MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

VYBRANÉ JEDOVATÉ ROSTLINY A POVĚDOMÍ O NICH

BRNO 2016

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Natálie Čeplová

Vypracovala: Monika Paličková

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vybrané jedovaté rostliny a povědomí o nich“ vypracovala samostatně. Jednala jsem dle pokynů vedoucího bakalářské práce, používala jsem zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 17. 3. 2016 …………..………………………………. Paličková Monika

Poděkování: Děkuji paní Mgr. Natálii Čeplové za vedení bakalářské práce a za její odborné připomínky a rady, a také za čas, který mi věnovala. Svou pomocí mi pomohla vylepšit a zdokonalit tuto bakalářskou práci. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Jakubovi Vysloužilovi, za odborné rady, týkající se farmaceutického hlediska jedovatosti rostlin. V Brně dne 17. 3. 2016 Paličková Monika

Abstrakt Cílem bakalářské práce je popsat několik vybraných druhů běžně se vyskytujících jedovatých rostlin rostoucích na našem území, se kterými se mohou děti navštěvující základní školu setkat. Společně s popisem samotné rostliny, jejího výskytu, ekologie a rozmnožování, je dalším cílem popsat účinek jedovatých látek v rostlině obsažených na lidský organismus. Společně s popisem otrav se v bakalářské práci také zaměřuji na případnou první pomoc a na to, jak postupovat při zjištění otravy danou rostlinou. Praktickou část byla pojata formou dotazníkového šetření. Je zaměřeno na otázky týkající se obecné jedovatosti rostlin, ale je zde i část zaměřená na vybrané rostliny samotné. Otázky týkající se vybraných jedovatých rostlin jsou zaměřeny na charakteristiku rostliny (vzhled), na jedovatost a popřípadě nějakou zajímavost spojenou s danou rostlinou. Závěrem jsou poznatky spojené s vědomostmi žáků šestých a sedmých tříd, které budou sloužit k dalšímu zpracování v diplomové práci. Klíčová slova Bez, jedovaté látky, lilek, otrava, první pomoc, pryskyřník, rulík, tis

Abstract The aim of this thesis is to describe commonly occurring poisonous plants growing in our country that may be encountered by primary school students. Together with a description of the plant itself, its occurrence, ecology and reproduction, the further aim is to describe the effect of the toxic substances contained on the human body. Together with a description of poisoning in the thesis, it also focuses on the first aid in case of poisoning. The practical part was conceived by questionnaire. It deals with issues related to general toxicity of plants, but there is also a part focused on selected plants themselves. Questions concerning selected poisonous plants are focused on their characteristics (appearance), toxicity and curiosity associated with the plants. Results indicate pupil`s knowledge and will be used in further master thesis. Key words Doder, toxic substances, aubergine, poison, first aid, buttercup, belladonna, yew

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................... 7 METODIKA ................................................................................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 10 1.

2.

3.

4.

5.

Bez černý (Sambucus nigra) ........................................................................................... 11 1.1.

Charakteristika ........................................................................................................ 12

1.2.

Obsahové látky........................................................................................................ 13

1.3.

Otrava ...................................................................................................................... 13

Lilek brambor (Solanum tuberosum) .............................................................................. 14 2.1.


2.2.

Obsahové látky........................................................................................................ 16

2.3.

Otrava ...................................................................................................................... 16

Tis červený (Taxus baccata) ........................................................................................... 17 3.1.


3.2.

Obsahové látky........................................................................................................ 19

3.3.

Otrava ...................................................................................................................... 20

Pryskyřník prudký (Ranunculus acris) ........................................................................... 21 4.1.


4.2.

Obsahové látky........................................................................................................ 23

4.3.

Otrava ...................................................................................................................... 23

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) ............................................................................ 25 5.1.


5.2.

Obsahové látky........................................................................................................ 26

5.3.

Otrava ...................................................................................................................... 28

PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................. 29 Testové otázky ........................................................................................................................ 29 Výsledky ................................................................................................................................. 33 DISKUSE.................................................................................................................................... 39 ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 40 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................................ 41 INTERNETOVÉ ZDROJE ......................................................................................................... 44

ÚVOD Název bakalářské práce, „Vybrané jedovaté rostliny a povědomí o nich“, jsem si vybrala hned z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že společně s přírodopisem studuji chemii a považovala jsem za zajímavé tyto dva obory spojit. Tím dalším důvodem je to, že s jedovatými rostlinami, které jsem vybrala pro svou bakalářskou práci, se mohou žáci nejen základních škol setkat jak ve svém, volném čase, tak i v době výuky, během přírodopisných či jiných vycházek nebo na různých turistických kurzech, školách v přírodě a podobně. Rostliny, které jsem v bakalářské práci popsala, jsou v České republice hojně rozšířeny a jsou také známé, tudíž si myslím, že by je žáci základních i středních škol měli znát. V teoretické části jsem se tedy rozhodla pro rešerši literatury v oblasti popisu vzhledu rostliny, jejího rozšíření, ekologii, ale také na jedovaté látky v ní obsažené a jejich účinek na lidský organismus. Součástí je také první pomoc při otravě danou rostlinou. V praktické části jsem se zaměřila na vytvoření testových otázek, které jsem následně rozdala žákům v šestých a sedmých třídách na základních školách a také žákům primy a sekundy na víceletém gymnáziu. Jejich úspěšnost jsem zpracovala do tabulek a grafů. Porovnávání jednotlivých druhů škol a jednotlivých tříd bude zpracováno v diplomové práci.

