MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Analýza potenciálu realizace cykloturistiky v oblasti Rumunsko - Banát Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Sylva Hřebíčková

Bc. Marek Jonáš 5.roč, TVS - MCR Brno, 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 20. dubna 2009

…..................................... Marek Jonáš

Děkuji, Mgr. Sylvě Hřebíčkové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mne obětavě poskytla při zpracování mé bakalářské práce.

Obsah Obsah........................................................................................................................4 Úvod.........................................................................................................................5 Cíl, úkoly a metodika práce.....................................................................................6 1Oblast Rumunska...................................................................................................8 1.1Základní informace o Rumunsku...................................................................9 1.2Geografie......................................................................................................10 1.3Počasí a nejvhodnější doba...........................................................................10 1.4Cykloturistika ..............................................................................................11 1.5Turistické značení.........................................................................................12 2Banát....................................................................................................................13 2.1Charakteristika pohoří..................................................................................13 2.2Historie Banátu.............................................................................................14 2.2.1Osídlení Banátu českými kolonisty......................................................14 2.3Možnosti cykloturistiky v okolí českých vesnic..........................................15 3Cyklotrasy v okolí „českých vesnic“ Banátu.......................................................17 3.1Charakteristika cyklotras..............................................................................17 3.1.1Cyklotrasy.............................................................................................18 3.1.1.1Cyklotrasa č. 1...............................................................................18 3.1.1.2Cyklotrasa č. 2...............................................................................22 3.1.1.3Cyklotrasa č. 3...............................................................................25 3.1.1.4Cyklotrasa č. 4...............................................................................28 3.1.1.5Cyklotrasa č. 5...............................................................................31 3.1.1.6Cyklotrasa č. 6...............................................................................35 Závěr......................................................................................................................39 Resumé...................................................................................................................40 Seznam použitých zdrojů informací.......................................................................41

4

Úvod K napsání této práce mě přivedl nejen zájem o cestování, ale také samotný zájem o cykloturistiku. Toto téma jsem si vybral na základě několika týdenního putování na kole po Rumunsku. V Rumunsku jsem navštívil a projel asi čtyři nejznámější pohoří: Maramures, Fagaras, Retezat a nakonec Banát. Rumunský Banát mě natolik oslovil, že jsem se rozhodl prohloubit své vědomosti o této oblasti, napsáním této bakalářské práce. Kvůli historickým okolnostem bylo Rumunsko natolik izolováno, že se na některých místech dodnes uchoval středověký způsob života. Tím místem je podle mého názoru pohoří Banát. Jen málo oblastí v Evropě nabízí takové úzké pojítko se starým světem. Proto se v této práci zaměříme na „české“ vesnice zasazené do srdce Banátských hor. V těchto venkovských oblastech, jako kdyby se čas zastavil. Statkáři stále jezdí na vozících tažených koňmi, pěstují vlastní zeleninu, chovají dobytek a vyrábějí si oblečení. Pracují v úzkém vztahu s přírodou a proto znají její cenu. V naší práci se zaměřujeme na možnosti cykloturistických tras mezi vesnicemi v oblasti Banátu, které jsou z části obydlovány českou populací. V teoretické části této práce se zabýváme samotným Rumunskem, jeho členěním a možnostmi pro cestování a nakonec se opět zaměřujeme na specifickou oblast Banátu. V praktické části jsme se pokusili zaznamenat několik tras, které jsem v rumunském Banátu osobně projel na kole. Zpracovali jsme šest cyklotras, které vedou mezi všemi českými vesnicemi tak, aby bylo možné zachytit krásy přírodních scenérií této lokality. Trasy jsou doplněny místopisem, výškovým profilem a mapou, kde je vyznačena její línie.

5

Cíl, úkoly a metodika práce Cíl práce Cílem bakalářské práce je přiblížit čtenářům oblast Rumunska, speciálně oblast Banátu a navrhnout cykloturistické trasy pro průměrně zdatného jedince. Dále naším cílem je navrhnout a zaznamenat šest cyklotras pro cykloturistický zájezd v oblasti rumunského Banátu mezi českými vesnicemi a vytvořit soubor s příponou „gdb“ (Typ souboru v programu “MapSource“ od firmy Garmin) a poté vložit soubor do tzv. „GPS Vizualizer“, který nám umožní si trasu prohlédnout v „Google Earth“. Trasa začíná v Rovensku a končí ve Svaté Heleně.

Úkol práce Pro dosažení cílů práce jsme si vytyčili následující úkoly: Prostudovat

dostupné

zdroje

informací

zabývající

se

výše

uvedenou

problematikou v širokém kontextu. Vybrat nejpřijatelnější trasy s ohledem na náročnost, bezpečnost a kulturně poznávací činnost. Vybrané trasy, projet a zaznamenat je do GPS. Zpracovat možnosti použití GPS navigace a seznámit veřejnost s českou komunitou a možnostmi cykloturistiky v rumunském Banátu.

Metodika práce Informace ke zpracování bakalářské práce byly získány několika způsoby: ● individuálními zkušenostmi projetím tras ● z map – určení tratí ( Banát v měřítku 1: 100 000) ● z publikací a internetu – místopis jednotlivých lokalit ● zpracováním GPS souborů zaznamenaných v trasy pomocí programu 6

MapSource“ (tvorba tras a výškových profilů) a jejich úprava v „GNU Image Manipulation Program 2. 6. 4.“ ● zpracováním obrázků a složení naskenované mapy též v programu „Gimp 2. 6. 4. “ ● trasy byly zaznamenány v srpnu 2008 pomocí přístroje GPS Garmin 60SX

Bakalářská práce je zaměřená na vypracování tras, které jsou vhodné pro kvalitnější horská kola. Silniční a trekingová kola jsou pro vybrané trasy nevhodná. Každá trasa je v úvodní částí všech cyklotras blíže popsána. Místopis, nejzajímavějších lokalit a všech „českých“ vesnic je doplněn obrázky. Trasy jsou vedeny mezi šesti českými vesnicemi na jihu Banátu – Bígr, Eibenthál, Gerník, Rovensko, Svatá Helena a Šumice, které mají vazbu na kulturně poznávací činnosti. Obyvatelé vesnic tvoří převážně Češi, kteří si dodnes udrželi mnohé tradiční české zvyky, se kterými se už v naší vlasti nesetkáme. Součástí této práce je CD s jednotlivými trasami v podobě „gdb“ souboru, které se dají nahrát do GPS přijímače.

