MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Seminář dějin umění
Přestavba chrámu sv. Petra a Pavla v Brně na přelomu 19. a 20. století Diplomová bakalářská práce
Autor: Jan Budinský Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
2006/2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.
V Brně, dne 27. 10. 2006
Jan Budinský
Poděkování
Děkuji mému vedoucímu bakalářské práce prof. Jiřímu Kroupovi za pomoc a rady při konzultacích během sepisování této práce.
Děkuji mému kamarádovi Jánu Desetu za pomoc při výběru a zpracování obrazového materiálu.
1
OBSAH 1/ Annotation…………………………………………………………………. 3 2/ Anotace……………………………………………………………………
3
3/ Úvod……………………………………………………………………….
4
4/ Poznámka ke studiu pramenů chrámu………………………………….
5
Poznámka k dějinám chrámu……………………………………………
5
Architektonický vývoj chrámu od počátků do 19. století……………
6
5/ Výchozí stav pro jednotlivé přestavby na konci 19. a začátku 20. století………………………………………………………………………….
10
6/ Jak přestavět chrám………………………………………………………
14
7/ Úprava biskupské rezidence (období 1886 – 1888)………………….
18
8/ Přestavba chóru (období 1889 – 1891)………………………………..
21
9/ Stavba věží nebo věže? (období 1904 – 1905)……..………………...
23
10/ Přestavba průčelí (období 1906 – 1908)……………………………… 27 11/ Závěr……………………………………………………………………… 29 12/ Seznam literatury………………………………………………………..
30
13/ Exkurz…………………………………………………………………….
33
14/ Obrazová příloha – seznam vyobrazení………………………………. I 15/ Obrazová příloha………………………………………………………… III
2
Annotation
This diploma thesis examines rebuilding of St. Peter´s and Paul´s cathedral in Brno in the 19th and the 20th century from the standpoint of art history, however, it does not neglect the historical implications of the structure. The thesis considers also history of the cathedral during the period also 900 years. Building is described in the 19th century before neo-gothic reconstruction and in the 20th century after reconstruction. The final part of this thesis is comprised about the authors of the reconstruction of the cathedral (August Prokop and August Kirstein).
Anotace
Práce zkoumá přestavbu chrámu svatého Petra a Pavla v Brně v 19. a 20. století, hlavně tedy z hlediska uměleckohistorického, nezapomíná však ani na hledisko historické. Práce popisuje též historii chrámu, která trvá skoro 900 let. Stavba je popsána jak vypadala v 19. století před regotizační úpravou a pak ve 20. století po přestavbě. Závěrečná část práce podává základní přehled o autorech přestavby chrámu (August Prokop a August Kirstein).
3
Úvod Cílem této práce je analýza přestavby brněnského dómu, která proběhla na konci 19. a začátku 20. století. Můj zájem o toto téma vychází z toho, že jsem z Brna a s Petrovem se setkávám vlastně skoro každý den. Není asi dne, kdy člověk je v centru Brna a nepodíval by se na jeho dominantu. Při pohledu na Petrov pak člověka jistě uchvátí dvojice věží a průčelí. Při srovnání chrámu před a po úpravách je jasně vidět, že Petrov se stal „dominantním“ chrámem vlastně až po regotizačních úpravách, kdy byly postaveny již zmíněné věže a průčelí. Volba tématu regotizačních přestaveb na Petrově byla také ovlivněna tím, že 27.10.2005 bylo právě stoleté výročí, kdy Petrov získal jeho dominantní část – tedy věže.
Práce je systematizována tak, že v úvodních kapitolách je rozebrána otázka dějin chrámu, protože si myslím, že bez základního přehledu by vysvětlení
přestavby
ztratilo
významu.
V dalších
částech
je
pak
rozpracována samotná přestavba. Přestavba je rozdělena po jednotlivých obdobích dílčích pracovních činností
– počínaje úpravou biskupské
rezidence (byť jde o okrajovou záležitost) a konče regotizací průčelí a úpravami v 20. století. V textu je použito odkazů na obrazový materiál – vždy je užita hranaté závorka, která koresponduje s pořadovým číslem v obrazovém materiálu.
4
Poznámka ke studiu pramenů chrámu Obecně můžeme říci, že pramenů příliš mnoho není, neb většina badatelů se zabývá Petrovem ve středověku a málo který pak novověkem. Je proto nutné prameny starší oddělit. Například G. Wolny a jeho literární dílo je velice zajímavé pro starší dějiny chrámu, pro novověk nám však již informace neposkytne. Asi největšími zastánci studia novověkých dějin chrámu budou Pavel Zatloukal a Karel Kuča. Dle mého názoru přinesla Zatloukalovo studie „Okružní třída“ v období vydání novinky, které byly postupně doplňovány. U díla Kučova toto nemohu říci, protože jeho stěžejní prací je „Města a městečka…“, od kterého se pak odvíjí celé jeho studium a popis jednotlivých částí Brna v jeho následné monografii o Brně a jeho vývoji. Kvalitním zdrojem jsou také novinové články z období přestavby chrámu. Zkreslenost informací by zde snad měla být co nejmenší. Totéž, co jsem napsal o novinových článcích, můžeme říci o archivních materiálech, jejichž vypovídací hodnota je vysoká.
Poznámka k dějinám chrámu Při lokalizaci chrámu svatého Petra a Pavla je jistě důležité zmínit „okružní třídu“, která vznikla na původně zbouraných hradbách v 19. století. Vzorem pro tuto třídu se stala Vídeň, kde situace v urbanistickém vývoji byla obdobná. P. Zatloukal ve své „Okružní třídě“ zařazuje Petrov a jeho přestavbu k této problematice, ale je otázkou, zda se s tím můžeme absolutně ztotožnit? Pokud budeme uvažovat o historickém zařazení, tak datace nebude pravděpodobně pojítkem pro spojení Petrova a „okružní třídy“. I lokální umístění v tomto případě pokulhává – Petrov je až příliš vzdálen „okružní třídě“. Pojítkem bude asi problematika stylová, neboť zde jde o tzv. neo – slohy. Pokud budu uvažovat o K. Kučovi, který taktéž píše o
5
přestavbě Petrova, tak lze říci, že jeho systematika a zařazení je o něco zdařilejší – ale také nelze se vším souhlasit 1. Dobře
je
problematika
regulace
města
shrnuta
v
díle „Brno
v architektuře a výtvarném umění“ z roku 1981, s tím, že je nutné některá fakta vyloučit z důvodů politicko společenských. Je zde v základě popsána situace, a to jak po stránce historické, tak po stránce umělecké a společenské. 2 Jen názor, se kterým si myslím, že není možné úplně souhlasit je uveden na str. 165, marg. č. 130, kde je charakterizován regulační plán Brna cit. „…myšlenky prosté, neokázalé účelnosti a velkorysosti.“ konec citace. Účelnost jistě ano, velkorysost asi také, byť by bylo možné polemizovat, ale proč prostost myšlenky? Vždyť Försterův regulační plán z roku 1860 zase tak prostý a tím snad i jednoduchý není – řešení je velice zajímavě a dobře navrženo. Toto tvrzení si myslím podtrhuje i fakt, že „okružní třída“ slouží městské dopravě v Brně takříkajíc v nezměněné podobě dodnes.
Architektonický vývoj chrámu od počátků do 19. století Problematika počátku chrámu svatého Petra a Pavla v Brně by mohla být spjata s místem, kde pravděpodobně stával tzv. brněnský hrad. Lokalizace hradu je sporem již po generace – V. Richter (1936) spojil brněnský hrad s místem dnešního Petrova, R. Vermouzek (1974) taktéž 3. V 80. letech byla tato tvrzení zpochybněno mj. badateli Měřínským a Sulitkovou,
kteří
posunují
brněnský
hrad
na
Staré
Brno 4.
Tvrzení
z osmdesátých let byla později odsunuta a došlo k návratu k myšlenkám V.
1
Ne mo hu si p omoc i , a le mů j názo r j e v tom , že K. Kuč a n ěj ak až moc č er pa l ze Z a tl ouk al a – v něk terých ch víl ích s e m i zd á , ž e po uze p ře ja l a pře psa l Z a tl ouk al o vy m yš l enk y. O obr azo vých př ílohác h ne m luvě . V díl e K. Kuč i vid ím s tá lé o pis o ván í to ho , co na psa l dř íve (n ej lé pe to d ok lád á d ílo Měs ta a m ěs tečka …a k to mu ve l ice p odo bné Br no , vý vo j m ěs ta , p řed měs tí a při po je ných ves nic .) 2 Cr onek , I., Brn o v arch i tek tuře a vý tvar né m u mě ní, s . 1 63 a n . 3 D le Kuč a , K., Brno , vý vo j měs ta, př ed měs tí a př ipo je ných vesn ic , s . 1 5 . 4 D le Kuč a , K., Brno , vý vo j měs ta, př ed měs tí a př ipo je ných vesn ic , s . 1 5 .
