MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

VOLNOČASOVÉ AKTIVITY DĚTÍ A MLÁDEŽE VÝCHOVA K TRADIČNÍ RUČNÍ VÝŠIVCE Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí práce: Mgr. Radka Pavlíčková, Ph.D. Autor práce: Eva Jurmanová

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat své vedoucí práce Mgr. Radce Pavlíčkové, Ph.D., za ochotu, laskavost a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali a stáli při mně.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma ,,Volnočasové aktivity dětí a mládeže – výchova k tradiční ruční výšivce" vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Brno 17. 2. 2014

Podpis:

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 2 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................................ 4 1. Vymezení pojmů ................................................................................................................. 4 2. Historie výšivky .................................................................................................................. 5 2.1 Historie výšivky ve světě .............................................................................................. 5 2.2 Historie výšivky u nás .................................................................................................. 7 3. Využití výšivky v současnosti........................................................................................... 10 3.1 Lidová výšivka ........................................................................................................... 10 3.2 Horácká výšivka ........................................................................................................ 11 3.2.1 Region Horácko .................................................................................................. 11 3.2.2 Historie horácké výšivky .................................................................................... 12 3.2.3 Druhy horácké výšivky ...................................................................................... 14 4. Zájmové činnosti dětí a mládeže ....................................................................................... 15 4.1 Zájmové činnosti a jejich význam v životě každého jedince ...................................... 16 4.2 Role pedagoga zájmových činností............................................................................ 16 4.3 Zájmové činnosti a jejich vliv na estetické cítění dětí a mládeže .............................. 16 4.4 Zájmové činnosti pracovně-technické ....................................................................... 17 4.5 Zájmové činnosti estetickovýchovné – výtvarné zájmové činnosti ............................ 18 5. Didaktické principy (volnočasové vyučování) ................................................................. 19 5.1 Výukové metody a cíle ............................................................................................... 19 5.2 Požadavky na výchovu mimo vyučování .................................................................... 20 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 23 6. Pracovní pomůcky a materiály.......................................................................................... 23 6.1 Základní pomůcky ...................................................................................................... 23 6.2 Tkaniny ...................................................................................................................... 26 6.3 Příze ........................................................................................................................... 27 7. Zájmový kroužek – Jehlička ............................................................................................. 28 7.1 Organizace pracovní hodiny (časový harmonogram) ............................................... 28 7.2 Bezpečnost a hygiena při práci ................................................................................. 29 7.3 Ukázka vyučovacích hodin ........................................................................................ 29 7.4 Přípravy ..................................................................................................................... 35 7.5 Vymezené cíle zájmového kroužku Jehlička .............................................................. 37 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 38 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 39 PŘÍLOHY................................................................................................................................. 41

ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma „Volnočasové aktivity dětí a mládeže – výchova k tradiční ruční výšivce“, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je ten, že se výšivce aktivně věnuji již patnáct let a jejímu kouzlu jsem zcela propadla. Jedná se o činnost, která v sobě spojuje jak praktické manuální dovednosti, tak i vědomosti o technice výšivky, její kráse a hlavně o významu výšivky jako nedílné součásti naší národní kultury. Je opravdu s podivem, že potomci tak vynikajících lidových vyšívaček nedokáží v dnešní době přišít ani knoflík, natož zalátat ponožky, o výšivce ani nemluvě. Pravdou je, že pracovní činnosti se vytrácejí z našeho školství. Jsem ale toho názoru, že by nějaká zkušenost v oblasti ručních prací měla být. Školní vzdělávací program klade důraz na velký rozvoj humanitních předmětů a pracovní činnosti se dostávají až na samý okraj výuky, což se projevuje na manuální zručnosti naší mládeže. Druhým důvodem, proč jsem si vybrala toto téma, bylo to, že jsem v minulém roce sama vedla kroužek vyšívání. Snažila jsem se formou kroužku „Jehlička“ poskytnout dětem a mládeži takovou volnočasovou aktivitu, která naplní jejich osobní volno a zároveň u nich prohloubí a upevní vztah k tomuto krásnému řemeslu. A i oni sami, doufám, propadnou výšivce a budou se jí dále zabývat s radostí a potěšením. V úvodních kapitolách své bakalářské práce se zabývám historií i tradicí výšivky a vymezením základních odborných pojmů s danou oblastí souvisejících. Dále se věnuji procesu předávání našeho kulturního dědictví z generace na generaci. Poukazuji na funkci lidové výšivky na všedním a svátečním oblečení našich předků a pokouším se vysvětlit symboliku určitých lidových motivů, a to i v interiérových výšivkách.

Z dostupných

literárních a internetových zdrojů přibližuji region Horácka, vývoj horácké výšivky a její druhy. V další části definuji základní pojmy z pedagogiky volného času, důležitost zájmových aktivit mládeže, funkci zájmových činností a jejich význam v životě každého jedince, roli pedagoga v této oblasti a možnost ovlivnění správného trávení volného času. Zaměřuji se na didaktické principy a výukové cíle mimo vyučování, estetiku a její vliv na utváření osobnosti. Vznikem estetické pedagogiky a jejím propojením s pracovně-technickými zájmovými činnostmi se zabývá poslední kapitola této části. 2

V praktické části se zaměřuji na podrobné popsání pomůcek a materiálů potřebných pro výšivku. Popisuji organizaci zájmového kroužku „Jehlička“, předkládám ukázky vyučovacích hodin, přípravy s metodickými poznámkami spolu s vymezením cílů, které jsem si stanovila na začátku působení v tomto kroužku. Chtěla bych propojit dovednosti, které jsem v tomto řemesle získala, spolu s pedagogickým působením tak, abych své svěřence motivovala k zájmu o umění našich babiček. A právě toto je hlavním cílem mé bakalářské práce. Snaha o seznámení veřejnosti s krásou ruční výšivky a obnovení dané tradice prostřednictvím zájmového kroužku Jehlička.

3

TEORETICKÁ ČÁST 1. Vymezení pojmů V této bakalářské práci se budeme setkávat s následujícími pojmy vycházejícími z odborné literatury autorů Čechová, L. Alena, Hladíková Anna 1 a Teršl, Stanislav2 a dalších zdrojů níže uvedených. Příze – délková textilie zhotovená z vláken, zpevněná zákrutem Textilie – souhrnný název pro textilní surovinu a z té vzniklý výrobek nebo polotovar Vyšívací steh – je ozdobné protažení nebo provázání nití od jednoho vpichu jehly k dalšímu. Vyšívání – mnohotvárná textilní technika, která spočívá v promyšleném řazení stehů v určitém obraze, jimiž se zdobí hladká plocha podkladové tkaniny. Známe mnoho způsobů vyšívání a pro každý z nich se hodí jiný druh příze a jiná podkladová tkanina. Řadíme sem i vyšívání korálky. Základním prvkem je vyšívací steh. Výšivka – plošná textilie, na níž je nejrůznějším uspořádáním stehů pomocí vyšívací niti tvořen vzor nebo ornament. Tkanina – je plošná textilie zhotovená na stavu. Zájmové činnosti - chápeme jako cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti i na správnou společenskou orientaci.3 Estetická výchova - je vnímána jako zastřešující pojem pro všechny výchovné snahy, které si kladou za cíl rozvíjet estetickou vnímavost a vybavit tak pro esteticky poučené působení člověka ve světě.4 Didaktické principy (někteří autoři používají také termínu didaktické zásady) - bývají definovány jako nejobecnější pravidla, která musí být respektována, jestliže má být vzdělávací proces účinný.5

1

ČECHOVÁ, L. Alena a HALÍKOVÁ, Anna. Dějiny odívání – Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha Lidové noviny 2004, 218 stran, ISBN 80-7106-668-0, str. 27 - 179 2 TERŠL, Stanislav. Malá encyklopedie textilií a odívání. Praha, SNTL 1989, 205 stran, ISBN 80-03-00066-1, str. 188. 3 PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999, ISBN 80-7178-295-5, str. 96. 4 Estetická výchova [ONLINE], dostupný na: http://www.estetickavychova.cz/category/o-esteticke-vychove/ [17. 2. 2014] 5 FILOVÁ, Hana, a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky, Brno: MU Brno, 1996. 95 stran, ISBN 80-210-1308-7, str. 13. 4

