MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury
Baletní a operní umělci ruské národnosti na scéně českých divadel v letech 2014-2015
Bakalářská práce
Brno 2015
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Natalia Naumova
Kateřina Opělová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Baletní a operní umělci ruské národnosti na scéně českých divadel v letech 2014-2015 zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: ……………………
…………………………………. Podpis autora práce
2
Poděkování Děkuji Mgr. Natalii Naumove za vedení práce, pomoc, ochotu a cenné rady, které mi během psaní práce poskytla. Děkuji i své rodině a blízkým přátelům za podporu a trpělivost, paní Lánové za korekturu a konzultace a všem umělcům za jejich ochotu a spolupráci. 3
Obsah 1.
Úvod........................................................................................................................... 5
2.
Kultura ....................................................................................................................... 7
3.
Kulturologie ............................................................................................................... 9 3.1
Leslie Alvin White ........................................................................................................ 9
3.2
Kulturologie v současnosti .......................................................................................... 10
Ruská emigrace ........................................................................................................ 11
4.
4.1
Čtyři vlny ruské emigrace ........................................................................................... 11
Historie a vývoj baletu ............................................................................................. 16
5.
5.1
Ruský balet.................................................................................................................. 16
5.2
Sergej Ďagilev a tzv. ruské sezony ............................................................................. 18
5.3
Ruský balet ve 20. století ............................................................................................ 19
Historie a vývoj opery.............................................................................................. 22
6.
6.1
Počátek a vývoj opery v Rusku ................................................................................... 22
Národní divadlo Brno .............................................................................................. 25
7.
7.1
Jurij Gorbunov ............................................................................................................ 26
Národní divadlo Praha ............................................................................................. 31
8.
8.1
Nikolaj Višnjakov ....................................................................................................... 33
8.2
Oleg Korotkov ............................................................................................................ 35
8.3
Alexandr Kacapov ...................................................................................................... 37
8.4
Alexej Afanasiev ......................................................................................................... 40
Šaldovo divadlo Liberec .......................................................................................... 42
9.
9.1
Andrej Bajnijazov ....................................................................................................... 43
9.2
Maria Gornalova ......................................................................................................... 44
9.3
Alexej Jurakov ............................................................................................................ 45
10.
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem........................................... 48
10.1
Vladimír Gončarov ..................................................................................................... 49
10.2
Natalia Vasina ............................................................................................................. 52
10.3
Valeria Vajgant ........................................................................................................... 55
10.4
Nikolaj Někrasov ........................................................................................................ 57
11.
Závěr .................................................................................................................... 60
12.
Resumé ................................................................................................................. 65
13.
Slovníček pojmů .................................................................................................. 70
14.
Bibliografie .......................................................................................................... 71
15.
Přílohy .................................................................................................................. 78
15.1
Příloha 1: Fotografie z osobních setkání ..................................................................... 78
15.2
Příloha 2: Fotogalerie umělců ..................................................................................... 79
15.3
Příloha 3: Fotografie od Alexandra Kacapova ............................................................ 80
4
1. Úvod Při studiu cizího jazyka je v současnosti důležitý nejen jazyk jako takový, ale i společnost, ve které se jím mluví. Podstatnou roli při studiu ruského jazyka hrají reálie a kultura dané země a jsou při studiu neodmyslitelnou součástí. Nelze se do jazyka ponořit naplno, pokud se nebudeme zajímat i o ruské zvyky a tradice, způsob života rusky mluvících obyvatel a o jejich kulturu. Lze vypozorovat, že se část ruské kultury přenesla i do naší země, a to díky ruským přistěhovalcům, kteří sem přijeli ať už kvůli politické situaci ve své zemi nebo kvůli pracovní příležitosti. V naší bakalářské práci na téma „Baletní a operní umělci ruské národnosti na scéně českých divadel v letech 2014-2015“ je studována právě oblast kultury, konkrétně obor baletu a opery, s cílem zjistit, kterými umělci ruské národnosti je česká kultura obohacena, tj. kteří baletní a operní umělci působí v letošní sezóně (tj. sezóna 2014/2015) v českých divadlech. Pro tato konkrétní odvětví kultury jsme se rozhodly kvůli našemu zájmu o hudbu a tanec a také proto, že balet a opera jsou velkou kapitolou v české i ruské historii. Ruská kultura i obyvatelé ruské národnosti jsou součástí naší republiky a jejich přítomnost na divadelní scéně je třeba zviditelnit. Cílem naší práce je popsat působení operních a baletních umělců v českých divadlech, představit je naší společnosti a prostřednictvím jejich úspěchů, hodnocení a zkušeností poukázat na to, jakým jsou přínosem pro českou kulturní scénu a jaké významné pozice na divadelní scéně zaujímají. Na začátku práce je použita popisná metoda, s pomocí které vymezujeme pojem kultura, a jak s ním souvisí obor zvaný kulturologie. V další části je objasněn základ a vývoj jednotlivých odvětví, tedy kdy, kde a jak se balet a opera rozvíjely a jaké jsou v jejich vývoji nejdůležitější mezníky. Krátce také popíšeme hlavní období a důvody ruské emigrace do Československa a České republiky. Pomocí grafu znázorníme vzrůst počtu Rusů v České republice v letech 1994-2013 a prvních pět nejčastějších občanství na našem území. V hlavní části práce ke konkrétním umělcům uvedeme veškeré dostupné informace, na kterých poukážeme, jak jsou pro divadelní svět přínosní a jakým způsobem ho obohacují. Jelikož je těchto informací vcelku málo, rozhodly jsme se, že se na dané umělce obrátíme a pokusíme se od nich získat další údaje metodou osobního rozhovoru nebo prostřednictvím elektronické korespondence. 5
Před psaním samotné práce byl uskutečněn výběr umělců baletu a opery, kteří žijí na území České republiky a kteří v současné době mají angažmá v českých divadlech. Prvním krokem bylo hledání českých divadel, jejichž součástí balet a opera jsou. Následným pročítáním uměleckých souborů a hledáním jedinců ruské národnosti se podařilo najít 12 umělců1 ve čtyřech českých divadlech: v Národním divadle Brno, Národním divadle Praha, v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem a v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci. Mezi nimi jsou:
Jurij Gorbunov,
Nikolaj Višnjakov,
Oleg Korotkov,
Alexandr Kacapov,
Alexej Afanasiev,
Andrej Bajnijazov,
Maria Gornalova,
Alexej Jurakov,
Vladimír Gončarov,
Natalia Vasina,
Valerija Vajgant,
Nikolaj Někrasov. Poté jsme se elektronicky obrátily na vedení divadla, požádaly o kontakt na dané
umělce a po získání kontaktů byly umělcům poslány doplňující otázky, které se týkaly jejich života v České republice a práce v divadle. Bohužel jsme se zpětné vazby nedočkaly ode všech. Podařila se však uskutečnit dvě osobní setkání – s panem Korotkovem ve Státní opeře v Praze a panem Gorbunovem v Janáčkově divadle v Brně.2 Práce je vypracována převážně v českém jazyce, cizojazyčné texty jsou překládány3, popř. ponechány v originále formou přímé citace. Úryvky z osobního rozhovoru a korespondence jsou ponechány v jazyce, ve kterém umělci odpovídali.
1
Fotografie vybraných umělců jsou vloženy v Příloze 2. Na fotografie z osobních setkání se lze podívat v Příloze 1. 3 Pokud není uvedeno jinak, je autorkou překladů citací autorka bakalářské práce. 2
6
2. Kultura Kultura – „jedna z centrálních kategorií společenských věd, ve svém nejširším pojetí vyjadřující specifický lidský způsob organizace, realizace a rozvoje činnosti, objektivovaný ve výsledcích fyzické a duševní práce.“4 Původně byl pojem spojován s obděláváním půdy, v roce 45 př. n. l. Marcus Tullius Cicero „položil základ pojetí kultury jako charakteristiky lidské vzdělanosti.“5 Nástupem renesance a humanismu získal pojem kultura novou funkci - oddělit člověka a přírodu. Člověk začal být brán jako aktivní tvůrce kultury, pomocí které přetváří přírodu i sebe sama. Německý historik a právník Samuel Pufendorf pak pod pojem kultura zahrnul všechny lidské výtvory – jazyk, vědu, morálku, bydlení a zvyky odívání. V době osvícenství je už kultura sférou lidské existence, na přelomu 17. a 18. století němečtí historici „zkoumají vývoj kultury jako proces kultivace, zdokonalování a rozvíjení lidských schopností.“6 Definují kulturu jako „zdokonalení a zušlechtění nebo zjemnění celkových duševních i tělesných sil osoby nebo lidu.“7 V 2. polovině 19. století se objevuje pojem systémy kultury, které tvoří jazyk, morálka, umění, náboženství a věda. Anglický antropolog Edward Burnett Tylor (1832-1917) vymezil pojem kultura takto: „Kultura neboli civilizace je složitý celek, který zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.“8 Tylorovo pojetí bylo přijato ve všech zemích. Kultura v tomto pojetí se na počátku 20. století stává hlavní kategorií archeologie, prehistorie, etnografie, etnologie, sociální a kulturní antropologie.9 Pojem kultura ve smyslu, který popisoval Tylor, používali již dříve němečtí filozofové a historici, například Johann Gottfried von Herder (1744-1803), který filozofické myšlení o kultuře výrazně ovlivnil. „Chápal kulturu jako pokrok, rozvoj a kultivování lidských schopností.“10 Na jeho názory navázal německý filozof Johann Gottlieb Fichte (1762-1814). Dalším filozofem byl Gustav Friedrich Klemm, který ovlivnil Edwarda Tylora a ten 4
HRDÝ, L., SOUKUP V., VODÁKOVÁ A. Sociální a kulturní antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1993. s. 65. 5 Tamtéž s. 65. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž. 8 Tamtéž s. 67. 9 Tamtéž s. 67-68. 10 SOUKUP, M. Základy kulturní antropologie. Praha : Akademie veřejné správy, 2009. s. 27.
7
pravděpodobně od Klemma přejal pojem kultura. Samotný pojem pak z německé jazykové oblasti vyzvedl, začal s ním pracovat v anglické jazykové oblasti a formálně jej definoval.11 Český kulturolog a kulturní antropolog Martin Soukup definuje pojem kultura jako „sdílený systém idejí, sociokulturních regulativů a artefaktů, které nutí členy určité společnosti myslet, jednat a vlastnit určitými způsoby, které si lidé osvojují procesem enkulturace.“12 Latinským kořenem tohoto pojmu je colere, a to ve významu kultivování, obydlování, vzývání a ochrana. Podle britského literárního vědce a teoretika kultury Rymonda Williamse (1921-1988) patří slovo kultura k jednomu ze dvou nebo tří nejsložitějších slov.13 Jednotlivá kultura je specifický způsob života určité vymezené skupiny nebo společnosti lidí. Ten je dán vzorci chování členů společnosti, tj. zjevnými postupy chování a jednání, které může vnější pozorovatel sledovat. Chování jedince samo o sobě nelze nazvat kulturou, nevíme-li, zda odpovídá sociálnímu očekávání a vzorcům. Z toho vyplývá, že individuální chování nemůže být zdrojem kultury a ani sama kultura nemůže být příčinou individuálního chování – děti se učí od jednotlivců, rodičů, kamarádů či učitelů, nikoliv od společnosti jako celku. To, co ovlivňuje chování, je pojetí kultury, které si jedinec vytvoří na základě pozorování vzorců individuálního chování. Užíváme-li teda slovo kultura, jde o stručný název pro „pojetí kultury“. Studium kultury může začít až tehdy, když objevíme i jiné způsoby života a uznáme je za smysluplnou odpověď na problémy, se kterými se setkávají všichni lidé.14
11
SOUKUP, M. Základy kulturní antropologie. Praha : Akademie veřejné správy, 2009. s. 27-28. Tamtéž s. 23. 13 Tamtéž s. 23-26. 14 LAWLESS, R. Co je to kultura. Olomouc : Votobia, 1996. s. 39-41. 12
8
3. Kulturologie Začátky kulturologie můžeme hledat již ve starověku, v díle Aristotela, kde nalezneme kořeny antropologie. Aristoteles použil tento pojem pro označení komplexního studia člověka. O studiu člověka a lidského organizmu svědčí také práce antických lékařů a přírodovědců. Zkoumání lidského těla ve středověku ustupuje do pozadí a objevuje se opět v době renesance. Na přelomu 16. a 17. století se objevily základy anatomie či fyziologie, v 18. století byly vytvořeny předpoklady pro studium evoluce živočichů a ve druhé polovině 19. století Paul Broca a jeho žáci zavedli do antropologie měřicí přístroje, tabulky a grafy. V této době došlo k ustanovení antropologie jako obecné vědy o člověku, společnosti a kultuře. Předmětem výzkumu antropologie se stal člověk jako biologická bytost a jako tvůrce a produkt kultury. Ve Velké Británii se pak postupně vytvořila sociální antropologie, ve Spojených státech antropologie fyzická a kulturní.15 Vzhledem k širokému výzkumnému poli spolupracuje sociální a kulturní antropologie s mnoha dalšími vědními disciplínami. Využívá poznatky z psychologie, historie, folkloristiky či sociologie, která se s antropologií vzájemně ovlivňovala, a to již v druhé polovině 19. století. Jejich vzájemnou inspiraci je možné sledovat i v uplynulých desetiletích. Sociologové a antropologové se snaží překonat jednostranně pozitivistický přístup ke studiu sociokulturních jevů a výrazem hledání nových východisek je také vznik nových mezioborových oblastí a výzkumných přístupů. Mezi nimi zaujímá zvláštní místo kulturologie. Tento pojem uvedl do společenských věd německý chemik a filozof Wilhelm Ostwald ve své práci Energetické základy věd o kultuře v roce 1909. Jeho klasifikace věd a pojetí kultury se však setkaly s řadou kritik ze stran sociologů.
3.1 Leslie Alvin White Nejvýznamnější koncepci kulturologie jako samostatné vědní disciplíny vypracoval v období 30. - 40. let americký kulturní antropolog Leslie Alvin White (1900-1975). Počátečním bodem jeho plánu bylo hledání odpovědi na otázku, jak a čím 15
HRDÝ, L., SOUKUP V., VODÁKOVÁ A. Sociální a kulturní antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1993. s. 13-14.
9
se člověk liší od ostatních živočichů. Podle něj je to především lidská schopnost symbolizace, která nám lidem umožňuje vytvářet a udílet věcem a jevům význam. Třída věcí a jevů závislých na lidské schopnosti symbolizace neměla ve společenských vědách označení, a tak pro ni navrhnul pojem symboláty. Odvodil z nich podstatu kultury i existenci nového vědního oboru - kulturologie. Jestliže symboláty zkoumáme v jejich vzájemném vztahu, jedná se o kulturu a oborem, který je studuje, je kulturologie. V současnosti jednotlivé speciální vědy o člověku, společnosti a kultuře studují kulturu z různých úhlů a různé rovině abstrakce, zatímco kulturologie vychází z toho, že kulturu lze zkoumat na třech základních úrovních. Na úrovni druhu, tj. kultury obecně, na úrovni jednotlivých kultur, subkultur a kontrakultur, a na úrovni jedince, kde je předmětem osobnostní kultura a provádí se analýza vztahu kultury, osobnosti, myšlení a jazyka.16
3.2 Kulturologie v současnosti Na zmíněných úrovních studují kulturu i kulturologové Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří využívají poznatky řady vědních oborů, a studenti univerzity, kteří mají možnost studovat kulturologii jako samostatný studijní obor.17 V Čechách jako samostatný vědní obor prosazoval kulturologii Vladimír Juřík a v současnosti Václav Soukup,18 který má na svém kontě díla jako Přehled antropologických teorií kultury, Dějiny antropologie, Antropologie – teorie člověka a kultury nebo Sociální a kulturní antropologie, na které pracoval spolu s Alenou Vodákovou a Ladislavem Hrdým. Dále je možné se inspirovat dílem Martina Soukupa Základy kulturní antropologie či Roberta Lawlesse Co je to kultura. O kulturu a kulturologii se zajímají i zahraniční autoři: Petr Saporonov - Kul’turologija, Vladislav Bačinin - Kul’turologija: enciklopedičeskij slovar‘ nebo Anatolij Karmin - Kul’turologija,
16
HRDÝ, L., SOUKUP V., VODÁKOVÁ A. Sociální a kulturní antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1993. s. 19-24. 17 FF UK. Kulturologie [online]. c2011 [cit. 2014-09-25]. Dostupné na:
. 18 SOUKUP, M. Základy kulturní antropologie. Praha : Akademie veřejné správy, 2009. s. 22.
10
4. Ruská emigrace Češi přicházeli do Ruska jako emigranti nebo na čas za výdělkem už desítky let před válkou. Rusové navštěvovali Čechy, Moravu i Slezsko ještě déle, ale mnozí z nich ani nezaznamenali, že jsou v českých zemích. Objevil se tu Petr Veliký, na Moravě došlo k bitvě u Slavkova, v Opavě skončila slibná vojenská kariéra ruského myslitele Čaadajeva a v Praze se roku 1848 konal Slovanský sjezd. Potom se začalo jezdit do Karlových Varů a Mariánských Lázní. S českým živlem tam však Rusové do styku nepřišli, jelikož se zde v 19. století česky prakticky nemluvilo, natož s cizinci. Až na přelomu století začalo více Rusů přijíždět do Čech za poznáním slovanské země. Zpravidla se ale jednalo jen o několikaměsíční studijní pobyty. Dlouhodobé studium nebo usazení se bylo výjimkou, šlo nejvýše o desítky osob.19
4.1 Čtyři vlny ruské emigrace Počet ruských přistěhovalců se výrazně změnil po roce 1917. Vymezit můžeme tzv. čtyři vlny emigrace, které se od sebe liší jak důvody, tak délkou a silou. První vlna emigrace (také nazývaná jako Bílá emigrace) se datuje od roku 1917 do 20. let 20. století. Emigranty byli občané a vojáci, kteří utíkali pryč od revoluce, občanské války a hladu. Hlavními centry této emigrace se stal Berlín, Paříž, Bělehrad a Praha a celkový počet emigrantů se pohyboval v rozmezí 1,5 až 3 miliony lidí. Mezi nimi byli nejen prostí občané, ale také političtí, vojenští a církevní činitelé a představitelé ruské vědy, kultury a umění, například Ivan Bunin, Marina Cvětajeva, Alexandr Benua, Sergej Rachmaninov či Fjodor Šaljapin.20 Na počátku první vlny vznikl v Praze Spolek ruských důstojníků, začaly vycházet ruské noviny Russkoje dělo a rusko-české noviny, které měly dvojjazyčný název Slavjanskaja zarja – Slovanská zora. V roce 1920 začala v Praze vycházet Volja Rossii, která nahradila předešlé listy. Tisk hrál v emigraci důležitou úlohu, protože je spojujícím článkem mezi jednotlivými koloniemi a skupinkami roztroušenými po světě,
19
SAVICKÝ, I. Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách, 1914-1938. Vyd. 1. Praha : Academia, 1999. s. 135-136. 20 РИА Новости. История эмиграции из России и СССР [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: .