6
Richtera 5. I tak nelze přesně říci, která skupina badatelů má pravdu – výzkumy z let 1999 - 2000 se absolutně nepřiklánějí k žádnému z možných názorů 6. Samotný vznik chrámu (spíše kostelíku) byl kladen do období vlády Konráda II. Oty, přesněji do 70. let dvanáctého století. Archeologické výzkumy z období 1991 - 93 prokázaly existenci kostelíku staršího, snad z konce 11. století 7, spíše však z první poloviny století 12. První kostelík byl asi 22 x 7,1 m velký, jednalo se o jednolodí s čtvercovým chórem, půlkruhovou apsidou, pod níž byla krypta (klenutí bylo neseno 4 vnitřními sloupy a přízemními půlválcovými polosloupy). Přístup do krypty byl po dvou zalomených schodišťových chodbách ze západní strany. První kostelík přetrval do 30. let 13. století, kdy byl zbourán a nahrazen raněgotickým kostelem. Původní stavbu nahradila bazilika (dle Umělecké památky Moravy a Slezska str. 160) 8 se západním dvojvěžím a s polygonálním závěrem chrámu, kde bylo umístěno kněžiště. Z „prvního“ kostelíku zbyla jen krypta, s tím, že byla prodloužena směrem k východu, nová část zaklenuta cihlovou klenbou (vše zničeno a zasypáno při regotizaci A. Prokopem v 19. století). Původně byl zamýšlen i katedrální ochoz – ten však zůstal bez realizace. Pravděpodobně již na konci 13. století byla přistavěna sakristie. Asi kolem roku 1300, byl přistavěn nartex, který byl svojí dispozicí o málo užší, než samotná stavba baziliky(? 9). Tím došlo k podstatnému zvětšení celého chrámu co se týče kapacity osob, které mohl pro církevní účely pojmout. V polovině 14. století došlo k zvýšení věží. Ne dlouho poté dochází k přestavbě v třetí kostel. Byl vybudován dlouhý presbytář, jehož základní podoba je zachována do dnešní doby. Stavba však byla přerušena 5
D ěku j i za u pozo rně n í p ro fesora J . Kr oup y, k terý vy s větl u je to , ž e k e s tano visku V. R ich te ra se k lo ni l n ap ř. pro fesor Ku dě lka . 6 D ěku ji za u poz orn ění p ro fesora J . Krou p y n a fak t, že se arch eo lo go vé (na př . R . Proc házka ) př ikl án ěj í k Staré mu Brn u – dok lá da j í to i arch eo log ick é ob je vy p osl edn íc h l e t. 7 Dl e Kuč a , K., Brn o , vý vo j měs ta , př ed měs tí a př ipo je ných vesn ic , s . 2 0 , pr vn í a zb ytek vě ty dr uhý s lo up ec . 8 K. Kuča p íš e o b azi l ice , ne vyluč uj e však a ni ha lo vý typ c hrám u , viz . Kuč a , K., Brn o , vý vo j m ěs ta , p řed měs tí a při po je ných ves nic s . 286 , pra vý s lo upec . 9 K. Kuča n e vyl uču je h al o vý typ , viz Kuča , K., Brno , vý voj měs ta , pře dm ěs tí a p ři po jených vesn ic .
7
husitskými válkami až asi do roku 1431, kdy došlo k obnově přerušených stavebních prací. Dochází k zasypání krypty a stavbě nových obvodových zdí. Tyto obvodové zdi předstupují jen o několik desítek centimetrů od zdí původních (tj. od zdí v pořadí druhého chrámu). Nedošlo však k zaklenutí celé stavby. Ještě v roce 1593 se jednalo o provizorní ukončení stavby nad korunní římsou. Dokladem je nám v tomto Willenbergovo dílo [1], kde je patrno „nedokončení“ trojlodí. Při severní straně byla postavena „věž“, spíše započata věž, která nebyla nikdy dokončena. Podvěží bylo zaklenuto v roce 1497, samotná stavba věže trvala celou první polovinu 16. století, i tak se svého dokončení nedočkala, protože její výška dosahovala jen o něco výše než samotné obvodové zdi. K zakončení prací na věži došlo roku 1601. Patrně v 16. století byla na jižní straně přistavěna mariánská kaple a o něco později předsíň, která chrání jižní portál lodi. K pohromě došlo během třicetileté války, kdy v roce 1643 kostel vyhořel a 1645 byl poškozen od dělostřelby při obléhání Brna Švédy[3]. Po třicetileté válce Pavel Weinberger nově zaklenul kněžiště a opravil poškozenou severní věž. V 60. letech 17. století byl opraven presbytář pod vedením Jana Křtitele Erny. Do opravené věže byly nově zavěšeny zvony (1649, 1658). Věž a presbyterium byly zakončeny valbovou střechou. K zaklenutí trojlodí však stále ještě nedošlo. K tomu bylo přikročeno až v období let 1743 - 1746, kdy probíhala barokizace chrámu podle projektu Mořice Grimma. Chrám opatřil František Benedikt Klíčník barokní klenbou. Z původního, nikdy nedokončeného, a po dvě staletí ničeného trojlodí, toho moc nezůstalo –
přestavbou bylo proto
změněno trojlodí na jednolodí. Barokizace se dotkla hlavně interiéru – pro zaklenutí byly zesíleny stěny, do severní
byly
vytvořeny čtyři niky, do
nichž byly umístěny sochy olomouckého sochaře Ondřeje Zahnera 10. V roce 1748 byl kostel vysvěcen. 5.12.1777
bylo
založeno
na
žádost
Marie
Terezie
brněnské
biskupství 11. Tím se chrám stal katedrálou. Od vzniku biskupství až do 10
D le Kuča, K., Br no, vý vo j měs ta , pře dm ěs tí a př ip oj ených ves nic , s. 28 7 , p ros tře dn í s lou pec . 11 Viz na př . O tta , s v. 4 , s . 7 22 , h es lo Brn ěnské bisk ups tví.
8
1795 byl chrám vybavován novým sochařským inventářem od Ondřeje Schweigla. Tomuto vybavení předcházely architektonické úpravy v lodi – např. úpravy stěn a nik, atd. Roku 1784 byl zrušen hřbitov v okolí chrámu (jeho počátky datovány k nejstaršímu chrámu, tedy do 12. století – upřesnění
datace
viz
výše).
V okolí
byly
některé
budovy
postupně
přestavěny, některé odstraněny úplně (např. kaple sv. Barbory odstraněna 1834/6; zbourány domy stojící na sever od chrámu pro vytvoření lepší přístupové cesty z Krautmarktu - Zelného trhu, dříve tzv. Horního náměstí). Přestavbou staršího domu byla zřízena biskupská konzistoř (dům čp. 274).
9
Výchozí stav pro jednotlivé přestavby na konci 19. a začátku 20. století Pro výchozí stav pro jednotlivé přestavby je lepší ponechat stranou přestavbu v „raném období“ regotizačních přestaveb (1886 – 1888), neboť není dle mého názoru nutné zabývat se výstavbou částí, které nejsou přímo součástí chrámu. Jde spíše jen o koncepční řešení, o kterém je nutné se zmínit (viz dále).
Stav výchozí pro regotizační přestavbu presbyteria vychází ve svém základu z přestavby v 14. století a samozřejmě v baroku. V baroku došlo k zaklenutí lodí a změně celé koncepce v jednolodní chrám s barokním průčelím. Věž zůstala pouze ta, která byla postavena ve středověku, vlastně nelze ani moc uvažovat o postavení věže, spíše o snaze postavit věž. Je to proto, že její výška nepřekročila samotný chrám. Původní koncepce presbyteria nebyla přestavbami nikterak narušena – byl zachován podélný ráz chrámu. Již v 16. století byla přistavěna mariánská kaple při jižní straně kněžiště. Ta byla v období 2. poloviny 19. století přestavěna – nebo spíše řečeno regotizována. Velice dobrým zdrojem pro zkoumání výchozího architektonického stavu je jistě Onderkovo zaměření situace u severní věže (pravděpodobně z roku 1878), pohled na chrám ze severní strany a pohled na průčelí chrámu (1901?) - ze západu a z boku průčelí. V dostupné literatuře však chybí odkaz na stav z jižní strany. P. Zatloukal informuje jen o problematice severní strany a průčelí, jižní stranu úplně pominul, nebo spíše řečeno pominul co se týče obrazového materiálu. V tomto případě lze celkem dobře využít publikaci s fotografiemi Brna z let minulých 12,
kde
jsou
zveřejněny
fotografie
při
pohledu
z, dnes
již
„neexistující“, Vodní ulice, Anenské ulice a pohledy z jihozápadní strany. Jde však o zdroj spíše vhodný pro deskriptivní pohled na chrám, technické řešení vyčíst nelze pro špatnou rozlišovací schopnost techniky, která tyto fotografie z místa pořizování snímku vytvořila. K. Kuča na str. 482 a 483 12
Brn o – s tar é fo tog ra fie XI.