2. Historie výšivky 2.1 Historie výšivky ve světě Historie výšivky sahá dle autorky Čechové6 do dávné minulosti a jde opravdu o velice staré umění. Základem výšivky, tak jak ji známe dnes, byla potřeba spojit dva kusy kůže a později látky dohromady, zpevnit okraje, či přizpůsobit velikost oděvu pomocí skladů a vrapů tak, aby se pohodlně nosily (první doklady o primitivních „výšivkářských“ technologiích pocházejí z neolitu). Postupem času se tyto základní stehy začaly vyvíjet do bohatých vzorů a právě zde můžeme hovořit o první výšivce, která neplnila pouze funkci ryze praktickou, ale je zde i složka estetického pojetí, která poznamenala další vývoj výšivky. Bohužel se nám nezachovaly téměř žádné artefakty vyšívaných děl, protože textilie mají omezenou životnost, a když nejsou správně udržovány, dojde velice rychle k jejich zničení. Proto je přesný vývoj výšivkářského umění zahalen jistým závojem nejasností. Řekové spojovali výšivku s bohyní Minervou, Peruánci s Mama Ellou, manželkou jejich prvního panovníka Mango Capaca, a Číňané věří, že ji objevila žena císaře Jaa. V Číně se také výšivka dostala na úroveň umění a Číňané si jí nesmírně váží a uctívají ji, a to nejen pro její krásu, ale také pro symboliku, kterou znázorňuje. Výšivka je s největší pravděpodobností starší než tkané vzory, oblíbená byla pro možnost vytváření oblých tvarů, na rozdíl od tkanin. S největší pravděpodobností byl první technikou výšivky řetízkový steh a později se objevil steh plný. Poté se výšivka rozšířila do Egypta a Indie, zde archeologové objevili nálezy staré přibližně 3600 let. Jde především o písemné záznamy o tomto umění, malířská a sochařská díla. K velmi vyspělé výšivkářské kultuře před naším letopočtem se řadil Řím a Babylon. Do Evropy se výšivka dostala počátkem našeho letopočtu. Nedochovaly se nám ale bohužel žádné památky. První dochovaná památka svědčící o umění výšivky pochází z 11. století našeho letopočtu. Jedná se o nástěnný koberec, 70 metrů dlouhý a 50 centimetrů široký, který se nachází ve francouzském městě Bayeux. Jde o vyšívaný příběh normanské invaze do Anglie vedené Vilémem Dobyvatelem roku 1066. Na tapiserii je zobrazeno 623 osob, 202 koní, 55 psů, 49 stromů, 41 lodí a 2000 latinských slov. 6

ČECHOVÁ, L. Alena a HALÍKOVÁ, Anna. Dějiny odívání – Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha Lidové noviny 2004, 218 stran, ISBN 80-7106-668-0, str. 17 – 149. 5

Obr. č. 1: Tapiserie z Bayeuxu 7

Jedná se o tapiserii z Bayeuxu královny Matyldy, nejmonumentálnější výšivku středověku. Kolem roku 1350 se začaly vyvářet systémy cechů, v jejichž rámci pracovali specializovaní řemeslníci. Krumplíři prováděli výšivky kovovými nitěmi, někteří v kombinaci s hedvábím, ti se nazývali „seidennetři“. V této době vzkvétal v Paříži cech výrobců speciálních sáčků, tzv. boursiers, které byly vyšívané zlatem, stříbrem a hedvábím. Tyto sáčky se nosily zavěšené na dlouhé šňůře a odlišovaly se podle účelu, ke kterému sloužily. Velký rozmach nastává ve 14. a 15. století, kdy byly velmi známé váčky na almužnu. Renesance znamenala návrat k antice, tomu se podřizovala i móda tehdejší doby. Ze začátku se zdobila bílá režná plátna laickou výšivkou, především to byly ručníky a utěrky, pokrývky a polštáře, začátkem 15. století se výšivky začínají objevovat jak na ženském, tak na mužském oděvu a staly se viditelnou součástí módního oblečení. V této době se poprvé objevila archaická šitá krajka, nejstarším druhem této krajky je retičela s geometrickými vzory, nejkvalitnější šité krajky pocházely z Benátek, odkud se dovážely do celého světa. Zde nalezneme i první písemný doklad, kterým je tištěný vzorník pocházející z německých měst Augsburku, Lipska a Kolína nad Rýnem z let 1524 – 1529. Například svazek Petera Quentela Eyn new kunstlich boich, který obsahuje výběr evropských geometrických vzorů pro vyšívání. Benátky zaujímaly vedoucí pozici ve vyšívačském umění i v 16. a 17. století, kdy se zde objevil nový typ výšivky, tzv. mřížková výšivka. Obleky se tu zdobily také velice bohatě krumplováním, které bylo uspořádáno do pruhů, nebo kolem prostřihů. Velice oblíbeným zdobením v této době bylo ozdobné prošívání podle předkresleného ornamentu. Období po smrti Ludvíka XIV., nazývané jako regence, ve kterém za nezletilého Ludvíka XV. vládl Filip II. Orleánský, bylo časem změn a oživení kulturního života. Začaly se používat 7

Tapiserie z Bayeux [ONLINE], staženo z: http://blog.zbroj.info/vysivka-z-bayeux, [1. 8. 2013]

6

vyšívané dekorativní ornamenty, které obohatily výšivku této doby a připravily půdu pro nové ozdobné výšivky v období rokoka. Motiv rokaje nalézá svůj původ ve tvaru mušle a je stylizován písmeny SC. Módu v této době určují panovnické dvory a v jejich čele stojí francouzský dvůr za vlády Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Tehdy vzniká také nový druh výšivky – výšivka žinylkou (z francouzského slova chenille-housenka). Žinylka se dodávala jako vyšívací příze s bohatou paletou odstínů, vytvářely se z ní plastické části výšivek, nejčastěji to byly bohaté květy. Zde se také poprvé objevují vyšívané polotovary. Tyto dekorace se většinou umisťovaly na klopy kapes, manžety rukávů, na límce. Polotovary obsahovaly i knoflíky. V německém Norimberku roku 1720 vydal nakladatel Johann Christoph Weigel tištěný vzorník obsahující předlohy výšivek na oděvy a dámské náprsenky. Na přelomu 18. a 19. století se výšivka využívala hojně i v pánském šatníku, především na vestách, těch musel mít elegantní muž hned několik na výběr. Velice moderní byly květinové motivy s módními růžičkami, ale i žánrové výjevy, které byly zpracovány do jednotlivých střihů oděvů. Zde se také setkáváme s úřednickými uniformami, které byly bohatě krumplované. Podle toho, jak byla uniforma zdobená, se dalo odhadnout společenské postavení jejího nositele. V 19. a 20. století můžeme výšivku rozdělit na dva základní směry: výšivku ruční a strojovou. V důsledku vědecko-technické revoluce, která se nevyhnula ani výšivce, se začala rozmáhat strojová výšivka. V dnešní době se zejména kreativní mládež, která vytváří nový, odlišný rázovitý směr ošacení, často vrací k vlastnoručně vyrobeným textilním dekoracím.

2.2 Historie výšivky u nás Autorka Drahomíra Stránská se věnuje ve své knize8 historii výšivky u nás. Uvádí, že i u nás kolem 10. a 11. století výšivka již existovala, ale vyskytovala se převážně v klášterních dílnách a byla určena k církevním účelům. Až později se začala prosazovat i ve světském životě tehdejších obyvatel. Za období největšího rozmachu výšivky můžeme považovat renesanci. V této době začala vrchnost na svých panstvích zakládat velké množství specializovaných dílen, ve kterých pracovaly poddanské ženy. Veškeré nástroje spojené se zdobením oděvů patřily k symbolům pravého ženství tehdejší doby. Nevyšívaly ale pouze poddané ženy, 8

STRÁNSKÁ, Drahomíra. Lidové kroje v Československu, pod záštitou národopisné společnosti Českoslovanské vydalo nakladatelství J. Otto v Praze, str. 4 - 25 7

vyšívalo se i na panovnických dvorech. Například manželka uherského panovníka Ludvíka I. Alžběta velice ráda vyšívala, stejně tak jsou dochované záznamy o zájmu v této oblasti u Elišky Přemyslovny, ta si prý sama vyšila svůj svatební šat. Skutečným pokladem českého vyšívání je Heinigenská tapiserie, která byla zhotovena rohu 1519 v ženském saském klášteře a nyní je umístěna v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Obr. č. 2: Tapiserie z Heinigenu9

V 19. století měla ruční výšivka naposledy výsadní postavení, co se módy týče. Během 19. století se totiž vyostřil souboj mezi ruční výšivkou a výšivkou strojovou. Na denním a večerním oblečení sice přetrvávala ruční výšivka, na spodní prádlo a dětské oblečení se však začalo používat strojové výšivky. Ve 20. století už sice neměla výšivka takové postavení jako v předchozích staletích, ale přesto zůstala významným prvkem odívání, a to hlavně v určitých obdobích dějin našeho národa. Za doby protektorátu Čech a Moravy za podpory svérázového hnutí, které organizovalo Sdružení české módy, vyjadřovali obyvatelé české národnosti tímto stylem oblékání a výrobou národních krojů své vlastenectví. Po druhé světové válce v roce 1949 byl založen oděvní ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se navrhovali nové výšivkové vzory a jejich využití v běžném životě. Znárodněné módní salóny se sdružily do Státního ústavu školského pro domácí průmysl, který byl roku 1964 přejmenován na Školský ústav umělecké výchovy a zařazen pod ministerstvo kultury. Od roku 1956 až do roku 1966 se součástí stala i Střední umělecko-řemeslná škola, kde se vyučovaly veškeré ruční práce. 9

Tapiserie z Heinigenu [ONLINE], dostupný na: http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/235192, [19. 7. 2013] 8

V dnešní době, kdy si může každý podle svého vkusu vybrat z rozmanitých materiálů a ozdob na oděvy, se zdá, že výšivka ustoupila do pozadí. Je pravda, že není tak rozšířená jako dříve a její zhotovení ovládá již bohužel čím dál méně lidí, neznamená to ale její zánik. Mnoho lidí se vrací k jak k tradiční lidové výšivce (šití krojů), tak i k využití výšivky v moderním odívání, např. Blanka Matragi , která je velice známá používáním hned několika typů výšivek na svých modelech.

