MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka

Bakalářská diplomová práce

2014

Ondřej Mrázek

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura

Ondřej Mrázek

Nářeční betlemářská terminologie v obci Třešť Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Vojtová, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne:

……………………………………………..

Zde bych chtěl poděkovat PhDr. Jarmile Vojtové, Ph.D., za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi během práce poskytovala. Dále pak za pohotovost a ochotu, s nimiž vždy reagovala na mé dotazy. Další poděkování patří všem třešťským betlemářům, díky jejichž informacím mohla tato práce vzniknout. Děkuji jim za to, že i po mnoha desetiletích stále udržují tradici betlemářství; přestože je to někdy nelehký úkol.

Naděje s bukovými křídly novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového (Jan Skácel, 1983)

Obsah ÚVOD...................................................................................................................... 1 MĚSTO TŘEŠŤ........................................................................................................ 1 Poloha a stručná historie.......................................................................................................1 Národnostní a jazykové vlivy................................................................................................3 A) Německý vliv...............................................................................................................3 B) Židovský vliv................................................................................................................3 Průmyslová a hospodářská činnost......................................................................................4 Nářeční charakteristika Třeště.............................................................................................5 BETLEMÁŘSTVÍ..................................................................................................... 8 Betlémy a jejich původ..........................................................................................................8 Významné lokality...............................................................................................................10 Betlémy na Českomoravské vrchovině...............................................................................10 Třešťské betlémy..................................................................................................................11 CÍL A METODA PRÁCE........................................................................................ 13 Cíl práce...............................................................................................................................13 Metoda sběru a zpracování jazykového materiálu.............................................................13 A) Dřevořezání................................................................................................................13 B) Explorace a excerpce.................................................................................................14 Výběr informátorů...............................................................................................................15 SLOVNÍK............................................................................................................... 15 Stavba heslového odstavce..................................................................................................15 Seznam zkratek....................................................................................................................18 Slovník.................................................................................................................................20 Seznam mluvčích.................................................................................................................78 ZÁVĚR................................................................................................................... 79 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 83 PŘÍLOHA.............................................................................................................. 84 Přepis mluveného textu......................................................................................................84 Obrazová část......................................................................................................................88

ÚVOD Tato bakalářská práce předkládá shromážděnou nářeční terminologii týkající se betlemářství v obci Třešť. Práce obsahuje stručný popis historie města Třeště a její nářeční charakteristiku. Krátce je zde definováno betlemářství v rámci celé republiky, jeho význam, dějiny. Poté je uvedeno několik informací o konkrétních lokalitách. 1 Následuje detailnější popis betlemářství třešťského. Dále je vysvětlen postup při získávání a následném zpracování jazykového materiálu. V závěru práce jsou shrnuty poznatky získané při výzkumu a seznam informátorů. Příloha obsahuje obrazovou část zachycující uvedené reálie 2, autentické nahrávky některých mluvčích a několik přepisů těchto nahrávek.3 Přestože jsem ve „městě betlémů“ (jak se Třešti často přezdívá) vyrůstal a betlémy jsem od mládí navštěvoval, impuls pro napsání této práce vznikl až v roce 2013 během absolvování dialektologického semináře na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V té době jsem si při spontánní komunikaci s některými betlemáři všiml několika specifických výrazů, které, jak jsem zjistil, nejsou zachyceny v jazykových příručkách. Později se ukázalo, že tyto termíny se vztahují pouze k betlemářství. Část z nich se pak týká výhradně betlemářství v Třešti a v jiných betlemářských lokalitách se tyto termíny (potažmo reálie) vůbec nevyskytují, nebo pro ně existuje synonymní termín. Zároveň jsem pozoroval, že v jazyce betlemářů existuje společný lexikální základ i různé odlišnosti v užívání jednotlivých termínů, ať už se jedná o frekvenci použití, nebo volbu ekvivalentních termínů. To vyvolalo můj zájem o jazyk používaný v betlemářství.

MĚSTO TŘEŠŤ Poloha a stručná historie Město Třešť leží na Českomoravské vrchovině, přibližně 20 km jihozápadně od 1 2 3

Více informací je možné získat z publikací v seznamu literatury na konci práce. Další fotografie jsou součástí terminologického slovníku. Tyto jsou přiloženy na samostatném CD.

1

Jihlavy, v těsné blízkosti zemské hranice mezi Moravou a Čechami. Rozprostírá se po obou březích potoka Třeštice, podle kterého je pojmenována, pod masivem Velkého Špičáku (734 m). Dnes spadá Třešť do samosprávy Kraje Vysočina. V druhé polovině 12. století byla v místě významné obchodní křižovatky kolonizována pravá strana třeštického potoka. Vznikla farní ves s kostelem a panským sídlem. V důsledku dolování stříbra v nedaleké Jihlavě je po roce 1240 osídlen i levý břeh a vzniká tržiště. První písemná zmínka o Třešti, zapsaná v Zemských deskách brněnských, však pochází až z roku 1349. V té době náležela Třešť Závišovi z Třeště. Následně, kolem roku 1355, je jejím novým vlastníkem Štěpán z Březnice a v letech 1358–1493 je třešťské panství v držení Šternberků. O této době nejsou ve vztahu k Třešti dochovány podrobné informace, ale lze soudit, že situace byla podobná jako v Jihlavě, kde sílily potyčky mezi šlechtou a poddanými. Za vlády Vencelíků (1493–1626) byl ve městě založen druhý kostel, tentokrát luteránský, a obyvatelé města přestoupili k protestantské víře. Před začátkem třicetileté války se město úspěšně rozvíjí. Vybudována byla i škola, radnice a pivovar. Město má právo trhů. Během vlády Herbersteinů z Korutan (1626–1657) je Třešť opět katolická. Dále se město stává na dvanáct let majetkem Gayerů z Edelbachu (do r. 1669), poté na 132 let majetkem Herbersteinů z rakouské linie (do r. 1831). V té době roste útlak venkovského lidu ze stran vrchnosti. Přesto jde o dobu, kdy je zemědělství a cechovní výroba na vzestupu. Do roku 1945 je pak vlastníkem města rod rakouských Sternbachů. V průběhu jejich stoleté vlády zažívá Třešť mnoho politických, hospodářských i sociálních změn. Období feudalismu je vystřídáno buržoazií, cechovní výroba končí a vytváří se dělnictvo. V Třešti probíhá zároveň národnostní boj mezi německou bohatou menšinou a českou chudou většinou (na úrovni voleb do obecního zastupitelstva). Teprve v letech 1877–1880, kdy je zvolen purkmistrem MUDr. J. Konarovský, získává čeština ve městě opět pevnou pozici.4

4

BUKVAJ, František a kol. Třešť 1349-2001. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2001. s. 3–25.

2

Národnostní a jazykové vlivy A) Německý vliv Přestože je Třešť z jazykového hlediska městem tradičně českým, potažmo moravským (polohou a některými nář. rysy), byla již téměř od svého založení v kontaktu s německým okolím. Už ve 13. století, v souvislosti s přeměnou bohatě hornické Jihlavy v německou osadu a jejími styky s třešťskými sedláky a řemeslníky, proniká němčina také do Třeště. Následné přesuny jihlavských obyvatel do Třeště a německá jména u původních třešťských občanů tyto jazykové kontakty potvrzují. Podobný trend pokračoval i v dalších stoletích: „Od samého počátku bylo v Třešti dosti řemeslníků, ještě víc, než by jich mělo žít v zemědělské vesnici. A co je ještě zajímavější, v každém roce je tu živé spojení s Jihlavou, spojení peněžní a hospodářské, které je nemyslitelné v poměru velkého města a malé zemědělské osady. A konečně jména třešťských občanů, která uvádějí jihlavské městské knihovny, jsou do značné míry německá.“5 Asi nejvíce se německý vliv objevuje v Třešti během tzv. doby temna. S nastupující vládou Herbersteinů (od 1626) přichází s katolickou vírou do města také němčina coby úřední jazyk. V dalších letech je němčina i nadále neodlučitelnou součástí jazyka třešťského obyvatelstva. Stále je posilována vlivem Jihlavy, kde žije později většina obyvatel německého původu, a Jihlava se tak stává tzv. „německým jazykovým ostrovem“ (Iglauer Sprachinsel), jehož výběžky zasahovaly až do Stonařova a Salavic (města v sousedství Třeště).6 Kolem roku 1900 žilo v Třešti 245 německých obyvatel (českých 4517). K německé národnosti se většinově hlásili i třešťští Židé. B) Židovský vliv Pokud není uvedeno jinak, jsou následující informace čerpány z knihy J. Klenovského,7 která pojednává o třešťské židovské obci. První přiliv židovského obyvatelstva souvisí s jejich vypovězením z královského města Jihlavy ve 20. letech 15. století. Následkem toho se Židé začali stěhovat do 5 6 7

JEŽEK, Rudolf, ed. Třešť: 600 let městečka pod Špičákem: Sborník. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1959. s. 32. BUKVAJ, František a kol. Třešť 1349-2001. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2001. s. 53. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovská obec v Třešti: historie, osobnosti, památky. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2002. 46 s.

3

okolních vesnic, a tedy i do Třeště. V počáteční fázi jich nebylo mnoho, avšak ke konci 16. století uvádějí berní listy už 268 židovských obyvatel. Toto původní židovské osídlení nejspíš zcela zaniká během třicetileté války. V 17. století se do Třeště dostává několik nových rodin z Vídně. V dalších desetiletích se velikost židovské obce značně zvětšuje. V té době se také začíná formovat budoucí židovská čtvrť. Ta se do dnešní doby dochovala (ve velkém rozsahu) a spolu se synagogou „představuje značnou urbanistickou, architektonickou, historickou a sociologickou hodnotu“8. Klenovský dále uvádí, že největší četnosti dosáhla třešťská židovská komunita v 1. pol. 19. století. Podle historických pramenů lze dokázat, že např. roku 1830 žilo v Třešti 750 obyvatel židovského původu (téměř pětina třešťského obyvatelstva). Tento stav byl však pouze dočasný. V dalších letech se počet židovského obyvatelstva zmenšoval. Před druhou světovou válkou bydlelo ve městě pouze několik desítek Židů. V současnosti v Třešti ani v jejím okolí nikdo z původního židovského obyvatelstva nežije.

Průmyslová a hospodářská činnost Už z konce 15. století pochází první zmínky o třešťských soukenících. Soukenictví se později rozvíjí v celém okolí Třeště a po třicetileté válce je dominantou celých jihovýchodních Čech. Klasické soukenictví se v kraji udržuje až do 19. století. Poté se, díky technickému pokroku (vliv průmyslové revoluce), soukenictví pomalu začíná měnit v průmyslovou textilní výrobu. Formování třešťského průmyslu ovlivňovali především místní židovští podnikatelé a obchodníci. Nejvýznamnější byl J. Schumpeter, který založil ve městě první továrnu na sukna (1832–1833). Rodina J. Schumpetera patřila mezi nejstarší třešťské rodiny a soukenictví se věnovala po mnoho generací. Továrnu později přebírá A. Schumpeter se synem a po požáru v roce 1898 její torzo skupuje a opravuje továrník B. Münch. Rodina Münchů pak spravuje továrnu až do okupace.9 Po válce je činnost v továrně ještě na několik desetiletí obnovena, avšak „roku 8 9

KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovská obec v Třešti: historie, osobnosti, památky. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2002. s. 22. Poslední z rodiny Münchů, Rudolf, je popraven a továrna se dostává do německé správy. Více in: BUKVAJ, František a kol. Třešť 1349-2001. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2001. s. 92–93.

4

1964 skončila několikasetletá tradice třešťského soukenictví“10. Další židovská firma se zabývala výrobou dřevěných hodinových skříní. Šlo o firmu Stern a Knapp. (M. Knapp od roku 1872 spolupracoval s vídeňským obchodníkem Sternem.) Mimo dřevěných hodinových skříní se specializovala i na výrobu nábytku – nábytek i hodinové skříně byly často bohatě dekorovány řezbářskými a soustružnickými ozdobami. V této stručné charakteristice města Třešť jsem uvedl pouze nejdůležitější události v historii města, a to takové, které podle mě mohly mít vliv na formování jazyka i betlemářství. Mnohogenerační rozsáhlý kontakt s německým jazykovým okolím ovlivnil nynější podobu místní řemeslnické terminologie. Některé původem německé výrazy se adaptovaly11 a dodnes se zde často používají k označení nástrojů a činností spojených se zpracováním dřeva nebo ve strojírenství. Vývoj židovské obce jsem zde zmínil zejména proto, že židovští podnikatelé položili základy průmyslového rozvoje města, a zachovali tak tradici soukenictví. Soukeníci, jak bude připomenuto v kapitole o betlemářství, totiž byli prvními betlemáři. Díky firmě Stern a Knapp (viz výše), a v dalších letech i jiným dřevozpracujícím podnikům, se rozšířila práce se dřevem a umělecké řezbářství. Průmyslová činnost založená v Třešti židovskými podnikateli tedy může být chápána jako jeden z milníků ve vývoji betlemářství. 12 V současnosti je Třešť zaměřena převážně na strojní průmysl, textilní výrobu, dřevozpracující výrobu a do nedávné doby také na nábytkářskou výrobu.

Nářeční charakteristika Třeště Město Třešť se nachází v západní části Moravy na Českomoravské vrchovině. Etnograficky náleží do oblasti tzv. Horácka.

10 BUKVAJ, František a kol. Třešť 1349-2001. Vyd.1. Třešť: Město Třešť, 2001. s. 93. 11 Některé se adaptovaly pouze částečně, např. morfologická adaptace. 12 První dřevěné betlémy se v Třešti objevují v 2. pol. 19. století, tedy v době, kdy působí i firma Stern a Knapp.

