nedovoluje zvětšení obrázku a popisky jsou špatně čitelné, tudíž není jasné, zda popisky patří přímo k daným fotografiím. Pokud ano, bylo by podle nich miminko s největší pravděpodobností kluk. Vzhledem k tomu, že se téměř jistě jedná o prvorozené dítě, lze předpokládat, že bude rodiči, jejich přáteli či jinými příslušníky rodiny rozmazlováno a bude jakýmsi benjamínkem v rodině. To je možné pozorovat na fotografii dětského pokoje, kde leží hračky v nepořádku na zemi. Je otázkou, jestli dítě vyrušila autorka fotografie ze hry a jestli se po pořízení této fotografie dítě zase k hračkám vrátilo, nebo jestli je v tomto stavu dětský pokoj permanentně a dítě není vedeno k tomu, aby si samo po sobě uklízelo. Vzhledem k tomu, že se jedná o mladou rodinu, je možné, že si rodiče zatím hledají svůj vlastní výchovný styl, případně že patří k zastáncům liberálnějšího stylu výchovy. V rodině s autoritativním stylem výchovy by byl pokoj s největší pravděpodobností uklizen. Láska – tento kód se objevuje na fotografiích, na kterých jsou zachyceny fotky rodiny 40

vylepené na zdech bytu, v podobě svatebních fotek, objímajících se manželů nebo jednoho z rodičů držícího v náručí dítě. Z těchto fotek láska přímo čiší a dává tak tušit, že rodinné prostředí bude láskyplné. Rodina – tento motiv je zachycen na stejných snímcích jako předchozí motiv (láska). Lze se domnívat, že rodina si velmi zakládá na své pospolitosti. Vzpomínky – kód vzpomínky se přímo pojí s kódem fotky. Podle množství v bytě vystavených fotek je možné usuzovat, že se rodina ráda obklopuje vzpomínkami na pěkné chvíle a jejím členům dělá radost se na tyto fotky dívat.

3.1.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Dle kódů a kategorií, které jsou popsány výše, lze usuzovat, že byt obývá mladá, tříčlenná rodina skládající se z rodičovského páru a malého dítěte, u kterého nelze určit pohlaví, je však možné určit alespoň přibližný věk mezi šesti a dvanácti měsíci. Rodina si zakládá na útulnosti a na tom, aby se v bytě cítili všichni členové příjemně, aby to pro ně byl opravdový domov. Tohoto dosahuje především velkým množstvím dekorací umístěných na stěnách i jiných místech. Zájmy členů této rodiny jsou poměrně pestré, patří mezi ně hlavně hudba a ruční práce, naopak sport v rodinném životě žádné významné místo nemá. Rodina se snaží žít podle zásad zdravého životního stylu, sama si pěstuje bylinky a další potraviny. Dá se říci, že rodina má se zajímá o přírodu a snaží se žít v souladu s ní. Je pravděpodobné, že rodina žije na vesnici nebo v nějakém menším městě. Oba rodiče mají notebook a alespoň jeden mobilní telefon, technika má v jejich životě svůj význam, ale není možné určit přesně, jak velký. V rodině panuje pohodová a láskyplná atmosféra, centrem pozornosti je v tuto chvíli dítě. Rodina si zakládá na pospolitosti a dobrých vztazích, ráda vzpomíná na společně prožité chvíle, které si připomíná hlavně pomocí množství vystavených fotografií. Rodiče jsou pohostinní lidé, kterým není líto vynaložit víc práce při přípravě občerstvení pro hosty nebo přátele. Vzhledem k věku dítěte se dá předpokládat, že jeden z rodičů je na rodičovské dovolené a peníze vydělává jen jeden z nich. Z množství techniky pak lze usuzovat, že rodina netrpí nedostatkem financí, ale na druhou stranu si nemůže dovolit žádný velký luxus, ovšem na pohodlné žití to bohatě stačí. 41

3.1.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Autorka fotografií popisuje rodinu jako komunikativní přátelskou rodinu skládající se

z otce, matky a osmiměsíční dcery. Rodina má spoustu přátel, se kterými je pojí mimo jiného jejich vztah k hudbě. Otec hraje na rozličné nástroje a matka zpívá, hudba (ať aktivní či pouze pasivní poslech) je pro rodinu nepostradatelnou součástí každodenního života. Matka je na mateřské dovolené, kterou si zpříjemňuje různými ručními pracemi, výtvarné činnosti jsou jejím velkým koníčkem, ona také stojí za veškerou výzdobou domu. Rodina má spoustu přátel, se kterými udržuje pravidelný kontakt. Rodiče se snaží svou dceru vést k literatuře a hudbě. Rodina bydlí na vesnici v domě postaveném otcovými rodiči, pěstuje si co nejvíce potravin sama, zakládá si na zdravých a kvalitních potravinách. Otec pracuje jako informatik, jeden notebook, mobilní telefon a auto je služební. Rodina vlastní i další techniku – notebook, mobilní telefony, LCD televizi, druhé auto. Internet využívá rodina hlavně pro komunikaci s přáteli. Oba manželé jsou věřící, stejně jako jejich rodiny i přátelé.

3.1.4

Srovnání Popis rodiny vytvořený z kategorií a fotografií se s popisem autorky, která rodinu

osobně zná, shoduje poměrně přesně. Jediná informace, která z dostupných fotografií není žádným způsobem čitelná, je fakt, že rodina je věřící. Z kódů a kategorií lze pak shodně s výpovědí autorky fotografií odvodit, že rodina žije na vesnici a zakládá si na zdravém životním stylu, že na mateřské dovolené je jeden z rodičů a druhý pracuje. Shodná s autorčiným popisem je také domněnka, že je rodina velmi semknutá, manželé mají mezi sebou i s dcerou dobré rodinné vztahy a také, že má rodina spoustu přátel, se kterými udržuje pravidelný kontakt. Shodné jsou i interpretace zájmů rodiny, ve kterých dominuje převážně hudba jako společný zájem. Autorčin popis nepotvrzuje domněnku o finančně dobře zabezpečené rodině. Dá se říct, že v tomto případě neexistují zásadní neshody v interpretacích a tudíž že popis rodiny a rodinného prostředí pouze pomocí analýzy fotografií je z velké části přesný a téměř totožný s realitou.

42

3.2

TRADIČNÍ RODINA Druhé rodinné prostředí je zachyceno na 24 fotografiích (v příloze pod čísly 2.01

až 2.24). Z fotografií je vytvořeno 21 následujících kódů, číslo v závorce znamená opět četnost: (ne)upravenost (9), rostliny (7), technika (4), hudba (3), strohost (1), vinařství (5), práce (6), výzdoba (7), štědrost (1), dřevo (6), tradice (7), víra (6), starobylost (4), vzpomínky (3), pohostinnost (1), moderna (2), knihy (1), fotky (1), láska (1), zvířata (1), potraviny (1).

Fotografie

kategorie

2.01 2.02 2.03 2.04 2.05 2.06 2.07

(ne)upravenost technika hudba vinařství vinařství vinařství vinařství

rostliny hudba

2.08 2.09 2.10

vinařství (ne)upravenost starobylost

práce práce technika

2.11

starobylost

víra

2.12 2.13 2.14 2.15

pohostinnost tradice starobylost vzpomínky

starobylost hudba víra moderna

2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21 2.22 2.23 2.24

(ne)upravenost (ne)upravenost vzpomínky výzdoba výzdoba výzdoba výzdoba zvířata potraviny

tradice tradice tradice tradice víra víra víra práce rostliny

práce výzdoba práce

(ne)upravenost strohost

štědrost

(ne)upravenost technika dřevo tradice víra (ne)upravenost

dřevo

tradice rostliny vzpomínky dřevo

(ne)upravenost technika rostliny (ne)upravenost rostliny dřevo knihy dřevo fotky láska

moderna

dřevo

výzdoba výzdoba rostliny rostliny

práce

Tab. č. 2: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí tradiční rodiny

43

3.2.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika – technika se na fotografiích vyskytuje v několika různých podobách buď jako stolní počítač, notebooky, televize a DVD přehrávač, nebo jako traktůrek a automobil. Kromě komunikační a zábavné techniky má tedy v rodině místo i technika určená k práci v terénu. (Ne)upravenost – tímto kódem jsou označeny fotografie, na nichž je zřetelná výrazná upravenost nebo naopak neupravenost, protože se v podstatě jedná o stejný kód buď v kladném, nebo v záporném smyslu. Ze sedmi fotografií přímo čiší snaha majitelů bytu, aby byl byt i dům upravený, a aby v něm byl pořádek. Jedná se především o fotografie větších prostorů, garáže, pohledu na dům zvenčí. Upravenost a pořádek se ale také objevuje na fotografii, která zachycuje zásobu topného dřeva srovnaného do úhledných kvádrů. V kontrastu se snímky, na kterých je vše upravené a uklizené, se na dvou fotografiích objevuje výrazně neupravené prostředí. Jednou se jedná o kout s počítačem a klávesami, zde se s neupraveností pojí také strohost. Podruhé jde o fotografii zachycující jídelní stůl a část kuchyně, v tomto případě je neupravenost však spíše znakem aktivního života, protože stůl není prázdný a perfektně uklizený, ale jsou na něm položené časopisy, notebooky, přes židle přehozené oblečení, jako by od stolu právě někdo vstal. Strohost – tento kód se objevil jen na jedné fotografii, kde je zachycen kout s počítačem a klávesami. V porovnání se zbytkem bytu je tento kout opravdu strohý, nezútulněný. Lze se domnívat, že tento prostor využívá častěji muž i podle pánské mikiny zavěšené přes opěradlo židle. Dřevo – dřevo jakoby se promítalo do celého života rodiny – téměř veškerý nábytek je dřevěný stejně jako kuchyňská linka a část obložení stěn. Zároveň se dřevo objevuje na jedné fotografii v podobě nasekaných polen připravených k topení. Z toho lze usuzovat, že rodina má velmi blízký vztah k přírodě a snaží se ji nějakým způsobem zapracovat do svého bydlení. Starobylost – podle nábytku, který nevypadá jako nový, a staromódnějšího stylu zařízení ložnice a obývacího pokoje, lze usuzovat, že rodina nelpí na nejnovějších módních trendech, ale naopak že dovede ocenit starší kousky a využít je i přes to, že už nejsou v módě. Zde můžeme vidět propojení kategorie s kategoriemi tradice a víra. Moderna – i když rodina nebazíruje na nejnovějším moderním vybavení, určitě se mu ani 44

nebrání. To lze spatřit například na moderních fotografických rámečcích pravděpodobně z IKEA nebo dvou noteboocích. Fotky – rodina si ráda, i když jen decentně, připomíná minulé události, což je spojené s kategorií fotky hlavně díky zarámovaným snímkům manželského páru, který si v jednom fotografickém rámečku vystavil fotografie ze svatby a v druhém fotografie z ateliéru, které jsou pořízeny během těhotenství manželky. Výzdoba – tento kód lze nalézt na fotografiích v podobě různých obrázků, fotek a dekorativních předmětů, které jsou zachyceny velmi často. Rostliny – vzhledem k četnosti výskytu tohoto kódu na fotografiích se dá vyvodit, že rodina má blízký vztah k přírodě a ráda se obklopuje rostlinami i v interiéru.