7

1 Oblast Rumunska Území Rumunska je trvale obydleno od prehistorických dob. Samostatný a sjednocený stát však vzniká až v průběhu devatenáctého století a Transylvánie byla získána až v letech 1918 – 1920. Historie Rumunska je proto z velké části tvořena dějinami jeho jednotlivých částí – Dobrudži, Banátu, Besarábie, Maramuruse a především tří historických knížectví: valašského, moldavského a sedmihradského. Cestovatelské seznámení s Rumunskem stojí určitě za to, i když někdy může být docela náročné. Rumunské horské scenérie, bohatá značně různorodá příroda, stejně jako lidová kultura, lidé a způsob jejich života, který nám může v některých situacích připomínat návrat zpátky do 19. století. Tento fakt může být pro návštěvníka velmi zajímavý, vzrušující a nikdy ho nemůže nechat chladným. I když není Rumusko tak chudé jak Albánie či jiné země bývalého Sovětského svazu, patří k turisticky nejnáročnějším zemím východní a střední Evropy. Většina turistů, cestujících do Rumunska, navštěvuje především oblast Černého moře nebo „ oblast knížete Drákuly “. V těchto oblastech se bohužel s pravou rumunskou přírodou, kulturou a zvyklostmi lidí nesetkáme. Většina půvabných

turistických

zajímavostí

leží

totiž

na

odlehlejších,

méně

navštěvovaných místech, a právě cesta k nim pomůže cizinci k hlubšímu poznání této země. Nezávislý turista po Rumunsku by neměl čekat, že vše proběhne hladce a podle plánů, ale naopak se radostně oddat náhodě a přijmout vše, co ho na cestě potká. Může to být cokoliv, např. setkání s cikány, s divokými medvědy nebo s ovčáckými psy, kteří jsou více nebo méně „ostří“ při hlídání svého stáda nebo salaše. Návštěva pestrého rumunského venkova zanechá v každém turistovi se zájmem o architekturu jedinečný zážitek, ať se jedná o chalupy postavené z neotesaných klád v Oltenii, rákosové vesnice v deltě, celodřevěné mlýny v Maramuresi či nebývalé množství kostelů různých vyznání. [2]

8

1.1 Základní informace o Rumunsku Rumunsko leží nad Balkánským poloostrovem v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem

na severovýchodě, s Maďarskem na

severozápadě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají Černého moře. Rumunsko se stalo členem Evropské unie dne 1. 1. 2007.

Obr.1: Vlajka

[15] Rozloha: 238 391 km Počet obyvatel: 21 698 181 Hustota zalidnění: 91 / km2 Jazyk: rumunština, regionálně maďarština a němčina Nejvyšší bod: Moldoveanu (2 544 m n.m) Hlavní město: Bukurešť Státní zřízení: republika Prezident: Traian Băsescu

Obr. 2: Mapa Rumunska

[13] 9

vody

1.2 Geografie Rumunsko má přibližně oválný tvar, zabírá 237 500 čtverečních kilometrů a skládá se ze tří hlavních geografických oblastí, z nich každá má své typické rysy. Povrch Rumunské republiky je velmi rozmanitý a z celých 31% je tvořen hornatinami. Jsou to především Karpaty, které se dělí na tři části: Východní, Jižní a Západní. Mohutné Karpaty ve tvaru kosy se táhnou od srbských hranic do centra země a pak se klikatí dále na sever směrem k Ukrajině. Na západ od nich leží velké plošiny, kde se mezi kopci a údolími rozkládají malebné vesnice a městečka. Na jih a jihovýchod od hor leží úrodné nížiny (které jsou hlavní zemědělskou zásobárnou země), které se svažují až k Černému moři a k druhé největší říční deltě v Evropě, jíž se Dunaj vlévá do moře. [8]

1.3 Počasí a nejvhodnější doba Zdejší zimy jsou dost chladné a léta dost horká, ale do Rumunska můžete vyrazit v kterémkoli ročním období. Klima je různorodé tzn. na jihu je průměrná roční teplota 11°C, na severu 7°C a v horách pouze 2°C. Jaro je krátké a proměnlivé, avšak nabízí pestrou koláž lučních květů, tajícího sněhu a melodického zpěvu ptactva. V Karpatech nejsou v létě výjimkou deště či bouřky, zatímco nížiny Banátu a Valašska občas postihují sucha. V zimě zasahuje území často silný ledový vítr z Ruska a krajina se ukrývá pod sněhovou pokrývku. Ve vyšších polohách leží sníh až do půli května, tudíž nejlepším obdobím pro lyžování je od prosince do března a sezona pro pěší turistiku a cykloturistiku začíná v polovině června. [2]

10

Tab. č. 1: Celoroční teplotní stupně ( °C ) Banát

Pobřeží

Hory

Leden

-2

-1

1

Únor

1

1

1

Březen

5

3

6

Duben

11

13

11

Květen

16

19

16

Červen

20

24

19

Červenec

20

26

21

Srpen

18

26

21

Září

18

22

18

Říjen

12

17

13

Listopad

6

11

7

Prosinec [2]

1

6

2

1.4 Cykloturistika S ohledem na horský terén a špatný povrch mnoha silnic, nemluvě o silnicích, které propojují české vesnice v Banátu, musí být cykloturista v Rumunsku skutečně trénovaný a do značné míry soběstačný. Obchodů s bicykly a opraven je tu opravdu málo a s případnou opravou je nutné spoléhat vesměs sám na sebe. Nevyplatí se cestovat bez náhradní pneumatiky a náhradních paprsků, kvůli nezpevněným vozovkám je nutné často kontrolovat utažení šroubů na rámu. Chcete-li tedy vyjet do hor, kde se nabízí široká síť lesních cest a turistický stezek, je nezbytné vlastnit pořádné horské kolo.

