MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka

Jazykový a stylistický rozbor vybraných projevů Václava Havla Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí práce: Mgr. Hana Borovská, Ph.D

Vypracovala: Jana Mazálková

Bibliografický záznam MAZÁLKOVÁ,

Jana.

Jazykový

a

stylistický

rozbor

vybraných

projevů

VáclavaHavla: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka, 2007 Vedoucí diplomové práce Mgr.Hana Borovská, PhD

Anotace Diplomová práce Jazykový a stylistický rozbor vybraných projevů Václava Havla je jazykovou a stylistickou analýzou specifického stylu a jazyka Václava Havla a jeho relevantních jevů v politických projevech. Cílem výzkumu bylo postihnout nejvýraznější jazykové prostředky v oblasti syntaxe, stylistiky, retoriky, lexikologie a morfologie. Teoretické poznatky jsou ve většině případů dokládány a doplňovány konkrétními příklady obsaženými v Havlových projevech. Zkoumáním a rozborem byla zjištěna vysoká úroveň projevů po stránce estetické i agitační. V závěru diplomové práce jsou shrnuty všechny poznatky, jichž bylo dosaženo analýzou nashromážděných materiálů.

Annotation Diploma thesis is a specific stylistic analysis of Vaclav Havel's speech and his relevant effect in political speech the object of my examination was to find out the most expressive lingual instruments in the field of syntax, rhetoric, stylistic, lexicology and morphology

Klíčová slova Václav Havel, projev, relevantní jevy, jazyk a styl autora

Keywords Václav Havel, speech, relevant characteristic, language and writing of author

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Brně dne 1. srpna 2007

Jana Mazálková

3

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce Mgr. Haně Borovské, Ph.D. za odborné konzultace, připomínky a čas, který věnovala mé práci. 4

Obsah 1. ÚVOD………………………………………………………………………………………………6 2. O AUTOROVI……………………………………………………………………………………..8 3.SYNTAX……………………………………………………………………………………………10 3.1 STAVBA A DÉLKA VĚT……………………………………………………………………….10 3.2 NEJČASTĚJŠÍ DRUHY VĚT VEDLEJŠÍCH……………………………………………………12 3.3 VSUVKY…………………………………………………………………………………………13 4. LEXIKOLOGIE…………………………………………………………………………………..16 4.1. SLOVA PŘEJATÁ…………………………………………………………………………………19 4.2 NADBYTEČNOST SLOV A VĚT…………………………………………………………………22 5. STYLISTIKA…………………………………………………………………………………………26 5.1 VYMEZENÍ FUNKČNÍHO STYLU…………………………………………………………….26 5.2 KONTAKTOVÉ PROSTŘEDKY……………………………………………………………….28 5.2.1 OSLOVENÍ……………………………………………………………………………………….29 5.2.2 ROZLOUČENÍ……………………………………………………………………………………31 5.3 ŘEČNICKÉ OTÁZKY……………………………………………………………………………33 5.4 TROPY…………………………………………………………………………………………….33 5.4.1 METAFORA………………………………………………………………………………………34 5.4.2 PERSONIFIKACE………………………………………………………………………………..35 5.4.3 METONYMIE……………………………………………………………………………………..36 5.5 FIGURY……………………………………………………………………………………………37 5.5.1 KLIMAX…………………………………………………………………………………………..37 5.5.2 ALUZE……………………………………………………………………………………………..38 5.5.3 CITÁT……………………………………………………………………………………………..40 5.5.4 PARALELISMUS…………………………………………………………………………………40 5.5.5 EPIFONÉMA………………………………………………………………………………………42 5.5.6 HYPERBOLA………………………………………………………………………………………42 6. AUTO, JEHO POSTOJ A OSOBITÝ STYL ……………………………………………………..43 6.1 6.2

POSTOJ AUTORA Z HLEDISKA MODALITY………………………………………………….43 SROVNÁNÍ NESTARŠÍCH A NEJNOVĚJŠÍCH PROJEVŮ (JEJICH VÝVOJ) ………………..48

7. ZÁVĚR………………………………………………………………………………………………..50 CITOVANÁ LITERATURA………………………………………………………………………….. 53 POUŽITÁ LITERATURA………………………………………………………………………………59

5

1. ÚVOD

Název diplomové práce Jazykový a stylistický rozbor vybraných projevů Václava Havla vypovídá o obsahu celé studie, v níž se pokusím charakterizovat jazykové a stylistické prostředky typické pro projevy Václava Havla v době jeho prezidentské funkce po roce 1989. Jedná se o rozbor projevů pronesených od roku 1990 do roku 2003, kdy byl Václav Havel prezidentem Československé, a po té České republiky.

Téma diplomové práce vypsané Katedrou českého jazyka Pedagogické fakulty MU v Brně jsem si zvolila záměrně, protože mě zaujalo nejvíce z nabízených témat. Dalším důvodem bylo také to, že výzkumu jazyka a stylu politických projevů nebyla dosud věnována větší pozornost na rozdíl od krásné literatury či poezie. Hodnoceni jazyka a stylu je v těchto oblastech opomíjeno, i když právě politické projevy jsou běžnou součástí všedního dne a setkává se s nimi každý z nás. Jako zdroj informací používám odbornou literaturu zaměřenou na syntax, stylistiku, rétoriku, morfologii a lexikologii, různé slovníky a také učebnice, jejich soupis je uveden v seznamu literatury na konci práce.

Základním pramenem ke zkoumání projevů budou sbírky Projevy z let 1990 – 1992 a Projevy a jiné texty z let 1992 – 1999, vydané v nakladatelství Torst. Zkoumány budou jen vybrané projevy z různých událostí a míst, které jsou typické pro autora a zahrnující co nejvíce relevantních jevů. Zpracována bude oblast syntaxe, stylistiky, rétoriky a morfologie. Vzhledem k tomu, že Václav Havel je důležitou postavou našich dějin, je jistě zajímavým pokusem se hlouběji zabývat jeho projevy, povšimnout si jeho úvah a postupného vývoje 6

jeho řečnických schopností. Některé vybrané a především novější projevy lze najít také na internetu na stránkách www.vaclavhavel.cz. Hlavním vodítkem budou

však knihy. Zkoumány budou pouze projevy písemné, nikoliv přímo

mluvené.

7

2. O AUTOROVI

Václav Havel, spisovatel a dramatik, poslední prezident Československa a první prezident České republiky je bezesporu důležitou postavou našich novodobých dějin, dá se snad i říct, že jednou z nejdůležitějších. Narodil se 5. října roku 1936. jako syn významného pražského podnikatele, spolumajitele Podniků bratří Havlů. V mládí se Václav Havel učí chemickým laborantem, poté při zaměstnání vystuduje gymnázium (maturuje v roce 1954) a v roce 1955 zahajuje studia na Ekonomické fakultě ČVUT v Praze - v roce 1957 ale studia ukončuje a ve stejném roce nastupuje dvouletou prezenční vojenskou službu. Vystřídal mnoho povolání - jevištní dělník, dramaturg a asistent režie, při zaměstnání přitom studoval dramaturgii na pražské DAMU. Literárně začal působit od roku 1965 v časopise "Tvář". Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy byl v roce 1968 donucen odejít z divadla Na Zábradlí, další léta se živil převážně v dělnických profesích, zároveň se věnoval autorské tvorbě. V roce 1977 Václav Havel spoluzaložil Chartu 77 a stal se jedním z jejích prvních signatářů a mluvčích, za svoji "protistátní" činnost byl uvězněn. V lednu roku 1978 následovalo další Havlovo věznění, končící propuštěním bez soudu. V lednu roku 1989 byl zatčen za přípravu a účast na tzv. Palachově týdnu a odsouzen na devět měsíců nepodmíněně, po odvolání je mu pak trest snížen a nakonec byl Havel v květnu podmínečně propuštěn. V červnu roku 1989 pak Václav Havel iniciuje vytvoření petice Několik vět. V době listopadových událostí roku 1989 se stal Václav Havel vůdčí osobností opozice, byl spoluzakladatelem a vůdčí postavou Občanského fóra. Roku 1989 se také stal posledním prezidentem Československa a po prvních československých 8

demokratických volbách, 5. července roku 1990 byl potvrzen v prezidentské funkci. 26. ledna roku 1993, po vzniku samostatné České republiky, se Havel stal jejím historicky prvním prezidentem - v roce 1998 je jím pak zvolen opět, ve své funkci pak působí až do začátku roku 2003.

Za svou politickou kariéru přednesl nespočet projevů, všechny však bohužel nebyly zaznamenány. Ty, které byly, pochází z různých příležitostí, událostí, míst, dokonce i zemí. V pozici prezidenta republiky připravoval Václav Havel většinu svých projevů jako projevy příležitostní, což bylo předznamenáno událostmi, na kterých byl projev pronášen. V případě mého výběru se jednalo o projevy k příležitostem jako jsou státní svátky, pietní akty, poděkování v různých zemích za různá ocenění a vyznamenání a při různých příležitostech. Havel byl především dramatikem a tato jeho profese je v jeho projevech opravdu patrná. Skoro lze říci, že většina projevů je ve své podstatě malým dramatickým dílem, samostatným představením, někdy skoro až divadelní hrou, která má za úkol zaujmout a přinutit adresáta k zamyšlení. V současné době, čtyři roky po ukončení prezidentské funkce, se Václav Havel realizuje v oblasti dodržování lidských práv.