10
ukazuje pohled z jižní strany před přestavbou biskupské rezidence a po přestavbě rezidence. Bližší zdroj však chybí. O přestavbě bylo rozhodnuto až za biskupa Karla Nötiga 13 (biskupem 1870 – 1882) v roce 1877. Přestavba 14 však probíhala za Nötigových nástupců – Františka Saleského Bauera 15 (1882 – 1904) a Pavla Maria Josefa Antonína Huyna 16 (1904 - 1916) od roku 1886, a pokud nebudeme uvažovat o jednotlivých stavebních fázích, tak trvala až do roku 1908. Lze též posunout dataci ještě o tři roky později – tedy do roku 1911, pokud budeme zahrnovat do „přestavby“ také restaurační práce A. Kirsteina. Během regotizačních přestaveb došlo k postavení rezidenční biskupské kaple svatého Kříže a Panny Marie (1886 – 1888) podle návrhu Augusta Prokopa, realizováno stavitelem Eduardem Exnerem. Pro samotný chrám však byla více důležitá regotizace v období let 1889 – 1908 17. V první fázi období regotizačních přestaveb došlo k úpravě presbyteria, kaple Panny Marie a sakristie. August Prokop (autor přestaveb již zmíněných částí) navrhl do průčelí jednu věž. Pro spor s kapitulou však nedošlo k její realizaci. V následné soutěži v roce 1901 zvítězil návrh Augusta Kirsteina. Architektonické řešení stavby věží vychází z původních středověkých substrukcí. Tyto základy pocházejí z druhé poloviny 14. století. Původní (středověké) je však pouze podvěží zakončené síťovou klenbou s žebry hruškovitého profilu. Jednotlivá protínající se žebra jsou ve vrcholu klenby zakončena svorníky ve tvaru kvadrilobu. Na jednotlivých svornících je reliéf se znakem olomouckého biskupa Stanislava I. Thurza. Podvěží pravděpodobně nepočítala se schodišti pro věže. A pokud by počítala, tak
13
Bl íž e na př. Bub en , Enc yk lo ped ie č eských a mor a vský ch s íde ln ích bisk upů , s . 2 32 . Sl e d jed no tl i vých reg o tiz ačn ích úp ra v tak to u vá d í K. Kuč a . Sa mo tný s led j e vš ak n u tno vn ím a t víc e zř etěze ný a pr opo je ný . J e to i p ro to , že d ob o vé fo togr a fie zo braz uj í p řís ta vb u věž í, bo urá n í p ů vod ní p ozd něg ot i cké věže a úp ra vu op ěrn ého s ys té mu zar áz. J e to mu tak na př . v Brn o – star é p oh ledn ice XI., s . 3 9 , 55 . 15 Bl íž e nap ř. Bub en , Enc yk lo ped ie českýc h a mora vský ch s íd el n ích b isku pů, s . 17 an. 16 Bl íž e nap ř. Bub en , Enc yk lo ped ie č eských a mor a vský ch s íd e ln ích b isk upů, s . 116 an. 17 Da tace ke d ni 27 .5 .19 08 tak též d le vytesa néh o ná pisu př i por tá lu s e ver ní věž e [ 1 6 ]. 14
11
z prvního poschodí – tedy místa až nad jednotlivými klenbami 18. Samotná podvěží, též i mariánská kaple a sakristie byly zakončeny valbovou střechou – stejný ráz měla i střecha původní vysoké věže při severní straně chrámu. Dále došlo k zbudování oratoří nad kaplí a sakristií, a též k přístavbě kanovnické sakristie 19. Po přestavbě věží byla naplánována další regotizační úprava chrámu –
a
to
zbourání
celého
západního
průčelí
a
postavení
nového
novogotického. Původní průčelí bylo postaveno v barokním období, tj. v období, kdy došlo k zaklenutí trojlodí a následnému změnění celé koncepce na jednolodí (důvody změny koncepce viz výše). Dosavadní barokní průčelí bylo členěné do tří částí, které teoreticky mohly „kopírovat“ původní představu o trojlodní bazilikální stavbě. Průčelí bylo prolomeno nikami, v nichž spočívala sochařská výzdoba. Jednotlivá pole průčelí byla od sebe oddělena pravděpodobně lezénami, pilastry se zdají být příliš masivní. Průčelí bylo zakončeno volutovým štítem a na vrcholku malým (z pohledu člověka jistě ne malým) křížem. Pokud bychom měli uvažovat o konstrukčním řešení barokního průčelí, tak vhodným zdrojem je nám zaměření z roku 1901 20. Průčelí nebylo konstruováno ani jako konvexní, ani konkávní. Vstup do chrámu ze západní strany byl možný jedinými dvoukřídlými dveřmi s půlkruhovým zakončením. Orámování vstupních vrat bylo na baroko spíše jednoduché – nelze vyčíst jak ze zaměření z roku 1901, tak z fotografií žádnou speciální výzdobu. Nad vstupem v štítu orámování dveří byl umístěn „pouze“ erb. Boční pole vedle dveří byla oddělena lezénami, které stoupaly vzhůru až pod volutový štít. V bočních polích byly dvě oculi, každé na jedné straně. Tato pole byla armována. V polích, oddělených již zmíněnými lezénami, nad vstupem, byly čtyři niky (vždy dvě na každé straně – ve dvou
18
Scho d iš těm doš lo k roz ruše n í kle nb y – č ást zd e b yla p roraž ena . V j ižn í věži však k len ba v dn ešn í d obě j e zakr yta d ře vě ným p odh le de m. 19 Kuča , K., Brn o , vý vo j m ěs ta , p řed měs tí a při po je ných vesn ic, s . 28 7 , p ra vý s lou pec , ma te s vým tvrz en ím , pro tože p rohoz ena s lo va ve vě tě . 20 Viz k tom u p ozná mka č ís lo 4 63 v Z a tl ouk alo vi , D lou hé s to le tí.
12
horizontálních úrovních) a nad vchodem do chrámu jedno velké okno 21. Ve čtyřech
bočních
nikách
byla
umístěna
barokní
sochařská
výzdoba.
Jednotlivé niky byly orámovány s štítem v horní části. Fasáda byla oddělena horizontálně od štítu vlysem. Vlys byl hladký – bez jakéhokoliv textu. Ve volutovém štítu byl původně umístěn reliéf. K. Kuča 22 informuje v obrazovém materiálu na dvou místech o reliéfu [4,5]. Zaměření průčelí z roku 1901, v již zmíněné pozn. č. 20 – resp. obr. č. 463 vč. poznámky v Zatloukalově Dlouhém století, však existenci reliéfu k roku 1901 vyvrací. Poslední změnou, která zakončila veškeré práce při regotizaci byla úprava v období po dostavbě průčelí. Je zde otázkou, zda období po přestavbě průčelí lze vůbec označit jako regotizační přestavbu chrámu. Spíše by zde bylo možné použít označení jako konzervace stávajícího stavu. Šlo o práce, které spočívaly hlavně v opravě zdiva – došlo k výměně omítek za lomový kámen. Je otázkou, zda přemýšlet v tuto chvíli nad tím, co bylo vůbec vyměněno během „úprav“ v tomto období, a co bylo ponecháno v původním provedení. Přikloněním se k zápornému stanovisku bychom mohli danou problematiku až příliš bagatelizovat, přikloněním se k opačnému názoru bychom pravděpodobně narazili až na mravenčí práci, která by neměla příliš valných výsledků důležitých pro tuto práci. Jistě by však stálo za další průzkum prohlédnutí všech kamenných prvků v exteriéru chrámu.
Ve 20. století jistě stojí za zmínku ještě celková rekonstrukce chrámu v 80. letech a významný archeologický průzkum v 90. letech, který odhalil nejeden důležitý poznatek pro studium dějin chrámu (viz např. datace nejstaršího kostela na Petrově, atd.).
21
Viz Za tlouka l , P., Okr užn í tř ída , s . 13 0 , pozn ámk a 150 a obr azová p ř íl oha ; tak též Z a tl ouk al , P., Dl ou hé s to le tí s . 35 8 poz n . 46 2 vč . obr azo vé př ílo hy. 22 Kuč a,K., Br no , vý vo j m ěs ta , p řed měs tí a při po je ných ves nic , s . 69 , 94 .
13
Jak přestavět chrám? Otázkou bude, kdy určíme počátek pro přestavbu chrámu – nebo lépe řečeno, od kdy začíná vůbec tato přestavba? Pokud budeme uvažovat o počátcích přestaveb, tak jistě nás bude zajímat již období od poloviny 19. století, kdy došlo k realizaci drobných přestaveb – spíše snad jen pouhé konzervační práce a vybavení chrámu některým novým inventářem 23. Tímto se však v práci nezabývám, protože si myslím, že pro přestavbu, tak jak si ji představuji, je nutné se zabývati až obdobím pozdějším, tedy obdobím po roce 1877 24. Předchůdce
biskupa
Nötiga
se
o
trendy
v přestavbě
architektury zajímal – i on se již snažil opatřit biskupský dóm nad Brnem něčím lepším, ale zůstalo však u pouhého rekonstruování chrámu a jeho částečné nové výbavy. Myšlenka přestavby chrámu musela být určitě ovlivněna stavebním ruchem v okolních zemích – lze zmínit například dostavbu dómu v Kolíně nad Rýnem atd. O
samotné
přestavbě
bylo
rozhodnuto
v jubilejním
roce
1877
biskupem Karlem Nötigem. Jeho rozhodnutí k tomuto kroku bylo ovlivněno na jedné straně jubilejností roku 1877, na druhé straně „nedodělaností chrámu“ – nevhodnost pro biskupský chrám, čilým stavebním ruchem nejen v okolních městech, ale i státech (např. dnešní Německo) a v neposlední řadě vlastní osobností 25 biskupa. Po tomto rozhodnutí však nedošlo hned k přestavbám. Během úřadování biskupa Nötiga byl „pouze“ jmenován August Prokop, jako hlavní
stavitel,
který
navrhne
regotizační
přestavbu.
K samotnému
jmenování došlo dva roky poté, co bylo rozhodnuto o přestavbě, tedy 23
Jak o s tud i jn í ma teri á l pr o tu to pro bl ema tiku b y se da lo použ ít mo num en tál n í Prok opo vo l i te rár ní d ílo D ie M arkgr a ftsch a ft Mäh ren in ku ns tgesc hich tl iche n Bez ie hun g , ze j mén a sv. 3 , 4 . 24 T ím ž e se zd e v té to p rác i z abývá m ob dobím p řes ta ve b po roc e 18 77 , tak j e dá no se řaze n ím j e dno tl i vých s ta ve bn íc h p rac í. Po kud bych om zařa di l i i k onze r vačn í p ráce , tak b y s e ce lé ř azen í posu nu lo . 25 Bě he m úř ado ván í bi skup a N ö ti ga d ošl o m j . k za lože n í č eské ti ská rn y v Brn ě ( ben ed ik týn i) , pr o tisk no vin , br ožur ap od. T ím d oš lo tak é k pos íle n í c írke vn ího ž i vo ta v di ecéz i . Nöti g za ve dl do s tud ia b ohos loví pe dag og iku , m e to dik u a ka tech iku , a o d 1 87 5 i křes ťa nskou fi loz o fi i . D ošl o k pos tave n í b udovy fa r y a ko nzis toře a td . Zdro j : Bube n , Enc yk l ope di e českých a mor a vských s íd el n ích b isku pů , s . 2 32 – 233 .
14
v roce 1879, dle Tieme-Becker je však Prokop až od roku 1884 brněnským chrámovým architektem. Po samotném rozhodnutí byl zřízen fond, který měl hlavní cíl – a to zajistit finanční zdroje pro přestavbu původní středověké věže. Rok poté se obrátilo na kapitulu také ministerstvo vyučování a kultu, které požadovalo, aby kapitula předložila plány, které zaměřují stávající architektonickou situaci a též plány, které dokládají návrh regotizačních úprav a přestaveb chrámu. Tento požadavek zůstal pravděpodobně bez odezvy biskupství 26. V roce 1878 vypracoval návrh na přestavbu původní věže Robert Onderka [8]. Jeho plán počítal se zvýšením pozdněgotické věže pravděpodobně o jedno patro – spíše odstranění původní střešní konstrukce a na jejím místě vystavění „gotického“ zakončení věže se střechou ve tvaru helmice. V tomto případě se zdá jeho návrh podobným s kostely ve Vídni – např. kostel St. Maria am Gestade 27. Tento návrh však nebyl vybrán jako vítězný. I tak můžeme spatřovat význam tohoto návrhu právě v tom, že vidíme, byť částečně jinak (jinak proto, že v návrhu jsou přikresleny některé Onderkovy návrhy na přestavbu) zaměření stavu při severní straně presbytáře. Biskupství se obrátilo na stavaře Prokopa, aby předložil jeho vlastní návrh. Jednotlivé stavební úpravy, které byly realizovány, vlastně předběhly přestavbu „nejdůležitější“, nebo spíše nejviditelnější – a to stavbu věží při chóru dómu. Je to proto, že stavitel Prokop měl jiný názor na danou věc – návrh, který předložil, nebyl přijat kapitulou. Prokop proto navrhl, aby vzniknuvší spor rozhodla komise složená z odborníků – Mocker, Ferstel a Schmidt. Schmidt a Mocker se vyslovili pro přijetí tohoto návrhu. Schmidt se postavil za svého žáka 28 a o rok později (1885) připojil i svůj vlastní návrh [9]. Tento Schmidtův návrh tíhne k zdroji spíše německému – možno srovnat například s kostelem ve Freiburgu im Breisgau 29 [51, 52] či Ulmu [53]. I tak odpor kapituly byl na předním místě. Jedním z „důvodů“, proč 26
D le Pa má tko vá péč e n a M ora vě , 2 002 , s . 39 , pop ř. pozn ámk y pod č aro u toho to sb orn ík u č. 7 1 , 72 . 27 F o to viz na př . n a h ttp ://de .w ikip ed ia .o rg /w iki /Mar ia _a m_ Ges ta de ( 1 .2 .2 006 , 16 .2 8 h od .) , [50]. 28 Brü nne r Ze i tu ng , 1 1 .9 .188 4 . 29 De tai l věže dó mu ve F re ibu rgu im Br e isga u ve l mi dobře vid i te lný v Pi nd er , W .: De u tsche Do me des M i tte l al ters, s . 6 0 .
15
byl právě Prokopův návrh odmítnut byl prý finanční 30. Tento spor mezi Prokopem a biskupstvím byl jistě ovlivněn přestavbou chrámu sv. Mořice v Olomouci. Zde se totiž A. Prokop také zúčastnil – a návrh, který zde předložil byl opravdu „jiný“ a nebál bych se říci, že by možná kapitule v Brně vyhovoval více. Prokop v tomto případě vycházel ze stavu, ve kterém byla stavba chrámu sv. Mořice ukončena v minulosti. Zde totiž byly již v průčelí postaveny dvě věže. Tyto věže však nebyly dokončeny. Prokop tak navrhuje pouze jejich zakončení. I tento návrh zůstal bez své realizace – ostatně tak jako návrh pro brněnský chrám, kde se totiž po zamítnutí jeho návrhu již přestavby stavitel Prokop taktéž nezúčastnil. Prokopův návrh spočíval ve stavbě jediné věže v průčelí chrámu. Tato koncepce, kdyby byla realizována, tak by měla jistě velký vliv na možnost dalších regotizačních úprav. Návrh jediné věže je zachycen na jeho plánech z roku 1884, a rozšířené návrhy o rok pozdější. Pokud bychom měli srovnávat tento Prokopův návrh [11, 12], tak se asi naskýtá vybrat některý z projektů v Německu, nebo ještě lépe přímo se zdrojem, který prý Prokop použil 31 pro svůj návrh – tedy s chrámem na Janském náměstí v Bolzánu 32. Opakem návrhu věže pro chrám sv. Petra a Pavla je jistě Prokopova představa o regotizaci olomouckého chrám sv. Mořice, která nebyla realizována. Zde je Prokopův návrh blízký vítěznému Kirsteinovu návrhu pro stavbu věží. Odpor biskupství lze shledávat také v tom, že ve stejné době probíhala zmíněná restaurace chrámu v Olomouci. Tím, že Prokop navrhoval do průčelí chrámu jedinou věž by vzniklo spojení biskupské rezidence a chrámu. O budoucí úpravě průčelí by zde pak nebylo možno příliš uvažovat. Prokop zde počítal s tím, že chrám by byl spojen
vlastně
s rezidencí
–
v plánu
nazývá
toto
propojení
slovem
„Durchfahrt“. V tomto lze srovnat i Schmidtův návrh, o němž je zmínka výše. V plánu pro stavbu věže v průčelí je počítáno, že by došlo ke změně komplexu biskupské rezidence – byla by zbourána budova, která stojí 30
D le p oznámk y č . 715 v Za tlouka lo vi , D louh é s to le t í. S tou to myš lenk ou se vš ak ne mo hu sm íři t a pl ně s n í so uh las i t. T o to je p odl e m ne o tázka , k ter á j e více jak s por ná . Po dob nos t zd e j e m ožn é vi dě t v ko ncepc i vzh le du věž e , a le ne n í mož né vi dě t pod ob nos t v u mís tě n í věž e u c hrá mu . 32 D le O tty, s v. IV., hes lo Bo lza no . 31
16
vlastně nejblíže k chrámu – tedy budova dnes na pravé straně od brány, kterou se vchází na dvůr před biskupskou rezidencí. Zde Prokop počítal s postavením nové vstupní budovy do rezidence, která by byla rovnoběžná se stávajícími místnostmi. V ose by pak směřovala k baroknímu schodišti. V prostoru zmíněného barokního schodiště by byla zbudována věžička ve tvaru osmiúhelníku. Mimo jiné počítá návrh s posunem zdi, která odděluje chrám od rezidence a s takto změněnou zdí by byla spojena rezidence s nově navrženou, již zmíněnou, věží. Zde je nutné vidět Prokopovy plány, jako návrh řešení, které není jen o změně rezidence pro biskupa, ale též o změně celého chrámu s přilehlým komplexem budov rezidence. Byť je zde časový rozdíl velký, je nutné tyto dvě přestavby vidět v tomto jako symbiózu.
17
Úprava biskupské rezidence (období 1886 – 1888) V prvních stavebních úpravách na Petrově nedošlo přímo k přestavbě chrámu, ale došlo k postavení nových budov v okolí. Jednalo se o stavbu rezidenční biskupské kaple svatého Kříže a Panny Marie. Objekt stojí na západní a jihozápadní straně od chrámu – v dnešní době se tedy jedná o budovy oddělené od chrámu „uličkou“, v níž jsou jednotlivé stavby označeny Petrov 8 (značení na zdi před rezidencí u vstupní brány). Důvod, který vedl biskupství k přestavbě byl ten, že stávající architektonické řešení se „nějak nepovedlo“. Přestavba biskupské rezidence původně proběhla v baroku a též v 19. století, s tímto výsledkem však kapitula nebyla spokojena. Proto se kapitula obrátila na stavaře Prokopa, jakožto konzervátora druhé sekce na Moravě, aby předložil svoje návrhy pro přestavbu. V roce 1885 vypracoval A. Prokop návrh [10] na přestavbu celé biskupské rezidence. Z plánů lze vyčíst, že navrhuje celý „komplex“ jako dvouposchoďový, opět v puristicky laděném pozdněgotickém stylu. Je zajímavé, že již z návrhu ze zmíněného roku 1885 je viditelné, že Prokop počítal původně s „jakousi přístavbou“ k chrámu. Zde vycházím z plánu, který je pro přízemní část biskupské rezidence. Prokop během své práce zakomponoval i chrám, který takto ještě nevypadal! Počítal se stavbou věže v průčelí, kterou prosazoval, a s níž později neuspěl. Velice zajímavá je myšlenka propojení chrámu s rezidencí. Ke spojení by došlo v místě nově navržené věže 33. Zde by se dalo odkázat též k návrhu, který předložil Schmidt 34. Pak je velice dobře viditelné, že Schmidt vycházel z Prokopova návrhu. Pokud je plán, předložený Prokopem z 1.července 1885 (resp. je datován k tomuto dni), a Schmidtův návrh je pozdější (z roku následujícího po Prokopově návrhu), tak lze usoudit, že Schmidt se inspiroval svým
33
Pok ud b y s e n ej edna lo o věž , tak j e o tázka , co vlastn ě A. Proko p za mýšle l . J e zd e v p l ánu vi dě t, že p ů vo dn ě p oč íta l se zd í, k ter á o ddě lu j e ch rám a b isku pskou r ezi denc i a tím vl as tně vytvář í ul ičk u mez i z m íně nými b udo vam i. J e vid i te ln é , že zeď mě la bý t dá le o d chrám u (s lo vo „d á le“ lze s p íše re la ti vizo vat, pr o tože vzd ál enos t m oh la bý t m a x. o tázko u 2 č i 3 me tr ů) . 34 Viz Za tlo uka l , D lou hé s to le tí, s . 3 49 .