7

METODIKA Důvodem, proč jsem vybrala ke zpracování právě jedovaté rostliny je fakt, že ze statistiky Toxikologického informačního střediska (www.tis-cz.cz) vyplývá, že 60% veškerých otrav je právě u dětí a rostliny jsou jejich druhou nejčastější příčinou. Bez černý je hojně rozšířená dřevina, která se nachází nejen při okraji lesů a na vesnicích, ale také ve městech v blízkosti škol. Podobným případem je také tis červený, který je častou součástí městské parkové zeleně a velmi často roste i v těsné blízkosti škol, dokonce bývá používán jako živý plot na pozemcích škol. Pryskyřník prudký je výrazný svou barvou. Malé děti, převážně dívky, si s ním můžou hrát stejně jako s pampeliškami. Lilek brambor je zemědělskou plodinou, se kterou se žáci mohou setkat jak na polích, při vycházkách se školou do přírody, tak také na zahradách. Rulík zlomocný se ve městech příliš nevyskytuje, nicméně jde o nejjedovatější rostlinu, která se na našem území vyskytuje, a proto by nebylo dobré jej opomenout. V teoretické části jsem se zaměřila na rešerši literatury, která je dostupná především v knihovně pedagogické fakulty jako je například mnou nejvíce využívaný Klíč ke květeně České republiky (Kubát a kol., 2002) a Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin od autora Krejči (Krejča a kol., 2007). Dále jsem velmi často využívala webovou stránku www.botanickafotogalerie.cz, ve které je množství obrázků především autorů Dlouhého a Dohnala. V části zaměřené na jedovatost rostlin a jejich obsahových látek jsem využila farmaceutických skript od autora Suchého (Suchý, 1994). Do praktické části jsem vytvořila testové otázky, které byly rozdány žákům šestých a sedmých tříd základních škol a primy a sekundy nižšího stupně osmiletého gymnázia. Testových otázek bylo 18 a otázky byly rozřazeny do šesti částí po třech. V první části byly otázky zaměřené na všeobecné znalosti, týkající se otrav. Další části byly po třech otázkách vždy zaměřeny na konkrétní rostliny a to vždy na jejich vzhled, charakteristiku a následně jedovatost. Do obecných otázek jsem zahrnula, zda žáci vědí, jak poskytnout otrávenému člověku první pomoc, zda vědí, kam volat v případě otravy a po vyplnění dotazníku jsem jim rozdala kartičky s telefonním číslem na Toxikologické informační středisko, aby žáci věděli, kam mohou v případě otravy zavolat. Poslední otázka zaměřená na všeobecné znalosti obsahovala tabulku, do které měli žáci zapsat, zda jsou nebo nejsou uvedené rostliny jedovaté (Tabulka 1). Otázky zaměřené na vybrané rostliny byly rozděleny do tří okruhů. V prvním okruhu jsem se zaměřila na vzhled rostliny a na to, jestli žáci vědí, jak rostliny vůbec vypadají. Druhý okruh byl poté zaměřen na charakteristiku dané rostliny. Například, zda vědí, kde rostlina roste nebo jakou má barvu. Poslední okruh je zaměřen na samotnou jedovatost. Příkladem může být otázka, kolik bobulí rulíku zlomocného může usmrtit člověka. I přes to, že jde o otázky spjaté s jedovatostí, 8

jsem otázky volila tak, aby nemohly být návodem pro otravu. Testy byly rozdány ve dvou základních školách a na jednom gymnáziu v Kojetíně. Odpovídalo sto respondentů. Šedesát respondentů ze základních škol a čtyřicet respondentů z gymnázia. Výsledky testu jsem zpracovala do grafů a tabulek podle správnosti odpovědí s ohledem na pořadí otázek i jejich odpovědí, aby bylo zřejmé, jakou možnost u dané otázky respondenti vybrali a zda odpověděli správně.

9

TEORETICKÁ ČÁST V této části jsem se zaměřila na obecný popis vybraných rostlin. Je zde shrnut vzhled rostliny, její rozšíření, ekologie a rozmnožování. Dále jsou zde uvedeny obsažené látky, které se v rostlině nacházejí s bližším zaměřením na toxické látky. U toxických látek jsou uvedeny jejich chemické vzorce, na co v lidském organismu působí a jak se otrava těmito látkami projevuje. Součástí je také popis první pomoci, která je v případě otravy nezbytná, a tudíž je nutnou součástí bakalářské práce. Systém je sestaven pomocí APG III (www.mobot.org), čeledě a druhy podle Danihelky a kol. (2012).

10

1. Bez černý (Sambucus nigra) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: štětkotvaré (Dipsacales) Čeleď: pižmovkovité (Adoxaceae)

Obrázek 1 - bez černý (Sambucus nigra) - (DOHNAL, 2016)

11

1.1. Charakteristika 1.1.1. Vzhled Bez černý (Sambucus nigra, obr. 1) je listnatá bohatě větvená dřevina. Keřového i stromového tvaru. Může dorůst až 7 m. Kořeny nerostou do hloubky, nachází se u povrchu a nejsou moc rozvětvené. Borka světle hnědá až bílo-hnědá. V borce můžeme najít mnoho čočinek (lenticely), které jsou bez černý charakteristické (KREJČA a kol., 2007). V mládí jsou větve holé, někdy mohou mít chloupky. Ve větvích se nachází dřeň bílé až nažloutlé barvy, pupeny nových větví jsou polonahé (KUBÁT, 2002). Listy mají kopinatý až vejčitý tvar, jsou téměř přisedlé, 48 cm dlouhé a 1,53 cm široké s pilovitým okrajem. Během června července se můžeme setkat s květy, které mohou mít 10–25 cm v průměru. Jejich kalich je pravidelný, trubkovitý a má pět cípů. Jeho kališní cípy mají charakteristická tvar – jsou trojúhelníkovitě vejčité a asi 0,5 mm dlouhé (HOUSKA, 2007). V období květu se můžeme setkat s charakteristickou „bezovou“ vůní. Květy mají krémově bílou barvu a rostou ve chocholíkatém, mnohoramenném vrcholíku květenstvích (VERMULEN, 2008). Koruna květu je pětičetná, kolovitá, až 8 mm v průměru, korunní cípy tupé, bílé až nažloutlé. (KREJČA a kol., 2007).

1.1.2. Rozšíření Bez černý je původem evropská rostlina. Jedinou, pro ni nepříznivou oblastí jsou nejsevernější oblasti Evropy. Nachází se také na severu Afriky a v Asii – Malá Asie, Kavkaz, až ke Kaspickému moři. Můžeme se s ním setkat také na Azorách, na východu Severní Ameriky a v jižní Argentině. V zahraničí se však vyskytuje mnoho endemitických druhů, které prospívají pouze na dané lokalitě. Takovým druhem může být například Sambucus nigra subsp. palmensis, který se vyskytuje pouze na Kanárských ostrovech (KREJČA a kol., 2007). V České republice se nachází hojně na všech lokalitách. Dříve se bez využíval v léčitelství a vysazoval se proto uměle (VĚTVIČKA a MATOUŠKOVÁ, 1992). Nejde o ohrožený druh. Vyskytuje se na celém území České republiky s různou hustotou výskytu. Nesetkáme se s ním převážně pouze v nejvyšších horských polohách (KOCIÁN, 2007).

1.1.3. Ekologie Bez je nitrofilní druh, který prospívá v listnatých lesích ve všech nadmořských výškách. Preferuje ale vlhké půdy (KREJČA a kol., 2007). Setkáme se s ním však také na pasekách, na okrajích lesů, v parcích a rumištích (HOUSKA, 2007). „Nejlépe se mu daří v půdě bohaté na dusík. Nejsnáze proto roste v místech, kde je půda uměle přihnojována anebo obsahuje více dusíku z jiných důvodů.“. Jde například o místa, kde dochází k častému umělému hnojení (na okraji pole), v místech, kde dochází k hromadění organického materiálu (VERMULEN, 2008). 12

1.1.4. Rozmnožování Bez kvete v měsících červen a červenec. Z opylovaných květů se začínají v srpnu vytvářet malé zelené peckovice, které rostou a koncem srpna dozrávají v lesklé černofialové peckovice (VERMULEN, 2008). Tyto peckovice jsou vyhledávané hojně ptáky, díky kterým dochází k rozšiřování semen, které se nacházejí v peckovicích. Sladkou peckovici ptáci stráví a neporušené semeno projde trávicím traktem ptáků a to je později vyloučeno trusem na jiném místě (RUBCOV, 1990).