Kategorie: ZÁJMY Hudba – kód hudba je zachycen v podobě nástrojů – konkrétně piana, kláves, rytmických chrastítek a dalších hudebních nástrojů zabalených v obalech (případně podle obalů bez nástrojů). To značí, že hudebně založený je buď jeden člen rodiny a hraje na velké množství nástrojů, nebo je v rodině více hudebníků. Vinařství – tématika vinařství se objevuje na několika fotografiích buď v podobě vinného sklípku, lahví, sklenek a otvíráku, nebo přímo v podobě stroje na výrobu vína. Alespoň jeden člen z rodiny je vinař, který má v této práci zálibu a věnuje se jí. Knihy – knihy lze na fotografiích najít v podstatě jen v ložnici a částečně na snímku obývacího pokoje. Z toho je možné usuzovat, že rodina nebo alespoň jeden její člen má zálibu v četbě knih před spaním nebo ráno po probuzení, což je ale jediný čas, kdy se četbě věnuje.

Kategorie: VLASTNOSTI Štědrost, pohostinnost – tyto dva kódy jsou si velice blízké. Štědrost rodiny nebo alespoň jednoho jejího člena se promítá do dárkové tašky položené na stojanu s lahvemi vína. Někdo z rodiny tedy buď plánuje dárek teprve předat, nebo ho dostal od někoho z rodiny nebo jiných přátel. Pohostinnost se pak promítá do velkého stolu se šesti židlemi, ke kterému se vejde i větší společnost než jen úzký rodinný kruh. 45

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Práce – s kódem vinařství se pojí také kód práce, protože z fotografií je zřejmé, že nejde pouze o zálibu. Dále se práce pojí s kódy zvířata a potraviny, kde se o zvířata a rostliny musí někdo z rodiny starat, aby z nich měla rodina užitek. Lze tedy usuzovat, že rodina je pracovitá. Potraviny – tento kód je zachycen na poslední fotografii v souboru, na které je pouze přepravka plná brambor. To napovídá, že jsou to doma vypěstované brambory, které má rodina uskladněné, což značí, že rodina si alespoň část konzumovaných potravin pěstuje sama a tím si zajišťuje, že potraviny (i víno) jsou opravdu zdravé a chutné.

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Tradice – podle množství tradičních krojů, dekorativních předmětů a pamětních listů lze usuzovat, že tradice mají v této rodině velmi hluboké kořeny a že rodina tradice ctí. Víra – kromě tradic uznává rodina ještě jednu velmi důležitou hodnotu a tou je víra, jak si lze všimnout podle obrazů s náboženskou tématikou a křížů vyvěšených na zdi. Vzpomínky – tento kód lze spatřit hlavně na fotografii garáže, kde jsou na zdi pověšené zarámované fotografie, v rámečcích s fotkami nebo například na pamětních listech. Rodina si ráda připomíná minulé události a vzpomínkami se obklopuje. Láska – z vystavených fotografií také můžeme cítit lásku, která je mezi partnery, na fotkách velmi spokojenými a usměvavými. Ze snímků, kde je partnerka těhotná, lze usuzovat, že se oba rodiče na potomka už velmi těší. Zvířata – jedna fotografie zachycuje slepice vyfocené přes pletivo, lze předpokládat, že tyto slepice rodina chová kvůli vejcím. Je patrné, že rodina nechová zvířata jako domácí mazlíčky, ale jako hospodářská užitková zvířata.

46

3.2.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Podle fotek i popsaných kódů a kategorií je patrné, že rodinu tvoří zatím manželský pár čekající potomka. Na zarámovaných fotografiích lze vidět těhotnou manželku, avšak na fotografiích nikde nelze nalézt nic, co by jen vzdáleně připomínalo přítomnost dítěte v rodině. Rodina je mladá, mezi nejdůležitější hodnoty manželského páru patří tradice, které se projevují hlavně ve vystavených krojích. Rodina má byt vybaven starším nábytkem nebo novým nábytkem ve starším stylu, což prozrazuje, že rodině záleží na tom, aby věci, kterými se obklopují, měly duši. To ostatně potvrzují i vystavené předměty. Oba manželé jsou věřící a jsou o své víře přesvědčeni, nijak ji neskrývají. Kladou důraz na zdravý životní styl v souladu s přírodou, jak se dá usuzovat dle vypěstovaných brambor, slepic či dřeva, které je obklopuje téměř na každém kroku. Rodina se však nebrání moderní technice jako je notebook, auto nebo elektrické klávesy. Alespoň jeden, pravděpodobněji však oba manželé jsou hudebníci, což je možné odvodit z velkého množství hudebních nástrojů zachycených na několika fotografiích. Alespoň jeden z manželů je také vášnivý vinař, pro kterého je vinařství jeho prací i zálibou zároveň, což je rozpoznatelné z fotografie vinného sklípku i z vystavených skleniček a lahví s vínem, které tvoří dekoraci jednoho z pokojů. Rodina si zakládá na tom, aby pro ně byl byt útulným domovem, v bytě panuje převážně pořádek a vše je urovnané. Podle vinařství a krojů lze usuzovat, že rodina bude buď z jižní Moravy, nebo z vinařské oblasti Litoměřicka, což by se dalo přesněji poznat hlavně podle krojů. Rodina bydlí na vesnici v malém rodinném domku se zahrádkou a vinicí. Je možné, že dům dostali od rodičů nebo jej zdědili, což by také mohlo vysvětlovat starobylejší styl zařízení bytu. Je pravděpodobné, že manželka je na mateřské dovolené a pracuje pouze manžel, otázkou zůstává, zda se výrobou vína živí nebo ji má jen jako koníček, díky kterému si může vydělat nějaké peníze navíc. Velký stůl symbolizuje, že rodina má ráda společnost a přátele ve svém domě vždy ráda uvítá. Tato rodina se pohybuje v průměru, co se životního standardu týká, nemohou si dovolit žádný luxus, ale na pohodlný a spokojený život mají financí dostatek.

3.2.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Autorka popisuje rodinu jako manželský pár se třemi již dospělými dětmi bydlící

na vesnici poblíž Hodonína. V prostorném domě bydlí manželský pár v podstatě sám, jedno 47

dítě už má vlastní bydlení a další dvě děti studují VŠ mimo bydliště. Rodina je křesťansky založená a víru vnímá jako důležitou hodnotu předávající se z generace na generaci. Také folklor a tradice jsou pro rodinu důležité, tvoří součást jejich kulturního a společenského života. Mezi rodinné koníčky patří hudba a vinařství, zároveň se rodina také zajímá o zemědělství a snaží se obstarat si svépomocí alespoň část potravin. Rodina má kladný vztah k přírodě. Místnosti, které jsou reprezentativní a kam běžně zavítá někdo z přátel, jsou uklizené a urovnané, ale v soukromých a jiných „odkládacích“ pokojích panuje poměrně velký chaos. Z toho autorka usuzuje, že je pro rodinu (nebo pro paní domu) důležité, aby byla ostatními lidmi vnímána jako pořádná. V bytě se často objevují fotky dětí a vnoučat, manželský pár si tak připomíná jejich děti, když zrovna nejsou doma. Rodina je pro všechny členy velmi důležitá a všichni se snaží udržovat dobré rodinné vztahy. Všichni členové rodiny jsou velmi společenští a komunikativní, rádi se setkávají s jinými lidmi.

3.2.4

Srovnání V tomto případě se popis rodiny samotné neshoduje s informacemi, které udává

autorka fotografií, rodina která se jevila jako dvoučlenná s očekáváním potomka, je rodina pětičlenná s dospělými dětmi. Velmi matoucí byly zarámované fotografie pověšené na zdi a také fakt, že na fotografiích bylo zachyceno málo soukromých pokojů, což částečně znemožnilo vytvoření reálné představy o tom, jak početná rodina může být. Rodinné prostředí autorka však shodně s interpretací popisuje jako otevřené a láskyplné. I hodnoty rodiny byly z fotografií jasně čitelné, důraz na víru a tradice je nepřehlédnutelný. Zájmy, které jsou v podstatě pro celou rodinu shodné, jsou také ve shodě s autorčinou výpovědí. Starobylejší nábytek je jedním z ukazatelů, které naznačují možnost, že je byt obýván staršími obyvateli. Poměrně velké množství moderní techniky (počítače, dvd přehrávač) však poukazuje na opačnou možnost, která se však s informacemi získanými od autorky neshoduje.

48

3.3

PROVIZORNÍ „RODINA“ Z jedenácti fotografií třetího vybraného rodinného prostředí (v příloze pod čísly 3.01 –

3.11) je vytvořeno 13 kódů a opět jsou uvedeny i s četností v závorce: hry (1), knihy (1), technika (3), rostliny (1), hračky (1), moderna (1), výzdoba (4), sport (2), nejednotnost (2), alkohol (3), komunikace (1), neupravenost (4), potraviny (2).