9

3. Využití výšivky v současnosti V součastné době, kdy na všechno máme speciální stroje, které vyšívají tisíckrát rychleji než zručná vyšívačka, se může zdát, že toto umění nemá žádnou šanci. Opak je ale pravdou. Nevyšívá se sice v každé domácnosti, jak tomu bylo dříve, ale šikovné ruce našich žen přesto nezahálejí. Výšivka se používá převážně na dekorační textilní předměty v domácnosti. Samostatnou kapitolu tvoří ruční výšivky v oděvním průmyslu, ty provádí profesionální vyšívačky a cena těchto modelů je proto také tak vysoká. „Čím výše roste strom, tím složitější jsou zákony jeho růstu. To znamená, že žádný celek nesmí stanout, spokojit se dědictvím po předcích, nýbrž doplňovat je a zas a zas novým přínosem.“10 Předávání tradičního umění je vědomý proces, jehož úkolem je seznamování mladých generací s uměním našich předků. Vede k pochopení hodnoty lidové kultury a k seznámení s rukodělnou výrobou u nás. Toto umění se předává z generace na generaci, jedná se o důležitou složku naší minulosti i budoucnosti.

3.1 Lidová výšivka „Lidová výšivka byla ve své původní funkci spojena se všedním i svátečním oděvem venkovského obyvatelstva.“11 Lidová výšivka patří neoddělitelně k tradiční lidové kultuře, která je součástí kulturního bohatství každé země. Lidová výšivka je velice úzce spjatá se životem našich předků. V přirozeném rodinném prostředí jedince, kterým rodina bezesporu je, se stala i výšivka jednou z nejdůležitějších složek předávané tradice. Toto umění se předávalo z generace na generaci a stalo se trvalým dokladem výtvarných schopností našeho lidu. Naše babičky, prababičky a jistě i jejich předchůdkyně ovládaly nejenom techniky, které jsou potřebné ke zvládnutí výšivky, ale měly i velké výtvarné cítění, které můžeme obdivovat v našich muzejních sbírkách. Svojí fantazií a šikovnýma rukama vnesly nesmrtelnost do lidové výšivky a vytvořily trvalé hodnoty, které obdivuje celý svět, bez ohledu na ubíhající čas. Jedná se o nesmírně bohaté dědictví, které je v lidové výšivce skryté. 10

JANČAR, Josef. Lidová rukodělná výroba na Moravě. Vydal ústav lidového umění ve Strážnici v roce 1988, str.7. 11 SVOBODOVÁ, Vlasta. O horáckých výšivkách. Vydalo Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou, pracoviště Horácké muzeum v Nové Městě na Moravě ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha 1987, str. 6. 10

„Lidové výšivky nám bohatstvím svých vzorů názorně dokládají, jak vytříbený výtvarný smysl měl náš lid, s jakou láskou a pečlivostí si zdobil textilie používané v denním životě.“12 Lidová výšivka tvoří samostatnou kapitolu v historii výšivky. Byla do značné míry ovlivněna šlechtickým a měšťanským prostředím, největšího rozmachu dosáhla v první polovině 18. století a tento rozkvět trval až do první poloviny 19. století.

3.2 Horácká výšivka „Mluvíme-li o horáckých výšivkách na Českomoravské vysočině, neznamená to, že jsou výšivky v celé oblasti stejné. I když v nich převažují společné znaky, spočívající v morfologii motivů, přece jen mají výšivky v jednotlivých okrscích typický regionální ráz, který se jeví v kompozici motivů a barevnosti. Rozmanitost podle okrsků souvisí se zvláštnostmi v lidovém kroji žen: zvláště patrna je v obřadních textiliích. Zhruba můžeme rozdělit celou oblast na severní a jižní polovinu: na české straně je mezním místem Havlíčkův Brod, na Moravě Velké Meziříčí.“13 Asi nejdůležitější funkcí horácké výšivky je její funkce obřadní, která měla za úkol začlenění do rodinného a společenského života na vesnici. Typická je ornamentika, která se zde objevuje velice často. Díky poloze Horácka nese výšivka znaky přechodné oblasti. Výšivka na Českomoravské vysočině se vyznačuje jednoduchostí tvarů i kompozice a barevnou střídmostí. Z motivů jsou pro tento region typická poupata, „větrník“, šípky, srdíčka, růže, doplněné lístečky, velmi často se objevují i geometrické tvary – kola, lichoběžníky, ovály, tyto motivy jsou spojovány různě tvarovanými čarami. Za zmínku stojí rostlinné ornamenty, které měly symbolizovat lásku a plodnost. Samostatnou kapitolu tvoří výšivka figurálních obrazů, které zobrazují postavy lidí nebo ptáčky. Zdejší výšivka dosahuje vysoké estetické a technologické hodnoty. 3.2.1 Region Horácko Region Horácka můžeme rozdělit na tři menší podregiony. Jedná se o území Moravského Horácka,

Podhorácka

a

Českého

Horácka.

Moravské

Horácko

se

rozkládá

od Žďáru nad Sázavou, přes Nové Město na Moravě, Bystřici nad Pernštejnem, Velké Meziříčí, Telč, Dačice, Jemnici, Třebíč až po okolí Moravských Budějovic. Zde přechází 12

HOŠKOVÁ, Miloslava. Výšivky Severozápadní Moravy. Vydalo Okresní muzeum v Šumperku v roce 1985 jako 16. svazek Metodických příruček, Olomouc, SmKNV – Kult. 385/84-Neme/Ma/403/16, str. 5. 13 SVOBODOVÁ, Vlasta. O horáckých výšivkách. Vydalo Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou, pracoviště Horácké muzeum v Nové Městě na Moravě ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha 1987, str. 6 – 21. 11

do území Podhorácka přes Náměšť nad Oslavou až do Tišnova. Do regionu Českého Horácka náleží Hlinecko, Polička, Humpolec, Zálesí, okolí Pelhřimova a Počátek. Zde je oblast Horácka přerušena územím kdysi obsazeným německou menšinou. To se rozkládá od Havlíčkova Brodu přes Štoky, Jihlavu, až ke Stonařovu. Obyvatelstvo ovlivnila tato německá menšina natolik, že se to odrazilo i v lidové tvořivosti, kroje a výšivky zde byly zcela odlišné od klasické horácké tradice. Obr. č. 3: Podoblasti Horácka - mapa14

3.2.2 Historie horácké výšivky Nejstarší záznamy o výšivce na Moravském Horácku nalézáme již na počátku osídlení severní části této oblasti. Tato zmínka se nachází ve veršovaném rukopise Cronica Domus Sarensis, je zde zmínka s roku 1263 mnicha žďárského kláštera Jindřicha Řezbáře o jedné šikovné vyšívačce, která byla ve službách manželky pana Bořka z Obřan. Jmenovala se Leukardis, vyšívala na hedvábí zlatem a jednalo se převážně o klášterní výšivky.15

14

Podoblasti Horácka – mapa [ONLINE], dostupné na: http://zamek-trebic.cz/lidovakultura.html, [19. 7. 2013] MARKOVÁ, Zdenka. Horácká lidová výšivka. 1988, pod číslem 3714 – 293/88, ZUČ OKS Žďár nad Sázavou, str. 4. 15

12

Další zprávy pocházejí z městských domácností 16. a17. století. Výšivka zda našla uplatnění na prostěradlech, šátcích, plachetkách a mužských měšcích. Vyšívalo se především hedvábím a harasovou vlnou. Barevná škála byla červená, modrá, černá a výjimečně bílá. Výrazné zdobení oděvu bylo v této době povoleno a dostupné pouze privilegovaným skupinám obyvatelstva z vyšších společenských vrstev. Proto na vesnicích byla běžná pouze drobná výšivka. Povolená byla určitá délka sukní a užívání materiálů, které nesměly být dováženy. Roku 1673 věnovala zručná vyšívačka z Moravskobudějovicka kostelu plachetku na oltář s tenkého lněného plátna. Byla vyšita bíle, rostlinnými ornamenty a patří mezi první dochované doklady lidové výšivky na Horácku.16 V době reforem císaře Josefa II. (1750) se výšivka začíná často objevovat i u prostého lidu. Z tohoto období se nám dochovalo již větší množství vyšívaných textilií. Devatenácté století přineslo velký rozkvět bílé výšivky, která je pro Horácko tak typická. Změna používaného hrubého domácího lněného materiálu na jemné bavlněné plátno (které bylo určeno především na oděvní součástky), přinesla i změnu u používané barevné škály lidové výšivky. Zánik lidové výšivky v plošném rozsahu přichází na konci 19. století, a to z důvodu nových školských osnov, kam byla sice zařazena i povinná výuka ručních prací, která se však lišila od klasických lidových tradicí. Ve 20. století se lidé k lidové výšivce začali vracet, bohužel velmi rozšířenou vlnu svérázu při obnově krojů za nacistické okupace, můžeme z etnografického hlediska na základě dochovaných exemplářů považovat pouze za silný projev národního uvědomění a jistý způsob vzdoru proti nacistické nadvládě. Výjimkou je Telčsko, kde se lidový kroj díky úsilí zdejšího obyvatelstva za podpory národopisných odborníků dále uchovával v původní podobě. Snaha o použití lidové výšivky se projevila v 60. letech 20. století, kdy se stala inspirací tehdejších výtvarníků Ústředí lidové umělecké výroby. Náměty z lidové výšivky použili při realizaci v moderních interiérech a při textilní návrhářské činnosti (závěsy, polštáře, přehozy). V textilním odvětví se začaly znovu objevovat klasické vzory lidové výšivky (na síťovaných záclonách, na kapsičkách zakázkově šitých oděvů, vyšívaných límečcích halenek a podobně).