11

1.5 Turistické značení V Rumunsku jsou zavedeny čtyři druhy značení – pruh, kříž, trojúhelník a terč, které bývají ve třech barvách – červená, modrá a žlutá. Na některých rozcestích lze vidět železné šipky, které jsou často orezlé a špatně čitelné. V některých úsecích se můžete setkat s tyčovým značením. Značení je až na některé výjimky ve velmi zchátralém stavu, je tedy nutné dávat velký pozor, zvláště pak v mlze. Opačným extrémem je „přeznačenost“ některých cest. V méně navštěvovaných pohořích by jsme měli počítat se špatným nebo žádným značením. Také na mapu nebo odpovědi bačů není radno stoprocentně spoléhat. Zásadou tedy je stále se orientovat v terénu a vědět kde se právě nacházíme. [1]

12

2 Banát 2.1 Charakteristika pohoří Munti Banatului je rozsáhlé hornaté území na JZ Rumunska a je součástí Západních Karpat. Západní Karpaty leží mezi řekami Somes a Dunaj, jsou velmi bohaté na krasové jevy, některá jejich pohoří jsou složena z krystalických hornin nebo jsou sopečného původu. Nejvyšší skupinou je na severu ležící pohoří Apuseni, jižně od řeky Mures navazuje pohoří Poiana Rusca a až k Dunaji zasahuje pohoří Banát. Banát je částečně krasová oblast a z českého pohledu zajímavá především českou menšinou, jež zdejší hory obývá už od dvacátých let 19. století, a která dosud neztratila svou identitu. Samotné hory jsou hodně zalesněné a těžko srovnatelné s mnohem vyššími karpatskými hřebeny. Kouzlo Banátu spočívá v toulkách od vesnice k vesnici a nadchne určitě více ty, kteří sem přijíždějí za účelem poznání života lidí než za krásami hor. Ale i příroda zde má co nabídnout. Nejpopulárnější lokalitou Banátu je průchodná soutěska Něry a veřejnosti přístupná jeskyně Comarnic. Oblast Banátu leží v jihozápadním cípu rumunských Západních Karpat (Carpatii Occidentali). Jde o jedno z nejzápadněji položených pohoří Rumunska. Banátské hory ohraničuje nejvýrazněji Dunaj z jížní a západní strany, na severu jej oddělují od nížiny Cimpia Timisului řeky Birzava a Timis. Východní hranici tvoří hory Tarcu, Godeanu a Mehedinty. Údolím mezi těmito masivy a Banátem vede frekventovaná mezinárodní silnice E70. Banátské hory se rozdělují na několik skupin. V severní části to jsou Dognecea a Semenic, uprostřed Banátu se nacházejí Aninské hory a bezprostředně nad Dunajem na JZ masivy Locva a Almaj. Nejvyšší partii Banátu tvoří na SV hor masív Semenicu se stejnojmennou nejvyšší horou Semenic (1.444m). Banát má převážně vápencové složení, místy zkrasovělý. Najdeme zde zvlněné krasové plošiny (Anina, Carasova, Cuptoara) i 13

dlouhé a hluboké soutěsky (Něra, Carasova, Beusnita, Rudaria, Prigor, Mirusul). [3]

2.2 Historie Banátu V roce 1552 byl Banát dobyt Osmanskou říší, která ho ovládala až do roku 1716, kdy byli Turci poraženi Evženem Savojským. Díky Passarowitzké smlouvě (roku 1718) byl a oblast pod vojenskou správou až do roku 1751, kdy Marie Terezie udělila civilní správu. Během turecké nadvlády byl Banát téměř vylidněn a území bylo tvořeno pustými lesy a bažinami. V roce 1720 se stal guvernérem Banátu Claudius Mercy (1666 – 1734), který se zasloužil o částečné zregenerování oblasti, močály okolo Dunaje a Tisy byly vyčištěny, kanály a silnice za velkých nákladů obnoveny a do oblasti začali přicházet němečtí řemeslníci, rolníci a obchodníci. Během vlády Marie Terezie bylo založeno mnoho vesnic a začalo se využívat nerostného bohatství Banátu. V roce 1779 byla oblast znovu připojena k Uhersku. Po revoluci v roce 1848 se oblast dostala pod vládu rakouské koruny jako Srbská Vojvodina a Temešský Banát, ale v roce 1860 byl znovu připojen k Uhersku a byl jeho součástí až do 31. října 1918, kdy zde vznikla krátkodobá Banátská republika, kterou uherská vláda uznala. Avšak už 15. listopadu 1918 byla likvidována srbskými vojsky. Roku 1919 byl potom Banát rozdělen do dnešní podoby. [1, 11, 12]

2.2.1 Osídlení Banátu českými kolonisty Impuls k první vlně českého osídlení v rumunském Banátu dal jistý Magyarly, podnikatel se dřevem, pocházející z Oravice. Ten do této oblasti svými sliby nalákal několik desítek českých rodin. Roku 1823 tak byla založena první česká vesnice Sv. Alžběta (Elisabethfeld), která později kvůli nedostatku vody zanikla. Další vesnice, Sv. Helena byla s největší pravděpodobností založena v letech 1824-1825. Obě vesnice údajně dostaly svá jména podle Magyarlyho dcer. Magyarly však své sliby nesplnil a čeští osadníci v nouzi požádali o přijetí do 14

svazku vojenských pohraničníků. Druhá vlna českých kolonistů, přicházející v letech 1827 - 1828, již byla organizována

vojenskými

úřady,

které

si

tímto

způsobem

zajišťovaly

pohraničníky do neobydleného území. V této době byly založeny, již podle vojenských strategických plánů, další české vesnice: Bigăr (Bígr), Eibenthal, Ravensca (Rovensko), Şumiţa (Šumice) a největší česká vesnice Gârnic (Gernik) a také vesnice Frauenwiese (Frauvízn, Poiana Muierii), která v 60. letech 19. století zanikla. Čeští kolonisté pocházeli z různých oblastí Čech: Pardubicka, Královéhradecka, Chrudimska, Jaroměřska, Domažlicka, Plzeňska, Klatovska, dále z okolí Prahy, Berounska, Hořovicka, Slánska, Českobrodska, Kouřimska a Příbramska, ale také z Kolínska, Kutnohorska a dalších oblastí Čech. Kromě uvedených vesnic v jižním Banátu se menší české komunity usadily, většinou ve druhé polovině 19. století. Obyvatelé českých vesnic si po téměř dvě století, která uplynula od jejich odchodu z původní vlasti, uchovali svůj mateřský jazyk. Rozdíly mezi banátskou češtinou a jazykem, kterým se dnes mluví v České republice, jsou patrné na první pohled. Banatská čeština obsahuje značné množství archaismů a chybí v ní mnoho z novodobých výrazů z oblasti vědy a techniky. Liší se i nářečí používaná v jednotlivých vesnicích. Patrný je samozřejmě i vliv rumunštiny. Při posledním sčítání lidu (v roce 1992) se k české národnosti v celém Rumunsku přihlásilo 5800 osob. [1, 11, 12]

2.3 Možnosti cykloturistiky v okolí českých vesnic České vesnice jsou navzájem pospojovány lepšími nebo horšími cestami, které většinou odpovídají rumunským představám o cestách a jsou proto vhodné spíše jen pro horská kola a Dacie. K cyklovýletům můžou posloužit značené turistické trasy spojující vesnice. Občas je však pro slabší horské cyklisty vhodné sjet k Dunaji a vydat se po cestě, po které jezdí i auta. Pro potřeby cyklistů byla mezi Bígrem a Eibenthálem vyznačená žlutá turistická cesta, která vede 15

pozvolnějším terénem. S dalšími trasami, přesným popisem a značením tras se seznámíme v následujících kapitolách. V poslední době je využívána i půjčovna kol ve Svaté Heleně, kde majitel požaduje za půjčení kola 200 kč na půl dne a 350 kč na celý den.

16

3 Cyklotrasy v okolí „českých vesnic“ Banátu 3.1 Charakteristika cyklotras Tato oblast nabízí ideální podmínky pro cykloturistiku hlavně kvůli svému umístění a poloze nádherně členitého karpatského masivu, který se rozkládá nad Dunajem. V oblasti jednotlivých tras, které vedou mnohdy poněkud těžším terénem, se nabízejí nejatraktivnější místa kolem jeskyní, vodních mlýnků a krasových kaňonů. Dunajská soutěska nabízí nejenom vynikající výlety na kole, ale i možnost rybářských pobytů u krajanů. Mezi trasami je také možnost ubytování v českých vesnicích Banátu, kde jsou krajané již zvyklí ubytovávat hosty z České republiky. Nejdelší trasa měří 64, 4 km, nejkratší potom 33, 7 km, jejich celková délka je 288, 4 km. Trasy jsou sestaveny tak, aby se daly zkrátit popř. pro zdatnější jednice ztížit nebo prodloužit. Cyklotrasy, které jsou přímo zaznamenané v této práci jsou navrženy především pro jedince průměrné zdatnosti, tak aby byly zvládnutelné pro lidi, kteří netráví na kole tolik času. Kritické úseky se na trase přímo neobjevují, na zvýšenou pozornost je třeba dbát při sjezdech po dešti nebo v mlze z některých českých vesnic, které jsou v horách a mnohdy tam nevede zpevněná cesta. Mezi vesnicemi se můžete setkat s ovčáckými psy, na které by měla být dbána také zvýšená opatrnost. Možnost občerstvení je většinou v každé druhé nebo třetí vesnici, ale není dobré se na to spoléhat, proto je dobré mít nějaké menší jídlo u sebe. Možností koupání nabízí místa po trase kolem Dunaje nebo termální lázně Baile Herculane. Trasy jsou navrženy terénem, kde je využito stezek pěší turistiky a zpevněných, někdy méně udržovaných cest a komunikaci III. a v malé míře komunikace II. třídy. 17

3.1.1 Cyklotrasy Výchozí bod: Rovensko Konečný bod: Svatá Helena

3.1.1.1 Cyklotrasa č. 1 ROVENSKO – SOPOTU NOU – LACUL DRACULUI – PUTNA ( ČESKÝ MLÝN ) – ŠUMICE

Popis trasy Délka: 64, 4 km Převýšení: 788 m

Trasa č. 1 začíná v první české vesnici Rovensko v nitru Banátských hor. Dlouhým, mnohdy nebezpečným terénem (na mapě vyznačené červenými tečkami) se přesuneme z horského Rovenska až do vesnice Sopotu Nou, kde začíná největší rumunský krasový kaňon „Cheile Nerei“. Odtud pokračujeme po turistické stezce (značená červeným pásem) podél řeky Nera až k malému krasovému jezírku Lacul Dracului „Čertovo oko“ (široké 20 m, hluboké necelých 10 m), které je přístupné pouze pěšky z kaňonu řeky Nera. Celé údolí má většinou charakter kaňonu, který je protkán mnoha jeskyněmi a stěny jsou místy vysoké až 600 m. Potom se vrátíme po stejné cestě zpět na křižovatku do vesnice Sopotu Nou, kde se napojíme na méně frekventovanou silnici 57B, která nás dovede do vesnice Prigor. Během cesty je možnost zastavit u benzinové pumpy na oběd. Jakmile projedeme vesnicí Prigor, odbočíme na první odbočce doprava směrem do vesničky Putna. V této vesnici je možnost návštěvy pravoslavného monastýru a na konci vesnice je stále pracující starý vodní mlýn, ležící na potoce Prigor. Tento 18

mlýn vlastní a pracuje v něm česká rodina Kalinů. Dále z této vesnice pokračujeme do kopce do další české vesnice Šumice, která je od Putny vzdálená 4km. Vedou tam dvě cesty z toho nejlépe značená je ze středu vesnice Putna kolem kostela po červeně tečkované značené cestě. Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 5).