18
žákem. Vycházím z toho, že Schmidt posuzoval návrh také na stavbu věže do průčelí. Toto též potvrzuje názor Schmidta, který se za svého žáka postavil. Přestavba spočívala v tom, že původní barokní přestavba bude částečně ubourána a doplněna novými prvky. Kaple, tak jak ji Prokop navrhl 35, částečně kopíruje přestavbu Františka Antonína Grimma co do rozlohy prostoru pro kapli. V baroku byl na jižní straně zbudován balkón do výše prvního poschodí. Balkón byl spíše substrukcí, která posloužila k zbudování kaple. K jejímu zbudování došlo jak v prostoru před tímto balkonem – tj. horizontálně v úrovni substrukce, tak v prostoru balkonu. V prostoru balkonu došlo k jeho zakrytí a vystavění zmíněné architektonické části. Ukončení bylo navrženo jako polygonální, ve tvaru pěti stěn osmiúhelníku. Stěny
exteriéru
kaple
byly
dekorovány
opěrnými
pilíři.
Ve
skutečnosti vyrůstají opěrné pilíře v celém obvodu již z původní substrukce a z polygonálního závěru. Pilíře měly být zakončeny fiálami, které jsou odlišné svojí výškou v části balkónové a v části polygonu. Ve skutečnosti se jedná o fiály, které jsou redukovány do podoby kytek. Mezi těmito pilíři pak jsou umístěna okna, která se liší opět jak v části nad původním balkonem, tak v části závěru. Umístění oken v závěru i v místě nad balkonem je ve stejné horizontální úrovni, zakončení je vždy lomené. Výše je však jiná. Okna v zakončení polygonu jsou jednodušší, bez dělení pruty. Čtyři okna v balkónové části kaple jsou dělena pruty na 2 části a navíc ještě v horní části s kružbou. Nad okny v balkónové části jsou umístěny vimperky. Opět je zde rozdíl nákresu a reality. Okna ve skutečnosti jsou shodná v celém prostoru kaple, jen lomené zakončení se v detailu liší. Od nákresů je také rozdíl v členění oken pruty – pouze na nákresu, skutečnost je jiná. V dolní části polygonálního závěru byl umístěn vstup a mezi jednotlivými opěrnými pilíři malé okenní otvory kvadratického tvaru. Střecha kaple je sedlová s polygonálním zakončením na nákresu. Ve skutečnosti se jedná o střechu spíše stanovou, k níž je připojena střecha 35
[1 0 ].
19
nad polygonálním závěrem. Sanktusník měl být umístěn na střechu ve tvaru osmiúhelníku, s drobnými fiálami po obvodu stříšky. Umístění sanktusníku mělo být na úrovni druhého okna v kvadratické části kaple, na straně při závěru. Ve skutečnosti je však umístěn spíše na úrovni mezi dvěma okny.
20
Přestavba chóru (období 1889 – 1891) Regotizační práce na Petrově v období 1889 – 1891 se již přímo dotkly chrámu – jednalo se o přestavbu v chórové části dómu. Původní klenba byla od období barokního „pouze“ hladkou – bez žádné štukové či jiné výzdoby. Tím, že bylo rozhodnuto o regotizaci chrámu, tak směr úpravy byl zde jasný. Prokop navrhl gotický ráz – a tímto rázem mohla být jedině žebra. Jako materiál byla zvolena štuka. Strop presbyteria [42] je tak rozdělen žebry do pěti polí, kde pátým polem je samotný polygonální závěr chrámu.
Jednotlivá
pole
jsou
od
sebe
oddělena
žebry
příčně.
Prostřednictvím žeber jsou v šíři celého pole po stranách vytvořeny lunety. Vrchní body žeber v lunetách jsou prodlouženy žebry, která směřují doprostřed klenby. Uprostřed klenby, v domnělém bodě setkání žeber je umístěn vždy erb. Tento erb je ohraničen pomocí žebrového prstence. Výjevy v erbech jsou spojeny s Českým královstvím na straně jedné (erb s českým lvem v červeném poli), Moravou (moravská orlice na erbu) a například s biskupstvím na straně druhé (erb s částí erbu biskupa Bauera). Od těchto erbů vybíhají žebra paprsčitě do třetiny klenby, kde se setkávají s opozitním žebrem dalšího pole. Druhou
regotizační
úpravou
v tomto
období
byla
regotizace
mariánské kaple [43] při jižní straně chóru. Regotizační úpravy navázaly na původní vzhled interiéru. V této úpravě je důležité pak to, že došlo k přidání žebroví na jednotlivé klenby prostoru kaple. Žebry tak byly vytvořeny na stropě tři pole. V místech setkání se žeber bylo použito stejného motivu jako v presbyteriu – tedy erb, který je ohraničen žebrovým prstencem. Zajímavě je řešena otázka propojení kaple s prostorem věže. Prostor kaple navazuje na věž přímo, kaple je oddělena jen širokými skleněnými dveřmi. Druhé (již dřevěné) dveře pak vedou na vřetenové schodiště do věže [44]. Samotné vřetenové schodiště je pak umístěno přímo v prostoru před kaplí.
21
Třetí regotizační úpravou v tomto období byla úprava kněžské sakristie na severní straně u presbyteria. Došlo opět k regotizaci pomocí žebroví. Další změnou zde bylo vytvoření průrazu při stavbě věží, došlo k prolomení vstupu do sakristie ze severní věže. Z vnější strany vidíme rozdílnost okenních otvorů v nově postavené kanovnické sakristii [16]. Jejich tvar je lomený, s dělením pruty. Rozdíl je ve tvaru kruhového okna. Taktéž původní sakristie má okna lomená, rozdílná je zde kružba v kněžské sakristii od kružby v kanovnické sakristii. Shodnost je s okny v mariánské kapli. V nově zbudované oratoři nad sakristií jsou okna kvadratického tvaru [18]. Okenní výplně jsou skleněné, sklo je barevné. Motivy zde však žádné nejsou. Skleněné tabulky jsou kruhové – a k sobě spojené olovem, s tím že v lomeních je tvar odpovídající tvaru okna. Interiér oratoří je více jak jednoduchý – hladké stěny nejsou dekorovány
žebry,
stropy
jsou klenuté.
Oratoře
jsou
odděleny
od
presbyteria lomenými okny. Celkem jsou zde tři okenní prostory na každé straně, s tím, že jeden okenní prostor je zazděný – je vidět pouze orámování, druhý okenní prostor je tvořen uzavřeným balkonem, který spočívá na krakorcích.
Balkon je oddělen v místě zdi presbyteria ještě
skleněnými dveřmi. V tomto prostoru mezi okny a skleněnými dveřmi jsou umístěny lavice – vždy jedna v oratoři. Samotný balkon je dekorován gotickými prvky. Třetí okno v presbyteriu je opět lomené s barevnými vitrajemi. Střešní konstrukce nad kaplí i oratořemi je rozdílná na severní a jižní straně. Na severní straně je střecha nad oratoří sedlová, na jižní straně došlo k jejímu rozdělení na dvě střechy valbové, které jsou připojeny příčně k presbytáři. Pro doplnění lze ještě říci to, že dnešní vzhled presbytera [42] se liší od koncepce, která byla realizována na návrh A. Prokopa. Původně byly stěny dekorovány malbami – ty však byly při opravách v roce 1976 sejmuty. Malby tak byly nahrazeny bílými stěnami, které jsou dekorovány žebry.
22
Stavba věží nebo věže? (období 1904 – 1905) Stavebním úpravám v letech 1904 – 1905 36 předcházel spor A. Prokopa s kapitulou, který vyvrcholil v novou veřejnou soutěž o návrh věží k chrámu. Do soutěže se přihlásilo velké množství návrhů. Z těchto přihlášených návrhů lze zmínit např. návrhy Maxe Meckela, Alfreda Castellize a Kamila Hilberta. Tak, jak Prokop navrhl stavbu věže, byl pro biskupství nepřijatelný. Proto v roce 1901 byla vyhlášena nová veřejná soutěž o návrh pro stavbu věží k chrámu. Do „hry“ tak vstupuje mimo jiné i návrh vídeňského architekta Kirsteina, který posouvá věže k chóru, do místa, kde je původní gotické podvěží. Tím, že došlo k realizaci Kirsteinova návrhu, vzala za své jakákoli úvaha o možnosti dostavby či přestavby původní věže - otevřela se tak cesta k jejímu částečnému stržení. Věž při severní stěně chrámové lodi byla snížena o jedno patro a zakončena valbovou střechou. Zde můžeme vidět to, že vlastně původní záměr, který byl na počátku, byl postupně odsunut a nakonec skoro celý nerealizován. Nelze říci že nerealizován úplně, protože k jisté změně zde došlo. K samotnému snížení věže došlo také jistě proto, že výhled na Petrov z protějšího kopce – tedy ze Špilberku [41] by byl částečně omezen touto původní věží. Výchozím pro stavbu se staly základy středověké, na ty bylo navázáno stavbou novou. Vystavěním věže při presbyteriu došlo k zakrytí jednoho pole oken v chórové části (samozřejmě na každé straně chrámu) a též k drobnému omezení i v části chrámové lodi (spíše jen připojení k východní stěně chrámové lodi s napojením na opěrný systém). Vstup do věží je řešen rozdílně u severní a rozdílně u jižní věže. Vstup do severní věže je rozhodně méně vznešený. Je to způsobeno tím, že přístupové schody jsou více otevřené. Slovo otevřené zde používám proto, že nad schody je pouze pultová stříška nesená dřevěnými krovy [15]. Tuto stříšku svírají mezi sebou opěrné pilíře věže. Taktéž ostění s portálem je 36
D okonč en í s ta vb y věž í je da to vá no k e d ni 2 7 .1 0 .19 05 . Zd ro j n ap ř. „ Pře d 10 0 le ty d os ta l Pe tro v věže“ , M F Dn es , 2 7 .10 .200 5.
23
jednodušší, podobné se vstupem do krypty na jižní straně. Z jižní strany je postaveno taktéž několik schodů ke vstupu do věže. Samotné zábradlí je více honosné, schody jsou připojeny rovnoběžně k podestě, která tvoří prostor před dveřmi. Na severní straně je podesta k níž jsou připojeny schody v její ose. Portál jižní věže jest více honosný – došlo zde k prolomení horní části dveřního rámu v tzv. „Sternklebogen 37“. Taktéž okolní výzdoba [22, 23] je více propracovaná. U severního vstupu vidíme znak biskupství, resp. biskupa Františka Saleského Bauera [16] a datum vytesané taktéž do kamene [16]. U jižních dveří [22] je umístěna mariánská socha, nad a vedle portálu andělé s latinskými nápisu nesenými na stuhách. Stříška nad jižním vstupem vůbec není řešena jednoduše – je tvořena klenbou s jemným náznakem žeber. Celý vstup do jižní věže je posunutý v rovině vertikály vpřed do roviny korespondující s nárožími opěrných pilířů. Důvod? Je to hlavně proto, že přes věž je možné vstoupit do mariánské kaple. Věže jsou kvadratického tvaru, kde hlavního materiálu bylo použito kamene – nejčastěji žuly a pískovce. Tyto kamenné kvádru byly kladeny na sebe a spojeny maltou. Do výše korunní římsy jsou stěny prolomeny jen relativně úzkými okénky, a to v několika horizontálních úrovních. Tato okna jsou navíc z východní strany jižní i severní věže omezena střešní konstrukcí nad mariánskou kaplí a oratoří nad ní na jihu a oratoří nad sakristiemi na severu. Okna jsou z venkovní strany malá – z vnitřku je vidět velké zkosení ve stěně věží – opticky vypadají okénka spíše mohutnými. Počet těchto okének je rozdílný na severní a jižní straně, taktéž tvar všech oken není shodný. Na severní straně jsou tři drobná kvadratická okénka v horním plánu věže a v dolním plánu jedno kruhové okno a jedno lomené okno. V jižní věži jsou v horním plánu pouze dvě malá kvadratická okénka a jedno okno lomené a pod ním v dolním plánu ještě kruhové okno. Ve výši korunní římsy se obě věže liší – severní věž má pouze malý balkon ve tvaru pětiúhelníku, z nějž je možný pohled k severu, severovýchodu či severozápadu. Tento balkon je zavírán jedním 37
G loss ar ium ar tis , s v. 3 , s . 29 .
24
křídlem okovaných dveří. Na jižní straně byl postaven balkon na půdorysu obdélníku spočívající na krakorcích, který je umístěn v celé šíři věže. Jeho boční stěny tak tvoří opěrné pilíře. Uzavírání balkonu je opět pomocí jednokřídlých dveří s okováním. Ve výšce balkonu na jižní věži je umístěn reliéf se sochami andělů, kteří nesou znak biskupství [27]. Nad těmito prostorami jsou na každé věži zavěšeny zvony. Věž je těchto místech otevřena pomocí lomených oken, která jsou vyplněna dřevěnými kryty v horizontálním překryvu [27]. V lomení těchto oken jsou pak umístěny hodiny. Nad těmito okny dochází k radikálnímu zúžení konstrukce věže – na rozích je věž dekorována pomocí fiál. Na věž jsou v tomto případě posazeny osmiúhelné nástavce. Na těchto nástavcích pak spočívá věžovité zakončení ve tvaru osmiúhelníku. Zakončení věží v rozích je pomocí dekorativních fiál. V místě, kde jsou napojeny osmiúhelníkové nástavce dochází k protínání se kamenných prvků – jsou tak vytvořena žebra, která vypadají jako opěrný systém. V tomto místě jsou umístěny též sochy
-
každá socha směřuje k jedné světové straně. Vertikálně je věž protnuta od paty až k vrcholku pod horní balkony opěrnými pilíři, které postupně ustupují a zužují se a stávají se tak méně mohutnými. Dekorace pomocí fiál má v tomto případě spíše jen estetický význam, o funkčnosti zde asi příliš uvažovat nelze. Výše popsané architektonické řešení je však odlišné od původního návrhu. Původní návrh počítal s opticky štíhlejšími věžemi. Věže měly být v úrovni střešní konstrukce prolomeny 2 pásy oken v horizontální úrovni. Bylo počítáno s jedním oknem lomeným a nad ním se sdruženými okny po dvou. Vše je ve skutečnosti nahrazeno velkým oknem. Nad těmito okny měly být umístěny v každé věži hodiny. Do výše dnešního výhledu na Brno (na jih a na sever) vede v každé věži schodiště. Toto schodiště však nenavazuje na schodiště vyrůstající ze středověkých základů, ale je jiného rázu. Zde nebylo zvoleno schodiště vřetenové (tak jako v podvěží), ale bylo postaveno schodiště podél stěn věže. Taktéž materiál tomu odpovídá. V podvěží bylo použito kamene, ve věžové
části
dřeva,
spíše
řečeno
25
železné
konstrukce
s dřevěnými
schodišťovými stupni. Při chůzi nahoru tak člověk prochází kolem oken a též kolem otvoru ve zdi )spíše řečeno průrazu), který dovoluje pohled do střešní konstrukce nad mariánskou kaplí, spíše nad oratoří nad kaplí na jižní straně a nad oratoří na severní straně. Stěny jsou na vnitřní straně omítnuty – omítka je spíše hrubá, bez jakékoli další povrchové úpravy 38. Tato schodiště se dostávají do výše korunní římsy chrámu – zde jsou zakončena a je možnost průchodu nad lodí chrámu do vedlejší věže. Při průchodu je velice dobře viditelná střešní konstrukce – a to jak nad chrámovou lodí, tak nad chórem. Viditelný a též zajímavý je pohled na klenbu chrámu z horní strany. Zde pro návštěvníka chrámu končí možná prohlídka. Již skryta návštěvníkům je možnost prohlédnutí si horní části věže a zvonů. Návštěvník se dostává po schodišti jen do části, nad níž jsou právě zvony umístěny. Je však oddělen od tohoto místa kovovými mřížemi. Tím je do velké míry ochuzen o velice zajímavý pohled. Sanktusník byl postaven podobně jako zakončení věží chrámu. V půdorysu se jedná o osmiúhelník. Každá hrana sanktusníku je prolomena kvadratickým
okenním
otvorem.
Před
těmito
okenními
otvory
jsou
umístěny „opěrné pilíře 39“, jejich velikost koresponduje s výškou okenních otvorů. Technicky se však jedná o zjednodušení celé kompozice opěrného systému. Nad těmito kvadratickými okny jsou ještě ve stejném počtu a poloze lomené okenní otvory s kamennými prvky. Sanktusník je zakončen stejně jako věže – jde tedy o věžovité ukončení.
38
Pok ud ne bud em e u važo va t o úpr a vě o m ítk y, k te rou n á vš tě vn íc i. 39 O tázkou je , z da je mož né p ouž ít s lo va opěr né p i l íře?
26
jí
da l i
tur is té
a
j in í
Přestavba průčelí (období 1906 – 1908) Přestavba v období let 1906 – 1908 by se dala shrnout jako zakončení veškerých stavebních prací na brněnském chrámu do budoucna – a to až do dnešní doby. Samozřejmě v tomto případě neuvažuji o problematice oprav ve 20. století, které sloužily ke konzervaci stavu a k omezení dalšímu působení zubu času na Petrov. Samotné přestavbě průčelí předcházela úvaha, jakým způsobem zakončit chrám ze západní pohledové strany chrámu. Této úvahy se zúčastnil samozřejmě stavař August Prokop, který původně navrhoval, aby v průčelí chrámu byla postavena jediná věž. Po kladném vyjádření se komise
a
opačnému
stanovisku biskupství
však
převládla
tendence
protiprokopovská. Následně vyhlášená nová veřejná soutěž (1901) rozhodla o dalším směřování k výstavbě věží při presbyteriu a tím i zamítnutí věže v průčelí. Prokopova myšlenka ještě jednou ožila při zadání přestavby samotného průčelí. I tato představa nebyla přijata. Bylo rozhodnuto, že dojde k odstranění původního barokního průčelí (popis viz výše) a jeho nahrazení novým pozdněgotickým průčelím s bohatou – až naturalisticky ztvárněnou sochařskou výzdobou hlavně nad nově zbudovaným portikem [29]. Na sklonku roku 1906 bylo započato se stavbou. Nejdříve došlo k odstranění sochařské výzdoby z průčelí, sochy byly odstraněny a pro další výzdobu již nebyly použity. Dále pak došlo k odstranění barokních omítek z průčelí a jejich následné nahrazení lomovým kamenem. Tím došlo též k odstranění cihlových prvků, které pod okryvší omítkou vyvstaly. Do průčelí chrámu byl navržen portikus [33] ve tvaru lichoběžníku, který spočívá svojí vahou na dvou sloupech s osmiúhelníkovými patkami a na dvou polosloupech, které se vnořují do průčelní zdi. Takto vzniklý portikus byl osazen kamennými gotickými žebry [34], která se střetávají uprostřed
klenby
portiku.