Fotografie kategorie 3.01 hry (ne)upravenost 3.02 knihy technika rostliny 3.03 sport technika 3.04 technika výzdoba nejednotnost 3.05 alkohol 3.06 komunikace výzdoba 3.07 (ne)upravenost nejednotnost 3.08 (ne)upravenost sport výzdoba 3.09 potraviny 3.10 potraviny (ne)upravenost alkohol 3.11 alkohol

hračky moderna výzdoba

Tab. č. 3: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí provizorní „rodiny“

3.3.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika – tento kód se objevuje na několika fotografiích v podobě dataprojektoru, několika reproduktorů, kabelů, jednoho PC bez obrazovky. Je pravděpodobné, že alespoň jeden obyvatel bytu má zálibu v technických vymoženostech, technice rozumí a obklopuje se jí. Hračky – kromě knih, techniky a rostlin obsazují část police zachycené na jednom snímku hračky. Téměř jistě však nejde o hračky, se kterými si hraje malé dítě, spíše to jsou starší nebo sběratelské kousky z fantasy filmů či seriálů a jejich účelem je sloužit k výzdobě, ne ke hře. (Ne)upravenost – tento kód se objevuje na několika různých fotografiích. Byt celkově působí neuspořádaně, neupraveně. Není to ovšem tak, že věci nemají své místo, každá věc patrně leží tam, kde ležet má, proto si myslím, že označení neupravenost je vhodnější než například nepořádek. Neupravenost se projevuje také ve spíži, kde jsou uskladněné potraviny. 49

Není vidět žádná špína nebo kazící se potraviny, ale v uskladnění potravin panuje chaos, jsou tam položeny bez jakéhokoliv systému. Moderna – na většině fotografií je patrné, že byt celkově je starší (soudě dle dveří, vysokých stropů), ale jeho obyvatelé si jej zařizují moderně a vzdušně. S kódem moderna se pojí převážně technika, ale odráží se také v kožené sedačce a moderním nábytku, který se podobá nábytku z IKEA. Výzdoba – kód výzdoba je identifikovatelný na čtyřech různých fotografiích a většinou se jedná o předměty technické nebo spadající do žánru sci-fi – příkladem je polička s knihami nebo reklama na seriál „Hra o trůny“ stojící v chodbě. Jako výzdobu je také potřeba zmínit tabuli na vzkazy, u které se však bohužel z fotografie nedá zjistit, kde přesně je umístěná. Nejednotnost – z několika fotografií čiší nejednotnost, která se projevuje například tím, že ne všechny židle u jídelního stolu jsou stejné, nebo staromódními dveřmi kontrastujícími s moderním nábytkem v bytě. Rostliny – na jedné fotografii se v podobě výzdoby bytu objevují dvě květiny umístěné na poličce, které mají pravděpodobně zútulňovat prostor.

Kategorie: ZÁJMY Hry – na jedné fotografii je zachycen velký počet deskových her, které jsou chaoticky naskládány na dvě hromady na skříňce nebo stolku. Tento fakt napovídá, že obyvatelé domu mají v oblibě hraní deskových her. Většina z těchto her jsou hry strategické, jejichž primárním cílem není pobavit, ale hráči musí při hraní přemýšlet. To svědčí o zájmu obyvatelů bytu rozvíjet svou paměť, myšlení. Téměř všechny hry jsou také žánrově zařaditelné do sci-fi nebo fantasy, což značí oblibu tohoto žánru obyvateli bytu. Knihy – knihy se objevují pouze na jedné fotografii, za to jich je ale v poličkách narovnáno poměrně hodně, ve většině případů jde pravděpodobně o fantasy. To značí, že alespoň jeden obyvatel bytu rád čte a zaměřuje se hlavně na jeden konkrétní žánr. Část knih jsou s největší pravděpodobností komiksy, mezi autory se objevuje mimo jiné George Orwell. Jedna kniha nese název „Chinese propaganda posters“, což poukazuje na zájem alespoň jednoho obyvatele bytu o tuto tématiku, případně o grafiku. Sport – kód sport se nachází na dvou fotografiích, pokaždé ale v trochu jiném smyslu. 50

Na jednom snímku je zachyceno promítání hokejového zápasu projektorem na zeď, z čehož se dá usuzovat, že alespoň jeden obyvatel bytu je sportovní fanoušek a sledování sportovních přenosů patří mezi jeho záliby. Druhý snímek zachycuje chodbu s botníkem a věšákem, kde se kromě reklamy na fantasy seriál nachází o zeď opřený obal, ve kterém jsou pravděpodobně schované lyže. Alespoň jeden obyvatel bytu tedy aktivně sportuje. Z různorodosti kódů v této kategorii lze usuzovat, že obyvatelé bytu mají buď více společných zájmů, nebo má každý z nich jiné zájmy.

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Alkohol - podle velkého množství lahví s alkoholem se dá usuzovat, že obyvatelé bytu převážně tvrdý alkohol konzumují rádi a nespokojí se pouze s levnými druhy, mají zásobu i dražších lahví. Alkohol zabírá jednu ze čtyř polic ve spíži a objevuje se i na jiných místech v bytě pravděpodobně částečně jako dekorace. Potraviny – zásoby potravin uskladněné ve spíži nejsou nijak velké, jde převážně o pečivo, přílohy, slané i sladké pečivo, koření a další dochucovadla. Nezdá se, že by se obyvatelé bytu příliš starali o svůj jídelníček, jídlo berou spíše jako nutnost. Zásoba lahví Coca-Coly také napovídá, jaké jsou nejoblíbenější nápoje obyvatelů. Podle nápojů i potravin se dá říct, že obyvatelé zdravému životnímu stylu nijak neholdují.

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Komunikace – z dostupných fotografií není snadné zjistit, jak mezi sebou obyvatelé bytu komunikují, jedna fotografie však napovídá. Jde o snímek, na kterém je zachycena tabule se vzkazy, které si tam pravděpodobně nepíší jen obyvatelé bytu mezi sebou, ale přispívají jim tam i přátelé, kteří k nim přijdou na návštěvu.

3.3.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Z dostupných fotografií a z nich vytvořených kódů a kategorií se lze domnívat, že v bytě nežije rodina. Spíše se toto prostředí jeví jako studentský byt, který obývá společně 51

několik kamarádů. Celý byt působí jako čistě mužské bydlení, kde není téměř žádný prostor pro dekorace a zútulnění pokojů nebo jejich částí. Obyvatelé bytu jsou pravděpodobně dva nebo tři, což lze odvodit z počtu židlí u stolu, množství uskladněných potravin a svršků pověšených v chodbě. Všichni obyvatelé jsou fanoušky sci-fi a fantasy žánru ať už v podobě knížek, filmů, seriálů nebo deskových her. Mezi jejich záliby kromě čtení patří také pasivní sledování sportovních utkání, alespoň jeden obyvatel rád sportuje (lyžuje). Obyvatelé bytu velmi rádi tráví čas hraním deskových her a to především strategických, kterých mají poměrně velkou zásobu. Množství lahví s alkoholem naznačuje, že obyvatelé bytu inklinují k závislosti na alkoholu, nebo že byt slouží nejen k bydlení, ale také jako místo, kde se schází přátelé a kde se pořádají různé večírky. Vzhledem k dalším aspektům bytu je však pravděpodobnější druhá možnost. Znamená to tedy, že jsou obyvatelé bytu společenští a rádi se schází s přáteli. Podle techniky, která je na fotografiích zachycená, se obyvatelé bytu jeví také jako technicky nadaní, kteří se nespokojí s pouhým počítačem, ale raději si filmy nebo sportovní přenosy promítají na stěnu přes dataprojektor. Byt se s největší pravděpodobností nachází ve městě, kde všichni obyvatelé bytu studují/pracují. Vzhledem k faktu, že na fotkách nejsou zdokumentovány soukromé pokoje, ale pouze společné prostory, je velmi těžké odhadnout, zda jsou obyvatelé ještě studenti, nebo jestli už pracují a našli si zaměstnání ve městě, ve kterém studovali. Je možné, že ještě nezaložili rodinu, a proto zůstávají ve svém bývalém studentském bytě, protože bydliště jejich rodičů je od města vzdálené, nebo se chtějí od rodičů osamostatnit. Je zároveň ale také možné, že v bytě bydlí mužský pár, který tvoří rodinu, to bohužel z dostupných informací není možné konkrétněji zjistit. Všechny prostory však působí spíše provizorním dojmem, ne jako prostředí, které by bylo stálým domovem.

3.3.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Autorka fotografií zmiňuje, že v bytě bydlí dva muži ve věku mezi 25 a 30 lety, jeden

s dokončeným a jeden s nedokončeným VŠ vzděláním, oba však momentálně již pracují v oboru informačních technologií. Neudává už, jestli tito dva muži tvoří pár nebo jestli je to pro ně provizorní bydlení, než sami založí rodinu. 52

Tím, že oba pracují v IT oboru, mají blízký vztah k technice, kterou se v bytě obklopují. Pro oba muže je důležitá zábava, mezi kterou patří hlavně sledování filmů, seriálů, hraní deskových her a karaoke. Byt mají přizpůsobený tak, aby v něm mohli zábavně trávit svůj volný čas. Deskové hry jsou koncipovány pro více hráčů, sledování filmu promítaného na zeď je pohodlnější pro větší skupiny, obyvatelé bytu mají rádi společnost a rádi se obklopují svými přáteli, pro které poměrně často pořádají různé večírky. Byt je pro větší společnost uzpůsobený. Oba muži jsou ochotni investovat do dražšího alkoholu, kterého doma mají velké množství a který popíjí, i když zrovna nepořádají party. V celém bytě se odráží ryze mužský element, který se projevuje hlavně v neorganizovanosti, neútulnosti a téměř absolutní absenci „zbytečných“ dekoračních předmětů.

3.3.4

Srovnání V tomto případě se autorčin popis množství, věku i zaměření obyvatelů bytu shoduje

s informacemi dostupnými z fotografií. Není také složité odvodit, že mají oba zálibu v hraní deskových her. Zásoba alkoholu a technické vybavení bytu, stejně jako strohost vybavení pak napověděly, že byt slouží z velké části jako místo, kde se schází přátelé a pořádají se zde různé akce, sešlosti, večírky, což autorka fotografií svou výpovědí potvrzuje. Několik domněnek odvozených z fotografií a vytvořených kódů nelze kvůli strohému a stručnému popisu prostředí autorkou fotografií potvrdit ani vyvrátit. Fakt, že byt nepůsobí a ani není útulným domovem rodiny, ale spíše post-studentským bytem dvou přátel/partnerů, se také objevuje jak v poznatcích z fotografií, tak v autorčině výpovědi.

53

3.4

SKROMNÁ RODINA Kódy vytvořené na základě souboru šestnácti fotografií ze čtvrtého rodinného

prostředí (v příloze pod čísly 4.01 – 4.16), jsou následující (opět s četností uvedenou v závorce): technika (3), (ne)upravenost (5), knihy (2), myslivost (2), kutilství (1), nepořádek (4), výzdoba (4), práce (2), víra (1), dřevo (3), vzpomínky (2), rostliny (2), hračky (1), léky (1), strohost (1), kosmetika (1).

Fotografie 4.01 technika 4.02 technika 4.03 knihy 4.04 myslivost 4.05 technika 4.06 výzdoba 4.07 práce 4.08 víra 4.09 (ne)upravenost 4.10 vzpomínky 4.11 rostliny 4.12 výzdoba 4.13 léky 4.14 kosmetika 4.15 strohost 4.16 (ne)pořádek

kategorie (ne)upravenost

(ne)pořádek myslivost (ne)pořádek (ne)upravenost (ne)pořádek rostliny hračky vzpomínky (ne)upravenost (ne)upravenost knihy dřevo

kutilství

dřevo výzdoba výzdoba dřevo

práce

Tab. č. 4: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí skromné rodiny

3.4.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika - kód technika se na snímcích objevuje ve třech variantách buď jako automobily zaparkované před domem, televize nebo jako přístroje v dílně. Na fotografiích se však kromě aut neobjevuje žádná jiná moderní technika v podobě počítače, notebooku a podobně. Hračky – hračky se objevují na dvou fotografiích, v obou případech ale spíše jako dekorace než jako předměty, se kterými si někdo často hraje. Vzhledem k tomu, že se vždy jedná 54

o plyšové medvídky, lze předpokládat, že alespoň jeden člen rodiny tyto předměty sbírá nebo sbíral, a ty mají teď v bytě částečně sloužit jako dekorace a částečně jako vzpomínky. (Ne)upravenost - tento kód se vyskytuje na pěti fotografiích jak v negativním tak v pozitivním smyslu. Ve smyslu upravenosti můžeme tento kód spatřit na fotografiích v podobě upraveného okolí domu, jídelního rohu nebo poličky s kořením na kuchyňské lince. Jde v podstatě o prostory, které jsou běžně přístupné návštěvám. Naopak neupravenost je jasně čitelná na fotografii s léky a také v koupelně, kde je na zrcadlech vystaveno velké množství různé kosmetiky. Léky i kosmetika působí nesrovnaně, chaoticky, i když se nedá říct, že by v místnosti vytvářely přímo nepořádek. (Ne)pořádek – v dílně panuje poměrně výrazný nepořádek v podobě prachu, nesrovnaných věcí, zamotaných kabelů a podobně. Naopak na fotografii kuchyňské poličky je pečlivě vyrovnáno koření tak, aby všechny popisky byly čitelné. Hospodyňka má, jak se zdá, v kuchyni pořádek a systém, který jí usnadňuje orientaci a práci. To je v kontrastu především s dílnou, kde vládne spíše chaos a nepořádek. Strohost – poněkud stroze působí fotografie ložnice, která je upravená, avšak přesto působí neútulně. Příčinou je pravděpodobně holá bílá zeď za postelí, minimum věcí na nočních stolcích nebo obyčejná žárovka, jež prostor osvětluje. Z toho lze usuzovat, že majitelé tohoto pokoje nelpí na přílišné dekoraci pokoje, ve kterém pravděpodobně netráví příliš času a využívají jej pouze na spaní. Dřevo – motiv dřeva se objevuje na několika různých místech v bytě, ať už se jedná o nábytek, stropy, podlahy nebo obložení. Rodina se v bytě obklopuje dřevem, což může značit blízký vztah k přírodě. Výzdoba – v domě lze nalézt několik různých typů dekorací, které si obyvatelé bytu vystavili, aby je měli na očích a zároveň aby jim zútulnily bydlení. Mezi dekorace patří vycpaný dravec, dále plyšoví medvídci, obrazy s náboženskou tématikou nebo porcelán a vystavená fotografie (pravděpodobně dědečka). Rostliny – rostliny se na fotografiích příliš často neobjevují, a když, pouze okrajově, jako by se do fotografie „připletly“. Zdá se, že rodina rostliny k dekoraci bytu příliš nevyužívá.

55

Kategorie: ZÁJMY Knihy – knihy se objevují na dvou různých fotografiích, jednou v knihovně a podruhé v ložnici vedle postele, což značí, že si někdo z rodiny rád čte buď před spaním, nebo ráno po probuzení. Případně to může také značit určité problémy se spánkem, kdy jeden z obyvatelů bytu čte knížku ve chvíli, kdy nemůže spát. Nejčastěji se jedná o knihy o přírodě, myslivosti a zvířatech. Myslivost – zájem o myslivost je v této rodině velmi patrný podle pušky schované ve skříni, vycpaného dravce vystaveného jako dekorace nebo knihy o myslivosti v knihovně. Alespoň jeden člen rodiny je tedy vášnivý myslivec. Kutilství – jako další výrazný zájem alespoň jednoho člena této rodiny se jeví kutilství, které je zachyceno na dvou fotografiích patrně z dílny, na kterých je k vidění několik různých televizorů, kufříků, dalších přístrojů, kabelů a krabiček na součástky.

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Práce – na jedné fotografii je zachycen vysavač, který leží uprostřed chodby, na druhé koš s prádlem určeným pravděpodobně k žehlení ležící na schodišti. Zdá se, že rodina má mnoho práce s údržbou domu a občas její členové nezvládají vše perfektně uklidit. Léky – fotografie s krabičkami léků, kterých je v zásuvce poměrně hodně, napovídají, že v rodině je někdo, kdo má zdravotní problémy – může to být starší člověk nebo často nemocný dospělý, případně dítě. Množství léků také může značit, že je rodina připravena na situaci, kdyby někdo náhle onemocněl, a všechny potřebné medikamenty má na jednom místě. Kosmetika – na snímku koupelny lze vidět dvě umyvadla se dvěma zrcadly, na kterých je vystaveno poměrně velké množství kosmetiky (převážně pánské) a lahviček od léků. Podle počtu zubních kartáčků je pravděpodobné, že rodinu tvoří minimálně 4 lidé.

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Víra – tento kód je zachycen na jednom snímku, kde nad stolem visí obrázky s náboženskou tematikou. Na jiných snímcích se motiv víry neobjevuje, což značí, že rodina je možná věřící, 56

ale nijak výrazně se náboženskými prvky neobklopuje. Vzpomínky – podle dostupných fotografií nelze říci, že by si rodina nějak významně vystavovala společné fotografie a zdobila jimi zdi nebo police. Na jednom snímku je však možné spatřit fotografii vystavenou ve vitrínce, na které je zachycen pravděpodobně dědeček nebo tatínek jednoho z rodičů. Je tedy vidět, že rodina na své předky vzpomíná. Dalším typem vzpomínek jsou pohledy přilepené na ledničce, je však otázkou, jestli to jsou vzpomínky na vlastní dovolené, nebo spíše pozdravy od přátel.

3.4.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Podle dostupných fotografií a z nich vytvořených kategorií jde pravděpodobně o poměrně velký dům s větším počtem pokojů. Bydlí v něm minimálně čtyřčlenná rodina, ve které už jsou děti starší nebo odrostlé. Celková neútulnost bytu a větší množství mužských elementů (dílna, puška) napovídá, že hlavou rodiny bude spíše muž a v rodině celkově převažuje počet mužů nad ženami. Manžel a možná i jeho synové mají zálibu v myslivosti a kutilství, které praktikují v dílně, kam ženy z rodiny často nezavítají. Ženskými zálibami by mohla být četba a sbírání plyšových medvídků. Je ale zřejmé, že manželka má dost práce s udržováním pořádku v domě, s úklidem a podobně. Prostory, do kterých má běžně přístup návštěva, jsou uklizené, ale není výjimkou, že na místech, kam návštěva často nezavítá, zůstane odložený vysavač nebo koš s prádlem, který zatím nikdo z rodiny nestihl uklidit. Rodina je věřící a skromná, na fotografiích není zachyceno žádné moderní zařízení, spíše je byt zařízen staromódněji. Je otázka, jaký vztah má rodina k technice, protože žádná fotografie nezaznamenala přítomnost notebooku, PC nebo jiné elektroniky. Na druhou stranu je jasně čitelné, že vztah k přírodě má tato rodina velmi silný, přírodu si hlavně pomocí dřeva zabudovali do svého bydlení. Je pravděpodobné, že jeden z manželů má častější zdravotní obtíže, kvůli kterým má rodina velkou zásobu léků. Na fotografiích bylo bohužel zachyceno velké množství společných prostor, ale méně soukromých pokojů, takže není možné si vytvořit přesnější představu o tom, kdo v bytě bydlí.

57

Co se týká vztahů v rodině, je pravděpodobné, že všechny pojí víra, kterou mají společnou, avšak žádné další pojící prvky nejsou z fotografií patrné. Je otázkou, mají-li na sebe členové rodiny dostatek času a věnují-li dostatečný čas tomu, aby vytvářeli příjemnou rodinnou atmosféru. Rodina se může potýkat s částečnými finančními problémy, které řeší hlavně tím, že si nedopřává tolik materiálního luxusu. Domek se s největší pravděpodobností nachází na vesnici v blízkosti lesa.

3.4.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Rodina je pětičlenná, skládá se z rodičů a tří dětí studujících na vysoké škole. Žijí

na vesnici, proto potřebují k životu alespoň dvě auta, protože dopravní spojení do místa bydliště není zrovna ideální. Rodina se hlásí ke křesťanství, ale nevnímá se jako tradičně katolickou (nedodržují všechny zvyky a tradice jako je modlitba před jídlem, nedělní mše a podobně), každý má v sobě víru nějakým způsobem zakořeněnou, ale nevnímají ji jako základní životní princip. Pouze dvě dcery jsou katoličky dodržující veškeré tradice a zvyky. Každý z rodiny má rozdílné zájmy, avšak jedno pojítko mezi všemi lze najít v cestování, které je velkým zájmem celé rodiny. Rodina ale necestuje společně, každý člen má okruh vlastních přátel, se kterými objevuje svět. Navzájem si z cest alespoň posílají pozdravy a pohledy, které pak vystavují na ledničce. Manželka kromě pohledů z cest sbírá také plyšové medvídky, na kterých je vždy zaznamenáno, z jakého města pocházejí. Nejvíce rodina cestuje po Evropě. Otec je velkým milovníkem myslivosti, věnuje se jí celý život a tomu částečně uzpůsobil také byt, kde lze najít mnoho knih o myslivosti a přírodě nebo mysliveckých dekorací. Matka je povoláním zdravotní sestra a ze své práce je zvyklá udržovat všude perfektní pořádek a čistotu, proto lze v bytě najít velké množství čisticích prostředků a úklidových pomůcek. Rodina se během pracovního týdne příliš často neschází, děti studují na vysoké škole, takže se domů vrací jen na víkendy. O víkendech je ale místem setkání většinou jídelní stůl, kde se rodina schází pravidelně u nedělního oběda. Tyto chvíle využívá rodina ke sdílení zážitků, řešení problémů a podobně.

58

3.4.4

Srovnání V tomto případě se při popis rodinného prostředí nevzdálil od pravdy. S popisem

vytvořeným autorkou fotografií se shoduje na faktu, že rodina je početnější a že děti už jsou dospělé. Konkrétní odhad počtu a pohlaví členů rodiny by byl přesnější, kdyby byly k dispozici fotografie soukromých pokojů členů rodiny, protože ze společných prostor je obtížné vyčíst přesnější informace. Domněnka, že je otec vášnivý myslivec, se také shoduje s popisem autorky fotografií. Není však možné ověřit, zda i kutilství patří mezi jeho záliby, to autorka ve svém popisu nezmiňuje. Společná záliba celé rodiny nebyla z fotografií dostatečně čitelná, proto se mezi domněnkami utvořenými z analýzy snímků neobjevila, ačkoliv se v analýze objevil kód vzpomínky provázaný s pohledy připevněnými na ledničce, které však spíše evokovaly pozdravy od přátel než vzpomínky na vlastní dovolené. Ve shodě s autorčinou výpovědí je domněnka, že plyšoví medvídci tvoří sbírku a že se jedná o ženskou zálibu. Autorka bohužel nezmínila nic o zdravotním stavu rodičů, vztazích rodiny k technice nebo přírodě ani o finanční situaci rodiny, takže není možné porovnat, jestli jsou úvahy o těchto tématech správné nebo ne. Vzhledem k tomu, že děti tráví pracovní dny mimo domov, lze ale předpokládat, že domněnka o nedostatku času, který by si členové rodiny navzájem věnovali, je správná.

59

3.5

PRACOVITÁ RODINA

Kódy, nacházející se na patnácti fotografiích tohoto rodinného prostředí (v příloze pod čísly 5.01 – 5.15), jsou následující: technika (2), samota (1), špatný stav (5), zima (7), práce (4), stáří (6), vesnice (1), výhled (1), víra (2), výzdoba (4), rostliny (3), potraviny (3), (ne)pořádek (4), dřevo (3), zvířata (2).

Fotografie 5.01 5.02 5.03 5.04 5.05 5.06 5.07 5.08 5.09 5.10 5.11 5.12 5.13 5.14 5.15

technika práce práce stáří vesnice zima stáří výzdoba potraviny dřevo potraviny výzdoba výzdoba zvířata zvířata

samota zima zima zima zima práce víra rostliny stáří práce (ne)pořádek (ne)pořádek rostliny zima dřevo

kategorie špatný stav špatný stav špatný stav špatný stav výhled špatný stav výzdoba víra (ne)pořádek

rostliny (ne)pořádek dřevo

zima stáří stáří

stáří potraviny

technika

Tab. č. 5: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí pracovité rodiny

3.5.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika – ač se jedná o velmi starý dům, na dvou fotografiích se objevuje technika, kterou by tam možná nikdo nečekal – satelit a LCD televizor. Obyvatelé domu nejsou technikou netknutí, naopak, pravděpodobně ji v každodenním životě využívají, a proto ji zasadili i do jinak starobylého, nemoderního prostředí. Samota – tento kód se objevuje na jedné fotografii, kde je zachycen dům. Je totiž zřejmé, že stojí na samotě, mimo jakoukoliv vesnici, vzhledem k absenci sousedních domů. Špatný stav – z několika různých snímků lze poznat, že dům je ve velmi špatném stavu, dále 60

chátrá a do jeho oprav by bylo třeba investovat velkou sumu peněz. Stáří – dům, který je zachycen na fotografiích, je poměrně starý a jeho stáří se promítá do jeho stavu. Pravděpodobně jeho majitelé neměli peníze na opravu a ten, kdo v něm žil, o něj nemohl náležitě pečovat, případně v něm dlouhou dobu nikdo nebydlel. Zima – fotografie domu jsou pořizované v zimě a v okolí domu leží závěje sněhu, ve kterých je vyházená jen úzká cestička, aby po ní člověk mohl projít do domu nebo do kůlny. Vzhledem ke špatnému stavu budovy je pravděpodobné, že zima bude i uvnitř, pokud obyvatelé domu průběžně netopí. Vesnice – na jedné fotografii lze vidět vesnici, která je vzdálená několik set metrů od domu. To pravděpodobně znamená, že dům náleží k vesnici, ale nachází se na jejím okraji, případně kousek za vesnicí. Výhled – kromě vesnice je možné na této fotografii spatřit také pahorkatinu za vesnicí, celkově mají obyvatelé domu z okna nebo ze zahrady velmi pěkný výhled. (Ne)pořádek – na stole, kde jsou položené potraviny, je viditelný nepořádek, všechno tam leží bez jakéhokoliv systému, kromě talířů s jídlem tam stojí několik prázdných skleniček a talířů. Na další fotografii lze vidět skříňku, na které jsou ledabyle odloženy věci a boty postavené uprostřed místnosti vedle lavičky a na lavičce. Výzdoba – výzdoba je v tomto domě poněkud staromódní, jako by zde bydleli lidé před čtyřiceti lety a od té doby se nic nezměnilo. Na postelích leží velké péřové duchny, veškerý nábytek vypadá původně, starobyle. Rostliny – rostliny jsou v místnosti rozmístěny na několika místech, jedná se však s největší pravděpodobností o umělé květiny, které tvoří stálou dekoraci místnosti a mají tu výhodu, že o ně obyvatel bytu nemusí pečovat. Dřevo – motiv dřeva se objevuje na nábytku ve světnici, ale také jako dřevo na zátop, které je potřeba nasekat a přepravit do chalupy. Dřevo je tudíž pro obyvatele velmi důležité, bez něj by byla v chalupě zima.

61

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Práce – vzhledem ke stáří domu a k množství sněhu, které je kolem, je jasné, že vyházet cestičky kolem domu muselo být velmi náročné a namáhavé. Stejně tak sekání a příprava dřeva na zátop, protože se v domě s největší pravděpodobností topí kamny. Obyvatelé domu tedy musí tuto práci vykonávat každodenně bez ohledu na počasí, protože kamna jsou pravděpodobně také jedinou možností, jak si v domě lze uvařit. Vzhledem k nádobám v kuchyni je téměř jisté, že voda pro mytí nádobí se také musí ohřívat na kamnech, že přívod teplé vody v domě neexistuje, což vytváří velmi náročné podmínky pro úklid. Potraviny – na několika fotografiích je zachycen stůl a na něm položené talíře se zákusky, rohlíky nebo zatavený suchý salám. Celkově toto složení potravin naznačuje, že majitel očekává nějakou společnost, nebo že návštěva přivezla zákusky a jídlo pro sebe.

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Víra – v interiéru je na zdech umístěno několik dekorací s náboženskou tématikou, což vypovídá o tom, že zde žil nebo žije někdo věřící. Zvířata – na posledních dvou fotografiích jsou zachyceny dvě kočky, které v chalupě pravděpodobně žijí spolu s obyvateli.

3.5.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Podle dostupných fotografií se toto prostředí spíše než rodinné obydlí jeví jako chalupa, na kterou rodina nebo někteří její členové jezdí na víkend. Dům stojí na samotě kousek za vesnicí na vrchovině. Jeho venkovní část není udržovaná a je v poměrně špatném stavu, stejně jako přístěnky. Dvůr mezi budovami je zasněžený a vzhledem k vykopaným cestičkám lze předpokládat, že v zimě není používán vůbec, co se léta týká, nelze soudit. Na sněhem zasypaném dvoře jsou proházené jen průchody k vratům a ke kůlně se dřevem. Dá se tedy předpokládat, že uvnitř domu se topí pouze pomocí kamen. Interiér je vybavený přesně jako chalupa před padesáti lety, veškerý nábytek je starobylý, na postelích leží nadýchané duchny. Jedinou známkou moderního světa je zde LCD televizor. První dojem 62

z fotografií svádí k myšlenkám o tom, že toto stavení neslouží k soustavnému bydlení, ale spíše ke kratším, víkendovým nebo několikadenním pobytům. Na základě konkrétnějších informací z fotografií je ale pravděpodobné, že dům rodina nebo alespoň jeden její člen obývá dlouhodobě. Vzhledem k faktu, že jsou u/v domě zvířata, konkrétně dvě kočky, LCD televize, nebo vzhledem k několika párům bot srovnaným pod postelí lze předpokládat, že dům opravdu slouží jako obydlí. S největší pravděpodobností tento dům, sloužící jako chalupa, patří rodině žijící ve městě, ale od rodičů se sem přestěhoval mladý muž. Z fotografií je patrné, že zde měl obyvatel zrovna návštěvu, která u něj i přespávala (možná byl tou návštěvou právě autor fotografií). Lze předpokládat, že obyvatelem bude muž mezi 25 a 30 lety, nezadaný (o tom svědčí absence jakéhokoliv důkazu o přítomnosti ženy). Na fotografiích bohužel nejsou zachyceny téměř žádné osobní předměty, podle kterých by bylo možné blíže specifikovat mužovy zájmy nebo vlastnosti.

3.5.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Fotografie byly pořízeny v Banátu – české oblasti v Rumunsku, konkrétně ve vesnici

Rovensko. Do téměř všech domů ve vesnici vede elektřina, pitná voda jen do některých z nich, ve vesnici je k dispozici obecní studna. Vesnicí prochází pouze prašná cesta, asfaltová silnice začíná až 15 kilometrů od vesnice. V kontrastu k těmto informacím, které vytvářejí obraz chudé vesnice, je připojení k WI-FI síti. Konkrétně v tomto domě žije muž bez ženy, kterému rodiče umřeli před patnácti lety. Odkazem na rodiče jsou jejich bačkory stále ještě umístěné pod manželskou postelí. V domě je suchý záchod, v kůlně cirkulárka, kterou muž využívá k přípravě dřeva na zátop. Dům je plný blech. Muž snídá maso, dvě piva a několik panáků tvrdého alkoholu, to stejné obědvá. K večeři pak většinou konzumuje jen piva a panáky. Obyvatelé této vesnice většinou konzumují pouze potraviny, které si sami vypěstují, a maso ze zvířat, které sami chovají.