11
pomáhá překonat pocit osamění a díky pocitu náležitosti k velkému a ne bezvýznamnému celku posiluje sebedůvěru. Také vznikl tzv. ruský pracovní svépomocný spolek, který během několika týdnů zřídil vlastní klub, právní poradnu a jídelnu. Restaurace, jídelny a kavárny vedené vlastními lidmi hrají v emigraci velkou úlohu. Po tisku je to druhá nejdůležitější instituce. Například hotel a restaurace Beránek, kudy prošly stovky Rusů nejrůznějšího politického zaměření a emigrantů, kteří se v Praze pak usídlili nebo jen projížděli. Další důležitou organizací byla Česko-ruská jednota, která vznikla v Praze s cílem pěstovat česko-ruskou vzájemnost. Pyšnila se obrovským samovarem, kolem kterého se pravidelně konaly česko-ruské besedy. Jednota byla nepolitickou a neziskovou organizací, která přispěla k rozšíření výuky ruštiny ve školách v prvních poválečných letech, pořádala pro Čechy přednášky o Rusku a napomáhala přistěhovalcům se orientovat v situaci v Československu v prvních letech po vzniku republiky. Pomáhala jim odpočinout si a bavit se, aniž by se cítili jako nevítaní hosté a aniž by se jich někdo ptal na jejich politické přesvědčení. Členové a sponzoři Jednoty vytvářeli vhodné klima pro přijímání země jako nové vlasti, pro asimilaci bez ztráty identity a přechod do pozice imigranta. Při Jednotě také fungovala Společnost ruských operních a dramatických umělců, která pořádala umělecko-zábavný večer, Ruský klub, který organizoval oslavu „starého“ Nového roku, a Svaz ruských studentů.21 Pro všechny národy uprchlé po bolševickém puči vláda Československa vytvořila tzv. Ruské pomocné akce. Jednalo se tak o podporu prvorepublikové ruské emigrace. Původně byly pomocné akce myšleny jako pomoc hladovějícímu Rusku, poté se proměnily v pomoc studentům, vědcům, profesorům a technikům, kterým umožnily uplatnění v jejich oborech. Počet běženců však rostl, a tak se pomoc rozšířila na shánění zaměstnání, vznik institucí, spolků, škol a společenských akcí. Praha se tak začala nazývat ruský Oxford.22 Pro ruské profesory v Praze byl postaven tak zvaný profesorský dům. Jednalo se o první emigrační družstevní dům pro ruské přistěhovalce. „Dům se stal centrem ruské vzdělanosti, ve sborovně probíhala nedělní škola náboženství, ruského jazyka, dějin a kultury, organizovaly se společenské akce a sídlilo zde mnoho ruských
21
SAVICKÝ, I. Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách, 1914-1938. Vyd. 1. Praha : Academia, 1999. s. 136-155. 22 SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Praha : Pavel Mervart, 2010. s. 44-45.
12
spolků – Spolek ruských lékařů, Spolek ruských inženýrů a Ruská akademická skupina Poustevna básníků.“23 V říjnu 1922 prohlásil předseda 2. sjezdu představitelů ruských akademických organizací, že sjezd s konečnou platností uznal Prahu za organizační centrum jejich intelektuálního života v zahraničí a že se Praha stává Mekkou ruské inteligence. V letech 1921-1923 vzniklo v Praze šest ruských škol a Československo poskytovalo útočiště 147 ruským vysokoškolským učitelům. Praha byla sídlem významných celoemigrantských organizací a několika vědeckých ústavů. V malé zemi studovalo možná více ruských studentů-emigrantů než v celé ostatní Evropě dohromady, a to ještě převážně na náklady československé vlády. Praha jako ruský Oxford patřila mezi čtyři nevýznamnější střediska emigrace, zaujímala dokonce podle některých první místo. Byla střediskem vědy, cílevědomého a rozumného úsilí přispět k budoucímu rozkvětu vlasti. Ruský Oxford definitivně skončil rokem 1928. Byl to sice konec výjimečného postavení Prahy a celkově Československa v porevoluční ruské emigraci, nebyl to však konec ruské emigrace v Čechách.24 Ve 40. letech 20. století začíná druhá vlna emigrace, která byla ovlivněna událostmi druhé světové války. Tvořili ji hlavně lidé, kteří se dostali za hranice země v době války, a to váleční zajatci, uprchlíci a tzv. „ostarbajtěry“, občané východní Evropy, kteří byli německou vládou deportováni s cílem využít je jako pracovní sílu. Podle oficiálních údajů se počet emigrantů, kteří se nevrátili zpátky do své vlasti, pohybuje okolo sto třiceti tisíc lidí. Podle některých odborníků se jednalo o 500 až 700 tisíc lidí. Neobvyklé pro emigraci bylo zaprvé to, že velká část emigrantů (i z první vlny) odjela z Evropy až za oceán – do Spojených států amerických, Kanady, Austrálie a Jižní Ameriky, a zadruhé to, že se část po druhé světové válce ocitla na územích, která byla pod sovětským vlivem. Třetí vlna emigrace začala na konci 40. let a trvala přibližně do druhé poloviny 80. let.
„Основным
мотивом
отъезда
за
рубеж
в
то
время
была
неудовлетворенность части интеллигенции идеологическими и политическими
23
SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Praha : Pavel Mervart, 2010. s. 45. 24 PUTNA, M. C., ZADRAŽILOVÁ, M. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. [II. díl]. 1. vyd. Brno : Petrov, 1994. s. 186-224.
13
реалиями советской действительности.“25 Část skupiny emigrantů tvořili vyhoštěnci a zběhové. Z hlediska ztrát v oblasti ruské vědy a kultury je třetí vlna srovnatelná s vlnou první. Mnozí odjeli ze Sovětského svazu kvůli politickému nesouhlasu, jiní byli za svůj pobyt za hranicemi vyhoštěni nebo zbaveni občanství. Nejpočetnější však v té době byla tzv. etnická emigrace. Podle odborníků odjelo ze Sovětského svazu v letech 1948-1986 přibližně 290 tisíc Židů, 106 tisíc sovětských Němců a 52 tisíc Arménů. Hlavním centrem těchto emigrantů se stal Izrael a Spojené státy americké. Čtvrtá vlna emigrace začala na konci 80. let a trvá doteď. Hlavním důvodem je ekonomika, která pobízí lidi odjíždět do jiných zemí kvůli většímu výdělku, prestižnější práci či kvalitnějšímu způsobu života.26 Graf 1: TOP 5 nejčastějších státních občanství cizinců v ČR k 31. 12. 2013
Nejčastější státní občanství cizinců v ČR, TOP 5 Ostatní; 30%
ukrajinské; 24%
ukrajinské slovenské
polské; 4% ruské; 8%
slovenské; 21%
vietnamské ruské
vietnamské; 13%
polské Ostatní
Zdroj: Český statistický úřad. 27
Popis grafu 1: Uvedený graf znázorňuje prvních pět nejčastějších občanství cizinců v České republice k 31. 12. 2013. Podle daných procent vidíme, že v první pětici je
25
РИА Новости. История эмиграции из России и СССР [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: . 26 Tamtéž. 27 Český statistický úřad. Cizinci v České republice 2014 [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: .
14
občanství ukrajinské (24 %), slovenské (21 %), vietnamské (13 %), polské (4 %) a také ruské, které je čtvrtým nejčastějším a tvoří 8 % z celkového počtu. Graf 2: Počet cizinců ruské národnosti na území ČR v letech 1994-2013
40 000 35 000 30 000
Počet
25 000 20 000 15 000 10 000 5 000
3 611 4 387 6 697 8 938 10 029 16 906 12 964 12 423 12 813 12 605 14 743 16 273 18 564 23 278 27 086 30 297 31 807 32 379 32 961 33 415
Počet cizinců ruské národnosti na území České republiky v letech 1994 - 2013 (31.12.)
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
0
Rok Zdroj: Český statistický úřad.
počet cizinců
28
Popis grafu 2: V grafu uvádíme změny počtu cizinců ruské národnosti na území České republiky během let 1994-2013. Hodnoty byly měřeny vždy k poslednímu dni daného roku. Z grafu lze vyčíst, že od roku 1994 do roku 1999 počet vzrůstal, po roce 1999 došlo k poklesu přibližně o 4 tisíce Rusů. Od roku 2003 hodnoty stále vzrůstaly a během deseti let se počet zvýšil až o 20 tisíc lidí ruské národnosti.
28
Český statistický úřad. Cizinci v ČR podle státního občanství 1994-2014 (31.12.) [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: ; Český statistický úřad. Cizinci v ČR - základní údaje v jednotlivých čtvrtletích, resp. pololetích; 2004/06 - 2013/12 [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: .
15
5. Historie a vývoj baletu Balet, jehož název pochází z italského slova baletto - taneček, má původ v období renesance ve Francii a Itálii. Dějiny baletu kladou počátek svého žánru do roku 1581. V roce 1571 založili básníci a hudebníci ve Francii Akademii poezie a hudby, kde se básník Antoine de Baïf a skladatel Thubault de Courville snažili objevit vztah mezi veršem, hudbou a tanečními kroky. Tyto tři prvky dokázal spojit italský houslista Belgiojoso, který se stal organizátorem slavností na francouzském dvoře a uvedl zde své balety, na které navazovaly další balety, jež zdokonalovaly žánr, ze kterého později zmizela vstupní promluva a byla nahrazena instrumentální předehrou. Zmizelo také mluvené slovo uvnitř baletu a zůstávaly pouze sborový zpět a instrumentální doprovod.29
5.1 Ruský balet Na ruském dvoře Alexeje Michajloviče byl uveden dvorský balet Orfeus a Eurydika, ve kterém bylo cílem ukazovat carovu statečnost a jeho ctnosti. V roce 1638 carevna Sofie sestavila skupinu dvorních dam nazývanou Rusalky čili ruské nymfy. Za Petra I. se tančily společenské tance od tzv. basse dance, pomalého tance, po rychlé improvizační tance. „Tyto oficiální povinné novoty připravily půdu pro vznik ruského baletu, jenž spadá až do 18. století.“30 Divadelní představení organizovaná za Alexeje Michajloviče byla určena pouze jako dvorní. První veřejná představení se začala uskutečňovat na začátku 18. století v Moskvě v budově, která byla postavena na příkaz Petra I. v letech 1702-1703 na Rudém náměstí. Za Alžběty Petrovny v Petrohradu vzniká v roce 1780 Petrovské divadlo, v jehož repertoáru byla představení operní i baletní. V druhé polovině 18. století se v Rusku objevily první hudební publikace, sborníky národních písní, začaly se pořádat koncerty a rozvinul se žánr opera.31 V Rusku začíná historie baletu za vlády Anny Ivanovny ve 30. letech 18. století. Otevírají se zde možnosti působení italským a francouzským umělcům, například Jeanu 29
BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 7. BRODSKÁ, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha : Akademie múzických umění, 2000. s. 29. 31 HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX - nač. XX vv.). Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. s. 47. 30
16
Baptiste Landé, který přijel do Petrohradu, aby vyučoval šlechtu dvorským tancům a stal se pedagogem baletní školy, kterou Anna Ivanovna v roce 1738 založila v Petrohradě. U dvora začaly vystupovat zahraniční operní soubory, které měly i svůj vlastní baletní soubor. V roce 1738 otevřel Landé se svolením carevny První ruskou baletní školu Jejího veličenstva, nynější Choreografické učiliště v Petrohradě.32 Rusko rychle dohánělo západní umění, jeho dlouhou cestu prodělávalo ve zkrácené etapě, a tak se v polovině 18. století balet upevňoval jako samostatný žánr a v 60. letech byl stejně významný jako všude v Evropě, dostal se na světovou úroveň.33 Ke konci 18. století se stává baletní velmocí Londýn, kde tvořil balety Charles Didelot.34 Francouz Charles Louise Didelot (1767-1837) se stal na přání Pavla I. baletním mistrem v Petrohradu. Když mu však vypršela smlouva a divadlo mu ji neobnovilo, odjel roku 1811 do Anglie, odkud se vrátil do Ruska roku 1816. Sžil se s ruským prostředním, začal navštěvovat literární kroužky a díky styku s ruskou inteligencí se stal tvůrcem ruského baletu. Do historie baletu se zapsal jako tvůrce dramatických pláten, což jsou díla začátku 19. století inscenována v Miláně, například Maďarská chýše nebo Kavkazský zajatec čili Stín nevěsty, kterého Didelot vytvořil na námět Puškina. Ten byl jeho velkým obdivovatelem. Jméno Didelota se objevilo v Oněginovi a v dopisech Puškina. Než ukončil Didelot svoji činnost, jeho posledním plánem bylo zrealizovat balet Sumbeka, neboli Pokoření kazaňského carství. Tímto baletem o dobytí Kazaně Ivanem Hrozným chtěl otevřít Alexandrijské divadlo. Celkově v Rusku napsal 59 baletů. K poslednímu říjnu 1829 se na představení rozloučil se souborem i obecenstvem, roku 1836 opustil Petrohrad, odjel na jih a 7. listopadu 1837 zemřel v Kyjevě.35 Jelikož baletní umění vždy reagovalo na změny uměleckých směrů, zrodil se ve 30. letech 19. století romantismus také v baletu. Baletnímu umění vládla Paříž a cokoli se tam odehrálo, přeneslo se i na scénu do jiných měst, včetně Petrohradu, kde v první polovině 19. století ve společenském a kulturním životě hrálo velkou roli divadlo. V roce 1823 se v Petrohradu otevřelo Alexandrijské divadlo a o rok později po rozdělení
32
BRODSKÁ, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha : Akademie múzických umění, 2000. s. 35; BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 8. 33 BRODSKÁ, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha : Akademie múzických umění, 2000. s. 36, 56. 34 BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 9-10. 35 BRODSKÁ, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha : Akademie múzických umění, 2000. s. 61-65.
17
Petrovského divadla vznikla v Moskvě dvě samostatná divadla: Malé divadlo, které bylo zaměřeno na dramatickou tvorbu, a Velké divadlo se zaměřením na operu a balet.36 V druhé polovině 19. století začal být příběh baletního představení podřadný a důležité byly dekorace a výkony balerín, které byly ozdobeny šperky a peřím. V této době v Rusku působil Francouz Marius Petipa, který se svým otcem přijal v roce 1848 angažmá v Petrohradu. V roce 1862 se dostal k choreografii vlastního baletu. V 70. letech se stal neomezeným vládcem carských divadel a přivedl balet v Rusku k nejvyššímu stupni vývoje 19. století. V 90. letech dostal Petipa možnost stavět balety na hudbu Čajkovského: Šípkovou Růženku a Labutí jezero. Na scéně se objevovaly italské tanečnice, vyrostly zde však i osobité ruské tanečnice: Matylda Kšesinskaja, Olga Preobraženskaja, Anna Pavlova nebo Tamara Karsavina.37 Rozvoj tradic hudebního divadla je spjat s petěrburským Mariinským divadlem, Velkým divadlem v Moskvě, s pěvci vokální školy (např. Fjodorem Šaljapinem) a s reformátory baletního divadla – s baletním mistrem Michailem Fokinem a balerínou Annou Pavlovou. Na přelomu 20. století se objevuje tzv. mladá generace, tj. skladatelé, jejichž tvorba se vyznačovala odstupem od sociální problematiky a zesílením zájmu o filozoficko-etické problémy. Nejvíce se to projevil v tvorbě klavíristy, dirigenta a skladatele Sergeje Rachmaninova, v hudebních poémách Alexandra Skrjabina a v dílech Igora Stravinského: balety Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara.38
5.2 Sergej Ďagilev a tzv. ruské sezony V 20. století se objevují koncertní, moderní či novodobé tanečnice a tanečníci a dále inscenace souboru Les Ballets Russes de Serge Diaghilev v letech 1909-1929. První čtyři tzv. ruské sezony byly dílem choreografa Michaila Fokina. Dalším významným choreografem v Ballets Russes se stal Leonid Mjasin a po něm pak Bronislava Nižinská.
36
BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 11; HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX – nač XX vv.) Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. s. 62. 37 BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 11-12. 38 HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX - nač. XX vv.). Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. s. 85-86.
18
Sergej Pavlovič Ďagilev (1872-1929) byl osobností, která změnila v povědomí veřejnosti názor na baletní umění. Dovedl se obklopit významnými pracovníky, jako byli například Stravinskij, Prokofjev, Picasso, Strauss a mnoho dalších. Měl konkurenci v souboru Anny Pavlové, která u něj tančila pouze první sezonu a pak si založila vlastní skupinu. Po Ďagilevově smrti se jeho skupina rozpadla a dlouho se nenašel nikdo, kdo by s ní pokračoval. Na začátku 30. let vznikla skupina Ballets Russes de Monte Carlo, kde v letech 1932-1936 tančil Ivo Váňa Psota. V roce 1936 se soubor rozdělil na dvě skupiny, které si konkurovaly. V obou střídavě působili choreografové Fokin a Mjasin. Před druhou světovou válkou pak obě skupiny odjely do Ameriky, kde zájem o balet velice rychle vzrůstal a kde měla na začátku 20. století velký úspěch i Anna Pavlova.39 S Ďagilevem spolupracoval malíř Alexandr Nikolajevič Benois, který se stal předním scénografem Ruského baletu, pro který napsal i řadu libret, jako například i nejslavnější libreto ke Stravinského Petruškovi. Díky Ruskému baletu se stává proslulým i Igor Fjodorovič Stravinskij, od kterého si Ďagilev objednal hudbu k baletu Pták ohnivák. Toto Stravinského první období tvorby se označuje jako ruská perioda a z okouzlení lidovými legendami a zvyky vznikají balety Pták ohnivák, Svěcení jara a Petruška. V roce 1928 Stravinský komponuje osmý a poslední balet pro Ďagileva a jeho soubor. Poté se s ďagilevci rozloučil. K práci pro Ruský balet a k účasti na Ruských sezónách přizval Ďagilev i Sergeje Sergejeviče Prokofjeva, který měl složit hudbu k baletu na téma ze slovanské mytologie, Ďagilev byl však nespokojen. Sbližují se spolu až teprve tehdy, když Prokofjev přesídlil do Paříže a když Ďagilev uvedl na scénu balet Pohádka o čtverákovi, který sedm čtveráků přečtveračil. Prokofjev se zařadil mezi módní světové autory a píše pro Ďagileva balety Ocelový skok (1927) a Ztracený syn (1929).40
5.3 Ruský balet ve 20. století Na začátku 20. století získal ve světovém baletním divadle vedoucí pozici právě ruský balet, jehož repertoár zahrnoval nejlepší představení 19. století a v době říjnové revoluce (1917) se stal jedním z ohnisek národního umění a představoval velkou 39
BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 12-13. PUTNA, M. C., ZADRAŽILOVÁ, M. Rusko mimo Rusko:dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. [II. díl]. 1. vyd. Brno : Petrov, 1994. s. 51-70. 40
19
kulturní cennost.41 Po říjnové revoluci byla v roce 1919 ruská divadla zestátněna a podřízena ideologickému vedení komunistické strany. V té době se objevuje úsilí o reformy baletu, a to ve dvou odlišných směrech. Jedna strana se snažila vytvořit nový samostatný styl moderního tance, druhá, která zastávala klasický balet, chtěla reformovat v té době již přežitou podobu baletních představení. Mezi zastánce zachování a rozvíjení tradic klasického baletu patřil choreograf, baletní mistr a reformátor Alexandr Gorskij, pedagožka Agrippina Vaganová a Michail Fokin.42 V 20. letech se tanečník a pedagog Fjodor Vasiljevič Lopuchov postavil do čela leningradského souboru a jako znalec klasického baletu vylepšil starý repertoár a vnesl do něj novou tématiku, obohatil jej krásami národních obřadů a akrobacií. Zájem o národní folklór a historii způsobil vznik nových baletních divadel (17 jen v RSFSR), učilišť a škol. Vznikaly také soubory, které se orientovaly na propagační a agitační vystoupení, často přímo na ulicích.43 V 30. a na začátku 40. let se začaly permanentně utvářet baletní soubory Hudebního divadla Stanislavského a Němiroviče Dančenka v Moskvě a Malého operního divadla v Leningradu (nynější Malé divadlo opery a baletu). Základem jejich repertoáru byly ze začátku komediální balety, časem byly obohaceny novou tématikou a klasickými balety. V 40. – 50. letech se otevřela divadla například v Novosibirsku, kde základem repertoáru i školní výuky byla ruská klasika. Po Velké vlastenecké válce 1941-1945 byly uvedeny patriotické balety Taťána a Břeh štěstí a v představeních baletních mistrů konce 50. let se základem děje stala hudba.44 Koncem 50. let začíná nový rozvoj baletu, vedle hlavních baletních divadel a středisek baletního školství v Moskvě a v Leningradu vznikaly stálé soubory i v jiných městech. V 60. letech se uváděla původní baletní díla a repertoár se žánrově rozšířil o dramatické balety s tématikou revoluce a hrdinství. Docházelo k pokusům tanečně
41
Balcanto.ru - Классическая музыка, опера и балет. Русский балет [online] c2002-2014 Dostupné na: . 42 Taneční magazín. Historie baletu [online]. c2012 [cit. 2014-11-02]. .; SSSR. Divadlo [online]. c2014 Dostupné na: . 43 Balcanto.ru - Классическая музыка, опера и балет. Русский балет [online] c2002-2014 Dostupné na: .; SSSR. Divadlo [online]. c2004 Dostupné na: . 44 Balcanto.ru - Классическая музыка, опера и балет. Русский балет [online] c2002-2014 Dostupné na: .
