Masarykova Univerzita

Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Katedra psychologie

Vliv médií a informačních technologií na osobnost dětí Diplomová práce

Autor práce: Bc. Jana Novotná Vedoucí práce: prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.

Brno 2016

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně, 20. dubna 2016

…............................................. Bc. Jana Novotná

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své diplomové práce Prof. PhDr. Rudolfu Kohoutkovi, CSc., za trpělivost, rady a pomoc, které mi velmi pomohly při tvorbě této práce.

Bibliografický záznam Anotace Práce pojednává především o problematice vlivů médií a informačních technologií, které vyplňují čas dětí v jejich volném čase. Zabývá se tedy vlivy médií a informačních technologií, jak pozitivními tak i negativními, na vývoj dítěte. Zaměřena je na volný čas dětí mladšího školního věku a pubescentů, na jejich trávení volného času a pouţití těchto moderních médií. Dotazníkového šetření se zúčastnily děti z jedné konkrétní základní školy v Prostějově. Cílem práce bylo zjistit náplň jejich volného času a zároveň postihnout čas věnovaný přípravám na vyučování.

Annotation The thesis is concerned particularly with the influence of media and informational technologies that fulfil the time of children in their free time. It deals with the influence of media and informational technologies, not just positive but also negative one, on the development of the child. It is focused primary on the free time of children in young school age and pubescent children, on their spending of free time and the usage of these modern media. The questionnaires were given among learners at one concrete primary school. The aim was to find out the content of their free time and at the same time to describe the time dedicated to the preparation for lessons at school.

Klíčová slova volný čas, krouţky, koníčky, zájmy dětí, základní škola, pubescent, mladší školní věk, volnočasové aktivity, média, komunikační technologie, výchova mimo vyučování

Key words leisure time, hobbies, children’s range of interests, primary school, pubescent, young school age, leisure time activities, media, communication technologies, out of school education

Obsah Obsah ..........................................................................................................................................5 Úvod............................................................................................................................................7 I)

TEORETICKÁ ČÁST .........................................................................................................9

1.

Teoretická východiska .......................................................................................................10 1.1.

Co jsou to média .......................................................................................................10

1.2.

Vztah mezi médiem a uživatelem............................................................................11

1.3.

Důsledky pasivity .....................................................................................................12

2.

Druhy médií .......................................................................................................................14 2.1.

Elektronická média ..................................................................................................14

2.1.1.

Televize ..................................................................................................................14

2.1.2.

Rozhlas ...................................................................................................................15

2.1.3.

Počítač a internet ....................................................................................................16

2.1.4.

Telefon a mobilní telefon .......................................................................................17

2.2.

Tištené média ............................................................................................................18

2.2.1. 3.

Knihy a tisk.............................................................................................................18

Osobnost dětí .....................................................................................................................20 3.1.

Racionálně - kognitivní vývoj ..................................................................................20

3.2.

Emoční a sociální vývoj ...........................................................................................21

4.

Pouţívání médií mládeţí a dětmi ......................................................................................23 4.1.

5.

Multitasking – narušená pozornost ........................................................................24

Pozitivní a negativní působení...........................................................................................25 5.1.

Na edukaci ve škole ..................................................................................................25

5.2.

Na duševní zdraví .....................................................................................................27

5.3.

Na sebevýchovu ........................................................................................................28

5.4.

Na trávení volného času ...........................................................................................28

5.5.

Spolužáků, kamarádů ..............................................................................................29

5.6.

Učitelů........................................................................................................................30

5.7.

Rodičů........................................................................................................................31

II)

PRAKTICKÁ ČÁST .....................................................................................................32

6.

Vlastní výzkumná část .......................................................................................................33 6.1.

Cíle výzkumu ............................................................................................................33

6.2.

Výzkumný vzorek, metoda výzkumu, podmínky výzkumu .................................33

6.3.

Vyhodnocení odpovědí s grafickým znázorněním ................................................34

7.

Vyhodnocení výzkumu ......................................................................................................59

8.

Závěr ..................................................................................................................................62 8.1.

9.

Závěry pro pedagogickou teorii a praxi .................................................................62

Shrnutí ...............................................................................................................................65

10.

Summary ........................................................................................................................66

11.

Povinná literatura ...........................................................................................................67

12.

Seznam příloh ................................................................................................................70

13.

Přílohy ............................................................................................................................72

Příloha č. 1 - dotazník .........................................................................................................72

Úvod Téma své diplomové práce „Vliv médií a komunikačních technologií na osobnost dětí“ jsem si zvolila především z toho důvodu, ţe jsem po ukončení svého bakalářského studia učila na plný úvazek na základní škole v Prostějově, kde jsem viděla některé děti, jak během přestávky a dokonce i v hodinách pouţívaly své mobilní telefony, playstation (PSP) nebo i tablety. Zjištění, ţe děti umí s těmito technologiemi velmi dobře zacházet a ţe většinu své přestávky tráví hraním her na svých mobilech a PSP či na tabletu, bylo pro mě docela šokující. Kladla jsem si tedy otázku, zda současné děti nejsou komunikačními technologiemi a médii příliš ovlivňovány. Dle mého názoru je velký rozdíl v tom, jak mohou média a komunikační technologie ovlivnit dospělého člověka nebo děti a mládeţ. Domnívám se, ţe dospělý člověk se totiţ na rozdíl od dětí dokáţe lépe s působením médií vyrovnat, a to i přesto, ţe někdo tomu podléhá více, někdo zase méně. Vţdy záleţí na osobnosti člověka, na prioritách, zkušenostech, znalostech, dovednostech apod. Ale děti ještě nemají dostatek zkušeností, znalostí a dovedností, tak do jaké míry pak tedy média ovlivňují děti? Tato otázka byla pro mě zásadní při výběru mého témata. Také si myslím, ţe toto téma je stále více aktuální. I já jsem na základní škole viděla, jak děti ve škole během přestávky pouţívají různé média a informační technologie. Často jsem se setkávala u dětí s problémy, jako je nepozornost, hyperaktivita, nezájem o jakékoliv učivo atp. Dokonce na škole, kde jsem vyučovala, byl proveden výzkum, ze kterého bylo zjištěno, ţe se děti ve škole nudí. Znamená to, ţe se zhoršila se kvalita výuky natolik, ţe by všichni učitelé dělali svou práci špatně nebo je problém v dětech, v jejich pozornosti a soustředění, které mohou mít díky médiím a informačním technologiím narušené? Tuto otázku jsme si často kladla, protoţe jsem se vţdy snaţila mít svou výuku natolik pestrou, aby se v mých hodinách ţáci nenudili a zároveň se toho i dost naučili. Výsledky ankety mě překvapily a tak jsem se rozhodla téma své bakalářské práce „Pedagogicko-psychologické aspekty volnočasových aktivit ţáků na základní škole a gymnáziu v Prostějově“ rozšířit a zaměřit se tak na vyuţití médií a informačních technologií dětmi a v jejich volném čase. Práce je rozdělena na dvě části, a to teoretickou a praktickou.

7

V teoretické části jsem začala kapitolou zabývající se teoretickými východisky, konkrétně otázkou, co jsou to média, jaký je vztah mezi uţivatelem a médii a jaké jsou důsledky pasivity. Následně jsem rozebrala i určité druhy médií a poté jsem se zaměřila na osobnost dětí a její vývoj. Čtvrtá kapitola je o pouţívání médií mládeţí a dětmi a na závěr jsem věnovala kapitolu negativnímu a pozitivnímu působení. V podkapitolách jsem uvedla pozitivní a negativní působení na edukaci ve škole, duševní zdraví, sebevýchovu, trávení volného času a působení učitelů a rodičů. Tímto jsem zakončila svou teoretickou část. V praktické části jsem uvedla cíle výzkumu, metodu, jakou byl výzkum prováděn, výzkumný vzorek a podmínky, za kterých byl výzkum prováděn. Potom následuje vyhodnocení odpovědí v podobě různých typů grafů a tabulek. Téměř u kaţdé otázky jsem uvedla graf nebo tabulku, nebo oboje a pomocí tohoto grafického znázornění jsem své výsledky zhodnotila. Zjišťovala jsem, jak děti tráví svůj volný čas, jakým způsobem, kolik času jim zabere příprava do školy a zda mají dostatek volného času pouze pro sebe. Poté jsem se zaměřila více na vyuţití médií a informačních technologií a zjišťovala jsem také, zda mají děti povědomí o prospěšnosti nebo neprospěšnosti médií. Pomocí zjištěných výsledků jsem se snaţila vypracovat ucelený pohled na trávení volného času dětí a jejich pouţívání médií a komunikačních technologií.

8

I) TEORETICKÁ ČÁST

9

1.

Teoretická východiska 1.1.

Co jsou to média

,‚Pojem médium byl odvozen z lat. médium, tj. prostředí, střed a obecně pod pojem médium zahrnujeme jakoukoli skutečnost, která nám zprostředkovává jinou skutečnost;“ (Petříková, Štěpánek, 1998; str. 11) Při přenosu informací mezi dvěma lidmi má médium funkci prostředníka, v podstatě je takový přenašeč zprostředkovávající informaci určitému příjemci nebo skupině příjemců. Jinak řečeno, médium je určitá forma transferu informací. Proto lze obecně prohlásit jakékoliv komunikační prostředky médiem. (Petříková, Štěpánek, 1998) V dnešní době se pouţívá často také termín masmédia aneb masová média, coţ nám v podstatě říká, ţe se jedná o hromadné sdělovací prostředky, které se zabývají produkcí, reprodukcí a distribucí. Masmédia hrají opravdu velkou roli v začlenění do společnosti. Zajímavé je zjištění, ţe dříve takto nebyly média označovány. Dříve totiţ měly média jiný účel. ‚‚Nejpřímější a nejstarším médiem je řeč, která umoţnuje vyjadřovat pocity a myšlenky a bezprostředně je sdělovat ostatním.“ (Buermann, 2009; str. 12) Důleţité pro řeč především je, aby se posluchač a mluvčí nacházeli na stejném místě současně. U vývoje médií ale není tato skutečnost tak důleţitá, naopak je tento poţadavek pro řeč zrušen a to ať prostorově tak časově nebo také v obojím smyslu. (Buermann, 2009) Tuto myšlenku v podstatě potvrzuje Petr Sak ve své knize Člověk a vzdělání v informační společnosti a rozděluje také média do dvou skupin: „Médiem je vše, co přenáší myšlenku či informaci od udělovatele a co zprostředkovává sdělení. Svým způsobem je tedy médiem i jazyk.“ (2007; str. 58) Dle vlastního významu však povaţujeme médium za prostředek stojící mezi příjemcem a udělovatelem. Médium tím pádem umoţnuje jejich komunikaci jednosměrně nebo oběma směry. Média dělíme na horká (např. rozhlas, film) a chladná (např. televize). Pro horká média je typická nízká participace recipientů. Chladná média poskytují prostor pro lidskou zvídavost.‘‘ (Sak, 2007; str. 58) Co se změnilo kromě významu slova média, je také obsah a způsob sdělení. Dříve byly sdělení přenášeny různými způsoby. Například malby na stěny v jeskyni, vytesané zprávy do kamene nebo později, po vynálezu knihtisku, to byly knihy. Do doby, neţ se

10

vynalezl knihtisk, byly tyto sdělení poskytovány jen malému mnoţství lidí. Od vynálezu knihtisku bylo moţné publikovat knihy a tak mohly být sdělení poskytnuta širšímu okruhu lidí. Ale ani tento vynález nemohl například přenést sdělení tak jednoduše na druhý konec světa. Také obsah sdělení se měnil s časem. Podobně tomu bylo i u komunikačních médií. Televize měla prvně spíše slouţit jako informační média. Ale v knize Uwe Buermanna stojí, ţe: ‚‚S rozšířením daného média a s tím souvisejícím pouţíváním soukromými osobami se změnil i způsob komunikace a druh komunikovaných obsahů.“ (2009; str. 20) Trochu jinak tomu bylo u televize i rádia. Ty byly od samého počátku vyuţívány nejen jako informační média, ale také za účelem zábavy. U televize byl sice s jejím znovuzavedením po druhé světové válce pokus o to, aby byl zdůrazněn především její informační a vzdělávací aspekt, bohuţel ale i v těchto letech ovládly obrazovky velké zábavní pořady, sportovní přenosy a zvláště pak kriminální filmy. Tyto pořady byly hlavně ty, které přivedly lidi před obrazovku, nikoliv vyloţeně informační programy. (Buermann, 2009)

1.2.

Vztah mezi médiem a uživatelem

„Bez vrozené lidské náchylnosti věřit svým smyslům by sdělovací prostředky nemohly existovat“ (Mander, 2000; str. 242). Jiţ jsem zmínila význam slova média a také jeho vývoj. Nyní bych ráda napsala pár slov o vztahu mezi médiem a uţivatelem. Patří to také mezi jedno z hledisek vývoje médií a to je vztah uţivatele k příslušnému médiu z hlediska jeho aktivity. V podstatě jde o to, ţe ‚‚některé počitky si vynucují naši pozornost, zatímco jiné můţeme vnímat jenom tehdy, kdyţ se na ně plně soustředíme. Takové graduální rozdíly existují také u jednotlivých médií.‘‘ (Buermann, 2009; str. 23). Začala bych nejprve televizí. Uwe Buermann ve své knize zmiňuje, jaký vliv má televize na diváka. ‚‚Souhrnně lze konstatovat, ţe je utlumována celková vůle člověka, jakmile se zdrţuje před obrazovkou, lhostejno, jaké obsahy studuje a jak silně se ho ukazované obrazy a obsahy emocionálně dotýkají.“ (2009; str. 27) Na základě tohoto tvrzení, můţeme najít i důvod toho, proč je médium tak snadné zapnout, ale proč naopak máme problémy s tím ho opět vypnout. Vysvětlení je zcela jednoduché – důvod spočívá v médiu samotném. (Buermann, 2009)

11

Co se týká rádia, i tam proběhla určitá změna. ‚‚Také zvuková média, v první řadě rádio, prodělala za posledních sto let vývoj, který posluchače, přinejmenším co do tendence, vede stále více k pasivitě.“ (Buermann, 2009; str. 27) Mnoho stanic si vytváří celkovou tvorbu programu s tím, ţe posluchači nevěnují poslechu téměř ţádnou pozornost a dává tak kaţdému posluchači svobodu selektivního vnímání. Z tohoto důvodu si za poslední desetiletí mnoho mladých lidí zvyklo na neustálé akustické podbarvení. Podporováno je to i obchodními domy a prodejnami, které začaly své prodejní prostory ozvučovat. Proto je v dnešní době hodně lidí, kteří jsou vystaveni mediálně zprostředkovávané hudbě a řeči. A bohuţel se z této permanentní zvukové kulisy brzy stane zvyk a proto je kaţdý okamţik ticha světlou výjimkou, ale i skutečným ohroţením. (Buermann, 2009) Je tedy nutno podotknout, ţe tento vývoj médií, ať uţ se jedná o televizi, rádio či jiná média, nás přivádí stále více k pasivitě. Neznamená to ale, ţe by tak obsah vzdělávacích sdělení ztrácel na významu, ale můţe to znamenat, ţe jejich vzdělávací hodnota není dána. Uwe Buermann tvrdí, ţe „informace, které jsou přijímány čistě pasivně, se nedostanou do bdělého vědomí; tím se však nemohou stát součástí úvah a nemohou být propojovány s jinými informacemi – nemohou se tedy stát vědomostní. Pasivně přijaté informace jsou proto vţdy manipulativní, bez ohledu na to, zda jsou správné či nikoli.‘‘ (2009; str. 29,30)

1.3.

Důsledky pasivity

Jak jiţ bylo naznačeno, pasivita je u médií opravdu závaţný problém. ‚‚Čím méně aktivity média od uţivatele vyţadují, tím více ji musí vynakládat sám ze sebe. Jen tak se můţe prosadit proti manipulacím, které média vytvářejí, a pouţívat je k rozmnoţování vědomostí.‘‘ (Buermann, 2009; str. 30) A právě v této chvíli je na místě si klást tyto otázky: „Jsou děti odolné vůči médiím? Umí vynakládat více aktivity, abych tak mohly pouţívat média k získání vědomostí? Dokáţou uspokojit touhy, které mají?“ V knize Jak (pře)ţít s médii od Uwe Buermanna najdeme na tyto otázky odpověď. Autor zde tvrdí, ţe co se týká médií, jsou to hlavně mladí lidé, kteří uţ nezaţili a nedokáţou si ani vzpomenout na dobu bez rádia, přehrávače, televize či kina. Tito lidé jsou v podstatě s pasivitou, kterou jim média přináší, nespokojení. Tato nespokojenost je především nevědomá a příznakem této nespokojenosti je proţívaná a odţívaná nuda. Není to ale kvůli nedostatku mediálních a jiných konzumních

12

nabídek, nýbrţ kvůli jeho nadbytku. Podstatou této nudy není nic jiného neţ v člověku hluboko zakotvená touha po tom něco dělat. (2009) Tímto tvrzením chce autor především sdělit, ţe děti a mládeţ mají potřebu vlastního aktivního konání, která ale kvůli jednostrannosti při vyuţívání médií není uspokojena. Jedná se totiţ pouze o spotřebu, nikoliv o aktivní jednání. Proto poté vzniká u dětí pocit nudy. Touhu po aktivitě se snaţíme nahradit jinými aktivitami, které se moţná zdají jako aktivními, ale ve skutečnosti jsou stále pasivní. Jedná se například o přepínání kanálů v televizi nebo skutečné individuální utváření programu (nechceme se dívat na nějaký pořad, pustíme si tedy film na DVD nebo nechceme poslouchat písničky z rádia, tak si pustíme písničky z YouTube či MP3 atp.) Tyto skutečnosti ale nejsou řešením situace. „Pokud totiţ uţivatel určí pouze to, kdy se bude na co dívat, nestal se ještě skutečně aktivním.“ (Buermann, 2009; str. 34) Jediným moţným řešením by se mohl zdát počítač či notebook. U toho se tvrdí, ţe pouze ten kdo jedná, se můţe opravdu stát konzumentem. Realita je ale opačná. Příklad uvedu na vyuţívání počítačových her. „I u té nejlepší počítačové hry můţe hráč volit jen z určitého počtu předem daných úkonů; pro tvořivé konání zde není místo.“ (Buermann, 2009; str. 35)

13

2.

Druhy médií Masmédia jsou „prostředky, které přenášejí určitá sdělení (slovní, obrazová, hudební)

mase příjemců rozptýlených v prostoru nijak nevymezeném“ (Smejkal, 1996, str. 5) Média můţeme v dnešní době rozdělit do dvou skupin – na média tištěná a elektronická. Tištěná mají jiţ celkem dlouhou tradici, počínaje vynálezem knihtisku. Řadíme zde například knihy, časopisy, noviny aj. Naopak média elektronická mohou být spíše povaţovány za moderní. Mezi ně řadíme kupříkladu televizi, rozhlas, osobní počítač, internet a počítačové hry. Často se spekulovalo a určitě stále spekuluje, zda moderní elektronická média mohou nahradit tištená média. Ráda bych tedy alespoň okrajově zmínila některé tištěné a elektronická média.

2.1. Elektronická média

2.1.1. Televize Slovo televize má v dnešní době několik významů. Toto slovo se především skládá ze starořeckého „telé“ (daleko) a latinského „vision“ (vision). Jedná se o techniku, která přenáší signály na dálku k jakémukoliv počtu recipientů v širokém prostoru. Mimo zvuk přenáší také pohyblivé obrazy, čili audiovizuální signály. Mimo to slovo televize označuje televizní stanici, která pořady pořizuje, skládá do programu a vysílá je. Tento termín je vyuţíván pro označení celé tvorby této technologie. (Smejkal, 1996) Veřejnoprávní televize má slouţit jako instituce, která dbá o kulturní a národní identitu. Tím, ţe je její vysílání umoţněno na celém území, snaţí se tak televize zaměřit na kaţdého diváka. Není zde pro zisk, měla by být nezávislá a měla by poskytovat objektivní, všestranné informace. (Jirák, 2003) Televize dříve slouţila jako sdělovací prostředek a její cíl byl především vzdělávat. To se ale postupem času měnilo a televize ztrácela svůj význam. Slouţila spíše jako prostředek zábavní. Začaly se produkovat různé seriály, filmy a soutěţní pořady či debaty. V dnešní době uţ je také čím dál častější, ţe televize pouze vyplňuje mezery. Běţí nonstop, sleduje se více individuálně neţ v kolektivu a ztrácí svou integrační funkci. Přestává informovat, poskytuje

14

dojmové informace, upoutává pozornost, porušuje zaţité zvyky, není komplexní a ztrácí na věrohodnosti. „Výsledkem je narůstající „mediokracie“, vláda médií“ (Blaţek, 1995, str. 157) Televize je tedy v podstatě nepostradatelnou součástí kaţdé domácnosti a rodiny. Také se stala součástí okolního světa dítěte, součástí, za níţ jsme zodpovědní, jelikoţ jde o součást našeho okolí, které utváříme a které utváří nás. „Televize je nejvlivnější jednolitý zdroj představ dnešního světa“ (Mander, 2000, str. 233). Proto je tedy pro dospělé a především pro rodiče nutno zváţit, zda chtějí jejich volný čas trávit sledováním televize. Jak jsem jiţ zmínila, dospělý je schopný odpovídat za své činy a má silnou vůli a dokáţe tak vlivu televize odolávat lépe, ale děti sami neví, co je pro ně dobré a co ne. Tudíţ televize můţe být pro ně nejen přínos, ale také zátěţ. Proto můţeme souhlasit s tím, ţe „pro některé děti je v některých podmínkách některá televize neškodná. Pro jiné děti za stejných podmínek, nebo pro tytéţ děti v jiných podmínkách, můţe být i uţitečná. Pro většinu dětí za většiny okolností většina televize pravděpodobně není ani obzvlášť škodlivá, ani obzvlášť uţitečná“ (Kunczik, 1995; str. 161). Dokonce v knize“ Čtyři důvody pro zrušení televize“ sám autor zmiňuje, ţe televize není neutrálním prostředkem, nýbrţ záleţí na tom, kdo a jak s ní bude nakládat. Podle toho se teprve určí, jaký bude mít vliv na ţivot jedinců. (Mander, 2000) Mimo jiné můţe televize vývoj děti a jejich myšlení značně ohrozit. Jedná se především o násilí v televizi, pornografii, kýče, zdravotní následky, ale také můţe být televize jakýmsi náhradním ţivotem pro děti, protoţe poskytuje zkreslený a ochuzený obraz světa.

2.1.2. Rozhlas Rozhlas je poněkud starším médiem jak televize. Rozhlas vzkvétal především ve 20. a 30 letech a sţil se také s tiskem. Slouţil především jako informační prostředek. Později ale rozhlasu konkurovala televize, která se ukázala jako efektivnější alternativa. Proto rozhlas částečně ustoupil do pozadí. Přesto můţeme říci, ţe rozhlas byl v podstatě předchůdce televize. Jelikoţ televize byla opravdu silný konkurent, muselo se rozhlasové vysílání upravit tak, aby uspokojovalo potřeby posluchačů. Proto začali být moderátoři více aktivní a vyuţívali například různých slavných umělců té doby k rozhovoru, účastnili se akcí, „vodili“ posluchače na premiéry atd. Existují ale i komerční rádia, která spíše pouští různé hity, jeţ běţí celý den dokola a slovník moderátorů je pro klasickou mediální češtinu 15

nepřípustný. V takových rádiích moderátoři často improvizují, mluví ţivým jazykem, ale také jsou do vysílání vnášeny bulvární či agresivní projevy. (DeFleur, 1996) Funkce rádia je v dnešní době celkem přijatelná. Většinou totiţ lidé poslouchají rozhlas tam, kde je sledování televize nemoţné, například kdyţ lidé pracují, řídí auto, hrají hry atp. Přesto, jak se nám naskytne moţnost posadit se před televizí, upřednostníme televizi před rádiem. (DeFleur, 1996)

2.1.3. Počítač a internet Počítače lze stále povaţovat jako relativně nové médium. Počítač je v podstatě elektronické zařízení zpracovávající data pomocí předem vytvořeného programu. V dnešní době vyuţíváme počítač téměř ve všech různých oborech lidské činnosti. Mimo jiné lze počítače rozlišit na počítač osobní, laptopy, notebooky, tablety atd. Dříve nebyly počítače tak hojně vyuţívány jako dnes. A stejně jako televize, měly počítače slouţit jako informační médium. Postupem času se ale začaly počítače vyuţívat nejen jako zdroj informací, ale také pro zábavu. Mít doma počítač bylo čím dál tím běţnější, aţ se nakonec počítače staly součástí téměř kaţdé domácnosti. Protoţe ale rodiče pouţívají počítač velmi často, například kdyţ si berou práci domů, tak se stává, ţe i děti mají svůj vlastní počítač. Jako velmi důleţitá součást počítačů a nejenom počítačů, je internet. Internet není klasické masmédium, je to prostředí, v němţ mohou probíhat různé typy komunikace. Zvláštností je jeho vysoká míra interaktivity, moţnost podílet se na produktu a provádět korekci. Komunikace v internetovém prostředí dovoluje aktivnější nakládání s produktem, z něhoţ můţeme vybírat jako příjemci jen to, o co máme opravdu zájem – dovoluje nám tedy větší míru určení nabízeného produktu. (Jirák, 2003) Na internetu můţeme pomocí vyhledávačů

zjistit

různorodé

informace,

máme

přístup

k veškerým

materiálům

zprostředkovávající zábavu, hudbu, filmy atp. Také vyuţíváme internet na čtení zpráv, hraní online her, ke komunikaci s přáteli přes sociální sítě, k nákupům přes internet či při hledání práce či ubytování. Celkem nové je i internetové bankovnictví, díky kterému se můţeme kdykoliv připojit k našemu účtu a platit případně zjistit informace o našem účtu. Zobrazit všechny tyto informace můţeme nejenom na počítači, ale také na tabletu či v mobilu. V podstatě všude, kde máme moţnost připojit se k internetu. K internetu se v dnešní době můţeme připojit dvěma způsoby – bezdrátově, pomocí Wi-Fi anebo pak pomocí kabelu. 16

Kromě tedy jiţ zmíněných vyhledávačů, jako například google.com či seznam.cz, patří k internetu také vyuţívání e-mailu neboli elektronická pošty či sdílení různých souborů atd. Osobně musím říct, ţe internet je neomezené spektrum různorodých moţností, od poskytování informací přes různé moţnosti sdílení souborů či fotek aţ práci s různými programy. Internet je opravdu neomezený zdroj různých moţností a informací. Přesto pro děti můţe internet znamenat nejenom velký zdroj informací, ale také zdroj různých věcí a informací, které pak mohou děti negativně ovlivnit a poškodit. Konkrétně můţeme poukázat na kyberšikanu, která je opravdu nebezpečná a proto je potřeba děti před nástrahami internetu chránit a vysvětlit jim, co vše jim internet můţe přinést pozitivního, ale také negativního. Celkově počítač i internet mají samozřejmě pozitivní i negativní stránky. Pozitivní určitě je to, ţe díky těmto médiím můţeme rychleji komunikovat, najdeme spoustu informací na internetu a můţeme si tak usnadnit práci. Odpadá dlouhé hledání informací z kníţek či časopisů, lidé si nemusí ani kupovat noviny, protoţe jsou zprávy dostupné i online a komunikace mezi lidmi je mnohem snadnější. Díky aplikacím jako Skype si lidé můţou volat na kilometry daleko, vidí se přes kameru a vše jen proto, ţe máme počítače a internet. V podstatě je v dnešní době internet a počítač pro některé nepostradatelná součást ţivota a nedokáţou si představit být v době bez internetu a počítačů. Bohuţel to s sebou nese i stinné stránky. Internet představuje totiţ především anonymitu. Proto se třeba často stává a já mám tu moţnost to i vidět u dětí ze školy, ţe mají na sociálních sítích v přátelích i lidi, které vůbec neznají a přesto s nimi sdílí soukromé informace a fotografie. Dále také přichází na řadu zdravotní problémy. Sezení dlouhé hodiny u počítače, téměř ţádný pohyb a také záření obrazovky není úplně zdravé pro oči. Známo také je, ţe se děti učí nápodobou, a kdyţ hrají různé násilné hry, můţe to ovlivnit jejich chování. Otázkou ale zůstává, zda by děti měly mít svůj vlastní počítač a neomezený přístup na něj. Protoţe dle mého názoru by si děti měly uţívat především dětství, s kamarády venku a rodiče by měli dětem tyto média omezovat a raději je podporovat v nějakém sportu či přihlásit do krouţku, kde mohou děti být ve společnosti jiných dětí a tak se lépe socializovat.

2.1.4. Telefon a mobilní telefon Pevná linka byla kdysi opravdový fenomén, který ovšem předčil mobilní telefon. Přenosný a všude pouţitelný. V dnešní době uţ se mobilní telefony označují jako „chytré“ telefony, protoţe mají různé funkce, aplikace, fotoaparát a dokonce i vlastní operační systém.

17

Dalo by se tedy říci, ţe mobilní telefony jsou dnes takové malé přenosné elektronické zařízení podobné počítači. Jejich hlavní funkce je komunikace. Děti tak komunikují skrz mobilní telefon nejen s rodiči, ale i se svými vrstevníky. V dnešní době má mobilní telefon jiţ téměř kaţdý. Kromě telefonování se z mobilu dá posílat i zprávy a jiţ zmíněné „chytré“ telefony bývají často vyuţívány také ve spojení s internetem. Pokud máme v mobilu mobilní internet, můţeme se připojit na internet prakticky kdykoliv a kdekoliv, kde je signál. Jinak se dá připojit k internetu i pomocí Wi-Fi. Kvůli těmto vedlejším funkcím mobilních telefonů se proto často stává, ţe ztrácí svou prvotní funkci a jsou dětmi i dospělými vyuţívány především kvůli nim.

2.2. Tištené média

2.2.1. Knihy a tisk Tištěná kniha je povaţována za první masové médium. Můţe být také označována za masový výrobek. „S oslabením role knihy nepřicházíme jen o její přednosti, ale zároveň i o všechny způsoby, jimiţ si nás podrobila.“ (Blaţek, 1995; str. 89) Tisk je pro nás velmi důleţitý, protoţe nás informuje o dění ve světě a přináší nám tak mnoho pohledů a chrání nás i před manipulací. Tisk můţeme rozdělit na seriózní a bulvár. V obou jsou nám předkládány nové informace, jen s tím rozdílem, ţe seriózní tisk nás informuje o dění ve světě, o důleţitých situacích a aktualitách, zatímco v bulvárním tisku se můţeme setkat s vulgaritami či obscénnostmi, také chybí hlubší analýza vztahů a senzace a násilnosti či různé dvojsmyslnosti jsou v tomto tisku podporovány. Bohuţel jak jiţ bylo zmíněno, knihy a tisk ztrácí na oblíbenosti, protoţe většinu informací je moţno najít na internetu a proto hodně lidí v dnešní době nekupuje a nečte noviny, nýbrţ si přečtou zprávy na internetu. Hodně společností proto zavedlo i elektronické noviny, které si můţeme přečíst i na internetu za poplatek. Nahrazuje to tak návštěvu trafiky a koupi papírových novin. I knihy jsou v dnešní době dost často nahrazovány čtečkami knih, takzvanými e-booky, internetovými knihami. Můţeme si tak spoustu knih stáhnout a číst na našem elektronickém zařízení jako například na tabletu či e-booku.

18

Osobně musím říci, ţe e-book nemůţe nikdy nahradit knihu a jsem ráda za to, ţe děti ve škole na prvním stupni navštěvují zhruba jednou za měsíc městskou knihovnu a nejen pracovníci v knihovně, ale i učitelé se snaţí děti přesvědčit, aby více četly knihy a půjčovaly si je.

19

3.

Osobnost dětí Děti a mládeţ rozvíjí své schopnosti, učí se a zkoumá svět a mnoho jiného. Proto je

důleţitá výchova jiţ od raného věku. Výchova dnešních dětí jde ale ruku v ruce s vývojem techniky. V této kapitole se věnuji vývoji dětí v dětství, prepubertě a během puberty, v následující kapitole pak působení médií na růst a vzdělání dětí. Pro děti je přechod ze školky do školy těţkým obdobím. Ve školce si hrály a byly neposedné, zatímco ve škole se od nich očekává, ţe budou dávat pozor, sedět klidně a poslouchat paní učitelku. Také se musí seznámit se spoustou nových dětí ve třídě a plnit si své povinnosti do školy. Zvyšují se i nároky rodičů na děti. Ze začátku tedy mohou být děti unavené či protivné, ale časem si na systém ve škole navyknou a jsou poté přizpůsobenější a vyrovnanější. „Hlavní činností tohoto vývojového stádia je učení a sociální učení.“ (Čačka, 2000; str. 104) „Dynamika a mnoţství změn se zde oproti předchozím stádiím relativně zvolňuje. Navenek je patrné prodluţování postavy i zlepšování koordinace jemné motoriky atp., z psychologického hlediska nás ale zajímají především proměny racionálně-kognitivních procesů (zvládání impulzivity emocí, osvojování postojů, postupný útlum spontaneity, expresivity a částečně i tvořivosti).“ (Čačka, 2000; str. 104) Kromě toho si dítě v tomto období všímá i více detailů a rozvíjí i své poznávací procesy (vývoj sebepojetí, myšlení, paměti a představivosti), emocionální sloţku a vztahy s rodiči, sourozenci a vrstevníky. (Vágnerová, 2000) Proto jsem se zaměřila ve své práci také na vývoj a změny v racionálně-kognitivních procesech a na vývoj emoční a sociální.

3.1. Racionálně - kognitivní vývoj

Prvním a jedním z důleţitých procesů je kvalita pozornosti. Jak jiţ bylo zmíněno, děti, které nastoupí do školy, nejsou zvyklé udrţet záměrnou pozornost. Je to pro ně dokonce i značně vyčerpávající a jsou téměř neschopni odolat rušivým vlivům. Čačka však ve své knize Psychologie zmiňuje, ţe „stabilita pozornosti od počátku školní docházky zvolna narůstá. Děti 6-7leté vytrvají v aktivní soustředěné pozornosti jen asi 10-12 minut, děti 20

8-9leté aţ 15-20 minut, děti 10-12leté se dokáţou soustředit i na méně poutavou činnost jiţ 20-30 minut. Délka soustředění je však obecně podmiňována i charakterem činnosti a svou roli hraje později i vzrůstající vyhraněnost zájmové orientace.“ (2000; str. 111) Tyto informace by měly být zásadní při výuce na škole. Hodiny by měly být tedy hlavně pestré, především u niţších ročníků. Měla by se i častěji střídat aktivita a hodiny by měly být uspořádané a navazovat na sebe nejen obsahově, ale také rozsahem. Mimo jiné se také rozvíjí paměť, která postupuje od krátkodobější fixace k dlouhodobější a postupuje od bezděčného vštěpování, které dítě mělo spojené s vnímáním, k vyšší záměrnosti. Dochází také k postupu od mechanického osvojování k logickému uspořádání informací. V podstatě má školní dítě za úkol si něco záměrně pamatovat. Přesto ale ze začátku, při nástupu do školy, převaţuje u dětí paměť mechanická, která je pro ně uplatnitelná především k osvojení například abecedy, násobilky atp. „Paměť se stává trvalejší a záměrnější, i kdyţ je spíše ještě mechanická neţ logická“ (Čačka, 2000; str. 117) V tomto období se také rozvíjí dětská představivost a fantazie. Proto je velmi důleţité, aby byl kladen důraz na názorné zobrazení. Rozvoj fantazie je také pro vývoj dítěte důleţitý, jelikoţ „lidé s nerozvinutou imaginativně – emotivní oblastí psychiky později lehce podléhají nejrůznějším emočně působivým absurditám (např. zjednodušené obrazy světa, ufománie atp.)“ (Čačka, 2000, str. 119) Kromě toho je pro děti typická tvořivost. „Bez tvořivosti se neobejde ţádné řešení problémů, ba ani anticipace cílů a postupů při volní činnosti.“ (Čačka, 2000; str. 129)

3.2. Emoční a sociální vývoj

Pro začlenění dítěte do lidské společnosti je velmi důleţitý vstup do školy. Dítě se učí modelovat své způsoby chování uţ nejen od rodičů, ale také od učitelů a spoluţáků. (Langmeier, Krejčířová, 1998) „Školní děti s dobrou emoční kompetencí jsou si dobře vědomy vlastních pocitů i emocí druhých lidí, vyjadřují své proţitky přiměřeným způsobem a jsou schopny své pocity kontrolovat a regulovat podle okamţité situace tak, aby vliv i na úspěšnost dítěte nejen v sociální interakci, ale i v jiných oblastech, např. při zvládání školních nároků (školní prospěch ostatně jen poměrně slabě koreluje s inteligencí dítěte, ale má významný vztah k jeho sociální obratnosti a emoční vyrovnanosti).“ (Langmeier, Krejčířová, 1998; str. 129) 21

Langmeier a Krejčířová (1998) tvrdí, ţe u dětí ve školním věku narůstá schopnost emočního porozumění a ty tak chápou i moţnosti ambivalentních proţitků. Z počátku si dítě nepřipouští, ţe by bylo moţné proţívat dvě různé emoce současně, ale ke konci mladšího školního věku si jiţ moţnost současné přítomnosti několika protikladných emocí připouští. Velký vliv na dítě ve školním věku má škola a rodina. Důleţitý ale je především vliv rodiny a školy na sebehodnocení ţáka. Dítě vidí své rodiče a učitele jako vzor a podle toho se pak navenek projevuje. Také lehce přejímá názory jiných a je schopné tak uvěřit i nevhodnému výroku, který byl řečen v afektu. Kromě toho se děti ztotoţňují i s jejich „hrdiny“ a přejímají jejich chování a postoje. (Čačka, 2000) Určitý podíl na vývoji dětí má i hodnocení vrstevníků. Pro ně není ani tak důleţitý úspěch ve škole, ale spíš konkrétní znaky jako vzhled, schopnosti, vlastnosti nebo pak vlastnictví „něčeho atraktivního“ (např. kolo, tablet, mobil atd.) Hodnocení ze strany vrstevníků tedy není nijak objektivní, ale přesto hraje ve vývoji dítěte velkou roli. (Čačka, 2000) Stejně tak dětství, tak i puberta zůstává především jako „věk her“. V podstatě hra celoţivotně neztratí svůj význam, pouze v určitém věku dochází k výraznému vývojovému posunu v charakteru mimoškolních aktivit dítěte. (Čačka, 2000) „Kaţdá zájmová aktivita nabývá s věkem vyšších forem, to potvrzuje jejich vývojový princip. Postupně se mění nejen obsah, ale i forma mimoškolních aktivit (přibývá zájem o sport, četbu, kino, nejrůznější tvořivé činnosti atp.), zuţuje se také jejich rozsah a zvyšuje náročnost.“ (Čačka, 2000; str. 150) Čačka (2000) také uvádí, ţe rodiče se sice rozčilují, ţe děti netráví tolik času přípravou do školy, zvláště chlapci, ale pokud děti sportují, tak to prospívá nejen jejich zdraví, ale i společenskému uplatnění. Tvořivost a iniciativa jsem totiţ pro skutečný ţivot mnohem uţitečnější neţ elementární školní poznatky. Proto tedy hra, ale ne počítačová, a vývojová proměna mimoškolních aktivit s sebou přináší větší příleţitosti k uplatnění a uspokojení zvídavosti, představivosti, emocionality, potřeby pohybu atd. „Bohatým přínosem k duševnímu rozvoji se se však pro stále vnímavější děti stávají i zcela běţné ţivotní situace, včetně návštěv u přátel atp.“ (Čačka, 2000, str. 152)

22

4.

Používání médií mládeží a dětmi „Pouţívání jednotlivých médií bylo v jejich počátečním období vyhrazeno dospělým.

Tento obraz se změnil především od období hospodářského zázraku v důsledku stoupající kupní síly mládeţe a dalších společenských změň. Jiţ několik let jsou dnes mladiství a děti čím dál tím víc předmětem zájmu mediálního průmyslu.“ (Buermann, 2009; str. 37) Je tedy zřejmé, ţe dříve byl prodej zaměřen na dospělé, ale nyní jsou to spíše děti, které hlavně vyuţívají média a informační technologie. V mnoha rodinách jsou to právě hlavně děti, které jsou znalé těchto prostředků a přesvědčují tak rodiče ke koupi. Změna je především znát u komunikačních médií. Největšího rozmachu dochází především v pouţívání mobilních telefonů, počítačů, tabletů, notebooků a různých herních zařízení. Mimoto také děti tráví po večerech spoustu času doma u televize. Dříve tomu však bylo jinak. Děti se potkávaly na ulicích, kde si spolu mohly povídat a pokud byly od sebe vzdálení, posílaly si dopisy. Rádio a případně televize byly součástí rodiny, scházela se u nich celá rodina, někdy dokonce i celá komunita. Časem se tento model však změnil. Technologie, která byla dříve pouţívána převáţně rodiči, se začala rozšiřovat mezi mladší generaci – mezi děti a mládeţ. Rodiče pak na přání dítěte zavedli do domácnosti telefon, pevnou linku, kterou ale mohlo dítě většinou uţívat jen omezenou dobu. Stejné to bylo i s televizí. Ta se nacházela v obývacím pokoji, kde pak také docházelo k hádkám mezi příslušníky rodiny, na jaký pořad se bude rodina dívat. Proto se postupem času televize dostala i do dětských pokojů. Podobný průběh byl také s telefony, rádiem a počítači. V dnešní době mají děti vlastní mobilní telefon a některé z nich také vlastní počítač v pokoji. Skoro bych řekla, ţe je to u dospívajícího dítěte na střední škole nutnost mít vlastní notebook či počítač. Rádio si teď děti mohou sami pouštět v pokoji nebo dokonce i přes mobilní telefon a notebook. Proto bych řekla, ţe zde ve velkém dochází k přechodu od rodiny, případně i komunity, k individualismu. „Pozorovatelná individualizace, která můţe v krajním případě vést aţ do sociální izolace, je médii bezesporu podporována.“ (Buermann, 2009; str. 46) Buermann také tvrdí ve své knize Jak (pře)ţít s médii, ţe „stále se zvyšující volná dostupnost médií pro mládeţ a děti, pronikání médií do dětských ţivotních prostorů a vývoj mediálních obsahů kladou na výchovu čím dál větší nároky. Vývoj médií přitom není, jak

23

ukázal tento výklad, jen příčinou, nýbrţ také příznakem obecného vývoje lidstva.“ (2009; str. 46)

4.1. Multitasking – narušená pozornost

„Náš ţivot v „digitálním věku“ se vyznačuje především tím, ţe ustavičně děláme spoustu věcí najednou: vyhledáváme informace na počítači, posloucháme hudbu, píšeme na mobilu textové zprávy a při tom všem vlastně právě čteme nějaký článek v novinách. V místnosti běţí televize a do toho zazvoní telefon s pevným připojením.“ Takto charakterizuje multitasking Manfred Spitzer ve své knize Digitální demence. (2014; str. 201) Tento termín pochází sloţením dvou slov. „Multi“, coţ znamená v podstatě mnoho a z anglického slova „task“, coţ se dá vyloţit jako úkol. Takţe v překladu by se dalo říci, ţe se jedná o mnoho úkolů, které se provádějí naráz. Manfred Spitzer zdůrazňuje, ţe se v poslední době jedná především o „multimediální multitasking. (2014) Vysvětlit tento pojem lze nejlépe na příkladu. „Matka jednoho patnáctiletého chlapce líčí domácí přípravu svého syna na písemku: „Učebnice leţely zavřené v tašce, zato měl celou dobu na psacím stole otevřený laptop. Na obrazovce nějaký dokument do dějepisu, angličtiny nebo fyziky, ale pod tím skryté stránky Facebooku a iTunes. Přitom ve sluchátkách poslouchal nějaký podcast a občas, jen aby svou pozornost rozptýlil ještě víc, si přehrál nějaké video z YouTube.“ “ (Spitzer, 2014; str. 202) Otázka ale zní, zda je pro nás dospělé a pak tedy hlavně pro děti a mládeţ multitasking uţitečný a jestli jsme tak díky němu chytřejší, anebo naopak. Spitzer (2014) uvádí, ţe byl proveden výzkum mezi studenty a zjištění bylo opravdu šokující. Vědci testovali především pozornost těchto studentů. Předpokládali, ţe „multitaskeři“ budou dosahovat lepších výsledků neţ normální studenti, co multitasking nevyuţívají. Nakonec k velkému překvapení výsledky výzkumu ukázaly pravý opak. „Multitaskeři“ vykazovali horší výsledky. Vědci tedy provedli několik různých testů a došli k závěru, ţe jednoduché úkoly byli „multitaskeři schopni zvládnout o něco málo lépe jak „nemultitaskeři“. Jak došlo na sloţitější úkoly, uţ měli o dost horší výsledky jak „nemultitaskeři“ „Názor, ţe člověk můţe klidně přeskakovat z jednoho úkolu na druhý a ţe je to uţitečné pro efektivní zpracování informací, se kaţdopádně ukázal být sebeklamem. Tak jako vţdycky: multitasking není nic, čemu bychom měli příští generaci

24

povzbuzovat nebo k čemu bychom ji měli dokonce vést. Raději se plně soustřeďme na to podstatné!“ (Spitzer, 2014; str. 212)

5.

Pozitivní a negativní působení Celkově mají média významný vliv na jednotlivce i na společnost. Pozměňují naše

chování, postoje a názory. Mohou nám také rozšířit obzory, vzdělávat, pomáhat v rozhodování, působit na náš ţivotní styl, nebo naopak nás děsit, vyvolávat napětí, uvádět nás v omyl či navádět k neţádoucímu jednání. Posilují i ohroţují stabilitu společnosti a zároveň podporují i brzdí změny. Některá média jsou odpovědná za sniţování vkusu veřejnosti, zvyšování hladiny kriminality, mohou mimo jiné potlačovat tvořivosti a individualitu, ale zároveň nám pomáhají odhalovat korupci, chránit naši svobodu projevu, předkládat kulturní obsahy, poskytovat zábavu, informovat nás o dění ve světě i doma a povzbuzovat ekonomickou situaci ve společnosti. (Jirák, 2003)

5.1. Na edukaci ve škole

Poslední dobou je trend zavádět do školy informační technologie různého druhu. Většina učitelů je vybavena notebooky, někteří jiţ i tablety, a pokud má škola dostupné prostředky, zavadí do tříd projektory a pak také interaktivní tabule. Předpokládám, ţe jiţ kaţdá škola má svou vlastní počítačovou učebnu, kde většinou probíhá výuka předmětu „Informatika“. Lze tudíţ tvrdit, ţe média ovlivňují ţáky nejen doma, ale také ve škole. Určitě existuje spoustu dohadů o tom, zda je přítomnost informačních technologií na školách ţádoucí či ne. Někteří jsou toho názoru, ţe jsou média ve škole prospěšná, ţe se díky nim lépe vyučuje učitelům a ţáci se tak i lépe učí. Dokonce i spoustu počítačových firem si objednalo výzkumy, které měly dokazovat prospěšnost těchto médií na školách. Bohuţel „dodnes skutečně neexistuje ţádná nezávislá studie, která by nepochybně dokazovala, ţe pouhým zavedením počítačů a monitorů do tříd se učení stává efektivnějším.“ (Spitzer, 2014; str. 78)

25

Spitzer (2014) také uvádí ve své knize, ţe uţ spoustu odborných časopisů prohlašovalo, ţe neexistuje ţádný důkaz, ţe počítače přináší pro školu pozitivní účinek. Naopak studie prokazují, ţe mají informační technologie na vzdělávání negativní vliv. Dokonce byla provedena studie, kde se vědci snaţili zjistit přínos informačních technologií pro učení. Nakonec došli k závěru, ţe děti, které doma hrají hry na počítači, tráví méně času studiem a přípravou do školy. Vzali také v potaz vliv rodinného prostředí a školy a dospěli k názoru, ţe děti, které mají doma počítač, ale ve škole nikoliv, vede toto rodinné prostředí i přesto k niţším výkonům ve škole. Tudíţ dostupnost počítačů ve škole nehraje aţ tak zásadní roli při výkonu ve škole. Důleţité je to, ţe děti, které počítač mají doma a tráví na něm svůj čas hraním her, sniţují tak čas, který by měly věnovat přípravě do školy a klesá tak jejich výkon ve škole.

v knize Digitální demence od Manfreda Spitzera (2014) je dále zjištěno, ţe hraní her odvádí děti od učení, ale

školní výkon

Dle výzkumu, který je uveden

nikdy

pokud dítě vyuţívá počítač jen párkrát do měsíce, můţe naopak dosáhnout

několikrát týdně

užívání počítače a internetu

lepších výsledků ve škole, neţ dítě,

Souvislost mezi používáním počítače a internetu na jedné straně a výkony ve škole na straně druhé.

které nevyuţívá počítač vůbec, anebo naopak několikrát týdně.

několikát měsičně

Obrázek Graf 1 - pouţit 1-graf zpouţit knihy zDigitální knihy Digitální demence, demence, M. Spitzer M. Spitzer (2014) (2014)

Mimo jiné byl proveden i výzkum širokopásmového připojení k internetu na několika školách. Vědci zjistili, ţe „u ţáků devátých tříd se ukazovalo výrazné zhoršení školních výkonů, přímo úměrné rostoucímu pouţívání internetu. Tento efekt byl silnější u chlapců neţ u dívek. Jelikoţ chlapci pouţívají síť k volnočasovým aktivitám více neţ dívky, lze vycházet z toho, ţe jim internet škodí především tím, ţe je rozptyluje jejich pozornost.“ (Spitzer, 2014; str. 83) Závěrem lze tedy říci, ţe informační technologie ve školách vesměs nepřinášejí pozitivní přístup k učení, naopak to můţe ţáky rozptylovat a při hodinách informatiky můţe kromě výuky docházet i k multitaskingu a děti tak nebudou pořádně věnovat pozornost učiteli.

26

5.2. Na duševní zdraví

Prvotní vliv na vývoj duševního zdraví mohou mít rodiče. Ty ale bohuţel mají na své děti čím dál méně času a čím dál tím méně se jim věnují. Kromě toho by se také dalo říci, ţe „šíře zájmů rodičů a jejich reagování na otázky dítěte ovlivňuje nejen rozvoj intelektových či motorických schopností, ale také sféru jeho zájmové a kultivační orientace (četba, návštěva muzeí, výstav, divadel atp.) Nelze totiţ ponechávat veškeré vzdělání a výchovu je na škole, nebo dokonce její snaţení mařit zlehčováním práce pedagogů.“ (Čačka, 2000; str. 158) Bohuţel je čím dál tím častější, ţe rodiče nejsou svým dětem dobrým příkladem a pouští jim televizi a počítač jen proto, aby jim děti daly pokoj a oni si tak mohli dělat, co potřebují. Někteří dokonce sledují s dětmi filmy, které pro ně nejsou vhodné (např. kvůli zvýšenému násilí ve filmu, pornografii či kvůli častému pouţívání sprostých slov) nebo jim kupují hry, které si děti velmi přejí, protoţe je hrají ostatní vrstevníci, ale rodiče nemají vůbec tušení, co za hru to je. Jak uţ jsem zmínila, tak televize a i různé počítačové hry jsou zdrojem násilí. Proto jsou děti bezprostředně ohroţeny a můţe to významně ovlivnit jejich vývoj a výchovu. „Násilí na obrazovce především láká k napodobení, děti si třeba zkoušejí šikanováním bezbranných spoluţáků, co viděli na videu a oslabuje se jejich schopnost soucitu nebo to můţe vést k bázlivosti“ (Říčan, 1995; str. 19) Další z faktorů je to, ţe „televize potlačuje vaši schopnost myslet, ale nikoli způsobem, který by vedl k osvobození mysli, odpočinku nebo obnově sil. Vede k mysli ještě vyčerpanější“ (Mander, 2000, str. 209). Proto mohou být děti, ale i dospělí, po sledování televize značně unavení, aniţ by prováděli jakoukoliv činnost. Kromě násilí v televizi můţe děti ovlivnit i sledování pornografie na internetu, ke které není aţ tak těţké se dostat. „Pornografie děti poškozuje tím, ţe jim zkracuje dětství, předčasně probouzí sexuální cítění. Navíc bere milostnému ţivotu to, co je na něm nejkrásnější: něhu, tajemství, krásu objevování. Je zde poníţeno ţenství: Ţena je v pornu předváděna jako nějaké zboţí nebo jako otrokyně, která je k dispozici pro muţskou chuť.“ (Říčan, 1995; str. 24) Kromě toho také děti mohou sledováním televize či hraním her utrpět, protoţe kvůli těmto médiím se vytrácí význam osobních rozhovorů, víkendy stráví děti doma s rodiči před

27

televizí místo toho, aby jeli na výlet, a také slábne naše pozornost a schopnost pro dosaţení cílů. (Říčan, 1995)

5.3. Na sebevýchovu

Důleţitou částí vývoje dětí je sebevýchova neboli seberegulace. Ta v průběhu školních let rychle narůstá. Proto vlastně i jedna z podmínek školní zralosti je fakt, ţe je dítě schopné odloţit na určitou dobu bezprostřední uspokojení svých potřeb a věnovat se spíše nudné školní práci. Dítě školního věku je jiţ schopné tedy podle potřeby vlastní vůlí své potřeby odloţit. Také by dítě mělo mít jiţ z rodiny jisté elementární normy sociálního chování (ví, co je dovoleno a co je zakázáno, eventuálně trestáno) a také i základní hodnoty (ví, co je dobré a ţádoucí a co naopak neţádoucí a špatné). Přesto jsou ale vnitřní kontroly na počátku školní docházky nepevné a musíme je stále podporovat zvnějška. (Langmeier J., Krejčířová D., 1998) „Teprve během školního věku se začínají sociální normy morálního jednání stabilizovat a s příchodem logického myšlení a s rozšířením perspektivy je dítě schopno pochopit na obecné rovině určité věci a jevy jako trvalé a hodnotné cíle vlastního jednání.“ (Langmeier J., Krejčířová D., 1998; str. 130) Z toho tedy vyplývá, ţe mladší ţáci na prvním stupni by měli být ještě kontrolováni rodiči a ti by měli na trávení volného času dohlíţet, aby tak dítě nestrávilo u počítače či televize velké mnoţství času a nezapomnělo tak na přípravu do školy. Starší děti na druhém stupni by si jiţ měly být vědomi svého konání a měly by tak včas ukončit hraní her nebo sledování televize. Přesto se obávám, ţe je hraní her a sledování televize, či čas strávený na internetu tak zajímavý, ţe si nejsou děti schopny sami poručit a tyto činnosti ukončit.

5.4. Na trávení volného času

„Rodina jako primární sociální skupina je pro rozhodující většinu dětí a mladých lidí také prvotním prostředím volnočasového ţivota a výchovy, zásadně se podílejícím na formování jejich osobnosti.“ (Hofbauer, 2004; str. 56) Volný čas je v podstatě ve svém obsahu a rozsahu provázán s daným typem společnosti, kterému odpovídají určité hodnoty, instituce, vzorce chování a sociální 28

mechanizmy spojené s naplňováním volného času. Jestliţe tato společnost se postará o to, aby děti trávily volný čas kvalitně, urychlí tím tak rozvoj obecných i specifických schopnosti mladé generace a potlačí rozvoj negativních sociálních rysů. (Sak, Kolesárová, 2004) Jiţ ve své bakalářské práci jsem se zabývala volným časem dětí a mládeţe a proto vím, jak je smysluplné trávení volného času pro rozvoj dětí důleţité. Dle mého názoru všeho moc škodí a proto i příliš dlouhé hraní her a pobyt u televize či na počítači můţe dětem uškodit. Pokud by tedy děti trávily čas sportem či v nějakém krouţku, rozvíjí tak svou osobnost, své zájmy a schopnosti a proto není občasné sledování televize či delší čas strávený na počítači, tabletu či mobilu na škodu. Pokud ovšem dítě nemá ţádné zájmy a nechodí do ţádného krouţku nebo dokonce ukončilo působení v krouţku, aby mohlo trávit více času na počítači hraním her či sledovat televizi, určitě to rozvoj dítěte nijak pozitivně neovlivní.

5.5. Spolužáků, kamarádů

Vznik sociálního kontaktu mezi dětmi dříve vznikal tak, ţe se potkávaly na ulici, hrály si spolu, případně spolu chodily do školy či bydlely v okolí. V dnešní době se toho změnilo hodně, především co se týká navazování vztahů se spoluţáky a kamarády. Vloţily se do toho totiţ sociální sítě na internetu. Nejznámější jsou Facebook, Google nebo také Instagram. Bohuţel v dnešní době existuje velké mnoţství různých sociálních aplikací, které děti vyuţívají a ani si neuvědomují jejich rizika. Největším problémem sociálních sítí je anonymita. Uţivatelé si mohou vytvářet různé přezdívky či falešné identity. Zjednodušeně řečeno, nikdo neví, kdo je kdo a zda se za fotkou či jménem opravdu skrývá ten stejný člověk, jaký se představuje na sociálních sítích. Proto je to pro děti velké riziko. Ty si kolikrát na Facebooku přidávají do přátel lidi, které ani neznají. Vidí jen fotku onoho člověka, který by se rád stal jejich virtuálním přítelem a podle toho, zda se jim osoba libí nebo nelíbí, se rozhodnou ţádost o přátelství přijmout nebo odmítnout. Některé děti mohou dokonce přijímat ţádost úplně od všech, jen proto, aby měly co největší počet virtuálních přátel. Nejhorší ovšem není skutečnost, ţe si přidávají cizí lidi, které ani neznají, jako spíš fakt, ţe potom s těmi lidmi sdílí své fotky, pocity a záţitky a takový lidé toho pak můţou vyuţít a dětem ublíţit. Problémem anonymity ale také je, ţe se „mladiství nechávají strhnout k takovým druhům chování, jaké by si dříve v obavách ze sociální kontroly 29

niky nedovolili. Jedním z nich je mobbing na internetu, tedy opakované obtěţování, dotírání, nátlak nebo hanobení vyvíjené vůči jisté osobě.„ (Spitzer, 2014; str. 103) Takové jednání pak směřuje ke kyberšikaně. Rodiče ale bohuţel nemají přístup na účty svých dětí a málokdy tak mají přehled o tom, s kým si jejich děti píší a koho si na sociálních sítích přidávají do přátel případně, co vše na internet publikují, sdílejí nebo zda se staly obětí kyberšikany. Pozitivní naopak je fakt, ţe kdyţ se děti skamarádí se spoluţáky nebo s jinými děti z různých krouţků a volnočasových aktivit, mohou se tak skrz sociální sítě lépe dorozumívat a komunikovat spolu. Usnadňuje to například i přípravu do školy, kdyţ jsou děti nemocné doma. Jednoduše napíší spoluţákům, a ti jim odpoví, co dělali, případnou látku jim vyfotí a pošlou skrz sociální sítě. Díky sociálním sítím se zjednodušila komunikace, ale bohuţel na druhou stranu často vidíme, jak dvě kamarádky, které šly spolu ven, si ani nevykládají, protoţe obě drţí telefon v ruce a píšou jiným kamarádům. Byly také provedeny výzkumy, které zjistily, ţe „ty dívky, které spolu více mluví přímo, jsou ve svých sociálních vztazích úspěšnější. Tyto dívky se také vesměs cítí normálnější a méně jako „outsiderky“. Dívka, která se častěji setkává s kamarádkami ve skutečném ţivotě, má menší sklony k multitaskingu.“ (Spitzer, 2014; str. 105) Celkově by se tedy dalo říci, ţe vztah médií a informačních technologií výrazně ovlivňuje utváření vztahů mezi dětmi. Mnohem kvalitnější vztahy spolu mají ti kamarádi a spoluţáci, kteří spolu tráví a mluví více času přímo neţ přes sociální sítě. Skrz ty jsou vztahy dosti vetché a bohuţel můţou kamarádské vztahy často rychle ochladnout.

5.6. Učitelů

Učitelé mohou také do značné míry ovlivnit, jakým způsobem budou ţáci komunikační technologie, především počítač vyuţívat. Pokud by učitelé informatiky měli velmi dobře a kvalitně připravenou výuku, kde by se děti učily zacházet s počítači, s aplikacemi typu Word, Excel či jak správně vyhledávat potřebné informace ve vyhledávačích, určitě by to byl pro budoucí profesní ţivot dětí velký přínos. Bohuţel od mých ţáků ze školy vím, ţe v hodinách informatiky věnují práci s počítači pouze krátký čas a v tom zbylém si pak mohou dělat, co chtějí. A tak většinou chlapci hrají hry a děvčata se přihlásí na sociální sítě nebo jen tak surfují na internetu. Já jen doufám, ţe takto výuka informatiky neprobíhá na všech školách, protoţe to pak nemůţe být pro děti přínosné a ony 30

tak ztrácí zbytečně čas, který by mohly věnovat práci s počítačem a učení něčeho nového. Internet a počítače jsou spektrem různých informací a moţností a byla by škoda, kdyby učitel neměl zájem o některých významných věcech děti informovat.

5.7. Rodičů

Rodiče patří ze začátku školního věku mezi nejdůleţitější a pro vývoj dítěte zásadní osoby. Jak jsem jiţ zmínila, rodiče by zejména ze začátku školní docházky dítěte měli dohlíţet na to, jak jejich potomci tráví volný čas a snaţit se jim čas strávený sledováním televize či pobytem na počítači omezovat. Také by se samozřejmě měli snaţit s dětmi trávit více volného času a smysluplně jej strávit. Bohuţel se stává, ţe rodiče nemají na děti čas a ty, pokud nechodí do nějakého krouţku, si mohou dělat, co chtějí a často inklinují k trávení času u médií a informačních technologií. Rodiče také bývají vzorem pro děti, takţe chování, které děti vidí u svých rodičů, nevědomky přejímají. Proto by rodiče měli být důslední a omezovat média nejen dětem, ale také sami sobě. Dětem nelze vyčítat, ţe tráví hodně času například u televize, kdyţ rodiče dělají to stejné. Proto by rodiče měli vštípit dětem zásady vyuţívání těchto médií a případně je i naučit s nimi zacházet. Nejenom učitel ve škole můţe učit děti, jak pracovat s počítačem, ale i rodiče mohou do procesu učení přispět jejich znalostmi a tak dítě pozitivně ovlivnit pro budoucí ţivot.

31

II) PRAKTICKÁ ČÁST

32

6.

Vlastní výzkumná část 6.1. Cíle výzkumu Cílem mého výzkumu byla analýza trávení volného času dětí a vyuţití médií

a informačních technologií dětmi na prvním a druhém stupni Základní školy Prostějov, ul. Edvarda Valenty 52. Věk dětí se pohyboval od 9 do 14 let. Chtěla jsem zjistit, jak pestrý mají děti volný čas, jaké aktivity jsou jejich oblíbeně a především jak vyuţívají moderní média a komunikační technologie. Zajímalo mne, zda děti tráví hodně času u počítače nebo televize, jelikoţ i tyto činnosti děti provozují v jejich volném čase. V rámci svého výzkumu jsem si chtěla ověřit, zda si děti uvědomují vliv těchto médií a informačních technologií a zda si myslí, ţe jsou prospěšné či naopak. Výsledky mého výzkumu uvádím dále.

6.2. Výzkumný vzorek, metoda výzkumu, podmínky výzkumu Pro svůj výzkum jsem si zvolila metodu dotazníku, který jsem po předchozí domluvě s vedením školy rozdala dětem do dvou tříd na 1. stupni a tří tříd na 2. stupni. V hodinách jsem při vyplnění dotazníků asistovala a dětem pomáhala s vysvětlením otázek, které nebyly pro ně zcela zřejmé. Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedení školy, které bylo velmi vstřícné, umoţnilo mi při vyplnění těchto dotazníků asistovat a tím mi i zajistilo jejich stoprocentní návratnost. Výzkumný vzorek se skládal z 55 dívek a 83 chlapců. Měla jsem připraveno celkem 140 dotazníků s tím, ţe pokud by se některé z dětí při vyplňování spletlo nebo bych zjistila chybu tisku, tak jsem měla nějaké náhradní. Nakonec pouze dva dotazníky byly špatně vytisknuté a zbytek byl distribuován mezi ţáky. Zpracovávala jsem tedy odpovědi od 138 respondentů. Dotazník, který se skládal z 20 otázek, přikládám v příloze této práce. Otázky v dotazníku byly otevřené, dichotomické, trichotomické, výběrové, výčtové a škálové. Dotazníkové odpovědi jsem statisticky vypracovala do podoby tabulek, koláčových a sloupcových grafů.

33

Tabulka 1 - rozdělení výzkumného vzorku ZŠ počet 55

v% 39,86%

Chlapci

83

60,14%

Celkem

138

100,00%

Dívky

Graf 2 - rozdělení výzkumného vzorku (srovnání v %)

40% 60%

Dívky

Chlapci

6.3. Vyhodnocení odpovědí s grafickým znázorněním Otázka č. 1: Pohlaví Při otázce č. 1 jsem se ptala respondentů na pohlaví, zda je dotyčný chlapec nebo dívka. Výsledky této otázky jsem zpracovala výše, viz graf 2 a tabulka 1. Otázka č. 2: Do jakého ročníku na základní škole chodíš? Graf 3 - počet ţáků v jednotlivých ročnících (srovnání v celých číslech)

23

24

20 47 24

4. třída

5. třída

6. třída

34

7. třída

8. třída

Z grafu vyplývá, ţe nejvíce dotazovaných bylo v sedmé třídě a to především proto, ţe jsem měla připravených víc dotazníků a chtěla jsem provést výzkum především v jedné třídě jednotlivých ročníků, takţe například pouze ve 4. A či 4. B. Protoţe jsem ale měla ještě moţnost jít do druhé sedmé třídy, distribuovala jsem tedy dotazníky do obou sedmých tříd. Jinak v kaţdé třídě bylo kolem 20 ţáků a většinou převaţoval v kaţdé třídě počet chlapců nad počtem dívek. Proto tedy ve výsledku odpovídalo celkem 83 chlapců a pouze 55 dívek.

Otázka č. 3: Jak nejraději trávíš svůj volný čas? (čas mimo školu) Graf 5 - volný čas dívky (srovnáni v celých číslech) 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Graf 4 - volný čas chlapci (srovnání v celých číslech) 70 60 50 40 30 20 10 0

35

U této otázky jsem porovnávala chlapce a dívky, protoţe jak je z grafů viditelné, je ve způsobu trávení volného času u dívek a chlapců značný rozdíl. U chlapců na prvním místě byl sport, na druhém místě pak čas strávený u počítače a na třetí pozici se umístil poslech hudby. Naopak u dívek je na prvním místě čas strávený s kamarády, následně poslech hudby a na třetím místě sport. Z těchto výsledků je zřetelné, ţe chlapci více neţ dívky inklinují k tomu, aby trávili svůj volný čas u počítače. Dokonce i sledování televize bylo u chlapců oblíbené, zatímco z grafu u dívek můţeme vypozorovat, ţe jak sledování televize, tak čas strávený na počítači je pro dívky nejméně oblíbený způsob, jak trávit jejich volný čas. Zajímavé je i zjištění, ţe dívky si více čtou neţ chlapci. Samozřejmě, ţe dívky i více tvoří, kreslí či malují, neţ chlapci, ale to je spíše záleţitost pohlaví. Potvrdil se mi zde můj předpoklad, ţe tyto činnosti jsou spíše vyhrazeny dívkám, které jsou kreativnější.

Otázka č. 4: Jaké je tvé technické vybavení? Co vlastníš? Graf 6 - technické vybavení (srovnání v %) Mobilní telefon

Počítač

97.60% 100%

2.40% 0%

13.20%

Tablet

Playstation

72.70%

86.80%

27.30% 67.50% 69.10%

32.50% 30.90% 48.20% 51.80%

16.40%

83.60%

63.90% 45.50% 36.10% 54.50%

Televize v dětském pokoji 0.00%

20.00%

Chlapci - ano

40.00% Dívky - ano

60.00% Chlapci - ne

80.00%

100.00%

120.00%

Dívky - ne

Tabulka 2 - srovnání v celých číslech mobil

počítač

tablet

chlapci - ano dívky - ano

81 55

72 40

56 38

40 9

53 25

chlapci - ne divky - ne

2 0

11 15

27 17

43 46

30 30

36

playstation TV v dětském pokoji

Z grafu je patrné, ţe mobilní telefon uţ mají většinou všechny děti. Drobné odlišnosti však najdeme u počítače, tabletu a televize v dětském pokoji. Tablet má zhruba stejný počet chlapců i holek, ale zajímavé je zjištění, ţe rozdíl mezi dívkami a chlapci ve vlastnictví počítače je 15 %, pročeţ větší procento chlapců vlastní počítač. I u televize v jejich dětském pokoji je výsledek téměř stejný, přesto ale i zde uvedlo větší procento chlapců, ţe mají televizi v pokoji. Nejvýraznější rozdíl mezi dívkami a chlapci jsem ale zjistila u vlastnictví playstationu. Dívky téměř playstation nemají, zřejmě jej tolik nevyuţijí jako chlapci. Playstation je totiţ herní zařízení a dívky nejspíše nezajímají hry tolik jako chlapce. Kromě těchto pěti technických zařízení měly děti uvést také, zda mají i nějaké jiné zařízení. Dvanáct z nich uvedlo, ţe vlastní Xbox a poté s počtem osm následovala MP3 a rádio bylo na třetím místě. Někteří také uvedli i fotoaparát, kameru, Wii, Smart watch či dokonce CD přehrávač. Důleţité je zejména zjištění, ţe u počítačů, tabletů a mobilních telefonů více jak 60 % respondentů odpovědělo, ţe toto vybavení mají. Můţeme tedy s jistotou říci, ţe děti jsou obklopeny těmito technickými prostředky a některé z nich je pouţívají i kaţdý den. Mohou být tedy velmi lehce některým z nich ovlivněni.

Otázka č. 5: Co ti zabere nejvíce volného času? Tabulka 3 - jak dívky nejvíce tráví svůj volný čas (srovnání v celých číslech) Dívky celkem Příprava do školy

26

Krouţky

23

Pobyt venku s kamarády

33

Čas u televize

3

Čas u počítače (tabletu nebo mobilu)

10

Pomoc rodičům v domácnosti

22

Jiná moţnost: domácí mazlíček 4 x, čtení 2 x, kreslení 1 x

37

Tabulka 4 - jak chlapci nejvíce tráví svůj volný čas (srovnání v celých číslech) Chlapci celkem Příprava do školy

34

Krouţky

34

Pobyt venku s kamarády

34

Čas u televize

21

Čas u počítače (tabletu nebo mobilu)

52

Pomoc rodičům v domácnosti

22

Jiná moţnost: domácí mazlíček 2x, jízda na rampě 2x, natáčení videí 1x, lego 1x

Graf 7 - nejvíce strávený čas (srovnání v %) 47.30% 41.00%

příprava do školy

41.80% 41%

kroužky

pobyt venku s kamarády

čas u televize

5.50%

25.30% 18.20%

čas u počítače

62.70%

pomoc rodičům v domácnosti 0.00%

60%

41%

26.50% 10.00%

20.00% Dívky

30.00%

40%

40.00%

50.00%

60.00%

70.00%

Chlapci

U této otázky jsem opět uvedla tabulku i graf. Ukazují nám, jaké aktivity zabírají dětem nejvíce času. Začala jsem s dívkami a poté rozebrala i nejvíce strávený čas chlapců. U dívek jednoznačně vyplývá, ţe jim zabere nejvíce pobyt venku s kamarádkami, poté příprava do školy a na třetí pozici bychom mohli zařadit s téměř stejným počtem čas strávený s rodiči a krouţky. Naopak počítač a televize nepatří mezi oblíbené aktivity dívek. Kdeţto u chlapců je tomu téměř naopak. Čas strávený u televize je činnost, která jim zabere nejvíce času. Na druhé pozici jsou se stejným počtem krouţky, příprava do školy 38

a pobyt venku s kamarády. Z procentuálního grafu je moţné zjistit, ţe je mezi první a druhou pozicí opravdu velký rozdíl, téměř 20 %. Také mezi druhou a třetí pozicí, na které se u chlapců nachází pomoc v domácnosti, je rozdíl zhruba 15 %. Je aţ šokující, kolik chlapci oproti dívkám stráví času na počítači. Mimo jiné pár ţáků - jak chlapců, tak dívek - uvedlo, ţe tráví čas čtením, staráním se o domácího mazlíčka, jízdě na rampách nebo dokonce natáčením videí na YouTube.

Otázka č. 6: Kolik času denně věnuješ přípravě do školy? (psaní úkolů, učení) Tabulka 5 - příprava do školy dívky (srovnání v celých číslech) Dívky celkem 0,5 – 1 hod

22

1 – 2 hod

20

méně jak půl hodiny

7

více jak dvě hodiny

6

Tabulka 6 - příprava do školy chlapci (srovnání v celých číslech) Chlapci celkem 0,5 – 1 hod

36

1 – 2 hod

26

méně jak půl hodiny

20

více jak dvě hodiny

1 Graf 8 - příprava do školy (srovnání v %)

50.00% 45.00%

43.40% 40%

40.00%

36.30%

35.00%

31.30%

30.00%

24.10%

25.00% 20.00%

12.70%

15.00%

10.90%

10.00% 5.00%

1.20%

0.00% 0,5 - 1 hod

1 - 2 hod

méně jak půl hodiny

chlapci

39

dívky

více jak dvě hodiny

Jiţ z předchozí otázky vyplynulo, ţe dívky věnují většinu svého času přípravě do školy. U této otázky můţu své tvrzení pouze potvrdit. Jak je vidět z grafu, tak výsledky u dívek i chlapců, kteří se připravují do školy 0,5 hodiny aţ hodinu, jsou téměř stejné. Přesto se další odpovědi liší. Dívky věnují škole více času, spíše kolem 1 aţ 2 hodin a také více dívek na rozdíl od chlapců uvedlo, ţe věnují přípravě do školy i více jak dvě hodiny. Chlapci vícekrát uvedli, ţe se věnují přípravě do školy méně jak půl hodiny. I tentokrát bych řekla, ţe jsou tyto výsledky dány pohlavím, protoţe z mé zkušenosti jsou dívky obecně na základní škole vyspělejší a více odpovědné, proto tráví přípravou do školy více času neţ chlapci.

Otázka č. 7: Myslíš, že ti příprava zabírá hodně času? Graf 9 - čas strávený přípravami do školy (srovnání v celých číslech)

35

35

22 48

chlapci - ano

dívky - ano

chlapci - ne

dívky - ne

Z grafu je viditelné, ţe jak chlapci, tak i dívky si myslí, ţe přípravě do školy nevěnují hodně času. Tato odpověď u chlapců koresponduje s předchozí otázkou, u děvčat je však překvapující. Většina z nich tvrdí, ţe nevěnují přípravě tolik času, přestoţe ţe stráví nad přípravami více času jak chlapci.

Otázka č. 8: Kolik času z běžného školního dne máš sám/sama pro sebe a můžeš si v něm dělat, co chceš? Tabulka 7 - čas sami pro sebe dívky (srovnání v celých číslech) Dívky celkem 0,5 hodiny

4

1 – 2 hodiny

18

3 - 4 hodiny

22

5 a více hodin

11 40

Tabulka 8 - čas sami pro sebe chlapci (srovnání v celých číslech) Chlapci celkem 0,5 hodiny

6

1 – 2 hodiny

24

3 - 4 hodiny

38

5 a více hodin

15

U této otázky jsou odpovědi u dívek a chlapců více méně stejné. Většina z nich uvedla, ţe mají kolem 3 aţ 4 hodin denně, kdy si mohou dělat, co chtějí. Zhruba 30 % dívek i chlapců tvrdí, ţe mají pouze jednu aţ dvě hodiny na to, aby mohli strávit svůj čas, jak by si přáli. Přesto musím tvrdit, ţe jsou tyto výsledky opravdu zajímavé vzhledem k předchozím otázkám. Většina dívek uvedla, ţe jim zabere nejvíce času příprava do školy, dokonce většina z nich uvedla, ţe stráví přípravami od půl hodiny do dvou hodin a přitom jim ještě zůstane i celkem dost času na to, aby si mohli dělat, co chtějí. Moţná je to způsobeno tím, ţe dívky netráví tolik času sportem, zatímco chlapci uvedli jiţ v předchozích otázkách, ţe hodně sportují. Tudíţ jim můţe hodně čas zabírat hlavně sport, a kdyţ přijdou domů, jsou tak unavení, ţe přípravě do školy nevěnují tolik pozornosti. Namísto toho je dost moţné, ţe raději vyuţívají tak čas, který by měli věnovat přípravám, jako jejich volný čas, ve kterém si mohou dělat, co chtějí.

41

Otázka č. 9: Jaký význam pro tebe mají komunikační média? Tabulka 9 - význam komunikačních médií dívky (srovnání v celých číslech)

0 3 16 31 6

Spíše nedůleţitý 1 15 19 16 15

12 2 12 4 0

Zbytečný mobil počítač (notebook) tablet herní zařízení televize sociální sítě a chat (Facebook, Instagram,..) SMS e-mail osobní rozhovor internet

Uţitečný Důleţitý Nepostradatelný 23 23 16 6 21

20 11 3 2 10

11 3 1 0 3

7

14

11

11

3 17 1 4

26 17 11 22

20 8 15 18

4 1 24 11

Tabulka 10 - význam komunikačních médií chlapci (srovnání v celých číslech)

0 2 11 10 2

Spíše nedůleţitý 3 9 18 14 14

15

19

18

16

15

15 17 9 2

20 23 10 4

24 29 27 20

18 10 24 21

6 4 13 36

Zbytečný mobil počítač (notebook) tablet herní zařízení televize sociální sítě a chat (Facebook, Instagram,..) SMS e-mail osobní rozhovor internet

Uţitečný

Důleţitý

Nepostradatelný

27 34 32 34 27

35 25 14 13 21

18 13 8 12 19

V tabulkách jsou nyní uvedeny výsledky, celkový počet za chlapce a dívky. Protoţe jsem ale chtěla zjistit, jaký je průměrný počet a upravila jsem tyto tabulky následovně. Odpovědím jsem přiřadila číselné hodnoty – zbytečný = 1 aţ po nepostradatelný = 5 a tyto hodnoty vynásobila počtem osob v příslušných sloupcích. Vypočtené číslo jsem vydělila počtem osob, které dotazník vyplňovaly, tedy u dívek číslem 55 a u chlapců 83. Tím jsem zjistila průměrná čísla ke kaţdému komunikačnímu médiu. Průměry jsem dále

42

zpracovala do grafu (viz níţe), abych mohla výsledná čísla vzájemně srovnat mezi chlapci a dívkami.

Graf 10 - význam komunikačních technologií (srovnání v průměrných číslech) mobil počítač tablet herní zařízení televize sociální sítě a chat SMS e-mail osobní rozhovor internet 0

0.5

1

1.5 dívky

2

2.5

3

3.5

4

4.5

chlapci

Graf 10 je tedy výsledek průměrných hodnot. Kdyţ jsem tyto hodnoty porovnala, zjistila jsem, ţe jsou mezi dívkami a chlapci někde značně rozdílné, jinde téměř totoţné výsledky. Ráda bych tedy prvně zhodnotila výsledky, které byly poměrně stejné. Patří sem například mobilní telefon, sociální sítě a chat a dokonce ani u e-mailu a internetu není takový rozdíl. Naopak velký rozdíl můţeme sledovat u herního zařízení. Pro dívky zřejmě nejsou herní zařízení tak důleţité, jelikoţ v předchozích otázkách uvedly, ţe tráví nejvíce času venku s kamarády, kdeţto právě chlapci byli ti, co trávili nejvíce času, hned po sportu, u počítače. Další celkem značné rozdíly jsou u tabletu, televize a počítače. Dívky zřejmě nedávají těmto technologiím takovou důleţitost, tak jako chlapci. Naopak dívky předčily chlapce v důleţitosti u osobního rozhovoru a v psaní SMS. Tento výsledek mne u dívek příjemně překvapil, ţe v dnešní době ještě dávají osobnímu rozhovoru takovou váhu. V podstatě většina dívek označila osobní rozhovor jako důleţitý, zatímco pro chlapce je důleţitý spíše internet.

43

Otázka č. 10: Kolik času denně věnuješ jednotlivým komunikačním médiím?

Tabulka 11 - čas věnovaný komunikačním médiím dívky (srovnání v celých číslech) Méně neţ 15 minut 40

15 – 30 minut 14

30 – 60 minut

1 aţ 2 hodiny

1

0

Více neţ 2 hodiny 0

SMS

41

9

5

0

0

e-maily

47

8

0

0

0

chat

19

11

8

11

6

sociální sítě

14

10

12

9

10

hry

26

14

9

3

3

televize

10

9

12

18

6

rádio noviny, časopisy (uveď název) telefon – pevná linka

40

9

3

2

1

41

10

3

1

0

54

1

0

0

0

mobilní hovory

Tabulka 12 - čas věnovaný komunikačním médiím chlapci (srovnání v celých číslech) Méně neţ 15 minut 73

15 – 30 minut 9

30 – 60 minut

1 aţ 2 hodiny

1

0

Více neţ 2 hodiny 0

SMS

76

6

1

0

0

e-maily

73

10

0

0

0

chat

33

20

15

5

10

sociální sítě

24

17

21

7

14

hry

4

7

21

29

22

televize

4

15

21

28

15

rádio noviny, časopisy (uveď název) telefon – pevná linka

57

19

5

2

0

70

9

3

1

0

77

6

0

0

0

mobilní hovory

44

Stejně jak u přechozí otázky, i zde jsem umístila dvě tabulky, které znázorňují odpovědi celkového počtu dívek a chlapců. Abych ale mohla výsledky porovnat, opět jsem jim přiřadila hodnoty. Méně neţ 15 minut = 1 aţ k více jak 2 hodiny = 5. Díky těmto hodnotám jsem spočítala průměrné hodnoty a tak porovnala v následujícím grafu výsledky dívek a chlapců.

Graf 11 - čas věnovaný komunikačním médiím (srovnání v průměrných číslech) mobilní hovory SMS e-maily chat sociální sítě hry televize rádio noviny, časopisy telefon - pevná linka 0

0.5

1

1.5 dívky

2

2.5

3

3.5

4

chlapci

Z grafu je jasné, ţe opět chlapci mají velmi vysoké výsledky, co se týče her. Hrají hry průměrně jednu aţ dvě hodiny denně. Vzhledem k předchozím odpovědím jsem čekala vyšší výsledky, ale i jedna aţ dvě hodina denně v průměru jsou dostatečné. Co se týká televize, chlapci stráví určitě více času v průměru sledováním televize, ale přesto to bude v časovém rozmezí od 30 do 60 minut. Je tedy moţné, ţe dívky se průměrně dívají na televizi kolem 30 minut, zatímco chlapci kolem 45 minut denně. Překvapením pro mě byl poslech rádia. Myslela jsem si, ţe budou výsledky mnohem vyšší, protoţe jak jsem v teorii uvedla, neumíme moc ţít v tichu, zvykli jsme si na to mít hudbu jako zvukovou kulisu a proto jsem myslela, ţe i děti budou více poslouchat rádio. Nejspíše tedy spíše poslouchají písníčky, co mají staţené v mobilu anebo také písničky z YouTube.

45

Očekávala jsem také, ţe dívky budou trávit více času na sociálních sítích a chatováním s přáteli, protoţe obecně dívky k tomu inklinují spíše jako chlapci. I u dalších výsledků, jako posílání SMS a volání, jsou na tom dívky o něco málo lépe neţ chlapci. Jde tu především o komunikaci s přáteli a dívky většinou bývají komunikativnější, proto ani tyto výsledky mě nijak zvlášť nepřekvapily. Co se týká pevné linky a časopisů, zde děti v dotazníku často uváděly, ţe pevnou linku nemají a časopisy či noviny nečtou. Proto také většina odpověděla, ţe tráví čtením časopisu méně jak 15 minut. Mimo jiné mi děti, které čtou nějaký časopis či noviny, měly uvést název. Zmíněny byly především tituly jako Historie, ABC, Mateřídouška, Svět psů, iDnes, Popcorn, Bravo, Auto tip, Sport, 21. století a dokonce někdo uvedl, ţe čte především knihy.

Otázka č. 11: Zdá se ti čas, který strávíš hraním her na počítači, tabletu, mobilu či jiném zařízení, dostatečný? Graf 12 - dostatečný čas na hraní her (srovnání v celých číslech) 90 1

80

16

70 60 50

17

40

1 66

30 20

37

10 0 chlapci ano

dívky

ne, chtěl/a bych na nich být častěji nebo delší dobu

nevím, hry nehraji

Graf je uveden v celých číslech. Z grafu vyplývá, ţe jak dívky, tak i chlapci jsou většinou spokojení s časem, který mají určený na hraní her. Přesto je zde rozdíl mezi chlapci a dívkami, a to ten, ţe dívky spíše uvedli, ţe hry nehrají a pouze jedna dívka nebyla 46

s vymezeným časem na hraní her spokojená. Naopak u chlapců si 15 z celkového počtu 83 stěţuje a rádi by měli více času na hry anebo by chtěli častěji hrát. Pouze jeden chlapec uvedl, ţe hry nehraje vůbec.

Otázka č. 12: Máš od rodičů vymezen čas, jak dlouho můžeš hrát? Tabulka 13 - vymezený čas na hry dívky (srovnání v celých číslech) Dívky celkem Nesmím hrát hry

1

Mohu hrát jen o víkendu, o prázdninách…

5

Mohu hrát méně jak hodinu denně

4

Mohu hrát max. 1 – 2 hod. denně

11

Mohu hrát max. 3 – 4 hod. denně

4

Mohu hrát, jak dlouho chci

12

Hry nehraji

18

Tabulka 14 - vymezený čas na hry chlapci (srovnání v celých číslech) Chlapci celkem Nesmím hrát hry

1

Mohu hrát jen o víkendu, o prázdninách…

8

Mohu hrát méně jak hodinu denně

7

Mohu hrát max. 1 – 2 hod. denně

20

Mohu hrát max. 3 – 4 hod. denně

14

Mohu hrát, jak dlouho chci

32

Hry nehraji

1

47

Graf 13 - vymezený čas na hry (srovnání v %)

nesmím hrát hry mohu hrát jen o víkendu, o prázdninách… mohu hrát méně jak hodinu denně mohu hrát max. 1 - 2 hod. denně mohu hrát max. 3 - 4 hod. denně mohu hrát, jak dlouho chci hry nehraji 0.00% 5.00% 10.00%15.00%20.00%25.00%30.00%35.00%40.00%45.00% dívky

chlapci

Jak můţeme zjistit z grafu, u dívek byla nejčastější odpověď, ţe hry nehrají. To nám potvrzují uţ i odpovědi z předchozích otázek. Na druhém místě byla odpověď, ţe mohou hrát jednu aţ dvě hodiny denně. Kdyţ se ale podíváme na otázku č. 10, kde jsme zprůměrovali čas dívek strávený hraním her, zjistíme, ţe si dívky hrají v průměru 15 aţ 30 minut. Proto tuto odpověď u otázky 12 je nutno brát pouze jako orientační bod. Nejspíše je to jen čas, který jim rodiče stanovili, ale ony samy jej nevyuţijí a hrají si pouze chvíli. To samé platí vlastně i pro odpověď, ţe mohou hrát hry, jak dlouho chtějí. Lze z toho odvodit, ţe nejspíše jim to rodiče nezakazují, protoţe vědí, ţe jejich dcera či dcery nehrají hry a tak jim nemusí čas ani nijak omezovat. U chlapců byla nejčastější odpověď, ţe mohou hrát hry, jak dlouho chtějí. Tady musím i říci, ţe byl menší rozdíl mezi prvním a druhým stupněm, protoţe chlapci na prvním stupni většinou uváděli, ţe mají čas omezený třeba pouze na víkendy a svátky anebo na 1 aţ 2 hodiny denně. A na druhém stupni uţ většina chlapců uvedla, ţe čas na hraní her nemají nijak omezený.

48

Otázka č. 13: Myslíš si, že hraní počítačových her může být prospěšné? Graf 14 - prospěšnost počítačových her (srovnání v celých číslech) 90 80 70

28

60 50

17

23

40 30 20

19

38

10

13

0 chlapci

dívky ano

ne

nevím

Graf 15 - prospěšnost počítačových her (srovnání v %)

ano

ne

nevím

0.00%

5.00%

10.00%

15.00%

20.00%

25.00%

dívky

30.00%

35.00%

40.00%

45.00%

50.00%

chlapci

U této otázky můţeme vidět, ţe chlapci mají celkem jasno ohledně prospěšnosti hraní počítačových her. Kolem 45 % si myslí, ţe je hraní her prospěšné, zatímco dívky neví, zda je hraní her prospěšné nebo ne. Nejspíš to bude dáno i tím, ţe dívky počítačové hry moc nehrají,

49

jak jsme se dozvěděli z předchozích otázek a odpovědí. Proto tedy nemají představu, proč by měly či neměly být hry prospěšné. Mimo jiné měli také ţáci napsat, proč si myslí, ţe je hraní her prospěšné. Většinou ţáci uváděli, ţe jsou hry prospěšné, kdyţ se jedná o hry: naučné či logické které jsou anglicky, protoţe si tak mohou ţáci zlepšit slovní zásobu a naučit se angličtinu. které mohou zlepšit naše postřehy či reflexy a rozvíjet naši představivost na procvičení paměti díky kterým si můţeme nějakým způsobem vydělávat které nás naučí pracovat lépe s počítačem Zjišťovala jsem také, zda ţáci vědí, proč by mohly počítačové hry nebýt prospěšné. Většinou ţáci uváděli, ţe: můţe vzniknout závislost kvůli nedostatku pohybu můţou lidé přibírat na váze můţe u hráčů vzniknout silná agrese můţe docházet k nápodobování her v realitě (střílecí hry atp.) hraní her kazí oči nás můţe bolet hlava je hraní her ztráta času I z grafu je patrné, ţe většinou pozitivní přínos uváděli spíše chlapci, zatímco dívky hraní her vnímají negativně a také napsaly většinu těchto záporných vlivů na osobnost.

50

Otázka č. 14: Na počítači, tabletu či mobilu hraješ jen hry, nebo děláš i něco jiného? Graf 16 - co jiného ţáci na technických zařízeních dělají (srovnání v celých číslech)

jen hry

surfuji na internetu

stahuji hudbu, filmy

využívám sociální sítě

dělám si přípravu do školy

telefonuji, píšu SMS 0

5

10

15 dívky

20

25

30

35

40

45

50

chlapci

U této otázky se soustředím především na to, co kromě hraní her na mobilu, tabletu či počítači ještě ţáci dělají. Dívky samozřejmě uvedly na první místo pouţívání sociálních sítí, zatímco chlapci jej umístili na místo druhé. Chlapci totiţ nejvíce kromě her surfují po internetu. Velký zájem u všech ţáků má ale stahování hudby či filmů na internetu. Jak jiţ bylo uvedeno v otázce č. 3, ţáci si rádi ve svém volném čase pouští a poslouchají muziku a proto tedy i tomu odpovídající počet ţáku zde uvedl, ţe stahují hudbu. Kromě nabízených odpovědí mohli ţáci zvolit odpověď E, kde mohli sami napsat, co jiného na počítači, mobilu či tabletu dělají. Psali zde kupříkladu poslech hudby z YouTube nebo i focení. Jedna dívka dokonce uvedla, ţe si na počítači čte.

Otázka č. 15: Používáte počítače také ve škole? Zde nebudu uvádět ani ţádný graf či tabulku, protoţe ţáci mají uţ od 4. třídy povinnou informatiku a tudíţ chodí na počítače v rámci předmětu. Překvapením pro mě ale bylo, ţe poměrně hodně ţáků uvedlo, ţe si ve vyučování hrají hry. Kromě toho ţáci uváděli, ţe na počítačích nejčastěji:

51

učí se práci na počítači zpracovávají různé projekty chodí na počítače v rámci jiných předmětů (např. český jazyk, angličtina) vyhledávají různé informace učí se díky počítačům finanční gramotnosti vyuţívají různé aplikace (Word, malování) procvičují učivo z jiných předmětů

Otázka č. 16: Máš od rodičů vymezen čas, jak dlouho se můžeš dívat na TV?

Tabulka 15 - vymezený čas pro televizi (srovnání v celých číslech) Dívky celkem

Chlapci celkem

0

0

4

0

3

2

9

13

Nesmím se dívat Mohu se dívat jen o víkendu, o prázdninách… Mohu se dívat méně jak hodinu denně Mohu se dívat max. 1 – 2 hod. denně Mohu se dívat max. 3 – 4 hod. denně Mohu se dívat, jak dlouho chci

3

5

32

55

Na TV se nedívám

4

8

52

Graf 17 - vymezený čas pro televizi (srovnání v %)

nemohu se dívat mohu se dívat jen o víkendu, o prázdninách… mohu se dívat méně než hodinu denně mohu se dívat max. 1 - 2 hod. denně mohu se dívat max. 3 - 4 hod. denně mohu se dívat, jak dlouho chci na TV se nedívám 0.00% 10.00% 20.00% 30.00% 40.00% 50.00% 60.00% 70.00% dívky

chlapci

Z ţáků nikdo neuvedl první moţnost a to je, ţe se nesmí dívat na televizi. Zato více jak polovina respondentů uvedla, ţe se mohou dívat na televizi, jak dlouho chtějí. A opět jsem zde zjistila obdobnou situaci jako jiţ několikrát v průběhu této praktické části. Dívky se tolik o televizi nezajímají jako chlapci a netráví u televize spoustu času. To vyplynulo i z otázky č. 10, ţe se dívky a v podstatě i chlapci zdrţují u televize průměrně kolem 30 aţ 60 minut. Proto mě tato odpověď ani nijak nepřekvapila.

Otázka č. 17: Myslíš si, že je sledování televize prospěšné? Graf 18 - prospěšnost sledování televize (srovnání v celých číslech) 90 80 70

17

60 50

18

40 30

65

20

37

10 0 chlapci

dívky ano

53

ne

Graf 19 - prospěšnost sledování televize (srovnání v %)

ano

ne

0.00%

10.00%

20.00%

30.00%

40.00% dívky

50.00%

60.00%

70.00%

80.00%

90.00%

chlapci

Zásadní rozdíl v názorech mezi chlapci a děvčaty zde není. Většina dívek i chlapců se shoduje, ţe je sledování televize prospěšné a zbytek, 35 % a méně, uvádí, ţe televize není nijak prospěšná. Kromě toho měli ţáci stejně jako u hraní počítačových her uvést, zda má televize negativní či pozitivní vliv. Odpovědi byly vskutku zajímavé. Většina ţáků uvedla, ţe televize má pozitivní vliv, protoţe: můţeme se díky televizi něco nového naučit kvůli zprávám někteří se u ní uvolní a zrelaxují se u ní kdyţ sledujeme filmy v angličtině, můţeme se naučit cizí jazyk díky televizi máme základní pojem o světě pro některé je to zdroj zábavy sledováním kvízu se něco přiučíme, případně můţeme něco vyhrát rozvíjíme fantazii dokumentární filmy jsou poučné a můţeme se z nich dozvědět mnoho informací

54

Jako negativní vlivy uváděli ţáci dost podobné věci jako u počítače. A to ţe: způsobuje závislost kazí očí ţákům se nelíbí ani dlouhé reklamy sledování televize nám nezajistí pohyb, proto můţeme přibírat na váze můţe způsobit zvýšenou chuť k jídlu je to ztráta času

Otázka č. 18: Když musíš skončit hru nebo vypnout TV a jít dělat něco jiného, jak se cítíš?

Tabulka 16 - pocity po ukončení činnosti s médii (srovnání v celých číslech) Dívky celkem

Chlapci celkem

29

23

19

42

Jsem smutný/á, ţe musím skončit

1

6

Mám vztek

1

6

Jsem unavený/á

5

6

Mám radost, ţe jsem hrál/a nebo se díval/a na TV Nechce se mi

Graf 20 - pocity po ukončení činnosti s médii (srovnání v %)

Název grafu 60.00% 50.00% 40.00% 30.00% 20.00% 10.00% 0.00% mám radost, že jsem hrál/a nebo se dívala na TV

nechce se mi

jsem smutný/á, že musím skončit chlapci

dívky

55

mám vztek

jsem unavený

Nejvíce ţáků odpovědělo, buď ţe se jim nechce anebo ţe mají radost, ţe mohli čas u počítače či televize strávit. Překvapivý pro mě nebyl ani fakt, ţe většina chlapců (téměř 50 %) uvedla, ţe se jim nechce televizi vypnout nebo odejít od počítače. Zatímco více jak polovina dívek byla ráda, ţe mohou strávit čas sledováním televize či na počítači. Osobně si myslím, ţe jsou chlapci náchylnější k závislosti na médiích a informačních technologiích.

Otázka č. 19: Jak s kamarády nejčastěji komunikuješ? Graf 21 - komunikace s kamarády dívky (srovnání v celých číslech)

dívky 6

8

22 29

SMS

chat

reálný rozhovor

volání přes mobil

Graf 22 - komunikace s kamarády chlapci (srovnání v celých číslech)

chlapci 8

9

36 50

SMS

chat

reálný rozhovor

56

volání přes mobil

U této otázky jsme původně zamýšlela, ţe si ţáci vyberou pouze jednu z moţností, ale nakonec jsem jim dovolila vybrat si i více neţ jednu odpověď. Přesto ale ţáci vybrali maximálně dvě moţnosti. Z grafů je zřetelně vidět, jaký typ komunikace upřednostňují dívky a jaký chlapci. Byť v předchozích otázkách děvčata uvedla, ţe tráví poměrně hodně času na sociálních sítích chatováním s kamarády, zde je jasně vidět, ţe přece jen preferují raději osobní rozhovor neţ chat. K mému překvapení, nejčastější komunikací mezi chlapci je chatování, i přesto ţe chatu a sociálním sítím nevěnují zdaleka tolik času jako dívky.

Otázka č. 20: Považuješ se za závislého/závislou na některém komunikačním médiu? Tabulka 17 - závislost dětí (srovnání v celých číslech) Dívky celkem

Chlapci celkem

Ano

10

21

Ne

45

62

Graf 23 - závislost dětí (srovnání v %) 90.00% 80.00% 70.00% 60.00% 50.00% 40.00% 30.00% 20.00% 10.00% 0.00% ano

ne chlapci

dívky

Z odpovědí jasně vyplynulo, ţe většina dívek ani chlapců se nepovaţují za závislého na médiích a informačních technologiích.

57

Ti, co uvedli, ţe jsou na technologiích závislí, měli také napsat, na jakém druhu a jak se to projevuje. Ţáci odpověděli pouze, na jakém druhu média jsou závislý, ale nebyli jiţ schopni uvést, jak se to projevuje. Média, na kterých jsou závislí, byly především: sociální sítě mobilní telefon počítač tablet Xbox Dívky většinou uváděly sociální sítě jako zdroj jejich závislosti, protoţe se prý stále dívají, jestli jim někdo nenapsal. A dokonce jeden ţák uvedl, ţe ví, ţe je závislý, ale ţe mu to nevadí, protoţe ho čas strávený na počítači prostě baví.

58

7.

Vyhodnocení výzkumu Pro svůj výzkum jsem si zvolila základní školu v Prostějově, kde jsem rok a půl učila.

Cílem mé práce bylo zjistit, jak děti tráví jejich volný čas, zda jej vyuţívají aktivně, sportem, krouţky, s kamarády venku nebo spíše upřednostňují trávení času s médii a komunikačními technologiemi. V podstatě je tato práce rozšířením mé bakalářské práce, kterou jsem psala na téma „Pedagogicko-psychologické aspekty volnočasových aktivit ţáků na základní škole a gymnáziu v Prostějově“ a uváděla jsem v ní různé volnočasové organizace v tomto městě. Z mé bakalářské práce vyplynulo, ţe v Prostějově je dostatek volnočasových organizací, kde mohou děti trávit svůj čas a rozvíjet se. V době mého působení na škole jsem ale zjistila, ţe děti velmi často vyuţívají média a informačních technologie a proto jsem se na toto téma také zaměřila. Chtěla jsem zjistit, do jaké míry děti vyuţívají informační technologie a zda tráví jejich volný čas více u televize či počítače a zda děti mají povědomí o tom, zda jsou či nejsou tato média prospěšná. Výzkum byl proveden, jak jsem jiţ zmínila dříve, dotazníkovou metodou. Dotazník měl 20 otázek různých forem a dotazníky jsem rozdala na základní škole v Prostějově. Při vyplňování dotazníků jsem byla vţdy ve třídě a případné dotazy ţáků na nejasnosti v dotaznících jsem mohla osobně zodpovědět. Celkově jsem získala 138 dotazníků. Výpovědi ţáků jsem dále graficky zpracovala. Abych co nejlépe vystihla výsledky šetření, zkombinovala jsem různé varianty grafického znázornění. Některé otázky jsem zpracovala pomocí tabulky a grafu, u některých jsem pouţila pouze graf nebo pouze tabulku. Při zpracování jsem pouţila různá hlediska. Rozdělovala jsem chlapce a dívky a také první a druhý stupeň. Třídění jsem zvolila podle výsledků dotazníku a k tomu jsem zvolila i vhodnou formu zobrazení. Cílem bylo zdůraznit výsledky šetření a vzniklé rozdíly. Většina dívek uvedla, ţe nejraději tráví svůj volný čas venku s přáteli a poté poslechem hudby, zatímco u chlapců to byl především sport, kterému nejraději věnují svůj volný čas. Za sportem následoval čas strávený u počítače. Zjistit, co děti vlastní za technické vybavení, bylo součástí otázky č. 4. Z ní vyplynulo, ţe většina ţáků vlastní mobilní telefon, počítač i tablet. Herní zařízení Playstation vlastnili více chlapci jak dívky a také televizi v pokoji má více chlapců. Většina chlapců také uvedla, ţe nejvíce času tráví u počítače, zatímco dívky nejvíce tráví čas s kamarády. Zajímavé bylo především zjištění, ţe jak dívky, tak chlapci netráví tolik 59

času u televize, jak jsem předpokládala. Dokonce byl tento výsledek u ţáků nejniţší. Chlapci také dosáhli stejných výsledků u přípravy do školy, krouţků a pobytu venku s kamarády. Naproti tomu dívky měly velmi podobné výsledky u pomoci rodičům, přípravě do školy a krouţků. Dá se tedy říci, ţe největší rozdíl mezi dívkami a chlapci je v tom, ţe chlapci tráví více času u počítače, zatímco dívky vyhledávají společnost svých kamarádek a tráví rády čas s nimi. Vzhledem k tomu, ţe chlapcům nejvíce času zabírá počítač a ve volném čase nejraději sportují, není tedy ţádným překvapením, ţe chlapci nevěnují mnoho času (půl hodiny aţ hodinu) přípravě do školy a také i většina z nich je toho názoru, ţe jim příprava do školy moc času nezabere. I přesto velká většina z nich uvedla, ţe mají 1 – 4 hodiny času sami pro sebe. Jedna hodina je tedy opravdu krátký čas sám pro sebe ale 3 – 4 hodiny znamenají uţ poměrně dost volného času. V otázce č. 10 jsem zjišťovala, kolik času děti věnují jednotlivým komunikačním médiím. Z průměrných hodnot vyčteme, ţe hraním her tráví chlapci průměrně 1 aţ 2 hodiny, spíše ale kolem dvou hodin, jelikoţ průměr byl 3,7. Velmi podobné hodnoty jsem zjistila i u televize. Na sociálních sítích stráví průměrně 30 aţ 60 minut. Nejméně času stráví telefonováním z pevné linky, dokonce jsem toho názoru, ţe většina dětí pevnou linku nevyuţívají vůbec a to především proto, ţe si mohou raději zavolat ze svého mobilního telefonu. Co mě ale nejvíce zarazilo u chlapců, bylo zjištění, ţe internet, mobilní telefon, počítač a televize mají pro chlapce větší význam neţ osobní rozhovor. Naproti tomu dívkám zabírá nejvíce času pobyt venku s kamarády a většina z nich věnuje přípravě do školy stejně jako chlapci pouze půl hodiny aţ hodinu. O něco méně z nich uvedlo, ţe se do školy připravují 1 aţ 2 hodiny. Také většina dívek je toho názoru, ţe jim příprava do školy nezabírá mnoho času. U otázky č. 8 byl v odpovědích dívek také podobný výsledek jako u chlapců. Uvedly, ţe mají zhruba 3 aţ 4 hodiny pro sebe. Paradoxem je, ţe v předchozích otázkách napsaly, ţe netráví mnoho času u televize, ale z otázky č. 10 vyplynulo, ţe průměrně stráví u televize 30 aţ 60 minut. Dokonce toto číslo bylo i vyšší neţ u sociálních sítí. Ty dívky vyuţívají zhruba 30 minut a stejný čas tráví i chatováním. Na rozdíl od chlapců si dívky myslí, ţe osobní rozhovor je nejdůleţitější ze všech komunikačních médií, dokonce více neţ internet, mobilní telefon či sociální sítě. Překvapující pro mě bylo, ţe větší význam neţ sociální sítě a chat má pro dívky posílání SMS. Dotazovala jsem se také ţáků na trávení volného času u počítače hraním her a u televize. Chtěla jsem především vědět, kolik času mohou u televize a na počítači strávit, zda si myslí, ţe jsou tyto aktivity prospěšné. Chlapi většinou uváděli, ţe mohou hrát hry 60

a dívat se na televizi jak jen dlouho chtějí. Zároveň u nich převaţoval názor, ţe je hraní her a sledování televize prospěšné. Podle nich je moţné se naučit cizímu jazyku z her a různých filmů. Televize je pro ně prospěšná, protoţe se mohou dozvědět mnoho nových informací, například sledováním zpráv nebo různých dokumentů. Mimo jiné také uvedli, ţe kromě hraní her na počítači, tabletu či mobilním telefonu také často surfují na internetu, vyuţívají sociální sítě a stahují hudbu či filmy. Tudíţ nehrají celou dobu na počítači pouze hry, nýbrţ tento čas vyuţívají i jinak. Velká část dívek na rozdíl od chlapců odpověděla, ţe počítačové hry nehrají a ty co hry hrají, tak většinou mají čas na počítači neomezený anebo mohou hrát pouze jednu aţ dvě hodiny. Dívky přesto počítač, tablet či mobil vyuţívají raději na sociální sítě a také stahují hudbu či filmy. Dále kolem 40 % děvčat neví, zda by hraní her mohlo být prospěšné a zhruba 35 % z nich je toho názoru, ţe hraní her není prospěšné. Jako záporný vliv napsaly, ţe na hrách mohou být lidé závislí, mohou také kvůli nedostatku pohybu přibírat na váze, kazí si oči, případně je to pro ně ztráta času. Zajímavé byly i odpovědi jako například, ţe hráči mohou být agresivní nebo mohou napodobovat chování z her a aplikovat toto chování ve skutečnosti. Co se týká televize, většina dívek můţe sledovat televizi, jak dlouho chtějí. Stejně jako chlapci si také většina z nich myslí, ţe televize můţe být prospěšná. Také většina dívek či chlapců si myslí, ţe čas, který stráví na počítači je dostatečný, ale kdyţ danou aktivitu mají ukončit, polovině chlapců se nechce, zatímco polovina dívek má radost, ţe mohli danou činnost vykonávat. Kdyţ však měli ţáci zhodnotit sami sebe, zda jsou na některém komunikačním médiu závislí, většina uvedla, ţe závislá není. Pouze kolem 20 % dívek a chlapců uvedlo, ţe jsou na médiích a komunikačních technologiích závislí. Nejčastěji je to závislost na mobilním telefonu, sociálních sítích, tabletu a počítači. Otázka, zda děti mají ve škole počítače a zda je také pouţívají, byla pokaţdé kladně zodpovězena. Všechny děti tedy mají ve škole informatiku. Bohuţel negativní bylo zjištění, ţe kromě práce na počítačích velmi často hrají v hodině hry. Na závěr bych uvedla odpovědi ţáků na otázku, jak nejčastěji s kamarády komunikují. Na výběr měli 4 moţnosti a někteří zakrouţkovali i více moţností. Přesto z dotazníku vyplynulo, ţe chlapci upřednostňují komunikaci s přáteli přes chat, zatímco dívky preferují reálný rozhovor. Výsledky provedeného výzkumu mohou být vyuţity nejen rodiči, ale také učiteli při plánování a organizaci volného času dětí. 61

8.

Závěr V dnešní době existuje velmi mnoho moţností, jak můţeme strávit volný čas. Přesto je

velmi důleţité zváţit, jak by děti tento čas měly trávit. Kvalitně strávený volný čas můţe být pro děti velmi přínosný. Kdyţ budou dětem nabídnuty různorodé a pestré aktivity, mohou díky nim děti rozvíjet své schopnosti a dovednosti, naučí se lépe vycházet se svými vrstevníky, spolupracovat s nimi, pracovat v kolektivu a rozvíjet tak své sociální schopnosti. Ve sportovních krouţcích se naučí obratnosti a díky pravidelnému pohybu pečují tak i o své zdraví. Děti můţe kvalitně strávený volný čas vést také k pozitivnímu přístupu k lidem a celkově k ţivotu. V dnešní uspěchané době je čím dál tím častější, ţe rodiče, kteří mohou trávení volného času dětí nejvíce ovlivnit, na to nemají čas. Přitom rodina odjakţiva byla středem všech zájmů dítěte. Dítě se učí vše nápodobou od rodičů a při vstupu do školy následně od spoluţáků a učitelů. Pak tedy nejen rodiče, ale i učitelé a spoluţáci mohou ovlivnit volný čas dítěte - a to jak pozitivně, tak i negativně. Nezájem rodičů o volný čas jejich dětí můţe také mimo jiné je vést k různým závislostem. Děti, které nechodí do ţádných krouţků a jejich rodiče na ně nemají čas, se budou snaţit najít zábavu jinde. A právě pro takové děti jsou nejdostupnější zábavou média a informační technologie. Na těch si ale obzvláště děti mohou vypěstovat lehce závislost a kvůli tomu se tak dítě ochuzuje o kvalitně strávený čas se svými vrstevníky. Také je velmi malý předpoklad, ţe děti těch rodičů, kteří svůj volný čas tráví u počítače a televize, budou následně volit jinou, aktivní, formu trávení volného času. Doufám, ţe má práce bude slouţit pro zkvalitnění přístupu rodičů k dětem, aby se více zaměřili na jejich volný čas a ţe alespoň částečně pomůţe prostějovským školám při shromaţďování dat v rámci preventivních programů.

8.1. Závěry pro pedagogickou teorii a praxi

Cílem mé diplomové práce bylo zjistit vlivy médií a informačních technologií na osobnost dětí. Ty jsem uvedla v teoretické části své práce. V praktické části jsem se zaměřila především na vliv médií a informačních technologií na volný čas dětí, kolik času stráví děti 62

u počítačů, tabletů nebo televize, kolik přípravou do školy, jaký význam pro ně mají jednotlivá média a zda si myslí, ţe by pro ně mohly být média a informační technologie prospěšné. Zajímalo mě také, kolik z dětí přizná, ţe je na některém z médií a informačních technologií závislé. Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, ţe zatímco klasická média jako časopisy a knihy ztrácejí na významu, moderními médii a informačními technologiemi jsou obklopeny dennodenně a tudíţ se těmto moderním médiím nemohou ani nijak vyhnout.. Setkávají se s nimi nejen doma, ale i ve škole a mobilní telefony nosí vţdy všude sebou. Proto by velkou roli ve vývoji dítěte a ve způsobech trávení volného času měli hrát především rodiče. Samozřejmě i učitelé mohou ovlivnit, jak budou ţáci s těmito komunikačními prostředky a médii zacházet, ale ne do takové míry jako rodiče. Proto bych ráda apelovala především na rodiče dětí, aby se více zajímali o volný čas jejich dětí a snaţili se jim jej zkvalitnit například tím, ţe přihlásí dítě do nějakého krouţku. Jak jsem jiţ uvedla výše, není moţné dětem zakázat tato média a informační technologie, protoţe s nimi přicházejí do styku dennodenně. Jediné, co rodiče mohou udělat, je snaţit se dětem čas věnovaný hraním her či strávený u počítače nějakým způsobem omezit. To stejné by mělo platit i o televizi. Pokud je ale dítě zvyklé sedět dlouho u počítače nebo u televize, můţe být pak uţ velmi obtíţné přinutit takové dítě ukončit danou činnost a jít se například věnovat přípravě do školy. V ideálním případě je tedy vhodné uţ odmala tato média a komunikační technologie omezovat, stanovit si přesné podmínky pro vyuţívání těchto moderních technologií a trvat na nich. Pokud jiţ ale rodiče mají doma školáka, který tráví hodně času u počítače, televize, tabletu či mobilu, bylo by vhodné si s ním v klidu povykládat a vysvětlit mu, jaká tato média s sebou přináší rizika a jak nás to můţe pozitivně i negativně ovlivňovat. Také se můţe stát, ţe kdyţ takovému dítěti, které je zvyklé často sedět u televize, tu televizi znenadání vypneme se slovy, ţe se uţ dívalo dvě hodiny, ale předtím se mohlo dívat, jak dlouho chtělo, je dobré počítat s tím, ţe se dítě můţe vztekat a bude uraţené. Přesto doporučuji vydrţet, být důsledný a odolat pokušení dítěti televizi zase zapnout. U počítačových her bych doporučila rodičům před zakoupením nějaké hry dítěti prověřit, o jakou hru se jedná a podle toho se rozhodnout, zda je pro dítě vůbec vhodná nebo ne. Musíme mít především na mysli, ţe děti v mladším školním věku se učí nápodobou. Mimo jiné by v obchodech, kde prodávají počítačové hry, měli pracovat zkušení prodavači,

63

kteří by nám byli schopni s výběrem vhodné hry pro dítě poradit. Bohuţel i na internetu je velké mnoţství internetových her online, které si mohou děti zahrát kdykoliv, kdyţ mají přístup k počítači a internetu. Proto by bylo vhodné, aby rodiče měli přístup k počítači, který dítě pouţívá a mohli tak kontrolovat, zejména z počátků vývoje dítěte, jak jejich dítě tráví volný čas, co si prohlíţí na internetu, případně jaké hraje hry. Kromě omezování pouţívání médií je také vhodné, aby rodiče pomohli dítěti nenásilnou formou s vyplněním volného času a to vhodným výběrem krouţků či jiných volnočasových aktivit. Musíme ale myslet také na to, ţe i děti potřebují nějaký čas pro sebe, takţe by nebylo úplně vhodné „zahltit“ jim celý týden pouze krouţky, bez nároku na volný čas, který by měly pouze a výhradně jen pro ně samotné. Osobně bych rodičům dětí také doporučovala, aby zbytečně nekupovali svým dětem všechny moţné technické vymoţenosti. Bohatě jim stačí mobilní telefon, který mají děti stále u sebe, abychom se jim mohli dovolat. Všechna ostatní technická zařízení, jako vlastní počítač, vlastní televizi v pokoji, herní zařízení nebo tablety jsou zejména pro malé děti jen zbytečný luxus, který nepotřebují. Nejlepší by pro rodiče bylo, kdyby například o víkendech jezdili s dětmi na výlety do přírody, navštěvovali různé společenské a kulturní akce nebo jezdili na chatu a v týdnu by zajistili dětem vhodné krouţky, nechali je pouze občas si zahrát na počítači nebo se večer podívat na televizi a tento čas jim předem jasně vymezili. Závěrem bych chtěla pouze dodat, ţe dospělí by měli být dětem dobrým příkladem. Učitelé by se také měli snaţit více děti informovat o nebezpečí internetu a vlivu médií a informačních technologií a naučit je lépe s počítači pracovat tak, aby podnítili ten „správný“ zájem pro vyuţívání těchto moderních médií. Byla bych velmi ráda, kdyby můj výzkum a má práce byly inspirací pro rodiče a i učitele ve školách, aby se zajímali více o volný čas dětí a mládeţe a o vyuţití a vlivy médií a informačních technologií.

64

9.

Shrnutí Diplomová práce pojednává o volnočasových aktivitách dětí mladšího školního věku

a pubescentů. Zároveň se zabývá způsoby trávení volného času dětí na základní škole ve městě Prostějově, zaměřené na vyuţití médií a informačních technologií. V teoretické části se věnuji pojmu média a všemu s tím spojené, rozebírám také druhy médií a poté se zaměřuji na osobnost dětí z hlediska vývojové psychologie. V závěru se soustředím na pouţívání médií dětmi a jejím pozitivním a negativním působení na děti. V praktické části jsem uvedla jednotlivé řešení dotazníkových odpovědí a výsledky výzkumu, které jsem zpracovala do tabulek a grafů. Kaţdou otázku jsem následně slovně vyhodnotila a na konci jsem všechny výpovědi shrnula do závěru své práce.

65

10. Summary The diploma thesis deals with leisure activities of young age children and pubescent. At the same time, it deals with the ways of spending children’s free time at the primary school in Prostějov, focused on utilisation of media and informational technologies. In theoretical part I pay attention to the concept of media and with everything connected to this term, I analyse he types of media and then I focus on the personality of children from the way of developmental psychology. At the end I focus on usage of media by children and its positive and negative influence on children. In the practical part I stated individual resolution of questionnaire’s answers and the results of the research, which I utilized into charts and diagrams. I evaluated every question and at the end I compiled all the responses in the summary of my thesis.

66

11. Povinná literatura ADAMEC, Stanislav. Člověk, data, informace. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. ISBN 80-707-9891-2. BLAŢEK, Bohuslav. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-858-5011-7. BUERMANN, Uwe. Jak (pře)ţít s médii: příleţitosti a hrozby informačního věku a nové úkoly pedagogiky: výzkumná práce Institutu pro pedagogiku a smyslovou a mediální ekologii (IPSUM). Vyd. 1. Hranice: Fabula, 2009, 239 s. ISBN 978-80-86600-58-1. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 2001. Studium. ISBN 80-859-4767-6. ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000. ISBN 80-723-9060-0. ČUŘÍK, Jaroslav. Nové trendy v médiích. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5825-5. DEFLEUR, Melvin L a Sandra J BALL-ROKEACH. Teorie masové komunikace. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-718-4099-8. EKSTRÖM, Karin M a Birgitte TUFTE (eds.). Children, media and consumption: on the front edge : yearbook 2007. 2007. Göteborg: International Clearinghouse on Children, Youth and Media, Nordicom Göteborg University, 2007. ISBN 978-91-89471-51-1. HAVIGEROVÁ, Jana Marie a David ŠTĚPÁNEK. Média - prostředky transferu informací. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1992-1. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládeţ a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8927-5.

67

JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-717-8697-7. KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-718-4134-X. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. Vyd. 3., přeprac. a dopl., v Grada Publishing vyd. 1. Praha: Grada, 1998. Psyché (Grada). ISBN 80-716-9195-X. MANDER, Jerry. Čtyři důvody pro zrušení televize. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000. Sociálně-ekologická edice. ISBN 80-723-9063-5. MANĚNOVÁ, Martina. Učitel primárního vzdělávání ve vztahu k ICT: (výzkum současného stavu) : monografie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. ISBN 978-80-7435-026-9. MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000. Nové obzory (Jota). ISBN 80-721-7128-3. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 3. Překlad Marcel Kabát, Jan Jirák. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-338-3. NOVOTNÁ, Jana. Pedagogicko- psychologické aspekty volnočasových aktivit ţáků na základní škole a gymnáziu v Prostějově. Brno, 2013. 97 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. PETŘÍKOVÁ, Jana - ŠTĚPÁNEK, David. Média – prostředky transferu informací. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 47 s. ISBN 80-210- 1992-1. POSPÍŠIL, Jan a Lucie Sára ZÁVODNÁ. Mediální výchova: metodika. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2010. ISBN 978-80-7402-040-7.

68

ŘÍČAN, Pavel. Cesta ţivotem: [vývojová psychologie] : přepracované vydání. 3. vyd. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0772-6. ŘÍČAN, Pavel a Drahomíra PITHARTOVÁ. Krotíme obrazovku: jak vést děti k rozumnému uţívání médií. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 80-717-8084-7. SAK, Petr. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0. SAK, Petr a Karolína KOLESÁROVÁ. Mládeţ na křiţovatce: sociologická analýza postavení mládeţe ve společnosti a její úlohy v procesech evropeizace a informatizace. Vyd. 1. Praha: Svoboda Servis, 2004. ISBN 80-863-2033-2. SMEJKAL, Zdeněk. Abeceda televize. 37. Ostrava: ITEM, 1996. Tematická jednotka pro základní školy (CERM). ISBN 80-720-4011-1. SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. 1. vyd. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7294-872-7. ŠEĎOVÁ, Klára. Děti a rodiče před televizí: rodinná socializace dětského televizního diváctví. 2007. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-149-2. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-717-8308-0 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie školního dítěte. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997, 88 s. ISBN 80-718-4487-X.

69

12. Seznam příloh Tabulka 1 - Rozdělení výzkumného vzorku .............................................................................34 Tabulka 2 - srovnání v celých číslech .......................................................................................36 Tabulka 3 - jak dívky nejvíce tráví svůj volný čas (srovnání v celých číslech) .......................37 Tabulka 4 - jak chlapci nejvíce tráví svůj volný čas (srovnání v celých číslech) .....................38 Tabulka 5 - příprava do školy dívky (srovnání v celých číslech) .............................................39 Tabulka 6 - příprava do školy chlapci (srovnání v celých číslech) ..........................................39 Tabulka 7 - čas sami pro sebe dívky (srovnání v celých číslech) .............................................40 Tabulka 8 - čas sami pro sebe chlapci (srovnání v celých číslech) ..........................................41 Tabulka 9 - význam komunikačních médií dívky (srovnání v celých číslech) ........................42 Tabulka 10 - význam komunikačních médií chlapci (srovnání v celých číslech) ....................42 Tabulka 11 - čas věnovaný komunikačním médiím dívky (srovnání v celých číslech) ...........44 Tabulka 12 - čas věnovaný komunikačním médiím chlapci (srovnání v celých číslech).........44 Tabulka 13 - vymezený čas na hry dívky (srovnání v celých číslech) .....................................47 Tabulka 14 - vymezený čas na hry chlapci (srovnání v celých číslech) ...................................47 Tabulka 15 - vymezený čas pro televizi (srovnání v celých číslech) .......................................52 Tabulka 16 - pocity po ukončení činnosti s médii (srovnání v celých číslech) ........................55 Tabulka 17 - závislost dětí (srovnání v celých číslech) ............................................................57

Graf 1 - pouţit z knihy Digitální demence, M. Spitzer (2014) .................................................26 Graf 2 - rozdělení výzkumného vzorku (srovnání v %) ...........................................................34 Graf 3 - počet ţáků v jednotlivých ročnících (srovnání v celých číslech) ................................34 Graf 5 - volný čas chlapci (srovnání v celých číslech) .............................................................35 Graf 4 - volný čas dívky (srovnáni v celých číslech) ...............................................................35 Graf 6 - technické vybavení (srovnání v %) .............................................................................36 Graf 7 - nejvíce strávený čas (srovnání v %) ............................................................................38 Graf 8 - příprava do školy (srovnání v %) ................................................................................39 Graf 9 - čas strávený přípravami do školy (srovnání v celých číslech) ....................................40 Graf 10 - význam komunikačních technologií (srovnání v průměrných číslech).....................43 Graf 11 - čas věnovaný komunikačním médiím (srovnání v průměrných číslech) ..................45 Graf 12 - dostatečný čas na hraní her (srovnání v celých číslech) ...........................................46 Graf 13 - vymezený čas na hry (srovnání v %) ........................................................................48 Graf 14 - prospěšnost počítačových her (srovnání v celých číslech) .......................................49

70

Graf 15 - prospěšnost počítačových her (srovnání v %) ...........................................................49 Graf 16 - co jiného ţáci na technických zařízeních dělají (srovnání v celých číslech) ............51 Graf 17 - vymezený čas pro televizi (srovnání v %) ................................................................53 Graf 18 - prospěšnost sledování televize (srovnání v celých číslech) ......................................53 Graf 19 - prospěšnost sledování televize (srovnání v %) .........................................................54 Graf 20 - pocity po ukončení činnosti s médii (srovnání v %) .................................................55 Graf 21 - komunikace s kamarády dívky (srovnání v celých číslech) ......................................56 Graf 22 - komunikace s kamarády chlapci (srovnání v celých číslech) ...................................56 Graf 23 - závislost dětí (srovnání v %) .....................................................................................57

71

13. Přílohy Příloha č. 1 - dotazník Milé ţákyně, milí ţáci, jmenuji se Jana Novotná, jsem studentkou Pedagogické fakulty a chtěla bych vás poţádat o pomoc při psaní své diplomové práce vyplněním tohoto dotazníku. Dotazník se týká trávení vašeho volného času, vašich zájmů. Dotazník je anonymní, proto se prosím nepodepisujte, nikdo nebude vědět, jak odpovídáte. Děkuji za spolupráci a pravdivé odpovědi. Zakrouţkuj odpověď, která je pro tebe nejvhodnější nebo odpověz svými slovy na čáru pod otázku. 1. Pohlaví: (A) dívka (B) chlapec 2. Do jakého ročníku na základní škole chodíš? (A) 4. třída (C) 6. třída (B) 5. třída (D) 7. třída

(E) 8. třída

3. Jak nejraději trávíš volný čas? (čas mimo školu) /můžeš označit i více odpovědí/ (A) sportuji (B) chodím do krouţku (C) něco tvořím, maluji, kreslím (D) čtu si (E) poslouchám hudbu (F) chodím ven s kamarády (G) dívám se na televizi (H) trávím čas u počítače (I) věnuji se domácímu mazlíčkovi (J) trávím čas s rodiči 4. Jaké je tvé technické vybavení? Co vlastníš? Mobilní telefon

(A) ano

(B) ne

Počítač (notebook)

(A) ano

(B) ne

Tablet

(A) ano

(B) ne

Playstation (PSP)

(A) ano

(B) ne

Televizi ve tvém pokoji (A) ano

(B) ne

Pokud máš ještě nějaké technické zařízení, napiš jej zde:

72

5. Co ti zabere nejvíce volného času? /můžeš označit i více odpovědí/ (A) příprava do školy (B) krouţky (C) pobyt venku s kamarády (D) čas u televize (E) čas u počítače (tabletu nebo mobilu) (F) pomoc rodičům v domácnosti (úklid, nákup, vaření…) (G) jiná moţnost – jaká, napiš _________________________________________________________

6. Kolik času se denně věnuješ přípravě do školy? (psaní úkolů, učení) (A) 0,5 - 1 hod (B) 1- 2 hod (C) méně jak půl hodiny (D) více jak dvě hodiny

7. Myslíš, že ti příprava do školy zabírá hodně času? (A) ano (B) ne 8. Kolik času z běžného školního dne máš sám/sama pro sebe a můžeš si v něm dělat, co chceš? (A) 0,5 hodiny (B) 1-2 hodiny (C) 3-4 hodiny (D) 5 a více hodin 73

9. Jaký význam pro tebe mají jednotlivá komunikační média? Spíše nedůleţitý

Zbytečný

Uţitečný Důleţitý Nepostradatelný

mobil počítač (notebook) tablet herní zařízení televize sociální sítě a chat (Facebook, Instagram,…) SMS e-mail osobní rozhovor internet 10. Kolik času denně věnuješ jednotlivým komunikačním médiím? Méně neţ 15 minut

15 – 30 minut

30 – 60 minut

1 aţ 2 hodiny

Více neţ 2 hodiny

mobilní hovory SMS e-maily chat sociální sítě hry televize rádio noviny, časopisy (uveď název) telefon – pevná linka 11. Zdá se ti čas, který strávíš hraním her na počítači, tabletu, mobilu či jiném zařízení, dostatečný? (C) nevím, hry nehraji

(A) ano (B) ne, chtěl/a bych na nich být častěji nebo delší dobu

12. Máš od rodičů vymezen čas, jak dlouho můžeš hrát? (A) nesmím hrát hry (B) mohu hrát jen o víkendu, o prázdninách… (C) mohu hrát méně jak hodinu denně (D) mohu hrát max. 1 – 2 hod. denně 74

(E) mohu hrát max. 3 – 4 hod. (F) mohu hrát, jak dlouho chci (G) hry nehraji

13. Myslíš si, že hraní počítačových her může být prospěšné? (A) ano

(B) ne

(C) nevím

Pokud jsi odpověděl/a ANO, napiš, jaký kladný vliv na člověka hraní her má: ………………………………………………………………………………………………… Pokud jsi odpověděl/a NE, napiš, jaký záporný vliv na člověka hraní her má: …………………………………………………………………………………………………

14. Na počítači, tabletu či mobilu hraješ jen hry, nebo děláš i něco jiného? (A) jen hry (B) surfuji na internetu (C) stahuji hudbu, filmy (D) vyuţívám sociální sítě (Facebook, Skype, …) (E) dělám si přípravu do školy (F) telefonuji, píšu SMS (G) něco jiného, napiš co …………………………………………………………………………………………………

15. Používáte počítače také ve škole? (A) ano (B) ne Pokud jsi odpověděl/a ANO, napiš, co na nich nejčastěji děláte: …………………………………………………………………………………………………

16. Máš od rodičů vymezen čas, jak dlouho se můžeš dívat na TV? (A) nesmím se dívat (B) mohu se dívat jen o víkendu, o prázdninách… (C) mohu se dívat méně jak hodinu denně (D) mohu dívat max. 1 – 2 hod. denně 75

(E) mohu dívat max. 3 – 4 hod. (F) mohu dívat, jak dlouho chci (G) na TV se nedívám

17. Myslíš si, že sledování televize může být prospěšné? (A) ano (B) ne Pokud jsi odpověděl/a ANO, napiš, jaký kladný vliv na člověka sledování TV má: ………………………………………………………………………………………………… Pokud jsi odpověděl/a NE, napiš, jaký záporný vliv na člověka sledování TV má: …………………………………………………………………………………………………

18. Když musíš skončit hru nebo vypnout TV a jít dělat něco jiného, jak se cítíš? (A) mám radost, ţe jsem hrál/a nebo se díval/a na TV (B) nechce se mi (C) jsem smutný/á, ţe musím skončit (D) mám vztek (E) jsem unavený/á

19. Jak s kamarády nejčastěji komunikuješ? (A) SMS (B) chat (FB, Whatsapp, Viber, Skype …) (C) reálný rozhovor (D) volání přes mobil

20. Považuješ se za závislého/závislou na některém komunikačním mediu? (A) ano (B) ne Pokud jsi odpověděl/a ANO, napiš na kterém médiu (počítač, televize atd.) jsi závislý a jak se to projevuje? …………………………………………………………………………………………………

76