3.5.4

Srovnání V tomto případě se autorova verze s verzí vytvořenou pomocí fotografií v mnoha

ohledech liší, i když v několika informacích se shoduje. První shoda nastává při určení obyvatele domu, kterým je muž žijící v domě sám, bez ženy. Rozdílem však je, že se v tomto 63

domě pravděpodobně narodil a zůstal zde žít po smrti rodičů, neodešel sem dobrovolně. Podmínky, ve kterých obyvatel domu žije, jsou v obou verzích také shodné – jedná se o nehostinné, náročné životní podmínky, které vyžadují tvrdou každodenní práci, aby byl zajištěn aspoň minimální životní standard – čistota v rámci možností, teplo, potraviny. Autor fotografií se nezmiňuje o víře, takže nelze určit, zda je obyvatel bytu věřící, nebo zda jsou dekorace s náboženskou tématikou pouze pozůstatkem a památkou na zemřelé rodiče. Fakt, že chudé poměry nebrání obyvateli pořídit si LCD televizi, svědčí o znalosti a touze po moderní technice, která je pro obyvatele českých vesnic často jen obtížně finančně dostupná. Protože ale moderní technologie znamenají pro obyvatele zábavu, raději se obyvatelé na čas uskromní a pořídí si televizi nebo počítač, stejně jako vesnice raději investuje do pořízení WI-FI sítě než do výstavby silnice. Tato analýza je však názorným příkladem jednosměrně zaměřeného myšlení, kdy člověk jen obtížně překračuje hranice daného rámce, který si pro analýzu vytvořil – při analýze a tvorbě popisu prostředí byl fakt, že rodinné prostředí leží v České republice, naprosto samozřejmý a nevznikla žádná pochybnost, která by se toto snažila popřít a nutila přemýšlet o jiné možnosti. Tohoto jevu se dá vyvarovat právě analýzou prostředí prováděnou několika výzkumníky naráz, protože každý má své hranice myšlení nastavené rozdílně a tudíž se výzkum více otevírá, objektivizuje.

64

3.6

DOSPĚLÁ RODINA V následujícím rodinném prostředí je ze 17 fotografií (v příloze pod čísly 6.01 – 6.17)

vytvořeno 17 kategorií, u kterých je četnost uvedená v závorce: (ne)pořádek (7), dřevo (7), technika (4), (ne)upravenost (4), zvířata (1), výzdoba (10), víra (3), starobylost (2), rostliny (4), knihy (1), omezený prostor (3), hračky (1), sport (1), potraviny (1).

Fotografie 6.01 6.02 6.03 6.04 6.05 6.06 6.07 6.08 6.09 6.10 6.11 6.12 6.13 6.14 6.15 6.16 6.17

kategorie (ne)pořádek technika (ne)pořádek technika technika výzdoba starobylost výzdoba výzdoba výzdoba technika (ne)upravenost (ne)upravenost dřevo výzdoba

dřevo zvířata výzdoba víra výzdoba víra výzdoba dřevo dřevo

výzdoba starobylost rostliny dřevo

sport

(ne)pořádek

Rostliny

rostliny

(ne)pořádek

víra

výzdoba rostliny dřevo dřevo omezený prostor (ne)pořádek

omezený prostor (ne)pořádek (ne)upravenost

(ne)upravenost

hračky

knihy

potraviny

Práce

(ne)pořádek omezený prostor

Tab. č. 6: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí dospělé rodiny

3.6.1

Kódy a kategorie

Kategorie: BYT Technika – co se techniky týká, je pravděpodobné, že rodina si na nejmodernějších technických vymoženostech nijak nezakládá. V domácnosti lze vidět nějaké kuchyňské spotřebiče, starší televizor a jeden počítač, před domem je zaparkovaný automobil. Žádná další technika se na fotografiích neobjevuje. 65

Hračky – jediné hračky zachycené na fotografiích se nachází v komoře, což pravděpodobně značí, že v bytě nastálo žádné dítě nebydlí. Je možné, že rodina čas od času hostí návštěvy s dětmi, a proto má schované nějaké hračky, se kterými si může dítě hrát. (Ne)pořádek – tento kód se na fotografiích objevuje jak v podobě pořádku, tak v podobě nepořádku. Nepořádek lze identifikovat na snímku spíže/komory, kde je na malém prostoru uskladněné velké množství věcí, úklidových pomůcek, sklenic, několik hraček. Dále také na fotografii terasy, pod kterou je poněkud chaoticky a neuspořádaně uskladněné dřevo, skládací židle, igelit. Tyto dvě fotografie výrazně kontrastují s jinak pečlivě uklizeným a zútulněným interiérem bytu. Ve většině pokojů panuje dokonalý pořádek a byt skoro vypadá jako by v něm nikdo nebydlel nastálo, jako by byl připraven na příjezd nějaké návštěvy. (Ne)upravenost – tento kód lze na fotografiích spatřit opět v jeho pozitivní i negativní podobě. Celý byt velmi výrazně působí, jako by rodina byla na příchod fotografa připravená a vše perfektně uklidila. Všechny zachycené „veřejně přístupné“ pokoje jsou dokonale upraveny, vše leží na svém místě a nikde není vidět ani známka nepořádku. To však neplatí o několika málo výše zmíněných koutech (např. komora, šatna nebo prostor pod terasou), kde je patrný chaos a neupravenost. Neupraveně působí hlavně šatna, kde je oblečení sice naskládáno v policích a dá se říct, že v šatně panuje pořádek, ale celkově místnost působí neupraveně, což je způsobeno pravděpodobně oblečením zavěšeným na věšácích na zadní stěně šatny. Dřevo – motiv dřeva se na snímcích objevuje buď jako topné dřevo, polínka připravená na zátop v krbu, nebo v podobě dřevěného nábytku, kterým je vybaven obývací pokoj a také koupelna. Výzdoba – téměř ve všech pokojích je patrná výzdoba, kterou se rodina obklopuje. Jde převážně o různé dekorační sklo nebo keramiku, obrazy, hodiny, svíce a rostliny. Alespoň jeden člen rodiny má evidentně snahu zútulnit byt tak, aby se v něm příjemně žilo. Zároveň to s dekoracemi ale nepřehání, takže byt nepůsobí kýčovitě. Starobylost – nábytek v obývacím pokoji vypadá starobyle, což dává celému pokoji jistý historický ráz. Tento pokoj kontrastuje s moderním vybavením jiných částí bytu i díky starobylým dekoracím v podobě porcelánu, obrazů a sošek s náboženskou tématikou a podobně. Rostliny – rostliny je možné zahlédnout na několika fotografiích v téměř všech místnostech. 66

Mají pravděpodobně funkci dekorace, ale zároveň jsou symbolem přírody, kterou si tak rodina přenesla do interiéru bytu. Omezený prostor – tato kategorie se objevuje hlavně v komoře a šatně, kam se vejdou v podstatě jen police na věci nebo oblečení. Málo místa je také v koupelně, která je spojená s toaletou. Na poměrně malém prostoru je umístěná vana, toaleta, sprchový kout, pračka, umyvadlo a skříňka. Na rozdíl od koupelny, která působí stísněným dojmem, jsou ostatní pokoje o poznání vzdušnější. Není to však tím, že by byly výrazně velké, je v nich však méně nábytku a dalších věcí.

Kategorie: ZÁJMY Knihy – knihy jsou zachycené pouze na jedné fotografii uložené v policích na jedné stěně ložnice. Plní zde pravděpodobně funkci dekorace, ale zároveň svědčí o zájmu alespoň jednoho člena rodiny, který knihy rád čte. Fotografie je bohužel pořízena z dálky, takže z knih nelze vyčíst autora, název ani jiné konkrétnější informace, které by mohly napovědět více o zájmech rodiny. Sport – na jednom snímku jsou zachyceny bicykly, které stojí před domem. Tento fakt svědčí o zájmu alespoň dvou obyvatelů bytu, kteří si jízdu na bicyklu oblíbili. Může se však také jednat o dopravní prostředek, který rodina využívá pro přesuny na krátké vzdálenosti, aby ušetřila finance za benzín či jízdenku. Fotografie neposkytují téměř žádné informace o zájmech rodiny, takže je složité zjistit, které činnosti patří mezi oblíbené rodinné zájmy.

Kategorie: ŽIVOTNÍ STYL Potraviny - tuto kategorii je možné spatřit na snímku komory, kde je v policích vyrovnána spousta zavařovacích sklenic, což napovídá, že rodina pěstuje vlastní potraviny, které pak ve sklenicích zavařuje a uskladňuje. Práce - v komoře také visí montérky, což naznačuje, že alespoň jeden člen rodiny se ve svém volném čase věnuje práci na zahradě nebo v dílně.

67

Kategorie: RODINNÝ ŽIVOT Zvířata – jediné zvíře zachycené na fotografiích je pes pobíhající před domem. Je však otázkou, patří-li tento pes přímo rodině, nebo jestli není například sousedů. V bytě přítomnosti jakéhokoliv zvířete nic nenasvědčuje, není zde žádný psí pelech nebo misky. Je tedy možné, že pes do bytu nesmí a žije na zahradě, případně v garáži/sklepě, což je velmi pravděpodobné vzhledem faktu, že se jedná o poměrně velké plemeno. Víra – několik fotografií zachycuje svaté obrázky, sošky a kříž, což značí, že rodina je věřící a vírou se obklopuje.