1.2. Obsahové látky V květech se nachází silice, flavonoidy – rutin, atragalin…, třísloviny, aminy, sacharidy, organické látky, sliz a minerální látky. Navíc obsahují dosud neznámou potopudnou látku. V plodech najdeme antokyany, organické kyseliny, třísloviny, karotenoidy, provitamin A, složky vitaminu B, sacharidy a stopy silic (KRESÁNEK, 1985, 2008; MIKA, 1991). Listy obsahují glykosid sambunigrin, alkaloid sambucin, pryskyřice, sacharidy a malé množství silic. V kůře se nachází také třísloviny, pryskyřice a opět alkaloid sambucin (MACKŮ, 1952).

1.2.1. Toxické látky 

Sambunigrin

Obrázek 2 – Sambunigrin (https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=37194)

1.3. Otrava Čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky. Tyto účinky však po tepelné úpravě mizí. V listech a kůře je vysoký obsah glykosidu sambunigrinu a alkaloidu sambucinu, které po požití mohou způsobit silné zvracení, průjmové problémy, nechutenství a oslabení organismu (GRAU, JUNG a MÜNKER, 1996).

1.3.1. První pomoc Pokud dojde k požití menšího množství čerstvých plodů, není první pomoc nutná. V případě požití většího množství čerstvých bobulí (přesná hmotnost není určena – záležení na hmotnosti, věku a celkové kondici člověka) je nutné vyprázdnit žaludek vyzvracením. Poté se podává 3–5 tablet aktivního uhlí společně s neslazeným čajem nebo s vodou. Nezbytný kontakt, popřípadě návštěva lékaře, je nutné zjistit požité množství. 13

2. Lilek brambor (Solanum tuberosum) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)

Řád: lilkotvaré (Solanes) Čeleď: lilkovité (Solanaceae)

Obrázek 3 - lilek brambor (Solanum tuberosum) – (DOHNAL, 2016)

14

2.1. Charakteristika 2.1.1. Vzhled Lilek brambor (Solanum tuberosum, obr. 2) je vytrvalá rostlina dorůstající do výšky 60–100 cm. Kořenový systém je svazčitý s několika písčitě hnědými hlízami různého tvaru. Lodyha lilku je chlupatá, bohatě větvená s charakteristickým hranatým tvarem. Může mít poléhavou, ale také přímou lodyhu nesoucí na sobě lichozpeřené a řapíkaté listy. Listy jsou stejně jako lodyha mírně ochlupené a mají drobné žlázky. Čepel listu je 30–50 cm dlouhá s eliptickým obrysem. Lístky se vyskytují ve 3–5 párech a jsou stejně jako listy a lodyha chlupaté s vejčitým obrysem. Na řapíku můžeme objevit úkrojky, které jsou podobné palistům (SLAVÍK, 2000). Koruna rostliny může dosahovat velikosti 2,5–3,5 cm a můžeme ji poznat podle bílého, růžového nebo fialového zabarvení (KUBÁT, 2002). Uprostřed koruny se nachází sytě oranžové až žlutooranžové prašníky s pylem. Plodem opylených květů jsou žlutozelené bobule, které mají ledvinovitý tvar a jsou 2–4 cm velké (SLAVÍK, 2000).

2.1.2. Rozšíření Jde o zemědělskou plodinu vyskytující se téměř po celém světě. Neroste pouze v tropických, arktických a subarktických oblastech. Původní rostlina pochází z Jižní Ameriky – podhorské a horské oblasti And a Peru. Do Evropy se dostala zhruba v 16. století. V České republice

jde o nejčastěji

pěstovanou

zavlečenou

plodinu,

vzhledem

k využití

hlíz,

které se konzumují. Dříve se u nás však pěstovala z okrasných důvodů. Svůj hospodářský význam získal až v druhé polovině 18. století (JAŠKOVÁ, 2008; MAREČEK, 1994).

2.1.3. Ekologie Tato zemědělská plodina se v dnešní době pěstuje jako jednoletá rostlina. Nevyžaduje žádný specifický substrát, ale podle Marečka: „se bramboru nejlépe daří ve středně těžkých, propustných, živinami a humusem zásobených půdách, přiměřeně vlhkých, s půdní reakcí 5,5–6,6 pH“. Z toho vyplývá, že jde o rostliny, které jsou nejvíce pěstovány na Českomoravské vrchovině,

v oblasti

jihočeských

rybničních

pánvích,

v Poodří

atd.

nejčastěji

tedy

na hlitopísčitých a písčitých půdách (SLAVÍK, 2000, MAREČEK 1994).

2.1.4. Rozmnožování Vzhledem k velkým hlízám a jejich schopnosti v sobě zadržovat velké množství zásobních látek, dochází u lilku bramboru především k rozmnožování pomocí hlíz. Nicméně umělé vysazování má svá úskalí. Samotné hlízy brambor totiž nevydrží dlouhodobé skladování. V současné době se proto zemědělci navrací k přirozenému rozmnožování a to pomocí semen, která vznikají z opylených květů. Květy začínají kvést v červnu a kvetou až do konce srpna. V této době jsou opylovány hmyzem, větrem, ale také, vzhledem ke svému hospodářskému významu, 15

uměle. Plod, který má bílou až žlutozelenou barvu, vzniká v září a má tvar ledviny. V dnešní době dochází ke šlechtění za účelem zlepšení klíčivosti semen. Byla vytvořena tzv. TPS semena („true potato seed“), která jsou velice lehká a na osev 1 ha stačí 100 g těchto semen, která neztrácí svou klíčivost ani po třech letech (JAHODÁŘ a BALOUN, 1989).

2.2. Obsahové látky V nadzemních částech rostliny se nacházejí jedovaté látky, jako jsou solanin a chakonin, ale také další, méně významné alkaloidy (např. acaulin). Tyto jedovaté látky se nachází v největší koncentraci v blízkosti vegetačních vrcholů, ale také v hlízách bramboru a to v místě nejblíže pod slupkou. Vyšší koncentrace se pak nachází u hlíz, které jsou nedozrálé (zelené), popřípadě u hlíz, které začínají již klíčit – v takovém případě je největší obsah toxických látek v okolí klíčků.


Solanin

Obrázek 4 - solanin (https://en.wikipedia.org/wiki/Solanine#/media/File:Solanine.svg)

2.3. Otrava K samotné smrtelné otravě touto rostlinou dochází velice zřídka, jelikož chuť nadzemních částí je palčivá a z tohoto důvodu nedochází k nadměrnému požití těchto jedovatých částí. Nejčastěji dochází k otravě po požití většího množství semen (SUCHÝ, 1994).

2.3.1. První pomoc První pomocí se rozumí především zjištění požité množství a kontakt odborné pomoci. Další postup je stejný jako u všech typů otrav, tedy podání živočišného uhlí a kontrola otráveného.