Jak již bylo řečeno v úvodu, většina projevů je shromážděna v knihách Projevy z let 1990 – 1992 a Projevy a jiné texty z let 1992 – 1999 a ještě také Projevy: leden – červen 1990Jak už jsem uvedla, projevy jsou různého druhu při různých událostech. Nebudu je však od sebe nijak zvlášť odlišovat, ale zkoumat jako celek, protože ani v publikacích nejsou nijak rozlišeny, pouze

9

chronologicky seřazeny. Sám Havel je ještě doplnil o Letní přemítání a podobné úvahy, ty však nebudou předmětem mého zájmu.

SYNTAX Syntax (česky skladba) je jazyková disciplína, která zkoumá pravidla spojování slov ve věty a vět v souvětí. Novější pojetí skladby překračuje tento rámec a zkoumá výstavbu celého textu (textová skladba).1 V rámci syntaxe bych se chtěla zabývat stavbou a délkou vět, modalitou, druhy vedlejších vět, zvláštnostmi a nepravidelnostmi ve větném členění.

3.1 Stavba a délka vět

K charakterististickým rysům řečnického stylu sice nepatří složitost větné stavby, užití dlouhých vět a komplikovaných souvětí, nicméně Havlův styl psaní je právě tímto typický a jeho díla bývají syntakticky složitá. Syntaktická stavba jeho textů je obrázkem složitosti myšlenek a vztahů, které chce především právě ve svých politických projevech vyjádřit. Posluchač se proto musí soustředit a poslouchat pozorněji. Důležitou roli proto v mluvených projevech hraje intonace a přízvuk. Dlouhá a rozložitá souvětí jsou jedním z nejcharakteristějších rysů jeho projevů. Tyto projevy jsou také charakterizovány jako spisovné, intelektuálské, téměř knižní. Věty mají správnou stavbu, nebývá

10

v nich nic nerušeného či nedořečeného; všechna sdělení jsou logicky vybudovaná (aspoň formálně); některé promluvy se vyznačují košatými souvětími a značnou frekvencí cizích slov.

2

Čeština se svou bohatou slovní

zásobou, volné stavby, snadným tvořením a obměňováním slov nabízí spoustu možností vyjádření se a Havel tuto možnost maximálně využívá. Čeština se u něj projevuje jako skvělý jazyk popisu. Projevuje se velmi volně, používá synonyma a odbočky.

Pro publicistické texty, kam směřuje i rétorický styl, byla např. zjištěna průměrná délka souvětí 16 slov, věta jako predikační jednotka má průměrně 9,3 slov, což je méně než např. u odborného stylu.

3

Jednoduchá věta je přitom

obvykle delší než hlavní věta souvětí. Počáteční věta v souvětí je v průměru kratší než věta ukončující souvětí, a to bez ohledu na to, zda se jedná o větu hlavní nebo vedlejší. To je v souladu s všeobecnou zásadou, že počáteční téma vyjadřující téma souvětí je sdělně méně závažná, a proto zpravidla i kratší než věta vyjadřující réma a ukončující souvětí.4 Nejnázornější je to např. u modalitních vět.

Průměrná délka souvětí v Havlových projevech je kolem 30 slov, a toto souvětí obvykle bývá členěno na mnoho vedlejších vět. Někdy je těžké určit jednotlivé věty vzhledem ke komplikovanosti jednotlivých souvětí. Počet vět v souvětí se často pohybuje i kolem devíti, průměrně jsou to však čtyři věty. Délka souvětí je dána mnohými vsuvkami a odbočkami. To může dělat problémy při překladu do cizích jazyků, kde nejsou tato obsáhlá a složitá souvětí běžná a musí být rozdělována do několika kratších vět, čímž může myšlenka vyznít jinak

11

než autor zamýšlel. Existují samozřejmě i projevy, které jsou spíše výjimkami, věty jsou jednoduché a jasné, a proto tyto projevy mohou vytvářet zdání, že byly vytvořeny někým jiným.

Vojáci, vojenská služba znamená pro mladé muže vždycky určité omezení jejich života a jejich svobody. Znamená pro ně žít rok ve ztížených podmínkách, mimo svůj domov. Klade zvláštní nároky na schopnost sebeovládání. Klade i nemalé nároky na jejich fyzické schopnosti. Zároveň to je ale pro mnohé z nich příležitost lecčemus novému se naučit. Ale nejen to: dík nárokům, které vojenská služba na člověka klade, je to pro vás i velká příležitost přijmout ji jako lidskou výzvu. Výzvu k tomu, abyste zmužněli, naučili se snášet nepříznivé podmínky, naučili se vytrvalosti, kázni, schopnosti soužít s ostatními a umět si vzájemně pomáhat. Kdo chápe vojnu jako rok ztraceného života, pro toho je to skutečně jen rok ztraceného života. Kdo ji však dokáže pochopit jako výzvu k práci na sobě, ten se z ní může vrátit obohacen. Vojenská služba je ovšem mimo toho všeho čímsi ještě důležitějším. Je jedním ze způsobů, jímž se prohlubuje vazba občanů k jejich zemi, vlasti, státu. Jsme dnes nezávislou svobodnou zemí. Všichni jsme rádi, že tomu tak je.5

Až se zdá, jako by si Havel dal zvláště záležet na projevu sestaveném z krátkých vět, který by mohl připomínat komunikaci mezi vojáky, danou jasnými 12

a stručnými příkazy a hlášením. Věty jsou v tomto případě oproti průměrným větám v ostatních projevech kratší, bez zbytečných opisů a vsuvek, jde se „rovnou k věci“. I přes to však tento projev zahrnuje typické znaky pro autorův styl psaní.

Na druhou stranu však v projevech najdeme mnohem častěji věty dlouhé a květnaté. Orientaci v mluvené textu řídí intonace, v psaném textu ji usnadňují interpunkční znaménka: . ; -

Mezi obvyklé věty Havlových politických projevů patří ty, u kterých počet slov přesáhne i stovku.

Nenalezneme-li v tomto okamžiku společnou odpověď na žádnou z položených otázek, bude to i – paradoxně – svým způsobem úspěch: nebude to totiž znamenat nic jiného než docela

prosté

a

velice

důležité

poznání,

že

v

tomto

okamžiku nejsme schopni a je nad naše síly na kteroukoli z položených otázek smysluplně odpovědět, a že musíme tudíž o všem, co si tu řekneme, velice rychle a intenzivně o tom debatovat s odborníky a veřejností a velice brzy znovu – ať už v této nebo jakkoli obměněné sestavě – v načaté rozpravě pokračovat, ať už zde či v kterémkoli jiném městě, bez ohledu na to, zda v tom městě je či není rovněž nějaký hrad.6

Nejběžněji se autor vyjadřuje větami o čtyřiceti až padesáti slovech.

13

Hluboce si vážím vytrvalé snahy Svatého otce o to, aby katolická církev a vůbec lidé dobré vůle zapsali tento předěl smíření

věků

do

národů,

dějin

světa

kultur,

jako

čas

obecného

civilizačních

okruhů,

smíření, a

tedy

především jako čas nového a lepšího vzájemného porozumění věřících různých náboženství. 7

Věty jsou často zbytečně natahovány vysvětlováním a zkonkretizováním naznačované situace. Frekvence vsuvek v textech je tak vysoká, že narušuje plynulost textu a znesnadňuje posluchači jeho pochopení. Vsuvky působí nadbytečně především tehdy, pokud se objeví v souvětí i několikrát. Jejich vynecháním by se obsah textu nijak výrazně neproměnil.

Byl to zároveň a hlavně muž, který – ačkoli omylný jako my všichni – vdechl do základů našeho novodobého státu ideu mravnosti a pravdy. 8

Jednou jsem dokonce řekl – možná to bylo na tomto náměstí -, že se zdá, jako by z vašich hor vál touto zemí jakýsi zdravě uklidňující vítr vnášející do lidských myslí pohodu a vyrovnanost. 9

Tisíckrát jsem přemýšlel a tisíckrát sám sebe z tohoto hlediska zkoumal a vždycky jsem nakonec – k radosti jedněch a

k

překvapení

jiných

–

dospěl

k

přesvědčení,

prapůvod, zjednodušeně řečeno, je metafyzický.

14

že

její

Délku vět kromě vsuvek nastavuje nadbytečnost slov, někdy i jednotlivých vět a také častý výčet neboli enumerace. Vzbuzuje tak v posluchači oprávněný pocit, že je schopen pokračovat do nekonečna.

3. 2 Nejčastější druhy vět vedlejších

Havlovy texty, jak už bylo řečeno, jsou pozoruhodné složitými souvětími s vysokou frekvencí výskytu slov. Proto zkoumání vět ztěžovala právě komplikovanost souvětí – v některých případech není dost jasné, o jakou vedlejší větu se právě jedná.

Pokud se na text podíváme z hlediska syntaktického rozboru pozorněji, zjistíme, že obvykle se jedná o větu hlavní, na kterou se vážou další věty vedlejší, přerušované obvykle vsuvkami. Proto se zaměřím pouze na věty vedlejší.

V souboru textů publiscistického rázu bylo zaznamenána největší frekvence vedlějších vět přívlastkových a předmětných oproti jiným textům.