Na
přední
stranu
portiku
–
tedy
na
architektonické části nad sloupy, které nesou arkády byly umístěny sochy svatých – a to sochy sv. Petra a sv. Pavla.
27
Průčelí
celého
chrámu
dominuje
jistě
lomené
okno
opravdu
majestátních rozměrů [29, 31]. Střední pole fasády je tak členěno do tří částí vertikálně. Jednotlivá oddělení těchto částí korespondují s vnitřním rozdělením před barokizací – tedy trojlodní dispozice. Takto jakoby bylo pokračováno v exteriéru. Dělení je vyřešeno pomocí opěrných pilířů, které vyrůstají z portiku – tedy místa, kde je připojen portikus k průčelí. V bočních polích je pak prolomena zeď pomocí lomených okenních otvorů [28, 30] – samozřejmě proraženo až v období této regotizace, původně zde byly výklenky se sochařskou výzdobou. Lomená okna jsou dělena pomocí prutů, v záklencích zdobena kružbami. Ve středním poli jest již zmíněné majestátní lomené okno. Do štítu chrámu bylo umístěno až naturalisticky ztvárněné ukřižování Krista [32], pod nímž je vytesán latinský nápis části evangelia sv. Matouše XI., 28 - 30 40 [32]. Návrh soch v průčelí pochází od Jana Kastnera a autorem je Wilhelm Frühauf. Celé zakončení průčelí spočívá v manýristicky ztvárněných fiálách, které jsou ohnuty a spojeny na vrcholku s baldachýnovým nástavcem. S fiálami se setkáme vlastně na celém chrámu jen v průčelí a na věžích. Na opěrném systému podél chrámové lodi nikoli.
V bližších detailech stojí jistě za povšimnutí erby v průčelí chrámu na portiku, dále pak řešení žebroví v portiku a samozřejmě sochařská výzdoba. Jedná se o biskupské erby – tedy o erb biskupa Huyna [36], erby biskupa Bauera [35, 37].
40
N apř . Bi bl e Sva tá an eb všecka s va tá p ísm a Sta réh o i N o véh o z ákon a, p o dl e p osl edn ího vyd án í kral ick ého z rok u 16 13 : „ 28 . Pod řež ke mn ě vš ickn i , k te říž prac uje te a o b tíže ni js te , a j á vá m o dp oči nu tí d ám . 2 9 . Vez mě te jho m é na se , a uč te se od e mn e , neb o´ t j se m tichý a p okorný sr dcem , a na lezn e te odp oči nutí d uše s vým . 3 0 . Jho mé za j is té jesti ť roz hošné , a bř ímě m é lehk é .“
28
Závěr
Rozborem architektonického řešení celé přestavby jsem dospěl k několika závěrům, které myslím podtrhují počátek nutnosti přestavby chrámu. Lze souhlasit s tím, že stavba chrámu byla v období 19. století čímsi nedodělaným, a pro biskupství zcela v tomto ohledu nevyhovujícím. Věže, či věž určitě chrámu chyběly – a pokud bychom se spokojili s neexistencí věží, tak bychom pak museli chrám odsunout někam k druhořadé skupině chrámů. Tím, že došlo k přístavbě věží a celkové regotizaci v intencích přísného historizmu, tak získal chrám jistě na majestátnosti
a
vznešenosti.
Toto
samozřejmě
podtrhlo,
již
dříve,
odstranění několika domů v okolí chrámu. Otázkou je, zda by bylo vhodné zpětné posouzení nedodělání regotizace v lodi chrámu? Jde pak o vhodnost kombinace barokního interiéru chrámové lodi s historizující úpravou chóru. To, co mne nejvíce překvapilo, byl návrh A. Prokopa, který počítal s přestavbou jak rezidence, tak chrámu, a to ve vzájemné symbióze. Dle mého názoru by případná zamýšlená regotizace vytvořila komplex, který by byl ještě více majestátní – otázkou by pak byla funkčnost takto upravené rezidence s chrámem. Nevím, ale asi bych se v tomto přiklonil k Prokopovu návrhu, protože si myslím, že návrh byl velice dobře propracován, a to jak po stránce estetické, tak po stránce funkční. Ale na druhé straně zase nemohu souhlasit se vším, co Prokop navrhl – jedná se zejména o jím navrhované zásahy do Grimmova majestátního schodiště s následnou stavbou věže. V otázkách směřujících k dekoraci architektury je možné dospět k závěru, že některé z prvků se snad blíží i k počátkům secesního slohu? O této myšlence hovořil prof. Sedlák na jedné z jeho přednášek 41 o secesním Brně. V tomto si nemyslím, že by zde byla nějaká podobnost s florálními motivy, kterých bylo v secesních dekoracích využíváno. Spíše bych se klonil k tomu, že některé prvky (například opěrný sytém na vrcholku věží či na sanktusníku) mají blízkost k k pozdnímu historizmu. 41
Ne pub l ikova ná p řed nášk a pr o f. Ja na Se dl áka z e dn e 2 2 .3 .2 006 n a F F MU .
29
Seznam literatury 1)
Slovníky (seřazeno dle abecedy)
Glossarium artis, sv. 3, Tübingen 1973 Ottův slovník naučný, sv. 4, Sdružení pro Ottův slovník naučný Balzer a spol., Paseka/Argo 1997 Ottův slovník naučný, sv. 14, Sdružení pro Ottův slovník naučný Balzer a spol., Paseka/Argo 1998 Ottův slovník naučný, sv. 19, Sdružení pro Ottův slovník naučný Balzer a spol., Paseka/Argo 2000 Ottův slovník naučný, sv. 20, Sdružení pro Ottův slovník naučný Balzer a spol., Paseka/Argo 2000 Ottův slovník naučný, sv. 22, Sdružení pro Ottův slovník naučný Balzer a spol., Paseka/Argo 2000 Ottův slovník naučný nové doby, dodatky k velkému Ottovu slovníku naučnému, díl 5, sv. 1, Sdružení pro Ottův slovník naučný, Argo/Paseka 2002 Meyers Lexikon, sv. 9, Bibliographisches Institut, Leipzig 1928 Thieme, U., Becker, F., Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler, sv. 20, Leipzig 1927 Thieme, U., Becker, F.,, Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler, sv. 27, Leipzig 1927
2)
Knižní publikace (seřazeno dle abecedy)
Bible Svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona, podle posledního vydání kralického z roku 1613, Ekumenická rada církví v ČR, 1984 Buben, M., M., Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha 2000 Cronek, I., et al, Brno v architektuře a výtvarném umění, 1981 Filip, V., Brno – staré pohlednice XI., Brno 2003
30
Kuča, K., Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha – Brno 2000 Kuča, K., Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. Díl, A – G, Praha 1997 Památková péče na Moravě – 150 let od vzniku první státní instituce na ochranu památek na Moravě, sborník příspěvků, Státní památkový ústav v Brně, 2002 Pinder, W., Deutsche Dome des Mittelalters, Düsseldorf & Leipzig, sine tempus Prokop, A., Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlichen Beziehung, 1. Band, Wien 1904 Prokop, A., Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlichen Beziehung, 2. Band, Wien 1904 Prokop, A., Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlichen Beziehung, 3. Band, Wien 1904 Prokop, A., Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlichen Beziehung, 4. Band, Wien 1904 Samek, B., Umělecké památky Moravy a Slezska I., A – I., Praha 1994 Sedlák, J., Brno secesní, Era, Brno 2004 Zatloukal, P.,Brněnská okružní třída, Památkový ústav v Brně, Brno 1997 Zatloukal, P., Příběhy z dlouhého století, architektura z let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002
3)
Novinové články (seřazeno dle abecedy)
Brünner Zeitung, 11.9.1884 Před 100 lety dostal Petrov věže, MF Dnes, 27.10.2005 4) Internetové zdroje (seřazeno dle data stažení)
Interiér
chrámu
sv.
Petra
a
Pavla
v Brně,
http://kostelyunas.net/kostely/brno_1_3.jpg (1.2.2006, 16.20 hod.)
31
Il Duomo di Bolzano,
http://www.bolzano.net/foto/duomo.html
(1.2.2006, 16.25 hod.)
Maria am Gestade, http://de.wikipedia.org/wiki/Maria_am_Gestade (1.2.2006, 16.28 hod.)
Freiburger
Münster,
http://de.wikipedia.org/wiki/Freiburger_M%C3%BCnster
(1.2.2006,
16.15 hod.)
Ulmer
Domkirche,
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/de/0/00/M%C3%BCnster.jpg (13.4.2006, 16.58 hod)
5) Další zdroje
Nepublikovaná přednáška prof. Jana Sedláka na FF MU ze dne 22.3.2006
32
Exkurz
Do exkurzu jsou zařazeny životopisy architektů, kteří se zúčastnili jejich realizacemi na regotizačních úpravách chrámu sv. Petra a Pavla v Brně na přelomu století 19. a 20. Rozsah jejich životopisů je spíše informativní, u životopisu A. Kirsteina se jedná pouze o základní informace, které jsou získány z literatury, která byla použita k této práci. Včlenění těchto dvou částí by bylo dle mého názoru příliš rušivé v předchozím textu, dále pak rozsah textu a informací je v tomto oddíle spíše informativní. I proto jsou tyto informace zahrnuty do exkurzu.