16

3. Tis červený (Taxus baccata) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: nahosemenné (Pinophyta) Třída: jehličnany (Pinopsida) Řád: borovicotvaré (Pinales) Čeleď: tisovité (Taxaceae)

Obrázek 5 - tis čerevný (Taxus baccata) – (DOHNAL, 2016)

17

3.1. Charakteristika 3.1.1. Vzhled Tis červený (Taxus baccata, obr. 4) je dvoudomá stálezelená dřevina, keřovité až stromového vzrůstu, s červenohnědou borkou a tmavě zelenými jehlicemi se žlutozeleným rubem (KUBÁT, 2002). Jehlice nasedají na větvičku krátkým řapíkem. Jsou uspořádány dvouřadě a jsou jednožilné, na konci mají podlouhlé zašpičatění. Jsou dlouhé 15–35 mm, 2–2,5 mm široké. Převládají keřovité tvary s více kmeny, které postupně srůstají. Při vyšším stáří vykazuje tis stromový habitus a může dorůst až 20 metrů výšky. Neobsahuje pryskyřné kanálky a na rozdíl od ostatních jehličnanů netvoří typickou samičí šištici. Ta je redukovaná ve vajíčko podepřené 3 páry drobných listenů. Hnědá semena jsou uložená v karmínově červeném nepravém míšku (epimatium). Samčí šištice mají kulovitý tvar složený z 6–14 štítků tyčinek, vznikající na spodní části jednoletých větviček (LEUGNEROVÁ, 2007). Dřevo tisu je velmi tvrdé a těžké. Jde o pomalu rostoucí a dlouhověkou rostlinu, dožívající se stáří i několika set (i přes tisíc) let. Koruna má vejčitý nebo kulovitý tvar. Jeho větve mají různé délky a částečně odstávají od kmene, který je nápadný a u starších stromů mohutný. Kromě nepravého míšku je celá rostlina jedovatá (NOVÁK a SKALICKÝ, 2012).

3.1.2. Rozšíření Nachází se v mezofilních a vlhkých opadavých listnatých lesích téměř po celé Evropě (HIEKE, 2008). Výjimku tvoří chladné podnebí severní Evropy. Mimo náš kontinent se s ním můžeme setkat také v severní Africe, Malé Asii a na Kavkaze (MERKLOVÁ a TICHÁ, 2005). Nejzachovalejší lokalita původního výskytu tisu se nachází v Harmaneckej dolině na Slovensku. Nejrozsáhlejší lokalita má asi 700 ha a nachází se v soutěsce Bacara na Kavkaze. Na této lokalitě jsou tisy staré 400-600 let a tisy tvoří dominantní druh dřeviny (NOVÁK a SKALICKÝ, 2012). V České republice je nejhojnější výskyt v přírodní rezervaci V Horách, nacházející se u vsi Terešov (ÚŘEDNÍČEK, 2009).

3.1.3. Ekologie Nejčastěji se tis červený vyskytuje ve stinných lesích, ale také v sadech, na zahradách či v parcích. Nevadí mu zastínění a upřednostňuje vlhkou a úrodnou půdu. Nejčastěji se vyskytuje na hlinitopísčitých až hlinitých půdách s vysokým obsahem vápníku. Vzácně roste na silikátovém podkladu kyselých půd (CHYTRÝ, 2013). Původní druhy se vyskytují ve výškovém stupni podhůří, pahorkatin a hor, které jsou charakteristické strmými, skalnatými a těžce dostupnými stanovišti. Jelikož má dobrou výmladkovou schopnost, díky které jej můžeme dobře sestřihovat a tvarovat, využívá se v dnešní době převážně v zahradnictví. Původní druhy (nepatří sem uměle

18

vysazení zástupci) patří do skupiny C3 červeného seznamu1 (Grulich, 2012) a v České republice jde o zákonem chráněný druh podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., doplněný o vyhlášku Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., s novelizací pozměňovací vyhlášky č. 175/2006 Sb.

3.1.4. Rozmnožování Tis červený začíná kvést zjara – březen, duben – a kvete téměř po celé léto. Na konci léta (až do začátku zimy) se tvoří hnědá semena obalená masitým míškem, který je nápadný svou červenou barvou. Semeno je zezačátku zelený, koncem léta se zabarvuje do červena. Díky ptákům, kteří se tímto sladkým plodem živí, dochází k rozšiřování tisu. Sladký míšek ptáci stráví a neporušené semeno projde jejich trávicím traktem a později je vyloučeno trusem na jiném místě (KOCIÁN, 2006).

3.2. Obsahové látky Tis červený (Taxus baccata) obsahuje látky, které tvoří téměř celou rostlinu, s výjimkou červeného míšku, jedovatou. Způsobují to převážně jedovaté alkaloidy, zejména taxin a také další alkaloidy, milosin a efedrin. Rostlina je nejjedovatější v lednu, nejméně potom v květnu (KOCIÁN, 2006).

3.2.1. Toxické látky Alkaloid taxin je tvoře převážně amorfním taxinem B a krystalickým taxinem A.

Obrázek 6 - Struktura taxinu B – (orig.)

Obsah alkaloidu taxinu se v jehlicích se pohybuje v rozmezí mezi 0,6–2 %. Dochází k rychlému vstřebání trávicím traktem, a tudíž je někdy složité rozpoznat přesnou příčinu otravy.

1

červený seznam – C3: ohrožený druh; ústup o 20-50 % (GRULICH, 2012)

19

3.3. Otrava Tis červený (Taxus baccata) způsobuje závratě, nevolnost, bolesti břicha, zvracení a průjem. Tento stav se většinou velice rychle zhoršuje. Otrava může dokonce způsobit smrt. V prvních chvílích si můžeme všimnout únavy, ospalosti a celkové snížené bdělosti, která může přejít do bezvědomí. V těle postiženého dochází ke snižování krevního tlaku a zpravidla končí zástavou srdce. „Hned na začátku péče je nutno očekávat rozvoj komorové tachykardie a fibrilace komor předcházející do terminální bradyarytmie a zástavy srdce v diastole“ (VELEMÍNSKÝ, 2006). Této situaci se můžeme vyhnout využití srdeční masáže, popřípadě vysokovoltážním výbojem. Při otravě dochází též k porušení sodíkovo-draslíkové pumpy, k poškození buněk myokardu a k nevratnému poškození jater. Při požití nálevu z minimálně 50 g jehličí však dochází zpravidla vždy k zástavě srdce (SUCHÝ, 1994).