10

V Havlových projevech toto pravidlo platí dvojnásob. Výskyt vedlejších vět předmětných a příslovečných je skoro vyrovnaný. Není složité u Havla najít souvětí, které tvoří věta hlavní, a pak už jen několik vedlejších vět přívlastkových a předmětných. Při zkoumání nebyla nalezena ani jedna věta vedlejší přísudková.

15

3.3 Vsuvky

Havel ve svých projevech

s oblibou ve větách užívá výrazy, které

nezačleňujeme do žádného ze syntaktických vztahů. Může jít jak o výrazy nevětné, tak i větné. Nazývají se vsuvky neboli parenteze. I když jsou tyto vsuvky typičtější pro neoficiáloní nebo nepřipravené projevy, Havlovy projevy jsou těmito odbočkami typické. Vsuvky obvykle přerušují základní linii promluvy sdělením z jiné myšlenkové roviny. Při zvukové ralizaci promluvy je pro ně charakteristické výrazné poklesnutí tónové výšky hlasu. V psaných projevech se od ostatního textu oddělují čárkou, závorkami, ale u Havla nejčastěji pomlčkami.

Pokračování otázkami,

protože

v rozpravě –

jak

bych

už

víme

rád od

uvedl

dob

několika

Sokratových

–

nejlepším úvodem k debatě je otázka.11

Z hlediska funkčního mívají vsuvky neboli parentetické výrazy nejčastěji povahu poznámek a komentářů autora. poznámky přímo vztahují,

12

Podle toho, k čemu se tyto

je možné vsuvky různě charakterizovat a

klasifikovat. U Havla se jedná především o vsuvky obsahově doplňující, kdy má potřebu obsahové sdělení ještě zdůvodnit, upřesnit, vysvětlit nebo uvést všechny okolnosti. Někdy je Havlovi zřejmé, že se posluchač díky vsunutému projevu mohl přestat orientovat, proto se zpátky vrací k té části výpovědi, která vsuvce předcházela.

16

Na tomtéž místě, kde se před pěti měsíci – v den, kdy jsme se radovali ze svatořečení Anežky České – rozhodovalo o budoucnosti naší země, bude dnes hlava katolické církve složit mši svatou a pravděpodobně děkovat naší světici za její přímluvu u toho, kdo má ve svých rukou tajemný běh všech věcí.13

Jednou jsem dokonce řekl – možná to bylo právě na tomto náměstí -, že se zdá, jako by z vašich hor vál touto zemí jakýsi zdravě uklidňující vítr vnášející do lidských myslí pohodu a vyrovnanost.14

Dalším typem vsuvek je autorská komentující poznámka.15 Touto poznámkou autor sděluje svůj postoj k obsahu toho, co právě říká a tyto poznámky běžně vyjadřují modální hodnocení. I Havel často zaujímá postoj ke svým výpovědím. Tyto vsuvky mohou působit i jako kontaktový prostředek, protože upoutávají pozornost posluchače.

Ale – a to považuji za nejdůležitější – nedopracujemeli se vůbec k žádné odpovědi, nebude to vůbec znamenat, že naše setkání.16

17

Myslím si, že by bylo skvělé, kdyby náš Senát měl či postupně získal obecnou autoritu jako - smím-li se tak vyjádřit - jakési druhé svědomí Parlamentu.17

V souvislém mluveném projevu se může odbočení od základní promluvové linie vyskytnout i více. U Havla je toto vrstvení vsuvek typické především v jeho politických začátcích, postupem času se však stává zkušenějším řečníkem a vsuvky se objevují méně a ve zjednodušenější formě. Košatější vsuvky zřejmě vyplynuly z jeho potřeby reagovat na danou situaci nebo nedostatečné připravenosti. Na druhou stranu je ale možné, že tyto odbočky byly použity záměrně, kdy se jich autor snažil využít k získání času, aby stačil formulovat svůj příspěvek. Nenalezneme-li v tomto okamžiku společnou odpověď na žádnou z položených otázek, bude to i – paradoxně – svým způsobem úspěch: nebude to totiž znamenat nic jiného než docela

prosté

a

velice

důležité

poznání,

že

v tomto

okamžiku nejsme schopni a je nad naše síly na kteroukoli z položených otázek smysluplně odpovědět, a že musíme tudíž o všem, co si tu řekneme, velice rychle a intenzivně o tom debatovat s odborníky a veřejností a velice brzy znovu – ať už v této nebo jakkoli obměněné sestavě – v načaté rozpravě pokračovat, ať už zde či v kterémkoli jiném městě, bez ohledu na to, zda v tom městě je či není rovněž nějaký hrad.18 18

Pokud mají vsuvky podobu věty vedlější, stojí na začátku nejčastěji spojky aby, jak nebo -li..

4.LEXIKOLOGIE Lexikologie je nauka o zásobě jazyka.19 V rámci lexikologie je důležité povšimnout si především přejímání a vlivu cizích slov.

4.1 Slova přejatá Pokud se zabýváme politickými projevy prezidenta, který se vyjadřuje nejen k domácám událostem a problémům, ale i ke světovým, je potřeba se zmínit také o výskytu cizích a přejatých slov v jednotlivých projevech. Vzhledem k vývojovým změnám ve společnosti a vzhledem k vývoji nových vědních oborů a odvětví těchto cizích výrazů neustále přibývá, což samozřejmě ovlivńuje vývoj jazyka a jeho slovní zásoby. Nová slova jsou proto buď tvořena z domácích zdrojů odvozováním, skládáním nebo zkracováním, popř. jsou hotové lexikální prostředky

přejímány z jiných jazyků, jak se to dělo v průběhu celých dějin

národního jazyka a jak se to ve velkém měřítku děje v posledních letech např. při zavádění počítačové techniky

20

Přejímání slov má především velký význam

pro mezinárodní dorozumění. Sledované projevy Václava Havla jsou typickou ukázkou používání přejatých slov bez rozdílu příležitosti, při které je projev přednášen. V politické oblasti existuje spousta výrazů bez českého ekvivalentu, možná i více než

19

výrazů s českým ekvivalentem, a pokud tento ekvivalent existuje, není vždy jeho užití v dané situaci vhodné. Havel, ačkoli využívá všechny možnosti češtiny, cizím slovům se nikterak nevyhýbá. Mnohdy se snaží přejatá slova doplnit českými synonymy nebo je vysvětlit a rozvést. Slova cizího původu jsou však vhodnější, protože zpřesňují a obohacují vyjadřování a dovolují jemnější “vystínování” výrazu. Tím, že Havel používá cizojazyčných lexémů, počítá pravděpodobně s porozuměním vzdělaného posluchače. Může jít také jen o způsob vytváření vlastní pozice.

Záměr řečníka ovšem nemusí být stejně interpretován

posluchačem.21 Používání cizích slov je však v politické oblasti spíše nutností. Světová politika je založena na intercionálních výrazech jako jsou demokracie, prezident, premier, parlament, senát, monarchie, atd. V Havlových projevech je kromě poltických výrazů pocházejících z řečtiny nejnápadnější vliv angličtiny. Ukazuje se, že počet přejímek z jiných jazyků je velmi nízký a že i mnohé z těchto původem neanglických výrazů, majících

většinou

ráz

intencionalizmů,

se

do

češtiny

dostaly

právě

prostřednictvím angličtiny. Po roce 1989 se čeština poliky široce otevřela především vlivu angličtiny a anglická slova jsou obsažena ve všechn komunikačních sférách. 22

Jestliže se podíváme na konkrétní ukázky projevů, zjistíme, že frekvence výskytu přejatých slov je velmi vysoká.

20

Jako politik a prezident své země vnímám zvláště citlivě

i

problémy

komunikace

ve

světě

politiky.

Nejde

jenom o metajazyk politiky, ale především o krizi jejích obsahů,

zvláště

je-li

zaměřena

na

krátkodobý

profit

a

ztrácí-li ze zřetele cíle, které by měla prosazovat. A to nemluvím o politice jako pouhé technice vládnutí a držby moci.

Jedinečný

svědky,

je

ekonomické

proces

stále a

srůstání

častěji

politické

Evropy,

reflektován

technologie.

kterého

jako

Jaká

jsme

záležitost

slova,

jaké

prostředky najít pro to, aby občané evropských zemí cítili i životadárnou mízu, jíž byl až doposud tento proces živen a která nemá svůj zdroj pouze v poválečném vývoji západní části

kontinentu

či

v

převratných

událostech

posledního

desetiletí? 23

Pokud bychom měli vybrat slova přejatá, budou to výrazy komunikace, politika, metajazyk, krize, profit, technika, proces, reflektovat, technologie, ekonomické, kontinent. České ekvivalenty jsou většinou víceslovné – výměna informací, řízení státu, užití popisu k užití jazyka, nebezpečný stav vývoje, prospěch, průběh, odrážet se, výrobní postup. Z tohoto příkladu je jasné, že používání slov cizího původu je nezbytné ke konkrétnějšímu vyjadřování.

21

4.2 Nadbytečnost slov a vět

Nadbytečnost neboli redundance je dalším typickým prvkem autorova stylu. Redundanci chápejme jako situaci, kdy mluvčí uvádí více údajů, faktů, než je zapotřebí, popř. Vyslovuje i svá stanoviska k nim. Důvody k tomu vedoucí jsou různé: autor chce něco zdůraznit nebo má obavu, že by mu posluchač neporozuměl, proto informaci zopakuje a ještě ji rozšíří. 24 Havel používá zejména svá oblíbená slova: některý, kterýsi, určitě, totiž, prostě, vskutku, ovšem, kdy nejčastější výskyt v projevech mají slova totiž, jakýsi, vskutku a také částici ba.