20
[cit. 2014-11-02]. Dostupné na: [cit. 2014-11-02]. [cit. 2014-11-02]. [cit. 2014-11-02]. [cit. 2014-11-02].
ztvárnit román, divadelní hru nebo operu.45 Uvolňovala se izolace od západu a baletní soubory z Moskvy, Leningradu a Kyjeva hostovaly v Americe a Evropě. Koncem 80. let emigranti přestali být „zrádci“ a řada ruských umělců přijala angažmá po celém světě.46 V 90. letech začínají vznikat např. v Moskvě, Petrohradu nebo Permu nové soubory, které rozvíjejí tradice klasického baletu, chtějí navázat na vývoj evropského moderního tance a hledají nové možnosti tanečního projevu.47
45
SSSR. Divadlo [online]. c2004 [cit. 2014-11-02]. Dostupné na: . BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. s. 15. 47 SSSR. Divadlo [online]. c2004 [cit. 2014-11-02]. Dostupné na: . 46
21
6. Historie a vývoj opery Jeden z nejzávažnějších projevů historie evropské kultury, útvar na rozhraní hudby, divadla, literatury a výtvarného umění a umělecký obor, který odráží kulturní, společenský i hospodářský vývoj – to vše vystihuje významné hudební odvětví zvané opera.48 Příběh je zde předváděn divadelně, využívá se jevištní techniky a projevu přesně podle určených kompozic. Vše, nebo alespoň podstatná většina, je zpracováno hudebně, hercův výkon je zpěvný a hudební podklad obstarává orchestr.49 Počátky opery se vztahují k 17. století a k Itálii, kde byl její vznik ovlivněn novou epochou hudby, barokem.50 Roku 1637 v Benátkách zahájilo provoz první veřejné operní divadlo, zájem o nový žánr se vzbudil i v Římě, kde byly ve 20. letech uvedeny první římské opery, a ve Francii vznikl typ opery nazývaný tragédie lyrique, pro který byly charakteristickým znakem sborové zpěvy, rozsáhlé taneční a pěvecké vložky a povinná orchestrální předehra spolu s prologem, ve kterém se vzdával hold panovníkovi.51
6.1 Počátek a vývoj opery v Rusku Do Ruska se opera dostává poprvé roku 1670, a to právě prostřednictvím italské opery, načež bylo zřízeno Preobraženské dvorní carské divadlo. V polovině 18. století se pak objevují dvorské opery a dvorské divadlo získává přízeň jak carevny Alžběty, tak následně i Kateřiny, která byla spoluautorkou některých operních textů. 52 V 19. století opera proniká i do zemí bez operních tradic a základem úspěchu se stal folklór. Hlavně slovanská oblast vytvořila mnoho děl, která se prosadila mimo země svého vzniku a obohatila tak mezinárodní repertoár. Na prvním místě bylo Rusko se skladatelem Michailem Glinkou, autorem opery Ruslan a Ludmila nebo Život za cara (dříve Ivan Susanin) a hlavně zakladatelem národní ruské opery, národní instrumentální
48
TROJAN, J. Dějiny opery. Tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha : Paseka, 2001. s. 5. HOSTOMSKÁ, A. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha : Svoboda, 1999. s. 9. 50 TROJAN, J. Dějiny opery. Tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha : Paseka, 2001. s. 5. 51 JANSEN, J. Opera. Brno : Computer Press, 2004. s. 22-32. 52 HOSTOMSKÁ, A. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha : Svoboda, 1999. s. 329. 49
22
hudby a ruské národní romance.53 Nejplodnějším obdobím byla druhá polovina 19. století. Významné místo zde zaujímá tzv. Mocná hrstka, společenství talentovaných skladatelů, kteří pokračovali v tradicích Glinky a většina jejich nejlepších děl byla vydána v 60. a 70. letech. Tito lidé bez hudebního vzdělání se během krátké doby stali autory velkých symfonických a operních děl. Vedoucím byl Michail Balakirjev, se kterým se stýkali Alexandr Borodin, Modest Musorgskij i Nikolaj Rimskij-Korsakov. Všichni tři se věnovali hudbě neprofesionálně, odborné vzdělání vyměnili za kontakt s Balakirjevem a nakonec za samostudium. Důležitá pro 19. století byla tvorba Petra Iljiče Čajkovského, který napsal šest symfonií (např. Romeo a Julie), houslové a klavírní koncerty, považuje se za reformátora baletu, udělal z hudby hlavní komponent baletního umění (například Labutí jezero, Šípková Růženka, Louskáček) a vymyslel nový druh opery (Evžen Oněgin, Piková dáma).54 Po dožití Čajkovského a Rimského-Korsakova opera ustoupila do pozadí před jinými kompozičními žánry. V průběhu 20. století se stávala téměř muzeálním uměním a novým dílům se dařilo získat místo v repertoáru velice těžko. Nová díla nacházela své místo pouze na přechodnou dobu. Přibližně 200 děl tedy stačilo k naplněním programu operních scén všude na světě a poptávka po novinkách nebyla, chuť na nové objevy byla zahnána „znovuobjevením“ starších děl. Pochopitelně lze najít rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, divadelní program vypadal v Moskvě zcela jinak než například v Americe, ale všude platila zásada, že repertoár je sevřený a stojí na dílech 19. století.55 K velké změně došlo až v době Říjnové revoluce, kdy mnozí skladatelé viděli v opeře cestu k naplnění idejí socialismu.56 S první polovinou 20. století je spojen hlavně Igor Stravinskij a Sergej Prokofjev, který se na rozdíl od Stravinského věnoval více opeře než baletu a jehož díla byla několikrát uvedena i v Praze nebo Brně. Za zmínku stojí jeho opera Vojna a mír, na které pracoval jedenáct let. Opera byla uvedena v Národním divadle Praha a zazněla při otevření divadla v Sydney. Do historie opery zasáhl i Dmitrij Šostakovič, který si
53
JANSEN, J. Opera. Brno : Computer Press, 2004. s. 108.; HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX - nač. XX vv.). Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. s. 63. 54 HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX - nač. XX vv.). Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. s. 74-75. 55 JANSEN, J. Opera. Brno : Computer Press, 2004. s. 144-145. 56 HOSTOMSKÁ, A. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha : Svoboda, 1999. s. 330.
23
pro svoji první operu vybral ostře satirické dílo Nikolaje Gogola Nos. Druhou operou byla Lady Macbeth.57 „В 1920-е и в начале 1930-х годов оперная культура в России находилась в блестящем состоянии: в Москве и Ленинграде появлялись замечательные постановки классического репертуара, широко ставились новейшие западные произведения; экспериментами в области музыкального театра занимались крупнейшие режиссеры.“58 Doba experimentů v opeře skončila ve 30. letech (právě v době působení Prokofjeva a Šostakoviče), kdy se objevuje nový typ opery, tzv. písňová opera. Prvním dílem tohoto typu byl Tichý Don. Začátkem 60. let vznikají smíšené žánry opera-balet a opera-oratorium, rozvíjí se komorní opera, ve které místo orchestru doprovází pěvce komorní sbor, a mono opera. V letech 1960-1990 se opeře věnovali Rodion Ščedrin (Mrtvé duše), Andrej Petrov (Petr. I.), Sergej Slonimskij (Mistr a Markétka, Hamlet), Jurij Bucko (komorní opera Bláznovy zápisky) a Gennadij Banščikov (Hoře z rozumu). „Однако былое положение этого жанра как ведущего в русской музыкальной культуре не было восстановлено, и современные произведения
появляются
в
афишах
крупных
оперных
театров
лишь
спорадически.“59
57
TROJAN, J. Dějiny opery. Tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha : Paseka, 2001. s. 290-298. Энциклопедия Кругосвет. Опера в советский период [online]. c1997-2015 [cit. 2015-03-13]. Dostupné na: . 59 Tamtéž. 58
24
7. Národní divadlo Brno Historie brněnského Národního divadla začíná v 80. letech 19. století založením Družstva českého Národního divadla v Brně, který měl za úkol pořádat divadelní hry a opatřit fond na zřízení Národního divadla v Brně. Roku 1881 získalo Družstvo povolení k provozování her v Besedním domě a o tři roky později zahájilo provoz ve vlastní budově na Veveří.60 Družstvo budovu divadla pronajímalo hereckým společnostem a staralo se o její udržování. Jeho finanční situace však byla špatná, hlavně tehdy, kdy se Družstvo rozhodlo vést divadlo ve vlastní režii a snažilo se vybudovat původní, samostatnou a reprezentativní budovu. Prostředky na stavbu nové divadelní
budovy
byly
nakonec
získány
pomocí
sbírek,
věcných
loterií
a prostřednictvím bazarů. Roku 1904 byl Národní bankou vydán kolek ve prospěch stavby divadla a o rok později byl vytvořen Stavební fond Družstva. První světová válka však stavbu i její přípravy zastavila a vše pokračovalo až po vzniku samostatného Československa, kdy Brno přidělilo divadlu budovu německého divadla Na hradbách (nynější Mahenovo divadlo). Divadlo tak zajišťovalo nepřetržitý provoz na Veveří, pět dnů Na hradbách a dva dny v Redutě. V roce 1931 byl název divadla změněn na Zemské divadlo v Brně a roku 1939 bylo české divadlo v okupovaném Československu vykázáno z budovy Na hradbách a základnou se stalo divadlo na Veveří. O dva roky později bylo Zemské divadlo uzavřeno a rok na to bylo rozpuštěno Družstvo.61 Po druhé světové válce se divadlo vrátilo k původnímu názvu Národní a kromě svého trvalého působiště na ulici Veveří získalo budovu divadla Na hradbách a Redutu. Roku 1948 bylo rozhodnuto o zestátnění brněnského divadla a začal se používat název Státní divadlo v Brně. Při náletech na podzim 1944 a na jaře 1945 došlo k zásahu budovy na Veveří a poválečné opravy všech budov si vyžádaly velké investice. Opravy budovy na Veveří však nepomohly a nakonec byla roku 1973 celá odstraněna. Roku 1960 začala stavba nového českého divadla, a to v prostoru parku na Kolišti. Divadlo
60
Národní divadlo Brno. Z historie Národního divadla Brno [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: . 61 Národní divadlo Brno. Počátky českého divadla v Brně – NDB do r. 1945 [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: .
25
dostalo název Janáčkovo a stalo se po svém otevření roku 1965 působištěm opery a baletu.62 V současnosti tvoří umělecký operní soubor 22 umělců, sólistů, a 58 členů sboru. Uměleckým šéfem je MgA. Jiří Heřman. Šéfem baletního souboru je Mário Radačovský. Soubor tvoří 8 sólistů, 8 demisólistů s povinností sól a 29 členů baletního sboru.63
7.1 Jurij Gorbunov barytonista Národního divadla Brno Jurij Gorbunov (Юрий Горбунов) se narodil 26. prosince 1939 na vesnici v Čitínské oblasti. Jeho rodiče pracovali poblíž řeky Kary ve zlatých dolech a jako rodina se často kvůli práci stěhovali. Kromě Jurije měli dalších 8 dětí a Jurij tak poznal, co je to hlad a bída. V deseti letech mu navíc zemřela matka, po které zdědil svůj hudební a pěvecký talent.64 Po vystudování střední školy splnil tříletou vojenskou službu. „V tu dobu jsem zpíval a vystupoval na koncertech jako sólista souboru. Vokální činnost jsem přenesl i do vojenského souboru při službě v armádě.“65 Následně se dostal na novosibirskou Akademii umění, kde ještě jako student získal roli knížete Balkonského ve Vojně a míru a dostal se tak na jednu z nejprestižnějších operních scén Sovětského svazu. Novosibirská opera však byla prostorově obrovská a vyžadovala od zpěváků náročné výkony. Profesor teda svým žákům doporučil zvolit si menší divadlo, a tak Jurij odešel do divadla v Čeljabinsku, kde působil 17 let a vytvořil si zde základní repertoár basových a barytonových rolí. Objevil se v roli Borise Godunova, Ivana Susanina a knížete Gremina v Evženu Oněginovi, dále například v Lazebníku sevillském, Nabuccu a Donu Carlosovi. „V polovině sedmdesátých let mu byla překvapivě nabídnuta role Rigoletta (…). Gorbunov nabídku přijal a tragická role šaška a nešťastného otce se stala jednou z jeho nejúspěšnějších a doslova osudových.“ V té době přešel do čistě barytonového oboru. Dostal se k roli Knížete Igora, Evžena 62
Národní divadlo Brno. NDB po druhé světové válce [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: . 63 Národní divadlo Brno. Umělecký soubor opery [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: .; Národní divadlo Brno. Umělecký soubor baletu [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 64 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Pětasedmdesátiny Jurije Gorbunova [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 65 ŽALUD, V. Políbí Thálie brněnského operního mistra? Haló noviny, 23. 3. 2006. s. 13.
26
Oněgina, ve Vojně a míru k Napoleonovi a v Ohnivém andělovi k roli Rurechta. Dalšími významnými rolemi byli:
Don Carlo (Síla osudu),
Amonasro (Aida),
Rigoletto (Rigoletto),
Jago (Othello),
Scarpia (Tosca),
Michel (Plášť),
Sharpless (Madam Butterfly),
Alfio (Sedlák kavalír),
Tonio (Komedianti),
Escamillio (Carmen). Z Čeljabinska se dostává do Permu, kde strávil 7 let, a poté do opery ve
Sverdlovsku. Zároveň hostoval v dalších operních divadlech Sovětského svazu a účastnil se zahraničních zájezdů. Ze Sverdlovska se dostává do Státní opery Praha, a to díky uměleckému šéfu a řediteli divadla, který zde hledat nové pěvecké posily a nabídnul mu roli Rigolleta. Jurij roli přijal a naučil se ji v italštině. Hned na to dostává i další role: hrabě Tomský (Piková dáma), Scarpio (Tosca), Amonasro (Aida) a Jago (Othello). Nejprve Jurij cestoval mezi Prahou a Sverdlovskem, pak se ale rozhodl usadit v tehdejším Československu. Kvůli problémům s bydlením se nakonec roku 1992 přestěhoval i se ženou a synem do Brna, kde získal angažmá v Janáčkově divadle, a usadil se zde natrvalo. Jeho první rolí byl otec Krušina v Prodané nevěstě a poté Budivoj v Daliborovi. Měl možnost hostovat v divadlech v Olomouci, Plzni a Bratislavě. Ve Slovenském národním divadle dostal roli cara Dodona v operní pohádce Zlatý kohoutek.66 V brněnském divadle ztvárnil následující role:
etiopský král Amonasro (Aida),
forman Alfio (Sedlák kavalír),
66
Osobní rozhovor.; Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Pětasedmdesátiny Jurije Gorbunova [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: .
27
baron Scarpia (Tosca),
Antonio Salieri (Mozart a Salieri),
vojevůdce křižácké výpravy Bohumír a rytíř Gernand (Armida),
Boris Godunov ve stejnojmenné opeře,
velitel královské hradní stráže Budivoj (Dalibor),
Don Carlos (Síla osudu),
Filip II. (Don Carlos),
Monterone a Rigoletto (Rigoletto),
Zachariáš a Velekněz (Nabucco),
Zuniga (Carmen),
Vodník (Rusalka),
Krušin (Prodaná nevěsta),
Don Fernando (Fidelio),
Germont (La traviata),
Samuel (Maškarní ples),
Schaunard (Bohéma),
Pekelný rádce Solfernus (Hrátky s čertem),
Tonio (Komedianti),
Placmajor (Z mrtvého domu),
Mefistofeles (Mefistofeles),
Mandarín (Turandot),
Lucifer (Čert a Káča),
Kněz Grigoris (Řecké pašije),
Ferrando a hrabě Luna (Trubadúr),
Hlas věštvy (Idomeneo),
Lindorf, Coppélius, Miracle a Dapertutto (Hoffmanovy povídky),
Kníže Nikolaj Balkonskij a polní maršál Michail Kutuzov (Vojna a mír).67 Za maršála Kutuzova mu byla udělena Cena Thálie 2005. „Málokdy může
interpret během jediného představení předvést rozdílné polohy svého umění. Gorbunov
67
Národní divadlo Brno. Jurij Gorbunov [online]. c2006-2015 [cit. .
28
2015-03-07].