3.3.1. První pomoc Vzhledem k tomu, že dochází k velmi rychlému vstřebávání taxinu do krevního oběhu díky kyselému prostředí žaludku – zhruba do 30 minut, je nutné jednat rychle. První pomoc komplikují příznaky, které se projevují 45 minut až 3 hodiny po požití některé části tisu. V dnešní době ještě není znám žádný účinný projed, který by působil proti jedu tisu červeného (Taxus baccata). Nejdůležitější je co nejdříve zavolat zdravotnickou záchrannou pomoc a vyvolat zvracení. Déle se odborníci shodují, že není jednoznačná cesta k vyléčení otráveného. Pacienti byli léčeni postupnou eliminací toxinů v těle, ale také byly využity moderní prostředky léčby, jako je podpora činnosti srdce srdeční masáží. Dále dochází k podpoře činnosti plic oxygenací (okysličením) a v neposlední řadě dochází k farmakologické podpoře, zejména podáváním bikarbonátu (BALA, 2015).

20

4. Pryskyřník prudký (Ranunculus acris) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales) Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)

Obrázek 7 pryskyřník prudký (Ranunculus acris) – (DOHNAL, 2016)

21

4.1. Charakteristika 4.1.1. Vzhled Pryskyřník prudký (Ranunculus acris, obr. 6) je vytrvalá bylina, která se dorůstá výšky 10 cm až 1 m. Jeho lodyha je velmi proměnlivá, ve vrchní části dutá (KREJČA a kol., 2007). Má dlouze řapíkaté přízemní listy, které jsou přisedlé na chlupatou lodyhu (KUBÁT, 2002). Tyto listy jsou 0,3–0,8 mm široké, dlanitě pětiklané až sedmiklané a jsou charakteristické třídílnými, na krajích zubatými, úkrojky. Tvar úkrojků je čárkovitě kopinaté až klínovitě vejčité. Přízemním lístkům jsou podobné lístky lodyžní, které jsou chlupaté, ale s kratším řapíkem. Listy nacházející v nejvyšší části rostliny, u květu, jsou přisedlé a rozdělené na čárkovité úkrojky. Lodyha je ve spodní části ochlupená, v horní části lysá. Je přímého vzrůstu. Korunní lístky pryskyřníku mají výrazně žlutou lesklou barvu. Mohou být (5–) 7,5–10 (–13) mm dlouhé, pětičetné. Kališní lísky jsou ke korunním přitisklé. Jsou chlupaté, jejich tyčinky ale lysé (PRANČL, 2011). Vejčité nažky jsou také lysé, smáčklé. Na jejich konci se nachází zahnutý, trochu stočený zobánek s hákem (KUBÁT, 2002).

4.1.2. Rozšíření Pryskyřník roste po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších a nejjižnějších částí. Na východě se s ním můžeme setkat také na Sibiři až po oblast řeky Jenisej. Je nepůvodním druhem v Severní Americe (RYBKA, 2015). Najít jej můžeme také na Aletských ostrovech, v Grónsku, v Jižní Americe, na Novém Zélandu nebo třeba také v Austrálii (AICHELE, 2006). U nás jde o původní druh, který je hojně rozšířen od nížin až po podhorské oblasti. Vyskytuje se také v oblastech horských, ale pouze zřídka. Roste do nadmořské výšky zhruba 1900 m (RYBKA, 2015).

4.1.3. Ekologie Vybírá si vlhká stanoviště s dostatečným přístupem slunečního záření. Nemá žádné speciální nároky na geologický podklad, i když preferuje těžší půdy bohaté na živiny. Roste v parcích, na zahradách, na loukách, pastvinách, ale třeba také při okrajích silnic a v příkopech. Podle Aicheleho (2006): „Při pastvě zůstává pryskyřník prudký nedotčen a tvoří pak následné ostrůvky na vypasených loukách.“ Z toho vyplývá, že na pastvinách může vytvářet bohaté koberce květů, jelikož ho zvířata nespásají. Jde o běžný, neohrožený druh (KOCIÁN, 2003).

22

4.1.4. Rozmnožování Jde o dvouletou až vytrvalou bylinu, která má obnovovací pupeny v nadzemních částech těsně nad úrovní půdy. Tyto pupeny jsou obvykle chráněny šupinami nebo nahloučenými orgány. V zimě jsou chráněny sněhem. Z opylovaných květů vzniká souplodí nažek (SLAVÍK, 2002).

4.2. Obsahové látky V celé rostlině se nachází toxický protoanemonin a ranunculin, který má dráždivé účinky a to jak na kůži, tak také po požití. Po vysušení dochází k přeměně jedovatého protoanemoninu na nejedovatý anemonin, který má však stále hořkou chuť. Dále se nachází k pryskyřníku kyseliny isoanemonová a anemonová a saponiny (JAHODÁŘ a BALOUN, 1989).


protoanemonin Jde o hlavní toxickou látkou v pryskyřníku.

Obrázek 8 - Protoanemonin (orig.)



ranunculin Jedná se o nativní alkaloid a jde o glykosid protoanemoninu (PATOČKA, 2011).

Obrázek 9 - Ranunculin (orig.)

4.3. Otrava Po požití pryskyřníku dochází k zánětu v ústech, který může vést k vředům. Způsobuje také poškození celého trávicího traktu. Bolest břicha doprovází silné průjmy a může se také objevit krev v moči. Smrtelná dávka pryskyřníku se pozná silnými křečemi (HAUPT, 2001). Vzhledem k hepatotoxické vlastnosti protoanemoninu může dojít k vážnému poškození jater, které může být fatální (KELCH a kol., 1992).

4.3.1. První pomoc Jako u všech otrav je nutné v první řadě zavolat lékařskou pomoc. Při požití pryskyřníku vyvoláme zvracení a podáváme hodně tekutin, převážně vodu, popřípadě živočišného uhlí. Vzhledem k tomu, že má pryskyřník velice hořkou chuť, jsou otravy touto rostlinou velice vzácné. 23

Při dotyku kůže se silicemi pryskyřníku, obsahující toxické látky, kůži opláchneme pod proudem tekoucí vody a opět kontaktujeme lékaře (SUCHÝ, 1994).

24

5. Rulík zlomocný (Atropa bella-donna) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: lilkotvaré (Solanales) Čeleď: lilkovité (Solanaceae)

Obrázek 10 - rulík zlomocný (Atropa bella-donna) – (DLOUHÝ, 2016)

25

5.1. Charakteristika 5.1.1. Vzhled Rulík zlomocný (Atropa bella-donna, obr. 9) je vytrvalá bylina, která se dorůstá výšky 50–180 cm. Oddenek této rostliny je krátký, má více hlav a vyrůstají z něj četné adventivní pupeny a až 1,5 cm tlusté, válcovité kořeny žlutohnědé barvy. Příčně žláznatá, nafialovělá lodyha je přímá a od střední části se bohatě větví (SLAVÍK, 2002). Listy vyrůstají z lodyhy střídavě na zkrácených internodiích. Jejich okraj je celokrajný a tvar kopinatě vejčitý, vejčitý až eliptický, mnohdy zakončen špičkou (KUBÁT, 2002). Listy jsou (7–)9–18 cm dlouhé a (3–)4–8 cm široké. Květy rostou jednotlivě z 1–1,4 cm dlouhé stopky a nacházejí se v úžlabích listů podobných listenům. Kalich je zvonkovitého tvaru 1,2–1,4 cm dlouhý. Na zvonkovitě trubkovité koruně dlouhé 2,3–3,1 cm se nachází 5 zpětně zahnutých špičatých až tupých cípů. Samotná koruna je dole nazelenalá s postupným přechodem k hnědofialové barvě, ze které vystupují tmavší žilky. Čepel, kalich i koruna jsou krátce žláznatě pýřité. Nitky ukryté v koruně jsou při bázi srostlé a přiléhají na korunní trubku. Žluté prašníky nedosahují okraje koruny, jsou ale výrazně široké. Semeník má světle zelenou barvu a vystupuje z něj dlouhá čnělka, která je zakončena zelenou bliznou ledvinovitého tvaru (SLAVÍK, 2000).