Včera ráno v osm hodin uplynulo totiž čtyřicet pět let od okamžiku, kdy první jednotky šestnácté pancéřové divize americké armády vstoupily na území tohoto města, které týž den osvobodily.25

Někdy se redundatní slova objevují i v po sobě jdoucích větách, příkladem toho je slovo totiž.

Tento systém znamená, že v relativně malých volebních obvodech dáváte svůj hlas především konkrétní osobě, kterou si sami vyberete, nikoli tedy jen politické straně, totiž souboru kandidátů, které vám ta která strana vybrala a nabídla. Tato novinka, kterou, jak se zdá, jste většinou

22

dobře pochopili, neznamená nic jiného a nic méně, než že Senát, který z těchto voleb vzejde, může mít podstatně jinou povahu, než jakou má Poslanecká sněmovna.26

Častý je výskyt i několika nadbytečných slov najednou v po sobě následujících větách.

Jinak řečeno: má-li se demokracie úspěšně šířit a máli šířit ve světě občanské soužití a mír, pak se musí šířit jako

úsilí

o

novou

a

vskutku

univerzální

artikulaci

všelidské zkušenosti, na niž se i my, západní vzdělanci, dnes opět rozpomínáme, jež nás spojuje s mytologiemi a náboženstvími porozumění

všech

jejich

kultur

a

hodnotám.

jež

Musí

nám se

otevírá

šířit

cestu

prostě

k

jako

prostor společného hledání obecného dobra.27

To ovšem předpokládá, že se nejdřív i naše vlastní demokracie

promění

opět

v

prostor

hledání

a

tvorby,

tvůrčího dialogu.28

Do redundantních jevů je možné zařadit také výčet neboli enumeraci. Slovákovi jako tomu, kdo je nám nejbližší, Rakušanovi, Polákovi či Němci jakožto našim sousedům, Francouzovi nebo Britovi jakožto Evropanům rozumíme v mnoha ohledech asi 23

víc, než třeba Číňanovi či Somálci, aniž to znamená cokoli jiného, než to, že Znojmo je blíž Bratislavě či Vídni než Pekingu.29 Pane

prezidente,

jsem

rád,

že

přijíždím

do

této

veliké, různorodé a zajímavé země.30

Důvod je jasný: sdílíme společnou historii, mluvíme týmž

jazykem,

společné

máme

společnou

archetypální

kulturu,

společné

tradice,

chování,

návyky,

symboly,

modely

radosti, oblíbená místa, druh humoru, střediska duchovní sebereflexe. 31

Kromě redundantních slov můžeme v projevech zaznamet také nadbytečný výskyt vsuvek nebo i celých vět. Havel tímto projev zbytečně natahuje, někdy může v posluchači vyvolat pocit, že mluví příliš zbytečně a podává nepodstatné informace. Ano, to všechno – od výchovy, kulturního zázemí až po přítomnost

jakýchsi

sloučenin

v našem

těle

–

samozřejmě

ovlivňuje náš vztah ke světu a naše chování. 32

Skutečný

Žižka

byl

ovšem

postavou

nepoměrně

komplikovanější a zřejmě zajímavější, postavou nepochybně rozporuplnou,

v

niž

se

svatý

24

zápal

božího

bojovníka,

bojující

za

pravou

víru

proti

zlořádům

světa,

spojoval

zřejmě s velkou mírou fanatismu a krutosti.33

Snad by se dalo velmi obecně říct, že domovem rozumíme prostě to, co je nám bližší než něco jiného.

34

Pokud se jedná pouze o jednoduché výrazy, které nejsou tak intenzivně vnímány a nenarušují projev,

nadbytečnost nikterak nevadí. Havlovým

projevům škodí zejména redundance vsuvek a synonym; směřuje tímto k politikům, kteří jsou známí používáním příliš prázdných slov.

25

5. STYLISTIKA

Stylistika je jazykovědná disciplína, která studuje styl a na základě analýzy jednotlivých textů dochází k zobecnění zákonu stylizace jazykových projevů.34

5.1 Vymezení funkčního stylu

Stylizace je výsledkem stylotvorného procesu. Termín stylizace pochází z francouzského stylisation, což znamená upravení, vyjádření. 35

Politické projevy řadíme jednoznačně do stylu řečnického, který vychází ze stylu publicistického. U některých projevů se protíná více prvků jednotlivých stylů, proto není úplně jisté, zda určité projevy patří jednoznačně pod styl rétorický.

Kontakt s adresátem je jedním ze základních stylových faktorů. Jeho projevem může být sociativnost projevující se ve výsledném komunikátu jako ohled na věcnou i jazykovou kompetenci příjemce. Vedle toho se však může stát takovým konstituujícím faktorem vědomá snaha tvůrce sdělení na posluchače zapůsobit, přimět ho k zaujetí týchž postojů a názorů, které produkt vyjadřuje. Tato „přesvědčovací „, persvazivní funkce je latentně přítomna ve všech komunikátech. V mluveném veřejném projevu je bezprostřední ohlas persvazivního působení nesporný a samo vytváření takových textů se stává podstatou jednoho ze staronových stylů – stylu rétorického. 36

26

Persvaze u Havla je zřejmá na první pohled, vychází z jejích základních pravidel. Záměrem jeho projevů, které mají obvykle formu propagace, je také vysvětlující a komentující funkce. Autor se běžně snaží ovlivnit svými myšlenkami více či méně pasivního uživatele. Také nacházíme formy agitace. Agitace se dotýká řešení určitého problému, má podněcovat zájem o danou věc, získat si posluchače.

37

Směřuje k posluchači, který očekává konečný

názor na danou situaci a snaží se ho ovlivnit. Od toho také pojem agitační projev. (Takovým typickým agitačním projevem je např. přednes z 30. ledna 2002, týkající se přímé volby prezidenta, kdy se Havel snaží adresátům osvětlit svůj názor na přímou volbu prezidenta. )

Samozřejmostí pro tento styl je spisovnost. Havel někdy zajde až na pomezí knižnosti, jindy zase naopak použije hovorových prostředků k udržení si posluchačova vnímání. Objevují se i výrazy expresivní.

Vzhledem k tomu, že předmětem mého zkoumání jsou pouze psané projevy, nemohu posuzovat zvukovou realizaci a její odraz v daných projevech.

Jak už bylo zmíněno, u Havlových projevů se však vždy nejedná čistě přímo o řečnický styl. Některé projevy mají prvky odborného stylu – např. vyjádření postoje k určité události domácího i světového charakteru. Do jiných projevů zasahují prvky stylu uměleckého. Pokud bychom zabrousili do jeho ostatní tvorby, kromě uvedených stylů se Havel dotýká a i stylu epistolárního.

Řečnický styl byl dříve součástí stylu publicistického, kde je persvazivní funkce také přítomna. Přesto je vhodné oba styly rozlišovat, neboť mají vedle

27

styčných míst také mnohá specifika. Jako se specifickým druhem slovesnosti s ním počítá už Jungmann. Detailněji je na něj v rámci stylistiky pohlíženo teprve posledních několik let. 38

5.2 Kontaktové prostředky

Při komunikaci se autor snaží vzbudit a udržet zájem

a pozornost

adresátů v průběhu komunikace a rovněž naznačit ukončení kontaktu. K tomu mu slouží kontaktové prostředky.

39

Tyto prostředky kromě svého obvyklého

poslání (navázat, udržet a ukončit kontakt mezi komunikanty) jsou důležitým prvkem výstavby ať už Havlových, tak jakýchkoliv jiných projevů, plní vlastně rovněž úlohu konektorů. Kontaktové prostředky mají obvykle formu ustálených a

posluchačům dobře známých formule.

Ovšem příliš časté užívání

kontaktových prostředků může projev narušovat

a působit jako výraz

neobratnosti nebo podlézání.

5.2.1 Oslovení

Styl řečnického projevu je ovlivněn i tím, že jde vlastně o dialog s mlčícím kolektivním partnerem, kterého je potřeba aktivizovat. Oslovení navozuje kontakt s posluchači. 40

Havel jako státník ve svých oficiálních projevech, kdy mluví k velkému množství posluchačů, užívá takového oslovení, které pasuje do určité situace a příležitosti, při které je projev pronášen. Pokud mluví k lidu (např. k občanům měst, účastníkům shromáždění, pietní akce, divákům televize či posluchačům

28

rádia), v největší míře používá oslovení Milí spoluobčané, Vážení spoluobčané, Vážení přátelé, Milí přátelé.

U příležitostí, jako jsou např. přebírání cen, doktorátů, medailí, oslovuje kromě přítomných výše uvedenými osloveními také zástupce instituce, od které má vyznamenání obdržet. Pokud oslovuje více „skupin“ najednou, na prvním místě vždy uvádí zástupce této instituce (prezident, rektor, kancléř, předseda, atd). Na druhém místě podle bontonu oslovuje přítomné dámy a po té pány. Oslovením dává zřetelně najevo svoji úctu a obdiv k přítomným. Výjimkou je např. projev k pražské posádce, kdy přítomné oslovuje pouze Vojáci, stejnou strohost pak vykazuje následující projev.