3.6.2

Popis rodinného prostředí a jeho obyvatelů pomocí

kódů, kategorií a fotografií Dům se s největší pravděpodobností nachází na vesnici nebo na okraji menšího města, jedná se o řadový dům se zahradou. Podle fotografií, které jsou k dispozici, lze odhadovat, že se jedná o byt se dvěma místnostmi, kuchyní, sociálním zařízením a několika málo komorami. Vzhledem k naprostému pořádku je téměř jisté, že v bytě bydlí žena, která si buď velmi zakládá na pořádku a čistotě domova, nebo na tom, co si o ní povídají a myslí sousedi a známí a jak si ji návštěva zapamatuje. Otázkou je, zda stejný pořádek v domácnosti panuje i v běžném životě, nebo jestli je tento perfektní pořádek vytvořen hlavně proto, že rodina předem věděla, že v jejich bytě pořídí student sérii fotografií. Téměř absolutní absence hraček a fakt, že ty hračky, které se na fotografii objevují, jsou uklizené v komoře, je pravděpodobné, že v domě dlouhodobě nebydlí žádné malé dítě. Z faktu, že několik hraček na fotografiích zachyceno je, lze odvodit, že do bytu občas chodí návštěva s dětmi. Obyvatelé bytu jsou podle dostupných informací nejspíše starší manželé s odrostlými dětmi, které už mají založené vlastní rodiny a s rodiči nebydlí. Protože k nim ale chodí na návštěvu, mají manželé uschovaných pár hraček, aby si vnoučata měla s čím hrát. Manželé pravděpodobně chovají psa, což značí kladný vztah ke zvířatům, ale vzhledem k jeho velikosti a absenci jakýchkoliv známek přítomnosti zvířete v bytě, je téměř jisté, že se jedná o venkovní zvíře, které do bytu nesmí. Tento fakt podporuje domněnku o pořádnosti alespoň jednoho člena rodiny, který si na pořádku lpí a udržuje jej v celém bytě. Vzhledem k faktu, že se však na několika fotkách objevuje také kategorie „nepořádek“ nebo „neupravenost“, lze předpokládat, že pro jednoho z manželů není pořádek zásadním tématem, nebo že manželé nemají čas udržovat pořádek 68

všude, proto například prostory pod terasou nebo komora nejsou srovnané. O zájmech manželů není možné z fotografií zjistit mnoho informací, snad jen fakt, že rádi jezdí na kole a alespoň jeden z nich rád čte. Oblíbený žánr však zůstává skryt vzhledem ke vzdálenosti knih od fotoaparátu. Další náznaky jiných zájmů se na fotografiích neobjevují. Co je však velmi pravděpodobné, je fakt, že v životě manželů nemá technika (a obzvláště ta výpočetní) žádný velký význam, že si nepotrpí na nejnovější technické vymoženosti. Umístění počítače v rohu ložnice, kde je vyhrazený jen minimální možný prostor pro práci na počítači, napovídá, že není nijak často využívaný. Starší televizor v obývacím pokoji zase poukazuje na to, že rodina využívá techniku, dokud funguje, i přes to, že už jsou dávno dostupná modernější zařízení. Manželé mají byt zařízen vcelku moderně a tak, aby působil útulně, k čemuž využívají především dekorace a barevné stěny. Je možné, že byt prošel v nedávné době celkovou rekonstrukcí, což se odráží ve svěžesti, která je patrná v celém bytě. Obývací pokoj je vybaven starobyle vypadajícím nábytkem, což nemusí nutně znamenat, že je nábytek starý (ostatně staře ani nevypadá), spíše se jedná o záměr, protože alespoň jeden z manželů považuje tento styl za útulný. Přesto, že manželé působí jako moderní pár, je jisté, že jsou pro ně velmi důležité tradice a mezi nejsilnější hodnoty patří víra, kterou se obklopují v podobě náboženských dekorací. V celém bytě se velmi výrazným jeví prvek dřeva, který se objevuje téměř v každé místnosti, zároveň se manželé obklopují rostlinami, což může značit jejich kladný vztah k přírodě, kterou se rádi obklopují i v interiéru. Manželé si také v komoře schovávají prázdné zavařovací sklenice, takže je pravděpodobné, že si sami zavařují vlastní vypěstované potraviny.

3.6.3

Popis rodinného prostředí vytvořený autorem fotografií Ve zdokumentovaném bytě bydlí manželský pár ve věku kolem padesáti let, oba již

jednou rozvedení. Celý dům původně patřil manželce, po rozvodu však prošel rekonstrukcí a nyní je rozdělen na dva byty – v jednom bydlí manželé, jejichž byt je zachycen na fotografiích, ve druhém bývalý manžel a jeho přítelkyně. Na fotografiích jsou zachyceny všechny místnosti v bytě, ten je o velikosti 2+1. Celkově má manželský pár 6 dětí z bývalých 69

manželství, ale ani jedno s nimi už nežije, všechny jsou dospělé. Poměrně nedávno si manželé pořídili psa. Manžel je soukromý podnikatel – tesař, truhlář, což vysvětluje velké množství motivu dřeva v bytě. Manželka pracuje ve výrobě obuvi. Oba jsou věřící. Jeden z manželů (bohužel autor nespecifikuje, který) rád vaří a peče, čemuž je přizpůsobená kuchyň, která je sice malá, ale nalézá se v ní poměrně velké množství kuchyňských spotřebičů. Manželský pár má zálibu ve starších věcech, případně ve věcech v „retro“ stylu, což se projevuje převážně v obývacím pokoji, který je v tomto stylu kompletně zařízen. Byt je vytápěn krbovými kamny, v domě chybí ústřední topení. Oba manželé jsou pořádkumilovní a mají rádi všechny věci srovnané na svém místě, což se projevuje ve všech místnostech bytu. Sledování televize, práce na počítači ani čtení knih nepatří mezi jejich nejčastější zájmy, což lze vyčíst z prostoru, který je televizoru, počítači a knihám věnován. Nejvíce volného času tráví manželé venku na zahradě, kde přistavěli terasu a další objekty. Rádi také sportují, což se na fotografiích projevuje koly postavených před domem. Do práce však musí manželé dojíždět autem.

3.6.4

Srovnání V případě tohoto rodinného prostředí lze říci, že se domněnky vzniklé z analýzy

fotografií příliš neliší od popisu autora fotografií. Shodný byl odhad, že v bytě žijí pouze manželé – rodiče, kteří mají dospělé děti, které s nimi již nebydlí. Na fotkách nebylo možné nalézt žádnou informaci, která by naznačovala, že jsou oba manželé již jednou rozvedení. Tato informace je poněkud překvapivá, protože rozvod je v rozporu s vírou, která je v bytě jasně zřetelná díky náboženským dekoracím. Shodně byla také identifikována přítomnost zvířete, avšak autorův komentář nepotvrzuje ani nevyvrací domněnku o tom, že pes nesmí do bytu. Potvrzuje však zálibu manželů ve starobylých nebo „retro“ předmětech a nábytku. Z fotografií je téměř nemožné vyčíst, že manželé rádi tráví volný čas na zahradě, kde přistavěli několik různých objektů, i když tomuto faktu napovídalo hlavně pracovní oblečení zavěšené v komoře. Domněnku, že manželé rádi sportují, však autor potvrzuje. Shodný byl také odhad, že byt prošel nedávno rekonstrukcí, autor to konkretizuje na dobu po rozvodu bývalého manželského páru. Fotografie tohoto prostředí jako jediné zachytily všechny místnosti bytu, což bylo velmi nápomocné při utváření představy o velikosti bytu.

70

3.7

ZÁVĚREČNÁ DISKUZE V průběhu zkoumání fotografií, vytváření kódů a kategorií a následného popisu

rodinného prostředí se postupně objevovaly limity, které tato konkrétní metoda ve výzkumu přináší. Objevilo se několik překážek, kvůli kterým nemohl být výzkum realizován tak, jak bylo původně zamýšleno. První překážkou byly samotné fotografie, které nebyly pro tento typ výzkumu ideální. Vzhledem k tomu, že byly primárně vytvořeny pro seminární práci pro předmět Sociální pedagogika, kde nebyla jasně stanovená kritéria fotografií, je pravděpodobné, že velká část studentů prováděla popis rodinného prostředí spíše na základě pozorování prostředí a svá pozorování a úvahy dokládala fotografiemi zaměřenými na detail spíše než snímky celé místnosti. Tento samotný fakt už často sám o sobě podsouval některé jejich domněnky, které by možná v opačném případě mohly zůstat nevyřčené. Fotografií prostředí by také bylo potřeba ke každému souboru více, v mnoha případech nebyly zdokumentovány všechny místnosti v domě/bytě, což nedávalo moc prostoru, pro vytvoření si představy o velikosti domu/bytu nebo počtu obyvatelů, kteří dům/byt obývají. Vzhledem k tomu, že často nebyly zdokumentovány „soukromé místnosti“, jako například ložnice nebo dětské pokoje, případně byly zdokumentovány jen malé detaily těchto místností, bylo složité zjistit, jací lidé v domě/bytě bydlí, jaké jsou jejich zájmy, vlastnosti a podobně. Během zkoumání fotografií bylo také objeveno, že často nejsou analyzovány neutrální fotografie, které by pravděpodobně vytvořil nestranný jedinec, s úkolem pouze pořídit fotografie, ale neanalyzovat rodinné prostředí. Velká část snímků vypovídala spíše o tom, na co se studenti sociální pedagogiky v domácnostech zaměřovali, co jim přišlo důležité pro následný popis prostředí, kde hledali deskriptory, kterými podkládali své domněnky. Některé fotografie nebo celé soubory fotografií působily jako naaranžované přímo pro danou situaci, aby autor podpořil svou interpretaci snímkem. To vše se však pravděpodobně dělo se souhlasem a za přítomnosti alespoň jednoho obyvatele bytu, což může znamenat, že některé fotografie nedokumentovaly rodinné prostředí takové, jaké doopravdy je, ale takové, jak rodina chce, aby vypadalo pro diváky. Jednalo se například o fotografie jednoho pokoje, kdy je vyfocen celý pokoj, následně detail stolu, na kterém leží káva, křížovky a cigareta, které však na předchozí fotografii na stole neležely. Tyto fotografie byly z výzkumu vyřazeny. 71

Bylo také nutné reflektovat, že se výzkumník na fotografie nedívá neutrálním pohledem, ale kategorie hodnotí a popisuje na základě svých dosavadních zkušeností. V rámci těchto zkušeností nastala při zkoumání fotografií několikrát situace, kdy úsudky nebyly založené na faktech, ale na stereotypech a předsudcích, které si autor během svého života utvořil nebo přejal. Projevovalo se to hlavně v otázkách genderových, kdy jsou některé vlastnosti chápány jako typicky mužské a jiné jako typicky ženské. Tento jev je přirozený, všichni máme své jedinečné zkušenosti, které se nám promítají do veškerých dalších aktivit, důležité je, abychom si toho byli vědomi a abychom tento fakt reflektovali ve svých závěrech. Z toho důvodu jsou u některých závěrů tyto domněnky použity, ačkoliv byly založené na genderových stereotypech. Ačkoliv celý výzkum probíhal ve snaze o maximální možnou objektivitu, řada lidí by s některými domněnkami nemusela souhlasit a celou situaci by mohla vidět v jiném světle. Toto riziko kvalitativního výzkumu se dá minimalizovat způsobem, při kterém by výzkum provádělo více výzkumníků společně, aby bylo k dispozici co nejvíce různých způsobů náhledu na danou situaci. Ve čtyřech případech analýz rodinného prostředí uvedených výše, se podařilo shodně s autorovým komentářem odhadnout, jaká rodina nebo jací obyvatelé v bytě bydlí, částečně také jejich vlastnosti nebo zájmy, případně životní styl a jiné charakteristiky. V jednom případě byl popis neshodný s popisem autora hlavně při deskripci samotné rodiny, kdy byla čtyřčlenná rodina s dospělými dětmi zaměněna za manželský pár, kde žena čeká miminko. V dalším případě se projevilo myšlení zaměřené pouze na rodinné prostředí v rámci České republiky, kdy na situaci nebylo nahlíženo z naprostého nadhledu a bez předpokladů, což způsobilo, že nebyla vzata v potaz možnost, že by rodinné prostředí mohlo být zachyceno také mimo Českou republiku. Této výzkumné chyby se lze také vyvarovat přítomností více výzkumníků při analýze. Celá analýza a deskripce se pohybovala však spíše po povrchu, jednalo se o charakteristiky lehce odvoditelné. K hlubšímu poznání rodinného prostředí například ze sociálního nebo psychologického hlediska bylo téměř nemožné se dopracovat, na to fotografie prozrazovaly příliš málo a navíc kromě reality odrážely také pohled autora snímků a dosavadní zkušenost výzkumníka při analýze a následném popisu.

72

ZÁVĚR Při zpětném pohledu na volbu výzkumné a analytické metody, je zřejmé, že ačkoliv se použitá metoda stále jeví jako nejvhodnější, pro kvalitativní výzkum rodinného prostředí, kde cílem je prostředí co nejpřesněji popsat, se hodí jen částečně. Častěji než pro zkoumání prostředí je symbolistická analýza využívána ke zkoumání určité skupiny lidí, společnosti nebo kultury. Jednalo-li by se o kvantitativní výzkum, velmi vhodná a užitečná by byla obsahová analýza fotografií, pomocí které bych bylo možné odhalit různé zákonitosti, které se opakují v různých rodinných prostředích. Pro tuto metodu by však muselo být analyzováno mnohem více fotografií a zkoumáno více rodinných prostředí, výsledek by však mohl být podnětem, hypotézou pro následný kvalitativní výzkum. Spíše než ve využití pouze vizuálních analytických metod ale je možné vidět pro sociálně pedagogický výzkum, konkrétněji pro výzkum rodinných prostředí, potenciál v metodách kombinovaných, u kterých jsou fotografie pouze pomocným nástrojem při nevizuální výzkumné metodě. Jako velmi vhodný se jeví například fotografický rozhovor, kdy výzkumník nejprve analyzuje fotografie a na základě získaných poznatků s informátorem provádí rozhovor, během kterého jsou jeho domněnky buď podpořeny, nebo vyvráceny výpovědí zkoumané osoby. Rozsah této kombinované metody je velmi široký – dá se využít pro kompletní zkoumání rodinného prostředí tak, že výzkumník o fotografiích postupně hovoří se všemi členy rodiny, nebo ve skupinovém rozhovoru s celou rodinou najednou, případně jen s jedním členem rodiny, jehož pohled a názor výzkumníka právě zajímá. Tato metoda je pak čistě kvalitativní a její závěry nelze zobecňovat na jiná rodinná prostředí. V případě studentů, kteří pořídili fotografie, byl pravděpodobně největším limitem fakt, že studenti pozorovali dané rodinné prostředí a fotografie zde měly funkci spíše pozorovatelova zápisníku, kam si své poznatky zaznamenávali. Jak už bylo zmíněno dříve, velká část fotografií byla s největší pravděpodobností pořízena se záměrem na daný jev upozornit, zviditelnit jej. Využití vizuální metodologie se jeví jako vhodné a přínosné ve výzkumech, které se zaměřují na změnu (např. prostředí) nebo na konkrétní skupinu lidí, jejich vnímání zkoumaných fenoménů a podobně. Využití vizuální metodologie pro výzkum rodinného 73

prostředí bez spolupráce s obyvateli, kteří dané prostředí obývají, se projevilo jako ne zcela smysluplné. Mnohem zajímavějších výsledků by mohlo být dosaženo využitím vizuálních metodologií například ve výzkumu, kde by hlavním záměrem bylo zjistit, jak rodinné prostředí, ve kterém žijí, vnímají například zanedbávané děti (nebo jiná konkrétní cílová skupina). Vizuální metodologie totiž poskytuje jedinečný vhled do interního světa lidí, kteří pomocí vizuálních podnětů často vyjádří své názory lépe než pouhým slovním popisem. Rozhodně by tedy využití vizuálních metod pro sociálně-pedagogický výzkum nemělo být zatracováno, ale pro kvalitativní výzkum by měly být využívány spíše jako metody pomocné, doplňkové, rozhodně ne jako metody jediné. Je pravděpodobné, že k veškerým získaným poznatkům a závěrům, vytvořeným v rámci tohoto výzkumu, by se shodně dopracoval i kdokoliv jiný s jakoukoliv jinou kvalitativní metodou, jako je například pozorování, rozhovor nebo dotazník. Zároveň je ale jisté, že obsahová analýza fotografií může být využita v kvantitativním výzkumu stejně dobře jako obsahová analýza diskuze nebo rozhovoru.

74

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 

BERMAN, Helene, FORD-GILBOE, Marylin, MOUTREY, Beth, CEKIC, Saira. Portraits of Pain and Promise: A Photographic Study of Bosnian Youth. Canadian Journal of Nursing Research, 2001, vol. 32, no. 4, p. 21-41



BALL, Michael S., SMITH Gregory. Analyzing visual data. Newbury Park/ London/ New Delhi: Sage Publications, 1992. ISBN 0-8039-3434-3



BOURDIEU, Pierre. Photography: A Middle-brow Art. Stanford: Stanford University Press, 1990. ISBN 0-8047-2689-2



CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X



ČENĚK, David, PORYBNÁ, Tereza (ed.) Vizuální antropologie: Kultura žitá a viděná. Příbram: Pavel Mervart. 2010. 322 s. ISBN 978-80-87378-47-2



EPSTEIN, Iris, STEVENS, Bonnie, MCKEEVER, Patricia, BARUCHEL, Sylvain. Photo Elicitation Interview (PEI): Using Photos to Elicit Children’s Perspectives. International Journal of Qualitative Methods, 2006, vol. 5, no. 3. Retrieved 2013/04/11 from http://www.ualberta.ca/~iiqm/backissues/5_3/pdf/ epstein.pdf



HARPER, Douglas. Talking about pictures: a case for photo elicitation. Visual Studies, 2002, vol. 17, no. 1, p. 13-26



HARPER, Douglas. What’s New Visually?, in: The Sage Handbook of Qualitative Research, Norman K. Denzin, Yvonna S. Lincoln (ed.). 3. ed. Thousand Oaks/ London/ New Delhi: Sage Publications. 2005. ISBN 0-7619-2757-3



KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-383-3



PAUWELS, Luc, MARGOLIS, Eric (ed.). The SAGE Handbook of Visual Research Methods. London/ Thousand Oaks/ New Delhi/ Singapore: Sage Publications, 2011. ISBN 978-1-84787-556-3



MARGOLIS, Eric. Class Pictures: Representation of Race, Gender and Ability in a Century of School Photography. Educational Policy Analysis Archives [online]. July 2000, vol. 8, no. 31. Retrieved 2013/04/11 from http://epaa.asu.edu/ojs/article/view/422



MARGOLIS, Eric, FRAM, Sheila. Caught Napping: Images of Surveillance, Discipline and Punishment on the Body of the Schoolchild. History of Education, March 2007, vol. 36, no. 2, p. 191-211

75



MARVASTI, Amir B. Qualitative research in sociology. London/ Thousand Oaks/ New Delhi: Sage Publications, 2004. ISBN 0-7619-4860-0



MCLUHAN, Herbert Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. 1. vyd. Brno: Jota. 2000. ISBN 80-7217-128-6



MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha: Portál. 2009. 639 s. ISBN 978-80-7367-574-5



MIRZOEFF, Nicholas. Úvod do vizuální kultury. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 318 s. Vizuální studia; sv. 3. ISBN 978-80-200-1984-4



PLAŇAVA, Ivo. Manželství a rodiny: Struktura, dynamika, komunikace. 1. vyd. Brno: Doplněk. 2000. 294 s. ISBN 80-7239-039-2



PRŮCHA, Jan, VETEŠKA, Jaroslav. Andragogický slovník. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 294 s. ISBN 978-80-247-3960-1



PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8



PŘADKA, Milan. Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí. 1. vyd. Brno: UJEP. 1983. 173 s. Spisy pedagogické fakulty UJEP



ROSE, Gillian. Visual Methodologies: An Introduction to Researching with Visual Materials. London/ Thousand Oaks/ New Delhi/ Singapore: Sage Publications, 2012. ISBN 978-0-85702-877-7



SONTAGOVÁ, Susan. O fotografii. 1. vyd. Praha: Paseka, 2002. 181 s. ISBN 807185-471-9



SZTOMPKA, Piotr. Vizuální sociologie: Fotografie jako výzkumná metoda. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 168 s., [32] s. barev. obr. příl. Základy sociologie; sv. 10. ISBN 978-80-86429-77-9

76

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí mladé rodiny………………… 37 Tab. č. 2: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí tradiční rodiny………………. 43 Tab. č. 3: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí provizorní „rodiny“………… 49 Tab. č. 4: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí skromné rodiny……………… 54 Tab. č. 5: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí pracovité rodiny…………….. 60 Tab. č. 6: Kódy přiřazené k fotografiím z rodinného prostředí dospělé rodiny………………. 65

77

SEZNAM PŘÍLOH

1

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ MLADÉ RODINY ........................ 1

2

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ TRADIČNÍ RODINY…………...10

3

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ PROVIZORNÍ „RODINY“ ........ 22

4

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ SKROMNÉ RODINY ................ 28

5

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ PRACOVITÉ RODINY.............. 36

6

FOTOGRAFIE RODINNÉHO PROSTŘEDÍ DOSPĚLÉ RODINY .................. 43

78