5

Podle Českého jazykového atlasu13 (dále pouze ČJA) spadá Třešť mezi česká nářečí v užším smyslu, konkrétně pak do podskupiny jihozápadočeské – úsek jihočeský. Těsně ovšem sousedí s podskupinou nářečí českomoravských a ve výsledném dialektu se proto objevují nář. znaky obou skupin. (Podle mého pozorování jsou dnes znaky z nářeční podskupiny českomoravské výraznější a vytlačují některé české znaky uvedené níže.) Hlavní nářeční rysy jihozápadočeských nářečí podle ČJA14 a podle Encyklopedického

slovníku češtiny15: V rozvržení hlásek: – střídnice k místo g u slov cizího původu => švakr, kuma, telekram – reflexy změny e > a před tvrdými konsonanty => řešato

– na okrajích oblasti střídnice h za asimilované g; častěji u zájmen a příslovcí => ňehdo, hde – uchování nediftongizovaného -í po ostrých sykavkách => cítit, vozík, sítko – skupina kd- u zájmen a příslovcí změněná v hd- => tam nehde, je tu ňehdo. Ve slovesných tvarech: – krátká samohláska v infinitivech typu pect, narost – tvar si v 2. os. sg. préz. slovesa být ve funkci spony => šel si, česal si se

– tvary slovesa muset v podobách se š => já se muším poďívat, mušel začít – slovesné tvary s analogickou přehláskou 'a > (ě) > e => začel, vzel + á > (ie) > í => třísla sem se – tvar kondicionálu 2. os. sg. typu abi si mňel, kerouž bi si chťel

– 3. os. pl. sloves 4. třídy s koncovkou -í => nosí se brambori, snopki se srazí – u sloves typu prosit tvary imperativu se změněnou souhláskou slovního základu =>

proš, neporaš, přihlaš – u sloves typu prosit a sázet v 3. os. pl. společné „kratší“ tvary => prosí, umí, sází. Ve skloňovacích koncovkách: – délka v koncovce nom. pl. živ. mask. => sedlácí, klucí šli – archaický tvar instr. pl. shodný se spis. jazykem => mezi sousedi, pod vozi, šel humni 13 BALHAR, Jan et al. Český jazykový atlas. Vyd 1. Praha: Academia, 1992-2011. 6 sv. ISBN 80-200-0013-5. 14 BALHAR, Jan et al. Český jazykový atlas. Dodatky. Praha: Academia. 2011. s. 345–346. 15 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 394–395.

6

– vyrovnání koncovky lok. sg. mask., neuter měkkého sklonění rodových zájmen se skloněním tvrdým => (podle zájmena ten) vo našom, f čom – rozlišování tvarů gen. × dat., lok., sg. f. tvrdého adjektivního sklonění a sklonění rodových zájmen => do tí vody ×po šestej hoďiňe – lexikalizace přípon -ojce (< -ovice) a -ojc (< -ovic) u místních a rodinných jmen =>

Horažďojce, roďina Novákojc – dat. pl. mask. s konc. -om => sousedom. Další znaky: – znělostní asimilace typu už nevzal, diž mje bilo devjed let, zaz vikinout

– v akuz. zájm. ono pův. tvar je => prase povalili a hoďili je do trokú.

V jihočeském úseku (podle Enycklopedického slovníku češtiny16) se navíc objevují tyto znaky: – disimilace ve skupinách sykavek, polosykavek a částečně i zubnic => kuj sádla,

bejzubej, babijce, bjič – výslovnost skupiny m+ě jako mje => mjesto, ke mje – imperativ sloves 4. tř. s měkkou souhláskovou skupinou => votpušť, neježďi, nemišli – skupina -ovi změněná v ou => Horažďouce, Novákouc, jalouce. Zmíněné znaky jsou již dnes na ústupu. Jako mluvčí žijící ve zkoumané oblasti jsem v minulých letech nepozoroval časté používání těchto nářečních rysů. Pozoroval jsem ale, že se v Třešti výrazně objevují znaky ze sousední nářeční oblasti. Třešť je z okolních nářečí ovlivněna nejvíce českomoravskou nářeční podskupinou. V té je většina rysů společných s českými nářečími: dvojhlásky ej a ou, úžení é > í (mlíko, dílka), nerozlišování životnosti typu ti mladí, protetické v. V některých obcích spadajících do českých nářečí v užším smyslu se tak v této oblasti (na pomezí obou nářečních skupin) mohou podle ČJA 17 a Encyklopedického

slovníku češtiny18objevovat tyto moravské nářeční znaky: 16 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 395. 17 BALHAR, Jan et al. Český jazykový atlas. Dodatky. Praha: Academia. 2011. s. 346. 18 KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 396.

7

Ve skloňovacích koncovkách: – měkké skloňování subst. mužského rodu na -s, -z, -l => v lesi, huzle (uzle). Ve slovesných tvarech: – sloveso chtít má tvary s chc- => nechcela sem – nesoustavné zachovávání koncového -l v příč. min. => jedls, ale stoup sem si – v 3. os. pl. sloves 4. třídy tvary nerozumijou, zapálijou – ve funkci spony tvar seš a jako osobní morf. v min. čase příklonné -s => dals – u sloves s imper. zakončeným na -i (pošli) analog. tvary v pl. => pošlime, pošlite – u existenciálního slovesa být v 1. os. sg. tvar su a v imper. biť, biťme. Další znaky: – uchování skupiny šč > sť =>ešče – tzv. moravská krátkost => dat, prach, blato – neprovedení přehlásky 'a > ( > ě) > e => práca

– protetické h => huzel – depalatalizace v předponě ňe- u zájmen a zájmenných příslovcí => negdo, negde. O problematice nářečí na pomezí Čech a Moravy se podrobně zmiňuje např. S. Utěšený v knize Nářečí přechodného pásu česko-moravského19 z roku 1960 nebo J. Bělič v Nástinu české dialektologie20, kde vyčleňuje v rámci jihozápadočeských nářečí úsek třešťsko-dačický.

BETLEMÁŘSTVÍ Betlémy a jejich původ Betlém, označovaný také jako jesličky, je umělecké vyobrazení motivu narození Ježíše Krista, jak jej popisuje bible. Základním motivem je tzv. svatá roďina, tedy Josef, Marie a nemluvně. Tento prvek je umístěn zprav. v jeskyni (v některých oblastech je však běžnější místo jeskyně chlév) ve středu betléma a je doplněn o další motivy, které v různé míře následují biblický příběh popisující okolnosti narození Ježíše Krista. Často je tak vyobrazen anďel 19 UTĚŠENÝ, Slavomír. Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha, 1960. 20 BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha, 1972.

8

zvěstující pastířúm zprávu o narození, příchod lidu spěchajícího s dary pohlédnout do jeslí, kde na seně leží nemluvně, anebo příchod tří králú. Běžně jsou však součástí betléma i motivy ze života lidí žijících v době vzniku konkrétního modelu, a tak se vedle sebe spojuje historicky doložená minulost s prvky moderními, ať už založenými na skutečnosti, nebo čistě vymyšlenými. Existuje mnoho druhů betlémů lišících se typem stavby nebo materiálem, ze kterého jsou jednotlivé komponenty vyrobeny. Z materiálů je nejběžnější papír a dřevo. Jsou však i betlémy z chlebového těsta, vosku či skla. Komponenty některých betlémů jsou pohyblivé díky mechanickým zařízením, jiné jsou statické. Rovněž velikost jednotlivých figur a celkového modelu je velmi rozdílná21. Tradici má i tzv. živý betlém, pojmenovaný podle skutečnosti, že biblický příběh v období Vánoc prezentují živí herci. Přestože první zmínky o betlémech pochází už ze 4. století, o jejich rozšíření se zasloužil až františkánský řád založený r. 1223. Rozšíření betlémů se často spojuje se jménem sv. Františka z Assissi, který prý kdysi při sloužení vánoční mše v italské jeskyni nechal přivést k jeslím (zemědělské zařízení na zakládání sena po zvěř) s dítětem živého osla a vola, aby tak pro jednoho šlechtice realisticky zobrazil Kristovo narození. Tradice zobrazovat tento biblický příběh se rozšířila po celé Evropě. „Ve středověku byly betlémy součástí církevních obřadů. Snaha kněží, přiblížit širokým masám liturgické texty zpívané latinou, tedy jazykem prostému lidu nesrozumitelným, se projevovala pokusy o jejich výtvarné či dramatické ztvárnění.“22 Velmi často se objevovaly sochy v životní velikosti (představující svatou roďinu), které byly někdy doplňovány živými herci (pastíři, tři králové). Rozmach betlémů probíhal v období baroka, kdy jezuitský řád pomocí tohoto obyčeje působil na lid v protireformačním boji. Stále šlo ale o tradici církevního charakteru spojenou s oslavou Vánoc. V době osvícenství jsou betlémy pro svou naivní podstatu vykázány z kostelů, a tím se tradice stavění betlémů přesouvá z církve mezi prostý lid, kde nachází místo v domácnostech. Ke konci 18. století tak vzniká téměř v celé Evropě nové lidové umění – betlemářství. Lokality, ve kterých betlémy existovaly delší dobu, přispěly k původnímu motivu 21 Velké betlémy se rozkládají na ploše i několika desítek čtverečních metrů. 22 ROHÁČEK, Antonín – BRÁZDA, Karel – KESSLER, Jan. Třešťské betlémy. Třešť: Zlatý dvůr, 1994. s. 7.

9

vlastními prvky. Výsledné podoby modelů se tak značně odlišily a jednotlivé betlemářské styly se dále samostatně vyvíjely; některé pokračují ve vývoji od samých začátků do dnešní doby, jiné zanikly.

Významné lokality Na českém území se betlemářství na přelomu 18. a 19. století rozvíjelo především v horských nebo hornických oblastech. Je to proto, že právě pohorští tkalci a horníci vyráběli betlémy mj. i kvůli přivýdělku. Vyrobené figury byly často prodávány ve městech, čímž docházelo k šíření řezbářských stylů23 i betlemářství vůbec. Mezi takové betlemářské oblasti patří Podkrkonoší, Krušnohoří, Pošumaví, Příbramsko, Českomoravská vrchovina, Orlické hory, Jeseníky, Valašsko. 24 Existují místa s jediným unikátním betlémem i lokality zachovávající relativně jednotný styl více betlémů (Příbramsko, Třešťsko, Třebíčsko). Dodnes jsou proslulé např. králické betlémy (obec Králíky v Pardubickém kraji), Třebechovický betlém (Třebechovice pod Orebem), Frýdlantský betlém, Mohelnický betlém, Krýzovy jesličky (podle výrobce T. Krýzy), třešťské betlémy apod.

Betlémy na Českomoravské vrchovině Více se betlemářství rozvíjelo tam, kde se betlémy nevyráběly pouze za účelem výdělku, ale plnily i funkci kulturní (tzn. tam, kde zájem o tuto uměleckou činnost přerostl ve vzájemné navštěvování betlemářů a v expozici betlémů na veřejných místech). Tak tomu bylo i na Českomoravské vrchovině25. Jihlava byla jedním z nejvýznamnějších soukenických středisek v celé rakouské říši a soukeníci patřili do sociálně silné vrstvy. Bohatí soukeníci si tak mohli dovolit kupovat betlémy (popř. jednotlivé figury) z Tyrolska. Následně je ale začali sami vyrábět pro měšťanské domy a brzy se k nim přidali i další řezbáři z Jihlavy. Nejdříve napodobováním tyrolského stylu, jak tomu bylo často i v jiných betlemářských lokalitách, později si vytvořili styl vlastní. Na konci 18. století se z Jihlavy, spolu se soukenictvím, šíří do dalších obcí v kraji i betlemářství. 23 Různé druhy řezby, typy figur, motivů aj. 24 ROHÁČEK, Antonín – BRÁZDA, Karel – KESSLER, Jan. Třešťské betlémy. Třešť: Zlatý dvůr, 1994. s. 9. 25 Geograficky totožné s dnešním Krajem Vysočina.

10

V chudých oblastech, kde si soukeníci nemohli dovolit dřevěné betlémy kupovat, vznikají po vzoru jihlavských dřevěných betlémů nejprve betlémy papírové, např. Třebíč a Třešť. V Třebíči jsou velké papírové betlémy vyráběny od začátku 19. století (a v celé jeho první polovině). Betlemářství se udržuje stále především mezi soukeníky; jejich aktivní výrobou vzniklo v Třebíči a blízkém okolí na 400 modelů. Mimo Třebíčska bývá jako betlemářské centrum označováno ještě Jihlavsko (konkrétně pak oblast Jihlavy, Telče a Třeště) a Jindřichohradecko. Výše zmíněná centra se liší především ve zpracování figur. Pro Třebíč jsou dodnes typické betlémy papírové, pro Jihlavu dřevěné, pro Jindřichohradecko betlémy kašírované26. Mnoho rysů ale ukazuje na společný původ a vývoj betlemářství na Českomoravské vrchovině.

Třešťské betlémy Třešťské betlemářství vzniklo počátkem 19. století. První třešťští betlemáři byli soukeníci, kteří se s betlémy setkali na jarmarcích (u soukeníků-betlemářů). Jako nejstarší (známý) třešťský betlemář bývá označován F. Jabůrek (1779–1848). Kolem něj se brzy utvořila skupina dalších výrobců betlémů. První modely byly papírové a byly ovlivněny třebíčskými betlémy. Figurky se natíraly práškovými barvami s příměsí arabské gumy. Později začaly do papírových modelů pronikat figurky dřevěné, které původní papírové nebo lepenkové prvky postupně nahradily. Výroba dřevěných betlémů se Třešti objevuje v 60. letech 19. století. Dřevěné figurky byly nejdříve kupovány v okolí – nejčastěji v Jihlavě, ve Stonařově a zejména v Trhové Brtnici (rodina Boudných – řezbáři). Z jiných betlemářských lokalit do Třeště pronikají dřevěné figury tyrolského typu. Stejně jako u papírových betlémů se místní betlemáři pokoušejí vyrábět sami i figurky vyřezávané. První takový řezbář byl truhlář M. Suchý (1820–1900). Figurky tohoto začínajícího řezbáře působily plošně, nesouměrně a poněkud naivně. K Suchému se přidávají další místní řezbáři a v krátkém čase pronikají všichni do techniky řezby. Jejich figury získávají plastičtější podobu. Dobře je zvládnuta perspektiva (rozlišuje se velikost figur vzhledem k umístění v betlému) a vyřezávají se i nestatické objekty (věrné 26 Kašírování – zde imitace dřevěných figur (částí figur).

11

ztvárnění zvířat v pohybu, řemeslníků při práci apod.). Figury, které byly skládány z několika částí, jsou nyní řezány jako jeden celek a působí reálně. Materiálem bylo (a stále primárně je) lipové dřevo, které je měkké a jeho barva je nejbližší lidské pokožce. Od soukeníků se tak výroba betlémů přesouvá mezi truhláře, tesaře a ševce. Každý řezbář si získal svůj osobitý styl, a zkušený pozorovatel tak může i dnes snadno určit autora figur. Pokud se figury kolorovaly, používalo se olejových barev. Třešťské betlémy se od ostatních odlišují svou stavbou. Krajina betléma je budována jako diorama (snaha, aby celý model působil jako scéna ze skutečného světa). Pomocí pařezů se modelují terénní nerovnosti (kopce, hory, údolí) a celý zobrazený prostor se stupňovitě (diagonálně) zvedá od nízko postavených měst až k dalekým pastvinám vysoko na horizontu. Hlavní motiv, svatá roďina, se nachází v popředí a za ním se rozprostírají louky a lesy vyrobené z mechů a vřesů. Na tomto základu se vyskytuje často až několik stovek nepravidelně rozmístěných rozličných figur představujících pastíře, vesnické obyvatelstvo, zvířata aj. Toto plastické zobrazení postupně přechází v tzv. lončoft, malované panoramatické pozadí zobrazující místní (vysočinskou), alpskou, popř. i exotickou krajinu. Někdy je díky plynulému navázání lončoftu na betlém těžké určit hranici přechodu těchto prvků. Přední okraj modelu je lemován látkovým pruhem s vyobrazenými lidovými motivy, tzv. froňk. Celá stavba je pak položena na pódiu. Dříve se k jeho stavbě používaly tzv. šráky nebo šprajce27 pobité prkny. Velké modely mají kvůli nárokům na prostor často tvar podkovy, nebo jinak kopírují tvar místnosti; pokud se betlém stavěl v místnosti, která byla obývána, musela se část stavby umístit na nábytek, nad postel, někdy i nad dveře.

Svatá roďina se pouze v Třešti situuje do zbořeňišťe namísto jeskyně. Jde o jakousi zříceninu hradu (návaznost na biblickou reálii). Za jesličkami, taktéž umístěnými ve

zbořeňišťi, bývá vosílek a voloušek. Nad betlémem je zavěšen anďel glorija ukazující pastířúm a darovňíkúm místo narození spasitele.28 Každý betlém v Třešti se liší stylem autora a je vždy něčím specifický. I přes značné rozdíly však jednotliví betlemáři zachovávají postup stavby (popsaný výše), kompozici i některé další sjednocující prvky (figury aj.). Tento společný základ představuje rysy jedinečných betlémů, stavěných pouze v Třešti, a umožňuje pokračovat v neměnné tradici. 27 Původně sloužily při zabijačkách jako lešení/stojan pod prase. Díky svému tvaru a dostupnosti našly využití i v betlemářství. 28 ROHÁČEK, Antonín – BRÁZDA, Karel – KESSLER, Jan. Třešťské betlémy. Třešť: Zlatý dvůr, 1994. s. 12–30.

12

CÍL A METODA PRÁCE Cíl práce Cílem předkládané práce je sestavení nářečního terminologického slovníku, který reprezentuje jazyk používaný v betlemářství v Třešti, dále pak popsání jeho specifických rysů.

Metoda sběru a zpracování jazykového materiálu Výzkum probíhal od července 2013 do března 2014. Před začátkem výzkumu proběhla přípravná fáze, která spočívala ve spontánních promluvách s betlemáři. V průběhu této fáze jsem zjišťoval, zda v případě betlemářství existuje ucelená terminologie, nebo jsou termíny, které jsem zachytil před výzkumem a které se staly impulsem pro tuto práci, pouze jevem ojedinělým. Počáteční průzkum byl důležitý i pro pochopení stavu třešťských betlémů z hlediska historického vývoje a pro srovnání s jinými betlemářskými lokalitami. Možnost diferenciace rysů typických pro různé lokality mi později umožnila lépe směrovat řízené rozhovory a excerpovat materiál vztahující se pouze k místním betlémům. Tzn. filtrovat nežádoucí termíny používané v jiných lokalitách. 29

A) Dřevořezání Od roku 1999 se v Třešti koná každý rok začátkem července akce nazvaná Dřevořezání. Jde o setkání řezbářů z České republiky a Rakouska. Tento festival přispívá v udržování kontaktů mezi jednotlivými betlemáři. Vzniká dokonce i jeden společný betlém. Už v minulosti se ukázalo, že vzájemné kontakty obohatily budoucí podobu betlémů o nové prvky (a tedy i terminologii). Během dvou dnů, ve kterých se Dřevořezání koná, jsem navázal kontakty s většinou třešťských betlemářů, které jsem později navštěvoval. Dále jsem díky komunikaci s betlemáři z jiných lokalit pochopil, že ne každá 29 Jako příklad uvedu rozdíl termínu darovňík a darák. První je typický pro Třešť, druhý pro Příbramsko. Vlivem častých kontaktů betlemářů z obou oblastí v posledních letech se může objevit v idiolektu třešťského betlemáře i konkurenční prvek. Pasivní znalost termínů i z jiných oblastí mi umožňuje tyto jevy eliminovat.

13

oblast je vhodná k jazykovému výzkumu. Z tohoto pohledu je Třešť jednou z mála lokalit v ČR, která splňuje nejvíce podmínek pro utvoření betlemářské terminologie, a to: 1) Trvání tradice: V Třešti téměř 200 let. 2) Kontinuita ve vývoji: Předávání betléma z generace na generaci. Často jsem se i při exploraci setkal s tvrzením typu: „(…) tak tomu říkal už dědeček“ apod. 3) Četnost a složení mluvčích, počet betlémů: V letošní sezóně (2013/2014) bylo v expozicích v domácnostech (včetně stálé expozice v muzeu) zpřístupněno 24 betlémů. Skutečný počet betlémů v Třešti může být ale i víc než dvojnásobný.30 Zastoupení mužů i žen více věkových kategorií. Několik betlémů nejen vlastní, ale i vyrobily ženy.31 Ty se také často starají o každoroční přestavbu modelu. B) Explorace a excerpce Samotný výzkum se pak dělil do několika částí. Tou základní bylo spontánní vyprávění mluvčích a zjišťování rozsahu zkoumané oblasti spojené s excerpcí frekventovaných termínů. Část průzkumu proběhla během Dřevořezání, část později v domácnostech betlemářů. Excerpcí získaného materiálu vznikl základ terminologického slovníku, dále se objevily tematické okruhy, které jsou s betlemářstvím spojené a na které bylo vhodné se zaměřit v další části. V následující fázi byla použita metoda řízených rozhovorů (v kombinaci s přímým dotazováním), které byly nahrávány a později excerpovány. Tato část probíhala do prosince 2013. Poslední výzkumná část je spojena se začátkem zpřístupnění expozice betlémů v domácnostech, tedy v době od 24. prosince. V té době byla pořízena většina fotografického materiálu, byly upřesňovány a sjednocovány definice (významy) dříve získaných termínů a ověřování termínů nových. Pokud bylo potřeba, byl jazykový materiál ověřován i po skončení expozice u konkrétních betlemářů. 30 Každoroční zvyšování počtu návštěvníků je zejména pro starší a nemocné betlemáře důvodem k umístění betléma pouze pro účely rodiny a přátel. V letošním roce navštívilo za sezónu jediný betlém i víc než tisíc lidí, z toho i sto padesát za jedno odpoledne. 31 Výroba konkrétních figur, sběr mechu, rostlin aj.

14

Výběr informátorů Do průzkumu byli zapojeni betlemáři různých věkových kategorií. Nejpočetněji byla zastoupena věková skupina nad 60 let. Zbytek mluvčích je rozložen v jiných věkových kategoriích. S nižším věkem ubývalo i mluvčích. Přesto je několik zástupců i ve skupině 17–25 let. Mezi dotazovanými byli muži i ženy; více zastoupeni byli muži. V Třešti existuje už od roku 1990 řezbářský kroužek (původně kroužek betlemářský) pod vedením P. Brychty32, kde se děti prvního i druhého stupně základní školy učí vyřezávat figury. Tento kroužek jsem několikrát navštívil a přímým dotazováním zjišťoval znalost betlemářské terminologie. U mladé generace byla zjištěna znalost pouze několika termínů. Přesto je činnost kroužku důležitá pro výchovu potenciálních řezbářů betlémů i pro rozvoj zájmu o místní tradici.

SLOVNÍK Stavba heslového odstavce Heslová slova jsou uvedena ve zjednodušeném fonetickém přepisu podle pravidel zformulovaných v Českých nářečních textech33. Heslové slovo je psáno minuskulním tučným písmem a je vždy uvedeno v základním tvaru. Existuje-li hlásková varianta heslového slova, pak je uvedena za lomítkem. Na stejném řádku, oddělené čárkou, se nacházejí gramatické kategorie relevantní pro konkrétní slovní druh. Vedle základního tvaru substantiv (nominativ singuláru) je uvedena koncovka genitivu singuláru a zkratka pro gramatický rod. Jména pomnožná jsou odlišena zkratkou plt.34, jména hromadná zkratkou sgt. Plurálová podoba je uvedena i v případě, že se heslové slovo vyskytuje zpravidla v množném čísle (zkratkou zprav.). Verba jsou uváděna v infinitivu. Následují koncovky pro tvary 1. osoby singuláru 32 V počátečních letech se na organizaci podílela i L. Vokřínková (betlemářka). 33 LAMPRECHT, Arnošt a kol. České nářeční texty. 1. vyd. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1976. s. 7–9. 34 Tato jsou uvedena v základním tvaru nominativu plurálu.

15

prézentu, 3. osoby singuláru préterita, dějového substantiva a zkratka pro slovesný vid. Adjektiva jsou uvedena v nominativu singuláru maskulin. Jsou označena zkratkou adj. Víceslovná pojmenování, složená z adjektiva a substantiva, číslovky (označené zkratkou num. – numerale) a substantiva, nebo několika substantiv, jsou rozepsána pod řídícím slovem, kterým je substantivum. V případě více substantiv je jako řídící chápáno první substantivum. Pouze v případě, že se víceslovné pojmenování skládá z verba a substantiva, je řídícím slovem verbum. Výklad významu heslového slova je uveden na dalším řádku buď spisovným ekvivalentem, nebo opisem. U některých slov jsou uvedeny i další doplňující informace. Např. u figur jejich bližší popis, u činností případné zvláštnosti apod. 35 Několik substantiv vzniklo z vlastních jmen skutečných postav (nejčastěji třešťských rodáků). Tyto označuji zkratkou depr. (depropriální), kterou připojuji hned za výklad významu. U adjektiva je význam uveden pouze tehdy, není-li adjektivum součástí víceslovného pojmenování. V opačném případě se odkazuje k řídícímu slovu. Na dalším řádku je u některých heslových slov uveden příklad jejich použití v kontextu. Většinou se jedná o příklady, které slouží k lepšímu vysvětlení významu slova, nebo příklady, ve kterých je slovo zachyceno v typickém kontextu. Dále však uvádím i takové exemplifikace, které umožňují lépe pochopit zkoumanou oblast (betlemářství) jako celek, přestože z jazykového hlediska nejsou ničím zvláštní. Příklady jsou psány zjednodušeným fonetickým přepisem kurzívou.36 Na dalších řádcích se nachází slova utvořená ze stejného základu, která nejsou ve slovníku uváděna jako samostatná heslová slova, protože nemají zvláštní rysy ve vztahu k označované reálii. Frekvence jejich použití se liší u jednotlivých mluvčích. U substantiv se jedná o slova odvozená – přechýlená (ponechávám zkratku odvoz.) a skutečná deminutiva (blíže specifikuji zkratkou dem.). 35 Často je popis velmi stručný, protože se jednotlivé reálie natolik odlišují (u různých řezbářů), že je nelze detailněji popsat. Např. mnoho variant jediné figury. 36 Pokud se exemplifikace týká slova odvozeného, pak je uvedena až pod ním.

16

U verb jsou to prefigované varianty (zkratka var.). Zkratkou srov . (srovnej) odkazuji na slova podobného významu, která jsou uváděna jako samostatná heslová slova. Často se jedná o slova označující prakticky stejnou reálii, ale odlišená např. větší mírou expresivity, kde lze tuto chápat jako rys distinktivní – tedy slova, která nejsou, přes svůj podobný význam, v různých promluvách ekvivalentní, tj. zaměnitelná.37 Všechna heslová slova jsou konfrontována s výskytem ve Slovníku spisovného

jazyka českého38. Pokud se slovo v SSJČ nachází ve stejném nebo podobném významu, je označeno zkratkou SSJČ a doplněno informacemi o nářeční charakteristice, či původu slova (pokud jsou v SSJČ uvedeny). Zkratka SSJČ j. v. (jiný význam) znamená, že slovo je zachyceno v SSJČ s jiným významem. U některých heslových slov bylo zachyceno několik významů – polysémie – (popř. k základnímu významu uvádím ještě použití v ustáleném spojení). Jednotlivé významy jsou označeny arabskou číslicí a informace k nim jsou psány ke každému zvlášť. Protože se velká část uváděných substantiv týká betléma (jakožto stavby – modelu), zavádím tři významové podskupiny specifikující reálie označované heslovým slovem: 1) figura: jakákoliv figura osoby nebo zvířete; např. bába, ovečka i kapela; (zkratka: fig.). 2) figurální prvek: prvek přímo se vztahující ke konkrétní figuře (součást figury); např. amfora, píšťala; (zkratka: fig. p.). 3) betlémský prvek: objekty vložené do betléma, rostliny a části betléma (modelu); např. ribňík, lončoft; (nepatří sem vajdlink, stanijol apod., protože to jsou pouze pomůcky vhodné pro stavbu konkrétního objektu, nepatří sem

mech, protože pouze imituje louky, oproti tomu sem však patří mateřídouška, 37 Může se tedy jednat o různá označení např. stejné figury. Tyto varianty mohou být motivovány i pouhým postavením figury do jiného kontextu (pozici v betlému), jejími rysy (vliv řezbáře), či spojení s jinou figurou. 38 HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. a kol. Slovník spisovného jazyka českého. 2., nezměn. vyd. Praha: Academia, 1989. 8 sv.

17

protože představuje sebe sama); (zkratka: bet. p.). Uváděné dělení slouží pro lepší orientaci ve slovníku. Např. podobná hesla komi-

ňík a komiňíček jsou díky němu rychle odlišitelná. Tyto informace jsou uváděny u substantiv, jichž se týkají, hned pod gramatickými vlastnostmi; popř. pod každý význam heslového slova zvlášť. Pro lepší ilustrativnost je k některým termínům připojena fotografie (popř. několik fotografií), která zobrazuje popisovanou situaci. Fotografie jsou umístěny pod heslovým odstavcem.

Seznam zkratek adj. adjektivum aj. a jiné apod.

a podobně

bet. p.

betlémský prvek

čes.

český

děj.

dějové

dem.

deminutivum

depr.

depropriální

dř.

dříve

expr.

expresivní

f.

femininum

fig.

figura

fig. p.

figurální prvek

fr.

francouzština

frekv.

frekventované

G.

genitiv

imp.

imperativ

ipf.

imperfektivum

it.

italština

j. v.

jiný význam

kniž.

knižně

lat.

latina 18

m.

maskulinum

maď.

maďarština

n.

neutrum

nář.

nářečně

něm.

němčina

num.

numerale

ob.

obecně česky

obl.

oblastně

odvoz.

odvozené

os.

osoba

pf.

perfektivum

pl.

plurál

plt.

plurale tantum

přír.

přírodní

pův.

původně

řec.

řečtina

řidč.

řidčeji

sg.

singulár

sgt.

singulare tantum

slang.

slangový

srov.

srovnej

SSJČ

slovník spisovného jazyka českého

subst.

substantivum

tj.

to je

tur.

turečtina

tzn.

to znamená

var.

varianta

ve spoj.

ve spojení

zákl.

základ

zast.

zastarale

zprav.

zpravidla

19

Slovník

20

A

anďel, -a; m. 1. fig. nadpřirozená postava s křídly, symbolizující božskou existenci SSJČ (z řec.) 2. ve spoj. anďel glórija fig. hlavní anděl, který je pověšen ve středu betléma; v rukou nese na stuze nebo destičce oslavný nápis SSJČ j. v.

amfora, -i; f. fig. p. starověká nádoba na nápoje Támleto je taki asi hodňe stará, ta figurka, jak de pro vodu s tou amforou. SSJČ (z řec.) arapskej, adj. viz guma

B

babička/bábička, -i; f. fig. stará žena s šátkem, často shrbená srov. bába SSJČ

21

bába, -i; f. fig. stařena bapka srov. babička SSJČ obl.

basista, -i; m. fig. muž hrající na basu SSJČ (z it.)

22

bednář, -e; m. fig. výrobce dřevěných nádob Tam je bednář, naráží vobruč na sut. SSJČ

beran, -a; m. 1. fig. samec ovce SSJČ 2. ve spoj. trkací beraňi fig. dva zápasící berani; existuje i mechanická varianta, kde se berani skutečně vzpínají proti sobě Na pastvinách bili trkací beraňi a ti druhí, ešťe jedňi beraňi, ti se nepohibovali.

23

betlém, -a/-u; m. 1. plastické zobrazení Kristova narození, jež je sestaveno z dřevěných figur a přír. materiálů Jak se to rozrústalo, prvňe mňel ďedeček betlém jenom nat postelí. SSJČ 2. město v Izraeli SSJČ 3. ve spoj. papírovej betlém betlém vyrobený z papíru SSJČ 4. viz choďit 1 5. viz stavjet betlémář/betlemář, -e; m. 1. výrobce betléma To je betlemář, kerej to ďelal f tí dobje, gdiš já sem bila prťe. odvoz. betlémářka SSJČ 2. člověk vlastnící betlém odvoz. betlémářka SSJČ j. v. 3. fig. muž nesoucí k betlému vyřezanou figuru SSJČ j. v. betlémskej, adj. viz cesta blána, -i; f. část dřeva, která se nachází těsně pod lýkem; obtížně se z ní řeže SSJČ j. v.

24

bratr, -a; m., zprav. v pl. bratři ve spoj. bratři krčové fig. dvě figury dřívějších rodáků z Třeště; depr. ke Krča SSJČ j. v.

boška, -i; f. fig. rodačka z Třeště; stará shrbená žena oblečená do silného kabátu nesoucí konvičku s mlékem; depr. k Božena Tagže proč bi tam nebila třeba Boška s konvičkou v ruce. SSJČ j. v.

buďící, adj. viz pastíř 3

C

cajkovej, adj. viz kalhoti

25

cesta, -i; f. ve spoj. betlémská cesta cesta (trasa) v obci, na níž se nachází betlémy přístupné veřejnosti; expozice v domácnostech SSJČ j. v. cukrpapír, -u; m. obalový tvrdší papír (původně obal od cukru) dříve používaný pro modelování skalisek Ten cukrpapír – to bili takoví, asi bich to přirovnal g dnešňímu pitli na cement, jo, a prosťe s toho se ďelali, napodobovalo se ťim skáli. srov. homolák, papír

Č

čáp, -a; m. fig. velký pták s vysokýma nohama a dlouhým zobákem; často postaven na komíně nebo u rybníka SSJČ čepel, -e; f./-u; m. ocelová část nože s vybroušeným ostřím SSJČ f., řidč. m. černej, adj. viz řemeslo 1 černucha, -i; f. bet. p. druh rostliny s modrými květy; v betlému zdobí louky SSJČ

D

darebák, -a; m. viz kluk darovňík, -a; m. fig. každá postava přicházející k betlému s rozličnými dary Jinak ti darovňíci nesou prosťe takoví to, co doma mňeli – čili tu slepičku nebo zas mouku támle, ribi, košík s kvjeťinama. srov. prosebňík

26

ďedek, -tka; m. fig. starý shrbený muž, často s holí; působí zachmuřeně dem. ďedeček srov. ďedoušek SSJČ zast. a expr. ďedoušek, -ška; m. fig. starý shrbený muž, často s holí dem. ďedeček srov. ďedek SSJČ expr. a dem.

ďevečka, -i; f. fig. dívka pracující na dvoře nebo na statku; zprav. se nachází v blízkosti stavení a drůbeže SSJČ dř.

27

dijoráma, -tu; n./f. typ modelu; ztvárnění betléma snažící se maximálně napodobit realitu SSJČ j. v. (z řec. zákl.) ďiviš, -e; m. fig. figura, která se podivuje nad událostí narození; pochybovačně rozhazuje rukama, někdy ukazuje na hvězdu nebo na anděla Támle, co ukazujou na anďela, sou ďiviši, protože se ďiví, co se ďeje kolem.

dláto, -a; n. pracovní nástroj s kulatým ocelovým ostřím vhodný k dlabání nebo k detailní řezbě; někteří řezbáři vyrábí figury pouze dlátem dem. dlátko Na to dlátko se musí vivinout mnohem vječí tlak, poňevač to se tlačí, nožem se táhne. srov. žlička SSJČ

28

dobrej, adj. viz pastíř 2 dudák, -a; m. fig. hráč na dudy; zprav. člen kapely SSJČ

dúm, domu; m. bet. p. různě velké obytné stavení dem. domek, domeček srov. chalupa SSJČ dráteňík, -a; m. fig. člověk vyrábějící a prodávající drátěné zboží, popř. spravující hliněné nádoby pomocí drátů Ten má i tu krosnu a drát přes to uvázanej, takle dráteňíci choďili. SSJČ dř. 29

drcholka, -i; m. fig. rodák z Třeště; depr. k příjmení Drcholka drvař, -e; m. fig. lesní dělník kácející a zpracovávající stromy srov. drvošťep SSJČ nář. drvošťep, -a; m. fig. lesní dělník kácející a zpracovávající stromy srov. drvař SSJČ

dřevo, -a; n. 1. materiál rostlinného původu srov. lípa 2 SSJČ 2. ve spoj. svatí dřevo expr. označení pro lípu; vyřezávaly se z ní sošky svatých; málo frekv. dřevořezáňí, -í; n. každoroční červencové setkání řezbářů v Třešti; festival vyřezávání

F

fedrpuš, -e; m. fig. p. chochol, nejčastěji z peří; zdobení koňských postrojů či přileb vojáků; zprav. na starých betlémech SSJČ (z něm.) 30

figura, -i; f. 1. obecně každý vyřezaný prvek představující osobu nebo zvíře dem. figurka Já začínám fšechni figurki vod nohou. SSJČ (z lat.) 2. ve spoj. signovaná figura figura opatřená značkou roku výroby nebo podpisem autora srov. signatura firhoňk, -u; m. bet. p. látkový pruh lemující přední okraj betléma; zdobený ornamenty nebo lidovými motivy, označuje pouze pruh látky (ne celý přední závěs); z něm. Vorhang ,závěs‘ srov. froňk

fišmajstr, -a; m. 1. fig. porybný SSJČ (z něm.) 2. fig. muž lovící ryby srov. ribář

31

flašinetář, -e; m. fig. muž hrající na flašinet SSJČ froňk/fraňk, -u; m. bet. p. látkový pruh lemující přední okraj betléma; je zdobený ornamenty nebo lidovými motivy, označuje pouze pruh látky (ne celý přední závěs); z něm. Vorhang ,závěs‘ srov. firhoňk

G

glórija/glorija, -a; m. viz anďel 2 golgota, -i; f. bet. p. hora; místo, kde byl podle bible ukřižován Ježíš Kristus; pouze na jednom betlému guma, -i; f. ve spoj. arapská guma pryskyřice používaná k povrchové úpravě nabarvených prvků; pomáhá udržet stálost barev Říkají, že to je prášková barva rozmíchaná f arapskí gumňe. srov. klovaťina SSJČ (z lat.)

H

háček, -čku; m. řezbářský nůž hákovitého tvaru vhodný k řezbě obtížně přístupných míst; více variant s rozdílným radiem čepele Diš ďeláš ofci nebo koňe, gde se nemúžeš dostat, tam je třeba mít ten háček. srov. núž SSJČ j. v.

32

hamerňík, -a; m. 1. fig. majitel hamrů SSJČ 2. fig. dělník v hamrech SSJČ srov. hamr hamr, -u; m., zprav. v pl. hamri bet. p. kovářská dílna, jejíž stroje jsou poháněny vodním kolem Ti hamri bejvali v Hoďicích třeba, proto se tam taki říkalo V Hamrech. srov. hamerňík SSJČ (z něm.) havjeť, -i; f., sgt. fig. označení pro různorodá drobná zvířata v betlému, např. pro drůbež, lesní zvěř,... To, co viďíš tadi, gdiš choďíš po lese a ďíváš se, tak tu havjeť tadi najdeš. SSJČ hlasatel, -e; m. fig. muž hlásající zvěst o narození; někdy jedoucí na koni s trubkou u úst SSJČ

33

holubňík, -u; m. bet. p. budka na tyči vhodná pro chov a hnízdění holubů To je jako dvúr a holubňík a ďedeček kouří. SSJČ

homolák, -u; m. obalový tvrdší papír od tzv. homolového cukru používaný pro modelování skalisek srov. cukrpapír, papír homolovej, adj. viz papír houbař, e; m. fig. člověk sbírající houby SSJČ

34

houslista, -i; m. fig. muž hrající na housle Ale hodňe ťech houslistú je řezanejch. SSJČ

hrad, -u; m. bet. p. opevněné sídlo s hradbami, ne nutná součást betlémského komplexu dem. hrádek A to co popadalo po zemi, tak s toho uďelali ten hrádek. SSJČ

35

hromňice, -ic; f., plt. katolický svátek (2. únor); po Hromnicích se betlémy sklízejí (mimo stálou expozici) SSJČ husa, -i; f. fig. vodní pták chovaný jako drůbež SSJČ husopaska, -i; f./m. (druhý význam) 1. fig. pasačka hus srov. pasák 2. viz láďa

Ch

chalupa, -i; f. bet. p. malé obytné stavení dem. chaloupka Podle stilu uďeláňí bich to viďel na brtňickou chaloupku. srov. dúm, pazderna, slamňenka 1 SSJČ chlív/chlév -a; m. bet. p. budova pro hospodářská zvířata SSJČ choďit, -ím, -il, -zeňí; ipf. 36

1. ve spoj. choďit po betlémech navštěvovat expozici betlémů v období Vánoc 2. ve spoj. choďit na mech sbírat mech pro novou sezonu

J

japko, -a; n. fig. p. druh často neseného ovoce; druh daru dem. jablíčko SSJČ jeslički, -ček; f., plt. 1. bet. p. krmítko pro zvěř SSJČ 2. bet. p. hlavní motiv betléma; krmítko pro zvěř ve funkci kolébky; je v nich uložen narozený Ježíš Kristus srov. kolípka, narozeňí SSJČ j. v.

jezulátko, -a; n. fig. mimino Ježíše Krista; depr. k Ježíš srov. ježíšek, narozeňí, nemluvňátko SSJČ expr. dem.

37

ježíšek, -ška; m. fig. mimino Ježíše Krista; depr. k Ježíš srov. narozeňí, jezulátko, nemluvňátko SSJČ dem.

K

kačena, -i; f. fig. druh vodního ptáka popř. jeho domestikovaná varianta; někdy umístěna na tenkém drátu (znázorňuje let), jindy v okolí rybníka dem. kačenka Protože ďedeček tam mňel normálňí vodu, tak tole sou teda kačenki ešťe s toho kaučuku, že plavali po voďe. SSJČ kalhoti, -hot; f., plt. ve spoj. cajkoví kalhoti kalhoty z tvrdé bavlněné látky (tzv. cajku); jsou zobrazeny na některých starých figurách SSJČ kapela, -i; f. fig. seskupení několika muzikantů s hudebními nástroji; častý motiv třešťských betlémů; složení muzikantů je různé srov. muzikant SSJČ (z it.)

38

káz, -u; m. bet. p. malý les (remíz) zhotovený z jednotlivých stromků nebo namalovaný na pozadí betléma To bilo uprostřet pole stromi, to se říká i tadi f Třešťi – F Kázu. dem. kázek srov. stromek kašírovat, -uju, -oval, -ováňí; ipf. vyrábět figury, nebo jejich části, např. z plátna tak, aby působily jako dřevěné; tato metoda se dnes nepoužívá, ale některé figury se uchovaly SSJČ kiz, -u; m. minerální nerost; dříve nanášený na pařez, který díky jeho lesku věrohodněji představoval skálu SSJČ (z něm.) kitka, -i; f. 1. bet. p. květina zkrášlující prostředí betléma dem. kiťička No tak kiťički, tak to je zase babiččino, ti si suší ňákí hlavňe z louki. SSJČ obl. čes. 2. fig. p. květina nesená jako dar některou z figur dem. kiťička SSJČ obl. čes.

39

klíh/klih, -u; m. druh lepidla srov. klížit SSJČ klížit, -ím, -il, -žeňí; ipf. spojovat materiály klihem var. s-, rosJá sem to jenom fšechno sklížila, protože to bilo rosklížení. srov. klíh SSJČ klovaťina, -i; f. pryskyřice používaná k povrchové úpravě nabarvených prvků; pomáhá udržet stálost barev A nemíchali to z vodou, ale míchali to s klovaťinou. srov. guma SSJČ kluk, -a; m. ve spoj. kluci darebáci fig. několik figur chlapců lezoucích po stromě, dělajících oheň, pytlačících apod. SSJČ j. v.

knejp, -u; m. pův. ševcovský nástroj; dříve používaný k vyřezávání figur místo klasického nože No řezali i ťim knejpem, no vono gdiš nemňeli ňic jiního. Zřejmňe gdiš mňel ten knejp, tak na ťim bila dobrá ocel, protože to musí bít vostrí. srov. núž SSJČ (z něm.)

40

kolípka, -i; f. fig. p. lůžko pro nemluvně Ti nesou kolípku a paňi nese zas polštářek Ježíškovi. srov. jeslički 2 SSJČ

kometa, -i; f. bet. p. nebeské těleso; hvězda s ohonem ukazující k místu narození Ježíše Krista SSJČ (z řec.)

komiňíček, -čka; m. bet. p. rostlina; lidové označení pro krvavec toten; používá se na loukách v betlému SSJČ

41

komiňík, -a; m. fig. čistič, vymetač komínů v typickém kominickém úboru Komiňík normálňe, jenže mu šťetka spadla do komína, tagže musíme počkat, aš se to rozebere. dem. komiňíček SSJČ

konifera, -i; f. bet. p. označení pro jehličnatý strom SSJČ (z lat.) kopáč, -e; m. fig. muž kutající krumpáčem v dolech nebo poblíž dolů A jinak tadi je, támle, zase ňeco jiního, co ňigde třeba nemají, tak sou támle ti kopáči. SSJČ

42

kosák, -a; m. fig. pták kos SSJČ expr. kostel, -a; m. bet. p. budova pro křesťanskou bohoslužbu; některé kostely jsou vyrobeny podle skutečných objektů (např. kostel v Třešti, Týnský chrám) SSJČ

kchostn/kostn, -u; m. druh nábytku; rozložitá skříň se zásuvkami, na niž se dříve betlém také stavěl Že se třeba u Krechlerú nebo i jinde stavjel betlém na kostnu. košík, -u/-a; m. fig. p. proutěná nádoba s madlem vhodná k nošení věcí SSJČ dem. kousek, -sku; m. zprav. ve spoj. kousek lípi označuje druh dřeva, ze kterého se řeže; (zřídka také ve spoj. kousek dubu, kousek švestky) srov. špalík, lípa 3 SSJČ kovář, -e; m. fig. muž zpracovávající kovy Ta figurka ňeco nese, kovář třeba ňejakou potkovu. SSJČ

43

koza, -i; f. fig. přežvýkavec chovaný pro mléko dem. kozlátko Tam sou právje kozlátka, to sem nandala Lucinka. srov. kozel SSJČ

kozel, -zla; m. fig. samec kozy domácí; umístěn na pastvě nebo vedený v průvodu darujících Hodňe je tadi v betlémech, že vede kozla. srov. koza SSJČ kozí, adj. viz noha

44

krajina, -i; f. 1. území, zprav. se zřetelem k přírodě A krajinu nám pomáhal postavit pan Bukvaj. dem. krajinka SSJČ 2. bet. p. malované panoramatické pozadí betléma No, von maluje krajini vodjakživa. srov. lončoft SSJČ j. v. král, -e; m. 1. fig. postava krále SSJČ 2. ve spoj. tři králové fig. figury tzv. tří králů (Baltazar, Kašpar, Melichar); nesou bohaté dary, bývají bohatě zdobeni, umisťují se do betléma až 6. ledna (nebo se změní jejich pozice) srov. mudrc SSJČ

krám, -u; m. bet. p. místnost, kde se prodává zboží dem. krámek SSJČ (z něm.) kráva, -i; f. fig. samice tura domácího chovaná pro mléko a maso dem. kravička SSJČ

45

krča, -i; m., viz bratr krosna, -i; f. fig. p. skříňka vhodná k přenášení věcí na zádech SSJČ dř. krsek, -sku; m. bet. p. zakrslý strom srov. stromek SSJČ kruchofka, -i; f. fig. p. druh pečiva nesený jako dar srov. vánočka SSJČ zast. ob. kúň, koňe; m. fig. domestikovaný velký lichokopytník určený k tahu a jízdě srov. mimochodňík SSJČ

L

láďa, -i; m. ve spoj. láďa husopaska fig. rodák z Třeště pracující jako obecní pasák hus; depr. k jménu Ladislav 46

levandule, -e; f. bet. p. rostlina s aromatickými listy a fialovými květy, v betlému zdobí louky SSJČ lípa, -i; f. 1. strom SSJČ 2. označení dřeva z lípy; nejčastější materiál pro řezání figur srov. dřevo 1 SSJČ 3. viz kousek lončoft/lonšoft, -u; m. bet. p. panoramatické malované pozadí betléma, z něm. Landschaft ,krajina‘ srov. krajina 2

luneta, -i; f. bet. p. plošná malba na svislém podkladu ve tvaru půlměsíce; zdobí např. malé betlémy SSJČ

M

malíř, -e; m. fig. umělec; člověk malující obrazy SSJČ

47

malovat, -uju, -oval, -ováňí; ipf. 1. kolorovat vyřezané prvky var. naGdiš sem to namaloval poprvňe bílou barvou, tak tidle ti hrani fšechni úplňe vilezli ven. srov. naťírat, volejofka SSJČ 2. kreslit pozadí betléma (krajiny) var. na-, doA jinak to zase namaloval múj taťínek, abi to bilo tak trochu k tomu. SSJČ marije, -e; f., viz slzička mateřídouška, -i; f. bet. p. nízká rostlina s fialovými kvítky; v betlému zdobí louky SSJČ matovej, adj. matný To viďíš tadi na ťim, zústane to matoví, že se to neleskne. SSJČ mech, -u; m. 1. drobné zelené rostliny tvořící polštářovité porosty; hlavní materiál při modelování krajiny Na mech se mnou choďí manžel. Gdiš krajina stojí, tak mech se musí přendat. SSJČ 2. viz choďit 2 mimochodňík, -a; m. fig. zvíře, zprav. kůň, chodící oběma nohama jedné strany zároveň; tzv. chodící mimochod srov. kúň SSJČ

48

mlejn, -a; m. 1. bet. p. stavení, ve kterém se mele mouka pomocí ústrojí poháněného mlýnským kolem SSJČ ob. 2. ve spoj. vjetrnej mlejn bet. p. mlýn, jehož mlecí stroje jsou poháněny větrnou turbínou Ten druhej pás šel vot vjetrního mlejna, ten je ješťe teda rozbitej. SSJČ ob.

mlinář, -e; m. fig. ten, kdo mele obilí srov. pan otec 1 SSJČ

mňesto, -a; n. bet. p. uskupení domů a městských staveb tvořících celek; častý prvek dem. mňestečko SSJČ 49

mudrc, -e; m. fig. zprav. ve spoj. mudrci z víchodu exoticky vypadající postava z tzv. tří králů (Kašpar, Melichar, Baltazar); je bohatě zdoben šperky srov. král 2 SSJČ j. v.

muchomúrka, -i; f. fig. p. druh jedovaté houby, zprav. v blízkosti postavy houbaře SSJČ muzikant, -a; m. fig. hudebník; člen kapely srov. kapela SSJČ (z něm. dř. lat.) ob.

50

N narozeňí, -í; n. příchod Krista na svět A f ťim, že jako teda mňelo bejt to narozeňí. srov. ježíšek, jezulátko, jeslički SSJČ naťírat, -ám, -al, -áňí; ipf. barvou upravovat (barvit) vyřezané prvky var. natřít srov. malovat 1 SSJČ nebesa, -es; n., plt. obloha, nebe SSJČ nemluvňátko, -a; n. fig. mimino Ježíše Krista srov. ježíšek, jezulátko SSJČ j. v. expr. dem. noha, -i; f. ve spoj. kozí noha druh řezbářského nože s čepelí do tvaru různě širokého „V“; hybrid nože a dláta dem. kozí noška núž, nože; m. jakýkoliv nůž vhodný k vyřezávání To řežu nožem, poňevač to mám mnohem vječí cit. dem. nožík srov. háček, knejp SSJČ

51

O

oheň, -hňe; m. ve spoj. pastířskej oheň bet. p. ohniště vytvořené z oranžového materiálu nebo pomocí blikající žárovky, v jehož blízkosti se vyskytují pastýři SSJČ j. v.

otec, otce; m., viz pan 1 ovečka, -i; f. fig. zvíře chované na maso a vlnu To de vo to, jak ta ovečka vipadá, kam má hlavu natočenou, nebo ťelo nebo tak. SSJČ dem.

52

P

pačechovat, -uju, -oval, -ováňí; ipf. upravovat povrch figur před malbou, např. základním nátěrem srov. šepsovat pan, -a; m. 1. ve spoj. pan otec fig. označení pro mlynáře Tule pan otec s fajfkou v bílí zásťeře. srov. mlinář SSJČ zast. 2. ve spoj. pan tau fig. figura Pana Tau (literární postava), jehož ve filmu ztvárnil třešťský rodák; depr. k Pan Tau

pana, -i; f., viz slzička

53

pantovňice, -e; f. fig. p. putna s popruhy; často u starších figur SSJČ nář. papír, -u; m. ve spoj. homolovej papír obalový tvrdší papír od tzv. homolového cukru; dříve používaný pro modelování skalisek srov. homolák, cukrpapír papírovej, adj. viz betlém 3 pařez, -u; m. pozůstatek kmene stromu s kořeny; používá se pro stavbu skalisek a modelování krajiny Ňegdo používá jenom jeskiňi s pařezú uďelanou. SSJČ pasák, -a; m. fig. muž pasoucí ovce popř. jiná zvířata (kozy, husy,...) odvoz. pasačka, pasáček srov. pastíř 1, husopaska 1 SSJČ

pastíř, -e; m. 1. fig. muž pasoucí ovce popř. jiná zvířata (kozy, husy,...) srov. pasák SSJČ 2. ve spoj. dobrej pastíř fig. 54

pastýř nesoucí za krkem nebo na ramenou ovci Že nese tu ofci za krkem, že ji nežene, tak se mu říká dobrej pastíř. SSJČ j. v. 3. ve spoj. buďící pastíř fig. pastýř probouzející ostatní pastýře a informující je o narození Ježíše Krista SSJČ j. v.

pastířskej, adj. viz oheň pazderna, -i; f. bet. p. chýše, chatrč srov. chalupa SSJČ

pes, psa; m. fig. domestikovaná šelma; často hlídá stádo ovcí Tagže i proto tam mám psa. dem. pejsek SSJČ 55

píšťala, -i; f. fig. p. podlouhlý trubicový nástroj k pískání Pasáček hraje támle na píšťalu, ovečki poslouchají vokolo ňeho. srov. šalmaj SSJČ

pláteňík, -a; m. fig. výrobce a prodejce plátna srov. plátno, soukeňík SSJČ dř.

plátno, -a; n. fig. p. druh tkané látky Nese plátno, jag bejvalo zabalení f tom štúčku. srov. pláteňík SSJČ ponocnej, -ího; m. fig. obecní noční hlídač To bil ponocnej a ten normálňe ešťe choďil, gdiš to mňel ďeda v jední roviňe, tak 56

jako choďil a zatroubil. SSJČ

postavička, -i; f. označení figury člověka Jinak sou tam postavički normálňe tadi s kraje. SSJČ dem. poutač, -e; m. dřevěné figury v nadživotní velikosti; jsou umístěné při vjezdu do Třeště; počet figur se každý rok zvětšuje SSJČ

poutňík, -a; m. fig. člověk putující z daleka; liší se od ostatních stylem oblékání; zprav. má na ramenou ranec SSJČ kniž.

57

prkínko/prkénko, -a; n. uříznutý kus dřeva srov. špalík, šťíp, švarcinka SSJČ dem. prosebňík, -a; m. fig. prosící postava; zprav. klečí se sepjatýma rukama srov. darovňík SSJČ

prúvod, -u; m. ve spoj. tříkrálovej prúvod skupina figur doprovázející tři krále; v průvodu bývají exotická zvířata ptáčňík, -a; m. fig. člověk se sítěmi chytající a prodávající ptáky To bili domluvi taki, proč sou ptáčňíci v betlému, von ho každej nemňel. SSJČ 58

R

riba, -i; f. fig. vodní živočich; v betlému plave v rybníce nebo ji drží rybář na udici SSJČ ribář, -e; m. fig. muž lovící ryby A ten třešťskej betlém bez ribářú bi asi nebilo vono. srov. fišmajstr 2, ribňík SSJČ

ribňík, -a; m. bet. p. umělá vodní nádrž vhodná k chovu ryb; je imitován sklem nebo přímo tvořen vodou dem. ribňíček A ďedeček to bil koumák nat koumáki – támle normálňe tekla vodav mlejňe a tekla do ribňíčka. srov. ribář 59

SSJČ

roďina, -i; f. ve spoj. svatá roďina fig. Josef s Marií a miminem Ježíše Krista Ale přesňe tenleten tip, teda, tí svatí roďini, tadi taki uš mají jako. SSJČ j. v.

Ř

řemeslo, -a; n. 1. ve spoj. černí řemeslo řemesla zabývající se prací s kovy; časté povolání současných řezbářů; u těchto řezbářů je větší pestrost nástrojů (sami si upravují nože apod.) SSJČ 2. viz řezat 4 řezbák, -u; m. řezbářský kroužek; spolek mladých řezbářů

60

řezat, -žu, -al, -áňí; ipf. 1. vyrábět fig. ze dřeva pomocí nože nebo dláta Ti řežou zase z borovice, z limbi. var. vi-, viřezávat SSJČ 2. ve spoj. řezat v ruce řezat pomocí nože drženého v jedné ruce, zatímco dřevo je drženo v druhé Gdiš já řežu takle v ruce a to dřevo bi bilo tvrdí, tak ňic neuříznu. 3. ve spoj. řezat ve stojanu řezat do špalíku, který je upnut ve stojanu; tato metoda vhodná pro řezání dlátem 4. ve spoj. řezat řemesla řezat figury řemeslníků (pláteník, rybář, mlynář,...) řezňík, -a; m. fig. kdo se zabývá porážením a zpracováním jatečních zvířat SSJČ

říbek, -pku; m. fig. p. hřib Muchomúrki a řípki, ti zas viřezal sin. SSJČ dem.

61

S

salaš, -e; f. bet. p. bouda v horách určená pro pastýře SSJČ (z maď. dř. tur.) sekáč, -e; m. fig. muž sekající zprav. trávu kosou; někdy i ten, kdo seká dřevo SSJČ slamňenka, -i; f. 1. bet. p. stavení se slaměnou střechou srov. chalupa SSJČ j. v. 2. bet. p. druh květiny s nevadnoucím květenstvím zdobící v betlému louky SSJČ slepice, -i; f. fig. samice kurovitých ptáků dem. slepička Ďedeček kouří a bábička krmí slepički. SSJČ slzička, -i; f., zprav. v pl. slzički ve spoj. slzički pani Marije bet. p. lidový název rostliny s růžovými květy (hvozdík kropenatý) 62

SSJČ ob. signatura/signatúra, -i; f. označení figury rokem výroby nebo podpisem řezbáře srov. figura 2 SSJČ signovanej, adj. viz figura 2 slon, -a; m. fig. mohutný savec s chobotem; často součást průvodu z Východu SSJČ

soukeňík, -a; m, fig. výrobce suken Hodňe se to vobracelo k ťem třešťskejm řemeslúm, tadi bil samej soukeňík. srov. pláteňík SSJČ dř. stanijol, -u; m. cínová fólie používaná zprav. při stavbě potoků, popř. rybníků (leskem imituje tekoucí vodu) SSJČ (z lat. zákl.)

starosta, -i; m. fig. člověk stojící v čele obce; zprav. bývá nápadně slušně oblečen SSJČ 63

stavjet, -ím, -el, -ňí; ipf. ve spoj. stavjet betlém připravovat (skládat) jednotlivé komponenty betléma do jednoho celku; zprav. se betlém staví před Vánocemi stojan, -u; m. přípravek, do kterého se upíná dřevo, když se řeže např. dlátem Tagže to musíš dát do stojanu a řezat to ťemadle dlátkama. srov. řezat 3, upnout SSJČ stoupa, -i; f., zprav. v pl. stoupi bet.p zařízení na drcení různých materiálů (obilí, železná ruda,...) poháněné vodním kolem Tam bila jako taková stolice a ti stoupi mláťili na tu stolici. Mezi to se dával třeba šutr. dem. stupka SSJČ

64

stromek, -mku; m. bet. p. strom buď vyřezávaný nebo imitace ve formě větve A stromki, co sou, tak ňekerí sou vot pana Roháčka Alojze, a učil právje sina, jak se to ďelá, tagže taková ta polovina stromkú, to uš jako sin viřezal. srov. káz, krsek SSJČ dem.

svatej, adj. viz roďina, dřevo 2

Š

šalmaj, -e; f. fig. p. pastýřská píšťala srov. píšťala SSJČ (z něm. dř. fr) šátek, -tku; m. fig. p. kus látky; zprav. čtvercový; nosí jej na hlavě nebo okolo krku některé figury SSJČ šepsovat, -uju, -oval, -váňí; ipf. připravovat podklad figury před barvením; barva pak lépe přilne a překryje ostré hrany var. nasrov. pačechovat škeble, -e; f. lastura; dříve používaná jako miska pro namíchání barev Na to bili škeble, jak sou f potoku, a f tí škebli, jak sou takoví kloubi, tak f ťim, f tí škebli, tu barvu utřeli, abi bila nejjemňejší. SSJČ (z něm.) špalík, -u; m. 65

kus dřeva (nejčastěji lipového) dem. špalíček srov. šťíp, prkínko, kousek SSJČ dem. šprajc, -e; m., zprav. v pl. šprajce vzpěra podpírající podstavu (lešení) s betlémem srov. šrák 1 SSJČ (z něm.) zast. ob. a slang. šrák, -u; m., zprav. v pl. šráki 1. lešení, na němž se zprav. stavěl betlém srov. šprajc SSJČ (z něm.) zast. ob. 2. fig. p. lešení sloužící při zabijačkách k uchycení prasete Prase gdiš se zabíjelo, tak se povjesilo na šráki. Šráki, takoví lešení. SSJČ (z něm.) zast. ob. šťíp, -u; m. kus dřeva (nejčastěji lipového) vzniklý odštípnutím; štěpina srov. prkínko, špalík SSJČ zast. štricka, -i; f. fig. p. obdoba pecnu chleba (štricka je oválná, pecen je kulatý); nesena jako dar švarcinka, -i; f. velmi tenké prkénko vhodné pro stavbu domečků a měst; pův. sloužící k výrobě bedýnek; název po truhláři (Švarc/Schwarz), u kterého byl tento materiál k dostání srov. prkínko švec, -e/ševce; m. fig. výrobce a prodejce obuvi SSJČ ob.

66

T

tau, -u; m., viz pan 2 tápl, -u; m. fig. p. čeřen; čtyřrohá rybářská síť na dlouhé tyči vhodná pro lov v potoku Tápl, tu jako je taki, to se používalo f potoce.

tesař, -e; m. fig. řemeslník opracovávající dřevo tesáním SSJČ

67

trakač/trakař, -e; m. fig. p. pomocné jednokolové vozidlo vhodné k přemístění menších nákladů SSJČ (z něm.)

trkací, adj. viz beran 2 troki, -kú; m., plt. fig. p. necky používané při zabijačkách; často zobrazeny v betlému SSJČ (z něm.) ob. tři, num., viz král 2 tříkrálovej, adj. viz prúvod

68

U

upnout, -nu, -nul, -nuťí; pf. připevnit kus dřeva do speciálního přípravku srov. stojan SSJČ zast. ustrojeňí, -í; n. styl (druh) oblékání srov. voblečeňí SSJČ kniž. a zast.

V

vajlink/vajdlink, -u; m. druh nádoby; otočen dnem vzhůru a obložen mechem představuje kopec v krajině vantroki, -ok; m., plt. bet. p. dřevěné koryto vedoucí proud vody na mlýnské kolo; oproti náhonu jsou umístěny nad zemí a přivádí vodu na kolo shora A ti vantroki, voňi zavřeli vodu a kolo přestalo bjehat. SSJČ (z něm.) zast. a nář. vánočka, -i; f. fig. p. druh pečiva; zprav. nesená jako dar Tule viďíš s vánočkou jednoho zrovna. srov. kruchofka SSJČ vejminkář, -e; m. fig. člověk žijící na výměnku To je ten ďedoušek, starej vejminkář, že uš seďí a vobhlíží hospodářství. SSJČ zast. a ob.

69

velbloud, -a; m. fig. kopytnatec s jedním nebo dvěma hrby chovaný člověkem; často součást průvodu z Východu SSJČ

vidrísek, -ska; m. fig. mládě vydry ze současné pohádky; depr. k Vydrýsek Ďecka chťěli, přišli, a vi tu nemáte Vidríska, zrovna bil Večerňíček Vidrísek, jo, a já povidám, tak přiťte zejtra, a večír sem set a ďelal sem Vidríska. vitrubovat, -uju, -oval, -ováňí; ipf. sdělovat nějakou událost pomocí trubky SSJČ vizvjedač, -e; m., zprav. v pl. vizvjedači fig. dva muži nesoucí na ramenou na tyči obrovský hrozen srov. zvjed SSJČ j. v. 70

vjetrnej, adj. viz mlejn 2 vlk, -a; m. fig. psovitá šelma SSJČ voblečeňí, -í; n. oděv, ošacení Že dráteňíci bejvali v jiním voblečeňí. srov. ustrojeňí SSJČ vobobrovat, -ju, -oval, -ováňí; pf. ořezat část figury dokola, např. při řezání kopyt u nohou zvířat voďič, -e; m. fig. postava vedoucí zvíře (koně, slona, velblouda) SSJČ

vohnoutka, -i; f. fig. p. nástroj sloužící k lovu ryb; má rám se sítí ve tvaru půlměsíce

71

volejofka, -i; f., zprav. v pl. volejofki olejové barvy používané některými řezbáři k malování vyřezaných prvků srov. malovat 1 SSJČ j. v. volek, -lka; m. fig. vůl; veze povoz nebo se volně pase srov. voloušek SSJČ dem. voloušek, -ška; m. fig. vůl stojící ve chlévě za jeslemi; častý prvek srov. volek SSJČ expr.

72

vosílek, -lka; m. fig. osel stojící ve chlévě za jeslemi; častý prvek Ten táhne vosílka.

vřes, -u; m. nízce rostoucí kvetoucí keřík používaný v betlému k imitaci luk a travin SSJČ

Z

zabijačka/zabíjačka, -i; f. bet. p. domácí porážka a zpracování prasete SSJČ

zámek, -mku; m. bet. p. rozlehlá honosná budova, zprav. umělecky vybavená; některé zámky jsou vyrobeny podle skutečných objektů (např. zámek v Telči, Třešti) SSJČ

73

zbořeňišťe, -e; n. bet. p. hradní zřícenina; hlavní místo betléma; ve zbořeništi se nachází Josef s Marií a Kristem; biblický původ A proto se ďelali ti zbořeňišťe na spúsop ťech starejch hradú. SSJČ j. v.

zjeveňí, -í; n. 1. anděl sdělující pastýřům informaci o narození Krista srov. zvjestováňí SSJČ 2. zobrazení komety ukazující k betlému SSJČ

zvídl, -a; m. fig. postava (často pastýř) nahlížející zvědavě do jesliček zvjed, -a; m., zprav. v pl. zvjedové fig. dva muži nesoucí na ramenou na tyči obrovský hrozen srov. vizvjedač SSJČ j. v. 74

zvjestováňí, -í; n. akt, kdy anděl sděluje pastýřům informaci o narození Krista srov. zjeveňí 1 SSJČ kniž. zvoňička, -i; f. bet. p. malá věž se zvonem srov. zvoňík SSJČ dem.

zvoňík, -a; m. fig. muž zvonící na zvon srov. zvoňička SSJČ

75

žemle, -e; f. fig. p. druh pečiva dem. žemlička SSJČ (z něm. dř. lat.) žlička/lžička, -i; f. speciální dláto podobající se tvarem čepele lžíci srov. dláto SSJČ j. v.

Figury: anďel, anďel glórija, babička/bábička, bába, basista, bednář, beran,

betlémář/betlemář, boška , bratři krčové, buďící pastíř, čáp, darovňík, dobrej pastíř, dráteňík, drcholka, drvař, drvošťep, dudák, ďedek, ďedoušek, ďevečka, ďiviš, fišmajstr (2×), flašinetář, hamerňík (2×), havjeť, hlasatel, houbař, houslista, husa, husopaska, jezulátko, ježíšek, kačena, kapela, kluci darebáci, komiňík, kopáč, kosák, kovář, koza, kozel, král, kráva, kúň, láďa husopaska, malíř, mimochodňík, mlinář, mudrc, muzikant, nemluvňátko, ovečka, pan otec, pan tau, pasák, pastíř, pes, pláteňík, ponocnej, poutňík, prosebňík, ptáčňík, riba, ribář, řezňík, sekáč, slepice, slon, soukeňík, starosta, svatá roďina, švec, tesař, trkací beraňi, tři králové, vejminkář, velbloud, vidrísek, vizvjedač, vlk, voďič, volek, voloušek, vosílek, zvídl, zvjed, zvoňík Figurální prvky: amfora, fedrpuš, japko, kitka, kolípka, košík, krosna, kruchofka,

muchomúrka, pantovňice, píšťala, plátno, říbek, šalmaj, šátek, šrák, štricka, tápl, trakač/trakař, troki, vánočka, vohnoutka, žemle Betlémské prvky: černucha, dúm, firhoňk, froňk/fraňk, golgota, hamr, holubňík, hrad,

chalupa, chlív/chlév, jeslički (2×), káz, kitka, kometa, komiňíček, konifera, kostel, krajina, krám, krsek, levandule, lončoft/lonšoft, luneta, mateřídouška, mlejn, mňesto, pastířskej oheň, pazderna, ribňík, salaš, slamňenka (2×), slzička pani marije, stromek, vantroki, vjetrnej mlejn, zabijačka/zabíjačka, zámek, zbořeňišťe, zvoňička Povolání: basista, bednář, betlémář/betlemář, ďevečka, dráteňík, drvař, drvošťep,

dudák, fišmajstr, flašinetář, hamerňík, hlasatel, houbař, houslista, husopaska, komiňík, kopáč, král, malíř, mlinář, muzikant, pasák, pastíř, pláteňík, ponocnej, ptáčňík, ribář, řezňík, sekáč, soukeňík, starosta, švec, tesař, zvoňík 76

Názvy zvířat: beran, čáp, havjeť, husa, kačena, kosák, koza, kozel, kráva, kúň,

mimochodňík, ovečka, pes, riba, slepice, slon, velbloud, vidrísek, vlk, volek, voloušek, vosílek Nástroje: kozí noha, dláto, háček, knejp, núž, stojan, tápl, vohnoutka, žlička/lžička Činnosti: choďit na mech, choďit po betlémech, kašírovat, klížit, malovat , naťírat,

pačechovat, řezat, řezat řemesla, řezat v ruce, řezat ve stojanu, stavjet betlém, šepsovat, upnout, vitrubovat, vobobrovat

Složení slovníku Substantiva

191

Slovní spojení

32

Verba

11

Adjektiva

1

Celkem

235

Zastoupení zachycených výrazů (v %)

Substantiva Slovní spojení Verba Adjektiva

77

Seznam mluvčích 39 Mluvčí č1: muž (1943); frézař, betlemář, část jeho betléma pochází z přelomu 19. a 20. století, sám vyřezává od r. 1966, v betlému má víc než 500 figur, malíř panoramatických pozadí. Mluvčí č2: muž (1967); informatik ČD, vedoucí řezbářského kroužku, předseda Spolku přátel betlémů, betlemář, betlemářství se věnuje od r. 1989. Mluvčí č3: žena (1944); zdravotní sestra, betlemářka, základ jejího betléma pochází z r. 1866, betlém byl dříve pohyblivý, dnes obsahuje cca 300 figur. Mluvčí č4: muž (1932); zámečník, betlemář, betlemářství se věnuje od 1961, autor více betlémů, malíř panoramatických pozadí. Mluvčí č5: žena (1954); betlemářka, s manželem vyřezává figury do rodinného betléma. Mluvčí č6: žena (1934); učitelka, manželka betlemáře, podílí se na stavbě rodinného betléma. Mluvčí č7: muž (1960); zaměstnanec TS v Třešti, kovář, betlemář, autor mnoha betlémů, vyřezává od r. 1995 (později i loutky a šachové figury). Mluvčí č8: žena (1963); betlemářka, betlém, který staví pravidelně, pochází z r. 1940. Mluvčí č9: muž (1983); dřívější řezbář, v dětství často vyřezával se svým dědečkem (významným betlemářem), dnes staví sám malý betlém. Mluvčí č10: muž (1937); zámečník, betlemář, autor mnoha betlémů; se ženou staví dva betlémy mj. s figurami od nejstarších autorů. Mluvčí č11: žena (1944); švadlena, betlemářka, spolu s manželem vyřezává a pravidelně staví dva betlémy. Mluvčí č12: muž (1978); Policie ČR, začínající betlemář. Mluvčí č13: muž (1946); pracovník v telekomunikacích, betlemář. Mluvčí č14: žena (1996); studentka, podílí se na stavbě rodinného betléma. Mluvčí č15: muž (1995), student, řezbář, podílí se na stavbě rodinného betléma. Mluvčí č16: muž (1941); betlemář, jeho betlém obsahuje několik set figur a mnoho staveb. Mluvčí č17: žena (1988); studentka, podílí se na stavbě rodinného betléma. Mluvčí č18: žena (1931); betlemářka, betlém obsahuje mj. figury nejstarších betlemářů. Mluvčí č19: žena (1999); začínající řezbářka, podílí se na stavbě rodinného betléma. 39 Všichni mluvčí pocházejí z Třeště. Povolání uvedené za rokem narození již nemusí být provozováno.

78

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo shromáždit betlemářskou nářeční terminologii v Třešti. Bylo shromážděno velké množství výrazů, z kterých byly vybrány pouze ty, jež se opakovaly pravidelně, a to minimálně u dvou mluvčích. Takto bylo zachyceno 235 heslových slov. Nejpočetněji byla zastoupena substantiva: 191 hesel (81,2 %). Dále následovala víceslovná pojmenování: 32 hesel (13,6 %). Verba byla zastoupena 11 termíny (~4,7 %) a adjektivum 1 termínem (~0,5 %). Víceslovná pojmenování se nejčastěji skládala z adjektiva rozvíjejícího substantivum (16; dobrej pastíř), poté ze dvou substantiv (8; anďel glórija), z verba a substantiva (6; řezat řemesla), ze tří substantiv (1; slzički pani marije), z číslovky a substantiva (1; tři králové). Jiné slovní druhy nejsou ve slovníku zastoupeny. Toto rozložení slovních druhů odpovídá běžnému složení terminologické slovní zásoby. Ze zkoumaných 235 hesel se 171 (72,7 %) vyskytuje v SSJČ ve stejném významu 40 (bednář, černucha), 24 (10,3 %) je jich uvedeno v SSJČ v jiném významu ( háček, boška), 40 (17 %) hesel se v SSJČ nevyskytuje vůbec (froňk, lončoft, tápl, vohnoutka). Po zařazení termínů do tří oblastí vyplývá, že největší část betlemářské terminologie se týká pojmenování figur (91), poté betlémských prvků (41) a figurálních prvků (23). Pouze malá část termínů se týká nástrojů, které se používají při tvorbě betlémů (7; núž, žlička, dláto), některé další nástroje je možné najít jako součást figurálních prvků (vohnoutka, tápl). Bylo zachyceno 16 výrazů pojmenovávajících činnosti. S výrobou betléma je spojeno 13 termínů (stavjet betlém, vobobrovat, naťírat), s personifikovaným označením činnosti figur 1 termín (vitrubovat). 2 termíny označují jiné činnosti ( choďit na mech,

choďit po betlémech). (Označení činnosti figur bylo častější, ale bylo zachyceno v nejednotných tvarech, proto není součástí slovníku ve vyšší míře, nebo se vyskytuje ve slovníku ve formě deverbálního substantiva (narozeňí, zvjestováňí).) Velká část heslových slov je v deminutivním tvaru. K většině z těchto deminutiv existuje i podoba neutrální (kačenka – kačena, domek – dúm, kravička – kráva). U dalších deminutiv nebyl jejich neutrální tvar zachycen, i když předpokládám, že u některých z nich existuje, protože existuje i ve spisovném jazyce ( říbek, stromek, košík). 40 Stejným významem zde rozumím shodu mezi skutečností zachycenou v SSJČ a skutečností, jež představuje figura; v SSJČ se tedy nevyskytuje popis figur.

79

Bylo zachyceno i několik formálních deminutiv, tj takových, u kterých neexistuje základní slovo ve stejném významu (háček, komiňíček, švarcinka). Frekvence deminutivních tvarů je vysoká a liší se u jednotlivých mluvčích. Výzkum ukázal, že častěji jsou deminutivní podoby používány betlemářkami. Nadměrné používání deminutiv v betlemářství je samozřejmě motivováno faktem, že všechny pojmenovávané reálie (figury) jsou zmenšenou kopií skutečnosti. Dále je betlemářství, jako umělecká činnost, spojeno s emocemi (oslava Vánoc a narození Ježíše Krista). Většina deminutivních sufixů může být také nositelem kladných (pozitivních) hodnotících rysů, proto jsou deminutiva vhodným prostředkem k vyjádření těchto emocí. Některá slova obsažená ve slovníku jsou cizího původu a často jsou adaptována do češtiny. Vycházíme-li z údajů o původu slov uvedených v SSJČ, tak je nejpatrnější vliv němčiny (16; škeble, šprajc, troki). U několika slov, která nejsou uvedena v SSJČ, lze díky jejich hláskovému skladu odhadovat německý původ ( lončoft, froňk, tápl). Několik dalších výrazů je adaptováno z latiny (4; figura, guma, stanijol), řečtiny (3; anďel, ko-

meta, dijoráma), italštiny (2; basista, kapela).41 Zachycená slova patří do více věcněvýznamových okruhů. Hojně jsou zastoupena povolání (tesař, komiňík, ptáčňík, flašinetář, soukeňík, řezňík) a zvířata (pes, kúň,

ovečka, vosílek). U některých mluvčích bylo výrazné použití určité odborné terminologie (druhy ryb, odborné názvy mechů aj), které bylo motivováno hlubším zájmen o předměty s nimiž mluvčí pracují. Betlemáři často používali výrazy spojené s popisem částí technických zařízení (stoupi hamri, vantroki) a nástrojů používaných při řezání figur (háček, žlička). Betlemářky více znaly názvy rostlin (slzički pani marije, černucha). Několik termínů vzniklo apelativizací proprií místních občanů ( boška, bratři kr-

čové, láďa husopaska). Velká část termínů je shodná se spisovným jazykem, dále můžeme najít slova stará, dělící se na historismy (vohnoutka, homolák) a archaismy (šťíp, vejminkář), ale i nová ze současné češtiny (pan Tau, vidrísek, dřevořezáňí). Někteří betlemáři vyrábějí do svých betlémů modely reálných objektů, a tak se dostává do terminologie i část toponym (toto se ale týká jednotlivých betlémů, proto nejsou toponyma součástí slovníku). Mimo třešťského kostela (zasvěcen sv. Martinovi) jsem se v rámci betlemářské terminologie a konkrétních betlémských prvků setkal s 41 Podle charakteristiky uvedené v SSJČ.

80

modelem Telče (coby mňestečka), s několika skutečnými zámky (oikonyma). Dále s tzv. kozím betlémem42 a biblickou horou Golgotou (oronyma). Termín betlémská cesta je urbanonymum. Pojmenování často vzniká díky metaforické podobnosti s jinou skutečností: vo-

hnoutka, žlička, háček – tvarová podobnost, vobobrovat – podobnost s činností zvířete aj. Nejvýraznější je tento postup u pojmenování figur: buďící pastíř, ďiviš, anďel glorija,

prosebňík, darovňík – podle činnosti figur. Do této skupiny patří i pojmenování figur na základě podobnosti s reálným povoláním (činností): basista, dráteňík, mlinář. Ze slovotvorných postupů je v terminologii nejproduktivnější odvozování, konkrétně sufixace. Nejčastěji dle frekvence: sufix -ník {13} ( dráteňík, hamerňík, ptáčník,

soukeňík) a sufix -ař/-ář {10} (flašinetář, mlinář, tesař, drvař). Méně jsou zastoupeny sufixy -ák {3}, -ista {2}, -áč {2}, -íř {2}. Většinou jsou tyto výrazy jména konatelská, zřídka jména činitelská. Hojně jsou odvozována také deminutiva. Pomocí sufixů -ek ( ježíšek, stromek,

domek), rozšířeného sufixu -íček ( komiňíček, ribňíček, špalíček), sufixu -átko (jezulátko, nemluvňátko, kozlátko). Od verb jsou slova odvozována prefixací pomocí prefixu na- ( namalovat, naťírat) a zřídka prefixy vy- (viřezat), do- (domalovat), roz- (rosklížit), s- (sklížit). Dalším slovotvorným postupem je univerbizace ( homolák, řezbák, volejofka) a kompozice (dřevořezáňí, mimochodňík, cukrpapír, fišmajstr). V terminologii se projevují znaky typické pro obecnou češtinu: protetické v- (vosílek, voloušek, vobobrovat) a diftongizace ý > ej ( vejminkář, pastířskej, matovej). U sloves převažuje koncovka -ou v 3. osobě plurálu ( malujou, řežou). V rozhovorech s mluvčími bylo časté neživotné zakončení u životných maskulin v nominativu plurálu (ti starí). V terminologii se objevuje velká míra polysémie. U některých polysémních termínů dochází ke stírání jejich původních významů, proto jsou chápána synonymně. (Tzn. např. buďící pastíř původně znamenal pouze konkrétního pastýře ve skupině tří pastýřů, dnes je často výrazem označen jiný pastýř.) Slova zanikají se zánikem označované skutečnosti. Pokud je tato skutečnost (reálie) v betlému ztvárněna a pravidelně prezentována, potřeba jejího pojmenování zůstává. Slova jako hamri, stoupi, vantroki aj. jsou zde stále živá. Z výše uvedeného vyplývá, že terminologie v oblasti třešťského betlemářství exis42 Neoficiální název kopce v Třešti.

81

tuje, obměňuje se a dotváří, a to i přes svůj mírný ústup. Je ale obtížné určit její hranice. Má společný základ, protože existují stejné prvky objevující se ve všech betlémech. Odlišnosti se vyskytují u konkrétních betlemářů kvůli rozdílům ve stavbě betléma. V jednom modelu se může objevit jakýkoliv prvek ze skutečného světa, proto nelze v úplnosti postihnout celý rozsah této terminologie. Mezi mluvčími jsou i mladí, z nichž ti nejmladší terminologii příliš neznají, ale díky kontaktům se staršími betlemáři, návštěvám řezbářského kroužku a Dřevořezání lze očekávat, že s ní budou postupně seznamováni. Přestože v minulých letech zemřelo několik mluvčích, kteří byli (a nezpochybnitelně stále budou) považováni za opravdové znalce terminologie této umělecké tradice, věřím, že se betlemářství a jeho terminologie budou vyvíjet i nadále. Převážně v počáteční fázi výzkumu, kdy jsem ještě neznal rozsah ani podobu následujícího zkoumání, jsem zvažoval možnost porovnání betlemářské terminologie dvou oblastí. V kapitole Dřevořezání zmiňuji podmínky vhodné pro ideální utvoření betlemářské terminologie. Shodné podmínky by měly panovat v obou srovnávaných lokalitách. Jednou z lokalit, která mi byla třešťskými betlemáři doporučována je Příbram. Tamní betlémy, ač s rozdíly ve stavbě a podobě výsledného modelu, mají s těmi třešťskými mnoho společného: dlouholetou tradici, počet mluvčích, existenci některých reálií (figur). Navíc obě lokality si jsou blízké i nářečně; spadají do českých nářečí v užším smyslu (Příbram do středočeské podskupiny). Během Dřevořezání jsem měl možnost setkat se s mluvčím spolku Příbramských betlemářů J. Chvalníkem, který mi vhodnost srovnání obou lokalit potvrdil. Na závěr bych chtěl zmínit, že tento můj první nářeční výzkum mi pomohl uvědomit si, že i činnost, jakou je betlemářství, může podat zajímavé informace o vývoji a sou časném stavu jazyka. V průběhu práce jsem získal spoustu cenných zkušeností s explorací a zpracováním nářečního materiálu. Doufám, že na tento výzkum budu moct v budoucnosti navázat, ať už detailnějším popisem třešťské nář. terminologie, nebo jejím srovnáním s jinou betlemářskou oblastí. Věřím, že díky této práci jsem lépe poznal tradici, která mě dosud míjela, a že snad jednou budu moct i já sám přispět k jejímu pokračování.

82

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALHAR, Jan et al. Český jazykový atlas. Vyd 1. Praha: Academia, 1992-2011. 6 sv. ISBN 80200-0013-5. BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. Praha. 1972. BÍLKOVÁ, Petra. Nářeční slovní zásoba v obci Olešnice se zaměřením na řemeslnickou terminologii. [online]. 2011 [cit. 2014-03-09]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jarmila Vojtová. Dostupné z: . BOGOCZOVÁ, Irena. Textová opora ke studiu mluveného českého jazyka a dialektologie . Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 184 s. Studijní texty. ISBN 978-80-7368-649-9. BUKVAJ, František a kol. Třešť 1349-2001. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2001. 214 s. ISBN 80239-3997-1. ČERMÁK, František a Renata BLATNÁ. Manuál lexikografie. Vyd. 1. Jinočany: H & H, 1995. 283 s. ISBN 80-85787-23-7. GREPL, Miroslav – KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. Příruční mluvnice češtiny. Vyd 2., opr. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-807106-980-5. HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. a kol. Slovník spisovného jazyka českého. 2., nezměn. vyd. Praha: Academia, 1989. 8 sv. JEŽEK, Rudolf, ed. Třešť: 600 let městečka pod Špičákem: Sborník . Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1959. 210 s. KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-710-6484-X. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovská obec v Třešti: historie, osobnosti, památky . Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2002. 46 s. ISBN 80-238-9381-5. LAMPRECHT, Arnošt a kol. České nářeční texty. 1. vyd. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s. PROCHÁZKA, Karel. O Betlemech: kulturně historická studie se zvláštním zřetelem k zemím koruny Sv.-Václavské a uherskému Slovensku. [online]. 2009 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z:. ROHÁČEK, Antonín – BRÁZDA, Karel – KESSLER, Jan. Třešťské betlémy. Třešť: Zlatý dvůr, 1994. 65 s. UTĚŠENÝ, Slavomír. Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha, 1960. VELIKÁ, Alena. Třešťské betlémy. Vyd. 1. Třešť: Město Třešť, 2009. 160 s. ISBN 978-80-2544234-0.

83

PŘÍLOHA Přepis mluveného textu Mluvčí č2: muž (1967): Viřezávat sem začal v roce osumdesát devjet, gdiš sem bil dlouhodobje nemocnej,

a nebo dlouhej čas nemocnej, a mňel sem hodňe volního času, gdi sem maroďil, a nevjeďel sem, co bich moh ďelat, a ten čas sem, no skusil, skusil vzít vlastňe núš. Viřezával sem kapesňím nožem a jenom špalíki sem mňel ze dřeva, s kerejma sme topili do kamen, tagže sem to mňel špalík na topeňí. Místo do kamen, tak sem z ňej ňeco viřezal. Vječinou to bili koňe nebo figurki, takoví tipu – jako do, k šachovňici, jako takoví. To bili prvňí, čím sem začínal. No, a pak sem skoušel, protože betlémi f Třešťi sou velice známí a

rosšíření,

tagže

sem

si

říkal,

že

bich

moch

viřezat

ňeco

g

betlému.

Tagže sem si říkal, že gdiš uš viřežu šachovího koňe s toho polínka do kamen, tak skusím viřezat ňeco g betlému, tagže, samozřejmňe se to nepovedlo, to bili rúzní ofce, kravi a takoví nepovedení vjeci, s kerejma sem pak choďil po betlémářích se zeptat, jak, co na to říkaj, jesli, no ňáká skušenost. Tagže každej mi k tomu ňeco řekl, pak samozřejmňe mi řekli: A čím řežeš, a poďívali se na nože a poďívali se na dláta a řikaj: Todleto bis mňel, todle a … To bilo f tom osumdesát devjet, pak bilo v devadesátím, tam pan Roháčeg dal, Roháček Alojs mi dal núš, jako s kerím von viřezával, tak mi, prosťe jich mňel víc, tak mi jeden dal. To víš, ten uš skončil, ten bil vobroušenej a vořezanej, tagže uš neňi. To bilo, no, a pak bil vlastňe osumdesát devjet, v devadesátím, bila revoluce a f tí dobje sme vlastňe, přišla paňí Vokřínková, protože já sem začal stavjet betlém v dolňím kostele – nebo ten sem stavjel, gdiš sem přišel z vojni, tak sem panu Roháčkovi pomáhal s ťím betlémem, ten sem začal stavjet – a paňí Vokřínková přišla, že diš uš se múže ďelat cokolif, že bi bilo dobrí založit betlemářskej kroužek, tak sem, tak viříďila f tehdejším dúm pijonírú a mládeže, že jesli bi ten kroužek moch bejt, gdo bi bil vedoucí, tagže to fšechno z řeďitelem tehdejším domluvila a zakládali, nebo začali sme, f školňím roce devadesát, devadesát jedna betlémářskej kroužek. Ale ten betlémářskej kroužek bil prvňe, že se choďilo na mechi, zbírali se, já nevim, rostlini, pařezi, choďilo se po bet lémářích, a vo historiji. A pan Brázda je historik, choďil, bil na našim kroušku, pan Kesler rúzňe, jo, nafšťevovali sme betlémářskí roďini a zajímali se o betlémi, a to bil ten prvňí rok jako, ta činost bila bohatá, to vistačila jen ťím betlémářeňím. Druhej rok uš to vázlo, abi sme nenafšťevovali pořát ti samí, a hledali sme činost pro ten kroužek, kerá bi mohla bejt jakobi stálejší, gdiš to tak řeknu, nebo, a zároveň tvořivjejší. To, protože to, ti

84

ďecka f tom kroušku, postavit s fleku betlém je docela problém. No, tagže sme asi po třech letech, ješťe bil betlemář - - -, nebo po dvou letech betlemářství, možná uš ten druhej rok, že vopatříme ňákej núš a bude to jako řezbářsko-betlemářskej kroužek, no a, tak sme začali řezat, ale zústali ti náfšťevi u ťech betlémářú a zrovna tak náfšťevi betlémářú f kroušku, jo. Tagže choďil pan Bílej, jakobi řezbář-betlémář, nám ňeco říct, jo, tagže pan Bukvaj... TAKŽE PŘÍMO TI BETLÉMÁŘI NAVŠTĚVOVALI KROUŽEK A VYSVĚTLOVALI DĚTEM?

Jo, ukazovali a visvjetlovali, jak voňi řežou, co řežou. Jo, každej pak má ňákí sví specifika. Pan Bukvaj Jozef choďil hodňe dlouho do toho, jako bil řezbář. Ten choďil ješťe vlastňe tadi do tohodle novího domu ďeťí, gde sme teť. Tagže, jo, von choďil hodňe let, Bukvaj Jozef, do kroušku. A CO SE TÝČE TVÉHO VLASTNÍHO BETLÉMA?

Múj vlastňí betlém, tak ten začínal ťím, že sme přecházeli f tom kroušku na řežáňí, tak sem říkal, je potřeba trošku viřezávat z ďeckama, jenže to je ňeco jiního, než diš to viřezáváš sám pro sebe. Říkám pro sebe si múžu ti postavički, co mám vesmňes viřezaní, tak ti sem málokerou s kroušku maximálňe tak začal. Jo, protože ti ďecka to je problém, no. Tagže ti postavički f kroušku se vlastňe aňi moc neřežou, diš už si je chťej viřezat, tak jako jim f tom, ďeckám, nebráňím, ale sám sem si je buťto začal v rámci kroušku, ale určiťe dokončoval doma. Vječinu sem si viřezal jako takle sám, sám doma. Já nevim, kolik tam mám postaviček, štiricet, třicet, štiricet, jakobi postaviček a takovejch třicet, štiricet ofcí. Ťech ofcí je hodňe, jako. Ťech mám jako,... NO A MÁŠ TAM NĚJAKOU ZVLÁŠTNÍ FIGURU, KTERÁ JE NETYPICKÁ?

Ne, nemám. Mám hodňe figur, protože sem jako si říkal, fšichňi ňeco nesou, tak já mám hodňe figur, kerí nenesou ňic. Jako sou to figurki betlémoví, kerí dou s práznejma rukama. Ano, to sou darovňíci, kerí dou jenom tak. Jako ňic nenesou. Jo, že gdiš se koukneš po betlému, tak každej ňeco, s ňečím de. Tak mi to připadalo, tak sem je řezal jenom, že dou. Mám tam i darovňíki, jako, takoví jako bich řek ti klasickí, jo, postavički, že nesou ňákí, já nevim, vánočku a ňákej ranec, balík, srnku, nebo ptáka nebo ňákího ňeco. Ale mám hodňe takovejch ťech, jak dou s prázdnejma rukama. CO SI MYSLÍŠ O TŘEŠŤSKÝM BETLEMÁŘSTVÍ DO BUDOUCNA?

No, tak jako, to je, třešckí betlémářství považuju to za živou tradici, to znamená, že gdiš je ňeco živího, tak to vlastňe jakobi kontinuálňe se vivíjí. To znamená, že se to mňeňí, jo. Tagže tam viďím, že varijanta, to že, f ťech roďinách to zaňikne, f uvozofkách zaňikne. 85

To, že ten plánek, ti roďini, do kerejch se choďí, že se bude, ťech roďin, že bude ubejvat. Protože ťech ochotnejch roďin betlémářú trpjet, ti, tu náfšťevnost, visokou náfšťevnost, bude ubejvat, jo. To f poctaťe sou vesmňes dúchotci, nebo nejsou fšichňi, ale vječina jich je dúchotcú, tak jako vjeřím tomu, že je možní, že bude ubejvat, ale že bi se stavjeňí betlémú f Třešťi, jako v roďinách, vitraťilo úplňe, to si mislím, že ne. Že tadidle uš je znát povjedomí, jako mezi třešckejma lidma, že ta tradice tu je, takgže se i nafšťevují opčané mňesta Třešť, kerí mají betlémi, tak navzájem, aňiš sou na plánku, jo, protože staví, ale z ňákího dúvodu ten betlém nespřístupňujou širokí veřejnosti, protože bidlí, já nevím, v biťe. Tag do bitu si pozvou svoje známí, jo, ale uš tam nemúžou pozvat zájest dvaceťi, třiceťi liďí, jo. Tagže to si mislím, že ta tradice tu zústane, je zakořeňená, tagže si mislím, že hnet tak nevimizí. Otáska je, co se bude ďít s ťema velkejma betlémama, gde třeba je problém pokračovat jakobi f tí tradici přímo v roďiňe, jo. Že f tí rodiňe teť momentálňe ňigdo neňi, gdo bi ten betlém mohl stavjet nebo se vo ňej starat. Ale vím, že sou betlémi, kerí dvacet, třicet let prosťe leží na púďe, možná ňegde ešťe i víc, a po třiceťi letech se ňáká vnučka najde: Hele, co to je? Tak se to pak musí samozřejmňe spravit, dát dohromadi, najít ňegdo, gdo ešťe jí to pomúže, nebo ňekoho s tí roďini naučí postavit. Ale, to si mislím, že tam múže bejt jakobi ňákej problém, no. Nebo problém – s ťím, že to jakobi zaňiká, se to vitrácet, aspoň co se tíče tí prezentace, to je otáska pro širokou veřejnost. Jo, to za komunistú bilo taki, po válce, že se stavjelo šedesát betlémú a v dobje komunizmu se stavjeli taki , akorát nebil žádnej plánek. F poctaťe ten plánek ťech roďin bi zmizel, nebo bi na ňem bili veřejní inštituce, jako, já nevim, zámek, v muzeu expozice, já nevim, firma Podzimek, tak tidleti veřejňe přístupní prostori bi třeba na plánku, nebo ti betlémi tam na ťech místech bi se asi stavjeli dál. Bilo-li bi, gdo bi jako stavjel. Jo, pokud bude, gdo bi ti betlémi stavjel. To je taki otáska, protože ta pracnost stavjeňí ťech betémú po třešcku, jako, uš se dneska projevuje, že gdiš se betlém staví ňegde na mňesíc, na čtrnáct dňí, nebo na tři tejdni, tak se staví jinak, než gdiš stojí dva mňesíce, že ten betlémář doma si s ťím víc vihraje. Je to viďet, no. Mluvčí č1: muž (1943):

Nó, to je taková tirolská. Mi jak sme jezďili po horách, tag zase, gde se ťi co líbilo – to je, jakou má gdo fantaziji, tak si to uďelá. Jo, a i sou tadi ti chalupi, kerí já tu mám, tak to bejval gdisi betlém Musilú, jo, a von ten starej Musil za válki bil f Tirolsku taki, a proto von ďelal takovíti tirolskí, tipicki tirolskí chalupi i do betlému, jo, tam se ti betlémi staví ťimle spúsobem, taki jako tadi, jo. Voňi bili dicki dohadi kúli tomu i, jo, že gdo bil dříf, 86

esli v Rakousku, nebo tadi. Protože Rakušáci to stavjeli vo dvje sta let možná dříf, jak se to stavjelo tadi. Ti liďi, co choďili vot tajdle jako za prácí do Rakouska, jo, tak votať začali pak nosit figurki ňákí, jo, a ti betlémi tam vokoukali a začalo se to ďelat ťimleťim spúsobem. Tagže to jako bilo takoví vokoukaní spíš vod ňich. Bili tadi třeba, já uš – , túle je, jo, – ptáčňík, jo. To bili domluvi taki, proč sou ptáčňíci v betlému, jo. Von ho každej nemňel, ale múj ďeda, jako, tam ptáčňíki mňel, ale ti bili právje s toho Tirolska, nebo ze Solní komori donesení. Tam je zase zvik, a to sme nevjeďeli, až gdiš sme přijeli na tu Solnou komoru – sme mňeli zájest tadi s ťima Rakušákama z Holabrunu, jak s ňima máme ten frončaft, a přijeli sme na tu Solnou komoru a tam ti ptáčňíci sou bježňe, a tak sme se právje ptali, co, proč jako to tam je a von říká: Mi f ťech sedlech, jako, přez hori, gdiš je tach ptáčí na podzim, jo, – to neska uš si toho tadi aňi nefšimneš, já to pamatuju jako kluk ešťe, to bilo meze a keře a ťech ptákú tadi bili hrozní, hrozná síla, jo, a vono na podzim se to houfovalo a ti, co jako bili, přetahovali na zimu prič, tak to se uďelal takovej houf, to bilo, jag diš leťí mrag drahokamú, jo, protože to bilo barevní, to bilo. Neska to neuviďíš skrátka, no, a tam voňi, diš přetahujou přes ti hori, tak f ťech sedlech, gde jako, nebo f prúsmikách se dá říct, jo, tak voňi je tam votchitávaj, ti Rakušáci, do síťí, dávaj je na zimu do klecí, celou zimu je vikrmujou a na jaře je poušťí. A proto voňi tam ti ptáčňíki mají i f ťech betlémech, jo, a tole ňigdo tadi nevjeďel, aš sme se to dozvjeďeli tam, ten púvot ťech ptáčňíkú – proč sou v betlémňe. Mluvčí č7: muž (1960): ČEMU ŘÍKÁTE ŠEPSOVAT?

No, to je, to, ten potklat tí malbi. To je asi ňákej spíš vod malíře jak, jak... Figurki ti samí gdiš, protože, diš máme tu ňákou figuru, tak to má dost vostrí hrani, jo. Abi se ti hrani, protože se mi nelíbí, a hodňe lidem se to nelíbí, diš se ti figurki šmirglujou. Diš se veme šmirgl. Vono je to takoví, takoví neheskí, no. Třeba, mňel sem tidle ovečki, takovídle velkí, a, no, já nevím, ješťe vo malinko vječí sem restauroval do Lisí nad Labem do kostela, tam mňeli restaurovanej betlém, a ti ovečki jim ňigdo nezrestauroval, a tak slovo dalo slovo. Jesi to zrestauruju, tak říkám: No jo, proč ne. Tak to dovezli, asi pjet. Mňeli ulámaní nohi, tak sem ti nohi tam doďelal a pak chťeli viřezat právje ješťe jich asi šest, mislím že. Novejch. To je jedna z ňich. Viřezal sem jich sedum, abich mňel. 87

PODLE TOHO MODELU?

No, né, to je uš volná tvorba. To de vo to, jak ta ovečka vipadá, kam má hlavu natočenou, nebo ťelo, nebo tak, jo. Ale spíš, abi se to ťem ovečkám podobalo, tag hlavňe tu úprava tí vlni, že jo. Tag abi tam nebilo pjet takovejch a pjet takovejch, ale je to možní, jo. Protože vono ofcí je, já nevim kolig druhú, tule to ňegdo vikládal – jo, abich to tole: tak sem to viřezal. Gdiš sem to namaloval poprvňe bílou barvou, tak tidleti hrani fšechni úplňe vilezli ven. Říkám: Ó jé, co s ťim budem ďelat. Tak sem šel právje za ťim - - a říkám: Hele, co s ťim mám ďelat? Poďivej se na to, co leze s toho ven, ti hrani, ne. A říkám: Hele, potřebuju ňeco, tu barvu, abi bila hustá, nebo ňeco, no a von říká: Tak rozďelej ve lňením voleji titanovou bjelobu nebo křídu a to si namícháš podle tí, jakí chceš hustoti, tak si uďeláš a říká: Natřeš s ťím tu figurku. Tak se s ťím, uďelal sem takovou jakobi řičí jag zubňí pasta, ňeco takovího, šťetcem sem to na to natřel a vono se to tak jakobi slilo do jednoho. Zústali tam, ti dolíki tam zústali, jo, a tileti hrani fšechni bili krásňe zavoblení. Obrazová část

narozeňí, darovňíci, vosílek

88

zvjestováňí, anďel, pastíři

mislifci 89

svatá roďina, narozeňí, jezulátko

kostel, mňesto, lončoft 90

anďel glórija, lončoft

kluci darebáci 91

stoupi, pan otec

zbořeňišťe, anďelé, ovečki 92

ribář s táplem

nočňí chrám, pastíři, ovečki 93