Oslovení se však nemusí vyskytovat pouze na začátku projevu. Opakované oslovení slouží k znovuzískání pozornosti, k oddělení částí. Havel ho obvykle používá tehdy, je-li projev příliš dlouhý, ve stejné či obměněné formě ještě těsně před koncem, kdy autor rekapituluje své myšlenky a názory.

Pokud je mezi posluchači Havlovi někdo blízký, přítel, a prezident se k němu v některou chvíli přímo obrací, výjimečně oslovuje i jménem, nepůsobí to však vzhledem k jeho politické funkci zcela vhodně.

5.2.2 Rozloučení

Stejně jako oslovení i rozloučení napomáhá celkové persvazi. Havlovým nejčastějším rozloučením se s posluchači je strohé Děkuji vám za pozornost.

29

Málokdy je toto rozloučení rozvedeno. Při vánočních či novoročních projevech má rozloučení obvykle formu přání něčeho do dalšího roku.

Zdravím vás, přeji vám hezké vánoce a především mír se světem, s přírodou, se svými bližními i se sebou samými!

41

Zřídkakdy se loučí citátem, zvoláním či myšlenkou nebo děkuje za poctu, která mu byla projevena předáním určité ceny.

Vaše životní dílo a jeho šťastné vyvrcholení, pane kardinále, budiž přítomno v našem konání jako trvalá výzva k moudrosti a dobrotě.42 Tyto myšlenky, či výzvy se přesněji v rámci rétoriky nazývá epifonémy. Havel používí epifonémy

řidčeji, a to obvykle na konci proslovu. Jedná se o

zvolání nebo někdy také etickou myšlenku kterou pronáší na závěr projevu jako dodatečnou informaci.

Kéž by tedy pokora, zájem o druhé, lidská odpovědnost, smysl pro spravedlnost a solidarita byly tím, co lze nazvat ideou českého státu! 43

5.3 Řečnické otázky

Pokud mluvíme o řečnickém stylu, je samozřejmostí zmínit se také o řečnických otázkách (a odpovědích), které bývají nedílnou a podstatnou součástí politických projevů. Tyto klasické prostředky posilují funkci dialogu

44

Řečnické otázky lze definovat jako stylistické prostředky využívající formy věty

30

tázací pro vyjádření nějakého tvrzení. Ačkoliv mají formu otázky, funkci otázky nemají, neboť nevyžadují, aby na ně bylo odpovězeno. V textu přebírají funkci námitky, výčitky nebo odmítnutí 45

Tyto otázky jsou někdy také nazývány jako nepravé. Autor vyzdvihuje určitou myšlenku, pokládá si sám sobě nebo okolí otázku, na kterou často nezná odpověď a pokud ano, tato odpověď není očekávaná. Tyto otázky bývají chápány z pohledu poscluchače stylistická ozdoba. Řečnické otázky u Havla mají také dramatizující funkci, mohou sledovat jeho citové pohnutky. Jde spíše o silně expresivně zabarvenou větu. Často navíc mívají formu souvětí, jednoduché věty se vyskytují méně často, a pokud ano, obvykle následuje několik otázek za sebou.

Co lze vlastně dělat? Proč se zatím děje tak málo? Kde je třeba začít? 46

Existují však případy, kdy si autor na tyto otázky sám odpovídá řečnickou odpovědí. Otázka pak ale ztrácí svůj základní význam a odpověď bývá mnohdy nečekanou konfrontací otázky. Pokud je řečnická otázka příliš rozvedena, odpovídá

obvykle

co

nejjednodušeji.

Tyto

odpovědi

lze

vzhledem

k

souvislostem vzniku projevu vyhodnotit zároveň jako exklamaci.

Kdo je ochoten dnes, kdy se všem otevírají – co se kariéry týče – netušené obzory, uzavřít si dveře tím, že řekne něco jiného, než co „celý národ sdílí“?

31

Kdo je ochoten – navíc před volbami! – říct cokoliv, co by mohlo vyvolat nesouhlas, odpor nebo dokonce upřímný hněv desítek tisíc lidí, a říct to jen proto, že jeho svědomí ho k tomu nutí?

Málokdo!

47

V druhém případě, kdy otázka je jednoduchá věta, pomyslné odpovědi bývají složitější a mnohem rozvinutější.

Co to ale je naděje?

Nic jiného a nic víc než orientace k určitým hodnotám, ideálům a cílům a víra v jejich dobrý smysl, a tudíž i v dobrý smysl všeho, co v jejich duchu dnes a znovu a znovu v ní hledat důvody, směr a smysl naší cesty životem.48

Někdy Havel na otázku hledá odpověď celý svůj projev, otázka je klíčovým bodem celého přednesu a projev se od ní vyvíjí. Pak už ale není vždy jisté, zda se jedná o řečnickou otázku.

Co

je

to

tedy

domov?

Čím

mě

asi

vaše

země

tolik

oslovuje?49

Řečnické otázky mimo své zdobné a „oživující“ funkce mohou být jakousi výzvou a právě v podání Havlova projevu nutí adresáty k vlastnímu zamyšlení.

32

5.4 Estetizující prostředky

Z hlediska stylizačního nejde o estetické nároky srovnatelné s uměleckými díly. Ze strany posluchače jde však o vítané prostředky zpestřující mnohdy dlouhý politický projev. Tyto složky můžeme rozdělit na tropy a figury.

5.4.1 Tropy

Tropy, které mají estetizující funkci,

jsou běžné v hovorové řeči, v

žurnalistice, rétorice, i krásné literatuře. Patří sem metafora, personifikace, která je ale obvykle brána jako druh metafory, dále metonymie a synekdocha , která někdy spadá pod metonymii.

Přenášená významu může probíhat trojím

způsobem - na principu věcných nebo logických souvislostí (metonymie), na základě podobnosti (metafora) nebo na kontrastu (ironi). Velké množství tropů lze vykládat dvojím způsobem, kdy se může jednat o metaforu i metonymii zároveň. 50

Vzhledem k tomu, že Havel je významným dramatikem a spisovatelem, používání tropů je u něj běžné. Své projevy proto oživuje především metaforou , metonymií mnohem méně a ironií skoro vůbec. Nepřímá pojmenování, jako jsou metafora a metonymie, označují jev skutečnosti oklikou přes jiný jev.

33

5.4.1.1 Metafora

Metafora nahrazuje slovo nebo obrat slovem nebo slovním obratem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry věcí, jevů a představ, a to na základě dialektické jednoty v rozmanitosti, překvapivé podobnosti vzhledu (barvy, tvaru), rozměru, množství, stavu, vlastností pohybu nebo funkce. 51

Když se podíváme na jakýkoliv Havlův projev, najdeme zde vždy větší nebo menší počet metafor. Je to jeden z typických znaků autorova stylu a obohacuje jeho projevy. Také slouží k vyjádření jeho postojů. Dá se říci, že jeho metafora mí velmi blízko k hádance, protože vyžaduje aktivní spolupráce posluchačovy zkušenosti, fantazie, úsudku a může působit trochu jako hra. Metafora je někdy česky nazývána přirovnáním a Havel přirovnává velice často. V některých projevech dokonce ani neoznačí věc nebo osobu pravým pojmenováním. Běžná jsou u něj také metaforická epiteta.

Do posel

země

zdevastované

lásky;

přijíždí

do

živoucí

země symbol

ideologií

zdevastované vzdělanosti;

nenávisti vládou do

přijíždí

nevzdělanců

země

donedávna

ničené ideou konfrontace a rozdělení světa přijíždí posel míru,

dialogu,

vzájemné

tolerance,

úcty

a

laskavého

porozumění, zvěstovatel bratrské jednoty v různosti.

34

Po dlouhá desítiletí byl z naší vlasti vyháněn duch. Mám tu čest

být

svědkem

okamžiku,

kdy

její

půdu

líbá

apoštol

duchovnosti.52 Poslanecká

sněmovna,

tento

nejdůležitější

úd

každé

parlamentní demokracie, je ještě pod další kontrolou. Totiž pod

zvláštní

respektovaných

kontrolou osobností,

respektovaného vykazujících

se

souboru důležitou

legitimací: přímo, adresně a jen jim projevenou důvěrou určitého nezanedbatelného okruhu občanů.53 Havlovy metafory znějí velmi promyšleně a propracovaně, je zřejmé, že umí pracovat se slovy a je velmi vnímavý.

5.4.1.2 Personifikace

Stylistická a rétorická figura spočívající v tom, že neživé věci , popř. abstraktní pojmy jednají jako živé osoby, lidské bytosti. Připisuje neživým předmětům specificky lidské city, myšlení nebo řeč. 54 V oblasti politiky je personifikace velice výrazná vzhledem k abstraktním pojmůma neustálému vývoji politické situace ve světe. Havel rád dává různé vlastnosti a zásluhy svobodě a demokracii.

Ulice, ve které náš náš dům vyrostl, je nám zajisté bližší než nějaká neznámá ulice na druhém konci města; v té

35

své jsme prostě zakotvenější, lépe ji známe, zvykli jsme si na ni, lépe rozumíme jejímu životu.55

Jednou jsem dokonce řekl – možná to bylo na tomto náměstí -, že se zdá, jako by z vašich hor vál touto zemí jakýsi zdravě uklidňující vítr vnášející do lidských myslí pohodu a vyrovnanost.56

5.4.1.3 Metonymie

Metonymie je takový druh tropu, který využívá k označení předmětu jména jiného předmětu, který je s ním ve vztahu úzké souvislosti. Úzkou věcnou souvislostí je zde obvykle vztah příčiny a účinku, formy a látky, části a celku, věci a jejího místa nebo přívlastku a jeho nositele.57 Metonymické přejmenování se ale u Havla neobjevuje v nahodile a okamžitě, ale ale v souvislosti, která je v mezi posluchači natolik zakořeněná, že metonymický obrat implikuje jednoznačně označený předmět. Často používá metonymii jako snahu zestručnit výraz.

Šestnáctiletý J. L. Fischer, pokud už dávno neuměl německy ze školy, naučil se německy četbou Windelbanda, protože věděl, že nepřečte-li si tuto knihu a desítky dalších, na něž ho Windelband upozorní, nemá právo věnovat se tomu, čemu se věnovat chce. 58

36

5.4.2 Stylistické a rétorické figury

Figury

jsou

výrazové

prostředky

tradiční

tétoriky,

spočívající

v

odchylkách od norem běžného sdělovacího jazyka. Jejich funkce je okrasná nebo expresivní. 59 Do figur, které můžeme najít u Havla, řadíme aluzi, anaforu, citát, epifonému, gradaci – klimax, antiklimax, hyperbolu, paralelismus a řečnickou otázku i odpověď.

5.4.2.1 Klimax

Gradace je druh rétorické figury, uspořádání slov nebo slovních spojení podle jejich významu a účinku , a to buď směrem vzestupným (klimax) nebo sestupným (antiklimax).60

Jako na formu gradace se zaměřím především na klimax, která je v Havlových projevech častější. Princip gradace je založen na dramatičnosti a klimax tak vyvolává zejména ve vnímavějším posluchači napětí, zvyšuje jeho zájem o projev a dané téma. I když není v politických projevech nezbytně nutná, přispívá k originalitě a vyjímečnosti. Argumenty Havel volí tak, aby nejsilnější a nejpřesvědčivější složky byly na konci.

Co je to tedy domov? Snad by se dalo velmi obecně říct, že domovem rozumíme prostě to, co je nám bližší než něco jiného.

37

Chceme-li být o něco konkrétnější, pak asi řekneme, že domov je místo, kde žijeme. Náš byt či dům je nám než

třeba

dům

našeho

souseda

či

starosty

či

bližší

senátora.

Ulice, v níž náš dům stojí, je nám zajisté bližší než nějaká neznámá ulice na druhém konci města; v té své jsme prostě zakotvenější, lépe ji známe, zvykli jsme si na ni, lépe rozumíme jejímu životu. Bližší než jiné končiny naší země je nám pochopitelně vesnice, městská část, město či kraj, v nichž jsme se narodili či vyrostli nebo kde delší dobu pobýváme. A posléze i celá naše země - byť bychom ji neměli ani pořádně procestovánu a milovali naopak cestování po světě - je nám přeci jen nakonec bližší než nějaká vzdálená

země,

kde

je

velmi

jiná

krajina,

velmi

jiné

podnebí i velmi jiný život. I naše národní hymna odpovídá na otázku, kde je náš domov, především popisem místa, kde žijeme. Jakkoli je místo - přemýšlíme-li o významu slova domov - tím prvním, co nás napadá, není asi tím nejdůležitějším či posledním. Tím jsou nepochybně lidské bytosti, které dotyčné místo po staletí vytvářely, které je dodnes tvoří, které je obývají, s nimiž je sdílíme. V tomto smyslu jsou naším domovem především různé užší či širší okruhy lidí a lidských pospolitostí, které nás obklopují, jako například naše rodina, naši přátelé, naši

38

sousedé, naši spolupracovníci či naši souvěrci, prostě ti, k nimž něco osobního cítíme, s nimiž se osobně známe, s nimiž jsme si nablízku, s nimiž sdílíme určité zkušenosti, hodnoty, zážitky, názory, záliby. Jsou ovšem i širší společenství, jež nám jsou bližší než jiná. Žádný z nás nezná například osobně všechny občany České domov,

republiky a

přesto

nebo

všechny,

jsou

většině

kteří z

v

nás

ní

nalezli

bližší,

než

nový

občané

jiných států. Jak

patrno,

domov

nemá

žádné

ostré

a

jednoznačné

hranice, nemá svůj absolutní začátek či absolutní konec, má více rovin, vždy záleží především na hledisku či měřítku, jež uplatňujeme.61

5.4.2.2 Aluze

Aluzi chápeme jako nepřímý odkaz k politickému, historickému , literárnímu a jinému kontextu, začleněný do stavby literárního díla.

62

Aluze je

blízká citátu, ale do díla se zapojuje jakoby těsněji. Havel ji používá zřídkakdy, ale pokud ano, tak tehdy, když s jistotou ví, že posluchač pochopí. Nevím, zda vím, co je to zázrak. 63

39

5.4..2.3 Citát

Pokud Havel cituje, tak vždy jen významné osobnosti veřejnosti všeobecně známé. Nejčastěji je to Masaryk, kterého s oblibou uvádí jako svůj vzor, dále je to např. Caesar. Citáty však více než v mluvených projevech uvádí spíše ve svých článcích a úvahách. Česká otázka je otázkou lidskou, říkával Masaryk.64

4.4..2.4 Paralelismus

Jednou z nejoblíbenějších Havlových figur je paralelismus. Vzniká opakováním stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí ve ve výrazech po sobě následujícíh.

65

Jde často o opakování téhož slova nebo skupiny slov

na začátku dvou a více větných celků. Někdy na něm staví celý svůj projev. Výskyt paralelismu v jeho přednesech je velmi častý, objevuje se snad v každém projevu, především v začátcích jeho politické kariéry. Obvykle jej používá jako formu gradace. Někdy je také jakousi osou metaforické řady.

Pane prezidente, jsem rád, že přijíždím do vaší země v době, o které si upřímně

myslím,

že

je

charakterizována

dosud

historicky

nejlepšími vztahy mezi vaší velikou a mocnou zemí a naším státem, ležícím v samém středu Evropy.

40

Jsem rád, že přijíždím do Vaší země v době, kdy si připomínáme 50. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, která se rodila rovněž na americké půdě. Jsem rád, že přijíždím do této veliké, různorodé a zajímavé země. Jsem také rád, že mohu znovu potvrdit přede všemi, že moje žena a já považujeme Vás, pane prezidente, a Vaši choť za své velké přátele. 66

Nejde jen o to, že je integrální součástí naší Ústavy, že Ústavu je třeba ctít a že jeho neexistence by rozbila celé složité, jemné a důmyslně vyvážené předivo vzájemných vztahů různých ústavních institucí našeho demokratického státu. Nejde jen o to, že Senát, jak je Ústavou koncipován, je

významnou

zárukou

kontinuity,

a

tudíž

i

stability

zákonodárné a v důsledku toho i výkonné moci v našem státě. Nejde politická

jen moc

o

to,

jako

že

celek

jeho

existence

daleko

umožňuje,

citlivěji

a

aby

průběžně

zrcadlila vyvíjející se veřejnou vůli. Nejde dokonce ani jen o to, že Senát by mohl být a měl být velmi významnou pojistkou proti eventuálním pochybením Poslanecké sněmovny. 67

41

Opakování slov se objevuje také někdy uprostřed věty, nikdy však na jejím konci. Toto opakování umožňuje vystupňování detailu a zesiluje kompoziční návaznost.

5.4.2.5 Epifonéma Havel používí epifonémy jen zřídka, a to obvykle na konci proslovu. Jedná se o zvolání nebo někdy také etickou myšlenku kterou pronáší na závěr projevu jako dodatečnou informaci. Kéž by tedy pokora, zájem o druhé, lidská odpovědnost, smysl pro spravedlnost a solidarita byly tím, co lze nazvat ideou českého státu!

5.4.2.6 Hyperbola

Hyperbola je umělecký prostředek, který zveličuje určitý rys z epresivních důvodů s cílem zvýraznit jej.69 Havel tuto nadsázku používá v souvislosti s obohacováním projevů o emocionálnost. Hyperbola se u něj ale vyskytuje jen zřídka.

Tisíckrát jsem o tom přemýšlel a tisíckrát sám sebe z tohoto k radosti

hlediska jedněch

zkoumal a

a

vždycky

k překvapení

42

jsem jiných

nakonec –

–

dospěl

k přesvědčení, že její prapůvod, zjednodušeně řečeno, je metafyzický.70

6. AUTOR, JEHO POSTOJ A OSOBITÝ STYL

I když autor mívá svůj osobitý a jedinečný styl projevu, jeho projev by se měl řídit určitými pravidly, která jsou jasně daná. Nicméně různé události a okolnosti na něj působí určitým směrem a nutí ho reagovat na různé situace v danou chvíli.

6.1 Postoj autora z hlediska modality

Typologie postojů je z pohledu posluchače vcelku obtížná a zdá se, že doposud ne příliš jasně propracovaná. I tak ale můžeme charakterizovat několik výrazných typů v Havlových projevech z hlediska způsobů a prostředků jejich vyjadřování.

Modalita je způsob prezentace mluvčím, který vyplývá z jeho stanoviska k vyjadřované skutečnosti. Mluvčí může modifikovat výpověď

a)vzhledem k jistotě platnosti jejího obsahu – jistotní modalita

b) vzhledem k zájmu mluvčího na realizaci děje – voluntativní modalita c) vzhledem ke způsobu hodnocení obsahu výpovědi – evaluativní modalita 70

43

S modalitou se setkáváme především ve výpovědích oznamovacích a tázacích.

Jistotně modalitním postojem (epistémickým) rozumíme vyjádření různého

stupně

jistoty

mluvčího

o

platnosti

obsahu,

který

sděluje

posluchačůms. Pokud si je Havel jistý, že sdělovaný obsah výpovědi se je s určitostí pravdivý a shoduje se skutečností, ve výpovědi to vyzdvihuje jen zřídka.

Takový jsem a jiný nebudu.

71

Co se Havlových projevů týče, u vyjadřování vysokého stupně jistoty zvýrazňuje situaci určitou epistémickou partikulí, která může být z jiného hlediska považována také za redundantní výraz.

Vadit mi to samozřejmě nebude.

72

Pokud si však autor není ve svých výpovědích jistý, používá k vyjádření postoje často ty epistémické predikátory, mezi které patří např. myslím, je možné, předpokládám nebo je nahrazuje epistémickými partkulemi jako je zřejmě, pravděpodobně, asi a řidčeji potom možná.

Myslím, že nemusíme mluvit v každé větě o národu či národních zájmech, ale o to víc bychom se měli zabývat svými bližními, ať už v naší ulici či kdesi na druhém konci světa.73

44

To je všechno možné, rozhodně mi však nemůže takováto teoretická úvaha zabránit v tom, abych se otevřeně nevyznal z pocitů, které chovám.74

Skutečný

Žižka

byl

ovšem

postavou

nepoměrně

komplikovanější a zřejmě zajímavější, postavou nepochybně rozporuplnou, bojující

za

v

niž

pravou

se

svatý

zápal

božího

víru

proti

zlořádům

bojovníka,

světa,

spojoval

zřejmě s velkou mírou fanatismu a krutosti.75

Jak pravděpodobně víte, Československo se pokouší i tento úkol plnit.

76

Také modálním slovesem moci je u Havla často vyjadřován určitý stupeň jistoty, od nejvyššího po nejnižší.

Takto se tu prostě cítím a takto jsem se tu cítil i v dobách

nejtemnější

totality,

kdy

jsem

sem

musel

jezdit

tajně, protože se StB na Slovensku obávala, že bych tu mohl šířit jed podvratných myšlenek na svobodu.77

Napadlo mne, že by mohlo být pro všechny nepoměrně ekonomičtější,

kdybychom

v

načaté

rozpravě

pokračovali

všichni dohromady, aniž by nás při tom rušili protokoláři se svými protokoly. 78

Je možné k epistémickým postojům připojit také postoje preferenční. Společný rys těchto postojů lze velmi obecně charakterizovat jako mít nebo 45

nemít zájem na realizaci do budoucna. Základním prostředkem vyjadřování preferenčních postojů jsou predikátory typu chci, chtěl bych, rád bych a jejich ekvivalenty.

Rád bych, aby si nás jiné státy vážily za to, že prokážeme porozumění, toleranci a lásku k míru.

79

Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, že obranyschopnost našeho státu nebude nikomu už záminkou k tomu, aby mařil odvážné mírové iniciativy.80

K míru chci přispět i svou zítřejší krátkou návštěvou našich

dvou

navzájem

spřízněných

sousedů,

totiž

Německé

demokratické republiky a Spolkové republiky Německa.81

Postoje hodnotící (evaluativní) jsou ty postoje, jimiž mluvčí zaujímá pozitivní nebo negativní stanovisko. Dělí se na dvě části – postoje zaujímané k faktu už vykonanému a postoje zaujímané k obsahu výpovědi, který by se následnou činností mluvčího nebo adresáta teprve uskutečnit mohl. K prvnímu typu řadíme výtku, výčitku a pochvalu, k druhému zase radu, doporučení. Havel obvykle výčitky nepoužívá, také nechválí, ale např. v novoročních projevech při hodnocení uplynulého roku často děkuje.

Můj dík patří všem, kdo svou prací, ať ve státním či soukromém

sektoru,

vytvářejí

statky

a

hodnoty,

zlepšují náš život a prohlubují jeho kulturu.

46

které

Můj dík patří starším lidem, kteří navzdory své mnohdy nelehké

sociální

životním

situaci

zkušenostem

a

anebo

navzdory

všem

právě

dík

svým

trpkým

jim

věří

v demokratický pořádek a podporují ho.

Poděkovat je ale třeba i všem, kteří museli prožít celé své mládí a mnohdy i léta zralosti v dusnu totalitních poměrů,

a

přesto

si

zachovali

elementární

lidskou

důstojnost a dnes se sžívají s novou situací a něco nového v ní dělají.82

Postoje ryze citové (emocionální) se v Havlových projevech vyskytují jen zřídka, i když Havel jako dramatik dává jinak své názory k daným situacím okatě najevo. Spíše se na něj navrstvují, doprovázejí komunikační funkci.

6.2 Srovnání nejstarších a nejnovějších projevů, jejich vývoj

Projevy, které byly předmětem mého zkoumání, byly proneseny od roku 1990 až do roku 2003. Jedná se o necelých 13 let, kdy byl Václav Havel ve funkci prezidenta Československa, a po té České republiky. Za tak dlouhou dobu stál Havel tváří v tvář rozličným situacím a událostem, byl jejich přímým nebo nepřímým svědkem. Od roku 1989, kdy poprvé stanul v čele naší země, byl nucen vystupovat na veřejnosti a mluvit k lidu. Všechny události bez pochyby ovlivnily Havlovy projevy nejen po obsahové stránce..

47

Pokud se na projevy podíváme na tyto politické projevy z hlediska vývoje a možné změny, porovnáme jednotlivé texty od nejstarších po nejnovější, dostaneme se k určitému závěru, který nám ukazuje, kam až došel Havel po své dlouhé cestě Především na začátku své politické kariéry je Václav Havel dramatik, ne politik. Své projevy mnohdy přednáší bez jakékoliv přípravy nebo sepsané narychlo, či připravené jenb v bodech. Teprve po zvolení do funkce prezidenta se jeho projevy stávají propracovanějšími. Sám Havel v jednom ze svých projevů uvádí, že nikdy nebyl příznivcem dlouhých projevů plných prázdných slov. Není však obtížné si všimnout, že jeho projevy především v jeho začátcích jsou někdy až přespříliš dlouhé. Např. Havlův projev, co se týče počtu slov, měl v roce 1990 průměrně 2154 slov. Jeho projev ve Federálním shromáždění ve stejném roce má dokonce 3439 slov. Oproti tomu projevy z posledního roku jeho působení na postu prezidenta mají 821 slov. Obvykle mají necelých 500 slov, do průměru je však započítán také Novoroční projev z roku 2003, který má 1950 slov a patří mezi na druhou stranu mezi nejdelší Havlovy Novoroční projevy. Je to ale především proto, že Havel se tímto projevem začíná loučit s veřejností a rekapituluje své skutky v politice. Postupem času méně užívá vsuvek a odboček, kterých jsou prvotní projevy plné. Havel se jich nevzdává však úplně, nicméně ubývá až postupně se ztrácí vrstvení těchto vsuvek v jednotlivých projevech. Také ubývá na dramatičnosti, i když nevymizí z jeho projevů úplně. Svůj postoj a názor dává pořád najevo.

48

Některé typické rysy Havlových projevů jsou tu však v nezměněné podobě stále. Jsou tím kontaktové prostředky, řečnické otázky, nadbytečná slova, metafory, enumerace. Tento výčet se však možná objevuje nepatrně častěji. Příjkladem je projev z roku 2002 při příležitosti státnímu svátku ČR:

Od doby, kdy veliké povodně zničily tisícům našich spoluobčanů jejich domy, hospodářská stavení, dílny, obchody, podniky, zahrady a polnosti a nám všem kus naší domoviny, kladu si s novou naléhavostí otázku, co je to vlastně domov. V tomto smyslu jsou naším domovem především různé užší či širší okruhy lidí a lidských pospolitostí, které nás obklopují, jako například naše rodina, naši přátelé, naši sousedé, naši spolupracovníci či naši souvěrci. Sdílíme společnou historii, mluvíme týmž jazykem, máme společnou kulturu, společné tradice, společné archetypální modely chování, návyky, symboly, radosti, oblíbená místa, druh humoru, střediska duchovní sebereflexe.83 Pokud se odprostíme od jazykové roviny, můžeme si všimnout, že prvotní projevy jsou plné naděje, plánů a dalo by se říci, že mnohdy i silných slov. Havel je člověkem humanisticky založeným, hledající odpovědi ve filozofii a obecných, lidských principech a zastávající princip morálky a odpovědnosti. Opakují se víceméně tytéž výrazy jako je svoboda, komunismus, bývalý nebo totalitní režim, naděje, budoucnost. Oproti tomu v posledních projevech Havel, jak už bylo řečeno, rekapituluje události a vše, co uplynulých 13 let přineslo. Dá se říci, že tehdy už má mnohem blíže k politikovi než k dramatikovi. 49

Nicméně i po tomto srovnávání dojdeme k závěru, že jeho projevy bývají oproti jiným politickým projevům neustále velmi výrazně dramatizovány, naplněny sugestivitou a empatií, jsou však již výrazně méně přesvědčivé a apelativní.

