MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
Historie a duchovní hudba ve farnosti Ostrovačice
Bakalářská práce Brno 2014
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
MgA. Marek Olbrzymek
Marie Ryšánková
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
………………………… podpis
Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce MgA. Marku Olbrzymkovi za cenné připomínky, které mi byly nápomocny při psaní této práce. Dále chci poděkovat hudebnímu skladateli a varhaníkovi z Ostrovačic MgA. Zdeňku Pololáníkovi, varhanici a vedoucí sboru z Říčan Mgr. Dagmar Ryšánkové za poskytnuté informace, vstřícnost a ochotu při zpracování bakalářské práce.
Obsah Úvod ………………………………………………………………………………………. 5 1 Vymezení základních pojmů …………………………………………………………. 6 1.1 Duchovní hudba …………………………………………………………………… 6 1.2 Zpěv a hudba při bohosluţbách …………………………………………………… 7 2 Ostrovačice – kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava ………………………………... 9 2.1 Historie farnosti Ostrovačice ……………………………………………………… 9 2.2 Historie kostela …………………………………………………………………... 11 2.3 Varhany …………………………………………………………………………... 13 2.4 Varhaníci …………………………………………………………………………. 15 2.5 Sbory ……………………………………………………………………………... 16 2.6 Duchovní hudba při bohosluţbách ………………………………………………. 19 2.7 Duchovní hudba při jiných příleţitostech ………………………………………... 21 2.8 Hudební osobnost Zdeněk Pololáník …………………………………………….. 24 2.8.1 Ţivotopis …………………………………………………………………… 24 2.8.2 Duchovní tvorba …………………………………………………………… 28 3 Říčany – kostel sv. Petra a Pavla …………………………………………………… 31 3.1 Historie kostela .………………………………………………………………….. 31 3.2 Varhany …………………………………………………………………………... 32 3.3 Varhaníci …………………………………………………………………………. 34 3.4 Sbory ……………………………………………………………………………... 34 3.4.1 Schola sv. Petra a Pavla v letech 1993 – 2000 …………………………….. 35 3.4.2 Světlušky v letech 1999 – 2004 ……………………………………………. 37 3.4.3 Schola sv. Petra Pavla v letech 2004 – 2014 ……………………………... 38 3.4.4 Repertoár …………………………………………………………………... 41 3.5 Duchovní hudba při bohosluţbách ……………………………………………….. 46 3.6 Duchovní hudba při jiných příleţitostech ………………………………………... 48 Závěr …………………………………………………………………………………….. 52 Resumé ………………………………………………………………………………….. 53 Použitá literatura ……………………………………………………………………….. 54 Přílohy …………………………………………………………………………………… 57
4
Úvod K tématu bakalářské práce Historie a duchovní hudba ve farnosti Ostrovačice mě vedlo několik podnětů. Jedním z důvodů bylo sepsání a doplnění chybějících informací o duchovní hudbě v naší farnosti. Zároveň mě k tématu vedl můj vztah k hudbě a záliba ke hře na varhany, víra v Boha, podpora kněze P. Bedřicha Provazníka a skladatele Zdeňka Pololáníka, mé působení v chrámovém sboru a ţivot ve farnosti. K hudbě i víře mě rodiče vedli od dětství. Kromě hry na housle a klavír jsem absolvovala dva cykly hry na varhany u dcery Zdeňka Pololáníka Jany Kubové na ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v Brně. Během studií jsem mohla vyuţít získané dovednosti při zastupování místní varhanice v kostele sv. Petra a Pavla v Říčanech i při interpretaci varhanních skladeb na koncertech a bohosluţbách. Díky těmto aktivitám jsem se zabývala otázkou, co má vliv na provozování a kvalitu duchovní hudby v kostelech. Úroveň duchovní hudby v chrámech je odlišná, odpovídá hudebnímu vzdělání a zájmu o hudbu varhaníků, sbormistrů, zpěváků schol i sborů, kněţí, ale také danému prostředí a osobnostem farnosti. V první kapitole své bakalářské práce jsem se věnovala duchovní hudbě a zpěvu při bohosluţbách a vymezení jejich základních pojmů. Ve druhé kapitole jsem se zaměřila na historii ostrovačické farnosti, na historii kostela, varhan, varhaníků a sborů, na duchovní hudbu při bohosluţbách a jiných příleţitostech. V rámci Ostrovačic jsem představila významnou osobnost městyse i farnosti Ostrovačice, hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka, a jeho duchovní tvorbu. Třetí kapitola se zabývá stejnou problematikou historie a duchovní hudby v obci Říčany. Cílem mé práce bylo zjistit co nejvíce informací o historii a duchovní hudbě ostrovačické farnosti a jednotlivých kostelů. Vliv osobností a prostředí na duchovní hudbu při bohosluţbách a na hudební dění v kostelech.
5
1 Vymezení základních pojmů 1.1 Duchovní hudba „Bohosluţebné shromáţdění se nemůţe projevit slavnostněji a posvátněji, neţ kdyţ vyjadřuje svoji víru a zboţnost zpěvem. Při slavení mše pro lid, především o nedělích a svátcích, ať je dána přednost zpívané mši.“1 Duchovní hudba je kaţdá hudba na duchovní text a svým určením se dělí na hudbu liturgickou a koncertní. Liturgická duchovní hudba Liturgická konstituce Sacrosanctum Concilium definuje liturgickou hudbu: „Je to bohosluţebný zpěv, vázaný na slova liturgie, a tak tvoří nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie. Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, ţe posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náleţité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.“2 Zpěv a hudba se podílejí na tom, k čemu směřují slova i liturgické úkony, tedy k Boţí oslavě a posvěcení věřících. Hudba je proto nedílnou součástí při slavení liturgie a II. vatikánský koncil popisuje spjatost hudby a liturgie slovy: „Hudba nesmí nikdy mít převahu nad zpěvem nebo vést k rozptýlení. Pokud se pouţívá hudba, má se přihlíţet k významu jednotlivých částí mše, při nichţ se hraje. Při mši nejsou nikterak vyloučeny ţádné druhy hudby, jestliţe však odpovídají duchu liturgických úkonů.“3 Liturgická hudba má mít náboţenský a posvátný charakter, uměleckou hodnotu a má vyjadřovat základní poslání liturgie. Důleţitým prvkem je činná účast všech věřících. Jedná se o hudbu, kterou se koná liturgie, tj. mše, denní modlitba církve, svátosti a svátostiny. Jsou to zhudebněné liturgické texty, lidové duchovní písně a jejich instrumentální doprovody, předehry, mezihry, dohry apod.4 1
CIKRLE, Karel a Jiří SEHNAL. Příručka pro varhaníky. Rosice: Gloria, 1999, 195 s. ISBN 80-862-00132, s. 67. 2 Sacrosanctum Concilium – Konstituce o posvátné liturgii [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné z www:
. 3 RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 14. 4 CIKRLE, Karel a Jiří SEHNAL. Příručka pro varhaníky. Rosice: Gloria, 1999, 195 s. ISBN 80-862-00132, s. 64.
6
Koncertní duchovní hudba Koncertní duchovní hudba je hudbou komponovanou na duchovní text, avšak má mnohostranné uţití, např. na koncertních a divadelních pódiích, v chrámech i přírodním prostředí.5
1.2 Zpěv a hudba při bohoslužbách Pro vykonávání hudební liturgie je zapotřebí lidí, kteří se hudbě věnují. Mezi základní sluţby patří sluţba kantora, varhaníka a ţalmisty, avšak při liturgii bývají často tyto funkce spojeny. Velkou roli také hrají scholy a sbory. Dále se na hudební sloţce liturgie někdy podílejí sóloví zpěváci a instrumentalisté, orchestr, dechová hudba a skupiny provádějící křesťanský folk. Kantor byl původně vedoucí zpěvák a hlava gregoriánské scholy. Později hlavní hudebník kostela či farnosti. V minulém století se nazýval ředitelem kůru, tradičně se mu ale říká varhaník. Současné liturgické dokumenty termínem kantor označují hudebníka, který je v určité komunitě nebo v určitém kostele zodpovědný za hudbu a zpěv a koordinuje všechny ostatní hudebníky v dané komunitě. Termín kantor také označuje zpěváka, který zpívá sólově různé liturgické zpěvy. Místo ţalmisty často zpívá responsoriální ţalmy. Schola zpívá latinský gregoriánský chorál i české jednohlasé liturgické zpěvy způsobem, který je vlastní chorálu. Při liturgii se nejvíc uplatní při zpěvu ordinária a při antifonálním zpěvu ţalmů. Pomáhá při nacvičování nových písní a zpěvů. Schola je součástí lidu. Sbor zpívá vícehlasé skladby na liturgické nebo náboţenské texty. „Obnovená liturgie vede chrámové sbory od zpěvu ordinárií ke zpěvu proprií. Vţdy však bude při mši místo jak pro klasické mše – ordinária, tak pro jednotlivé skladby. Sborové skladby na liturgické a náboţenské texty se dále uplatní i při jiných bohosluţbách a církevních příleţitostech.“ Sbory by si tedy měly budovat nový umělecky hodnotný repertoár zaměřený k liturgii.6
5
RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 18. 6 CIKRLE, Karel a Jiří SEHNAL. Příručka pro varhaníky. Rosice: Gloria, 1999, 195 s. ISBN 80-862-00132, s. 64 – 65, 112 – 113.
7
Zpěv a hudba při mši Následující přehled uvádí zpěvy lidu, scholy nebo sboru, kdy se při mši zpívá.7 Vstupní zpěv – Introitus zahajuje bohosluţbu, během něhoţ kněz přichází k oltáři. Pane, smiluj se – Kyrie následuje po úkonu kajícnosti. Sláva – Gloria bezprostředně navazuje na Kyrie. V době adventní a postní se nezpívá. Responsoriální ţalm – Psalmus responsorius nebo Graduale se zpívá po prvním čtení. Zpěv před evangeliem – Alleluja se váţe k evangeliu. Místo Alleluja je moţné hrát sloku písně. Věřím – Credo následuje po homilii, tj. po kázání, promluvě kněze. Můţe se i recitovat. Zpěv Creda je zvláště vhodný v době postní. Zpěv k přípravě darů – Offertorium je k průvodu s obětními dary. Začíná hned po přímluvách. Svatý – Sanctus navazuje bezprostředně na prefaci. Beránku – Agnus provází lámání eucharistického chleba. Následuje po pozdravení pokoje. Zpěv k přijímání – Communio je zpěv k průvodu. Díkučinění – zpěv po průvodu. Zpěv na závěr se zpívá po propuštění knězem po slovech: „Jděte ve jménu Páně…“. Při zpívané mši kněz zpívá výzvy a zvolání a lid téţ odpovídá zpěvem. Jedná se o úvodní obřady, před a po evangeliu, před prefací, po proměnění, o konec eucharistické modlitby, modlitbu Páně s úvodem, po modlitbě Páně a při závěrečných obřadech. V těchto částech mše se doporučuje zachovat chorální ráz zpěvu, tedy bez doprovodu varhan. Avšak i varhany se nevylučují.
7
CIKRLE, Karel a Jiří SEHNAL. Příručka pro varhaníky. Rosice: Gloria, 1999, 195 s. ISBN 80-862-00132, s. 79.
8
2 Ostrovačice – kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava 2.1 Historie farnosti Ostrovačice Ostrovačická farnost se datuje od 12. – 13. století, kdy byly první zmínky o faře a o kostele. „Nějakou dobu na přelomu 16. a 17. století byly Ostrovačice přifařeny k Domašovu. Pak však došlo k zpětnému vykoupení statků do majetku kláštera v Rajhradu. Na přelomu 17. a 18. století se naopak ostrovačická farnost vzmohla a od roku 1673 do roku 1771 patřily k Ostrovačicím osady Domašov, Hluboké, Radoškov, Přibyslavice, Javůrek a samoty mlýn Kupských, Tomšíkův, Staňkův, Nový mlýn a Šmelcovna. Po oddělení Domašova a dalších osad tvořily farnost v roce 1773 Ostrovačice, Říčany, Říčky a mlýn Chrastina. V roce 1784 byly i Říčky přiřazeny k Domašovu.“8 Říčany původně patřily od roku 1638 k farnosti Veverská Bítýška, ale uţ od počátku s tím byl problém, protoţe Bítýška byla vzdálena 20 km a v zimě byla cesta neschůdná. Proto mnoho říčanských farníků chodilo do bliţšího kostela do Ostrovačic, kam byla cesta za kaţdého počasí dobrá. Aţ v roce 1773 se podařilo rajhradskému prelátu Otmaru Konradovi vyjednat, aby Říčany byly přifařeny k Ostrovačicím. Říčanský kostel tak zůstal filiálním aţ do dnešních dnů a farnost ostrovačickou tvoří tyto dvě obce.9 „V roce 1778 byly Ostrovačice přikázány k děkanství ivančickému a aţ od roku 1794 přísluší k děkanství v Rosicích.“10 Nyní je tedy farnost jednou ze 449 farností brněnské diecéze a jednou z 20 farností rosického děkanátu. Hlavním patronem farnosti je sv. Benedikt, zakladatel řádu benediktínů. Je symbolicky vyobrazen na postranním oltáři v kostele v Ostrovačicích. „Téměř po celou dobu své existence byla farnost spravována rajhradskými benediktíny a teprve od roku 1962 zde působí kněţí brněnské diecéze.“11 Prvním známým farářem je Burkhard, zmíněný v roce 1338, a prvním tzv. světským farářem se stal P. František Vlach. Od roku 1950 je duchovní správa pro farnosti Ostrovačice a Veverské Knínice společná.12 8
Dějiny farnosti Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . 9 HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 - 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s, s. 37 – 38. 10 Tamtéţ, s. 41. 11 Farnost Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . 12 Seznam farářů Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: .