Životopis Augusta Prokopa (1838 – 1915) Dostupná, česky psaná literatura, je na informace o staviteli Prokopovi spíše skoupá. Literatura z první poloviny 20. století o Prokopovi vůbec nepíše – je to způsobeno nejspíše tím, že stavitel umírá až 1915. Proto se o autora daná literatura nezajímá. Samozřejmě je nutné toto, co jsem napsal v předcházející větě trochu relativizovat, protože soudobá literatura o A. Prokopovi informuje, ale jedná se o informace spíše spojené s přestavbou (či stavbou) jednotlivých objektů, kterých se zúčastnil (a to jak samotnými návrhy, tak i jejich realizací). Taktéž Ottův slovník ve svazku k písmeni „P“ o Prokopovi mlčí. To je změněno až dodatky, které o staviteli informují, ale jedná se spíše o lakonické informace, které lze využít jen jako základ – spíše jen jako informaci, že nějaký stavitel Prokop vůbec existoval. Cenným zde bude spíše odkaz na Prokopovy spisy. V německy psané literatuře je tomu stejně – Meyers Lexikon z roku 1928 opět mlčí. Významným zdrojem pro studium Prokopova života bude jistě Tieme-Becker, svazek XXVII. V pozdější literatuře se setkáme se zmínkou o Augustu Prokopovi v Zatloukalově díle – a to jak v „Příběhu dlouhého století“, tak v „Brněnské okružní třídě“. Dalším zdrojem, který lze použít, byť zase jen omezeně je
33
sborník „Památková péče na Moravě“ z roku 2002, kde jsou spíše významné odkazy na literaturu a archiv, než samotný text jednotlivých příspěvků. Proto je jistě významným zdrojem informací Archiv města Brna. Jeho informace je možné využít k monografii, která by se zabývala jak životem, tak dílem A. Prokopa.
August Prokop se narodil 15.8.1838 v Jihlavě. Prokop navštěvoval školy střední, a to nižší gymnázium v Olomouci a vyšší reálku v Brně. Po roce 1858 studuje na Polytechnickém institutu ve Vídni a pak na Akademii výtvarných umění taktéž ve Vídni u profesorů E. van der Nühla, H. Ferstela,
A.
von
Siccardburga
a
již
výše
zmíněného
F.
Schmidta.
Praktikoval v Kielu u profesora Gustava L. Martense. Jistě pro praxi architekta (otázkou je, zda nazývat A. Prokopa architektem, nebo spíše stavařem?) byly důležité jeho cesty do „zahraničí“, spíše řečeno cesty jak po zemích císařství rakouského, tak po Německu, Belgii či Holandsku. Zde na tomto místě stojí jistě za zmínku právě Prokopova cesta do Itálie – respektive pro tuto práci důležitá část cesty, při níž navštívil Bolzano (Bozen). Jistě důležitým rokem v jeho životě byl rok 1867, tedy rok, kdy přišel do Brna. Zde v Brně získal práci u vrchního soudu. Současně si s kolegou z Německa Otto Augenem z Kessalu a Hamburku otevřeli samostatnou kancelář. O rok později – 1868 byl Prokop jmenován diecézním radou a též začal přednášet na biskupském alumnátu a na Vysoké technické škole. 1869 získal titul docent. Z jeho akademické činnosti je jistě zajímavá funkce děkana a rektora. S akademickou činností Prokop „neskončil“ pouze v Brně – to, že po roce 1892 přednášel i ve Vídni (do r. 1906), lze jistě hodnotit velice kladně. Co se týče jeho činností mimo akademickou půdu, tak jistě pro Brno důležitá věc, bude to, že od roku 1879 byl konzervátorem Centrální komise, v letech 1882 - 1892 zastával post ředitele Uměleckoprůmyslového muzea, od roku 1884 brněnským
34
dómským architektem, konzervátorem druhé sekce na Moravě v letech 1880 – 1891 atd. Umírá 18.8.1915 v Gries u Badenu. Tvorba architektonická by se dala rozdělit na teorii a praxi v architektuře.
Teorií
bychom
mohli
označit
akademickou
činnost
Prokopovu na biskupském alumnátu a Vysoké technické škole v Brně a na Vysoké technické škole ve Vídni. Praxí by pak byly bezesporu jednotlivé návrhy architektonických přestaveb či návrhy staveb a jejich realizace v Rakousku či jinde po Evropě. Ze vzdálenějších koutů Evropy lze zmínit spolupráci na návrzích pro kostel v Kielu, či návrhy pro Dánsko a Anglii. Z bližších prací se jedná např. o dům J. Millera na Kolingasse 19 ve Vídni z let 1868 - 1869 42, Pro nás budou jistě důležitější práce na Moravě – zejména pak sakrální architektura 43. Jako příklady lze uvést návrhy na restauraci kostela sv. Jakuba Většího v Brně (1868), kostel sv. Mikuláše v Tvarožné, restaurace kostela Panny Marie na Starém Brně – na Mendlově náměstí (1885 – 1891), návrh na restauraci kostela sv. Mořice v Olomouci (1891). Tvorbu literární a vědeckou by bylo možné spojit s akademickou činností A. Prokopa. Jednalo by se pak o problematiku pozemního stavitelství, dějin architektury 44 a církevní umění a archeologii, tedy předměty, které přednášel. Z literární činnosti bude jistě důležité založení časopisu „Mittheillungen des Mährschen Gewerbemuseums in Brünn“ od roku 1883. Pro přestavbu Petrova pak bude důležitá monografie „Zur Baugeschichte der brünner Domkirche“, Wien 1884. Shrnutí problematiky dějin architektury na Moravě pak monumentální dílo o čtyřech svazcích „Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlichen Beziehung“, Wien 1904. V posledním jmenovaném díle hovoří Prokop o svém návrhu pro restauraci katedrály s biskupskou rezidencí. Snaží se zde obhájit si svůj
42
Z a tl ouk al , D lou hé s to le tí, s . 354 , pr os tře dn í s lou pec . O s ta tn í arc hi tektura j e pr o p ro bl em a tik u Pe tro va sp íš e p odruž nou , b yť n en í m ožn é j i zce la op om íj e t. Lze z mín i t např . tě loc vičn a n a Úd ol n í 3 v Brně – tz v. Pod Hr ade m“ ( 18 67 – 1 878) , přes ta vba do mů na Još to vě 2 a Bran dl o vě 4 v Brn ě ( 188 3 – 1 885 ) , ná vr h na res tau rac i Pernš te jn a (1 886 – 188 9) , p řes ta vba zá mku M i tro v (18 90 – 189 1) a td . 44 N apř . Prok opo va m on ogra fie „D ie Stad t Bonn in san i tär er , bau l iche r un d w ir tsch a ftl ich er Bez ieh ung “ , Brün n 18 83 . 43
35
názor na danou přestavbu v podobě, kterou navrhl, a která nebyla přijata kapitulou.
Životopis Augusta Kirsteina (1856 – 1939) To co bylo napsáno na začátku v kapitole o A. Prokopovi, by se dalo napsat i v těchto místech. Starší literatura česky psaná o staviteli nehovoří, jediným zdrojem nám zde je opět německý Tieme-Becker, svazek XX 45. V novější literatuře je to ještě horší s informacemi. Kuča i Zatloukal Kirsteina zmiňují ve svých publikacích , ale to je tak asi vše. Životopis zde publikován není. Proto zde bude opět nutný archiv, jakožto zdroj informací, jehož prameny by se daly využít pro monografii o životě a díle A. Kirsteina. Ze soudobé literatury lze např. zmínit časopis Der Architekt VIII (Wien 1902) 46. August Kirstein se narodil v roce 1856 (21.8.) v Koselu. Důležité pro jeho životní dílo bude vzdělání, které získal ve Vídni u Fr. von Schmidta. Ve spolupráci s jeho učitelem pak působil Kirstein v dnešním Maďarsku v Pětikostelí. Zde je autorem několika staveb – jen příkladmo lze uvést budovu Obchodní burzy či dvě budovy Kasína, či dvě školy. Od roku 1902 je Kirstein činný v Brně, kde se zúčastnil soutěže o dostavbu chrámu svatého Petra a Pavla. Tento jeho návrh byl vybrán jako vítězný. V následujících letech byl tento návrh na regotizační dostavbu věží a průčelí zrealizován.
* * *
45 46
N íže u vede ný te xt vych áz í z toho to zdr oj e . D le T i eme – Beck er , s v. XX, str . 3 81 .
36
Errata
Zde uvádím chyby, jež vznikly při sepisování této práce a nebyly bohužel odstraněny při mojí korektuře před tiskem. Jejich odstranění by bylo možné novým vytištěním, což je v tomto případě neekonomické. Proto jsou níže uvedené chyby odstraněny touto formou. Čtenáři se touto cestou omlouvám.
s. 6, odst. 3. místo slova „zpochybněno“ má býti „zpochybněna“ s. 7, pozn. 8. před „s. 286“ chybí čárka ve větě s. 13, pozn. 21 před „s. 358“ chybí čárka ve větě s. 14, pozn. 24 chybí čárka ve větě před slovem „že“ s. 25, řádek 6. po slovech „věž je“ chybí slovo „v“ s. 26 řádek 2. chyba v závorce, místo „)“ má býti „(“ s. I bod 9. místo slova „stíhle“ má býti „štíhlé“ s. VII místo slova „stíhle“ má býti „štíhlé“ číslování stran 20, 21 obrazové přílohy má býti XX, XXI
Za případné další chyby se omlouvám.
37