. 7.ZÁVĚR

Diplomová práce Jazykový a stylistický rozbor vybraných projevů Václava Havla se soustředila na politické projevy pro veřejnost se záměrem postihnout na základě jazykové a stylistické analýzy projevů z let 1990 - 2003 relevatní rysy a jejich význam

v textu. Rozbory děl po stránce jazykové,

stylistické, lexikální, morfologické a rétorické byly východiskem pro postihnutí základních stylistických rysů a zobrazení Havla jako zkušeného spisovatele a dramatikabyly východiskem pro posouzení působení těchto projevů na posluchače.

Václav Havel ve svých politických projevech používá převážně spisovného jazyka, někdy však odbočí ke knižním výrazům, jindy zase k expresivnímu vyjadřování. Ve svých politických projevech ani nemá mnoho na výběr vzhledem k tomu, že se jedná o mluvené agitační projevy směřující k široké veřejnosti. Proto se nevyskytují ani prvky hovorovosti, ani nářeční prvky. Jazyk Václava Havla, který umí skvěle pracovat s češtinou, je však ovlivněn slovy cizího původu, především internacionalismy. to poetizovaný text působí 50

na dětské vnímání a pozornost a také se podílí na rozvoji fantazie a slovní zásoby. Z hlediska syntaxe je zde zastoupena především vedlejší věta přívlastková, parenteze, elipsa, samozřejmě kontaktové jazykové prostředky, jež jsou základem každého projevu na veřejnosti. Typickým rysem Havlových projevů je komplikovanost souvětí, značné odbočky, nicméně právě tento rys mu nelze přičíst k dobru. Posluchač, pokud se na chvíli přestane soustředit, se může přestat v projevu orientovat. Estetický prožitek posluchačů autor umocňuje využíváním všech dostupných rétorických prvků. Především pokládá řečnické otázky, které bývají často stěžejním bodem celého projevu. Pro oživení také cituje nebo parafrázuje významné osobnosti, využívá gradaci ke zvýšení napětí projevu, paralelismus pro umocnění a zvýraznění situace. Svoje projevy ozvláštňuje osobitými výrazovými prostředky – tropy. V textu byly nalezeny četné doklady o používání metafory a metaforická přirovnání, personifikace, metonymie, jejichž funkce poetizační podněcuje adresátovu fantazii. V místech gradace se dějové gradace se vyskytují jako dynamizující prostředky stylistický paralelismus. I když se u uvedených projevů jedná o řečnický styl, dotýká se také stylu odborného a někdy i publicistického, také uměleckého. Projevy někdy připomínají vyprávění, jindy skoro báseň v próze. Z jazykového a stylistického rozboru novel Václava Havla vyplývá, že projevy jsou po stránce jazykové a stylové velmi zajímavé a že po stránce rétorické a obsahové naplňují posluchačovo očekávání .

51

Doufám, že tato studie rozšíří pohled na tohoto jedinečného a světoznámého autora a politika zejména z opomíjeného hlediska jazyka a stylu a přispěje ke komplexnímu hodnocení jeho tvorby v oblasti řečnického stylu.

52

Citovaná literatura:

1) HAUSER, P. Základy skladby češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2003,

s. 5

2 )VAŠÍČEK, Z. Variabilní projekce Václava Havla, Brno, 2006, 199 .

3 )TĚŠITELOVÁ, M. a kol. Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha: Academia, 1985. , s. 123

4 ) tamtéž ,s. 123

5 ) HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s. 876

6 ) tamtéž, s.876

7) www. vaclavhavel.cz, Projev v občanům Brna, 2000


9) tamtéž, s. 142

10 ) TĚŠITELOVÁ, M. a kol. Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha:

Academia, 1985. , s. 115

11) HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s. 88

12) BOGOCZOVÁ, I., Tváře češtiny, Praha, Academia, 1.vydání, s.57

53


14 )HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s.142

15 )BOGOCZOVÁ, I., Tváře češtiny, Praha: Academia, 2000, 1. vyd. s. 59


17) www.vaclavhavel.cz, Česká televize, Český rozhlas, 1996

18) tamtéž

19) Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2000. S.407 20) Grepl a kol. 1996, s. 100-102).

21) ČECHOVÁ, M. Stylistika současné češtiny, Praha 2003, s. 249

22) MARTINCOVÁ, O. Neologizmy v dnešní češtině, Akademie věd české republiky, Praha, 2005, s. 105

23) www.vaclavhavel.cz , Španělské království, Oviedo 1997

24) ČECHOVÁ, M., Čeština – řeč a jazyk, str. 361

25) HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s.107

26) tamtéž



54

29) www.vaclavhavel.cz Vladislavský sál Pražského hradu, 2002

30 ) www.vaclavhavel.cz, Návštěva v USA, 1998

31 ) www.vaclavhavel.cz, Vladislavský sál Pražského hradu, 2002


33 )HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s. .277

34) www.vaclavhavel.cz, Vladislavský sál Pražského hradu, 2002

35) ČECHOVÁ, M. Stylistika současné češtiny, Praha, 2003, 162

36)tamtéž, s. 245

37) tamtéž, s. 246

38) tamtéž,s. 247

39 ) DANEŠ, F. Český jazyk na přelomu tisíciletí, Praha: Academia, 1997, S. 149

40 ) ČECHOVÁ, M. Stylistika současné češtiny, Praha, 2003 , s.245

41 ) www.vaclavhavel.cz, Projev prezidenta republiky Václava Havla u příležitosti slavnostního předání vánočního stromu Svatému otci Janu Pavlu II. pro náměstí sv. Petra ve Vatikánu, 1999

42) www.vaclavhavel.cz, Vystoupení Václava Havla na pohřbu kardinála Františka Tomáška, 1992 55

45) www.vaclavhavel.cz, Novoroční projev, 2003

44 )ČECHOVÁ, M. Stylistika současné češtiny, Praha, 2003, 2.vyd., s. 199

45 ) GREPL a kol. 1996, s. 611

46 ) www..vaclavhavel.cz. Sao Paulo, 1999


48) www.vaclavhavel.cz, Novoroční projev, 1995

49 )tamtéž

50 ) Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s 398

51) Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s .226

52 ) HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, s.96

53 )Česká televize, Český rozhlas, 14. listopadu 1996)

54) Slovník literární teorie. Praha, Československý spisovatel, 276



57 )Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s. 229


56

59 ) Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s. 111


61 ) www.vaclavhavel.cz/, Vladislavský sál Pražského hradu, 2002



64 ) www.vaclavhavel.cz, Novoroční projev, 2003


66 ) www.vaclavhavel.cz, Projev prezidenta republiky Václava Havla během uvítacího ceremoniálu v Bílém domě


68 )www.vaclavhavel.cz, Novoroční projev, 2003

69 ) Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s 143

70 ) ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk, Praha: ISV, 2000


72) Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977, s. 146


74) www.vaclavhavel.cz, tamtéž 57


76) www.vaclavhavel.cz, tamtéž

77) www.vaclavhavel.cz, tamtéž

78 ) HAVEL, V. Projevy a jiné texty, Praha: Torst, 1999, 1.vydání, str. 67

81) www.vaclavhavel.cz, Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla, 1990

82) tamtéž

83) www.vaclavhavel.cz, Vladislavský sál Pražského hradu, 2002

58

Použitá literatura: BEČKA, J. V. Stylistická syntax a kompozice projevu. Praha: Universita 17.listopadu, 1970. 270 s., 1.vydání ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 407 s., 1.vydání, ISBN 80-85866-57-9. ČECHOVÁ, M. A kol. Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV nakladatelství, 1998. 226 s. 1.vydání, ISBN 80-85866-32-3 ČECHOVÁ, Marie a kol. Stylistika současné češtiny. Praha: ISV nakladatelství, 1997. 282 s. 1.vydání, ISBN 80-85866-21-8 HÁJKOVÁ, E. Český jazyk a kultura mluveného projevu. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 48 s., 1.vydání, ISBN 80-7290-117-6 HARTMANNOVÁ, V. Jazykové rozbory. Olomouc: FIN, 1993, 200 s. ,1. vydání, ISBN 80-85572-56-8 HAUSER, P. Základy skladby češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 108 s. .1.vydání, ISBN 80-210-3113-1 KRAUS, J. Rétorika a řečová kultura. Praha: Univerzita Karlova, 2004. 184 s., 1.vydání, ISBN 80-246-0898-7 KROBOTOVÁ, M. Úvod do české stylistiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 126 s., 1.vydání, ISBN 80-244-0315-3 MULLEROVÁ, O. Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia, 1994. 144 s., 1. vydání, ISBN 80-200-0489-0

Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1998. 390 s., 1.vydání, ISBN 80-200-0944-2

59

PRŮŠA, L. Komentovaná antalogie vybraných slohových útvarů. Ostrava: Gymnázium Ostrava, 2006. 63 s., 1.vydání, ISBN 80-903647-7-2 Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 800 s., 2.vydání, ISBN 80-7106-134-4. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2003. 647 s., 3.opravené vydání, ISBN 80-200-1080-7 TĚŠITELOVÁ, M. a kol. Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha: Academia, 1985. 252 s., 1. vydání

60

61

62

63

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents