MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Zkušenosti žáků vybraných středních škol s užíváním marihuany Bakalářská práce

Brno 2016

Vedoucí bakalářské práce: doc. MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.

Autorka práce: Jana Peldová

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 20. 3. 2016

…………………………… Jana Peldová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za cenné rady, neuvěřitelnou trpělivost a lidský přístup. Poděkování patří také školám, které mi umoţnily ve svých třídách provést šetření a získat tak data pro empirickou část práce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svému partnerovi za velkou trpělivost a podporu.

Obsah Úvod .............................................................................................................. 5 1

2

3

Vymezení základních pojmů z oblasti drog, závislosti a prevence .. 6 1.1

Přehled základních návykových látek ................................................................ 6

1.2

Závislost, její vývoj a typy ............................................................................... 13

1.3

Prevence ........................................................................................................... 15

Konopí a společnost ............................................................................ 24 2.1

Historický vývoj konopí a jeho postavení ve spiritualitě ................................. 24

2.2

Konopí jako rostlina a jeho vyuţití .................................................................. 28

2.3

Konopí jako droga ............................................................................................ 33

Zkušenosti žáků vybraných středních škol s užíváním marihuany ... ............................................................................................................... 40 3.1

Cíle a metodologie výzkumného šetření .......................................................... 40

3.2

Popisná statistika získaných dat ....................................................................... 42

3.3

Analýza hypotéz ............................................................................................... 52

3.4

Diskuze ............................................................................................................. 55

Závěr ........................................................................................................... 57 Shrnutí ........................................................................................................ 58 Summary .................................................................................................... 58 Seznam použité literatury ........................................................................ 59 Seznam grafů ............................................................................................. 63 Seznam obrázků ........................................................................................ 64 Seznam tabulek.......................................................................................... 64 Seznam příloh ............................................................................................ 64

Úvod Uţívání marihuany, potaţmo drog obecně, u mladistvých je aktuální problém nejen škol, ale také volnočasových zařízení. Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti ve své výroční zprávě z roku 2014 zaznamenalo oproti letům minulým nárůst prevalence konopných látek u věkové skupiny 15 – 19 let (Mravčík, V. et al. 2014). Téma Srovnání ţáků středních škol s uţíváním marihuany jsem si vybrala, protoţe je pro mě velmi palčivé. Se středoškoláky experimentujícími s marihuanou se velmi často setkávám v e výchovné organizaci, jako vedoucí výchovné jednotky. Další podnět přichází i ze zkušeností, které jsem sama na střední škole získala. Většina středoškoláků se s nelegální návykovou látkou setkává jiţ v prvním ročníku střední školy. Z mého průzkumu vyplývá, ţe nejčastěji uţitou drogou je právě marihuana. V této práci bych chtěla srovnat zkušenosti vzorku ţáků středních odborných škol, učiliště a gymnázia a zjistit, zda typ školy můţe ovlivnit míru zkušenosti s drogou. Empirická část práce se bude zabývat vztahem studentů k legalizaci konopí. Toto téma je v dnešní době velmi kontroverzní a ani sami odborníci na tuto problematiku nezastávají stejný názor. Jeden tábor prosazuje léčivé účinky marihuany a kladný dopad na lidský organismus, ten druhý vyzdvihuje riziko závislosti, negativní dopady na kognitivní funkce a celkový psychický stav jedince. Dále se hodlám zeptat, zda ţáci povaţují marihuanu za bezpečnou a jaký důvod, je vedl k uţití této látky. Zajímá mě, jestli vítězí zvědavost, nebo zda ţáci marihuanu uţívají, aby zapadli ať uţ do třídního, nebo jiného kolektivu. V neposlední řadě budu mapovat preventivní programy, které jsou dnes také aktuálním tématem nejen ve školských kruzích. Osobně si myslím, ţe preventivní programy, kterými jsem na střední škole prošla já sama, byly zcela nedostačující a značně neprofesionální. Budu rovněţ sledovat, jestli ţáci vědí, kdo je na jejich škole metodikem prevence a s čím se na něj mohou obracet. Téma uţívání marihuany se stává mezi mladou populací fenoménem. Nejde pouze o samotné uţití drogy, ale také o kulturu, kterou s sebou nese. Například velké taneční akce, koncerty, festivaly jsou často spojovány s uţíváním drog. Naopak, opomíjen je význam marihuany v průmyslovém vyuţití nebo jako ekologický zdroj.

5

1

Vymezení základních pojmů z oblasti drog, závislosti a prevence

1.1 Přehled základních návykových látek „Droga je jednoduchá léčivá látka, organická nebo anorganická, užívaná samostatně nebo jako přísada“ (Ganeri, A. 2001, s. 5) „Jakákoli látka (substance), která, je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí,“ podle definice Světové zdravotnické organizace z roku 1996 (Noţina, M. 1997, s. 12) „Je to jakákoliv přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí.“ (Nešpor, K., Provazníková, H. 1997, s. 13) „Označení droga se nejčastěji používá jako synonymum pro nelegální návykovou látku, která ovlivňuje psychiku člověka, a jejíž opakované užívání je současně spojeno s rizikem vytvoření návyku či rozvoje závislosti.“ (Janíková, B. 2007, s. 92) Podíváme-li se na etymologii slova „droga“, není názor zcela jednotný. T. Zábranský (2003) vysvětluje původ slova, pocházející z francouzštiny, jako označení pro léčivou látku či sušené části rostlin a ţivočichů určené k léčbě. Naopak E. Urban (1973) připodobňuje slovo „droga“ k nizozemskému droog, které znamená suchý (Noţina, M. 1997) Drogy můţeme rozdělit do několika skupin, dle toho jakým procesem je získáváme: Drogy přírodní – k výrobě těchto drog není třeba uţití ţádných chemikálií a vyskytují se přirozeně v rostlinné nebo ţivočišné formě. Jako zástupce lze uvést houby, různé druhy kaktusů nebo konopí. Drogy polosyntetické – tyto drogy vznikají z přírodních rostlinných extraktů, které jsou dále chemicky upravovány například LSD nebo kokain. Drogy syntetické – zde jde čistě o chemické sloučeniny, jako například stimulanty amfetaminového typu (Štablová, R. et al. 2005).

6

Dalším moţným dělením podle J. Hellera a O. Pecinovské (1996) je dle typu závislosti, které vyvolávají: Látky vyvolávající psychickou závislost. Sem řadíme především halucinogeny, efedrinové a amfetaminové deriváty. Látky způsobující jak psychickou, tak i fyzickou závislost, jako alkohol, nikotin a opioidy (Heller, J., Pecinovská, O. 1996)

Obr. č. 1: Rozdělení drog dle míry rizika (Kalina, K. et al., 2015)

Opioidy Jde o tlumivé látky s výrazně euforickým efektem. Svoje pojmenování dostaly podle opia, coţ je sušená šťáva z nezralých makovic. Rostlinné formy opioidů jsou alkaloidy morfinu a kodein, mezi polosyntetické a syntetické pak řadíme heroin, metadon a braun. Nejčastěji se tato skupina drog aplikuje intravenózně, ale pouţívá se i intranázlní či inhalační způsob z nahřívané hliníkové fólie. Krátkodobými účinky na lidský organismus je celkový útlum především nervové soustavy a dechu. Klesá tělesná teplota, krevní tlak a srdeční činnost. Častými vedlejšími účinky je zvracení, zácpa a silné svědění. Mezi efekty dlouhodobé potom řadíme poškození organismu vlivem vedlejších účinků a pokles prahu bolesti. Nejrozšířenějším zástupcem je heroin. 7

Syntetizován byl v roce 1874 a o několik let později ho v Německu začali prodávat jako lék na kašel.

8

Způsob uţívání se liší s druhem heroinu, ten tmavý, hnědý je vhodný díky svým chemickým reakcím spíše ke kouření. Bílý hydrochlorid se lépe rozpouští, a proto se uţívá intravenózně (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015). Halucinogeny Látky ovlivňující kognitivní myšlení, způsobují změny nálad a vyvolávají změny vnímání, které se projevují od rozostření vidění aţ po halucinace. Přírodní halucinogeny jsou v houbách rodu Psilocybe a v kaktusu peyotlu. Halucinogen myristicin najdeme v muškátovém oříšku nebo v petrţeli, dále sem zařazujeme kyselinu ibotenovou, kterou obsahuje mochomůrka červená, ale i ţivočišný bufotein obsaţený v jedu ropuchy Bufo. Často se tyto látky podávají sublingválně, to znamená, ţe se umístí pod jazyk, kde se snadno vstřebají do krevního řečiště. Mají derealizační a depersonalizační účinky doprovázené pocením a bolestmi hlavy. Často se vyskytují tzv. „bad trip“, coţ znamená navození stavů úzkostí, paniky, paranoie. Tyto látky jsou nebezpečné, protoţe průběh intoxikace nelze zastavit. V dlouhodobých účincích převaţují psychotické a depresivní stavy doprovázené změnami osobnosti. Významným zástupcem této skupiny je LSD, uţívá se ve tripech (napuštěných matricích) nebo krystalcích. Účinek nastupuje po 30 minutách a odeznívá po 6 – 12 hodinách. Psilocybin, látka obsaţená v plodnicích hub známých jako lysohlávky, tradičně patří mezi rituální halucinogeny indiánů. Tyto houby lze běţně nalézt i na našem území (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015). Psychomotorické stimulanty Na rozdíl od od opioidů mají povzbuzující účinky, zvyšují duševní i fyzický výkon. Často jsou doprovázeny halucinacemi. Způsobují zvýšení hladiny dopaminu, serotoninu a noradrenalinu v nervové soustavě. Z krátkodobých účinků jsou typické pocity síly a energie, odstranění únavy a urychlení myšlení. Mají také značný počet neţádoucích účinků, jako sucho v ústech, pocení, přetěţování krevního oběhu, záseky – koncentrace na často nesmyslnou činnost. Z dlouhodobého účinku lze uvést nápadné zhubnutí,

halucinace

a

bludy.

V České

republice

je

nejčastěji

uţívanou

psychostimulační látkou metamfetamin, jinak také pervitin. Byl objeven na přelomu 19. a 20. století. Jde o prášek hořké chuti, bez zápachu, v čisté formě bílé barvy. Dalším známým zástupcem je kokain, alkaloid, získávaný z keře koky pravé. Tradičně se ţvýkají její listy, ale po chemické úpravě vzniká látka crack, kterou lze kouřit. Kokain 9

se běţně uţívá pomocí injekčních stříkaček nebo šňupáním (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015). Těkavé látky Chemické látky s narkotickým účinkem, které rozpouštějí tuky a lipoidní látky. Nejčastěji sem řadíme sloţky některých lepidel, ředidel a rozpouštědel. Tyto látky se výhradně uţívají inhalačně pomocí igelitových sáčků nebo napuštěných hadříků. To však zamezuje přesnému dávkování, coţ je velmi nebezpečné. Intoxikace je podobná stavům opilosti. Ke krátkodobým účinkům patří nevolnost a celkový útlum centrální nervové soustavy. Často způsobují také srdeční arytmii. Z dlouhodobého hlediska těkavé látky leptají dýchací cesty, poškozují játra, ledviny a mozek. Způsobuje deterioraci intelektu, agresivitu a degradaci osobnosti. Zástupci jsou toluen, trichloretylen, aceton, éter a chloroform (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015). Taneční drogy Jsou to syntetické látky nejčastěji uţívané při hudebních a tanečních akcích. Zástupci jsou extáze – 3,4.metylendioxymetamfetamin (MDMA) a látky jí podobné MDEA a MDA. Tyto sloučeniny uvolňují v organismu serotonin, který napomáhá dalšímu uvolnění dopaminu. To způsobuje neklid, zmatenost, pocity lásky a empatie. Zvyšuje se také potřeba komunikace. Nejčastěji se aplikují perorálně, látka se přes sliznici vstřebává do trávicího traktu a krví do organismu. Můţe se objevovat zvracení, nechutenství, sníţená potřeba spánku, pocení a pocit sucha v ústech (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015). Konopné drogy Konopné drogy jsou podrobně popsány v následující kapitole. Uţívání výše zmíněných návykových látek je v České republice za určitých podmínek trestné. Upravuje to předpis č. 273/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Existují však návykové látky, které jsou u nás legální. Alkohol 10

Chemicky etylalkohol, etanol je látka tlumivá, vyvolávající celkový pocit uvolnění a euforie, tlumí bolest, povzbuzuje sebevědomí a sniţuje sebekontrolu. Alkohol patří k nejčastěji uţívaným návykovým látkám v České republice, ročně připadne okolo 10 l čistého alkoholu na osobu. Vyrábí se z kvasu či sladu (kvašením cukrů) pomocí destilace. Obsah alkoholu se liší dle druhu nápoje. Pivo, v závislosti na druhu a stupni, má aţ 8 % alkoholu, víno potom 10 – 18 %. Nejvyšší obsah alkoholu má tzv. tvrdý alkohol, destiláty, ty mohou obsahovat aţ 50 % alkoholu. Alkoholovou intoxikace lze rozdělit do 4 skupin, podle hladiny alkoholu v krvi (Radimecký, J. et al. 2007). 1. Excitační stádium do 1,5 ‰ Zvýšená duševní i tělesná aktiva se ztrátou kritičnosti a smyslu pro odpovědnost. Narušuje se koordinace pohybů. 2. Narkotické stádium 1,6 – 2 ‰ Díky překrvení červená kůţe, především v obličeji. Reakce se zpomalují a chůze je vrávoravá. Objevuje se dvojité vidění a závratě. Stoupá krevní tlak a zvyšuje se puls. Nastávají ţaludeční problémy a zvracení doprovázené diurézou. Po euforii přichází útlum, pasivita. Ztrácí se smysl pro realitu. 3. Komatózní stádium více neţ 2 ‰ Provázené motorických ochabnutím. Dýchání je hluboké a zpomalené. Hrozí zástava dechu a oběhu, nebo vdechnutí zvratků. 4. Alkoholové hypoglykemické kóma > 3‰ Je způsobeno etanolem, který má silný hypoglykemizující účinek a potlačuje tedy tvorbu cukru v krvi. Vyskytuju se při pití na lačno. Hladina krevního cukru se vrací do normálu po 4 – 12 hodinách (Mlčochová, E. [online] 2016). Tabák Psychotropní látkou je nikotin, který je obsaţen v listech rostliny tabáku virţinského – Nicotina tabacum, pocházející z Ameriky. Do Evropy byl dovezen teprve v roce 1492. V organismu se projevuje zvýšeným sliněním a napětím peristaltického svalstva. Dlouhodobé uţívání má vliv na celý organismus. Vznikají poruchy trávicího traktu a dýchací soustavy. Dochází k nespavosti, neklidu a narušená je také pozornost. Uţívá se nejčastěji inhalačně. Z doutníků a dýmek se kouř vstřebává pomaleji, přes dutinu ústní. Z cigaret je nástup účinků rychlejší, protoţe nikotin se vstřebává aţ z plic. Kouření je často rituální záleţitostí a závislost vzniká spíše na okolnostech uţívání, neţ 11

na nikotinu samotném. U jedince se časem vyvíjí jak fyzická, tak psychická závislost. Odvykací stav často provází neklid, podráţděnost, nesoustředění a jako kompenzace zvýšená chuť k jídlu, především na sladké (Minařík, J., Kmoch, V. in Kalina, K. et al. 2015).

12

1.2 Závislost, její vývoj a typy „Závislost lze definovat jako chronickou a progredující poruchu, která se rozvíjí na pozadí přirozené touhy člověka po změně prožívání. Člověk od nepaměti hledá způsoby, jak zintenzivnit prožitek radosti, euforie a slasti, jak uniknout před bolestí a pocity samoty a izolace.“ (Kudrle, S. in Kalina et al. 2003, s. 107) Další definici uvádí Nešpor a Provazníková (1997), kterou uvádí Mezinárodní klasifikace nemocí. „Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.“ (Provazníková, H., Nešpor, K. 1997, s. 35) Z definice závislosti podle MKN lze dále diagnostikovat syndrom závislosti. Ten lze stanovit tehdy, jsou-li splněny během jednoho roku alespoň tři níţe uvedené jevy chování: silná touha uţívat látku, porušení sebeovládání v otázce začátku či ukončení uţívání látky, tělesné abstinenční příznaky při odvykacím stavu, vyţadování vyšší dávky díky toleranci k účinku látky, zanedbávání osobních povinností a zájmů ve prospěch návykové látky, uţívání i přes dopad negativních důsledků látky (Nešpor, K. 2011). K. Nešpor (2011) uvádí zařazení závislostí v klasifikaci MKN. Kaţdá návyková látka má svůj specifický statistický kód. Místo před desítinou čárku definuje látku, na které je závislost vytvořená: F10,2 závislost na alkoholu, F11,2 závislost na opioidech, F12,2 závislost na kanabinoidech, F13,2 závislost na sedativech nebo hypnoticích, F14,2 závislost na kokainu, F15,2 závislost na stimulanciích včetně kofeinu a pervitinu, F16,2 závislost na halucinogenech, F17,2 závislost na tabáku, F18,2 závislost na organických rozpouštědlech,

13

F19,2 závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách (Nešpor, K. 2011). Existuje také mnoho závislostí, řazených v MKN pod návykové a impulzivní poruchy. Patří sem například patologické hráčství, závislosti na práci či sexu, patologické nakupování nebo poruchy příjmu potravy. Lze předpokládat, ţe s rozvojem moţností budou vznikat další formy návykového chování (Nešpor, K. 2011) K. Kalina et al. (2001) se zabývá etiologií závislostí, kterou prezentuje v několika modelech. Jedním z nich je model deficitní, kdy existuje porucha, která nemá řešení a lze pouze mírnit její sociální důsledky. Dále dva modely medicínské, ten starší popisuje závislost jako důsledek vrozené vady, ten modernější předpokládá poruchu řešitelnou psychoterapií. Jakmile se odstraní porucha, lze předpokládat i odstranění závislosti. Psychodynamický model předpokládá vazbu závislosti s intrapersonální či interpersonální poruchou. Z tohoto modelu vychází také humanistický model, ale je obohacen o osobní svobodu. Rodinný model připisuje vznik závislosti dysfunkci rodinného systému. Z teorie naučeného špatného chování vychází model behaviorální. Sociální model připisuje závislost, poruše sociálního nebo komunitního prostředí jedince. Morální model vidí jedinou cestu uzdravení v pobytu v nápravném zařízení (Kalina, K. in Kalina et al. 2001) Dalším modelem je bio-psycho-sociální model. Je v dnešní době nejuţívanější strategií. Rozlišuje biomedicínský, i kdyţ ne zcela je tento model medicínským, především svým názvoslovím a pouţívaných diagnóz. Krom toho je obohacen o rozměr mezilidských vztahů a psychických funkcí. Staví na třech základních pojmech. Dispozici genetické, biologické, popřípadě psychologické, získané především v raném dětství. Dále zranitelnost, rozvíjena na základě dispozic a posledním jsou spouštěče, ţivotní události a zvraty. Na tomto modelu staví léčba závislosti na propojení všech biopsycho-sociálních faktorů. To znamená krom medikamentózní léčby a detoxikace také psychosociální terapie. Často se objevuje pojem bio-psycho-socio-spirituální model závislosti. Ten je ještě doplněn o spirituální roveň tedy o znovu nalezení smyslu ţivota, budování duchovních hodnot a respektu k autoritám. (Kudrle, S. in Kalina, K. et al., 2003)

14

1.3 Prevence „Je v zájmu celé společnosti i jednotlivých škol, aby se v prevenci používaly efektivní postupy, které dokáží předejít nebo oddálit setkání žáků s legálními i nelegálními návykovými látkami, případně snížit jejich spotřebu.“ (Nešpor, K. 1998, s. 4) Etymologický význam slova „prevence“ pochází z latiny a znamená opatření, která jsou učiněná předem, včasnou obranu nebo ochranu a předcházení (Sekot, A. 2010). P. Kachlík (2011) ve své publikaci Škola a zdraví 21 srovnává pohledy K. Nešpora (1998), který tvrdí, ţe prevence není pouze poskytování informací, ale také předcházení samotnému patologickému jednání, oddálení nebo úplnému zabránění kontaktu s návykovými látkami, kdeţto J. Heller a O. Pecinová (1996) vidí problematiku prevence více konceptuálně. Prevence by měla vést k celkovému posílení pozitivního vnímání zdravého ţivotního stylu (Kachlík, P. 2011). V severoamerické literatuře se často uvádí rozdělení na prevenci všeobecnou, selektivní a indikovanou, dále na léčbu a udrţování stavu a prevence recidiv. (Nešpor, K. 2011) Prevence všeobecná Tato prevence je určena populačně, určité věkové skupině, a je zaměřená na určitou oblast. To znamená, ţe komunitně předchází uţívání návykových látek a oddaluje styk s nimi. Řadíme sem i školní preventivní programy v rovině intervence i prevence. (Nešpor, K. 2011) Selektivní prevence Ta se zaměřuje na určitou cílovou skupinu. Nejčastěji na děti a dospívající, kteří doposud neměli vlastní zkušenost s návykovou látkou, ale mají k ní sociální, psychické nebo fyzické indispozice. Například závislost na alkoholu v úzké rodině, poruchy chování nebo emocí, hyperaktivita, úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy a jiné psychologické onemocnění, týrání a zanedbávání. Zaměřuje se na konkrétní sociální skupiny, rodiny. (Nešpor, K. 2011)

15

Indikovaná prevence Směřuje na děti, které se jiţ s návykovými látky experimentují, ale ještě se u nich nedá indikovat patologická závislost. Rozpoznává tedy jedince inklinující v budoucnu k závislosti na návykových látkách (Nešpor, K. 2011). Léčba Je určená závislým klientům. V rámci léčby osob se závislostí na drogách se často vyuţívá tzv. třinácti principů. Je to modelový příklad kvalitní péče o drogově závislého klienta. Vychází z amerického Thirteen principles (1999). Tvrdí, ţe ke kaţdému pacientovi je třeba přistupovat individuálně, léčba by měla být všem, všude a rychle dostupná, reagovat na sociální prostředí a psychický a fyzický stav klienta, včetně testů na nejčastější nemoci spojené s aplikací drog. Klíčová je také doba léčby. V rámci léčby by měla být poskytnuta psychologická pomoc a terapie a léky kompenzující stavy jedince. Je třeba léčit všechny obtíţe jedince integrovaně. Realizátoři třinácti principů zastávají názor, ţe léčba nemusí být dobrovolná, tlak ze strany rodiny či zaměstnavatele dokáţe pozitivně ovlivňovat léčbu. Zmiňuje i nutnou rekonvalescenci po léčbě a důleţitost svépomocných skupin (Nešpor, K. 2011). Udržování stavu a prevence recidiv Jsou to podpůrné, terapeutické, svépomocné skupiny a další odborná psychologická i zdravotnická péče. Důleţitá je podpora komunity, rodiny a sociálního zázemí jedince (Nešpor, K. 1998). Dále je moţné podle J. Kvapilíka (1985) a K. Nešpora, L. Csémyho (1996) prevenci dělit na specifickou a nespecifickou. Specifická se značně shoduje s pohledem na prevenci J. Hellera a O. Pecinovské (1996). Je zaměřená na pochopení a ztotoţnění se se zdravým ţivotním stylem. Přijmout základní hygienické návyky, jako mytí rukou, čištění zubů, péče o tělo apod. Nejčastěji je nespecifická prevence aplikována v rodině a krom pravidel a zásad, které si jedinec osvojuje, sem spadá i harmonické a podnětné prostředí. Pro děti do tří let věku lze za optimální nespecifickou prevenci povaţovat komplexní uspokojení jejich potřeb. S věkem se zvyšuje teoretičnost prevence (Kachlík, P. 2011). Specifická prevence přichází aţ ve chvíli, kdy je dítě schopno informace správně přijmout a aplikovat v praxi nejčastěji s nástupem na druhý stupeň základní školy. Je dělená na určité oblasti závislostí a rizik s nimi spojených, ale také na občanské znalosti, 16

například první pomoc, a sociálně patologické jevy, například prostituci, šikanu, rasismus, či kriminalita. Nejúčinnější je prevence při práci s dělenými skupinami, ať podle věku, profesí, či sociálních skupin (Kachlík, P. 2011). K. Kalina (2003) popisuje roli komunity v rámci specifické i nespecifické prevence. U nespecifické to jsou nejrůznější formy trávení volného času podporující myšlenky této prevence, komunitní rituály a celkově aktivity vycházející z potřeb dané komunity. V rámci specifické prevence to jsou nejčastěji programy primární prevence v pedagogickém zařízení a vzdělávání odborné i laické veřejnosti (Kalina, K. in Kalina, K. et al. 2003). Světová zdravotnická organizace (WHO) rozděluje od padesátých let prevenci na primární a sekundární, od šedesátých let k nim přibyla také prevence terciální (Nešpor, K. 1998). Primární prevence Cílem tohoto typu prevence je předcházet patologickým jevům v rámci populace, zvláště potom uţívání nelegálních návykových látek, alkoholu a tabáku, popřípadě ho oddálit do pozdějšího věku, kdy je jedinec odolnější. Důleţité je i omezování experimentů s takovými látkami. Dá se říci, ţe cílem primární prevence není pouhé předávání informací, ale celkové zlepšení zdraví cílové skupiny (Nešpor, K. 2008). Odborná literatura uvádí několik zásad efektivní primární prevence. Program by měl začínat v odpovídajícím věku, být interaktivní, soustavný, dlouhodobý a zahrnout co největší část ţáků. Krom informací o dané problematice by měl kvalitní program obsahovat i kompetence k získávání správných sociálních vazeb a dovedností nutných pro ţivot včetně odmítání, zvládání stresu apod. Je vhodné vyuţívat pozitivní vrstevnické modely, celkově volit více strategií a téma pojmout komplexně (například návykové látky legální i nelegální). Kvalitní program musí počítat s nečekanými situacemi a umět si s nimi poradit. Počítat se specifickými potřebami jejich účastníků. Do primární prevence zapadá i mediální obraz o návykových látkách. Liberálnost a mediální skandály spojené s návykovými látkami vzorů dnešních dětí však často působí opačně, neţ preventivní programy (Nešpor, K. 2008). Sekundární prevence

17

Je určená osobám, u kterých se jiţ nějaké rizikové chování objevuje a můţe vyústit v závislost. Je nutné příznaky detekovat a zmírnit v rovině fyzické, psychické a sociální.

18

Psychoterapie je nedílnou součástí sekundární prevence, protoţe jedinec potřebuje eliminovat situace vyvolávající potřebu návykovou látku uţít (Heller, J., Pecinová, O. 1996). Často bývá sekundární prevence souhrnným názvem pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. J. Novotná 1997 uvádí několik znaků, které mohou napovědět, zda-li osoba inklinuje k rizikovému chování, či ne. Tyto znaky však nejsou jednoznačné, mohou být spojeny s dospíváním a hledáním vlastní identity. Prvním můţe být podráţděnost a změny nálad, kdy jedinec reaguje emočněji v situacích, které pro něj byly zcela běţné. Častý je také úbytek zájmů, coţ souvisí s přehodnocením hodnot. Dalším signálem můţe být zhoršení péče o zevnějšek a celkové zhoršení hygieny spojené se změnou oblékání a ţivotního stylu. Také ztráty cenností a zhoršování finanční situace, odsouvání povinností a s tím spojené zhoršené výsledky ve škole či zaměstnání provázané s odmítáním autorit by nám měli indikovat zvýšenou pozornost. I zvýšený zájem o drogovou tématiku je s uţíváním návykových látek spojován. To vše je doprovázeno ztrátou přátel (Novotná, J. 1997). Terciární prevence „Terciárlní prevence se zabývá jednak minimalizací škodlivého dopadu jednání a chování narkomana na jeho osobu a na společnost, jednak resocializací osob, které se mají znovu naučit ve společnosti žít.“ (Kachlík, P. [online] 2003) Tato prevence je určená uţivatelům drog, závislým. Těm, kterým drogy přinesly zdravotní problémy, nebo se pohybují v sociálně slabém prostředí. Pomoc tedy musí být komplexní od měnění jehel, detoxikace, pomoci se zvládáním abstinenčních příznaků, popřípadě sháněním finančních prostředků a pomoci s hledáním zázemí (Kachlík P [online] 2003). Podle K. Kaliny (2003) sem řadíme sluţby v oblasti sociální rehabilitace, která posiluje osobní kompetence, doléčování, podporu v abstinenci a prevenci zdravotních rizik u jedinců stále závislých, nejčastěji testování na vir HIV, ţloutenku a sexuálně přenosné nemoci (Kalina, K. in Kalina, K. et al. 2003). V oblasti prevence hraje zásadní roli strana nabídky a poptávky, dle těchto vztahů existují různé protidrogové politiky. Globálně jde o sniţování nabídky a poptávky po drogách. Jedna strana je vázaná na druhou, proto se nabídka drog upravuje podle její poptávky, vše je ovlivňováno také sociální a kulturní situací. Sniţování nabídky 19

znamená omezení, či úplné zastavení distribuce drog pomocí legislativy, policie i celní správy. Můţeme ji rozdělit na administrativní kontrolu, která vede k omezování zneuţívaných drog, na zákonnou represi, která sniţuje trestnou činnost, ať uţ v rámci výroby nebo obchodu, a na eradikaci zemědělské produkce, která chce zcela odstranit zemědělské plodiny zneuţívané k výrobě návykových látek. Naopak sníţení poptávky znamená kroky ze strany konzumenta, jde o sníţení vyhledávání a uţívání drog. Všechny kroky vedoucí k tomuto cíli můţeme souhrnně nazvat jako prevence (Kalina, K. in Kalina, K. et al. 2003).

Obr. č. 2: Schéma protidrogové prevence (UNODC, 2013)

K. Nešpor a L. Csémy (1996) uvádějí výčet jednotek podílejících se v České republice na tvorbě preventivních programů. školy a školská pracoviště, školská a sociální instituce, poradenský systém, nestátní a neziskové organizace, policie, 20

zdravotnická zařízení, praktičtí lékaři, rodina, komunitní a volnočasové organizace, sdělovací prostředky, vrstevníci v rámci peer programů (Nešpor K., Csémy, L. 1996). Výraz „peer“ znamená v anglickém jazyce vrstevník. Jde tedy o předem připravené programy vrstevníků pro vrstevníky. „Školitelé“ jsou si tedy blíţe, lépe navazují důvěru, proţívají podobné situace a obtíţe jako ţáci a je pro ně tedy snazší aplikovat teorii do praxe. K. Nešpor (1998) uvádí, ţe ideální věkový rozdíl je jeden, maximálně dva roky. Svou nepostradatelnou roli mají především ve všeobecné prevenci. WHO potvrdila, ţe programy realizované vrstevníky byly v mnoha zemích účinnější neţ pedagogy (Nešpor, K. 1998). Školní metodik prevence „Je to pedagog, odborně připraven pro výchovné poradenství v oblasti prevence, věnuje zvláštní pozornost prevenci a sledování chování dětí a mládeže z hlediska pedagogické, psychologické a sociální normy, zjišťování negativních jevů a poruch a jejich napravování“ (Tyšer, J. 2006, s. 7) Je nepostradatelnou součástí prevence, především ve školských zařízeních, jeho funkce je řízena vyhláškou 72/2005 o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Kromě školy, vyhláška definuje jako školská poradenská zařízení také psychologicko pedagogickou poradnu a speciálně pedagogické centrum (Tyšer, J. 2006). Dle této vyhlášky vykonává metodik tři okruhy činností: metodické a koordinační, informační a poradenské. Kaţdý metodik prevence musí projít kurzem s časovou dotací minimálně 200 hodin. Náplní práce školního metodika prevence je zajišťovat materiální a finanční zabezpečení programů, zapojení ostatních pedagogů do programu a zajistit metodickou podporu jak pro ně, tak také pro ţáky, informovat vedení školy, rodiče, výchovného poradce, potaţmo školního psychologa o záměrech, způsobech a cílech realizace programu. Dále také kriticky hodnotit efektivitu programů a dopad na ţáky. V rámci své činnosti by měl ţákům poskytovat konzultační hodiny, budovat školní poradenské pracoviště, vyuţívat externích zdrojů a programů a sám také vytvářet tematické bloky pro ţáky (Tyšer, J. 2006).

21

Další moţností je vyuţívat metodiku poskytovanou vyššími jednotkami školskými odbory krajů a ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. To ve spolupráci s Klinikou adiktologie Karlovy univerzity v Praze a Státním zdravotním ústavem aktualizovalo a doplnilo program Škola podporující zdraví. Ten vysvětluje jak vytvořit model Minimálního preventivního programu na základních školách, od všeobecných aţ po úzce zaměřené programy. Nabízí komplexní základ pro podporu zdraví, ale také primární prevenci rizikového chování. Zároveň vytváří vhodné prostředí, ve kterém lze dále budovat specifickou prevenci. Tento program funguje díky Světové zdravotnické

Obr. č. 3 : Zásady programu podporující zdraví (Nejedlá, M. 2015)

organizaci v celém světě (Boudová, J. et al. 2015).

Shrnutí První kapitola se zabývá třemi pojmy drogou, závislostí a prevencí. Nalezneme zde srovnání různých definic termínu „droga“. Následuje jejich dělení dle rozdílných parametrů, například podle způsobu výroby, na přírodní, polosyntetické a zcela chemicky upravené, syntetické. Drogy jsou dále selektovány do skupin podle jejich hlavních účinků na lidský organismus. Krom látek, které jsou nelegální, charakterizuje první kapitola také látky návykové legální, jako je alkohol a tabák. Následující část je věnovaná závislostem, ať už těm na návykových látkách, tak i těm, klasifikovaným v Mezinárodní klasifikaci nemocí jako návykové a impulzivní poruchy. Následuje popis modelů, které popisují příčiny vzniku a jejich možnou nápravu. Nepostradatelnou je i 22

třetí podkapitola, prevence. Kromě definic zde najdeme i soupis zařízení a orgánů podílejících se na komplexním systému prevence v České republice. Důkladně také popisuje povinnosti školního metodika prevence a nejnovější model Školu podporující zdraví, obohacení a obrázek, který graficky znázorňuje základní myšlenky programu.

23

2

Konopí a společnost

2.1 Historický vývoj konopí a jeho postavení ve spiritualitě Historie Konopí našlo vyuţití jiţ před počátkem našeho letopočtu, nejen jako bylina vyuţívána pro vlákno, ale také jako rostlina s velice nutričně hodnotnými semeny. Systematicky se konopí začalo pěstovat ve střední Asii, odkud se šířilo skrze obchodní a válečné stezky. První dochované archeologické vykopávky pocházejí z naleziště Jangmin-šan na Tchaj-wanu. Odhadované stáří je mezi desátým a třetím tisíciletím před n. l. Keramické úlomky z ta-pen-kengské kultury byly zdobeny pomocí otisků konopného provazu (Booth, M. 2004). Vykopávky z doby neolitu v povodí Ţluté řeky dokládají vyuţití konopí při tkaní látek a pletení sítí. Konopí mělo v Asii velký hospodářský význam i v období starověku. Dokazuje to proslulá Kniha písní, která ho uvádí v šesti nejpěstovanějších plodinách této doby (Booth, M. 2004). Konopí však mělo své místo i v kulturní sféře Asie. Za vlády dynastie Chan objevil eunuch jménem Chan-lun v roce 105 n. l. směs konopí a rozemleté kůry morušovníku. Z této směsi se vyráběl velice trvanlivý papír, který mapuje pět dynastií čínských císařů. Unikátní vyuţití našlo konopí v Číně při výrobě lakového zboţí. Přes konopné plátno se propasírovala míza škumpy fermeţové, nechalo se povařit na mírném ohni a následně se ohýbalo do poţadovaných tvarů. Toto zboţí mělo velmi dlouhou trvanlivost. Lakové šálky se podařily objevit v hrobce dynastie Chan v oblasti Ťiang-si (Booth, M. 2004). Ve 2. století n. l. měla Čína nejpokročilejší medicínu na světě. Jiţ v této době si číňané uvědomovali, ţe konopí je rostlina dvoudomá. To dokládají dvě různá označení pro semena konopí si-ma samčí a ju-ma samičí. Proslulý čínský lékař Chua-to přišel na blahodárné účinky samičích rostlin, ze kterých dělal anestetické směsi, při jejichţ aplikování bylo moţné provádět i sloţitější chirurgické zákroky (Booth, M. 2004). V oblasti Evropy našel nejstarší známky o konopí oxfordský archeolog Andrew Sherrat. Ten objevil spálená semena konopí v kadidle kmene kurganové kultury na území dnešního Rumunska. Tento objev dokazuje, ţe jiţ tři staletí před n. l. pouţívali lidé konopí k náboţenským, ceremoniálním účelům (Holland, J. 2010).

24

Do zbytku světa se konopí dostalo v rámci kolonizace. Do Severní Ameriky ho pravděpodobně přivezl jiţ Kryštof Kolumbus v roce 1492. V Americe se tato rostlina vehementně uchytila. Její pěstování bylo dokonce po několik staletí v britských a španělských koloniích povinné. Virginie jako první uzákonila v roce 1682 konopí jako platidlo. Dokonce i první koncept Prohlášení nezávislosti byl napsán na konopný papír (Booth, M. 2004). Na našem území se první známky konopí objevují v 8. století n. l. v Kloboukách u Brna, kde archeologové našli staré konopné naţky. Na českém a moravském území se konopí pěstovalo společně s lnem, díky těmto plodinám byl venkov v tomto odvětví aţ do 19. století zcela soběstačný (Trčka, J. V. [online] 2012). V Evropě přichází zvrat počátkem 20. století. Do této doby zcela běţně pouţívané konopí v oficiálních medicínských prostředcích začíná být ve velkém zneuţívané kvůli psychotropním účinkům. První poţadavek na restrikci konopí přichází v roce 1911 z druhého zasedání Mezinárodního výboru pro opium. Ve stejné době dochází k problémům i v Americe. Společně s vehementním rozšířením opiových drog se zvyšuje i zneuţívání THC v konopí. První přichází přísný zákaz v Kanadě, a to v roce 1918. V USA tento razantní krok přijali v roce 1924, kdy Mezinárodní výbor pro opium omezil uţití této rostliny čistě pro medicínské účely. Konopí se tedy dostalo do skupiny omamných a psychotropních látek společně s opiem, morfinem a kokainem. V roce 1930 vzniká v USA Úřad pro kontrolu narkotik, který uplatňuje silnou restrikci a kriminalizaci uţivatelů konopí (Gucký, T. 2015). Na našem území je počátkem 20. století konopí pouţívané jen hodně okrajově, v medicíně je povaţované za překonané. Ale stejně jako ve světě v polovině 70. let 20. století přicházejí snahy a částečnou či úplnou legalizaci (Gucký, T. 2015). V dnešní době se pohled na uţívání marihuany liší stát od státu. V Kolumbii je dovoleno přechovávat marihuanu do mnoţství 22 g a pěstovat aţ 20 rostlin pro vlastní uţití, prodej či převáţení je ilegální. Ekvádor má povoleno 10 g pro vlastní uţití. Jamajka má zákaz pěstování, prodávání i uţívání, ale od roku 2013 bylo dekriminalizováno přechovávání malého mnoţství. V Nizozemí je dovoleno konopí prodávat ve specializovaných prodejnách a je omezeno na 5 g pro osobní uţití. V Norsku je méně neţ 15 g dovoleno přechovávat pro osobní potřebu, pod pokutou. V Peru je moţno mít 8 g legálně. Portugalsko se stalo první zemí, která v roce 2001 legalizovala uţívání drog