Dostupné
na:
zde byl obsazen jak do významné role maršála Kutuzova, tak do epizodní, ale důležité role starého knížete Bolkonského. V první prezentuje vzornou znalost stylu i zvládnutí pěvecké techniky, ve druhé předvádí během jediného výstupu dokonalou ukázku charakterního herectví a vytváří přesvědčivou postavu podivínského aristokrata.“68 Cena Thálie však není jediným oceněním, které během své kariéry získal. V Roce 1975 získal titul Zasloužilý umělec Ruské federace a roku 1985 se stal národním umělcem Ruska, což je v této profesi podle jeho názoru nejvyšší možná meta.69 Kromě divadla se věnoval i koncertní činnosti, a to v Česku i v zahraničí, kde vystupoval ve sboru donských kozáků. Zpíval také při bohoslužbách v pravoslavném chrámu sv. Václava v Brně70 či na brněnském festivalu Ruské jaro na Moravě.71 Během své kariéry se díky rolím naučil italsky, francouzsky i česky. 72 Na svém kontě má mnoho kladných hodnocení a ohlasů: „Perfektní soulad hudebnosti a hereckého projevu je výrazným rysem všech výkonů Jurije Gorbunova a je jedno, jde-li o velkou hlavní roli či vedlejší postavu. Stejně tak je pro něj charakteristické, jak perfektně umí pracovat se svým mimořádným hlasovým fondem a podřídit jej potřebám role, příkladná je i srozumitelnost zpívaného slova či jeho gestický výraz.“73 „Jurij Gorbunov má překrásný a mohutný baryton a příroda jej obdařila hereckým talentem i velkým pěveckým mistrovstvím.“74 „Urostlý barytonista mužného zjevu vládnoucí jak jasným jadrným hlasem, jehož jinak výborně srozumitelná italština nesla stopy ruského přízvuku, tak i notnou dávkou opravdovosti a hloubkou svého prožitku (…).“75
68
Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Pětasedmdesátiny Jurije Gorbunova [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 69 ŽALUD, V. Políbí Thálie brněnského operního mistra? Haló noviny, 23. 3. 2006. s. 13. 70 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Pětasedmdesátiny Jurije Gorbunova [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 71 Halonoviny.cz. Ruské jaro na Moravě [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 72 Osobní rozhovor. 73 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Pětasedmdesátiny Jurije Gorbunova [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 74 Tamtéž, s. 3. 75 Tamtéž, s. 1.
29
V současnosti je již přes 12 let v důchodu. Stále však hostuje v Národním divadle Brno a zpívá ve sboru Donských kozáků v Rakousku.76 V sezóně 2014/2015 se objeví v brněnském divadle v rolích: Zachariáš a Velekněz (Nabucco), Amonasro (Aida) a Zuniga (Carmen).77
76
Osobní rozhovor. Operabase. Jurij Gorbunov: Plán představení . 77
30
[online].
[cit.
2015-03-07].
Dostupné
na:
8. Národní divadlo Praha Projekt Národního divadla se na první pohled zdá jako neuvěřitelný příběh. České společnosti se zdařilo téměř z ničeho za dvě generace postavit divadlo a vytvořit nejen bohatý repertoár, ale přímo nový žánr divadla – českou operu. Divadlo mělo sociálně historický význam a bylo zároveň místem velké umělecké tvořivosti. Už na začátku, kdy šlo teprve o projekt, inspirovalo Bedřicha Smetanu a bylo místem začátků Antonína Dvořáka. První popud k založení českého Národního divadla a k jeho pozdější bohaté kulturní historii vzešel od skupiny 140 vážených pražských občanů. V roce 1844 se sešla skupina lidí z řad buržoazie a vzdělaného měšťanstva a zástupci několika známých šlechtických rodin, které podporovaly už Stavovské divadlo. Aktivisté chtěli pozvednout Čechy na rovnocenný kulturní národ s vlastní kulturou a chtěli postavit Národní divadlo, které by přispívalo k rozvoji českého jazyka a k podpoře produkce domácích dramat a oper. V roce 1850 vláda povolila registraci Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze. V jeho činnosti a sbírání financí mu však v následujících letech bránily různé zákazy či šikana ze strany policie. Sbor tedy rozeslal v roce 1853 okolo 90 tisíc oběžníků a plakátů a získal menší finanční dary, díky kterým mohli koupit pozemek. Po koupi tohoto pozemku však kapitál Sboru stagnoval, a tak v roce 1860 zahájil novou veřejnou sbírku a o dva roky později už byly peníze na postavení Prozatímního divadla. To bylo postaveno za několik měsíců. Kromě toho došlo také k založení dalších kulturních institucí, například spolku Hlahol a Umělecká beseda. To vše s cílem vybudovat nezávislý kulturní život a zlomit tak hlavně v Praze dominantní postavení německé kultury. Ředitelem opery se stal Bedřich Smetana, který zanedlouho po svém povolání uvedl Prodanou nevěstu, se kterou dosáhl velkého úspěchu. Operní oddělení se díky svému francouzskému a italskému repertoáru a několika českým trhákům stávalo konkurentem Stavovského divadla. Ve svých téměř dvaceti letech působení se stalo výbornou zkušebnou pro vývoj české opery a jeho úspěchy se pozitivně projevily v plánech na zřízení opravdového Národního divadla. V roce 1865 začalo zasílání nových darů a příspěvků. O dva roky později se stavba divadla zdála na dohled a Sbor začal s přípravami ke stavbě.
31
K položení základního kamene došlo o víkendu 16. a 17. května 1868 a stalo se to největší událostí v českých dějinách 19. století. Organizační výbor slavnosti se rozhodl položit nejen jeden kámen, ale téměř dvacet. Vrcholu dosáhly slavnosti 16. května, kdy se konal slavností průvod doprovázený řadou hudebníků.78 Roku 1877 bylo v Praze založeno Spojené družstvo, které vedli tzv. staročeši. Družstvo uhradilo ztráty, poskytlo nový kapitál a převzalo Prozatímní divadlo. Téhož roku Sbor pro zřízení Národního divadla uspořádal na Žofíně loterii, Společnost Národního divadla založená roku 1881 oslovila všechny společenské vrstvy a na začátku roku 1881 byla stavba téměř hotová a Společnost začala s přípravou na divadelní provoz. František Ladislav Rieger, který v roce 1845 zřídil iniciativu za založení divadla, 36 let ji vedl a popoháněl kupředu, chtěl udělat ze slavnostního otevření divadla akt státního významu a pozval vysoké představitele monarchie. Pozval 300 vysoce postavených lidí, což se české veřejnosti nelíbilo. Ti, co přispěli k otevření divadla, chtěli u otevření být. Rieger tak přislíbil, že 28. září 1881 se bude konat druhé slavnostní otevření. Do té doby mělo být divadlo definitivně hotové, chybělo mu jen pár střešní obkladů. K tomu však bohužel nedošlo, jelikož klempíři, kteří prováděli na divadle svářečské práce, svojí neopatrností založili oheň, který se rozšířil na celou budovu, a divadlo během několika hodin vyhořelo. Už druhý den ráno však občané začali přispívat na rekonstrukci divadla. Významné dary poskytla i šlechta a různé instituce. Nakonec se dohromady dala částka, která stačila na stavbu a rekonstrukci. Po požáru divadla se v Praze rozvinula veřejná debata o architektonickém řešení vnitřních prostor. Kritizoval se velký počet lóží a málo cenově dostupných míst. Nově postavené divadlo mělo tedy více míst ke stání, což bylo dobré pro nižší třídu, i více míst k sezení, a mohlo dojít k druhému slavnostnímu otevření 18. listopadu roku 1883. Divadlo bylo otevřeno operou Libuše, kterou Bedřich Smetana složil speciálně pro otevření divadla. „Nad jevištěm Národního divadla stojí napsáno „Národ sobě“. Český národ si stvořil své divadlo.“79 V dubnu 1977 bylo Národní divadlo na více než šest let uzavřeno a začala jeho generální rekonstrukce. Velká přestavba, která byla spojena s dostavbou okolí divadla, byla dokončena 18. listopadu 1983, v den stého výročí otevření divadla. Historická 78
THER, P. Národní divadlo v kontextu evropských operních dějin. Od založení do první světové války. Praha : Dokořán, s. r. o., 2008. s. 151-158. 79 Tamtéž s. 162-171.
32
budova byla předána veřejnosti opět Smetanovou Libuší. V současnosti je Národní divadlo spolu s moderní provozní budovou hlavní scénou tří uměleckých souborů: činohry, opery a baletu.80 V současné době je od roku 2001 šéfem a sbormistrem operního sboru Národního divadla sbormistr, hudební pedagog a klavírista Pavel Vaněk a operní sbor čítá 60 členů.81 Baletní soubor má 82 členů a v čele stojí umělecký šéf Petr Zuska. Jsou zde v angažmá tanečníci s České republiky, Slovenska, Moldávie, USA, Ukrajiny, Ruska, Anglie, Francie, Japonska, Itálie, Maďarska a Nového Zélandu. Jedná se o největší taneční ansámbl v České republice.82
8.1 Nikolaj Višnjakov sólista Opery Národního divadla Praha Tenorista Nikolaj Višnjakov (Николай Вишняков) pochází ze Sibiře a studoval na Uralské státní konzervatoři Musorgského v Jekatěrinburgu. Již v té době byl Permským operním divadlem angažován do role Lenského v Evženu Oněginovi. Po dokončení studia v roce 1987 se stal sólistou opery ve Voroněži. Zde nastudoval mnoho tenorových partů nejen v klasických operách ruských skladatelů, ale také v operách italských. V roce 1992 se zúčastnil Mezinárodního operního festivalu Fjodora Šaljapina v Kazani a rok na to tam v Mezinárodní soutěži operních pěvců získal cenu. Roku 1996 poprvé spolupracoval se Státní operou Praha, a to v představení Boris Godunov. Jako sólista ve Státní opeře působil do roku 2011 a mezi jeho role patřili:
Don Carlos (Don Carlos),
Faust ve stejnojmenné opeře,
Lenský (Evžen Oněgin),
Radames (Aida), kterého si zahrál také v Německu a Tokiu,
Pinkerton (Madam Butterfly),
80
Národní divadlo. Historie [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: . 81 Národní divadlo. Sbor Národního divadla v Praze [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: . 82 Národní divadlo. Historie a současnost [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: .
33
Vévoda mantovský z opery Rigoletto, se kterým vystupoval v roce 2009 ve Španělsku,
Erik (Bludný Holanďan).
Během roku 2010 zpíval v Holandsku a Itálii na festivalu v Maceratě. Sólistou Opery Národního divadla se stal v lednu 2012. V tom samém roce hostoval i v Divadle J. K. Tyla v Plzni.83 Příležitostně také vystupuje v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci v inscenacích: Bludný Holanďan, Carmen, Démon, Faust a Markétka, Nabucco, Poprask v opeře, Madam Butterfly, Rigolleto a Sedlák kavalír, komedianti.84 V Brně si zahrál Ismaela v opeře Nabucco (2007), Kalafa v Turandotovi (2011) a Erika v Bludném Holanďanovi (2013).85 Do role Kalafa byl obsazen v roce 2014 v Moravském divadle Olomouc. Za tuto roli byl nominován na Ceny Thálie 2014 za mimořádný jevištní výkon. „Princ Kalaf patří k nejnáročnějším, zároveň však nejefektnějším rolím tenorového operního repertoáru. Nikolaj Višňakov Kalafa brilantně zvládl nejen po stránce vokální, ale svou interpretací obdařil tohoto prince i něčím, co je velmi obtížně popsatelné, co však činí z jeho výkonu mimořádný zážitek.“86 V průběhu své kariéry se zúčastnil tří velkých turné: 1) v roce 2001 koncertního turné s Berlínskou filharmonií, se kterou vystupovali v Brazílii, Švýcarsku, Belgii, Holandsku, Japonsku, Turecku, Německu, Rakousku a Libanonu, 2) v letech 2004 a 2005 zahraničního turné s kantátou Carla Orffa Carmina burana, a to ve Francii, Portugalsku, Španělsku, Kanadě a USA, 3) v roce 2008 turné po Mexiku, Itálii a Spojených arabských emirátech s představením Aida a Carmina burana; po Portugalsku, Francii a Španělsku s inscenací Carmen.87
83
Národní divadlo. Nikolaj Višnjakov [online]. c2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné na: . 84 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Nikolaj VIšňakov [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 85 Národní divadlo Brno. Nikolaj Višnjakov [online]. c2006-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 86 Ceny Thálie – oficiální web ocenění udíleného každoročně Hereckou asociací. Nominace na Ceny Thálie za rok 2014 [online]. c2007-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 87 Národní divadlo. Nikolaj Višnjakov [online]. c2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné na: .
34
8.2 Oleg Korotkov sólista Opery Národního divadla Praha
Basista
Oleg
Korotkov
(Олег
Коротков)
se
narodil
roku
1962
v Jekatěrinburgu.88 Pěvecké vzdělání získal na Vysoké škole múzických umění v Moskvě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1989. Po studiu působil na divadelních scénách v Jekatěrinburgu a v Permu, roku 1990 přijel do tehdejšího Československa a o rok později získal angažmá ve Východoslovenském státním divadle v Košicích jako sólista opery. Roku 1999 se stal sólistou Státní opery Praha, kterým byl až do roku 2011, a v lednu 2012 sólistou Opery Národního divadla. Mimo jiné také spolupracuje s věhlasnými dirigenty (Jiří Bělohlávek, Jevgenij Kolobov, Valerij Gergiev aj.) a hostuje v operních domech nejen po Evropě, ale také v Severní i Jižní Americe.89 V České republice žije i s rodinou a do Ruska jezdí navštěvovat své rodiče: „Постаянно я живу здесь в Праге, нет в России. Но летом, когда у меня время, посвещаю своих родителей.“90 Jelikož je nucen každý den v divadle komunikovat s Čechy, naučil se velmi dobře mluvit česky. O zpěv se zajímal již od malička, ale profesionálně se mu začal věnovat ve věku dvaceti let, kdy se mu zformuloval bas. Přímo k opeře se dostal díky svému učiteli na konzervatoři: „Когда я учился в первом классе школы, наш учитель организовал поход в Государственную оперу Екатеринбурга. Я увидел балет Чайковского Щелкунчик и я понял, что лучше, чем театр, танец и опера, ничего нет в мире. Я думаю, что бог так разрешил. Меня услышал педагог вокала в консерватории, где я учился как инструменталист, и предложил "Приходи а спаёшь что нибудь".“91 Mezi jeho role patří:
Filip II. (Don Carlos),
Velký inkvizitor (Don Carlo – nové zpracování Dona Carlose v italštině a ve zkrácené podobě),
Zachariáš (Nabucco),
88
Osobní rozhovor. Národní divadlo Praha. Oleg Korotkov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 90 Osobní rozhovor. 91 Taktéž. 89
35
Ramfis (Aida),
Daland (Bludný Holanďan),
Wotan (Tlato Rýna a Valkýra),
Gremin (Evžen Oněgin),
Vodník (Rusalka),
Boris Godunov (Boris Godunov),
Basilio (Lazebník sevillský),
Doktor Grenville (La Traviata),
Hermann (Tannhauser),
Dulcamara (Nápoj lásky).92 Nedá se však říci, která z rolí je jeho nejoblíbenější: „Они все прекрасные
и мне нравится все.“ Za nejdůležitější považuje Filipa v Don Carlosovi, Zachariáše v Nabucco, Borise Godunova a Vodníka v Rusalce. V roce 2015 se objeví v operách Boris Godunov, Aida a Rusalka.93 „Ruský basista Oleg Korotkov je hlas velkého formátu, vyzpívá spolehlivě velmi exponované polohy Vodníka (…). Coby Velekněz ve Vandě disponuje majestátním hlasem.“ 94 Získaná ocenění:
absolutní vítěz Soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 1990,
1. místo – Soutěž Emy Destinové v Českých Budějovicích,
2. místo – Hommage a Lucia Popp v Bratislavě roku 1996,
3. místo – Soutěž Mikuláše Schneidera-Trnavského v Trnavě roku 1994.95
92
Národní divadlo Praha. Oleg Korotkov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 93 Osobní rozhovor. 94 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Troškova inscenace Rusalky na Smetanově Litomyšli [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-14]. Dostupné na: .; Opera PLUS. Za Vandou do Onsabrücku [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-14]. Dostupné na: . 95 Národní divadlo Praha. Oleg Korotkov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: .
36
8.3 Alexandr Kacapov první sólista baletu Národního divadla Praha Alexandr Kacapov (Александр Кацапов) se narodil 23. dubna roku 1975 v dnešním
Petrohradu.
Alexandr
se
zcela
vymyká
obecně
vžité
představě
o „baleťákovi“, představě jemného mladého muže, kterého tanec a balet uhranuly už v dětství. On dělat balet nechtěl. Jak uvedl v rozhovoru v pořadu Slavní neznámí, v Rusku je balet obrovská tradice a matka ho od šesti let přihlásila do tanečního kroužku v baletním studiu. To ho však vůbec nebavilo. Pozitivem bylo to, že už jako malé dítě účinkoval v dospělých představeních, za které dostával první peníze.96 První profesionální taneční vzdělání získal na Ruské baletní akademii A. J. Vaganové, na které studoval v letech 1985-1993.97 Ani v době studia na Baletní akademii ho balet ještě nebavil. Jako škola však mohli cestovat mimo zemi a on se tak poprvé dostal do Japonska a do Řecka. Láska k baletu se u něj objevila až ke konci studia, po kterém získal angažmá ve Státním akademickém divadle Musorgského (dnešní Michajlovské divadlo), kde působil od roku 1993 do roku 1996 na pozici sólisty.98 V Michajlovském divadle si zatančil Alberta v Giselle, Prince v Louskáčkovi, kterého měl možnost ztvárnit i v Mariinském divadle, Romea a Merkucia v Romeovi a Julii, Modrého ptáka v Šípkové Růžence, Jamese v La Sylphide a hlavní roli v Petruškovi. Do České republiky přijel jako host programu World Stars Gala roku 1996. Rok na to se díky Vlastimilu Harapesovi stal sólistou Národního divadla Praha a o šest let později byl jmenován prvním sólistou.99 I když není Praha evropskou baletní metropolí, žije se mu zde dobře a našel tady tvůrce, kteří dělají balet jinak, moderněji, než byl zvyklý. V Rusku se setkával pouze s klasickým baletem a rolemi princů. Při
96
Slavní neznámí, epizoda 9, Alexandr Katsapov – Sólista baletu Národního divadla. Internetová televize, Stream.cz. 12. června 2012 [online televizní vysílání]. c1996-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 97 Osobnosti.cz. – celebrity, filmy, fankluby. Alexander Katsapov životopis [online]. c1996-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: < http://zivotopis.osobnosti.cz/alexander-katsapov.php>. 98 Slavní neznámí, epizoda 9, Alexandr Katsapov – Sólista baletu Národního divadla. Internetová televize, Stream.cz. 12. června 2012 [online televizní vysílání]. c1996-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: 99 Národní divadlo Praha. Alexander Katsapov [online]. c2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: .
37
práci v Národním divadle Praha si oblíbil výpravné balety, ve kterých jde také o herectví. 100 V Národním divadle si zatančil v představeních: Dítě a kouzla, Sinfonietta, Polní mše, Návrat do neznámé země a Petite Mort. Dále se objevil v inscenaci Čajkovskij, v baletech Theme and Variations, Rooster, In The Middle Somewhat Elevated a v tanečním duetu Pas de deux, Pravidelně hostuje v Národním divadle v Bratislavě i v Brně a účastní se festivalů a turné v mnoha zemích (Finsko, Estonsko, Malta, Rusko, USA, Taiwan, Itálie, Německo a Španělsko). Kromě již zmíněných rolí patří do jeho repertoáru:
Princ v Labutím jezeře,
Otrok v baletu Korzár,
Abdérachman v Rymondě,
Liftboy-Smrt v inscenaci Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice,
Johannes Friedemann v tanečním představení Malý pan Friedemann / Psycho,
První kabaretiér v Někdo to rád … ,
Alfonso Aragonský v hudebně-tanečním příběhu Lucrezia Borgia,
Faust ve stejnojmenném baletu,
Já (pacient na psychiatrii) v představení Ibbur aneb Pražské mystérium,
hlavní mužská role v tanečním divadle Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři,
páter Lorenzo v Romeovi a Julii,
vikomt Valmont ve stejnojmenném baletu Valmont.
Sólové party si zatančil ve složených baletních večerech:
Amerikana,
Motýlí efekt,
Zpěvy země,
Rodinné album,
Mozart? Mozart!,
100
Slavní neznámí, epizoda 9, Alexandr Katsapov – Sólista baletu Národního divadla. Internetová televize, Stream.cz. 12. června 2012 [online televizní vysílání]. c1996-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: .
38
Česká baletní symfonie I., II.,
Extrém,
Svěcení jara,
Moonshine. Hlavní role dostal také u zahraničních choreografů, a to v představeních Carmen
(role Don José), Zkrocení zlé ženy, Oněgin, Othello, Louskáček – Vánoční příběh (role Ďábla), Popelka (role Prince), Zlatovláska (role Jiříka) a Čarodějův učeň (role Mistra). Získaná ocenění a nominace:
2. cena na mezinárodní soutěži Sanlam v jihoafrické Pretorii v roce 1995,
Ceny Thálie za rok 2001 za roli Cara v baletu Ivan Hrozný,
v roce 2003 byl nominován na Ceny Thálie za roli Petruchia ve Zkrocení zlé ženy,
za rok 2003 cena Philip Morris Ballet Flower Award, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasický tanec,101
za roli v představení Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři nominován v roce 2007 na Cenu Komerční banky a Cenu Divadelních novin,102
nominace na Ceny Thálie 2009 za roli von Rothbarta v Labutím jezeře,103
nominace na Ceny Thálie 2014 za roli Valmonta104
a za tutéž roli nominace na Výroční cenu Opery Plus 2015 v oboru balet a jiný taneční žánr.105
101
Národní divadlo Praha. Alexander Katsapov [online]. c2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 102 Osobnosti.cz. – celebrity, filmy, fankluby. Alexander Katsapov životopis [online]. c1996-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: < http://zivotopis.osobnosti.cz/alexander-katsapov.php>. 103 Český muzikálový server – Musical.cz. Nominace na Ceny Thálie za rok 2009 odhaleny [online]. c2008-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: < http://www.musical.cz/zpravy/nominace-thalie-2009/>. 104 Ceny Thálie – oficiální web ocenění udíleného každoročně Hereckou asociací. Nominace na Ceny Thálie za rok 2014 [online]. c2007-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 105 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Výroční ceny Opery Plus 2015: hlasování o nejlepší taneční výkon a choreografii [online]. c2009-2014 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: .
39
Na svém kontě má za roli Valmonta ve stejnojmenné opeře velice kladné hodnocení: „Dostal příležitost vytěžit maximum ze svých hereckých zkušeností a jeho podání je strhující, od vypjatých scén po práci s drobnými odstíny mimiky. Vikomt v Sašově podání představuje postavu rozpolcenou, své vášně prožívá doopravdy. Jeho vyznávání lásky jsou vroucí a odmítání nešťastné Paní de Tourvel má tragický podtext odmítání sebe sama. Stejně tak i vztah k markýze je podáván intenzivněji než v rovině pudů a rozumu. Sedí mu i samotná choreografie a neváhá v duetech ani s hlavní představitelkou, ani s dalšími partnery, které během představení střídá.“106 V současnosti stále působí v Národním divadle Praha jako první sólista, avšak od náročných klasických baletů už odstoupil. Volný čas tráví se svojí manželkou Nikolou Márovou, primabalerínou Národního divadla, se kterou se oženil v roce 2008, a s jejich synem Maximem. Také se věnuje svému velkému koníčku – fotografování (ukázka viz příloha).107
8.4 Alexej Afanasiev baletní mistr Národního divadla Praha Alexej Afanasiev (Алексей Афанасьев) se narodil roku 1981 v ruském městě Kemerovo.108 K baletu se dostal díky své matce, která se tomuto umění věnuje celý svůj život a při své práci pedagoga brala Alexeje sebou do školy. „Я с раннего детства рос в этой атмосфере. Потом появились предложения станцевать что-то детское. Мне понравилось, а мама это сразу заметила и отвезла меня в Новосибирское хореографическое училище, где хореография стала всей моей жизнью. Именно там и родилась любовь к балету.“109 Taneční vzdělání tedy získal na Státní baletní škole v Novosibirsku, kde studoval klasický, moderní i jazzový tanec.
106
Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Valmont: nebezpečně galantní závěr sezony [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-14]. Dostupné na: . 107 Slavní neznámí, epizoda 9, Alexandr Katsapov – Sólista baletu Národního divadla. Internetová televize, Stream.cz. 12. června 2012 [online televizní vysílání]. c1996-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 108 Národní divadlo. Alexej Afanasiev [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 109 ЛИСНЯК, Н. Алексей Афанасьев: "Хореография стала всей моей жизнью". Пражский Телеграф [online]. c2010 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: .
40
Poté pokračoval na Akademii Johna Cranko v Německu ve Stuttgartu,110 a to díky ruskému choreografu Usmanovu. Ten se ve škole podílel na některých představeních, ve kterých Alexej tančil, a pozval patnáctiletého Alexeje do Německa na stáž.111 Zde získal roku 1997 své první angažmá, konkrétně v Düsseldorfu, a o rok později byl jmenován sólistou. Během té doby ztvárnil role v představeních: Romeo a Julie, Louskáček – vánoční příběh, Lucidor a Arabella, Carmina Burana, Sen noci svatojánské a Labutí jezero. Roku 2005 se stal baletním mistrem a začal asistovat několika vedoucím baletu, například Petru Zuskovi z Národního divadla Praha, pod jehož vedením pak začal působit jako baletní mistr Národního divadla v roce 2009. V sezóně 2014/2015 tančil v představeních, Louskáček – vánoční příběh a Brel – Vysockij - Kryl / Sólo pro tři, kde bude vystupovat i v následující sezóně, a Šípková Růženka.112 Jeho oblíbenou rolí je Merkucio v baletu Romeo a Julie. „Эта роль воплощает в себе и комические моменты, и, в то же время, это очень трагический образ. Ну, и потом нужно быть хорошим актёром, чтобы умирать в течение трёх минут. Образ Ромео тоже мне очень нравится, но он намного сложнее. Когда танцуешь Меркуцио, то после спектакля остаётся удовлетворение, а когда Ромео – опустошение. Этот образ настолько трагичен, что каждый раз, когда умираешь на сцене в образе Ромео, частичка тебя умирает.“113 Během své kariéry se mu podařilo dosáhnout takových úspěchů a výšin, o kterých se jiným může jen zdát. Má možnost tancovat hlavní role a je zván ke spolupráci
s nejlepšími
врождённая
divadly
музыкальность,
v Evropě.
„Дар
поразительные
изысканного
танцовщика,
артистические
способности
в сочетании с высочайшей дисциплиной, работоспособностью и одержимостью – это лишь некоторые качества, которыми обладает Алексей Афанасьев.“114
110
Národní divadlo. Alexej Afanasiev [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 111 ЛИСНЯК, Н. Алексей Афанасьев: "Хореография стала всей моей жизнью". Пражский Телеграф [online]. c2010 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 112 Národní divadlo. Alexej Afanasiev [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 113 ЛИСНЯК, Н. Алексей Афанасьев: "Хореография стала всей моей жизнью". Пражский Телеграф [online]. c2010 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 114 Tamtéž.
41
9. Šaldovo divadlo Liberec Základy Šaldova divadla (Divadla Františka Xavera Šaldy) byly položeny v září 1881. Stavbu prováděli liberečtí stavitelé Gärtner a Sachers a hotova byla už za dva roky. Budova je postavená v novorenesančním slohu a u vchodu jsou dvě hlavní sousoší: sedící postava Umění, která drží v ruce sousoší, a sedící bůh Apollo, který je obklopen postavami geniů na delfínech. Hlavní opona pochází od rakouského mistra Gustava Klimta, který ji zhotovil ji se svým spolužákem a mladším bratrem. Při rozsáhlé rekonstrukci jeviště i hlediště v letech 1968-1969 byla Klimtova opona značným nákladem restaurována. Od slavnostního zahájení 1883 až do roku 1945 mělo divadlo činoherní, operní a operetní soubor. Členy baletního souboru byli v té době němečtí tanečníci, převážně amatéři. Po druhé světové válce nastala národností, politická i kulturní změna a spolu s operou a činohrou vznikl samostatný profesionální baletní soubor. Od té doby se zde prostřídalo hned několik baletních šéfů, od roku 2010 je šéfkou baletu tanečnice a choreografka Alena Pešková.115 Tento nejmenší stálý baletní soubor v České republice má 15 členů, sólistů.116 Co se týče opery, její začátek spadá do období konce 18. století, kdy se uskutečnily premiéry Dona Giovanniho a Kouzelné flétny. Od roku 1820 se opera provozovala v Soukenickém divadle, ale po jeho vyhoření v roce 1883 se provoz přesunul do nové divadelní budovy, kde operní soubor sídlí dodnes. Od roku 1923 se v Liberci hraje opera i v češtině a až do roku 1938 sem jezdila olomoucká divadelní společnost. Po pětileté pauze během druhé světové války zahájilo divadlo českou operu v říjnu 1945, a to Prodanou nevěstou.117 Po roce 1989 se liberecká opera začala rapidně rozvíjet, dřívější pevné hranice pro výběr repertoáru povolily a začala se prosazovat představení v jazykovém originále. Na začátku 90. let se v divadle začali objevovat zahraniční hosté, jejichž účinkování se stalo velkým trendem, a díky novému sbormistru došlo k znovuvybudování celého operního souboru. Díky zahraničním operním pěvcům, převážně z bývalého Sovětského svazu, mohlo divadlo uvést i náročné světové opery, 115
Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Historie [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 116 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Balet [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 117 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Historie [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: .
42
například Nabucco, Aida, Otello, Rigolleto, Requiem, Manon Lescaut, Madam Butterfly a mnoho dalších. V rolích se objevovali ruští umělci jako Nikolaj Někrasov, Nikolaj Višnjakov, Juril Kruglov, Lidija Tolstova, Ivan Volodin a další. Během let 1998-2013 se sólistům libereckého souboru podařilo nashromáždit čtrnáct širších nominací na Ceny Thálie a tři hlavní nominace.118 V liberecké opeře vyrostla celá generace interpretů, kteří se pak uplatnili na scéně Národního divadla v Praze nebo v zahraničí. Ke spolupráci dochází i v současné době, někteří přední sólisté Šaldova divadla jsou členy opery Národního divadla.119 Šéfem opery a dirigentem je od roku 2008 Martin Doubravský a operní soubor tvoří 28 členů.120
9.1 Andrej Bajnijazov člen baletního souboru Šaldova divadla Liberec Andrey Bajnijazov (Андрей Байниязов) se narodil 3. srpna 1975 v ruské republice Tatarstán.121 Jeho rodiče nebyli s uměním nijak spojeni. Matka pracovala v bance jako účetní a otec byl řidičem autobusu. I tak svého syna zapsali na Základní uměleckou školu na charakterní tanec, díky které se již v pěti letech objevil poprvé před publikem. První profesionální taneční vzdělání získal na taneční akademii ve Voroněži, kterou úspěšně dokončil v roce 1994. Další dva roky působil ve Voroněžském státním divadle opery a baletu. Roku 1996 nastoupil do Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem, kde dlouho působil jako sólista baletu v představeních:
Louskáček,
Labutí jezero,
Romeo a Julie,
Bachčisarajská fontána,
Čarodějná láska,
118
BÖHME, R. et al. Divadlo fxšaldy. Liberec : Divadlo F. X. Šaldy, 2013. s. 100-115. Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Historie [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 120 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Opera [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 119
Одноклассники. Андрей+ (Валерия) Байниязов+ (Радионова) [online]. c2006-2015 [cit. 2015-02-23]. Dostupné na: . 121
43
Giselle,
Farinelli.
V červnu 2005 přešel do Divadla Františka Xavera Šaldy v Liberci, kde v současnosti vystupuje v inscenacích Harald – hvězda se vrací!, Louskáček, Periferie, Gustav Klimt a Tančírna nevyslovených přání.122
9.2 Maria Gornalova sólistka baletu Šaldova divadla Liberec Maria
Gornalova
v Jekatěrinburgu.
123
(Мария
Горналова)
se
narodila
14.
ledna
1979
Od svých čtyř let se věnovala nejen tanci, ale i gymnastice, hře na
kytaru a krasobruslení. Po dvou letech ale zůstal jen tanec, do kterého se zamilovala. Baletní vzdělání získala v letech 1989-1997 na Akademii S. P. Ďagileva, kde úspěšně absolvovala a začala tančit v Divadle opery a baletu v Jekatěrinburgu. Později získala angažmá ve Voroněži.124 Do České republiky přijela v roce 2001 se záměrem vyzkoušet něco nového.125 Angažmá získala v Národním divadle Brno a objevila se v představeních Cikánský baron, Korzár, Labutí jezero, Sněhurka a sedm trpaslíků a Bajadéra. V sezóně 2007/2008 působila jako sólistka Státní opery Praha, a to v tanci Velkých labutí v inscenaci Labutí jezero a v roli Olympie v Dámě s kaméliemi. V současnosti působí v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci, a to v inscenacích Louskáček (role Klárky), Harald – hvězda se vrací!, Periferie, Gustav Klimt, Tančírna nevyslovených přání, Dům Bernardy Alby a Legenda o Kateřině z Redernu (v roli Alegorie války).126 „Все роли большие и маленькие, они разные и интересны,“ okomentovala své role sama Maria. Kromě již uvedených baletů tančila v Šípkové Růžence, Giselle, Popelce, Lady Macbeth, La Sylphide a Marné opatrnosti.127
122
Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Andrey Bayniyazov [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné na: . 123 Osobní korespondence. 124 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Maria Gornalova [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 125 Osobní korespondence. 126 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Maria Gornalova [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 127 Osobní korespondence.
44
V představení Dům Bernardy Alby ztvárnila roli dcery Angustias: „Rozhodně skvělým způsobem Maria zúročila letos své působení na jevištích několika divadel a zkušenosti z bezpočtu rolí (…). V suitě žen hraje prim Angustias – Maria Gornalova.“128 Kromě tance se věnuje i choreografii a asistenci při zkouškách baletu i opery.129 Spolu se svým manželem Alexejem Jurakovem, který také působí v libereckém divadle, založila vlastní taneční a baletní studio Malex, které je určeno dospělým a dětem od čtyř let a poskytuje i přípravu k přijímacím zkouškám na konzervatoř.130 V roce 2003 získala Čestné uznání s prémii z I. Mezinárodní taneční soutěže v Brně. Podle šéfky baletu Aleny Peškové má ideální fyzické dispozice a rozsah. „Linka nohou, jistá klasická technika, klasický balet, neo-klasika … „balerína“.“131
9.3 Alexej Jurakov sólista baletu Šaldova divadla Liberec Alexej Jurakov (Алексей Юраков) se narodil 9. června 1981. Baletu se začal věnovat ve svých deseti letech. Taneční vzdělání získal na Baletní konzervatoři ve Voroněži, a to v letech 1994-1999.132 Po úspěšném absolvování získal ve Voroněži angažmá v Divadle opery a baletu, kde působil dva roky, věnoval se klasickému a charakternímu tanci a jeho hlavními rolemi byl Arlekin v Louskáčkovi a Šašek v Labutím jezeře. Zatančil si také v Šípkové Růžence (duet princezny Floriny a Modrého ptáka) a v Giselle.133 Následně přijal pracovní nabídku z Národního divadla v Brně, kde zůstal až do roku 2007,134 a objevil se v rolích a tancích:
128
Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Dona Bernarda v libereckém baletu [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné na: . 129 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Maria Gornalova [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 130 Taneční a baletní studio MALEX. Úvod [online]. c2013 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 131 Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Maria Gornalova [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 132 Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 133 Центр Информационных Технологий для Театров. Актёры России - Юраков Алексей Владимирович [online]. c1997-2009 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 134 Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: .
45
Zlatý bůžek (Bajadéra),
Ryba a gladiátor (Spartakus),
Přátelé prince a Neapolský tanec (Labutí jezero),
Myš, Myší král, Čínský tanec a Ruský tanec (Louskáček),
Brumla (Sněhurka a sedm trpaslíků),
Ali (Korzár),
Sluhové Kapuletů Řehoř a Samson (Romeo a Julie),
Muži (Svěcení jara),
Básník, Povaleč, Lékař a Vězeň (Úplné zatmění).135 Z Brna se přesunul do Státní opery v Praze, kde jako sólista tančil v Labutím
jezeře a v nově zpracované taneční komedii Sen noci svatojánské. V současnosti působí v Divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci, kde ztvárnil role:
Franci (Periferie),
Harald (Harald – hvězda se vrací!),
Klimt (Gustav Klimt),
Melchior (Legenda o Kateřině z Redernu),
Ateir (Nikdy nekončící příběh),136
Ota Pavel (Ota – Pavel – Raška).137 V Liberci vede se svojí manželkou Marií Gornalovou vlastní taneční a baletní
studio Malex, které je určeno jak dospělým, tak i dětem od 4 let, a zájemcům o přípravu k přijímacím zkouškám na taneční konzervatoř.138 Šéfka baletu Alena Peškové k němu uvádí: „Osobnost na jevišti, jistá technika – rotace, skok. Smysl pro styl, vyzrálé herectví i klasika.“139
135
Národní divadlo Brno. Jurakov Alexej [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 136 Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 137 Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Liberecké divadlo uvede balet o Raškovi [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 138 Taneční a baletní studio MALEX. Úvod [online]. c2013 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 139 Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: .
46
Získaná ocenění a nominace:
3. místo na Mezinárodní taneční soutěži v Brně roku 2003,
2. místo na téže soutěži roku 2006,
širší nominace na Ceny Thálie 2010 za roli Franciho v baletu Periferie,140
širší nominace na Ceny Thálie 2012 za roli Haralda v Harald – hvězda se vrací!,141
za tutéž roli širší nominace na Ceny Thálie 2013.142
140
Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 141 Divadelní noviny. Ceny Thálie 2012: Nominace [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 142 Европейский информационный портал о Чехии и не только. Не Прага и не Брно — лучшая опера Чехии находится в Либерце [online]. c2012-2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: .
47
10. Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem Stavba Severočeského divadla začala v roce 1908 a již o rok později bylo slavnostně otevřeno hrou Sapfó. V hlavní roli vystupovala Marie Pospíšilová, která se stala zároveň i vedoucí divadla, které uvádělo klasická dramata, operety a opery. Na počátku první světové války bylo divadlo uzavřeno, v roce 1917 bylo spojeno s teplickým divadlem a rok na to bylo zřízeno ústecké divadlo jako stálá scéna řízená městem. Repertoár tvořila díla světových autorů a v roce 1923 zde byla uvedena opera Prodaná nevěsta. Zajíždělo sem olomoucké divadlo a hostovalo zde i Národní divadlo. Ve 30. letech repertoár zahrnoval činohru, operetu i operu. Byla zde uvedena opera Mistři pěvci norimberští nebo opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Roku 1938 skončilo na ústecké scéně spolužití českého a německého divadla. Jednalo se však i o konec českého divadelního života v Ústí a o konec rozkvětu německého divadla. Problémy divadla se během války prohlubovaly a roku 1944 byl provoz divadla zastaven. Během roku 1945 bylo město poničeno, ale ústecké divadlo zůstalo zachováno. Téhož roku bylo divadlo převedeno pod českou správu a prvním poválečným představením byla Prodaná nevěsta. V roce 1946 zde byl zřízen provozní balet, který působil v operetách a operách. Na začátku sezóny 1947-1948 mělo divadlo vlastní divadelní orchestr, operní soubor, operetní soubor a provozní balet, roku 1956 vyjelo i poprvé do zahraničí. V roce 1993 bylo divadlo zrekonstruováno a přejmenováno na Městské divadlo Ústí nad Labem. Stalo se sídlem operního a baletního souboru, Činoherní studio se osamostatnilo. Roku 2004 bylo přejmenováno na Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem.143 Baletní soubor má v současnosti 17 stálých členů, z toho 6 sólistů, mezi nimi i námi vybrané umělce: Vladimíra Gončarova a Natalii Vasinu. Vedle sólistů zde působí tanečníci z Česka, Slovenska a Ruska, například Elena Mazanova. Po smrti dlouholetého šéfa Vladimíra Nečase se v roce 2014 stala šéfkou Margarita Plešková.144 Operní soubor má 36 stálých členů, kteří jsou z Česka, Ruska a Číny. Mezi nimi je 10 sólistů, například Valeria Vajgant a Nikolaj Někrasov. Operní sbor, který je 143
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Stručná historie ústeckého divadla [online]. c2014 [cit. 201411-15]. Dostupné na: . 144 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Baletní soubor [online]. c2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné na: .
48
nepostradatelným prvkem operních představení, sklidil uznání nejen doma, ale také na scéně Národního divadla Praha a v zahraničí. V čele souboru stojí šéf opery, dirigent a sbormistr Milan Kaňák.145
10.1 Vladimír Gončarov sólista baletu Severočeského divadla Ústí nad Labem Vladimír Gončarov (Владимир Гончаров) se narodil v ruském Krasnodaru a již v deseti letech začal studovat na kazachstánské konzervatoři v Alma-Atě. „Taneční začátky byly náročné. V deseti letech jsem začal studovat konzervatoř v Alma-Atě v Kazachstánu, pak jsem přestoupil na konzervatoř do Permu. Studium stálo spoustu času, vůbec dnes nechápu, jak jsem jako dítě mohl něco takového zvládnout.“146 V rozhovoru pro Severočeské divadlo uvedl: „Když jsem jako dítě viděl v televizi baletní představení a jak dokonale tancovali, tak mě to úplně nadchlo. Mám rád dokonalost a asi proto mě balet od malička přitahoval. Rodiče ale byli proti. Rozhodně nechtěli, abych se stal tanečníkem. Vždycky se mi ale balet líbil, šel jsem za tím a rodiče se mi podařilo nakonec přesvědčit.“147 Po konzervatoři pokračoval se studiem na státní baletní konzervatoři v Permu v Rusku, kde v Akademickém divadle P. I. Čajkovského získal své první angažmá a vystupoval například v Labutím jezeře, Šípkové Růžence a Louskáčkovi.148 V sezóně 1997/98 působil jako sólista Velkého divadla v polské Poznani, kde získal roli Jinocha v baletu Les Sylfides na hudbu Fryderyka Chopina.149 Členem baletního souboru Severočeského divadla je od 3. listopadu 1998 a sólistou od roku 2000. Jeho repertoár tvoří role jako Rudovous v Labutím jezeře, Albert v Giselle, Romeo v představení Romeo a Julie, Čaroděj v Aladinovi, Princ Desirée v Šípkové Růžence, Princ Louskáček v Louskáčkovi a Princ v Popelce. Dalšími inscenacemi, ve kterých obsadil roli, jsou Don Quijote, Edith - vrabčák z předměstí, Casanova, Carmen, Bachčisarajská fontána,
145
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Operní soubor [online]. c2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné na: . 146 Scena.cz – 1. kulturní portál. Nethovor. Vladimír Gončarov [online]. c1998-2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné na: . 147 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 148 Tamtéž. 149 Scena.cz – 1. kulturní portál. Nethovor. Vladimír Gončarov [online]. c1998-2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné na: .
49
Ples kadetů, Noční ptáci, Čarodějná láska, Broučci či Z pohádky do pohádky. Která role je nejoblíbenější však říci nedokáže, všechny tančí rád. Uvádí, že záporné postavy (např. Rudovous, Partajník) poskytují umělci větší prostor ke ztvárnění než ty kladné.150 Vysněnou rolí však byl Romeo, kterého měl možnost si zatančit. Po něm čeká na další vysněnou roli. Neví, která to bude, ale věří, že určitě přijde.151 Věnuje se také taneční choreografii. Od roku 2007 vede v Baletním studiu divadla starší žáky, pro které sestavuje choreografie na moderní i klasickou hudbu. On sám považuje klasiku za základ. „Klasický balet je pro mě pilíř baletu. Je to piedestal, stará uznávaná technika, o kterou je třeba pečovat a ukazovat lidem v tom nejlepším světle. Je to dokonalý obraz lehkosti, preciznosti, avšak za cenu velkého úsilí. Samozřejmě je pro mě balet také velkou radostí, kdyby nebyl, tak bych ho nedělal.“152 Kromě tancování, vymýšlení choreografií a práce s mládeží také rád hraje na klavír a chodí na výstavy obrazů. Jelikož je ale balet velice fyzicky náročný, většinu svého volného času tráví pasivním odpočinkem. Až nebude moci aktivně tancovat, rád by dál předával své zkušenosti budoucím tanečníkům a ještě více zakořenil v Čechách, vrátit se do Ruska v plánu nemá.153 V roce 2010 vytvořil choreografii k experimentálnímu scénickému představení Zahrada soch. Spolu se souborem a i samostatně hostuje jak v zahraničí, tak i ve Státní opeře Praha v představení Romeo a Julie nebo v Městském divadle Brno.154 V listopadu 2012 se v divadle odehrála premiéra baletu The Beatles, The Doors, ve kterém Vladimír Gončarov vystupoval v roli Paula McCartneyho.155 Spolu se svojí manželkou pěvkyní Innou Davidenko uspořádal 18. prosince 2014 na zámku Trmice společný vánoční recitál.156 V říjnu 2014 bylo společností Various Art uvedeno představení, které režíroval a ve kterém si zahrál hlavní roli. Jednalo se 150
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 151 Scena.cz – 1. kulturní portál. Nethovor. Vladimír Gončarov [online]. c1998-2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné na: . 152 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 153 Scena.cz – 1. kulturní portál. Nethovor. Vladimír Gončarov [online]. c1998-2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné na: . 154 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 155 DERCSÉNYIOVÁ, L. Slavné hity v Ústí nad Labem. Taneční aktuality.cz [online]. 2012, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 1803-2559. 156 Mostecký deník. Úspěšný Gončarov vystoupí na zámku [online]. c2005-2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: .
50
o spojení Labutího jezera a představení balkánského skladatele Gorana Bregoviče Cikánské kořeny/í do jedné parodicky zpracované inscenace.157 Dále je autorem choreografie k hudebně – taneční fantazii s názvem BarBar aneb Barevné baroko, které uvedlo Severočeské divadlo 24. ledna 2015 a ve kterém se zpěvu ujala jeho manželka Inna.158 Získaná ocenění:
Ceny Thálie za rok 2008 za roli mladého Roma Čobana v taneční inscenaci Cikánské kořeny/í,
Cena za nejlepší sólistický výkon v Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 2008,159
vítěz ankety Osobnost roku Ústeckého kraje 2011,
Cena hejtmana Ústeckého kraje 2012.160 Dřívější šéf baletu Vladimír Nečas ho ohodnotil jako předního tanečníka
souboru, kterému klasický i výrazový tanec poskytuje mnoho rolí, ve kterých uplatňuje své přednosti: techniku, expresi, souhru s partnerem, cit pro hudbu a široký pohyb s využitím prostoru.161 Již řadu let patří k nejvýznamnějším postavám ústeckého baletu. Jeho lehkost a čistota taneční techniky ho charakterizuje stejně jako citlivý přístup k partnerkám a jevištní charisma.162 Po tanečním představení Chopin, které bylo celé postaveno převážně na jeho výkonu, se dočkal samých kladných ohlasů: „Po jevišti se pohybuje splývavou měkkostí a lehkostí vlastní Chopinovým skladbám, aniž by v sobě zapřel cokoli z precizního fázování či pohybu klasicky školeného tanečníka. Každý krok,
157
Mostecký deník. Labutí jezero s Cikánskými kořeny spojili. A měli úspěch [online]. c2005-2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 158 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Program divadla [online]. c2015 [cit 2015-02-17] Dostupné na: . 159 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 160 Parlamentní listy.cz – politika ze všech stran. Vladimír Gončarov podporuje hnutí Ústečané [online]. c2009-2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 161 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 162 VALNÍČEK, T. Labutí jezero (v Ústí) nad Labem. Taneční aktuality.cz [online]. 2013, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 1803-2559.
51
všechny nuance v natočení hlavy či trupu jsou přesně na svém místě, v souladu s dynamickým charakterem dané skladby. Stejně přesvědčivý je potom i v dramatických zlomech, kdy se dostává ke slovu expresivnější projev, postavený především na výrazu.“163
10.2 Natalia Vasina sólistka baletu Severočeského divadla Ústí nad Labem Natalia Vasina (Наталья Васина) se narodila v ruském městě Togliatti164 a tanci se začala věnovat už jako dítě. „По рассказам родителей я танцевала даже в коляске, еще не умея ходить (…). Я родилась в маленьком городе, у нас не было даже театра, ходила во всевозможные танцевальные кружки, потом в школу искусств на отделение хореографии, а потом в город на гастроли приехал Кировский театр из Санкт-Петербурга, великая Ирина Колпакова танцевала главную партию в балете «Жизель» - это был переломный момент, я буду учиться балету, стану профессиональной балериной, а не какие- то там танцевальные кружки … И учиться балету я хочу только в Санкт-Петербурге, никакая другая балетная школа не казалась достаточно хороша для меня. В 10 лет я была так тверда и убедительна, что родители отвезли меня на экзамены в Санкт-Петербург, это 1700 км от моего города, они понимали, что если я поступлю в эту балетную школу, то уже с 10 лет должна буду жить одна в интернате.“165 Na Baletní akademii A. J. Vaganové v Petrohradu byla přijata, úspěšně absolvovala roku 1992 a hned na to získala angažmá v petrohradském divadle Ruský balet. Při práci ještě studovala Petrohradskou humanitní univerzitu v oboru pedagog-repetitor, choreograf, kterou dokončila v roce 1997. Po odchodu z Ruského baletu roku 1995 začala tančit v baletním souboru Divadla opery a baletu M. P. Musorgského v Petrohradu. Nejdříve jen jako host, v letech 1997-1999 již na plný
163
VALNÍČEK, T. Romantický Chopin v Ústí. Taneční aktuality.cz [online]. 2011, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 1803-2559. 164 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 165 Osobní korespondence.
52
úvazek s občasným hostováním v Ruském baletu. Zatančila si zde klasické role, například Princeznu Florinu, Víly a Drahokamy v Šípkové Růžence.166 V roce 1999 se přestěhovala do České republiky: „Я сидела с 8ми месячным ребенком дома, муж работал, но зарплату мы не видели, из- за финансового состояния семьи, решили переехать в Чехию, где уже работали наши знакомые, которые сообщили, что в театре есть свободные места.“167 Se svým manželem a synem začala žít v Ústí nad Labem a ještě roku 1999 nastoupila do Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem, kde se stala členkou baletního souboru, o dva roky později členkou s povinností sól a od roku 2005 získala post sólistky. „Когда я переезжала, я считала, что все большие балетные партии, которые доступны именно мне, уже перетанцованы.
Родила ребенка, переехала в Чехию, через
7 лет, по Российским законам, я могла уходить на балетную пенсию, поэтому я считала, что еду тихонечко сидеть в углу балетного зала, получая зарплату, пересижу тяжелые времена и вернусь домой. Но получилось, что самые яркие и интересные свои роли, о которых буду вспоминать и в старческом маразме, я станцевала именно в Чехии, и эта страна стала моим домом.“168 V Severočeském divadle tančila v následujících rolích a představeních:
Víly a zlá víla Carabosse (Šípková Růženka),
Verunka, Beruška a Jepice (Broučci),
Víly a Svatební pár (Giselle),
Mariken a Panna pošetilá (Hry o Marii),
Komorná u Monteků a Host na plese (Romeo a Julie),
Marie (Bachčisarajská fontána),
Vesničanka (Marná opatrnost aneb špatně hlídaná dcera),
Candelas (Čarodějná láska),
Zlá paní a Princezna (Z pohádky do pohádky),
Dívka (Carmen),
Zelená (Peer Gynt),
Coppélia a Swanilda (Coppélia),
166
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 167 Osobní korespondence. 168 Taktéž.
53
Labuť a Něvěsta (Labutí jezero),
Hraběnka Valdštejnová (Casanova),
Klára, Panenka a sólový výstup jako Sněhová vločka (Louskáček),
Anita a Příslušnice SS (Edith – vrabčák z předměstí),
Macecha a Sestra (Popelka),
Přítelkyně, Dryáda a Tanečnice (Don Quijote),
Dara (Cikánské kořeny/í),
Lesbie (Catulli Carmina), za kterou se dostala do širší nominace na Ceny Thálie 2007.169 Ze všech rolí se jí nejvíce líbila Candelas a Dara: „Больше всего я любила
Канделлас в «Чародейна ласка» и Дара в « Цыгански корени», не любила Повелительницу Дриад в Дон Кихоте - стояла за кулисами и уговаривала сама себя идти на сцену.“170 Díky každé roli může na scéně žít jakýkoli život, prožívat jakékoliv emoce, které musí člověk v normálním životě skrývat. „Я могу кричать, плакать, устраивать истерики, я убиваю и умираю сама. Нет предела, мне все доступно.“171 Kromě baletu v ústeckém divadle spolupracuje s uměleckou skupinou Various Arts a se sólistou baletu Vladimírem Gončarovem, kterého považuje za choreografa, který jí umí postavit roli na tělo i na duši. I když nemá konkrétní baletní vzor, velice obdivuje práci mladých ruských tanečníků. I když dříve tančila klasické role, na které byla připravena ze školy, v ústeckém divadle se chtěla orientovat spíše na modernu a neoklasiku: „Podle mého názoru, klasika má být dokonalá - jak po technické stránce, tak i vzhledově. Ale tu dokonalost málokdo má, a jakákoliv dokonalost omezuje. Prostě moderna a neoklasika se mi teď zdají zajímavější.“172 „Ovládá jak klasický, tak i výrazový tanec. Přesná technika provází každou její roli. Disponuje citem pro detail a také citem pro partnera. Má za sebou řadu krásných,
169
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 170 Osobní korespondence. 171 Taktéž. 172 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: .
54
malých i velkých, včetně vedoucích, rolí,“ ohodnotil Natalii dřívější šéf baletu Vladimír Nečas.173
10.3 Valeria Vajgant sopranistka Severočeské divadla Ústí nad Labem Valeria Vajgant (Валерия Вайгант) se narodila roku 1976 v ruském městě Buzuluk.174 Své hudební vzdělání získala na Novosibirské státní Akademii umění Michaila Glinky. „Я закончила муз спец школу по классу хор, а когда училась в Казанском
университете
(по
специальности
хормейстер, преподаватель
музыки) начала заниматься конкретно сольным пением. После окончания поступила в Новосибирскую академию им. Глинки по классу вокала к профессору Лубяновской Нине Ивановне.“175 Už v době studií na konzervatoři pracovala jako sbormistr a učila hudbě, s čímž pak pokračovala i na Akademii, kde vedla ženský pěvecký sbor a učila jako stážista. Díky Akademii se pak začala věnovat přímo opeře: „Опера выбрала меня, я до поступления в Aкадемию даже оперного спектакля в живую не слышала. Это просто судьба.“176 V roce 2004 se stala sólistkou Akademického divadla opery a baletu v Novosibirsku, kde ztvárnila role:
Micaela (Carmen),
Taťána (Evžen Oněgin),
Mimi (Bohéma),
Cherubino (Figarova svatba),
Marfa (Carská nevěsta).177
173
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: .. 174 Filmová databáze online FDb.cz. Valeria Vaygant [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 175 Osobní korespondence. 176 Taktéž. 177 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Valeria Vaygant [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: .
55
Do České republiky, kde nyní žije i její část rodiny, přijela na pozvání Severočeského divadla v roce 2007, kde získala angažmá jako sólistka.178 Mezi její další role patří:
Desdemona (Othello),
Leonora (Trubadúr),
Aida (Aida),
Tosca (Tosca),
Senta (Bludný Holanďan),
Judit (Modrovousův hrad),
Agatha (Čarostřelec),
Donna Anna (Kamenný host),
Violetta (La Traviata),
Máša (Piková dáma),
Luisa (Duenna),
Cizí kněžna (Rusalka),
Káťa (Káťa Kabanová),
Giulietta (Hoffmannovy povídky),
Abigail (Nabucco). K jejímu repertoáru patří také Requiemy Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea
Mozarta a Giuseppe Verdiho. Kromě České republiky vystupovala také například v Německu, Španělsku, Dánsku, Slovensku a v rodném Rusku. Za roli Abigail v Nabucco si vysloužila velice kladné hodnocení: „Ve Valerii Vaygant má ústecká opera sólistu znělého, plného sopránu. Jakkoli je pro její lyrický obor s přesahem do mladodramatického role mocichtivé Abigail po Mozartově Hraběnce, Verdiho Violetě nebo Čajkovského Taťáně přece jen hodně dramatická, nenechala se vyprovokovat k nějakému tlaku na hlas a v prostoru ústeckého divadla se jí podařilo vytvořit postavu vášnivé ženy.“179
178
Osobní korespondence Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci. Operní panorama [online]. c2009-2014 [cit. 2015-0314]. Dostupné na: . 179
56
Získaná ocenění a nominace:
širší nominace na Ceny Thálie 2006 za roli Micaely v Carmen v Severočeském divadle,
nominace na Ceny Thálie 2007 za roli Butterfly v Madam Butterfly,
nominace na Ceny Thálie 2009 za roli Mmi v Bohémě,
laureátka mezinárodní pěvecké soutěže Romansiáda,
laureátka divadelní festivalu Paradise v roce 2005.180
10.4 Nikolaj Někrasov barytonista Severočeského divadla Ústí nad Labem Nikolaj Někrasov (Николай Некрасов) získal své vzdělání v Ufě na ruské Akademii umění, kterou dokončil v roce 1992. Od roku 2001 žije v České republice a stálé angažmá získal v Severočeském divadle v Ústí nad Labem. Spolupracuje však i s dalšími divadly v naší republice (Opava, Plzeň, Liberec, České Budějovice, Praha) a často hostuje v zahraničí, například v Mnichově, Kolíně, Bruselu, Madridu, Lisabonu, Paříži, Bratislavě, Budapešti, Washingtonu, Chicagu, Torontu a v mnoha dalších městech po celém světě. Podílel se na novém zpracování opery Aida pod názvem Aida Monumental Opera on Fire. Seznam rolí: o Ústí nad Labem
Evžen Oněgin (Evžen Oněgin),
Comte Des Grieux (Manon),
Mícha (Prodaná nevěsta),
Amonasro (Aida),
Michelle (Tabarro),
Don Giovanni (Don Giovanni),
Scarpia (Tosca),
180
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Valeria Vaygant [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: .
57
Sólový výstup v představení Německý rekviem,
Sharpless (Madam Butterfly),
Jago (Othello),
Kašpar (Čarostřelec),
Nilakantha (Nakmé),
Hrabě Luna (Trubadúr),
Tonio (Komedianti),
Nabucco (Nabucco),
o Liberec
Robert (Iolanta),
Papageno (Kouzelná flétna),
Marcello (Bohéma),
o Opava
Francesco (Masnadieri),
Escamillo (Carmen),
Oroveso (Norma),
Grigorij Grjaznoj (Carská nevěsta),
Publio (Velkorysost Titova),
Dagón (Samson i Dalila),
Nabucco (Nabucco),
o Praha
Tomský (Piková dáma),
o Litoměřice
Sólový výstup se skladbou Te Deum,
o Rotterdam, Nizozemsko
Valentin (Faust),
o Lublaň, Slovinsko
Tomský (Piková dáma),
o Čeljabinsk, Rusko
Figaro (Figarova svatba),
Germont (La traviata),
o Ufa, Rusko 58
Figaro (Lazebník sevillský),
o Perm, Rusko
Kněz Jelecký (Piková dáma),
o Paříž, Francie
Sólový výstup v představení Carmina Burana.181
V divadle v Plzni ztvárnil Knížete Igora: „Postava knížete Igora je z pěveckého hlediska poněkud oříškem, neboť ji autor napsal pro vysoký bas - standardní basoví pěvci nevyzpívají její výšky a barytonoví pěvci se zpravidla perou s jejími hloubkami. Nikolaj Někrasov je hluboký baryton a s nelehkým úkolem se vyrovnal se ctí.“182 Získaná ocenění a nominace:
Ceny v mezinárodní pěvecké soutěži Glinka (Rusko) a Toulouse (Francie),
nominace na širší nominaci Cen Thálie 2005 za roli Marcella v představení Bohéma v libereckém divadle,
nominaci na širší nominaci Cen Thálie 2009, role Grigorij Grjaznoj v Carské nevěstě v Opavě,
nominace na širší nominaci Cen Thálie 2012 za roli Nabucca ve stejnojmenné opeře v Opavě.183
181
Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Nikolaj Někrassov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: .; Slezské divadlo Opava. Nikolaj Někrassov [online]. c2011 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 182 Black & White agency. Kníže Igor [online]. c2010 [cit. 2015-03-14]. Dostupné na: . 183 Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Nikolaj Někrassov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: .; Slezské divadlo Opava. Nikolaj Někrassov [online]. c2011 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: .
59
11. Závěr Kultura je v dnešní době neodmyslitelnou součástí naší společnosti a lidského života. Má mnoho podob, je všude kolem nás a často jsme do ní vtaženi, aniž bychom si to uvědomovali. V každé zemi je odlišná, avšak existují způsoby, díky kterým kultura jedné země pronikne do jiné. V České republice se tak můžeme setkat i s ruskou kulturou a v některých městech přímo s ruskými osobnostmi, které se rozhodly zde zůstat a zapojit se do rozvoje kultury české. K tomu se vztahuje i naše bakalářská práce na téma „Baletní a operní umělci ruské národnosti na scéně českých divadel v letech 2014-2015“, která si z celé kulturní sféry vymezila dvě odvětví, balet a operu. Práce byla napsána se záměrem najít na území České republiky umělce ruské národnosti, kteří v letošní sezoně působí v českých divadlech v oblasti baletu a opery, nashromáždit co nejvíce informací o jejich práci a poukázat, jak obohacují českou kulturu. Celá práce je rozčleněna na patnáct kapitol a dvacet dva podkapitol. Poslední kapitolu tvoří přílohy s fotografiemi. Na začátku práce je použita popisná metoda, s pomocí které vymezujeme pojem kultura, jsou popsány změny jeho významu a následně navázáno na stručnou historii vzniku a vývoje kulturologie. Jedná se o obor, který je s kulturou úzce spjat a který charakterizujeme od jeho počátku ve starověku až po současnost. V další části je řešena ruská emigrace ve 20. století, která je rozdělena na čtyři vlny. První vlna, která trvala od 20. let 20. století a nazývá se také Bílou emigrací, byla nejvýznamnější a velkou roli zde hraje právě Československo, přesněji Praha, ve které pro ruské přistěhovalce vznikaly různé spolky, svazy a kluby, vydávaly se ruské noviny a otevíraly se restaurace a kavárny. V souvislosti s tím jsou vysvětleny důležité pojmy pro toto období: ruské pomocné akce a tzv. Ruský Oxford. Druhá vlna začala ve 40. letech a hlavními centry emigrantů se stalo USA, Kanada a Austrálie. Ke konci 40. let lze mluvit o třetí vlně, kterou charakterizuje pojem etnická migrace. Ze Sovětského svazu odjely stovky tisíc Židů, Němců a Arménů. Někteří emigranti odjeli z politických důvodů, jiní byli zbavení občanství nebo vyhoštěni. Poslední vlna započala v 80. letech a lze říci, že trvá dodnes. Lidé emigrují kvůli práci, vyšším výdělkům a kvalitnějšímu způsobu života. K tomuto tématu jsou uvedeny dva grafy. V prvním je ukázáno prvních pět nejčastějších občanství cizinců, kteří žijí na území České republiky. Podstatné je to, že 60
se na čtvrtém místě nachází občanství ruské, které tvoří 8 % z celkového počtu. V druhém grafu jsou znázorněny změny v počtu cizinců ruské národnosti v České republice v letech 1994-2013. Z uvedených hodnot lze zjistit, že nárůst Rusů od roku 2000 byl o přibližně 20 tisíc. Pátá kapitola je věnována prvnímu námi vybranému odvětví – baletu. Od jeho původu a počátečního rozvoje ve Francii se přechází k jeho vývoji na ruském dvoře. Důležitými jmény jsou zde Alexej Michajlovič, Petr I., Alžběta Petrovna a Anna Ivanovna. Do historie baletu se zapsal i Charles Didelot, který v Rusku sestavil 59 baletů, a Sergej Ďagilev se svými tzv. ruskými sezonami. Mimo to jsou v práci zmíněna divadla, další ruské osobnosti, které se připojili k práci s baletem, a změny v důležitosti tohoto odvětví. V podkapitole je stručně popsán rozvoj ruského baletu ve 20. století, v době, kdy měl vedoucí pozici a byl velkou kulturní cenností. Druhému odvětví, opeře, je věnována následující kapitola, kde je stručně popsán význam tohoto žánru, jeho počátek v Itálii a jeho vznik a vývoj v Rusku. Důležitým obdobím bylo 19. století, ke kterému se vztahují jména jako Michail Glinka, Modest Musorgskij, Nikolaj Rimskij-Korsakov a Petr Čajkovskij. Velkou roli zde hraje tzv. Mocná hrstka, která v druhé polovině 19. století uvedla na scénu všechna svoje nejlepší díla. Na začátku 20. století opera ustupuje do pozadí, po Říjnové revoluci však opět začíná zaujímat důležité postavení a k jejímu rozvoji přispěli hlavně Igor Stravinskij, Sergej Prokofev a Dmitrij Šostakovič. Dochází k objevení nových žánrů: písňová opera, opera-balet, opera-oratorium, komorní opera a mono opera. Konec 20. století tvoří díla Rodiona Ščedrina, Andreje Petrova, Sergeje Slonimského, Gennadije Banščikova a Jurije Bucka, díky kterým byly uvedeny opery jako Mrtvé duše, Mistr a Markétka, Hamlet, Bláznovy zápisky nebo Hoře z rozumu. Po stručném teoretickém úvodu následují kapitoly, ve kterých se orientujeme na konkrétní divadla a umělce. Práce je věnována Národnímu divadlu Brno, Národnímu divadlu Praha, Šaldovu divadlu v Liberci a Severočeskému divadlu Ústí nad Labem. Ke každému divadlu jsou uvedeny základní informace, k vybraným umělcům pak jejich původ, taneční či pěvecké vzdělání, pracovní zkušenosti, role a případná ocenění. Text je obohacen informacemi, které byly získané metodou osobního rozhovoru a prostřednictvím elektronické komunikace. Jako první je popsáno Národní divadlo Brno s představitelem Jurijem Gorbunovem. K historii divadla je uvedeno, kdy a jak divadlo vzniklo, tj. co vše stavba 61
obnášela, jakým způsobem se získaly finance a jak divadlo získalo dnešní název. Ze současného uměleckého operního souboru, který tvoří 22 sólistů a 58 členů sboru, byl vybrán barytonista Jurij Gorbunov, který v divadle působil od roku 1992. Přesto, že je již v důchodu, stále v divadle hostuje, zpěvu se věnuje i v rakouském sboru a účastní se mnoha akcí nejen v Brně (např. Ars Poetica – Puškinův památník na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity). Na svém kontě má ocenění Ceny Thálie 2005, roku 1975 získal titul Zasloužilý umělec Ruské federace a o deset let později se stal národním umělcem. V brněnském divadle ztvárnil mnoho rolí, mezi nimi například maršál Kutuzov v opeře Vojna a mír, za kterou získal Cenu Thálie. Dalším divadlem je Národní divadlo Praha, u kterého je taktéž stručně popsána historie divadla, průběh jeho vzniku, postup při shromažďování financí a souvislost s Bedřichem Smetanou a Františkem Riegerem. Důležité je období, kdy došlo k položení základního kamene a následně rok 1881, kdy mělo být divadlo otevřeno veřejnosti, ale vyhořelo, a rok 1883, kdy došlo k jeho opravení a otevření. Z operního souboru, který tvoří 60 členů, byl vybrán tenorista Nikolaj Višnjakov, který nejprve působil od roku 1996 v pražské Státní opeře a poté přešel do Národního divadla, kde se stal sólistou. Jeho významnou rolí byl Lenský v Evženu Oněginovi a princ Kalaf v Turandotovi, za kterého byl nominován na Ceny Thálie 2014. Dále byl vybrán basista Oleg Korotkov, který také začínal ve Státní opeře a roku 2012 se stal sólistou Opery Národního divadla. Mezi jeho významné role patří Vodník v Rusalce či Boris Godunov. S panem Korotkovem proběhlo osobní setkání, a tak je text obohacen jeho vlastními odpověďmi a názory. Z baletního souboru Národního divadla Praha byl vybrán první sólista Alexandr Kacapov, který se do České republiky dostal v roce 1996 a stal se členem Národního divadla díky baletnímu mistrovi Vlastimilu Harapesovi. Za Cara v představení Ivan Hrozný získal ocenění Ceny Thálie 2001, později byl na tuto cenu několikrát nominován. Dalším představitelem je baletní mistr a tanečník Alexej Afanasiev, který začal působit v Národním divadle v roce 2009. V letošní sezoně se objevil v představeních Brel – Vysockij – Kryl, Šípková Růženka a Louskáček – vánoční příběh. Devátá kapitola je věnována Šaldovu divadlu v Liberci (celým názvem Divadlo Františka Xavera Šaldy), kde je při jeho vzniku důležité jméno Gustav Klimt a události druhé světové války. Z patnáctičlenného baletního souboru, který je nejmenším v republice, byli vybráni Andrej Bajnijazov, Maria Gornalova a Alexej Jurakov. Andrej 62
Bajnijazov začínal nejprve jako sólista v ústeckém divadle, poté v roce 2005 přestoupil do divadla v Liberci, kde působí v inscenacích Gustav Klimt, Louskáček či Periferie. Sólistka Maria Gornalova přijela do České republiky v roce 2001. Nejdříve tančila v Brně, poté ve Státní opeře v Praze a nakonec získala angažmá v Liberci. Díky osobní korespondenci je text obohacen informacemi od samotné baletky. Třetí představitel, sólista Alexej Jurakov, také začínal v Brně a Praze a poté se přesunul do Liberce. Byl třikrát nominován na Ceny Thálie a spolu se svojí manželkou Marií Gornalovou vede vlastní baletní studio Malex. Následující kapitola je věnována Severočeskému divadlu opery a baletu v Ústí nad Labem, jehož provoz byl ovlivňován válkami. Uvedený název získalo až roku 2004. Z baletního souboru o sedmnácti členech a šesti sólistech byly vybráni tři umělci. Prvním představitelem je sólista Vladimír Gončarov, který se členem ústeckého divadla stal v roce 1998 a o dva roky později získal místo sólisty. Kromě tance v divadle se věnuje i choreografii, vede žáky v baletním studiu a hostuje v zahraničí. Spolu se svojí manželkou Innou Davidenko a sólistkou Natalii Vasinou vystupuje pod vedením společnosti Various Art. Je nositelem Ceny Thálie 2008. Dále byla vybrána již zmiňovaná sólistka baletu Natalia Vasina, která se do České republiky přestěhovala v roce 1999 a o rok později získala angažmá v ústeckém divadle. Do textu jsou začleněny informace, které byly získány od samotné umělkyně prostřednictvím korespondence. Operní soubor Severočeského divadla tvoří 36 stálých členů, mezi nimi Valeria Vajgant a Nikolaj Někrasov. Sopranistka Valeria Vajgant se do České republiky dostala díky pozvání Severočeského divadla roku 2007. Byla několikrát nominována na Ceny Thálie, často hostuje i v zahraničí a v jejím repertoáru najdeme například roli Abigail v Nabucco nebo Desdemony v Othellovi. V práci jsou zahrnuty informace z osobní korespondence. Poslední umělcem v naší práci je barytonista Nikolaj Někrasov, který žije v České republice od roku 2001. Kromě práce v Severočeském divadle hostuje v několika dalších českých divadlech a i v zahraničí. Několikrát byl jmenován na Ceny Thálie a na svém kontě má nespočet rolí. V třinácté kapitole je uveden slovníček pojmů, které slouží čtenáři práce k objasnění některých výrazů, které jsou s baletem a operou spojeny, například pojmenování hlasových poloh operních pěvců.
63
Na konci práce jsou dány přílohy s fotografiemi. V první příloze je vložena fotografie z osobního setkání s panem Korotkovem ve Státní opeře Praha a z osobního setkání s panem Gorbunovem v Janáčkově divadle Brno. Následující příloha obsahuje fotografie všech umělcům, o kterých je v naší práci psáno. Třetí přílohou je ukázka fotografování Alexandra Kacapova. Na závěr lze říci, že náš cíl byl splněn. Podařilo se v České republice najít baletní a operní umělce a popsat jejich pracovní život a vývoj umělecké kariéry. Prostřednictvím jejich úspěchů, hodnocení, velkého množství rolí a zkušeností bylo poukázáno na to, jakou důležitou roli v naší kultuře hrají a jaké mají na divadelní scéně významné pozice. Díky osobním setkáním a korespondenci došlo ke komunikaci v ruském jazyce a k přímému kontaktu s kulturou. Práce může posloužit studentům ruského jazyka a zájemcům o ruské reálie a kulturu. Poskytuje přehled o ruském baletu a opeře a o umělcích ruské národnosti na území České republiky.
64
12. Resumé Культура является в настоящеe время неотделимой частью человеческой жизни. Она выступает в разных формах и находится везде вокруг нас. Каждый из нас является её составной частью. Культура каждой страны отличается, но можно говорить о взаимовлиянии этих культур. В некоторых городах Чешской республики живут и работают русские художники, писатели, артисты оперы и балета и вносят свой вклад в чешскую культуру. Данная бакалаврская работа несёт название "Артисты оперы и балета русской национальности на чешской театральной сцене в 2014-2015 годах.“ Для работы были выбраны две отрасли: балет и опера. Работа была написана с целью рассказать о роли артистов балета и оперы русской национальности, которые в этом театральном сезоне (2014/2015) выступают в чешских театрах, и показать их роль в развитии чешской культуры. Работа разделена на пятнадцать глав. В конце бакалаврской работы находятся приложения с фотографиями. В начале работы даётся определение понятия культура в различных значениях, далее приводятся история и развитие культурологии - дисциплины, которая с культурой очень тесно связана и которую мы описываем от древних времён до современности. В следующей части работы описана русская эмиграция в 20 веке, которую можно разделить на четыре волны. Первая волна длилась с 20-ых годов 20 века и называется также Белая эмиграция. Она была самая важная и большую роль здесь играла Чехословакия, а конкретно Прага. В Праге для русских возникали разные объединения, клубы и союзы, издавалась русская газета и открывались рестораны и кафе. С этим связано понятие Русский Оксфорд. Второя волна началась в 40-ых годах. Центром русских эмигрантов являлись США, Канада и Австралия. В конце 40-ых годов начинается третья волна, для которой характерна так называемая этническая эмиграция. Из Советского союза уехало несколько тысяч евреев, немцев и армян, другие эмигранты уехали из-за политики или были в изгнании. Последняя четвёртая волна началась в 80-ые годы и можно сказать, что она длится до сих пор. В этой части находятся две диаграммы. В первой показаны национальности эмигрантов, которые живут в Чешской республике. Важно заметить, что четвeртой по численности является русская 65
национальность.
Во
второй
диаграмме
показано
изменение
количества
иностранцев русской национальности в Чехии в 1994-2013 годах. Можно увидеть, что с 2000 года количество русских увеличилось приблизительно на 20 тысяч. В пятой главе мы обращаем внимание на первую отрасль культуры - на балет. В этой части описано начало его развития в Франции и при русском дворе. С этим связаны имена: царь Алексей Михайлович, Петр I., Елизавета Петровна и Анна Ивановна, далее Чарльз Диделот и Сергей Дягилев и его так называемые русские сезоны. Кратко также рассказано о театрах этого времени и о русском балете в 20 веке, то есть во время, когда балет был знаменательной и главной частью культуры. Об опере рассказано в следующей главе. Кратко описана важность этого жанра, начало его развития в Италии и развитие в России. Важным периодом является 19 век, к которому относятся Михаил Глинка, Модест Мусоргский, Николай Римский-Корсаков и Петр Чайковский. Большую роль играет так называемая Могучая кучка. В начале 20 века опера отошла на задний план и стала опять важной после Октябрской революции. С этим временем связаны имена Игоря Стравинского, Сергея Прокофьева и Дмитрия Шостаковича. Далее появляются новые жанры: опера-балет, опера-оратория, песенная опера, моноопера и камерная опера. С концoм 20 века связаны имена Родиона Щедрина, Андрея Петрова, Сергея Слонимского, Геннадия Банщикова и Юрия Буцка, которые создали спектакли Мёртвые души, Мастер и Маргарита, Гамлет, Записки сумасшедшего и Горе от ума. После этой короткой теоретической части следуют главы, которые ориентируются на конкретные театры и артистов. Мы выбрали Национальный театр Брно, Национальный театр Прага, Северочешский театр оперы и балета Усти-над-Лабем и Театр Франтишка Ксавера Шалды Либерец. К каждому театру написана основная информация. Описывается биография артистов: их происхождение, образование, опыт работы, роли в спектаклях и их награды. В тексте работы приводятся цитаты из личной переписки и встречи автора бакалаврской работы с артистами. Во-первых, объяснена история Национального театра Брно, именно то, как театр получил своё название, как происходило строительство здания и каким способом надо было накопить деньги. Из оперной труппы, которая состоит из 22 66
солистов и 58 членов ансамбля, был выбран Юрий Горбунов. Сейчас он уже пенсионер, но постоянно выступает в театре города Брно, поёт в хоре и на разных мероприятиях (например на фестивале Арс Поэтика - Памятник Пушкину на Педагогическом факультете Университета имени Масарика). В 1975 году получил титул Заслуженный артист Российской Федерации и за роль Кутузова в опере Война и мир получил премию Талия 2005. Следующий театр - это Национальный театр Прага, к которому описана его история и строительство и объяснено, как с ним связан Бедржих Сметана и Франтишек Ригер. Важно также время, когда был заложен краеугольный камень, потом 1881-ый год, когда театр сгорел, и 1883-ый год, когда был театр открыт. Из оперной труппы, которая состоит из 60 членов, был выбран Николай Вишняков. Сначала он работал в Пражской государственной опере, потом стал солистом Национального театра. Его важной ролью является роль Ленского и принца Калафа. Следующий певец - это Олег Коротков, который также начинал работать в Государственной опере, и в 2012 году стал солистом Оперы Национального театра. С господином Коротковым мы встретились, поэтому в тексте цитируются его ответы из нашего разговора. Из балетного ансамбля был выбран Александр Кацапов, который приехал в Чешскую республику в 1996 году. За роль Царя в спектакле Иван Грозный получил премию Талия 2001. Следующим представителем балетного ансамбля является Алексей Афанасьев, который начал в театре танцевать в 2009 году и выступает в этом году в спектакле Спящая Красавица или Щелкунчик. В девятой главе описан Театр Франтишка Ксавера Шалды. Для этого театра важно имя Густав Климт и события второй мировой войны. Из балетной труппы, которая является найменьшей в Чешской республике, был выбран Андрей Байниязов, Мария Горналова и Алексей Юраков. Андрей Байниязов начал танцевать в этом театре в 2005 году и выступал, например, в балетах Густав Климт или Щелкунчик. Мария Горналова приехала в Чехию в 2001 году. В тексте работы приводятся цитаты из личной переписки автора бакалаврской работы с артисткой. Она сначала танцевала в Брно, потом в Праге и наконец в городе Либерец, также как её муж и танцовщик Алексей Юраков. Они вместе открыли балетную студию Малекс.
67
Следующий театр - это Северочешский театр оперы и балета Усти-над-Лабем. Из балетной труппы, которая состоит из 23 членов, мы выбрали три представителя. Первым является Владимир Гончаров, который не только танцует в театре, а даже придумывает собственную хореографию, преподаёт танец и выступает за границей. Вместе со своей женой Инной Давиденко и солисткой Натальей Васина выступает под руководством общества Вариоус Арт. Наталья Васина приехала в Чехию в 1999 году и мы с ней переписывались по электронной почте. Оперная труппа состоит из 36 постоянных членов, среди них Валерия Вайгант и Николай Некрасов. Валерия Вайгант приехала в Чехию в 2007 году. Она часто выступает за границей и несколько раз была номинирована на премию Талия. В работе приводятся её ответы, которые мы получили по электронной почте. Последний артист, о котором мы рассказываем в данной работе - это Николай Некрасов, который жувёт в Чехии с 2001 года. Кроме того, что поёт в Северочешском театре, выступает в других театрах Чехии и даже за границей. Несколько раз был номинирован на премию Талия. В тринадцатой главе находится пояснение терминов с целью помочь читателю этой работы понять некоторые названия и понятия, которые связаны с балетом и оперой, например певческие голоса (тенор, баритон, бас и так далее). В конце рaботы находятся приложения с фотографиями. В первом приложении показаны фотографии с личной встречи с господином Коротковым в Пражской государственной опере и с господином Горбуновым в Театре имени Яначека в городе Брно. В следующем приложении показаны фотографии всех артистов, о которых в работе говорится. Третье приложение - это фотография, автором которой является сам Александр Кацапов. Можно сказать, что наша цель была выполнена. Нам удалось найти в Чешской республике артистов оперы и балета русской национальности, описать их жизнь и развитие их карьеры. С учётом их успехов, наград, большого количества ролей и опыта можно сказать, какую важную роль они играют в нашей культуре и какую значительную позицию занимают на чешской театральной сцене. Большую роль в восприятии и понимании культуры автором работы играли личные встречи и электронная почта на русском языке.
68
Работа может представлять интерес для студентов русского языка и для всех, кто занимается русской культурой и реалиями. Она даёт информацию о русском балете и опере и об артистах русской национальности в Чешской республике.
69
13. Slovníček pojmů Alt
nejnižší poloha ženského hlasu, někdy také nazýváno jako kontraalt
Angažmá
smlouva o přijetí do uměleckého souboru ale i účast na nějaké činnosti
Ansámbl
umělecký soubor
Árie
sólový pěvecký výstup s instrumentálním doprovodem
Baryton
střední poloha přirozeně mužských hlasů.
Bas
nejnižší poloha mužského hlasu
Inscenace
uvedení na scénu, proces a výsledek předvedení textu hry, libreta či zvoleného tématu do podoby strukturovaného časoprostorového jevištního díla, jež pak existuje jako souhrn jednotlivých představení.
Libreto
scénář, text opery
Mezzosoprán
střední kategorie ženského hlasu, blíží se více sopránu než altu
Part
úloha, role
Primabalerína
první sólová tanečnice v baletním souboru
Primadona
ženská operní hvězda
Představení
konkrétní uskutečnění inscenace v konkrétním čase a místě s konkrétními diváky
Role
úloha, herecká role je postava, kterou má herec ztělesnit
Sezóna
část roku vhodná pro určitou činnost, divadelní sezóna trvá zpravidla od září do konce června
Sólista
umělec hrající sólové partie či vystupující zcela sám
Sólo
jednotlivě, pro jednotlivce, jednotlivci určený; skladba nebo její část provedená jednotlivcem, sólově
Soprán
nejvyšší poloha ženského hlasu
Tenor
nejvyšší poloha přirozeného mužského hlasu184
184
JANSEN, J. Opera. Brno : Computer Press, 2004. s. 168-171; RICHTER, R. Praktický divadelní slovník. Praha : Dobré divadlo dětem, 2008; WARRACK, J., WEST, E. Oxfordský slovník opery. Praha : Iris, 1998.
70
14. Bibliografie Knižní zdroje 1) BÖHME, R. et al. Divadlo fxšaldy. Liberec : Divadlo F. X. Šaldy, 2013. 177 s. 2) BRODSKÁ, B. Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945. Praha : Akademie múzických umění, 2006. 236 s. ISBN 80-7331-047-3. 3) BRODSKÁ, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu. Praha : Akademie múzických umění, 2000. 69 s. ISBN 80-85883-55-4. 4) BRODSKÁ, B., VAŠUT, V. Svět tance a baletu. 1. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2004. 448 s. ISBN 80-7331-004-X. 5) ECKSTEIN, P. Na cestách ke Státní opeře Praha. Praha : Státní opera Praha, 2005. 22 s. 6) HLAVÁČEK, A., BALAKINA, T. I. Ruská kultura v historickém kontextu (IX.-XX. stol.) = Russkaja kul'tura v istoričeskom kontekste (IX - nač. XX vv.). Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. 110 s. ISBN 80-7290-283-0. 7) HOSTOMSKÁ, A. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha : Svoboda, 1999. 696 s. ISBN 80-205-0578-4. 8) HRDÝ, L., SOUKUP V., VODÁKOVÁ A. Sociální a kulturní antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1993. 157 s. ISBN 80-901424-1-9. 9) JANÁČEK, J. Čtyřikrát Městské divadlo Liberec (Stadttheater Reichenberg) 1883-1938. Liberec : Bor, 2004. 112 s. ISBN 80-86807-07-X. 10) JANSEN, J. Opera. Brno : Computer Press, 2004. 192 s. ISBN 80-251-0282-3. 11) LAWLESS, R. Co je to kultura. Olomouc : Votobia, 1996. 182 s. ISBN 80-7198-106-0. 12) OŽEGOV S. I. Slovar' russkogo jazyka: okolo 57 000 slov. Moskva : Russkij jazyk, 1982. 814 s. 13) PAVLOVIČ, A. I. Češsko-russkij slovar. Moskva : Russkij jazyk, 1989. 830 s. ISBN 5-200-00765-8. 14) POSPÍŠIL, M. Z operního Olympu: pěvecké legendy 20.století. Praha : Brána, 2009. 286 s., [48] s. fot. ISBN 978-80-7243-416-9. 15) Pravidla českého pravopisu. Brno : Lingea, 2010. 895 s. ISBN 9788087062883. 71
16) PUTNA, M. C., ZADRAŽILOVÁ, M. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. [II. díl]. 1. vyd. Brno : Petrov, 1994. 301 s. ISBN 80-85247-53-4. 17) RICHTER, R. Praktický divadelní slovník. Praha : Dobré divadlo dětem, 2008. 207 s. ISBN 978-80-902975-8-6. 18) SAVICKÝ, I. Osudová setkání: Češi v Rusku a Rusové v Čechách, 1914-1938. Vyd. 1. Praha : Academia, 1999. 271 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-200-0770-9. 19) SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Praha : Pavel Mervart, 2010. 144 s. ISBN 978-80-87378-49-6. 20) SOUKUP, M. Základy kulturní antropologie. Praha : Akademie veřejné správy, 2009. 214 s. ISBN 978-80-87207-03-1. 21) SOUKUP, V. Dějiny antropologie. Praha : Karolinum, 2004. 667 s. ISBN 80-246-0337-3 22) SÝKOROVÁ, D. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. 1984. 99 s. 23) THER, P. Národní divadlo v kontextu evropských operních dějin. Od založení do první světové války. Praha : Dokořán, s. r. o., 2008. 363 s. ISBN 978-80-7363-211-3. 24) TROJAN, J. Dějiny opery. Tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha : Paseka, 2001. 482 s. ISBN 80-7185-348-8. 25) UCHYTIL V., TOMANOVÁ I. Rusko-český, česko-ruský slovník. Praha : Český klub, 2009. 439 s. ISBN 978-80-86922-29-4. 26) WARRACK, J., WEST, E. Oxfordský slovník opery. Praha : Iris, 1998. 399 s. ISBN 80-85893-14-2. České elektronické zdroje 1) Black & White agency. Kníže Igor [online]. c2010 [cit. 2015-03-14]. Dostupné na: . 2) Ceny Thálie – oficiální web ocenění udíleného každoročně Hereckou asociací. Nominace na Ceny Thálie za rok 2014 [online]. c2007-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na:. 72
3) Český muzikálový server – Musical.cz. Nominace na Ceny Thálie za rok 2009 odhaleny [online]. c2008-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 4) Český statistický úřad [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: . 5) DERCSÉNYIOVÁ, L. Slavné hity v Ústí nad Labem. Taneční aktuality.cz [online]. 2012, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 18032559. 6) Divadelní noviny. Ceny Thálie 2012: Nominace [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 7) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Andrey Bayniyazov [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné na: . 8) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Balet [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 9) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Historie [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 10) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Maria Gornalova [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 11) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Nikolaj Višňakov [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 12) Divadlo Františka Xavera Šaldy Liberec. Opera [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné na: . 13) Divadlo Františka Xavera Šaldy. Alexey Yurakov. [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 14) FF UK. Kulturologie [online]. c2011 [cit. 2014-09-25]. Dostupné na: . 15) Filmová databáze online FDb.cz. Valeria Vaygant [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: .
73
16) Halonoviny.cz. Ruské jaro na Moravě [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 17) Mostecký deník [online]. c2005-2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 18) Národní divadlo Brno. Jurakov Alexej [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-05]. Dostupné na: . 19) Národní divadlo Brno. Jurij Gorbunov [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 20) Národní divadlo Brno. NDB po druhé světové válce [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: . 21) Národní divadlo Brno. Nikolaj Višnjakov [online]. c2006-2015 [cit. 2015-0221]. Dostupné na: . 22) Národní divadlo Brno. Počátky českého divadla v Brně – NDB do r. 1945 [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: . 23) Národní divadlo Brno. Umělecký soubor baletu [online]. c2006-2015 [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 24) Národní divadlo Brno. Umělecký soubor opery [online]. c2006-2015 [cit. 201503-07]. Dostupné na: . 25) Národní divadlo Brno. Z historie Národního divadla Brno [online]. c2006-2014 [cit. 2014-11-17]. Dostupné na: . 26) Národní divadlo. Alexander Katsapov [online]. c2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 27) Národní divadlo. Alexej Afanasiev [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 28) Národní divadlo. Historie [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: . 74
29) Národní divadlo. Historie a současnost [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: . 30) Národní divadlo. Nikolaj Višnjakov [online]. c2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné na: . 31) Národní divadlo. Oleg Korotkov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 32) Národní divadlo. Sbor Národního divadla v Praze [online]. c2014 [cit. 2014-11-09]. Dostupné na: . 33) Opera PLUS – váš informační portál o opeře, hudbě a tanci [online]. c2009-2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné na: . 34) Operabase. Jurij Gorbunov: Plán představení [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné na: . 35) Osobnosti.cz. – celebrity, filmy, fankluby. Alexander Katsapov životopis [online]. c1996-2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné na: . 36) Parlamentní listy.cz – politika ze všech stran. Vladimír Gončarov podporuje hnutí Ústečané [online]. c2009-2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 37) Scena.cz – 1. kulturní portál. Nethovor. Vladimír Gončarov [online]. c1998-2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné na: . 38) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Baletní soubor [online]. c2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné na: . 39) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Natalia Vassina [online]. c2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 40) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Operní soubor [online]. c2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné na: .
75
41) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Program divadla [online]. c2015 [cit 2015-02-17] Dostupné na: . 42) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Stručná historie ústeckého divadla [online]. c2014 [cit. 2014-11-15]. Dostupné na: . 43) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Vladimír Gončarov [online]. c2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné na: . 44) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Nikolaj Někrassov [online]. c2015 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 45) Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. Valeria Vaygant [online]. c2015 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 46) Slavní neznámí, epizoda 9, Alexandr Katsapov – Sólista baletu Národního divadla. Internetová televize, Stream.cz. 12. června 2012 [online televizní vysílání]. c1996-2015 [cit. 2015-02-21]. Dostupné na: . 47) Slezské divadlo Opava. Nikolaj Někrassov [online]. c2011 [cit. 2015-02-25]. Dostupné na: . 48) SSSR. Divadlo [online]. c2014 [cit. 2014-11-02]. Dostupné na: . 49) Taneční a baletní studio MALEX. Úvod [online]. c2013 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 50) Taneční magazín. Historie baletu [online]. c2012 [cit. 2014-11-02]. Dostupné na: . 51) VALNÍČEK, T. Labutí jezero (v Ústí) nad Labem. Taneční aktuality.cz [online]. 2013, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 1803-2559.
76
52) VALNÍČEK, T. Romantický Chopin v Ústí. Taneční aktuality.cz [online]. 2011, [cit. 2015-02-19]. Dostupné na: . ISSN 1803-2559. 53) ŽALUD, V. Políbí Thálie brněnského operního mistra? Haló noviny, 23. 3. 2006. s. 13. Ruské elektronické zdroje 1) Balcanto.ru - Классическая музыка, опера и балет. Русский балет [online] c2002-2014 [cit. 2014-11-02]. Dostupné na: . 2) Европейский информационный портал о Чехии и не только. Не Прага и не Брно — лучшая опера Чехии находится в Либерце [online]. c2012-2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 3) ЛИСНЯК, Н. Алексей Афанасьев: "Хореография стала всей моей жизнью". Пражский Телеграф [online]. c2010 [cit. 2015-03-04]. Dostupné na: . 4) Одноклассники. Андрей+ (Валерия) Байниязов+ (Радионова) [online]. c2006-2015 [cit. 2015-02-23]. Dostupné na: . 5) РИА Новости. История эмиграции из России и СССР [online]. c2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné na: . 6) Центр Информационных Технологий для Театров. Актёры России Юраков Алексей Владимирович [online]. c1997-2009 [cit. 2015-03-06]. Dostupné na: . 7) Энциклопедия Кругосвет. Опера в советский период [online]. c1997-2015 [cit. 2015-03-13]. Dostupné na: .
77
15. Přílohy 15.1 Příloha 1: Fotografie z osobních setkání
Obr. 1: Osobní setkání s panem Olegem Korotkovem dne 10. 9. 2014 ve Státní opeře Praha. Foto: K. Opělová.
Obr. 2: Osobní setkání s panem Jurijem Gorbunovem dne 13. 10. 2014 v Janáčkově divadle Brno. Foto: K. Opělová.
78
15.2 Příloha 2: Fotogalerie umělců
Obr. 3: Jurij Gorbunov.185
Obr. 6: Alexandr Kacapov.188
Obr. 9: Maria Gornalova.191 185
Obr. 4: Nikolaj Višnjakov.186
Obr. 7: Alexej Afanasiev.189
Obr. 10: Alexej Jurakov.192
Obr. 5: Oleg Korotkov.187
Obr. 8: Andrej Bajnijazov.190
Obr. 11: Vladimír Gončarov.193
Zdroj: . Zdroj: . 187 Zdroj: . 188 Zdroj: . 189 Zdroj: . 190 Zdroj: . 191 Zdroj: . 192 Zdroj: . 193 Zdroj: . 186
Obr. 12: Natalia Vasina.194
Obr. 13: Valeria Vajgant.195
Obr. 15: Nikolaj Někrasov.196
15.3 Příloha 3: Fotografie od Alexandra Kacapova
Obr. 16: Fotografie z tréninku na představení Sleeping Beauty, Foto: Alexandre Katsapov.197
194
Zdroj: . Zdroj: . 196 Zdroj: . 197 Zdroj:. 195
80