9
Kněží působící v ostrovačické farnosti 01. Burkhard 1338 02. Valentin 1388 03. Jiří Reich 1636 04. Vavřinec Schön 1663 – 1666 05. Antonín Řehoř Grus 1666 – 1676 06. Šimon František Vančík 1670 – 1676 07. Alexius Kyselý 1676 – 1686 08. Matěj Michaelis 1686 – 1690, 1695 – 1700 09. Václav Richter 1691 – 1695 10. Alexius Kouřil 1700 – 1715 11. Bernard Plutík 1715 – 1722 12. Dominik Václav Vosouch 1722 – 1725 13. Klaudius Stehlík 1725 – 1732 14. Placidus Zámora 1732 – 1740 15. Řehoř Cigánek 1740 – 1744 16. Maximilian František Puttner 1744 – 1748 17. Hugo Otmanský 1748 – 1760, 1768 – 1772 18. Placidus Heisler 1760 – 1768 19. Bedřich Schmidt 1772 – 1789 20. Augustin Koch 1789 – 1813 21. Řehoř Sázavský 1813 – 1814 22. Pavel Kasparides 1814 – 1817 23. Bernard Josef Pivoňka 1818 – 1821 24. Placidus Jan Knapp 1821 – 1833 25. Maurus Josef Voříšek 1833 – 1846 26. Benedikt František Richter 1846 – 1859 27. Augustin Josef Václav Gazda 1859 – 1878 28. Adalbert Jakub Slouk 1878 – 1883 29. Marian Rudolf Zbroţek 1883 – 1902 30. Kristin Bohumil Lux 1903 – 1912 31. Benno Schaffra 1912 – 1916 32. Augustin Alois Vrzal 1916 – 1929 10
33. Placidus Buchta 1929 – 1941 34. Jan Kopáček 1941 – 1947 35. Benedikt Malý 1948 – 1962 36. František Vlach 1962 – 1971 37. Josef Janšta 1971 – 1984 38. Jaroslav Horák 1985 39. Vladislav Dvořák 1985 – 1992 40. Bedřich Provazník 1992 – 2006 41. Dominik Eremiáš 2006 – 2007 42. Jiří Čekal 2007 43. Ludvík Bradáč 2007 - dosud 13
2.2 Historie kostela Nejvýznamnější stavbou v Ostrovačicích je kostel sv. Václava a sv. Jana Křtitele, který se nachází uprostřed městyse. Jedná se o klenutý jednolodní kostel s přistavěnou čtyřbokou věţí na jiţní straně. Románské základy presbytáře pocházejí z 12. – 13. století. O kostele se po dobu asi 500 let v historických dokumentech nepíše. Další písemná zmínka o opravě kostela je aţ z období raného baroka, kdy v roce 1699 byla zvýšena věţ a pokryta plechem. V letech 1718 – 1719 došlo k prodlouţení původního kostela a byla přistavěna kaple s oltářem sv. Barbory. Významný brněnský barokní malíř Jan Jiří Etgens namaloval do kaple dvě fresky zobrazující sv. Barboru a Jeţíše Krista. Tyto fresky byly později překryty několika vrstvami maleb a aţ v roce 1964 byly objeveny a restaurovány. V 18. století byla kaple vyhledávaným místem mnoha poutníků, protoţe při ní bylo zaloţeno bratrstvo, které bylo papeţem Klimentem XI. obdařeno četnými odpustky.14 Z důvodu rozmnoţení obyvatelstva a přidání říčanských farníků k Ostrovačicím se stal kostel nedostatečným, a proto byl v roce 1803 rozšířen o předsíň v klasicistním stylu. V posledním desetiletí 17. století byla zvýšena kostelní věţ a v roce 1803 byly pořízeny věţní hodiny. Roku 1880 byla na severní straně kostela vystavěna nová sakristie a původní, která se nacházela ve věţi, se začala vyuţívat jako Boţí hrob, později dokonce 13
HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 - 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s, s. 46 – 49. 14 Tamtéţ, s. 36.
11
i jako zpovědnice. Vlivem nepříznivého počasí a větrné bouře došlo k poničení kostela, a proto byl v roce 1892 a 1905 opravován. V letech 1963 – 1989 byl kostel postupně modernizován: byla pořízena nová okna, zavedlo se vytápění infrazářiči, proběhla úprava presbytáře pro slouţení mší tváří k lidu, byla zakoupena nová mramorová dlaţba z vratčanského vápence pro presbytář, v celém kostele došlo k poloţení mramorové dlaţby, dále byly zhotoveny nové lavice, zavedlo se plynové topení a v roce 1989 se pořídily nové elektrofonické varhany a vybudoval se nový kůr. V roce 1993 byla generální oprava kostela i přilehlé fary a v roce 2001 byla provedena oprava elektřiny, interiéru kostela a jeho vymalování.15 V kostele se nachází mnoho zajímavých a významných památek, jednou z nich je mramorová křtitelnice, kterou v roce 1798 daroval kostelu poštmistr Jakub Kier. Dalším významným prvkem je obraz zobrazující sv. Jana Křtitele a sv. Václava nad hlavním oltářem, který namaloval malíř Václav Vavřinec Reiner. Po stranách obrazu jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla. Součástí oltáře je pozlacený svatostánek s reliéfem Poslední večeře. Před věţí kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého se dvěma anděly, která pochází z roku 1766. V roce 2012 byla restaurována celá socha a zhotovena replika ukradeného andělíčka.16 Na přelomu 16. a 17. století byly pořízeny nové zvony. V roce 1593 to byl zvon váţící 146 kg, roku 1599 zvon o váze 89 kg a třetí zvon je z roku 1601 a váţí 466 kg. Všechny tři zvony pochází od stejného zvonaře z Velkého Meziříčí. Čtvrtým zvonem byl 16 kg váţící umíráček, na kterém je vyobrazena Panna Marie a Jezulátko. Během první světové války byl odebrán k rekvizici pro válečné účely nejmenší ze zvonů – umíráček. V roce 1942 byl odebrán nejstarší zvon z roku 1593, ale naštěstí byl po válce do ostrovačického kostela navrácen. Díky tomu patří všechny tři zvony k velkým vzácnostem Ostrovačic.17
15
HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 - 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s, s. 39 – 45. 16 Tamtéţ, s. 38 – 39. + Socha sv. Jana Nepomuckého [online]. 2001, 2012 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . 17 HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 - 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s, s. 36 a 44.
12
Obr. 1: Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava18
2.3 Varhany První zmínka o původních mechanických varhanách je datována aţ na rok 1918, kdy bylo odebráno 25 cínových píšťal k rekvizici pro válečné účely. Po válce v roce 1919 byly varhany opraveny a cínové píšťaly nahrazeny zinkovými. V kostele se tedy nacházely jednomanuálové varhany značky Kominek Brünn. Manuál měl rozsah jen 4 oktávy a pedál jeden a půl oktávy. Pedál nebyl navíc příliš zvučný, protoţe neměl spojku s manuálem. Varhany měly dohromady 8 rejstříků: pedál – Subbas 16´, Bourdon 8´ a manuál – Kryt 8´, Salicionál 8´, Principál 8´, Oktáva 4´, Oktáva 2´ a Mixtura. Varhany nebyly opatřeny motorem, a tak měch obsluhoval calcant, česky tzv. měchošlap. Sací měch vháněl vzduch do zásobního měchu, který byl zatíţen cihlou a udrţoval se v něm tlak. Při změně tlaku hrály varhany falešně. Díky šlapání na měch se vháněl do píšťal vzduch a varhany se tak rozezněly. Pro častou absenci calcanta nechal P. Benedikt Malý pořídit motorový ventilátor a za P. Josefa Janšty byl nahrazen ventilátorem méně hlučným. V roce 1988 červotočové píšťalové varhany zcela vypověděly sluţbu pravděpodobně následkem zavedení plynového vytápění. Cena obnovy nebo stavba nových varhan byla pro farníky finančně nedostupná. V roce 1989 farnost pořídila nové elektrofonické varhany zásluhou Zdeňka Pololáníka, který přijal nabídku od profesora Aleše Rybky k zakoupení dvoumanuálového 18
Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava [online]. Poslední revize 29. 09. 2013 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: .
13
nástroje se dvěma velkými reproduktory. Byla dohodnuta částka padesát tisíc korun, kterou farníci brzy vybrali, a varhany mohly být zaplaceny. P. Vladislav Dvořák se dohodl s děkanem ostravské farnosti a vyřídil nutné formality. Převezení varhan z Ostravy do ostrovačického kostela provedl na přívěsném vozíku vlastního auta Jan Sláma se svým synem Antonínem a Zdeňkem Pololáníkem, který celou záleţitost vyřizoval. Po převozu byly varhany umístěny pod kazatelnou a slouţily při všech bohosluţbách do doby, neţ se vybudoval nový kůr. Vybraná částka stačila pokrýt i výlohy na jeho výstavbu. Starý kůr byl zbourán a díky spolupráci ochotných farníků, schopných řemeslníků z Ostrovačic a Říčan, byl jimi zcela bezplatně postaven nový kůr s varhanami. Na celé akci se podíleli farníci: Alois Kašpárek, Stanislav Polanský, Josef Jelínek, Václav Krška se syny Bohumilem a Václavem, Petr Ševčák, Milan Kos, bratři František a Jan Cvrkalovi, Ludvík Polanský, Josef Špatný, Rostislav Pánek a Zdeněk Pololáník.19 Tyto americké varhany značky Baldwiin slouţí v ostrovačickém kostele doposud. Dispozice varhan Baldwiin Pedál
I. manuál
II. manuál
Diapason 16´
Contra Bourdon 16´
Violine 16´
Subbas 16´
Diapason 8´
Diapason 8´
Gedeckt 16´
Bourdon 8´
Hohlflöte 8´
Bourdon 8´
Salicional 8´
Dulciana 8´
Super Octave 4´
Principal 4´
Octave 4´
Twelfth 2 2/3´
Flute Ouverte 4´
Gedeckt 4´
Blockflöte 2´
Salicet 4´
Quint 2 2/3´
Contra Bassoon 16´
Nazard 2 2/3´
Fifteenth 2´
Great to pedal 8´
Octave 2´
Tierce 1 3/5´
Swell to pedal 8´
Flautino 2´
Sifflöte 1´
Spitz Pfeife 1´
Trumpet 8´
Solo Trompette 8´
Loud Volume soft
Vox Humana 8´
Swell to great 8´
Oboe 8´
Chimes G2 – G4
Clarinet 8´
Celesta A2 – C6
19
HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 - 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s, s. 44 – 45. + Podle ústního podání Zdeňka Pololáníka.
14
Další rejstříky: Light vibrato, Full vibrato, Tone Expander, Reverb, Tremolo. Pomocná zařízení: transposer -6/+5 půltóny; pevné kombinace: Piano, Mezzoforte, Forte; ţaluzie. Rozsah I. manuálu: C – c4 Rozsah II. manuálu: C – c4 Rozsah pedálu: C – g1
Obr. 2: Původní varhany
Obr. 3: Současné varhany
2.4 Varhaníci Dříve zde byli varhaníky správci ostrovačické školy, ale po státním převratu se učitelé této sluţby vzdali. V roce 1933 byl pro Ostrovačice a Říčany jmenován varhaníkem krejčí Bohumír Kučera, který kdykoliv mezi svým zaměstnáním mohl zaskočit a zahrát na pohřbu, svatbě a mimořádných obřadech. Po skončení druhé světové války se odstěhoval do Troubska, kde varhanickou sluţbu vykonával aţ do své smrti. Jeho bratr, Jakub Kučera, hrával v té době ve Veverských Knínicích. V Ostrovačicích pak začal varhaničit odborný učitel Václav Kadubec, který učil na škole v Brně. V ostrovačickém kostele vedl velký smíšený sbor. Na větší svátky v roce, Vánoce a Velikonoce, se k nim přidávalo i několik hudebníků z okolních vesnic. Od roku 1947 mu občas vypomáhal Zdeněk Pololáník, který
15
v roce 1948 převzal celý kůr i tehdejší sbor, protoţe Václav Kadubec přijal místo varhaníka v Rosicích. Sluţba Zdeňka Pololáníka byla velmi rozmanitá a ne jednoduchá. Jak jiţ bylo uvedeno, v roce 1948 se stal varhaníkem nejen v Ostrovačicích, ale také v Říčanech a ve Veverských Knínicích, kde vystřídal Jakuba Kučeru. Za P. Josefa Janšty byly zavedeny pravidelné mše svaté v Říčanech (dříve bývaly 1× v týdnu ve všední den a 1× měsíčně v neděli). A tak Zdeněk Pololáník slouţil ve všech třech kostelech: denně mši svatou v Ostrovačicích, navíc ve všední den 1x v Říčanech a 1x ve Veverských Knínicích, kaţdou neděli a svátek na všech třech místech, v postní době hrál v neděli a pátek na kříţové cestě, v mariánském měsíci květnu denně na májové poboţnosti, v červnu denně na poboţnosti k Nejsvětějšímu Srdci Páně a v říjnu na růţencových poboţnostech. Býval častým hostem kostela v Domašově, Rosicích a jinde. V roce 1977 převzala varhaničení ve Veverských Knínicích Jaroslava Čertková a v roce 1993 Dagmar Ryšánková v Říčanech. Zdeněk Pololáník sluţbu varhaníka v ostrovačickém kostele koná dodnes.
2.5 Sbory Za varhaníka Bohumíra Kučery vznikl v Ostrovačicích smíšený sbor. Kromě sboru ve farnosti působila skupina několika zpěvaček, které zpívaly dvojhlas. „Bohumír Kučera se k nim přidával svým zvučným a výrazným hlasem. V tomto obsazení zpívali na pohřbech, v tehdejší době i u hrobu, na svatbách a dalších církevních příleţitostech v kostele i venku, např. při Slavnosti Boţího Těla, Vzkříšení, Kříţových dnech – průvod obcí apod.“20 Po válce převzal varhaničení Václav Kadubec a zároveň si začal budovat nový smíšený sbor, který měl postupem času aţ 40 členů. Z bývalého velkého sboru zbylo jen pár členů, ale nový a mladý varhaník získal tolik ţen, ţe z nich bylo moţno utvořit i samostatný ţenský sbor. Zpíval s ním nejen v kostele, ale pořádal v hostinci U Zmeškalů celovečerní koncerty, které slovem provázel P. Benedikt Malý. Sbor na klavír doprovázel pan Procházka, ţák Kadubce. Repertoár se skládal z upravených lidových písní, které byly ze sbírek Pomněnky a Pampelišky pro dětský a ţenský sbor od profesora Františka Lýska. Václav Kadubec dával přednost dirigování, proto v kostele začal doprovázet na varhany Zdeněk Pololáník. Zároveň ho někdy Z. Pololáník zastupoval na zkouškách sboru, kde se 20
Podle ústního podání Zdeňka Pololáníka.
16
zpěváky nacvičoval pasáţe s imitacemi a polyfonní skladby, které Václavu Kadubci dělaly potíţe. Zdeněk Pololáník se podílel i na novém repertoáru, přinášel nové mše se sloţitější harmonií od Stanislava Macha, Bohumila Dovrtěla aj. Václav Kadubec roku 1948 odešel, a tak Zdeněk Pololáník sbor zrušil a zůstal pouze u varhaničení. V roce 1971 přijal místo faráře P. Josef Janšta a na jeho ţádost Zdeněk Pololáník obnovil sbor. P. Janšta poskytl pro zkoušky sboru vytopenou předsíň fary, do které umístil klavír. Sám se věnoval opisování hlasů a vyzýval Z. Pololáníka ke tvorbě nových skladeb pro sbory, které pak sám rozepisoval do partitur. Zúčastňoval se zkoušek sboru a jeho zájem o něj byl pro zpěváky velmi povzbudivý. Ve sboru převládaly ţenské hlasy, muţi tvořili méně početnou skupinu, avšak s dobrými a zvučnými hlasy. Zkoušky sboru byly po válce ve škole, pak v přísálí hostince U Zmeškalů, poté u učitele Kadubce a nakonec na faře ve vstupní hale. Zpěváci se scházeli podle potřeby, asi 2× týdně, ale jen v době adventní a v době postní, kdy se připravovali na velké církevní svátky Vánoce a Velikonoce. Sbor působil v Ostrovačicích a o velkých svátcích reprízoval v Říčanech. Zpíval skladby Bohumila Dovrtěla, Antonína Hradila, Karla Hradila, Antonína Hromádky, Stanislava Macha, Eduarda Marhuly, Vojtěcha Říhovského, Františka Kolaříka apod. O Vánocích se ke sboru přidávaly i nástroje: hoboj, fagot, trubka, smyčce, někdy lesní roh, pozoun a klarinet. Nešlo však o stabilní soubor, hráči se sjíţděli z okolí. Sedm profesionálních hudebníků, z toho tři členové Filharmonie, manţelé Jubánkovi se synem, dále Pavel Polanský, sourozenci Petr a Jana Pololáníkovi a Zdeněk Pololáník. Kromě jednoho vydařeného provedení pašijí ve Veverských Knínicích sbor nikde nehostoval. Rok po příchodu Mons. Bedřicha Provazníka se Zdeněk Pololáník rozhodl sbor v Ostrovačicích zrušit. Staří a zkušení zpěváci odcházeli z důvodu jejich věku a jejich místa zůstávala prázdná. Sbor nedosahoval dostatečné kvality a nebyl schopen dokonalého výsledku. To se také projevilo při provedení čtyřhlasých pašijí na Květnou neděli roku 1992. O rok později byla nově zaloţena Schola sv. Petra a Pavla v Říčanech pod vedením Dagmar Ryšánkové, která v posledních letech v ostrovačickém kostele hostuje o slavnostech a svátcích. Uvádím částečný seznam zpěváků, kteří chodili do sboru za Zdeňka Pololáníka. Úplný seznam se nedochoval. Jedná se o zpěváky z Ostrovačic i z Říčan.
17
Soprán
Alt
Tenor
Červenková Boţena
Drápalová Františka
Cvrkal František
p. Jarošová
Jelínková Marie
Hájek Tomáš
Kašpárková Hana
p. Krčálová
Pololáník Alois
Kašpárková Marie
Kršková Alena
Sláma Jan
Krčálová Marie
Polanská Ludmila
Veverka Karel
Polanská Ludmila
Pololáníková Aloisie
Pololáníková Jarmila
Bas
Studená Alena
Cvrkal Jan
Valnohová Zdenka
Kašpárek Alois ml.
Vodičková Jiřina
Kašpárek Alois st.
Vrzalová Miroslava
Kolář Zdeněk Krška Bohumil Polanský Ludvík Valnoha Josef
Obr. 4: Sbor zpěvaček s Václavem Kadubcem
18
2.6 Duchovní hudba při bohoslužbách Při liturgii se v ostrovačickém kostele zpívá pouze z kancionálu, ze kterého lidé znají naprostou většinu písní. „Dříve se pouţíval kancionál s názvem Cesta k věčné spáse, coţ byl kancionál výjimečný, skvělý a obsahoval daleko více písní s krásnými nápěvy a texty k mnoha příleţitostem, řadě světců, poboţnostem apod. Vedle tohoto kancionálu, který měl výborně harmonizovaný doprovod, byl ještě kancionál neharmonizovaný. Patrně měl slouţit celebrantům, eventuelně varhaníkům, kterým stačila melodická linka bez harmonie.“21 V tomto zvláštním formátu kancionálu našel kaţdý vše, co bylo třeba pro liturgii, soukromé poboţnosti, ale i potřebné informace o světcích a kostelech celé Moravy a Čech. Sestavil ho Karel Eichler a kancionál obsahoval jeho texty i nápěvy. Slouţil aţ do vzniku nového jednotného kancionálu, který se začal pouţívat na celém území Čech a Moravy. Šlo o společný zpěvník českých a moravských diecézí. V kancionálu přibyly nové písně, česká ordinária v několika nápěvech, písně k různým příleţitostem a českým světcům. O nedělích bývá v kostele zhruba 70 věřících, ve všední dny kolem 30. Tento počet zahrnuje i příchozí farníky z Říčan. O nedělích i ve všední dny se zpívá vţdy za doprovodu varhan. Zásluhou profesionálního varhaníka a schopného zpěváka Zdeňka Pololáníka je liturgický zpěv nejen v ostrovačickém kostele, ale i v celé farnosti na velmi dobré úrovni. Varhaník má dar učit lid nové písně a vést je svým zpěvem. Nebojí se novinek, má rád pestrost a obměnu ţalmů, ordinárií i písní. Rád se vrací k dřívějším nápěvům písní a volí ţivější tempo, aby nebylo narušeno frázování. Během mše svaté hraje nejen jednu, ale několik dobře a vhodně volených písní. Je skvělým příkladem dalším varhaníkům, kteří od něho mohou čerpat cenné zkušenosti. Dá se říci, ţe hudební schopnosti varhaníka ovlivňují úroveň liturgického zpěvu věřících při bohosluţbách. To platí o Zdeňku Pololáníkovi doslova. Ordinárium V kostele se uţívají všechna česká ordinária uvedená v kancionálu, tj. Karla Břízy, Josefa Olejníka, Petra Ebena, Zdeňka Pololáníka, včetně ordinária Z. Pololáníka z Mešních zpěvů. Varhaník je obměňuje bez ohledu na nedělní nebo všední mši svatou. Volí nápěv 21
Podle ústního podání Zdeňka Pololáníka.
19
podle vhodnosti ke zvolené mešní písni. Dokud byl v Ostrovačicích chrámový sbor, zpíval čtyřhlasé Slavnostní ordinárium Zdeňka Pololáníka čtyřhlasně. V dřívější době varhaník pouţíval i latinská ordinária, zvláště Andělskou mši, která je uvedena pod číslem 507 v rozšířeném kancionálu královéhradecké diecéze a také někdy Missa mundi, jejíţ nápěv je pod číslem 509. Zpěvy mezi čteními Během prvních let pouţíval Zdeněk Pololáník pouze ţalmy od P. Josefa Olejníka. Později, hlavně ve všední dny, vytvářel při bohosluţbách na nezhudebněné texty nové nápěvy. Nabádal ho k tomu P. Josef Olejník slovy: „Pište nové nápěvy, neboť není nic horšího neţ šedý stereotyp mechanického opakování stejného.“ Na výzvu jáhna Williho Türka a varhaníka Jana Marka z Ostravy Zdeněk Pololáník zapsal své nápěvy, které byly později vydány tiskem. Kromě uvedených ţalmů v kancionálu byly vydány ve třech sešitech pro tři nedělní cykly s vlastní harmonií. V roce 2012 vyšly všechny jeho responsoriální ţalmy i zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky v publikaci Zpěvy mezi čteními. U mešních písní hraje varhaník sloku písně před evangeliem. Pokud zvolí verš Aleluja, pouţívá Zdeněk Pololáník svoje tři nápěvy a jejich varianty. Jen po dobu velikonoční nechává zaznít klasický známý nápěv velikonočního Aleluja z kancionálu. V době postní pak odpověď Chvála Tobě Kriste. Pro zajímavost uvádím harmonizaci Pololáníkova ţalmu z Květné neděle ze všech tří nedělních cyklů.22 Cyklus A
22
POLOLÁNÍK, Zdeněk, Karel CIKRLE a Jiří SEHNAL. Zpěvy mezi čteními: responsoriální ţalmy a zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky. Brno: Musica Sacra, 2012, 339 s. ISBN 979-0706548-00-5, s. 27, 109 a 177.
20
Cyklus B
Cyklus C
Modlitba Páně a odpovědi lidu ke zpívané mši Pokud kněz při mši svaté nezpívá úvodní a závěrečné obřady, dialog před prefací a další, varhaník rovněţ nezpívá ani nehraje a všechny odpovědi recituje lid. Za P. Bedřicha Provazníka se při zpívané mši uţívaly nápěvy Josefa Olejníka, Františka Holíka a Zdeňka Pololáníka. V současné době je více vyuţíván chorální nápěv J. Olejníka a Z. Pololáníka. Při velkých církevních slavnostech se pouţívá při bohosluţbě nápěv preface včetně úvodního dialogu od Zdeňka Pololáníka. S doprovodem varhan zaznívá modlitba Páně o nedělích, slavnostech i svátcích ve třech různých nápěvech, od Josefa Olejníka, Zdeňka Pololáníka nebo z Jistebnického kancionálu.
2.7 Duchovní hudba při jiných příležitostech Svatba a pohřeb Zdeněk Pololáník hrával dříve při všech obřadech nejen v ostrovačickém kostele, ale i v okolních vesnicích. Zpíval nebo doprovázel ty, kteří přišli na kůr se svým přáním, hlasem, nástrojem a notami. Pohřbů i svateb bylo v minulosti mnohem více, neţ je tomu v poslední době. 21
V současnosti bývají svatby v kostele ojediněle. Účinkují na ní hosté, které si pozvou svatebčané. V posledních patnácti letech je to např. hudební rodina Ryšánkova z Říčan, sbor z Velké Bíteše a další. Na pohřby přijíţdí hrát varhanice z Pohřebního ústavu z Rosic nebo rodina Ryšánkova. Zpívané pašije V době působení P. Bedřicha Provazníka se ve farnosti zpívaly pašije. Ještě v roce 1992 je zpíval i ostrovačický sbor čtyřhlasně, avšak poté byl sbor zrušen. Aţ od roku 1999 se jednotlivých partů ujal Zdeněk Pololáník, který zpíval evangelistu (baryton), P. Bedřich Provazník Jeţíše Krista (bas) a Martin Ryšánek vše ostatní, tj. sólové postavy i sbor (tenor). Zpívané pašije byly ve farnosti prováděny aţ do roku 2006, dosahovaly výborné úrovně a měly velký ohlas. Na Květnou neděli se zpívaly pašije v Ostrovačicích i Říčanech podle ročního cyklu, tedy podle Matouše, Marka či Lukáše. Jen na Velký pátek se zpívaly pašije podle Jana v Ostrovačicích. Čtyřhlasé pašije od Antonína Hromádky, Bohuslava Kašpara aj. byly pouţívány za varhaníka Bohumíra Kučery a Václava Kadubce. Na výzvu P. Josefa Janšty zhudebnil Zdeněk Pololáník čtyřhlasé pasáţe pro sbor v pašijích všech čtyř evangelistů. Sólové hlasy evangelisty a Krista přizpůsobil novému překladu textů. Tyto pašije prováděl se sborem. Josef Gerbrich upravil pašije pro tři hlasy a přizpůsobil je novému překladu všech evangelií. Nápěvy zůstaly původní. Pobožnosti Za P. Jana Kopáčka od roku 1941 byly pravidelné denní májové poboţnosti, které vedl kněz. Poboţnosti byly zakončeny eucharistickým poţehnáním. Na varhany hrával Bohumír Kučera, ale někdy ho zastoupil P. Jan Kopáček, který uměl hrát výborně na varhany i na klavír. Od roku 1948 P. Benedikt Malý navštěvoval střídavě májové poboţnosti v Říčanech a Ostrovačicích a s ním i varhaník Zdeněk Pololáník. Májové poboţnosti byly plné hudby a zpěvu. Kromě zpívaných litanií se zpívaly mariánské písně ze speciálních zpěvníků s mnoha slokami (aţ 24) a přitom se všechny vţdy odzpívaly. Navíc se zpívaly konkrétní písně s prosbami o déšť nebo sucho, kdyţ něčeho bylo příliš a ohroţovalo to úrodu apod. Na nedělních májových poboţnostech často zpíval sbor, sólový zpěvák, dua nebo tria a s varhanami občas zazněly i housle.
22
Za P. Josefa Janšty začaly navíc poboţnosti říjnové a červnové. Všechny se zpěvem a varhanami. Po příchodu P. Bedřicha Provazníka se poboţnosti dostaly do lidové podoby, kde se vedení poboţností ujímal místní lid, kněz přicházel jen občas a nepravidelně. V současné době jsou bez přítomnosti kněze. Křížové cesty Dříve bývaly kříţové cesty kaţdý pátek a neděli po celou postní dobu. Hrály se při nich písně: Lide můj, slyš nářek Pána svého a Rozjímej, křesťane. V poslední době jsou kříţové cesty jen v neděli a bez přítomnosti kněze. Koncerty Jany Kubové Dcera Zdeňka Pololáníka, Jana Kubová, studovala varhanní hru na JAMU v Brně u prof. Aleny Veselé. V letech 1990 – 1994, kdy Zdeněk Pololáník byl téţ varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla, zastupovala svého otce v ostrovačickém kostele. Dostala se tak do povědomí místního faráře Mons. Bedřicha Provazníka, který byl sám varhaníkem a milovníkem hudby. P. B. Provazník proto Janu Kubovou vyzval, aby na sv. Václava, kdy je v ostrovačickém kostele slavnost, připravila varhanní koncert. Dvoumanuálové varhany s klasickým rozsahem, pedálem a širokým výběrem rejstříků to umoţňovaly. Jana Kubová vybrala asi hodinový program pro sólové varhany. Úvodního slova ke kaţdé skladbě se ujal sám P. Bedřich Provazník. Koncert byl úspěšný, a proto byla Jana Kubová poţádána, zda by koncert zopakovala i další rok. Na druhý koncert si připravila jak skladby pro sólové varhany, tak i tři skladby pro varhany a zpěv. Duchovní programy Miroslava Částka Herec Miroslav Částek vstoupil do Dominikánského laického řádu a hned po pádu komunismu začal vystupovat tam, kde mu to umoţnili kněţí, např. po kostelech, klášterech, chrámech, bazilikách, kaplích a jinde. Programy byly s duchovní náplní a sám Miroslav Částek tomu říkal „nová evangelizace“. M. Částek nevlastnil auto ani řidičský průkaz, proto s ním jezdil jeho spolupracovník, který mu pomáhal s technickými záleţitostmi: na místě spolu připravili pódium, postavili reflektory a reproduktory. Ke všem svým programům měl Miroslav Částek nahranou hudbu, která vše uváděla, završovala program, doprovázela slovo i zpěv a umocňovala tak obsah. Jedním z programů byla jím zpracovaná básnická sbírka Václava Renče Popelka Nazaretská. Na jeho ţádost k ní Zdeněk Pololáník vytvořil hudbu i písně. Na pozvání P. Bedřicha 23
Provazníka přijel Miroslav Částek do ostrovačického kostela čtyřikrát. Poprvé s programem Popelka Nazaretská, pak Bůh je láska (evangelium sv. Jana), s kříţovou cestou Paula Claudela s názvem Napřed je třeba unést kříţ. Posledním vystoupením byla Praţská legenda opět na text Václava Renče o zničení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Všechny zmíněné pořady měly původní hudbu od Zdeňka Pololáníka. Tuto hudbu zpočátku nahrával M. Hanák, ale pak tuto funkci převzal zeť Z. Pololáníka Leoš Kuba, který se pak vydal společně s Částkem do USA a vystupoval s ním v Chicagu se všemi pořady pro české krajany. Miroslav Částek kaţdý rok připravil text, přidal hudbu a s reţisérem připravil program, se kterým jezdil po celé České republice. Další rok přibyl nový program, a tak během let vytvořil celou řadu pořadů, které mohl libovolně kdekoliv prezentovat. S hudbou Zdeňka Pololáníka měl Miroslav Částek osm pořadů.
2.8 Hudební osobnost Zdeněk Pololáník 2.8.1 Životopis Hudební skladatel a varhaník Zdeněk Pololáník se narodil 25. října 1935 v Brně. Jako skladatelovo rodiště bývá někdy mylně uváděn Tišnov, protoţe v té době tam bydleli jeho rodiče, avšak krátce po jeho narození se odstěhovali do Ostrovačic, kde Zdeněk Pololáník ţije se svou manţelkou Jarmilou dodnes. Jeho děti pokračují v hudební tradici rodiny. Dcera, Jana Kubová, je varhanicí a učitelkou na ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v Brně a syn, Petr Pololáník, je dirigentem, aranţérem, skladatelem, zakladatelem Capellen Music Production a spolupracuje s mnoha domácími i zahraničními ansámbly a interprety. Skladatelův otec, Alois Pololáník, měl, i přes své povolání řezníka a hostinského, velký smysl pro hudbu a svému nadanému synovi umoţnil, aby uţ od pěti let hrál na housle a později i na klavír a varhany. V dětství ministroval v kostele v Ostrovačicích a hudba při liturgiích na něj velmi citově působila.23 „Chuť komponovat se u mne dostavila s prvním stykem s hudbou. Bylo to v době, kdy jsem neznal noty, nehrál jsem na ţádný hudební nástroj a moje představy se skládaly z toho, co jsem ještě v předškolním věku mohl kolem sebe na venkově slyšet. Varhany 23
RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 2.
24
v kostele, různé kapely za různých situací (zábavy, posvícení, doţínky, církevní slavnosti, hody, ale i pohřby), místní a potulné hudebníky, flašinetáře nevyjímaje. Z toho, co jsem slyšel, jsem si vytvářel vlastní kreace, které však jak se rychle vybavovaly, proměňovaly, tak rychle zanikaly, bez moţnosti zachycení, aby uvolnily místo pro další a další. Tyto první hudební představy se mi samovolně vybavovaly hlavně v přírodě, kde jsem trávil mnoho času, v létě a v samotě. Přitahovaly mne všechny hudební nástroje, se kterými jsem se kdekoliv setkal.“24 Jeho cesta k vlastnímu hlubšímu studiu hudby nebyla jednoduchá. Nejprve studoval gymnázium v Brně, jenţe bylo zrušeno, a tak nastoupil na rok na zdravotnickou školu. Pak vystudoval brněnskou konzervatoř, kde jeho hlavním oborem byla hra na varhany pod vedením profesora Josefa Černockého. Navíc se přihlásil ke studiu skladby u profesora Františka Suchého. Uţ tehdy na sebe upozornil svými zajímavými kompozičními pracemi. V tomto směru vynikly v roce 1956 jeho Variace pro varhany a klavír op. 1, kterými završil varhanní studium na konzervatoři. Z té doby pochází také jeho Liturgická mše pro baryton, smíšený sbor a orchestr. Dále absolvoval studium hudební skladby na JAMU v Brně. Jeho talent i skladatelská činnost se mohly rozvíjet díky velké píli a samostudiu. Zabýval se analýzou partitur, nahrávek a nebál se řešit originálním způsobem různé tvůrčí úkoly. JAMU absolvoval v roce 1961 svou 1. symfonií, která měla při premiéře v Brně v roce 1962 velký a plně zaslouţený úspěch. Byla provedena brněnskou Státní filharmonií za řízení Jiřího Pinkase. Úspěšné bylo i provedení Sinfonietty pro velký orchestr na dvou zahajovacích abonentních koncertech Leningradské filharmonie za řízení lotyšského dirigenta Arvida Jansonse a autorovy přítomnosti v Leningradě. „Jak se mi vybavuje hudba: Nápady nepřicházejí nikdy stejně. Do prvního impulsu, např. rytmického, se po chvíli přidávají další hudební sloţky, to je melodie, harmonie a barva v různém pořadí nebo současně. Představu nechám působit, aţ mi vytvoří delší plochu definitivního zvuku, kterou si stálým opakováním zafixuji a zpomalím natolik, abych ji stačil zaznamenat. Pak pokračuji dál, aţ je věta nebo skladba hotová.“25 Po absolvování JAMU působil Zdeněk Pololáník jako skladatel ve svobodném povolání. Na výzvu rektorky Aleny Veselé učil v letech 1990 – 1995 na JAMU obory duchovní hudba, scénická a filmová hudba. Zaloţil první Kabinet duchovní hudby v ČSFR. V letech 1990 – 1994 byl téţ varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. 24
RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 2. 25 Tamtéţ, s. 3 – 4.
25
Je autorem více neţ 700 děl a jeho tvorba má tři výrazné oblasti. První je hudba koncertní a hudebně dramatická, druhá duchovní a třetí scénická hudba pro divadlo, televizi, film a k rozhlasovým hrám. Třetí části se Pololáník věnoval z existenčních důvodů a čítá asi 400 kompozic. Mezi nejznámější díla patří: balety Popelka, Pierot, Sněhová královna a Paní mezi stíny, 5 symfonií, opera Noc plná světla, muzikály Mladá garda, Holátka, Ţivot a smrt doktora Fausta, Česká mše vánoční, Slavnost na Stříbrné hoře a Actus poboţný, sólové vokální skladby Proglas, Písně na verše Jana Skácela, Cyklus písní, Velikonoční cesta, Balada zimní a Hrobník, skladby pro různé nástroje, např. varhany, klavír, housle, kytaru, flétnu aj. Jako příklad jeho varhanní tvorby uvádím v příloze část notového materiálu skladby Postludio alla Widor z díla Musica sacra. Na přiloţeném CD zaznívá nahrávka této skladby, kterou jsem hrála na Společném varhanním koncertě Základních uměleckých škol města Brna pod záštitou Musica sacra. Koncert se konal 23. 4. 2009 v chrámu sv. Augustina v Brně. Pololáníkovy skladby se hrály po celé Evropě včetně Velké Británie a SSSR, v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii, Egyptě, Jihoafrické republice, na Novém Zélandě aj. Na interpretaci jeho děl se podíleli domácí i zahraniční umělci, vynikající dirigenti a sólisté. O jeho skladby byl vţdy velmi ţivý zájem umělců i publika. Mnohé kompozice se dočkaly rozhlasových a gramofonových nahrávek, tištěných vydání u domácích i zahraničních vydavatelů.26 Za svou uměleckou práci získal Zdeněk Pololáník řadu ocenění. Při příleţitosti oslav 950. výročí zaloţení obce Ostrovačice mu byl udělen v roce 1998 titul Čestný občan městyse Ostrovačice. V roce 2001 byl na Velehradě oceněn Řádem sv. Cyrila a Metoděje za celoţivotní přínos v oblasti liturgické hudby. Při oslavě 230. výročí zaloţení brněnské diecéze v roce 2007 předal biskup Vojtěch Cikrle čtyřicet pět medailí jako ocenění obětavé sluţby pro církev. Jedna z medailí byla předána i Zdeňku Pololáníkovi. Dalším oceněním byla stříbrná medaile a diplom sv. Vojtěcha udělená v praţské katedrále roku 2010 arcibiskupem Dominikem Dukou. V České Třebové se od roku 2005 pravidelně koná Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka.27 V roce 2010 vznikl v Tišnově Hudební festival Zdeňka Pololáníka. Ve stejném roce bylo uspořádáno několik koncertů na jeho počest. Jedná se např. o Slavnostní koncert k ţivotnímu jubileu hudebního skladatele Zdeňka Pololáníka, který se 26
SOBOTKA, Mojmír. Zdeněk Pololáník [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z www: . 27 ČERTKOVÁ, Terezie. Komorní vokální hudba Zdeňka Pololáníka. Brno, 2010, 45 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, s. 9.
26
uskutečnil v Brně a Vranově u Brna. Na koncertě zazněla jeho Missa Solemnis. Skladba zazněla i o rok později na XIII. ročníku Mezinárodního festivalu pěveckých sborů KAMPANILA v Mikulově, kde byl Zdeněk Pololáník jmenován prezidentem tohoto festivalového ročníku. Koncerty a celovečerní pořady jeho skladeb probíhají průběţně po celé České republice, např. v Brně, Praze, Znojmě, Opavě, Olomouci, Hradci Králové, Letovicích, Českém Těšíně a jinde. „V Pololáníkově tvorbě se uplatňuje nejen pestrá rozmanitost ţánrů, záliba v nevšedních nástrojových seskupeních, i neobvyklých uměleckých koncepcích, ale také pozoruhodná vzájemná stylová kontrastnost jednotlivých děl, byť nesoucích určité společné konstantní znaky individuálního skladatelova projevu. Ač v šedesátých letech stál jako autor v popředí hudebně novátorských snah u nás, instinktivně se distancoval od dobového hyperkonstruktivismu, od samoúčelně drastického zvuku, chronického tíhnutí k depresivním náladám a jiným módním nectnostem. Základní poselství naděje a jasu je nepochybně příčinou obliby Pololáníkových skladeb přes jejich komplikovanost i u prostšího publika.“28
Obr. 5: Zdeněk Pololáník29
28
SOBOTKA, Mojmír. Zdeněk Pololáník [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z www: . 29 Zdeněk Pololáník [online]. Poslední revize 19. 12. 2013 [cit. 2014-02-17]. Dostupné z www: .
27
2.8.2 Duchovní tvorba Duchovní tvorba Zdeňka Pololáníka je velmi rozsáhlá, rozmanitá a přístupná lidu pro svou velkou zpěvnost, melodičnost a citovost. Sám autor uvádí: „Věřím v sílu melodiky, v invenci, cit a ve vlastnosti, které by neměly nikdy chybět na úkor nějakých vnějších struktur. A chybí-li melodie, mnoho lidí i s výborným cítěním to odradí. Skladba pak nezasáhne srdce na ţádné straně, u publika ani u interpreta.“ Zdeněk Pololáník pro svou duchovní tvorbu čerpá z hlubokého vztahu k Bohu a jeho víra se odráţí v jeho dílech. Duchovní hudbu píše k liturgickým i koncertním účelům.30 V rámci duchovní hudby pro liturgii skladatel zhudebnil všechny tři cykly responsoriálních ţalmů a zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky. Vytvořil třináct chrámových písní pro jednohlasý lidový zpěv s doprovodem varhan a jsou uvedeny v kancionálu. Většina z nich byla zkomponována na texty Josefa Hrdličky a Václava Renče. Jedná se např. o písně: Před Tvou tváří; Buďte bdělí; Aleluja, církev zpívá; Všichni jsme děti a Vyvolil si apoštoly. V posledních letech vznikly i další písně a jsou obsaţeny v dodatku královéhradeckého vydání českého jednotného kancionálu. Pro liturgii zhudebnil např. několik ordinárií, mší a proprií pro různé uskupení nástrojů, sboru a lidu; Nešpory; Litanie k Boţímu milosrdenství; Pašije podle Jana, Marka, Matouše a Lukáše. Napsal mnoho hymnů pro smíšený sbor a varhany, někdy téţ v instrumentaci pro symfonický orchestr nebo pro smyčcový orchestr se čtyřmi lesními rohy. Jedná se o Mariánské hymny I. – IV., dále Hymny k Nejsvětější Trojici, k sv. Cyrilu a Metoději, sv. Vojtěchovi, sv. Václavu, sv. Vítu, sv. Janu Nepomuckému, sv. Janu Sarkandrovi, sv. Klimentu, sv. Petru a Pavlu, sv. Jakubu, sv. Bartoloměji, sv. Hedvice, sv. Zdislavě, sv. Voršile, sv. Josefu, ct. Mladě, sv. Wolfgangovi, sv. Vavřinci, sv. Karlovi, sv. Kříţi a k Jeţíši Kristu Králi. Zdeněk Pololáník také zhudebnil většinu známých modliteb, např. Zdrávas Královno; Zdrávas Maria; Pod ochranu tvou; Maria, pomoz, přišel čas; Otče náš; Prosba k Paní všech národů; Modlitba ke sv. Michaeli, archanděli aj. Některé z jeho modliteb mají svoje vlastní zhudebnění na latinské texty, např. Salve Regina; Ave Maria; Ave verum corpus a další. Zvláštní pozornost si zaslouţí modlitba Otče náš díky svému uţití triol, kráse melodie a harmonie. Proto ji uvádím celou ve skladatelově rukopise. 30
RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 6 – 7.
28
Obr. 6: Zdeněk Pololáník – modlitba Otče náš
Skladatel napsal mnoho duchovních děl i pro koncertní účely a uplatňuje v nich nejrůznější nástroje. Mezi nejznámější díla patří: Šir haš – šírím, oratorium pro sóla, sbor a velký orchestr na hebrejský text Písně písní; komorní oratorium Popelka nazaretská; Nabuchodonosor pro smíšený sbor, tři trubky a čtyři tympány; Zpěv mrtvých dětí pro smíšený sbor, tři trubky a bicí nástroje; Cantus psalmorum pro basbaryton, varhany, harfu a bicí nástroje na texty ţalmů; Velikonoční cesta, cyklus 14 písní pro soprán, flétnu, hoboj, violoncello a klavír na texty ţalmů a hymnu sv. Bernarda; hudba k Pašijovým hrám na český text Osvalda Honse; Znělka pro ţestě, varhany, sbor pro Eucharistickou slavnost. Pro slavnost intronizace biskupa Jana Vokála napsal kompletní hudbu: fanfáry, průvod, obřad, mši pro varhany, ţestě, sbor a sóla. V roce 2013 měla světovou premiéru
29
v Moravském divadle v Olomouci opera Noc plná světla na libreto biskupa Josefa Hrdličky, který si vzal námět ze hry Paula Claudela.31 Za zmínku stojí, ţe skladatel vytvořil několik děl, které měly svoji premiéru na Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně v chrámu sv. Augustina. V roce 1997 zaznělo tříhlasé ordinárium Setkání s doprovodem varhan. O rok později bylo provedeno Pololáníkovo proprium Setkání pro sbor a varhany na text M. Tesaře. V dubnu 2001 zazněla píseň Chvalte Pána a roku 2004 na XIV. ekumenické přehlídce chrámových sborů dětí a mládeţe píseň Velikonoční. Obě písně byly napsané na text Josefa Hrdličky a jsou určené pro sólo, sbor a varhany. Skladatel Zdeněk Pololáník je všechny zkomponoval na ţádost P. Karla Cikrleho a hudební společnosti Musica sacra.32
31
SOBOTKA, Mojmír. Dílo Zdeňka Pololáníka [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z www: . 32 RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno, s. 20 – 21.
30
3 Říčany – kostel sv. Petra a Pavla 3.1 Historie kostela První zmínka o kostele sv. Petra a Pavla je uţ z roku 1349. Stával v Říčanech na kopečku a byl obehnán hradbou. Kostel byl malý, měl tři oltáře, kryptu a tři zvony. Bohuţel v roce 1662 a 1709 opakovaně vyhořel. V roce 1736 se provedly opravy, ale i přesto stále hrozilo, ţe se zdivo sesune, a tak se v něm bohosluţby uţ konat nemohly. Díky tomu bylo rozhodnuto, ţe se zbuduje nový chrám na jiném, příhodnějším místě. Stavba nového kostela se musela odloţit, protoţe v letech 1740 – 1748 probíhala válka o rakouské dědictví za vlády císařovny Marie Terezie. Pruské vpády stavbu neumoţňovaly. „Aţ 13. srpna 1754 farář Václav Josef Volf poloţil v pravém rohu u kostelního vchodu základní kámen chrámu sv. apoštolů Petra a Pavla.“ Neţ zemřel hlavní mecenáš, hrabě Prosper ze Sinzendorfu, byly vystavěny hlavní zdi kostela a částečně zakryty střechou. V dalších letech se sháněly peníze na dokončení stavby. „Seznam všech dobrodinců a dárců byl na pamětní listině 28. června 1761 uloţen do věţní báně kostela. Nový kostel byl dokončen na podzim roku 1763 a 9. října vysvěcen.“ Proti pravidlům je oltář postaven na západní straně a vchod na východní. Pravděpodobnou příčinou této odchylky je to, ţe na místě, kde kostel stojí, byla původně vodní nádrţ. Po vypuštění byla do nádrţe navezena půda, a jelikoţ ještě nebyla natolik slehlá, aby mohla poskytnout pevné základy velkému zatíţení, část kostela s věţí je postavena na pevnější půdě a zbytek budovy na násypu. „Jisté je, ţe je svým způsobem mezi kostely raritou a říčanským se podle toho říká ´rakaři´.“ Jiţ v roce 1883 byla opravována věţ kostela, avšak po čtyřiceti letech ji museli opravit znovu. Tuto opravu provedl místní rodák František Vorza v roce 1923. V letech 1927 – 1929 byly zaceleny trhliny v bočních zdech kostela. Za druhé světové války byl kostel velmi těţce poškozen. „Při bojích v závěru války byla na věţi údajně pozorovatelna německých vojsk. Proto byla horní část věţe ustřelena sovětským dělostřelectvem.“ Díky vedení obce a správci lihovaru Petru Kokojanovi byl kostel opraven v roce 1948. Znovu se vystavěla věţ a byla pořízena nová krytina na celou střechu. Další vnější opravné práce se konaly v roce 1981 za P. Josefa Janšty a v roce 1991 proběhla oprava fasády. V letech 2004 – 2008 a 2011 – 2012 proběhly dvě větší opravy kostela, protoţe omítky byly provlhlé, vzduté a opadané. Byly zjištěny závaţné vady na vazbě kostela a byla potřebná
31
výměna střešní krytiny. To vše a spousta dalších drobných prací se povedla opravit za pomoci dotací a darů jednotlivců, firem i farníků formou sbírek při mších. Stavba současného kostela v pozdně barokním slohu je 26 m dlouhá, 10 m široká a věţ dosahuje výšky 32 m. Z původního chrámu byl převzat akorát největší zvon a obraz, který vznikl v roce 1744 veversko-bítýšským malířem Václavem Pallasem na památku zaslíbení obce do ochrany Boţí. V první světové válce byly zvony pouţity k válečným účelům, a proto byly po válce pořízeny tři nové zvony o váze 243 kg, 144 kg a 125 kg. Hlavní oltář obsahuje ostatky sv. mučedníků Amantia a Adaukty. Nad oltářem visí obraz, na kterém jsou zobrazeni patroni kostela, sv. Petr a Pavel.33
Obr. 7: Kostel sv. Petra a Pavla34
3.2 Varhany Původní varhany, zbudované roku 1763, byly v zuboţeném stavu, proto správce fary začal roku 1903 pořádat sbírky na nové varhany. Uţ na podzim 1903 byly objednány mechanické varhany. Práce byla svěřena firmě Jana Tvíka z Kutné Hory a jiţ roku 1904 byly v říčanském kostele postaveny a 9. října posvěceny. Za první světové války z nich byly vzaty cínové píšťaly k válečným účelům a 5. května 1918 odebral varhanář V. Káš z Brna 24 cínových píšťal v celkové váze 26 kg. Varhany byly obsluhovány calcantem. 33 34
Kolektiv autorů. Říčany 770 let. Říčany: Vojtěch Polanský, 2007, 173s, s. 70 – 72. Fotograf: Jakub Hemala.
32
Na konci 2. světové války byly varhany spolu s věţí silně poškozeny. Finanční částka, původně určená na válečné škody, umoţnila v roce 1952 přestavět varhany na pneumatické a manuál, původně umístěný na boku nástroje, postavit před varhany. Tak došlo i k prodlouţení kůru. Varhany dostaly nové měchy a zakoupený ventilátor byl umístěn do přilehlé místnosti za varhanami. Avšak pro případ výpadku elektrického proudu tu zůstala moţnost calcanta. Hrací stůl byl zcela nový. Z původního nástroje zůstal manuál a krátký pedál. Rekonstrukci provedl Dřevopodnik města Brna – Varhanářství z Bohunic, pan Holčapek. Další opravu nástroje uskutečnil v roce 2011 Tomáš Jeřábek.35 Dispozice varhan Pedál
Manuál
Subbas 16´
Principál 8´
I – I 4´
P–I
Kryt 8´
I – I 16´
Salicionál 8´
Tremolo
Oktáva 4´ Pomocná zařízení pod manuálem: pevné kombinace (kolektivy) – Piano, Forte, Plenum. Rozsah manuálu: C – f3 Rozsah pedálu: C – c1
Obr. 8: Varhany v Říčanech
Obr. 9: Hrací stůl
35
Kolektiv autorů. 250. výročí posvěcení kostela sv. Petra a Pavla v Říčanech. Říčany, 2013, 34 s, s. 14. + Podle ústního podání Zdeňka Pololáníka.
33
3.3 Varhaníci Funkci varhaníků dříve zastávali správci ostrovačické školy. Od začátku 20. století vykonával sluţbu správce říčanské školy František Šín. Po první světové válce se učitelé sluţby vzdali a byl přijat Josef Grosman, tovární sedlář z Ostrovačic. V polovině roku 1933 byl jmenován pro Ostrovačice a Říčany nový varhaník Bohumír Kučera.36 Působil zde aţ do konce války. V Říčanech ho ve všední dny nejprve střídal slepý František Kvarda, od roku 1938 jeho bratr Josef Kvarda. Bohumír Kučera přijíţděl hrát na nedělní mše svaté, které tehdy bývaly jednou za měsíc, a na příleţitostné bohosluţby, pohřby a svatby. V roce 1945 nastoupil na místo varhaníka odborný učitel Václav Kadubec. Od roku 1948 převzal varhaničení Zdeněk Pololáník. Aţ v roce 1971 byly v říčanském kostele zavedeny pravidelné nedělní bohosluţby a Zdeněk Pololáník dojíţděl hrát do Říčan i Veverských Knínic.37 V roce 1993 se do Říčan přistěhovala naše rodina a místo varhaníka přijala moje matka Dagmar Ryšánková, která sluţbu vykonává dodnes. V posledních deseti letech ji sama příleţitostně zastupuji.
3.4 Sbory V době varhanické sluţby Bohumíra Kučery a Václava Kadubce působila v říčanském kostele malá skupina zpěvaček, která příleţitostně zpívala s varhaníkem při slavnostech, církevních svátcích, na pohřbech a svatbách. Jedná se např. o ţeny: Blaţková Bedřiška, Drápalová Františka, Polanská Ludmila, Šupková Anna, Vodová Boţena a Zemanová Marie. S nimi ve farnosti působil i velký sbor z Ostrovačic. Říčanský kostel je filiálním kostelem, snad proto zde delší dobu nepůsobil ţádný sbor. Zpěváci z Říčan aţ do roku 1992 navštěvovali chrámový sbor v Ostrovačicích, který zpíval rovněţ o svátcích v ostrovačickém kostele sv. Václava, při církevních slavnostech reprízoval v chrámu sv. Petra a Pavla v Říčanech. Teprve od září roku 1993, za působení P. Bedřicha Provazníka, kterému záleţelo na dobré úrovni liturgické hudby, byla v Říčanech zaloţena Schola sv. Petra a Pavla varhanicí Dagmar Ryšánkovou, která je vedoucí sboru dodnes. 36 37
Pamětní kniha obce Říčan, s. 74 a 209. Podle ústního podání Zdeňka Pololáníka.
34
3.4.1 Schola sv. Petra a Pavla v letech 1993 – 2000 Od září 1993 působil v říčanském kostele smíšený pěvecký sbor dětí a mládeţe. Název sboru, Schola sv. Petra a Pavla, vznikl podle patronů říčanského kostela. Scholu navštěvovalo aţ 23 zpěváků. V době sedmiletého působení zpíval běţně při mších v kostele v Říčanech a Ostrovačicích, kromě významných církevních slavností a svátků zpíval často i při jiných příleţitostech nebo hostoval v okolních farnostech. V Říčanech se nenachází fara. Zkoušky scholy proto byly nejprve v říčanském kostele, později v zasedací síni obecního úřadu. Pro nevyhovující podmínky, kvůli přenášení nástrojů, notového materiálu a chladu v kostele, se zkoušky záhy přesunuly do rodinného domu Ryšánků. Schola se zaměřovala na liturgickou hudbu, především na zpěv ţalmů, ordinárií, písní z kancionálu, dále na duchovní skladby a křesťanský folk. Při mších nejvíce zpívala ţalmy Zdeňka Pololáníka, Josefa Olejníka a Bohuslava Korejse, ordinária Karla Břízy, Josefa Olejníka, Zdeňka Pololáníka, Miroslava Příhody a při májových poboţnostech loretánskou litanii. Nacvičovala s věřícími nové písně z kancionálu, ordinária a odpovědi ţalmů. Kromě jednohlasých liturgických zpěvů se schola zaměřovala na klasickou hudbu, zpívala vícehlasé skladby na liturgické nebo náboţenské texty a cappella nebo s varhanním doprovodem. Např. skladby G. P. Palestriny, A. Michny z Otradovic, F. Durante, G. F. Händla, J. J. Ryby, J. Michaličky, W. A. Mozarta, Z. Pololáníka, písně ze Šteyerova kancionálu a Esteho ţaltáře. Nevšední zájem o scholu měl bývalý farář ostrovačické farnosti Mons. Bedřich Provazník, který byl od začátku pro scholu velkou oporou a sám rád přicházel mezi mladé zpěváky na zkoušky sboru. Jeho zásluhou byly pořízeny nové klávesy, pulty, notové materiály a zprostředkoval opravu píšťalových varhan. Obstarával sboru nové písně, vokální skladby a jako schopný zpěvák a varhaník napomáhal radou i cennými zkušenostmi. Účastnil se pravidelně koncertů scholy a rád se ujímal průvodního slova. Zavedl mši s větší účastí dětí, na které schola pravidelně zpívala. Zde uplatňovala písňový repertoár ze zpěvníků Cantate, Magnificat, Koinonia a Modlitba zpěvem od komunity Emmanuel. Vyuţívala instrumentální doprovod, např. dvě kytary, klávesy, kontrabas, zobcové flétny, housle a Orffovy nástroje. Od roku 1996 se schola pravidelně účastnila Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe, které se konalo kaţdoročně v dubnu v kostele sv. Augustina v Brně. Na setkání přijíţděly dětské sbory z farností Moravy i Čech. Zpočátku se počet sborů pohyboval 35
v průměru okolo patnácti sborů, v posledních letech jich ale přijíţdělo osm aţ deset. Kaţdý sbor vystoupil s krátkým programem a na závěr se uskutečnil koncert všech účinkujících se společnými skladbami.
Do roku 2000 provázel scholu na tato setkání P. Bedřich
Provazník. Sbor se podílel i na společenském dění v obci. Účinkoval na výstavě růţí, kterou pořádal svaz Zahrádkářů z Říčan. Výstava se těšila velké popularitě v širokém okolí. Proto měl sbor ve svém repertoáru i písně světského charakteru, např. od Antonína Dvořáka, Elvise Presleyho a spirituály. Schola pořádala benefiční koncerty a koncerty duchovní hudby s různou tematikou – vánoční, mariánskou, postní, a to jak v místním kostele, tak i v blízkém okolí a hostovala při mších v jiných farnostech: v Kralicích nad Oslavou, Velké Bíteši, Veverských Knínicích, Zbýšově a Brně na Křenové ulici. Svou činnost schola ukončila v létě roku 2000. V příloze a na CD uvádím dvě skladby, které sbor zpíval na Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně v roce 1999. Jedná se o písně Chvalozpěv a Zůstaňte zde. Seznam zpěváků v letech 1993 – 2000 Soprán
Alt
Bernardová (roz. Drábová) Adéla
Antošová (roz. Pilátová) Gabriela
Cardová Marie
Ďásková Iva
Čertková (roz. Ryšánková) Terezie
Drápalová Františka
Gloserová (roz. Geryková) Kateřina
Ryšánková Barbora
Laifrová Lenka
Ryšánková Dagmar
Mikšeová Marie Ondráčková (roz. Ševčáková) Markéta
Tenor
Radová (roz. Králová) Marie
Polanský Vojtěch
Ryšánková (roz. Pilátová) Ivana
Pospíšil Pavel
Ryšánková Marie
Ryšánek Antonín
Skřípková (roz. Slámová) Anna Staňková (roz. Laifrová) Olga
Bas
s. Staňková Zdislava (Kamila)
Drápal Aleš
Valešová Magdalena
Drápal Ladislav
Vítová (roz. Šmardová) Jitka
Pospíšil Radek Ryšánek Martin Staněk Radim 36
Obr. 10: Schola sv. Petra a Pavla na Setkání v Brně 1998
3.4.2 Světlušky v letech 1999 – 2004 V roce 1999 působil ve farnosti souběţně se Scholou sv. Petra a Pavla ještě dětský sbor. V prvním roce se v něm vystřídalo aţ 25 zpěváčků, ale protoţe do něj přicházely i děti z nevěřících rodin, děti postupně přestávaly sbor navštěvovat a v roce 2000 v něm zůstalo asi deset děvčat školního a předškolního věku. Sbor dostal název Světlušky. Vzhledem k věku děvčat se změnil repertoár sboru. Vyuţíval písně z dětských zpěvníků, např. Zpíváme si písničku – Chválíme Pána s nejmenšími 1, 2 a Koinonia. Zvláště oblíbeným se stal zpěvník Sukováček – Ukazováček, díky němuţ se děti mohly zapojit i pohybem. Od té doby aţ doposud jsou písně Sukováčku vyuţívány na závěr dětských mší. Po roce 2000 se pravidelně začalo konat Svatocecilské setkání, neboť sv. Cecílie je patronkou chrámových zpěváků a hudebníků. P. Bedřich Provazník zavedl v rámci listopadové dětské mše oslavu této světice, která slaví svátek 22. listopadu. Děti zpívaly k její poctě a předvedly své dovednosti na hudební nástroje. Světlušky se rovněţ zúčastnily několika Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně. Ačkoliv na přehlídkách byly sborem početně nejmenším, posluchačům se jejich vystoupení velmi líbila.
37
Seznam zpěváků v letech 1999 – 2004 Bauerová Tereza
Nekuţová Terezie
Blaţek Jan
Nevřivá Ivana
Blaţek Ondřej
Ryšánková Dorota
Ďásková Tereza
Ryšánková Marie
Franzová Gabriela
Šmídová Anna
Hrdličková Petra
Valešová Martina
Kříţová (roz. Ryšánková) Zdislava
Valešová Veronika
Mokrenová Marie
Volavá Ludmila
Nekuţová Anna
Zoubková Jolana
Obr. 11: Světlušky s Dagmar Ryšánkovou na Setkání v Brně 2001
3.4.3 Schola sv. Petra Pavla v letech 2004 – 2014 Od září 2004 začali s malými dětmi přicházet na zkoušky sboru i rodiče. Přes rozdílnou věkovou hranici byly ve schole zastoupeny všechny zpěvní hlasy, proto se opět vrátila k původnímu názvu podle patronů říčanského kostela. V té době měla aţ 19 členů, z toho 10 dětí. V současné době v ní působí 13 zpěváků. Schola se scházela jednou týdně, stále u Ryšánků doma, a poslední dva roky zkouší v kostele.
38
V průběhu deseti let se schola věnovala, kromě zpívání při bohosluţbách, dalším aktivitám. Několikrát zpívala na přehlídce chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně u sv. Augustina a v Říčanech na společných akcích farnosti: na Svatocecilském setkání, Mikulášské besídce, jesličkové poboţnosti, při rozloučení s betlémem, Novéně k Duchu svatému, na dětské kříţové cestě, při polní mši a táboráku na farní zahradě v Ostrovačicích. Schola prezentovala ostrovačickou farnost na první děkanské pouti v Oslavanech. Všech jmenovaných akcí se účastnil také tehdejší farář Bedřich Provazník. Byl příkladem kněze, jehoţ přičiněním a zásluhou vzrůstala úroveň sboru i duchovní hudby a zpěvu v kostelech. Několikrát zpíval sbor při bohosluţbách v jiných farnostech: v Kralicích nad Oslavou, v Brně na Křenové ulici, Zbýšově, Zvoli, Blansku, Tasově, Březníku a jinde. Roku 2006 přijal pozvání na V. Svatojanskou pouť a Den křesťanské kultury ve Dvoře Králové nad Labem. Program koncertu byl inspirován mottem „Naše radost vaší radostí“. Na podzim roku 2007 přivítala schola zpěvem v říčanském kostele nového kněze farnosti Ludvíka Bradáče. Jeho spolupráce se scholou pokračovala na dětských mších, zaměřených ke svátku svatých, např. sv. Dorotě, sv. Aneţce nebo k liturgickým svátkům a při vánočních koncertech. Do přílohy uvádím píseň Pastýři stáda hlídali z vánočního koncertu v Říčanech z roku 2008. Z iniciativy scholy vzniklo nové pojetí Svatocecilského setkání. Roku 2012 byl v kostele sv. Petra a Pavla uspořádán koncert tří chrámových sborů k poctě sv. Cecílie, kde se sbory prezentovaly jednotlivě i společnými skladbami. Uţ první ročník přinesl radost a nadšení účinkujícím i posluchačům. O rok později se setkání konalo v Kralicích nad Oslavou v chrámu sv. Martina za účasti čtyř pěveckých sborů. Z tohoto koncertu přikládám do přílohy notový zápis a na CD nahrávku písně Abba, Otče. S ohledem na menší děti bylo potřeba zařadit repertoár přiměřený jejich věku. Vedle liturgické, duchovní a klasické hudby schola zpívá křesťanský folk, jednohlasé a vícehlasé úpravy písní, ordinária a snazší polyfonní skladby a cappella nebo s doprovodem varhan. Orientuje se více na rytmické písně z křesťanských zpěvníků Cantate, Hosany, Koinonie, Modlitby zpěvem od komunity Emmanuel a Zpěvů z Taizé. V současné době zpívá chrámový sbor především o slavnostech, svátcích a příleţitostných mších spojených se křtem dětí, svátostí biřmování, prvním svatým přijímáním apod. Dne 9. října 2013 proběhla slavnostní mše ke 250. výročí posvěcení říčanského kostela sv. Petra a Pavla. Mši slouţil kapitulní vikář Mons. Jiří Mikulášek za účasti kněţí z okolních farností a hojné účasti věřících. Schola obohatila svými zpěvy slavnostní mši, která se nesla v duchu hudby Zdeňka Pololáníka. 39
Sbor zpívá k oslavě Boţí a pro radost věřícího lidu. Zpěváky spojuje společná láska k hudbě, zpěvu a především víra v Boha. Seznam zpěváků v letech 2004 – 2014 Soprán
Alt
Buršíková Irena
Ďásková Iva
Buršíková Klára
Ryšánková Dagmar
Buršíková Michaela
Ryšánková Marie
Ďásková Jana Ďásková Tereza
Tenor
Kříţová (roz. Ryšánková) Zdislava
Ďásek Ivo
Laifrová Adéla
Pospíšil Pavel
Mokrenová Alţběta
Ryšánek Antonín
Ondráčková Aneţka Ondráčková Sára
Bas
Pilátová Marie
Buršík Zdeněk
Ryšánková Dorota
Drápal Ladislav
Volavá Ludmila
Pilát Jiří
Volavá Stanislava Vrábelová Pavla
Obr. 12: Schola sv. Petra a Pavla v Říčanech 2013
40
3.4.4 Repertoár V průběhu dvaceti let schola zpívala uvedený repertoár, který zazníval při bohosluţbách, koncertech, přehlídkách chrámových sborů a dalších aktivitách. Hosana 1: Abba Otče
Nyní, pokloňme se před Králem (H 2)
Andělé nade mnou bdí (Hosana 2)
Ó, Pane, zhasíná den
Aneţka
Ordinárium I.
Apoštolská
Pán je má síla (H 2)
Ave crux
Pojď ke mně blíţ
Ave Maria, Pán buď s tebou
Pošli mě, půjdu já (H 3)
Aţ na kříţ
Poţehnaný jsi, Boţe
Aţ zazní hlas zvonů
Prosba k Duchu svatému
Bárka
Rájem
Betlémská hvězda
Rozţíhá
Boţí Beránku, Tobě patří čest (H 2)
Rytmická mše Jdu k Boţím dveřím
Bůh je záštita má
Slunce
Čistá jak studánka
Spoj nás v jedno, Pane
Děti v Africe (Hosana 3)
Svatá kněţna Ludmila (H 2)
Dnes jdu k Tobě, Pane můj
Tady u Tvých nohou
Dobrý Pastýř
Tobě patří chvála
Ejhle, Hospodin přijde
Úţasná láska
Eucharistia
V ten den, kdy Pán
Hosana
Velehrad víry
Chvalozpěv
Vítej, Don Bosko
Chvalte Pána (H 2)
Vstaň a pojď (H 2)
Já vím (H 2)
Vše, co mohu dát
Je stále přítomná
Vyvyšuji Tebe, Pane (H 2)
Kampak to spěcháte, pastýřové (H 3)
Vzpomeň, Izrael
Madona
Zpívej dál
Maria
Zpívej haleluja (upr. O. Múčka)
Maria má dítě
Ţalm 8 – Hospodine, Pane náš (H 2)
Na cestu s námi
Ţalm 42 – Jako laň dychtí (H 2)
Naplňuj mne duchem svým
Ţivý je Pán 41
Zpěvy z Taizé: Adoramus te Domine
Domine Deus
Nebojte se
Adoramus te Christe
Gloria
Novou píseň zpívejte
Bless the Lord
Kaţdý den
Před Tebou
Confitemini Domino
La ténébre
Surrexit Christus
Crucem tuam
Laudate omnes gentes
Ubi caritas
Dona nobis pacem Domine
Nada te turbe
Zůstaňte zde
Aleluja
Hle, příbytek Pána
Prameni lásky
Aleluja, Jeţíš je králem
Chvála, dík
Přijď, Pane náš
Aleluja, sláva, chvála
Já vím
Přijď, přijď do srdcí
Aleluja, spása a moc
Jak nádherné
Přistupme ke stolu Páně
Alleluia!
Jako laň
Sláva Tobě
Ať mé srdce zní
Jásej celičká zem
Srdce Jeţíšovo
Ať zní touto nocí chvála
Kdybys znal dar
Ten, kdo touţí pít
Ave Maria
Ke slávě moci Boţí
Tvoje jméno vyznávám
Duchu svatý, vodo ţivá
Kéţ kaţdý z nás
Vítejme Pána
Emmanuel – Bůh s námi
Nová záře se zjevuje nám
Z lásky své
Eucharistia
Oslavujte Pána
Zde jsem, Pane můj
Modlitba zpěvem:
Pásmo koled: Dej Bůh štěstí
Nesem vám noviny
Spanilé s nebe pacholátko
Chtíc, aby spal
Pásli ovce valaši
Štědrej večer nastal
Já bych rád k Betlému
Pochválen buď Jeţíš Kristus
Štěstí, zdraví
Já malý přicházím
Pochválen buď
Tichá noc
Jak jsi krásné
Půjdem spolu do Betléma
Veselé vánoční hody
K Jeţíškovi do Betléma
Rychle bratři
Vondráši, Matóši
My tři králové
Slyšeli jsme v Betlémě
Z jedné strany chvojka
Narodil se Kristus Pán
Slyšte, slyšte, pastuškové
42
A. Michna z Otradovic: Andělské přátelství
Ó veliká Boţí milost nám prokázaná
Nebeský slavíček k chvále Boţí Vánoční magnét a střelec O narození Pána Krista
Vánoční noc
O svatých třech králích
Vánoční roztomilost
Adolf Cmíral – Veselé koledy z Krkonoš:
Blahoslav Smišovský:
Bratři, já jsem slyšel z nebe hlas
Gloria
Pochválen buď Jeţíš Kristus
Pastouškové, vstávejte
Poslyšte s radostí naše zpívání
Andělíček spí
Sláva Bohu (pastorela)
Písecká koleda
Vánoční hvězda
Poţehnání Bohuslav Korejs:
Boţí Rodičko
Pane, chci být jako Ty
K svaté Cecílii
Pátá mše
K svatému Prokopu
Týnské devítníkové „Sláva Otci“
Ó, slavná Panno Maria Jan Trojan – Moravské vánoční pastorely:
Píseň ponocného
Divné narození
Vesele všichni zazpívejme
Jaroslav Krček – Vánoční písně z barokních kancionálů:
Ondřej Múčka:
Čas radosti, veselosti
Raduj se všecko stvoření
Nový rok běţí
Veselé vánoční hody
Aleluja
Aleluja, Pán z mrtvých vstal
Aleluja – Gen Rosso, arr. O.M. Ţalm 118 Petr Fiala
Kdyţ byla Panna Maria
Ţalm 150
Písnička o sv. Ludmile Šteyerův kancionál:
Aj, růţe rozvila se
Zdrávas hvězdo
Raduj se všechno stvoření Zdeněk Pololáník:
Chvalte Pána
Pašije
Kříţová cesta
Proprium
Mešní píseň za kněze
Setkání
Otče náš
Velikonoční
Antonín Dvořák
Voda a pláč
Bob Fliedr
Svý kroky rozezpívej
Elvis Presley
Can´t help falling in love
Esteho ţaltář
Pastýři stáda hlídali 43
Fanoš Mikulecký
Vánoční mše
Fatimská píseň
Ave Maria
Francesco Durante
Per signum crucis
František Emmert
Ţalm 118
František Macek
Velehradské ordinárium
František Xaver Brixi
Vánoční zpěv
Franx Kett
Světlo svíce
Georg Friedrich Händel
Buď Tobě Sláva
Giovanni Pierluigi Palestrina
Salvum fac regem; Ó, Bone Jesu
Heinrich Rohr
Čtyři adventní svíce
Jakub Jan Ryba
Česká vánoční mše „Hej, mistře!“: Kyrie, Gloria, Offertorium, Sanctus
Jan Engelhart
Zdráva buď, Maria
Jan Evangelista Kypta
Pojďme, pojďme (pastorela)
Jan Michalička
Aj, radost velikou (pastorela)
Jana Peřtová
Poslouchej
Jaroslav Krček
Den přeslavný
Jaroslav Očenášek
Kdyţ vonný zavítá máj
Jiří Pavlica
Credo
Jiří Plhoň
Vstupní píseň
John Michael Talbot
Kalich Pána
Josef Bartek
Vánoční uspávanka
Josef Václav Sládek, Jan Resl
Svatý Václave
Josef Veselý
Jdeme k Otci (mešní suita)
Jozef Grenčík
Spojme svet láskou
Kancionál Boţanův
Matičko Boţí
Kancionál Slavíček rajský
Spanilá z archy holubičko
Karel Bříza
Co se tak svítí v Betlémě
Karel Polanský
Ó, Pane, díky
Louis Dietsch (4hlasá úprava J. Arcadelt)
Ave Maria
Luděk Rajchrt
Modlitba krále Šalomouna
Ludwig van Beethoven
Chvála Boţí přírodě; Óda na radost
Melchios Vulplus
Vítězný Pán
Milan Uherek (arr.)
Kdybys měla, má panenko 44
Miroslav Příhoda
Koledy pro dětský sbor
Miroslav Příhoda
Starobrněnský Zdrávas I.
Pavel Svoboda
Zůstávej s námi
Petr Eben
Truvérská mše
Petr Lutka
Kdo sype déšť růţí
Píseň z kancionálu
Matko přesvatá (píseň sicilských plavců)
Tomás Luis de Victoria
Popule meus
Václav Mladý
Koledy vánoční
Wolfgang Amadeus Mozart
Ave verum
W. B. Bradbury
Je noc
Zbyněk Mrkos
Bude večer
Zdeněk Angelik Mička
Velikonoční oběti (Sekvence)
Zdeněk Šimanovský
Újezd nad lesy
Další písně: Adeste Fideles – kancionál
Pán je mezi námi
Aleluja, Pán z mrtvých vstal
Pane, dnešek je den chvály
Andělé v té noční kráse (franc. koleda)
Pastýři, nespěte!
Ave Maria č. 68
Poslání
Bavorské litanie I., II.
Přiznej Pánu jeho moc a čest
Bohu čest, sláva nejvyšší
Řecký hymnus Akathistos
Buď světlem nám
Salve Regina (italské)
Dítě se nám narodilo
Salve Regina (latinské)
Ej, panenka
Stará archa (spirituál)
Hej, Bárto s Ondráškem
Starý příběh
Hvězdičko má
Svou lásku chci Ti dát
Jesus Christ you are my life
Tvé pozvání
Kaţdý den je den milosti
U Betléma dnes Maria
Kéţ kaţdý z nás
Uţ je tady Mikuláš
Klaníme se před Tvou tváří
Veď nás k víře, Done Bosko
Kristus vítězí (Kancionál)
Vejdi pod střechu
Láska, kterou Jeţíš dává
Za nás
Nade mnou se smiluj
Zvoňte zvony
O svaté Dorotě
Ţízeň (spirituál) 45
3.5 Duchovní hudba při bohoslužbách Při mši se zpívají písně z jednotného kancionálu, zpěvníku českých a moravských diecézí, ze kterého věřící znají naprostou většinu písní a ţalmů. O nedělních bohosluţbách bývá v kostele kolem 100 lidí, ve všední den kolem 30 a do zpěvu se zapojují téměř všichni věřící. Veškeré bohosluţby probíhají za doprovodu varhan. Na „dětské mši“, která má lehce odlišný charakter, bývá běţně uţíván zpěvník Koinonia. Po varhaníku Zdeňku Pololáníkovi nastoupila do této funkce Dagmar Ryšánková. Varhanickou sluţbu vykonává dodnes. Nadále udrţuje liturgický zpěv v říčanském kostele na velmi dobré úrovni. Nacvičuje s věřícími nové písně a ordinária. Při liturgii pravidelně obměňuje písně, ordinária a ţalmy od různých skladatelů. Varhanice dbá o frázování a ţivější tempo písní. Ve všední den pouţívá při zpěvu lidu základní řadu rejstříků, tj. Subbas 16´, Principál 8´, Kryt 8´ a Salicionál 8´. V neděli a při slavnostech přidává Oktávu 4´, aby byla zvýrazněna melodická linka, která vede věřící lid při zpívání. Podle potřeby zastupuji svoji matku ve varhanické sluţbě a rozvíjím tak své získané dovednosti ve hře na varhany. Měla jsem velkou podporu od P. Bedřicha Provazníka, který mi během studií na základní umělecké škole umoţnil cvičit na varhany v říčanském i ostrovačickém kostele. Při vykonávání varhanické sluţby jsem nasbírala cenné zkušenosti, které jsem pak mohla vyuţít při hraní na koncertech i při interpretaci varhanních skladeb na závěr bohosluţeb. V současné době pravidelně kaţdou neděli preluduji při svatém přijímání.
Ordinárium V kostele sv. Petra a Pavla se pravidelně obměňuje sedm ordinárií. Zpívají se ordinária od Karla Břízy, Josefa Olejníka, Petra Ebena, jednohlasé a čtyřhlasé od Zdeňka Pololáníka, přičemţ čtyřhlasé Slavnostní ordinárium bývá provedeno místní scholou. V adventní a postní době se ve všední den uplatňuje ordinárium bez Gloria a Creda od Miroslava Příhody a Lidové ordinárium poutníků moravských Antonína Láníka. Všechna ordinária se zpívají tzv. „děleně“, tj. schola nebo varhaník a lid. Při dětských mších, které bývají jednou za měsíc, zaznívá radostné a rytmické mešní Ordinárium I. ze zpěvníku Hosana 1 od Marka Ivanoviče za doprovodu kláves a kytary.
46
Zpěvy mezi čteními V letech 1994 – 2000 zpívala ţalmy, kromě varhanice, i místní schola. Později ţalmy a zpěv před evangeliem převzala pouze varhanice, případně členové její rodiny. Jen zcela výjimečně zpívá ţalm kněz nebo je recitován lektorem. Pouţívají se nápěvy od Zdeňka Pololáníka, který je všechny zhudebnil ve třech cyklech A, B, C nedělního mešního lekcionáře a dále ţalmy Josefa Olejníka, Bohuslava Korejse, Karla Hradila, Zdeňka Mičky, Petra Ebena a Jiřího Břízy. V prvních deseti letech působení varhanice se z mešní písně zpívala sloka určená k evangeliu, pak byla nahrazena zpěvem Aleluja na nápěv Zdeňka Pololáníka, v době velikonoční chorálním nápěvem z kancionálu. V době postní se místo Aleluja pouţívá antifona Chvála tobě, Kriste od Františka Fialy nebo Zdeňka Pololáníka. Uvádím čtyři různé nápěvy odpovědi ţalmu 24 z první neděle adventní cyklu C. Jiří Bříza38
Zdeněk Pololáník39
38
Kancionál: varhanní doprovod. Editor Karel Cikrle, Oldřich Ulmann. Praha: Zvon, 1994, 497 s. ISBN 80711-3090-7, s. 211. 39 POLOLÁNÍK, Zdeněk, Karel CIKRLE a Jiří SEHNAL. Zpěvy mezi čteními: responsoriální ţalmy a zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky. Brno: Musica Sacra, 2012, 339 s. ISBN 979-0706548-00-5, s. 158.
47
Josef Olejník40
Bohuslav Korejs41
Modlitba Páně a odpovědi lidu ke zpívané mši Při zpívané mši svaté, pokud kněz zpívá úvodní obřady při vstupu, před a po evangeliu, před prefací, po proměnění, konec eucharistické modlitby, po modlitbě Páně a závěrečné obřady, odpovídá lid zpěvem za doprovodu varhan nebo i bez nich. Při nedělních bohosluţbách se zde nejčastěji pouţívá nápěv Josefa Olejníka, Zdeňka Pololáníka, případně Františka Holíka. Modlitba Páně se zpívá o nedělích a svátcích, ve všední den se recituje. Nejvíce uplatňovaný je chorální nápěv od Josefa Olejníka, zpívá se s doprovodem varhan i bez doprovodu. Nápěv od Zdeňka Pololáníka a z Jistebnického kancionálu se výhradně zpívá za doprovodu varhan.
3.6 Duchovní hudba při jiných příležitostech Křest Při křestním obřadu je nejvhodnější píseň z kancionálu pod číslem 906 Buď Bohu chvála, dík a čest, kterou zpívá všechen lid. Zpívá-li schola, zpívá tuto píseň ve tříhlasé úpravě. Křestní slavnost obohacuje vhodnými písněmi z křesťanských zpěvníků. Koná-li se křest mimo mši svatou, nehraje se vůbec. 40
OLEJNÍK, Josef, Karel CIKRLE a Jiří SEHNAL. Ţaltář: responzoriální ţalmy pro neděle, slavnosti, svátky, památky a mše spojené s určitými obřady. Praha: Zvon, 1995, 299 s. ISBN 80-7113-127-X, s. 165. 41 Zpěvy s odpovědí lidu. Praha: Česká liturgická komise, 1984, 411 s, s. 44.
48
Svatba a pohřeb Hudbu při svatbách a pohřbech zajišťuje místní varhanice se členy své rodiny: hru na varhany, housle nebo violu, sólový a komorní zpěv. Kromě mešních zpěvů zaznívá při bohosluţbách klasická duchovní hudba, která je v souladu s liturgií, při obřadech je uplatňován i širší repertoár. Dětská mše Ve čtvrtek se jedenkrát za měsíc koná „dětská mše“, tj. mše s větší účastí dětí. Za působení P. Bedřicha Provazníka při ní zpívala schola s doprovodem hudebních nástrojů – kytary, flétny, kontrabasu a kláves. Od roku 2011 jsou uplatňovány jen klávesy. Uţívají se převáţně zpěvníky Koinonia, Cantate, Hosana, Zpěvy z Taizé a některé písně ze zpěvníku komunity Emmanuel Modlitba zpěvem. Po mši předvedou maminky s dětmi ukazovací píseň ze Sukováčku – Ukazováčku. Advent – průvod s lampičkami Přitaţlivou aktivitou pro děti jsou průvody s rozsvícenými lampičkami v adventní době na začátku mše svaté jak v neděli, tak i ve všední dny. Při průvodu dětí zpívá schola píseň Čtyři adventní svíce za doprovodu varhan a fléten, dále Ejhle, Hospodin přijde nebo všichni společně tutéţ píseň na jiný nápěv z kancionálu. Mikulášská besídka V době působení P. Bedřicha Provazníka se po patnáct let konala Mikulášská poboţnost (besídka), kdy mezi děti přicházel „sv. Mikuláš“. Děti ho vítaly zpěvem písně Uţ je tady a přednášely mu jednotlivě připravenou báseň či písničku. Děti z náboţenství předvedly společně několik scének s duchovní tematikou. Mikuláš pak děti obdaroval drobnou sladkostí za jejich snahu a dovednost. I zde kněz přiblíţil osobnost světce, symboliku dárků i správné pojetí sv. Mikuláše v dnešním světě. Zpívání u jesliček Zpočátku šlo o klasickou jesličkovou poboţnost, tak jak je běţně známá v jiných kostelech. Akce se zařadila mezi nejoblíbenější pro děti tím, ţe původní betlém byl od roku 2004 nahrazen perníkovým betlémem Stanislavy Volavé. Charakter poboţnosti se změnil na koledování u jesliček. V letech 2007 – 2009 bylo zpívání spojeno s vánočním koncertem, kam byli pozváni věřící i nevěřící lidé z okolí. První polovina měla koncertní 49
charakter, kde zpívala Schola sv. Petra a Pavla pod vedením Dagmar Ryšánkové, sólisté Terezie Čertková, Marie a Barbora Ryšánkovy a přizvaní hosté. Druhá část byla koledová, kde zpívaly děti, a na závěr všichni společně nejznámější lidové koledy z kancionálu. Akce nesla název Vánoční koncert se zpíváním u jesliček. Další dva roky se u jesliček zpívaly jen koledy za přítomnosti scholy. Od roku 2011 se akce přestala konat.
Obr. 13: Betlém v říčanském kostele
Křížové cesty V postní době bývají v říčanském kostele pravidelně kaţdý čtvrtek přede mší svatou kříţové cesty, kdy se o čtení jednotlivých zastavení střídavě po týdnu ujímají muţi, ţeny a děti. Z kancionálu se uţívají všechny nápěvy písní kříţových cest, tj. Lide můj, slyš nářek Pána svého; Rozjímej, křesťane; První zastavení a Jeţíši, tichý Beránku, případně se opakuje první sloka písně č. 310 Poděkujme Kristu Pánu. Od Zdeňka Pololáníka se zpívá Kříţová cesta na verše Josefa Hrdličky, před dětskou mší píseň z Hosany 1, Byl jsi tam. Novéna k Duchu svatému Novénu k Duchu svatému zavedl v ostrovačické farnosti P. Bedřich Provazník a koná se pouze v říčanském kostele. Místo klasických varhan se při poboţnosti pouţívaly klávesy a od roku 2010 je vystřídala kytara. Pro věřící lid je však kytarový doprovod méně vhodný, protoţe při doprovodu písní nezní melodická linka, ale pouze harmonie. Při novéně jsou zvlášť vhodné a osvědčené písně ze zpěvníku komunity Emmanuel Modlitba zpěvem a písně z Koinonie. 50
Májové pobožnosti Při májových poboţnostech, které se v říčanském kostele konají mimo sobot kaţdý den po celý měsíc květen, zaznívá téměř pravidelně zpěv lidu za doprovodu varhan. Dříve ojediněle při nedělní poboţnosti účinkovala místní schola. Zpívají se mariánské písně z kancionálu řady 800, poutní písně k Panně Marii, loretánská litanie a dvě verze bavorských litanií. Živý růženec V měsíci květnu a říjnu bývá slouţena bohosluţba za členy Ţivého růţence a jejich rodiny. Při těchto mších zpívá sbor písně s mariánskou tematikou a zaznívají společné písně lidu k Panně Marii z kancionálu řady 800. Hudební rodina Ryšánkova Své působení v oblasti duchovní hudby začala naše rodina v Brně v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie na Křenové ulici v roce 1991 a podle potřeby účinkovala také v mnoha venkovských farnostech. Členové naší rodiny tvořili základ dětského sboru jak v Brně, tak záhy od roku 1993 ve svém novém bydlišti v Říčanech u Brna. Zajišťovali jsme ve sboru hru na nástroje, kromě varhan také hru na housle, violu, kontrabas, kytaru a zobcové flétny. V různém obsazení jsme často slouţili zpěvem i hrou při bohosluţbách v Říčanech a v širokém okolí, zvláště o Vánocích, Velikonocích, poutích a jiných akcích, např. při svátosti biřmování v Jinošově, primici v Náměšti nad Oslavou, svěcení zvonů a oprav kostela v Kralicích nad Oslavou, svěcení varhan v Březníku a jinde. Pořádali jsme koncerty duchovní hudby k různým příleţitostem. I dnes je naše rodina zvána k účinkování při svatbách, pohřbech a příleţitostných akcích. V rámci projektu Českého rozhlasu Moravská rodina jsme natočili v říčanském kostele vánoční koncert pro rozhlasové vysílání a byli jsme přizváni do pořadu Jak na tom jsme, aneb Tady je kaţdá rada dobrá, kde podstatnou část vystoupení tvořily duchovní písně. Hostovali jsme na tradičních vánočních koncertech Vojtěcha Polanského Došli jsme k vám na koledu, kde zazněly především barokní pastorely a vánoční písně. V příloze uvádím dvě ukázky písní: barokní píseň Veselé vánoční hody z vánočního koncertu naší rodiny s hostem Davidem Praţákem v Kralicích nad Oslavou z roku 2011 a druhou píseň Aj, růţe rozvila se z vánočního koncertu Vojtěcha Polanského v Říčanech z roku 2013. Nahrávky písní jsou na přiloţeném CD. 51
Závěr Ve své bakalářské práci jsem se snaţila podat ucelený přehled o historii a duchovní hudbě ve farnosti Ostrovačice v průběhu dějin i současnosti. Záznamy o duchovní hudbě, provozované při bohosluţbách či příleţitostných akcích, se v historických dokumentech téměř nenacházely. Velké mnoţství informací jsem získala díky ústnímu podání varhaníků Zdeňka Pololáníka a Dagmar Ryšánkové, kteří se aktivně zapojili do hudebního dění. Rovněţ moje varhanická sluţba při mších mi pomohla získat o liturgické hudbě poznatky, které jsem vyuţila ve své práci. Duchovní hudba v kostelech je úzce spjata s lidmi, kteří ji provozují. Nejvíce se na ní podílí varhaníci, sbormistři, scholy a sbory, kněţí, ale svou důleţitou funkci má i věřící lid. Skutečnost, jak moc je farnost ţivá, záleţí na knězi i věřících. Nejde však jen o jejich účast při bohosluţbách, ale i jejich aktivním zapojování v ţivotě farnosti. Při provozování duchovní hudby je důleţitá spolupráce varhaníka s knězem. Ostrovačická farnost má tu výhodu, ţe varhaník, Zdeněk Pololáník, vystudoval hru na varhany a je hudebním skladatelem světového formátu. V jeho podání je pro lid radost zpívat. Zpěvnost lidu v kostelech úzce souvisí se vzdělaností a schopnostmi varhaníků. Důleţitá je i osobnost kněze, jehoţ hudební schopnosti a vzdělání jsou pro lid a sbory inspirující. Sama jsem měla moţnost se přesvědčit, jak velký vliv měly osobnosti na můj hudební rozvoj. Bakalářská práce můţe být inspirací a přiblíţením duchovní hudby pro jiné farnosti i vhodným zdrojem informací o duchovním ţivotě ostrovačické farnosti. Uvedený repertoár sborů můţe slouţit uměleckým vedoucím schol a sborů. Z oblasti liturgické hudby mohou čerpat začínající varhaníci, zpěváci a kněţí. V ostrovačické farnosti jsou zpěvy i hudba na dobré úrovni. Nejen ţe věřící rádi a dobře zpívají, ale znají spoustu písní a nápěvů, coţ přispívá k slavnostnějšímu rázu bohosluţeb i k duchovnímu proţitku.
52
Resumé Bakalářská práce byla zaměřena na historii a duchovní hudbu v ostrovačické farnosti, která se skládá ze dvou obcí, Ostrovačic a Říčan. Její součástí je seznámení s historií ostrovačické farnosti a zároveň historie jednotlivých kostelů, varhan a varhaníků, kteří ve farnosti působili. Dále historie, popis, repertoár a vývoj chrámových sborů a schol. U kaţdého kostela je zmapována duchovní hudba, která se uţívá při bohosluţbách, ale také při jiných příleţitostech v kostele. V rámci městyse Ostrovačice je blíţe představena osobnost Zdeňka Pololáníka, významného hudebního skladatele a varhaníka, který se v ostrovačické farnosti aktivně zapojoval do hudebního dění od svého mládí. V práci jsou téţ vymezeny základní pojmy o duchovní hudbě a jejím provozování. Cílem práce bylo zjistit co nejvíce informací o historii a duchovní hudbě ve farnosti Ostrovačice, vliv osobností a prostředí na duchovní hudbu při bohosluţbách a na hudebním dění v kostelech. Bakalářská práce můţe být inspirací a přiblíţením duchovní hudby pro jiné farnosti, uvedený repertoár sborů můţe slouţit sbormistrům a z oblasti liturgické hudby mohou čerpat varhaníci, zpěváci a kněţí.
Summary The bachelor thesis was focused on the history and spiritual music in the Ostrovačice parish which covers two villages, Ostrovačice and Říčany. Part of the thesis is introduction to history of the Ostrovačice parish together with history of each church, organ and organist who acted in the parish. Next, there are the history, description, repertoire and evolution of choirs. The spiritual music used in liturgy and also at other occasions is mapped for each church. The music personality of Zdeněk Pololáník, who is significant composer and who has been actively involved in the music events in the Ostrovačice parish since his youth, is closely introduced within township Ostrovačice. In the present study, fundamental concepts of spiritual music and its practise are defined. The aim of this work was to find maximum information about history and spiritual music in the Ostrovačice parish, the influence of personalities and environment on the spiritual music in liturgy and on the music events in the churches. The bachelor thesis can be inspiration and approach for other parishes, given repertoire can serve to choirmasters, and organists, singers and pastors can draw from the field of spiritual music. 53
Použitá literatura Literatura CIKRLE, Karel a Jiří SEHNAL. Příručka pro varhaníky. Rosice: Gloria, 1999, 195 s. ISBN 80-862-0013-2. ČERTKOVÁ, Terezie. Komorní vokální hudba Zdeňka Pololáníka. Brno, 2010, 45 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. HÁJEK, Tomáš. Ostrovačice během staletí 1048 – 1998. Ostrovačice: Obecní úřad Ostrovačice, 1998, 91 s. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí. 30. vyd. Praha: Katolický týdeník, 2004, 596 s. ISBN 978-808-6615-035. Kancionál: varhanní doprovod. Editor Karel Cikrle, Oldřich Ulmann. Praha: Zvon, 1994, 497 s. ISBN 80-711-3090-7. Kolektiv autorů. 250. výročí posvěcení kostela sv. Petra a Pavla v Říčanech. Říčany, 2013, 34 s. Kolektiv autorů. Hosana 1: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál, 2006, 634 s. ISBN 80-7367-288-X. Kolektiv autorů. Hosana 2: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál, 2006, 672 s. ISBN 80-7178-091-X. Kolektiv autorů. Hosana 3: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál, 2006, 696 s. ISBN 80-7367-090-9. Kolektiv autorů. Říčany 770 let. Říčany: Vojtěch Polanský Říčany, 2007, 173 s.
54
Modlitba zpěvem. Brno: Komunita Emmanuel. 196 s. OLEJNÍK, Josef, Karel CIKRLE a Jiří SEHNAL. Ţaltář: responzoriální ţalmy pro neděle, slavnosti, svátky, památky a mše spojené s určitými obřady. Praha: Zvon, 1995, 299 s. ISBN 80-7113-127-X. Pamětní kniha obce Říčan. 402 s. POLOLÁNÍK, Zdeněk, Karel CIKRLE a Jiří SEHNAL. Zpěvy mezi čteními:responsoriální ţalmy a zpěvy před evangeliem pro neděle, slavnosti a vybrané svátky. Brno: Musica Sacra, 2012, 339 s. ISBN 979-0-706548-00-5. POKORNÝ, Václav Jan. Říčany na Moravě: Kapitoly z jejich dějin. Brno: Gloria Rosice, 2013, 130 s. ISBN 978-80-86760-61-2. RYŠÁNKOVÁ, Barbora. Osobnost Zdeňka Pololáníka a duchovní hudba v liturgii. Brno, 2005, 35 s. Absolventská práce. Konzervatoř Brno. Zpěvy s odpovědí lidu. Praha: Česká liturgická komise, 1984, 411 s. Zpěvy z Taizé. Praha: Kairos, 1990, 80 s. ISBN 80-900-2570-6.
Webové stránky Dějiny farnosti Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . Farnost Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava [online]. Poslední revize 29. 09. 2013 [cit. 2013-1108]. Dostupné z www: . 55
Sacrosanctum Concilium – Konstituce o posvátné liturgii [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné z www: . Seznam farářů Ostrovačice [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . SOBOTKA, Mojmír. Zdeněk Pololáník [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z www: . SOBOTKA, Mojmír. Dílo Zdeňka Pololáníka [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z www: . Socha sv. Jana Nepomuckého [online]. 2001, 2012 [cit. 2013-11-08]. Dostupné z www: . Zdeněk Pololáník [online]. Poslední revize 19. 12. 2013 [cit. 2014-02-17]. Dostupné z www: .
Ústní podání MgA. Zdeněk Pololáník Mgr. Dagmar Ryšánková Ludmila Franzová
56
Přílohy Seznam obrázků Obr. 1: Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava Obr. 2: Původní varhany Obr. 3: Současné varhany Obr. 4: Sbor zpěvaček s Václavem Kadubcem Obr. 5: Zdeněk Pololáník Obr. 6: Zdeněk Pololáník – modlitba Otče náš Obr. 7: Kostel sv. Petra a Pavla Obr. 8: Varhany v Říčanech Obr. 9: Hrací stůl Obr. 10: Schola sv. Petra a Pavla na Setkání v Brně 1998 Obr. 11: Světlušky s Dagmar Ryšánkovou na Setkání v Brně 2001 Obr. 12: Schola sv. Petra a Pavla v Říčanech 2013 Obr. 13: Betlém v říčanském kostele
Seznam příloh Příloha č. 1: Úryvek ze skladby Postludio od Zdeňka Pololáníka Příloha č. 2: Píseň Chvalozpěv Příloha č. 3: Píseň Zůstaňte zde Příloha č. 4: Píseň Pastýři stáda hlídali Příloha č. 5: Píseň Abba, Otče Příloha č. 6: Barokní píseň Veselé vánoční hody Příloha č. 7: Píseň Aj, růţe rozvila se Příloha č. 8: Schola sv. Petra a Pavla v letech 2004 – 2014 Přílohy je moţné si poslechnout na přiloţeném CD.
57
Příloha č. 1: Úryvek ze skladby Postludio od Zdeňka Pololáníka Varhany: Marie Ryšánková
Příloha č. 2: Píseň Chvalozpěv Nahrávka pochází ze Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně z roku 1999. Zpěv: Schola sv. Petra a Pavla Viola: Barbora Ryšánková
Příloha č. 3: Píseň Zůstaňte zde Nahrávka pochází ze Setkání chrámových sborů dětí a mládeţe v Brně z roku 1999. Zpěv: Schola sv. Petra a Pavla Sólový zpěv: Martin Ryšánek Viola: Barbora Ryšánková
Příloha č. 4: Píseň Pastýři stáda hlídali Nahrávka pochází z vánočního koncertu z říčanského kostela v roce 2008. Zpěv: Schola sv. Petra a Pavla
Příloha č. 5: Píseň Abba, Otče Nahrávka pochází z koncertu k poctě sv. Cecílie v Kralicích nad Oslavou z roku 2013. Zpěv: Schola sv. Petra a Pavla
Příloha č. 6: Barokní píseň Veselé vánoční hody Nahrávka pochází z vánočního koncertu rodiny Ryšánkovy s hostem z Kralic z roku 2011. Zpěv: Barbora, Marie, Dorota a Dagmar Ryšánkovy, Terezie Čertková, Antonín Ryšánek, David Praţák.
Příloha č. 7: Píseň Aj, růţe rozvila se Nahrávka pochází z vánočního koncertu Vojtěcha Polanského z Říčan z roku 2013. Zpěv: Terezie Čertková, Dagmar Ryšánková, Barbora Ryšánková
Příloha č. 8: Schola sv. Petra a Pavla v letech 2004 – 2014 První děkanská pouť v roce 2005 s P. Bedřichem Provazníkem.
Benefiční koncert v roce 2008 s P. Ludvíkem Bradáčem.
