Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie
Dějiny salesiánského kostela a oratoře v BrněŽabovřeskách v letech 1923 – 2002
Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
Josef Přehnal
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a ţe jsem pouţil pouze zdroje vypsané v seznamu literatury. Dále souhlasím, aby byla moje práce uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty i v elektronické podobě v archivu závěrečných prací na webových stránkách a zpřístupněna ke studijním účelům V Brně dne
Josef Přehnal ...........................
Tímto chci poděkovat Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za vedení, za cenné rady a podněty, za vstřícný přístup. Rovněţ děkuji Mgr.Pavlu Tichému SDB, jenţ mi pomohl, odborně radil, poskytl mi důvěru a umoţnil mi přístup k salesiánskému archivu stejně jako jeho kaţdodennímu studium. Děkuji mu za podporu.
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 5 1. Kulturní a duchovní klima za první republiky .......................................................... 8 1.1 Historie Ţabovřesk ................................................................................................ 8 1.2 Ţabovřesky a religiozita ........................................................................................ 9 1.3 Socio-kulturně ekonomické postavení městské části Brna-Ţabovřesk za první republiky.............................................................................................................. 10 1.4 Kostelní jednota pro postavení chrámu Páně ...................................................... 11 1.5 Podoba kostela .................................................................................................... 14 1.6 Problém správy kostela ....................................................................................... 16 2. Salesiáni v českých zemích ..................................................................................... 17 2.1 Vznik a vývoj řádu .............................................................................................. 17 2.2 Příchod salesiánů na Moravu a do Čech a ţivot P. Ignáce Stuchlého................. 18 3. Příchod salesiánů do Brna a postavení oratoře ....................................................... 20 3.1 Vývoj stavby kostela a oratoře v Brně-Ţabovřeskách během vyjednávání Kostelní jednoty se salesiány .............................................................................. 20 3.2 Kostel a oratoř po příchodu salesiánů ................................................................. 21 3.3 Dopad nacismu a komunismu na práci salesiánů v Brně-Ţabovřeskách ............ 23 3.4 Fungování kostela po odchodu salesiánů ............................................................ 25 3.5 Fungování oratoře „Don Bosko“......................................................................... 27 3.6 Spolky, sdruţení, aktivity a akce do uzavření kostela ........................................ 27 3.7 Prostory oratoře a kostela a jejich uţivatelé ........................................................ 29 3.8 Uzavření oratoře .................................................................................................. 30 3.9 Vyhoření oratoře ................................................................................................. 31 4. Salesiánská oratoř během praţského jara ................................................................ 32 4.1 Společenské klima............................................................................................... 32 4.2 Vývoj oratoře od vyhoření .................................................................................. 33 4.3 Příprava nového chrámu v Ţabovřeskách ........................................................... 35 5. Nový prostor pro činnost salesiánů po roce 1989 ................................................... 39 5.1 Sametová revoluce .............................................................................................. 39 5.2 Působiště salesiánů v Brně .................................................................................. 40 5.3 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů ........................................................... 42 Závěr ............................................................................................................................... 44 Resumé ............................................................................................................................ 46 Summary ......................................................................................................................... 46 Literatura ......................................................................................................................... 47 Prameny .......................................................................................................................... 50 Přílohy ............................................................................................................................. 53
Úvod Víra v nadpřirozenou sílu, ať jiţ bývá nazývána jakkoliv, procházela a stále prochází dějinami kaţdého národa i kaţdého jednotlivce, neboť se dotýká něčeho, co ţádný člověk nedokáţe spolehlivě předpovědět a z čeho má kaţdý strach, obavu či respekt. Způsob, jakým se s tím vypořádáváme, je v dnešní době klíčový pro další vývoj našich zemí. Česká republika, která se nachází v samém středu starého kontinentu, prošla dlouhým vývojem během tzv. „stěhování národů“ mezi 4. – 9. stoletím, v němţ nalezli svůj domov především západní Slované mnoha kmenů. Tito obyvatelé vyznávali své tradiční polyteistické náboţenství. Aţ teprve snaha emancipovat svá politická a ekonomická centra je přivedla k tehdy jiţ zformovanému křesťanství, jakoţto sjednotiteli obyvatel s vyspělými a silnějšími sousedy. V průběhu staletí se zde tato víra prohlubovala a pomáhala utvářet státoprávní obraz zemí Koruny české. Stejně jako v celé středověké i novověké Evropě, tak i na našem území docházelo k rozdílnému přístupu k osobní víře mezi městem a venkovem. Problémy s věroučnými nebo dogmatickými pravidly institucionalizované římskokatolické církve provázely zdejší ţivot velice intenzivně. Přesto, ţe v Čechách a na Moravě dostávaly kritické hlasy volající po změně přístupu církve ke světským záleţitostem nemalé odezvy, se tyto země jako celek nikdy nerozešly s autoritou papeţe. Po silné rekatolizaci, spojené především s habsburským vídeňským dvorem od doby barokní aţ po dvacáté století, získali v roce 1918 tzv. „Čechoslováci“ svůj samostatný, právně uznaný stát. Vyvstalá euforie ze samostatnosti oţivila1 kritické myšlenky k postojům církve i k jejím liturgickým úkonům a dala za vznik nové církve československé (1920), později přejmenovanou na Československou církev husitskou. Právě v této době, od roku 1923, se začíná historie pozdějšího kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně-Ţabovřeskách, od roku 1939 také historie přidruţeného střediska svatého Jana Bosca, nazývané Oratoř Dona Bosca. Tento chrám Boţí je obyčejně neobyčejný svoji strastiplnou cestou k vlastní realizaci. Od myšlenky k naplnění totiţ uběhlo plných 72 let, způsobené jak uţ hospodářskou krizí na počátku let třicátých, druhou světovou válkou v letech 1939 –
1
Právě i z důvodu úzkého spojení Rakousko – Uherské říše s církví.
5
1945, tak i, a to nejdéle, nástupem komunismu v únoru 1948 a jeho vztahu k náboţenství obecně. Přesto v postojích mnoha občanů Ţabovřesk, ať jsou jakéhokoliv vyznání či ateisté, je tato nová, moderní dominanta vyhledávaným a navštěvovaným místem nejen o tradičních svátcích, jako jsou Vánoce a Velikonoce, ale i místem, kde se děti a mládeţ mohou realizovat ve svých volnočasových zájmových činnostech široké škály bez rozdílu náboţenské víry, rasy, socioekonomické situace, politické orientace. Zvláště obdivovanou a kladně hodnocenou součástí salesiánského díla je přijímání mládeţe
procházející
sloţitým
ţivotním
obdobím,
mnohdy
experimentující
s patologickými jevy, jako jsou lehké drogy, alkoholismus, gambling, a nabízející jim pochopení, naslouchání a pomoc při smysluplném trávení jejich volného času. Kostel je zasvěcen Panně Marii Pomocnici křesťanů, latinsky Maria Ausiliatrice. Titul matky Jeţíše Krista se vţil do uţívání především díky svatému Janu Boscovi, kterému, podle tradice, sama Panna Maria nařídila tento titul zdůrazňovat, aby si věřící lidé znovu uvědomovali, ţe v ní mají oporu všichni bez rozdílu majetku, jehoţ tragický nedostatek vyvolával nepokoje a odvracení se od církve, která disponovala větším bohatstvím. Toto zasvěcení má hlavní salesiánský chrám v Turíně, odkud dílo sociálně laděného kněze také vyšlo a který ho i vystavěl. Toto téma jsem si vybral z několika důvodů. Za prvé pocházím z BrnaŢabovřesk a prostory, kde se nyní nachází kostel s oratoří, navštěvuji od dětství. Za druhé jsem se vţdy zajímal o historii tohoto řádu, který tak silně působí na mladé hochy a děvčata bez rozdílu. Za třetí mě poţádal nynější ředitel střediska P. Mgr. Pavel Tichý, zda bych nesepsal podrobnější historii zdejšího místa, neboť byly dosud sepsány pouze kusé práce k místním dějinám, kde ruku v ruce šla nenávist s obětavostí pro církev, a tím i spásu duší především dětí a mládeţe. Hlavním zdrojem mé práce je nezpracovaný, nestránkovaný, neuspořádaný třísvazkový salesiánský archiv, který se nachází v komunitě v areálu na Foersterově ulici v Brně-Ţabovřeskách. Obsahuje mnoţství smluv, dobových svědectví, zápisy ze schůzí apod.2 Mezi důleţité tištěné zdroje patří kniha historičky Marie Rút Kříţkové Kniha víry, naděje a lásky, vydané v roce 1997 k výročí 70 let příchodu salesiánů na Moravu, memoárová kniha RnDr. Aleše Marka Vzpomínání na dědečka, kniha P. Oldřicha Meda, jednoho z hlavních průkopníků polistopadového obnovení salesiánské tradice v Ţabovřeskách, Český Don Bosco: ţivotopis P. Ignáce Stuchlého nebo jiţ dříve 2
Pro zjednodušení uvádím v citacích zkráceně SABŢ – Salesiánský archiv Brno-Ţabovřesky
6
sepsané bakalářské a diplomové práce na témata související s kostelem a oratoří. K úplnému výčtu hlavních autorů musím připočíst P. Teresia Bosca, nejnovějšího ţivotopisce salesiánských světců, převáţně Dona Bosca a Dominika Savia. Souhrn je vypsán v seznamu pouţité literatury na konci této práce. Moji bakalářskou práci jsem roztřídil na celkem 5 kapitol. První se týká historie příprav výstavby spojené s Kostelní jednotou a jejím počínáním aţ do doby příchodu salesiánů. Druhá kapitola pojímá ve zkrácené verzi stručnou historii řádu a příchod na naše území aţ po dnešní časy. Třetí kapitola se věnuje prvnímu vrcholu dějin brněnské oratoře úzce spojené s jejími začátky, historicky spadající do období druhé světové války, nástupu komunismu a nucenému odchodu salesiánů aţ do vyhoření v roce 1965. S touto částí je i neodmyslitelně spojena postava zakladatele brněnského díla P. Františka Lepaříka. Čtvrtou kapitolou je vývoj území v období praţského jara aţ po události listopadové sametové revoluce. Poslední kapitola se týká druhého a momentálního vrcholu dějin tohoto zásluţného sociálně pedagogického díla v BrněŢabovřeskách, a to konkrétně výstavba kostela, oratoře, komunity i všech přiléhajících prostor. V tomto období vyzdvihuje má práce činnost obnovitele salesiánské myšlenky na tomto místě P. Petra Barana. V mé práci postupuji převáţně metodou přímou, tedy „ad fontes“, zčásti komparativní, mnohdy ale nemoţná pro poukazování na dnes jiţ neexistující dokumenty. Celá práce je zaloţena na chronologickém, časově sousledném principu. Cílem mé práce je z podloţených dokumentů sestavit historii kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů, především tzv. „hluchých“ míst, které dosud nebyly zpracovány, a to období 1923 – 1939 a období tzv. praţského jara a nastupující normalizace. Dále chci práci adekvátně s co moţná největší objektivizací zasadit do dobového kontextu politického, ekonomické i sociálního v rámci doby obecně a vystihnout nespornou významnost pro místní regionální vývoj. Pro
tvorbu
citací
jsem
pouţil
online
http://www.citace.com/, podle normy ČSN ISO 690.
7
program
dostupný
na
1. Kulturní a duchovní klima za první republiky 1.1 Historie Žabovřesk První písemná zmínka o obci Ţabovřesky3 rozkládající se na území kolem dnešního Rosického náměstí pochází z roku 1314 jako svobodný šlechtický majetek. V roce 1322 je uváděna i sousední obec Manice.4 která se pravděpodobně nacházela v místech Kozí hory. Následný středověký vývoj dal vzniknout jak Ţabovřeskám, tak Manicím tvrz, která ještě v době středověku zanikla. V roce 1469 darovali poslední měšťanští majitelé Antonín a Burkard Langeovi obce kartuziánskému klášteru, jako své věno5 v nedalekém Králově poli a v průběhu 15. století se obě obce sloučily v Ţabovřesky. Po celou dobu své historie aţ do industrializace blízkého Brna v epochách průmyslových revolucí měla obec charakter převáţně zemědělský, hojně byla pěstována vinná réva.6 Další nesporně důleţitou událostí je zrušení jiţ zmiňovaného kartuziánského kláštera císařem Josefem II. v roce 1782. Pozemek obce byl rozparcelován, a dal tak vzniknout nové obci Vinohrádky, mající centrum okolo dnešního Burianova náměstí. Tento impuls dal vzniknout ulici Horova, hlavní páteřní komunikaci z Brna do tehdy samostatné obce Komín. K Ţabovřeskám patřily vrchnostenská hospoda a nedaleký kamenný mlýn7 u řeky Svratky. Zrušení poddanství v roce 1848, vytvoření vlastní obecní samosprávy a následná rychlá přeměna Brna ve velké průmyslové centrum habsburské říše, znamenaly prudké zvýšení počtu Ţabovřeských obyvatel z cca 800 lidí v pol. 19. století do roku 1910, kdy zde jiţ bylo 5738 obyvatel.8 Pro chod obce bylo naprosto stěţejní, kdyţ se v roce 1919 stala součástí tzv. Velkého Brna,9 které zaţívalo nebývalou územní expanzi, coţ se projevilo, kdyţ se za první republiky v roce 1928 stalo hlavním městem zemským země Moravskoslezské.
3
Taktéţ Brešťany , Séwerwitz, Sebrowitz či Ziabobresky viz BÁRTEK, Vladimír. Malá kronika Ţabovřesk. Brno: Základní organizace Českého zahrádkářského svazu, 1985, s. 14. 4 Téţ Manitz. 5 VLASÁKOVÁ, Olga. Brno-Ţabovřesky: historie a současnost. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1999, s. 9 a Statutární město Brno, městská část Brno-Ţabovřesky: O městské části Brno-Ţabovřesky. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.zabovresky.cz/o-zabovreskach/. 6 Díky tomu obsahuje znak obce vinný trs. 7 Tamtéţ, s. 10. 8 Statutární město Brno, městská část Brno-Ţabovřesky: O městské části Brno-Ţabovřesky. [online]. 9 S rov. Encyklopedie dějin města Brna. Encyklopedie dějin města Brna [online]. Brno, 2004.
8
Po 2. světové válce pokračovala výstavba Ţabovřesk především směrem k bývalým předměstím někdejšího Velkého Brna, a to především směrem ke Královu poli a ke Komínu. Z tohoto procesu vzniklo nové ţabovřeské sídliště budované v letech 1966 – 1977. Po roce 1990 přichází jiţ poslední dvě urbanisticky důleţité stavby, a to stavba ţabovřeské radnice, postavené v roce 199410 a kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů s přilehlou salesiánskou oratoří.11 Dle statistického lexikonu obcí 2013 se nachází v Ţabovřeskách 21 047 stálých obyvatel.12
1.2 Žabovřesky a religiozita Ţabovřeské panství spadalo od samého začátku pod farnost na Starém Brně. Roku 132413 nechala Eliška Rejčka zbudovat farní kostel v Komíně, pod který Ţabovřesky patřily aţ do roku 2000, kdy byla zřízena samostatná farnost BrnoŢabovřesky s farním kostelem Panny Marie Pomocnice křesťanů. Po zrušení kartuziánského kláštera, kdy vznikla na bývalém církevním pozemku nová ves Vinohrádky, přišla na řadu i otázka vlastní duchovní samosprávy. Jiţ v roce 1790 stála zvonička v místech dnešního Burianova nám.14 Roku 1826 postavili občané v místech dnešní Horovy ulice zvoničku sv. Václava, ta však v průběhu 19. století pro narůstající kapacitu obce nestačila, a tak roku 1906 obyvatelé Vinohrádek nechali postavit kapličku sv. Václava na Burianově nám., která zde doposud stojí. Ţabovřešští nechali zbudovat kapličku/zvoničku v místech Rosického nám. zasvěcenou sv. Florianovi, která však padla za oběť urbanistickému řešení rozšiřující se tramvajové trati 50. letech 20. století. Jako pozůstatek barokního myšlení se i zde nacházela či doposud nachází boţí muka a kříţky.
10
VLASÁKOVÁ, O,. c. d s 17. Dokončeno v roce 2OO2 opravou bývalé budovy mateřské školy, zbudované na salesiánském pozemku 12 Statistický lexikon obcí České republiky ...: zpracoval Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR. Praha: Český statistický úřad, 2007. 13 Tamtéţ, s. 46 srov. Farnost Komín: Farní kostel sv. Vavřince. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.komin.farnost.cz/index.html. 14 Tamtéţ, s. 46. 11
9
1.3 Socio-kulturně ekonomické postavení městské části BrnaŽabovřesk za první republiky Ţabovřesky, stejně jako ostatní území nově vzniklé Československé republiky, zaţívalo od začátku století nárůst a vznik různých spolků, jako např. Sokola (1898), který za první republiky uţíval celonárodního uznání, a to jak v košíkové tradici, která přetrvává dodnes, tak v tenise atd., coţ dalo za následek vzniku Tyršova hřiště15 pod lesem, známé dnes spíše jako Rosnička. Dalšími spolky byl Sbor dobrovolných hasičů (1881), pro Ţabovřesky tolik typické divadelní spolky – Vlastimil, pokračující Národní jednotou, Mošnou, ze Sokola vzniknuvší Nová scéna či dramatickým krouţek Dagmar, který hojně podporoval stejnojmenný dětský domov.16 A v neposlední řadě, pro tuto práci stěţejní Kostelní jednota pro postavení chrámu Páně. Původně zemědělský charakter obce se zcela přeměnil a profese, které převládaly u obyvatel Ţabovřesk byly převáţně dělnické, ale vyskytoval se tu větší počet intelektuálně zaměřených osob, např. D. Jurkovič nebo B. Fuchs. Blízkost lesů, polí i centra Brna s jeho důleţitými předměstími daly podnět ke stěhování se stále bohatších občanů, viz kolonie Nový svět. Prestiţnost této lokality zcela jistě vystihuje i stavba dětského domova Dagmar, situovaného pod Wilsonovým lesem, toliko podporovaná oblíbeným brněnským spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem, propagátorem sociálních myšlenek péče o děti v našem regionu. Slibnou perspektivu místa odhadl jiţ hrabě JUDr. Václav Kounic, kdyţ zřídil spolek pro vytvoření kolejí a celou stavbu významně podporoval.17 Černý pátek na newyorské burze v roce 1929 se odrazil i v ţivotě Ţabovřesk, především v omezení růstu obce a stavební činnosti. V době, kdy sem přicházejí působit salesiáni, je však krize překonána
15
Srovnání Historie areálu: Vznik hřiště pod lesem [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.sokolzabovresky.cz/clanek/historie-arealu/1017. 16 Tamtéţ, s. 61, srov. Sýkora, Jiří. Volnočasové aktivity dětí v dětském domově: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta didaktických technologií, 2011, 1 příloha. Vedoucí bakalářské práce:Ing. Zdeněk Píša, Ph.D. s 7. 17 HLAVÁČKOVÁ, Petra Brněnský architektonický manuál: Průvodce architekturou 1918 - 1945 [online]. 2011 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c204-kounicovykoleje?filter=code.
10
1.4 Kostelní jednota pro postavení chrámu Páně Po vzniku první republiky v roce 1918 a připojení Ţabovřesk k Brnu 16.dubna 1919 a v rámci nepokojů spojené s celonárodní krizí katolické církve a její svébytné národní odnoţi církve československé vznikla ze strany římskokatolické církve potřeba upevnit a posílit její pozice. Z toho důvodu začala biskupská konzistoř plně podporovat vznik spolků, jejichţ hlavním cílem bylo vybudování katolického kostela, a tím upevnit římskokatolické postoje zdejších občanů. Tímto způsobem vznikl např. kostel sv. Augustina na Náměstí Míru18 nebo ţidenický kostel sv. Cyrila a Metoděje. Nejinak tomu bylo i při vzniku ţabovřeského kostela. Protoţe během 19. století docházelo k prudkému populačnímu vzrůstu, nedostačovala kapacita kapličky sv. Václava na Burianově nám. i přes velký počet mší svatých. Také farní kostel v Brně Komíně byl poměrně vzdálen rozšiřující se obci. Z výše uvedených důvodů se katolicky uvědomělí občané dohodli a za velké iniciace místních kněţí, z nichţ je třeba jmenovat katechetu P. Františka Kučeru, zaloţili v říjnu 1923 Kostelní jednotu pro stavbu katolického chrámu pod ochrannou sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriána v Brně-Ţabovřeskách.19 Jako první úkol si vytkli sepsat stanovy,20 které sestavili ze stanov jednot z Ţidenic a Komína. Následné schválení v listopadu 1923 jak brněnskou konzistoří, tak tehdejší zemskou správou21 politickou,22 mělo za následek ustavující schůzku dne 25. listopadu za přítomnosti tehdy kanovníka, později biskupa, který výrazně zasáhl do historie kostela v Brně Ţabovřeskách, a sice Dr. Josefa Kupky.23 PhDr. ThDr. Josef Kupka se narodil v Černé Hoře (1862). Po studiích se jako kněz zaměřil především na výchovu nových kněţí, na zpřístupnění obecných teologických otázek jak odborníkům – duchovním, tak i laické veřejnosti,24 například vydatným přispíváním do Českého slovníku bohovědného ThDr. Antonína Podlahy. Po jmenování pomocným biskupem (1924) se stal apoštolským administrátorem a po abdikaci ThDr. Norberta Jana Nepomuka Kleina, O.T. se stal i sídelním biskupem
18
Tehdy Babákovo nám.viz. Encyklopedie dějin města Brna [online]. Brno, 2004. Jak zní původní oficiální název. 20 MELICHAR, František. Stanovy: Kostelní jednoty pro postavení katolického chrámu pod ochranou sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriana v Brně-Ţabovřeskách. vlastním nákladem. Brno: Kostelní jednota, 1923. 21 Č.j. 140.486/VIII. 22 Nynější Krajský úřad. 23 Encyklopedie dějin města Brna. Encyklopedie dějin města Brna [online]. Brno, 2004. 24 Z díla: O mši svaté (1899) Církevní rok (1907) a další. 19
11
brněnským (1931).25 Jeho snaha přivést diecézi co nejvíce kněţí se odráţela i v přístupu k Salesiánům, i proto tolik tuto kongregaci podporoval. Zemřel 20. června 194126 v Nové Říši a je pohřben v hrobce brněnské katedrály. Jeho pohřeb byl doslova regionální českou událostí, na kterou dorazil velký počet hostí. Na prvním zasedání Kostelní jednoty bylo zvoleno předsednictvo dle platných stanov: „Správu spolku obstarávají I. představenstvo, pozůstávající z předsedy, místopředsedy, pokladníka, jednatele a místojednatelé, které nově zvolený výbor ze svého středu na dobu jednoho roku prostou většinou hlasů volí. II. výbor 15členný od valné hromady na dobu jednoho roku podle poměrů členů z Brna-Ţabovřesk prostou většinou hlasů volený. Polovice výboru můţe býti ţenského pohlaví.“27 Druhý a mnohem náročnější úkol spočíval ve fundraisingu pro novou budovu chrámu. Tento problém potřeboval sofistikovanější řešení, zaloţené na postupné a stratifikované výdělečné činnosti a přijímaní darů. Prvním krokem bylo tzv. prodávání cihel,28 druhým nesporně důleţitým členské příspěvky. Jiţ roku 1923 se členové pokusili pořádat slavnostní Mikulášskou besídku, jejíţ výdělek přispěl k tomu, ţe se začala prosazovat myšlenka divadelní a přednášková pro účely zisku. Dalším způsobem, jak vydělat v této nelehké době, bylo ţádat o příspěvek. Za tímto účelem byly zřizovány tzv. deputace, které obcházely kláštery a ţádaly o dar. První vyslanci se vydali do kláštera na Starém Brně, kde jim místní opat F. S. Bařina přislíbil větší finanční obnos jako dar. Tento úspěch delegace zopakovala např. u benediktýnů v Rajhradě. Jako významný, nikoli zásadní, impuls do jednotní pokladny se ukázaly být sbírky pořádané buď v jiných farnostech nejen na území zemského hlavního města Brna, nebo v jeho okolí. Také výtěţky z poutí povolených biskupskou či arcibiskupskou kanceláří přispěly do jmění Jednoty. Velkou houţevnatostí a nadšením prvních členů tak vším úhrnem bylo na konci roku 1924 vybráno více jak 41 tisíc Kčs. Jako ještě sloţitější úkol se ukázalo vybrat adekvátní stavební místo pro kostel. Na první informativní schůzi dne 10. října 1923 se všichni přítomní shodli: „ aby místo stavební se nehledalo nikde jinde, neţ uprostřed Ţabovřesk, aby kaţdý obyvatel měl do 25
TEPLÝ, Libor. Biskupství brněnské. Vyd. 1. Brno: Biskupství brněnské, 2000, s. 56. HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 82. 27 MELICHAR, František. Stanovy: Kostelní jednoty pro postavení katolického chrámu pod ochranou sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriana v Brně-Ţabovřeskách. vlastním nákladem. Brno: Kostelní jednota, 1923. s. 2. 28 Coţ byla sbírka, zařizovaná symbolickou koupí cihly za více, neţ je její trţní hodnota – z pamětí přímých svědků pozdějších podobných sbírek. 26
12
budoucího kostela poměrně nejblíţe.“29 Stavební lokality se nabízely celkem tři: v místech bývalé cihelny,30 uprostřed obce, pravděpodobně v místech dnešního Burianova náměstí a pozemky nalézající se za tehdejší ulicí Kříţkovského, nynější Doleţalově. Z důvodu vlastnictví pozemku bývalé cihelny Bankou stavebních ţivností31 a jejích zdlouhavých administrativních úkonů se předsednictvo rozhodlo ke koupi pozemku za ulicí Doleţalovou, p. č. 1108 a 1109, o rozloze téměř dvě měřice32 za 21 korun za m2 dne 13. července 1925. Prozatímní pronájem se ukázal jako dobrý pravidelný příjem do pokladny Kostelní jednoty. Tím byly dány základy pozdějšího umístění salesiánské kaple, oratoře a v posledku i kostela. Brzy po svém vzniku uspořádala Kostelní jednota Mikulášský večírek, na kterém vybrala 736,44 Kč33. V rámci celkové společenské atmosféry vylíčené výše v kapitole 1. 3. uskupil se kolem Jednoty divadelní spolek, vedený vţdy precizně a z jehoţ vstupného Jednota prosperovala. Jako první principál, spíše vedoucí dramatického krouţku, byl vybrán Alois Hříb, který funkci v roce 1926 sloţil pro odstěhování. Pokračovatelem byl zvolen Antonín Starý, stálý člen Národního divadla na Veveří ulici v místech dnešní dětské polikliniky na Ţerotínově náměstí.34 Dalším vedoucím byl od 20. ledna 1929 Josef Ousecký, člen téhoţ divadelního souboru, po něm František Pytlík a Miroslav Melichar, účastníci divadelního kursu, jehoţ absolvováním mohli herci veřejně hrát. V průběhu působení souboru se několikrát nakupovaly rekvizity i jeviště, po opotřebení se dále prodávalo např. jednotě Orel v roce 1927.35 Scéna měla své zázemí v místních hostincích, a to jak u Kozáků, tak U Slabých a U Hanušů.
29
MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách, Brno, 1937. s. 9. Jako moţná varianta dle dostupných zdrojů v místech dnešní Ţiţkovy ulice nebo na Ţabovřeské straně úpatí Kraví hory v místech pod dnešním náměstím Míru viz srovnání 30 Tamtéţ, s. 4 a Hvězdárna planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Fenomén Kraví hora [online]. Brno, 2008, 2008-07-17 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.hvezdarna.cz/kravihora/kravi_hora.pdf s. 28 - 29. 31 Banka stavebních ţivností a průmyslu v Praze: Fondy archivu ČNB. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/archiv_cnb/fondy/banka_stav_ziv_p.html 32 3849 m2 33 Tamtéţ, s. 6. 34 Národní divadlo Brno: Divadlo na Veveří. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/online-archiv/divadlo-na-veveri. 35 Tamtéţ, s. 11. 30
13
1.5 Podoba kostela Protoţe na území bývalé obce Vinohrádky byla na Burianově náměstí postavena kaplička sv. Václava a její postavení víceméně odpovídalo centru plánované městské zástavby, vyvstaly od začátku nejednotné názory na umístění nového kostela. Prostor kolem stávající stavby sice byl velký, neodpovídal však poţadavkům rozšiřující obce a vzrůstajícímu počtu katolíků. Aby se mohla kaple adekvátně rozšířit, musela by uhnout nynější zástavba, jejíţ výkup by byl příliš nákladný. Navíc rozloţení poltických sil nevyzníval kladně pro katolické myšlenky, zvláště v době rodící se hospodářské krize. Naproti tomu pole, která byla situována směrem ke Králově poli, kde také měla v budoucnu probíhat zástavba a kde jiţ měla Jednota zakoupené parcely, nabízela moţnost zcela nových přístupů architektonických, zbudování dnešním výrazivem komunitní centrum. Menší náklady byly spojené pouze s výkupem zdejších zemědělských ploch, umístění by bylo na malém kopečku za tehdejší obcí, takţe by budoucí kostel čněl jakoţto výrazný krajinný prvek. Nejen z těchto výhod, postupně krystalizovala myšlenka zbudovat vlastní chrám na novém místě. Na uvedené prostoře měla být umístěna nová městská nemocnice, od této myšlenky se však rychle upustilo, majitelé okolních pozemků nechtěli povolit průchod na budoucí staveniště, plánovala se budovat nynější ulice Zborovská. Postupem času a vlivem především ekonomických aspektů stavby, začali se členové Jednoty přiklánět k variantě kostela na zakoupeném pozemku. Vyvstaly však další, nyní jiţ s původním cílem úzce související problémy. Jak bude vypadat budoucí chrám? To se mnohdy různilo a vznikaly kvůli tomu nejedny rozepře. Uţ první návrhy ukázaly rozpory mezi tradičním pojetím kostela a jeho moderní koncepcí, zaloţené více na tehdejších trendních funkcionalistických myšlenkách, které ovlivňovaly celou obec.36 Ţabovřesky pro svou rychlou zástavbu měly velké plány. Zadání bylo jasné: velký chrám pro větší počet osob – cca 2000, neboť tehdejších katolíků bylo mnoho. Nejdříve bylo potřeba vyhotovit několik návrhů. Aby kostel byl co moţná nejkvalitnější, zvolila se metoda výběru nejlepší jak cenou, vhledem, kapacitou i vybavením. Za tímto účelem oslovila Katolická jednota postupně několik architektů a stavitelů, kteří byli ochotni za co nejniţší cenu postavit co nejkvalitnější svatostánek. První, kdo byl Jednotou osloven,
36
Viz výše. Kapitola 1.3.
14
byl arch. Eduard Caha v roce 192937, dále pak stavitel František Hrdina, který pomáhal přebudovat kostel komínský, arch. Wiesner, stavitel Gruber – jediný nekatolík, arch. Čeněk Vořech, který byl po dlouhá léta od 1932 – 1937 hlavním konzultantem a předpokládaným projektantem kostela, aţ nakonec, přes cestu pokladníka Jednoty, získal tuto prácí stavitel Vojtěch Matonoha. Finanční zdroje se hledaly všude – různé dary, aktivně či pasivně získané, různá dědictví, členské příspěvky, divadelní a osvětová činnost, renta ze zakoupených pozemků, sbírky v kostelech, výběr tzv. poutního odznaku, povolované sběrné listiny a akce cihla, úroky z uloţených peněz u Cyrillo – Methodějské záloţny v Brně. Výdaje tvořily především náklady spojené na korespondenci s prosbami o dar, dále náklady na provoz při pravidelných schůzkách, náklady na vytištění listin, cihel apod. Také výdaje na divadlo, kulisy a provoz byly nutné. Kostelní jednota finančně podporovala i opravy spojené s kaplí sv. Václava, pojištění pro hodináře pana Zábranského, jehoţ jméno můţeme spatřit na věţních hodinách kaple dodnes, různé autorské a organizační poplatky atd. I přes velikou šetrnost, aktivní vyhledávání, snahu a nadšení, nedostávalo se po celou dobu dostatek peněz. Všechen majetek spravoval pokladník ve znění stanov: „ Pokladník přijímá a zapisuje do zvláštní knihy příjmy a vydání, sestavuje do 15 ledna účty za předešlý rozjeţ dvěma revisorům od valné hromady voleným a výboru ku přezkoumání předloţí.“38 Navíc se objevila nepříjemnost, těţko uvěřitelná uţ proto, ţe se jednalo o podvod z vlastních řad. Dne 6. srpna 1934 rezignoval na svůj post pokladníka František Blaţek pro stáří. Zároveň poslední věc, kterou toho roku neučinil, bylo zaplacení poplatků poplatkovému úřadu. Z těchto důvodů tehdejší předseda P. Alois Kratochvil,39 kdyţ chtěl poplatek zaplatit z vkladní kníţky z Cyrillo – Methodějské záloţny v Brně, zjistil, ţe kníţka byla zcela vybrána a zrušena, přesto, ţe na ní mělo být dle posledních zpráv něco přes 54 tisíc korun. „Výsledkem této akce bylo: Pokladník František Blaţek musel dáti upsati na svůj dům V Riegrově ulici40 čís. 5 v Ţabovřeskách 20.000 Kč, více upsati nebylo radno vzhledem ku velkému zadluţenosti domu a svolil, aby s jeho pense bylo mu měsíčně 37
MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách, Brno, 1937. s. 16. MELICHAR, František. Stanovy: Kostelní jednoty pro postavení katolického chrámu pod ochranou sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriana v Brně-Ţabovřeskách. vlastním nákladem. Brno: Kostelní jednota, 1923. s. 6 39 Předsedou od 24. dubna 1933 do rozpuštění spolku dne 31. 1. 1952. 40 Dnešní Bráfova viz. Encyklopedie dějin města Brna. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 38
15
zadrţováno 1000 Kč na splácení zbytku zpronevěřených peněz ve prospěch Kostelní jednoty,…“41 Nakonec, do roku 1937, i za přispění biskupa Kupky, různých větších dárců42, se mohly nakoupit či vyměnit pozemky, kompletně zaznamenané v příloze, a tím vzniklo ustálené staveniště přístupné z veřejných komunikací, tedy bez nutnosti povolení okolních majitelů s průjezdem na stavbu.
1.6 Problém správy kostela Protoţe jeden z prvních členů Kostelní jednoty a její a navrhovatel P. František Kučera byl katecheta na zdejších školách a další člen pozdější ředitel P. Alois Kratochvíl také a budoucí biskup Kupka byl přítomen dokonce ustavující valné hromadě, předpokládalo se, ţe správu kostela bude mít místní diecézní administrátor. Přesto se objevovaly myšlenky nechat zbudovat kostel některým z řeholních řádů, a tím je na území Ţabovřesk uvést. Prvním pokusem, v roce 1931, byl řád kříţovníků s červenou hvězdou, jediný původní muţský řeholní řád odvozující svůj vznik aţ od svaté Aneţky Přemyslovny. Tato myšlenka měla nesporně původ v rozšíření a prohloubení v okolních zemích tolik propagovaného vlastenectví. Další řád k oslovení měla být původně česká muţská odnoţ těšitelů z Getseman, pravděpodobně z podobných důvodů. Ve stejnou dobu však začínala jednání mezi předsedou Kratochvílem, biskupem Kupkou a prvním českým salesiánem Donem Stuchlým43 o zbudování nejen oratoře, nýbrţ i celého salesiánského ústavu. Podrobněji je průběh jednání zachycen ve třetí kapitole.
41
MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách, Brno, 1937. s. 31. Tamtéţ, s. 30 - anonymní dar ve výši tehdy závratných 50 tisíc korun. 43 Viz. Níţe. 42
16
2. Salesiáni v českých zemích 2.1 Vznik a vývoj řádu Zakladatel salesiánů a apoštol mládeţe, jak bývá sv. Giovanni Bosco velký světec 19. století nazýván, se narodil v Castelnuovu d'Asti v místní části Becchi44 v Itálii v roce 1815, na kněze byl vysvěcen roku 1841 ve svých 26 letech. Během svého ţivota zaloţil Společnost sv. Františka Saleského - salesiány (SDB) v roce 1859, Institut Dcer Panny Marie Pomocnice (FMA) (1872) – salesiánky a salesiány – spolupracovníky (ASC) (1876). Zemřel 31. ledna 1888 v 72 letech v Turíně. Proces kanonizace začal prakticky okamţitě, přesto aţ v roce 1929 byl Don Bosco blahořečen a v roce 1934 svatořečen papeţem Piem XI., který se s tímto světcem osobně několikrát setkal. Dějiny salesiánů začínají 8. prosince1841, kdy mladý kněz a budoucí zakladatel Jan Bosco pozval mladého chudého hocha na modlitbu. Následně si uvědomil, ţe je třeba pozvat i další chlapce a rozvíjet s nimi jejich víru a zároveň hry, čímţ zaloţil tradici oratoří, původně konaných pouze o nedělích. Princip ţivota oratoře byl vystavěn na hrách, katechismu, důvěře a přátelství mezi mládeţí navzájem a zástupci církve, v tomto případě jiţ zmiňovaným Donem Boscem.45 Tento světec přijímal společností vyloučené děti a mládeţ v tehdejším hlavním městě Sardinského království Turíně. Po smrti Dona Bosca byl jako nástupce zvolen blahoslavený Michael Rua, který je jiţ částečně spojen s dílem československým, neboť přijal do řádu prvního českého Salesiána P. Ingnáce Stuchlého, budoucího zakladatele salesiánů u nás. Významný byl i blahoslavený Filip Rinaldi, který zaloţil tzv. Volontarie Dona Bosca právě v období, kdy se salesiánská myšlenka zakořenila v našich zemích46
44
Dnes nazývána Colle Don Bosco. Srov. VLČEK, Vojtěch. Perzekuce muţských řádů a kongregací komunistickým reţimem 1948-1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, s 53. 46 Salesiáni Dona Boska: Vše pro mládeţ. SPOLEČNOST SV. FRANTIŠKA SALESKÉHO. O salesiánech: Filip Rinaldi [online]. 2014 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/salesiani/osalesianech/salesiansti-svati/filip-rinaldi/. 45
17
2.2 Příchod salesiánů na Moravu a do Čech a život P. Ignáce Stuchlého Příchod salesiánů na Moravu a do Čech je neodmyslitelně spjat s postavou P. Ignáce Stuchlého. Tento rodák ze slezské Boleslavi (1869) po sloţitých ţivotních peripetiích, kdy se na kněţství připravoval např. u pozdějšího arcibiskupa A. C. Stojana, velkého národního buditele, zakotvil dne 8. září 189447 v salesiánském hlavním domě v Turíně. Jeho přijetí potvrdil samotný tehdejší představený bl. Michael Rua. Stuchlý se s ním opakovaně setkal. Zajímavostí je, kdyţ chtěl odejít na misie do Jiţní Ameriky, odpověděl mu Don Rua, aby svoji ţádost stáhl, ţe jeho misie budou na Severu. V listopadu 190148 byl vysvěcen na kněze v italské Gorizii. V roce 1910 byl odvolán do Slovinska,49 kde působil aţ do roku 1925 a kde zbudoval krásný kostel v Lublani Rakovníku zasvěcený taktéţ Panně Marii Pomocnici křesťanů. V lednu 1925 přijal první české salesiánské adepty v italské Peroze, čímţ započal i epochu českomoravské historie. Po počátečních velkých problémech se mu podařilo dílo přesunout na Moravu, a to v září 1927, kde jako vhodné místo vyšel Fryšták. Po postavení domu s oratoří v Ostravě v roce 1934 se sem o rok později v září přesunul jako první československý salesiánský inspektor.50 V roce 1943 se musel „Staříček“, jak ho oratoriáni nazývali, přestěhovat do ţabovřeské oratoře. Po válce, v roce 1948, se znovu nastěhoval do Fryštáku, kde byl aţ do svého záboru v rámci Akce K v dubnu 1950. Za dobu 28 let stihl vybudovat v té době těţko srovnatelné dílo, nechal zbudovat oratoře v Ostravě, Brně, Praze a v Pardubicích,51 vychoval řadu kněţí, jednoho biskupa, nadchl pro salesiánskou činnost nebo pro její podporu všechny tehdejší biskupy, zároveň se dočkal úplného oficiálního zrušení působení řádu na našem území, internace drtivé většiny spolubratří, nedobrovolného doţití v domě pro přestárlé v Lukově u Fryštáku, kde také umřel. Za svůj dlouhý ţivot potkal spoustu známých či důleţitých duchovních osobností, jako např. Dona Jana Caglieriho, který byl prvním misionářem a 47
MED, Oldřich. Český „Don Bosco“: Ţivotopis P. Ignáce Stuchlého. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská Olomouc, 1992. s. 17 48 Salesiáni Dona Boska: Vše pro mládeţ. SPOLEČNOST SV. FRANTIŠKA SALESKÉHO. O salesiánech: Ignác Stuchlý [online]. 2014 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/salesiani/osalesianech/osobnosti/ignac-stuchly/ 49 Tehdy součástí středoevropské podunajské monarchie R – U jako součást Předlitavska 50 Dnes se tento úřad nazývá provinciál 51 V roce 2014 se salesiáni mají svá centra na celkem 13 místech České republiky.
18
který byl i velkým Don Boscovým oblíbenec a jeden z pilířů, na kterých se vystavěla salesiánská rodina,52 dále Dona Ruu v neposlední řadě zmiňuji kardinála Montiniho, pozdějšího velkého papeţe Pavla VI., který mu pár hodin před smrtí poslal telegram, ve kterém mu děkuje za jeho obětavost pro církev. Působení řádu v Československu odstartovali Slováci, kteří svůj dorost začali vychovávat jiţ od roku 1921 taktéţ v italské Peroze. V roce 1924 se přestěhovali do prvního československého salesiánského domu v Šaštině. V českých zemích se činili dva hlavní propagátoři díla – v Čechách P. Karel Method Klement OSB, na Moravě Mons. ThDr. Augustin Štancl, kteří sbírali informace, všemoţně kázali a lákali mladé hochy na italská dobrodruţství. V Itálii probíhala tříletá příprava na přechod do vlasti. V září 1927 přišli první salesiánští chovanci do Fryštáku na Moravě. Během 30. let se dílo rozrůstalo. V roce 1934 se postavil dům v Ostravě, do roku 1937 zde stál i unikátní kostel.V Praze byla 1937 dostavěna první etapa salesiánského ústavu, v BrněŢabovřeskách v roce 1939, v Pardubicích a v Ořechově u Polešovic v roce1940, 1943 se dílo rozšířilo o střediska v Hodoňovicích u Frýdku-Místku a Dvorku u Přibyslavi. Po konci války se vrátily všechny ústavy, které byly zabrané nacisty a přibyly další – Mníšek pod Brdy – vila „Ave Maria“ Osek u Duchova v roce 1946, Přestavlky u Přerova a Vinoř u Prahy v roce 1947 aţ nakonec poslední otevřený dům první etapy fungování salesiánského díla u nás, a to sice v Ústí na Labem – Trmicích v roce 1948. 53 V roce 1950 byly všechny majetky řádu zestátněny aţ po revoluci se začalo dílo opět rozjíţdět. Dílo se rozvinulo v Plzni a Českých Budějovicích od roku 1990, v Rumburku od roku 1993, od roku 1995 v Brně-Líšni, ve Zlíně na sídlišti Jiţní Svahy od roku 1998. Další centra se nacházejí v Sebranicích, v Prostějově, v Moravských Budějovicích a v Praze – Dolní Počernice.Od roku 1994 mají čeští salesiáni také své misie, a to v Bulharsku v Kazanlaku.
52 53
A který také vysvětil chrám v Lublani. MED, Oldřich., c. d. s. 125 – 127.
19
3. Příchod salesiánů do Brna a postavení oratoře 3.1 Vývoj stavby kostela a oratoře v Brně-Žabovřeskách během vyjednávání Kostelní jednoty se salesiány Roku 1929 dostali salesiáni první nabídku rozšíření díla, a to do nově vznikajícího kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně Ţidenicích. Nemalou úlohu v této nabídce sehrál i aktivní podporovatel salesiánských myšlenek výše uvedený brněnský biskup Dr. J. Kupka. Tato nabídka však ještě nevyšla, neboť místní Kostelní jednota nesouhlasila z urbanistických důvodů se základní podmínkou Dona Stuchlého o zřízení oratoře v těsné blízkosti kostela, salesiánské bezpodmínečné myšlenkové a programové náplni. I kdyţ první návrh nevyšel, salesiánská potřeba pracovat především s městskou mládeţí měla za následek, ţe se při kaţdém dalším jednání snaţili příslušníci tohoto řádu vyjít vstříc poţadavkům diecéze i místním obyvatelům. Kdyţ tedy přišla nabídka vybudovat a spravovat kostel v Ţabovřeskách, představení tuto moţnost uvítali. Stalo se tak pravděpodobně na podzim roku 1934, neboť se nedochovaly první dopisy mezi řádem a zástupci Kostelní jednoty a zápis v kronice Jednoty z jednání výboru je datováno na 5. listopadu 1934: „…Bylo navrhnuto jednati s řádem Těšitelů,54 ohledně stavby našeho nového chrámu Páně, jelikoţ nám dp.55 předseda56 sděluje, ţe jiţ navázal styky s řádem Salesiánů, kteří by raději u nás usadili, byla jeho zpráva s povděkem vzata na vědomí.“57 Další zápis v kronice najdeme v zápisu z valné hromady dne 10. března 1935: „Jakoţto zástupce nejdůstojnější pana biskupa58 a konsistoře vldp.59 kancléř Dr. Josef Kratochvíl praví, ţe jest přáním njdp. Biskupa, aby řád salesiánů k nám přišel, ţe nás co nejvíce v tomto ohledu bude podporovati, njdp.biskupu leţí na srdci stavba našeho chrámu Páně a ţe i on jakoţto jeho zástupce nám vřele klade na srdce, abychom se všemoţně přičinili, pokud nám jen bude moţno o to pracovali, aby řád tento se
54
Kongregace těšitelů z Getseman. Dp.- zkratka pro důstojný pán, dnes oslovujeme Páter – označení pro římskokatolického vysvěceného kněze. 56 V té době od roku 1933 aţ do konce trvání jednoty P. Alois Kratochvíl. 57 MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách, Brno, 1937. s. 32. 57 Tamtéţ, s. 30 - anonymní dar ve výši tehdy závratných 50 tisíc korun. 58 Josefa Kupky. 59 Vldp. – veledůstojný, u kněţí, zastupující významnější správní nebo duchovní post. 55
20
v dohledné době u nás usadil.“60 Jak důleţitou funkci spatřoval tehdejší biskup v příchodu salesiánů do své diecéze, se jasně ukazuje v dané citaci. Další dopis, tentokrát ze dne 15. června 1935, který se nezachoval, je od tehdejšího ředitele ostravského ústavu opět Dona Stuchlého. Zachovala se pouze zmínka o kladné reakci, lze se tedy domnívat z budoucího vývoje, ţe v dopise stálo poděkování za nabídku a přislíbení řádného řízení ze strany řádu. Ze valné hromady 9. února 1936 se přítomní členové dozvěděli o historii jednání řádu s brněnskou konsistoří a předsedou Jednoty a opětovného naléhání biskupa na účinnou spolupráci.61 Následující jednání v roce 1936 se týkaly poţadované velikosti pozemku, osobním schůzkám zástupců Jednoty a salesiánů nejdříve v sídle tehdejší inspektorie v Ostravě, následně na staveništi v Brně. Rok 1937 přinesl další průlom v plánech na příchod řádu do Ţabovřesk, a sice čestným členem Jednoty se stal tehdy uţ inspektor Ignác Stuchlý, následná dohoda, ţe pan inspektor pojede do Turína, kde má řád své sídlo, poradí se s představenými, poté vyřídí Jednotě definitivum. Tímto zápisem také kronika Kostelní jednoty pro postavení katolického chrámu Páně v Brně Ţabovřeskách končí na své 37. stránce. Jak jednání dopadla, je jasné z následného vývoje.
3.2 Kostel a oratoř po příchodu salesiánů Dne 31. 1. 1939 se v Brně poprvé představil zakladatel místní salesiánské tradice P. František Lepařík,62 který se narodil v Olomouci v roce 1907. Pocházel ze zboţné rodiny, jeho starší bratr se stal také salesiánem. V roce 1929 skládal první sliby v Itálii, vysvěcen byl po řádné asistenci v Olomouci v roce 1935, poté působil ve Fryštáku na nedělní oratoři. František Lepařík byl v době příchodu mladý, nadšený a horlivý syn Dona Bosca. Byl optimista a schopný organizátor. Dovedl nadchnout mladé lidi, stejně jako dospělé pro salesiánské dílo. V Brně stihl vybudovat kompletní prostory dřevěného provisoria. Kdyţ v roce 1944 váţně onemocněl, byl vystřídám P. Míšou, přezdívaným Dominus. V roce 1948 se stal ředitelem domu pro pozdní kněţská povolání v Ústí nad Labem-Trmicích. Zde ho také zastihla noc ze 13. na 14. dubna 1950 a internace v Ţelivě, poté několik let komunistického totaleinsatz, ze kterého není známo, kdy 60
MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách, Brno, 1937. s. 33. Tamtéţ, s. 35. 62 Viz. obr. příloha 1. 61
21
přesně se vrátil, pravděpodobně v roce 1956. Usadil se v Brně, kde vypomáhal, jak se dalo i přesto, ţe by za to mohl být stíhán, kdyby ho někdo udal, neboť samozřejmě jako salesiánovi mu nebyl udělen státní souhlas s vykonáváním duchovní činnosti. Zemřel v roce 1987 a měl pohřeb spolu se ţabovřeským rodákem, jedním z prvních místních oratoriánů, P. Zdeňkem Chylíkem. Je pochován na brněnském ústředním hřbitově v řádové hrobce. V rámci školního roku 1938/1939, kdy se postupně z naší republiky stal Protektorát Čechy a Morava, vypukla německo – polská válka, která přerostla v druhý a dosud největší světový konflikt, se nedostalo povolení stavět plnohodnotný cihlový objekt, nýbrţ bylo schválené tzv. dřevěné provizorium, které však bylo stavěno na betonovém základě. I tak toto povolení vyvolalo v těţkých dobách německé nadvlády vlnu nadšení, která se zuţitkovala v pomoci na stavbě. Přesto, ţe stavební pozemky byly v majetku Kostelní jednoty, bylo nutno obstarat materiál na stavbu a vnitřní vybavení jako zvučící aparaturu, ţidle, oltář apod.. Nejen z těchto materiálních důvodů byla nezbytná podpora široké veřejnosti, proto se začalo s masivní propagací salesiánského díla. Uţ na svátek Dona Bosca v roce 1937 nařídili oba dva moravští biskupové63 kázání o tomto italském světci a sbírku pro potřeby díla. Kdyţ se v roce 1939 přistěhoval P. Lepařík, organizoval duchovní cvičení u jezuitů,64 rozesílal sloţenky, zorganizoval tradiční ţabovřeskou pouť na Vranov, začal organizovat první skupinky chlapců v blízkosti budoucího staveniště. Dne 6. listopadu se začalo se stavbou, kterou řídil bývalý pokladník Kostelní jednoty a zároveň stavitel Vojtěch Matonoha.65 Za měsíc, 8. prosince, byla oratoř podle Lepaříkova slibu vysvěcena brněnským sídelním biskupem P. Josefem Kupkou. Prostory byly tvořeny z kaple, která se po odsunutí pohyblivých dveří otevřela do víceúčelového sálu s jevištěm, pod kterým byla stolárna,66 sakristie, hudebna a tři malé místnosti slouţící jako kancelář a ubytování. Nechyběly ani záchody přístupné zvenku a samozřejmě ani věţ, pro kterou se posvětily dne 31. března 1940 dva zvony zasvěcené Panně Marii Pomocnici křesťanů a sv. Janu Boskovi.67 Brzy po svém vzniku se oratoř stala útočištěm, který vyhledávali oratoriáni, tehdy pouze chlapci, nejen z Ţabovřesk a přilehlých městských částí Komína a 63
Arcibiskup olomoucký ThDr. Leopold Prečan a biskup brněnský J. Kupka. Kaţdého 24. v měsíci na památku Panny Marie Pomocnice. 65 Viz. Obr. příloha 2. 66 Pouţívaná jako propadliště. 67 Viz obr. příloha 8 a 9. 64
22
Jundrova, ale i z Husovic či Ţidenic. Ať uţ to bylo dáno společenskou atmosférou války nebo poutavým přístupem kněţí a jejich pomocníků k mládeţi, lákavými hrami všeho druhu, hudební, dramatickou či sportovní činností, hochů postupně přibývalo, ţe prostory byly tak malé, ţe z výpovědí pamětníků pozdě příchozí neměli šanci vejít do oratoře. Proto bylo jiţ následujícího roku rozhodnuto o tzv. první přístavbě. Ta byla od zemského úřadu schválena uţ 24. července 1940 za podmínek omítnutí všech venkovních stěn, vyzdění prostoru kolem kamen. Svěcení přístavby proběhlo opět ještě téhoţ roku 27. října a jednalo se o tyto místnosti: velká herna, malá herna, jídelna s kuchyní, dvě ubikace, které byly podsklepené za účelem skladování potravin a další záchody dělené pro chlapce a duchovní. Nejen díky dobrému vybavení, jako byl kulečník, stolní lední hokej apod., se hned v prvních dnech po rozšíření zvýšila kapacita v navštěvovanosti. Tentokrát se ještě rychleji pracovalo a jiţ 8. prosince roku 1940 byl poloţen základní kámen tzv. druhé přístavbě, jak se v budoucnu ukázalo, také konečné.68 Prodlouţil se prostor chrámové lodi o 15 m,69 zřídily se dvě velké místnosti nad sálem, postavila se druhá věţ se schodištěm do těchto prostor. Do obou těchto přístaveb bylo pouţito cihel jako hlavního stavebního materiály, na rozdíl od dřevěného provisoria. Výsledná stavba byla v rámci slavení svátku Panny Marie Pomocnice vysvěcena prvním propagátorem salesiánského působení na Moravě Msgr. ThDr. Augustinem Štanclem.
3.3 Dopad nacismu a komunismu na práci salesiánů v BrněŽabovřeskách Po postavení kaple a oratoře se situace v nelehkém období války částečně stabilizovala do té míry, ţe se rodiče nejen tolik nebáli své děti pouštět, ale sami v hojném počtu navštěvovali zdejší místa. V roce 1943 se po záboru Ostravy zabrala další řádová nemovitost, tentokrát ve Fryštáku. Inspektor se rozhodl pro své sídlo zvolit Brno, kde pobýval aţ do svého odvolání v roce 1948. Toto místo bylo i strategické, neboť bylo umístěno ve středu země a dala se tak rychle spravovat místa jak na Moravě, tak v Čechách. Zároveň s Donem Stuchlým přijeli i bohoslovci, takţe brněnský ústav byl doslova přelidněn. Tento neutěšený stav trval aţ do konce let válečných. 68 69
Viz obr. příloha 3 Tím samozřejmě i prostor víceúčelového sálu.
23
Po válce vyvstaly nejdříve organizační problémy. Ihned po skončení války byly zkonfiskovány některé pozemky kolem oratoře pro podezření z kolaborace. Bylo třeba zaţádat o restituci a prokázat národnostně uvědomělý postoj dřívějších vlastníků. To se také povedlo dne 23. dubna 1949.70 Kdyţ se 24. února 1948 stal inspektorem P. Antonín Dvořák, málokdo tušil, ţe zbývá jeden den svobody na dalších 41 let. Sídlem inspektorie se stala Praha, coţ bylo přáním představených řádu. V Brně tak zase mohli volně dýchat pouze místní oratoriáni. Mezitím se několikrát měnilo obsazení jednotlivých postů vedení. Ještě poslední rok války, kdyţ onemocněl vyčerpaný P. Lepařík, stal se ředitelem P. Míša, poté v období 1945 – 1948 P. Tomáš a poslední P. Hudeček, který byl v Brně od samého začátku, nejdřív jako ekonom komunity. Hned po komunistickém puči v únoru 1948 začala ostrá perzekuce ze strany státních orgánů proti církvi.71 Nejdříve byla snaha o vytvoření samostatné církve v sjednoceném Československu, kdyţ se ukázalo, ţe z podstaty církve jako instituce to není proveditelné, byla vytvořena strategie na její zdiskreditování a postupné zrušení. Jak nesnadné to bylo ukázal vývoj. Obyvatelstvo,72 jak naznačuje poslední sčítání lidu z roku 1930, bylo přes osm miliónů katolického vyznání, údaj z roku 1950 hovoří skoro o sedmi miliónech. K tomu se na našem území nacházely církevní školy, církev měla majetek ve vlastnictví, a tím i jistý vliv, mnozí řeholníci zajišťovali chod charitativních a sociálně podpůrných aktivit, řeholnice byly zase častou součástí zařízení nemocničního typu atd. Po krachu tzv. Katolické akce73 se jako nejlepší způsob ukázalo, jako v mnoha jiných případech, obvinění ze sabotáţe, špionáţe a podvracení republiky. Bylo usneseno spustit tzv. Akci K.74 Společenské uvedení se zařídilo pomocí monsterprocesu „Machalka a spol.“75 s významnými představiteli řádů. Poté v noci 70
Z 23. dubna 1949 pod zn. 823/48 – XX. Uloţený v SABŢ. Samozřejmě nejen proti ní, ale i dalším společenstvím a jednotlivcům. 72 Demografická příručka 2011: 1-19 Obyvatelstvo podle náboţenského vyznání a pohlaví podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/B5001FC4D8. 73 Církevní historie: katolická [online]. 2014 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.cirkevnihistorie.estranky.cz/clanky/dieceze-v-ceske-republice/katolicka-akce-1949.html. 74 Akce K: Násilná akce namířená proti muţským řeholím. ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŢIMŮ. [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/akce-k. 75 Machalka a spol.: velký politický proces proti představitelům řádů. ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŢIMŮ. [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/machalka-aspol. 71
24
z 13. na 14. dubna 1950 převezli první část největších řeholních společenství do internačních táborů v Oseku u Duchova, bývalém salesiánském klášteře, v Ţelivě, zde byli umístění představení jednotlivých komunit, a v Králíkách. Ze Ţabovřesk byli do Oseku doslova brutálním způsobem v poutech odvlečeni kněţí P. Jan Rob, P. František Hudeček, P. Václav Hynek, P. Eduard Langer, P. František Jurečka a 3 studenti. Jediný, kdo nebyl internován, byl bývalý ředitel P. Tomáš, který v tu dobu byl v nemocnici.
3.4 Fungování kostela po odchodu salesiánů Zajistit chod kaple a oratoře pro tak rozsáhlou klientelu, která v té době navštěvovala tyto prostory vyţadovalo systematickou práci a přípravu. Nikdo nevěděl, za jak dlouho se salesiáni vrátí, bylo proto nutné převzít za aktivity v oratoři plnou zodpovědnost. Nejprve se komínský farář P. Cyril Růţička obrátil na biskupský ordinariát s cílem získat tzv. binační fakulty, aby mohl slouţit mše zde i v Komíně. Dále musela být zajištěna výuka náboţenství na zdejších školách. Komínská farnost dostala na odpovědnost tzv. dolní školu na Horové 77. Mládeţi v oratoři a při mši bylo ze strany STB sděleno, ţe salesiáni odjeli na dlouhodobé školení a ţe je dočasně povedou.76 Pravděpodobným cílem bylo zahrnout stávající oratoriány pod hlavičku svazu československé mládeţe (SČM), velkou úlohu ale v prvních letech sehrál komínský kaplan P.Josef Bradáč. Tento moderní kněz plně vystihl svou dobu a společně s P. Kratochvílem a farním administrátorem komínské farnosti P. Jakubem Jelečkem zajišťoval duchovní chod jak v kapli Panny Marie Pomocnice v oratoři, tak v kapličce sv. Václava. P. Bradáč byl také zastáncem a propagátorem pro dnešní dobu naprosto nepostradatelného počeštění liturgie zavedl recitované mše, v latině zůstalo pouze tzv. ordináriům.77 Tyto pasáţe bohosluţby zpívala schola pod vedením dosud stále aktivního varhaníka Radko Fronce. V mimokostelních aktivitách navazoval na tradici salesiánů, např. při tzv. katechismových debatních večerech. Koncem padesátých let byl P. Bradáč přeloţen do Zbýšova u Rosic pro svou velkou pastorační činnost. Bylo to právě v atmosféře tzv. 76
Pro srovnání dobové dezinterpretace a propagandy text. příloha 1 Kyrie (Pane, smiluj se), Gloria (Sláva na výsostech Bohu), Credo (Věřím), Sanctus (Svatý), Agnus Dei (Beránku Boţí). 77
25
druhého zatýkání v polovině 50. let. Nakonec se stal doktorem teologie a působil na znovuobnovené Cyrilometodějské teologické fakultě, kde vyučoval liturgiku. Po jejím uzavření v roce 1974 krátce působil znovu v duchovní správě, posléze se však pro nemoc rozhodl odejít do důchodu a zemřel roku 1986 ve věku 66 letech ve svém rodném městě Velké Meziříčí. Po odchodu P. Bradáče zde vykonával duchovní sluţbu P. Michal Dalším nutným krokem bylo vydání zabraného majetku, neboť kaple i oratoř byly ihned v rámci Akce K zkonfiskovány. Po protiprávním obsazení většiny místností zbyl pouze chrámový prostor78 a sakristie s hudebnou pro slouţení mší sv. Proti této činnosti se ohradili zástupci Kostelní jednoty prostřednictvím jejího předsedy P. Aloise Kratochvíla, neboť výhradním vlastníkem zabraných nemovitostí byla po právní stránce právě Kostelní jednota.79 Vrácení majetku probíhalo téměř půl roku, navíc byly veškeré dočasné zásoby netrvanlivých výrobků ukradeny, inventář byl do značné míry poničen, velká část otopu odvezena. Dalším faktorem byla jiţ nastěhovaná hudební škola, která pouze zpětně ţádala o stanovení nájemného a povolení zde působit. I přesto všechno se podařilo zástupcům farního úřadu, Kostelní jednoty a biskupství zajištění chodu duchovních aktivit v kapli a v oratoři, neboť prostředky získané z pronájmu budovy a polí slouţily na zaplacení nákladů – teplo, voda, elektřina apod. V následujícím roce bylo Jednotě výrazně nedoporučeno pokračovat v činnosti „…jelikoţ se nikterak neprojevili a nepřispívají k budování socialismu v naší lidovědemokratické republice.“80 Z toho důvodu byla uspořádána valná hromada, která Jednotu rozpustila dne 16. prosince 1951. Z hlediska porevolučních restitucí i zpětného vymáhání majetku v období Praţského jara byly důleţité dva dokumenty. První ze dne 3. prosince 1951, ve kterém se uvádí, ţe „všechen tento81 inventář jest majetkem Kostelní jednoty, poněvadţ jej zakoupila ze svých peněz a z darů věřících.“ Druhý, a pro budoucí vývoj neméně podstatný, Protokol o předávce bývalé Kostelní jednoty v Brně Ţabovřeskách ř. k. farnímu úřadu v Brně-Komíně, kde jsou inventář i pozemky podrobně vypsány.82 Tyto změny byly oficiálně stvrzeny 30. září 1952 v Pozemkové
78
Po srpnu 1950. Z 9. srpna 1950 pod zn. 293.2.-17/8-50-I/4. Dokument uloţený v SABŢ. 80 ÚNV Obvodní rada VI Brno Ţabovřesky č.j. 1456/51-OR-VI ze dne 22. března 1951. Dokument uloţený v SABŢ. 81 V místnostech bývalé oratoře. 82 Z 31. ledna 1952. Dokument uloţený v SABŢ. 79
26
knize okresního soudu civilního.83 Pozemky, které mládeţ nepotřebovala při hraní, se pronajímaly, a zisk byl určen na poplatky spojené s údrţbou a správou oratoře. To však zaniklo v roce 1958, kdy pole obsadilo JZD Ţabovřesky, které v roce 1960 splynulo v JZD Komín. Druţstva nic neplatila ani neuzavřela právní nájemní smlouvu. Tento stav trval aţ do uzavření oratoře.
3.5 Fungování oratoře „Don Bosko“ V průběhu padesátých let starý komínský kněz P. Jakub Jeleček umřel stejně jako dlouholetý předseda Kostelní jednoty P. Alois Kratochvíl, salesiáni byli aţ na P. Tomáše odvezeni, nezbylo tedy nic jiného neţ zapojit do výpomoci se správou kostela a hlavně oratoře starší oratoriány. Byli to především ti, kteří do oratoře docházeli od jejího vzniku a měli salesiánskou mentalitu zaţitou na vlastním osobnostně a duchovně vývojového procesu. Mezi ně se řadí Evţen Moroz, tehdy nejstarší oratorián, později v roce 1951 zatčen a pro nedovolené studentské aktivity odsouzen na 5 let pro trestný čin podvrácení republiky,84 Karel Vecheta, Radko Fronc, oba doposud ţijící aktivní varhaníci v této farnosti, dále poslední ţijící pamětník patřící do skupiny prvních návštěvníků oratoře Bohumil Kovařík, Antonín Vecheta, František Ohrazda, Jaroslav Sadecký spolu se svými sourozenci, František Zouhar, Karel Blaha, Josef Petřík a další. Jako první úkol si vytyčili legalizování činnosti, která v době nastupujícího komunismu, stalinistických
praktik,
veřejných
monsterprocesů,
označování
katolických
představených jako rozvracečů republiky a vatikánských „reakčních“ špionů byla záměrně potíraná a všemi dostupnými prostředky přeměňovaná na centralizační socialistické organizace.
3.6 Spolky, sdružení, aktivity a akce do uzavření kostela Protoţe po tzv. Akci K byla zakázána salesiánská činnost v působení na mládeţ, sestavili poslední dva jmenovaní oratoriáni pravidla pro výchovu ministrantů. Ministranti byli rozděleni do sedmi skupin od nejniţšího po nejvyšší stupeň. Kaţdá skupina se jedenkrát týdně scházela. Pokud chtěl někdo postoupit do vyššího stupně, 83 84
Č.d. 6957/52. Dokument uloţený v SABŢ. Podle § 70 a) trestního zákona.
27
musel absolvovat zkoušku, která se skládala z teoretické a praktické části. Tím se tehdejší návštěvníci oratoře přestali nazývat oratoriány a byl jim kladen důraz na status ministranta. Zároveň však bylo dosaţeno, ţe místní mládeţ mohla vyuţívat hřiště a zachovat si svůj salesiánský způsob myšlení. Přesto, ţe salesiáni byli oficiálně zrušeni, nikdy plně nerezignovali na svoji činnost a řídili svá bývalá pracoviště pomocí tzv. koadjutorů,85 bývalých kleriků a noviců. Tak do Brna přišel i koadjutor Ignác Tatýrek, který byl v oratoři ubytován aţ do své smrti v roce 1982. Mezi další salesiány vyslané do Brna byli Stanislav Stařík, klerik, pozdější salesiánský kněz, Josef Šimčík, taktéţ tajně vysvěcen, posléze emigroval a dodnes působí ve Švýcarsku. Dále zde působil i místní rodák – klerik Zdeněk Chylík. Ještě před uzavřením oratoře zde tajně působil P. Václav Hynek. K brněnským salesiánům ještě patřil jako jediný neinternovaný spolubratr P. Tomáš, který byl významnou spojkou pro navrátivší se členy kongregace z komunistického vězení. Po nedobrovolné salesiánské secesi, kdy se pokračování s chutí chopili starší oratoriáni pod dohledem zbytku bratří či kleriků, vyvinulo se postupem času několik pro tehdejší oratoř typických činností, které stále přitahovali chlapce a posléze děvčata nejen z blízkého okolí. Hudební činnost byla zaměřena především na doprovod při mši svaté. Hlavním vedoucím byl jiţ zmiňovaný Radko Fronc, který vedl gregoriánskou scholu, která vystupovala i po okolních kostelech, a smíšený pěvecký sbor. Divadlo patřilo a na mnoha místech ještě patří mezi tradiční přístupy a nabídky salesiánů mládeţi. Také v Ţabovřeskách, jak je uvedeno výše, byla dramatická produkce tradicí. Bylo tedy samozřejmostí pokračovat. Byl vytvořen ochotnický spolek, který vedli František Ohrazda a Jaroslav Olšar. Časté náměty byly z bible jako např. pašije, nebo zkoušeli hry vytvořené či adaptované salesiány z dob jejich působení. Jejich činnost podporovali i bývalí oratoriáni – herci, kteří občas alternovali v nějaké hře. Sportovní činnost byla tradičně velkým lákadlem mezi mládeţí. Byly organizovány hry jak pro ministranty, tak pro širokou veřejnost. Zájem byl především o turnaje a zápasy ve fotbale mezi ministranty z Ţabovřesk a jejich kolegy z jiných farností, dále se zapojovali i místní kluci, kteří uţ věřící nebyli, ale měli chuť si zahrát. 85
O salesiánech. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/salesiani/o-salesianech/.
28
Pamětníci těchto zápolení byli např. dnešní biskup Mons. Vojtěch Cikrle, nebo jeho generální vikář Mons. Mgr. Jiří Mikulášek. Nemálo oblíbeným sportem byl stolní tenis a další. Byla zde vytvořena i dívčí skupina pod vedením Marie Sadecké, Jaroslavy Holanové a Anny Chylíkové. Tato skupina vyvíjela podobné aktivity jako jejich muţští protějšci. Oblíbené byli i výlety do okolí Brna, vyprávění dobrodruţných příběhů a další.
3.7 Prostory oratoře a kostela a jejich uživatelé Od začátku komunistického záboru tohoto nemalého areálu uţívalo tyto prostory několik institucí. První „nájemce“ byl Svaz české mládeţe (SČM), který zde byl umístěn za účelem „převychování“ katolických oratoriánů od záboru 14. dubna 1950 do podzimu 1953, kdy byl v likvidaci. Uţíval malou a velkou herna – součást I. Přístavby. Oficiálně od prvního ledna 1954, reálně jiţ dříve, se stala nájemcem Městská hudební škola, která po uzavření oratoře pro věci duchovní provozovala činnost ve všech místnostech aţ do vyhoření v roce 1965. Ze začátku však obývala všechny místnosti kromě víceúčelového sálu, kaple, sakristie, hudebny, tří pokojů, stolárny, a dvou pokojů z první přístavby s kuchyní. Od roku 1968 chtěly Pozemní stavby, n. p. vyuţívat pozemky v blízkosti oratoře pro panelárnu zajišťující provoz výstavby sídliště, coţ jim dohodou z 1. listopadu 1968 bylo umoţněno. Po odstěhování se Městské hudební školy se začalo ucházet o nájem místností zbytků bývalé oratoře stavební bytové druţstvo Průkopník dne 24. ledna 1983, které prostory definitivně opustilo v průběhu roku 1991. Jiţ v 50. letech se snaţili usadit na pozemcích pracovníci Svazarmu,86 zvláště kynologický odbor. Ze začátku se povedlo i po zásahu ministrantů – oratoriánů Svazarm z pozemků odstranit, po uzavření oratoře byla Svazarmu pronajata kůlna, kde měli svůj sklad. Některé pozemky kolem zabralo místní JZD.87
86 87
Svaz pro spolupráci s armádou – československá branná organizace. Viz kapitola 3.4.
29
3.8 Uzavření oratoře Rozhodnutím88 Městského národního výboru v Brně ze dne 26. července 196189 byla zakázána duchovní činnost v prostorách bývalé oratoře. Jako odůvodnění bylo uvedeno: „Za 1) Jedná se o majetek bývalého řádu Salesiánů, jehoţ činnost byla zastavena a kaple z tohoto důvodu nemůţe slouţit původním účelům zmíněného řádu. Za 2) Bývalá oratoř je postavena provisorně za dřeva a po stránce bezpečnostní neodpovídá příslušným předpisům Za 3) O potřeby věřících je dostatečně postaráno farním kostelem v BrněKomíně a ostatních římskokatolickým kostelích v Brně-městě.“ 90 I kdyţ proti tomuto rozhodnutí podal farní úřad v Komíně dne 29. července 1961 námitky,91 nic nepomáhá a oratoř je uzavřena dnem 1. srpna 1961. Na vznesené argumenty proti záboru oratoře zareagoval MNV dne 13. srpna 1961 záporně. Jako důvod uvedl, ţe budova bude v asanaci a v blízkém okolí bude zde postaveno sídliště. Další události na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned 11. srpna podal ONV ţádost o vyvlastnění, neboť vládní nařízení č. 15/1959 převádí majetek, který je převáţně a především uţíván k plnění úkolů socialistických organizací. To ale odporovalo skutečnému stavu, jak později dokázal tehdejší komínský farář ThDr. Cyril Tichý.92 Také tehdy jiţ silně nemocný farář P. Cyril Růţička podával podobných námitek dne 18. srpna 1961. Tyto námitky MNV zamítl aţ dva dny před oficiálním vyvlastněním dne 6.června 1962 s tím, ţe „jestliţe věc, vzhledem k své povaze, jest převáţně určena k úkolům, k nimţ ji uţívají organisace socialistického sektoru, jsou splněny přepoklady cit. vládního ustanovení93 a nemovitost proto bude převedena na Obv. NV Brno II.“ Dne 9. října 1961 přidělil MNV do uţívání celou budovu oratoře jiţ několikrát zmiňované hudební škole. 88
Č.j. Škol/círk/683/1961/99. Dokument uloţený v SABŢ. Viz text. příloha 2. 90 Odbor školství a kultury rady Městského národního výboru v Brně č. j. škol/círk/683/1961/99. 91 Farář P. Cyril Růţička reagoval na všechny tři důvody uzavření: Na první bod odpověděl, ţe se nejedná o majetek salesiánů, ale o majetek bývalé Kostelní jednoty, která propůjčila finanční obnos a pozemek a nakupovala stavební materiál, přitom si však vše drţela ve svém vlastnictví. Proti druhému bodu protestoval tím, ţe přestoţe je budova zčásti ze dřeva, je pod stálým dozorem. Zároveň připomněl, ţe jestliţe je bezpečná pro chod školy, můţe fungovat i k náboţenským účelům Jako argumenty proti poslední námitce uvedl, ţe v moderním světě pracující nemají mnoho času na cestování a potřebují své občanské i duchovní potřeby uspokojovat v blízkosti svého bydliště a také starší a nemocní lidé by měli veliké problémy s docházením do vzdálenějších kostelů. 92 Viz kapitola 4.2. 93 podle § 4, odst. 3 vl. nař. č. 15/1959 Sb a § 9, odts. 1 vyhlášky č. 88/1959. 89
30
Dne 8. června 1962 byly vyvlastněna budova oratoře, nikoliv pozemky. Jako odůvodnění bylo uvedeno: „Provedeným šetřením bylo zjištěno, ţe Obvodní národní výbor II …, který …věci uţívá převáţně na základě nájemního poměru ji potřebuje nezbytně k plnění svých úkolů, a ţe právní poměr na základě něhoţ je věc zmíněnou organizací uţívána, vznikl před 25. březnem 1959.94“95 Přestoţe se v tomto rozhodnutí jasně, ale protiprávně i podle tehdejšího práva, vyvlastňuje pouze budova dnem 4. července téhoţ roku nabylo právní moci odepsání pozemků, na kterých se budova oratoře nacházela, a to bez předchozího poštovního uvědomění, které proběhlo aţ ex post dne 26. září 1963, přičemţ soud tuto zprávu vydal jiţ 15. března téhoţ roku.
3.9 Vyhoření oratoře Dne 18. února 1965 ve 3 hodiny ráno vyhořela budova oratoře za dosud neznámých důvodů. Na poţár upozornil Ignác Tatýrek. Ohnisko poţáru bylo v kůlně, bývalé stolárně, a hned od začátku se spekulovalo, co bylo příčinou. Oficiální stanoviska se shodla na příliš roztopených kamnech, později se odhadovalo uschování motorek, které pouţíval Moto – Svazarm, s jistotou zřejmě viníka neurčíme. Shořel víceúčelový sál, druhá přístavba, jediné, co zbylo, byla severní část – velká a malá herna – tedy první přístavba96 a z nich se po částečném dostavění vytvořily místnosti na výuku hudby. Po poţáru byla upořádána brigáda z iniciativy NVmB97 v rámci tzv. akce Z, při které se budova částečně opravila98 a přizpůsobila potřebám hudební školy.
94
Podle § 4, odst. 3 vl. Nař. Č. 15/1959 Sb. Viz textová příloha 3. 96 Viz obr. příloha 4. 97 Národního výboru města Brna. 98 Shodila se však z neznámých důvodů druhá věţ, která poškozena vůbec nebyla. 95
31
4. Salesiánská oratoř během pražského jara 4.1 Společenské klima Období praţského jara je pro problematiku mé bakalářské práce velmi zajímavé. Jednak společenská atmosféra po vystoupení na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu Nikity Chruščova v roce 1956 a odsouzení stalinistických praktik zavdala příčinu k tzv. „socialismu s lidskou tváří“ – trţnímu socialismu, dále alespoň částečné99 uvolnění cenzury a umoţnění alespoň minimální sebereflexe podnítilo tvořit mladé autory do té doby zakázanou literaturu, čímţ vznikla tzv. „zlatá šedesátá“ v kulturně-uměleckém prostředí a v neposlední řadě výsledky 2. vatikánského koncilu tvořily na konci 60. let duchovní prostředí doby. Z obavy z odtrhnutí Československé socialistické republiky100 z tzv. „východního bloku“ byla vyslána vojska Varšavské smlouvy a dne 21. srpna 1968 bylo naše území obsazeno. Tento zásah z Kremlu vyvolal v mnoha částech republiky rozhořčení, zklamání a nedůvěru vůči socialistickému systému i vůči svrchovanosti republiky. Stálá přítomnost vojáků dala prostor pro socialisticky-konzervativní proud KSČM, z jehoţ středu začal vyčnívat Gustáv Husák, který je u nás ztotoţňován s obdobím normalizace. Příznačné pro toto období je potlačení všech dosud vydobytých svobod, obnovení procesů s kritiky systému. Církev, stejně jako společnost, zaţívala nebývalé obrození v podobě 2. vatikánského koncilu. Tento koncil byl stěţejní i pro budoucí pontifikát nyní uţ sv. Jana Pavla II. Do té doby ojedinělé hlasy, které volaly po uniatických myšlenkách, obrodě liturgie, zpřístupnění mládeţi, oficiálních postojích k technickému pokroku a vymoţeností získaných během posledního století našly svou odezvu v závěrech tohoto koncilu. Do nedávné doby takřka otevřené nepřátelství mezi jednotlivými církvemi a římskokatolickou církví bylo odsouzeno a doporučeno hledání společných cílů. Na základě tohoto „Koperníkovského obratu“ vzniklo dodnes velmi podporované ekumenické hnutí. Ţabovřesky v té době zaţívaly mohutnou stavební činnost, neboť se v letech 1966 – 1977 budovalo místní sídliště. K 31. prosinci 1983 byly Ţabovřesky 2. největší 99
Moţná i z důvodu totální likvidace největších kritiků komunismu a socialismu. Jak se od 1.1 1960 oficiálně jmenoval náš stát.
100
32
městskou částí Brna.101 V souvislosti s populačním vzrůstem Ţabovřesk, uvolněním celkové společenské atmosféry začaly vycházet myšlenky o obnovení v té době jiţ vyhořelé oratoře a zbudování velkého kostela. Tento chrám měl být právě na základě ekumenických myšlenek více duchovní centrum neţ řádný katolický svatostánek.
4.2 Vývoj oratoře od vyhoření V důsledku špatného technického stavu, nevyhovující kapacitě, nenaplnění původního záměru zbudovat velký zděný kostel začalo se s postupem uvolňování poměrů i pomýšlet na výstavbu chrámu, po kterém občané Ţabovřesk jiţ desetiletí usilovali. S tím bylo spojeno několik vysoce náročných úkolů. Za prvé budovu staré oratoře a okolní pozemky bylo nutno získat zpět do vlastnictví. K tomu se podnikly nezbytné kroky. Nejprve bylo nutno podat stíţnost na MNV. Nejen za tímto účelem byla obnovena činnost Kostelní jednoty pro stavbu katolického chrámu v Brně-Ţabovřeskách dne 8. října 1868.102 Hned 13. října toho roku podává Jednota memorandum s 1500 podpisy na MNV v Brně, v němţ podává zprávu o dosavadním protiprávním postupu úřadů vůči bývalému majetku Jednoty. Není však moţné dohledat, zda byla Jednota úřady schválena či nikoliv.103 Druhý a taktéţ nesnadný úkol bylo prokázat, ţe majetek byl do vlastnictví státu nabyt protiprávně. To prokázal farní administrátor v Komíně P. ThDr. Cyril Tichý, který provedl soupis uţívaných místností z nájemní smlouvy ze dne 24. června 1954 mezi farním úřadem v Komíně a odborem kultury Městského národního výboru v Brně platný v době účinnosti104 § 4 odst. 3 vládního nařízení číslo 15/1959,105 ze kterého vyplývá, ţe v inkriminovanou dobu hudební škola měla v nájmu 385,5 m2, zatímco byly „prostory určené k církevním účelům 463,7 m2“,106 tím pádem neměla Hudební škola většinový podíl uţívacích prostor, a tak byla porušena podmínka zákona. S právní stránkou výrazně vypomáhal JUDr. F. Kryštof, jenţ vše pečlivě dokumentoval a i díky tomu mohla vzniknout tato práce. 101
VLASÁKOVÁ, Olga, c. d. 1999, s. 147. Dle dochovaného soupisu členské základny – dokument uloţený v SABŢ. 103 I kdyţ z dalšího postupu je jasně patrné, ţe všechny právní věci řešil ThDr Cyril Tichý, farář v Komíně, někdy v zastoupení JUDr. F. Kryštofa, tudíţ jednota pravděpodobně schválena nebyla. 104 25. března 1959 105 Viz kapitola č. 3.5 106 Z odpovědi na přípis ohledně stíţnosti na neoprávněné vyvlastnění církevní půdy Brno -Ţabovřesky, Luční 1558 /oratoř/ - doplnění našeho podání ze dne 24. května 1969 – dokument uloţený v SABŢ. 102
33
Obě dvě iniciativy vedly k tomu, ţe po podání stíţnosti na generální prokuraturu v Praze dne 24. května 1969 Městská prokuratura v Brně prohlásila, ţe vlastnictví oratoře i pozemků bylo převedeno na stát protiprávně. „K podání protestu jsem přistoupil zejména z toho důvodu, ţe v řízení o převodu předmětné nemovitosti nebylo řádně zjištěno, v jakém rozsahu ji uţíval ONV II a v jakém rozsahu řím. kat. fara v Brně – Komíně, …“ 107 I přesto, ţe Městská prokuratura v Brně podala protest proti vyvlastnění majetku, nebylo ještě zdaleka vyhráno. Zástupci Městské hudební školy a Městské správy kulturních a školních zařízení se ostře vyhrazovali proti protestu Městské prokuratury: „…neboť po poţáru byly na adaptaci budovy vynaloţeny značné náklady kromě 8000 brigádních hodin. Dotýká se rovněţ převáţnosti uţívání nemovitosti tím, ţe uvádí, ţe všechny prostory ve správě církve byly nevyuţity kromě hodin bohosluţeb o nedělích a svátcích. Vyhověním protestu108 by měla nastat situace, která není moţná, neboť původní budova neexistuje.“109 Tyto připomínky však byly zavrţeny jako irelevantní vzhledem ke skutkové podstatě věci, tudíţ ţe budova byla protiprávně vyvlastněna rozhodnutím finančního odboru Městského národního výboru Brno čís.fin/3event.č.9694/59/88/60-72E-Eng. ze dne 8. června 1962. Z vyjádření JUDr. F. Kryštofa, zástupce farního úřadu Komín: „…je třeba pouze rozhodnout, zda rozhodnutí MěstNV ze dne 8.6.1962 je nebo není po právu.“110 Na další společné schůzi konané dne 10. června 1970 za účasti zástupce ministerstva financí, kde byl přednesen návrh ministerstva „…ţe protestu prokurátora je třeba vyhovět…“111 je jiţ patrný obrat v přístupu k dané věci od obou stran: „…oba účastníci tohoto správ. řízení se dohodli takto: Městská správa škol. a kulturních zařízení prohlašuje tímto, ţe se vzdává ve smyslu ust.§ 53 spr. ř. č. 71/67 Sb. práva podat odvolání za předpokladu, ţe farní úřad řím. kat. v Komíně se vzdává poţadovat po dobu, se kterou bude Měst. správa objektu uţívat ke školským účelům, najemné. Měst. správa škol. a kulturních zařízení nebude v důsledku toho uplatňovat náhradu vloţených nákladů do stavebního provisoria do 107
Z dopisu městského prokurátora faráři Tichému ze dne 6. října 1969. Dokument uloţený v SABŢ. Toto stanovisko se ukázalo jako klíčové v dalších jednáních mezi zástupci pozemních staveb, zástupci hudební školy, římskokatolickým farním úřadem v Brně -Komíně a církevním tajemníkem. 108 Městské prokuratury v Brně. 109 Ze zápisu jednání mezi zástupci jednotlivých stran ze dne 11. listopadu 1969, k podání protestu městského prokurátora pod čj. PD 634/69 Dokument uloţený v SABŢ. 110 Tamtéţ. 111 Ze zápisu jednání mezi zástupci jednotlivých stran ze dne 10. června 1970, k podání protestu městského prokurátora pod čj. PD 634/69. Dokument uloţený v SABŢ.
34
doby jeho asanace….“112 Posledním krokem v této záleţitosti bylo rozhodnutí Ministerstva financí ČSR ze dne 8. ledna 1971, kdy se s konečnou platností ruší rozhodnutí Městského národního výboru v Brně ze dne 8. června 1962.113 Jako vysoce účelné se ukázaly taktické kroky ThDr. Tichého a jeho právního zástupce. Jelikoţ stát potřeboval pozemky na dostavbu sídliště a stavební parcela pro budoucí chrám nebyla celostní, došlo k výměně parcel mezi státem a církví dne 10. prosince 1969.
4.3 Příprava nového chrámu v Žabovřeskách Z přípravných prací, jako bylo např. uvědomit veřejnost, obnovit Jednotu, podniknout právní kroky, aby mohl být navrácen majetek, připravit vlastní investiční záměr, obhajovat ho, to vše se podniklo s jasnou vizí, jaký účel má budoucí kostel mít, ne však, jak má vypadat. Pan stavitel Matonoha, ačkoliv byl jedním z obnovitelů Kostelní jednoty byl jiţ stár. Bylo nutno najmout moderního architekta, který by splnil dost sloţité podmínky. Z investičního záměru se dochovalo: „D/ Rozsah výstavby: Výstavba má obsahovat 3 ohniska: a/chrám/, b/farní příslušenství/, c/hříště/, d/květinová zahrádka kolem fary… E/ Funkční náplň hotové stavby: a/Chrám:
bohosluţby,
katechismové
večery,
v suterénu
divadelní
sál
s biografovou adaptací a tělocvičnou B/Farní příslušenství: budova třípodlaţní s ubikací /6 pokojů/ pro faráře, resp. jeho zástupce, 2 kaplany a pohostinně vystupující kazatele, knihovna, čítárna, klubovna, dílny truhlářská a zámečnická, 3 herny rekreační pro ţáky farní školy, 3 konferenční místnosti. 2/3 obytné plochy reserv. pro muţe a jinochy, 1/3 pro ţeny a děvčata. 1 místnost pro ţeny s tkacím a pletacím strojem jako mají ve Velké Losíny/. K tomu nutno počítat s přísl. místnostmi j. sprchy, koupelny, záchody, kuchyně, spíţ, skladiště, jídelna/refektář/, sklepy na ovoce, víno, brambory, nářadí, reservní topivo pro ústřední topení teplou vodou atd.“114
112
Ze zápisu jednání mezi zástupci jednotlivých stran ze dne 10. června 1970, k podání protestu městského prokurátora pod čj. PD 634/69. Dokument uloţený v SABŢ. 113 Viz text. příloha 4. 114 Z Investičního záměru ze dne 6. ledna 1970. Dokument uloţený v SABŢ.
35
Tento smělý plán byl zadán k rozpracování dne 6. ledna 1970 Ing. Arch. Viktoru Rudišovi,115 který byl v té době jiţ zavedeným a uznávaným celorepublikovým116 architektem, jenţ byl například v Brně jeden z tvůrců sídliště Lesná. Pan architekt v dubnu toho roku měl vypracované předběţné studie, 30. července průvodní zprávu. Jak je ze zprávy patrno, velký komplex měl obsahovat v suterénu divadelní sál, tělocvičnu a herny. Jako součást farního příslušenství byly v přízemí konferenční místnosti, jídelna s hospodářským příslušenstvím, v 1. podlaţí knihovna, čítarna a ubikace. Obě části měly bát spojeny vstupní přízemní halou v podnoţí chrámu.117 Byla to jen povrchní studie, sloţitější architektonický rozbor neobsahovala. V obrázkových přílohách 5 a 6 je moţné vidět, jak měl chrám vypadat. Aby bylo na co duchovně navazovat, musel se ještě zrušit zákaz pořádání bohosluţeb platný od 1. srpna 1961.118 O to bylo poţádáno JUDr. Kryštofem a panem stavitelem Matonohou dne 15. března 1969. Sice jim církevní tajemník Jaroslav Navrátil dne 25. března 1969 povolil konání bohosluţeb, z důvodu absence vhodné místnosti to však nebylo moţné. Přesto tento krok k určité svobodě znamenal pro účastníky obnovy katolického chrámu velkou motivaci k pokračování činnosti. Jako další problém vyvstanulo územní plánování, které dlouhodobě nezamýšlelo obnovu kostela, nýbrţ postavení školy.
Proto bylo potřeba iniciativy
hierarchicky vyšších zastupitelů církve, aby se do toho vloţili. Sám biskup Prof. Msgre. ThDr. Karel Skoupý se v dané věci začal osobně angaţovat. Jako myšlenku, která by fungovala, vymyslel právě on ekumenický chrám na místě vyhořelé salesiánské kaple a oratoře. Tato myšlenka měla naději, ţe uspěje, a to hned z několika důvodů. Zaprvé před církví, neboť se nacházíme v období těsně po Druhém vatikánském koncilu, který byl v mnoha ohledech moderní a hodně upravil nejen liturgii, ale i filosofii a směr, kterým se ubírá katolická církev dodnes. Tím směrem je vzájemné sbliţování církví, postupná deexkomunikace a hledání společných cest v čím dál více sekularizovaném světě. Nesporně důleţitou úlohu hraje zavádění liturgie do národních jazyků, coţ ovlivnilo i argumentaci při obhajobě nutnosti postavit velký chrám v Ţabovřeskách. Zadruhé před státem, poněvadţ ekumenismem se tehdy myslelo převáţně sbliţování
115
Encyklopedie dějin města Brna. Encyklopedie dějin města Brna [online]. Brno, 2004 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/. 116 Jeho nejznámější stavbou je československý pavilon na výstavě Expo 1970 v japonské Osace 117 Z Průvodní zprávy Ing Arch. Viktora Rudiše ze dne 30. července 1970. Dokument uloţený v SABŢ. 118 Viz kapitola 3.5
36
katolické a pravoslavné, ortodoxní119 církve, tím pádem přes určité obtíţe schůdná varianta pro ducha doby, který byl veden právě v těchto dnech v ospravedlňování bratrské pomoci vojsk Varšavské smlouvy. Pro tento záměr však bylo nutné nadchnout představitele Sovětského svazu, kteří do určité míry určovali naši politiku. To se také zdárně povedlo. Po schůzkách se sovětským konzulem Maljavkem, který myšlenku společného duchovního prostoru uvítal,120 se organizátoři stavby zase trochu více posunuli k cíli. I tak se však územní plán nezměnil. Biskup se proto rozhodl, ţe bude stavět kostel na vlastní náklady121 a ţe navštíví osobně tehdejší primátora města Brna Ing. Štronera. Jako výměnný obchod nabízel státu bezplatně přibliţně 6000 m2, které jsou dnes povětšinou vyuţity jako komunikace k bytovým domům. Bohuţel schůzka se jiţ nekonala, neboť v lednu 1972 biskup onemocněl a 22. února zemřel ve svých 85 letech. Přesto tato myšlenka nakonec pomohla získat čas, a díky tomu nebyl pozemek z velké části zastavěn, jak se původně plánovalo. Území, na kterém mělo v budoucnosti vyrůst velkolepé duchovní centrum, bylo v letech 1969 – 1970 vyuţíváno hojně jako překladiště či skládka. Do toho budova bývalé salesiánské oratoře byla v dezolátním stavu, ze západní strany podepřena kůly. Komunističtí představitelé ruku v ruce s nastupující normalizací odebírají další a další část z církevních pozemků ospravedlňujíc se rozhodnutím vyšších plánovacích orgánů. I kdyţ Ministerstvo financí uznalo neoprávněnost nabytí majetku Československým státem, trvalo devět let,122 neţ se podařilo zapsat správně pozemkové role zpět do evidence nemovitostí. Tento boj vedl JUDr.. Kryštof i přes velké byrokratické překáţky, které mu kladli místní zaměstnanci. Uţ od roku 1. listopadu 1968123 měl n. p. Pozemní stavby Brno pronajaté – zdarma – pozemky, na kterých se dříve nacházela hřiště. Tento podnik postavil tzv. panelárnu slouţící jako překladiště prvků, ze kterých se montovala nedaleká sídlištní zástavba. Pronájem trval aţ do 31. prosince 1974 a jako podmínku nájmu si římskokatolická farnost stanovila, ţe podnik po sobě zanechá pozemky v takovém stavu, v jakém je dostal k uţívání. Do konce
119
Myšleno hlavně ruskou. DLAPKA, Vít. 70 let salesiánů. Ţabokuk: Ţabovřeské kukátko [online]. 2009, roč. 4, č. 2, s. 1 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://brno.sdb.cz/res/data/752/082499.pdf. 121 Z dopisu dne 5. dubna 1971 Investpojektu. Dokument uloţený v SABŢ. 122 Dne 17. března 1982 z výpisu z EN – e. č. 2755, LV 920 ke dni 17. března 1982 123 Ze zápisu jednání mezi Ing. Šemberou, zástupcem Pozemních staveb, a ThDr. Cyrilem Tichým dne 1. listopadu 1968. Dokument uloţený v SABŢ. 120
37
socialistické éry se stihlo ještě zastavět část pozemků soustavou garáţí, jejichţ pronájem však po revoluci poslouţil jako dobrý příjem obnoveného díla. Jako poslední pronajímatel pozemků byla Technická a zahradní správa města Brna, která se starala o výsadbu a úpravu zeleně na nově vzniklém sídlištním celku.124 Z důvodu smrti velkého propagátora díla v Ţabovřeskách Prof. Msgre. ThDr. Karla Skoupého,125 smrti farního administrátora ThDr. Cyrila Tichého,126 který byl do problematiky úzce zasvěcen, zamítnutí investičního záměru územním odborem plánování ze dne 26. ledna 1971, neochotě a strachu úřadů konat něco duchovního v dobách normalizace a konsolidace společenských poměrů, vlastního záměru zbudovat školu a zajisté i dalším faktorům nebyla realizována stavba rozsáhlého duchovního komplexu ani v předběţném řízení.
124
Ze smlouvy o uţívání pozemků ze dne 2. ledna 1973. Dokument uloţený v SABŢ. Ze smlouvy o uţívání pozemků ze dne 22. února 1972. Dokument uloţený v SABŢ. 126 Ze smlouvy o uţívání pozemků ze dne 2. března 1974. Dokument uloţený v SABŢ. 125
38
5. Nový prostor pro činnost salesiánů po roce 1989 5.1 Sametová revoluce V letech 1989 aţ 1991 proběhla v zemích tzv. Východního bloku vlna revolucí, která znamenala výrazně rychlejší cestu k demokratizaci, individualizaci, přiblíţení se humanistickým ideálům „Západu“ a zajisté vypořádání se s minulostí. Celková nespokojenost s postupy komunistického reţimu vůči ekonomické recesi opřena o tvrdé represálie proti různorodosti názorů a postojů vedla k eskalaci událostí. Zároveň se v celém bloku řešila nacionální otázka o sebeurčení národů, která mnohdy vyvrcholila válkou. Také v Československu v událostech v listopadu a prosinci 1989 lidé a organizace, které byly po dlouhou dobu umlčovány, vyvíjely tlak na hroutící se systém a cílenou aktivitou pomáhali pádu reţimu. Po zvolení Václava Havla za československého prezidenta bylo všem jasné, ţe společnost doznala kompletních změn stejně jako v dalších dnes jiţ postkomunistických zemí. Nabytá svoboda nejen vyznání podpořená celkovou euforií ve společnosti poskytla téţ salesiánům vrátit se na své původní působiště a dokončit dílo, které započali před více jak padesáti léty a splnit tak slib, který dali Panně Marii Pomocnici křesťanů v nucené internaci v padesátých letech.127 Na začátku nové doby se naskytlo několik zcela nových faktorů, které ovlivňovaly rozvíjení se církevního a sociálního poslání. Zaprvé tu byl nový prvek v podobě tzv. sídlištní kultury. V průběhu několika desítek let se sestěhovali tisíce lidí na malý prostor sídlišť, kde se začíná v mládeţi, která zde jiţ vyrostla, vyvíjet snaha o sebeurčení k prostoru, který povětšinou nesnáší. Tím vzniká i rychlá cesta k ničení obecního i soukromého majetku pomocí tzv. tagů, sprejování apod. S tím je spojeno také uţívání lehkých drog, zvláště marihuany. Zadruhé bylo třeba se vypořádat s minulostí. Spoustu udavačů, příslušníků STB, veřejné bezpečnosti nemělo čisté svědomí a ti, jimţ ublíţili si to dobře pamatovali. Právě spoustu příslušníků Komunistické strany Československa bydlelo v bytech kolem bývalé salesiánské oratoře v Ţabovřeskách.
127
MAREK, Aleš. Vzpomínání na dědečka : Soubor faktů, fotografií a vzpomínek pamětníků na kněze Petra Barana, SDB. Vydání neuvedeno. Tišnov: Sursum, 2009. s. 174
39
Zatřetí si lidé za dob komunismu zvykli jezdit na různé akce na venkov, kde tehdy mohli volně působit a mluvit. Lidé se nevázali na místa, spíše se soustředili na aktivity. Začtvrté vznikl v nových sídlištích problém rychlé dostupnosti kostela, neboť komunisté nepočítali s výstavbou takových budov. S těmito faktory nové éry a ze spousty prvky z doby předtotalitní přicházeli salesiáni zpět do svých původních farností a oratoří, které se jim v první vlně restituce podařilo navrátit zpět do vlastnictví. V Ţabovřeskách byla situace krajně nejistá.
5.2 Působiště salesiánů v Brně První, kdo začal svévolně organizovat systematický návrat na místo bývalé oratoře, byla tehdy jedna z nejuznávanějších salesiánských autorit, příslušník té nejstarší generace, vychovaný za dob první republiky, P. Oldřich Med. Tento kněz pobýval ještě za posledních let totalitního reţimu v Rosicích u Brna, kde postupně začal kolem sebe shromaţďovat ty, kteří měli eminentní zájem navázat tam, kde se v roce 1950 přestalo. Sám byl velmi činný. Sepsal stručné dějiny oratoře i dějiny dalších míst, kde před internací působil a tyto broţurky vyuţíval na shánění příspěvků pro nově vznikající dílo v Ţabovřeskách.128 Netrvalo dlouho a uţ v roce 1990 rozjel v jedné místnosti pravidelné bohosluţby, které byly tak hojně navštěvovány, ţe muselo být upravené několik dalších místností na kapli. Tím se poloţil důleţitý základ pro uvědomění zdejších věřících, kteří se pomalu začali sami zapojovat do budování nového chrámu. V roce 1991 ale přišla nečekaná rána, kdyţ P. Med zemřel. Po jeho smrti se práce ujal hlavní organizátor celé stavby P. Petr Baran.129 Tento kněz se narodil v malé vesnici Niţní Lhoty ve Slezsku, asi 10 kilometrů od Frýdku-Místku 8. prosince 1926, tedy na den Neposkvrněného početí Panny Marie, tak důleţitý salesiánský svátek.130 Vyrůstal spolu se dvěma sestrami. Místní krajina, folklór nebo místní nářečí se Dědovi, jak se mu nejčastěji říkalo, tak dostalo pod kůţi, ţe i přesto, ţe prakticky od 13 let nebyl doma, aţ do smrti vytrval ve vzpomínkách i
128
MED, Oldřich., c. d. 138 s. také MED, Oldřich. Pod modrým nebem : Kronika První české salesiánské kolonie v Přibyslavi – Dvorku . 1. vyd. Brno: nakladatelství neuvedeno, 1990. 44 s. 129 Viz obr. příloha 10. 130 Viz kapitola 2.1.
40
tradicích věrný svému kraji.131 Protoţe jeho vesnice byla po mnichovském diktátu rozdělena na polskou a českou část a jeho škola byla v polské, brzy přešel132 na niţší gymnázium
do
Fryštáku,
kolébky
českého
salesiánského
díla.
Jiţ
během
středoškolských studií podstoupil tzv. obláčku133 a absolvoval noviciát.134 Po maturitě v roce 1948 byl poslán na pedagogickou praxi.135 Ve druhém roce praxe ho zastihla v praţském ústavu tzv. Akce K,136 odkud byl transportován do společného internačního tábora v Oseku u Duchova nedaleko Teplic. Po několika měsíčním nuceném pobytu byl v září 1950 přesunut do konce roku 1953 k tzv. PTP,137 kde nejčastěji pracoval na stavbách, především na ţelezniční trati Havlíčkův Brod – Brno.138 Poté pracoval jako palynolog na Vysoké škole báňské na fakultě geologie, kde se vypracoval z pozice pomocníka na odborného lektora. Po době relativního klidu přišla opět rána v jeho ţivotě v podobě vězení na rok a půl za podvrácení republiky.139 Petr Baran byl nasazen do několika pracovních táborů podobných těm nacistickým.140 Po odchodu z vězení nastoupil do Vítkovických ţelezáren, kde se postupem času stal předsedou závodního výboru ROH..141 Zde vydrţel aţ do uvolnění poměrů v roce 1969. V té době si intenzivně doplňoval teologická studia aţ nakonec byl spolu s dodnes ţijícím salesiánem P. Ludvíkem Otradovcem vysvěcen na kněze dne 12. prosince 1967142 prvním českým salesiánským biskupem, později také kardinálem ThDr. Štěpánem Trochtou. Následně působil jako farář v Pustých Ţibřidovicích, přesněji do roku 1974, kdy byl opět odsouzen, tentokrát za hanobení národa, rasy a přesvědčení,143 ţe údajně „opakovaně označoval nevěřící občany za atheistické hlupáky.“144 Po odpykání trestu145 byl tehdejším provinciálem P Františkem Míšou, přidělen do Brna. Tady si 131
To mohu sám dosvědčit, neboť jsem byl svědkem mnoha jeho homilií, při kterých jsem mu jako malý kluk mnohdy nerozuměl, později, kdyţ jsem byl starší, uţ to bylo lepší. 132 Na školní rok 1939/1940 viz. MAREK, Aleš, c. d. s. 26 133 Je to církevní obřad, během kterého se kandidát oblékne do řádového obleku a začíná mu tím noviciát – tedy zkušební doba. 134 Tehdy to však byla obvyklá záleţitost, dnes se nastupuje do noviciátu aţ po sloţení maturitní zkoušky. 135 Praxe byla stejně jako dnes tříletá. 136 Viz kapitola 3.3. 137 Pomocné technické prapory – vojenské oddíly pracující nuceně v mnoha odvětví tehdejšího hospodářství. 138 Tamtéţ, s. 67. 139 Podle § 70 a) trestního zákona. 140 Tamtéţ, s. 77 – 90. 141 Coţ je asi ještě větší rarita neţ kdyţ byl zaměstnán na vysoké škole. 142 Z osobních vzpomínek P. Ludvíka Otradovcem. 143 Podle § 198 písm. b) trestního zákona. 144 Tamtéţ, s. 123. 145 22. března 1975 viz tamtéţ, s. 129.
41
Děda našel práci jako sanitář,146 která nebyla tolik náročná, a tak se mohl o to více věnovat, samozřejmě tajně, pastorační činnosti. Protoţe byl P. Baran horlivec pro Boha a cholerik člověk, zase se do nového úkolu pustil s plným nasazením, takţe měl zanedlouho na starosti tzv. dívčí chaloupky147 po celé Moravě. Po revoluci jako důchodce zůstal v Brně a dostal od výše zmiňovaného P. Meda za úkol obnovit salesiánské dílo v Ţabovřeskách, coţ se nakonec zdařilo. Děda byl cholerik ale poslušný, přísný ale měl rád, celý ţivot vedl exercicie,148 přesto všechno byl usměvavý.149 Zemřel po těţké nemoci 28. února 2007 ve věku 80 let. Začátky v Ţabovřeskách nebyly jednoduché. Opět se jednalo o postup na dvou frontách. První – přitáhnutí věřících a vytvoření duchovního centra, druhá – získat zpět majetky a vybudovat kostel, na který obec tak dlouho čeká. Nový brněnský biskup, nynější ThLic. Vojtěch Cikrle, spatřoval z pastoračního hlediska důleţitější vybudovat velké duchovní centrum pro vzniklý obrovský komplex sídliště v Brně-Líšni, také představení chtěli více expandovat do této okrajové části města, která je mnohem větší. V Ţabovřeskách se mezitím rozběhlo nevídané dílo. Přicházelo velké mnoţství darů určených přímo na stavbu kostela, rozběhly se bohosluţby, velké mnoţství místních věřících se aktivně zapojovalo do podpory ať uţ finanční nebo personální jako výpomoc salesiánům při výuce náboţenství na školách, při vedení nejmladších při různých akcí, při vedení liturgické hudby, organizace ministrantů. Nemalou úlohu sehrála i přítomnost FMA150
5.3 Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů Jiţ od roku 1990 se začalo s vyměřováním pozemku, v roce 1991 byla ustanovena stavební komise, protoţe P. Baran nebyl odborník na stavebnictví a nechtěl ponechat nic náhodě. V květnu 1991 byl jiţ vypracován investiční záměr, zároveň byla uspořádána první velká pouť k Panně Marii Pomocnici křesťanů. Od listopadu 1991 do června 1992 bylo konkursní architektonické řízení na podobu nového kostela s podsklepením a místnostmi pro středisko mládeţe. Toto řízení vyhrál Ing. Arch. Josef 146
Kde pracoval aţ do důchodu v roce 1987 Chaloupky byly katolické táborové akce vedené za totality salesiány nebo jejich pomocníky hlavně o velkých prázdninách, pro táborové vedoucí se vytvářely akce i přes rok o víkendech. 148 Duchovní cvičení. 149 Z mých osobních vzpomínek. 150 Figlie di Maria Ausiliatrice - dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů - sestry salesiánky. 147
42
Opatřil, který poté projektoval i dům komunity. Přípravné práce probíhaly v první polovině roku 1993, na podzim se začalo s výkopy. Výkopové práce provedly Inţenýrské a průmyslové stavby Brno, provedení hlavní stavby vyhrála společnost Moravostav. Od dubna 1994 tak začala stavět a uţ na Štědrý den téhoţ roku mohla být slouţena půlnoční mše svatá. Dne 27. května 1995 kostel posvětil brněnský biskup ThLic. Vojtěch Cikrle, zvony kostela byly svěceny v roce 1996. Chrámový prostor pro cca 400 lidí obsahuje: hlavní loď, po pravé straně kůr a pod ním samostatná místnost, oddělená prosklenými dveřmi slouţící jako místnost pro nejmenší děti, aby nerušily chod bohosluţby, ale i jako místnost malé kaple, dvě malé místnosti otevřené zpovědnice. O výzdobu se postaral Milivoj Husák151 jednak malbou na zdi nad oltářem, jednak dvěma cestami, a to via crucis152 a via lucis.153 Přidruţené místnosti tvoří sakristie, knihovny, malé byty pro krátkodobé hosty, farní sál, dvě další místnosti moţné vyuţít pro potřeby střediska na individuální výuku, kuchyň, sál s podiem umístěný pod celou chrámovou lodí a bar se zázemím. V roce 1997 ještě započala stavba domu komunity, následující rok byla budova hotová. Zde se nachází učebny, malá tělocvična, ubytování pro salesiány, kuchyň, jídelna, kaple a hospodářské místnosti. Doposud poslední budovou, tentokráte jen rekonstruovanou, je objekt bývalé školky, který se nacházel na salesiánském pozemku. Po opravě se zde nachází ředitelna, půjčovna, keramická dílna s vlastní pecí, herny, bar, posilovna, šatna, několik učeben, společenská místnost, herna klubu maminek, hudebna, počítačovna nebo technické místnosti. V roce 2002 bylo vše dokončeno, a tak od září 2002154 slouţí areál i se třemi hřišti ve víceméně nezměněné podobě mládeţi a jejímu rozvoji.
151
KETTNEROVÁ, Barbora. Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské centrum mládeţe v Brně - Ţabovřeskách [online]. 2005 s. 12. 152 Kříţová cesta. 153 Cesta světla. 154 Ţabovřeský zpravodaj Brno: BMS Creative s. r. o., 2002 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.zabovresky.cz/zabovresky-zpravodaj/.
43
Závěr Kostel a budovy a pozemky k němu přidruţené jsou dnes obrovským duchovním a společenským komplexem, které na jednom místě přináší radost ze hry, na druhém ticho modlitby. Konají se zde různé turnaje, společenské události, farní dny, církevní slavnosti, atd. Přibývá dětí, mládeţe, jejich rodičů i dospělých z řad nejširší veřejnosti. Bydlí zde komunita salesiánů, která se stará jak o chod střediska, tak o kostel. Trvalo více neţ 3 generace, neţ se od zboţného záměru ţabovřeských občanů postavit v obci důstojný a moderní svatostánek uskutečnila rozsáhlá stavba kostela. Také představy o podobě výsledného díla se mnohokrát v důsledku změny kulturněpolitických podmínek měnily. Nejprve se zdálo, ţe kvůli finanční krizi začátku 30. let nebude moţno postavit velký chrám. Pak přišli po určitých peripetiích salesiáni, kteří dílu dali rychlé obrátky a dá se říci, ţe rozšířili původní představy členů Kostelní jednoty o intenzitu i charakter práce, a to práce především s chlapeckou mládeţí. Navzdory faktu, ţe místní centrum působilo v dobách těţkých zkoušek národa jako určité útočiště, a místní komunita byla brána jako důleţitá součást obce, museli být salesiáni na dobu 40 let od místa odloučeni. I za tak nepříznivých poměrů k církvi, jako byla doba komunismu, patřily do Ţabovřesk lidé, kteří tu chtěli mít svůj kostel. Přesto, ţe se snaţili dobách krátkého uvolnění společenských poměrů manévrovat, nepodařilo se jim to uskutečnit. Čas teprve ukázal, ţe jsou zřejmě pro Ţabovřesky podstatné právě salesiáni a jejich doprovázení mládeţe. Já osobně v tom spatřuji velké vedení Boţí. Přesto zde zůstávaly rodiny, které stavbu podporovali po celou dobu, ať uţ se jednalo o jakoukoliv podobu, např. rodina stavitele Matonohy a další. Na kontextu doby jde zřetelně pozorovat, jak se mnozí snaţili jít proti proudu, zachránit, co se dá, jací vlastně hrdinové všední doby jsou. Neboť nebýt jich, dnes by určitě na tomto místě nemohlo vznikat tolik přátelství, radosti i obţivy pro duši. K tomuto místu mám ojedinělý vztah, neboť sem od útlého dětství docházím a byl jsem osobním svědkem porevolučních událostí i lidí, o nichţ se v této práci zmiňuji. Nejen mně tyto prostory poskytují po celý rok utěšení a jistoty v dobách mladého dozrávání nebo v situacích radostných. V bakalářské práci mi šlo hlavně o co nejobjektivnější výklad dějin tohoto katolického místa se zaměřením na roky před příchodem salesiánů a obdobím po tzv.
44
Akci K, která zapříčinila, ţe se salesiáni do Ţabovřesk mohli vrátit aţ za 40 let. Proto zde nejsou podrobně rozebírána další období, která jsou podchycena v jiných pracích. Do této bakalářské práce bylo zahrnuto bádání více neţ 200 různých dopisů, rozhodnutí, plakátů, z inkriminovaných období, které doposud nebyly systematicky koncentrovány v odborné práci a které jsou zařazené v jiţ několikrát zmiňovaném salesiánském archivu v Brně- Ţabovřeskách. V průběhu bádání jsem narazil na spoustu dokumentů, které se odkazují na neexistující materiály, přesto je celkem jasné, jak historie postupovala. Myslím si, ţe má bakalářská práce můţe být přínosem pro zkompletování historie ţabovřeského duchovního centra, ale i pro badatele sakrální architektury. Rád bych svoji bakalářskou práci věnoval místní komunitě, která mi ve všem vyšla vstříc a v jejichţ domě je domov pro kaţdého, kdo tam přijde.
45
Resumé Bakalářská práce se zabývá vývojem stavby katolického kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a přilehlého centra pro mládeţ, tzv. oratoře v Brně-Ţabovřeskách, který nyní patří řádu salesiánů. Práce nabízí krátké dějiny salesiánů v České, potaţmo Československé republice, začátky a budování provizorního objektu, jeho zrušení, vyhoření, zamýšlené přebudování v době tzv. „praţského jara“ aţ do nedávné minulosti, kdy byl po pádu komunistického reţimu postaven katolický chrám. Speciální pozornost je věnována duchovním otcům díla, a to jak biskupům – Dr. Karel Skoupý, tak i kněţím – P. Ignác Stuchlý, P. František Lepařík, P. Petr Baran.
Summary The bachelor thesis deals with the evolution of the construction of the Catholic Church of Our Lady Help of Christians and the adjacent youth center, called the Oratory in Brno-Ţabovřesky, which now belongs to the Salesians. The work offers a brief history of the Salesians in Czech, hence the Czechoslovak Republic, the beginning and the building of a temporary object, its cancellation, burnout, the proposed reorganization during the "Prague Spring" until recently, when after the fall of communism was the position of the Catholic Church. Special attention is devoted to the works of the church fathers, both Bishops - Dr. Karel Skoupý, and priests - Fr Ignatius Stuchlý, P. Francis Lepařík, P. Petr Baran.
46
Literatura BÁRTEK, Vladimír. Malá kronika Ţabovřesk. Brno: Základní organizace Českého zahrádkářského svazu, 1985, 64 s. Bibliografie českých/československých dějin 1918-2004: výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 2000-2004 a doplňky za roky 1996-1999. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, 3 sv. BÍLEK, Jiří. Brněnské kostely. 4. dopl. vyd. Brno: Jiří Bílek, 2000, 167 s. BÍLEK, Jiří. Brněnské kostely: [32 brněnských kostelů ve 230 fotografiích] = Churches of Brno : [32 churches of Brno in 230 photographs] = Brünner Kirchen : [32 Brünner Kirchen in 230 Photographien. Vyd. 1. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2006, 249 s. BOSCO, Teresio et KOPECKÝ, Jaroslav. Don Bosco. 1.vyd. Praha: Portál, 1991. 438 s. FILIP, Aleš a Norbert SCHMIDT. Dům Boţí a brána nebe ve 20. století: studie o sakrální architektuře : texty z kolokvia pořádaného Mikulovským centrem pro evropskou kulturu ve spolupráci se Státním archivem Břeclav se sídlem v Mikulově 5.6.11.2005. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 169 s. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 878 s. HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, 307 s. CHAROUZ, Jindřich Zdeněk. Pohledy do dějin brněnské diecéze. Brno: Biskupství brněnské, 2006, 36 s. KAPLAN, Karel. Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. 1. upr. a rozš. vyd. Brno: Doplněk, 1993, 440 s. KETTNEROVÁ, Barbora. Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské centrum mládeţe v Brně - Ţabovřeskách [online]. 2005 [cit. 2014-04-06]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. KŘÍŢKOVÁ, Marie Rút. Kniha víry, naděje a lásky: 70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Portál, 1996, 248 s. KUČERA, Jiří. Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 56 s.
47
MAGEROVÁ, Jana. Vliv salesiánské pedagogiky na výchovu a vzdělávání mládeţe v Brně. 2006. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Lenka Gulová. MAREK, Aleš. Vzpomínání na dědečka : Soubor faktů, fotografií a vzpomínek pamětníků na kněze Petra Barana, SDB. Vydání neuvedeno. Tišnov: Sursum, 2009. 286 s. MED, Oldřich. Český „Don Bosco“: Ţivotopis P. Ignáce Stuchlého. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská Olomouc, 1992. 138 s. PEŠA, Václav a Jaroslav DŘÍMAL. Dějiny města Brna. 1. vyd. Brno: Blok, 1973, 378 s. ROFFEISOVÁ, Lenka. Výstavba katolických chrámů ve městě Brně v letech 1918-1938 Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Hanuš. ROŠKOVÁ, Markéta. Římskokatolická církev v Československu v letech 1948-1956 s přihlédnutím k brněnské diecézi. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Krmíčková. RŮŢIČKOVÁ, Jiřina a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869 – 2005 : 1. díl. 1.vyd. Praha: ČSÚ a Daranus, 2006, 759 s. RŮŢIČKOVÁ, Lucie. Salesiánská centra a jiná střediska volného času v Brně Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Hons. Statistický lexikon obcí České republiky ...: zpracoval Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR. Praha: Český statistický úřad, 2007-, elektronický optický disk (CD-ROM). Sýkora, Jiří. Volnočasové aktivity dětí v dětském domově: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta didaktických technologií, 2011, 73 stran, 1 příloha. Vedoucí bakalářské práce:Ing. Zdeněk Píša, Ph.D. a Jaroslav CUHRA.
: Paseka, 2006, 4 v.
ŠEVČÍKOVÁ, Kateřina. Aplikace preventivního systému Dona Boska v Salesiánském středisku mládeţe – domu dětí a mládeţe Brno-Ţabovřesky. 2013 Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Němec.
48
ŠVARC, Vladimír. Působení Salesiánů Dona Bosca v České republice po r. 1989 Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce David Václavík. TEPLÝ, Libor. Biskupství brněnské. Vyd. 1. Brno: Biskupství brněnské, 2000, 129 s. VLASÁKOVÁ, Olga. Brno-Ţabovřesky: historie a současnost. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1999, 194 s. VLČEK, Vojtěch. Perzekuce muţských řádů a kongregací komunistickým reţimem 1948-1964. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, 597 s. ZŘÍDKAVESELÝ, František, BUDÍK, Miloš, UHLÍŘ, Dušan, ŠMÍDA, Vladimír. Brno. 1. vyd. Brno: ŠIFRA, 1993, 1 nestránkovaný sv.
49
Prameny Archivní ABB, E 80, Biskupský ordinariát Brno, inv.č. 14497, sign. XII, karton 3134. Soukromý archiv salesiánů v Brně-Ţabovřeskách. nezpracovaný, neuspořádaný, nestránkovaný. 3sv. MELICHAR, František. Dějiny Kostelní jednoty v Brně-Ţabovřeskách. pro soukromé účely. Brno, 1937. . Tištěné prameny Acta curiae episcopalis Brunensis. Brunae: Sumptibus episcopalis consistorii, 18321949. 1x měsíčně. MED, Oldřich. Pod modrým nebem : Kronika První české salesiánské kolonie v Přibyslav-Dvorku . 1. vyd. Brno: nakladatelství neuvedeno, 1990. 44 s. MELICHAR, František. Stanovy: Kostelní jednoty pro postavení katolického chrámu pod ochranou sv. Josefa, sv. Václava a sv. Floriana v Brně-Ţabovřeskách. vlastním nákladem. Brno: Kostelní jednota, 1923. 12. s. Věstník českého salesiánského díla. Fryšták u Holešova: [s.n.], 1930-. Periodicita není známa. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 4, č. 3. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 4, č. 5. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 4, č. 6. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 4, č. 12. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 5, č. 2. Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 5, č. 6. 50
Ţabovřeský zpravodaj. Brno: Zastupitelstvo městské části Brno-Ţabovřesky, 1994, roč. 5, č. 9 Internetové prameny Akce K: Násilná akce namířená proti muţským řeholím. ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŢIMŮ. [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/akce-k Banka stavebních ţivností a průmyslu v Praze: Fondy archivu ČNB. [online]. [cit. 201404-09]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/archiv_cnb/fondy/banka_stav_ziv_p.html Brněnské biskupství. Brněnští biskupové: PhDr. ThDr. Josef KUPKA [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/brnensti-biskupove#11 Demografická příručka 2011: 1-19 Obyvatelstvo podle náboţenského vyznání a pohlaví podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001. ČESKÝ STATISTICKÝ
ÚŘAD. [online].
2012
[cit.
2014-04-15].
Dostupné
z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/B5001FC4D8 DLAPKA, Vít. 70 let salesiánů. Ţabokuk : Ţabovřeské kukátko [online]. 2009, roč. 4, č. 2, s. 1 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://brno.sdb.cz/res/data/752/082499.pdf Encyklopedie dějin města Brna [online]. Brno, 2004 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/ Farnost Komín: Farní kostel sv. Vavřince. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.komin.farnost.cz/index.html GACÍK, Jan. Historie z broţurky z roku 1997. In: Don Bosco Ostrava [online]. Ostrava, 1997 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/salesiani/historie/brozura-zroku-1997/#6 Historie salesiánského díla v Brně-Ţabovřeskách [online]. [cit. 2014-04-12]. Salesiáni Dona Boska. Dostupné z: http://historie.brno.sdb.cz/ HLAVÁČKOVÁ, Petra Brněnský architektonický manuál: Průvodce architekturou 1918 - 1945 [online]. 2011 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c204-kounicovy-koleje?filter=code
51
Hvězdárna planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Fenomén Kraví hora [online]. Brno, 2008, 2008-07-17 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.hvezdarna.cz/kravihora/kravi_hora.pdf Církevní historie: katolická [online]. 2014 KATOLICKÁ AKCE 1949. [cit. 2014-0415].
Dostupné
z:
http://www.cirkevnihistorie.estranky.cz/clanky/dieceze-v-ceske-
republice/katolicka-akce-1949.html KREJČÍ, Jan. Slovníček termínů. [online]. 2011 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://farnost.mnisek.cz/historie/slovnicek-terminu/ Národní divadlo Brno: Divadlo na Veveří. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/online-archiv/divadlo-na-veveri Salesiáni Dona Boska: O salesiánech. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/salesiani/o-salesianech/ Statutární město Brno, městská část Brno-Ţabovřesky: O městské části BrnoŢabovřesky. [online]. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.zabovresky.cz/ozabovreskach/ Historie areálu: Vznik hřiště pod lesem [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.sokolzabovresky.cz/clanek/historie-arealu/1017 TOPINKA, Josef. Stručné dějiny ostravského salesiánského díla. In: Don Bosco Ostrava [online]. 1995 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/salesiani/historie/dejiny-od-p-josefa-topinky/ Ţabovřeský zpravodaj [online]. Brno: BMS Creative s. r. o., 2002 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.zabovresky.cz/zabovresky-zpravodaj/ Ţabovřeský zpravodaj Brno: BMS Creative s. r. o., 2002 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.zabovresky.cz/zabovresky-zpravodaj/
52
Přílohy Seznam obrazových příloh 1. P. František Lepařík 2. stavba dřeveného provisoria z podzimu 1939 3. budova oratoře po dokončení obou přístaveb 4. oratoř po vyhoření 1965 5. plánek dřevěné kaple z roku 1939 a) 6. plánek dřevěné kaple z roku 1939 b) 7. Interiéry a exteriéry 8. návrh Ing. Arch. Viktora Rudiše z roku 1971 a) 9. návrh Ing. Arch. Viktora Rudiše z roku 1971 b) 10. P. Petr Baran
Seznam textových příloh 1. reakce církevního tajemníka na Akce K v Ţabovřeskách 2. zrušení bohosluţeb ze dne 26. července 1961 3. rozhodnutí o konfiskaci budovy ze dne 8. června 1962 4. rozhodnutí ze dne 8. ledna 1971 o protiprávnosti rozhodnutí o konfiskaci budovy ze dne 8. června 1962
53
Obr. příloha 1: P. František Lepařík
Obr. příloha 2: stavba dřevěného
zakladatel díla v Ţabovřeskách
provisoria z podzimu 1939
Zdroj: www.historie.brno.sdb.cz
Zdroj: www.historie.brno.sdb.cz
Obr. příloha 3: budova oratoře
Obr. příloha 4: oratoř
po dokončení obou přístaveb
po vyhoření 1965
Zdroj: www.historie.brno.sdb.cz
Zdroj: www.historie.brno.sdb.cz
Obr. příloha 5: plánek dřevěné kaple z roku 1939 a)
Obr. příloha 6: plánek dřevěné kaple z roku 1939 b)
Obr. příloha 7: Interiéry a exteriéry kostela Zdroj: MAREK, Aleš. Vzpomínání na dědečka : Soubor faktů, fotografií a vzpomínek pamětníků na kněze Petra Barana, SDB. Tišnov: Sursum, 2009. s. 204
Obr. příloha 8: návrh Ing. Arch. Viktora Rudiše z roku 1971 a) Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně - Ţabovřeskách
Obr. příloha 9: návrh Ing. Arch. Viktora Rudiše z roku 1971 B) Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně – Ţabovřeskách
Obr. příloha 10: P. Petr Baran Zdroj: MAREK, Aleš. Vzpomínání na dědečka : Soubor faktů, fotografií a vzpomínek pamětníků na kněze Petra Barana, SDB. Tišnov: Sursum, 2009. s. 175
Text. příloha 1: reakce církevního tajemníka na Akce K v Ţabovřeskách Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně - Ţabovřeskách
Text. příloha 2: zrušení bohosluţeb ze dne 26. července 1961 Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně - Ţabovřeskách
Text. příloha 3: rozhodnutí o konfiskaci budovy ze dne 8. června 1962 Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně - Ţabovřeskách
Text. příloha 4: rozhodnutí ze dne 8. ledna 1971 o protiprávnosti rozhodnutí o konfiskaci budovy ze dne 8. června 1962 Zdroj: archiv salesiánské komunity v Brně - Ţabovřeskách