Místopis

ROVENSKO (rum. Ravensca) Je součástí obce Sopotu Nou, leží přímo na jednom z hřebenů uprostřed Muntii Almajului ve výšce 866 m n.m. Vesnice byla založena roku 1827. V roce 1922 zde byl postaven římskokatolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který byl vysvěcen na Sv. Martina. Vesnice má ze všech českých vsí nejmalebnější polohu, a proto je nejoblíbenějším cílem cestovatelů. Život na hřebenech hor je však velice tvrdý a to zejména v zimě, kdy je vesnice skoro zcela odříznutá od světa. To je zřejmě důvod rychlého úbytku stálých obyvatel. Roku 1925 měla vesnice 586 obyvatel, v roce 1991 žilo v obci 235 lidí, z toho 230 Čechů a v r. 2002 něco přes 120 obyvatel. Ve vesnici je jeden skromný obchod spojený s hospodou. [10]

Obr. 3: Hlavní silnice v Rovensku

19

ŠUMICE (rum. Şumiţa) Byla osídlena roku 1828 obyvateli z plzeňského kraje a v té době spadala pod vojenskou posádku. V roce 1830 měla osada 123 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 210 lidí. Římskokatolický kostel, který se zde nachází byl postaven roku 1888 a zasvěcen Sv. Jáchymu a Anně. Šumice je od ostatních českých vesnic nejvzdálenější, do nejbližšího Rovenska to mají obyvatelé Šumic asi 13 hodin pěšky. Nejbližší železniční stanice je od vesnice vzdálená 20 km a nejbližší autobusová zastávka 7 km. Obec leží přibližně ve výšce 600 m n.m. a funguje zde možná nejmenší škola v Evropě, která má jenom čtyři žáky. V samotné vesnici není vodovod, ale pouze studna. Ve vesnici je také obchod, kde se dají koupit věci běžné spotřeby. [10]

Obr. 4: Obchod v Šumicích

Obr. 5: Výškový profil trasy č. 1

20

Obr. 6: Mapa trasy č. 1

21

3.1.1.2 Cyklotrasa č. 2 ŠUMICE – PETNIC – BAILE HERCULANE – KEMP NAD PŘEHRADOU


Na trasu č. 2 vyrážíme z české vesnice Šumice po dobře sjízdné štěrkové cestě až do vesnice Lapusnicel. Před vjezdem do vesnice odbočíme vpravo o 180°, kde pokračujeme po náročnějším terénu do vesnice Petnic. Na malém náměstí, kde před námi stojí kostel, odbočíme vpravo směr Lablanita. Jakmile projedeme touto obcí, dáme se doprava ihned jak přejedeme železniční koleje. Asi po 1km odbočíme vlevo do mírného stoupání, které nás napojí až na silnici E70. Po ní budeme pokračovat dále až do lázeňského města Baile Herculane. Na začátku města odbočíme doleva 67D. Poznávacím znamením, že máme odbočit bude velice pěkné nádraží po pravé straně. Silnice 67D nás povede kolem sirných pramenu, kde je možnost vykoupání a poté vystoupáme údolím říčky Cerna až k horské přehradě, kde je možnost kempování. Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 8)

Místopis

BAILE HERCULANE Rumunské město Baile Herculane je téměř 2000 let staré a je začleněno do rumunského národního parku Černé údolí. Leží ve výšce 168 metrů nad mořem a zároveň na stejné rovnoběžce jako např. italské Benátky nebo francouzské Nice, což městu dodává přijatelné klima se středomořskými vlivy. Toto lázeňské město 22

se nachází na březích Černé řeky, v údolí mezi masivem Mehedinti na východě a úpatím Černé hory na západě. Četné archeologické nálezy dokazují, že oblast byla osídlena už od doby paleolitu. Termální a minerální vody tohoto lázeňského města byly známy již starým Římanům, kteří tyto prameny objevili po dobytí starověké Dácie. Podle starých legend dostalo město své jméno podle bájného Herkula, kterému místní prameny vyléčily jeho zranění způsobená v boji s hydrou. Lázně si svoji slávu získaly i díky návštěvě císaře Josefa II., Františka Josefa a císařovny Alžběty. Mikroklima údolí je ovlivňováno

vzdušnými proudy Středozemního a

Jaderského moře a vyznačuje se sníženou vlhkostí a zvýšeným obsahem záporných iontů, což je jinak charakteristické pro nadmořské výšky okolo 3000 metrů. V lázních jsou minerální vody, většinou termální prameny s teplotou 41 – 60° vyvěrající z hloubek 1800 – 2000 metrů. Lázně jsou vhodné k léčení revmatických, srdečních a mnoha dalších chorob. [10, 6]

Obr. 7: Lázeňské město Baile Herculane

23



24

3.1.1.3 Cyklotrasa č. 3 KEMP NAD PŘEHRADOU – BAILE HERCULANE – ORSOVA – DUBOVA – PESTERA LILIECILOR (jeskyně)


Trasa č. 3 pokračuje zpět po silnici 67D sjezdem do lázeňského města Baile Herculane. Na křižovatce na konci města u hlavního nádraží odbočíme vpravo po silnici, která je značená na mapě číslem 6. Po této silnici budeme pokračovat rovinatou cestou, až do přístavního města Orsova, kde můžeme navštívit velice moderní kostel a pravou balkánskou tržnici. Odtud se mírným výšlapem po silnici č. 57 přesuneme nad město, sjedeme k toku Dunaje do obce Leselnita a potom budeme pokračovat dále podél Dunaje. Asi po 7 km, po pravé straně uvidíme obrovskou bustu legendárního dáckého náčelníka Decebala vytesanou ve skále. Dále se přesuneme mírným stoupáním po stejné silnici až do vesnice Dubova. Zde je možnost kempování. Z vesnice Dubova je možnost navštívit nedalekou obří ponořenou jeskyni Pestera Liliecelor - Ponicova. Výškový profil trasy, není úplně přesný z důvodu rychlého vybití baterie a nemožnosti dobití nebo koupení nové.Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 11).