25

a narkomany začala povaţovat za nemocné, ne za zločince. Nicméně při opakovaném zadrţení pro drţení drog, má uţivatel povinnost absolvovat léčení. V Rumunsku je marihuana legalizována pro lékařské účely. Ve Španělsku a Švýcarsku je dovoleno pěstovat 4 rostliny konopí pro vlastní uţití. V Uruguayi byl přijat zákon o kompletní legalizaci konopí. Kupující musí být starší 18 let a musí být registrován na úřadu. V USA, státy Colorado a Washington state, legalizovali marihuanu pro rekreační účely. Dalších 21 států legalizovalo konopí pro medicínské účely1 (Brant, E. [online] 2014). V České republice je přechovávání aţ 15 g marihuany pro osobní potřebu a pěstování maximálně 5 rostlin hodnoceno jako přestupek, více konopného matriálu je povaţováno za trestný čin. Uţívání konopí pro medicínské účely je upraveno předpisem č 236/2015 Sb. Vyhláška o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a pouţívání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné pouţití. Vyhláška ze dne 4. září 2015 mimo jiné dovoluje lékaři předepsat nejvýše 180 g usušené rostlinné drogy měsíčně. Konopí a spiritualita Od nepaměti bylo konopí spojované se spiritualitou nejrůznějších náboţenství. Nejčastěji slouţilo při rituálech k uctívání zesnulých, a to především v západních kulturách. V těch východních je naopak konopí často spojované s euforií a bořením prostorových hranic (Robinson, R. 1996). Hinduistické posvátné knihy popisují konopí jako boţskou drogu, díky níţ můţe člověk obcovat s bohem Šivou a tím se osvobodit od svých hříchů. Konopná pryskyřice známa také jako hašiš je spojována s oslavou bohyně Kálí, tu mohli vyrábět pouze bráhmanští duchovní, kteří omezovali její veřejné uţívání. V dnešní době, i přes časté odsuzování velkými hinduistickými duchovními vůdci, probíhá uţívání konopí v několika formách, jako Bhang nápoj, který je připravený ze sušených listů a květů, a jako hašiš, coţ je pryskyřice získaná z konopí. „Ne všechny sekty doporučují užívání bhang – či jiných vědomí ovlivňujících drog, ale žádná konopí nezatracuje, pokud není přijímáno lehkomyslně, bez vážných záměrů.“ (Robinson, R. 1996, s. 117)

26

1

Přeloţeno z anglického jazyka.

27

V buddhistickém učení se Buddha po dobu šesti let asketické přípravy ţivil jedním konopným semínkem denně. V tibetské částí Himalájí uţívají mniši konopí k prohloubení svých meditací. V islámu, podobně jako u hinduistů Bhang, konopí sice nepředstavuje Všemocného, ale proroka Khizra a Eliáše. Hebrejci krom svátostného vína, jiné psychoaktivní substance odmítají. Ačkoli Hebrejská univerzita v Jeruzalémě v roce 1980 provedla etymologickou studii biblického slova „kineboisin“, které je uţíváno v souvislosti se svěcenením mazacím olejem, která zjistila, ţe toto slovo semitského původu skutečně znamená konopí. Taoismu není konopí cizí, stejně jako čínské kultuře obecně. Taoičtí šamani pouţívali konopí pro spojení s duchy. Mnoho taoistických textů přímo i nepřímo na konopí odkazuje, například se traduje, ţe je-li konopné semínko poţito spolu s ţenšenem, má dotyčný schopnost předpovídat budoucnost (Robinson, R. 1996). V křesťanství s jeho puritánkými postoji k jakýmkoli omamným a psychotropním látkám, zůstává konopí zapovězeno (Robinson, R. 1996). V

hnutí

rastafariánů

je

zřejmě

konopná

spiritualita

nejmarkantnější.

Rastafariánství vzniklo v 30. letech minulého století na Jamajce. Je to náboţenské hnutí, které navíc funguje i v kulturní, sociální a politické sféře. Rastové, jak se nazývají vstoupenci rastafariánství, oslavují africké dědictví černých Jamajčanů a své kořeny čerpají z Etiopie. Konopí – ganja, se uţívá především pro sakrální účely, jinak téţ nazývan „lékem lidu“, či „bylinou moudrosti“. Rastové věří, ţe obřadním kouření marihuany očistí své tělo a připraví se k meditaci, rozjímání, modlitbě a obnovení společenské harmonie (Robinson, R. 1996).

2.2 Konopí jako rostlina a jeho využití Konopí jako rostlina Konopí je rostlina planá i kultivovaná, pěstovaná člověkem. Zařadit ho můţeme do čeledi kopřivovitých – Urticaceae, dle starší klasifikace do čeledi morušovitých – Mareacea. Spolu s konopím tuto čeleď zastupuje ještě chmel – Humulus lupulus. První odborně popsaným konopím bylo konopí seté – Cannabis sativa L., švédským botanikem Carlem Linné v roce 1737 v Indii. Dalším průkopníkem byl Jean Baptiste de Lamarc, francouzský biolog, který pojmenoval v roce 1785 konopí indické – Cannabis indica. Poslední známý druh, konopí rumištní – Cannabis ruderalis, objevil v roce 1924 D. E. Janischewsky v jihovýchodním Rusku (Miovský, M. 2008). 28

Konopí seté je druhem nejrozšířenějším. Jednoletá bylina dorůstá výšky 80-200 cm. Listy se nacházejí ve střední části lodyhy, jsou 5-7četné, kopinaté, hrubě zubaté. Konopí je rostlina dvoudomá. Samičí rostliny, konopí hlavaté, má na rozdíl od samčí byliny tmavěji a více olistněnou lodyhu a celkově dorůstá větších rozměrů. Květ je u samčího vejčitá, jednosemenná naţka tmavé barvy s jemným mramorováním. Nejlépe se mu daří v hlinitých půdách v teplejších oblastech (Kocián, P. [online] 2003). Konopí seté dále zahrnuje dva podruhy, konopí plané – Cannabis sativa ssp. Spontanea, kterým je jednoletý plevel určený k samovýsevu, je odolný vůči počasí, škůdcům i chorobám a konopí kulturní – Cannabis sativa ssp. Culta, které má větší semena, dosahuje většího vzrůstu, ale je náchylnější vůči vnějším vlivům (Miovský, M. 2008). Konopí indické je taktéţ jednoletá bylina, jehoţ lodyha dorůstá aţ 150 cm. Je náročnější na podmínky, ale při vhodném pěstování vytváří keřovité subkultury s aţ 12 četnými listy. Je pěstováno především v Indii, Iránu, Afganistánu, Turecku, Sýrii a v severní Africe, pro pryskyřici v samičích bylinách. Konopí rumištní se dá přiřadit k čeledím výše zmíněného konopí, je význačné svým malým vzrůstem, kterým je maximálně 60 cm tenká lodyha s méně četnými, ale velkými listy (Miovský, M. 2008).

Obr. č. 5: Konopí seté – četný list (Kovář, L. [online] 2012)

Obr. č. 4: Konopí seté - květenství (Kovář, L. [online] 2012)

29

Obr. č. 7: Konopí seté (Kovář, L.[online] 2012)

Obr. č. 6: Konopí seté (Kovář, L. [online] 2012)

Využití v průmyslu Konopné textilie patří společně s lněnými textiliemi k těm nejstarším a zřejmě nejvyuţívanějším. Konopná vlákna jsou dlouhá aţ 4,5m oproti 2 cm vláknům bavlny, coţ zaručuje aţ osminásobnou pevnost v tahu a čtyřnásobnou trvanlivost oproti bavlně. K textilním účelům byly speciálně vyšlechtěny odrůdy konopí manilského, známého také jako abaca nebo konopí novozélandské a mauricijské. 100% konopná textilie je špinavě bílá, podobná přírodní bavlně. Konopí podobně jako len lze tkát od hrubých pytlovinových látek aţ k jemné košilovině, jde pouze o technické postupy. I kdyţ jsou na dnešním trhu konopné tkaniny díky omezenému pěstování zřídka k dostání, společně s ekologicky uvědomělou společností se situace začíná zlepšovat (Robinson, R. 1996). Jiţ výše bylo zmíněno, ţe z konopí se v minulosti mimo jiné vyráběl papír. V dnešní době je prostor k jeho návratu. Polovina všech kácených stromů připadne právě na výrobu papíru a odlesňování je velkým ekologickým problémem. Bohuţel papírny nejsou vybaveny technikou schopnou zpracovávat konopné vlákno a proto je cena konopného papíru značně vyšší neţ papíru, při jehoţ výrobě bylo pouţito dřevo (Robinson, R. 1996).

30

Konopí je moţné také vyuţít ve stavebním průmyslu. Díky svému stonku bohatému na pevná vlákna lze z konopí postavit i dům, těmito stavbami se zabývápředevším francouzská stavební firma

Isochanvre, která nahradila beton

zvápnělými a slisovanými stonky této byliny. Německá firma Termo-Han zase vyuţívá konopí k termoizolačním materiálům. A samozřejmě tak jako jiné rostlinné produkty je konopí vhodné na výrobu biomasy a biopaliv. Potenciál pro výrobu biopaliv z konopí je veliký. Je pravda, ţe hodnota vlákna a semene je vyšší neţ hodnota elektřiny získané z rostliny, ovšem vedlejší produkty lze přeměnit na elektrickou energii a alespoň tak sníţit náklady a ekologické dopady (Robinson, R. 1996). Využití v medicíně V roce 1965 pracovníci indického ministerstva zdravotnictví předepsal konopné preparáty na usnutí, povzbuzení libida, zlepšení chuti k jídlu, metabolizmu a zaţívání, proti ţaludeční nevolnosti a pro mentální povzbuzení. Před prohibicí ţeny v Evropě běţně uţívali konopí k tlumení menstruačních bolestí. Údajně tuto metodu vyuţívala i královna Viktorie. V Čechách se v první polovině 20. století konopí pouţívalo nejčastěji k léčbě melancholie, hysterie, a nechutenství a to pomocí konopného másla. Také společně s octem a jalovce jako obklady na tišení bolesti (Miovský, M. 2008). Velké zastoupení má konopí v psychiatrii. Díky dvěma aktivním látkám v konopí dokáţe různě stimulovat pacienty. THC působí euforicky, ale zároveň můţe vyvolávat úzkosti, naopak CBD má schopnost celkově uklidňovat a mírnit stavy deprese, potlačuje psychotické symptomy. Je proto nutné zvolit takovou odrůdu konopí, kde je správný poměr THC a CBD. Samozřejmě tato tématika není zcela ucelená a existuje řada odpůrců i příznivců. Je prokázané, ţe u jedinců s predispozicemi můţe uţívání konopí spustit psychózu. Julie Holland (2008) uvádí, ţe v její soukromé praxi pacienti často uţívají konopí na deprese. „V internetovém průzkumu více než 4400 respondentů se depresivními symptomy objevovaly v menší míře u lidí, kteří užívali konopí, než u těch, kteří je nikdy nevyzkoušeli. Lidé, kteří užívali konopí jednou týdně až několikrát denně, vykazovali méně depresivních nálad než ti, kteří konopí neužívali.“ (Holland, J. 2010, s. 259) Jiţ od starověku jsou známy analgetické účinky konopí pro svalové křeče a revmatické stavy, proto pouţití konopí při léčbě roztroušené sklerózy uznávali jiţ lékaři 19. století. Americko-britská studie pacientů trpících touto chorobou prokázala zlepšení v oblastech spasticity při usínání, tremoru, bolestivosti a zlepšení depresivních stavů u 31

více neţ 90% testovaných. Dalším případem prokázaných výsledků je léčba Parkinsonovy choroby konopím. Česká lékařská obec nezůstává k této oblasti léčby laxní. S konopím a kanaboidními látkami se neustále experimentuje a vedou studie nejen v oblasti neurodegenerativních chorob (Miovský, M. 2008). Další oblastí příznivého působení konopí na lidský organismus je tlumení nevolnosti a zvracení. Tyto jevy provázejí virové onemocnění, nemoc z ozáření, pooperační stavy a také léčba rakoviny nebo AIDS. Nejrozsáhlejší výzkumy proběhly právě v oblasti tlumení následků léčby nádorových onemocnění a viru HIV. Porovnávaly se účinky tablet Dronabinolu, které obsahuje syntetické THC, a konopí samotného. „Ve studii Americké společnosti klinické onkologie celkem 1035 specializovaných lékařů sdělilo svůj názor na bezpečnost a účinnost syntetického THC a kouření marihuany pro jejich pacienty. Zatímco bezpečnost hodnotili stejně pro konopí i tablety, konopí mělo podle jejich klinických zkušeností účinnost vyšší.“ (Miovský, M. 2008, s. 407) Zelený zákal, glaukom, je onemocnění, způsobující zvyšování nitroočního tlaku. Tato choroba se můţe vyskytnout v chronické i akutní formě, které se většinou řeší chirurgickým zákrokem. Při chronickém onemocnění glaukomem se nejčastěji sniţuje nitrooční tlak pomocí kapek, které však mají spoustu neţádoucích účinků, jako je změna barvy oka, nebo mohou způsobovat astma. Na začátku sedmdesátých let minulého století pozorovali lékaři Hepler a Frank sníţení nitroočního tlaku po uţití marihuany. Kanabinoidy nelze přímo dopravit do oka, ale i jejich přítomnost v krvi pozitivně ovlivňuje, dle mnoha studií a experimentů, nitrooční tlak (Miovský, M. 2008). Dalším moţným vyuţití konopí v medicíně jsou protizánětlivé účinky. Těmi se zabýval první český profesor lékařské mikrobiologie Jan Kabelík, který se svým týmem v roce 1954 sepsal monografii Konopí jako lék, v niţ popisuje analgetické účinky konopí vyuţitelné především ve stomatologii, ale také kladný vliv na kloubní revmatismus, za vyuţití konopného másla, či konopných mastí (Gucký, G. 2015). Konopí se tedy uţívá dermálně, inhalačně a perorálně se uţívá prášek z rozemletých samičích květů a listů, které se dají uţívat i čerstvé. Konopí také můţeme pít v lihových roztocích nebo mléčných extraktech – konopných mlécích (Miovský, M. 2008).

32

2.3 Konopí jako droga První písemná zmínka o konopí a jeho vlivu na lidský organismus pochází z roku 1155, kdy islámský kronikář Al-Maqrizi zaznamenal příběh zakladatele perské súfíjské sekty Heyderi , Hajdara. Ten v horách nedaleko Níšápúru náhodně narazil na rostlinu, která ţila v tak neblahých podmínkách, ţe Hajar nechápal, jak se jí zde můţe dařit. Ze zvědavosti si do úst vloţil několik lístků. Obyčejně nemuvný Hajdar, kdyţ se vrátil zpět do kláštera, měl nezvykle dobrou náladu a byl velmi výřečný. V rozmařilé náladě podle pověstí vytrval aţ do svých šestašedesáti let. Vše napovídá tomu, ţe právě on objevil drogu ukrytou v konopí (Booth, M. 2004). U kanaboidů jako psychotropní látky můţeme najít hned několik forem, v kterých jsou uţívány. Ještě před zpracováním rostliny jako takové dochází k pěstitelským a šlechtitelským manipulacím, které vznikají vzájemný kříţením druhů a odrůd. Na oficiálním portále www.semena-marihuany.cz je moţné si vybrat semena konopí dle nejrůznějších poţadavků, přes chuť a délku květenství po výnos či obsah THC a CBD látek. Na výběr je zde aţ z 1200 nejrůznějších šlechtěných odrůd konopí. 2 Marihuana „Marihuanou rozumíme květy s okvětními lístky usušené samičí rostliny konopí, které jsou popřípadě smíchány s většími listy.“ (Miovský, M. 2008, s. 126) Obecně platí, ţe nejvyuţívanější jsou listy a květy na vrcholu rostliny, spodní listy, stonek a kořen, mají nejniţší obsah THC. Odběratelé také vybírají z indoor, konopí pěstovaného v uzavřené místnosti za umělého světla, a outdoor rostlin, ty jsou pěstované venku. Rozhodují je také způsob sušení a doba sklizně, zda rostlina stačila plně dozrát. Na ulici se můţeme setkat s názvy jako špek, ganja, tráva, brčko, rostlina, joint, hulení, zelí, marjánka, skunk, skéro, maruška (Miovský, M. 2008).

2 Vyhledáno v únoru 2016 33

Marihuana se nejčastěji uţívá inhalací, kouřením cigaret, jointů (vlastnoručně ubalená cigareta) s obsahem sušených částí rostliny. V současnosti také přibývá uţití tzv. vaporizérů, coţ je odpařovač, který pomocí sublimace mění kapalné či pevné látky v plyny za pomoci topného tělesa. Protoţe nedochází k hoření, při jeho uţití nevznikají karcinogenní dehty, oxid uhelnatý a oxid uhličitý. Oblíbené jsou také vodní dýmky označované jako bong, kdy se kouř po probublání vodou vdechuje ve velkém objemu přímo do plic. Spirituálnější forma uţívání marihuany je pomocí chullumu, česky také čilamu. Je nejčastěji vyroben ze dřeva či hlíny a připomíná velkou dýmku s délkou aţ 15 cm. Dalším způsobem uţívání je perorální v podobě potravin s částmi rostlin konopí – konopné máslo, koláčky, sušenky. Při poţití marihuany se účinek THC dostaví od 1 – 5 hodin a vzhledem k degradaci THC v ţaludku není účinek tak silný jako při inhalaci. V České republice se cena marihuany značně odvíjejí od její odrůdy a kvality, od 100,Kč zhruba po 300,- Kč za gram (Miovský, M. 2008). Hašiš „Hašiš se získává zpracováním zralých květů samičí konopné rostliny. V zásadě je hašiš vyráběn dvěma způsoby. První z nich je mlácením nebo přesíváním skrze pletivo, či s velmi drobnými oky. Druhým způsobem výroby hašiše je tření květů rukama, na kterých ulpívá pryskyřice.“ (Miovský, M. 2008, s. 127-128) Pro výrobu hašiše jsou nejvhodnější rostliny s jemnými chloupky, které na sebe váţou pryskyřici bohatou na THC. Dle zpracování má různou kvalitu, barvu i konzistenci. V této droze je obsah THC aţ o 20% vyšší neţ u marihuany. Nejcennější pro své psychotropní účinky je zlatavě-béţový prášek získaný hned na začátku zpracovávacího procesu, čím déle se totiţ hašiš upravuje, roste jeho rostlinná sloţka a sniţuje se výsledný obsah THC. Podle kvality se také liší i barva od odstínů hnědé aţ po černou. Získaná surovina se zahřívá a lisuje do bloků, aby se zamezilo oxidaci. Nejčastěji se hašiš uţívá ve formě cigarety. Gram hašiše je nutné vyrobit zhruba ze sta gramů rostlinného materiálů, proto se jeho cena pohybuje v České republice od 200,- Kč do 300,- Kč za gram. Na černém trhu je moţné ho sehnat pod názvy bahno, bergman, charas, čokoláda, gram, haš nebo plastik (Miovský, M. 2008). Konopný (hašišový) olej „Olej se získává rozpuštěním surového rostlinného materiálu, respektive konopné pryskyřice v různých druzích rozpouštědel, které se za rozdílných teplot 34

vypařují. Proces začíná několikahodinovou destilací 100% alkoholu, ve kterém je hašiš rozpuštěn. Poté se

35

nasycený alkohol filtrací zbavuje nečistot a vypařuje se. Výsledným produktem je hašišový olej.“ (Miovský, M. 2008, s. 130) Nejčastěji se uţívá ve formě cigaret v kombinaci s tabákem, či marihuanou, nebo se kape na cigaretový papír. Méně obvyklým způsobem je nakapání oleje na aluminiovou folii, která se sbalí do trubičky a vloţí do úst. Poté se folie zahřívá, nejčastěji zapalovačem, vzniklé výpary se inhalují. Menší účinky má hašišový olej jako přídavek do pokrmů či nápojů. Obsah THC v této substanci je od 15% do 50% a dle tohoto parametru se liší i jeho cena na trhu (Miovský, M. 2008). V rostlině konopí bylo doposud identifikováno nejméně 85 strukturou odlišných cannabinoidů přírodního původu. První byl izolován z konopné pryskyřice v roce 1896. Nejznámější látka v konopí, Δ-8 a Δ-9-tetrahydrocannabinol, zkráceně THC, byla izolována později. Na tomto výzkumu se podíleli i významní čeští vědci, jako profesor olomoucké lékařské chemie Jiří Šantavý. THC je nejvýznamnější z hlediska psychotropních účinků na lidský organismus a zároveň je nejvíce zastoupené ve skupině psychoaktivních cannabinoidů, nejvíce v samičích květech, kde se jeho obsah pohybuje kolem 5 – 15 % hmotnostních procent, ve zbytku rostliny je to méně neţ 1,5 % hmotnostních procent (Gucký, G. 2015). THC se v krvi z 95 – 99 % váţe na proteiny. Psychoaktivní derivát tetrahydrocannabinolu dosahuje maximální koncentrace v lidském organismu mezi 10 – 15 minutami po intoxikaci, po 30 minutách se látka přenáší do silně prokrvených orgánů, jako jsou plíce, játra a ledviny. Po 3 – 5 dnech, jak ukazuje obrázek č. 8, je maximum koncentrace látky v tukové tkáni. U chronických uţivatelů klesá koncentrace THC pomaleji neţ u kuřáků občasných (Gucký, G. 2015).

36

Obr. č. 8: Změna koncentrace THC (Gucký, G. 2015, s. 82)

Fyziologicky se uţívání konopí projevuje zejména červenýma očima, které způsobuje rozšíření spojivkových cév. Účinné látky v konopných drogách také podporují chuť k jídlu, která se také často projevuje záchvaty přejídání a stavy nenasytnosti, časté je i sucho v ústech. Zřídka se mohou objevovat závratě, nevolnosti nebo mdloby. THC působí jako svalový relaxant, často se po jeho uţití dostavuje ospalost. Způsobuje zrychlení srdečního pulzu a dechové frekvence (Miovský, M. 2008). „S prohlubujícím se poznáním chemických, neurochemických a fyziologických mechanismů působení konopí na člověka dochází ke stále větší diferenciaci mezi různými determinantami ovlivňujícími reakci na drogu.“ (Miovský, M. 2008, s. 225) V polovině 19. století provedl Moreau de Tours studii, která prokázala, ţe mnoţství látky je nejvýraznější faktorem při uţívání marihuany. Menší mnoţství marihuany má euforický, uklidňující a zmalatňující efekt, vyšší potom náhodný tok myšlenek, halucinace, zkreslení vnímání času a bystření smyslů. Dalšími podstatnými činiteli ovlivňující proţitek intoxikace je set, psychický a fyzický stav uţivatele, tedy nálady v době, kdy drogu jedinec uţije. Mnoho uţivatelů marihuany se shodne na tom, ţe droga působí jako násobitel aktuální nálady. Třetím nepostradatelným faktorem je fyzické a sociální prostředí, ve kterém je intoxikace prováděna. Ta ovlivňuje uţivatelovy emoce a směr myšlení (Miovský, M. 2008).

37

Obr. č. 9: Typologie konopných raušů (Miovský, M., 2008 s. 238)

J. Holland (2008), popisuje studii, která zkoumala účinky marihuany na kognitivní funkce u příleţitostných kuřáků. Po základním vyšetření dostali zkoumaní marihuanovou cigaretu a byla jim zadána různá kognitivní cvičení. Výsledkem bylo značné poškození krátkodobé paměti (Holland, J. 2010). Curran a Lane poté provedli podobný experiment. Krom kognitivních funkcí byla pozorována také schopnost rozhodování, plánování a odhadování rizika. Výzkum prokázal, ţe kouření marihuany zvyšuje riskantní finanční rozhodování a u schopností a dovednostech plánovat se účastníci studie rozhodovali nesprávně, následovaly také problémy s koordinací a inhibicí hrubé motoriky. Zároveň bylo prokázáno, ţe pravidelní uţivatelé marihuany jsou po jisté době schopni adaptace na její účinky (Holland, J. 2010). Shnutí Druhá kapitola pojednává o konopí a jeho nejrůznějších formách. Seznamuje s historií a vývojem v kulturních, lékařských, ale i průmyslových sférách. Zabývá se také pozdější restrikcí a kriminalizací napříč státy. Seznamuje s aktuální legislativou v České republice a se situací legalizace ve světě. Kromě historie se zde můžeme dočíst, jak se v dnešní době konopí využívá, ať už ve stavebním, papírenském či textilním průmyslu. Významnou roli hraje také v dnešní medicíně. Obzvláště pro své analgetické a protizánětlivé účinky se užívá jako lék například na glaukom či Parkinsonovu chorobu. Své neodmyslitelné místo má i jako spirituální prvek v nejrůznějším náboženství, nejsilněji však v hinduismu, kde se užívá při meditacích. Nutno zmínit také 38

rastafariánské náboženství, které ji nazývá „lékem lidu“ a je středobodem této kultury. Poslední část této kapitoly se zabývá konopím, jako drogou, je známo několik forem, které se z této byliny vyrábějí. Marihuana, sušené části samičích květů, hašiš krystalky pryskyřice odebírané z chloupků samičích rostlin a hašišový olej. Všechny tyto formy obsahují Δ-8 a Δ-9-tetrahydrocannabinol, což je aktivní psychotropní látka známá také jako THC.

39

3

Zkušenosti žáků vybraných středních škol s užíváním marihuany

3.1 Cíle a metodologie výzkumného šetření Hlavním cílem práce bylo prozkoumat zkušenosti ţáků tří typů středních škol s uţíváním marihuany. Autorka dále stanovila tři cíle dílčí. První se zabývá dopadem typu střední školy na uţívání marihuany u ţáků, kteří ji navštěvují. Druhý zjišťuje, zda přímá zkušenost s marihuanou ovlivňuje postoj k preventivním programům. Poslední dílčí cíl má za úkol ověřit, jestli pohlaví ovlivňuje uţívání této látky. V návaznosti na tyto dílčí cíle byly stanoveny tři výzkumné hypotézy. H1: Ţáci odborného učiliště mají větší zkušenosti s marihuanou neţ ţáci maturitních oborů. H2: Ţáci s přímou zkušeností s drogou povaţují preventivní program za méně přínosný neţ ţáci bez této zkušenosti. H3: Dívky budou mít obdobnou zkušenost s marihuanou jako chlapci. Pro

výzkum

byla

zvolena

metoda

kvantitativního

řešení

formou

nestandardizovaného dotazníku, který autorka sama sestavila. Obsahuje 20 poloţek s převahou uzavřených otázek. Záměrným výběrem jsme si připravila materiál pro 200 respondentů a podařilo se sebrat data od 189 ţáků, 59 % dívek a 41 % chlapců. Výsledky byly zpracovány pomocí statistického balíku EpiInfo, v. 6en (Dean, A. G. et al., 1994). Sebraná data byla tříděna dle pohlaví, způsobu ukončení studia, ročníku a uţití návykových látek. Pro ověření dat mezi skupinami byly pouţity statistické testy: x2 a jeho modifikace dle Yatese a Kruskala-Wallise, Fisherův exaktní test. Charakteristika zkoumaného vzorku K tomuto výzkumu jsme byly vybrány tři různé střední školy, kde autorka oslovila, vţdy ţáky ročníku nástupního a ročníku ukončení studia. Jako první bylo o spolupráci poţádáno Slovanské gymnázium Olomouc (SGO). Toto gymnázium je jedním z největších v Olomouci. Nabízí osmileté a čtyřleté studium, dále šestileté zaměřené na francouzský jazyk. Zde jsem vybrala pátý a osmý ročník osmiletého studia a první a čtvrtý ročník studia čtyřletého. Jako zástupce středních odborných škol byla zvolena Střední zemědělská a zahradnická škola (SZeŠ) v Olomouci, která nabízí jak čtyřletý program s maturitou, tak i tříleté ročníky odborného učiliště (SOU). Třídy čtyřletého studia jsou po jednom ročníku, zaměřené na agropodnikání. Odborné učiliště 40

nabízí několik oborů. Oslovila jsem opraváře zemědělských strojů a ţáky oboru květinářské a aranţerské práce.

45 40 40

Počet žáků

35

Procentuální zastoupení

30 25

27

20

24

22

20

21.10

21

23

15 14.30

10

12.70

11.60

10.60

11.10

5

12.10

12 6.30

0 5SGO

8SGO

1SGO

4SGO

1SZeš

4SZeŠ

1SOU

3SOU

Graf č. 1:Zastoupení respondentů v jednotlivých ročnících

27.3%

28.30%

počet žáků žáků/žákyň

21.9% 17.10%

3.20%

15

16

17

18

Věk Graf č. 2:Věkové rozvrstvení sebraného vzorku

41

19

1.10%

1.10%

20

22

3.2 Popisná statistika získaných dat Ze 189 oslovených respondentů 77% uvedlo, ţe se v minulosti setkalo s nelegální návykovou látkou. Poté se autorka zaměřila na odpovědi jednotlivých věkových skupin. V prvních ročnících se s nelegální návykovou látkou nesetkalo 35,5% ve třídách absolventských, tedy čtvrtých, popřípadě třetích, to bylo pouhých 5%. 100%

93.7%

90% 76.7%

80%

64.5%

70% 60% 50% 35.5%

40% 30%

23.3%

20% 6.3%

10% 0%

Celkově První ročníky Absolventské ročníky Nesetkal/a se s nelegální návykovou látkou Setkal/a se s nelegální návykovou látkou

Graf č. 3:Srovnání zkušeností respondentů z nelegální návykovou látkou v celém souboru a dle ročníků

47% z dotázaných uvádí přímou zkušenost s drogou. Drtivá většina v minulosti uţila marihuanu. Pouze jedna dívka uvádí zkušenost s LSD.

0.6%

46.5% 52.9%

Neužil/a drogu

Užil/a marihuanu

Graf č. 4:Uţívání návykových látek v celém souboru

42

Užil/a LSD

V tabulce 1 vidíme přehled, jak často marihuanu ţáci a ţákyně uţívají. Z tabulky je patrné, ţe více neţ polovina respondentů s ní měla pouze jednorázovou zkušenost. Z následujících odpovědí týkajících se současného stavu uţívání marihuany odpovědělo z celkového počtu tázaných (189) pouze 7 % respondentů, ţe v současné době marihuanu uţívají. Ve výčtu ţáků se zkušeností s drogou 85% aktuálně marihuanu neuţívá. Počet uţití v minulosti

Počet respondentů (n) Procentuální zastoupení

1-2x

45

51,7 %

3-5x

20

22,5 %

5-10x

6

6,7 %

10-15x

4

4,5 %

více neţ 15x

13

14,6 %

Tab. č. 1: Frekvence uţívání marihuany v souboru ţáků, kteří uvedli, ţe drogu někdy uţili.

Ţáci byli také dotazováni v otázce kouření cigaret. 81,5% respondentů uvedlo, ţe nekouří, pouze 6 % je bývalých kuřáků. Nepravidelní kuřáci vykouří v průměru 15 cigaret za měsíc, nejméně jednu a nejvíce 60. Z odpovědí pravidelných kuřáků vyplývá, ţe denně v průměru vykouří 8 cigaret. Uvedené maximum byla jedna krabička cigaret

6.4% 8.4% 18.4% 75.1%

10.0%

Nekuřák/nekuřačka

Bývalý kuřák/kuřačka

Nepravidelný kuřák/kuřačka

Pravidelný kuřák/kuřačka

Graf č. 5:Zastoupení kuřáků tabáku v celém souboru

za den. 43

Více jak třetina oslovených cigaretu doposud nikdy nevyzkoušela. 28 % ţáků mělo první zkušenost s tabákem ve věku 13 – 15 let. Z odpovědí vyplývá, ţe 19 % se i přes svou zkušenost s cigaretou nestalo kuřáky.

>18 let

1.6%

16-18 let

14.8%

13-15 let

28.0%

10-12 let

14.3%

< 10 let

3.7%

Neužil/a

37.6% 0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

40%

Graf č. 6:Srovnání věku první zkušenosti s tabákem v celém souboru

Graf 7 popisuje osobní zkušenost s uţíváním marihuany ţáky jak přímou, tak nepřímou v návaznosti na ročník, který navštěvují. V ročnících, kdy ţáci absolvují, se pouhých 5 ţáků s marihuanou nesetkalo, v ročnících nástupních je to ţáků 28.

44

70% 60.3% 60% 50% 40%

46.6% 36.0%

35.8% 35.6%

30%

33.3% 25.7%

17.5%

20% 10%

6.4%

0% Celkem

prváci

Ano, sám jsme ji vyzkoušel/a

poslední

Ano, ale neužil/a jsme ji

Ne, nesetkal/ a jsme se s ní

Graf č. 7:Srovnání zkušeností ţáků s marihuanou v celém souboru a dle ročníků

Následující otázka je zaměřená na místa, kde se respondenti poprvé s drogou setkali, se měla týkat, stejně jako několik následujících, ţáků, kteří získali přímou zkušenost s drogou. Výsledky jsou však ovlivněny 24 ţáky, kteří se s marihuanou setkali, ale neuţili ji. Téměř 66 % se s drogou setkalo venku. Druhou nejfrekventovanější

odpovědí

(24%)

byla

znepokojivě

moţnost

„ve

škole“.

Z následující otázky vyplývá, ţe 73 % respondentů marihuanu dostává zdarma, pouhých 9 % ţáků si ji kupuje a 6% si ji pěstuje. 3.8% 6.1% 6.1%

18.2%

66.0%

doma

venku

ve škole

v baru, hostinci

na hudební akci

Graf č. 8:Místo setkání s marihuanou, hodnoceno v celém souboru

45

Graf 9 ukazuje, ţe drtivá většina uţivatelů, celých 78%, uţilo marihuanu příleţitostně, jednou, dvakrát. Jako druhou ţáci nejčastěji volili odpověď „několikrát do měsíce“. Pouze 3 dotázaní uvedli, ţe marihuanu uţívají kaţdý den.

každý den

78.4%

2-3x týdně

12.5%

jednou do týdne

1.1%

několikrát do měsíce

4.5%

několikrát do roka

3.5%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

Graf č. 9:Frekvence uţívání marihuany v celém souboru

Graf č. 10 prezentuje odpovědi na dotaz, co ţáky k uţívání marihuany vede. Zde mohli zvolit více odpovědí. Nejčetnější odpověď byla „stavy, které navozuje“, vybralo si ji více neţ polovina dotazovaných. Jako druhou moţnost ţáci uvedli „zvědavost“, vybraná více neţ tetinou respondentů. Konformita, touha zapadnout, s překvapením skončila na předposledním místě.

46

60% 48.6%

50%

40% 33.6% 30%

20%

10%

8.5%

6.5% 2.8%

0% zvědavost

spirituální důvody

stavy, které navozuje

chci zapadnout

z nudy

Graf č. 10:Důvody uţívání marihuany v souboru n = 107

Tabulka č. 2 ukazuje přehled věku, kdy uţivatelé vyzkoušeli marihuanu poprvé. Více jak poloviční zastoupení má rozpětí mezi 13. a 15. rokem. Tato odpověď vítězí, i kdyţ se na výsledky podíváme z pohledu prvních a závěrečných ročníků.

Věk

Počet respondentů (n)

Procentuální zastoupení

<10 let

1

1,2%

10-12 let

1

1,2%

13-15 let

48

54,5%

16-18%

32

36,4%

>18 let

6

6,8%

Tabulka č. 2: Přehled věků při prvním uţití marihuany, situace v souboru n = 88

V grafu č. 11 si můţeme ucelit obraz o lidech v okolí ţáků, kteří uţívají marihuanu. Více neţ u tří čtvrtin dotazovaných patří uţivatelé marihuany mezi přátele nebo spoluţáky. Pětina je zařazuje mezi náhodné známé a pouze 12 respondentů uvedlo, ţe patří do jejich rodiny.

47

80%

73.6%

70% 60% 50% 40% 30% 20.1% 20% 10%

6.4%

0% rodina

spolužáci, kamarádi

náhodní známí

Graf č. 11:Uţivatelé marihuany v okolí ţáků situace v celém souboru

Graf 11 spojuje odpovědi na tři otázky týkající se legalizace, vyuţití marihuany jako léčiva a její bezpečnosti. Ze sebraných údajů vyplývá, ţe ţáci, kteří marihuanu neuţívali, prosazují její legalizaci v 9 %. Naopak ţáci se zkušenostmi s touto drogou by marihuanu legalizovali v celých 33 %.

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ne

ano

marihuana je vhodná jako léčivo

14.2%

85.8%

marihuana by se měla legalizovat

18.5%

20.6%

považuji marihuanu za nebezpečnou

50.2%

49.8%

pro medicínské účely 60.90%

Graf č. 12:Názory ţáků na marihuanu jako léčivo, její legalizaci a otázku bezpečnosti uţívání

48

V otevřené otázce respondenti uváděli léčivé účinky marihuany. Polovina dotázaných nevěděla, druhé největší zastoupení mělo uţití při koţních onemocněních. Dále pak ţáci odpovídali bolest, rakovinu nebo psychické nemoci.

1.0% 6.9% 1.0%

10.6%

4.2%

7.4%

18.0%

50.8%

bolest

deprese

kožní nemoci

nevím

glaukom

rakovina

psychické nemoci

revma

Graf č. 13:Názory respondentů na léčivé účinky marihuany

V grafu 14 vidíme srovnání znalostí respondentů na otázku hlavního účinku marihuany na lidský organismus. Je hodnocena v rámci celého vzorku a dotazovaných s – a bez marihuanové zkušenosti. Většina dotázaných povaţuje hlavní účinek marihuany za více stimulační.

49

45%

42.0%

40%

37.0%

35%

31.5%

30%

25.8% 25.3% 25.0%

25%

22.2% 18.0% 15.9% 14.0%

20% 15% 10% 5%

16.5% 13.0%

5.3%4.5%6.0%

0% neutrální

méně stimulační celkově

více stimulační se zkušeností

méně tlumivé

více tlumivé

bez zkušenosti

Graf č. 14:Hlavní účinky marihuany – situace v celém souboru a dle zkušeností s THC

Další otázka se věnovala tématice startovací drogy. Pouhých 20 % uvedlo, ţe tento pojem zná. Jako zástupce napsalo 10% respondentů marihuanu, poté 9,5 % extázi. Zbytek 79 % dotázaných tento pojem nezná. Graf 15 ukazuje zaměření školních preventivních programů a účast ţáků v nich. 35 % všech respondentů uvedlo, ţe se preventivního programu nikdy neúčastnila. Zbylých 65 % v otevřených odpovědích popsalo, čeho se týkal. Drtivá většina se účastnila programů, které se zabývaly drogami obecně. Výjimečně se potom preventivní programy týkaly prevence pití alkoholu kouření a bezpečnosti na internetu.

50

60%

56.0%

50% 40%

35.0%

30% 20% 10% 2.6%

3.7%

2.6%

kouření

alkohol

internet

0% nezúčastnil/a jsem se

drogy obecně

Graf č. 15:Preventivní programy a jejich náplň

Ţáci se nejčastěji preventivních programů účastnili ve škole. 28 % dotazovaných navštívilo zařízení, které se zabývá drogovou prevencí. Zbytek zaznamenal preventivní činnost v rámci své zájmové činnosti a komunity.

zařízení zabývající se prevencí

28.5%

komunita

0.8%

zájmvá činnost

2.4%

škola

68.5%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

Graf č. 16: Místo, kde se ţáci účastnili preventivních programů

Ţáci byli dotázáni v otázce přínosu preventivních programů. Téměř třičtvrtiny respondentů uvedly, ţe preventivní programy slouţí k získání informací o dané problematice, coţ je jeden z hlavních cílů primární prevence. Z dat vyplývá, ţe i ţáci,

51

kteří se nikdy preventivního programu neúčastnili, vědí co od něj čekat. Desetina ţáků uvedla, ţe jsou tyto programy zbytečné. 80%

73.0%

70% 60% 50% 40% 30% 16.4%

20% 10.6% 10% 0% žádný, jsou zbytečné

získání informací a dané problematice

léčba a prevence závislostí

Graf č. 17: Přínos preventivních programů – situace v celém souboru

Poslední otázka mapovala, zda ţáci vědí, kdo je to metodik prevence a jestli mají povědomí o tom, s čím by jim mohl pomoci. 85 % všech ţáků odpovědělo, ţe neví, kdo to je a ani netuší, s čím by se na něj mohli obrátit. Jen 28 ţáků (většina z jedné třídy, jejichţ třídní učitelkou je právě školní metodička), odpovědělo, ţe ví. V otázce pomoci ze strany školního metodika prevence se odpovědi lišily, většina zahrnovala osobní problémy, pomoc při zbavování se závislosti a šikany.

3.3 Analýza hypotéz 1. hypotéza: Ţáci odborného učiliště mají větší zkušenosti s uţíváním marihuany neţ ţáci maturitních oborů. V dotazníku tuto hypotézu zjišťují otázky číslo 2 a 6.

52

100.0% 90.0% 80.0% 70.0% 60.0% 50.0%

92.2% 93.7%

40.0% 30.0% 20.0%

44.4% 47.6%

55.6% 52.4%

10.0%

7.9% 6.3%

0.0% užil/a marihuanu

neužil/a marihuanu učňovské obory

v součastnosti užívá

v součastnosti neužívá

maturitní obory

Graf č. 18:Zkušenosti s marihuanou a její konzumace v současnosti - odpovědi dle oboru

Z grafu 18 vyplývá, ţe rozdíl v hodnotách mezi učňovskými a maturitními obory v sebraných datech je v oblasti uţívání marihuany zanedbatelný. V otázce uţití drogy v minulosti, vyšel Pearsonův chí-kvadrát test X2=0,17 a statistická významnost p = 0,68, v otázce současného uţívání drogy byly potom hodnoty X2=0,17 a p=0,45. Na hladině významnosti α=0,05 zamítáme nulovou hypotézu, p > 0,05 hypotéza je falsifikována. Způsob ukončení studia nehraje ve zkušenostech s marihuanou roli. 2. hypotéza: Ţáci s přímou zkušeností s drogou povaţují preventivní program za méně přínosný neţ ţáci bez této zkušenosti. V dotazníku se k této hypotéze vztahují otázky číslo 17 a 19.

53

69.0%

účastnil/a se prev. programu

60.6% 31.0%

neúčastniů/a se prev. programu

39.4% 8.0% 13.4%

prev. program nemá přínos

92.0% 86.5%

prev. program má přínos 0%

10%

20%

30%

neužil/a drogu

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

užil/a drogu

Graf č. 19:Názor na preventivní programy - třídění odpovědí dle uţití drogy

Graf 19 ukazuje, ţe mezi ţáky, kteří drogu nikdy neuţili, povaţuje preventivní program za zbytečný 8 %, mezi uţivateli marihuany sdílí tento názor 13,5 % ţáků. Hodnoty rozdílů u odpovědí na otázku účasti na preventivních programech jsou X2 =1,44 a p = 0,23, mezi odpověďmi na otázku týkající se přínosu preventivních programů pak X2=1,50 a p=0,22. Na hladině významnosti α=0.05 zamítáme nulovou hypotézu, p > 0,05 hypotéza je falsifikována. 3. hypotéza: Dívky budou mít obdobnou zkušenost s marihuanou jako chlapci. V dotazníku tuto hypotézu zjišťují otázky číslo 2 a 6.

54

100.00% 90.00% 80.00% 70.00% 60.00% 50.00%

93% 93.40%

40.00% 30.00% 20.00%

48.70% 43.40%

56.60% 51.30%

10.00% 7% 6.60% 0.00% užil/a marihuanu

neužil/a marihuanu dívky

v současnosti užívá

v současnosti neužívá

chlapci

Graf č. 20:Zkušenosti s marihuanou a její konzumace v současnosti - tříděno dle pohlaví

Graf i výpočty potvrzují hypotézu, mezi dívkami a chlapci nejsou výrazné rozdíly v uţívání marihuany. Ze sebraných dat vyplývá, ţe dívky uţily marihuanu v necelých 49 %, chlapci potom v 43 %. Rozdíly odpovědí v otázce uţití marihuany v minulosti je X2 = 0,50 a p = 0,48 a uţívání v současnosti X2 = 0,0,2 a p = 0,89. Na hladině statistické významnosti α=0.05 nemůţeme zamítnout nulovou hypotézu.

3.4 Diskuze Celý výzkum probíhal jeden měsíc. Nejprve jsem oslovila tři školy, z čehoţ mi všechny vyšly maximálně vstříc a výzkum jsem u nich mohla provést. Dotazníky jsem zadávala ve třídách sama, po domluvě s učitelem, nejčastěji však v hodinách občanské nauky nebo základů společenských věd. Při zadávání jsem se převáţně na odborných učilištích setkala s neporozuměním některých otázek, ale vše jsme si řádně vysvětlili a objasnili. Ţáci byli jak při vyplňování, tak i zadávání velmi otevření, nebáli se na cokoli zeptat a k dotazníku přistupovali vstřícně. Výzkum byl pro mě velmi přínosný. Určitě jsme si zlepšila komunikační schopnost, především ve vztahu k ředitelům škol a třídním učitelům. Zpracovávání dat bylo vzhledem k počtu respondentů časově náročné, ale získaná data mě velmi překvapila, coţ také dokazuje falsifikace dvou uvedených hypotéz. Velmi znepokojivé mi přišlo zjištění, ţe 95% všech ţáků neví, kdo je na jejich škole školní metodik prevence a ani 55

neví, s jakým problémem se na něj obrátit. I z mé středoškolské zkušenosti se tato funkce nijak nepromítala do školského ţivota, coţ si myslím, ţe je v otázce primární prevence zásadní chyba a školy by s tímto nedostatkem měly pracovat. Většina realizovaných preventivních programů Národním vzdělávacím ústavem, je zaměřena na prevenci kouření, uţívání alkoholu a řízení pod vlivem omamných látek. Méně frekventované jsou pak kampaně zaměřené na prevenci návykových látek. Prevence patologického hráčství není, bohuţel, ústavem realizována vůbec. Osobně si myslím, ţe by se problematika drog u dětí měla stát více prioritní nejen pro MŠMT, které vytváří preventivní pokyny pro školy, ale také pro školy samotné. Systém metodiků prevence, ať na krajské úrovni, nebo na školách je, dle mého názoru, nedostatečný. Z mé vlastní zkušenosti ani na základní, ani na střední škole nebyla úroveň preventivních programů organizovaných školou dostatečná. Naopak návštěva centra, specializovaného na preventivní programy a utuţování školního kolektivu, ve mně zanechaly kladný záţitek. Myslím si, ţe školy by se měli častěji obracet na tyto organizace a s prevencí si nechat poradit, inspirovat se.

56

Závěr Problematika návykových látek u mladistvých je stále aktuálnějším tématem. Podle zprávy Národní monitorovacího střediska pro drogy a závislosti bylo v roce 2014 Policií České republiky a Celní správou zajištěno aţ 558 kg marihuany a 77 tisíc rostlin konopí (Mravčík, V. et al. 2014). Bakalářská práce hodnotí zkušenosti ţáků různých typů středních škol s uţíváním marihuany. Obsahuje teoretickou část, která vymezuje pojmy z oblasti drog a závislostí. Uvádí systém dělení drog a popisuje jejich skupiny společně s nejznámějšími zástupci. Popisuje také systém prevence a jeho konkrétní podobu na školách. Podrobně se zabývá konopím, jeho historií, moţným vyuţitím v různých odvětvích lidského ţivota a dopadem na lidský organismus. Empirická část popisuje výsledky výzkumu na třech středních školách s celkovým počtem respondentů 189. Výsledky ukazují, ţe více neţ 77 % všech ţáků má buď přímou, nebo nepřímou zkušenost s nelegální látkou, 47 % respondentů v minulosti uţilo drogu. Výzkum dále prokázal značné nedostatky škol v oblasti prevence a funkce školního metodika prevence. Ţáci ve většině nevědí, na koho se v případě potřeby obrátit. Pouze 15 % z celkového souboru 189 ţáků ví, kdo je na škole metodik prevence. Centrum pro výzkum veřejného mínění provedlo v květnu 2015 průzkum, který dokazuje, ţe 88 % všech dotázaných (1043 respondentů starších 15 let) vnímá uţívání drog v České republice, jako problém., 51 % dokonce tento problém vnímá v okolí svého bydliště (Mravčík, V. et al. 2014). Proto mi přijde zajímavé, ţe více neţ 90 % všech dotázaných uvedlo, ţe v současné době drogu neuţívá. Překvapivým zjištěním také bylo, ţe polovina ţáků povaţuje marihuanu za nebezpečnou, z čehoţ vyplývá, ţe i její uţivatelé si uvědomují moţná rizika. Více 60 % oslovených ţáků zastává názor, ţe by se marihuana měla legalizovat pro medicínské účely, polovina respondentů, však nedokázala uvést ţádný léčivý účinek této látky.

57

Shrnutí Bakalářská práce se zabývá srovnáním zkušeností vybraných ţáků středních škol s uţíváním marihuany. Porovnává přímé i nepřímé zkušenosti na třech typech středních škol. Teoretická část je rozdělena do dvou kapitol. Ta první se zabývá základními pojmy a tříděním z oblasti návykových látek, závislostí a prevence. V druhé kapitole nalezneme komplexní informace o konopí. Pohled na konopí jako rostlinu, ale také jeho vyuţitelnost v průmyslu nebo medicíně. V neposlední řadě práce seznamuje s konopím jako drogou, marihuanou, hašišem a konopným olejem. Empirická část práce je postavená na dotazníkovém kvantitativním šetření mezi záměrným výběrem, 189 respondenty. Osloveny byly tři střední školy, gymnázium, střední odborná škola a odborné učiliště. Pomocí uzavřených i otevřených otázek bylo zkoumáno, zda mají tito ţáci s marihuanou zkušenosti a okolnosti uţívání. Dotazník se také zaměřil na preventivní programy a názory ţáků na ně.

Summary The aim of this Bachelor thesis is to compare experiences of students of selected high schools with marijuana. It compares direct and indirect experiences of students of three different school types. The theoretical part is divided into two parts. The first one is about basic terms and about classification of addictive drugs, addiction and prevention. In the second part there are more complex information about cannabis. The view of cannabis as plant and its usage in medicine and industry. Also there are information about cannabis as a drug, marijuana, hashish and hemp oil. The empirical part is based on the questionnaire quantitative research made on 189 respondents. The research took place on grammar school, secondary technical school and training school. With help of the open and closed questions was investigated whether these students have experiences with marijuana or not. Examined were also circumstances of usage of this drug. Questionnaire also focused on preventive programs and students’ opinions on it.

58

Seznam použité literatury BOOTH, Martin. Konopí: dějiny. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Jaroslava Kočová. Praha: BB art, 2004. ISBN 80-7341-348-5. BOUDOVÁ, Jaroslava, Linda FRÖHLICHOVÁ, Marcela KRUNCLOVÁ, Dana MARTINKOVÁ, Marie NEJEDLÁ, Marcela PAVLÍKOVÁ, Jitka REISSMANNOVÁ a Anna SLÁDKOVÁ. Program Škola podporující zdraví adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy zdraví. Vydání první. Praha: Klinika v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-807422-406-5. DEAN, A. G. Et al. The Epi Info manual:version 6.02. A word processing, database and statistic systém for public health on IBM-compatible microcomputers. 1st Ed. London: Brixton Books, 1994. 470 p. ISBN 9781873937211. GANERI, Anita. Drogy: od extáze k agonii. 1. vyd. Praha: Amulet, 2001. Alfabet. ISBN 80-86299-70-8. GUCKÝ, Tomáš. Toxikologie omamných a psychotropních látek. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISBN 978-80-244-4537-3. HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. et al. Závislost známá neznámá. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1996. 168s. ISBN 80-169-277-8. HOLLAND, Julie. Tráva: kompletní průvodce světem marihuany v medicíně, vědě, kultuře a politice. Hodkovičky [Praha]: Pragma, c2014. ISBN 978-80-7349-408-7. KACHLÍK, Petr. Mapování drogové scény, aktivit a úrovně protidrogové prevence na Masarykově univerzitě: škola a zdraví pro 21. století, 2011. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita ve spolupráci s MSD, 2011. ISBN 978-80-210-5724-1.

59

KALINA, Kamil. Úvod do drogové politiky: základní principy, pojmy, přístupy a problémy. In KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 15 – 25. ISBN 80-86734-05-6.

KALINA, Kamil. Modely závislosti a přístupy v pomoci. In KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 68 – 78. ISBN 80-86734-05-6. KALINA, Kamil. Rozšiřování terapeutických moţností. In KALINA K. et al. Drogy a drogové závislosti 2: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 103 – 110. ISBN 80-86734-05-6. KALINA, Kamil. Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha: Filia nova, 2001. ISBN 80-238-8014-4. KUDRLE, Stanislav. Psychopatologie závislosti a kodependence. In KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 107 – 114. ISBN 80-86734-05-6. KUDRLE, Stanislav. Bio-psycho-socio-spirituální model jako východisko k primární, sekundární a terciární prevenci. In KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, s. 145 – 150. ISBN 80-86734-05-6. MINAŘÍK, Jakub, KMOCH Vladimír. Přehled psychotropních látek a jejich účinků. In KALINA K. et al. Klinická adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2015, s. 49 – 84. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4331-8. Mezinárodní standardy prevence užívání drog. 1. vyd. v jazyce českém. Překlad Jiří Bareš. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, 2014. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-097-1. MIOVSKÝ, Michal. Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-0865-2. 60

MRAVČÍK, V. et. al. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014 [Annual Report on Drug Situation 2014 – Czech Republic]. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky. ISBN 978-80-7440-134-3. NEŠPOR, Karel a Hana PROVAZNÍKOVÁ. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami pro rodiče a pedagogy. 2., rozšíř. vyd. Praha: Fortuna, 1997. ISBN 80-7071-050-0. NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. 4., rozš. vyd. Praha: BESIP, 1997. NEŠPOR, Karel, Ladislav CSÉMY a Hana SOVINOVÁ. Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. Národní program zdraví. ISBN 80-7071-110-8. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 4 vid., aktualiz. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-908-8. NOŢINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1997. ISBN 80-85917-36-X. RADIMECKÝ, Josef a Barbara JANÍKOVÁ, DANĚČKOVÁ, Tereza (ed.).Prevence a adiktologie pro odborníky pracující v ústavní výchově a preventivně výchovné péči: učební podklady ke kurzu. 1. vyd. Praha: Centrum adiktologie PK 1. lékařské fakulty a VFN, Univerzita Karlova, 2007. ISBN 978-80-239-9961-7. ROBINSON, Rowan. Velká kniha o konopí. 3. vyd. Praha: Volvox Globator, 2004. ISBN 80-7207-532-2. ŠTABLOVÁ, Renata a Břetislav BREJCHA. Drogy: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2005. ISBN 80-7251-186-6.

61

TYŠER, Jiří. Školní metodik prevence: soubor materiálů. 1. vyd. Most: Hněvín, 2006. ISBN 80-86654-17-6. Internetové zdroje BRANT, Emma. Where in the world can you legally smoke cannabis? In: Newsbeat [online].

2015

[cit.

2016-03-24].

Dostupné

z:

http://www.bbc.co.uk/newsbeat/article/29834450/where-in-the-world-can-you-legallysmoke-cannabis KACHLÍK, P. Návykové látky, rizika jejich zneuţívání a moţná prevence [online] 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2003, září [cit. 2011-08-04]. Dostupný z WWW. KOCIÁN, Petr. Konopí seté. In: Květena ČR [online]. 2003 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=185 KOVÁŘ, Ladislav. CANNABIS SATIVA L. – konopí seté / konopa siata. In: Botany.cz [online]. 2012 [cit. 2016-03-24]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/cannabissativa/ TRČKA, Jan Vít. Konopí v české a moravské lidové kultuře. In: Legalizace [online]. 2015

[cit.

2016-03-24].

Dostupné

z:

http://www.magazin-

legalizace.cz/cs/articles/detail/254-konopi-v-ceske-a-moravske-lidovekulture?rubricId=9

62

Seznam grafů Graf č. 1:Zastoupení respondentů v jednotlivých ročnících ........................................... 41 Graf č. 2:Věkové rozvrstvení sebraného vzorku ............................................................. 41 Graf č. 3:Srovnání zkušeností respondentů z nelegální návykovou látkou v celém souboru a dle ročníků ...................................................................................................... 42 Graf č. 4:Uţívání návykových látek v celém souboru .................................................... 42 Graf č. 5:Zastoupení kuřáků tabáku v celém souboru..................................................... 43 Graf č. 6:Srovnání věku první zkušenosti s tabákem v celém souboru .......................... 44 Graf č. 7:Srovnání zkušeností ţáků s marihuanou v celém souboru a dle ročníků ......... 45 Graf č. 8:Místo setkání s marihuanou, hodnoceno v celém souboru .............................. 45 Graf č. 9:Frekvence uţívání marihuany v celém souboru............................................... 46 Graf č. 10:Důvody uţívání marihuany v souboru n = 107.............................................. 47 Graf č. 11:Uţivatelé marihuany v okolí ţáků situace v celém souboru .......................... 48 Graf č. 12:Názory ţáků na marihuanu jako léčivo, její legalizaci a otázku bezpečnosti uţívání ............................................................................................................................. 48 Graf č. 13:Názory respondentů na léčivé účinky marihuany .......................................... 49 Graf č. 14:Hlavní účinky marihuany – situace v celém souboru a dle zkušeností s THC ......................................................................................................................................... 50 Graf č. 15:Preventivní programy a jejich náplň .............................................................. 51 Graf č. 16:Místo, kde se ţáci účastnili preventivních programů..................................... 51 Graf č. 17:Přínos preventivních programů – situace v celém ......................................... 52 Graf č. 18:Zkušenosti s marihuanou a její konzumace v současnosti - odpovědi dle oboru ............................................................................................................................... 53 Graf č. 19:Názor na preventivní programy - třídění odpovědí dle uţití drogy ............... 54 Graf č. 20:Zkušenosti s marihuanou a její konzumace v současnosti - tříděno dle pohlaví ......................................................................................................................................... 55

63

Seznam obrázků Obr. č. 1: Rozdělení drog dle míry rizika (Kalina K. et al., 2015)................................... 7 Obr. č. 2: Schéma protidrogové prevence (UNODC, 2013) ........................................... 20 Obr. č. 3 : Zásady programu podporující zdraví (Nejedlá, M. 2015) ............................. 22 Obr. č. 4: Konopí seté - květenství (Kovář, L. [online] 2012) ........................................ 29 Obr. č. 5: Konopí seté – četný list (Kovář, L. [online] 2012) ........................................ 29 Obr. č. 6: Konopí seté (Kovář, L. [online] 2012)............................................................ 30 Obr. č. 7: Konopí seté (Kovář, L.[online] 2012)............................................................. 30 Obr. č. 8: Změna koncentrace THC (Gucký, G. 2015, s. 82) ......................................... 37 Obr. č. 9: Typologie konopných raušů (Miovský, M., 2008 str. 238) ............................ 38

Seznam tabulek Tab. č. 1: Frekvence uţívání marihuany v souboru ţáků, kteří uvedli, ţe drogu někdy uţili.................................................................................................................................. 43 Tabulka č. 2: Přehled věků při prvním uţití marihuany, situace v souboru n = 88 ........ 47 ¨

Seznam příloh Příloha 1 ............................................................................................................................ 4

64

Příloha 1 Váţené ţákyně, váţení ţáci, jsem studentkou speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Právě drţíte v rukou krátký dotazník k mé bakalářské práci s názvem Zkušenosti ţáků vybraných středních škol s uţíváním marihuany. V dotazníku naleznete dvacet otázek, které mají různé formy odpovědí. Není-li uvedeno jinak, vyberte, prosím, u kaţdé otázky pouze jednu moţnost. Jestliţe je potřeba odpověď upřesnit nebo zvolit jinou, neţ je nabízena, vyuţijte linku Závěrem bych Vás chtěla ubezpečit, ţe veškeré informace, které poskytnete, jsou důvěrné a anonymní. Slouţit budou pouze pro potřeby mé bakalářské práce a pouze já je bud zpracovávat. V případě jakýchkoli dotazů mě neváhejte kontaktovat na mailové adrese [email protected].

Ročník:…………………………… Jsem ţena/muţ (nehodící se škrtněte) Věk:……………………………….

1. Setkal/a ses někdy s nelegální návykovou látkou? (moţno uvést více odpovědí) Uveď:…………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 2. Jaké drogy jsi uţil/a v minulosti? Uveď:…………………………………………………………………………… Kolikrát jsi drogu v minulosti uţil/a? Uveď:…………………………………………………………………………. Bereš v současné době nějaké drogy? Uveď:…………………………………………………………………………….

3. Ve vztahu k tabáku jsem: a. Nekuřák/nekuřačka b. Bývalý kuřák/kuřačka c. Aktivní kuřák/kuřačka Měsíčně vykouřím:……………….…...…… d. Aktivní kuřák/kuřačka Denně vykouřím:…………………………… 4. V kolika letech jsi uţil/a tabák poprvé? a. > 10 let b. 10 – 12 let c. 13 – 15 let d. 16 – 18 let e. > 18 let 5. Setkal/a ses někdy s marihuanou? a. Ano, sám jsem ji vyzkoušel/a b. Ano, ale neuţíval/a jsem ji -> otázka číslo 12 c. Ne, nesetkal/a jsem se s ní -> otázka číslo 12 6. Kde ses poprvé s marihuanou setkal/a? a. Doma b. Venku (ulice, park, dovolená,…) c. Ve škole d. V baru, hostinci e. Jinde Uveď:…………………………………………… 7. Jak si obvykle marihuanu sháníš? a. Koupím ji b. Vypěstuji ji c. Dostávám ji d. Jinak Uveď:……………………………………………

8. Jak často marihuanu uţíváš? a. Několikrát do roka b. Několikrát do měsíce c. Jednou do týdne d. 2-3x týdně e. Kaţdý den f. Jinak Uveď:…………………………………………… 9. Co tě vede k uţívání marihuany? a. Zvědavost b. Spirituální důvody c. Stavy, které navozuje (relaxace, uvolnění) d. Chci zapadnout e. Z nudy f. Jiné Uveď:…………………………………………… 10. V kolika letech jsi marihuanu vyzkoušel/a poprvé? a. < 10 let b. 10 – 12 let c. 13 – 15 let d. 16 – 18 let e. < 18 let f. Jinak. Uveď:…………………………………………… 11. Znáš někoho, kdo marihuanu uţívá? Pokud ano, kam bys je zařadil? (moţno více odpovědí) a. Rodina b. Spoluţáci, kamarádi c. Náhodní známí d. Jiní Uveď:…………………………………………… 12. Myslíš si, ţe je marihuana vhodná jako léčivo? a. Ne

b. Ano Jaké zdravotní problémy léčí? Uveď:………………………………………………… 13. Myslíš si, ţe by se marihuana měla legalizovat? a. Ano b. Ano, ale jen pro medicínské účely c. Ne 14. Povaţuješ marihuanu za nebezpečnou? a. Ne b. Ano Jaké má negativní účinky? Uveď:………………………………………………… 15. Jaké jsou podle tebe převažující účinky marihuany na lidský oranismus? a. Neutrální (bez účinku) b. Méně stimulační c. Více stimulační d. Méně tlumivé e. Více tlumivé f. Jiné Uvěď:…………………………………………… 16. Znáš pojem startovací droga? Pokud ano, uveď příklad: …………………………………………………………………………………… 17. Účastnil ses někdy preventivního programu? a. Ne b. Ano Čeho se týkaly? Uveď:…………………………………………… 18. Kde ses preventivního programu účastnil? a. Ve škole b. V rámci zájmové činnosti c. V místě bydliště (komunita) d. V zařízení, které se tím zabývá

e. Jinde Uveď:…………………………………………… 19. Jaký je přínos protidrogových preventivních programů? a. Ţádné. Jsou zbytečné b. Získání informací o dané problematice c. Léčba a prevence závislostí d. Jiné Uveď.:…………………………………………… 20. Víš, kdo je metodik prevence na vaší škole? a. Ano b. Ne Uveď, s jakými problémy by ti mohl pomoci: ……………………………………………………………………………………

Děkuji za vaši otevřenost a zodpovězené otázky. Jana Peldová