16

MARKOVÁ, Zdenka. Horácká lidová výšivka. 1988, pod číslem 3714 – 293/88, ZUČ nad Sázavou, str. 4. 13

OKS Žďár

V součastné době se usilovně pracuje na obnově krojů pro národopisné soubory. Bohužel se zde setkáváme se strojovou výšivkou na oděvních součástkách kroje. Jedním z důvodů je nedostatek peněz, ale druhý důvod, který je závažnější, je nedostatek vyšívaček, které by byly schopné odvést precizní práci. 3.2.3 Druhy horácké výšivky Horáckou výšivku můžeme dle Vlasty Svobodové17 rozčlenit ze tří základních hledisek:  Formální hledisko o dle barvy (bílé, dvoubarevné, vícebarevné) o dle výšivkového materiálu (vyšívané přízí, bavlnkou, vlnou,…) o dle technologie (využití různých typů stehů, ažur, pavoučků,…)  Obsahové hledisko o dekorativní výšivky o symbolické výšivky (strom života) o narativní charakter výšivky (výšivky znázorňující určitá scény z lidového prostředí např. svatební průvod)  Funkční hledisko o církevní výšivky (dečky na oltář, šatičky pro Jezulátko a můžeme do této skupiny zařadit i křtící oblečky) o části oblečení (šátky, manžety, límečky, kordulky, zástěry,…) o dekorativní textilie (ubrusy, přehozy na postele,…)

17

SVOBODOVÁ, Vlasta. O horáckých výšivkách. Vydalo Okresní muzeum ve Žďáře nad Sázavou, pracoviště Horácké muzeum v Nové Městě na Moravě ve vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha 1987, str. 7-17. 14

4. Zájmové činnosti dětí a mládeže Zájmové činnosti jsou takové aktivity, při nichž rozvíjíme své schopnosti na základě svého svobodného rozhodnutí věnovat se této určité činnosti. Pomáhají nám zdokonalovat naše schopnosti a dovednosti. Důležitou součástí zájmové činnosti je i vytváření dobrého kolektivu a rozvíjení komunikačních schopností jedince. „Zájmové činnosti chápeme jako cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti i na správnou společenskou orientaci.“18 Dělení zájmových činností podle obsahu (dle autorky Pávkové19):  zájmové činnosti společenskovědní – národní povědomí (dodržování tradic), vlastivědné obory, historické obory, sběratelství, studium cizích jazyků 

zájmové činnosti pracovně-technické – různé modelářské kroužky a kroužky šikovných rukou, kroužky vaření, kroužky zaměřené na výpočetní techniku

 zájmové činnosti přírodovědné o chovatelské – rybářství, včelařství, myslivost o pěstitelské – botanické zahrady, práce na zahradě, pěstování pokojových rostlin  zájmové činnosti esteticko-výchovné o výtvarné – výtvarné techniky, poznávání výtvarného umění o hudební – zpěv, hra na hudební nástroje, poslech hudby o literárně-dramatické – četba, recitace, literární tvorba  zájmové činnosti tělovýchovného, sportovního a turistického zaměření – gymnastika, tanec, plavání, lyžování, sportovní hry

18

PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999. 232stran, ISBN 80-7178-295-5, str.96 19 PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999. 232stran, ISBN 80-7178-295-5, str.93-97 15

4.1 Zájmové činnosti a jejich význam v životě každého jedince Zájmová mimoškolní činnost je dobrovolná a jedinec má právo se rozhodnout pro takovou aktivitu, která mu vyhovuje a je středem jeho zájmů natolik, že se v tomto určitém zájmu hodlá dále rozvíjet. Tyto mimoškolní činnosti mají velký význam v dalším životě jedince, protože ho naučí jistému řádu, poznávání vlastních možností a pomohou mu získat nové zkušenosti. Díky těmto návykům nebudou mít problémy s trávením volného času v dospělosti. V mimoškolní činnosti, jakou volnočasové kroužky jistě jsou, se vytvářejí nové skupiny, zcela odlišné od třídního kolektivu. Jsou zaměřeny na určitou společnou činnost, bývají menší než třídní kolektiv a účastníci mohou být i v různých věkových kategoriích.

4.2 Role pedagoga zájmových činností Role pedagoga, který pracuje s mládeží mimo vyučování, je velice důležitá. Musí vytvořit nejen bezpečné a tvořivé prostředí, ale zajistit i pohodu a spolupráci v kolektivu, rozvíjet zájem a vnímat individuální potřeby jedince. Je proto důležité, aby své svěřence vhodně motivoval a podporoval jejich tvořivost a zájem o společnou činnost. Pedagog zájmových činností musí mít samozřejmě odborné znalosti a dovednosti, ale mezi nejdůležitější předpoklady pedagoga patří komunikativní dovednost. „Úspěšný může být jen ten vychovatel, který má děti rád, dokáže s nimi vytvořit kladné vztahy a získat si jejich důvěru. Výhodou v porovnání s učitelem je, že není vázán osnovami a klasifikací, což mu poskytuje velký prostor pro pedagogickou tvořivost a co nejširší použití kladné motivace. To je na práci vychovatele nejkrásnější, ale zároveň je v tom jeho práce velmi náročná.“20

4.3 Zájmové činnosti a jejich vliv na estetické cítění dětí a mládeže Estetická výchova utváří estetický názor jedince a ovlivňuje jeho osobnostní ideály. Soustavně rozvíjí chápání, vnímání, seznamuje mládež s uměleckými díly národní i světové kultury, rozvíjí umělecké schopnosti a dovednosti a probouzí jejich zájem o tuto oblast.

20

SCIGIEL, Michal, SCIGIELOVÁ, Petra: Kapitoly z technické zájmové činnosti, Brno: Paido, 2003, 77 stran, ISBN 80-7315-045-X, str. 10 16

Teorie estetické výchovy vychází ze dvou základních vědních oborů, z estetiky a z pedagogiky. Můžeme tedy na ni pohlížet jako na průnik poznatkových systémů těchto dvou oborů:21 Obr. č. 4: Vznik estetické pedagogiky22

estetika

pedagogika estetická pedagogika

Estetická výchova se zabývá sociální a psychickou kultivací vychovávaného a vede ho k tvůrčí činnosti a seberealizaci. Vždyť i v hierarchii potřeb osobnosti stojí estetická potřeba na samém vrcholu této pyramidy potřeb. Vyjadřuje touhu člověka po styku s něčím krásným, co by ho naplnilo uspokojením. Estetická výchova chování a myšlení jedince ovlivňuje, mění jeho názory a kultivuje ho. Nejedná se pouze o vytváření nových uměleckých děl nebo jejich obdivování, díky estetické výchově získává mládež estetické hodnoty, např. v oblastech: úprava životního prostředí, národní kultura a její dědictví, kultura mezilidských vztahů atd.

4.4 Zájmové činnosti pracovně-technické Pracovně-technické činnosti se zaměřují na manuální dovednosti, jejich zlepšení a osvojení nových technických poznatků, které se následně učíme využívat v praxi. Úkolem pracovně- technické činnosti je podpora zájmu o tuto oblast. Okruhy pracovně- technických zájmových činností dělíme dle autorky Pávkové na:23  práce s různými materiály (papír, karton, dřevo, kov, textil, plasty, sklo, drobný přírodní a technický materiál, modelovací hmoty)  práce se stavebnicemi, konstruktivní práce  montážní a demontážní činnosti (koloběžka, kolo, motocykl, údržba, drobné opravy)

21

KUČEROVÁ, Stanislava za kolektiv. Texty ke studiu otázek výchovy. Brno 1992, 147 stran, ISBN 80-210-0432-0, str. 67 22 KUČEROVÁ, Stanislava za kolektiv. Texty ke studiu otázek výchovy. Brno 1992, 147 stran, ISBN 80-210-0432-0, str. 67 23 PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999, 232stran, ISBN 80-7178-295-5, str. 95

17

 drobné opravy hraček, pomůcek, vybavení  modelářské práce  elektrotechnika, elektronika, výpočetní technika, audio a videotechnika  seznamování s různými profesemi (besedy, exkurze, filmy)  příprava pokrmů  činnosti související s dopravní výchovou

4.5 Zájmové činnosti esteticko-výchovné – výtvarné zájmové činnosti Díky esteticko-výchovné činnosti se formuje vztah jedince k přírodě, společnosti a jejím kulturním hodnotám. Výtvarné zájmové činnosti jsou zaměřené na vlastní tvořivé aktivity, které vnášejí do života jedince nové a cenné zážitky a poznatky, jež ho obohacují. V estetické výchově lze používat různé výchovné a vyučovací metody, které musejí být samozřejmě přiměřené věku a schopnostem žáků. Výtvarné zájmové činnosti:24  výtvarné osvojování skutečnosti, využití různých výtvarných technik, (malba, kresba, grafické techniky, modelování, kombinované techniky) 

práce s výtvarnými prostředky, spojená s experimentováním (hra s barvou, dekorativní práce, modelování a organizace prostoru, výtvarné práce a materiály)

 poznávání a chápání výtvarného umění (návštěvy výstav, práce s literaturou o výtvarném změní)  aplikace estetických a dalších požadavků na životní prostředí, kultura chování, stolování, kultura těla a oblékání

24

PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999, 232 stran, ISBN 80-7178-295-5, str.96 18

5. Didaktické principy (volnočasové vyučování) „Didaktické principy (někteří autoři používají také termínu didaktické zásady) bývají definovány jako nejobecnější pravidla, která musí být respektována, jestliže má být vzdělávací proces účinný. Tato pravidla byla formulována na základě dlouhodobých zkušeností, ke kterým dospěli lidé v průběhu historického vývoje vzdělání.“25

5.1 Výukové metody a cíle Komplexní klasifikace základních skupin metod výuky:26 A. Metody z hlediska pramene poznání typu poznatků – aspekt didaktický 1. Metody slovní 1. Monologické metody (např. vysvětlování, přednáška atd.) 2. Dialogické metody (např. rozhovor, diskuze, dramatizace) 3. Metody písemných prací (např. písemná cvičení, kompozice) 4. Metody práce s učebnicí, knihou 2. Metody názorně demonstrační 1. Pozorování předmětů a jevů 2. Předvádění (předmětů, modelů, pokusů, činností) 3. Demonstrace obrazů statických 4. Projekce statická a dynamická 3. Metody praktické 1. Nácvik pohybových a pracovních dovedností 2. Žákovské laborování 3. Pracovní činnost (v dílnách, na pozemku) 4. Grafické a výtvarné činnosti B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický 1. Metody sdělovací 2. Metody samostatné práce žáků 3. Metody badatelské, výzkumné

25

FILOVÁ, Hana, a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky, Brno: MU Brno, 1996. 95 stran, ISBN 80-210-1308-7, str. 13. 26 MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. MU Brno, 2003, 104 stran, ISBN 80-201-3123-9, str. 34, 35. 19

C. Struktura metod s hlediska myšlenkových operací - aspekt logický 1. Postup srovnávací 2. Postup induktivní 3. Postup deduktivní 4. Postup analyticko-syntetický D. Varianty metod z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuální 1. Metody motivační 2. Metody expoziční 3. Metody fixační 4. Metody diagnostické 5. Metody aplikační E. Varianty metod z hlediska výukových forem a prostředí – aspekt organizační 1. Kombinace metod s vyučovacími formami 2. Kombinace metod s vyučovacími pomůckami To, se kterou výukovou metodou bude pedagog pracovat, musí být rozhodnuto již při plánování, promýšlení a přípravě vyučovací hodiny. Protože metodu, kterou si k dosažení výukových cílů učitel vybere, musí dokonale ovládat a vhodně ji používat v praxi. Vyučovací hodině musí předcházet podrobná analýza připravovaného výchovně vzdělávacího cíle. Správná aplikace těchto metod, přispívá k rozvíjení žákovské aktivity a dovednosti. Výukové cíle v zájmové činnosti Výukovým cílem rozumíme relativně stálý stav (změnu) osobnosti žáka, kterého má být výukou dosaženo. Je zřejmé, že zatímco výukový cíl představuje plánovaný stav (změnu), výsledek výuky je reálným stavem (změnou). Výukový cíl a výsledek výuky tak tvoří komplementární dvojici, která je základem nejen pro měření výsledků výuky, ale i pro její vědecké řízení.27

5.2 Požadavky na výchovu mimo vyučování Dle Pávkové28 můžeme úspěšné pedagogické působení charakterizovat těmito pedagogickými požadavky, které jsou vlastně souhrnem pokynů, požadavků a zkušeností z pedagogického

27

BYČKOVSKÝ, P. Základy měření výsledků výuky. Praha, VÚIS 1983, s. 32 -33. PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999, 232stran, ISBN 80-7178-295-5, str.47-49 28

20

procesu, při respektování těchto požadavků můžeme objektivně posuzovat výchovné působení v oblasti výchovy mimo vyučování. Požadavek pedagogického ovlivňování volného času Tento požadavek má vést pedagoga k citlivému vedení dětí při výběru vhodných volnočasových aktivit, protože každé dítě má právo na účelné trávení volného času. „Toto právo je zakotveno v Úmluvě o právech dítěte.“29 Požadavek jednoty a specifičnosti vyučování a výchovy mimo vyučování Jedná se o požadavek na realizaci výchovného cíle, který má za následek rozvoj osobnosti dítěte. Právě v době mimo vyučování můžeme za pomoci specifických prostředků naplňovat stanovené výchovné cíle. V této oblasti je velice důležitá spolupráce pedagogů a pedagogů volného času. Požadavek dobrovolnosti Při práci s dětmi a mládeží v jejich volném čase patří tento požadavek k nejdůležitějším. Je důležité, aby děti navštěvovaly volnočasové činnosti rády a dobrovolně. Pedagog tedy musí navodit takovou atmosféru, aby se zde cítily dobře a s naplánovaným programem souhlasily. Zde

je

nejdůležitější

schopnost

pedagoga

děti

a

mládež

vhodně

motivovat

a respektovat i jejich přání a potřeby. Požadavek aktivity Zde se předpokládá aktivní účast dětí a mládeže ve všech fázích společné činnosti. Samozřejmostí je zde podporování iniciativy, samostatnosti a kreativity. Požadavek seberealizace Zažití úspěchu je významným prvkem pro rozvoj každého člověka. I dítě, které není ve škole zrovna úspěšné, může mimo vyučování/při volnočasových aktivitách vynikat. Jedná se o takovou činnost, ve které jednotlivec může uplatnit své specifické vlohy a docílit úspěšnosti ve vybrané oblasti, která je mu blízká.

29

PÁVKOVÁ, Jiřina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál, 1999, 232stran, ISBN 80-7178-295-5, str.47 21

Požadavek pestrosti a přitažlivosti Činnosti plánované a spontánní by měly být vždy v rovnováze. Použité metody a formy práce by měly být motivující, zajímavé a přitažlivé. Předpokládá se zde respektování individuálních potřeb účastníků volnočasových aktivit. Požadavek zajímavosti a zájmovosti Jedná se o nejdůležitější součást obsahu výchovy mimo vyučování. Do této výchovné části můžeme řadit: rozvíjení, podporu, zdokonalování a prohlubování zájmu o určitou zájmovou aktivitu. Požadavek citlivosti a citovosti Pedagog zde musí přihlížet na věk účastníka zájmové aktivity, na jeho citlivost a emocionalitu. Požadavek orientace na sociální kontakt Záměrem volnočasových aktivit je vlastně slučování jedinců se stejným zaměřením bez ohledu na jejich sociální postavení ve společnosti, kde si jedinec v této skupině najde své místo.

22

PRAKTICKÁ ČÁST 6. Pracovní pomůcky a materiály V této kapitole jsem čerpala převážně z odborných publikací týkajících se výšivky.

6.1 Základní pomůcky Jehla - skládá se ze tří částí, ucho jehly, do kterého se provléká nit, tělo jehly a špička jehly, ta je určena k propichování materiálu. Jehly, které využíváme v součastné době, jsou kovové, ale v dřívějších dobách se používaly jehly ze dřeva nebo kostí. Jehla byla velkou vzácností a v rodině se dědila. Druhy jehel: žinylková jehla, vyšívací, šicí, kloboučnická, goblénová Obr. č. 5: Druhy jehel30

Žinylková jehla Silná jehla s velkým ouškem, která má ostrý hrot. Hodí se pro vyšívání silnými nitěmi (např. vlněná příze, silné hedvábí, kovové těžké nitě, vyšívací bavlnka – 6 nití, používá se i na vyšívání stuhou. Tato jehla se vyrábí ve velikostech 18-24. 30

Druhy jehel [ONLINE], dostupný na: http://www.bargello.cz/P.DM010.vysivaci-jehly-vel-5-10 [21. 8. 2013] 23

Vyšívací jehla Jedná se o tenčí jehlu s protáhlým, velkým ouškem. Jsou to jehly velikosti 9-10 a 3-8. Tyto jehly jsou vhodné převážně na zhotovování jemné výšivky, při kterých se používají dvě nitky z bavlnky, nebo pro výšivku přírodním nebo umělým hedvábím. Šicí jehla Univerzální jehla, která má kruhové ouško, a proto se hodí jak pro jemnou výšivku, tak i k uzlíčkovým stehům. Velikost těchto jehel se uvádí 9-11, 5-8 a 1-4. Je vhodná k ručnímu našívání. Kloboučnická jehla Má drobné ouško, ne o moc širší nežli tělo jehly samotné. Je ideální pro uzlíčkové stehy a je neocenitelným pomocníkem při našívání korálků a protahování tunýlků, které jsou často součástí výšivky. Velikosti této jehly jsou 9-11, 5-8, 1-4. Pro tuto jehlu je typická i výšivka kovovými nitěmi nebo silnou kroucenou přízí. Goblénová jehla Středně dlouhá jehla se silným tělem, protáhlým ouškem a tupým hrotem. Tupý konec jehly pronikne jednotlivými mezerami v tkanině, aniž by ji porušil. Je ideální na vyšívání křížkového stehu, na ozdobné mřížkové stehy v jemných lněných tkaninách nebo pro vyšívání vlnou. Velikosti této jehly jsou největší, a to 26-28 a 18-24. Dvouhrotová jehla Jedná se o velice specifickou jehlu, která se používá na křížkovou výšivku nebo výšivku gobelínů. Obr. č. 6: Jehla31

31

Jehla [ONLINE], dostupný na: http://www.rucniprace.cz/v_vysivaci-nuzky.php, [19. 7. 2013] 24

Nůžky - v obecné definici se o nich hovoří jako o dvou čepelích, které k sobě těsně přiléhají a slouží k oddělování různých materiálů. K vyšívání používáme především nůžky hodně ostré, které jsou převážně rovné, a na některé speciální výšivky se používají nůžky se zahnutou špičkou. Obr. č. 7: Nůžky32

Vyšívací rámy, kroužky a bubínky - mají za úkol držet podkladový materiál rovnoměrně vypnutý tak, aby se na něj dalo dobře vyšívat a stehy byly pravidelné. Pro menší výšivky jsou nezbytné, práce jde díky nim rychleji a výšivka se neušpiní. Rovné rámy se používají na velké výšivky, jako jsou například nástěnné obrazy. Vyšívací rám lze upevnit na stojan, a pak máme obě ruce volné a můžeme vyšívat rychleji. Nevýhodou je jejich neskladnost, naopak bubínky můžeme lehce přepravovat a i při vypínání látky je s nimi lehčí manipulace. Obr. č. 8: Vyšívací rámy, kroužky a bubínky33

Náprstek - jde o ochranu prstu proti poranění jehlou při vyšívání nebo šití. V nejstarších dobách byly vyráběny z kosti a rohoviny, ale v dnešní době se vyrábí například ze skla, porcelánu, kůže, dřeva nebo kovu. Nejstarší dochovaný náprstek pochází z prvního století našeho letopočtu z období starého Říma a byl vyroben z bronzu. 32

Nůžky [ONLINE], dostupný na: http://www.rucniprace.cz/v_vysivaci-nuzky.php [18. 7. 2013] Vyšívací rámy, kroužky a bubínky [ONLINE], dostupný na: http://www.dmc-vysivani.cz/34-vysivavi-ramy [18. 7. 2013] 33

25

Obr. č. 9: Náprstek34

6.2 Tkaniny Protože tkanin a přízí používaných při vyšívání je velké množství, rozhodla jsem se zde popsat jenom základní tkaniny, se kterými jsem pracovala v kroužku Jehlička. Tkanina – „plošná“ textilie skládající se ze dvou a více soustav osnovních a útkových nití, které jsou navzájem provázány v kolmém směru, plátnovou, krepovou nebo atlasovou vazbou. Rozdělujeme je podle použitých surovin a způsobu zpracování na bavlnářské, hedvábnické, vlnařské a lnářské.35 Tkaniny – panama, kanava, aida, perličkové plátno, mřížka. Panama - jedná se plátnovou vazbu, dvakrát zvětšenou, která má stejnoměrnou vazbu (dvě nitě po osnově i útku), připomíná pletivo. Kanava – jedná se o velmi řídkou plátěnou vazbu v odvozené plátnové vazbě, která se vyznačuje otvory mezi jednotlivými skupinkami nití, s většími mezerami a vytváří charakteristickou mřížku. Aida – Jedná se o bavlněnou tkaninu, jež je tkána v odvozené plátnové vazbě, za každou čtvrtou nití (osnovní i útkovou) různé tloušťky se nachází malá mezera podobná perlinkové vazbě. Perličkové plátno – tato tkanina má dvě soustavy osnovních nití: stojité (základní) a obtáčející (perlinkové), připomíná jemné pletivo. Mřížka – (ažurová tkanina) se vyznačuje střídáním řídkých míst, vytvářejících mezery s nejrůznějšími geometrickými tvary. Šířka mřížky závisí na počtu vytažených nití.

34

Náprstek [ONLINE], dostupný na: http://www.rucniprace.cz/v_jehly.php [18. 7. 2013] TERŠL, Stanislav. Malá encyklopedie textilií a odívání. Praha, SNTL 1989, 205 stran, ISBN 80-03-00066-1, str. 67, 115, 8, 19, 97 35

26

Obr. č. 10: Druhy tkanin36

6.3 Příze Příze – délková textilie, libovolné délky a jemnosti, vzniká spřádáním vláken a tyto se v průběhu předení řadí za sebou nebo vedle sebe. Finální výrobek se zpevní zakroucením. Vyšívací příze dělíme na bavlnky a mulinky. Bavlnka – má jednu silnější niť, nedá se dělit a používá se celá. Mulinka – skládá se ze šesti nitek, které od sebe můžeme podle potřeby oddělit. Obr. č. 11: Příze37

Obr. č. 12: Bavlnky38

36

Druhy tkanin [ONLINE], dostupný na: http://www.rucniprace.cz/v_jehly.php [23. 8. 2013] Příze [ONLINE], dostupný na: http://www.decoupageshop.cz/cz-detail-126665-vysivaci-prize-perlovkaoranzova-85m.html [23. 8. 2013] 38 Bavlnky [ONLINE], dostupný na: http://www.decoupageshop.cz/cz-detail-126665-vysivaci-prize-perlovkaoranzova-85m.html [23. 8. 2013] 37

27

7. Zájmový kroužek – Jehlička V minulém roce jsem založila a vedla technicko-estetický kroužek výšivky „Jehlička“. Zde jsem chtěla předávat své dlouholeté zkušenosti a dovednosti především horácké výšivky, tedy alespoň jejích základů. Vést mládež k tradičnímu krásnému umění našich babiček. Vhodné prostory mi zapůjčilo vedení školy. Nabídlo mi k dispozici školní třídu, 1x za čtrnáct dnů na dvě vyučovací hodiny. K naší tvorbě jsme využili materiálů, které jsme si zakoupili nebo jsem je měla k dispozici s vlastních zdrojů. Nejdříve jsem si připravila vzorník sama, abych si na něm ověřila časový rozsah výšivky a mohla si naplánovat časový harmonogram na celý školní rok. Do kroužku „Jehlička“ se přihlásili žáci z prvního ročníku gymnázia, to je věkové rozmezí 15 až 17 let. Většina z nich neměla s výšivkou žádné zkušenosti. Proto jsme museli začít od základů. Ve své práci popisuji průběh schůzek tohoto zájmového kroužku od října do Vánoc 2012.

7.1 Organizace pracovní hodiny (časový harmonogram) Setkávali jsme se pravidelně každé úterý v 15:00 a rozcházeli se v 17:00. Orientační schůzka se konala v měsíci září, a to z organizačního důvodu, aby byl stanoven počet účastníků. První pracovní schůzka se uskutečnila 2. 10. 2012 a do vánočních prázdnin jsme absolvovali šest dvouhodinových setkání. Pracovní dvouhodina: Na

začátku

každé

lekce

jsem

se

s

účastníky

kroužku

pozdravila

a

zapsala

do prezenční listiny počet žáků. Poté jsem je seznámila s programem a technologickým postupem. Na každé schůzce jsem kontrolovala zvládnutí výšivky, kterou měli žáci za úkol si doma procvičovat. Je důležité si uvědomit, že tato aktivita je odpočinková a má velice pozitivní vliv na jedince, který si ji vybral. Je zde důležitá jistá míra trpělivosti. Žákům, kteří měli domácí výšivku v pořádku, jsem vysvětlila další technologický postup (popřípadě ukázala) a zadala další práci. S těmi, kteří měli s domácí přípravou potíže, jsem individuálně pracovala. V druhé polovině našeho setkání přecházím od jednoho žáka k druhému a pozoruji, jak mu zadaná práce jde, v případě nejasností nebo chyb znovu technologický postup výšivky 28

vysvětlím, upozorním na případné technologické chyby, kterých se žák dopouští, nebo i prakticky pomohu. V posledních 10 minutách naší společné dvouhodinovky jsme se věnovali zadání domácí práce, hodnocení dnešního setkání a rozloučení.

7.2 Bezpečnost a hygiena při práci Podle vyhlášky ministerstva školství se na začátku každého nového kurzu či kroužku uskutečňuje poučení o bezpečnosti práci. O provedení tohoto poučení musí být proveden záznam do deníku zájmového útvaru (BOZP). Za bezpečnost během zájmových činností odpovídá vedoucí, který je zodpovědný za vedení kroužku. Ten je také povinen neustále kontrolovat dodržování bezpečnosti práce v průběhu celého roku.

7.3 Ukázka vyučovacích hodin Úvodní hodina: Září V úvodní hodině jsme se seznámili s prostory, kde bude náš kroužek probíhat, se zásadami bezpečnosti práce a hygieny. Tato hodina byla pouze informační. Po vyplnění přihlášky a zodpovězení veškerých dotazů spojených s chodem kroužku jsme se rozešli. První setkání: 2. 10. 1012 V prvních dvou hodinách jsme se seznámili se základními údaji o historii výšivky a s horáckým krojem. Zde jsem použila připravenou prezentaci o vývoji výšivky ve světě a u nás. (viz Příprava na hodinu 1) Donesla jsem s sebou i dívčí horácký kroj a horácký kroj pro babičku. Tři děvčata si chtěla kroj zkusit, při jejich oblékání jsme si povídali o specifikách horáckého kroje, o lidové výšivce a její historii, ale i o historii našeho kraje a zdejších tradicích. Pro motivaci jsem jim ukázala několik různých druhů vyšívaných vzorníků, ale i autentické staré výšivky.

29

Foto č. 1, 2, 3, 4: První setkání – ukázka horáckého kroje (vlastní archiv)

Druhé setkání: 16. 10. 2012 Na následující schůzce jsme začali s výrobou naší dečky, vlastně vzorníku. Protože jsem měla v plánu své svěřence motivovat a ne je odrazovat, upustila jsem od klasických vyšívacích vzorníků a místo nich jsme vyšívali dečku, kterou podle mého časového harmonogramu zvládne každý účastník do Vánoc vyšít. Jako první na řadu přišlo rozměřování a stříhání dečky.

30

Foto č. 5, 6: Druhé setkání – výroba dečky (vlastní archiv)

Naše ,,dvouhodinovka" nebyla ani v polovině a my jsme začali s vytahováním nití jako přípravu na stehy ažury. Většina žáků to zvládla bez problémů tak, aby jim odpovídající počet vytažených nití souhlasil, a to jak na jedné, tak na druhé straně dečky. Foto č. 7, 8: Druhé setkání – příprava na stehy (vlastní archiv)

Ke konci našeho setkání jsem zadala domácí práci. Jelikož jsem zjistila, že žáci mají velké problémy s navlékáním jehly a vůbec s pouhým vytvořením uzlíčku na návleku, zadala jsem jim úkol: 3 návleky na tři jehly a vytvoření uzlíčku 5 cm od začátku návleku. Třetí setkání: 30. 10. 2013 Hned z úvodu hodiny jsem se zabývala kontrolou domácí práce. Protože jsme měli tkaninu připravenou, rozdala jsem každému obrazovou dokumentaci s popisem ke kroužkovému stehu, kterým jsme začali práci na naší dečce.

31

Foto č. 9, 10: Třetí setkání (vlastní archiv)

Po navlečení jehly a začištění návleku jsme vytáhli jehlu na lícovou stranu v bodě A, následně ji vpíchli do rubové strany v bodě B, zpět na lícovou stranu jsme ji vypíchli v bodě C tak, aby procházela středem smyčky, přízi jsme protáhli a utáhli tak, aby přilehla těsně na okraj tkaniny, ale museli jsme rovnoměrně utahovat, abychom okraje výšivky nezdeformovali. Následně jsme pokračovali na rubové straně do bodu D a vypíchli na lícové straně v bodě E. Dále jsme pokračovali ve vyšívání rovnoměrných stehů podle tohoto jednoduchého vzorce. V této lekci jsme ještě stihli práci na spojovacím stehu – spojovací ažuře; v tomto případě se jedná o obtáčenou krokovičku, která se používala ke spojení dvou kusů látky a zde tvoří středový motiv vyšívané prostírky. Bavlnku jsme začistili a zpevnili, poté jsme podebrali protilehlý kroužkový steh, vytvořili jsme smyčku a jehlou podebrali protilehlý kroužkový steh. Tímto způsobem jsme pokračovali až do konce. Zbylou přízi jsme začistili na rubové straně tkaniny. Kdo nestačil spojovací ažuru dokončit v průběhu našeho setkání, dostal tuto práci domů. Čtvrté setkání: 13. 11. 2012 Po úvodním přivítání a zkontrolování zadané domácí práce, nastal čas na propletenou ažuru středem, která měla být ozdobou naší dečky. Tato mřížka je již náročnější, vyžaduje trpělivost a již určitou zručnost vyšívačky, přesto je jednodušší než pravá propletená ažura se začištěnými okraji. Proto jsem se rozhodla pouze pro ažuru propletenou středem tkaniny.

32

Foto č. 11, 12: Čtvrté setkání (vlastní archiv)

V místě, kde jsme chtěli ažuru umístit, jsme vytáhli patřičný počet nití (10), které se vytahují vždy po rubové straně. Tuto operaci jsme opakovali na druhé straně dečky. Následně jsme přistoupili k samotné výšivce. Při proplétání jsme vedli jehlu vždy středem tak, abychom nejprve podebrali druhý svazeček nití, obtočením jehly se vrátili a přitáhli první svazeček pod druhý. Tento postup jsme neustále opakovali a vytvářeli pravidelné svazečky. Po dokončení celé řady, jsme výšivku vypnuli a návlek z obou stran začistili. Zručnější dívky se rozhodly znásobit počet ažur na dečce, aby byla dečka více zdobná. Této aktivitě několika dívek jsem nebránila, naopak jsem se je snažila povzbuzovat. Ti, kteří středovou ažuru nestačili dokončit, ji dokončili doma. Páté setkání: 27. 11. 2012 Při pátém setkání jsme se dostali k dosud nejtěžšímu druhu výšivky. Jedná se o vyšívání ažury na vnitřní straně dečky, po celém jejím obvodu. Tato výšivka upevňuje okraj výšivky před jejím ozdobným vyštejlením. Foto č. 13, 14: Páté setkání (vlastní archiv)

33

Tuto jednostrannou ažuru jsme vyšívali na lícní straně zprava doleva. Žáci si pro tento steh vybrali barevně stejnou vyšívací přízi, jakou používali na celé dečce. U tohoto druhu výšivky se začíná zapošitím a začištěním vyšívací příze, který v délce asi dvou centimetrů přiložíme ve směru zleva doprava, těsně nad vytaženou nití v místě, kde chceme začít vyšívat ažuru, a přidržíme ji palcem levé ruky. Jehlu vedeme do místa vytažené nitě, kde napočítáme dvě nitky nahoru a dvě nitky doleva, a jehlu vedeme z rubu do líce, přičemž konec vyšívací příze neustále přidržujeme. Poté z příze směrem doleva vytvoříme polooblouk a nabereme na jehlu dvě svislé nitky. Jehlu vypíchneme nad vytvořenou smyčkou a stáhneme první svazeček nitek směrem dolů. Tento steh stále opakujeme, pokud nám stačí návlek. Ten zapošijeme tak, že konec staré příze a začátek nové příze položíme na sebe a zapošijeme stejným způsobem, jako když jsme tento steh začínali. Zamezíme tím nevzhlednému začištění dečky. V těchto dvou hodinách jsem se věnovala každému individuálně, aby všichni technologii tohoto stehu správně pochopili. Šesté setkání: 11. 12. 2012 Tato hodina byla naší poslední před vánočními prázdninami. Dle mého harmonogramu, který se nám podařilo dodržet, jsme se úspěšně dostali na dokončovací práce našeho „vzorníku“. Zadanou práci z minulého setkání zvládli všichni účastníci. Nyní jsme se dostali k aktivitě, na kterou se všichni těšili. Jednalo se o dokončovací práci na vyšité dečce. Nejprve jsme dečku vyžehlili, a to po rubové straně výšivky, aby nedošlo k jejímu poškození a výšivka zůstala plastická. Po důkladném vyžehlení získala dečka požadovaný obdélníkový tvar. Následně jsme přistoupili k vyštejlení okrajových střapců, které tvoří ozdobný okraj dečky. Poslední úprava je dekorativní a jedná se o urovnání těchto střapců řídkým hřebenem. Foto č. 15, 16: Šesté setkání (vlastní archiv)

34

V poslední půlhodině jsme se věnovali balení dečky, kterou chtěli studenti věnovat svým blízkým jako vánoční dárek. Tato závěrečná dvouhodinovka probíhala ve vánočním duchu a velice příjemné atmosféře, během níž jsme poslouchali vánoční koledy. Celkové hodnocení: Práce na celém tomto projektu, dle mého názoru, studenty bavila, i když na něm strávili mnoho hodin. Přestože někteří z nich neměli žádné zkušenosti s přišitím knoflíku, natož s ruční výšivkou, musím konstatovat (a činím tak s radostí), že se v této oblasti ručních prací svojí pílí a vytrvalostí propracovali k nově nabytým dovednostem. V průběhu práce na tomto výrobku jsem zaznamenávala hodinu od hodiny zlepšení v práci s jehlou a v koordinaci pohybů, potřebných k jednotlivým stehům výšivky. Celá skupina se velice sblížila a vznikly zde nové kamarádské vztahy. Za celou dobu nedošlo k žádnému konfliktu mezi účastníky tohoto kroužku. Foto č. 17, 18: Celkové hodnocení (vlastní archiv)

7.4 Přípravy Metodické poznámky - příprava tkaniny na samotnou práci na výšivce v průběhu října, listopadu a prosince.  Před začátkem práce si žáci pod vedením vedoucího stanoví přesný technologický postup práce. Žáci se drží předem připravených rozměrů látky, které jim vedoucí zadá. Mohou si zde vybrat libovolnou barvu příze, se kterou budou vyšívat, záleží samozřejmě na materiálových možnostech.  Dečku si po správném naměření a vytažení nitě žáci sami nastříhají z připravené látky. Rozměry látky, se kterou budou následně pracovat, jsou 46 x 25 cm.

35

 Při stříhání je potřeba dávat pozor na případné nerovnosti, které by měly za následek přílišné třepení látky a způsobily by problémy při počítání nití.  Po vystřižení obdélníku postupují dále podle pokynů vedoucího a po přeložení tkaniny na dvě poloviny a jejich přeměření vytáhnou prostřední nit, podle které budou tkaninu stříhat na dvě poloviny.  Použitý materiál – nůžky, jehla, metr, tkanina - kanava, vyšívací příze Metodické poznámky – začišťovací práce kroužkovým stehem  Opět jsme si stanovili dnešní pracovní harmonogram a seznámila jsem žáky s technologickým postupem kroužkového stehu.  Dečku jsme kroužkovým stehem začistili ze dvou stran, které budeme následně spojovat dohromady za pomoci spojovací ažury. Metodické poznámky – spojovací středová ažura  Spojovací ažuru jsme začali v levém horním rohu výšivky krokovičky podle obrazové dokumentace a mé názorné ukázky. Žáci vyšili celou středovou část dečky.  Pro častou nepozornost a spěch při práci na tomto stehu museli někteří část výšivky vypárat a opravit.  Žáky jsem upozornila na důležitost důkladného začištění této části výšivky, aby nedošlo k jejímu rozpadu. Metodické poznámky – propletená ažura procházející středem tkaniny  Upozornila jsem žáky na důležitost počítání nitek, které se vzájemně kříží, aby výšivka byla rovnoměrná.  Velký problém u proplétané ažury činilo žákům správné utahování nitě tak, aby se vytvářená výšivka nedeformovala.  Šikovnější děvčata velice rychle pochopila princip technologického postupu výšivky a rozhodla se o přidání dalších řad této ozdobné výšivky. Metodické poznámky - jednostranná ažura  Tento typ výšivky je na naší dečce nejsložitější.  Znovu jsem upozornila žáky na důležitost správného počítání nití a také na zvláštnosti tohoto stehu.  Při přechodu přes místo, kde byla výšivka spojovací ažurou, vznikal malý problém s napojením dalšího stehu.  Jednostrannou ažuru vyšívali žáci po celém obvodu dečky, proto si tento náročný steh všichni dobře procvičili.

36

Metodické poznámky – dokončovací práce  Na této poslední hodině jsme zvládli všechny dokončovací práce, ať již vyžehlení nebo konečné vyštejlení výšivky.

7.5 Vymezené cíle zájmového kroužku Jehlička Výchovně-vzdělávací cíl přiblížit základní znalosti a řemeslné dovednosti v daném oboru  Dát možnost rozvoji citu pro materiál  Umožnit rozvoj tvořivosti, představivosti, fantazie  Podpořit kladný vztah k tomuto umění a tradičním řemeslům  Rozšíření zájmů a zálib, rozvoj jemné motoriky Obsah činnosti:  Vysvětlení postupu, ukázky, instrukce  Inspirace v podobě fotografií nebo hotových výrobků  Vlastní výroba 1ks výrobku Metody práce:  Vysvětlování, předvádění, instruktáž  Pozorování, napodobování  Inspirace z fotografií nebo hotových výrobků  Řešení problému, experiment Očekávané výstupy:  Účastník zvládne základní techniky  Účastník umí správně použít pomůcky pro výšivku  Účastník zvládne vytvořit jednoduchý výrobek (pokročilí – složitější výrobky a techniky, popř. i jejich kombinace) Klíčové kompetence:  Účastník získá klíčové kompetence k řešení problémů, komunikativní a pracovní  Umí tvořivě přemýšlet a pracovat  Dokáže si zorganizovat pracovní prostor, postup práce a výrobek dokončí  Získá pozitivní vztah k umění a řemeslům  Uvědomí si hodnotu ruční práce

37

ZÁVĚR Tato bakalářská práce s názvem ,,Volnočasové aktivity dětí a mládeže – výchova k tradiční ruční výšivce" přináší poznatky potřebné pro vedení vyšívačského kroužku, který může být jedním z možných aktivit dětí a mládeže k smysluplnému trávení volného času. Předávání tradiční lidové výšivky dalším generacím pokládám za velmi důležitou pro vytvoření uceleného vztahu k naší kultuře a národní sounáležitosti. Věřím, že moje bakalářská práce bude inspirací pro vedoucí volnočasových kroužků, kteří si stejně jako já uvědomují důležitost vhodného trávení volného času naší mládeže. A to i z pohledu předávání našeho lidového dědictví a podpory obnovy tradičních řemesel, mezi něž se jistě výšivka řadí. Sama jsem se ve své praxi přesvědčila o tom, že v dnešní přetechnizované době, kdy mládež velkou část svého volného času tráví u počítačů, tabletů a jiných vymožeností dnešní doby, nemají mladí lidé téměř žádné zkušenosti s ručními pracemi. Proto bylo pro mne velice zajímavé sledovat, jak moji svěřenci po počátečních nesnázích propadají kouzlu tohoto starého umění. Právě tato zkušenost se jim může stát zálibou na celý život a poskytovat tak člověku i v dospělosti radost, spokojenost a naplnění. Jsem přesvědčená, že cíle mé bakalářské práce byly beze zbytku splněny.

38

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] BYČKOVSKÝ, P. Základy měření výsledků výuky. Praha, VÚIS 1983. [2] ČECHOVÁ, L. Alena a HALÍKOVÁ, Anna. Dějiny odívání – Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Praha Lidové noviny 2004, 218 stran, ISBN 80-7106-668-0 [3] FILOVÁ, Hana, a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky, Brno: MU Brno, 1996. 95 stran, ISBN 80-210-1308-7 [4] HEROLDOVÁ, Helena. Dějiny odívání. Čína. Země hedvábí. Praha: Lidové noviny 2010, 186 stran, ISBN978-80-7422-028-9 [5] HOŠKOVÁ, Miloslava. Výšivky Severozápadní Moravy. Vydalo Okresní muzeum v Šumperku v roce 1985 jako 16. svazek Metodických příruček, Olomouc, SmKNV – Kult. 385/84-Neme/Ma/403/16 [6] JANČAR, Josef. Lidová rukodělná výroba na Moravě. Vydal Ústav lidového umění ve Strážnici v roce 1988 [7] KUČEROVÁ, Stanislava a kolektiv. Texty ke studiu otázek výchovy. Brno 1992, 147 stran, ISBN 80-210-0432-0 [8] KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání – středověk. Praha Lidové noviny 2001, 278 stran, ISBN 80-7106-142-5 [9] MANNOVÁ, Marta. Výšivky. Bratislava, Práce 1973, 147 stran, nemá ISBN [10] MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. MU Brno, 2003, 104 stran, ISBN 80-201-3123-9 [11] MARKOVÁ, Zdenka. Horácká lidová výšivka. 1988, pod číslem 3714 – 293/88, ZUČ OKS Žďár nad Sázavou [12] PÁVKOVÁ, Jirina a kol.: Pedagogika volného času, Praha: Portál 1999, 232stran, ISBN 80-7178-295-5 [13] SCIGIEL, Michal, SCIGIELOVÁ, Petra: Kapitoly z technické zájmové činnosti, Brno: Paido, 2003, 77 stran, ISBN 80-7315-045-X [14] STRÁNSKÁ, Drahomíra. Lidové kroje v Československu, pod záštitou národopisné společnosti Českoslovanské vydalo nakladatelství J. Otto v Praze [15] SVOBODOVÁ, Vlasta. O horáckých výšivkách. Vydalo Okresní muzeum ve Žďáře nad

Sázavou,

pracoviště

Horácké

muzeum

v Nové

ve vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha 1987

39

Městě

na

Moravě

[16] ŠKÁRA, Ivan, (Doc. PhDr. Ivan Škára, CSc.) Hrajeme si, pracujeme, zkoumáme a vyrábíme. Náměty k vyučování, disciplíně technické práce na 1. stupni ZŠ. Praha SPN 1993, ISBN 80-04-26391-7 [17] ŠKÁRA Ivan, (Doc. PhDr. Ivan Škára, CSc.) Úvod do teorie technického vzdělávání a technické výchovy žáků základní školy. Brno: Masarykova univerzita 1993, 1. vyd. ISBN 80-210-0743-5 [18] TERŠL, Stanislav. Malá encyklopedie textilií a odívání. Praha: SNTL 1989, 205 stran, ISBN 80-03-00066-1 [19] VÁLKA, Miroslav PhDr. Hanácká lidová výšivka, Muzeem Kroměřížska roku 1985, schválil OK ONV Kroměříž pod čj. O 3708-028-85 [20] Vyšívání od A do Z of Embroidery Stitches. EuromediaGroup,k.s.-Ikar Praha 2004, 144 stran, první vydání. Internetové zdroje: [21] http://blog.zbroj.info/vysivka-z-bayeux [22] www.bargello.cz [23] www.decoupageshop.cz [24] www.dmc-vysivani.cz [25] www.rozhlas.cz [26] www.rucniprace.cz [27] www.zamek-trebic.cz

40

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Přihláška do zájmového kroužku Jehlička

Přihláška do zájmového kroužku Jehlička pro školní rok 2013/2014 Účastník Jméno: Příjmení: Ulice, č. p.: Město, PSČ: Telefonní kontakt na účastníka: Zákonný zástupce Jméno a příjmení: Tel., mobil: e-mail: Dítě (do 15let) bude po skončení kroužku (akce) odcházet:

SAMOSTATNĚ

V DOPROVODU

Souhlasím se členstvím svého dítěte v uvedeném zájmovém útvaru. V případě potřeby akceptuji nezbytné organizační změny zájmových útvarů (místo, den, doba). Souhlasím s tím, že pořízené fotografie mohou být zveřejněny a použity pro vlastní propagaci. S údaji poskytnutými v přihlášce je nakládáno podle zákona o ochraně osobních dat. V době svátků a školních prázdnin se činnost zájmového útvaru nekoná. Podpis účastníka:

Podpis zákonného zástupce:

41

Příloha č. 2: Prezentace - Úvodní hodiny kurzu vyšívání

42

43

44

45

46

47

48

49

50

51

52

53