5.1.2. Rozšíření Rulík je původem evropská bylina, která se vyskytuje od Anglie až na Krym. V jižní části zasahuje do Španělska a částečně i do severní Afriky. Na severu ji nalezneme v Irsku, Dánsku, v jižním Švédsku a v Pobaltí. V České republice jde o hojně rozšířenou rostlinu převážně v podhorských oblastech a na východě České republiky i v oblastech horských (ELIÁŠ, 2007).

5.1.3. Ekologie Roste na pasekách a v listnatých i smíšených lesích. Nejčastěji se s ním setkáme v bučinách, kde je polostín. Vyhledává čerstvě vlhkou až vlhkou půdu, s vápenitým podkladem, ve kterých je vysoký obsah živin (KOCIÁN, 2003).

5.1.4. Rozmnožování Kvete v červenci a v srpnu. Z opylovaných květů vznikají kulovité bobule, které mají v průměru až téměř 2 cm. Zprvu jsou tmavě zelené, během zrání dosáhnout lesklé černé barvy. Bobule obsahují velký počet drobných semen, které mají ledvinovitý tvar, jsou až 0,2 cm dlouhá a kolem 0,1–0,2 cm široká, s bradavčitým povrchem (KOCIÁN, 2003; SLAVÍK, 2000).

5.2. Obsahové látky Co se týče obsažených látek, obsahuje rulík zlomocný řadu jedovatých tropanových alkaloidů. V kořenu se nachází 1,5 %, v listech 0,3–1,2 % a v semenech asi 0,8 %. 70 % veškerých 26

alkaloidů tvoří izomer atropinu L-hyosciamin. Dále se v rostlině nachází atropin, skopolamin, nebo také apoatropin.


L-hyosciamin

Obrázek 11 - L-hyosciamin (http://psychotropicon.info/hyoscyamin/)



atropin

Obrázek 12 - atropin (http://www.nkfu.com/atropin-nedir-ozellikleri-nelerdir/)



skopolamin

Obrázek 13 - skopolamin (https://cs.wikipedia.org/wiki/Skopolamin)



apoatropin

Obrázek 14 - apoatropin (http://www.tankonyvtar.hu/hu/tartalom/tamop412A/20100008_farma/3/3_5/352harom521.html)

27

5.3. Otrava Po požití menšího množství byliny dochází nejprve k pocitu sucha v ústech a obtížnou komunikací, jelikož dochází k vyschnutí sliznice a ztěžknutí jazyka. Otrávený má rozšířené zorničky, červený a teplý obličej a zrychlený tep (KOCIÁN, 2003). Obsažené alkaloidy v menší míře ovlivňují centrální nervovou soustavu – způsobují halucinace působící na sluch, čich i zrak. Provází je silné nutkání pohybu a tyto halucinace jsou na hranici mezi vědomím a spánkem. Otrávený může upadnout i do hlubokého spánku a následně do kómatu. Může způsobit dočasné psychické změny, tlumí funkci slinných, mazových a potních žláz z čehož plyne zvyšování tělesné teploty. V menším množství způsobuje nutkání mluvit, plakat nebo se smát bez jakýchkoli vnějších podnětů. Z tohoto důvodu byl dříve rulík využíván jako „sérum pravdy“, protože velmi často doprovází otrávení velice rychlé odpovídání bez rozmýšlení. U některých se otrava projevuje také zvýšenou mírou agrese či zapomínání dýchat, pokud se na to přímo postižený nesoustředí (HAAG, 2003).

5.3.1. První pomoc Pokud zjistíme otravu, je nutné vyvolat zvracení a podat postiženému velké množství vody s živočišným uhlím. Ke snížení teploty využíváme studené zábaly. V případě upadnutí do bezvědomí je nutné poskytnout umělé dýchání. I přes tyto zásahy je lékařská pomoc nevyhnutelná. Ke smrti dochází již při požití 3 bobulí u dítěte a u dospělého pak při požití již 10 bobulí (HAAG, 2003).

28

PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část je zaměřena na výsledky testových otázek. Tyto otázky byly rozdány žákům šestých a sedmých tříd základních škol a žákům primy a sekundy nižšího stupně gymnázia.

Testové otázky 1. První pomoc při otravě: a. Otráveného člověka položíme do stabilizované polohy a zavoláme záchrannou službu. Rozhodně mu NEDÁME napít. b. Otrávenému člověku vypláchneme ústní dutinu, pokud máme živočišné uhlí, rozpustíme ho v 1l vody a podáváme. Zavoláme záchrannou službu. c. Otrávenému člověku vypláchneme ústní dutinu a dáme mu Paralen (nebo Ibalgin). Kontrolujeme, aby vypil alespoň 1l vody. Zavoláme záchrannou službu. 2. Kam volat v případě otravy: a. pouze na 112 b. pouze na 155 c. na 155 a na Toxikologické informační středisko 3. Uveď, co je v tabulce jedovaté a co ne (ANO – jedovaté; NE – není jedovaté): hřib koloděj břečťan popínavý durman obecný hřib žlutomasý jestřáb ptačí konvalinka vonná muchomůrka jízlivá muchomůrka růžovka muchomůrka zelená vlaštovičník větší

29

4. Přiřaď názvy k jednotlivým obrázkům:

bez černý

vraní oko čtyřlisté

brusnice borůvka 5. Co je jedovaté (co nesmíte konzumovat) na bezu černém? a. květy b. listy, kůra a čerstvé plody c. bez černý není jedovatý 6. Co se stane, když sníte velké množství čerstvých plodů bezu černého: a. okamžitá smrt b. nic, čerstvé plody nejsou jedovaté c. střevní obtíže (zvracení, průjmy) a celková tělesná slabost d. 7. Napište, která část rostliny je jedovatá (ANO – jedovatá; NE – není jedovatá; NĚKDY – za určitých podmínek):

30

8. Která rostlina je na obrázku u předchozí otázky? a. lilek brambor b. svlačec rolní c. podzemnice olejná 9. Kdy nesmíme jíst hlízy brambor (kdy jsou jedovaté)? a. pokud jsou ještě zelené nebo jsou již naklíčené b. pokud jsou špatně uvařené c. hlízy brambor můžeme jíst kdykoli, nejsou jedovaté 10. Na kterém obrázku se nachází pryskyřník prudký:

a.

b.

c.

11. Pryskyřník prudký má květy (napiš barvu): ________________________________ 12. Pryskyřník prudký roste: a. v lese b. na loukách a v parcích c. ve vodě 13. Na kterém obrázku se nachází tis červený?

a.

b.

c.

14. Tis červený NEPATŘÍ mezi: a. jehličnany b. nahosemenné rostliny c. krytosemenné rostliny

31

15. Na obrázku není jedovaté:

a. červená „bobulka“ (míšek) b. „oříšek“ ukrytý v míšku c. jehličky 16. Na kterém obrázku se nachází rulík zlomocný:

a.

b.

c.

17. Rulík zlomocný je vysoký: a. 5 – 10 cm b. 20 – 30 cm c. 50 – 180 cm 18. Kolik bobulí může zabít malé dítě / dospělého člověka: a. dítě: 3 bobule; dospělého člověka: 10 bobulí b. dítě: 20 bobulí; dospělého člověka: 50 bobulí c. dítě: 70 bobulí; dospělého člověka: 100 bobulí

32

Výsledky Zeleně vyznačené sloupce grafů a zeleně vyznačené buňky tabulek znázorňují správné odpovědi. U grafů je na ose x vyznačeno, o jakou otázku se jednalo (a, b nebo c) a na ose y je vynesen počet respondentů (může znázorňovat i procenta). V tabulkách je množství odpovědí pro danou otázku znázorněno pomocí procent. 1. První pomoc při otravě:

Obrázek 15 - Výsledky otázky č. 1

2. Kam volat v případě otravy:


3. Uveď, co je v tabulce jedovaté a co ne (ANO – jedovaté; NE – není jedovaté): Tabulka 1 - Výsledky otázky č. 3

hřib koloděj břečťan popínavý durman obecný hřib žlutomasý jestřáb ptačí

8% 73 % 89 % 2% 16 %

92 % 27% 11 % 98 % 84 %

konvalinka vonná muchomůrka jízlivá muchomůrka růžovka muchomůrka zelená vlaštovičník větší

76 % 91 % 33 % 100 % 57 %

24 % 9% 67 % 0% 43 %

33

4. Přiřaď názvy k jednotlivým obrázkům: Tabulka 2 - Výsledky otázky č. 4

bez černý vraní oko čtyřlisté brusnice borůvka

98 % 99 % 98 %

2% 1% 2%

5. Co je jedovaté (co nesmíte konzumovat) na bezu černém?


6. Co se stane, když sníte velké množství čerstvých plodů bezu černého:


7. Napište, která část rostliny je jedovatá (ANO – jedovatá; NE – není jedovatá; NĚKDY – není přímo jedovatá, ale za určitých podmínek může být jedovatá): Tabulka 3 - Výsledky otázky č. 7

květ stonek a listy hlízy

ANO 84 % 93 % 0%

NE 5% 4% 80 %

NĚKDY 11 % 3% 20 %

34

8. Která rostlina je na obrázku u předchozí otázky?


9. Kdy nesmíme jíst hlízy brambor (kdy jsou jedovaté)?


10. Na kterém obrázku se nachází pryskyřník prudký:


35

11. Pryskyřník prudký má květy (napiš barvu):


12. Pryskyřník prudký roste:


13. Na kterém obrázku se nachází tis červený?


36

14. Tis červený NEPATŘÍ mezi:


15. Na obrázku není jedovaté:


16. Na kterém obrázku se nachází rulík zlomocný:


37

17. Rulík zlomocný je vysoký:

Obrázek 28 - Výsledek otázky č. 17

18. Kolik bobulí může zabít malé dítě / dospělého člověka:

Obrázek 29 - Výsledek otázky č. 18

38

DISKUSE V teoretické části práce jsem se zaměřila na obecnou charakteristiku vybraných rostlin. K tomu jsem využila rešerši knih, které jsou dostupné v knihovnách Masarykovy univerzity, ale také skripta zaměřená na farmacii, která mi poskytl Mgr. Jakubem Vysloužil. Nomenklatura vyšších taxonomických kategorií a systém byly sestaveny s použitím APG III (www.mobot.org), nomenklatura čeledí a druhů pomocí Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky (Danihelka a kol., 2012). Toxikologické informační středisko udává, že 60 % veškerých otrav se vyskytuje právě u dětí a rostliny jsou v žebříčku na druhém místě příčin jejich vzniku (www.tis-cz.cz). Respondenti, kteří odpovídali na otázky, byli sestaveni z žáků šestých a sedmých tříd základních škol a z žáků primy a sekundy víceletého gymnázia. Otázka, na kterou žáci odpovědi všichni správně, byla otázka „Na kterém obrázku se nachází tis červený“, což bylo z největší pravděpodobností způsobeno tím, že součástí otázky byl barevný obrázek, který mohl napovědět. Dále všichni respondenti odpověděli, že je muchomůrka zelená jedovatá. Otázky, na které žáci odpověděli s více, než 80 % úspěšností byly zaměřené na přiřazování názvů rostlin k jednotlivým obrázkům a také na výběr možnosti, jaká rostlina se na obrázku nachází. Z toho, dle mého, vyplývá, že žáci jsou schopni zapamatovat si obrazové vjemy lépe než text, a tudíž si díky obrázkům zapamatují více informací. Nejpřekvapivějším výsledkem nejčastěji správně zodpovězené otázky, je pro mne otázka zaměřená na počet bobulí rulíku zlomocného, které dokáží zabít dítě a dospělého člověka. Z vysoké procentuální úspěšnosti u dané otázky usuzuji, že respondenti vědí, že rulík zlomocný je velmi jedovatá rostlina, která i po velmi malém množství pozřených bobulí může způsobit smrt. Na rozdíl od toho otázka s nejmenší procentuální úspěšností byla otázka zaměřená na systém. Týkala se výběru nesprávné odpovědi, tedy „Kam NEPATŘÍ tis červený“. Správně odpovědělo pouhých 14 respondentů ze sta. Žáky mohl zmást výběr nehodící se odpovědi, ale zápor byl zvýrazněn velkými písmeny. Z toho důvodu si myslím, že žáci nejsou zcela se systémem seznámení, nebo si tis červený nedokáží zařadit, protože systematika jako taková je pro ně těžká na zapamatování. Další otázky s velmi nízkou procentuální úspěšností byla otázka, na které měli žáci vybrat jak vysoký je rulík zlomocný a otázka, na které měli vybrat, co není na tisu červeném jedovaté. I přes to, že měli k dispozici obrázek, tak jen malý počet respondentů vybralo správné odpovědi. U vzhledu rulíku to může být způsobeno tím, že se nejedná o rostlinu, která by se hojně vyskytovala ve městech a protože s ní nejsou žáci v kontaktu, není pro ně snadné si představit, jak vysoká tato rostlina asi je. U tisu je může zmást červené zbarvení míšku, které mohou brát jako signalizační barvu pro zvěř.

39

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se zaměřila na obecný popis vybraných rostlin. Na vzhled, rozšíření, ekologii, rozmnožování, ale také na obsahové látky se zaměřením na látky toxické. Popsala jsem účinek toxických látek na lidský organismus a projevy otravy způsobené danou rostlinou. V rámci bakalářské práce jsem rozdala stu respondentů testové otázky týkající se otrav obecně, ale také zde byly obsaženy otázky týkající se přímo vybraných rostlin, které jsem ve své bakalářské práci zpracovala. Úspěšnost jejich výsledků jsem zpracovala do grafů a tabulek a další porovnávání mezi jednotlivými třídami a školami bude zpracováno v diplomové práci. Díky bakalářské práci jsem si sama prohloubila znalosti, co týče znalostí o otravách vybraných jedovatých rostlin. Všechny vytyčené cíle se mi, dle mého názoru, podařilo splnit.

40

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AICHELE, D., 2006. Co tu kvete?: [400 divoce rostoucích květin střední Evropy]. Praha: Beta, 446 s. ISBN 80-7306-243-7. BALA, J. a kol. [online] c2015 [cit. 7. 12. 2015]. Dostupný z: . DANIHELKA, J. a kol., Checklist of vasicular plants of Czech Rebublic [online] c2015 [cit. 26. 12. 2015]. Dostupný z: . DLOUHÝ, F., [online] c2015 [cit. 26. 1. 2016]. Dostupný z: . DOHNAL, J., [online] c2015 [cit. 26. 12. 2015]. Dostupný z: . ELIÁŠ, P., [online] c2007 [cit. 14. 1. 2016]. Dostupný z: . GRAU, J., JUNG, R., MÜNKER, B., 1996. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Knižní klub, 287 s. ISBN 80-7176-369-1. GRULICH, V., Red list of vascular plansts of the Czech Republic: 3rd edition. [online] c2012 [cit. 8. 12. 2015]. Dostupný z: < http://www.ms-cbs.cz/_publikace/P123Grulich.pdf>. HAAG, S., 2003. O druidských nápojích a čarodějném bejlí. Praha: Granit. ISBN 80-7296-027X. HAUPT, H. 2001. Kinderkrankenschwester (Poisonous and less poisonous plants). German roč. 20., č. 8, str. 335. HIEKE, K. 2008. Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů. Brno: Computer Press. 246 s. ISBN 9788025119013. HOUSKA, J., [online] c2015. [cit. 28. 12. 2015]. Dostupný z: . CHYTRÝ, M. 2013. Vegetace České republiky. Praha: Academia, 551 s. ISBN 9788020022998. JAHODÁŘ, L. a BALOUN, J., 1989. Rostliny způsobující otravy a alergie. Praha: Avicenum, 235 s. + 38 s. barev. obr. JAŠKOVÁ, V. [online] c2015. [cit. 17. 1. 2016]. Dostupný z: < http://botany.cz/cs/Solanum-tuberosum/>. KELCH J. a kol., 1992. Suspected buttercup (Ranunculus bulbosus) toxicosis with secondary photosensitization in a Charolais heifer. Vet Hum Toxicol. roč. 34, č. 3, str. 238-239.

41

KOCIÁN, P., [online] c2003. [cit. 24. 1. 2016]. Dostupný z: . KOCIÁN, P., [online] c2006. [cit. 8. 12. 2015]. Dostupný z: . KOCIÁN, P., [online] c2007 [cit. 29. 12. 2015]. Dostupný z: . KOVÁČ, P., [online] c2015 [cit. 29. 12. 2015]. Dostupný z: . KREJČA a kol., 2007. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 4. vyd. Bratislava: Príroda. 384 s. ISBN 978-80-07-01572-2. KRESÁNEK, J., 1985. Príručný atlas liečivých rastlín. Martin: Osveta, 310 s. ISBN 70-048-85. KRESÁNEK, J., 2008. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. Martin: Osveta, 424 s. ISBN 978-80-8063-292-2. KUBÁT, K., 2002. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, ISBN 80-200-0836-5. LEUGNEROVÁ, G. [online] c2007. [cit. 25. 1. 2016]. Dostupný z: . MACKŮ, J., 1952. Sběr a pěstování našich užitkových rostlin léčivých, kořeninových, aromatických a jiných speciálních. Praha: Přírodovědecké nakladatelství, 303 s. MAREČEK, F., 1994. Zahradnický slovník naučný. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských Informací, 440 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-85120-51-8. MERKLOVÁ, L. a TICHÁ, S. 2005. Současný stav a vývoj populace tisu červeného v PR "V Horách". Ochrana přírody. roč. 60, č. 6, str. 179-182. MIKA, K., 1991, Fytoterapia pre lekárov. 2. vyd. Martin: Osveta, 379 s., 70 s. obr. příl. ISBN 80-217-0349-0. NOVÁK, J. a SKALICKÝ. M. 2012. Botanika: cytologie, organologie a systematika. 3. vyd. Praha:Powerpoint, 336 s. ISBN 9788090401112. PATOČKA, J., [online] c2016. [cit. 15. 12. 2015]. Dostupný z: . PRANČL, J., [online] c2015. [cit. 17. 12. 2015]. Dostupný z: . RUBCOV, V., 1990. Zelená lékárna. 3. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 308 s. ISBN 80-7022004-x. RYBKA, V., 2015. Naše květena: Ottova encyklopedie. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 552 s. ISBN 978-80-7451-441-8. SLAVÍK, B., 2000. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 770 s. ISBN 80-200-0306-1. 42

SUCHÝ, V., 1994. Farmakognosie. Bratislava: Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského. ISBN 80-223-0728-9. ÚŘEDNÍČEK, L. 2009. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5. VELEMÍNSKÝ, M. [online] c2006. [cit. 10. 12. 2015]. Dostupný z: . VERMULEN, N. 1998. Encyklopedie stromů a keřů. Praha: Rebo Productions, 287 s. ISBN 80-7234-007-7. VERMULEN, N., 2008. Encyklopedie: stromy a keře. 4. vyd. Čestlice: Rebo, 287 s. ISBN 97880-7234-934-0. VĚTVIČKA, V., MATOUŠKOVÁ, V., 1992. Stromy a kry. Bratislava: Príroda, 311 s. ISBN 80-07-00402-5.

43

INTERNETOVÉ ZDROJE 1. http://www.tis-cz.cz/ 2. http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/ 3. https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=37194 4. https://en.wikipedia.org/wiki/Solanine#/media/File:Solanine.svg 5. http://psychotropicon.info/hyoscyamin/ 6. http://www.nkfu.com/atropin-nedir-ozellikleri-nelerdir/ 7. https://cs.wikipedia.org/wiki/Skopolamin 8. http://www.tankonyvtar.hu/hu/tartalom/tamop412A/2010-0008_farma/3/3_5/352harom521.html

44

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents