MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Rozvojová spolupráce v názorech studentů středních škol Diplomová práce

Brno 2013

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Mgr. Jaroslava Vanišová, DiS.

Bibliografický záznam VANIŠOVÁ, Jaroslava. Rozvojová spolupráce v názorech studentů středních škol. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2013. 138 l., 49 l. příl. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Anotace Tato práce se věnuje mezinárodní rozvojové spolupráci v rámci sociální pedagogiky a multikulturní výchovy. Teoretická část podává přehled témat, která jsou aktuální v současném pojetí rozvojové pomoci, zejm. vzdělání, zdravotní péče, životní prostředí, gender a demokracie. Výzkumná část mapuje prostřednictvím kvalitativního výzkumu názory studentů středních škol na rozvojovou problematiku.

Annotation This diploma thesis deals with the international development assistance in the context of social education and multicultural education. The theoretical part concentrates on important issues of contemporary development assistance, especially education, health care, environmental and gender issues and democracy. The qualitative research surveys the views of upper secondary school students on developmental issues.

Klíčová slova mezinárodní rozvojová pomoc, chudoba, rozvoj, sociální pedagogika, multikulturní výchova, rozvojová témata v RVP, kvalitativní výzkum

Key words international development assistance, poverty, development, social education, multicultural education, development issues in the Framework Educational Programme, qualitative research

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 8.4.2013

Mgr. Jaroslava Vanišová, DiS.

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za vedení této práce, především za přínosné konzultace a její rady a připomínky. Dále patří poděkování všem respondentům za jejich čas a odvahu, se kterou se podělili o své názory na rozvojovou spolupráci.

OBSAH

Úvod

10

1

12

Rozvoj a rozvojová spolupráce jako témata sociální pedagogiky a multikulturní výchovy 1.1

1.2

Pojmy

12

1.1.1

Rozvoj

12

1.1.2

Rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce

13

1.1.3

Sociální pedagogika

15

1.1.4

Multikulturní výchova

16

Místo rozvoje a rozvojové spolupráce v sociální pedagogice a multikulturní výchově

2

4

1.2.1

Nová skupina znevýhodněných

17

1.2.2

Životní prostředí a environmentální témata

18

1.2.3

Rozvíjení lidských schopností

18

Chudé a bohaté země

19

2.1

Chudoba

19

2.2

Chudé země

20

2.3

Vztahy mezi bohatými a chudými zeměmi

22

2.4 3

17

2.3.1

Teorie závislosti

22

2.3.2

Kulturní determinismus

23

Důvody proč usilovat o rozvoj v méně rozvinutých zemích

Vzdělání a lidský kapitál jako součást rozvoje

25 27

3.1

Lidský kapitál

27

3.2

Vzdělání a chudoba

28

3.3

Význam vzdělání pro člověka

28

3.4

Význam vzdělání pro společnost

29

3.5

Pohyb lidského kapitálu

30

3.6

Organizace zabývající se vzděláním v méně rozvinutých zemích

33

Životní prostředí a rozvoj

35

4.1

Environmentální bezpečnost

35

4.2

Zdroje environmentálního ohrožení

36 6

4.2.1

Nedostatek vody

36

4.2.2

Deforestace

37

4.2.3

Degradace půdy a desertifikace

37

4.2.4

Zmenšování vodních ploch

38

4.2.5

Zachování druhové rozmanitosti

39

4.2.6

Poškozování ozonové vrstvy, klimatické změny

4.2.7

5

a zvyšování hladiny moří

39

Lidé ohrožení „rozvojem“, příměstské chudinské čtvrti

41

4.3

Environmentální migrace

42

4.4

Mezinárodní dohody a organizace

43

4.5

České organizace a životní prostředí v rozvojových zemích

44

Genderová otázka a problematika ženských práv v rozvojové spolupráci

45

5.1

Znevýhodnění žen

45

5.2

Přínos žen v reproduktivní oblasti

47

5.3

Přístupy k otázce genderu v rozvojových studiích

47

5.4

Problematika genderu a rozvojové organizace

49

5.4.1

Gender a Rozvojové cíle tisíciletí

5.4.2

Projekty českých rozvojových organizací, které se v rozvojové spolupráci zaměřují na problematiku

49

50

genderu 6

Politika a rozvoj 6.1

7

51

Demokracie, demokratizace, dobré vládnutí 6.1.1

Vztah demokracie a rozvoje

53

6.1.2

Demokracie a demokratizace

54

6.1.3

Dobré vládnutí

54

6.1.4

Demokracie, demokratizace, dobré vládnutí a rozvoj

55

6.2

Koherence politik pro rozvoj

55

6.3

Organizace zabývající se politikou ve vztahu k rozvoji

57

Mezinárodní rozvojová spolupráce na středních školách v českém vzdělávacím systému

8

53

59

7.1

Gymnázia

59

7.2

Střední odborné školy

61

Metodologie a průběh výzkumu

63 7

9

8.1

Struktura rozhovoru

64

8.2

Výzkumný vzorek respondentů

64

Analýza dat 9.1

65

Otevřené kódování 9.1.1

Kategorie 1: Chudoba a nerozvinutost mají mnoho

různých příčin. 9.1.2

77

Kategorie 6: Neziskový sektor pomáhá nezištněji

a účinněji než státní pomoc. 9.1.7

75

Kategorie 5: Rozvojová pomoc státu není nezištná, vždy

počítá s něčím na oplátku. 9.1.6

73

Kategorie 4: Každý jednotlivec i stát se musí snažit

a postarat se sám o sebe. 9.1.5

71

Kategorie 3: Chudoba chudých přináší rizika všem –

chudým, bohatým i státu samotnému. 9.1.4

66

Kategorie 2: Rozvinutý stát funguje po sociální

a ekonomické stránce a je demokratický. 9.1.3

65

83

Kategorie 7: Podpora kvalitního vzdělání, dobrého

zdraví a pracovního uplatnění.

87

9.1.8

Kategorie 8: Rizika při poskytování pomoci.

95

9.1.9

Kategorie 9: Nedostatek informací o potřebách

nerozvinutých zemí a poskytované pomoci. 9.1.10

99

Kategorie 10: Nízká úroveň bydlení způsobuje špatné

zdraví.

101

9.1.11 Kategorie 11: Kultura ostatních, ačkoli ji nechápeme, nás může obohatit.

103

9.1.12 Kategorie 12: Rovnoprávnost žen přijde s postupujícím rozvojem sama… 9.1.13

105

Kategorie 13: Kvalita životního prostředí ovlivňuje

životní úroveň.

108

9.1.14

Kategorie 14: Nevyužitý potenciál zemědělství.

110

9.1.15

Kategorie 15: Zklamání z malého přínosu pomoci.

113

9.2

Axiální kódování

116

9.3

Selektivní kódování

120 8

9.3.1

Mezi radostí a zklamáním

9.3.2

Lidský faktor, byrokracie a kulturní rozdíly – příležitost

i riziko 9.3.3

122

123 Jaká má tedy pomoc být?

125

Závěr

128

Použitá literatura

130

Příloha 1.: Osnova rozhovorů s respondenty

139

Příloha 2.: Přepisy rozhovorů

142

Příloha 3.: Ukázka číslování myšlenek při otevřeném kódování

187

9

ÚVOD

Náš svět se mění. V dnešní době k sobě mají mnohem blíže lidé v různých částech světa, je možné mezi sebou rychle a bez problémů komunikovat díky moderním technologiím a získávat poznatky o životě na jiném konci světa. Otevřely se možnosti cestování a získávání nových poznatků, nových zkušeností s odlišnými kulturami a rozšíření vlastních obzorů. Tyto obohacující skutečnosti jsou však na druhé straně provázeny informacemi o chudobě, konfliktech, zhoršující se kvalitě životního prostředí a těžkých životních podmínkách lidí zejména na jižní polovině zeměkoule – avšak nejen na ní – které k nám pronikají stejnými cestami. Zároveň se k nám dostávají často rozporuplné informace o tom, jak se problematika chudoby řeší, a zároveň prohlubuje, na vyšší politické a ekonomické úrovni. Tak rozmanité jsou současné dopady globalizace. V takovémto globalizovaném, vzájemně propojeném prostředí se setkáváme s množstvím nejrůznějších snah pomoci těm, jejichž životní podmínky se liší od našich a kteří žijí v jiných kulturách. K volbě tématu této práce o rozvojové spolupráci ve školním prostředí mě vedl nejen zájem o odlišné kultury a osobní zkušenost s mentalitou lidí žijících v podmínkách nesrovnatelně chudších než ty, ve kterých žijeme my, ale také množství projektů a nabídek ke spolupráci, které do školního prostředí přicházejí, i akcí zaměřených tímto směrem, na kterých se již žáci podílejí. Tyto projekty často vzbuzují otázky, zda a jak je ta která konkrétní forma pomoci skutečně účinná. Hlavní cíl této práce je uchopit rozvojovou spolupráci v rámci sociální pedagogiky. Tomuto se věnuje první, teoretická část práce, v níž se zabývám tématy, která jsou dnes aktuální v činnosti státních i neziskových organizací zabývajících se rozvojovou problematikou. Patří mezi ně témata chudoby a rozvoje a vztahy mezi bohatšími a chudšími zeměmi, dále problematika lidského kapitálu (zejména vzdělání), životního prostředí, genderu a politiky a jejich vztahu k rozvoji. Obsahuje tedy rámcový přehled tematických okruhů, kterým se současná rozvojová pomoc / spolupráce věnuje. V závěru každé oblasti uvádím také přehled neziskových organizací, které se dané problematice v českém prostředí věnují. Jsou to totiž zpravidla právě neziskové 10

organizace, které usilují o spolupráci s veřejností a obracejí se také do školního prostředí. Není vždy snadné dohledat informace o všech organizacích a jejich projektech. Popisuji proto především projekty organizací sdružených ve FoRSu – Českém fóru pro rozvojovou spolupráci, kde je sdružená většina českých organizací zabývajících se touto problematikou. Projekty organizací, které v tomto sdružení nejsou, a přesto se zde jejich popis objeví, jsou obvykle velmi výrazné, čímž se dostaly do povědomí veřejnosti. Patří mezi ně zejména mezinárodní lidsko-právní organizace. Na teoretickou část navazuje část výzkumná, jejímž hlavním cílem je zmapovat, jak na výše zmíněná rozvojová témata pohlížejí studenti středních škol a jak se o rozvojové spolupráci vyjadřují, zda tato témata považují za důležitá, zda podle nich mají vztah s rozvojem a snižováním chudoby v méně rozvinutých zemích a jestli podpora rozvojových projektů podle nich může být přínosem pro kteroukoli ze zúčastněných stran – pro ty, kterým má zamýšlená pomoc pomoci, i pro ty, kteří chtějí pomoci. Tato část je kvalitativním výzkumným šetřením – analýzou rozhovorů s pěti studenty pomocí paradigmatického modelu podle Strausse – Corbinové, skládajícího se ze tří základních kroků: otevřeného, axiálního a selektivního kódování, které umožňuje roztřídit získané údaje a najít mezi nimi vzájemné souvislosti. Doufám také, že práce bude příspěvkem k multikulturní výchově, která představuje průřezové téma, do nějž se realizace těchto projektů zpravidla zařazuje. Věřím, že tento způsob „setkávání kultur“ prostřednictvím projektů rozvojové spolupráce může přispět k vzájemnému poznání a větší toleranci.

11

1 Rozvoj a rozvojová spolupráce jako témata sociální pedagogiky a multikulturní výchovy

1.1 1.1.1

Pojmy Rozvoj Pojem rozvoj lze chápat různými způsoby. Podle Zíkové „obecně pojem ʹrozvojʹ

označuje určitý proces, v jehož průběhu se předměty či organismy přetvářejí do kompletní, plnohodnotné formy“. Tato biologická metafora se přenesla do sociální sféry, kde byla spojována „s unilineární sociální evolucí kulminující vrcholným stádiem industrialismu“ (2005, s. 51). O různém chápání rozvoje svědčí také různé způsoby, kterými se o něj od skončení druhé světové války usilovalo. Na mezinárodní úrovni se o rozvoji začalo mluvit poté, co americký president Truman ve svém inauguračním projevu v roce 1948 řekl, že je třeba usilovat o rozšíření vědeckého pokroku a industriálního vývoje do nerozvinutých částí světa (Zíková, 2005). Součástí tohoto úsilí o rozvoj byly různé makroekonomické reformy, snaha o rozšíření zdravotní péče, dostupnost vzdělání, lepší úroveň bydlení, snížení zahraničního dluhu méně rozvinutých zemí, boj proti korupci, vytváření sociálního a lidského kapitálu, až po úsilí o celkovou redukci chudoby (Momsen, 2004). Zajímavou definici rozvoje přináší Amartya Sen, podle nějž jsou důležité především lidské schopnosti. „Proces rozšiřování možností lidí, jak žít svůj život. […] na všech úrovních rozvoje je zásadní: možnost žít zdravý a dlouhý život, možnost získávat vědění, možnost přístupu ke zdrojům nutným pro zajištění důstojného života“ (Globální problémy a rozvojová spolupráce, 2008, s. 103). Rozvojový program OSN toto pojetí dále rozpracovává a upřesňuje, že rozvoj se odehrává na následujících úrovních: ekonomická, osobní, potravinová, zdravotní, komunitní, environmentální a politická (Globální problémy a rozvojová spolupráce, 2008).

12

Pro britskou nevládní organizaci Oxfam je v rozvoji důležitý především pojem empowerment (zmocnění), tj. „schopnost lidí určovat si vlastní hodnoty a rozhodovat o podmínkách svého života“ (Globální problémy a rozvojová spolupráce, 2008, s. 103). Za zmínku stojí také tzv. Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals) z roku 2000, které stanoví osm cílů s dílčími úkoly, kterých by společným úsilím bohatších i méně vyspělých zemí mělo být do roku 2015 dosaženo (Globální problémy a rozvojová spolupráce, 2008). Pozoruhodné je na nich především to, že se na nich světoví lídři shodli a zavázali se k jejich dosažení. Patří mezi ně:

1.1.2



vymýtit extrémní chudobu a hlad



dosáhnout univerzálního primárního vzdělání



prosazovat rovnost pohlaví a posilovat postavení žen



snížit dětskou úmrtnost



zlepšit zdraví matek



boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším nemocem



zabezpečit environmentální udržitelnost



vybudovat globální partnerství pro rozvoj.

Rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce Pojmy rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce používám v této práci jako

synonyma. V současné době je korektnější používat pojem rozvojová spolupráce, protože vyjadřuje partnerský přístup zemí, které pomoc poskytují, a zemí, které ji přijímají. Tento přístup nebyl vždy samozřejmostí. Protože zde však píši také o historii této problematiky, je někdy vhodnější použít termín rozvojová pomoc. Rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce jsou způsoby, kterými se bohaté země snaží pomáhat zemím méně rozvinutým k tomu, aby dosáhly rozvoje. Ačkoli se setkáme s mnoha způsoby, jakými je poskytována, a také s různě intenzivní kritikou všech těchto způsobů, všechny přístupy vycházejí z přesvědčení, že chudým zemím je třeba v rozvoji pomáhat (Horký, 2010).

13

V 50. a 60. letech převládal tzv. modernizační přístup, který předpokládal, že rychlá industrializace méně rozvinutých zemí přinese těmto zemím bohatství (měřené hrubým domácím produktem), které automaticky způsobí zvýšení životní úrovně a celkově tyto země přiblíží euro-americkému modelu, který byl považován za vzor, jemuž by se ostatní měli přiblížit. Koncem 60. let bylo zřejmé, že tento ekonomický přístup nestačí (Zíková, 2005). Na přelomu 60. a 70. let se objevilo širší pojetí, které kromě ekonomického hlediska počítalo se sociálním rozměrem. Pozornost se zaměřila na redukci chudoby a nezaměstnanosti a na tzv. základní potřeby v oblasti potravy, zdraví a vzdělání, zemědělského rozvoje apod. V této době se realizovala řada komplexních programů, při kterých se množství rozvíjejících se zemí značně zadlužilo (Zíková, 2005). V 80. letech bylo zřejmé, že ani tyto programy samy okamžité zlepšení v chudých zemích nepřinesly. Naděje se proto opět obrátila k ekonomickému růstu, spojenému se strukturálními transformacemi (tzv. Structural Adjustment Programmes, SAPs). Mezinárodní finanční instituce vyvíjely tlak na chudé státy, aby liberalizovaly svůj trh a omezily výdaje na sociální účely. Jedním z cílů bylo zajistit ekonomickou stabilitu, aby tyto země byly schopné splácet dluhy z předcházejícího období (Zíková, 2005). Nicméně ani toto opatření očekávaný růst nepřineslo. V následujících letech se do středu pozornosti dostalo také životní prostředí, a to v kontextu trvale udržitelného rozvoje. Ten je pojímán jako rozvoj, který umožňuje uspokojovat všechny současné potřeby, aniž by přitom ohrozil možnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby (Zíková, 2005). Tato myšlenka vychází z přesvědčení, že v mnoha zemích je životní prostředí tím základním, co umožňuje rozvoj, a při jeho zničení (např. rozsáhlá deforestace území způsobuje následnou desertifikaci) je nejen znemožněno jeho využití, ale také roste chudoba způsobená migrací apod. Objevilo se proto množství projektů zaměřených na ochranu životního prostředí. Dalším tématem v rozvojové spolupráci je genderová otázka. Je-li chudoba chápána podle výše zmíněné definice jako nedostatek možností lidí rozhodovat o vlastním životě, pak je v mnoha společnostech chudoba žen větší, než chudoba mužů.

14

Nejrůznější projekty proto pomáhají ženám zapojit se aktivně do života společnosti, např. v podnikání. Posledním aktuálním tématem je dobré vládnutí (good governance). Vychází z přesvědčení, že finanční nebo jiná pomoc bohatších států určená na rozvoj může být jakkoli velká, pokud ji však dotyčná země neumí přijmout a využít, rozvoj nepřinese. Schopnosti chudých zemí využít pomoc může být na překážku špatná vláda (diktátorský režim, korupce, atd.), která tvoří součást problému, a nemůže být proto součástí řešení, jak s tím počítaly např. modernizační přístupy, které očekávaly, že o distribuci a využití finanční pomoci se postarají vlády zemí, které pomoc přijímají. Tento přístup také podporuje fungování občanské společnosti, která dává vládě zpětnou vazbu a působí jako „hlídací pes“ demokracie (Zíková, 2005).

1.1.3

Sociální pedagogika Podle Pedagogického slovníku je sociální pedagogika „aplikované odvětví

pedagogiky zabývající se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny mládeže a dospělých“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 203). Z množství dalších definic, které najdeme v odborné literatuře, vybírám ty, které pomohou ozřejmit vztah mezi ní a rozvojem a rozvojovou spoluprací. V publikaci Člověk – prostředí - výchova najdeme široké vymezení sociální pedagogiky, a to jako disciplíny, která „se zaměřuje na roli prostředí ve výchově, a to nejen

v souvislosti

s problémy

rizikových,

potenciálně

deviantně

jednajících,

ohrožených a nějak znevýhodněných skupin, ale v souvislosti s celou populací. […] měla by vytvářet soulad mezi potřebami jedinců a společnosti, tj. přispívat k optimálnímu způsobu života v dané době a v daných společenských podmínkách“ (Kraus, 2008, s. 43). Další definice zmiňují konkrétní společenské změny, na které sociální pedagogika musí reagovat. Podle Lipkowskeho se „sociální pedagogika zabývá výchovou v závislosti na postupující technizaci, rozvoji forem spolužití, kulturních proměn i společensko-právních norem“ (Kraus, 2008, s. 48). Ondrejkovič „vidí úkol

15

sociální pedagogiky právě v reflexi stavu a vývojových tendencí současné společnosti“ (Kraus, 2008, s. 48). Mezi aktuálními úkoly sociální pedagogiky Kraus uvádí „popisovat a analyzovat prostředí (jak společensko-kulturní, tak přírodní), jež člověka obklopuje“ a „reflektovat globální problémy společnosti – generační, etnické, multikulturální, ekologické, problémy technizace ad.“ (Kraus, 2008, s. 49). Dále zdůrazňuje, že sociální pedagogika je neustále se měnící disciplína. A to nejen proto, že je nová a stále se utváří, ale také proto, že stojíme neustále před novými a stále jinými problémy a životními situacemi, které jsou způsobeny společenskými a civilizačními změnami (Kraus, 2008).

1.1.4

Multikulturní výchova V Přehledu pedagogiky ji Průcha definuje jako „proces, jehož prostřednictvím si

jednotlivci mají vytvářet dispozice k pozitivnímu vnímání a hodnocení kulturních systémů odlišných od jejich vlastní kultury a na tomto základě mají regulovat své chování k příslušníkům jiných kultur. […] Jde o snahu začleňovat do školního vzdělávání takové obsahy, z nichž si žáci osvojují vědomosti a postoje o jiných národech a etnikách, o jejich historii, životním způsobu, tradicích atd. Cílem je, aby tyto naučené vědomosti a postoje eliminovaly vznik předsudků vůči příslušníkům jiných etnik a umožňovaly tak bezkonfliktní soužití“ (Průcha, 2000, s. 167-168). S multikulturní výchovou se tedy setkáváme ve školním vyučování, kde je průřezovým tématem, stanoveným RVP, to znamená, že by se měla nějakým způsobem promítat v různých školních vyučovacích předmětech. Multikulturní výchovu lze však chápat mnohem širším způsobem. Kromě školního vyučování se s ní setkáme na nejrůznějších výstavách a festivalech, ale také v publikacích vládních i nevládních organizací, které jsou za tímto účelem vydávány. Školním i mimoškolním aktivitám jsou společné následující cíle: seznámit širokou populaci s charakteristikami jiných kultur, přesvědčit je o nutnosti tolerance a snahy poznávání a respektování jiných kultur než své vlastní (Průcha, 2001). Často bývá spojována s filosoficko-politickým konceptem multikulturalismu. Ten je chápán 16

jako ideál harmonického soužití všech národů, kulturních a etnických skupin, aniž by kulturní odlišnosti způsobovaly konflikty, přičemž žádná kultura nebo rasové, etnické či náboženské skupiny nejsou privilegovány více než ostatní (Průcha, 2001). Ačkoli tento koncept bývá kritizován, je zřejmé, že zvlášť v dnešní době je o vzájemné porozumění, které by umožňovalo klidné soužití, třeba usilovat. Deklarované cíle multikulturní výchovy jsou tedy legitimní i přes možné námitky vůči jejím filosofickým východiskům.

1.2

Místo rozvoje a rozvojové spolupráce v sociální pedagogice

a multikulturní výchově Sociální pedagogika je tedy neustále se měnící věda, která reaguje na společenské a civilizační změny, jejímž úkolem je reflektovat vývojové tendence společnosti i nové globální problémy a snaží se na nové jevy reagovat ve vztahu nejen k rizikové, ohrožené a jinak znevýhodněné mládeži, ale k celé populaci.

1.2.1

Nová skupina znevýhodněných V současné době se díky mohutně rostoucímu a zrychlujícímu se toku informací

umožněnému globalizací dostala do širokého povědomí nová skupina znevýhodněných obyvatel méně rozvinutých států třetího světa. Ačkoli zůstává otázkou odborné diskuse, zda

jejich chudobu způsobil

vědecký a technologický pokrok rozvinutých

industrializovaných států (Budil, 2005) nebo jejich stav, snad podobný tomu, ve kterém se evropská společnost nacházela ve středověku (Collier, 2009), je výchozím stádiem, ve kterém se nacházely všechny státy, než vstoupily do procesu rozvoje (chápaného jako industrializace), je zřejmé, že životní možnosti těchto lidí jsou mnohem omezenější než možnosti obyvatel rozvinutých zemí. S trochou nadsázky lze dokonce náš současný svět přirovnat k jedné velmi špatně spravované rozvojové zemi, kde jsou obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, v přístupu jednotlivých skupin ke vzdělání, zdravotní péči, zdrojům, atd.

17

V tomto ohledu se zaměření sociální pedagogiky a rozvojové pomoci či rozvojové spolupráce částečně shodují. Obě usilují o zlepšení kvality života lidí a jejich životních podmínek: úsilí deklarované v Rozvojových cílech tisíciletí se snaží zmenšit znevýhodnění, které se těchto lidí v mnoha oblastech dotýká, sociální pedagogika zaměřuje na roli, kterou hraje prostředí ve výchově a v rozvoji osobnosti. Částečná je jejich shoda proto, že zatímco rozvojová spolupráce se soustředí na méně rozvinuté části světa, sociální pedagogika, aspoň ve svém širším pojetí, se zaměřuje na celou populaci.

1.2.2

Životní prostředí a environmentální témata Další oblastí, ve které se zaměření rozvojové spolupráce a sociální pedagogiky

překrývají, je životní prostředí. Kraus jmenuje mezi základními úkoly sociální pedagogiky reflexi současných globálních problémů, mezi nimi také ekologických (Kraus, 2008). Sedmým rozvojovým cílem tisíciletí je zabezpečit environmentální udržitelnost, jinými slovy nevyčerpávat a neničit životní prostředí na úkor budoucích generací. Rozvojový program OSN (UNDP) považuje životní prostředí za jednu z úrovní, na kterých se rozvoj odehrává (Globální problémy a rozvojová spolupráce, 2008). V této oblasti mají tedy sociální pedagogika a rozvojová spolupráce stejné cíle.

1.2.3

Rozvíjení lidských schopností Amartya Sen klade v definici rozvoje důraz na lidské schopnosti, rozšiřování

možností lidí, jak žít svůj život. Sociální pedagogika usiluje o soulad mezi potřebami jedince a společnosti. Rozšiřování možností jedince umožňuje naplňování jeho potřeb, což v kontextu zemí třetího světa může přispívat i k zajišťování potřeb společnosti, protože podle některých autorů snižování chudoby úměrně snižuje riziko vzniku ozbrojených konfliktů v dané zemi (Collier, 2009).

18

2

Chudé a bohaté země

Když mluvíme o pomoci chudým zemím, obvykle máme před očima obraz nevzdělaných, podvyživených černoušků, válkou zničených oblastí nebo jiné podobné situace. Kdybychom však měli rozdíl mezi bohatými a chudými zeměmi nějak zformulovat, mnoho lidí by pravděpodobně těžko hledalo slova. Především se domnívám, že je třeba rozlišovat mezi chudobou, která se týká konkrétních lidí, a chudými zeměmi, ve kterých je sice mnoho lidí opravdu chudých, ale sám výraz může být poněkud politicky zkreslený.

2.1

Chudoba Jak zdůrazňuje Rahnema, slovo chudák nebo chudý má v různých jazycích různě

široký význam, případně existují další synonyma, která vyjadřují různé aspekty chudoby. Z toho vyplývá, že i tento pojem může nabývat značně subjektivních rozměrů. Všechny významy však zpravidla mívají jako společný základ nedostatek něčeho, ať již pro život nezbytného, nebo něco, co je znakem něčího postavení. V tomto smyslu tedy může být chudák i bohatý člověk. Navíc chudoba nemusí být nutně chápána jako něco negativního. Na různých místech světa nalezneme chudobu pojímanou jako obohacení, sloužící k získání určitých vyšších hodnot, především z náboženských důvodů (Rahnema, 1992). I tehdy, když chudobu spojíme s hmotnou nouzí, narazíme na problém, co všechno musí člověk mít, aby touto nouzí netrpěl, nebo naopak, co mu musí chybět, abychom mohli říct, že se ho hmotná nouze týká. Pokud je tato hranice stanovena vnější autoritou, jedná se o sociální konstrukt (Krebs, 2007), se kterým se „chudý“ člověk může ztotožnit, což však není nutnou podmínkou. Rahnema k tomu ještě přidává rozměr určitého místa a určitého času. Rozměr místa je obzvlášť významný, porovnáváme-li chudobu v rozvinutých zemích a chudobu ve třetím světě. To, jak daná společnost vnímá chudobu, i to, zda se daný člověk cítí či necítí chudý, se může diametrálně lišit. 19

Rahnema navíc rozlišuje chudobu materiální a chudobu nemateriální. Chudoba nemusí znamenat pouze absenci něčeho materiálního, jako dostatek plnohodnotné stravy, vhodné bydlení, zdraví a přístup ke zdravotní péči, přístup ke vzdělání, apod., ale také nemateriální hodnoty, jako odmítnutí, zanedbávání, opuštěnost, pokoření, nedostatek sebevědomí, apod. (Rahnema, 1992).

2.2

Chudé země Pokud tedy samotný pojem chudoby může být nahlížen z tolika aspektů, pak

definovat „chudé státy“, kde oprávněně můžeme hledat značnou vnitřní diverzitu, bude ještě obtížnější. Existují různá měřítka, podle kterých odborníci posuzují chudobu zemí, která zohledňují různé aspekty: ekonomické, sociální, politické (ideologické), apod. Když se po druhé světové válce objevila myšlenka, že existují státy, kterým je potřeba pomáhat, světové velmoci poskytující pomoc mínily těmito zeměmi především nově vzniklé státy, které do té doby byly jejich koloniemi. Druhá světová válka radikálně změnila pohled na instituci kolonialismu: zatímco před ní bylo naprosto legitimní spravovat kolonie, po jejím skončení se tato myšlenka stávala stále problematičtější (Cabada, 2005). Hlavní důvod, který koloniální velmoci uváděly na ospravedlnění existence koloniálního uspořádání, bylo, že africká a další území jsou příliš nerozvinutá na to, aby byla schopna se spravovat a vládnout si sama. Investice do těchto území byly nesrovnatelně vyšší než v současnosti, jejich cílem však zpravidla nebyl samotný rozvoj, nýbrž urovnání případných sociálních nepokojů nebo modernizace za účelem většího ekonomického využití dané oblasti (Dušková, Weisová, 2005). Měřítkem chudoby (nutnosti poskytovat těmto zemím pomoc) byl tedy v podstatě přetrvávající přístup k těmto zemím jako k „nedospělým“, kterým je třeba pomoci, aby se rozvinuly do stejného stadia industrializace jako státy Evropy nebo USA. Dalším důvodem poskytování pomoci byl boj západních kapitalistických zemí a východního socialistického bloku, který byl velmi silným motivem pro poskytování pomoci. Zrodilo se z něj dokonce označení „třetí svět“, tzn. ani kapitalistický Západ, ani socialistický Východ, ale třetí země, které sice nejsou součástí žádného z těchto bloků, 20

ale potenciálně se mohou k jednomu z nich připojit. Západ tedy poskytoval pomoc, aby tyto země odradil od socialistické cesty, socialistický blok naopak proto, aby je na tuto cestu nalákal (Zíková, 2005). Měřítkem chudoby tedy v tomto případě nebyla samotná chudoba jako taková, nýbrž potenciální připojení se těchto zemí k jednomu ze soupeřících bloků. Jedním z prvních ukazatelů, podle kterých se začala posuzovat chudoba států, byla výše hrubého domácího produktu na počet obyvatel. Recept na vymýcení chudoby bylo zvýšení HDP prostřednictvím rychlé industrializace a zapojení do světového obchodu, budování infrastruktury a

institucionální základny (Zíková, 2005).

Předpokládalo se, že z prostředků získaných tímto způsobem budou mít nepřímým způsobem užitek všichni obyvatelé daného regionu, protože je bude možné investovat do jeho rozvoje. Ukázalo se však, že více než životní úroveň všech obyvatel roste příjmová nerovnost a že nelze počítat s automatickým přerozdělením prostředků tak, aby z nich měli užitek i ti, kteří nejsou přímo zapojeni do nově budovaných průmyslových odvětví (Zíková, 2005). Dalším problémem tohoto ukazatele byla navíc velká porodnost a rychlý přírůstek obyvatelstva, takže i když se podařilo dosáhnout ekonomického růstu, v přepočtu na počet obyvatel nemuselo docházet k výrazným změnám. Ačkoli se HDP, resp. jeho přepočet na počet obyvatel, jako měřítko rozvoje nebo chudoby stále používá, existují i další způsoby měření, zohledňující i mimoekonomické faktory. Patří mezi ně např. index lidského rozvoje (HDI – Human Development Index) nebo index lidské chudoby (HPI – Human Poverty Index). Index lidského rozvoje odráží zdravotní stav obyvatelstva, vzdělání a životní úroveň. Jeho výpočet zahrnuje nejen výši HDP na osobu, ale také očekávanou délku života a délku školní docházky, které lidé zpravidla dosáhnou (Human Development Index, 2011). Index lidské chudoby naopak odráží procento populace s očekávanou délkou života menší než 40 let, míru negramotnosti, podvýživy a nedostatečný přístup ke zdravotní péči a nezávadné vodě. HDI tedy na rozdíl od HDP vypovídá mnohem přesněji o reálné situaci chudoby obyvatel daného státu. Přesto však někteří autoři oprávněně pochybují o tom, zda jedno číslo získané složitým statistickým výpočtem lze považovat za výstižnou charakteristiku bohatství nebo chudoby lidí žijících v konkrétní zemi (Zíková, 2005).

21

2.3

Vztahy mezi bohatými a chudými zeměmi Těžko můžeme určit hranici, podle které by bylo možné stanovit, který stát je

bohatý a který chudý. Stupeň rozvinutosti a bohatství určité země nebo stupeň její nerozvinutosti a chudoby je snáze vyjádřitelný na škále mezi dvěma extrémy a země či regiony se blíží jednomu nebo druhému extrému. Přesto však je zřejmé, že některým zemím se daří a některým ne. Existují dvě základní teorie, které se snaží tuto skutečnost vysvětlit, případně navrhnout řešení, jak by chudé země měly svou situaci překonat. První z nich je tzv. teorie závislosti, která hledá viníka vně, druhou je kulturologická teorie, která vidí překážku rozvoje uvnitř kultury dané země a v jejích hodnotách, které rozvoj nestimulují, někdy dokonce přímo brzdí.

2.3.1

Teorie závislosti Teorii závislosti představil v 50. letech Argentinec Raúl Prebisch. Podle této

teorie některé státy mohou být bohaté jen díky tomu, že jiné jsou chudé. Tyto bohaté země dovážejí z chudých zemí nerostné bohatství, které zpracovávají, a výrobky z dovezených surovin vyvážejí zpět do chudých zemí. Vývoz nezpracovaných surovin chudým zemím nepřináší dostatek prostředků na to, aby zaplatily dovážené výrobky a navíc mohly financovat svůj vlastní rozvoj (Ferraro, 2008). Ferraro uvádí tři základní charakteristiky této teorie. Zaprvé existují dvě skupiny států, z nichž jednu skupinu tvoří státy bohaté, industrializované, neboli tzv. státy centra, ve kterých se rozhoduje o světové ekonomice, a druhou skupinu státy chudé, málo rozvinuté, závislé, tzv. státy periferie, které nemají příležitost do rozhodování o světové ekonomice zasahovat. Druhou charakteristikou je, že ekonomiku těchto závislých států ovlivňují externí tlaky, kterým se tyto státy nemohou bránit. Patří mezi ně nadnárodní korporace, mezinárodní trhy s komoditami, mezinárodní pomoc a další způsoby, jakými bohaté státy prosazují svoje zahraniční zájmy. Zatřetí je charakteristické, že dynamika vztahů mezi bohatými a chudými státy tento stav závislosti v průběhu historie stále prohlubuje (Ferraro, 2008). 22

Prebischův návrh, jak se závislé země mohou z chudoby vymanit, spočíval v tom, že vybudují průmysl, který by produkoval výrobky, které se zatím dovážejí. Suroviny budou dále vyvážet, ale zisky už nevěnují na dovoz hotových výrobků, proto je budou moci využít k rozvoji. Současní představitelé této koncepce dále upozorňují, že rozvíjející se země nemohou napodobovat proces, kterým prošly rozvinuté země, protože tento proces se mohl odehrát v jedinečných historických podmínkách, které již znovu nenastanou. Dále odmítají představu, že bohatství, které přinese modernizace a industrializace, se automaticky přerozdělí tak, aby z něj měli užitek všichni obyvatelé chudých zemí. Nespoléhají pouze na rozvoj měřený v HDP na osobu, ale zabývají se také ukazateli jako očekávaná délka života, gramotnost, dětská úmrtnost, vzdělání apod. Současná kritika teorie závislosti poukazuje na to, že se jedná o historickou revizi marxismu poté, co se nepotvrdily jeho předpovědi o neustále se zhoršujících životních podmínkách dělníků. Teorie závislosti tak představuje snahu zachránit „jádro“ marxistické teorie, tentokrát v mezinárodním kontextu. Státům, které se doporučeními této teorie neřídily, se podařilo vymanit z bludného kruhu chudoby, což je důkazem toho, že zaostalost nerozvinuté země, která se bude řídit doporučeními zemí rozvinutých, nemusí nutně upadat do stále větší chudoby, čili přesně naopak, než předpovídá teorie závislosti. Na vysvětlení, proč je teorie závislosti přitažlivá a proč ve své době měla takový ohlas v akademickém i politickém prostoru, uvádí Budil, že je psychologicky únosnější se ptát „Kdo nám to způsobil?“ než „Co děláme špatně?“ (Budil, 2005).

2.3.2

Kulturní determinismus Opačný přístup představuje kulturní determinismus. Podle zastánců tohoto

směru je pro rozvoj nejdůležitější lidský kapitál, přírodní zdroje hrají jen okrajovou úlohu. Lidský kapitál je v první řadě formován kulturou země, ve které tito lidé žijí. Existují různé kulturní faktory, které vedou k rozvoji a které jsou v různých kulturách zastoupeny různou měrou. Některé státy jsou proto vlastnostmi své kultury disponovány k rozvoji více než jiné. Neúspěch některých států je pak způsoben jejich kulturními predisposicemi, které rozvoji brání nebo ho přímo blokují. Příčiny podle toho přístupu 23

lze hledat tedy pouze uvnitř daného státu, v povaze a postoji jeho obyvatel, které jsou určeny místní kulturou. První myšlenky tohoto přístupu se objevují už u Maxe Webera v jeho díle Protestantská etika a duch kapitalismu a od té doby byly dále rozvíjeny. Podle Harrisona (Budil, 2005) jsou základními charakteristikami kultury, která podporuje rozvoj, radius sociální důvěry, náročnost etického systému, výkon autority a zaměření na práci, inovace, úspory a zisk. Ve společnosti, která mimo nejbližší rodinu postrádá důvěru mezi lidmi, mnohem snadněji dochází k sociální a politické polarizaci a je nutné vytvářet dodatečné kontrolní mechanismy, což zvyšuje veřejné výdaje, které by jinak mohly být investovány do školství, zdravotnictví, infrastruktury či jiným způsobem podporujícím rozvoj. Zaměření na inovace podporuje konkurenceschopnost a zaměření na úspory přináší větší ochotu investovat a např. rozšiřovat podnik, což přinese další zisky a umožní zvětšit úspory. Gordona k tomu dodává, že v kulturách otevřených rozvoji náboženství vysvětluje úspěch, bohatství je chápáno jako odměna, soutěž je vnímána jako positivní prvek v mezilidských vztazích, lidé spoří a připravují se na budoucnost, práce je považována za positivní hodnotu, vzdělání podporuje zvídavost a tvořivost a svět je celkově vnímán jako místo, kde jedinec může dosáhnout úspěchu. K rozvoji dochází zpravidla mnohem méně a pomaleji v kulturách, kde náboženství ospravedlňuje utrpení, bohatství je vnímáno jako zdroj nerovností, soutěž je vnímána jako ohrožení stability, práce se chápe jako nutné zlo, vzdělání slouží k předávání tradice a svět je považován za místo ovládané temnými silami, které jedinec nemůže ovlivnit (Budil, 2005). Cesta, která by pomohla méně rozvinutým státům k rozvoji, závisí podle tohoto přístupu především na nich samotných. Jedním z prostředků, které by jim k tomu mohly pomoci, by bylo úsilí o změnu některých hodnot, ale především využití těch rysů dané kultury, o které se rozvoj může opřít a které ho podpoří (Branco, 2007). Kritika vytýká teorii kulturního determinismu především to, že kulturu považuje za něco neměnného a nepřizpůsobivého. Kulturní charakteristiky určité oblasti, které tento přístup považuje za překážky rozvoje, mohou sice s nedostatečným rozvojem souviset, nikoli ale tak, že jsou prvotní, nýbrž mohou být jeho důsledkem (Branco, 2007). Jako příklad uvádí Branco rodinu s vysokým počtem dětí. Ten může být pro 24

přežití rodiny v nerozvinuté oblasti zásadní, zatímco menší počet dětí, chápaný jako charakteristika umožňující rychlejší rozvoj, může být naopak teprve důsledkem rozvoje (Branco, 2007).

2.4

Důvody proč usilovat o rozvoj v méně rozvinutých zemích V projevech politiků i v informačních materiálech rozvojových agentur

a neziskových organizací najdeme mnoho důvodů, proč usilovat o rozvoj v méně rozvinutých zemích a proč poskytovat rozvojovou pomoc. Uváděné důvody jsou rozmanité a často protichůdné, všichni se však shodnou na tom, že chudým zemím je třeba pomáhat. Michal Kaplan uvádí čtyři velké okruhy důvodů, proč pomáhat chudým zemím. Jsou to důvody morální, bezpečnostní, ekonomické a politické (Kaplan, 2008). Důvody morální jsou altruistické, ostatní kalkulují s tím, jakým způsobem se nám a naší ekonomice poskytnutá pomoc vrátí. Každá instituce, organizace nebo podnik, které se této činnosti věnují, zdůrazňují různé aspekty, celkově se však vzájemně doplňují a všechny motivy v dnešních projektech najdeme. Mezi morální důvody patří především solidarita s těmi, kteří jsou na tom hůře než my a kteří nemají možnost uplatňovat svá práva. Zmiňuje se také, že po druhé světové válce jiné země pomohly válkou zničené Evropě, je proto na místě tuto pomoc „vrátit“, tedy pomoci těm, kteří to potřebují, protože nám také bylo pomoženo, když jsme to potřebovali. Bezpečnostní cíle zahrnují prevenci konfliktů a terorismu, předcházení nelegální migraci a organizovanému zločinu, ale také ochranu před degradací životního prostředí a šíření nemocí, především HIV/AIDS. Některé výzkumy ukázaly, že extrémní chudoba zvyšuje riziko vzniku vnitrostátních ozbrojených konfliktů, radikalizaci obyvatel a vznik terorismu. Úsilí o snížení chudoby má vliv i na prevenci migrace z ekonomických důvodů, protože lidé zpravidla neopouštějí svůj domov, pokud nemají naději, že jim to přinese možnost výrazného zvýšení životní úrovně. Stejně tak úsilí o vymýcení některých nemocí, příp. kontrola nad jejich šířením, pomůže nejen

25

obyvatelům chudých zemí, ale potažmo i zbytku světa, protože se snižuje riziko jejich rozšíření. K ekonomickým důvodům patří podpora stabilní světové ekonomiky, ve které bude naše ekonomika snáze prosperovat, a vytváření potenciálních trhů pro náš export. Při poskytování pomoci se uplatní naše výrobky a technologie a v neposlední řadě se jedná o nezanedbatelný počet pracovních míst, která pomáhají řešit naši nezaměstnanost a získávat zkušenosti mladým lidem, kteří se pak snáz uplatní na trhu práce. Politické cíle sledují lepší diplomatické vztahy s partnerskými zeměmi, větší prestiž a vliv na mezinárodní scéně, případně šíření našich hodnot a kultury.

26

3

Vzdělání a lidský kapitál jako součást rozvoje

Vzdělání má v lidské společnosti nezastupitelné místo. Dříve se základní poznatky nutné k životu předávaly z generace na generaci, později k předávání vzdělání vznikly specializované instituce – školy. Pro život v současném světě je stále důležitější vzdělání získané formou školní docházky, a to jak základního, tak dnes i vyššího stupně. Provádějí se nejrůznější výzkumy, které zkoumají vliv vzdělání na rodinný život a zdraví, příjem, postoje a hodnoty, ekonomický růst, apod.

3.1

Lidský kapitál O lidském kapitálu se začalo uvažovat poté, co zvýšení produkce a ekonomický

růst nebylo možné vysvětlit pouze materiálními vstupy a zlepšenými pracovními podmínkami. Začalo se uvažovat o určité lidské kvalitě, která k těmto vstupům přidává ještě něco navíc, tedy vedle materiálního kapitálu se mluví o tzv. lidském kapitálu. Ačkoli se často o lidském kapitálu mluví v tom smyslu, jak by bylo možné do něj více investovat, aby mohl být lépe využit, tuto lidskou kvalitu nelze omezovat pouze na ekonomickou hodnotu, která přináší ekonomický růst. Podle Beckera k rozvoji lidského kapitálu přispívá široká škála aktivit, od školního vzdělání a kurzu práce na počítači přes náklady na zdravotní péči nebo přednášky o dochvilnosti a čestnosti. Tyto investice podle něj zlepšují zdraví, zvyšují výdělek nebo dávají schopnost ocenit literární dílo (Becker, 1993). Ačkoli nelze žádnou jeho složku oddělit od ostatních bez značného zjednodušení, z praktických důvodů se v odborné literatuře často odděluje „kulturní“ a „ekonomická“ složka lidského kapitálu. Ekonomická složka je ta, kterou lze zohlednit ve výpočtech ekonomického růstu. Lidský kapitál zahrnuje vrozené složky osobnosti, to, co člověk získá výchovou, i dosažené vzdělání. Často se zdůrazňuje význam vzdělání. Je tomu tak proto, že ve srovnání s ostatními složkami je lze relativně snadno získat a zároveň se dá nejjednodušeji měřit jak množství let školní docházky, absolvované kurzy, apod., tak množství investic do těchto aktivit. 27

3.2

Vzdělání a chudoba Vzdělání je jednou z podmínek pro vymanění se z chudoby. Díky vyšším

příjmům v rodině mohou rodiče investovat do vzdělání svých dětí nejen tím, že mohou uhradit všechny náklady spojené se školní docházkou, jako školné, pomůcky a uniformu, ale také se doma objedou bez jejich pomoci v době, kdy se děti účastní vyučování. V případě, že rodina nemá dostatek prostředků, aby umožnila získat vzdělání všem dětem, chodí do školy zpravidla chlapci. Vedle potřeby pomoci dívek v domácnosti bývá často uváděno jako důvod, že je cesta do školy dlouhá a nebezpečná. Mezi další důvody samozřejmě patří také kulturní a náboženské faktory, které dívkám přisuzují roli manželky, která se věnuje domácnosti a péči o děti, a vzdělání proto není pro ni nutné (Haddad, 1990). Existují výzkumy, které dokládají, že v rodině, ve které dospělí členové postrádají vzdělání, je mnohem obtížnější pro děti vzdělání získat. Překážkou může být nejen nedůvěra ke vzdělání, ale i potřeba práce dětí k tomu, aby se rodina uživila. Investice do vzdělání je tak velmi obtížná a děti tak mohou získat nižší vzdělání, než by odpovídalo jejich zájmu a schopnostem (Barham, Boadway et al., 1995). Vzdělání samo o sobě samozřejmě chudobu neodstraní, je pouze podmínkou jejího snížení v tom smyslu, že umožní vyšší příjem, ať už vyšší produkcí nebo prostřednictvím lépe placené práce. Záleží proto na tom, zda jsou k disposici odpovídající pracovní místa a zda vzdělávací politika a další opatření na sebe navazují (Haddad, 1990).

3.3

Význam vzdělání pro člověka Nabyté vzdělání má význam jak pro člověka samotného a jeho blízké, tak pro

celou společnost, a to nejen z ekonomického hlediska. Pokud je možnost získávat vědění jednou ze složek rozvoje, pak už samotný proces vzdělávání je rozvojem, protože umožňuje člověku lépe pečovat o své zdraví, usnadňuje mu přístup ke zdrojům, které potřebuje k seberealizaci, takže může rozhodovat o podmínkách svého života (Weisová, Romancov, 2005). 28

V péči o zdraví má vzdělání velký vliv na šíření HIV/AIDS, protože lidé s alespoň základním vzděláním jsou jednak schopnější předcházet nákaze, jednak ochotnější v případě onemocnění podstoupit léčbu. Vzdělání má také vliv na lepší zdraví žen v době těhotenství a kojení (Weisová, Romancov, 2005) a na péči o zdraví dětí. U dětí těchto žen je nižší kojenecká a dětská úmrtnost a děti méně často trpí podvýživou (Haddad, 1990). Nezanedbatelným přínosem formálního vzdělání jsou také určité osobnostní rysy, které člověk během vzdělání získá, jako vytrvalost, ukázněnost, apod. (Becker, 1993).

3.4

Význam vzdělání pro společnost Pro společnost jsou vzdělaní lidé přínosem kromě jiného také v ekonomickém

směru. Existuje přímá úměra mezi ekonomickým růstem a vzdělaností obyvatel (Haddad, 1990) a různé výzkumy také potvrzují, že se stoupajícím počtem let absolvované školní docházky stoupá produkce práce v zemědělské oblasti i v průmyslu. Lidé s vyšším dosaženým vzděláním pak mají přístup k lépe placeným pracovním místům (Haddad, 1990). Existují výzkumy zaměřené na ekonomickou stránku vzdělání, které se zabývaly návratností investic do vzdělání, a to jak investic jednotlivce na dosažení vzdělání, tak na přínos, který společnost bude mít z investic do školství. Ukázalo se, že jedinec má ze získaného vzdělání ještě větší prospěch než společnost, a to především v méně rozvinutých zemích, v bohatších je tento poměr spíše vyrovnaný. Dále se ukázalo, že v méně rozvinutých zemích se nejvíce vyplatí investice do základního vzdělání, zatímco s postupující industrializací jsou důležitější investice do vyšších stupňů vzdělání. V rozvinutých industrializovaných zemích s potřebou vysoce kvalifikované pracovní síly jsou pak nejdůležitější investice do vysokého školství (Haddad, 1990). Někteří autoři se však domnívají, že i v zemích, které chtějí nastartovat industrializaci, je pouhé základní vzdělání naprosto nedostatečné, a že je nutné se 29

zaměřit na vzdělávání dospělých a na kurzy a obory umožňující vyučení, které přinesou možnost okamžitého pracovního uplatnění. Navíc ani v industrializujících se zemích by se neměl podcenit rozvoj vyšších stupňů školství, protože toto vzdělání je klíčové pro to, aby se mohly postavit jako konkurence ostatním industrializovaným zemím (Weisová, Romancov, 2005).

3.5

Pohyb lidského kapitálu Nabyté vzdělání není vždy uplatněno pouze v ekonomice na území státu, odkud

lidé pocházejí. Ve stále vzrůstající míře dochází k pracovní migraci kvalifikovaných i nekvalifikovaných lidí. Kvalifikovaní pracovníci se stěhují za prací, protože hledají pro své schopnosti co nejlepší uplatnění, což v místě původu nebývá vždy možné, méně kvalifikovaní odcházejí z místa, kde z různých důvodů vzdělání nemohli získat. Společné jim je to, že směřují ze států či oblastí méně rozvinutých do vyspělých (Stojanov, Srielkowski, Drbohlav, 2011). Neplatí však vždy, že by tito lidé svou zemi opustili definitivně. Někteří migranti odcházejí za prací do zahraničí dočasně a po uplynutí stanovené doby se vracejí, u jiných dochází k cyklické migraci, kdy sice pracují mimo místo svého bydliště, pravidelně se však vracejí domů. V souvislosti s pracovní migrací se setkáváme s obavami, že tato migrace má negativní dopad jak na ekonomiku cílových zemí, tak zemí původu migrantů. Co se týká rozvinutých cílových zemí, ekonomické propočty zpravidla ukazují, že i nekvalifikovaní zahraniční pracovníci jsou pro ekonomiku těchto zemí přínosem (Stojanov, Srielkowski, Drbohlav, 2011). Obavy z nich jsou tedy spíše politické téma, nepodložené skutečností. Druhá obava se týká méně rozvinutých a chudších zemí, které odchodem svých obyvatel do zahraničí, obzvlášť těch s vysokou kvalifikací, přicházejí o cennou pracovní sílu (tzv. brain drain, neboli „odliv mozků“). Je pravda, že odchodem těchto lidí jejich země přicházejí o značný potenciál, který by mohl být zdrojem rozvoje, mnoho výzkumů však ukazuje, že i pracovní migrace může mít pro rozvoj velký potenciál, především tím, že do země původu zasílají prostředky ve formě remitencí a po návratu mohou nabyté zkušenosti využít doma (Stojanov, Srielkowski, Drbohlav, 2011). 30

V samotných rozvojových zemích je toto téma vnímáno různě a zahraniční pracovní migrace nemusí být všude nahlížena negativně. Některé státy zvolily podporu pracovní migrace jako vlastní rozvojovou strategii, buď vysíláním nekvalifikované pracovní síly, nebo školeného středního zdravotního personálu. Jako příklad můžeme jmenovat Filipíny, které školí zdravotní sestry pro práci v USA podle amerických standardů a pomáhají jim zprostředkovat práci (Schroth, Stojanov, 2011). Tyto země spoléhají na okamžitý příliv remitencí, který považují za větší přínos než dlouhodobou investici do odborného vzdělávání. Jinde však odchod kvalifikovaných odborníků může znamenat vážný problém, zvláště v malých zemích, protože ty pak chybějící pracovníky nemají kým nahradit. Navíc v případě bezplatného vzdělání přicházejí o investice, které do vzdělání těchto lidí vložily. Cílové země zpravidla na stížnosti těchto zemí neberou příliš ohled s poukazem na to, že lidé se za prací stěhují dobrovolně, protože v zemi původu nenašli odpovídající zaměstnání (Schroth, Stojanov, 2011). Jedním z významných ekonomických přínosů pracovní migrace je příliv remitencí. Jedná se o prostředky, které lidé pracující v zahraničí posílají do země svého původu, buď ve formě financí, nebo v naturáliích. V nejchudších zemích tyto prostředky představují významné procento HDP. Remitence přitahují pozornost odborníků z několika důvodů. Jejich objem se neustále zvyšuje, představují proto pro země, do kterých směřují, stabilní zdroj příjmu. Při ekonomických krizích sice mírně poklesnou, ve srovnání s výkyvem ve světové ekonomice je však tento pokles výrazně menší. Dále jsou remitence důležitým příspěvkem ke snižování chudoby impulsem k ekonomickému rozvoji. Spotřebovávání těchto prostředků v zemi původu migrantů stimuluje domácí produkci a služby. Existuje sice riziko, že příjmy z vlastní činnosti členů rodiny přijímající remitence budou ve srovnání s remitencemi tak malé, že se rodině tato činnost nevyplatí, výzkumy však ukazují, že remitence přesto ekonomický růst spíše podporují, než že by ho tlumily. Druhým rizikem remitencí je, že se na nich celá ekonomika může stát závislá. To je problematické zejména v době ekonomických krizí, kdy se i menší pokles remitencí odrazí na životní úrovni obyvatel. Přesto však podle výzkumů remitence přispívají ke snižování chudoby a podpoře rozvoje (Adams, Page, 2005). Druhou významnou oblastí, ve které se projevuje pozitivní efekt pracovní migrace, je tzv. brain gain, čili získání zkušené kvalifikované pracovní síly poté, co se 31

migranti vrátí do země původu. Jak již bylo zmíněno výše, samotné vzdělání, kvalifikace nebo pracovní zkušenosti k snížení chudoby nestačí, důležitá je především dostupnost pracovních míst, kam se mohou vracející se lidé integrovat. Přístup jednotlivých států se v tomto ohledu liší, v mnoha případech je problematická zejména reintegrace lidí středního věku, kteří v zahraničí zastávali méně kvalifikované pracovní pozice (Schroth, Stojanov, 2011). Naopak lidé s vysokou kvalifikací, např. v oboru informačních technologií, bývají pro ekonomiku a rozvoj své země přínosem. Někteří odborníci se domnívají, že významným impulsem pro rozvoj může být cirkulární migrace. V tomto případě „se jedná o migraci obyvatel, kteří […] se dočasně vrátili do země svého původu, případně se vracejí cyklicky. Zásadní je, že migranti nejsou pouze pasivními účastníky migračního procesu, ale naopak jakýmisi aktivními agenty své vlastní mobility“ (Schroth, Stojanov, 2011, s. 80). U tohoto typu migrace zpravidla přetrvává silnější vazba k zemi původu, kde často zůstávají nejbližší příbuzní, a silná motivace posílat domů remitence. V některých případech je tato migrace součástí diversifikační strategie obyvatel chudších zemí, kdy např. v zemi původu vlastní půdu, kterou obdělávají, a v době, kdy není třeba se úrodě tolik věnovat, nechávají se najmout jako placení zaměstnanci v zahraničí (Stojanov, Srielkowski, Drbohlav, 2011). Když se tito lidé vracejí domů nastálo nebo dočasně, což bývá tím častěji, čím blíž je místo, kde migrant pracuje, předávají své zkušenosti (Schroth, Stojanov, 2011). Osobním přínosem pro tento typ migrantů je možnost získat výhody obou míst, tedy vyšší plat i možnost ho utratit v zemi, kde je levněji (Schroth, Stojanov, 2011). Tyto výhody jsou však na druhé straně vyvažovány i určitými negativy a to především sociálními, protože tito lidé trpí dlouhým odloučením od rodiny, a zejména v případě neregulérní migrace jim hrozí nerovné zacházení ze strany zaměstnavatelů, zvýšená zdravotní rizika během cesty, apod. (Brázová, 2011). I neregulérní migrace, pokud se nejedná o obchod s lidmi, však bývá pro pracovní migranty z ekonomického hlediska přínosná a pro cílové země také spíše převládají pozitiva nad negativy. Podle těchto údajů se tedy zdá, že by určitá forma podpory cirkulární migrace mohla být jednou z rozvojových strategií vyspělých i rozvíjejících se zemí a že by z ní všechny zúčastněné strany měly prospěch, alespoň v ekonomickém smyslu. Negativní aspekty této migrace by bylo možné do určité míry omezit vhodnými opatřeními.

32

3.6

Organizace zabývající se vzděláním v méně rozvinutých zemích České organizace, věnující se podpoře vzdělávání v méně rozvinutých zemích,

nejčastěji zaměřují svou činnost na přímou podporu škol v těchto zemích. Kromě toho však najdeme také organizace, umožňující studium zahraničních studentů v České republice, např. v akreditovaných anglických studijních programech, nebo organizace vysílající dobrovolníky do zahraničních partnerských organizací, které se věnují výchově a vzdělávání. S činností těchto organizací je také v povědomí veřejnosti spojen pojem „adopce na dálku“ nebo „adopce“ – jeden ze způsobů, kterým tyto organizace získávají finanční prostředky. Nejčastěji se setkáme s přímou podporou vzdělávacích institucí v méně rozvinutých zemích, a to buď formou materiální podpory, jako je stavba a provoz škol, příp. stacionářů, sirotčinců, apod., nebo formou odborné pomoci, vzděláváním učitelů, podporou zavádění nových vyučovacích metod. Mezi neznámější projekty v této oblasti patří projekt Člověka v tísni Postavme školu v Africe, zaměřený na rozšiřování a podporu školství v Etiopii (Postavme školu v Africe, 2011), a projekt Charity ČR (resp. arcidiecézních a diecézních charit) Adopce na dálku, podporující nejen školní docházku dětí, ale také celkově jejich místní komunity (Adopce na dálku, 2012). Vedle těchto známých projektů se podobným aktivitám věnují i další organizace, např. skupina menších organizací hlásících se k humanistickému hnutí – Dialog, Narovinu a Vysokoškolští humanisté. Všechny tři podporují humanistické školy v Africe, zejména v Keni, Guineji a Beninu (srov. Projekty v Guineji, 2010, Projekty v oblasti vzdělávání, 2012, Ostrov Naděje – Rusinga Island, 2012). V centru pozornosti rozvojových organizací není jen základní vzdělání, ale také učňovské a rekvalifikační kurzy, které umožní absolventům najít lépe placenou práci (srov. Sektor vzdělání, 2006, Projekty na podporu dívek a žen, 2011). Některé české univerzity nabízejí studentům z méně rozvinutých zemí akreditované studijní programy v angličtině, umožňující jim získat vysokoškolské vzdělání, které mohou uplatnit v zemích svého původu. Zájemci o toto studium mohou získat vládní stipendium (Government Scholarships – Developing Countries, 2012).

33

Programy „adopce“, které některé projekty využívají, jsou pouze prostředkem k získávání prostředků na činnost těchto organizací, tedy obracejí se k dárcovské veřejnosti. Způsobem, kterým prezentují realitu rozvojových zemí, se však z oblasti vzdělávání zcela nevymykají, protože plní osvětovou funkci v domácích kruzích. Šíří nejen informace o situaci vzdělávání v zemích, kam pomoc směřuje, ale také o rozvojové problematice obecně (srov. Adopce na dálku, 2012, Staňte se patronem/patronkou školáka/školačky v Africe, 2011). Posledním okruhem aktivit směřujících k podpoře vzdělání je dobrovolnictví. Z organizací sdružených ve FoRS je to především INEX – Sdružení dobrovolných aktivit, které vysílá velké množství dobrovolníků do nejrůznějších projektů, mezi nimi také zaměřených na vzdělávání, a dále Salesiánská asociace Dona Boska, která vysílá dobrovolníky do zařízení zaměřených na výchovu a vzdělávání (Představení FoRS a jeho členů, 2009). Ačkoli přínos práce dobrovolníků, zejména těch, kteří nemají příslušnou kvalifikaci a svou misi někdy pojímají jako cestu za dobrodružstvím, může být v některých ohledech diskutabilní, jejich zkušenost po návratu lze dobře využít k osvětě, propagaci projektů a získání nových dárců.

34

4

Životní prostředí a rozvoj

Životní prostředí je s rozvojem úzce spojeno. V méně rozvinutých zemích velká část obyvatelstva získává obživu obděláváním půdy, a pokud je životní prostředí narušené, zmenšuje se úroda, příp. se půda stává neobdělávatelnou. V důsledku toho se pak zvětšuje procento lidí žijících v chudobě. Zhoršení stavu životního prostředí se však nedotýká pouze lidí, kteří žijí na venkově. Obyvatelé měst jsou postiženi znečištěním ovzduší a vody, což má negativní vliv na jejich zdraví.

4.1

Environmentální bezpečnost V poslední době se často mluví o životním prostředí a rozvoji v kontextu tzv.

environmentální bezpečnosti. Obtížně může docházet k rozvoji v oblasti, kde se její obyvatelé necítí bezpečně a nevědí, zda tam budou žít i v blízké či vzdálenější budoucnosti. Podle Khola se pro zajištění environmentální bezpečnosti „pozornost zaměřuje na environmentální hrozby globálního, regionálního nebo národního rozměru, které mohou ovlivnit existenci, suverenitu státu nebo základní charakter společnosti, její hodnoty, způsob života a možnost všestranného rozvoje občanů. Konkrétní environmentální hrozby mohou zahrnovat např. rychlé změny globálního klimatu spojené se skleníkovým efektem a oslabováním ozonosféry, dezertifikaci, ztrátu biodiverzity, znečištění vody a vzduchu překračující hranice států, havárie vyvolané člověkem (Černobyl, zapálení kuvajtských ropných vrtů ustupující iráckou armádou) a živelné pohromy“ (Khol, 2002, s. 22). V případě těchto změn může docházet k rozsáhlé migraci obyvatelstva do sousedních regionů za účelem zajištění obživy, mezinárodnímu nebo etnickému napětí, v extrémních případech i k ozbrojeným konfliktům. Nemusí se však vždy jednat o náhlé změny. V některých oblastech dochází k postupné degradaci životního prostředí, vysychání jezer nebo vyčerpávání zdrojů. Pokud se situace životního prostředí zhorší natolik, že její obyvatelstvo již není schopno na daném místě čerpat dostatečné zdroje obživy, může dojít ke stejným následkům, jako v případě náhlé a rychlé změny (Stojanov, nedatováno). Jako příklady jmenuje Stojanov následující environmentální změny: 35

 vyčerpání a znečištění zásob čisté vody,  snižování stavu ryb v mořích,  snižování a ztráta biodiverzity, degradace půdy a pastvin,  potravinové a zdravotní zabezpečení,  ztráta stratosférického ozónu,  znečištění ovzduší (především ve městech),  globální oteplování a klimatické změny (oscilace),  nedostatek dalších přírodních zdrojů surovin a energie (Stojanov, nedatováno).

4.2 4.2.1

Zdroje environmentálního ohrožení Nedostatek vody Jedním z nejzávažnějších problémů, které v celosvětovém měřítku zabraňují

rozvoji, je nedostatečný přístup k pitné vodě. Ačkoli se situace poněkud zlepšila, přístup k pitné vodě zatím stále postrádá asi 780 milionů lidí (Progress on Drinking Water and Sanitation, 2012). Nedostatek pitné vody má přímý vliv na zdraví, dětskou úmrtnost, protože se zhoršuje kvalita potravy a omezuje přístup k základní hygieně. Dále je obtížnější bojovat proti chudobě, ztěžuje se úsilí o rozšíření školní docházky a dosažení rovnoprávnosti žen. Pokud není dostupný zdroj pitné vody v místě bydliště, jsou to vždy ženy nebo děti, které musejí vodu ze vzdálenějšího zdroje donést a nemohou proto trávit příslušný čas ve škole. Tím se uzavírá začarovaný kruh chudoby, protože škola bývá často jedním z mála míst, kde lze získat informace o hygieně (Stojanov, 2005). Nedostatek vody způsobuje problémy také pro celý region. Trpí tím především zemědělství, protože chybí voda na zavlažování a jako důsledek musí chudé země dovážet základní potraviny, protože nemají dostatek finančních zdrojů na výstavbu zavlažovacího zařízení, které by jim umožnilo efektivněji využívat jejich omezené zdroje vody (Stojanov, 2005). Dostatek pitné vody, přístup k ní i efektivní využívání vodních zdrojů, které jsou v zemi k disposici, je proto základní podmínkou rozvoje a boje proti chudobě jejích obyvatel.

36

4.2.2

Deforestace Deforestace, odlesňování velkých ploch především v tropických oblastech, nejen

sama přispívá v některých směrech k růstu chudoby, ale také přináší další problémy, které ji dále prohlubují. Ke kácení dochází z mnoha důvodů. Asi z 10 – 20% vykácené plochy se dřevo těží pro komerční účely, zbytek místní lidé použijí jako dřevo na topení a největší rozsah vykáceného území se dále používá pro zemědělské účely. Kvalita odlesněné půdy však není velká a rychle podléhá erozi, takže ji lze využívat jen v řádu několika let, poté se rychle promění v poušť. Mezi problémy, které odlesňování způsobuje, patří ztráta druhové rozmanitosti, růst CO2 v atmosféře a výrazný pokles srážek ve vykácené oblasti. Tyto změny mají vliv na celé lidstvo. Pro místní etnické skupiny, které žijí v pralese a získávají z něj obživu, pak vykácení znamená ztrátu zdrojů potravy a dřeva na stavbu obydlí. Celkově mají tropické deštné pralesy velký vliv jako ochrana proti erozi, velkým klimatickým výkyvům a poklesu srážek (Stojanov, 2005).

4.2.3

Degradace půdy a desertifikace Úrodná půda je vedle vody základní podmínkou života, protože poskytuje lidem

obživu. S rostoucím počtem lidstva a postupující desertifikací se zmenšuje velikost půdy na člověka, kterou může obdělávat a získávat z ní obživu. Lidé se proto snaží vypěstovat co nejvíc na co nejmenším území, což vede k vyčerpávání půdy, snižování její kvality a postupně k jejímu úplnému znehodnocení. K desertifikaci jsou náchylnější oblasti s nižší mírou srážek, k degradaci půdy však dochází i jinde. Dále je k desertifikaci nejnáchylnější území Afriky, kde je jí ovlivněno přibližně 45% území a odhaduje se, že by tento kontinent mohl v nadcházejícím desetiletí přijít o dvě třetiny orné půdy, pokud by tento trend pokračoval (Land and Soil, 2011). V posledních letech sice dochází k určitému zlepšení a zavádění technologií umožňujících půdu využívat šetrněji a získat přitom větší úrodu, stále však proces degradace půdy a desertifikace přinášejí problémy nejen na lokální a regionální, ale i na 37

mezinárodní úrovni. Nedostatek zemědělské půdy přináší boje o území, které se dá k těmto účelům využít, klimatické výkyvy jako dlouhotrvající sucha nebo vydatné deště a povodně výrazně snižují úrodu a způsobují hladomory. Při definitivním znehodnocení půdy dochází k migraci obyvatel do měst, kde doufají, že bude snazší přežít (Drylands Soil, nedatováno). Může však dojít k rozsáhlejší migraci do jiného regionu, která může způsobit politické napětí a konflikty (Stojanov, 2005).

4.2.4

Zmenšování vodních ploch Dalším vážným problémem posledních desetiletí, který zanechává celé oblasti

v chudobě, je vysychání jezer. Nejčastěji jmenovanými příklady bývají Aralské moře a jezero Čad, problém se však týká mnoha dalších oblastí v Číně, jihovýchodní Asii i na dalších místech světa (Larsen, 2005). Zmenšování, v některých případech i úplné vyschnutí, jezer je dáno vzrůstající spotřebou vody v zemědělství i v průmyslu. Aralské moře vyschlo ze čtyř pětin poté, co z řek, které ho napájely, byla voda odváděna zavlažovacími systémy na bavlníková pole na původně nehostinných územích. Nedostatek přitékající vody se projevil tím, že pobřežní voda ustoupila a zanechala za sebou zasolenou půdu, nevhodnou k jakémukoli zemědělskému využití, velmi rychle vymizely obrovské zásoby ryb a zhroutil se rybářský průmysl, kterým se do té doby živila většina obyvatelstva. Kromě zasolení byla půda tam, kde jezero ustoupilo, znečištěna velkým množstvím chemikálií (Larsen, 2005). Vítr tak roznáší nejen velké množství prachu, který sám o sobě pro obydlené oblasti představuje problém, ale také tyto chemikálie, které zvyšují riziko některých vážných onemocnění (Polakovic, 2012). Situace v okolí jezera Čad je podobná. Ústup břehů jezer a s ním spojená ztráta možností obživy zanechává místní obyvatele v chudobě. V mnoha případech jim nezbývá jiná možnost, než odejít jinam, což však vždycky vyvolává napětí a konflikt v oblastech, kam se tito lidé přestěhují (Stojanov, 2005).

38

4.2.5

Zachování druhové rozmanitosti Zachování druhové rozmanitosti je jedním z kritérií udržitelného rozvoje. Na její

podporu se zakládají na různých částech světa chráněné oblasti, v nichž se má zabránit vymírání ohrožených druhů rostlin a živočichů. Dále bylo na ochranu ohrožených druhů rostlin vytvořeno několik semenných bank, kde se semena skladují tak, aby se zabránilo jejich znehodnocení. Z nich také čerpají společnosti zabývající se šlechtěním nových druhů, které pak ale své produkty nabízejí za vysoké ceny, což omezuje možnost méně rozvinutých zemí z tohoto zdroje čerpat (Stojanov, 2005). Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) je jedním ze zdrojů ohrožení živočišných druhů pytláctví, a to zejména v oblastech, kde lidé z důvodů konfliktů ztratili možnost přirozených způsobů obživy. Kromě vlastní spotřeby loví pytláci divoká zvířata také na prodej, protože ve městech roste spotřeba masa a stoupá poptávka po něm (The Bushmeat Crisis in Africa, 2004). Druhová rozmanitost rostlin a živočichů je důležitá pro jejich odolnost. Oblast s větší druhovou variabilitou je celkově odolnější vůči vnějšímu ohrožení různými škůdci, protože jednak je v ní zamezeno jejich rychlému šíření, ale také v případě zničení jednoho druhu přežijí jiné, daná oblast tedy není zničená celá. Možnost volného křížení mezi různými druhy také umožňuje větší odolnost vůči ohrožení a snižuje riziko vyhynutí.

4.2.6

Poškozování ozonové vrstvy, klimatické změny a zvyšování hladiny

moří V minulosti byla poškozena některými škodlivými látkami ozonová vrstva, která chrání atmosféru před ultrafialovým zářením, škodlivým životu a zdraví. V roce 1986 se rozvinuté státy v Montrealském protokolu zavázaly, že přestanou používat látky rozkládající ozon nejpozději do roku 2005, a ostatní státy, že dosáhnou téhož s několikaletým odkladem. Díky tomu dochází k postupnému omezování či úplnému zákazu používání látek poškozující ozon. V Evropské unii platí ještě přísnější pravidla, než je stanoveno v Montrealském protokolu, a s těmito látkami se lze setkat již jen 39

výjimečně, zpravidla v případech, kde za ně zatím nebyla nalezena náhrada (Borská, 2012). Jsme však svědky sporů, zda existuje či neexistuje globální oteplování a zda, v případě, že existuje, je způsobeno člověkem. Bez ohledu na to, zda člověk k němu přispívá, je faktem, že v průběhu 20. století stoupla průměrná teplota ve světě o 0,6°C (Stojanov, 2005), a to pravděpodobně nárůstem koncentrace skleníkových plynů v atmosféře (Klimatické změny a rozvojové země, 2007). Důsledkem zvyšující se teploty jsou pak změny na různých místech světa: větší výkyvy počasí, prudké deště s následnými záplavami a proti nim dlouhotrvající sucha, tání ledovců, apod. Tyto změny zasahují různé části světa různým způsobem a v různé intenzitě. „Dopady klimatických změn zahrnují nedostatečné dodávky vody, stoupající hladiny moří, intenzivnější tropické hurikány a další extrémní výkyvy počasí. Přitom šance chudých venkovanů v Asii nebo Africe přizpůsobit se výkyvům podnebí jsou přirozeně daleko menší než možnosti, které má Středoevropan. Ekonomiky rozvojových zemí jsou obecně více závislé na zdrojích z odvětví jako zemědělství, rybolov či lesnictví. Z toho důvodu jsou zranitelnější případnými podnebnými výkyvy než státy průmyslové“ (Klimatické změny a rozvojové země, 2007, s. 3). Dopady klimatických změn mohou být velmi citelné v několika oblastech. Jedním z nich bude tání vysokohorského sněhu a ledovců. Ty jsou nyní v horkých letních měsících důležitým zdrojem řek pramenících v Himalájích. Postupné tání sice napřed zvýší průtok vody v těchto řekách, postupně však přijdou o významné množství vody, které ovlivní život ohromného množství lidí žijících kolem těchto řek (Klimatické změny a rozvojové země, 2007). Změna intenzity srážek a jejich výkyvy v různých oblastech mohou mít vliv na pokles úrody, což by přineslo problémy především lidem v rozvojových zemích závislých na zemědělství. Celkový trend napovídá, že kde je už nyní vody dost, by srážek přibylo, kde se vody již dnes nedostává, by srážek ještě ubylo. Celkově by ale přibyl počet lidí trpících suchem (Klimatické změny a rozvojové země, 2007). Pokud by se výrazně zvýšil celosvětový průměr teplot, podle některých předpovědí by došlo k celosvětovému poklesu úrody. Protože nelze předpovídat vývoj obchodu s potravinami, je těžké odhadnout, zda budou častější hladomory. Podle výpočtů se však odhaduje, že by tyto změny mohly neutralizovat úsilí boje proti hladu a podvýživě a odsunout o několik desetiletí jeho výsledky (Klimatické změny a 40

rozvojové země, 2007). Pokud bude pokračovat současný trend oteplování, podle předpovědí se očekávají méně časté srážky, o to však intenzivnější, zejména velké bouře, cyklony, povodně, apod. Výpočty také naznačují, že i bez tání ledovců by pouhou tepelnou roztažností vody stoupla hladina moří o několik desítek centimetrů, což by mělo za následek zaplavení velkých území v deltách velkých řek, především v rozvojových oblastech. Voda by tak zasahovala mnohem dál do vnitrozemí a mohli bychom očekávat rozsáhlou migraci obyvatel takto postižených regionů (Klimatické změny a rozvojové země, 2007). Změna klimatu a celkové zvýšení teploty by mohlo mít následky na lidském zdraví. Ve vyšších teplotách se snáze šíří průjmová onemocnění, dále by mohlo dojít k rozšíření tropických nemocí (např. malárie, horečka dengue) i na jiná místa, než kde se vyskytují dnes, naopak v některých regionech, kde by poklesla vlhkost, bychom mohli očekávat jejich ústup. Kromě infekčních onemocnění by mohly být problematické zdravotní problémy vyvolané smogem ve velkých městech (Klimatické změny a rozvojové země, 2007).

4.2.7

Lidé ohrožení „rozvojem“, příměstské chudinské čtvrti Kromě lidí postižených změnou životního prostředí, která není způsobena lidmi

úmyslně, existují ještě zásahy do krajiny, které jsou ospravedlňovány rozvojem. Jsou to velké projekty jako výstavba přehrad, silnic, přístavů, letišť, dolů, kácení lesů apod. Tyto projekty sice obvykle počítají s určitým odškodněním, zpravidla však kompenzace nebývají dostačující a zhoršují životní úroveň těch, kteří jsou donuceni opustit místo, kde žili (What Is Forced Migration?, 2007). Tito lidé jsou ohroženi chudobou ve větší míře než předtím, co byli k migraci donuceni. Druhým doprovodným jevem procesu rozvoje je urbanizace. Od života ve městě si lidé stěhující se z venkova slibují zaměstnání a pravidelný výdělek, čehož však vždy nedosáhnou. Jedním z důsledků sílící migrace do měst je vznik a růst chudinských čtvrtí (slumů). Dnes slovo slum vyjadřuje, že úroveň bydlení jeho obyvatel je horší, než by odpovídalo standardu. Ačkoli se v takové čtvrti lze setkat od nejhorších typů bydlení až po velmi hezky udržované domky, společnými rysy bývají podle UN-HABITAT následující nedostatky, z nichž alespoň jeden je vždy přítomný: nejistý nebo nedostatečný přístup k pitné vodě, nedostatečná kanalizace a další infrastruktura, 41

nekvalitní stavba obydlí, přeplněné domácnosti (víc než tři osoby na jednu místnost) a nejisté bydlení ve smyslu nevyřešených vlastnických práv nebo nájmu (What Are Slums, 2007). Obyvatelé těchto čtvrtí jsou zranitelnější a ohroženější vnějšími vlivy, stejně jako jejich způsob života negativně ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí. Tyto čtvrti bývají často postaveny na nekvalitním podloží, jako např. bývalé doly nebo prudké svahy, při prudkých deštích proto nezřídka dochází k sesuvům půdy nebo propadům. Také bývají v blízkosti průmyslových komplexů, trpívají proto znečištěným ovzduším apod. Na druhé straně nedostatečná kanalizace a nakládání s odpady a používání nekvalitního materiálu na topení způsobuje silné znečištění ovzduší, vody a okolního prostředí. Také se v takovém prostředí rychle šíří infekční nemoci (srov. Kubelková, 2009, Ballesteros, 2010).

4.3

Environmentální migrace Výše zmíněné problémy životního prostředí mohou, v případě, že se na

některém místě vyhrotí, způsobit vlnu migrace. „Dlouhodobá devastace či zásadní změna životního prostředí nebo přírodní katastrofa můžou rozhodujícím způsobem zasáhnout do života obyvatel daného území a tím je připravit o životně důležité přírodní zdroje, obydlí či obživu. Lidé v takto postižených oblastech jsou donuceni opustit své domovy a hledat obživu jinde. A právě takto vzniká proces environmentální migrace a problematika environmentálního uprchlictví“ (Stojanov, Kavanová, 2009, s. 28). Environmentální migrace je relativně nový pojem, proto zatím v mezinárodních dohodách postavení tzv. environmentálních migrantů není upraveno. Někteří odborníci, kteří se zabývají migrací, se k tomuto typu migrace staví zdrženlivě, protože zvlášť u pomalé a postupné degradace životního prostředí splývá do značné míry s migrací z ekonomických důvodů. Není však pochyb o tom, že postupné změny životního prostředí, náhlé přírodní pohromy i lidmi způsobené havárie nebo plánované velké projekty, jako např. stavba přehrad, mohou vyvolat rozsáhlé vlny migrace. Ačkoli k migraci z důvodu změn životního prostředí docházelo i v minulosti, v současné době mohou být migrační pohyby mnohem masivnější a řešení situace navíc komplikuje to, že na zemi již není příliš volných míst, kam by tito lidé mohli přesídlit, aniž by vznikala napětí mezi nimi a těmi, kteří zde již sídlí. Jako nejúčinnější se tedy 42

jeví prevence takových změn životního prostředí, které by k podobným masivním migračním pohybům vedly, ačkoli zavedení konkrétních opatření do praxe se může jevit jako velmi složité a vyžaduje širokou mezinárodní spolupráci (Stojanov, Kavanová, 2009).

4.4

Mezinárodní dohody a organizace Na poli mezinárodního úsilí o ochranu životního prostředí a předcházení

nevratným změnám už k některým krokům došlo. V rámci OSN existují programy, které mají na starost různé aspekty ochrany životního prostředí, byla přijata řada mezinárodních smluv a dohod, v nichž se státy zavazují plnit vymezení cíle, a v neposlední řadě se environmentální témata objevují také v Rozvojových cílech tisíciletí. V rámci OSN se životnímu prostředí věnuje Rozvojový program OSN, Program OSN pro ochranu životního prostřední, Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Světová meteorologická organizace, Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj a Program OSN pro lidská sídla. Problematika životního prostředí je buď jejich hlavním zaměřením, nebo se jejich činnosti dotýká. Dále existují různé komise zaměřené na tuto problematiku, např. Komise pro udržitelný rozvoj (Vše, co jste chtěli vědět o Spojených národech, 2010). Na mezinárodní úrovni byla přijata řada smluv, úmluv a dohod, ve kterých se státy zavazují společně usilovat o ochranu životního prostřední a omezení vlivů, které ho poškozují. Tematicky se jedná o následující oblasti: změna klimatu, ochrana přírody a krajiny, druhů, ovzduší, ozonové vrstvy, vod, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, které mohou ohrozit životní prostředí, nakládání s odpady a průmyslové havárie (Mezinárodní smlouvy, 2012). Mezi Rozvojovými cíli tisíciletí se životního prostředí týká Cíl 7 – zabezpečit environmentální udržitelnost. Kromě udržitelného rozvoje je v jednotlivých úkolech tohoto cíle také zajištění trvalého přístupu k pitné vodě a zlepšení životních podmínek lidí bez trvalého obydlí (Rozvojové cíle tisíciletí, 2009).

43

Slabé místo mezinárodních dohod spočívá v tom, že k nim jednotlivé státy přistupují dobrovolně, nemusí k nim tedy přistoupit ty státy, kterých se znečišťování a poškozování životního prostředí týká nejvíce. I přesto však existence těchto dohod ukazuje, jakou důležitost mezinárodní společenství této problematice přisuzuje.

4.5

České organizace a životní prostředí v rozvojových zemích V České republice se tematikou životního prostředí v rámci rozvojové

spolupráce zabývají nejen neziskové organizace, ale také soukromý a akademický sektor, což je vzhledem k nákladům potřebným na tento typ projektů i vzhledem k požadované odbornosti pochopitelné (Janíček, 2008). Oblasti působnosti těchto organizací jsou zásobování pitnou vodou a hloubení studní, instalace obnovitelných zdrojů energie, především fotovoltaické panely, příp. vodní elektrárny, informační kampaně a vzdělávání v oblasti nakládání s odpady a ochrana před znečištěním, zalesňování, apod. (Janíček, 2008). Mezi zajímavé projekty některých českých neziskových organizací patří mezi jinými projekty organizace Člověk v tísni zaměřené na průzkum kvality existujících zdrojů pitné vody, budování nových studní, distribučních systémů a kanalizace a osvětové programy zaměřené na důležitost hygieny a ochrany zdrojů čisté vody (Sektor voda a hygiena, 2006). Několik organizací v rámci projektů zaměřených na jinou oblast instalovalo solární panely jako obnovitelné zdroje energie (Janíček, 2008). Mezi aktivity s environmentálním dopadem lze zařadit i Fair Trade, protože jedním z jeho principů je ochrana životního prostředí. Pěstitelé zařazení do tohoto programu nepoužívají škodlivé agrochemikálie a geneticky upravené plodiny a podporují udržitelné výrobní postupy (Hlavní principy fair trade, 2010).

44

5

Genderová otázka a problematika ženských práv v rozvojové

spolupráci

Genderová otázka se do rozvojových studií dostala v 70. letech 20. stol., když Ester Boserup obvinila koloniální mocnosti z toho, že způsob správy těchto území zapříčinil znevýhodnění žen v zemědělství (Flynns, 2011). Od té doby se otázka postavení žen a vztahů mezi muži a ženami v rozvojových zemích stala předmětem nejrůznějších výzkumů. Tyto výzkumy ukazují, že na jedné straně ženy v rozvojových zemích mívají zpravidla horší zdravotní stav, průměrně každý den pracují více hodin a v některých společnostech mívají omezené právo vlastnit majetek, na druhé straně však mnohem větší část získaných prostředků použijí ve prospěch všech členů domácnosti nebo investují do vzdělání dětí. Vedle toho se toto téma dostalo také do programových dokumentů vlád i mezinárodních institucí a je také jedním z rozvojových cílů tisíciletí: prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen.

5.1

Znevýhodnění žen Ženy často mívají horší zdraví než muži. Častěji trpí podvýživou, což bývá dáno

hierarchií v domácnosti (Momsen, 2004). Žena se stará o stravu všech členů rodiny a je zodpovědná za její rozdělení, často však ona sama bývá poslední, na koho se dostane již jen omezené množství. Důsledkem je pak větší náchylnost k různým onemocněním, anémie, apod. Ačkoli je nakaženo virem HIV více mužů, v současné době se nákaza rychle šíří mezi ženami, které jsou k nakažení náchylnější (Kolářová, 2005). V případě vážnějšího onemocnění v rodině, které vyžaduje lékařskou péči, rodina vyhledá lékařskou pomoc spíše, pokud ji potřebuje mužský člen rodiny, než když jde o matku nebo dceru. Důvodem je větší ochota investovat omezené finanční prostředky do mužských potomků. V neposlední řadě je zdraví žen oslabováno nedostatečnou péči v době těhotenství a po porodu, protože ženy zajišťují chod domácnosti, péči o děti a často se také věnují drobnému zemědělství pro zajištění základních potravin (Momsen, 2004).

45

Další oblastí, ve které bývají ženy znevýhodněny, je vzdělání. Ačkoli bylo v posledních letech dosaženo velkého pokroku v zajištění dostupnosti základního vzdělání i pro dívky, stále v mnoha rodinách dívky základní vzdělání nedokončí, protože jsou potřeba jako pracovní síla při péči o mladší sourozence, pomáhají v domácnosti nebo v zemědělství. Pokud rodina potřebuje pro zajištění obživy pomoc dětí a mohou proto umožnit školní docházku jen některým dětem, obvykle dají přednost vzdělání synů. Na rozdíl od základního vzdělání však v rozvojových zemích vyšší úrovně vzdělání, tj. střední a univerzitní, bývají dostupné zejména mužům, podíl žen s tímto vzděláním je stále podstatně nižší než podíl mužů (Kolářová, 2005). Mnohé výzkumy ukazují, že rozdělení zdrojů v domácnosti není úměrné množství práce vynaložené jednotlivými členy rodiny na jejich získání. Odborná literatura v této oblasti rozlišuje dva typy práce: produktivní a reproduktivní. Produktivní práce je směnitelná za peníze či zboží, práce reproduktivní slouží k péči o členy rodiny a obnově jejich sil, potřebných k práci produktivní. Muži se zpravidla věnují práci produktivní, u žen se oba typy prolínají, což se stalo obzvlášť zřetelné při vstupu žen na trh práce, kde vykonávají placené zaměstnání. Péče o děti a domácnost, tj. práce reproduktivní, však stále zůstává jejich doménou, do které se muži příliš nezapojují (Momsen, 2004). Hovoří se tak někdy o „druhé směně“, které se ženy věnují poté, co se přes den věnovaly práci v zaměstnání, a která není placená. Pokud tedy porovnáme pracovní čas žen a pracovní čas mužů, ženy věnují práci mnohem větší část dne. V některých zemích ženy také mnohdy doplácejí na preferenci mužského potomka, což se stává problematické obzvlášť v případech, kdy se jedná o některou ze zemí, kde rodinná politika omezuje počet dětí např. „politikou jednoho dítěte“. Část žen se v případě, že čeká holčičku, rozhodne pro potrat (Momsen, 2004). I v případě, že se dívka narodí, je na péči o její výchovu a zdraví věnováno méně prostředků než v případě chlapce, v extrémních případech při vážné nemoci rodina vůbec nevyhledá lékařskou pomoc, což vede ke zvýšené úmrtnosti dívek. V tomto kontextu stojí za zmínku, že někteří autoři uvádějí jako jeden z indikátorů (ne)rovnosti mezi muži a ženami poměr mužů a žen ve společnosti (Kolářová, 2005). Čím vyšší je poměr mužů oproti ženám, tím vyšší je nerovnost. Tento poměr je nejvyšší v arabských zemích, kde pracuje mnoho mužů ze zahraničí, zatímco místní ženy mají omezený přístup na trh 46

práce. V několika málo zemích je tento poměr navíc zvyšován tím, že se ženy dožívají nižšího věku než muži, což je další známkou jejich nerovného postavení, protože očekávaná délka života žen je za normálních okolností o několik let větší než očekávaná délka života mužů.

5.2

Přínos žen v reproduktivní oblasti Jak již bylo řečeno, přínos žen v reproduktivní oblasti je ve srovnání s muži

mnohem větší. Ponecháme-li stranou těhotenství a péči o nejmenší děti, které jsou z biologického hlediska schopny jen ženy, pak péči o starší děti a péči o nemocné se věnují z větší části také ženy (Momsen, 2004). Ženy obvykle ve srovnání s muži věnují větší část zdrojů, které získají, na péči o své potomky, případně pro blaho celé rodiny (Momsen, 2004). Ženy také více usilují o to, aby jejich děti dosáhly co nejvyšší vzdělání, a nerozlišují v tomto ohledu tolik mezi syny a dcerami. Jsou to právě ženy, které poskytují největší objem zdravotní péče v rozvojových zemích (Kolářová, 2005). Zdravotní péče, výživa a vzdělání jsou klíčová témata, kterým se věnují rozvojové organizace. Tyto aktivity žen přímo přispívají rozvoji země a je tedy zřejmé, že např. investice do zdravotních kurzů pro ženy, aby se této činnosti věnovaly odborněji, by jednoznačně vedla nejen k posílení postavení žen, ale i k celkovému zlepšení zdravotního stavu populace, a tedy k rozvoji těchto oblastí.

5.3

Přístupy k otázce genderu v rozvojových studiích Od chvíle, kdy se myšlenka genderu v rozvojových studiích objevila, vznikaly

různé teoretické koncepce vysvětlující vztah genderu a rozvoje, které naznačovaly, jakým směrem by se měla ubírat práce v této oblasti. Velmi brzy se ukázalo, že spoléhat pouze na ekonomický růst nestačí. V některých zemích se s industrializací brzy zvýšil HDP, proti očekávání to však nevedlo k vymýcení chudoby. Očekávalo se, že příjmy z exportu celkově zvednou 47

životní úroveň obyvatel, bez ohledu na to, zda jsou v nově budovaných odvětvích zaměstnáni, tedy že z modernizace bude mít užitek celá populace: zdokonalení vzdělávacího systému, lepší úroveň bydlení, lepší zdravotní péče (Rathgeber, 1989). Ukázalo se však, že industrializace postavení žen v mnohém zhoršila. Tradiční zaměstnání, kterým se ženy věnovaly, např. potravinářství nebo výroba oblečení, byla nahrazena průmyslovou výrobou a ženy tak přišly o svůj způsob obživy. Jako případná alternativa se místo toho nabízela nekvalifikovaná, špatně placená práce v továrně s dlouhou pracovní dobou, která vylučuje péči o děti a ztěžuje péči o domácnost. Jako reakce na tuto situaci, kdy sice docházelo k ekonomickému růstu, ale chudí obyvatelé, mezi nimi ženy, zůstávali stále chudí a z růstu neměli užitek, se objevilo hnutí Ženy v rozvoji (Women in Development, WID). Podle teoretiků a teoretiček této koncepce problém spočíval v tom, že sice dochází k rozvoji, ženy však do něj nejsou zapojeny. Řešením je tedy zaměstnat ženy v nově se rozvíjejícím průmyslu, aby se i ony mohly podílet na ziscích, které ekonomický růst přináší. Požadovali, aby ženám byl usnadněn přístup do ekonomického sektoru (Kolářová, 2005). Tento přístup však narazil na své hranice v tom, že ženy neměly k disposici dostatek volného času, který by této placené práci mohly věnovat. Druhý přístup, který rovněž upozorňoval na nerovné zapojení žen do procesu modernizace, byl přístup Ženy a rozvoj (Women and Development, WAD). Tento přístup kritizoval předcházející pojetí WID za to, že ženy chtěl jednoduše integrovat do státní ekonomiky, aniž by zkoumal podmínky, které k tomu ženy mají. Podle zástupců a zástupkyň tohoto hnutí totiž není možné přehlédnout, že ženy jsou velmi dobře integrované ve své společnosti a přispívají k jejímu rozvoji množstvím práce v domácnosti i mimo ni (Rathgeber, 1989). Jejich kritika částečně vychází z pozic teorie závislosti, podle níž celý projekt modernizace rozvojových zemí přináší nerovnost ve světovém uspořádání a ženy v rozvojových zemích tímto uspořádáním trpí ještě více, než jejich mužské protějšky. Třetí přístup, Gender a rozvoj (Gender and Development, GAD), přesunul těžiště pozornosti ze samotných žen na vztahy mezi muži a ženami v pracovní (produktivní) i soukromé (reproduktivní) sféře a tomu, jak jsou mezi ně rozděleny jednotlivé úkoly ve společnosti. Zastánci tohoto proudu upozorňují, že nevýhodná 48

pozice žen plyne z toho, jaké jim společnost připisuje role, a snaží se zpochybnit univerzální platnost těchto společensky konstruovaných sociálních rolí (Rathgeber, 1989). Zásadní přínos tohoto přístupu tedy spočívá v tom, že se zaměřuje nejen na ženy, ale také na muže, resp. obraz mužskosti a ženskosti ve společnosti. V diskuzích o procesu rozvoje a modernizace se postupně začaly ozývat kritické hlasy žen ze zemí globálního Jihu, které upozorňovaly na to, že v této diskuzi jsou opomíjeny jejich hlasy a názory, ačkoli celá debata se jich týká v první řadě. Tyto ženy se sdružily v hnutí DAWN (Development Alternatives with Women for a New Era), které se zaměřuje na různé formy útlaku, kterým ženy čelí – nejen jako ženy, ale také jako obyvatelky Jihu, černošky, příslušnice určité společenské třídy apod. V současnosti se toto hnutí soustřeďuje také na výzkum situace žen Jihu a usiluje o proměnu společnosti (What We Do, 2009). V různých zemích se objevují menší hnutí a organizace, které vycházejí z místní kultury, tradic a potřeb, zahrnují do své činnosti např. otázky žen a životního prostředí, vzdělání apod. (Momsen, 2004). V současnosti se v politických kruzích mluví o tzv. gender mainstreaming. Ten vyjadřuje nutnost zahrnout generovou problematiku do všech oblastí rozvoje a nepřistupovat k němu jako k oddělenému tématu, protože jinak dosahované úspěchy budou stále jen dílčí a ve všech oblastech, ve kterých gendererové aspekty nebudou součástí plánování, realizace i evaluace rozvojových projektů, budou ženy dále, byť neúmyslně, znevýhodňovány (Momsen, 2004).

5.4 5.4.1

Problematika genderu a rozvojové organizace Gender a Rozvojové cíle tisíciletí Skutečnost, že ženy jsou v mnoha zemích, zejména rozvojových, znevýhodněny,

je zohledněna i v Rozvojových cílech tisíciletí. Explicitně se objevuje dvakrát, a to v třetím a pátem cíli – prosazovat rovnost pohlaví a posilovat postavení žen a zlepšit zdraví matek. V ostatních cílech je obsažena implicitně. Extrémní chudobou jsou v celosvětovém měřítku ohroženy více ženy než muži, nedostupností základního 49

vzdělání jsou také postiženy spíše dívky, snížení dětské úmrtnosti je mezi jiným také ukazatelem zlepšení zdraví a postavení žen (Kolářová, 2005).

5.4.2

Projekty českých rozvojových organizací, které se v rozvojové

spolupráci zaměřují na problematiku genderu Problematika genderu je v české rozvojové spolupráci stále okrajovým tématem, postupně se mu však začíná věnovat větší pozornost (Horký, 2010). Je sice deklarováno, že rovnost mužů a žen je průřezovým tématem ve všech projektech, bohužel je to ale spíše formální záležitost, protože v konkrétních projektech této problematice bývá věnována minimální pozornost (Šimůnková, 2011). Z českých organizací sdružených ve FoRSu, realizovaly nebo realizují gendrově zaměřené projekty Ars – Asociace pro rozvojovou spolupráci, Humanitas Afrika, Charita ČR a Centrum ProEquality při Otevřené společnosti o.p.s., Člověk v tísni nebo ADRA (Horký, 2010). U projektů, které se zaměřují na podporu znevýhodněných žen, se setkáváme s různým stupněm reflexe genderové problematiky. Jak upozorňuje Horký, některé projekty pomáhají ženám najít zaměstnání a uplatnit se ve společnosti, činí tak ale v rámci tradičního postavení, které ženy mají. Jiné projekty kromě toho, že pomohou konkrétním ženám se uplatnit, usilují také o narušení stereotypů panujících v dané společnosti o tom, jaké zaměstnání je typicky mužské či typicky ženské (2010). Jako konkrétní příklady můžeme uvést některé projekty výše uvedených organizací. Ars – Asociace pro rozvojovou spolupráci podporuje vzdělávání žen v Nicaragui v oblasti drobného podnikání (Představení FoRS, 2009). Občanské sdružení Humanitas Afrika podporuje učňovské vzdělávání dívek v několika afrických zemích a realizuje další projekty zaměřené na posílení postavení žen ve společnosti (Představení FoRS, 2009). Charita Česká Republika realizuje v Senegalu projekt na podporu ženských skupin, zaměřený především na vzdělávání a drobné podnikání (Představení FoRS, 2009). Centrum ProEquality se věnuje rozvojové spolupráci v oblasti osvěty a účastní se tvorby politik podporujících generovou rovnost a posílení postavení žen (Představení FoRS, 2009). 50

6

Politika a rozvoj

Spojení politiky a rozvoje je nejrozporuplnějším tématem, které se v dnešním myšlení o rozvoji objevuje. Důležitost vzdělání a zdravotní stav obyvatel pro to, aby se jejich země mohla rozvíjet, v podstatě nikdo nezpochybňuje. Stav životního prostředí je sice předmětem diskuzí, ale to, že by případné důsledky změny klimatu mohly mít pro méně rozvinuté země katastrofální následky, lze také těžko zpochybnit. Spojení politiky a rozvoje však vzbuzuje rozporuplné reakce, a to ať se jedná o politiku méně vyspělých států, tak o politiku zemí, které rozvojovou pomoc poskytují a rozvojové spolupráci se dlouhodobě věnují. V době studené války bylo poskytování rozvojové pomoci politickým nástrojem, jak země třetího světa, tj. země nepatřící ani ke kapitalistickému Západu, ani mezi země Východního socialistického bloku, odradit od komunistické cesty, případně na ni nalákat (Waisová, 2005). Na půdě OSN, kde se země Západu i Východu musely spolu nějakým způsobem domluvit, se tehdy hlavně ze strany socialistických států trvalo na pravidle nevměšování do vnitřních záležitostí států, myšleno jako nezasahování do vnitřní politiky socialistických států. Ačkoli v nich docházelo k masivnímu porušování lidských práv, což dnes bývá častým důvodem uváděným k intervenci jiných států i obsahem činnosti nejrůznějších neziskových organizací, tehdy zásah nebyl možný. Z teoretického hlediska se jedná o rozpor mezi tzv. bezpečností jedince a bezpečností státu, jinými slovy, zda je svrchovanost státu a právo státu na vlastní politiku nadřazena bezpečnosti a lidským právům jeho občanů, nebo naopak. Za studené války se zpravidla z mocenských důvodů prosazovala první možnost, po pádu železné opony a vlně demokratizace v bývalých socialistických státech se začal klást stále větší důraz na lidská práva, demokracii, apod. Došlo také k posunu ve vnímání demokracie a jejích předpokladů. V 50. a 60. letech se předpokládalo, že podmínkou umožňující vznik demokracie a udržení demokratického uspořádání státu je určitý stupeň rozvoje, jak k tomu došlo ve většině zemí Evropy, kde industrializace probíhala dlouho před tím, než bylo možné hovořit o demokracii (Ženíšek, 2005). Dnes se uvádí, že lidé na celém světě, bez ohledu na stupeň rozvoje jejich země, na stupeň industrializace, na podmínky, 51

ve kterých žijí, mají zájem o sobě rozhodovat a podílet se na veřejných záležitostech, které na ně mají dopad (Pánek, 2009). Dnes se v souvislosti s politikou a rozvojem mluví o dvou velkých tématech: jedním je demokratizace v méně rozvinutých zemích a podpora demokracie na lokální úrovni, tedy působení, příp. tlak, na státy, kterým se poskytuje pomoc, aby spolu s projekty, které tato pomoc financuje, provedly také reformu své domácí politiky směrem k demokracii. S tím souvisí pojem tzv. dobrého vládnutí (good governance). Často se vůle k těmto změnám ze strany zemí přijímajících pomoc klade jako podmínka, aby mohla být pomoc poskytnuta. Druhým tématem je koherence politik pro rozvoj, které se netýká jen zemí přijímajících pomoc, ale především těch, které ji poskytují. Jedná se o to, aby cíle, kterých se snaží dosáhnout rozvojovou spoluprací, nepodkopávaly jinou zahraniční, obchodní nebo zemědělskou politikou, tedy aby celá jejich politika, a především ta nerozvojová, nepoškozovala zájmy méně vyspělých zemí (Rozvojová pomoc nestačí, 2009). V obou případech se jedná o nesmírně citlivá témata jak na půdě domácí, tak i rozvojových zemí. Mnohé rozvojové země poté, co se zbavily závislosti na svých kolonizátorech, svou nezávislost „žárlivě střeží“ a na každý náznak toho, že by bývalé koloniální velmoci, příp. jiná země globálního Severu, chtěla na jejich území uplatňovat své zájmy, velmi citlivě reagují. Na druhou stranu i snaha dosáhnout určitého stupně koherence obchodní, zemědělské a zahraniční politiky s politikou rozvojovou vyvolává reakce politiků i občanů rozvinutých zemí. Nepoškození zájmů rozvojových zemí totiž často znamená upřednostnění jejich zájmů před zájmy domácími, a tudíž určité poškození vlastních občanů. V obou případech se proto jedná o „běh na dlouhou trať“, během něhož bude kromě mnoha jiného třeba rozšířit povědomí o této problematice u občanů rozvinutých zemí, a zejména u těch, jejichž rozhodování má přímé nebo nepřímé dopady na situaci v rozvojových zemích (Co můžeme dělat proti globální chudobě v domácí politice, 2009).

52

6.1 6.1.1

Demokracie, demokratizace, dobré vládnutí Vztah demokracie a rozvoje Existuje mnoho definic demokracie, které zdůrazňují různé její aspekty. Některé

se opírají především o formální aspekty, jako volební právo a fungující volební systém, který zaručuje pokojné střídání vlád podle výsledků voleb, jiné v sobě obsahují i přínos, který by demokracie měla mít, tedy např. sociální spravedlnost, širší účast lidí, dodržování lidských práv nebo určitou míru redistributivních socioekonomických reforem (Qadir, Clapham, Gills, 14 (3)). Stručně a výstižně lze demokracii definovat jako „formu vlády, kde ústava zaručuje základní osobní a politická práva, spravedlivé a svobodné volby a nezávislé soudnictví“ (Demogracy-Building.info, 2004). Jejími základními prvky jsou záruka základních lidských práv, oddělení moci exekutivní, legislativní a soudní, svoboda názoru, náboženská svoboda, všeobecné volební právo a dobré vládnutí. Odborníci nejsou zajedno, zda demokracie přímo souvisí s rozvojem, případně jaký je jejich vztah. Jak již bylo řečeno výše, moderní demokracie se objevila za určitých historických okolností v některých evropských zemích a v USA, zpravidla poté, co tyto země prošly alespoň trochu procesem industrializace. Politologové zabývající se demokracií zkoumají, zda, příp. jak, demokracie souvisí s ekonomickým rozvojem, zda mezi nimi existuje příčinný vztah jedním či druhým směrem, nebo zda je obojí závislé na nějakém třetím faktoru (Ženíšek, 2005). Někteří vycházejí z toho, že k fungování demokracie je třeba určitých sociálních a osobních předpokladů. Poukazují na to, že chudí, tradicionalističtí lidé s primitivními technologiemi nemohou vyvinout dostatečnou sociální diferenciaci a osobní individualitu, která by umožnila fungování demokracie, jiní se domnívají, že demokracie a socioekonomický rozvoj se doprovázejí a tudíž podmiňují vzájemně (Ženíšek, 2005). Objevují se také opačné názory, které problémy s rozvojem v Africe zdůvodňují nedostatky vlád v afrických zemích, konkrétně absencí nezávislého soudnictví, nedostatečným legislativním rámcem, nedostatečně

odpovědnou zákonodárnou mocí, nedodržováním

lidských práv

a nedostatečným fungováním svobodného tisku (Leftwich, 14 (3)). Všechny tyto rysy, jejichž nedostatek je zde Africe vytýkán, jsou charakteristikami demokracie. Jinými slovy tedy Africe v rozvoji brání nedostatek demokracie. 53

Diskutuje se také o tom, zda demokracie nesouvisí s kulturou a zda není kulturně podmíněná. Pokud ano, znamenalo by to, že bude velmi obtížné ji implantovat do kultur, které vycházejí z odlišných hodnot. Demokracie s kulturou nepochybně souvisí, je však obtížné najít konkrétní příklady, argumenty a protiargumenty, a to zejména proto, že se dnes demokracii daří ve velmi odlišných kulturách a najdeme ji na všech kontinentech. Argumenty, které se opírají o kulturní faktory, tedy mohou sloužit jak těm, kteří pod zástěrkou demokratizace chtějí prosadit svoje zájmy, tak i diktátorům, kteří si údajnou nekompatibilitou demokracie s místními kulturními hodnotami snaží udržet moc (Qadir, Clapham, Gills, 14 (3)).

6.1.2

Demokracie a demokratizace Tito autoři také uvádějí, že je třeba rozlišovat mezi demokracií, demokratizací

a politickou liberalizací. Demokracie je konkrétní forma státního uspořádání a fungování, zatímco demokratizace je historický proces, proměna společnosti do takového stavu, v jakém je demokracie udržitelná. Politická liberalizace je větší či menší vnější proměna, která může stát formálně přiblížit demokracii, zdůrazňují však, že politické elity si pečlivě hlídají, aby byl obsahově udržen stávající stav věcí a nedošlo k demokratizaci společnosti. Nevylučují ale, že se jim situace může „vymknout“ a určitá demokratizace proběhnout (Qadir, Clapham, Gills, 14 (3)). Podle některých výzkumů sice proces demokratizace může souviset se socioekonomickým růstem nebo s jeho náhlým poklesem, existují však i konkrétní případy, kdy tyto socioekonomické změny vedly k návratu autoritářského režimu. Ani vztah demokratizace a rozvoje tedy není jednoznačný.

6.1.3

Dobré vládnutí V souvislosti s demokracií a demokratizací se objevuje pojem dobré vládnutí

(good governance). Jeho základními hodnotami jsou volnost, rovnost, svoboda, lidská práva, boj proti otroctví, volební právo, apod., které by při uplatnění v politickém životě přinesly snížení korupce a větší veřejnou kontrolu volených zástupců (Romancov, 54

2008). Evropské země velmi často dobrým vládnutím podmiňují poskytnutí pomoci méně rozvinutým zemím s odůvodněním, že je to základní podmínka efektivního využití pomoci. Někteří autoři však upozorňují, že ačkoli je dobré vládnutí samo o sobě pozitivní hodnotou, je naivní se domnívat, že ho lze v zemích třetího světa v bezprostřední budoucnosti dosáhnout (Leftwich, 14 (3)), protože kromě technicko-administrativní stránky pojímané jako efektivní řízení státu, má i politický rozměr. Politika však zpravidla bývá „běh na dlouhou trať“ a podmiňovat něčím takovým rozvojovou spolupráci může znamenat odložení rozvoje na neurčito.

6.1.4

Demokracie, demokratizace, dobré vládnutí a rozvoj I přes všechny výše uvedené pochybnosti o přímém vlivu demokracie,

demokratizace a dobrého vládnutí na rozvoj se současná rozvojová spolupráce zaměřuje i na tato témata. Hodnoty, o něž se tyto pojmy opírají, tedy záruka základních lidských práv, svoboda názoru, náboženská svoboda, všeobecné volební právo, rovnoprávnost, svoboda, boj proti otroctví, apod. v sobě totiž nesou mnoho aspektů, které mají mnoho společného s cíli rozvoje, a už pouhé úsilí o ně může k samotnému rozvoji přispět, pokud ho nepojímáme pouze v ekonomickém smyslu, ale šířeji ve smyslu rozšiřování možností lidí jak žít svůj život a rozhodovat o něm. K tomu hodnoty rovnoprávnosti a lidských práv obsažené v pojmu dobrého vládnutí nepochybně přispívají.

6.2

Koherence politik pro rozvoj Pojem koherence politik pro rozvoj je relativně novým pojmem. Týká se nejen

rozvojových zemí, ale především zemí, které pomoc poskytují. Koncept koherence „tvrdí, že nejen rozvojová pomoc, ale i ostatní politiky vyspělých zemí mohou mít významné dopady na rozvojovou spolupráci. Nemá například příliš smysl poskytovat rozvojovou pomoc na podporu venkovských oblastí, když je toto úsilí převáženo negativními dopady zemědělských dotací a vysokých ochranářských opatření ve vyspělých zemích. Také v oblasti vízové a imigrační politiky může mít uzavření hranic 55

proti imigraci z méně vyspělých zemí vážné protirozvojové efekty“ (Kaplan, 2005, s. 4). Pokud některá vláda usiluje o koherenci politik pro rozvoj, znamená to, že vzala tuto skutečnost na vědomí a snaží se upravit své nerozvojové politiky takovým způsobem, aby nebyly v rozporu s cíli, kterých se rozvojová politika snaží dosáhnout. Podle odborníků, kteří se tématu koherence věnují, je určitá míra nekoherence v politice demokratických zemích přirozená. Politika totiž spočívá v tom, že se spolu střetávají nejrůznější zájmy a cílem je se dohodnout tak, aby ničí zájmy nebyly zcela ohroženy, nikdo však nemá jistotu, že jeho vlastní zájmy budou stoprocentně naplněny (Co můžeme dělat proti globální chudobě v domácí politice, 2009). Úsilí o koherenci v domácí politice může sledovat dva cíle. Prvním z nich je důvěryhodnost vlastní politiky a úsilí o „dobrou image“ v mezinárodní politice. Čím koherentnější je vlastní politika, tím lepší obraz může země mít. Druhým cílem je snaha „narovnat“ nerovnováhu v mezinárodní politice, kde méně rozvinuté země mají často mnohem menší slovo a některým rozhodnutím významných zemí se mohou těžko bránit. Úsilí o koherenci tedy znamená vyzdvihnutí zájmů těchto zemí, poukázání na ně, a do jisté míry také upřednostnění těchto zájmů před zájmy ostatních (Horký, 2008). Vyzdvihovat cizí zájmy nad vlastní je však v politice problematické a budí odpor ve snaze zachovat si stávající výhody a nepoškodit vlastní občany. Často je to však z důvodů neznalosti následků, jaké má stávající politika na méně rozvinuté země. To ale neplatí vždy. „I přes vzrůstající povědomí (a někdy i plné pochopení) nepřímých dopadů evropských politik, stále neexistuje žádná povinnost zakročit ještě před přijetím takového potenciálně škodlivého rozhodnutí, neexistuje žádný závazek nesoudržnosti v politických rozhodnutích předvídat, prošetřit a předcházet jim“ (Co můžeme dělat proti globální chudobě v domácí politice, 2009, s. 2). Jako nejproblematičtější v souvislosti s koherencí politik pro rozvoj se obvykle uvádí obchodní, zemědělská a migrační politika, ale také např. fiskální. Celkově mohou ztráty rozvojových zemí způsobené nerozvojovými politikami rozvinutých zemí přesáhnout celkový objem poskytované rozvojové pomoci. V obchodní a zemědělské politice se jeví jako největší problém strategie Evropské unie dovážet nezpracované suroviny spíše než hotové výrobky, vývozní dotace na některé zemědělské produkty, domácí podpory, případně také způsob 56

pronikání na trhy v rozvojových zemích. Podpora dovozu nezpracovaných surovin se v praxi realizuje tak, že dovoz hotových výrobků je zatížen vyšším clem. To brání rozvoji zpracovatelského průmyslu v méně rozvinutých zemích. Vývozní dotace, stejně jako podpora domácí produkce, umožňuje vyvážet do rozvojových zemí za nižší ceny, než odpovídá skutečnosti, což má negativní vliv na jejich zemědělství, v případě malých venkovských producentů i likvidační. Pronikání na trhy rozvojových zemí může mít sice i pozitivní účinky, zpravidla je však vhodné, aby i tyto země měly dostatečnou vlastní produkci. Dále představuje velký problém skutečnost, že tyto země často bývají do otevření svých trhů tlačeny a nemusí vždy mít dostatečnou možnost se tomuto tlaku bránit (Rozvojová pomoc nestačí, 2009). Protirozvojové účinky migrační politiky spočívají v tom, že brání migrantům z méně rozvinutých zemí pracovat v zemích rozvinutých a podporovat své blízké formou remitencí (Kaplan, 2005). Vliv fiskální politiky na rozvojové země umožňuje únik kapitálu z těchto zemí a daňové úniky (Co můžeme dělat proti globální chudobě v domácí politice, 2009).

6.3

Organizace zabývající se politikou ve vztahu k rozvoji V České republice se tematice lidských práv a dobrého vládnutí věnuje zejména

nezisková organizace Člověk v tísni a dále jsou dostupné také zprávy mezinárodních organizací Amnesty International a Human Rights Watch. Zatímco obě mezinárodní organizace se zabývají monitorováním situace v oblasti dodržování lidských práv a kampaněmi souvisejícími s tímto tématem v globálním měřítku, Člověk v tísni se zaměřuje pouze na několik zemí, ve kterých je situace s přechodem k demokracii podobná té české. V současnosti podporuje země jako Kuba, Barma, Bělorusko, Ukrajina a Moldavsko. Činnost této organizace se zaměřuje na podporu aktivit občanské společnosti, jako jsou malé projekty organizované místními lidmi na podporu společnosti v dané zemi, dále na podporu novinářů, kteří jsou v zemích s diktátorskými režimy napadáni a pronásledováni a je jim bráněno v činnosti, a na podporu politických vězňů a jejich rodin formou humanitární pomoci a lidské podpory. Pořádá také mezinárodní akce, jejichž cílem je informační 57

kampaň o situaci v těchto zemích. Kromě problematiky lidských práv se Člověk v tísni v současné době zaměřuje na podporu a budování občanské společnosti v Iráku (Člověk v tísni, 2012). Problematika koherence politik pro rozvoj je téma spojené především s osvětou, která se zaměřuje jak na ty, kdo jsou odpovědni za příslušné rozhodování, které má negativní dopady na rozvojové země, tak na veřejnost. K dispozici je dnes několik publikací od Analytického centra Glopolis, které se věnuje tématu rozvoje i v souvislostech se zahraniční politikou rozvinutých zemí. Některými oblastmi, ve kterých je česká politika nekoherentní, se zabývají také organizace, jichž se tyto nekoherence dotýkají, např. Mezinárodní organizace pro uprchlíky upozorňuje na problémy migrační politiky. Další zdroje informací k této problematice lze čerpat na akademické půdě, např. pražský Ústav mezinárodních vztahů, aj.

58

7

Mezinárodní rozvojová spolupráce na středních školách

v českém vzdělávacím systému

Dříve než se ve výzkumné části budeme věnovat názorům studentů středních škol na rozvojovou pomoc a spolupráci, popíšeme stručně, kde a jak se s ní mohou v českém vzdělávacím systému setkat. Pokud se tato problematika objeví ve výuce, ať už ve formě probíraného učiva nebo projektu, zpravidla bývá zařazována jako součást některého průřezového tématu. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia stanovuje průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, v němž je humanitární pomoc a mezinárodní rozvojová spolupráce přímo jmenována jako tematický okruh (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, 2007). Některá témata také mohou spadat do průřezového tématu Multikulturní výchova. V Rámcových vzdělávacích programech pro odborné vzdělávání, ve kterých je průřezových témat méně, se tato problematika nejvíce týká tématu Občan v demokratické společnosti, příp. také tématu Člověk a životní prostředí (srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Chemické práce, 2009, Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Pečovatelské služby, 2009). Rámcové vzdělávací programy tedy předpokládají, že problematika globálních problémů a rozvojové spolupráce je relativně široce zastoupena především ve výuce na gymnáziích, v učivu středních odborných škol netvoří povinnou součást.

7.1

Gymnázia V rámci průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních

souvislostech se studenti gymnázií mají setkat s následujícími tématy. V tematickém okruhu Globální problémy, jejich příčiny a důsledky jsou to témata:  nerovnoměrný vývoj světa: hospodářské, etnické, náboženské, ideologické, politické a kulturní konflikty, hlavní světová ohniska napětí, terorismus  chudoba a bohatství: rozdílné aspekty a kritéria hodnocení 59

 nerovnost v ekonomickém a společenském rozvoji: tzv. rozdělený svět; mezinárodní dluh  světový populační vývoj, mezinárodní migrace a migrační politika, azylové a uprchlické hnutí  zdraví v globálním kontextu: nerovnosti v oblasti zdraví a zdravého životního stylu  vzdělání v globálním kontextu: nerovnosti v oblasti vzdělávání  životní prostředí a udržitelný rozvoj: globální environmentální problémy přírodního a společenského prostředí  nerovnost mezi muži a ženami v globálním kontextu, problematika genderu  lidská práva v tzv. rozděleném světě: občanská, politická, ekonomická, sociální, kulturní; dětská práva, organizace zabývající se lidskými právy  politické přístupy a postupy v rozhodování na místní a globální úrovni: vládní a nevládní sektor (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, 2007, s. 72). V tematickém okruhu Humanitární pomoc a mezinárodní rozvojová spolupráce témata:  historické kořeny rozvojové spolupráce: kolonialismus, dekolonizace, studená válka  mezinárodní instituce na pomoc rozvojové spolupráci: světové finanční, ekonomické, kulturní a náboženské instituce, OSN  možnosti zapojit se do rozvojové spolupráce: organizace v oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce v národním a mezinárodním měřítku, nadace a fondy podporující lidi v tísni, jejich funkce  lidský rozvoj a jeho různé dimenze: udržitelný život a rozvoj, rozvojové cíle tisíciletí (projekt Millenium Development Goals) – konkrétní cíle v oblasti rozvoje a odstraňování chudoby 60

 humanitární pomoc a rozvojová spolupráce: solidarita s postiženými zeměmi a oblastmi; rozvojová spolupráce reprezentující veškeré aktivity, které se snaží reagovat na dlouhodobé problémy chudých zemí;  důvody, způsoby a formy realizace světový obchod: mezinárodně organizovaný spravedlivý obchod (Fair Trade) a problémy jeho naplňování (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, 2007, s. 72).

7.2

Střední odborné školy V rámcových vzdělávacích programech pro odborné vzdělávání mají být studenti

v rámci průřezového tématu občan v demokratické společnosti vedeni k tomu, aby  hledali kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností a byli kriticky tolerantní  byli ochotni se angažovat nejen pro vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch lidí v jiných zemích a na jiných kontinentech (Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Chemické práce, 2009, s. 35). Zmínka o sociální odpovědnosti a zájmech lidí na jiných kontinentech se týká také globální a rozvojové problematiky. Některých rozvojových témat se také může týkat průřezové téma Člověk a životní prostředí, kde mají studenti pochopit souvislosti mezi různými jevy v prostředí a lidskými aktivitami, mezi lokálními, regionálními a globálními environmentálními problémy (Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání Chemické práce, 2009, s. 36).

Rámcové vzdělávací programy rozvojové pomoci a spolupráci ve výuce na gymnáziích dávají mnohem větší prostor. To ovšem neznamená, že na středních odborných školách ve školních vzdělávacích programech či přímo ve výuce nemůže být pro tuto tematiku prostor. Je však pochopitelné, že na rozdíl od všeobecně zaměřené výuky na gymnáziích, kde je rozvojová problematika stanovena rámcovým vzdělávacím 61

programem, množství této problematiky obsažené ve výuce na SOŠ je v kompetenci samotných škol, které se v první řadě zaměřují na vlastní specializaci, kterou průřezová témata doplňují a rozšiřují.

62

8

Metodologie a průběh výzkumu

Následující výzkumná část práce doplňuje část teoretickou, podávající přehled o současném pojetí rozvojové pomoci a spolupráce v kruzích, které se této problematice profesionálně věnují, o pohled studentů středních škol. Jak je popsáno v předcházející kapitole, tito studenti se s touto problematikou v určité míře mohou setkávat ve vyučování, kde můžeme předpokládat způsob prezentace v základních rysech shodný s pohledem rozvojových organizací a rozvojových studií. Zůstává však otázkou, do jaké míry je jejich názor na ni školou formován a jak velký vliv má na jejich celkový přístup k rozvojové problematice. Cílem výzkumu tedy bylo zjistit, jak studenti na rozvojovou problematiku pohlížejí, co považují v rámci rozvojové spolupráce za podstatné a smysluplné a jaké výsledky od ní očekávají. Z tohoto pojetí zkoumané problematiky vyplynulo kvalitativní zaměření výzkumu. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: Jak studenti středních škol pohlížejí na rozvojovou spolupráci? Vzhledem k šíři tématu se nabízejí následující podotázky: Jaká témata v rámci rozvojové pomoci a spolupráce považují za důležitá? Jak by podle nich měla být pomoc pojata, aby měla smysl? Jaký přínos od rozvojové spolupráce studenti očekávají? Sběr dat byl proveden prostřednictvím rozhovorů s respondenty, z nichž tři byly individuální a jeden se dvojicí respondentů. Rozhovory trvaly 40 – 50 minut, s výjimkou rozhovoru se zmíněnou dvojicí, kterou zkoumaná problematika velmi zaujala, takže rozhovoru věnovali téměř 3 hodiny. Rozhovory proběhly v klidném, nerušeném prostředí. Získaná data byla napřed kódována otevřeným kódováním, což umožnilo data utřídit a zpracovat vytvořením kategorií, které byly dále tříděny a dávány do souvislostí v axiálním a selektivním kódování.

63

8.1

Struktura rozhovoru Rozhovory byly vedené podle předem připravené osnovy. Otevřené otázky,

umožňující širší odpověď respondentů, přibližně kopírovaly osnovu teoretické části této práce, aby pokryly široké spektrum aktivit rozvojových organizací. První otázky byly spíše obecné, mapující pohledy respondentů na chudobu, rozvoj, rozvinuté a nerozvinuté země, apod. Další se pak týkaly jednotlivých konkrétních oblastí, ke kterým se respondenti měli vyjádřit, zda se domnívají, že do rozvojové problematiky spadají, či nikoli, případně jak konkrétně podle nich aktivity v těchto oblastech mohou pomoci ke snižování chudoby. Osnova rozhovoru je uvedená v Příloze č. 1 na konci této práce. Při rozhovorech jsem respondenty nechala hovořit o tématech, která je zajímala nebo jim byla bližší, a ponechala jsem jim také možnost některé oblasti přeskočit, pokud se jim zdálo, že se v dané problematice nevyznají a je jim cizí. Z toho potom jasně vystoupila témata, která jim jsou blízká a považují je v souvislosti s bojem proti chudobě za relevantní a důležitá. Osnova otázek rozhovoru zároveň nebyla závazná v pořadí otázek. Respondenti někdy dávali do souvislosti různá témata, která jsou v teoretické části práce zpracována odděleně, případně spontánně přecházeli od jednoho tématu k jinému.

8.2

Výzkumný vzorek respondentů Rozhovory byly provedeny s 5 respondenty, studenty posledních dvou ročníků

střední školy, příp. čerstvými absolventy, tj. 17 – 19 let. 4 respondentky jsou dívky, 1 chlapec, 4 z nich v době rozhovorů byli studenty (resp. absolventy) gymnázií, 1 z nich střední odborné školy. Volba respondentů z vyšších ročníků se ukázala jako šťastná, protože tito lidé již mají širší přehled o současné historii a světové problematice získaný v různých vyučovacích předmětech i při mimoškolních aktivitách, a své názory proto často zajímavě zdůvodňovali. Rozhovory byly o to zajímavější, že ne vždy se pohled studentů shodoval s názory rozvojových organizací, a to zejména v politické a genderové oblasti. 64

9

9.1

Analýza dat

Otevřené kódování Otevřené kódování je prvním stupněm v analýze a interpretaci získaných dat. Je

to „část anylýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. […] Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány“ (Strauss – Corbinová, 1999, s. 43). Probíhá

ve

třech

krocích.

Nejdříve

jsou

v přepsaných

rozhovorech

identifikovány pojmy, které jsou ve druhém kroku seskupeny do kategorií, tzn. do tříd pojmů, které patří ke stejnému jevu. Třetí krok spočívá v přiřazení vlastností a dimenzí jednotlivým kategoriím. Vlastnost znamená znak nebo charakteristiku příslušející dané kategorii, dimenze pak umístění vlastnosti na určité škále (Strauss – Corbinová, 1999). Jednotlivé kategorie a jejich vlastnosti jsou v textu ilustrovány citacemi z rozhovorů s respondenty. Značka, jíž je každá citace označena, obsahuje první písmeno jména nebo přezdívky, kterým si respondenti přáli být při zpracování výzkumu označeni, a číslo myšlenky nebo myšlenkového celku v pořadí, v jakém se objevily v přepsaných rozhovorech. Z těchto myšlenek byly vytvořeny pojmy, dále zpracované do kategorií. Přepsané

rozhovory tvoří

Přílohu č. 2 a

ukázka

číslování

myšlenek Přílohu č. 3 na konci práce.

65

9.1.1

Kategorie 1: Chudoba a nerozvinutost mají mnoho různých příčin.

Vlastnost Podnebí Geografická blízkost rozvinutým zemím Možnost rozvíjet turistický ruch Dějiny země Války v historii a současnosti země Využívání bezmocnosti obyvatel Touha po moci a majetku Nedemokratický politický režim Dobré hospodaření s vlastními zdroji Poctivost lidí odpovědných za hospodářství

Dimenze Důležité Výhodná Rozvoji příznivá Určující Omezující Nespravedlivé Devastující Rozvoji nepříznivý Nutné Důležitá

První kategorie se zabývá tím, proč jsou, podle názoru respondentů, některé země bohatší než jiné a naopak. V jejich odpovědích se objevilo pět okruhů, kde lze podle nich hledat příčiny tohoto rozdílu. Jsou jimi geografická poloha, historie dané země, množství křivd spáchaných na dané zemi v minulosti či přítomnosti, politika země a schopnost využívat vlastní zdroje. Prvním okruhem je geografická poloha. Ta zásadním způsobem určuje podnebí země a tudíž možnost využívat zemědělství a zajistit si tak obživu. Tou polohou zeměpisnou. … Právě u nás máme dobré podnebí pro pěstování… (M6)

Respondenti také usuzují, že je výhodná geografická blízkost rozvinutým zemím, protože je snadnější od nich získat pomoc. Asi víc, že jo, budou rozvinutý země, který jsou blíž jakoby, když to tak řeknem, tý, když to tak blbě řeknu, tý moderní civilizaci, kdy dostat tam ty prostředky je mnohem jednodušší než… příklad: třeba severní a střední Afrika. To je, v podstatě, dá se říct, ty severní země, to je jakoby v různých rámcích v pořádku, protože tam plyne dostatek zdrojů, třeba z tý Evropy, nebo takhle, ale jakoby na ten jih tolik těch zdrojů neproudí. (B4) Zároveň je pro tyto země snadnější navázat styky s vyspělejšími zeměmi, což podle respondentů napomáhá rozvoji. 66

Vlastně celej vývoj civilizace, a lidstva jako takovýho, je vlastně o té komunikaci a předávání si zkušenostech a takhle. Jakoby, že, přece jen i ty nájezdy Hunů a Mongolů a těchhle těch kdyby tady nebyly, tak tady taky není spousta věcí. Že to je, jakoby, že všechny ty civilizace, všechny národy se můžou nějakým způsobem ovlivňovat a právě, si myslim, že na tom se zasek vývoj těch rozvojovejch zemí. (J104-105) Zároveň je rozvoji příznivá taková geografická poloha, která umožňuje rozvíjet turistický ruch, jímž se obyvatelé mohou živit. Jsou, že jo, ty severní země, Egypt, protože tam hlavně turistickej ruch a tohle, což ve středu Afriky, kde jsou džungle, to prostě nejde. (J6) Turistickej ruch je teďkonc nejvýdělečnější, co se týká ekonomiky, mam ten pocit aspoň všude, a že kdyby se právě začly dělat nejenom do Egypta a Tunisu, Chorvatska zájezdy, ale i právě třeba do Nigérie a někam třeba takhle, tak si myslim, že by se našla i spousta lidí, který by do toho šli, protože přece jenom, dostat se do džungle, jo, že je to takový jako žádaný, adrenalin, je spousta lidí, který … no, ten turistickej ruch, není to nic příjemnýho, to neříkám, ale myslím si, že aspoň z části by jim to mohlo jako dost pomoct. (J66) Druhým okruhem jsou dějiny země, ve kterých je podle respondentů významné zejména to, zda její území bylo v minulosti kolonizováno a zda země byla či je postižena válkami. Tak historickým vývojem. Co se týká třeba dob války a takhle. Tak přece jenom spousta těch zemí, které byly dominantnější tak se dokázaly rozvinout víc, než země který měly minimální možnosti k tomu. A jako vůbec, ten historickej vývoj si myslím hraje v tom největší roli. (J4) Asi záleží na historii, třeba jestli byli ovlivněni válkama. (K4) Hlavně historií. (M5) Tak záleží taky na tom, jaký měla ta země vývoj, jestli tam byly války. (D4) Význam válek pro rozvoj méně rozvinutých států vidí respondenti jednoznačně negativně. 67

Najednou ty státy, jako ty, jako ty říše přestaly najednou bojovat, a začalo se to zase nějakym způsobem zase pohybovat dál. (J74) Pak vlastně je to daný taky tim, že se tam válčí, tak všechno jde na zbraně, vlastně všechny finance, tohleto, lidi umíraj prostě po tisícovkách, občas aj víc, jo taky kdyby se zaměřili vysloveně na ten rozvoj, toho, jak se připojit k těm rozvinutejm zemím, je to úplně vo něčem jinym. (J21) Když se nějaká země rozhodne všechno dát na zbraně, tak asi těžko vydělá, že jo. (J3) Místo aby se dávaly peníze do zemědělství, průmyslu a rozvoje tý země, tak třeba jako na Kubě, tak všechno jde do zbraní. (J56) Skepticky vidí dokonce i případy vojenských misí za účelem podpory cílového regionu. Pokud jim tam pošlou vojáky, tak se ta situace ještě rozostří. Já teda východisko, že tam pošlou vojáky, moc nevidím, a nevidím ani moc smysl. (M12) Rozhodně bych neřešila problémy tím, vyslat … armádu ne, vojáky, aby se snažili situaci tam zkrotit, akorát by to vedlo k dalším a dalším rozbrojům, jako pokusit se poslat nějaké mírové vyslance, kdoví, jak by to dopadlo. (M15) Na druhou stranu ovšem někteří připouštějí, že k násilí někdy dojde. Ale jakoby oni si k tomu došli sami, a tu svobodu si vybojovali. Prostě ne jako ono to bez násilí občas nejde. (B54) Naproti tomu kolonizaci nevidí respondenti jednoznačně negativně ani pozitivně. Připouštějí, že politika koloniálních mocností může pomoci k vyšší životní úrovni v mnoha koloniích, zároveň ale upozorňují na to, že nevhodná politika může koloniím spíše uškodit. Proto, mi to tak přijde, ta pomoc z toho spojenectví, dá se říct z části i z tý kolonizace, jo … a i kdyby prostě ve chvíli, kdy ten stát bude samostatnej a bude

68

schopnej se uživit a bude schopnej si ponechat tu úroveň, tak i kdyby se to prostě přerušilo, vysloveně, jak tohleto, myslim si, že by to mělo docela smysl. (J70) Když tam přišli Evropani a začali tu Afriku kolonizovat, nebo všeobecně tadyty málo rozvinutý státy, tak tam nasadili nějakej systém, na kterej oni nebyli zvyklí, a udělalo jim to tam obrovskou neplechu. (B2) Třetím okruhem, na který respondenti upozorňují a který podle nich negativně ovlivňuje bohatství a životní úroveň chudých zemí, jsou křivdy páchané v minulosti i v přítomnosti na obyvatelích těchto zemí. Zmiňují zejména zneužívání bezmoci obyvatel a touhu po moci a po majetku, okrajově také bezohlednost rozvinutých zemí. Neschopnosti obyvatel se bránit může zneužívat jak mocnější vrstva v konkrétní zemi, tak i cizí státy. Příklad z filmu Krvavý diamant, kde navzdory tomu, že se tam těžily diamanty, lidi byli chudý, strádali, byli tam neochotně. Naproti tomu dozorci, majitel toho pozemku, nevypadal, že by strádali, naopak. (M28) Nevím teďka, kterej je to kmen, ale jak kolují, žejo, tak oni (Číňani) se snaží zabírat ty jejich území. (B6) Dalším ohrožujícím faktorem je touha po moci a bohatství, taktéž jak ze strany místních, tak ze zahraničí. Dostávali se k moci lidi, kteří to asi brali dost jakoby absolutisticky … a jakoby to bohatství, který vychází z tý země, tak si nějakým způsobem chtěli přivlastnit. (B3) Tady tu zemi se snaží bohatý země nějakým způsobem vydrancovat. (B5) Příklad jsou indiáni. Když je začli kolonizovat, tak se s nima nemohli nějakým způsobem domluvit, tak je nemohli nějaký způsobem vojenskou formou narušit, tak je narušili jakoby ekonomicky, že jim začali právě prodávat alkohol a takovýhle věci a narušili jakoby morálku těch kmenů, a ty kmeny si to v podstatě za ně vyřešily sami, že se navzájem jakoby zničily. (B8) Okrajově jedna respondentka zmínila také bezohlednost turistů z rozvinutých zemí, která nemusí být záměrná, ale stejně chudým zemím škodí. 69

Přijede nějakej Evropan, a odhodí si flašku támhle, flašku támhle… (J94) Črvrtý tematický okruh

se

týká

vlastní

politiky

nerozvinuté

země.

Nedemokratické režimy spojují respondenti s nedostatečným rozvojem a chudobou. Taky záleží na tom, … jestli je to demokracie, nebo monarchie, anebo jestli je tam diktatura. … Třeba v Africe je velký surovinový bohatství a Afrika by mohla být bohatá země, jenomže se s tím špatně hospodaří, protože tam není svoboda, nebo není tam demokracie, která by tam rozdělovala všemu lidu, ale nechá si to pár papalášů. (D4) Dostávali se k moci lidi, kteří to asi brali dost jakoby absolutisticky … a jakoby to bohatství, který vychází z tý země, tak si nějakým způsobem chtěli přivlastnit. (B3) Poslední okruh se týká využívání zdrojů a prostředků, které mají jednotlivé země k dispozici. První podmínkou je, že země nějaké vlastní zdroje má. (To záleží) v prostředcích, díky kterejm se ta země může rozvíjet. (J1) Taky záleží na tom třeba, že má peníze z těžby surovin, z prodeje zemního plynu. (D20) Větší problém však vidí respondenti v tom, jak se tyto zdroje využívají. Špatné hospodaření s tím, co mají k dispozici, je podle nich dáno hlavně v nedostatečných schopnostech a znalostech místních lidí. No třeba v Africe je velký surovinový bohatství a Afrika by mohla být bohatá země, jenomže se s tím špatně hospodaří. (D5) Měli by se naučit asi využívat ty zdroje, že jo, ať přírodní, tak ty vnější. (B49) Spíš to souvisí s tím, jak ho (bohatství) dokáže využít, když vezmeme třeba Afriku, tak má naprosto nezměrný bohatství v nerostech a takhle, ale prostě aby se to dalo využít natolik, aby ty země byly dostatečně, jak to říct, vyspělý … že to jako neuměj moc dobře (J2) Tohleto je všechno vidět i u nás. Jako že místo toho, aby my jsme využívali naše zemědělství, náš průmysl, tak prostě taky … dovážíme. (J38) 70

Když jsou vzdělaní, můžou lépe rozhodovat o svém státě, můžou usměrňovat třeba jeho obchody. (D22) Problémem také může být nedostatek počátečního kapitálu, aby země mohla začít využívat své zdroje a rozvíjet se. Je spousta zemí, který naj ohromný zemědělský a ty průmyslový možnosti a vlastně nemaj na stroje, na vybavení. (J13) Zároveň může být problémem lidský faktor. Hlavní problém je v lidech, a v tom, jakym způsobem nakládaj s těma … jo… prostředkama. (J36)

Kategorie 2: Rozvinutý stát funguje po sociální a ekonomické stránce

9.1.2

a je demokratický. Vlastnost Postoj ke skupinám na okraji společnosti Podpora vzdělání Hygiena a výživa Politické a náboženské spory Ekonomika Služby Mezinárodní spolupráce Mezinárodní komunikace Podpora od rozvinutějších států Vývoj uzavřených států Tato kategorie

vyjadřuje, které

Dimenze Podstatný Značná Zajištěná Řídké Fungující Rozvinuté Důležitá Rozvíjející Pozitivní Pomalejší základní

znaky považují

respondenti

u rozvinutých zemí za důležité. Jejich absence je naopak znakem států nerozvinutých. Ukazuje se, že považují za důležité tři rozměry, a to sociální, ekonomický a politický. V sociální oblasti považují za důležitý postoj společnosti ke znevýhodněným skupinám. Podle mě se to liší podle toho, jak se stavěj k sociálním skupinám … v dnešní době už to spíš záleží, jak se stavějí k skupinám na okraji společnosti. (D1) 71

Velký význam přikládají také vzdělání, příp. také vědě a výzkumu. (Rozvinuté země mají) terciární vzdělávání, … vědu a výzkum (D1b) Maj asi nedostatek základních potřeb, takový to vzdělání. (M1) Samozřejmým znakem rozvinutých zemí je zajištění výživy a hygieny jejích obyvatel. U nerozvinutých zemí pak jedno nebo obojí chybí. Nedostatek potravy, voda, hlavně voda. (M1b) V rozvinutých

zemích

také

existují

mechanizmy

řešení

politických

a náboženských sporů, které vylučují vypuknutí konfliktů. Jejich přítomnost je považována za jeden ze znaků méně rozvinuté země. Že tam jsou rozpory mezi různýma stranama, jak politicky tak i nábožensky. (M1a) Rozvinuté země dále mají fungující ekonomiku, průmysl i služby. Rozvinutá země … má nějaké továrny, popřípadě firmy. (K1) A taky jaký maj rozvinutý služby. (D1a) Třetím důležitým rysem rozvinuté země je určitý stupeň mezinárodní integrace, a to jak politicky, tak ekonomicky. Myslím si, že rozvinutá země je zapojená do Evropský unie, nebo nějaké unie, že spolupracuje s nějakými zeměmi. (K1a) Když ty země budou rozvinutější, tak nějakým způsobem se budou zapojovat do toho, jak to říct, koloběhu mezi těma rozvinutýma zeměma. (J15) Navíc Kuba se uzavřela, nesměl tam nikdo, ven nikdo, a neměli ani z turistů nic. (J56a) Prostě už Jiřík z Poděbrad měl, a že to je poměrně dávno, tak měl tu myšlenku spojit Evropu a vlastně ty země spolu začly spolupracovat nějakym způsobem a rozvíjelo se to. (J70a)

72

Rozvoji také podle respondentů napomáhá komunikace mezi jednotlivými státy. Výměna zkušeností a vzájemné ovlivňování urychlují vývoj. Celej vývoj civilizace, a lidstva jako takovýho, je vlastně o té komunikaci a předávání si zkušenostech. (J104) Všechny ty civilizace, všechny národy se můžou nějakým způsobem ovlivňovat a právě, si myslim, že na tom se zasek vývoj těch rozvojovejch zemí. (J105) Británie by třeba byla prostě tím, jak by byla izolovaná, jo třeba, a ta kultura se tak nepřitáhla, tak oni by tam prostě pořád žili ti Piktové, kteří prostě jakoby by se rozvíjeli mnohem pomalejc, protože by žili izolovaně. A už, bylo by to úplně něco jinýho. (B60) Politická a kulturní expanze rozvinutějších států může být za určitých okolností vnímána pozitivně a to jako krok připravující půdu pro rozvoj území, které se zatím rozvoji netěší. Oni (Římané) je (provincie) podporovali, jo, že kdyby to nedělali, tak bude neuvěřitelně… kdyby se drželi jenom v těch svých státech, protože už tenkrát vznikaly státní celky, a ty státy se nerozšiřovaly, tak v podstatě kdo ví, jak to bude vypadat. (B59)

9.1.3

Kategorie 3: Chudoba chudých přináší rizika všem – chudým, bohatým

i státu samotnému. Vlastnosti Kupní síla chudých Nedostatek výživy Možnost získat vzdělání Možnost cestování Životní podmínky Možnost být okraden někým chudším Možnost rozvíjet vlastní stát

Dimenze Malá Významný Omezená Omezená Problematické Velká Omezená

Tato kategorie mapuje, jak respondenti vnímají chudobu, resp. její rizika. Domnívají se, že chudoba není problémem jen chudých lidí samotných, ale že přináší ohrožení také pro bohaté a doplácí na ní také stát, ve kterém chudí lidé žijí. 73

Přímé důsledky chudoby nesou v první řadě lidé, kteří v chudobě žijí. Respondenti zdůrazňují především omezenou možnost nakoupit si potraviny, ale také omezený přístup ke vzdělání. Upozorňují také na omezenou možnost cestování a celkově nevyhovující životní podmínky. Ve chvíli, kdy člověk dělá celej den a nemá ani na jídlo na ten den, tak je to prostě trabl. (J34) Lidi, který jsou chudý, si nemůžou koupit věci, který chtějí, jídlo třeba. (D15) A taky nemůžou si ti chudí dopřát vzdělání. (D15b) Rodiče potřebují, aby dítě nějak vyživovalo rodinu. (M26) Že nemají co jíst, nemůžou vycestovat, … největší problém je asi to jídlo a ty podmínky, ve kterých žijou. (K15) Riziko, které chudoba představuje pro bohaté, spočívá v možnosti nepokojů a útoků na majetnější obyvatelstvo, protože velké sociální rozdíly a život v chudobě zvyšují napětí ve společnosti. Rivalita roste i z nedostatku základních potřeb. (M7) Zároveň je nebezpečná i pro bohatý, protože chudí můžou začít krást, nebo zabíjet. (D15a) Pokud by nějaká rodina byla majetnější, tak se může stát cílem ostatních a byla by nějak okrádána, nebo ji ohrozilo na životě. (M26a) Zároveň na chudobu svých obyvatel doplácí i stát, protože se kvůli nedostatečnému vzdělání nemůže plně uplatnit jejich potenciál. Nemůžou si ti chudí dopřát vzdělání. (D15b) Když jsou vzdělaní, můžou lépe rozhodovat o svém státě, můžou usměrňovat třeba jeho obchody a má to vliv na jeho prestiž a mezinárodní vztahy. (D22)

74

Kategorie 4: Každý jednotlivec i stát se musí snažit a postarat se sám

9.1.4 o sebe.

Vlastnost Odpovědnost za sebe Soběstačnost Odpovědnost za svůj stát Důležitost vzdělání Odpovědnost politiků Zahraniční pomoc Pomoc sousedů Odmítnutí pomoci

Dimenze Úplná Nutná Úplná Zásadní Za nejchudší Počáteční Přípustná Možné

V odpovědích všech respondentů se objevuje názor, že jak chudí lidé, tak chudé země i přes podmínky, ve kterých žijí, jsou za sebe a řešení své situace sami odpovědni a záleží na jejich schopnostech a zájmu své životní podmínky zlepšit. Jedním z cílů rozvoje je právě soběstačnost, tj. umět pomoci si sami. Je to o schopnosti těch lidí. (K3) My bysme jim měli pomoct k tomu, dát jim možnost vlastně jakoby rozvíjet se sami, aby si to sami udělali, aby se rozvíjeli sami, ne abysme je rozvíjeli my. (J33) To je to samý, jako když někdo ztroskotá na ostrově, taky se o sebe musí, jako musí se naučit pozorovat věci, který jsou potřeba… (J88) By si prostě asi měli nespolíhat, prostě nezískávat zdroje od ostatních, ale ty zdroje si sami najít, vybudovat je a pro ně by asi bylo nejlepší si na to na všechno vydělat. (B22) Aby ty lidi, když budou žít pospolu, aby nebyli závislí na druhých, jo, aby si dokázali … nějakým způsobem třeba tam zavýst nějakou manufakturu, nebo něco takovýho, aby to nebylo takový, jakože člověk bude mít jen to, co si vydělá. Aby si tam moh udělat sám, tak, že tam ty lidi by se stali závislí sami na sobě, pokud mají zájem, a ne na těch druhých. (B34)

75

Vedle vlastní odpovědnosti každého za sebe se v odpovědích objevuje také vzájemná odpovědnost státu za své občany a občanů za svůj stát. Stát by podle respondentů měl lidem pomáhat, pokud nemají základní životní podmínky. Já myslím, že důležité je, aby lidi měli kde bydlet, ten stát by se měl o to postarat, nějakou hygienu, od státu dostat nějaké sociální dávky, nebo přidělit půdu, aby si na ní mohli něco pěstovat. (K14) Ale když je někdo tak chudý, že si nepomůže sám, kdo by měl první začít něco dělat? – Asi od toho státu? Od prezidenta, ten je prezidentem, tak by se měl starat. Od politiků. (K13) V tom, aby lidé mohli pomoct rozvíjet svůj vlastní stát, hraje klíčovou roli vzdělání. To je taková idealistická myšlenka, ale kdyby byly děti na chudých vesnicích už odmala vzdělávány, tak by to jedno dvě mohly dotáhnout až třeba do vlády a mohly vznýst svůj pohled a zkušenosti ze svýho života. A z pohledu toho chudýho života. (M29) Když budou vzdělaní, tak můžou vycestovat, a pak můžou i oni pomoct tý svý zemi. (K17) Skutečnost, že chudé země mají za sebe svou vlastní odpovědnost, však podle respondentů nevylučuje zahraniční pomoc. Měla by to podle nich být počáteční pomoc, která jim umožní nastartovat a dál se o sebe starat sami. Zároveň se zde objevuje princip subsidiarity, tj. že pomoc je očekávána nejspíše od sousedů. Ne pomoc, při který by se stali extrémně závislí, ale jenom jim pomoct odpíchnout se ode dna. (M14) A když se vláda není schopná postarat? – Vláda okolních zemi, jestli má tu chuť jim pomoct. (K27) Skutečnost, že každá země a její obyvatelé mají sami za sebe vlastní odpovědnost, implikuje možnost, že nabízenou pomoc od rozvinutějších zemí odmítnou. 76

Jestli oni to přijmou nebo ne to už záleží na nich. (J9) Všechno je to o lidech. Všechno je to o tom, jestli vůbec chtěj pracovat, jestli … (J30) Odmítnutí pomoci je ale vnímáno jako nezodpovědnost, jako odmítnutí rozvoje, jako nepochopení. Slyším třeba támhle Červenej kříž vyjel pomoct, ze třeba byl přepaden, že ta ochota lidí se setkala pouze z odporem, tohlento člověka odpudí, aby se snažil nečemu pomoct, ale pak… (M24) Ale přijde mi, že to my neovlivníme (zneužití pomoci), že to záleží, jestli si my to pohlídáme, jako v tom, jestli jde vo to jim pomoct, a jestli my to tam nějak budeme provádět, nebo jestli jim dáme svobodu rozhodnutí, a jestli to zneužijou jednou, tak už se to podruhý prostě nestane… No a to už je prostě jejich vývoj. (J25) Kdyby se zaměřili vysloveně na ten rozvoj, toho, jak se připojit k těm rozvinutejm zemím, je to úplně vo něčem jinym. (J22)

9.1.5

Kategorie 5: Rozvojová pomoc státu není nezištná, vždy počítá s něčím

na oplátku. Vlastnosti Solidarita, snaha pomoci Politické systémy Demokracie Postavení rozvinutějšího státu Suverenita méně rozvinutých států Omezení suverenity Přínos pro pomáhající stát Osobní kvality politiků

Dimenze Důležitá Neslučitelné Přínosná, nepodmiňující Nadřazené Reálná Možné Očekávaný Sporné

Tato kategorie popisuje, jak respondenti vidí vztahy mezi rozvinutými zeměmi a zeměmi, které jsou příjemci pomoci, nebo by jimi podle představ rozvinutých států měly být. Mapuje tedy kontext, ve kterém se státy pohybují jako poskytovatelé 77

a příjemci oficiální rozvojové pomoci, tedy takové pomoci, o které rozhoduje stát a která je vždy do jisté míry politickou záležitostí. Podle názorů respondentů se chudoba ve světě nějakým způsobem týká i bohatých zemí a rozvinutější státy by měly usilovat o snižování chudoby v méně rozvinutých státech. Rozvinutější státy mají tím, že rozhodují o potřebě pomoci a jejím poskytnutí, určitým způsobem nadřazené postavení a očekávají, že jim poskytnutí pomoci také něco přinese. Formálně respektují suverenitu ostatních států, existují však případy, kdy je možné ji nerespektovat a zasáhnout do vnitřních záležitostí méně rozvinutého státu. Všechno navíc komplikují osobní kvality politiků, které mohou snížit efektivitu pomoci. Respondenti zcela uznávají, že rozvinutější země by se měly snažit o rozvoj v chudých zemích. Jedná se spíš o morální povinnost, solidaritu s těmi, kteří nemají takové štěstí jako my. Jako problém je v tom, říct odpovědnost, protože přece jenom … my žijeme v Český republice, my jsme se nezasloužili o to, jak to tady zrovna v tuhle chvíli…, ale přece jenom, oni se nezasloužili o to, jak to vypadá tam, takže odpovědnost jako taková, kdyby se řeklo, tak prostě už je to o solidaritě vyspělejších zemí. (J76) Měly (by chudým nějak pomáhat). Mají (za ně zodpovědnost). (D6) Určitě (je na místě solidarita). (K9) Myslim si, že kdyby ty země byly nějakym způsobem se schopný zaměřit i na někoho jinýho, a ne jenom na sebe, takže po čase by se to vylepšilo natolik, že už by nebyly rozvojový země. (J76) Rozvinutým zemím to nedovolí jejich čest se uzavřít a nekoukat na ty rozvojový země, že tam nemaj dostatek potřeb, těch, co potřebujou pro život. (M10) Zajímavý je pohled respondentů na demokracii a demokratizaci méně rozvinutých států. Domnívají se, že demokracie je pozitivní hodnota, která rozvoj podpoří, není však záchranou sama o sobě.

78

Pomůže, ale zároveň to není tak, že ve chvíli, když se tam nastolí demokracie, tak ten stát bude automaticky bohatý … že k tomu jsou potřeba ještě jiné kroky. (D49) Je však dobré o ni usilovat, protože diktátorský režim může rozvoji bránit. Já myslim, že i brání (tvrdý režim pomoci). (J58) Nelze však demokracii jako takovou pouze exportovat do jiné části světa, je nutné, aby se s ní místní lidé naučili zacházet a naučili se ji využívat. Myslim, že třeba tyhlenty státy nejsou třeba ještě na demokracii připravený. Že ty lidi potřebujou pořád jakoby nějakou pevnou ruku. (B28) Člověk, který nějakym způsobem žije pod nadvládou někoho, tak asi těžko bude umět nějak rozumně naložit s demokracií, přece jenom … Jako demokratizace, to je právě problém v tom, že rozhodně, rozhodně jó, demokratizovat, ale až tak, aby to přešlo v tu demokracii. (J57) Změnit … já bych klidně zavedla nějakej úplně novej systém, kterej ještě není pojmenovanej, jako nevim, no, ale myslim si, že třeba … to nejde, no… jako demokracii jako takovou, to nejde, to jako by byl opačnej extrém, jakože z extrému do extrému, mi to přijde, že kdyby země, která žije pod tyranem, najednou přešla k demokracii, tak by to akorát byl opačnej extrém. (J61) Upozorňují také na rizika, se kterými je při podpoře demokracie a občanské společnosti třeba počítat. Je nebezpečí, že když budou podporovat tu část společnosti, která usiluje o svrhnutí diktatury, hrozí vypuknutí občanské války. (D47) Poněkud v rozporu s myšlenkou demokracie, ale snad v souladu s myšlenkou nutnosti výchovy k demokracii se objevují myšlenky, že vyspělejší země, které pomáhají méně vyspělým, jsou jistým způsobem nadřazené a jsou pro ostatní vzorem. Předávají pokrok, kterého se jim již podařilo dosáhnout, a méně rozvinuté země by je měly následovat.

79

To je třeba jak s malym dítětem, jo, taky, to dítě se to samo nenaučí. … aby … jakoby ty vyspělý státy, ty mladší začaly nějakým způsobem vychovávat úplně od těch základů. (B55) By ten mladší stát … měl ne poslouchat, ale brát si příklad z toho staršího. Jako vyspělejšího, takhle. (B57) Proto, mi to tak přijde, ta pomoc z toho spojenectví, dá se říct z části i z tý kolonizace, jo … a i kdyby prostě ve chvíli, kdy ten stát bude samostatnej a bude schopnej se uživit a bude schopnej si ponechat tu úroveň, tak i kdyby se to prostě přerušilo, vysloveně, jak tohleto, myslim si, že by to mělo docela smysl. (J70) Respondentka si uvědomuje, že nelze pokrok a rozvoj vnucovat z pozice autority, přece je však ve vztahu obou zemí patrná pozice toho, kdo vede, a toho, kdo je veden. Možná to bude trochu zpátečnický, a možná vyvstává otázka, jestli je to dobře nebo špatně, to, že v jednadvacátým století je prakticky nemožný někoho kolonizovat, ale myslim si, že kdyby se země, jak se jim říká? Rozvinutý země? No prostě, kdyby se Amerika, Asie, Evropa, nějakým způsobem aspoň z části, nějakým způsobem ne kolonizovalo, ale občas držela nad nějakýma státama taková ta ruka jako pomocná, vysloveně kdyby se to třeba nějak jako rozdělilo, neřikám kolonizace, dobře, to asi možný moc není, ale myslím si, že by se to dalo mnohem líp korigovat, a mnohem líp v tomhletom jakoby pomáhat celkově. Jo, neříkám, my jsme si támhle zabrali nějakej stát, vysloveně, ale myslím spíš, vzít pod takovou tu jako ochrannou … ruku… (J67) Já to nemyslim jako, že jo, přece kolonizace, že jo, byl silnější stát, tak si zabral to území. Ale myslim to vysloveně na takový tý partnerský tý. (J103) Ať však vztah více a méně rozvinutých států vypadá jakkoliv, je zřejmý účel, jakého by jejich spoluprací mělo být dosaženo. U tý Ameriky to bylo něco jinýho, že oni to jakoby začali kolonizovat, jo, že tam přišli lidi, který už byli zvyklí na nějakej standard, nebo ne standard, ale byli zvyklí na tu evropskou … na tu Evropu, a předávali tu, předávali to, dá se říct, know-how,

80

předávali to dalším generacím. Jo, v Africe to není, tam je potřeba, aby oni to knowhow získali. (B38) Jako ale vytvořit to mezi rozvojovýma zeměma a vyspělejma zeměma, prostě, vytvořit ne tu symbiózu mezi těma rozvojovýma, ale vždycky mezi rozvojovým a vyspělým státem. Jo jakoby že se jedna… dá se to potom korigovat vysloveně. (J68) Ten rozvoj byl nejrychlejší, když, jakoby v těch kolonizovanejch zemích. Protože oni se sice pak osamostatnili, bylo to pro ně, ze začátku se cítili svobodní, bylo to pro ně dobře, ale se zpomalili hrozně. (B39) Přes výše zmíněnou nadřazenost rozvinutých zemí mají i méně rozvinuté země svou suverenitu, takže mohou samy o sobě rozhodovat. Té mohou využít i tehdy, když rozhodují o přijetí nebo odmítnutí pomoci. Co se týká politických věcí, tak s tím stejně nikdo nic neudělá, to je daný v tý zemi, maj to tak třeba X desítek let nebo stovek a jakoby, tam už je to fakt vo nich. (J11) Já si myslím, že to je na vládě v tý konkrétní zemi, jestli tu pomoc chtěj přijmout, nebo ne. (K43) Jsou však také případy, kdy rozvinuté státy, které chtějí těmto zemím pomoci k rozvoji, mohou tuto suverenitu porušit a zasáhnout. Myslím, že to je přípustné, pokud vidíme, že se děje v jiných zemích bezpráví. (D50) Je to takový blbý, je to prostě narušování lidský svobody, ale jakoby vono jakoby to bylo nějaký zlo pro budoucí dobro. (B30) Respondenti také předpokládají, že státy, které poskytují rozvojovou pomoc, z ní také mají nějaký přínos, ačkoli ne vždy mají představu, co by to mohlo být. Určitě (z toho něco mají), protože zadarmo by to nedělaly. Je otázkou co. (K10) Poskytování

pomoci

podle

respondentů přináší

politickou prestiž na

mezinárodním poli. 81

Že jim ta země bude zavázaná a ostatní země na ně budou koukat, jako že jsou něco víc, že pomáhaj ostatním, budou mít lepší politický vliv. (M13) Také se domnívají, že státy, které poskytnou pomoc, za to budou v budoucnu něco požadovat. Pokud vláda poskytuje nějaké prostředky, tak pro mě to je, že si něco kompenzuje, bude v budoucnosti něco požadovat za pomoc, že uvolnila nějakej peníz, že za to bude v budoucnu něco požadovat. (M20) Když naše země, který jsou už rozvinutý, pomůžou těmhletěm státům, který jsou prostě to, tak by se jim to za určitej čas taky vrátilo. Ať třeba v tý Africe to nerostný bohatství tam je obrovský, tady už je ho nedostatek všude… (J16) Výhody může přinést také podpora ekonomiky druhého státu, která se zprostředkovaně vyplatí i státu, který pomoc poskytuje, protože s podpořeným státem bude moci obchodovat. Když jsou ty zemětřesení, žejo, v Japonsku, nebo tak, tak ty státy, že jo pomůžou, … a v tuhle chvíli pomáhaj vlastně i sobě, protože v tom Japonsku třeba podpoří ekonomiku Japonska, a tím v podstatě se jim to za nějakej čas vrátí, protože to Japonsko se dokáže zase vrátit. (B10) Dalším přínosem mohou být podle jedné respondentky také příjmy z provizí. Organizace z toho mají velký provize a tím vydělávaj. (K10a) Celá politika je navíc ovlivněná osobními kvalitami politiků a dalších lidí zapojených do rozvojové pomoci, které jsou často v rozporu s cílem této pomoci. Ideálně by samozřejmě pomoc měla být nezištná a pověřené osoby odpovědné. Řím fungoval na tom, že do politiky šli lidi, kteří byli bohatí. A starší. Oni byli moudří a byli bohatí. Takže už věděli, jak to v životě chodí, a za druhý, už neměli, už nemuseli… neměli ambice si vydělat. (B42) Realita však je často jiná, což zmenšuje přínos poskytované pomoci.

82

Já musim říct, že v tomhletom je odporná ta lidská vlastnost, že každej snaží se stáhnout si všechno k sobě, když se takový člověk dostane k tý humanitární pomoci, tak vlastně ani není moc šance to ošéfovat. Se ta pomoc nedostane k těm lidem, ale zasekne se u různejch těch předáků, který ji naopak zneužijí ve vlastní prospěch, pokud by byla materiální, že ji ukradnou a prodaj za nějakej ten větší peníz, nebo ji odepřou od lidí, vlastně jen aby posílili tu svoji moc. (M17)

Kategorie 6: Neziskový sektor pomáhá nezištněji a účinněji než státní

9.1.6 pomoc.

Vlastnosti Pomoc Přínos pomoci Nevládní organizace Mezinárodní organizace Koncentrace pomoci

Dimenze Dlouhodobá Dlouhodobý Efektivnější, spolehlivější Spolehlivé Potřebná

Tato kategorie vyjadřuje alternativu k oficiální rozvojové pomoci poskytované vládou. Respondenti se především domnívají, že pomoc nevládních organizací je efektivnější a spolehlivější, než pomoc organizací vládních. Pomoc nevládních organizací vnímají jako více nezištnou než pomoc vlády. Myslím, že je důležitá iniciativa jednotlivých lidí, který se připojí k nějaký organizaci, která tu pomoc zprostředkovává. Že ta pomoc vlády tak nefunguje. (D12) Protože když to organizujou konkrétní lidi, tak konkrétní člověk nese zodpovědnost. Zatímco ta vláda může peníze rozfofrovat, nebo je dát někam, kam nepatří. (D13) Pokud vláda poskytuje nějaké prostředky, tak pro mě to je, že si něco kompenzuje, bude v budoucnosti něco požadovat za pomoc, že uvolnila nějakej peníz, že za to bude v budoucnu něco požadovat, kdežto neziskovka, tak to už je prostě z toho

83

názvu, neziskovka, oni maj svědomí a chtějí pomoct ostatním, obětuji pro to svůj čas. (M20) I k nevládním organizacím však jsou respondenti kritičtí a nedůvěřují všem. Při rozhodování, kterou organizaci považují za spolehlivou a kterou by podpořili, jsou pro ně důležité následující oblasti: tradice organizace, personální zajištění projektu, informace, které o své činnosti organizace poskytuje, zpětná vazba, kterou organizace dárcům dává, a v neposlední řadě reference od známých. Tradice organizace dává respondentům záruku, že organizaci „prověřil čas“, že se o nich ví a mají dobrou pověst. To je asi těžký poznat, jedině si zkusit zjistit víc o tý nadaci, zkusit se zeptat, jestli ji někdo zná. Většinou se o nich ví, ty lepší mají tradici, těm novějším bych možná tolik nevěřila. (K19) Že to zaštiťuje nějaká spolehlivá organizace. (D34) Když už lidi se rozhodnou dát peníze, tak právě aby to třeba mělo už nějakou tradici. (J43) Když přijdu někam a je tam sbírka tříkrálová na charitu, pak na školu v Africe, Bílá pastelka, tak jsou to organizace, který už nějakou dobu to dělaj, vím, že to jde tam, kam to má jít, protože už to má tradici. (J46) Dobrá mi přijde Amnesty International, která se snaží zamezovat tomu, aby byli nespravedlivě stíháni lidi. (D48) Zároveň je důležité, kdo projekt realizuje, jestli ho vedou spolehliví lidé a jestli jsou to odborníci v dané oblasti. Zaměřila bych se na to, kteří lidi to vedou, kdyby to byli nějací řeholníci, víc bych tomu asi věřila, než kdyby to vedli nějaký anonymní lidi. (D25) Že tam jsou opravdu přední odborníci, kteří se v tom zemědělství vyznají. (D38)

84

Že se ho účastní dobří, kvalifikovaní lékaři a že to zaštiťuje buďto nějaká dobrá nemocnice nebo univerzita, prostě nějaká lékařská kapacita, ne jenom medici, i když tam samozřejmě taky jsou, že to zaštiťuje někdo zkušený. (D29) Respondenti se zajímají i o informace o konkrétní činnosti organizace, často je zajímají i podrobnosti. Čím se zabývá, kde se zabývá, asi i proč to chce dělat, konkrétně které věci by chtěla změnit, kolik po mně chce i peněz a kolik si z toho nechá, kolik se tam opravdu dostane peněz, i když to taky není jistý, a potom i nějaký výsledky svoji práce. (K19) Asi jakou zdravotní péči nabízí, nebo k čemu je. (K25) Kde to jídlo vzal, to přece není jednoduchý získat někde jídlo. Co to je za jídlo, jestli se jedná o nějaký konzervy. (K28) Velmi důležitá je také zpětná vazba dárcům, která jim poskytne jistotu, že jejich příspěvek byl skutečně využit k tomu, k čemu dárce zamýšlel. Tak mě by přesvědčilo, kdybych viděla nějaké fotky nebo videa těch lidí, co se tam učí, jejich vzájemný přátelství, a i tu ochotu vyhovět jeden druhýmu. (M33) Kdyby tam byly vidět ty výsledky, kdyby ta pomoc šla k lidem, kteří ji potřebují, a nebyla ta pomoc zneužitá. (M36) Ještě třeba že se mi líbí projekt Adopce na dálku, která podporuje ty děti, to je ještě k těm nadacím, že je vidět ty výsledky, že se to vrátí, že přijde i vysvědčení, že je vidět, jak se ten člověk učí. (K22) Často je rozhodující reference nebo doporučení od někoho, kdo organizaci zná. To se týká zejména případů méně známých organizací, které nemají výše zmiňovanou tradici. Asi bych se zaměřila na nějaký reference od lidí, který znám. (D25a) Anebo třeba se zeptat známých, nebo na nějaké doporučení. (K19) Garanci spolehlivosti vnímají respondenti také u mezinárodních organizací. 85

Já si myslím jako že v tomhle směru můžou hodně pomoct jakože ty humanitární organizace, jako je právě třeba ten UNICEF … A tím, že je to mezinárodní, tak nikdo nekouká jakoby na blaho toho vlastního národa, nebo tý vlastní země, a jakoby to přináší v podstatě to zadostiučinění nebo ten dobrej pocit třeba jako jemu, jo třeba že ví, že udělal něco dobrýho. (B12) Když to bude mít nálepku mezinárodní organizace, tak člověk bude vědět, už tím, že je to mezinárodní, tak tam jakoby ten dohled nad tím je. Že vlastně tam musí fungovat nějaká spolupráce, nějaká domluva, jo a není to závislý jenom na pár lidech, jo, protože myslim si, že jako v těch mezinárodních organizacích nikdy se nesejde tolik lumpů najednou, aby vytvořili velkou mezinárodní organizaci, která by hromadně … jako … okrádala lidi, a na vysoký úrovni. (B26) Pomoc musí být dlouhodobá, jinak chudobu nevyřeší. Já myslim, že v tuhle chvíli prostě není, neexistuje, myslim si to, že neexistuje řešení, který by vyřešilo do padesáti let prostě chudobu tady v těch rozvojovejch zemích, a že to prostě bude běh na dlouhou trať. (B37) Jednorázové a krátkodobé projekty jsou podle respondentů provizorní, v některých případech dokonce kontraproduktivní. Ty filtrový brčka, jak je maj, jak se rozdávaj lidem, prostě aby mohli pít prostě čistou vodu, tak ono je to řešení, ale je to jenom dočasný řešení. (B46) Takový ty jednorázový pomoci asi nejsou moc dobrý, protože když jim tam přivezou nějaký potraviny, tak spíš zamezí tomu, aby se rozvíjelo hospodářství tý daný země. (D7) Taková pomoc, která přinese výsledky v dlouhodobém horizontu, může být přínosná pro všechny zapojené strany. Krátkodobě asi ne (se pomoc nevyplatí), protože dlouhodobě je výhoda, když je na zemi mír a má každej nějaký určitý bohatství, protože se dlouhodobě může ukázat, že potom oni zase pomůžou nám. (D8)

86

Pro efektivní pomoc je také důležité spojit síly, aby pomoc byla dostatečně silná a nebyla roztříštěná. Jeden člověk s tim nic neudělá. (J101) Myslim si, že tohleto už je jako takovej trabl, a natolik mezinárodní, že prostě už to jako nemůže jeden člověk vyřešit. (J102) Kdyby se rozvinutý země nějakým způsobem spojily, a bylo by to aspoň z části zaměřený, tak že by se to dalo posunout úplně jinam. (J9) Vlastně měl by se na tom zapojit každý, ale zase záleží na jednotlivci, jakej k tomu má přístup, jestli je ochotnej obětovat kus svýho času. Hlavně aby se to dostalo do povědomí lidí, že nějaké problémy existujou, že všechno není jenom o hi-tech technologii, a že tam někde existujou … i něco jako je hladomor, válka a chudoba. (M19)

9.1.7

Kategorie 7: Podpora kvalitního vzdělání, dobrého zdraví a pracovního

uplatnění. Vlastnosti Oblasti pomoci Rizika při poskytování pomoci Význam vzdělání Význam zdraví Podpora školství a zdravotnictví Podpora místních kapacit Vytváření pracovních míst Podpora ekonomiky a trhu

Dimenze Rozmanité Reálná, hrozící Velký Podmiňující Důležitá Vhodná Důležité Okrajová, nepochopená

Tato kategorie popisuje, jak si vlastně respondenti představují samotnou pomoc poskytovanou chudým zemím a na co by se podle nich měla zaměřit. Nejdůležitější je podle nich podpora školství a zdravotnictví, vedle toho se také neustále opakuje myšlenka, že k dosažení určitého stupně rozvoje je nutné, aby lidé měli práci a pravidelný příjem, který jim umožní získat a udržet si určitou životní úroveň.

87

Oblasti, do kterých je možné pomoc směřovat, jsou rozmanité, jako dvě nejvýraznější se však ukazují školství a zdravotnictví. Školy, nemocnice, mohly by, nevím, jestli to existuje, řemeslo tam jezdit vyučovat. (K11) Pošlou pomocníky, zvlášť jako zdravotní síly. (M11) Měly by jim pomáhat rozvíjet školství, … od nich měli kupovat různý jejich domácí výrobky, nebo by jim mohly pomáhat budovat nový stroje. (D7a) Na zdravotnictví. Spíš bych teda řekla, že by bylo dobrý, aby pomáhali cvičit místní, aby tam třeba založili lékařský fakulty, nebo aby spíš naučili ty pracovníky z jiných zemí, aby jim zvedli kvalifikaci… (D9) Kromě toho by také respondenti směřovali pomoc do průmyslu a zemědělství. Do toho průmyslu, zemědělství třeba rozvinout, trošku aspoň ty možnosti v tomhletom. (J10) … nebo jim pomůžou pěstovat. (M11) Měli by se naučit asi využívat ty zdroje, že jo, ať přírodní, tak ty vnější. (B49) Rozvoji a dosažení vyšší životní úrovně také pomůže, když lidé budou mít možnost získat nějaké pracovní uplatnění a tedy pravidelný příjem. Jak třeba by se proti chudobě dalo bojovat? – Tak vytvořit nové pracovní příležitosti. (D16) A v tomhle si právě myslim, že ta pomoc z toho venčí, zvenčí, by pomohla dostatečně právě kvůli tomu, aby měli práci takovou, že je to uživí, aspoň trochu. (J35) Jedna respondentka také navrhuje rozvíjení vztahů s dalšími státy jako prostředek pomoci. Posílit styky s jinýma zeměma. (M4)

88

V úsilí pomoci chudým zemím dosáhnout rozvoje přikládají respondenti velký význam vzdělání. V první řadě je důležité pro samotného člověka, který ho dosáhl. Aby uměli psát a číst, to je základ, to by mělo být samozřejmostí, aby to jakejkoli člověk uměl. (K18) Nebo třeba jestli ho to před něčím ochrání? – Nějakým zneužitím práv, si myslím. (K18a) Přínosem je ale také pro stát, v němž vzdělaní lidé žijí, protože jsou to právě oni, kteří svůj stát rozvíjejí. Myslim, že dostatek poskytovatelů vzdělání v těchhle rozvojových zemích je taky základ k tomu, aby se nějakým způsobem mohly rozvíjet. (J39) Nějakým způsobem zavíst tu základní vzdělanost, aby ty lidi byli gramotní a aby prostě znali základy tamtěch věcí, aby se právě zakládaly tadyty školy, protože právě přes tu vzdělanost je to cesta k tomu, aby oni sami si ten stát, nebo tu svoji vlastní zemi, jakoby vypracovali navrch. (B13) Když jsou obyvatelé vzdělaní, můžou kvalifikovaně vykonávat povolání, a když ho dělají kvalifikovaně, tak ho dělají i efektivně a země z toho má finanční prostředky. A taky když jsou vzdělaní, můžou lépe rozhodovat o svém státě, můžou usměrňovat třeba jeho obchody a má to vliv na jeho prestiž a mezinárodní vztahy. (D22) Obchodu by to prospělo, rozhodně kdyby právě aspoň dva vzdělaní lidé byli v takové chudé vesnici, už to by stačilo, aby tam vznikla nějaká slušná stabilní infrastruktura, už to by přilákalo pohled jak vlády, tak i cizích zemí. A určitě by nějaká pomoc snad přišla. (M30) Klíčový je výzkum a věda, bych řekla. Někdo objeví třeba lék, nevím, něco nového a z patentu má peníze. (D21) Výsledky může přinést i úsilí o rovné šance v přístupu ke vzdělání mezi muži a ženami.

89

Rozvoji možná tak, že by, kdyby mezi ženama fakt byly nějaký chytrý mozky, pár jich máme i tady, ne… nevim, no. Jako, pomoct by to určitě mohlo, i třeba právě i v tý míře vzdělanosti. (J97) Význam rovnosti si ale respondenti uvědomují i v kontextu různých sociálních vrstev. Myslím si, je fajn, že ty děti mají potom uniformy, v kterej choděj do školy, že jsou si rovni, že to je hezkej nápad. (K21) Zdraví je podmínkou rozvoje. Samo o sobě rychlejší rozvoj nezpůsobí, když však chybí, snadno dojde k většímu propadu do chudoby. Když jsou zdraví, tak můžou víc pracovat. Nebo se i vzdělávat. (K23) Když jsou zdraví, můžou víc pracovat a tím pádem jsou i bohatší. A dožívají se také vyššího věku. (D27) To je začarovanej kruh, protože pokud je člověk nemocný, nemůže pracovat, když nemůže pracovat, nemůže vydělávat peníze, když … má hlad, když má hlad, tak buď krade, nebo je v chudobě. (M34) Způsobů, jak lze školství a zdravotnictví podpořit, navrhují respondenti mnoho. V kontextu školství mluví především o nutnosti existence škol a přítomnosti učitelů. V případě, že se jich nedostává, pomoc má spočívat ve stavbě škol a vysílání učitelů z rozvinutých zemí. Poslat svoje učitele, můžeme finančně podporovat stavbu nových škol. Anebo můžeme dovolit studentům z těch méně rozvinutých zemí, aby u nás studovali, a oni až se vrátí, tak budou pomáhat rozvíjet svoji zemi. (D32) Pomoc se stavěním škol, vysílat nějaké schopné dobrovolné učitele, kteří by byli ochotní s dětma pracovat. (M31) Oni potřebujou někoho, kdo je to naučí. (J42) V případě vlastních kapacit by jich méně rozvinuté země měly využít. 90

Lidi z tý země, jakoby v každý zemi je spousta vzdělanejch lidí, ale nejsou uvnitř toho státu. Když bude… tam prostě přijede nějakej inženýr, architekt, doktor, když tam bude, když tam přijede, tak on sám může naučit ty lidi, jak žít, jo, jak si postavit barák, jak … jak si vypěstovat potravu, to všechno je to naučí. (B31) Vedle výše zmíněného výzkumu a vědy je třeba podporovat i ostatní stupně vzdělávacího systému, včetně těch nejnižších. Oni by nějakým způsobem měli taky začít od tý píky, aby se rozvinuli sami, že jo, jak jsme o tom mluvili, prostě by se měli rozvinout sami. (B25) To nemusí mít, že jo prostě luxusní vybavení, … oni jsou zvyklí na ty nouzový podmínky, tam jim prostě aj ty nouzový podmínky poskytnout. (B24) Oni potřebujou ten základ, a potom, až si vybudujou ten základ, tak potom budou tim, jakoby, jak to říct, tak budou moct, budou moct se jakoby rozvíjet dál v tý vzdělanosti. (B27) Nějakým způsobem zavíst tu základní vzdělanost, aby ty lidi byli gramotní a aby prostě znali základy tamtěch věcí, aby se právě zakládaly tadyty školy, protože právě přes tu vzdělanost je to cesta k tomu, aby oni sami si ten stát, nebo tu svoji vlastní zemi, jakoby vypracovali navrch. (B13) Vyšší stupně vzdělání lze podporovat formou stipendií ke studiu v rozvinutých zemích. Třeba stipendia dělat, pak třeba i pro děti z těch rozvojovejch zemí, myslim si, že je to dobrý. Když se někdo osvědčí jako dobrej student a bude chtít studovat, a bude k tomu mít třeba jako … no dobrý známky třeba, tak takhle jako, tak podporovat, aby mohl jít studovat někam. (J47) Co se týká zdravotní péče, pomoc může vypadat velmi podobně jako v případě školství, tzn. stavby nemocnic, vysílání lékařů a stipendia ke studiu v rozvinutých zemích. Výstavby nemocnic, že se tam posílají lékaři, ten lékařskej materiál, léky, … (K24) 91

Spíš bych teda řekla, že by bylo dobrý, aby pomáhali cvičit místní, aby tam třeba založili lékařský fakulty, nebo aby spíš naučili ty pracovníky z jiných zemí, aby jim zvedli kvalifikaci. (D10) Zaškolit, začne to jednim člověkem, a najednou to během dvou tří let může umět dalších sto lidí, … A je to jako zajímá! (J54) Myslím, že nejlepší cesta je, abychom dovolili lidem z méně rozvinutých zemí u nás studovat na lékařských fakultách, nebo dodat jejich lékařským fakultám profesory, že je to lepší cesta, než tam posílat naše lékaře. (D28) Dále také navrhují podporovat vzdělávání místních lidí, podpora lékařských fakult, dodávání lékařského materiálu, apod. Já myslim, že u těhletěch, že i u tý zdravotní péče stačí jenom prostě ta základní, jo, jakoby utvořit nějakou doslova základnu, vždyť třeba třicet čtyřicet kilometrů není nic okolo, což se stává, že jo, i se to dělá, že jo, dělaj se domy o jednom patře, šířce padesát metrů, jsou tam nemocniční lůžka, ale prostě aspoň ta základní péče. (J52) Respondenti také považují za důležité, aby lidé méně rozvinutých zemí měli práci a pravidelný příjem, což jim umožní dosáhnout určité životní úrovně. A v tomhle si právě myslim, že ta pomoc z toho venčí, zvenčí, by pomohla dostatečně právě kvůli tomu, aby měli práci takovou, že je to uživí, aspoň trochu. (J35) Zaměstnat je nějakým úkolem a za ten jim zaplatit nebo je podpořit materiálně, ale ne dát jim to, protože by ztratili ochotu snažit se uživit svoji rodinu nebo sebe. (M27) Všechno je to o lidech. Všechno je to o tom, jestli vůbec chtěj pracovat, jestli … (J30) Jestli maj tu možnost. (B19) Pravidelný příjem jim přinese prostředky, díky kterým budou mít snazší přístup ke vzdělání a zdravotní péči. No pokud je chudoba, tak to nutí … zaprvý rodiče potřebují, aby dítě nějak vyživovalo rodinu. (M26) 92

Tím, že jsou chudý, tak právě nemaj na ty – na jídlo, na ty zdravotnický věci, a tak, a nemaj třeba na nějaký školy. A teďka, jo, tím, že tam je prostě doktorů málo, a takhle, tak oni taky musí z něčeho žít, tak si musí něco účtovat. (B20) Pracovní místa někdo musí vytvořit a lidem je nabídnout. Zaměstnat je nějakým úkolem a za ten jim zaplatit nebo je podpořit materiálně, ale ne dát jim to, protože by ztratili ochotu snažit se uživit svoji rodinu nebo sebe. (M27) Tam je potřeba asi vytvořit nějakej ten trh, aby ty lidi prostě… Ty lidi v tý Evropě vždycky museli pracovat, aby se uživili. (B41) (Nadnárodní firma) nabídne práci těm lidem, tak si samozřejmě i vydělaj. (K37) Respondenti jsou si také vědomi možných negativ a rizik spojených s velkými nadnárodními firmami, jako např. nízké mzdy nebo dětská práce, oceňují však zároveň samotnou možnost pracovat, kterou by tito lidé jinak pravděpodobně vůbec neměli. Oni si vymysleli nějakej plán, že jako lidem daj tu práci, daj jim mizernou práci, ale prostě tu práci budou mít. (B40) Co se týče třeba výroby oblečení, nějakej Nike, nebo Adidas, kolikrát … no vždycky, člověk se na to podívá, ty hadry jsou vyrobený někde v Číně, nebo v Číně už tolik ne, ale na Tchaj-wanu, a takhle, a tam ta chudoba je taky, jo, a oni jakoby daj lidem práci. Oni sice ty lidi to za ně udělaj, udělaj to za levno, ale udělají to a vydělají si. A mají nějakou práci a toto, jo, a tím vlastně jakoby ty lidi budou mít nějakej základ. (B35) Vedle nízkých platů a dětské práce zmiňují někteří respondenti další riziko, které do značné míry přináší rozvoj sám: použití moderních technologií, které redukuje množství pracovních míst. Už od průmyslový revoluce se to začalo jakoby tohle, jo, se stavěj továrničky, a jakoby je to, je to, bere to práci. (J63)

93

Co já vnímám jako problém, právě u tý technologie, právě že to bere lidem práci. A už to jde jako tak, že některý stroje se lidi … no prostě přišel stroj, vylepšení, ale člověku to … předtim se musel nějak o to starat. Ale teď už to došlo do fáze, když už ani o ten stroj se nemusí člověk starat, a vlastně místo deseti lidí je najednou jeden, kterej se stará o to všechno u počítače, ta práce není. (J31) Právě jak jsme se bavili o těch technologiích, tak tam právě … když tam se tlačí ty nový technologie, tak tam to lidem bere práci. (B20) V souvislosti s pracovními místy a trhem práce někteří respondenti mluví o ekonomice a trhu, celkově je to ale téma, do kterého se nechtějí moc pouštět, protože mu příliš nerozumějí. Někteří by ho mezi rozvojová témata zařadili, jiní nikoli. Já v ekonomice se nevyznám, takže nevím. (M41) Moc tomu nerozumím. Myslím, že to (trh) mezi témata týkající se rozvoje moc nepatří, že to patří spíš do ekonomiky. (D40) U těch, kteří by ho mezi rozvojová témata zařadili, ale nepatří pro ně mezi prioritní a k fungování trhu jsou skeptičtí, což patrně odpovídá tomu, že o této problematice nemají příliš konkrétní představu. Jako to tam určitě patří, ale nějaká firma, když si tam najde… i když zajistí si pracovníky, tak lidi na tom stejně budou, že když na to mám, tak si to koupím, a když ne, tak si to nekoupím. (K36) Užitečnej by asi mohl být, ale ne tolik jako je třeba nemocnice, a školy. Pokud ty lidi nebudou vzdělaní, tak se nemůžou naučit ani podnikat. (K37) Já si myslim, že nepatří, a měla by. Ale jako nenapadá mě způsob, jakým tohleto ošéfovat, protože ten trh jakej je tady, a vůbec, obchody a tak, no a ten byznys, tam nemůže fungovat, prostě. (J65) Myslim, že takhle tam vznikaly trhliny v tom, že ten něco nekoupí, a tak vlastně ani pak nemůže prodat, jo, někdo si … nebude mít na to, aby si koupil slepici, a nemůže prodávat vejce, a najednou jakoby že se pomalu přetrhá ten řetězec, že jakoby ne každej má tu možnost si vydělat někde jinde, a hlavně ne každý to zboží má stejnou cenu, jo, 94

a když pak všichni budou vyrábět jednu a tu samou věc, tak pak nebude k dostání žádná jiná, takže vlastně v tomhletom mi to přijde jakoby trochu na pytel, ale co se týká těch firem jako větších, tak nevim… (J64) Trh si však jeden respondent spojil s fair tradem, který vnímá pozitivně. Mně se třeba líbí to, nevím, kdo to dělá, ale … už si ani pořádně nepamatuju, jak to bylo, ale oni, jak jsou ty fairtradový výrobky, že jo, tak voni jsou dělaný, že oni za to dostanou docela slušně zaplaceno, tak to si myslím, že je docela dobrej způsob, jak … jak jakoby těm lidem pomoct. (B9) Výraznou šanci jiná respondentka vidí v rozvíjení cestovního ruchu, který by mohl přitáhnout turisty a s nimi finanční prostředky z rozvinutých zemí. Tydlety rozvojový země, mám pocit, že se jakoby dost bráněj tomu turistickýmu ruchu. A vím, že je to nepříjemný, já to v Praze třeba taky nemám ráda, ale myslím si, že tam by jim to třeba pomohlo, jo, i kdyby se ten vnější svět, ty země jako Amerika, my, prostě Evropa, todle, kdyby se právě zaměřily na tyhlety zapomenutý kouty země, v tomhletom turistickým ruchu, tak se, myslim, jim by to pomohlo, a pro nás by to bylo ohromnym přínosem. (J66) Klíčovými tématy proto v rozvojové pomoci zůstávají především školství a zdravotnictví. Neméně důležitá je možnost pracovat, protože příjem lidem usnadní přístup ke vzdělání a zdravotní péči.

9.1.8

Kategorie 8: Rizika při poskytování pomoci.

Vlastnosti Informovanost veřejnosti o organizací Finanční náklady Spolupráce s místní organizací Dotažení projektu do konce Špatná distribuce pomoci Vedlejší účinky pomoci Lidský faktor Naivita pomoci

Dimenze činnosti Malá Vysoké Nedostatečná Nezaručené Možná Nepředvídatelné Nespolehlivý Možná 95

Poskytování pomoci s sebou nese spoustu rizik. Tato kategorie popisuje ta z nich, na která respondenti v rozhovorech upozornili. Prvním rizikem je malá informovanost veřejnosti o problematice chudoby, méně rozvinutých zemí, rozvojové pomoci a spolupráci i o organizacích, které tuto pomoc poskytují. V rozhovorech se objevilo mnoho povzdechnutí, že k tomu, aby se o tom více dověděli, museli by sami aktivně vyhledávat. Aby se člověk … něco dověděl, tak by musel sednout k počítači. (M22) Myslim si, že jsme dostatečně líný na to, abychom si to vyhledávali sami. (J27) Těch organizací je hrozně moc a přitom každá chce podobnou věc. … že kdyby to byla jedna organizace, samozřejmě hrozila by tam korupce, ale hodně by se to zjednodušilo. (M25) Druhým rizikem jsou vysoké finanční náklady pomoci. Nepokrytí nákladů může ohrozit realizaci projektu pomoci a její efekt jako takový. Ty prášky stojej hrozně moc. (J51) Dalším rizikem je spolupráce organizace, která pomoc poskytuje z rozvinuté země a nějaký projekt zaštiťuje, s místní organizací, která pomoc realizuje přímo na místě. Problém může být na obou stranách, v rozvinuté i méně rozvinuté zemi. V prvním případě to může být: Že využije (organizace) nás lidi, co tam pošlou ty peníze, a nepošle tam nic, a nepomůže tý zemi. Že si vydělává na cizím neštěstí. (K20) Místní organizace také může být nespolehlivá. Ve chvíli, kdy jako kdy to není nějakým způsobem pojištěný, nebo něco takovýho, nebo ve chvíli, kdy někdo jakoby se zaměří na tu pomoc, ale jakoby už to neřeší tam, a zaměří se na to tady, třeba sbírky, třeba v Africe, dejme tomu, kdyby někdo vybral ty peníze a dal je někomu tam, na starost, tak myslím si není trabl to zneužít. (J24) Nějaká firma, která slíbí postavení nějaký budovy, a potom to nesplní, nebo to nekvalitně postaví. (K32) 96

Dalším rizikem může být špatná organizace pomoci na místě, která neumožní dotažení projektu až do konce, např. „zmizením“ poskytnutých finančních prostředků. Než se k nim samotná ta pomoc dostane, aspoň si to myslim, tak jakoby se k nim dostane ani ne tak 50% toho, co jim ty státy chcou dát, přímo na ty zdroje, proto, aby měli nějaký peníze na budování těch škol, a na čistou vodu, na vakcíny různý, co se týče zdravotnictví a tak, tak hodně věci si z toho tam, timže tam, tomu se už podle mě ani nedá říkat mafie, to jsou gangy prostě vzbouřený, tam je problém s těma vzbouřeneckýma oddílama, který si myslím, že v těchto státech jsou často velice rozšířený, který si nějakym způsobem asi berou podíl z toho, co… nebo dá se asi říct aj výpalný, za to, co lidi prostě dostanou. (B15) Pokud se ta pomoc nedostane k těm lidem, ale zasekne se u různejch těch předáků, který ji naopak zneužijí ve vlastní prospěch. (M16) K organizaci pomoci patří také to, aby pomoc byla poskytnuta opravdu těm, kteří ji potřebují a kterým je určena, aby některé vrstvy obyvatelstva neměly protekci, která by rozdíly mezi bohatými a chudými dále prohlubovala, příp. aby vedlejší náklady např. na propagaci nebyly příliš vysoké. Ohlídat, aby ta pomoc šla opravdu tam, kde je to potřeba. (M37) Myslím, že se ta pomoc může dostat jenom k určitejm skupinám lidí, a tím se bude zase rozvíjet ten rozdíl mezi bohatýma a chudýma, což je asi špatně. (D11) Že by zdravotníci léčili jen určitou část lidí, že by fungovala nějaká protekce a péče by se k některým lidem nedostala, nebo by ty peníze ukradli, nebo by byly vynaložené na něco, na co nebyly původně určeny. (D30) Je na lidech v tý nemocnici, jestli poskytnou takovou péči, jakou by měli. (K26) Ty peníze, který by jsme posílali na vzdělání, by se použily jinak, anebo ten člověk, který by to organizoval, by vynakládal příliš mnoho prostředků na reklamu, a tím by taky nebyly využity tak, jak mají. (D26)

97

Rizikem mohou být také nepředvídatelné důsledky pomoci a vedlejší účinky, které jsou nežádoucí a nebyly původně zamýšleny. Nejzávažnější důsledek, který respondenti jmenují, je možnost vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Do jistý míry to může asi navrhnout, nebo dát nějaký podmínky (poskytnutí pomoci, např. politické reformy), ale v tý míře, aby to nevyústilo v nějaký konflikt. (K44) Poskytování pomoci zdarma bez přičinění místních lidí také nemusí vést k rozvoji a investované prostředky tak nebudou efektivně využity. Já si myslím, že jakoby že tím, že zasahuje ta organizace do toho chodu nějaký země, že oni se stávají línýma, že někdo to udělá za ně. (K12) Poslední

okruh

nepředvídaných

a

vedlejších

účinků

pomoci

souvisí

s umožněním studia v rozvinutých zemích. Jedna respondentka zmiňuje možný kulturní šok. Možná se jim to na psychiku… Těm černochům, co jim je pomáháno. Že to může mít negativní vlivy na ně, že do budoucna, kdyby třeba chtěli studovat, kdyby dojeli do velkého města, tak to může být šok. (K8) Mnoho studentů, kteří vystudují v rozvinuté zemi, si tam také najde práci a nevrací se do země svého původu, takže jeho získané vzdělání není využito k tomu, aby jeho zemi přímo pomohlo rozvíjet. Když se jim dostane toho vzdělání, že oni jezdí od nich studovat tu medicínu studovat jakoby k nám, do republiky. Jenomže je problém, že hrozně moc lidí tady potom zůstane. Tady ty podmínky jsou mnohem mnohem lepší. (B29) Třeba že mu zaplatěj školný, a třeba mu zaplatěj první rok celej, když se osvědčí, jo, a pak už si vlastně ten člověk může v tý zemi začít vydělávat, a když se pak bude chtít vrátit třeba, což teda většinou moc nechtěj. (J48) Nezanedbatelným rizikem může být lidský faktor a jeho touha po moci a bohatství. To úzce souvisí s výše zmiňovanou organizací pomoci a spoluprací mezi organizacemi v obou zúčastněných zemích. 98

Když je panovník, tak ho někdo stěží donutí, aby se zaobíral i něčím jiným, než mocí a touhou po bohatství. (M9) Myslim si, že i sebelepší člověk po čase na takovymhle postu začne být zhýralcem, začne si užívat moci. (J60) V tomhletom je odporná ta lidská vlastnost, že každej snaží se stáhnout si všechno k sobě, když se takový člověk dostane k tý humanitární pomoci, tak vlastně ani není moc šance to šéfovat. (J26) Posledními zmiňovanými riziky jsou špatné provedení dobrého nápadu, tedy špatné promyšlení a náplánování pomoci, a naivita při poskytování pomoci, která může působit již popsané nežádoucí „vedlejší účinky“. Idea je geniální, provedení za pět, prostě, takový… zvlášť v poslední době, a naopak to státy prostě posune kolikrát mnohem níž. (J29) Na jednu stranu je hezký, že jim chtějí pomáhat, ale zasahujou do jejich koloběhu života a to nemusí být vždycky dobrý. (K7)

9.1.9

Kategorie 9: Nedostatek informací o potřebách nerozvinutých zemí

a poskytované pomoci. Vlastnosti Pomáhající organizace Záruka využití pomoci Potřeba pomoci ve světě Povědomí lidí o potřebách pomoci

Dimenze Nepřehledné Žádaná Neznámá Malé

Tato kategorie vyjadřuje postoj respondentů k veřejným sbírkám. Na jednu stranu vnímají potřebu pomoci, zároveň však také nechtějí podporovat něco, o čem nic nevědí a vyjadřují přání být lépe informováni o tom, kde je potřeba pomoci, a o možnostech, jak program pomoci podpořit.

99

Respondenti si především stěžují na velké množství organizací, které znesnadňuje orientaci a na jejich nedostatečné PR, které by jim poskytlo informace o činnosti těchto organizací. Zároveň ale upozorňují, že informace aktivně nevyhledávají, a navrhují, jak by bylo možné informace veřejnosti zprostředkovat. Aby se člověk … něco dověděl, tak by musel sednout k počítači, obětovat tomu 10 minut, místo toho, aby šel na Facebook, nebo na Twitter či Youtube. (M22) Myslim si, že jsme dostatečně líný na to, abychom si to vyhledávali sami. (J27) By se dala jedna blbá reklama v jednom období v televizi, že by to asi oslovilo víc, nebo na internetu na nějakých těch. Jo jakoby že dá se říct doslova tahleta reklama tady těch neziskových organizací, nebo těch nadací na tu humanitární pomoc a tohle, protože my o tom vlastně moc nevíme. (J27) Hlavně aby se to dostalo do povědomí lidí, že nějaké problémy existujou. (M19) Dále vyjadřují ochotu pomoc v těchto zemích podpořit, ale požadují informace o pomoci a záruku, že bude opravdu využita tak, jak má být. Je strašně moc lidí, který by třeba chtěli pomáhat, a jakoby neodhodlaj se k tomu, protože je jakoby nikdo moc nevyzve. (J27) Když už se člověk rozhodne dát víc peněz, nebo takhle, tak potřebuje přece jenom mít nějakou záruku. (J44) Člověk spíš přispěje někam, s čim má nějakou dobrou zkušenost, nebo co mu třeba doporučí někdo jinej, než třeba o čem nic neví a někdo tě zastaví na ulici. (J45)

100

9.1.10

Kategorie 10: Nízká úroveň bydlení způsobuje špatné zdraví.

Vlastnosti Souvislost s chudobou Vliv na zdraví obyvatel Hygiena a pitná voda Vzhled obydlí Život ve městě

Dimenze Nepřímá Přímý Zásadní Nepodstatný Rozporuplný

Tato kategorie popisuje názor respondentů na úroveň bydlení a jeho vztah k chudobě a rozvoji. Lepší úroveň bydlení vnímají jako důsledek redukce chudoby, nepovažují za nutné do kvality bydlení zvlášť investovat, důležité je především to, aby lidé měli kde bydlet a byly splněny základní hygienické podmínky. Přímá podpora kvality bydlení tedy nepatří mezi priority. Tato oblast je spíše považována za vlastní odpovědnost lidí. Jo. I když myslím, že to s tím míň souvisí, než zdravotnictví nebo školství nebo potrava. Že si myslím, že je důležité, jestli mají kde bydlet, ale když už mají… (D36) No pokud by někdo chtěl zlepšit zařízení, to, co používaj ve svým domečku, měl by zajistit nejdřív zdroje jídla a práci, aby ty domečky mohli zařídit. Ne se o ně nějak starat. (M39) Význam kvality bydlení zdůrazňují pouze v kontextu zdraví a úrovně hygieny dostupné v konkrétních podmínkách. Bydlení, kde je možné udržovat určitou úroveň hygieny, implikuje lepší zdraví jeho obyvatel. Asi není důležitý, jak vypadá to obydlí, jako co je v něm, jestli jsou přijatelný ty podmínky, ve kterých žijou. Kanalizace, kuchyň, kde můžou spát, popřípadě nějakej zdroj tepla, voda, možná, aby tam byla. (K30-31) To podle mě spíš souvisí se zdravím. … ve chvíli, kdy ty lidi začnou žít v nějakym ubytování, že nebudou žít ve slaměnejch chýších, tak jakoby ta úmrtnost věková se jim zvedne navrch. (B45) Vystavovat baráky jako, určitě ta hygiena, co se týká tý hygieny. (J83) 101

V souvislosti s hygienou se také objevuje nutnost přístupu k pitné vodě a zdravotní rizika, která s sebou nese nedostatek čisté vody. To mi právě přijde větší problém ta pitná voda, teda. To je teda průšvih nad průšvihy, protože jsou oblasti, kde se pije voda špinavá, z potoků bahnitá klidně i, s nějakým minimálním čištěním přes různý síta přírodní, a takhle, a to je potom, to jsou pak epidemie. (J33) Respondenti tedy nepovažují za nutnou výraznou podporu kvality bydlení. Avšak myšlenka, že špatná úroveň bydlení implikuje horší zdraví, které však s chudobou souvisí, tuto skutečnost relativizuje. Vliv úrovně bydlení na snižování chudoby je nepřímý; důležité je, aby úroveň bydlení neměla negativní vliv na zdravotní stav obyvatel. Objevuje se také rozporuplné vnímání urbanizace a života ve městě. Město je místem příležitostí k výdělku i místem, kam rozvoj pronikne dříve. Mám pocit, že třeba urbanizace by jim pomohla, protože opravdu, že jo, protože v městech se ta kultura a to, jakoby, ten vývoj děje mnohem rychlej. (B32) Pak by šlo třeba v těch slumech nějakou infrastrukturu, pořádnou, jo, aby ty, aby ty lidi, když budou žít pospolu, aby nebyli závislí na druhých, jo, aby si dokázali … nějakým způsobem třeba tam zavýst nějakou manufakturu, nebo něco takovýho, aby to nebylo takový, jakože člověk bude mít jen to, co si vydělá. Aby si tam moh udělat sám, tak, že tam ty lidi by se stali závislí sami na sobě, pokud mají zájem, a ne na těch druhých. (B33-34) Zároveň však respondenti vnímají rizika živelného stěhování do měst a nekvalitního bydlení ve slumech, což je často jedíné dostupné bydlení. Jo, nedokážu si to představit v těch chudých zemích, když se člověk podívá, tak je vidí, jak se třeba nějakým způsobem stahujou do měst, tam žijou v nějakejch těch slumech a takhle. (B32a)

102

Kategorie 11: Kultura ostatních, ačkoli ji nechápeme, nás může

9.1.11 obohatit.

Vlastnosti Vlastní kultura Respekt k cizí kultuře Kulturní konflikty Rozpor původní kultury a rozvoje Změna kultury Hledání kulturně neutrálních oblastí Kulturní obohacení

Dimenze Důležitá Nutný Nepochopitelné Částečný Potřebná, postupná Vhodné Vzájemné

Kategorie Kultura ostatních, ačkoli ji nechápeme, nás může obohatit popisuje, jaké místo respondenti připisují v kontextu rozvoje kultuře. Ukazuje se, že je to něco velmi cenného, vlastního všem lidem, zároveň však také něco, co způsobuje mnohé konflikty a neporozumění a co může být příčinou pomalého rozvoje. Kultura je tedy něco daného, co je nutné brát vážně a co je zároveň pozitivní. Kultura je ohromný bohatství, jo, jako každýho národa, my máme taky svojí. (J28a) Kulturní rozdíly však někdy způsobují konflikty, které se nezasvěceným pozorovatelům mohou jevit jako naprosto nepochopitelné. Tam ještě je spousta národů, který historicky jsou znepřátelený, a kupodivu ani v jednadvacátym století nemůžou přijít na to, že židi a muslimové můžou žít vedle sebe. … Tak snad není problém mít náboženskou svobodu, tak každej vyznává něco jinýho. (J19-20) Jako třeba ženská obřízka, tak to bych klidně vymazala z lidský paměti úplně jako. (J28) Některé kulturní rysy a zvyky se jeví dokonce jako neslučitelné s rozvojem, jak ho pojímají vyspělé státy, které se snaží méně rozvinutým poskytovat nějakou pomoc. Zde se zdá, že je nutné zvolit si buď zachování vlastní kultury, anebo rozvoj, protože při setkání těchto dvou skutečností dochází ke střetům, neporozumění a potížím.

103

Asi tam bude hodně velkej problém jako v tom, že v těch jejich kulturních základech, třeba v jejich politických systémech … když tam přišli Evropani a začali tu Afriku kolonizovat, nebo všeobecně tadyty málo rozvinutý státy, tak tam nasadili nějakej systém na kterej oni nebyli zvyklí, a udělalo jim to tam obrovskou neplechu. (B1) Spíš mám pocit tam ty kmeny a ty národy, co tam žijou, tak že o to nemaj ani moc zájem, … vlastně, jak to říct, no kvuli tý svojí historii chtěj si uchovat nějakou tu svoji kulturu a prostě nechtěj být ovlivňováni. Takže si myslím, že je to i z toho, že oni ani nemusej chtít se dostat z toho být rozvojová země. (J9) Při poskytování pomoci a snaze o rozvoj by kultura a kulturní zvyky měly být zemí nebo organizací poskytující pomoc respektovány, i když respondenti připouští, že jsou situace, ve kterých je změna kulturních zvyklostí někdy nezbytná. Já si osobně myslim, že některý kulturní zvyky jsou jakoby v tom jednadvacátym století na tomhletom světě dost nemístný, ale jako respektovat respektovat bysme je měli. (J28a) Já bych způsob života neměnila, spíš bych v rámci jejich způsobu života přizpůsobila tu pomoc. Takže když je to… No ale zase na druhou stranu, když je to nějaká země, kde pomalu nemaj ani školy, ani … trochu se to zavést musí. (D14) V takovém případě by se zásah proměňující původní kulturu měl provádět velmi pomalu a postupně, aby lidé tuto kulturní změnu mohli přijmout. Myslim si, že to je ten právě ten problém, že by se měly ty státy jakoby, když to tak blbě řeknu, jakoby narušovat postupně a pomalu, ne prostě hrrr. (B18) Já si myslim, jako že jakoby ta kultura jejich se nějakym způsobem může … může narušovat, ale mělo by to být v hodně velkym časovym období a postupný, jako, velice pomalu.(B16) Zároveň, pokud je to možné, doporučuje jedna respondentka vyhledat oblast, ve které lze místní kulturu podpořit a využít ji k rozvoji. Jako takovou vidí zemědělství, které podle ní velké kulturní změny nezpůsobuje.

104

Ale myslim si, že se to dá udělat i tak jakoby, že se daj země rozvinout právě přes takový věci, který jakoby to moc neovlivňujou, to zemědělství, myslim si, že se to dá rozvinout tak, aby se ta kultura zachovala. Kultura je ohromný bohatství, jo, jako každýho národa, my máme taky svojí, ale jako některý kulturní zvyklosti. (J28) Setkání s odlišnou kulturou však může být obohacující pro obě strany. I strana, která poskytuje pomoc, může najít u svého partnera inspiraci nebo poučení. K tý kultuře, že by se to ani nemuselo míchat, ale myslim si, že i my bysme se mohli poučit od některejch, a že by to bylo přínosný pro obě strany, pro ně i … (J73) No tak myslim si, že je spousta těch subkultur, kultur, který jakoby i neznáme, třeba máme o nich ponětí, ale nevíme, takže třeba pro nás historicky pro nás takovym tim zajímavějšim a myslim si takový některý ty – můžou betj i věci, který by přínosný byly v tomhletom v tý kultuře, v nějakejch zvycích, a třeba tam můžou mít něco líp uspořádanýho než my. (J73a)

Kategorie 12: Rovnoprávnost žen přijde s postupujícím rozvojem

9.1.12 sama…

Vlastnosti Souvislost s rozvojem Součást kultury Osvěta a vzdělání

Dimenze Okrajová Významná Nutné

Tato kategorie popisuje, jak respondenti vnímají vztah rozvoje a rovnoprávnosti mužů a žen. Vztahy větší či menší rovnoprávnosti mezi muži a ženami vnímají jako něco silně propojeného s kulturou a rovnoprávnost jako něco, co přichází jako důsledek rozvoje. Když jsou ženám upírána stejná práva jako mužům, vnímají respondenti jako problém, nikoli však jako něco, co způsobuje chudobu. Zmiňovány jsou nerovnosti v zaměstnání a ve vzdělávacím systému.

105

Myslím, že se to úplně rozvojových témat netýká. Samozřejmě je špatně, když jsou ženy zneužívané, ale myslím, že to úplně nesouvisí s chudobou. (D42) I když, když je ženám zamezováno, aby vykonávaly určité profese, tak to k chudobě může přispět, a když je nerovný přístup ke vzdělání, tak taky. (D43) To mi nepřijde, že kdyby se vyrovnalo pohlaví, že by to nějak přispělo … kdyby se zrovnoprávnili, nevidím tu cestu, jak by ta země byla míň chudá. (M43) No to asi ne, že jakoby v tý chudobě to nehraje roli, to spíš je o lidských právech, ale může ta žena být samozřejmě ochuzená o ty svoje práva. (K40) Já si myslim, že tamta věc nemá úplně na rozvoj jakoby toho státu, nemá jakoby takovej vliv. Jo, když se člověk podívá na ty arabský země, tak, třeba na tom Blízkym východě, tak tam ty země – to už se ani nedá považovat za rozvojový, už maj, už jsou rozvinutý, ta chudoba tam sice pořád je, ale ty země už jsou rozvinutý, a samozřejmě nechcu říkat, jako že všechno drží chlapi, to zas prostě aby to tak neznělo, ale nemá to… podle mě to nemá… takovej vliv na ten vývoj. Protože ty ženský jsou tam pořád nějakým způsobem utlačovaný. (B51) Emancipaci žen vidí respondenti až jako důsledek rozvoje, jako něco, co se v určitém okamžiku projeví v dané společnosti. To byla poměrně velká kulturní deformace, zvlášť pokud nejsou vyspělí jakoby i v tom ostatním. Tady, že jo, emancipace žen a todle to, to tu bylo až ve chvíli, kdy ty země se nějakým způsobem rozvíjely (J99) Tohohle by se dalo dosáhnout později, až by prostě ta kultura byla nějakym způsobem vyvinutá, jo, když se na to podívá člověk jakoby už jakoby z pohledu ženy, tak to není dlouho, co se začalo o tom mluvit, jo, a co se ženy začaly dosazovat do, jakoby, že, … začaly být brány jako rovnocenný. (B53) Vztahy mezi muži a ženami tvoří podle respondentů významnou součást kultury, již je sice třeba respektovat, ale nějaký zásah ve prospěch žen je přípustný. To už je prostě kulturní dědictví… kdy právě se to takhle ustavilo. (B52) 106

Já myslim, že to se prostě tříská s tou otázkou tý kultury. (J95) Myslím, že do určitý míry se zvyklosti dané země respektovat mají, ale že nerovnosti mezi muži a ženami přispívají k méně kvalitnímu životu žen. Tak by se s tím mělo něco dělat… (D45) Podle jedné respondentky záleží také na samotných ženách, jak se ke své situaci postaví. Otvírá se zde tedy možnost podpořit ženy v tom, o co samy usilují. To je asi oboje. Že se zasahuje do tý jejich kultury, to se zasáhne. A u těch žen to je taky tak trochu na nich, jestli si to nechaj líbit, nebo jestli se vzbouří, ale myslím, že to je tak na nich. (K41-42) Aktivity na podporu rovnoprávnosti žen v méně rozvinutých zemích však nejsou vnímány jako zbytečné, spíše však jako aktivity ve prospěch utlačovaných žen, nikoli jako aktivity, které by měly omezit chudobu. Ztráta by to asi nebyla, pokud by tam byl vidět sebemenší rozdíl v tom přístupu lidí k lidem. No, každý řešení je řešení, pokud tady je vidět malinkatý zlepšení, tak by to ztráta nebyla, za zkoušku člověk nic nedá. (M44) Nejdůležitější oblasti, ve kterých mohou být tyto aktivity přínosem, vnímá jedna respondentka osvětu a vzdělání. Když třeba nemají stejný přístup ke vzdělání, tak by mela být povinná školní docházka aspoň třeba 5 let. Nebo stát by se měl snažit, aby byly stejné podmínky jak pro muže, tak pro ženy. (D46) Myslím, že se to musí měnit postupně, že by tomu nepomohl projekt, že je spíš potřeba osvěta. Že se to musí měnit pomalu, že se to nemůže změnit ze dne na den. (D44)

107

9.1.13

Kategorie 13: Kvalita životního prostředí ovlivňuje životní úroveň.

Vlastnosti Zdroj obživy Dostupnost pitné vody Likvidace odpadků

Dimenze Důležitý Zásadní Problematická

Tato kategorie popisuje, jak respondenti vnímají vtah životního prostředí a rozvoje. Dobré životní prostředí poskytuje chudým lidem zdroj obživy a vody, aktuální je také kvalita vody a dostatečný přístup k pitné vodě. Jako ohrožující faktor vidí problematickou likvidaci odpadků a riziko, které představují skládky. Dobré životní prostředí představuje významný zdroj obživy a práce poskytující prostředky, které zabraňují propadu lidí do chudoby. Jeho poškození a znečištění může přímo způsobit nárůst chudoby. Tak aby si něco vypěstovali, měli by mít dobrou půdu, přístup k vodě, dobré podnební podmínky, pokud nebudou podmínky splňovat tyhlety kriteria, tak těžko si vypěstujou nějakou potravinu a těžko se uživěj. (M42) Myslím, že jo, protože když se znečistí životní prostředí, tak se znekvalitní život lidí a může to vést k chudobě. Když se rozbije ropný vrt, tak o práci přijdou rybáři, kteří žijí blízko, nebo když je to velký vrt, tak větší okolí, a oni přijdou o obživu. A tím pádem jsou pak chudí. (D41) To bych řekla, že tam asi spíš nepatří, ale možná se na tom něco dá najit. Možná, že jsou chudí, protože tam jsou pouště a nemají tam tu půdu, která je tak produktivní jako třeba v Evropě, že tam míň prší. (K39) Vedle znečištění životního prostředí je dalším ohrožujícím faktorem vysychání podzemních vod a nadměrné využívání vody z řek v hustě zalidněných oblastech, což způsobuje nedostatek vody na dolních tocích těchto řek. Problém je, že tam mizej i ty prameny. (J78a) A nejhorší na tom je, že čim víc je obydlenej, kolem těhletěch pramenů, tak tim míň se dostane, o tom jsme se bavili na zeměpise, kdysi dávno, tak je udělaná hranice 108

mezi Evropou a Asií, takže tam se začalo obydlovat kolem tý řeky, kolem zdroje pitný vody, a najednou bylo to území takhle dlouhý, pocať byli lidi, a najednou lidi, co byli taky, tak už neměli vodu. (J78) Řešení problémů s nedostatkem pitné vody vidí respondenti ve stavbách nádrží v obydlených oblastech a čističek, umožňujících dodávat pitnou vodu většímu počtu obyvatel. Tato řešení považují respondenti za dlouhodobá a tudíž efektivní. Tam by jako asi bylo spíš jako potřeba vybudovat nějakou síť, jo, jako právě u tohohle toho tam vytvořit nějaký nádrže, třeba u větších měst. (B44) Né obrovská nádrž, která by schraňovala vodu, ale prostě něco menšího. (B47) Udělat aspoň základní, takový ty čističky, co byly dřív, že to nevyčistí prostě dokonale, ale vyčistí to od takovejch těch bakterií a tak, co je problémový, tak si myslim, že ta voda se dostane do poměrně velkých oblastí, a co se týká těch velkých řek, tak i z těch, pokud na nich nejsou nějaký vysloveně továrny šílený, tak se prostě dá ta voda odvádět a čistit. (J85-86) Mi přijde, i lacinější tam postavit ty čističky, nějaký menší, než prostě riskovat, že ta voda prostě nebude v určitých oblastech. Jo, a když to bude dlouhodobý řešení, tak je to lepší, než prodávat filtrovaný brčka. (J84) O tom, že tento problém považuje za závažný, svědčí výpověď jedné respondentky, která vyjadřuje zájem přispět na projekt řešící tuto problematiku. Třeba já, jako student, kterej si moc nevydělává, tak na to bych i přispěla, jakoby, na posílání pitný vody, protože tady jí máme jakoby ještě docela dost. (J77) Třetím rizikem v oblasti životního prostředí je nedostatečná likvidace odpadů a jejich recyklace, která představuje závažné ohrožení pro zdraví obyvatel žijících v okolí skládek. Zdravotní rizika pak s chudobou souvisejí, ačkoli v souvislosti s odpadem nejsou explicitně zmíněna. Myslim si, že je problém, když se dováží třeba i balená voda, tak najednou vznikaj odpady, který většina lidí neumí využít. (J90) 109

Potom vznikaj různý skládky na různejch místech, a zase, šířej se tam různý nemoci a takhle, a s těma odpadkama a takhle si myslim, že to je fakt trabl. (J92)

9.1.14

Kategorie 14: Nevyužitý potenciál zemědělství.

Vlastnosti Vlastní obživa Odpovědnost za dostatek potravin Pomoc sousedních států při nedostatku potravin Další využití zemědělství po zajištění vlastní obživy Pomoc v zemědělství Riziko nevratného poškození při neodborné pomoci

Dimenze Nutná Vlastní Možná Možné Kulturně neutrální Vysoké

Zemědělství vnímají respondenti jako základní možnost obživy lidí žijících v chudobě. Ne vždy je podle nich tato možnost plně využita, zejména kvůli nedostatku vědomostí, technologie nebo prostředků, které by do hospodaření mohli investovat. … se nehodlaj vzdát půdy, která jim ještě zbyla a která je aspoň trochu živí. (J62) Pokud si pěstují tak, aby sami vlastně si vyžili, tak bych jim do toho moc nezasahovala. Možná bych jim řekla, jak si vypěstovat víc, tím by mohli potraviny prodávat dál, získali by peníze, tím by se ta úroveň nějak zvedala dál. Snad by to bylo dlouhodobé řešení. (M40) Zároveň se respondenti domnívají, že zajištění obživy je především vlastní odpovědnost každého člověka, případně jeho státu, jeho bohatších spoluobčanů apod. V případě, že to není možné, se podle principu subsidiarity přesouvá odpovědnost na nejbližší sousední státy, samozřejmě s výhradou, že to je sice nejlepší, nikoli však dobré řešení. To si myslim, že by neměl být problém, pokud se nějakym způsobem dokážou zaměřit na to, jaký maj možnosti, že jo. Protože, mně přijde, že když se třeba půda 110

neopracovává, tohleto, tak nemůžou tam nic pěstovat a pak se musej věci dovážet a tohleto, tak to už je… já nevim, no, je to drsný, ale je to trošku jejich boj, no. (J75) Tak předně ti obyvatelé té země, kteří mají co jíst. Protože v každé zemi jsou lidé, kteří jsou bohatší, tak by se měli snažit tu situaci řešit, měli by koupit nějaké výkonnější stroje, hnojiva, snažit se o osvětu. A když nejsou schopni to řešit sami, tak pak sousední státy, ale to dlouhodobě není dobré řešení, spíš je lepší vybudovat vlastní zemědělství. (D31) Vláda okolních zemi, jestli má tu chuť jim pomoct. (K27) Poté, co je zajištěna vlastní obživa obyvatel umožňující jejich přežití, navrhují respondenti další využití zemědělství efektivnějším způsobem, čímž si mohou také vydělat a investovat příjem buď zpět do svého hospodaření, nebo do jiných aktivit. Rozvinutější zemědělství také umožní, že se mu nebudou muset věnovat všichni obyvatelé a budou se rozvíjet další sektory ekonomiky. Že to zemědělství je víc efektivnější a tím pádem tolik lidí nemusí v zemědělství pracovat a můžou se věnovat jiným odvětvím, která můžou pomoct, aby ta země byla bohatší. (D37) Spousta těch zemí má nezměrný možnosti, třeba zemědělství, a přitom je dělaj prostě na minimální úrovni, kvůli tomu válčení. (J23) Možná bych jim řekla, jak si vypěstovat víc, tím by mohli potraviny prodávat dál, získali by peníze, tím by se ta úroveň nějak zvedala dál. Snad by to bylo dlouhodobé řešení. (M40) Že to zemědělství je víc efektivnější a tím pádem tolik lidí nemusí v zemědělství pracovat a můžou se věnovat jiným odvětvím, která můžou pomoct, aby ta země byla bohatší. (D37) Pomoc navrhují respondenti soustředit na kompenzaci nedostatků zmíněných výše: osvěta k doplnění znalostí a dodání vhodných technologií. Tak může zajistit nějaký stroje, vylepšení nějakejch technologií na orbu polí. (K33) 111

Vybudovat vlastní zemědělství. Výkonnější stroje, hnojiva, snažit se o osvětu. (D31) Spíš by měli pěstovat svoje plodiny, když se tam obilí nikdy nepěstovalo… a tak. (D32) Takže nejlíp co můžeme, je naučit líp hospodařit. (D32a) Upozorňují také na možnost nezvratného poškození životního prostředí, pokud je pomoc neodborná nebo nerespektuje dostatečně místní podmínky. Proto je nutné, aby projekt realizovala spolehlivá organizace, ve které působí odborníci, kteří se v dané problematice vyznají, rizika mohou předvídat a poškození životního prostředí předejít. Že to zaštiťuje nějaká spolehlivá organizace. (D34) Že tam jsou opravdu přední odborníci, kteří se v tom zemědělství vyznají. (D38) Bezhlavě zavést druh potravin, o kterém si myslíme, je výhodný. Taky i když se jim pomůže tím, že se dodávají různá hnojiva, tak po čase se ta půda vyčerpá a nebude se tam dát pěstovat už nic. (D39) Při té zelené revoluci, co měli v Africe to bylo … a spíš jim to uškodilo, protože přešli na jiné potraviny, než používali, a kvůli tomu se rozšiřují pouště. (D32) Jedna respondentka také upozorňuje na možnost zneužívání projektů na zajištění potravinové bezpečnosti ze strany podniků v rozvinutých zemích, které podrývají ekonomiku zemí, do které posílají své produkty. Nějaká potravinová firma, která se specializuje na nějaký druh potravin, posílá svoje zbytkové zboží, které nespotřebuje, a ještě by si na to žádala dotace, třeba. (D35) Nejhorší je, že jim začnou pravidelně posílat zbytky, protože v takovém případě nemají potřebu rozvíjet vlastní zemědělství a dlouhodobě jim to škodí. (D32b)

112

9.1.15

Kategorie 15: Zklamání z malého přínosu pomoci.

Vlastnost Dimenze Nezájem o naši pomoc Občasný Představy o rozvoji v bohatých a chudých Odlišné zemích Forma pomoci Neadekvátní Zneužití podpory dárců Hrozící Tato kategorie popisuje zklamání, které respondenti vyjadřují nad tím, že pomoc není tak efektivní, jak by odpovídalo dobrému úmyslu, který u jejích poskytovatelů na počátku předpokládají. Toto zklamání má různé příčiny. První z nich je nezájem druhé strany o pomoc nabízenou rozvinutými zeměmi, který častokrát souvisí s tím, že obě strany mají rozdílné představy, jak by pomoc měla vypadat a jaký by měl být cílový stav, ke kterému by rozvoj měl směřovat. Mám pocit tam ty kmeny a ty národy, co tam žijou, tak že o to nemaj ani moc zájem, … vlastně, jak to říct, no kvuli tý svojí historii chtěj si uchovat nějakou tu svoji kulturu a prostě nechtěj být ovlivňováni. Takže si myslím, že je to i z toho, že oni ani nemusej chtít se dostat z toho být rozvojová země. (J7) To bylo tenkrát, Kuba odmítla tu pomoc, to bylo, když tam byly ty boje, občas nějaká válka, tak se dělala celosvětová sbírka, a oni to odmítli, že to nepřijal a naopak uzavřel celou Kubu. (J58) Několikrát se objevuje postesknutí, že kdyby se méně rozvinuté země snažily napodobovat rozvinuté země a nechaly si od nich poradit, rozvíjely by se rychleji. Mám pocit, že se jakoby dost bráněj tomu turistickýmu ruchu. A vím, že je to nepříjemný, já to v Praze třeba taky nemám ráda, ale myslím si, že tam by jim to třeba pomohlo. (J66) Ten rozvoj byl nejrychlejší, když, jako by…v těch kolonizovanejch zemích. protože oni se sice pak osamostatnili, bylo to pro ně ze začátku se cítili svobodní, bylo to pro ně dobře, ale se zpomalili hrozně, protože neměli toho staršího bratra, kterej prostě nad nima bděl. (B39)

113

Člověk by měl ctít svého otce a matku… jo, a jakoby, v tomhle případě, by ten mladší stát, když to tak řeknu, mladší stát, měl ne poslouchat, ale brát si příklad z toho staršího. Jako vyspělejšího, takhle. (B57) Vedle toho ale respondenti také upozorňují, že pomoc nabízená rozvinutými zeměmi je často neadekvátní nebo nevhodně poskytovaná a nemusí být proto vůbec přínosná. To je otázka. To je velká problematika, na jednu stranu je hezký, že jim chtějí pomáhat, ale zasahujou do jejich koloběhu života a to nemusí být vždycky dobrý. (K6-7) Já si myslím, že jakoby že tím, že zasahuje ta organizace do toho chodu nějaký země, že oni se stávají línýma, že někdo to udělá za ně. (K12) Ta pomoc se může dostat jenom k určitejm skupinám lidí, a tím se bude zase rozvíjet ten rozdíl mezi bohatýma a chudýma, což je asi špatně. (D11) Pomoc by proto měla zohledňovat širší kontext, aby případný užitek v jednom ohledu nepřinášel problémy v jiných oblastech. Co se týká takovýho toho… modernizace, typu splachovací záchody a tohle, tak mi to přijde v těchhle těch oblastech (s nedostatkem vody) absolutně nesmyslný. (J83) V oblasti zemědělství uvádí jedna respondentka konkrétní příklad z historie, který chudé zemi uškodil, ačkoli na počátku byla myšlenka s dobrým úmyslem. Bezhlavě zavést druh potravin, o kterém si myslíme, je výhodný. Taky i když se jim pomůže tím, že se dodávají různá hnojiva, tak po čase se ta půda vyčerpá a nebude se tam dát pěstovat už nic. (D39) Zklamáním je také každé zneužití pomoci, případně jiné využití, než by si respondenti v roli dárců představovali. To může nastat v rozvinuté zemi, kde se prostředky pro pomoc sbírají, i v zemi, které je pomáháno. Může jít přímo o podvod, nebo je problémem špatná bezpečnost v cílové zemi. V tomhletom je odporná ta lidská vlastnost, že každej snaží se stáhnout si všechno k sobě, když se takový člověk dostane k tý humanitární pomoci, tak vlastně ani není moc šance to ošéfovat. Přece jenom je toho hodně, ale stejně tak je to, myslim si, že 114

je dost vidět to, že jako se to zneužívá, protože tý pomoci není zas tak málo, a jakoby těch organizací, který tu jsou, je dost, a myslim si, že to zas není tolik vidět na těch zemích, že tu pomoc dostávaj. (J26) Někdo tě zastaví na ulici, a říká to je sbírka pro tohohle a pro tohohle, a pak zjistíš, že si to třeba vyrábí doma a vydělává si tak. Vlastně není to jako to, i tyhle lidi ráda podpořim, ale když už se člověk rozhodne dát víc peněz, nebo takhle, tak potřebuje přece jenom mít nějakou záruku, protože vyhodit třeba litr v týhle době. (J44) Že využije nás lidi, co tam pošlou ty peníze, a nepošle tam nic, a nepomůže tý zemi. Že si vydělává na cizím neštěstí. (K20) Slyším třeba támhle Červenej kříž vyjel pomoct, že třeba byl přepaden, že ta ochota lidí se setkala pouze z odporem, tohlento člověka odpudí, aby se snažil nečemu pomoct, ale pak … Je to těžký. (M24)

115

9.2

Axiální kódování

Druhým krokem po otevřeném kódování je axiální kódování. Dále se v něm pracuje se získanými údaji a kategoriemi. Je to „soubor postupů, pomocí nichž jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky.“ (Strauss – Corbinová, 1999, s. 70). Tento paradigmatický model umožňuje dát získané kategorie do souvislostí. Jsou v něm vyjádřeny vztahy, které je třeba objevit v získaných údajích (Strauss – Corbinová, 1999). Schematicky paradigmatický model vypadá takto: PŘÍČINNÉ PODMÍNKY  JEV  KONTEXT  INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY  STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE  NÁSLEDKY Příčinné podmínky jsou skutečnosti, děje, apod., které způsobují určitý jev. Jev je potom ústřední myšlenkou nebo skutečností, na kterou se zaměřuje jednání, jehož cílem je daný jev zvládnout a které k němu má nějaký vztah. Toto jednání je strategie jednání a interakce. Kontext je soubor vlastností daného jevu a zároveň vyjadřuje podmínky, za nichž probíhá strategie jednání. Intervenující podmínky jsou okolnosti, které usnadňují nebo naopak ztěžují použití strategií jednání. Následky jsou výsledkem nebo důsledkem strategií jednání. Nemusí být vždy zamýšlené, ale vždy z něj vyplývají. Vztahy mezi kategoriemi v našem výzkumu identifikovanými v otevřeném kódování lze schematicky znázornit v následujícím paradigmatickém modelu axiálního kódování. 116

Hlavním jevem paradigmatického modelu je kategorie Chudoba a nerozvinutost mají mnoho různých příčin. Respondenti v ní vyjadřují, že kořeny chudoby nelze hledat jen v přítomnosti, ale že zasahují i do minulosti, dále že je způsobena domácí, ale i mezinárodní politikou a v neposlední řadě se do ní promítají nejen mnohé přírodní, ale také lidské faktory. Tato kategorie popisuje složitost současného světa, ve kterém na sebe mají vliv zdánlivě nesouvisející události na různých kontinentech. Ukazuje se zde vliv historických událostí, které ovlivnily současnou situaci a se kterými se přítomnost musí vyrovnávat. Další tři kategorie, Nevyužitý potenciál zemědělství, Nízká úroveň bydlení způsobuje špatné zdraví a Kvalita životního prostředí ovlivňuje životní úroveň, vyjadřují podrobněji příčinné podmínky, které vedou k současné chudobě. Plně nevyužitý potenciál zemědělství chudších zemí vede nejen k nedostatečnému zajištění základní obživy, ale také tyto země přicházejí o finanční prostředky, které by mohly získat z prodeje vypěstovaných produktů. Špatné bydlení působí chudobu nepřímo tím, že ohrožuje zdravotní stav obyvatel. Rizikovými jevy v této oblasti jsou zejména nedostatek pitné vody a nekvalitní bydlení v periferních čtvrtích měst. Nekvalitní životní prostředí omezuje možnost živit se zemědělstvím a nekvalitní zdroje vody mají negativní vliv na zdraví obyvatel.

117

Kontext hlavního jevu popisují tři kategorie: Rozvinutý stát funguje po sociální a ekonomické stránce a je demokratický, Chudoba chudých přináší rizika všem – chudým, bohatým i státu samotnému a Každý jednotlivec i stát se musí snažit a postarat se sám o sebe. Tyto kategorie se netýkají pouze situace v méně rozvinutých zemích, ale popisují se zde také charakteristiky rozvinuté země, vztahy mezi zeměmi chudými a rozvinutými. První z těchto kategorií vyjadřuje, že rozvinutost respondenti vnímají v několika rozměrech, z nichž všechny jsou důležité a všechny mají na chudobu v zemi vliv. Rozvinutý stát má totiž fungující ekonomiku umožňující jeho obyvatelům získat pracovní uplatnění a tím prostředky k životu. Neméně důležitý je sociální rozměr, který zajišťuje přípravu k pracovnímu uplatnění (vzdělání), a těm, kteří nemají dostatek prostředků k obživě a potřebnou životní úroveň, poskytuje pomoc formou sociálních dávek apod. Druhá z těchto kategorií popisuje široký dopad chudoby. Může totiž ohrozit i rozvinuté země a má proto vliv na strategii jednání, tedy poskytování pomoci. Třetí kategorie kontextu vyjadřuje, že primární odpovědnost má za sebe každý sám, tedy každý se musí snažit a přičinit o zlepšení své situace a nečekat pouze, že mu někdo něco zdarma dá. To se týká nejen jednotlivých lidí, ale i celých států, zejména těch méně rozvinutých. Intervenující podmínky jsou skutečnosti, které mají vliv na hlavní jev a ztěžují nebo usnadňují použití strategie jednání. V našem případě to jsou skutečnosti, které prohlubují, nebo naopak snižují chudobu, a které usnadňují pomoc, nebo naopak ohrožují její efektivitu. Jsou jimi kategorie Rozvojová pomoc státu není nezištná, vždy počítá s něčím na oplátku, Poskytování pomoci s sebou nese spoustu rizik a Nedostatek informací o potřebách nerozvinutých zemí a poskytované pomoci. První kategorie popisuje názor respondentů na oficiální rozvojovou spolupráci, neboli pomoc poskytovanou bilaterálně nebo multilaterálně na vládní úrovni. Tuto pomoc vnímají respondenti jako zištnou a jako něco, do čeho se nemohou nijak zapojit. Je to pomoc, která se poskytuje proto, že to přináší užitek v kratším či delším horizontu. K snižování chudoby sice může přispět, zároveň se v ní ale mohou skrývat vedlejší úmysly, které mohou podkopávat oficiálně deklarované cíle pomoci.

118

Rozmanitá rizika popsaná v následující kategorii, ať už finanční nebo organizační, která doprovázejí pomoc rozvinutějších zemí směřující k omezení chudoby, mohou snížit, v některých případech dokonce přímo ohrozit efektivitu této pomoci. Příkladem může být např. neúmyslné vyvolání válečného konfliktu. Poslední intervenující podmínkou, která omezuje možnost pomoci, je nedostatečná informovanost veřejnosti a také respondentů samotných o chudobě ve světě a o možnostech pomoci. Tím mají omezenou příležitost podpořit nějaký projekt zaměřený na snižování chudoby a celková pomoc je tedy menší, než by mohla být. Strategii jednání popisují dvě kategorie, které se vzájemně doplňují. Vyjadřují, kdo a jak může poskytovat účinnou pomoc a přispět tak ke snížení chudoby. Konstruktivní je podle nich pomoc nejrůznějších neziskových organizací popsaná v kategorii Neziskový sektor pomáhá nezištněji a účinněji než státní pomoc. Rozvojové projekty neziskových organizací umožňují veřejnosti zapojit se do nich buď finančně, nebo jiným způsobem, např. při realizaci veřejných sbírek. Tato pomoc připadá respondentům lepší než pomoc na vládní úrovni, protože neprosazuje ničí zájmy a zaměřuje se přímo na řešení problémů. Druhá kategorie ve strategii jednání popisuje směr, jakým je třeba pomoc zaměřit: Podpora kvalitního vzdělání, dobrého zdraví a pracovního uplatnění. Pomoc méně rozvinutým zemím směřující k omezení chudoby jejich obyvatel může mít podle respondentů tří důležité následky. Prvním z nich je vzájemné kulturní obohacení, vyjádřené v kategorii Kultura ostatních, ačkoli ji nechápeme, nás může obohatit, která popisuje setkání rozdílných kultur více a méně rozvinutých zemí. Ačkoli kulturní rozdíly působí nejrůznější napětí a nedorozumění, která často vyústí v konflikt, mohou být také zdrojem vzájemného obohacení, přínosného i pro rozvinuté země. V protiváze k němu stojí Zklamání z malého přínosu pomoci. To se dostaví, když pomoc není tak účinná, jak respondenti očekávají, je zneužita, odmítnuta apod. Třetím následkem rozvoje bude emancipace žen (kategorie Rovnoprávnost žen přijde s postupujícím rozvojem sama…) a větší rovnoprávnost obou pohlaví, což je podle názoru respondentů jedna ze známek větší rozvinutosti státu.

119

9.3

Selektivní kódování

V selektivním kódování zřetelně vystoupila centrální kategorie, která v sobě určitým způsobem obsahuje všechny ostatní kategorie a kolem které se integrují všechny tyto zbývající kategorie (Strauss, Corbinová, 1999). Po zpracování získaných údajů prostřednictvím otevřeného a axiálního kódování se jako centrální kategorie jeví Pomoc jako obohacující setkání versus nepochopení, neúspěch a zklamání.

Tato

kategorie ukazuje, že respondenti rozvojovou spolupráci a podporu méně rozvinutých zemí nevidí pouze jako technickou záležitost, ale má pro ně také silně emotivní náboj, a to od velmi pozitivního až po kritiku. Respondenti tedy vidí pomoc ve dvou dimenzích. První z nich je pomoc jako technická záležitost, která se musí promyslet, naplánovat, zorganizovat, aby přinesla výsledky. Druhým rozměrem je pomoc jako něco, co obohacuje nejen stranu, které někdo pomáhá, ale také ty, kteří pomáhají, a naplňuje je pocitem uspokojení z toho, že vykonali něco dobrého. Na druhou stranu však pomáhání může být zdrojem zklamání a frustrace. To se stane tehdy, když se pomoc nevydaří, když něco nevyjde podle předem připraveného plánu, když je pomoc odmítnuta nebo když někdo nejedná tak altruisticky jako ti, kteří se rozhodli na základě ušlechtilých motivů pomoci. Naše centrální kategorie se zaměřuje na tento druhý rozměr. Schematicky ji lze znázornit takto:

120

121

9.3.1

Mezi radostí a zklamáním Rozvojovou spolupráci tedy respondenti vnímají poněkud rozporuplně. Považují

ji za něco dobrého a přínosného, kromě toho si však uvědomují, že nese spoustu rizik, která je od podpory těchto projektů často odrazují. Tento graf zachycuje faktory, které posilují pozitivní, nebo naopak negativní vnímání rozvojové pomoci. Na jedné straně zapojení do rozvojového projektu přináší respondentům radost a uspokojení z toho, že přispějí k něčemu dobrému. K tomu výrazně přispívá to, že se zde setkají s podobně smýšlejícími lidmi a vzájemně se inspirují, dovídají se nové věci o zemích, kam pomoc směřuje, o lidech, kteří tam žijí, a o výsledcích, které pomoc přináší. Uspokojení může přinést také to, když účastníci projektu mohou porovnat životní podmínky a způsob života ve více a v méně rozvinutých zemích a fakt, že se v ledasčem můžeme poučit nebo inspirovat. Pomoc není tedy přínosem jen pro méně rozvinutou zemi, které samozřejmě má být přínosem v první řadě, ale také těm, kteří pomáhají. Jak respondenti uvádí v rozhovorech, mezinárodní kontakty jsou vždy přínosné a pomáhají všem zúčastněným zemím k rozvoji, na chudší i bohatší straně. Protipólem radosti a uspokojení z pomoci může být zklamání, které se může snadno dostavit, pokud úspěch pomoci není podle představ a očekávání respondentů. To se děje zejména tehdy, když nejsou zvládnuta rizika, která s sebou pomoc nese. Zklamání mohou přinést jak nedostatky v zemi poskytující pomoc, tak v zemi, která pomoc přijímá. První setkání s rozvojovým projektem často proběhne na ulici formou žádosti o příspěvek na podporu „chudých dětí“, kdy se respondenti cítí do něčeho tlačeni, aniž by jim byly poskytnuty dostatečné informace. Zde také vzniká první nepochopení. Dalším zklamáním může být nevydařený projekt, jehož neúspěch pramení z toho, že nevzal dostatečně v potaz možná rizika a měl příliš mnoho „nežádoucích účinků“. Respondenti se pak oprávněně cítí zklamáni a zneužiti, protože takovou „pomoc“ podporovat nechtějí. Finance i úsilí věnované rozvojovému projektu mohou také přijít nazmar, pokud není pomoc dostatečně zorganizována nebo jsou do administrativy projektu zapojeny osoby, které mají zájem se na projektu osobně obohatit. To se může stát v zemi, která pomoc poskytuje, i v zemi, do které pomoc směřuje. V zemi, kam pomoc směřuje, se potom respondenti obávají rizika, že pomoc bude zneužita nebo dokonce odmítnuta. Přáli by si, aby jejich podpora směřovala přímo 122

k lidem, kteří ji potřebují. Obávají se proto, že se finanční nebo materiální prostředky dostanou do rukou někoho, kdo je použije k jinému účelu. Stejně rozporuplné pocity budí v respondentech i skutečnost, že přijímající země může pomoc zcela odmítnout. Přiznávají jí sice suverenitu a právo o sobě rozhodovat, odmítnutí pomoci v nich však budí zklamání.

9.3.2

Lidský faktor, byrokracie a kulturní rozdíly – příležitost i riziko Zapojení se do projektu rozvojové spolupráce se tedy pohybuje na hranici mezi

radostí a uspokojením z toho, že člověk přispěje k něčemu dobrému, a zklamáním z toho, že projekt nevychází podle původní představy. Tuto hranici je kdykoli možné překročit jedním nebo druhým směrem. Faktory, které k tomu přispívají, se týkají tří rozměrů. Prvním z nich je lidský faktor. Lidé zapojení do projektu na dárcovské či přijímající straně do značné míry ovlivňují úspěch projektu. Druhým faktorem je administrativní stránka projektu, která se často jeví jako nepřiměřená byrokracie. Posledním faktorem jsou kulturní rozdíly, které není možné příliš ovlivnit, lze je pouze poznat a počítat s nimi. První škálou, na které se člověk pohybuje mezi uspokojením a zklamáním je lidský faktor. Setkání se zajímavými lidmi, kteří zprostředkují poznatky o zemích, kam pomoc směřuje, a o lidech, kteří tam žijí, je radostí a obohacením. Na druhé straně této osy je rozčarování ze zištnosti a nezodpovědnosti někoho, kdo je do projektu v dárcovské nebo přijímající zemi zapojen. Druhá škála mezi uspokojením a zklamáním je administrativní složka projektu a jeho organizace. V této oblasti respondenti předpokládají, že projekt je dobře zorganizován a funguje, a vyjadřují se k ní pouze tehdy, když něco nefunguje. Pokud je vše v pořádku, zpravidla to dávají do souvislosti s personálním zajištěním, tedy vyzdvihují lidský faktor. Naopak nedostatky, které lze v této oblasti najít a na které respondenti poukazují jako na něco, co v nich budí pochybnosti o smysluplnosti pomoci, jsou četné: od nedostatků v koncepci projektu, až po nedostatky v realizaci jako např. špatná organizace práce v dárcovské, ale zejména v přijímající zemi, znemožňující v některých 123

případech zamezit neadekvátnímu využití prostředků či dokonce jejich zneužití, nebo problematické informování dárců o formách a průběhu poskytované pomoci. Posledním rizikem, ale zároveň příležitostí vzájemného obohacení mezi všemi zúčastněnými stranami je kulturní rozdílnost. Je to něco, s čím je nutné počítat, ale nelze ji nijak ovlivnit. Setkání s jinakostí může být pro mnohé atraktivní, protože v ní vidí něco exotického, neobvyklého. Nabízí zrcadlo, v němž vidíme sami sebe, protože o „samozřejmých“ věcech, které u nás fungují, a nikdo se nad tím nepozastavuje, přemýšlíme pouze tehdy, když vidíme, že jinde to funguje jinak. Pomoc a podpora tedy nemusí plynout pouze jedním směrem; i dárcovská země, resp. její obyvatelé, mohou ze vzájemného kontaktu čerpat inspiraci. Jak respondenti několikrát opakují, rozvinutá země je otevřená svému okolí. Vzájemným kontaktem se tedy všichni dále rozvíjejí a i rozvinutější a bohatší země z toho mají užitek. Setkání dvou kulturně odlišných světů má však při poskytování pomoci i svá rizika. Ten, který poskytuje pomoc, tak činí s určitým deklarovaným záměrem: pomoci méně rozvinuté zemi, aby se přiblížila té úrovni, na které je on. Právě zde se však skrývá nebezpečí, které může být zdrojem mnoha nedorozumění: pro zemi, která pomoc přijímá, tato perspektiva, tento směr rozvoje nemusí být v daném okamžiku možný, přijatelný nebo žádoucí, nebo forma, jak se pomoc poskytuje, nemusí být pro příjemce vhodná nebo pochopitelná. Pokud dárce nevezme na vědomí, že i v tomto ohledu je nutné brát ohled na kulturu dané země, pak snadno přístup druhé strany vyhodnotí jako nezájem o pomoc a hledání jiných forem pomoci jako snahu o její zneužití. Aniž bychom tedy snižovali skutečné nebezpečí zneužití pomoci a prostředků, které se na ni poskytují, je vhodné se také zamýšlet nad tím, jak přijímající strana vnímá cíl, jehož chce poskytovaná pomoc dosáhnout, i formy a proces poskytování pomoci. Porovnání dvou rozdílných kultur, tedy kultury dárcovské a přijímající země, a jejich vnímání smyslu pomoci a směru rozvoje může být nakonec dalším rozměrem, který přispěje ke kulturnímu obohacení těch, kteří pomoc poskytují a kteří se do ní nějakým způsobem zapojují.

124

9.3.3

Jaká má tedy pomoc být? Z výpovědí respondentů o tom, co se jim na poskytování rozvojové pomoci zdá

obohacující a co je na ní naopak odrazuje, prosvítá, jak by podle nich pomoc chudým zemím měla vypadat a jaké způsoby její prezentace veřejnosti by je zaujaly. Poskytovaná pomoc by především měla být „ušitá na míru“ konkrétnímu problému, který pomáhá řešit. To znamená, že dříve, než je vymyšlen a připraven konkrétní projekt, jeho autoři dobře znají situaci v místě, kde ho chtějí realizovat. Taková znalost jim umožní nejen pomoc dobře zorganizovat, ale také eliminovat případné nežádoucí účinky, které by pomoc mohla mít a o kterých by člověka neznalého poměrů vůbec nenapadlo přemýšlet. Dobrá organizace pomoci znamená směřovat pomoc tam, kde je to skutečně potřeba a kde je poskytování pomoci efektivní. Když ti, kteří pomoc poskytují, znají dobře místní prostředí, mohou využít potenciálu místních lidí a od začátku je do projektu zapojit. Důležitou podmínkou toho, aby pomoc byla efektivní, je zájem o ni ze strany místních. Ti mohou na oplátku do projektu přinést další nápady a informace o konkrétních místních potřebách a pomoci případně poskytovanou pomoc modifikovat podle situace. Důležité je také najít co nejbezpečnější cestu, jak do chudších oblastí dopravit finanční prostředky, aniž by docházelo ke zbytečným ztrátám, jejich zneužití apod., a zajištění, aby jejich využití odpovídalo co nejvíce účelu, pro nějž byly poskytnuty. Forma oslovení veřejnosti v rozvinutých zemích a jejího informování o poskytované pomoci ze strany pomáhajících organizací je neméně důležitým aspektem rozvojové pomoci. Pouhé náhodné oslovení s žádostí o příspěvek se jeví jako spíše odrazující. Vítaný způsob informování o rozvojové pomoci bývá spojen se setkáním se zajímavými lidmi, kteří mají z konkrétní podporované oblasti osobní zkušenost nebo umějí o dané problematice zajímavě hovořit. Vítané jsou také informace o životě lidí v chudších zemích, které pro nás mohou být v lecčems inspirující, a také jak konkrétně pomoc v těchto zemích pomůže, co se může změnit apod.

125

V takto pojatém poskytování pomoci je možné najít významné podobnosti s tím, jak popisuje ve své knize Břímě bílého muže: proč pomoc Západu třetímu světu selhává? William Easterly. Ten v ní rozlišuje dva základní přístupy k rozvojové pomoci, z nichž první poskytují tzv. „plánovači“, druhý tzv. „hledači“. „Plánovači“ jsou podle něj lidé, kteří od stolů v kancelářích úřadů zřízených za účelem podpory chudých zemí a redukce chudoby vymýšlejí více či méně složité projekty zahrnující mnoho oblastí: ekonomiku, zdravotnictví, školství, … Tento přístup se vyznačuje tím, že bývá vlastní velkým organizacím (např. OSN, Světová banka, Mezinárodní měnový fond), produkuje velké plány, ale zároveň má velmi malou kontrolu nad konkrétními výsledky a vlastní efektivitou. Tyto organizace mívají k dispozici relativně velké množství prostředků, při manipulaci s nimi však dochází k velkým ztrátám a jejich využití často bývá diskutabilní. Může to být způsobeno mnoha faktory, nejvýznamnější jsou však podle Easterlyho nedostatečný kontakt s realitou chudých zemí, protože autoři projektů ji mají zprostředkovanou pouze z ekonomických a jiných podobných analýz, které k nim doputují „z páté ruky“, a složitost projektů, kvůli které je velmi obtížné určit příčinu jejich (obvyklého) neúspěchu. „Hledači“ jsou naopak lidé, kteří vycházejí ze znalosti poměrů, ve kterých žijí lidé, kterým chtějí pomoci, a hledají nejvhodnější a nejlevnější způsob, jak toho dosáhnout. Vzhledem k tomu, že „hledači“ bývají z menších organizací s menším množstvím prostředků, vyhodnocují pravidelně své výsledky, a pokud nejsou uspokojivé, hledají jiné řešení a jiný způsob pomoci. Svými projekty zpravidla reagují na konkrétní problém nebo potřebu a je proto snadné při zkoumání efektivity jejich projektů poznat, zda je pomoc účinná, nebo ne. Velké projekty „plánovačů“, které se snaží řešit globální chudobu, bývají zpravidla neúspěšné, malé projekty „hledačů“ celosvětovou chudobu také nevyřeší, přispějí však zpravidla k řešení toho problému, na který se zaměřily (Easterly, 2010). Názory respondentů našeho výzkumu spíše odpovídají přístupu Easterlyho „hledačů“. Ti vzhledem k omezeným prostředkům, které mají k disposici, zpravidla mnohem více dbají na efektivitu jejich využití: hledají, kde je pomoc potřebná, způsob, jak pomoci, a také nejlevnější způsob, jak pomoc realizovat. Podobně si účastníci 126

našeho výzkumu představují, že vhodná pomoc by měla být zaměřená na ty, kteří ji skutečně potřebují, dobře zorganizovaná a promyšlená. Měla by vycházet z konkrétních životních podmínek na daném místě, tj. důkladné znalosti prostředí, aby se konkrétní realizované aktivity shodovaly s deklarovaným cílem pomoci – tedy snižováním chudoby. Zdá se, že je to právě hledání nejvhodnější a nejefektivnější pomoci, při čem dotyčný „hledač“ lépe poznává cizí kulturu a životní podmínky a co obsahuje jistou míru dobrodružství, která respondenty na tomto poznávání přitahuje.

127

ZÁVĚR

V této diplomové práci jsem se snažila uchopit rozvojovou pomoc a spolupráci a pohledy studentů středních škol na tuto problematiku. V úvodní teoretické kapitole jsem se pokusila popsat její vztah k sociální pedagogice a multikulturní výchově. Sociální pedagogika může v lidech, ke kterým je rozvojová pomoc směřována, najít jednu ze svých mnohých cílových skupin, multikulturní výchova pak vhodně koncipované projekty rozvojové spolupráce může použít jako možný prostředek k vytváření „dispozic k pozitivnímu vnímání a hodnocení kulturních systémů odlišných od … vlastní kultury a na tomto základě … regulovat … chování k příslušníkům jiných kultur“ (Průcha, 2000, s. 167). Teoretické kapitoly, které následují, podávají přehled o některých tématech, která současná rozvojová studia považují za relevantní pro rozvojovou pomoc a spolupráci. Výzkumná část mapuje pohledy studentů středních škol na rozvojovou problematiku. Jak se během výzkumu ukázalo, respondenti se nedomnívají, že všechna témata popsaná v teoretické části přímo a jednoznačně souvisí s rozvojem a snižováním chudoby. Týká se to zejména genderové problematiky a politických témat souvisejících s demokracií a demokratizací. Rovnoprávnost mezi muži a ženami podle nich přichází ve společnosti, která dosáhne určitého stupně rozvoje. Domnívají se, že rovnoprávné vztahy jsou dobré, nevidí však souvislost mezi nimi a redukcí chudoby. Stejně tak se domnívají, že demokracie není nutnou podmínkou učinného boje proti chudobě. Může mu výrazně napomoci, jak však někteří upozorňují, existují bohaté země, ve kterých obtížně můžeme mluvit o demokracii. V žádném případě se však respondenti nedomnívají, že projekty zaměřené na gender a demokratizaci byly zbytečné; pouze podle nich souvisejí s něčím jiným, než bezprostřední redukcí chudoby. Téma životního prostředí by někteří mezi rozvojová témata zařadili, jiní ne; zdá se, že klíčové je pro ně, do jaké míry projekty zaměřené na životní prostředí sledují cíl zajištění obživy a přístupu ke kvalitní vodě, tedy otázku přežití chudých lidí. Také k těmto tématům dodávají, že si samozřejmě nemyslí, že by projekty zaměřené na jakoukoli oblast životního prostředí neměly smysl, že ale podle nich nepatří mezi strategie vhodné k bezprostřednímu snižování chudoby. 128

Naopak jednoznačně se respondenti našeho výzkumu shodují s rozvojovými teoretiky v tom, že k dosažení redukce chudoby je nutné investovat do lidského kapitálu, zejména po vzdělanostní a zdravotní stránce, a do zajištění trvalého příjmu rodin. Zdůrazňují, že dostatečná výživa a základní zdravotní péče je něco, k čemu by měli mít přístup všichni lidé bez rozdílu. Zajištění trvalého a spolehlivého příjmu vlastní prací je potom hlavním aspektem, který umožní chudým lidem dosáhnout vyšší životní úrovně a tudíž snížení chudoby. Dále se při výzkumu ukázalo, že respondenti nepovažují rozvojovou pomoc pouze za technickou a administrativní záležitost, ale také v ní vidí příležitost vlastního obohacení a rozšíření obzorů, tedy že není přínosem pouze pro ty, kterým má pomoci k vymanění se z chudoby, ale také pro ty, kteří se nějakým způsobem zapojí do jejího poskytování. Naší respondenti oceňují obzvlášť inspirující informace o životě v jiných částech světa a setkání se zajímavými lidmi, kteří mají rozvojové projekty na starosti nebo se jich jinak zúčastní a své zkušenosti zprostředkovávají ostatním. Porovnávají kulturu a životní podmínky lidí v jiných částech světa se svými a reflektují, jak dané podmínky ovlivňují lidský život a možnosti, jak ho rozvinout. Tento druhý rozměr, který respondenti v souvislosti s rozvojovými projekty popisují, ukazuje, že rozvojová problematika a vhodně koncipované projekty mohou mít přínos nejen pro ty, k nimž je pomoc směřována, ale zároveň mohou být obohacující pro ty, kteří ji poskytují. V rámci sociální pedagogiky pak může být jedním z prostředků k dosažení cílů multikulturní výchovy.

129

Použitá literatura:

A Short Definition of Democracy [on-line]. Democracy Building, 2004. [Cit. 10-082012].

Dostupné

na

www:


democracy.html >. ADAMS, R. H., PAGE, J. Do International Migration and Remittances Reduce Poverty in Developing Countries? [on-line]. World Development, 2005, 33, Nr. 10, pp. 16451669.

ISSN:

0305-750X.

[Cit.

Dostupné

01-08-2012].

na

www:

. Adopce

na dálku

[on-line], 2012. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné

na www:

. BALLESTEROS, M. Linking Poverty and the Environment : Evidence from Slums in Philippine Cities. [on-line]. Philippine Institute for Development Studies, 2010. 31 s. [Cit.

Dostupné

05-08-2012].

na

www:

.

BARHAM, V., BOADWAY, R. et al. Education and the Poverty Trap [on-line]. European Economic Review, 1995, 39, Nr. 7, pp. 1257-1275. ISSN: 0014-2921. [Cit. 29-07-2012].

Dostupné

na

www:

. BECKER, G. S. Human Capital : Theoretical and Empirical Analysis, with Special Reference to Education [on-line]. Chicago: University of Chicago Press, 1993, 390 s. ISBN:

0-226-04120-4.

[Cit.

01-08-2012].

Dostupné

na

www:

. BORSKÁ, J. Vídeňská úmluva a Montrealský protokol [on-line]. Můj kousek země, 2012.

[Cit.

04-08-2012].

Dostupné

na

www:

.

130

BRANCO, M. C. Family, Religion and Economic Performance : A Critique of Cultural Determinism. Review of Social Economy, 2007, 65, Nr. 4, pp. 407 – 424. ISSN: 14701162. [Cit. 25-07-2012]. Dostupné na www: < http://www.jstor.org/stable/29770433>. BRÁZOVÁ, V. K. Odvrácená strana migrace a rozvoje [on-line]. Migrace a rozvoj : Rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, 2011, 254 s. ISBN: 978-80-87404-10-2. [Cit. 01-08-2012]. Dostupné na www: . BUDIL, I. Teorie závislosti, kulturní determinismus a prosperita. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. s. 33-49. ISBN 80-86898-54-7. CABADA, L. Mezinárodní protektoráty a neokolonialismus. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 139 – 157. ISBN: 80-86898-54-7. Co můžeme dělat proti globální chudobě v domácí politice : Zpráva o tom, jak zvýšit soudržnost politik ČR a EU s rozvojovými cíly [on-line]. Praha: FoRS, 2009. 11 s. [Cit. 10-08-2012].

Dostupné

na

www:

. COLLIER, P. Miliarda nejchudších : proč se některým zemím nedaří a co s tím. Praha: Vyšehrad, 2009, 224 s. ISBN 978-80-7429-010-7. Drylands Soil : sustaining life on earth [on-line]. Bonn: United Nations Convention to Combat Desertification, nedatováno. [Cit. 03-08-2012]. Dostupné na

www:

. DUŠKOVÁ, L., WAISOVÁ, Š. Zahraniční rozvojová spolupráce v historické perspektivě. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 315 – 331. ISBN: 80-86898-54-7. EASTERLY, W. Břímě bíleho muže: Proč pomoc Západu třetímu světu selhává? Praha, Academia, 2010, 454 s. ISBN 978-80-200-1776-5.

131

FERRARO, V. Dependecy Theory : An Introduction [on-line]. In: SECONDI, G. (ed.). The Development Economics Reader. London: Routledge, 2008, pp. 58 – 64. ISBN: 9780415771566.

[Cit.

23-07-2012].

Dostupné

na

www:


www.mtholyoke.edu/acad/intrel/depend.htm>. FLYNNS, M. A Tribute to the Life of Ester Boserup [on-line]. Political Landscaping, 2011.

[Cit.

24-07-2012].

Dostupné

na

www:

. Globální problémy a rozvojová spolupráce : témata, o která se lidé zajímají [on-line]. Praha, Člověk v tísni, 2008, 214 s. ISBN 978-80-86961-55-2. [Cit. 30-09-2012]. Dostupné na www: . Government Scholarships – Developing Countries [on-line]. MŠMT, 2012. [Cit. 10-112012].

Dostupné

na

www:


1/government-scholarships-developing-countries?lang=2>. HADDAD, W. a kol. Education and Development: Evidence for New Priorities [online]. The International Bank for Reconstruction and Development: Washington, 1990, 110 s. ISBN: 0-8213-1624-9. [Cit. 31-07-2012]. Dostupné na www: . Hlavní principy fair trade [on-line]. NaZemi, 2010. [Cit. 06-08-2012]. Dostupné na www: . HORKÝ, O. Česká rozvojová spolupráce : Diskursy, praktiky, rozpory. Praha: Slon, 2010, 165 s. ISBN 978-80-7419-040-7. HORKÝ, O. Proč rozvojová spolupráce nestačí ke snížení světové chudoby? : Strategie podpory koherence politik pro rozvoj v České republice. Policy Paper. [on-line]. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2008. 8 s. [Cit. 10-08-2012]. Dostupné na www: . Human Development Index (HDI) [on-line]. United Nations Development Programme, 2011. [Cit. 21-07-2012]. Dostupné na www: .

132

JANÍČEK, M. Nevládní neziskové organizace a projekty na ochranu životního prostředí v zemích třetího světa. Diplomová práce. [on-line]. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 76

s.

[Cit.

Dostupné

06-08-2012].

na

www:

.

JANSKÁ, I. a kol. Než začneme s multikulturní výchovou. Praha: Člověk v tísni, 2008. 110

s.

ISBN

978-80-86961-61-3.

[Cit.

30-03-2013].

Dostupné

na

www:

. KAPLAN, M. Proč pomáhat chudým zemím? In: Globální problémy a rozvojová spolupráce : témata, o která se lidé zajímají [on-line]. Praha, Člověk v tísni, 2008, s. 12 – 13. ISBN 978-80-86961-55-2. [Cit. 30-09-2012]. Dostupné na www: . KAPLAN, M. Rozvojová politika vyspělých zemí (OECD/DAC) [on-line]. Teologická fakulta Jihočeské univerzity, 2005. 5 s. [Cit. 09-08-2012]. Dostupné na www: <www.tf.jcu.cz/getfile/22eddaf922c15825>. KHOL, R. Environmentální (ekologická) bezpečnost. In: Česká bezpečnostní terminologie : výklad základních pojmů [on-line]. Brno: Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně, 2002. 113 s. [Cit. 03-08-2012]. Dostupné na www: <www.defenceandstrategy.eu>. Klimatické změny a rozvojové země : Dopady, řešení a doporučení. Briefing Paper [online]. Praha: Glopolis – Pražský institut pro globální politiku, 2007. 35 s. [Cit. 03-082012]. Dostupné na www: . KOLÁŘOVÁ, M. Rozvoj a gender. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 109 – 123. ISBN 8086898-54-7. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-807367-383-3. KREBS, V. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007, 504 s. ISBN 978-80-7357276-1. 133

KUBELKOVÁ, J. Urbanizace chudoby v rozvojových zemích. Diplomová práce. [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2009. 114 s. [Cit. 05-08-2012]. Dostupné na www: .

Land and Soil in the Context of a Green Economy for Sustainable Development, Food Security and Poverty Eradication [on-line]. Bonn: United Nations Convention to Combat

Desertification,

2011.

[Cit.

03-08-2012].

Dostupné

na

www:

. LARSEN, J. Disappearing Lakes, Shrinking Seas [on-line]. Earth Policy Institute, 2005. [Cit.

Dostupné

03-08-2012].

na

www:


policy.org/plan_b_updates/2005/update47>. LEFTWICH, A. Governance, Democracy and Development in the Third World [online]. Third World Quarterly, 14 (3), s. 415-422. ISSN 1360-2241. [Cit. 10-08-2012]. Dostupné na www: <www.nkp.cz>. Mezinárodní smlouvy v oblasti životního prostředí [on-line]. Ministerstvo životního prostředí,

2012.

[Cit.

06-08-2012].

Dostupné

na

www:

. MOMSEN, J. H. Gender and Development. New York: Routledge, 2004, 272 s. ISBN: 978-0-415-26689-5. Ostrov Naděje – Rusinga Island [on-line]. Centrum Narovinu, 2012. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . PÁNEK, Š. Autoritativní vládci volby nemilují [on-line]. Rozvojovka.cz, 2009. [Cit. 0708-2012]. Dostupné na www: . POLAKOVIC, G. A Shrinking Sea Means Toxic Dust [on-line]. The Salton Sea, 2012. [Cit.

03-08-2012].

Dostupné

na

www:

.

134

Postavme školu v Africe [on-line], 2011. změn [on-line]. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . Progress on Drinking Water and Sanitation [on-line]. UNICEF and World Health Organisation,

2012.

[Cit.

06-08-2012].

Dostupné

na

www:

. Projekty na podporu žen a dívek [on-line]. Humanitas Afrika, 2011. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . Projekty v Guineji [on-line]. Wontanara, 2010. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . Projekty v oblasti vzdělávání [on-line]. Centrum Dialog, 2012. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . Projekty v zahraničí [on-line]. Člověk v tísni, 2012. [Cit. 11-08-2012]. Dostupné na www: . PRŮCHA, J. Multikulturní výchova : teorie – praxe – výzkum. Praha: ISV, 2001, 211 s. ISBN 80-85866-72-2. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky : úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000, 272 s. ISBN 80-7178-399-4. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003, 322 s. ISBN 80-7178-772-8. Představení FoRS a jeho členů [on-line]. Praha: FoRS – České fórum pro rozvojovou spolupráci,

2009,

48

s.

[Cit.

06-10-2102].

Dostupné

na

www:

. QADIR,

S., CLAPHAM, Ch., GILLS, B. Sustainable democracy: formalism vs

substance [on-line]. Third World Quarterly, 14 (3), s. 415-422. ISSN 1360-2241. [Cit. 10-08-2012]. Dostupné na www: <www.nkp.cz>.

135

RAHNEMA, M. Poverty. In: SACHS, W. The Development Dictionary : A Guide to Knowledge as Power [on-line]. London: Zed Books ISBN 1 85649 044 0.

[Cit.

Ltd., 1992, 320 s.

Dostupné

25-07-2012].

na

www:

. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 218 s. ISBN 978-80-87000-11-3. [Cit. 30-03-2013]. Dostupné na www:


07_final.pdf>. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 28-52-E/01 [online]. Praha: MŠMT, 2009.

56

s.

[Cit.

30-03-2013].

Dostupné

na

www:

. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 75-41-J/01 [online]. Praha: MŠMT, 2009.

58

s.

[Cit.

30-03-2013].

Dostupné

na

www:

. RATHGEBER, E. M. WID, WAD,GAD : Trends in Research and Practice [on-line]. Ottawa: International Development Research Centre, 1989, 26 s. [Cit. 24-07-2012]. Dostupné na www: . ROMANCOV, M. Trnité cesty k dobré vládě [on-line]. Člověk v tísni, 2008. [Cit. 0708-2012].

Dostupné

na

www:


index2.php?id=115&idArt=1173>. Rozvojová pomoc nestačí : Alternativní politické přístupy k chudobě a bezmoci ve světě [on-line]. Praha: Glopolis – Pražský institut pro globální politiku, 2009. 40 s. ISBN 97880-254-6787-9.

[Cit.

09-08-2012].

Dostupné

na

www:

. Rozvojové cíle tisíciletí [on-line]. Česká rozvojová agentura, 2009. [Cit. 06-08-2012]. Dostupné na www: . 136

Sektor voda a hygiena [on-line]. Člověk v tísni, 2012. [Cit. 06-08-2012]. Dostupné na www: . Sektor vzdělání [on-line]. Člověk v tísni, 2006. [Cit. 10-11-2012]. Dostupné na www: . SCHROTH, J., STOJANOV, R. Brain drain / Brain gain / Brain circulation [on-line]. Migrace a rozvoj : Rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, 2011, 254 s. ISBN: 978-80-87404-10-2. [Cit. 01-082012].

Dostupné

na

www:


MONOGRAFIE.pdf>. Staňte se patronem/patronkou školáka/školačky v Africe [on-line]. Humanitas Afrika, 2011.

[Cit.

10-11-2012].

Dostupné

na

www:

. STOJANOV, R. Vliv životního prostředí na rozvoj hospodářsky chudých regionů. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 375 s. ISBN: 80-86898-54-7. STOJANOV, R. Životní prostření a rozvoj [on-line]. Olomouc: Univerzita palackého, nedatováno.

[Cit.

01-08-2012].

Dostupné

na

www:

. STOJANOV, R., KAVANOVÁ, K. Migrace obyvatel v kontextu environmentálních změn [on-line]. Geografické rozhledy, 2009, 18 (5), s. 28-29. ISSN 1210-3004. [Cit. 0108-2012]. Dostupné na www: . STOJANOV, R., STRIELKOWSKI, W., DRBOHLAV, D. Pracovní migrace a remitence : Současné trendy v době ekonomické krize [on-line]. Geografie, 2011, 116, č. 4, s. 375-400. ISSN: 1212-0014. [Cit. 01-08-2012]. Dostupné na www: . STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.

137

ŠIMŮNKOVÁ, B. Genderová „spravedlnost“ české rozvojové spolupráce [on-line]. Feminismus.cz,

2011.

[Cit.

06-10-2102].

Dostupné

na

www:

. The Bushmeat Crisis in Africa : Conciliating Food Security and Biodiversity Conservation in the Continent [on-line]. FAO, 2004. [Cit. 06-08-2012]. Dostupné na www: . Vše, co jste chtěli vědět o Spojených národech : pro studenty středních škol [on-line]. Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2010. [Cit. 06-08-2012]. Dostupné na www: . WEISOVÁ, Š. Česká republika a zahraniční rozvojová pomoc. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 375 s. ISBN: 80-86898-54-7. WEISOVÁ, Š., ROMANCOV M. Vzdělání a lidská kapitál jako předpoklad rozvoje. In: Weisová Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 315 – 331. ISBN: 80-86898-54-7. What are Slums and Why Do They Exist? [on-line]. UN-HABITAT, 2007. [Cit. 05-082012].

Dostupné

na

www:

. What Is Forced Migration? [on-line]. Forced Migration Online, 2005. [Cit. 05-082012]. Dostupné na www: < http://www.forcedmigration.org/about/whatisfm>. What We Do [on-line]. Development Alternatives with Women for a New Era, 2009. [Cit. 24-07-2012]. Dostupné na www: . ZÍKOVÁ, T. Rozvojová pomoc na pozadí teorií rozvoje. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 50 – 70. ISBN: 80-86898-54-7. ŽENÍŠEK, M. Přechody k demokracii a jejich korelace s problematikou ekonomického rozvoje. In: WEISOVÁ, Š. a kol. Ve stínu modernity : Perspektivy a problémy rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 375 s. ISBN: 80-86898-54-7. 138

PŘÍLOHA 1. Osnova rozhovorů s respondenty 1. rozvinuté X nerozvinuté (méně rozvinuté) země Jak se podle vás pozná rozvinutá a nerozvinutá země? (Souvisí to nějak s bohatstvím?) Čím to může být, že některé země jsou rozvinutější, než jiné? Mají rozvinuté země chudým zemím pomáhat? Mají za ně nějakou zodpovědnost? Myslíte, že je na místě solidarita? (Co je podle vás solidarita?) Myslíte, že se rozvinutým zemím nějak vyplatí ostatním zemím pomáhat? V jakých oblastech si myslíte, že je dobré těmto zemím pomáhat (školy, nemocnice, …)? Myslíte si, že chudé země mohou pomoc nějak zneužít? Kdo si myslíte, že by se v rozvinutých zemích měl starat o tuto pomoc? (vláda, neziskovky, lidé, …) Jaká si myslíte, že by měla být hlavní kritéria pomoci? Do jaké míry mají být respektovány zvyklosti a způsob života obyvatel těchto zemí? 2. chudoba V čem si myslíte, že je chudoba problém? Jaké problémy přináší? Máte nějaký nápad, jak by se s ní dalo bojovat? Jak ji zmenšit? Znáte nějaký způsob, který už někdo realizuje? Zapojili jste se někdy do něčeho takového? Myslíte, že celkové bohatství země (suroviny, apod.) má vliv na to, jaký obraz (bohatá / chudá) má v zahraničí? Na čem to může záviset? 3. vzdělání Myslíte si, že je vzdělání důležité? V čem? Myslíte, že vzdělání lidí vede k tomu, že jsou méně chudí a že žijí lépe? Jak k tomu vzdělání může přispívat? Myslíte, že můžou rozvinuté země / nebo my ke vzdělání v méně rozvinutých zemích přispět? Podle čeho byste poznali dobrý projekt, který byste byli ochotní podpořit? Myslíte si, že by nějaký projekt, který podporuje vzdělání, mohl být nějak zneužit, nebo třeba že by peníze nedošly tam, kam mají? 4. zdravotní péče Přispívá podle vás kvalita zdravotní péče k tomu, že jsou lidé méně chudí a žijí lépe? Jak? Myslíte, že můžou rozvinuté země / my ke kvalitě zdravotní péče v méně rozvinutých zemích přispět? Podle čeho byste poznali dobrý projekt, který byste byli ochotní podpořit? Myslíte si, že by nějaký projekt, který podporuje kvalitu a dostupnost zdravotní péče, mohl být nějak zneužit, nebo třeba že by peníze nedošly tam, kam mají? 5. přístup k potravinám Aby lidé přežili, musí „mít co jíst“. Pokud tomu tak někde není, kdo si myslíte, že by se měl začít starat o nápravu? Kdo všechno k tomu může přispět? Jakým způsobem si myslíte, že je možné potraviny zajistit? Myslíte, že můžou rozvinuté země / my podpořit přístup ke kvalitním potravinám v méně rozvinutých zemích? 139

Podle čeho byste poznali dobrý projekt, který byste byli ochotní podpořit? Myslíte si, že by nějaký projekt zaměřený na zlepšení přístupu k potravinám, mohl být nějak zneužit, nebo třeba že by peníze nedošly tam, kam mají? 6. bydlení Myslíte si, že je úroveň bydlení důležitá? Může nějak ovlivnit životní úroveň? Pokud ano, co si myslíte, že může v jejich životě ovlivnit? Myslíte, že můžou rozvinuté země / nebo my k bydlení v méně rozvinutých zemích přispět? Podle čeho byste poznali dobrý projekt, který byste byli ochotní podpořit? Myslíte si, že by nějaký projekt, který podporuje lepší úroveň bydlení, mohl být nějak zneužit, nebo třeba že by peníze nedošly tam, kam mají? 7. zemědělství Chudí lidé se v méně rozvinutých zemích často živí zemědělstvím. Myslíte si, že jim projekty zaměřené na rozvoj zemědělství mohou nějak pomoct? Pokud ano, v čem? Slyšeli jste někdy o nějakém takovém projektu? V čem si myslíte, že můžou takové projekty přispět k tomu, aby se zlepšila životní úroveň zemědělců? Jak byste podle vás poznali dobrý projekt? Mají tyto projekty podle vás nějaká rizika? 8. trh Někdy se objevují názory, že je nejlepší nechat „trh“, aby sám fungoval, tzn. že každý, kdo se chce nějak uživit, si najde, co budou lidé nakupovat a začne to vyrábět a prodávat. Nebo například velké (třeba i mezinárodní) firmy tím, že přesunou výrobu do chudších zemí, umožní lidem si vydělávat, umožní zlepšení dopravy, … Myslíte, že na tom něco je? Myslíte si, že toto téma patří mezi rozvojová? Slyšeli jste někdy o nějakém projektu, který podporuje lidi v tom, aby začali podnikat? Myslíte, že takové projekty mohou být užitečné? Pokud ano, v čem? Myslíte si, že činnost velkých firem může být užitečná? V čem? Slyšeli jste někdy o nějaké takové firmě a její činnosti? Jsou nějaká rizika? Pokud ano, je možné jim nějak předcházet nebo napravovat škody? 9. životní prostředí Myslíte si, že problematika životního prostředí patří mezi rozvojová témata? Myslíte si, že kvalita životního prostředí může ovlivnit chudobu lidí? Pokud ano, v čem? 10. gender Myslíte, že téma rovnosti mužů a žen patří mezi rozvojová témata? Myslíte, že projekty zaměřené na toto téma mohou vést k tomu, že lidé jsou méně chudí a že žijí lépe? Slyšeli jste někdy o takovém projektu? Myslíte si, že projekty zaměřené na podporu žen mohou mít nějaká rizika? Pokud ano, jaká? Někteří lidé namítají, že nerovnost mužů a žen je součástí kultury méně rozvinutých zemí a že výše zmíněné projekty zasahují do místní kultury a do určité míry ji ničí. Myslíte si, že by místní kultura měla být respektována? Do 140

jaké míry si myslíte, že by měla být respektována v tomto konkrétním případě? 11. demokracie, občanská společnost Existují názory, že v některých zemích je téměř nemožné dosáhnout jakéhokoli rozvoje a snížení chudoby, protože vláda těchto zemí tomu brání. Týká se to podle nich zejména diktátorských režimů, příp. států, které jsou velmi slabé a vláda v nich v podstatě vůbec nefunguje. Pomoc by se proto měla zaměřit především na vládu a na demokratizaci, podporovat místní obyvatele, kteří usilují o nějaké zlepšení, aby tlačili na svou vládu, příp. místní zastupitele, aby ve věci něco dělali. Myslíte si, že by se v rámci rozvojové pomoci / spolupráce měly věnovat prostředky i na tuto oblast? Myslíte si, že je tímto způsobem možné dosáhnout zlepšení v situaci chudých obyvatel málo rozvinutých zemí? Slyšeli jste o nějakých projektech zaměřených tímto směrem? Domníváte se, že je možné je řadit mezi rozvojové, nebo spíš patří jinam? Pokud jinam, kam byste je zařadili? Myslíte si, že je přípustné / dobré zasahovat do politiky chudých zemí?

141

PŘÍLOHA 2. Rozhovor č. 1: Marie, pořízeno 15.8.2012

První otázka, jak se podle tebe pozná rozvinutá a nerozvinutá země? Jaký je mezi tím rozdíl, jak se pozná, co je ještě nerozvinutá, jestli je mezitím nějaká hranice? Maj asi nedostatek základních potřeb, takový to vzdělání. A pro mě to je hlavně, že tam jsou rozpory mezi různýma stranama, jak politicky tak i nábožensky. A kromě toho ještě nějaký další základní potřeby? Nedostatek potravy, voda, hlavně voda. A může to třeba souviset s bohatstvím tý země? Často to s tím souvisí, pokud země má nějaké příjmy, jak z turistickýho ruchu, nebo pokud tam správně fungujou různý funkce, tak může finančně přispívat na skupiny ve svým státě, pokud chyběj finance nebo ochota, tak proč by se zaobírali nějakejma těma nižšíma vrstvama? Takže třeba, jestli jsem to dobře pochopila, tam jsou taky rozdíly mezi bohatýma a chudýma? Jo. A co by mělo být podle tebe cílem rozvoje? Posílit styky s jinýma zeměma. Čím myslíš, že to je, že některé země jsou rozvinuté a některé nerozvinuté? Hlavně historií, pak i tou polohou zeměpisnou. A v čem to ovlivňuje historie? Nebo zeměpisná poloha? Právě u nás máme dobré podnebí pro pěstování, i naši sousedi, takže k nám nemusí jezdit, dělat výpady, brát nám, co kdo vypěstuje… jako kdekdo v Africe a na Blízkým východě … rivalita roste i z nedostatku základních potřeb. Ještě něco na to může mít vliv? Záleží, kdo se dostane k vládě a hlavně, co převládá – ta demokracie, absolutismus … když je panovník, tak ho někdo stěží donutí, aby se zaobíral i něčím jiným, než mocí a touhou po bohatství. Myslíš, že by rozvinutější země měly chudým pomáhat? Rozvinutým zemím to nedovolí jejich čest se uzavřít a nekoukat na ty rozvojový země, že tam nemaj dostatek potřeb, těch, co potřebujou pro život. Pokud pošlou pomocníky, 142

zvlášť jako zdravotní síly, lidi, co jim pomůžou postavit něco, nebo jim pomůžou pěstovat, tak to je nejlepší, ale pokud jim tam pošlou vojáky, tak se ta situace ještě rozostří. Já teda východisko, že tam pošlou vojáky, moc nevidím, a nevidím ani moc smysl. Myslíš, že se to těmhle bohatším zemím vyplatí těm míň rozvinutým pomáhat? Jo, to určitě, jenže taky, to je otázka, proč jim pomáhat, každý za tím hledá něco svýho, buď že jim ta země bude zavázaná a ostatní země na ně budou koukat, jako že jsou něco víc, že pomáhaj ostatním, budou mít lepší politický vliv. A jak by měly pomáhat? Jako třeba v jakých oblastech? Zdravotnictví, pomoc při stavbách. Čeho při stavbách? Nebo tak obecně tam stavět? Takových těch důležitých institucí, škola, nemocnice, atd. A pak pomoc třeba při pěstování plodin, ne pomoc, při který by se stali extrémně závislí, ale jenom jim pomoct odpíchnout se ode dna, ale rozhodně bych neřešila problémy tím, vyslat … armádu ne, vojáky, aby se snažili situaci tam zkrotit, akorát by to vedlo k dalším a dalším rozbrojům, jako pokusit se poslat nějaké mírové vyslance, kdoví, jak by to dopadlo. Myslíš, že by se dala pomoc bohatších států nějak zneužít v těch chudších? Pokud se ta pomoc nedostane k těm lidem, ale zasekne se u různejch těch předáků, který ji naopak zneužijí ve vlastní prospěch, pokud by byla materiální, že ji ukradnou a prodaj za nějakej ten větší peníz, nebo ji odepřou od lidí, vlastně jen aby posílili tu svoji moc. A kdo v těch bohatších zemích myslíš, že by měl pomáhat? Třeba já nevím, na politický úrovni, nebo třeba neziskovky, konkrétní lidi…? Vlastně měl by se na tom zapojit každý, ale zase záleží na jednotlivci, jakej k tomu má přístup, jestli je ochotnej obětovat kus svýho času. Hlavně aby se to dostalo do povědomí lidí, že nějaké problémy existujou, že všechno není jenom o hi-tech technologii, a že tam někde existujou … i něco jako je hladomor, válka a chudoba. Napadá tě, jestli je třeba výhodnější, když tu pomoc poskytuje třeba vláda, nebo neziskovka, nebo nějaký člověk? Pokud vláda poskytuje nějaké prostředky, tak pro mě to je, že si něco kompenzuje, bude v budoucnosti něco požadovat za pomoc, že uvolnila nějakej peníz, že za to bude v budoucnu něco požadovat, kdežto neziskovka, tak to už je prostě z toho názvu, neziskovka, oni maj svědomí a chtějí pomoct ostatním, obětuji pro to svůj čas, a někdy … mmm. A třeba naopak nevýhody? Kdyby… No je to takový, že o neziskových člověk ví z médií jenom, že pomáhaj, ale žádný negativa asi se člověk nedozví, takže kdo ví, jak to je, a aby se člověk o těch negativech něco dověděl, tak by musel sednout k počítači, obětovat tomu 10 minut, místo toho, aby šel na Facebook, nebo na Twitter či Youtube. (smích) 143

Jaká by podle tebe měla být kriteria, jak pomoc poskytovat? Podle čeho se třeba řídit, komu jo, komu ne? Nebo komu spíš…? Takhle, já jsem ráda, že ta volba není na mně, že právě kdo by měl dostat jakej ten, že tohlento rozhodovat nemusím, že já jsem vlastně student a víc do toho nevidím. Slyším třeba támhle Červenej kříž vyjel pomoct, že třeba byl přepaden, že ta ochota lidí se setkala pouze z odporem, tohlento člověka odpudí, aby se snažil nečemu pomoct, ale pak … Je to těžký. Znáš nějakej projekt, který se ti líbí, že bys třeba řekla: „Ten je dobrej, tudy vede cesta...“? ADRA, že o Adře člověk hodně slyší, samozřejmě je to ten Červenej kříž, těch organizací je hrozně moc a přitom každá chce podobnou věc. Člověk vidí, přispějte tamhle, přispějte tady, že kdyby to byla jedna organizace, samozřejmě hrozila by tam korupce, ale hodně by se to zjednodušilo. Druhý téma, co tu mám, je chudoba. V čem myslíš, že je chudoba největší problém? Nebo jaké problémy přináší? No pokud je chudoba, tak to nutí … zaprvý rodiče potřebují, aby dítě nějak vyživovalo rodinu, a zadruhý, pokud by nějaká rodina byla majetnější, tak se může stát cílem ostatních a byla by nějak okrádána, nebo ji ohrozilo na životě. Napadá tě nějaký způsob, jak by se dalo s chudobou bojovat? Mě by asi napadlo, jak to udělal Karel IV., zaměstnat je nějakým úkolem a za ten jim zaplatit nebo je podpořit materiálně, ale ne dát jim to, protože by ztratili ochotu snažit se uživit svoji rodinu nebo sebe. Slyšela jsi třeba o nějakém projektu, u nás, nebo třeba i v zahraničí, který se něčemu takovýmu věnuje? No, já si teďkon vezmu příklad z filmu Krvavý diamant, kde navzdory tomu, že se tam těžily diamanty, lidi byli chudý, strádali, byli tam neochotně. Naproti tomu dozorci, majitel toho pozemku nevypadal, že by strádali, naopak právě. Teď tu mám otázky na některý ty oblasti, co už jsi třeba říkala ty školy, a ještě další, co se tak někdy říká, že do rozvoje nějak patří. Tak jo. První je to vzdělání. V čem myslíš, že je vzdělání důležitý? V čem by mohlo pomoct chudým lidem, aby se jim žilo líp? To je taková idealistická myšlenka, ale kdyby byly děti na chudých vesnicích už odmala vzdělávány, tak by to jedno dvě mohly dotáhnout až třeba do vlády a mohly vznýst svůj pohled a zkušenosti ze svýho života. A z pohledu toho chudýho života. A i kdyby to nedotáhly do vlády, pomohlo by jim, kdyby měly vzdělání, aby se jim žilo líp? Nebo by to pro ně mohla být spíš komplikace?

144

Komplikace to není rozhodně. Obchodu by to prospělo, rozhodně kdyby právě aspoň dva vzdělaní lidé byli v takové chudé vesnici, už to by stačilo, aby tam vznikla nějaká slušná stabilní infrastruktura, už to by přilákalo pohled jak vlády, tak i cizích zemí. A určitě by nějaká pomoc snad přišla. A čím myslíš, že by bohaté státy, nebo lidi v nich, mohli v tomhle ohledu přispět? Samy ty země se asi moc dobře nevzdělají. Asi by pomohlo … pomoc se stavěním škol, vysílat nějaké schopné dobrovolné učitele, kteří by byli ochotní s dětma pracovat. Slyšela jsi někdy o nějakém takovém projektu, co už někdo dělá? Znám, nevzpomenu si na jméno, ale pan Mikeš nám o tom přednášel, koukali jsme se na fotky, na videa… Rozhodně to v člověku posílilo pocit, že by pro to měl něco udělat. Zároveň se člověk jako cítil líp, že existují lidé, kteří to nenechají jen tak plavat. Podle čeho bys poznala nějakej dobrej projekt, co by tě přesvědčil, že funguje a že by třeba stálo za to ho podpořit? Tak mě by přesvědčilo, kdybych viděla nějaké fotky nebo videa těch lidí, co se tam učí, jejich vzájemný přátelství, a i tu ochotu vyhovět jeden druhýmu. Pak bych viděla, že ten projekt k něčemu je, že to není jen tak snaha vypadat dobře, ale je tam viditelná ochota. Pak další je zdravotnictví a zdravotní péče. Myslíš, že zdraví, zdravotní péče má na chudobu nějaký vliv? To je začarovanej kruh, protože pokud je člověk nemocný, nemůže pracovat, když nemůže pracovat, nemůže vydělávat peníze, když … má hlad, když má hlad, tak buď krade, nebo je v chudobě. Můžou – nebo měly by - bohaté země v tomhle ohledu nějak přispět? Asi stejně jako u toho vzdělání. A zase, podle čeho se podle tebe pozná dobrý projekt, zaměřený na zdraví? No u toho zdravotnictví, kdyby tam byly vidět ty výsledky, kdyby ta pomoc šla k lidem, kteří ji potřebují, a nebyla ta pomoc zneužitá. A jak by se dala zneužít? No ohlídat, aby ta pomoc šla opravdu tam, kde je to potřeba. Další otázka je na potraviny, protože, že jo, aby lidi přežili, tak musí mít co jíst. A když někde potraviny nejsou, kdo myslíš, že by se měl začít starat o nápravu? A jak? První ta vláda, ze začátku možná s nějakýma těma balíkama, s jídlem. Potom aby dlouhodobě přežili, pomoc s nějakým pěstováním jídla. Slyšela jsi někdy o nějakém projektu, který by se tomuhle věnoval? Ne.

145

Další téma je bydlení. Myslíš, že úroveň bydlení, nebo jak někdo žije, v čem, má vliv na chudobu? No pokud by někdo chtěl zlepšit zařízení, to, co používaj ve svým domečku, měl by zajistit nejdřív zdroje jídla a práci, aby ty domečky mohli zařídit. Ne se o ně nějak starat. Další otázka je na zemědělství, protože chudí lidé se v méně rozvinutých zemích často živí zemědělstvím. Myslíš, že jim projekty na rozvoj zemědělství můžou nějak pomoct? A jestli jo, tak v čem? Pokud si pěstují tak, aby sami vlastně si vyžili, tak bych jim do toho moc nezasahovala. Možná bych jim řekla, jak si vypěstovat víc, tím by mohli potraviny prodávat dál, získali by peníze, tím by se ta úroveň nějak zvedala dál. Snad by to bylo dlouhodobé řešení. Znáš nebo slyšela jsi o nějakém takovém zemědělském projektu? Neslyšela. Tak další téma: ekonomika a trh – na to tu mám napsaný takový vysvětlení – že jsou názory, že je nejlepší nechat „trh“, aby sám fungoval, tzn. že každý, kdo se chce nějak uživit, si najde, co budou lidi nakupovat a začne to vyrábět a prodávat. Nebo například velké (třeba i mezinárodní) firmy tím, že přesunou výrobu do chudších zemí, umožní lidem si vydělávat, umožní zlepšení dopravy, … Myslíš, že na tom něco je? Že tohle téma patří k rozvoji? Já v ekonomice se nevyznám, takže nevím, jestli by můj názor byl nějak přínosný, v tomhle opravdu neplavu. A životní prostředí? To je lepší. Myslíš, že kvalita životního prostředí může ovlivnit chudobu lidí? Tak aby si něco vypěstovali, měli by mít dobrou půdu, přístup k vodě, dobré podnební podmínky, pokud nebudou podmínky splňovat tyhlety kriteria, tak těžko si vypěstujou nějakou potravinu a těžko se uživěj. … Jo ale žádnej projekt asi nevím. Předposlední téma … Hurá … vztahy mezi muži a ženami, rovnoprávnost, myslíš, že to patří do rozvoje? A jestli jo, tak jak? To je spíš otázka etnického složení, to mi nepřijde, že kdyby se vyrovnalo pohlaví, že by to nějak přispělo … kdyby se zrovnoprávnili, nevidím tu cestu, jak by ta země byla míň chudá. Nebo jestli investovat do toho by byla spíš ztráta, že by bylo lepší se zaměřit na jiné oblasti… 146

Ztráta by to asi nebyla, pokud by tam byl vidět sebemenší rozdíl v tom přístupu lidí k lidem. No, každý řešení je řešení, pokud tady je vidět malinkatý zlepšení, tak by to ztráta nebyla, za zkoušku člověk nic nedá. A o nějakých takových projektech jsi slyšela? Neslyšela. A poslední tady mám něco k demokracii, k politice. Hmm… … se říká, že v některých zemích je skoro nemožné dosáhnout rozvoje a snížení chudoby, protože vláda těch zemí tomu brání. Týká se to hlavně diktátorských režimů, nebo. států, které jsou velmi slabé, a vláda v nich v podstatě vůbec nefunguje, nebo třeba vládne jen v části země a v ostatních je chaos … Myslíš, že zaměřit se v takovým případě nejdřív na politiku by mohlo pomoct? Že by to mohlo pomoct ke snížení chudoby? No, já si žiju spokojeně tady ve státě, přehled moc nemám, nedokážu si představit, jaká je tam situace a jaký by mohlo být řešení. Nebo jestli by tě napadlo něco k politice … Asi ne, už ne. Tak díky, díky za rozhovor.

147

Rozhovor č. 2: Dorota, pořízeno 5.8.2012

Tak první otázka, nebo první takový téma, jak si myslíš, že se třeba pozná rozvinutá, nebo nerozvinutá země, nebo čím se to liší? Podle mě se to liší podle toho, jak se stavěj k sociálním skupinám, jako že dřív byla rozvinutá země, tak ta měla rozvinutej průmysl, ale v dnešní době už to spíš záleží, jak se staví k skupinám na okraji společnosti a taky jaký maj rozvinutý služby. Že dneska ten průmysl už takovou roli nehraje, bych řekla. A na jakých službách třeba záleží? Já bych řekla třeba na terciárním vzdělávání, nebo jak maj rozvinutou vědu a výzkum. A může ta rozvinutost nebo nerozvinutost souviset nějak s bohatstvím? Já myslím, že jo, protože třeba Švýcarsko má na vysoký úrovni vědu, ale nemá podle mě takovej průmysl. A čím si myslíš, že to může být, že nějaký země jsou rozvinutější, než jiný? Tak záleží taky na tom, jaký měla ta země vývoj, jestli tam byly války, a taky na jejich surovinovém bohatství, nebo jestli je to demokracie, nebo monarchie, anebo jestli je tam diktatura. A jak myslíš, že na to má vliv demokracie, monarchie, diktatura? No třeba v Africe je velký surovinový bohatství a Afrika by mohla být bohatá země, jenomže se s tím špatně hospodaří, protože tam není svoboda, nebo není tam demokracie, která by tam rozdělovala všemu lidu, ale nechá si to pár papalášů. A myslíš, že rozvinutý země by měly chudým nějak pomáhat? Měly. Mají za ně nějakou zodpovědnost? Mají. A čím třeba by mohly pomáhat? Měly by jim pomáhat rozvíjet školství, protože takový ty jednorázový pomoci asi nejsou moc dobrý, protože když jim tam přivezou nějaký potraviny, tak spíš zamezí tomu, aby se rozvíjelo hospodářství tý daný země, že by spíš oni od nich měli kupovat různý jejich domácí výrobky, nebo by jim mohly pomáhat budovat nový stroje. A myslíš, že se rozvinutým zemím nějak vyplatí pomáhat těmhletěm míň rozvinutým? No asi jo. Krátkodobě asi ne, protože dlouhodobě je výhoda, když je na zemi mír a má každej nějaký určitý bohatství, protože se dlouhodobě může ukázat, že potom oni zase pomůžou nám. 148

Potom, v jakých oblastech si myslíš, že by bylo dobrý těmhletěm zemím pomáhat? Už jsi říkala kupovat nějaký výrobky,… třeba školství, ještě nějaká oblast? Na zdravotnictví. Spíš bych teda řekla, že by bylo dobrý, aby pomáhali cvičit místní, aby tam třeba založili lékařský fakulty, nebo aby spíš naučili ty pracovníky z jiných zemí, aby jim zvedli kvalifikaci… A myslíš, že chudý země můžou tu pomoc nějak zneužít? Myslím, že jo. Myslím, že se ta pomoc může dostat jenom k určitejm skupinám lidí, a tím se bude zase rozvíjet ten rozdíl mezi bohatýma a chudýma, což je asi špatně. A kdo myslíš, že v rozvinutých zemích by se o tuhle pomoc měl starat? Jako vláda, neziskovky, nebo… Myslím, že je důležitá iniciativa jednotlivých lidí, který se připojí k nějaký organizaci, která tu pomoc zprostředkovává. Že ta pomoc vlády tak nefunguje. V čem, když to organizujou lidi, v čem to funguje líp? Protože když to organizujou konkrétní lidi, tak konkrétní člověk nese zodpovědnost. Zatímco ta vláda může peníze rozfofrovat, nebo je dát někam, kam nepatří. Jaký si myslíš, že by měly být jakoby hlavní kritéria pomoci? Do jaký míry třeba mají být respektovány místní zvyklosti, způsob života, nebo nakolik naopak je potřeba ho nějak změnit? Já bych způsob života neměnila, spíš bych v rámci jejich způsobu života přizpůsobila tu pomoc. Takže když je to… No ale zase na druhou stranu, když je to nějaká země, kde pomalu nemaj ani školy, ani … trochu se to zavést musí. V čem si myslíš, že může být chudoba problém? Nebo jestli si myslíš, že může chudým lidem nějaké problémy způsobovat? Jo. Lidi, který jsou chudý, si nemůžou koupit věci, který chtějí, jídlo třeba, a zároveň je nebezpečná i pro bohatý, protože chudí můžou začít krást, nebo zabíjet třeba, ne všichni teda. A taky nemůžou si ti chudí dopřát vzdělání. Máš nějaký nápad, jak třeba by se proti chudobě dalo bojovat? Tak vytvořit nové pracovní příležitosti, nebo lidem, kteří nemůžou pracovat, dát sociální dávky. Nebo třeba v problematických rodinách, ve kterých se chudoba vyskytuje, dát stipendia, aby mohli chodit na vysokou školu, aby nebyli už tak chudí. A slyšela jsi o někom, kdo proti chudobě bojuje? O nějaké organizaci, třeba? No, ty sestry Matky Terezy, OSN určitě něco má, taky Člověk v tísni, stát má podle mě taky nějaký program proti chudobě, protože stát posílá každý rok peníze do chudých oblastí. A účastnila ses někdy něčeho, nějaké takové akce, která byla na něco takového zaměřená?

149

Ne, respektive posílali jsme se známýma peníze sestrám Matky Terezy, to dělali teda rodiče, protože já jsem žádný peníze neměla tenkrát, to posílali rodiče, na Adopci na dálku, já jsem žádný peníze neposílala. A myslíš, že na to, jaký má země obraz, jako jestli je rozvinutá nebo nerozvinutá, má nějaký vliv, jestli je bohatá? Třeba suroviny a tak? V dnešní době už moc ne, myslím, že to platilo dřív, kolik měla země surovin, jestli byla bohatá nebo chudá, dneska už na tom tolik nezáleží. To jsi říkala, že záleží na tom, jak se stát stará o různé skupiny… Jo, ale taky záleží na tom třeba, že má peníze z těžby surovin, z prodeje zemního plynu, respektive že u nějakých zemí to tak funguje, že jsou bohatý, co se týče surovin, zemního plynu, a jsou bohatý a u některých to tak nefunguje. Takže záleží ještě na něčem jiném… No na službách. A klíčový je výzkum a věda, bych řekla. A jak výzkum může konkrétně třeba chudé zemi pomoct? Tak někdo objeví třeba lék, nevím, něco nového a z patentu má peníze. A peníze pak nějak pomůžou rozvoji…? A taky jí to dodá mezinárodní prestiž. A myslíš, že třeba nějak investovat do nižších stupňů vzdělání má taky nějakou roli? Myslím, že jo, když jsou obyvatelé vzdělaní, můžou kvalifikovaně vykonávat povolání, a když ho dělají kvalifikovaně, tak ho dělají i efektivně a země z toho má finanční prostředky. A taky když jsou vzdělaní, můžou lépe rozhodovat o svém státě, můžou usměrňovat třeba jeho obchody a má to vliv na jeho prestiž a mezinárodní vztahy. A myslíš, že rozvinuté země, nebo třeba my, můžou nějak podpořit vzdělání v méně rozvinutých zemích? Poslat svoje učitele, můžeme finančně podporovat stavbu nových škol. Anebo můžeme dovolit studentům z těch méně rozvinutých zemí, aby u nás studovali, a oni až se vrátí, tak budou pomáhat rozvíjet svoji zemi. Slyšela jsi někdy o nějakém projektu, nebo znáš třeba nějaký projekt, který podporuje školství, nebo vzdělání někde? Člověk v tísni, nebo jiná organizace, to si nejsem jistá, budujou školy v Africe, nebo ta Adopce na dálku, to mu platí mu školné a jídlo, co sní za tu dobu, co je ve škole a tím taky podporuje vzdělání. To je asi všechno, jinak už mě asi nic nenapadá. A co myslíš, jaký by měl být nějaký projekt, který podporuje vzdělávání? Nebo podle čeho bys poznala, kdybys ho třeba chtěla podpořit, že je dobrý?

150

Zaměřila bych se na to, kteří lidi to vedou, kdyby to byli nějací řeholníci, víc bych tomu asi věřila, než kdyby to vedli nějaký anonymní lidi, asi bych se zaměřila na nějaký reference od lidí, který znám… Napadá tě, jestli by se třeba takový nějaký projekt dal zneužít? Ty peníze, který by jsme posílali na vzdělání, by se použily jinak, anebo ten člověk, který by to organizoval, by vynakládal příliš mnoho prostředků na reklamu, a tím by taky nebyly využity tak, jak mají, nebyla by to v pravém smyslu korupce, ale… Myslíš, že zdravotní péče přispívá nějak k tomu, jak jsou lidé chudí? Tak když jsou zdraví, můžou víc pracovat a tím pádem jsou i bohatší. A dožívají se také vyššího věku. Můžeme tomu my jako bohatší země nějak přispět, ke zdravotní péči v chudších zemích? Myslím, že nejlepší cesta je, abychom dovolili lidem z méně rozvinutých zemí u nás studovat na lékařských fakultách, nebo dodat jejich lékařským fakultám profesory, že je to lepší cesta, než tam posílat naše lékaře. A jak bys poznala nějaký dobrý projekt, zaměřený na zdravotnictví? Že se ho účastní dobří, kvalifikovaní lékaři a že to zaštiťuje buďto nějaká dobrá nemocnice nebo univerzita, prostě nějaká lékařská kapacita, ne jenom medici, i když tam samozřejmě taky jsou, že to zaštiťuje někdo zkušený. A jak třeba by se dal takový projekt zneužít? No, že by zdravotníci léčili jen určitou část lidí, že by fungovala nějaká protekce a péče by se k některým lidem nedostala, nebo by ty peníze ukradli, nebo by byly vynaložené na něco, na co nebyly původně určeny. Další téma jsou potraviny. Aby lidi přežili, musí „mít co jíst“. Když to někde tak není, kdo myslíš, že by se měl starat o nápravu? Koho všeho by se to mohlo týkat? Tak předně ti obyvatelé té země, kteří mají co jíst. Protože v každé zemi jsou lidé, kteří jsou bohatší, tak by se měli snažit tu situaci řešit, měli by koupit nějaké výkonnější stroje, hnojiva, snažit se o osvětu. A když nejsou schopni to řešit sami, tak pak sousední státy, ale to dlouhodobě není dobré řešení, spíš je lepší vybudovat vlastní zemědělství. Můžou třeba bohatší země jim nějak pomoct, aby měli přístup k potravinám? Buď je dovézt, když nejsou, když je sucho, ze zámoří nebo odjinud, nebo používat hnojiva, i když to není příliš ekologicky čisté, prostě kvalitnější techniku. Nejhorší je, že jim začnou pravidelně posílat zbytky, protože v takovém případě nemají potřebu rozvíjet vlastní zemědělství a dlouhodobě jim to škodí. Takže nejlíp co můžeme, je naučit líp hospodařit, i když při té zelené revoluci, co měli v Africe to bylo … a spíš jim to uškodilo, protože přešli na jiné potraviny, než používali, a kvůli tomu se rozšiřují pouště. Spíš by měli pěstovat svoje plodiny, když se tam obilí nikdy nepěstovalo… a tak. Podle čeho bys poznala, že nějaký projekt je dobrý? 151

Že to zaštiťuje nějaká spolehlivá organizace. A jinak nevím. A napadá tě nějaké riziko, jak by se to dalo zneužít? Podobně jako u těch předchozích projektů. Třeba nějaká potravinová firma, která se specializuje na nějaký druh potravin, posílá svoje zbytkové zboží, které nespotřebuje, a ještě by si na to žádala dotace, třeba. Díky. Tak další téma: bydlení. Myslíš, že úroveň bydlení je důležitá pro to, jestli jsou lidé chudí? Na to, jak žijou? Jo. I když myslím, že to s tím míň souvisí, než zdravotnictví nebo školství nebo potrava. Že si myslím, že je důležité, jestli mají kde bydlet, ale když už mají… Tak jo, tak další téma je zemědělství. Spousta lidí v chudých zemích se živí zemědělstvím. Myslíš, že projekty zaměřené na rozvoj zemědělství jim mohou nějak pomoct? Můžou. Čím třeba? Že to zemědělství je víc efektivnější a tím pádem tolik lidí nemusí v zemědělství pracovat a můžou se věnovat jiným odvětvím, která můžou pomoct, aby ta země byla bohatší. A slyšela jsi třeba o nějakých organizacích nebo projektech, které se tím zabývají? Mm-mm. Neslyšela. A kdyby nějaký takový projekt byl, co by měl být, aby byl dobrý, aby pomohl? Nebo napadají tě nějaká rizika? Že tam jsou opravdu přední odborníci, kteří se v tom zemědělství vyznají. A rizika jako v předchozích otázkách, peníze že se můžou rozkrást nebo využít na jiný věci. A napadá tě, jak už jsi třeba zmiňovala tu zelenou revoluci v Africe, jestli jsou třeba ještě nějaké věci, co by mohly napáchat nějaké škody, kdyby se projekt třeba nepovedl…? Bezhlavě zavést druh potravin, o kterém si myslíme, je výhodný. Taky i když se jim pomůže tím, že se dodávají různá hnojiva, tak po čase se ta půda vyčerpá a nebude se tam dát pěstovat už nic. Proto by to měli být lidi, který tomu opravdu rozuměj. Další téma, které tu mám, je trh. Slyšela jsi někdy o trhu, nebo volném trhu? To jo, ale moc tomu nerozumím. To nevadí. V podstatě to znamená, že si lidi, aby se uživili, najdou, co od nich ostatní budou kupovat, a budou to vyrábět, aby se uživili. A budou od ostatních kupovat to, co potřebujou a nebudou utrácet za to, co nepotřebujou, nebo co je pro ně moc drahý. A že se to tak nějak samo vyrovná, že se do toho nemá moc zasahovat. Myslíš, že na tom něco bude, že to může mít v souvislosti s rozvojem nějaký význam? 152

Myslím, že to mezi témata týkající se rozvoje moc nepatří, že to patří spíš do ekonomiky, to se teď spíš řeší při současné krizi, co se má regulovat, ale myslím si, že to mezi rozvojová témata moc nepatří. Tak dál tu mám životní prostředí. Myslíš, že to do toho nějak patří? Myslím, že jo, protože když se znečistí životní prostředí, tak se znekvalitní život lidí a může to vést k chudobě. Když se rozbije ropný vrt, tak o práci přijdou rybáři, kteří žijí blízko, nebo když je to velký vrt, tak větší okolí, a oni přijdou o obživu. A tím pádem jsou pak chudí. A co ženy a muži? Tedy vztah mezi muži a ženami, rovnoprávnost? Patřilo by to do toho nějakým způsobem? Myslím, že se to úplně rozvojových témat netýká. Samozřejmě je špatně, když jsou ženy zneužívané, ale myslím, že to úplně nesouvisí s chudobou. Tím to samozřejmě nechci omlouvat. I když, když je ženám zamezováno, aby vykonávaly určité profese, tak to k chudobě může přispět, a když je nerovný přístup ke vzdělání, tak taky. Slyšela jsi někdy, že by někdo dělal nějaký projekt zaměřený na vztah mezi muži a ženami? Myslím, že se takový projekt nemůže realizovat, že se to musí měnit postupně, že by tomu nepomohl projekt, že je spíš potřeba osvěta. Že se to musí měnit pomalu, že se to nemůže změnit ze dne na den. A pak se taky někdy říká, že nerovnost mezi muži a ženami je součástí kultury méně rozvinutých zemí a že kdyby to chtěl někdo měnit, že jim ničí kulturu. Měla by se v tom jejich kultura respektovat? Nebo třeba do jaké míry? Myslím, že do určitý míry se zvyklosti dané země respektovat mají, ale že nerovnosti mezi muži a ženami přispívají k méně kvalitnímu životu žen. Tak by se s tím mělo něco dělat… Co? Když třeba nemají stejný přístup ke vzdělání, tak by měla být povinná školní docházka aspoň třeba 5 let. Nebo stát by se měl snažit, aby byly stejné podmínky jak pro muže, tak pro ženy. Poslední téma: demokracie, demokratizace, občanská společnost. S tím ses setkala, občanská společnost? Jo, to jo. Existujou názory, že v některých zemích je v podstatě nemožné dosáhnout jakéhokoli rozvoje a snížení chudoby, protože vláda těchto zemí tomu brání. Týká se to, podle těch názorů, hlavně diktátorských režimů, příp. států, které jsou slabé, a vláda v nich v podstatě nefunguje. Takže by se pomoc měla zaměřit hlavně na vládu a na demokratizaci, podporovat místní obyvatele, kteří usilují o nějaké zlepšení, aby tlačili na svou vládu, případně místní zastupitele, aby ve věci něco dělali. Myslíš, že na tom 153

něco je? Že by se třeba měly dávat nějaké peníze z rozvojové pomoci na podporu demokracie? Měly, ale myslím, že je nebezpečí, že když budou podporovat tu část společnosti, která usiluje o svrhnuti diktatury, hrozí vypuknutí občanské války. Protože oni mají zbraně, vláda taky má zbraně, jako se to děje třeba v arabských zemích. Ale myslím, že je potřeba to riskovat, protože ten výsledek za to bude stát. Napadá tě nějaký způsob, jak by se demokratizaci mohlo pomoci, aby to mělo co nejmíň takových špatných vedlejších účinků? Moc ne, možná podporovat občanské iniciativy, ale moc mě nenapadá. Dobrá mi přijde Amnesty International, která se snaží zamezovat tomu, aby byli nespravedlivě stíháni lidi, kteří se nelíbí diktátorovi, ale to taky nezapříčiní, že v té zemi bude demokracie. Ale aspoň to pomůže k větší svobodě. A pomůže demokracie nějak chudým? Pomůže, ale zároveň to není tak, že ve chvíli, když se tam nastolí demokracie, tak ten stát bude automaticky bohatý … že k tomu jsou potřeba ještě jiné kroky. Jako třeba? Rozvíjet průmysl, školství, zdravotnictví, vytvářet pracovní pozice. A myslíš, že je přípustné zasahovat nějak do politiky nějakého státu? Myslím, že to je přípustné, pokud vidíme, že se děje v jiných zemích bezpráví. A jak se pozná bezpráví? Nebo co ještě třeba ujde a co už je bezpráví? Jak se pozná ta hranice? Že stát nerespektuje svoje vlastní zákony, například komunisti taky nedodržovali zákony, které byly v té době platné, jako u nás myslím. Moc děkuju. Napadá tě ještě k něčemu něco, co bys chtěla dodat? Už ne. Tak jo. Moc díky…

154

Rozhovor č. 3: Kiki, pořízeno 5.8.2012

Podle čeho si myslíš, že se pozná rozvinutá a nerozvinutá země?Jaký je mezi nimi rozdíl, nebo jestli je nějaká hranice…? Tak já bych řekla, že rozvinutá země se pozná… podle toho, že… no… jakoby že má budovy, nějaké jakoby továrny, popřípadě firmy, a myslím si, že rozvinutá země je zapojená do Evropský unie, nebo nějaké unie, že spolupracuje s nějakými zeměmi. A myslíš, že to nějak souvisí s bohatstvím tý země? Určitě. Určitě je bohatá. A čím si myslíš, že by mohlo být, že jsou nějaké země víc rozvinutý než jiný? Tak asi například je to o schopnosti těch lidí a asi záleží na historii, třeba jestli byli ovlivněni válkama. A myslíš, že by rozvinutý země měly těm míň rozvinutým nějak pomáhat? To je otázka. To je velká problematika, na jednu stranu je hezký, že jim chtějí pomáhat, ale zasahujou do jejich koloběhu života a to nemusí být vždycky dobrý. A v čem třeba to muže být špatný? Nebo jestli jsi třeba slyšela o něčem, co někde někomu uškodilo… Nevím, jestli se to stalo, ale je hezký, že některý organizace se snaží třeba stavět školy, ale možná se jim to na psychiku… Na psychiku koho? Těm černochům, co jim je pomáháno. Že to může mít negativní vlivy na ně, že do budoucna, kdyby třeba chtěli studovat, kdyby dojeli do velkého města, tak to může být šok. Myslíš, že je na místě solidarita bohatejch lidí nebo zemí s míň bohatýma?... Jako jestli je vhodná. Asi jo. Určitě. A myslíš, že bohatý země z toho něco mají, že pomáhají chudým zemím, těm míň rozvinutejm? Určitě, protože zadarmo by to nedělaly. Je otázkou co, ale organizace z toho mají velký provize a tím vydělávaj. A na co by se pomoc měla zaměřit? Jako co by ty míň rozvinutý země nejvíc potřebovaly, aby byly rozvinutější?

155

Školy, nemocnice, mohly by, nevím, jestli to existuje, řemeslo tam jezdit vyučovat. My jsme měli nějakou sklářku, ta byla v Africe a učila je foukat sklo, to myslím, že je docela šikovný. Napadá tě, jestli třeba ta pomoc, co by posílaly bohaté státy těm chudejm, by mohly ty chudý státy nějak zneužít? Asi jo, určitě se dá toho zneužít, nevím, já si myslím, že jakoby že tím, že zasahuje ta organizace do toho chodu nějaký země, že oni se stávají línýma, že někdo to udělá za ně. Na tom něco je. Ale když je někdo tak chudý, že si nepomůže sám, já nevím, třeba po nějakejch záplavách, prostě nemůžou dělat vůbec nic… od koho myslíš, že by měla přijít pomoc? Kdo by měl první začít něco dělat? Asi od toho státu? Od prezidenta, ten je prezidentem, tak by se měl starat. Od politiků. A když už někdo nějak pomáhá, tam z té země nebo někdo zvenčí, to je jedno, co myslíš že je důležité, co by měl dodržovat, nebo čím by se měl řídit? Já myslím, že důležité je, aby lidi měli kde bydlet, ten stát by se měl o to postarat, nějakou hygienu, od státu dostat nějaké sociální dávky, nebo přidělit půdu, aby si na ní mohli něco pěstovat. Druhý téma je chudoba. V čem si myslíš, že chudoba obecně je problém? Jestli lidem přináší nějaký problémy. Je určitě problém, … pro mě jako pro studenta může vést k posměchu okolí, že si nemůžu dovolit nějaké lepší věci. A v chudých zemích? Může jim to tam způsobit ještě nějaký další problémy? Že nemají co jíst, nemůžou vycestovat, nemůžou si třeba… Největší problém je asi to jídlo, a ty podmínky, ve kterých žijou. Napadá tě nějaký způsob, jak by se dalo proti chudobě bojovat? Jak jim pomoct, aby tyhle problémy neměli? Tak je spoustu těch organizací, který pomáhají chudejm vystavovat školy a nemocnice. Myslíš, že je vzdělání v souvislosti s chudobou důležité? Že jsou pak lidi míň chudý, když mají vzdělání? Já si myslím, že jo, že to vzdělání je důležitý. A že když budou vzdělaní, tak můžou vycestovat, a pak můžou i oni pomoct tý svý zemi. Ještě k něčemu může být vzdělání důležitý? Aby uměli psát a číst, to je základ, to by mělo být samozřejmostí, aby to jakejkoli člověk uměl. V čem mu to pomůže, že to bude umět? … Nebo třeba jestli ho to před něčím ochrání? Nějakým zneužitím práv, si myslím. 156

Podle čeho bys poznala dobrý projekt, kdyby třeba někdo chtěl, abys něco podpořila? To je asi těžký poznat, jedině si zkusit zjistit víc o tý nadaci, zkusit se zeptat, jestli ji někdo zná. Většinou se o nich ví, ty lepší mají tradici, těm novějším bych možná tolik nevěřila. Anebo třeba se zeptat známých, nebo na nějaké doporučení. A kdybys třeba na internetu našla stránky nějaké organizace, které něco takového dělá, nějak podporuje vzdělávání, co by sis představovala, že by tam tak mělo být, aby tě to přesvědčilo, nebo aby ses mohla nějak rozhodnout? Čím se zabývá, kde se zabývá, asi i proč to chce dělat, konkrétně které věci by chtěla změnit, kolik po mne chce i peněz a kolik si z toho nechá, kolik se tam opravdu dostane peněz, i když to taky není jistý, a potom i nějaký výsledky svoji práce. Napadá tě, jestli by šel takový projekt nějak zneužít? No tak určitě. Že využije nás lidi, co tam pošlou ty peníze, a nepošle tam nic, a nepomůže tý zemi. Že si vydělává na cizím neštěstí. Napadá tě ještě něco ke vzdělávání a ke školám? Ještě třeba, myslím si, je fajn, že ty děti mají potom uniformy, v kterej choděj do školy, že jsou si rovni, že to je hezkej nápad. A ještě třeba že se mi líbí projekt Adopce na dálku, která podporuje ty děti, to je ještě k těm nadacím, že je vidět ty výsledky, že se to vrátí, že přijde i vysvědčení, že je vidět, jak se ten člověk učí. Tak další téma. Myslíš, že zdraví, nebo zdravotní péče pomůže lidem, že jsou míň chudí? Určitě, když jsou zdraví, tak můžou víc pracovat. Nebo se i vzdělávat. Můžeme my, nebo rozvinuté země, ke zdravotní péči v těch zemích nějak přispět? Jo, to asi určitě, ty výstavby nemocnic, že se tam posílají lékaři, ten lékařskej materiál, léky, … A zase, podle čeho by se poznal nějaký dobrý projekt, zaměřený na zdravotnictví? Asi jakou zdravotní péči nabízí, nebo k čemu je, jestli je to jenom … třeba stavěj nemocnice, nebo posílaj lékaře. Napadá tě, jestli se to dá nějak zneužít? Třeba ty peníze, že jo, to už jsi říkala… To už je na lidech v tý nemocnici, jestli poskytnou takovou péči, jakou by měli. A co bys podpořila, jakej bys chtěla, aby ten projekt byl, aby ti to připadalo spolehlivý? Rodiče podporujou Adopci na dálku, to se mi líbí, i ten projekt sám o sobě, že je tam vidět ten výsledek toho dítěte, že mám zpětnou odezvu od tý nadace. Další téma je přístup k potravinám. To lidi k přežití potřebujou, aby měli co jíst. Když to někde tak není, kdo myslíš, že by se první měl začít starat o nápravu? Někde už jsi zmiňovala, že vláda… A za tím si furt stojím, že ta vláda. 157

A když se vláda není schopná postarat? Třeba při nějaké katastrofě, prostě vláda nereaguje…? Vláda okolních zemi, jestli má tu chuť jim pomoct. A jak myslíš, že je nejlepší tam potraviny dostat? Třeba i dlouhodobě, jak zajistit, aby tam byly? No tak dovozem z okolních zemí. Kdyby se nějakej projekt na tohleto zaměřil, zajišťování potravin, na co by ses zaměřila, abys poznala, že je dobrej? Kde to jídlo vzal, to přece není jednoduchý získat někde jídlo. Co to je za jídlo, jestli se jedná o nějaký konzervy, nebo je vezmou do Mekáče, to je asi blbost. No tak Mekáče jsou dneska všude… I jak ho tom doveze a jak ho tam chce uskladnit. Byly by nějaký rizika, jak by se to dalo zneužít? Asi kvalita těch potravin je důležitá, aby se to kontrolovalo, kde ty potraviny budou skladovaný, o jaký potraviny se jedná, odkud je dovezli, odkud přišly. Další téma je bydlení. Myslíš, že to nějak souvisí s chudobou, že to má úroveň bydlení nějaký vliv? Podle obydlí, kde ty lidi bydlej, se pozná, jestli jsou chudý nebo bohatý. Asi není důležitý, jak vypadá to obydlí, jako co je v něm, jestli jsou přijatelný ty podmínky, ve kterých žijou. Co všechno by mělo být vevnitř, aby byly podmínky přijatelný…? Kanalizace, kuchyň, kde můžou spát, popřípadě nějakej zdroj tepla, voda, možná, aby tam byla. Pak tu mám zase otázku na dobrý projekt a rizika, jak by se to zneužilo. Napadá tě k tomu něco zvlášť, nebo tak zhruba stejně jako u těch ostatních? Nějaká firma, která slíbí postavení nějaký budovy, a potom to nesplní, nebo to nekvalitně postaví. Další je zemědělství, protože hodně lidí v méně rozvinutých zemích se živí zemědělstvím. Myslíš, že jim projekty zaměřené na zemědělství můžou nějak pomoct? Tak může zajistit nějaký stroje, vylepšení nějakejch technologií na orbu polí, nebo tak… Čím to přispěje, že budou míň chudý? Zvětší se potom produktivita. Slyšela jsi někdy o nějakém takovém projektu, který by nějak podporoval zemědělství? 158

Ne, to neslyšela, asi ne. A dokážeš si představit, že by šel nějak zneužít, nebo třeba že by se něco mohlo nepovést, nějak uškodit…? Tak může pokazit, když pěstujou třeba obilí, tak že to skliděj špatně a přijdou o úrodu, nebo jim slíbí dodání nějakých strojů a nedodaj … Pak jedno téma je trh. To je takový složitý, podle některých názorů se tím celej rozvoj zachrání… slyšela jsi o tom, nebo třeba o volným trhu? …? No trochu… Zkrátka, jsou názory, že je nejlepší nechat „trh“, aby sám fungoval, tzn. že každý, kdo se chce nějak uživit, si najde, co budou lidi nakupovat a začne to vyrábět a prodávat. A někdo zase z peněz, co si vydělá, si koupí jen to, co potřebuje, a dá za to jen to, co mu nebude připadat moc. Nebo taky třeba že velké (třeba i mezinárodní) firmy tím, že přesunou výrobu do chudších zemí, umožní lidem si vydělávat, … Myslíš, že na tom něco je? Myslíš si, že to může patřit mezi rozvojová témata? Ne, jako to tam určitě patří, ale nějaká firma, když si tam najde… i když zajistí si pracovníky, tak lidi na tom stejně budou, že když na to mám, tak si to koupím, a když ne, tak si to nekoupím. Myslíš, že když nějaká nadnárodní firma postaví pobočku v nějaké chudší zemí, že to lidem nějak prospěje? Nebo jestli to může mít taky něco negativního? Jo to asi jo, že nabídne práci těm lidem, tak si samozřejmě i vydělaj, takže určitě, to jo. Myslíš, že by mohl mít nějakej přínos projekt, kterej by podporoval, aby lidi začali sami nějak podnikat? Užitečnej by asi mohl být, ale ne tolik jako je třeba nemocnice, a školy. Pokud ty lidi nebudou vzdělaní, tak se nemůžou naučit ani podnikat. Pak životní prostředí. Myslíš, že to do toho nějak patří? Že může mít životní prostředí na chudobu vliv? No, to bych řekla, že tam asi spíš nepatří, ale možná se na tom něco dá najit. Možná, že jsou chudí, protože tam jsou pouště a nemají tam tu půdu, která je tak produktivní jako třeba v Evropě, že tam míň prší. Předposlední téma: vztahy mezi muži a ženami, rovnoprávnost. To myslíš, že by se toho mohlo nějak týkat? No to asi ne, že jakoby v tý chudobě to nehraje roli, to spíš je o lidských právech, ale může ta žena být samozřejmě ochuzená o ty svoje práva. Někdo kritizuje tyhle projekty, na rovnost mužů a žen, a říká, že nerovnosti jsou jejich součást kultury a že jim takhle do kultury zasahujou a ničí ji. Myslíš, že je přípustný takhle zasahovat?

159

To je asi oboje. Že se zasahuje do tý jejich kultury, to se zasáhne. A u těch žen to je taky tak trochu na nich, jestli si to nechaj líbit, nebo jestli se vzbouří… ale myslím, že to je tak na nich. Poslední. Demokracie, demokratizace, občanská společnost… Existujou názory, že v některých zemích je v podstatě nemožné dosáhnout jakéhokoli rozvoje a snížení chudoby, protože vláda těchto zemí tomu brání. Týká se to, podle těch názorů, hlavně diktátorských režimů, příp. států, které jsou slabé a vláda v nich v podstatě nefunguje. Takže by se pomoc měla zaměřit hlavně na vládu a na demokratizaci, podporovat místní obyvatele, kteří usilují o nějaké zlepšení, aby tlačili na svou vládu, případně místní zastupitele, aby ve věci něco dělali. Myslíš, že na tom něco je? Že by se třeba měly dávat nějaké peníze z rozvojové pomoci na podporu demokracie? Já si myslím, že to je na vládě v tý konkrétní zemi, jestli tu pomoc chtěj přijmout, nebo ne. A když některá země s pomocí dává podmínky, co všechno musí změnit? Ve svý politice? Tak do jistý míry to může asi navrhnout, nebo dát nějaký podmínky, ale v ty míře, aby to nevyústilo v nějaký konflikt. Stalo se to někde? Nevím. Jestli do toho patří Afgánistán… tam je konflikt, ale zase tam jsou organizace, které pomáhají lidem, kteří tam žijou. Napadá tě ještě něco k demokracii? Nebo k nějakýmu jinýmu tématu? Asi ne. Moc děkuju za rozhovor…

160

Rozhovor č. 4: Jitka, Barša, pořízeno 13.8.2013 První otázka, jak si myslíte, že se pozná rozvinutá a nerozvinutá země, jak se to od sebe liší… Třeba v míře zaměstnanosti Ještě v něčem? Tak jakoby v těch prostředcích, díky kterejm se ta země může rozvíjet, že jo, prostě někoho drží jenom turistickej ruch … je minimální, zatímco Evropa tím žije. S tím souvisí druhá otázka, jestli to nějak souvisí s bohatstvím, který ta země má k disposici? Já myslím, že to spíš souvisí s tím, jak ho dokáže využít, když vezmeme třeba Afriku, ta má naprosto nezměrný bohatství v nerostech a takhle, ale prostě aby se to dalo využít natolik, aby ty země byly dostatečně, jak to říct, vyspělý na to, jako zapojit se do toho souboru zemí typu Amerika, evropský země a takhle, tak prostě obchod s tím, že to jako neuměj moc dobře. Já nevím, myslím si, že to jako záleží spíš na tom, jak s tím dokážou naložit. A když se nějaká země rozhodne všechno dát na zbraně, tak asi těžko vydělá, že jo. No asi tam bude hodně velkej problém jako v tom, že v těch jejich kulturních základech, třeba v jejich politických systémech, že jakoby ta Afrika je v určitym směru hodně ovlivněná Evropou, nebo bývala, když tam přišli Evropani a začali tu Afriku kolonizovat, nebo všeobecně tadyty málo rozvinutý státy, tak tam nasadili nějakej systém na kterej oni nebyli zvyklí, a udělalo jim to tam obrovskou neplechu, kdy se tam dostávali k moci lidi, kteří to asi brali dost jakoby absolutisticky nebo takovymhle způsobem a jakoby to bohatství, který vychází z tý země, tak si nějakým způsobem chtěli přivlastnit. Jo, už třeba, mám pocit, že co plyne třeba z těch fairtradovejch prodejů a takhle, tak co jsem tak slýchával, tak nevím, jestli je to pravda, tak z těch výdělků se těm samotnejm lidem dostane jenom strašně málo procent, protože ten zbytek si přivlastní právě tadyty různý skupiny. Aspoň si to myslím. Pak tady mám další otázku, čím si myslíte, že to může být, že některý země jsou rozvinutější, než jiný? Na to jsi vlastně už trochu odpověděl… Hmm, tak historickým vývojem. Co se týká třeba dob války a takhle. Tak přece jenom spousta těch zemí, které byly dominantnější tak se dokázaly rozvinout víc, než země který měly minimální možnosti k tomu. A jako vůbec, ten historickej vývoj si myslím hraje v tom největší roli. Asi víc, že jo, budou rozvinutý země, který jsou blíž jakoby, když to tak řeknem, tý, když to tak blbě řeknu, tý moderní civilizaci, kdy dostat tam ty prostředky je mnohem jednodušší než… příklad: třeba severní a střední Afrika. To je, v podstatě, dá se říct, ty severní země, to je jakoby v různých rámcích v pořádku, protože tam plyne dostatek zdrojů, třeba z tý Evropy, nebo takhle, ale jakoby na ten jih tolik těch zdrojů neproudí a tady tu zemi se snaží bohatý země nějakým způsobem vydrancovat. Třeba Číňani skupujou za neuvěřitelný peníze diamantový ložiska, co je v těch zemích, třeba Křováků, 161

nebo já nevím teďka, kterej je to kmen, ale jak kolují, žejo, tak oni se snaží zabírat ty jejich území, a nebo je od nich kupovat, a zabíraj je a dělaj tam diamantový doly. Načež je jeden jediný paradox, že jediná Jihoafrická republika se dokáže držet, aby byla nějakým způsobem vidět. A jinak ty země… Vidět v jakým smyslu? No, Jihoafrická republika je z tý Afriky jakoby mírně vyspělá, na rozdíl od většiny ostatních. Tím nemyslím rozšíření AIDS, ale jakoby, že vyspělostně je na výši, a pak jsou že jo ty severní země, Egypt, protože tam hlavně turistickej ruch a tohle, což ve středu Afriky, kde jsou džungle, to prostě nejde. A hlavně tam spíš mám pocit tam ty kmeny a ty národy, co tam žijou, tak že o to nemaj ani moc zájem, … vlastně, jak to říct, no kvuli tý svojí historii chtěj si uchovat nějakou tu svoji kulturu a prostě nechtěj být ovlivňováni. Takže si myslím, že je to i z toho, že oni ani nemusej chtít se dostat z toho být rozvojová země. Když se na to člověk podívá jakoby do historie jakoby na tadyty národy, třeba příklad jsou Indiáni. Žejo, když je začli kolonizovat, tak se s nima nemohli nějakým způsobem domluvit, tak je nemohli nějakým způsobem vojenskou formou narušit, tak je narušili jakoby ekonomicky, že jim začali právě prodávat alkohol a takovýhle věci a narušili jakoby morálku těch kmenů, a ty kmeny si to v podstatě za ně vyřešily samy, že se navzájem jakoby zničily. Že je poštvali proti sobě. Myslíte, že rozvinutý země by měly chudým zemím nějak pomáhat? Jestli za ně maj nějakou odpovědnost, nebo spíš ne? No, odpovědnost asi… by měly mít tu snahu. Jestli oni to přijmou nebo ne to už záleží na nich. Ale určitě si myslím, že ve chvíli, kdyby se rozvinutý země nějakým způsobem spojily, a bylo by to aspoň z části zaměřený, tak že by se to dalo posunout úplně jinam, jo… Ať prostě nějakýma dotacema na věci, do toho průmyslu, zemědělství třeba rozvinout, trošku aspoň ty možnosti v tomhletom. Ale co se týká politických věcí, tak s tím stejně nikdo nic neudělá, to je daný v tý zemi, maj to tak třeba X desítek let nebo stovek a jakoby, tam už je to fakt vo nich. Ale určitě neříkám odpovědnost, ale ta snaha by tu bejt měla, protože pak když budeme sobci a hledět si jenom svýho, tak jako to vo ničem není, no. Je spousta zemí, který maj ohromný zemědělský a ty průmyslový možnosti a vlastně nemaj na stroje, na vybavení, na to prostě aby to nemuseli dělat lidi a umírat u toho, ať doly nebo cokoliv, jakoby v tomhletom si myslím, že ta humanitární pomoc by se dala rozvinout mnohem víc. Mně se třeba líbí to, nevím, kdo to dělá, ale … už si ani pořádně nepamatuju, jak to bylo, ale oni, jak jsou ty fairtradový výrobky, že jo, tak voni jsou dělaný, že oni za to dostanou docela slušně zaplaceno, tak to si myslím, že je docela dobrej způsob, jak … jak jakoby těm lidem pomoct. A myslíte, že se rozvinutým zemím nějak vyplatí ostatním pomáhat? Že z toho maj nějakej přínos, nebo můžou mít nějakej přínos…? Jako přínos, myslím si, že když bude víc těch rozvinutejch zemí, tak celkově by to mohlo bejt lepší, obchody a tohleto, že jakoby ten přínos, kdyby se chtělo, tak by se dalo. jak bych to řekla, protože ve chvíli ty země, který jsou v týhle chvíli, a jsou s tím i problémy, že jo, i ty turisti a tohle, by se tam nemuseli dostat, že když ty země budou 162

rozvinutější, tak nějakým způsobem se budou zapojovat do toho, jak to říct, koloběhu mezi těma rozvinutýma zeměma, protože teď je to vlastně Amerika, Evropa, Asie tak jako… takže, že určitě ne peněžní, no. Ale co se týká takovýho jako do budoucna, to myslím, že jo. Že jako ten přínos, nevidím důvod, proč by neměl bejt. Jakejkoliv. Asi, já si myslím, že jakoby státy, že stát jako celek, mu z toho žádný užitečný věci jakoby neplynou. Ono ty státy, když to člověk vidí, tak pomůžou, humanitárně pomůžou jenom ve chvíli, kdy se stane opravdu nějaká katastrofa, nebo tak, ale … jako bylo tsunami na Sri Lance, bylo to tam, že jo? Jojo, na Sri Lance… Nebo když jsou ty zemětřesení, žejo, v Japonsku, nebo tak, tak ty státy, že jo pomůžou, protože pro ten stát je to v tu chvíli obrovská zátěž, jo, a oni ty státy v tuhle chvíli pomáhaj vlastně i sobě, protože v tom Japonsku třeba podpoří ekonomiku Japonska, a tím v podstatě se jim to za nějakej čas vrátí, protože to Japonsko se dokáže zase vrátit… No to ano, jsem myslela i já, protože … když naše země, který jsou už rozvinutý, pomůžou těmhletěm státům, který jsou prostě to, tak by se jim to za určitej čas taky vrátilo. Ať třeba v tý Africe to nerostný bohatství tam je obrovský, tady už je ho nedostatek všude, jo jako jestli, neřikám třeba by se snížila cena, jo, prostě bylo by to vo něčem trochu jinym, a nejenom tohle, ale že, přesně jak tady říká s tim Japonskem, takže za čas, sice asi za delší, protože Japonsko je vyspělý, tak by se to určitě nějakym způsobem vrátilo i jako z těch rozvojových zemí. Ještě něco k tomu? No asi jakoby já si myslím jako že v tomhle směru můžou hodně pomoct jakože ty humanitární organizace, jako je právě třeba ten UNICEF, kdy jakoby tady do toho sdružení nebo do tohohle projektu se může přidat kdokoliv a jakoby není to jednoduchý, ale ty lidi tam jdou za dobrým úmyslem, a nejdou tam v podstatě jakoby s nějakýma bočníma úmyslama. Prostě jdou opravdu za tím těm lidem pomoct a nemyslí na to, že v budoucnu z toho budou něco těžit. A tím, že je to mezinárodní, tak nikdo nekouká jakoby na blaho toho vlastního národa, nebo tý vlastní země, a jakoby to přináší v podstatě to zadostiučinění nebo ten dobrej pocit třeba jako jemu, jo třeba že ví, že udělal něco dobrýho. V jakých oblastech si myslíte, že je dobrý těm míň rozvinutejm zemím pomáhat? Ve smyslu třeba já nevím, školství, zdravotnictví, nebo… Tak ono jakoby si myslím, že od každýho trochu. Jo ale co se týká aby se mohli víc rozvíjet, si myslim že je hodně jakoby jak kde, záleží na tom, někde právě to zemědělství, kde prostě tam kde je dobrá půda a není na to, aby se tam dalo něco pěstovat, tak prostě v tom zemědělství, nebo v tom průmyslu, třeba ty nerostný bohatství, taky přece jenom to Pobřeží Slonoviny, nebo kde to tam… je to nerostný bohatství hodně a že na tom hodně závisí, ale stejně tak to Postavme školu v Africe, že jo, jako že si myslím, že i s tím vzděláním, i kdesi v džungli se může skrývat nějaký génius, který nás popožene dál. Stejně tak zdravotnictví, prostě jsou země, kde umíraj tisíce lidí bez zdravotní péče, nemaj… jako určitě, v týhletý době je to jsou to 163

dobrovolný a poměrně nebezpečný ty… akce. Jako Postavme školu v Africe, tak bysme mohli dát Postavme nemocnici v Africe. Pro mě asi je důležitý, tam nějakým způsobem zavíst tu základní vzdělanost, aby ty lidi byli gramotní a aby prostě znali základy tamtěch věcí, aby se právě zakládaly tadyty školy, protože právě přes tu vzdělanost je to cesta k tomu, aby oni sami si ten stát, nebo tu svoji vlastní zemi, jakoby vypracovali navrch. Jo? Nikdo tý zemi nepomůže líp, než jejich vlastní lidi, kterým na tý daný zemi záleží. A opravdu oni skrz tu vzdělanost si dokážou vybudovat jakoby by si dokázali vybudovat, vlastně do toho státu přitáhnout peníze, dokázali by tam právě to školství rozšířit, různý… zdokonalit zdravotnictví, jo, skrz tohle, myslím, že by to bylo důležitý, když se člověk na to podívá, tak to není jenom Afrika, ale myslím si, že docela aj Jižní Amerika, … Jižní Asie. Jižní Asie, no, právě. A jako co se týče aj toho Blízkýho Východu, tam je to daný taky více aspektama, skrz jakoby přírodní podmínky, a poslední dobou, nebo poslední dobou, jako se tam neustále válčí, jako nemyslím teďka konflikt se Spojenými státy, ale co se historicky týče, tak tam jsou vedený dost často náboženský války. Tak tam si to, ty náboženský války, do jistý míry musí ty lidi vyřešit sami. Tam až… Tam ještě je spousta národů, který historicky jsou znepřátelený, a kupodivu ani v jednadvacátym století nemůžou přijít na to, že židi a muslimové můžou žít vedle sebe. Tu seminárku na Izrael, jak jsem dělala, tak to bylo furt dvoudenní válka, a potom pětidenní válka, a vyvražďování vesnic, a furt to, ale to, přitom mi to přišlo úplně absurdní už na konci toho dvacátýho století, vždyť jako, vo co jde? Tak snad není problém mít náboženskou svobodu, tak každej vyznává něco jinýho. No pak vlastně je to daný taky tim, že se tam válčí, tak všechno jde na zbraně, vlastně všechny finance, tohleto, lidi umíraj prostě po tisícovkách, občas aj víc, jo taky kdyby se zaměřili vysloveně na ten rozvoj, toho, jak se připojit k těm rozvinutejm zemím, je to úplně vo něčem jinym. No, protože třeba, neřikám třeba aby se v Africe začaly kácet pralesy, a dovážet se dřebo, ale … spousta těch zemí má nezměrný možnosti, třeba zemědělství, a přitom je dělaj prostě na minimální úrovni, kvůli tomu válčení, přitom je to absolutně nesmyslný: těm lidem se nežije líp, nedosáhnou prakticky ničeho, a jediný co, tak my si o nich čtem. A myslíte si, že chudý země, když se jim poskytne nějaká pomoc, tak ji můžou nějak zneužít? Nebo využít jinak, než… No bohužel můžou. Bohužel ve chvíli, kdy jako kdy to není nějakým způsobem pojištěný, nebo něco takovýho, nebo ve chvíli, kdy někdo jakoby se zaměří na tu pomoc, ale jakoby už to neřeší tam, a zaměří se na to tady, třeba sbírky, třeba v Africe, dejme tomu, kdyby někdo vybral ty peníze a dal je někomu tam, na starost, tak myslím si není trabl to zneužít. Ale přijde mi, že to my neovlivníme, že to záleží, jestli si my to pohlídáme, jako v tom, jestli jde vo to jim pomoct, a jestli my to tam nějak budeme provádět, nebo jestli jim dáme svobodu rozhodnutí, a jestli to zneužijou jednou, tak už se to podruhý prostě nestane… No a to už je prostě jejich vývoj. No já jak už jsem tady říkal, tak já si to myslím taky, jako že to né samotný ty lidi, že by samotný to chtěli zneužívat, ale než se k nim samotná ta pomoc dostane, aspoň si to myslim, tak jakoby se k nim dostane ani ne tak 50% toho, co jim ty státy chcou dát, 164

přímo na ty zdroje, proto, aby měli nějaký peníze na budování těch škol, a na čistou vodu, na vakcíny různý, co se týče zdravotnictví a tak, tak hodně věci si z toho tam, timže tam, tomu se už podle mě ani nedá říkat mafie, to jsou gangy prostě vzbouřený, tam je problém s těma vzbouřeneckýma oddílama, který si myslím, že v těchto státech jsou často velice rozšířený, který si nějakym způsobem asi berou podíl z toho, co… nebo dá se asi říct aj výpalný, za to, co lidi prostě dostanou. Já musim říct, že v tomhletom je odporná ta lidská vlastnost, že každej snaží se stáhnout si všechno k sobě, když se takový člověk dostane k tý humanitární pomoci, tak vlastně ani není moc šance to ošéfovat. Přece jenom je toho hodně, ale stejně tak je to, myslim si, že je dost vidět to, že jako se to zneužívá, protože tý pomoci není zas tak málo, a jakoby těch organizací, který tu jsou, je dost, a myslim si, že to zas není tolik vidět na těch zemích, že tu pomoc dostávaj, že jo, a že tam se pomáhá Japonsku nebo Sri Lance, když tam jsou katastrofy, nebudem přece na někoho svolávat katastrofu, abychom mohli pomoct, že jo. To je taky vo těch prioritách, že jo, jako jestli člověk myslí jenom na sebe, nebo jestli jako nějakym způsobem se o to zajímá, že je strašně moc lidí, který by třeba chtěli pomáhat, a jakoby neodhodlaj se k tomu, protože je jakoby nikdo moc nevyzve. Ty organizace – potkáš v Praze sbírku, potkáš sbírku tamhle, potkáš tři krále, jo ale to jsou jakoby takový ty zajetý ty, ale vysloveně třeba pro ty lidi, který se k tomuhle tomu nedostanou, kdyby, nevim, se dala jedna blbá reklama v jednom období v televizi, že by to asi oslovilo víc, nebo na internetu na nějakých těch. Jo jakoby že dá se říct doslova tahleta reklama tady těch neziskových organizací, nebo těch nadací na tu humanitární pomoc a tohle, protože my o tom vlastně moc nevíme, kde se jako co děje, a myslim si, že jsme dostatečně líný na to, abychom si to vyhledávali sami. Přece jenom když chce dát někdo něco z vlastní kapsy, tak to není vždycky úplně tak, že by šel a dal pár miliónů, že teda když už se rozhodne, nebo jako to, ale nevyhledáváme to. To je, to je typická vlastnost lidí, s tim se bojuje od nepaměti. Pak je tu ještě jedna otázka, jaký si myslíte, že by měly být kritéria pomoci, nebo do jaký míry se mají dodržovat, třeba když chceme někde podpořit rozvoj, místní pravidla, zvyklosti, tradice, způsob života, do jaký míry se to může změnit, do jaký míry je legitimní zasahovat do toho, co oni… Jako do kultury? Třeba. Já si osobně myslim, že některý kulturní zvyky jsou jakoby v tom jednadvacátym století na tomhletom světě dost nemístný, ale jako respektovat respektovat bysme je měli. Ale myslim si, že se to dá udělat i tak jakoby, že se daj země rozvinout právě přes takový věci, který jakoby to moc neovlivňujou, to zemědělství, myslim si, že se to dá rozvinout tak, aby se ta kultura zachovala. Kultura je ohromný bohatství, jo, jako každýho národa, my máme taky svojí, ale jako některý kulturní zvyklosti, jako třeba ženská obřízka, tak to bych klidně vymazala z lidský paměti úplně jako. To jsou věci, který jsou proti vůli, a nejenom mojí a lidí, který o tom slyšej, ale myslim si, že i jakoby tam, že ne každej se s tim musí natolik sžít, byť tam jakoby vyrůstá. Přece jenom naše kultura se taky mění tim, jak rostem, jak to naše děti pobíraj nepobíraj, a todle to zase si myslim, že do některých kultur by se klidně mělo zasáhnout, ale záleží na tom, no. Třeba takový, co ohrožujou život, třeba že tam v těch kmenech, kde se to dělá, nebo takhle, nesterilní absolutně, a zase si na to zvykli, no nevim, no. No třeba u nich to není problém. …je jedno, že lidi umíraj kvůli zvyklostem. A jako cokoliv. I když třeba nějakej kmen má 165

zkoušku dospělosti u muže, že pošle mladýho kluka dvanáctiletýho třináctiletýho, že ho pošle do džungle na dva dny, tak to jsou takový věci, který, jestli teda se chce svět nějakym způsobem rozvíjet, tak by měl asi celej, a v tomhletom by si myslim to ovlivnění nějakym způsobem mělo přijít, nejenom mohlo. Já si myslim, jako že jakoby ta kultura jejich se nějakym způsobem může … může narušovat, ale mělo by to být v hodně velkym časovym období a postupný, jako, velice pomalu. Protože když nad tím tak přemýšlím, tak když se to tak vezme, tak ty nerozvinutý státy, což jsou třeba co se týče Afriky, tam je asi tenhle problém největší, tak já mam pocit, že … některý ty jakoby lidé tam žijou v podstatě ještě ve středověku, jo že pro ně tam je podle mě asi hodně velkej problém, že jim ty moderní technologie a jakoby ty výmysly moderní doby jsou pro ně moc. Na ně je to moc velkej nátlak a oni to berou tak jako, prostě nemaj čas si na to zvyknout, aby … jo, pro nás je to takový normální, že se to tady dělá tim způsobem, že je nějaká věc, a potom se vytvoří nová, která je o trošku lepší, jo, člověk to vidí … Postupně, no. …. na mobilech, na počítačích, a takhle, dneska když má člověk rok starej mobil, tak už je to křáp, nebo křáp – už to není novinka, už to zastarává, a ono když se to … mm … když se to tady do těch rozvojových zemí tlačí, tak oni to tam sice za účelem toho zisku chcou prodávat, jenomže tam pro ty lidi je to moc, oni to… asi to nechápou, jakoby, že… Asi se tam přestěhuju. … ne, já jakoby, jako, to je takový strašně blbý slovo, třeba používat slovo barbaři, to … ve středověku, tohle bylo aj s Vikingama, oni si mysleli, jaký jsou to barbaři, a přitom ten národ byl vzdělanej, byl vzdělanej prostě, měl co se týče různých kulturních zásad a jakoby když to tak řeknu, technologií, byl vyvinutej, ale byl jinak, a jakoby nesouhlasil, nebo byl v rozporu s tím, dá se říct, jihoevropským světem, nebo – už evropským, a jako tam taky byly obrovský problémy, jako když Evropa tu Skandinávii začala narušovat. A jakoby já si myslim, že tenhlecten problém je prostě podobnej aj s tim jihem, jo, nebo prostě asi většinou ty málo rozvinutý státy jsou na tom jihu. A myslim si, že to je ten právě ten problém, že by se měly ty státy jakoby, když to tak blbě řeknu, jakoby narušovat postupně a pomalu, ne prostě hrrr. Já to shrnu asi takhle: asi bych taky neskousla euro. Tady. Třeba. Jo, jako měnu. Jo, že to mi zrovna přijde jako ovlivňování, který sice je … Evropská unie sice má myšlenku, idea je geniální, provedení za pět, prostě, takový… zvlášť v poslední době, a naopak to státy prostě posune kolikrát mnohem níž. A to ovlivňování týhletý kultury, jo, pro nás je to vlastně národní dědictví, ta koruna česká, a oni nám chtějí dát úplně odporný…, a přitom vlastně jsme si vlastně s Evropou strašně blízký. Tak já bych možná … zkusíme dál. Tady ještě jedno takový obecný téma – chudoba. Žejo, některý odborníci, co píšou o rozvoji, tak si myslej, že jeden z největších problémů je chudoba. Tak jestli si myslíte, že to taky může bejt v něčem problém, jestli… Jako obecně chudoba státu, nebo 166

Chudoba… buď státu, nebo celý třeba části společnosti, nebo konkrétních lidí… Jestli jim v něčem brání, nebo … Všechno je to o lidech. Všechno je to o tom, jestli vůbec chtěj pracovat, jestli … Jestli maj tu možnost. … jestli maj tu možnost, určitě, a právě že problém třeba, kterej jakoby co já vnímám jako problém, právě u tý technologie, právě že to bere lidem práci. A už to jde jako tak, že některý stroje se lidi … no prostě přišel stroj, vylepšení, ale člověku to … předtim se musel nějak o to starat. Ale teď už to došlo do fáze, když už ani o ten stroj se nemusí člověk starat, a vlastně místo deseti lidí je najednou jeden, kterej se stará o to všechno u počítače, ta práce není. A u těch rozvojových zemí je to taky o tom, že kdyby přišla ta pomoc, jak řikám, pro mě je ta pomoc třeba v tom zemědělství, protože to se tam dá prostě dál rozvíjet, dá se to rozvíjet do mnohem většího měřítka, než prostě to, že jim pošlem pár milionů, aby si tam postavili něco, a to tam za chvilku zchátrá, protože to tam k ničemu nebude, nebudou vědět, co s tim. Ale vlastně my bysme jim měli pomoct k tomu, dát jim možnost vlastně jakoby rozvíjet se sami, aby si to sami udělali, aby se rozvíjeli sami, ne abysme je rozvíjeli my. Ále s tou chudobou, tam fakt si myslim, že … problém to je, problém to je určitě, protože ve chvíli, kdy člověk dělá celej den a nemá ani na jídlo na ten den, tak je to prostě trabl, jo. A v tomhle si právě myslim, že ta pomoc z toho venčí, zvenčí, by pomohla dostatečně právě kvůli tomu, aby měli práci takovou, že je to uživí, aspoň trochu. … Co si budem povídat, tady už to taky není taková sláva, jako byla dřív. Jako určitě je to problém, ale zároveň si nemyslim, že by to byl ten hlavní problém. Jako hlavní problém je v lidech, a v tom, jakym způsobem nakládaj s těma … jo… prostředkama. Ještě jednou – jaká byla otázka? Chudoba. Problém. Jestli bojovat proti chudobě v kontextu rozvoje, nebo úsilí o rozvoj, má smysl, jestli to do toho patří…? Nebo jestli chudoba nějak brání rozvoji? Já si myslim, že ono je to všechno hodně propojený. Jo, že tam by, že oni tím, že jsou chudý, tak právě nemaj na ty – na jídlo, na ty zdravotnický věci, a tak, a nemaj třeba na nějaký školy. A teďka, jo, tím, že tam je prostě doktorů málo, a takhle, tak oni taky musí z něčeho žít, tak si musí něco účtovat, stát je nemůže pořád dokola jakoby dotovat. Oni ti lidi si musí za to zaplatit, ale nemají z čeho si to zaplatit. A tam si, právě jak jsme se bavili o těch technologiích, tak tam právě … když tam se tlačí ty nový technologie, tak tam to lidem bere práci. To je jakoby i v naší zemi. To je právě na tom to nejhorší, my se spíš … Promiň. Že ti do toho skáču. Ale spíš než abychom se snažili rozvíjet tyhlety rozvojový země, tak my se k nim blíž a blíž… protože tady roste nezaměstnanost, … to bude úplně na pytel. Nebo se vymyslí něco, nevim. Ale je to takový … možná ty tisíce jsou, ale nejsou vidět, jakoby. … Pokračuj… Tam je jakoby třeba, to je taková blbost jako, ale … je to problém ai u nás, že se třeba rozprodaly naše cukrovary. Oni by třeba skrz tu Čínu … oni by třeba neměli prodávat ty doly, je to teda blbý, strašně tvrdá práce. Ale oni, jakoby, v tý Evropě, se v těch dolech taky tak pracovalo, v některých dolech se tak pracuje doteď, protože tohle ty stroje za ty 167

lidi prostě neudělaj, protože nejsou tak dobrý, aby to za ně prostě udělaly. Žejo, to se týká třeba těch diamantovejch dolů, nebo toho nerostnýho dědictví, tak ty lidi by zaprvý dostali práci, zadruhý by byl dotovanej prostě ten stát, protože ten stát… nebo těm firmám by tekly obrovský peníze z toho, co tam vydělají, čímž v podstatě bohatne aj ten stát, a měly by na to nějakým způsobem, aby se rozvíjely, jo, vopravdu. By si prostě asi měli nespolíhat, prostě nezískávat zdroje od ostatních, ale ty zdroje si sami najít, vybudovat je a pro ně by asi bylo nejlepší si na to na všechno vydělat. Tam je problém, že tohleto je všechno vidět i u nás. Jako že místo toho, aby my jsme využívali naše zemědělství, náš průmysl, tak prostě taky: dřevo dovážíme, dovážíme sůl z Polska, která je ještě ke všemu posypová, ale je to prostě jakoby nesmyslný, že země se samy strhávaj kamsi do hlubin tim, že nevyužívaj toho bohatství, který mají na vlastním území. Jo, tady je hafo lesů, který by potřebovaly prokácet, jo, dovážíme dřevo kdoví vodkaď, stojí to šílený prachy, a přitom tady je kolikrát lepší to dřevo. No, je to nelogický – iracionální. Já bych ještě řek, že ono je to, když se to obchoduje mezi státama, tak z toho plynou větší zisky. Jenomže tím bohatnou, jakoby, ty peníze nedostanou asi úplně mezi ty … lidi, když to bude v rámci toho státu, tak to bude … jo, když si objednáme to dřevo, tak za to nedostaneme zaplaceno my, dostanou za to zaplaceno ti dělníci tam, kde se ty stromy pokácej. A ještě za to dostanou provizi, žejo ten stát to k nám doveze, za to musí dostat zaplaceno, za tu dopravu, teďka za ten materiál se musí zaplatit… Tak se mi zdá, že už jsme se dostali od chudoby někam dál. Tak tady mám teď několik oblastí, který možná s úsilím o rozvoj, nebo rozvojovou pomocí souvisejí, možná míň, tak by mě zajímalo, jestli si myslíte, že do toho určitě patřej, možná trošku něčím, nebo spíš nepatřej, že to spíš souvisí s něčím jiným. A pak ty, který si budete myslet, že s tím souvisej, tak pak můžem probrat víc. Takže: vzdělání, zdravotní péče, potom – mít co jíst, přístup k potravinám, bydlení – jakým způsobem lidi žijou, jaký maj domy, nebo nemaj, co všechno tam maj k disposici, zemědělství, potom trh, nebo ekonomika, životní prostředí, vztahy mezi muži a ženami, rovnoprávnost, a pak demokracii, nebo to, jak se to mu dneska říká – občanská společnost. Tak jdem od prvního? Tak můžem. To bylo to školství, jo? Jo, to už jste asi trochu říkali, že je to důležitý, … To si myslim, že dostatek poskytovatelů vzdělání v těchhle rozvojových zemích je taky základ k tomu, aby se nějakým způsobem mohli rozvíjet, aby tak vůbec, když jsou státy, kde prostě 90% je negramotnejch, tak je to docela problém, si myslim. Sice žít můžou, zvládat zemědělství všechno skvěle, ale stejně je to o tom, že ta vzdělanost prostě je potřeba. Třeba minimální, proto vlastně jsem pomáhala s tou sbírkou Škola v Africe, protože si fakt myslim, že prostě je to dobře. Byť to jsou chatrče kolikrát, v kterých sotva někdo to, ty děti prostě jsou tam lidi, který se chtěj učit, dospělí i děti, opravdu to, to si myslim, že je dobře.

168

Oni to nemusí mít, žejo prostě luxusní vybavení, nebo tak, tam prostě stačí … když to tak blbě řeknu, oni jsou zvyklí na ty nouzový podmínky, tam jim prostě aj ty nouzový podmínky poskytnout, jo, aby tam něco bylo. Jim stačí prostě… I kdyby to byl vojenskej stan, tak je to jedno. Oni potřebujou někoho, kdo je to naučí, … Přesně tak. Kdo jim ukáže, o čem to je. Tam nemusí stát prostě echt vybavená nemocnice. Stačí, když bude … no tak u nemocnice zrovna… No tak dobře, to jsem trochu přestřelil, ale … nepotřebujou mít školu s počítačema… ano, … nebo, ne, nepotřebujou, to je taky blbost říct, žejo, protože my to máme, ale aspoň to základní vzdělání by se mělo poskytnout. Ono by se to mělo, třeba my už si to nedokážeme představit, bez těch počítačů, ale co se týče našich rodičů, oni to přežili, oni počítače neznali a přežili bez toho. A oni by nějakým způsobem měli taky začít od tý píky, aby se rozvinuli sami, že jo, jak jsme o tom mluvili, prostě by se měli rozvinout sami. Prostě školství jo. A co třeba kdybyste potkali nějakej projekt, nebo kdyby vás někdo oslovil, abyste podpořili nějakej projekt, kterej podporuje vzdělávání, podle čeho byste poznali, že je dobrej? Jaký vlastnosti by pro vás byly důležitý? Nebo naopak, co třeba by vám vadilo, že byste ho třeba odmítli? No, on právě problém je v tom, že když už lidi se rozhodnou dát peníze, tak právě aby to třeba mělo už nějakou tradici, vlastně když vznikne nějaká nová organizace, která může bejt sebelepší, a opravdu to dováží tam, kam je to potřeba, a dělá, co je potřeba, tak stejně to musí bejt trochu osvědčený, nějakym způsobem. A je fakt, že člověk spíš přispěje někam, s čim má nějakou dobrou zkušenost, nebo co mu třeba doporučí někdo jinej, než třeba o čem nic neví a někdo tě zastaví na ulici, a říká to je sbírka pro tohohle a pro tohohle, a pak zjistíš, že si to třeba vyrábí doma a vydělává si tak. Vlastně není to jako to, i tyhle lidi ráda podpořim, ale když už se člověk rozhodne dát víc peněz, nebo takhle, tak potřebuje přece jenom mít nějakou záruku, protože vyhodit třeba litr v týhle době, … Ono rozhodně asi by to měly být organizace, který jsou nějakým způsobem kontrolovaný, jo aby to nebylo prostě když člověka někdo zastaví na ulici a řekne přispějte 50 korun na chudý děti, tak jako já nevim, kam to půjde. Já tomu můžu věřit, to jo, ale stejně tu jistotu mít nebudu. Ale když to bude mít nálepku mezinárodní organizace, tak člověk bude vědět, už tím, že je to mezinárodní, tak tam jakoby ten dohled nad tím je. Že vlastně tam musí fungovat nějaká spolupráce, nějaká domluva, jo 169

a není to závislý jenom na pár lidech, jo, protože myslim si, že jako v těch mezinárodních organizacích nikdy se nesejde tolik lumpů najednou, aby vytvořili velkou mezinárodní organizaci, která by hromadně … jako … okrádala lidi, a na vysoký úrovni. No jde o to, že když přijdu někam a je tam sbírka tříkrálová na charitu, pak na školu v Africe, Bílá pastelka, tak jsou to organizace, který už nějakou dobu to dělaj, vím, že to jde tam, kam to má jít, protože už to má tradici, a kdyby tomu tak nebylo, tak dřív nebo pozdějc se to prostě zjistí, jo, protože žádná organizace, která nedělá, co má, nevydrží dýl, takže si myslim, že lidi na to budou schopný nějak odpovědět, hlavně aby to mělo nějakou tradici. Což svědčí o nějaký záruce – to je nejdůležitější, nějaká záruka. Pak když se vybere několik milionů a pak to jde někomu do kapsy, tak je to fakt trochu… Opravdu jako když se na to člověk podívá, ono to opravdu musí mít tradici, protože nejvíc tady do těch zemí přispívají takový mezinárodní organizace, jako je Červený kříž, OSN, ten – UNICEF, to je, já mám pocit, jestli je to jako odnož toho OSN, a tady právě tadyty organizace, protože když si někdo řekne teďka opravdu budu pomáhat chudejm lidem, tak kdo mu to má věřit? A ještě jedna otázka, která se týká školství, vy jste říkali, že … je důležitá nějaká ta základní vzdělanost, myslíte, že by byly důležitý i pak vyšší úrovně, že by to mělo význam? Já si myslim, že význam určitě, ale myslim si, že co se týká takovejch těch rozvojovejch zemí, tam už asi ani nejde sehnat prostředky k tomu, aby to bylo v tom místě. Ale třeba stipendia dělat, pak třeba i pro děti z těch rozvojovejch zemí, myslim si, že je to dobrý. Stipendia v jakym smyslu? No že když se někdo osvědčí jako dobrej student a bude chtít studovat, a bude k tomu mít třeba jako … no dobrý známky třeba, tak takhle jako, tak podporovat, aby mohl jít studovat někam. Jako třeba že mu zaplatěj školný? Jako třeba že mu zaplatěj školný, a třeba mu zaplatěj první rok celej, když se osvědčí, jo, a pak už si vlastně ten člověk může v tý zemi začít vydělávat, a když se pak bude chtít vrátit třeba, což teda většinou moc nechtěj, teda, tak ale už je určitym způsobem dobranej na to, že ví jak na to… Třeba Amerika má s těma různýma zeměma v Asii, že třeba si dělaj, takhle, z Indie, že si dělaj výměnný programy, že třeba nějakej student z Ameriky jede do Indie studovat si nějakej svůj obor, a vlastně kompenzuje se to, že ty dotace na to jsou… To vyšší školství, prostě postavit vysokou školu uprostřed Afriky, to prostě si myslim, že smysl nemá, ale když je ta možnost, takže jako časem klidně by se to dalo. Když bude dostatečný množství studentů, tak klidně. Ale ty stipendia mi přijdou fakt, fakt, … fakt supr. To je to, co mě hrozně vytočilo u pana Dobeše, že tady chtěl udělat školný na vysokou školu, nějakých 20 tisíc, což jako student nemá, nemá jak to zaplatit, a bez možnosti jakejchkoli stipendií, tady to nedávaj nikde jako pomalu, takže to mi přijde jako skvělá možnost podpořit to školství v tomhletom, ale jinak jako základní, a to … a to i to střední se dá spojit s tim. To už souvisí i s tou historií, že jo, když se člověk podívá na tu Evropu, tak před sto dvěstě lety prostě se dopracovat k tomu, tady v těch zemích se dopracovat k tomu, aby 170

tam vznikla povinná školní docházka. Jako, ono se to… ono se to člověku postupně zhnusí, jak jsem kolikrát vstával do školy a říkal jsem si, říkal jsem si „nesnáším Marii Terezii“, to je ten rozdíl v těch rozvojovejch zemích. Oni nepotřebujou ty vysoký školy. Oni potřebujou ten základ, a potom, až si vybudujou ten základ, tak potom budou tim, jakoby, jak to říct, tak budou moct, budou moct se jakoby rozvíjet dál v tý vzdělanosti. Že se rozvine to středoškolský vzdělání a k tomu vysokoškolskýmu se, bude to na strašně dlouhou dobu, řekněme na padesát let, ale dostanou se k tomu. Tam je vopravdu potřeba, aby se aj tohle udělalo. Napadá vás ještě něco k tomu vzdělání? Asi ne už. Tak zdravotnictví. Jestli to taky patří do rozvoje? Do rozvoje jako určitě. Tam přece jenom umírají lidi na rýmu. Co si budem povídat, přesně, jak jsme předtím říkali, není potřeba tam postavit supermoderní nemocnici, ale přece jenom aspoň minimálním způsobem by tam to zdravotnictví nějak bejt mělo. A zvlášť ty země jak tam ta malárie, ty prášky stojej hrozně moc, ale najdou se lidi, který jsou ochotný do tohohletoho jít, financovat to, a vlastně, co já vim, mezi lidma, co maj malárii, může bejt nějakej génius a posune nás dál. Jo, jakoby že, myslim si, že prostě lidi, ať jsou to Edison, Einstein, jo, ať je to kdokoli, tak je spousta takhle těch lidí, může bejt i uprostřed Afriky nebo Asie, akorát prostě nemaj tu možnost, no, to je … Že jo, nejinteligentnější dítě je čtyřletej Číňan, kterej počítá šílený matematický rovnice ve čtyrech letech, neskutečný, tak proč by to nemoh bejt aj nějakej Křovák? Jako co se týká tý zdravotní péče, jako rozvíjet to tam, si myslim, že jo, no, to jo. Jako bez toho to asi fakt nejde. Nějakej dobrej projekt? Kromě toho, že by to teda měla bejt nějaká organizace s tradicí, aby se měla čím zaštítit, tak jak by to mělo vypadat? Nebo na co by se měla zaměřit, co by tam měla dělat, aby vás to přesvědčilo, že to přinese nějaký výsledky? Já nevim, já myslim, že u těhletěch, že i u tý zdravotní péče stačí jenom prostě ta základní, jo, jakoby utvořit nějakou doslova základnu, vždyť třeba třicet čtyřicet kilometrů není nic okolo, což se stává, že jo, i se to dělá, že jo, dělaj se domy o jednom patře, šířce padesát metrů, jsou tam nemocniční lůžka, ale prostě aspoň ta základní péče, prostě, přijde mráz, teda v Africe asi ne, co, ale co, na Sahaře jsou třeba přes den třicet čtyřicet a v noci mínus dvacet, jako někdo chytne angínu, zápal plic nebo něco takovýho, teď nemá šanci, něco tam, nic, že jo, vůbec, a my tady plejtváme antibiotikama, … no stojí to peníze, ale myslim si, že se to fakt vyplatí, jako ta základní péče, i blbej penicilin, že jo, ten si tam můžou pěstovat sami. A myslim si, že to hodně souvisí s tou vzdělaností, protože když tam třeba přijede někdo z Evropy, z Ameriky, tak si myslim, že takový ty základy je schopnej se naučit i člověk, kterej má to základní vzdělání. Jo, bejvaj lidi, který tam jedou na deset, na dvacet let, pak tam žijou dvacet let a fakt tam těm lidem pomáhaj, a vezmou si pár dobrejch lidí, který jim tam jako pomáhaj s tim. Tak oni se to naučej a můžou s tim, můžou s tim, už jenom tu základní péči učit dál, a myslim si, že je to to samý, jako když já jdu na zdravotnickej kurz kvůli táboru, … První pomoc, prostě mělo by se to tam rozvíjet, aspoň v tom minimu, v jakym to jde, ale myslim si, že to fakt jde, začne to jednim… Zaškolit. 171

Přesně, zaškolit, začne to jednim člověkem, a najednou to během dvou tří let může umět dalších sto lidí, a bude to na okruhu padesáti kilometrů, budeš to mít na okruhu padesáti kilometrů najednou lidí, který to uměj! Myslim si, že se to jako šíří, no… A je to jako zajímá, stejně jako nás zajímá biologie, když se ji učíme, vezmem si biologii člověka, tak si myslim, že je to zajímá taky. To vzdělání, základy, a oni se chtěj dovídat, … No a tam to závisí na jednom člověku. Ale pak je problém věci na to: prášky, aspoň základní, anebo myslim si, že je tam spousta zdrojů i jako přírodních, s kterejma se dá jako, přecejenom, byliny, a tydlety věci už asi fungujou. Jakoby to nejhorší, žejo, … Napadá tě taky něco k tomu? Je tam nějaká otázka taky třeba k politice, nebo tak? No, taky budou… klidně můžem k ní rovnou přeskočit. No ne, já jenom si myslim, že třeba tyhlenty státy nejsou třeba ještě na demokracii připravený. Že ty lidi potřebujou pořád jakoby nějakou pevnou ruku, jo, co se týče, třeba že jo, příklad toho, od nich třeba, když se jim dostane toho vzdělání, že oni jezdí od nich studovat tu medicínu studovat jakoby k nám, do republiky. Jenomže je problém, že hrozně moc lidí tady potom zůstane. Tady ty podmínky jsou mnohem mnohem lepší. Zajedno si vydělají víc peněz, nemusí prostě nebudou pracovat tolik, tam by se mělo zavíst něco takovýho, že ty studenti budou mít prostě jenom studentský vízum, a potom by se prostě museli vrátit. Jo, je to takový blbý, je to prostě narušování lidský svobody, ale jakoby vono jakoby to bylo nějaký zlo pro budoucí dobro. Aby se ty lidi drželi zkrátka, aby si tohle, aby si tu vzdělanost ten stát držel. Lidi z tý země, jakoby v každý zemi je spousta vzdělanejch lidí, ale nejsou uvnitř toho státu. Když bude… tam prostě přijede nějakej inženýr, architekt, doktor, když tam bude, když tam přijede, tak on sám může naučit ty lidi, jak žít, jo, jak si postavit barák, jak … jak si vypěstovat potravu, to všechno je to naučí. A ono je to, jak řikám, oni třeba ještě na tu svobodu a demokracii asi nejsou připravený. Tadyhle v souvislosti s demokracií, existují názory, to s dovolením přečtu, že v některých zemích je téměř nemožné dosáhnout jakéhokoli rozvoje a snížení chudoby, protože vláda těch zemí tomu brání, to se týká hlavně diktátorských režimů nebo států, který jsou slabý a vláda v nich v podstatě nefunguje, nebo třeba jen v hlavním městě, a pomoc by se – podle těchto názorů – měla zaměřit především na vládu a na demokratizaci, podporovat místní obyvatele, kteří usilují o nějaké zlepšení, aby tlačili na svoji vládu nebo místní zastupitele, aby pro ně něco dělali. Myslíte si, že tohleto má nějakej smysl, takový projekty? Jako co se týká politiky v těhletěch zemích, to je prostě ohromnej problém. A stejně s tim souvisí to jakoby, co jsem říkala, místo aby se dávaly peníze do zemědělství, průmyslu a rozvoje tý země, tak třeba jako na Kubě, tak všechno jde do zbraní, jo, a že jo navíc Kuba se uzavřela, nesměl tam nikdo, ven nikdo, a neměli ani z turistů nic, … co získali, šlo okamžitě do zbraní, do bojů, a to je právě jakože demokratizace nemá smysl, já si myslim, že smysl má, ale právě nejde to udělat v takový míře, jak řikal… No já jsem to jakoby nemyslel hned zavíst demokracii … oni … člověk, který nějakym způsobem žije pod nadvládou někoho, tak asi těžko bude umět nějak rozumě naložit s demokracií, přece jenom … Jako demokratizace, to je 172

právě problém v tom, že rozhodně, rozhodně jó, demokratizovat, ale až tak, aby to přešlo v tu demokracii. Nějakym způsobem … já nevím, jaký jsou ty režimy … A myslíš, že je něco na tom názoru, kterej říká, že dokud tady bude vládnout tenhleten diktátor, kterej všechnu tu pomoc bude řídit, kam půjde, nebo spíš nepůjde, tak ta pomoc je zbytečná?Tomu, že tvrdej režim může bránit rozvoji? No já myslim, že i brání, to bylo tenkrát, Kuba odmítla tu pomoc, to bylo, když tam byly ty boje, občas nějaká válka, tak se dělala celosvětová sbírka, a oni to odmítli, že to nepřijal a naopak uzavřel celou Kubu, a bohužel je to tak. Ale nemyslim si, že by to bylo zbytečný. Když to odmítnou, tak ty nadace to využít někde jinde. Tu pomoc potřebuje spousta zemí na spoustu věcí … a … vyměnit tyrana za hodnýho tyrana, ale prostě to se nedá, lidi, který maj v sobě to, že jsou sobecký a nemaj informace o tom, kde je to jak, kdo má, kdo nemá, a myslim si, že i sebelepší člověk po čase na takovymhle postu začne být zhýralcem, začne si užívat moci, to je… jsou o tom odedávna pohádky. Změnit … já bych klidně zavedla nějakej úplně novej systém, kterej ještě není pojmenovanej, jako nevim, no, ale myslim si, že třeba … to nejde, no… jako demokracii jako takovou, to nejde, to jako by byl opačnej extrém, jakože z extrému do extrému, mi to přijde, že kdyby země, která žije pod tyranem, najednou přešla k demokracii, tak by to akorát byl opačnej extrém. Ale tam prostě by to chtělo nějaký chytrý mozky, aby vymyslely, jak udělat … nějakou šedou zónu… Jak jsem nad tim přemýšlel, teďka já si to nedokážu představit, ale teďka, co se … mám pocit, že třeba urbanizace by jim pomohla, protože opravdu, že jo, protože v městech se ta kultura a to, jakoby, ten vývoj děje mnohem rychlej. Jo, nedokážu si to představit v těch chudých zemích, když se člověk podívá, tak je vidí, jak se třeba nějakým způsobem stahujou do měst, tam žijou v nějakejch těch slumech a takhle, a… A nebo se nehodlaj vzdát půdy, která jim ještě zbyla a která je aspoň trochu živí. To je jako největší problém v tom, že buď urbanizaci, ale to je šílený … … pak by šlo třeba v těch slumech nějakou infrastrukturu, pořádnou, jo, aby ty, aby ty lidi, když budou žít pospolu, aby nebyli závislí na druhých, jo, aby si dokázali … nějakým způsobem třeba tam zavýst nějakou manufakturu, nebo něco takovýho, aby to nebylo takový, jakože člověk bude mít jen to, co si vydělá. Aby si tam moh udělat sám, tak, že tam ty lidi by se stali závislí sami na sobě, pokud mají zájem, a ne na těch druhých. V tomhletom právě mě štvou ty technologie, protože už od průmyslový revoluce se to začalo jakoby tohle, jo, se stavěj továrničky, a jakoby je to, je to, bere to práci a je to … všude stojej akorát šílený baráky, hodně velkých, a … no, to je jako … co si budem povídat, přijít takhle, a vybudovat něco takovýho uprostřed přírody, nevim, no, … Tak já bych, když jsme takhle přešli k tý svépomoci, tak bych přeskočila na tu ekonomiku. Zas tu mám takovou definici, nebo spíš vysvětlení, že je nejlepší nechat „trh“, aby sám fungoval, tzn. že každý, kdo se chce nějak uživit, si najde, co mu budou lidi kupovat a začne to vyrábět a prodávat, a naopak, nebude kupovat, co nepotřebuje, a dá za to cenu, která mu připadá taková adekvátní. A že tenhleten trh se sám ruguluje. A může to mít i nadnárodní rozměr, že nějaká velká firma přenese nějakou svou pobočku do nějaký míň rozvinutý země, … Myslíte, že na tom něco je, že takhle to vyrábění, prodávání, nakupování, může nějak přispět k zmenšení chudoby 173

lidí? A jestli si myslíte, že ty velký firmy můžou taky něčím přispět, nebo naopak poškodit? No, ono je … ono se sice třeba nadává na dětskou práci, protože, vono je to špatně. Ale … jo, co se týče třeba výroby oblečení, nějakej Nike, nebo Adidas, kolikrát … no vždycky, člověk se na to podívá, ty hadry jsou vyrobený někde v Číně, nebo v Číně už tolik ne, ale na Tchaj-wanu, a takhle, a tam ta chudoba je taky, jo, a oni jakoby daj lidem práci. Oni sice ty lidi to za ně udělaj, udělaj to za levno, ale udělají to a vydělají si. A mají nějakou práci a toto, jo, a tím vlastně jakoby ty lidi budou mít nějakej základ, opravdu asi by bylo potřeba… K tomu za levno, tak strašně nemam ráda slovní spojení „levná pracovní síla“, protože se mi to právě promítá do toho, že vlastně ta práce je strašně nedoceněná a že se využívá, že oni nemají jinou možnost tý práce. A že prostě kdyby to právě bylo adekvátní, takže by to vypadalo úplně jinak. Jo, i tady Ukrajinci půjdou radši pracovat za pár kaček, než aby tu práci neměli, a samozřejmě zaměstnavatel si radši vezme Ukrajince, než aby platil normální plat, tak tomu dá poloviční a dělá to samý, jo, ale … Třeba si vydělají i víc, než by si vydělali u nich… Noo, jasně, určitě. A co se týká toho trhu, tak takhle fungovalo to ve středověku, tam byl nějakej obchod, a tam šlo ještě o to, že se jezdilo … prodávaly se hrnce na povoze, a jelo se dál… a ty jsi četla, že za cenu, kterou si jakoby si myslí, že jakoby to mělo mít, tak tohleto mi přijde jakoby hrozně blbý v tom, že potom jako, někdo, první druhej zákazník určí určitou cenu, a potom ten, kdo prodává, už ji nebude chtít změnit, a když přijde někdo, kdo na to nemá, tak se … No ale ten to zase chce prodat, protože potřebuje peníze. Když mu to zbyde… No to sice jo, ale si myslim, že zase ne natolik, aby na tom prodělával. Protože spousta lidí má víc peněz, než zrovna vezme ten, tak prostě má smůlu, ale myslim, že takhle tam vznikaly trhliny v tom, že ten něco nekoupí, a tak vlastně ani pak nemůže prodat, jo, někdo si … nebude mít na to, aby si koupil slepici, a nemůže prodávat vejce, a najednou jakoby že se pomalu přetrhá ten řetězec, že jakoby ne každej má tu možnost si vydělat někde jinde, a hlavně ne každý to zboží má stejnou cenu, jo, a když pak všichni budou vyrábět jednu a tu samou věc, tak pak nebude k dostání žádná jiná, takže vlastně v tomhletom mi to přijde jakoby trochu na pytel, ale co se týká těch firem jako větších, tak nevim, no, nevim, mě to přijde, že zasáhnou do nějakýho toho, … si nedokážu představit, že by tenhleten trh mohl jakoby naplno fungovat, právě v tom, že každej vyrábí něco jinýho, všechno má jinou cenu, aby pak lidi… jak to říct … něco dám, něco přijmu, něco koupim, něco prodám, kdyby… někdo se spokojí s tím, že dělá něco, co je třeba mnohem těžší vyrobit, a pak to musí prodat za nižší cenu, a vlastně potom nemá na něco dalšího, co on potřebuje, třeba, … takže v tomhletom mi to přijde strašně nešikovný. Tady je trh právě o tom, jak fungujou továrny, jak fungujou všechny různý stroje, jo, a … Oni nemůžou mít ty lidi hnedka všechno. Třeba lidi ve středověku, že jo, ty žili z mála, prostě, ale to, pro co dělali, tak dělali to proto, aby měli na tu svoji obživu, jo, a postupem času, to je takový blbý přirovnání, ale … jako se šlechticama a rytířama ve středověku, v tom raným středověku, kdy jakoby ty lidi pracovali pro toho šlechtice a on je za to nějakým způsobem chránil. Ale nebylo to jakoby vydírání, že vy tady teď za mě 174

budete dělat, a já vás jakoby budu chránit. … Ale vzájemně se potřebovali! A vono je potřeba, aby si tam ty lidi vytvořili nějakou symbiózu, že jo, mezi sebou, aby spolu dokázali žít a vzájemně si pomáhat, jo, aby byli sobě navzájem užitečný. Mně přijde, že v tomhletom je problém jakoby tohodletoho trhu, protože by musel bejt v poměrně velkym měřítku, a myslim si, že nemá šanci se to udržet v takhle velkym měřítku. A pak si někdo řekne, tak přeci jenom už to dělám dlouho, práce je hodně, tak zvýším cenu, a najednou se začne … najednou nikdo nebude mít na nic, ani se nebude nic prodávat, a to je to samý jako tady inflace a tyhle věci, že jo, … Myslíte si, že nějaká vnější podpora, aby fungovala ekonomika, trh, patří mezi rozvojový témata, nebo to spíš patří jinam? Já si myslim, že nepatří, a měla by. Ale jako nenapadá mě způsob, jakým tohleto ošéfovat, protože ten trh jakej je tady, a vůbec, obchody a tak, no a ten byznys, tam nemůže fungovat, prostě. Ale bohužel mě nenapadá ani žádnej způsob, jakym by se to dalo ošéfovat, jako rozumnej, jo, tohle je prostě, jo, tam je to vysloveně o tom, něco můžu vyrobit, jo, ale spoustu toho potřebuju, nevim, no. Myslim si, že by se to toho tématu mělo z části týkat. Ale fakt mě nenapadá jak. Já si jako… Ale stejně tak … promiň … Dobrý. Tydlety rozvojový země, mám pocit, že se jakoby dost bráněj tomu turistickýmu ruchu. A vím, že je to nepříjemný, já to v Praze třeba taky nemám ráda, ale myslím si, že tam by jim to třeba pomohlo, jo, i kdyby se ten vnější svět, ty země jako Amerika, my, prostě Evropa, todle, kdyby se právě zaměřily na tyhlety zapomenutý kouty země, v tomhletom turistickým ruchu, tak se, myslim, jim by to pomohlo, a pro nás by to bylo ohromnym přínosem. I jako z toho kulturního hlediska, to je jako jediný, co mě napadá s tou ekonomikou, protože přece jenom turistickej ruch je teďkonc nejvýdělečnější, co se týká ekonomiky, mam ten pocit aspoň všude, a že kdyby se právě začly dělat nejenom do Egypta a Tunisu, Chorvatska zájezdy, ale i právě třeba do Nigérie a někam třeba takhle, tak si myslim, že by se našla i spousta lidí, který by do toho šli, protože přece jenom, dostat se do džungle, jo, že je to takový jako žádaný, adrenalin, je spousta lidí, který … no, ten turistickej ruch, není to nic příjemnýho, to neříkám, ale myslím si, že aspoň z části by jim to mohlo jako dost pomoct. A i vlastně ten obchodní trh rozvinout nějakym způsobem jakoby i dál, že by se nemuseli právě jenom zaměřovat na ty potřebný věci, jako hrnce, vařečky, příbory, blablabla, ale … jídlo, samozřejmě, ale i potom takový věci jako suvenýry, zajímavosti, a opravdu jakoby nějak to rozšířit i v tomhletom duchu. To je jediný, co mě k tomu napadá. Ono to, jakoby, ono to určitě jde rozvinout, protože když se člověk podívá na Ameriku, tak tam to taky trvalo, prostě, šlo to tam, jo, šlo to tam, … Začlo to tabákovýma plantážema. … ale jo, ale to vzdělání se tam dostalo a takhle, taky to trvalo strašně dlouho, a opravdu to, ale já myslim, že v tuhle chvíli prostě není, neexistuje, myslim si to, že neexistuje řešení, který by vyřešilo do padesáti let prostě chudobu tady v těch 175

rozvojovejch zemích, a že to prostě bude běh na dlouhou trať. Že jakoby tu ekonomiku a vývoj těch států úplně chudých, jako ono se toho dosáhne, ale dosáhne se toho za dvě stě let, třeba. Jo, prostě nenapadá mě takový řešení, který by jim tolik pomohlo, aby se to tam rozvinulo, jo. Je pravda zas, u tý Ameriky to bylo něco jinýho, že oni to jakoby začali kolonizovat, jo, že tam přišli lidi, který už byli zvyklí na nějakej standard, nebo ne standard, ale byli zvyklí na tu evropskou … na tu Evropu, a předávali tu, předávali to, dá se říct, know-how, předávali to dalším generacím. Jo, v Africe to není, tam je potřeba, aby oni to know-how získali, jo, to základní, jo, ne to naše moderní, ale to starý, to který bylo třeba před těma dvěstě, třista lety. Sice je to pro ně strašnej krok zpátky, neuvěřitelnej, ale oni se podle mýho názoru, oni se, oni by se bez tohohle nevyhrabali, oni se bez toho nevyhrabou. Možná to bude trochu zpátečnický, a možná vyvstává otázka, jestli je to dobře nebo špatně, to, že v jednadvacátým století je prakticky nemožný někoho kolonizovat, ale myslim si, že kdyby se země, jak se jim říká? Rozvinutý země? No prostě, kdyby se Amerika, Asie, Evropa, nějakým způsobem aspoň z části, nějakým způsobem ne kolonizovalo, ale občas držela nad nějakýma státama taková ta ruka jako pomocná, vysloveně kdyby se to třeba nějak jako rozdělilo, neřikám kolonizace, dobře, to asi možný moc není, ale myslím si, že by se to dalo mnohem líp korigovat, a mnohem líp v tomhletom jakoby pomáhat celkově. Jo, neříkám, my jsme si támhle zabrali nějakej stát, vysloveně, ale myslím spíš, vzít pod takovou tu jako ochrannou … ruku… Jako nějaký partnerství třeba? No, třeba! Jako ale vytvořit to mezi rozvojovýma zeměma a vyspělejma zeměma, prostě, vytvořit ne tu symbiózu mezi těma rozvojovýma, ale vždycky mezi rozvojovým a vyspělým státem. Jo jakoby že ad jedna dá se to potom korigovat vysloveně, ty vlády spolu můžou bejt nějakym způsobem… Jo když, že jo když… No že ta kolonizace že jo tý Ameriky, tak vlastně díky tomu ta Amerika je taková, jaká je, díky tý kolonizaci, kvůli tomu, že ta Anglie právě ji zabrala, dobře, vím, že to nebylo asi zrovna příjemný domorodcům, ale jakoby že nějakým způsobem… …no že jakoby, ten rozvoj byl nejrychlejší, když, jako by… … ta kolonizace nevim… … v těch kolonizovanejch zemích. v těch, co vydrželi býti kolonizovaný, tak bych to řekla. … protože oni se sice pak osamostatnili, bylo to pro ně ze začátku se cítili svobodní, bylo to pro ně dobře, ale se zpomalili hrozně, protože neměli toho staršího bratra, kterej prostě nad nima bděl. Jo, tak prostě co se týče už vývoje samotný Evropy, tak to bylo taky, že jo, nevim, to se neví, jaký to tady bylo před třemi tisíci let, jo, to se neví, jo, jsou nějaký domněnky, ale v podstatě jakoby ta civilizace se taky jakoby šířila. Nebylo to… … ono je to taky, mně … … jo… 176

… taky tou mentalitou, vlastně, jak to vznikalo. Tady se prostě ty státy spojily, nebo spojovaly, už dřív, že vlastně rozepře a takhle, OK, mezi národama, ale prostě už Jiřík z Poděbrad měl, a že to je poměrně dávno, tak měl tu myšlenku spojit Evropu a vlastně ty země spolu začly spolupracovat nějakym způsobem a rozvíjelo se to. A potom že byly války a takový todleto, to už je prostě vývoj doby. Ale právě proto, mi to tak přijde, ta pomoc z toho spojenectví, dá se říct z části i z tý kolonizace, jo … a i kdyby prostě ve chvíli, kdy ten stát bude samostatnej a bude schopnej se uživit a bude schopnej si ponechat tu úroveň, tak i kdyby se to prostě přerušilo, vysloveně, jak tohleto, myslim si, že by to mělo docela smysl. Když byla první obchodní – že jo, první obchodní krize se tomu říká – ta jak byla ve třicátých letech v Americe… … no, nonono, právě … … tak … … ale to právě je spojený s tím trhem… … je asi potřeba, aby to tam někdo jakoby, to je takový blbý, ale oni si vymysleli nějakej plán, že jako lidem daj tu práci, daj jim mizernou práci, ale prostě tu práci budou mít. Ty lidi, taky, na ty podmínky, v kterých oni žili, tak oni už byli na něco zvyklí, a pro ně, oni tenkrát žili … jakoby, úplně na dně, jo, sice, bydleli pod mostama, kde se dalo, jo, ale pak přišel, jestli to byl Roosevelt, starší, nevim teď, ale že … přišli, přišli s nějakym plánem, jak jakoby tu ekonomiku vyzdvihnout nahoru. Mně právě přijde, že ten trh takovej, jakej tam byl popsanej, nebo jakej jsi říkala, tak že by stejně dospěl k týhletý krizi, že právě by se to začalo trhat na takovejch maličkostech, až by se to prostě rozpadlo, jo, právě kvůli tomu, že jeden by vydělával víc, druhej míň, třetí tolik, a vlastně přestal by prodávat, oni by přestali kupovat, a vlastně jakoby začlo by tohleto. Tam je potřeba asi vytvořit nějakej ten trh, aby ty lidi prostě… Ty lidi v tý Evropě vždycky museli pracovat, aby se uživili. Pořád, jo, ale vždycky museli pracovat, tak tady ten trh vždycky nějakym způsobem fungoval, prostě to bylo potřeba. …a když se … tak jsou ne tolik vyspělý státy, jako třeba teď nevim, třeba někde v Asii, a je to stát, kterej žije jenom na turistickym ruchu, vlastně ty lidi tam skoro pracovat nemusej, jo a přitom není nějakej nevyspělejší tohle, a i v tý blbý Americe lidi fakt makat musej, a v tomhletom státě, on je jakoby hodně otevřenej turistům, vysloveně turistům, ale přistěhovat se prostě nikdo nemůže, a když se no prostě máš smůlu, a žije to v takový uzavřenější komunitě toho, že … nevim jak se to jmenuje, vim, že je jeden takovejhle stát, nebo městskej stát spíš je to, a že tam fakt je to postavený na tomhletom, no. Ale ještě jsem chtěla k tý novodobý kolonizaci v uvozovkách, že by se k tý kultuře, že by se to ani nemuselo míchat, ale myslim si, ži i my bysme se mohli poučit od některejch, a že by to bylo přínosný pro obě strany, pro ně i … Čím oni by nám mohli být přínosný? No tak myslim si, že je spousta těch subkultur, kultur, který jakoby i neznáme, třeba máme o nich ponětí, ale nevíme, takže třeba pro nás historicky pro nás takovym tim zajímavějšim a myslim si takový některý ty – můžou bejt i věci, který by přínosný byly 177

v tomhletom v tý kultuře, v nějakejch zvycích, a třeba tam můžou mít něco líp uspořádanýho než my, ale holt nemaj tam ty mozky, aby jim tam vymyslely dostatečnej … no, jak to říct, aby jim to tam vymysleli tak dobře, aby jim to klapalo. Uspořádání no, jak toho trhu obchodního, ruchu turistického, či něco tak. Tak ještě něco k ekonomice? Asi bych pokračovala radši. Já asi jenom – a v tom je zase ale – je tam potřeba, aby tam byl někdo, komu by jako, třeba když to tak vezmu jako na antickej Řím, tak on ten Řím fungoval na tom, že do politiky šli lidi, kteří byli bohatí. A starší. A starší. Oni byli moudří a byli bohatí. Takže už věděli, jak to v životě chodí, a za druhý, už neměli, už nemuseli… … ty ambice. … neměli ambice si vydělat. A proto, jo, a vždycky, prostě pokaždý, když se stalo, že někdo si začal hledět na sebe, že začal hledět ne na blaho jakoby toho města, nebo jakoby toho národa, tak ho zabili. Jo. Jo. Jo, neříkám jako zabíjet lidi, to není řešení, jako, ale aby to fungovalo … Aby měl motivaci se chovat… Aby měl motivaci prostě. Tam je potřeba mít asi někoho, kdo je povede vpřed. Potom taky, že jo, … ty kolonizátoři, na kterých byli závislí, taky, že jo, taky, Teď je jenom otázka, proč se Římská říše rozpadla, že jo. Nedostatek moudrých, třeba. Tak tam jakoby byla … V tom případě Česko nemá šanci… (smích) Třeba… Ne, jakoby musim říct, že jako co se týká tý politiky, tak jako tyhle z těch starejch států to měly hodně dobře vymyšlený, když se jakoby na to kouknem, jo, ale stejně tak neříkám, že v Egyptě bylo dobře, že vlád faraon, a to jako, ono by … ale jako stejně, oni po čase, byť to trvalo dva tisíce let, no, no, dva sedum, než Ramses druhej, nebo kolikátej to byl, vytvořil mírovou smlouvu, a najednou se to začalo dít úplně jinak, že jo, najednou ty státy, jako ty, jako ty říše přestaly najednou bojovat, a začalo se to zase nějakym způsobem zase pohybovat dál. Ale bůhví, jak tady to bude za dva tisíce let, já myslim, že už to nebude… Vladimír Kerner, v jedný svý práci jakoby podotkl, já už tu citaci si nepamatuju z hlavy, ale ta myšlenka byla v tom, že když se v politice objeví jakoby nějaká přetvářka a, když to tak řeknu, mamon, tak, je to, on to právě přirovnával k tomu antickýmu Římu, že tam se ta zhýralost prostě a ten mamon, prostě to … prostě ta hrabivost se začala objevovat, 178

tak … ten antickej Řím začal zanikat. Že těm lidem… jakoby… začala záviset na sobě, než na těch druhých. A právě ten Kerner, ono je to takový dost jako pesimistický, ale on tu dobu tenkrát jakoby přirovnal i k tý naší době. Kdy ta naše doba, ten názor má něco do sebe, že ta naše doba se žene do další záhuby, jo… … že jo, Evropa zaniká… … když prostě tadyty, většinou to skončí nějakou obrovskou válkou, nějakým obrovským krveprolitím. Že ty civilizace prostě jakoby mají tendenci se rodit a zanikat, jo nejde to, aby jako v rámci tý civilizace… prostě asi není možný, aby ta civilizace prostě vznikla a už nezanikla. Jo, prostě každá ta civilizace… … zase se zrodí nějaká jiná… … jo a vždycky se zrodí nějaká jiná, která už bude vycházet, bude vědět, kde ta předchozí civilizace udělala chybu, a bude na tom stavět, pojede dál, jo, sice bude začínat neuvěřitelně zpátky, ale už dokáže, jakoby ten vývoj pojede mnohem rychleji, a na konci, zase, u zániku tý civilizace, bude o tisíce let dál, než prostě než ta před ní. To budeš mít dost vyčerpávající. (smích) Poslední čtyři otázky. To jsme teda něco hrozně přeskočili… To nevadí. Nebo… čtyři témata. Jestli si myslíte, že to mezi rozvojový témata patří, nebo spíš moc ne. Snaha o to, aby lidi měli co jíst a dostatek potravin všude, … To si myslim, že by neměl být problém, pokud se nějakym způsobem dokážou zaměřit na to, jaký maj možnosti, že jo. Protože, mně přijde, že když se třeba půda neopracovává, tohleto, tak nemůžou tam nic pěstovat a pak se musej věci dovážet a tohleto, tak to už je… já nevim, no, je to drsný, ale je to trošku jejich boj, no. A potom, když se někde stane, že tam je neúrodná země, třeba poušť, a potom ještě nějakej hladomor, … Přestěhovat se. Jo, to je jedna možnost. Což se asi v budoucnu bude možná dít, … A čí si myslíte, že by třeba byla odpovědnost se postarat o to, aby tam potraviny byly, a jakým způsobem by se to třeba dalo zajistit – krátkodobě i dlouhodobě? Jako problém je v tom, říct odpovědnost, protože přece jenom … my žijeme v Český republice, my jsme se nezasloužili o to, jak to tady zrovna v tuhle chvíli…, ale přece jenom, oni se nezasloužili o to, jak to vypadá tam, takže odpovědnost jako taková, kdyby se řeklo, tak prostě už je to o solidaritě vyspělejších zemí, no. Jakoby, o tomhle tom. I když, jakoby to všechno souvisí s tim, myslim si, že kdyby ty země byly nějakym způsobem se schopný zaměřit i na někoho jinýho, a ne jenom na sebe, takže po čase by se to vylepšilo natolik, že už by nebyly rozvojový země. To by se dalo poměrně okoučovat jakoby natolik, aby to nebylo potřeba. Ale s tim souvisí jakoby všechno. Jako jídlo, myslim si, že větší problém než jídlo je pitná voda, v tuhle chvíli, a to je průšvih sám o sobě, tohle teda. A na to myslim, jakoby … třeba já, jako student, kterej si moc nevydělává, tak na to bych i přispěla, jakoby, na posílání pitný vody, protože tady jí máme jakoby ještě docela dost. 179

Tam by jako asi bylo spíš jako potřeba vybudovat nějakou síť, jo, jako právě u tohohle toho tam vytvořit nějaký nádrže, třeba u větších měst, … … Problém je, že tam mizej i ty prameny, jakoby, víš? … Hmmm, … …Jo, když si… A nejhorší na tom je, že čim víc je obydlenej, kolem těhletěch pramenů, tak tim míň se dostane, o tom jsme se bavili na zeměpise, kdysi dávno, tak je udělaná hranice mezi Evropou a Asií, takže tam se začalo obydlovat kolem tý řeky, kolem zdroje pitný vody, a najednou bylo to území takhle dlouhý, pocať byli lidi, a najednou lidi, co byli taky, tak už neměli vodu. Protože vlastně se to vyčerpávalo do těch domovů a nebyl jí jakoby dostatek. A v tomhletom mi přijde, že jako určitá střídmost těch lidí, že by jako měla trošku bejt, protože potom vlastně vyčerpávaj zdroje pro jiný, a je to … Ale stejně tak to, prostě, zdroje vody, který zanikají, jakoby tim, timhletim, no, jakoby vyčerpáním, neříkám, někdo si to začne odvádět do polí, vysloveně, udělá si koryta, prostě, a najednou je vo vodu míň. Do domů, že jo, potrubí zavádí se, a jakoby, ty podzemní prameny taky nebejvaj, většinou jako, bezedný, mám pocit. Nevim, no. A co se týká jídla, tak tam si myslim, že jakoby, v každý tý zemi, je nějakej ten zdroj, jo, a jakoby, a i když, i když, když někdo bydlí na poušti, tak ať se na mě nezlobí, ale ať se přestěhuje! Protože těm jako pomoci není. Na poušti člověk prostě zeleň nevypěstuje. A dovážet jídlo, to by… tam… tam… co může člověka držet na poušti, aby tam zůstal, no? A myslim si, že jakoby nejsou jakoby nějaký vysloveně extrémně velký oblasti, který by, jako by, … kde by se člověk měl držet, aniž by tam bylo jídlo. To mi právě přijde větší problém ta pitná voda, teda. To je teda průšvih nad průšvihy, protože jsou oblasti, kde se pije voda špinavá, z potoků bahnitá klidně i, s nějakým minimálním čištěním přes různý síta přírodní, a takhle, a to je potom, to jsou pak epidemie. Tak timhle jsme se dostali k zavádění vody do domů – to by se dalo říct, je zvyšování úrovně bydlení… Myslíte si, že úroveň bydlení taky souvisí nějak s chudobou nebo se snižováním chudoby? To podle mě spíš souvisí se zdravím. Že… … to určitě, no, z higienickejch důvodů, no, … … že ve chvíli, kdy ty lidi začnou žít v nějakym ubytování, že nebudou žít ve slaměnejch chýších, tak jakoby ta úmrtnost věková se jim zvedne navrch. Ale stejně tak si nemyslim, že jsou problém třeba kadibudky. Jo, jako nepřijde mi to, lidi s tim žili odjakživa, jo, jakoby, vysloveně, stát o to, aby se stavěly baráky se splachovacíma záchodama v místě, kde není dostatek vody, jo, a většinou to je pitná voda, že jo, přivádí se pitná voda, protože to jde do celýho oběhu, a zase vystavovat zvlášť potrubí pro záchod, zvlášť potrubí pro pitnou vodu, to je jako dost náročný, a mnohem nákladnější, než aby měli přívod jeden, a jako na záchod chodili někam jako… na táborech se to taky tak zvládá, takže jako… Ne, to jako nemyslim nějak hnusně, spíš jenom jako chce to, chce to, taky se koukat, aby to … vystavovat baráky jako, určitě ta hygiena, co se týká tý hygieny, tak je prostě lepší mít nějakej kamennej barák, i napůl zbořenej, kde se dá nějakym způsobem udržovat určitej standard toho bydlení, ale co se týká takovýho toho… modernizace, typu splachovací záchody a tohle, tak mi to přijde v těchhle těch oblastech absolutně nesmyslný. 180

Tam kde je málo vody? Tam kde je málo vody. No, mně třeba nepřijde, ono takový ty filtrový brčka, jak je maj, jak se rozdávaj lidem, prostě aby mohli pít prostě čistou vodu, tak ono je to řešení, ale je to jenom dočasný řešení, tam by se měly vytvořit, nějakým umělým způsobem asi, prostě jinak to bohužel asi nepůjde, prostě nějaký opravdu vodní nádrže, který se budou udržovat v čistotě, a kam ty lidi si že jo budou chodit pro vodu, třeba. Dřív si taky lidi, lidi měli řeku, která byla čistá, tak si taky k ní chodili pro vodu, jo, tam ty řeky nejsou, jo… … no, spíš prameny, nebo dřív bývaly studánky… … no, nebo prameny, studánky… … ale… … ale tam to není, tak je potřeba něco vytvořit. Zase je udržovat čistý, ono je hroznej rozdíl v tom, když máme tady čističku nad Želivkou, a jezdí tady dé jednička, a vlastně to nikomu nevadí, protože si na to prostě ta voda pročistí, a je to, něco jinýho je, když se vytvoří nádrž, kam když se dostane nečistota, nebo nějaká ta, tak už se to nepročistí, jo, to je jakoby … a myslim si, že i na těhle těch řekách, to je průšvih v tom, že když vystavíš nádrž na řece, tak vlastně určitým způsobem pozastavíš tu vodu. To znamená, že dál už jí dojde míň, když se tam vytvoří další nádrž, tak dál jí dojde míň, a přesně pak nastane to, že prostě v určitým úseku už ta voda nebude. Zůstanou suchý koryta, a máme smůlu, prostě. Ale ve chvíli, kdy by se to prostě nějak rozprostřelo, že by se to nějak odvádělo postupně, a myslim si, že to jde udělat tak, aby to byl dostatečnej přísun, tak jakoby dlouholetě dopředu mi přijde, i lacinější tam postavit ty čističky, nějaký menší, než prostě riskovat, že ta voda prostě nebude v určitých oblastech. Jo, a když to bude dlouhodobý řešení, tak je to lepší, než prodávat filtrovaný brčka. No, já s tim souhlasím, já jsem to tak nějak myslel, že jako by ty nádrže… že by to – né obrovská nádrž, která by schraňovala vodu, ale prostě něco menšího, … … ale prostě Vltava tady předtím tekla taky o trochu víc, než teče teď, jo, máme kaskády, a ono to zadržuje tu vodu, byť jako ona teče pořád, a může se stát, že Praha bude suchá, jo, jako, vo tom žádná. A je prostě hrozně zvláštní, že Praha si odvádí vodu támhle – kolik to je? Padesát, šedesát, sedumdestát, sto kilometrů – a někteří lidi nemaj ani sto, ani dvěstě kilometrů vod sebe pořádnej jako pramen vody, tak je to takový jako, myslim si, že … Takže zajistit vodu v nějakým minimálním základním množství by bylo tématem … No aby měli vodu konstantně, aby… No i z vody, která je nepitná, se dá udělat pitná, aspoň na tolik, aby ty lidi,… a rozhodně si myslim, že když lidi pijou vodu z řeky, a začnou pít trochu čistší, tak jim to neublíží. Neřikám naopak – pro nás je prostě problém jít najednou někam jinam, kde voda nemá dostatek minerálů, je nám blbě, a prostě tu vodu neumíme přijímat. Když člověk přijímá špinavější vodu a najednou dostane čistší, tak je to o něčem jinym. A když se udělat 181

aspoň základní, takový ty čističky, co byly dřív, že to nevyčistí prostě dokonale, ale vyčistí to od takovejch těch… … bakterií a tak… … bakterií a tak, co je problémový, tak si myslim, že ta voda se dostane do poměrně velkých oblastí, a co se týká těch velkých řek, tak i z těch, pokud na nich nejsou nějaký vysloveně továrny šílený, tak se prostě dá ta voda odvádět a čistit. A i kdyby to mělo mít malej průtok, já nevim, třeba … byl postavenej malej dům s kohoutkem, kde voda teče prostě malým proudem, tak je to furt lepší, než prostě … člověk si celej den bude napouštět pár barelů, než aby prostě to… Ale myslim, že i ty lidi tu vodu jako dokážou uživit, i sebe i tu vodu… A zase, práce na tom, vytvářet to potrubí, to nikdo nepojede z těch rozvinutejch zemí, aby to tam udělal, jo, myslim si, že lidi nejsou natolik empatický a natolik solidární, aby jakoby to… A pro ně to bude práce další, a dá se jakoby timhletim způsobem zase jakoby další ten. Oni se to musí jakoby naučit sami. To je jako s malým dítětem, když za něho všechno udělají rodiče, … … to je to samý, jako když někdo ztroskotá na ostrově, taky se o sebe musí, jako musí se naučit pozorovat věci, který jsou potřeba, a najednou zjistí, že je potřeba tohleto, támhleto, přivízt si tu vodu, abych prostě nemusel dva tři kilometry do kopce pro pramen, a je to vlastně na tomhletom principu, jenomže tam je právě problém v tom, že když tam ta práce není, tak tam ty lidi se musej prostě nějakým způsobem jakoby uživit jinak, a najednou už prostě neřešej nějaký tadyhlety a radši si dojdou do špinavý řeky, než aby se přemejšlelo, jak udělat tu vodu čistou, přivíst ji tam a moct ještě pracovat, jo, v tomhletom je takovej jako, jo, jo, že si zvykli na to, jak žijou, a jak řekl Tomáš Kunst, když byl v Indii, on jim tam nikdo neřek, že žijou špatně, takže si myslej, že se maj dost dobře. Takže prostě dokud člověku neřekneš, že prostě se může mít líp, tak on to považuje, že jako ono to je v pohodě. A kromě vody, ještě něco takhle z životního prostředí, … Tak myslim si, že je problém, když se dováží třeba i balená voda, tak najednou vznikaj odpady, který většina lidí neumí využít. O tom se mi teď hrozně líbil jeden dokument, o člověku z Ameriky, kterej staví domy z plastovejch těch, vlastně z obyčejný malty odněkaď, jako to, z odpadků, z pneumatik, ze sklenic, z plechovek, z tohohle toho, dokáže vystavět dům i s přívodem vody, prostě i se záchodem, s nějakým solárním nabíjením, ale úplně primitivně, jo, a to mně přišlo takový úplně úžasný, jo, ono to vypadá jak chýše, a přitom je to poměrně dobře vybavenej jako dům. A to … a i jako hygienicky jako v pohodě, a když se do zdí vyskládaj sklenice, teda flašky od piva, tak je tam taky světlo, a je to, to se mi strašně líbilo v tomhle tom, že potom vznikaj různý skládky na různejch místech, a zase, šířej se tam různý nemoci a takhle, a s těma odpadkama a takhle si myslim, že to je fakt trabl. Jo, někdo z toho bohužel, bohužel žije, jo, a nebo dohonce na těhle těch skládkách, což je strašný, ale přijde mi to jako vůči tomu životnímu prostředí v těch oblastech, a vůči jako těm lidem samotnejm, že jako zbavování se odpadků, je prostě složitý. A že v těch rozvojových zemích opravdu vznikaj skládky táhnoucí se kilometry daleko. Takže to je jako v tomhle … Jinak k tomu životnímu prostředí v tomhle nevim. Měli by se naučit asi využívat ty zdroje, že jo, ať přírodní, tak ty vnější, jo třeba… 182

… to je to samý, … recyklujou, a zas z toho můžou dělat jiný věci, a jinak, … … třeba… … bohužel… … můžou se naučit dělat, že jo, oblečení, to se dělá i u nás. … to, to propíchaj a daj se z toho i boty, že jo, ač pro nás že jo nepředstavitelný, a pro ně je to něco úžasnýho, jo, ale když potom tam najednou přijde nějakej Evropan, a odhodí si flašku támhle, flašku támhle, tak je to prostě, nevim, no. Asi všechno k životnímu prostředí? Hmmm. Asi mě nic nenapadá. A poslední - myslíte, že takové rozvojové téma by mohla být rovnoprávnost mužů a žen? Jestli to tam může nějak patřit, nebo jestli to spíš přispívá k něčemu jinýmu, než ke snižování chudoby? Já myslim, že to se prostě tříská s tou otázkou tý kultury. Jo, protože vlastně ve chvíli, kdy se jakoby ta pomoc, jak jsme se o tom bavili, jestli to má nebo nemá ovlivňovat tu kulturu, tak to záleží na tom, no. Jakoby rovnoprávnost, je rozdíl mezi rovnoprávností a svobodou, a tady by měla bejt primární svoboda, a ne rovnoprávnost. Sice se mi taky nelíbí, že by mi rodiče určili manžela, kterej by mě třeba mlátil a takhle, ale ve chvíli, kdy je to prostě kulturní a ta žena … to je problém, no, tohle to. To se, fakt myslim si, tříská s tou kulturou, s tím, jak je to udělaný. Smozřejmě je rozdíl, když v rozvinutý zemi jsme rovnoprávní, ale je rozdíl taky v tom, když … v těch zemích by to jinak ani nefungovalo, jo, … A když odhlídneme od toho, že by jsme neradi nějak deformovali jejich kulturu, kdyby se nějaký větší rovnoprávnosti v těchhle zemích dosáhlo, pomohlo by to nějak k rozvoji? Anebo by to byla spíš nějaká kulturní záležitost? Hmmmm… Jako, nevim, no. K rozvoji možná tak, že by, kdyby mezi ženama fakt byly nějaký chytrý mozky, pár jich máme i tady, ne… nevim, no. Jako, pomoct by to určitě mohlo, i třeba právě i v tý míře vzdělanosti, i v tom, že prostě, že nejsou takový trpělivější, trošku vytrvalejší, a jakoby … ale prostě, se to s tou kulturou hodně tříská, jako i s tim historickym aspektem, a todle, jako i když přijdeš do rozvojový země, a teď řekneš chlapovi, tak, teď jste si rovni s manželkou, a už nad ní nemáš tu moc, ona tě třeba může dát k soudu, že cokoliv prostě, ona si může vymyslet, jo, že by z toho docela mohly bejt nepokoje, no. Tak si myslim, v zemích, kde to ještě není, tak že by to byla poměrně velká kulturní deformace, zvlášť pokud nejsou vyspělí jakoby i v tom ostatním. Tady, že jo, emancipace žen a todle to, to tu bylo až ve chvíli, kdy ty země se nějakým způsobem rozvíjely, a nebylo to jako, nějakej… … já si myslim… … byl to výbuch… 183

… já si myslim, že tamta věc nemá úplně na rozvoj jakoby toho státu, nemá jakoby takovej vliv. Jo, když se člověk podívá na ty arabský země, tak, třeba na tom Blízkym východě, tak tam ty země – to už se ani nedá považovat za rozvojový, už maj, už jsou rozvinutý, ta chudoba tam sice pořád je, ale ty země už jsou rozvinutý, a samozřejmě nechcu říkat, jako že všechno drží chlapi, to zas prostě aby to tak neznělo, ale nemá to… podle mě to nemá… takovej vliv na ten vývoj. Protože ty ženský jsou tam pořád nějakým způsobem utlačovaný, a jakoby… … akorát já si zase myslim, že když chlap uslyší, že najednou může být prezidentem i ženská, tak že by tam prostě mohly bejt třeba i nepokoje, a takovýhle věci, jo, protože, že jo, kterej chlap chce, aby mu ženská vládla? No, to je odvěké téma. Takže to už je jakoby… … to už je né klišé, to se nedá ani považovat za klišé, to už je prostě kulturní dědictví… … hmmmm… … kdy právě se to takhle ustavilo… … no to je právě o tom, o tý deformaci tý kultury, jakoby v tomhle tom. A já jsem to právě myslela tak, jako že by ten problém mohl vzniknout ve chvíli, kdyby ty chlapi začli mít pocit, že teda by ženský to, tak jakoby co, jako… teď se to jako votočí, ženská mně bude vládnout doma, nebo jako co, ženská má hlavní slovo, jo, no a pak si myslim, že v tomhletom by moh nastat problém, že prostě ve chvíli, kdy je chlap zvyklej na to, že on je pán a že on je prostě ten největší boss v tý celý rodině, tak že by to jako nemuselo fakt dobře dopadnout, no. Nevim. Ono vlastně asi to třeba … taky, aby prostě tohohle by se dalo dosáhnout později, až by prostě ta kultura byla nějakym způsobem vyvinutá, jo, když se na to podívá člověk jakoby už jakoby z pohledu ženy, tak to není dlouho, co se začalo o tom mluvit, jo, a co se ženy začaly dosazovat do, jakoby, že, … začaly být brány jako rovnocený. To samý je třeba s černochama v Americe. Jo, tam je taky brali, jo, pořád je berou jako méněcenný, ale nějakým způsobem, jako… … lidi možná, ale co se týká zákonů, tak v Americe je nejlepší bejt stará tlustá černoška. … ale… … fakt, protože jinak je to rasismus! … ale jakoby oni si k tomu došli sami, a tu svobodu si vybojovali. Prostě ne jako ono to bez násilí občas nejde, jo, ale tam je asi potřeba, aby ty lidi se prostě učili, jo, to je třeba jak s malym dítětem, jo, taky, to dítě se to samo nenaučí. Ty rodiče… asi by to bylo potřeba, aby… jakoby ty vyspělý státy, ty mladší začaly nějakým způsobem vychovávat úplně od těch základů, jo, aby to nebylo prostě najednou, jo, taky nejde že jo, když se dítě narodí, je mu pět, tak mu rodiče taky nemůžou vykládat, řekněme, o jaderný fyzice. Hmmm. To je blbost. Prostě ho musí naučit počítat, naučit ho číst a takhle, jo. A s těma, člověk si může stát, jo, představit v tom dítěti. On je jakoby, nemá to chápání pro ty moderní, 184

pro ty vyspělejší věci. Tam to nikdy nebylo, oni to nechápou, jo, ale je potřeba, prostě, je to postupně učit. Nebude to jako s dítětem, že to dítě bude za dvacet let, je prostě dospělý, bude to, nebude to dvacet, bude to dvěstě let. To je rozdíl mezi člověkem a lidma, takže stará dobrá pravda, člověk je inteligentní, ale lidi jsou blbci. Jo, takže… … jo, to je prostě otázka, otázka … lidí obecně, a prostě jeden člověk s tim nic neudělá. Ani vlastně s tou humanitární pomocí jako takovou. Ono taky třeba… … jeden člověk udělá sice hodně, jo jako může, … se stalo, že jeden člověk, co si budem povídat, jsme přece křesťani, ale myslim si, že tohleto už je jako takovej trabl, a natolik mezinárodní, že prostě už to jako nemůže jeden člověk vyřešit. … a jako třeba v knize Přísloví, je tam napsaný, v podstatě ve všech těch kulturách a náboženstvích se to opakuje, že prostě člověk by měl ctít svého otce a matku. Hmmmm. … jo, a jakoby, v tomhle případě, by ten mladší stát, když to tak řeknu, mladší stát, měl ne poslouchat, ale brát si příklad z toho staršího. Jako vyspělejšího, takhle. A dostáváme se zase k tý poloviční kolonizaci, já to říkám furt. Ano. A já to nemyslim jako, že jo, přece kolonizace, že jo, byl silnější stát, tak si zabral to území. Ale myslim to vysloveně na takový tý partnerský tý, prostě. Kdyby se prostě to, víš co, kdyby se nezabíraly ty státy, tak to dneska není tak rovnocenný. To je právě, že ty mocnější státy… … ale vem si, že … … podmaňovaly ty… … nejlíp na tom byly právě ty kolonie, kterých se musely ty určitý státy vzdát, že jo. No protože tam, protože oni jsou, že jo, napůl rozvinutý, a neví, co s tím maj dělat. No. No, to je vono. … ale že … … jakoby ne, ne, neřikám kolonizovat je, ale trošku… Počkej. … trošku je nakopnout.

185

… jo, třeba, že jo, Římani to – že jo, zase se budem vracet k historii, ale zabrali nějaký to území, tak jakoby to prohlásili za svoji provincii, a oni jakoby tam nezavedli svoji politiku. Oni tam ty lidi nechali žít po svým, řekli jim nějaký pravidla, podle kterých se musí řídit, jo, ale nechali je žít dál, ale dali jim strašně moc věcí, čímž jakoby rozvinuli tu jejich kulturu a ten jejich život, jo. Hmmmm. Že oni je podporovali, jo, že kdyby to nedělali, tak bude neuvěřitelně… kdyby se drželi jenom v těch svých státech, protože už tenkrát vznikali státní celky, a ty státy se nerozšiřovaly, tak v podstatě kdo ví, jak to bude vypadat… … Tak tady nebude sto padesát států, ale třeba třista padesát, … … v Řecku, jo, v Řecku, v Římě, na tamtom jihu, by to byly ne utopie, ale pro nás by to byly vysoce vyspělý státy, jako třeba dneska my a ty prostě ty lidi někde v těch slumech. By to prostě bylo takový třeba, že Británie by třeba byla prostě tím, jak by byla izolovaná, jo třeba, a ta kultura se ta nepřitáhla, tak oni by tam prostě pořád žili ti Piktové, kteří prostě jakoby by se rozvíjeli mnohem pomalejc, protože by žili izolovaně. A už, bylo by to úplně něco jinýho. Že vlastně celej vývoj civilizace, a lidstva jako takovýho, je vlastně o té komunikaci a předávání si zkušenostech a takhle. Jakoby, že, přece jen i ty nájezdy Hunů a Mongolů a těchhle těch kdyby tady nebyly, tak tady taky není spousta věcí. Že to je, jakoby, že všechny ty civilizace, všechny národy se můžou nějakým způsobem ovlivňovat a právě, si myslim, že na tom se zasek vývoj těch rozvojovejch zemí, jo, dostatečně, jo, … A kolikrát se samy izolovaly a … takže tak. Tak jo. Tak já vám asi děkuju…

186

PŘÍLOHA 3. Ukázka číslování myšlenek při otevřeném kódování

187