Místopis

ORSOVA Rumunské přístavní město. Je důležité jako sídlo při ústí řeky Cerna do Dunaje. Původní městečko bylo zatopeno počátkem 70. let 20. století uměle 25

zvýšenou dunajskou hladinou. Jeho obyvatelé se přestěhovali do sousedního, mezitím vystavěného nového města se stejným názvem, které má dnes téměř 20tisíc obyvatel. Kromě originálního moderního kostela z roku 1972 a pravé balkánské tržnice v jeho blízkosti, nenabízí Orsova žádné turistické zajímavosti. [10]

Obr. 10: Moderní kostel z roku 1972

PESTERA LILIECELOR Jeskyně, která je téměř 200 metrů dlouhá se nachází poblíž obce Dubova. Průchozí jeskyně ústí přímo do Dunaje a leží na potoce Ponicova. Jeskyni vévodí rozlehlý dóm o výšce okolo 20 metrů. Posledních 30 metrů jeskyně je zatopeno, ale je zde možnost proplavat až do Dunaje. [10]


26


27

3.1.1.4 Cyklotrasa č. 4 DUBOVA – EIBENTHAL – ZNÁMANA (vyhlídka) – BIGAR


Trasa číslo 4 vede z vesnice Dubova znovu podél Dunaje. Po silnici č. 57 pojedeme asi 7 km, než odbočíme doprava do mírného 8mi kilometrového stoupání směrem k české vesnici Eibenthal. Z Eibenthalu dále pokračujeme po žluté značce až do další české vesnice Bigar. Tato cesta vede přes nádhernou vyhlídku Známana, odkud je krásný výhled na Dunaj a na okolní krajinu. Asi v polovině cesty mezi Eibenthalem a Bigarem se rozprostírají malebné ovčí pastviny Ravna s několika salašemi, které jsou položeny vysoko nad Dunajem. Odtud budeme pokračovat po hřebenové i lesní cestě, která bude zakončena 4 km dlouhým sjezdem až do vesnice Bigar, kde bude opět možnost kempování. Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 15).

Místopis

EIBENTHAL Vesnice byla založena v roce 1827 v úzkém údolí podél potoku Tisovice a své německé jméno dostala podle rozsáhlých porostů tisu, který tam dnes už bohužel nenajdeme. Čeští kolonisté sem přišli z Plzeňska, Klatovska, Čáslavska a Berounska. Vesnice leží ve výšce kolem 500 m n. m. V roce 1912 zde byl v obci vystavěn římskokatolický kostel, který je zasvěcen Sv. Janu Nepomuckému a vysvěcen byl na Sv. Havla. U kostela je fara, působí zde děkan Václav Mašek, 28

který v roce 2002 obdržel cenu Jana Masaryka za dlouholetou záslužnou práci pro krajany. V roce 1934 zde žilo 600 obyvatel, v roce 1991 okolo 400 obyvatel českého původu, v roce 2000 již jen 302 obyvatel. Obyvatelé se většinou živí prací v dole na antracit v Ujbányji (Baia Noua) vzdálené od vsi asi tři kilometry. V okolí obce je spousta zaniklých štol, v některých se těžil azbest. Z vrcholu Známana rozkládajícího se nad vesnicí jsou nádherné výhledy do tří světových stran, zejména na Dunaj a „Kazany“ (dunajské soutěsky). Leží o 400 metrů výše než Eibenthal. Ve vesnici jsou dva dobře zásobené obchody a dvě hospody, jedna s čepovaným pivem. Po vesnici je rozveden vodovod s kvalitní pitnou vodou. [10]

Obr. 13: Pohled na vesnici Eibenthal

BÍGR ( rum. Bigăr) Vesnice byla založená v roce 1827. Leží ve výšce 550 až 600 m n. m. Čeští kolonisté sem přišli z kraje litoměřického, plzeňského, klatovského a chrudimského. První obyvatelé vystavěli vesnici ve tvaru křesťanského kříže, v jehož středu stojí římskokatolický kostel vybudovaný v roce 1876 k poctě Svaté Trojice a posvěcený na svátek sv. Havla. Tvar vesnice vynikne při pohledu z okolních kopců, především z Kopřivy (přes 900 m n. m.) Dříve tato vesnice spadala pod vojenskou posádku v Berzásce. V roce 1830 zde žilo 266 obyvatel, v roce 1934 až 610 obyvatel, podle údajů z roku 1991 již jen 360 obyvatel, z toho 350 Čechů, v roce 2000 Čechů 269 a v roce 2001 jen 254 Čechů. Půda kolem vesnice je jílovitá a nepříliš úrodná. Obyvatelé se proto odjakživa živili těžkou

29

prací v okolních dolech. Z dolů dnes funguje, a to již jen částečně, kamenouhelný důl „Cozla“, kde několik bigerských mužů pracuje. Ve vesnici jsou dvě hospody (kafébary) s točeným pivem, spojené s prodejem základních potravin. Po vesnici je rozveden vodovod s kvalitní pitnou vodou. [10]

Obr. 14: Hlavní silnice do vesnice Bígr


30


3.1.1.5 Cyklotrasa č. 5 BIGAR – BERZASCA – LIUBCOVA – SICHEVITA – GARNIC

Popis trasy Délka: 46 km Převýšení: 743 m 31

Z Bigaru (česky Bígr) pokračujeme po červené značce směr obec Berzasca údolím podél říčky Berzasci. Jediná možnost špatného odbočení je asi po 5 km od Bigaru, kde musíme odbočit doleva. V obci Berzasca se opět napojíme na hlavní silnici č. 57, kde odbočíme doleva a pojedeme podél Dunaje směrem do vesnice Liubcova. Na konci vesnice pokračujeme rovně po hlavní silnici a po 4 km odbočíme vpravo na obec Sichevita. Na konci obce pokračujeme rovno a po 900 m odbočíme do mírného stoupání, které nás dovede až do předposlední páté české vesnice Garnic (česky Gerník). Zde je opět možnost ubytování nebo kempování. Výškový profil trasy, není úplný z důvodu rychlého vybití baterie a nemožnosti dobití nebo koupení nové. Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 17).

Místopis

LIUBCOVA Srbsko – rumunsko – česká rybářská vesnice rozkládající se na břehu Dunaje. Ve vesnici směrem k Dunaji se nachází český katolický kostel sv. Václava z roku 1932. Při posledním sčítání lidu zde bylo napočteno 55 Čechů. [10]

SICHEVITA Rumunská vesnice, v níž se pravidelně každou druhou neděli koná velký dobytčí trh.

GERNÍK (rum. Gârnic) Vesnice postupně začala vznikat již v roce 1827 na dvou návrších, mezi nimiž protéká malý potůček, který přirozeně rozděluje vesnici na tzv. „malou“ a „velkou“ stranu. Vesnice leží ve výšce od 450 do 550 m n. m. na krasovém podloží. V roce 1830 měla 469 obyvatel, v roce 1934 pak 1400 obyvatel, v roce 32

1991 zde žilo 910 obyvatel a v roce 2002 již jen 525 obyvatel (ze současných 230 domů je přibližně 27 opuštěných). V letech 1856 až 1858 zde byl vystavěn první český kostel v Banátě. Gernický kostel je zasvěcen sv. Janovi Nepomuckému a cenný relikviář s kůstkou mu věnoval pražský arcibiskup Bedřich kardinál Schwarzenberg. Jako jediný z českých vesnic má Gerník svůj obecní úřad, pod který spadají i okolní rumunské vsi. V Gerníku se dodnes podomácku pálí stavební vápno v malých vápenkách, které jsou vytápěny bukovým dřevem. Vápno prodávají Gerničtí na stavbách po okolních vesnicích. Gerník má rovněž svou vlastní „muziku“, která slaví úspěchy doma i za hranicemi vesnice. Díky vápenci je okolí vesnice mimořádně malebné, bohaté na závrty a skalní útvary, v samotné vesnici se nachází jeskyně Filipova díra. Gerničtí již tradičně melou mouku na vodních mlýncích (voděnicích), které jsou jak v obci, tak i za vesnicí v nádherné typicky krasové lokalitě U Petra. U Petra je velmi stará soustava pěti voděnic - dřevěných vodních mlýnků, v současnosti stále udržovaných a používaných na mletí mouky. Mlýnky leží na čistém, ledově studeném potoce. Od Dunaje a od hlavní silnice je obec vzdálena asi 15 km, do vesnice vede slušná polní cesta. Vesnice má dnes 512 obyvatel. Ve vesnici jsou dva obchody spojené s hospodami. Výběr je poměrně kvalitní. Chleba lze koupit v nově postavené pekárně, která peče několikrát týdně. Po vesnici je rozveden vodovod s kvalitní pitnou vodou. [10]


33


34

3.1.1.6 Cyklotrasa č. 6 GARNIC – PADINA MATEI – MOLDOVA NOUA – MOLDOVA VECHE – CORONINI – SFANTA ELENA


Poslední trasa vede z Garnicu (česky Gernik) po červeně čárkované značené cestě až do rumunské vesnice Padina Matei. Na konci vesnice pokračujeme rovno po stejné (hlavní cestě) do obce Moldova Noua. Po cestě můžeme vidět po levé straně staré funkční mlýny a 2 km před obcí Moldova Noua obrovský komplex už vytěženého dolu. Na konci obce pokračujeme po hlavní cestě (nově opravené) do menšího městečka Moldova Veche. Jěšte než vjedeme do města, tak na první křižovatce (u benzinové pumpy) odbočíme doleva na silnici č. 57. Po silnici pojedeme asi 2 km než odbočíme opět doleva do „mírného“ stoupání do obce Coronini a dále až do poslední české vesnice Sfanta Elena (česky Svatá Helena). Výškový profil trasy je znázorněn v grafu (obr. 21). Pro unavené nebo slabší jedince, vede z Gerniku nově červená turistická značka. Celá trasa měří z Gerniku až do Svaté Heleny 14km. Cesta začíná na Malé straně, kde je obtížné stoupaní až nad vesnici ke gernickým pastvinám. Po cestě vyšlapané gernickým stádem se pokračuje dále po červené značce až k odbočce k Turecké díře, která je značená modrou značkou. Celá trasa vede prakticky po vrstevnici a je proto nenáročná. Cesta nás dovede až na poloninu Garina odkud vede táhlý sjezd kolem odbočky ke Kulhavé skále a až do vesnice Svatá Helena.

35

Místopis

MOLDOVA NOUA Žije zde přibližně 13263 obyvatel. Administrativně spadá Moldova Noua pod region Caras – Severin. V polovině 60. let 20. století většina mužů z okolních českých vesnic našla práci v nově otevřených rudných dolech nedaleko tohoto města. Dnes už v dolech není bohužel práce. [10]

CORONINI V letech 1994 - 1996, v době ekonomického embarga proti Jugoslávii, se údolí Dunaje stalo dějištěm masivního pašování pohonných hmot. Mnoho obyvatel rybářských vesnic na břehu Dunaje tak získalo astronomické sumy. Dobu tehdejší zlaté horečky připomínají luxusní vily v této oblasti, zejména pak v obci Coronini. Obec leží v místě, kde Dunaj vstupuje do jižních Karpat, zužuje se na 140 metrů a dosahuje hloubky až 70 metrů. [10]

SVATÁ HELENA (rum. Sfanta Elena) Vesnice byla založena v Banátských horách, přímo nad břehy Dunaje v roce 1824. Obec Svatá Helena leží asi 10 km jihovýchodně od města Moldova Noua a leží v nadmořské výšce 420 m n. m., přesto je z českých vesnic položená nejníže. Celá oblast leží na vápenci s množstvím krasových jevů: závrtů, propastí i jeskyní. Ve vesnici jsou dva kostely. Katolický kostel byl vysvěcen v r. 1879 a je zasvěcený sv. Heleně. Baptisté dnes používají bývalý evangelický kostel z roku 1887. V roce 1830 zde žilo 338 obyvatel, roku 1928 už 960. Dnes je ve vesnici asi 400 obyvatel. Ve vesnici jsou dva obchody a dvě hospody. Obchod a hospoda "U Pepsiho" jsou pověstné a nalezneme je v centru. Druhá hospoda "U Kuny" vznikla naproti katolického kostela v budově staré školy a nabízí kulturnější prostředí i pro větší 36

skupiny. Obchůdek "U Barušky" je za rohem baptistického kostela a vedou jej baptisté. Je útulný a o něco levnější než "Pepsi". Zásobování obou obchodů je velice dobré. [10]

Obr. 19: Hospoda „U Kuny“ ve Svaté Heleně

KULHAVÁ SKÁLA Skála zvedající se nad potokem Ali Beg, u které leží rozlehlá jeskyně Vranovec. Podle místních lidí je zde klima velmi vhodné pro astmatiky.

TURECKÁ DÍRA (rum. Gaura Turcească) Krasová jeskyně s rozlehlým dómem, skrz níž protéká potok. Váže se na ni mnoho legend, v jeskyni je možné vidět kolonii netopýrů.

Obr. 20: Pohled z Turecké díry

37



38

Závěr Při tvorbě této bakalářské práce jsem si doplnil své teoretické nedostatky o zemi jako je Rumunsko a úzce se ponořil do historie vzniku českých vesnic v rumunském Banátu. Během přípravy této práce jsem se potýkal s mnohými nepříjemnostmi. Mezi ně řadím neuvěřitelně rychlé vybíjení baterií v navigaci, byl jsem téměř pokousán ovčáckými zdivočelými psy a nakonec jsem se několikrát kvůli nepřehlednému značení ztratil a tím najel dvojnásobný počet kilometrů, než bylo potřeba. Avšak přes všechny tyto nepříjemnosti bych se do této oblasti znovu vrátil. Projetím této oblasti jsem poznal naprosto jedinečné prostředí u nás již většinou zaniklého venkovského živlu, které je zajímavé nejenom odlišnou kulturou, ale i různými jedinečnými tradicemi. Vesnice jsou navíc zasazeny v naprosto zachovaném přírodním prostředí, což nám dává nezapomenutelný zážitek z cestování. V jiných státech Evropy již tak vzácné ekologické nijak nenarušené prostředí až na výjimky bohužel nenajdeme. Čerstvý vzduch, vlídní a zajímaví lidé, domácí strava, četné krasovité útvary, hojnost divoké zvěře a námi již zapomenuté tradice. To je důvod, proč jsem se zaměřil na oblast, kterou je Banát.

39

Resumé Cílem práce bylo navrhnout a zaznamenat šest cyklotras pro cykloturistický zájezd v oblasti rumunského Banátu mezi českými vesnicemi. V teoretické části práce je obecně popsán Banát a možnosti cykloturistiky v této oblasti. Praktická část je zaměřena na cykloturistiku v dané oblasti. Součástí je podrobná charakteristika jednotlivých tras.

Summary The aim of the bachelor work was to present six cycling routes for the bicycle tourism excursion in area of Banat – Romania. The first, theoretical part deals with area of Banat and possibilities of biking in this area. The second, practical part describes in full detail cycling routes in this area. There is detailed description of particular route.

40

Seznam použitých zdrojů informací Literatura 1.

BULIČKA, M. Rumunské karpaty. Ostrava: Mirago, 2002. ISBN 80-85922-

98-3. 2. BURFORD, T., LONGLEY, N. Rumunsko. Praha: Rough Guide, 2004. 409 s. ISBN 80-7217-411-8. 3. ČÍŽEK, J., a kol. Rumunské a Bulharské hory. Praha: Olympia, 1986. 223 s. 4. HEŘMANOVÁ, N. Rumunsko. Praha: Olympia, 1978. 240s. 5. Hroch, P. Ve Valašsku zůstáváme – čeští krajané v Rumunsku. Praha: Gema Art, 2003. 64 s. ISBN 80-86087-49-2. 6. JULER, C. Rumunsko – Velký průvodce National Geographic. Brno: Computer Press., spol. a.s., 2008. 275 s. ISBN 978-80-251-2249-5. 7. KAŠPAROVSKÝ, K. Zeměpis v kostce. 1. vyd. Havlíčkuv Brod: Fragment, 1999. 139 s. 8. REID, R. Rumunsko a Moldavsko. Praha: Svojtka & Co., spol. s.r.o., 2004. ISBN 978-80-7352-765-5. 9. STEINER, I. GPS od A do Z. 4.vyd. Praha: eNav.,spol. s.r.o., 2006 ISBN 80-239-7516-1.

Internetové zdroje 10. České vesnice [online]. Turistika v českých vesnicích rumunského Banátu, Společnost člověk v tísni, 2003, [cit. 2009-02-24] Dostupný na WWW: 11. Češi v rumunském Banátu [online]. List pro přátelé krajanů v Rumunsku, Sdružení Banát, 1992, [cit. 2009-02-26] Dostupný na WWW: 12. Historie osídlování Banátu [online]. Turistika v českých vesnicích rumunského Banátu, Společnost člověk v tísni, 2003, [cit. 2009-02-24] Dostupný na WWW:

41

13. Mapa Rumunska [online]. Rumunské eStranky, 2005, [cit. 2009-02-12] Dostupný na WWW: 14. Místopisné informace [online]. Turistika v českých vesnicích rumunského Banátu, Společnost člověk v tísni, 2003, [cit. 2009-02-24] Dostupný na WWW: 15. Státní vlajky světa [online]. Rumunská vlajka [cit. 2009-02-12] Dostupný na WWW:

42

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents