MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární pedagogiky
Hlavní křesťanské svátky jako prostředek výchovy k hodnotám (Projekt „Vánoce“ a „Velikonoce“) Diplomová práce
Brno 2011
Vedoucí práce: PhDr. Hana Filová, Ph.D.
Autor práce: Magdaléna Kratochvílová
Bibliografický záznam KRATOCHVÍLOVÁ, Magdaléna. Hlavní křesťanské svátky jako prostředek výchovy k hodnotám. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra primární pedagogiky, 2011. 106 l., 27 l. příl. Vedoucí diplomové práce Hana Filová.
Anotace Diplomová práce „Hlavní křesťanské svátky jako prostředek výchovy k hodnotám“ pojednává o tematice slavení hlavních křesťanských svátků – Vánoc a Velikonoc – a nabízí moţnosti vyuţití těchto oslav (této problematiky) jako východiska pro výchovu k hodnotám ţáků na 1. stupni základní školy. Práce téţ obsahuje návrhy i realizaci dvou dlouhodobých projektů (předvánočního a předvelikonočního), u nichţ je testována a porovnávána vstupní a výstupní úroveň ţáků v oblasti informativní i hodnotové.
Annotation The Diploma thesis “Teaching values through the main Christian feasts “ deals with celebrating the main Christian feasts – Christmas and Easter – and with ways of using these feasts as a starting point for teaching values at lower primary school level. The work includes two long term projects - suggestions and how to use them in practice – one preceding Christmas, the other Easter. In these projects the initial and final level of subject knowledge and values is tested.
Klíčová slova Hodnoty, morální výchova, křesťanství, Vánoce, Velikonoce, projektová výuka, integrovaná tematická výuka.
Key words Values, moral education, Christianity, Christmas, Easter, project teaching, integrated topical education.
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou (diplomovou) práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně, dne
……………………………………
Poděkování: Mnohokrát děkuji paní doktorce PhDr. Haně Filové, Ph.D. za její nezměrnou trpělivost a „mateřské“ vedení. Děkuji také všem, kteří mne k napsání práce inspirovali, povzbuzovali a jakýmkoli způsobem mi pomohli. Obzvláštní dík patří také mým spolusestrám za jejich sesterskou podporu a pomoc. Děkuji všem paním učitelkám i ţákům, kteří mi umoţnili realizaci projektů. Díky.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................... 7 1 Stručný nástin teorie hodnotové výchovy ........................................................................... 10 1.1 O důleţitosti výchovy k hodnotám v dnešním světě ................................................................... 10 1.2 Vymezení základních pojmů hodnotové výchovy ..................................................................... 11 1.3 Výchova k hodnotám a kurikulární dokumenty ....................................................................... 14 1.4 Specifika morálního vývoje ţáků na 1. stupni ZŠ ...................................................................... 18
2 Slavení křesťanských svátků ............................................................................................... 23 2.1 Kaţdý člověk potřebuje slavit ...................................................................................................... 23 2.2 Církevní rok .................................................................................................................................. 24 2.3 Velikonoce ...................................................................................................................................... 27 2.3.1 Křesťanský pohled na slavení Velikonoc ................................................................................. 27 2.3.1.1 Doba postní .........................................................................................................................................27
2.3.1.2 Velikonoční triduum (třídení) ............................................................................................ 29 2.3.1.3 Doba velikonoční ............................................................................................................... 31 2.3.1.4 Křesťanské slavení Velikonoc ........................................................................................... 32 2.3.2 Velikonoce z pohledu lidových tradic ..................................................................................... 33 2.3.2.1 Doba postní ........................................................................................................................ 33 2.3.2.2 Pašijový týden a Velikonoce ............................................................................................. 35 2.4 Vánoce............................................................................................................................................ 36 2.4.1 Křesťanský pohled na slavení Vánoc ...................................................................................... 36 2.4.2 Vánoce z pohledu lidových tradic ........................................................................................... 39 2.5 Hodnoty ukryté v poselství Vánoc a Velikonoc .......................................................................... 41
3 Strategie výchovy k hodnotám ve školním prostředí ......................................................... 45 II. EMPIRICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 48 4 Úvod do problému a vědomostní základ projektů ............................................................. 49 4.1 Část hodnotová.............................................................................................................................. 49 4.2 Část informativní .......................................................................................................................... 50
5 Projekt Vánoce ...................................................................................................................... 51 5.1 Pojmová mapa ............................................................................................................................... 51 5.2 Uvedení do projektu ..................................................................................................................... 51 5.3 Návrh na předvánoční projekt (resp. integrovanou tematickou výuku) .................................. 52
5.4 Realizace předvánočního projektu ................................................................................... 55 5.4.1 Charakteristika vybraných tříd ................................................................................................ 55 5.4.2 Rozpis jednotlivých setkání ve 2. B ........................................................................................ 56 1. setkání – 3. prosince 2010 .......................................................................................................... 56
5
2. setkání – 10. prosince 2010 ........................................................................................................ 58 3. setkání – 17. prosince 2010 ........................................................................................................ 60 4. a poslední předvánoční setkání ................................................................................................... 62 5.4.3 Rozpis jednotlivých setkání ve 4. C ........................................................................................ 64 1. setkání – 3. prosince 2010 .......................................................................................................... 64 2. setkání – 10. prosince 2010 ........................................................................................................ 66 3. setkání – 17. prosince ................................................................................................................. 68 4. setkání – 22. prosince ................................................................................................................. 70 5.5 Vyhodnocování pretestů a posttestů ............................................................................................ 72 5.5.1 Metoda pretestů a posttestů a kritéria jejich vyhodnocení ....................................................... 72 5.5.2 Testy před projektem a po projektu Vánoce ............................................................................ 74
6 Projekt Velikonoce ................................................................................................................ 77 6.1 Velikonoce - pojmová mapa ......................................................................................................... 77 6.2 Uvedení do projektu ..................................................................................................................... 77 6.3 Návrh projektu .............................................................................................................................. 77 6.4 Realizace projektu ........................................................................................................................ 79 6.4.1 Rozpis jednotlivých setkání ve 2. B ........................................................................................ 79 1. setkání – 11. března .................................................................................................................... 79 2. setkání – 25. března .................................................................................................................... 81 3. setkání – 1. dubna ....................................................................................................................... 82 4. setkání – 8. dubna ....................................................................................................................... 84 6.4.2 Rozpis jednotlivých setkání ve 4. C ........................................................................................ 85 1. setkání – 11. března .................................................................................................................... 85 2. setkání – 25. března .................................................................................................................... 86 3. setkání – 30. března .................................................................................................................... 87 4. setkání – 8. dubna ....................................................................................................................... 88 6.5 Vyhodnocování pretestů a posttestů ............................................................................................ 90 6.5.1 Testy před projektem a po projektu Velikonoce ...................................................................... 90 6.5.2 Vyhodnocení testů tří přání ..................................................................................................... 94 Tento test byl realizován před projektem Vánoce a po projektu Velikonoce. ................................... 94
ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 95 Resumé ....................................................................................................................................... 96 Summary.................................................................................................................................... 96 Seznam obrázků a grafů ........................................................................................................... 97 LITERATURA ......................................................................................................................... 98 Seznam příloh .......................................................................................................................... 106
6
ÚVOD K napsání této práce mne inspirovala a motivovala 2. souvislá pedagogická praxe v 1. ročníku na ZŠ Kotlářská, kde jsme s mojí spolustudentkou na návrh paní učitelky realizovaly „záţitkový projekt“ 1 na téma „Velikonoce“, který se setkal s pro mne nečekaným úspěchem a nadšením všech zúčastněných, vyvolal pozitivní ohlasy i zájem po dalším prohloubení téhoţ v následujícím roce. Zároveň mám na mysli fakt, ţe s odklonem od Boha a křesťanského náboţenství se ze společnosti vytrácí pravý smysl ţivota, správné lidské hodnoty, a v neposlední řadě také různé tradice i povědomí o skutečném významu slavení svátků, jejichţ proţívání má dnes, bohuţel, převáţně komerční a konzumní charakter. A jako tělo nemůţe ţít bez duš e, tak proţívání svátků bez proţívání jejich hlubší podstaty se zdá být nesmyslné. Je skutečností, ţe někteří lidé uţ dnes nechtějí slavit Vánoce 2; o tajemství Velikonoc se zase uţ dnes mezi lidmi velmi málo ví. Vybrala jsem si jako předmět své práce právě tyto dvoje svátky, v nichţ je soustředěno nejhlubší bohatství, ústřední tajemství křesťanské víry a spásy člověka, tajemství vtělení, smrti a zmrtvýchvstání Jeţíše Krista. Křesťanství v naší vlasti má hluboké kořeny; právě jsme vstoupili do tříleté přípravy na 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje, našich věrozvěstů, do naší země. Během těchto tří let příprav3 se snaţíme vrátit se k jejich odkazu, usilovat o prohloubení ţivota z víry, a to zejména soustavnou četbou a studiem Písma svatého i hlubším proţíváním, uvědoměním si a obnovou tzv. iniciačních svátostí.4 Kéţ by tedy i tato práce mohla alespoň trochu přispět k úsilí za obnovu víry v naší zemi tím, ţe se ţákům na 1. stupni pokusíme přiblíţit ústřední tajemství našeho vykoupení a spásy. Cílem práce je nastínit (nikoli vyčerpat; to je nemoţné!) podstatu slavení vánočních a velikonočních svátků, poskytnout některé konkrétní metodické náměty
1
pouze můj pracovní pojem; ke skutečným projektům viz níţe srovnej např. článek: Kubec, P. Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce [online]. Dostupné na WWW: ˂http://vanoce.vira.cz/clanky/Nekteri-lide-nechteji-slavit-Vanoce.html˃ 3 viz pastýřský list – dostupný na WWW: ˂ http://www.apha.cz/pastyrsky-list-k-pripravam-1150-vyrociprichodu-cyrila-a-metodeje/˃ 4 iniciační svátosti – svátosti, kterými vstupujeme do plné účasti na ţivotě církve: křest, biřmování, Eucharistie 2
7
a podněty, jak je přiblíţit ţákům zejména na 1. stupni základních škol běţných i církevních, a ukázat, jak lze tematiky vyuţít pro výchovu k hodnotám. V teoretické části jsou uvedena základní teoretická východiska práce, vymezení základních pojmů, uvedení do sledované tematiky. První kapitola je věnována výchově k hodnotám jako takové, ve druhé kapitole nalezneme informace o průběhu církevního roku a křesťanském slavení i lidových tradicích spojených s Vánocemi a Velikonocemi. Třetí kapitola uvádí výčet metod, které se zdají být vhodné pro hodnotovou výchovu. Praktická část je rozdělena rovněţ do tří oddílů; čtvrtá kapitola nastiňuje vědomostní základ připravovaných projektů, v páté a šesté kapitole pak nalezneme podrobný rozpis jednotlivých setkání v průběhu jejich realizace - včetně zhodnocení i zjištěných výsledků.
8
I. TEORETICKÁ ČÁST
9
1 Stručný nástin teorie hodnotové výchovy 1.1 O důleţitosti výchovy k hodnotám v dnešním světě Hlavním předmětem této práce je výchova k hodnotám, jejíţ důleţitost v současné době pociťujeme stále naléhavěji. Thomas Moore ve své Knize o duši píše: „Velkou nemocí dvacátého století, která znásobuje všechny naše potíţe a ovlivňuje náš individuální i společenský ţivot, je „ztráta duše“.“5
Autor v knize také záhy
vyjmenovává některé ze symptomů, kterými se tato „ztráta duše“ projevuje: prázdnota, ztráta smyslu ţivota, nejasné deprese, nemocné vztahy …, a je zde právě zmíněna také ztráta hodnot. Ţijeme ve společnosti, která je nemocná, uspěchaná, zaměřená na výkon; akcentuje tedy kvantitu, nikoli kvalitu ţití. A tak ve stálém shonu nám často uniká to nejpodstatnější, nejsme schopni vnímat „poezii kaţdodenního ţivota“.6 Často se lidé takto podobají spíše štvancům, kteří se zmítají ve víru světa, a přitom vlastně ani neví, kam jdou. Politováníhodný stav člověka, který nemyslí na svou důstojnost, na to, ţe je jednotou těla, duše a ducha, a ţe „duše potřebuje intenzivní, plnokrevný duchovní ţivot, stejně jako tělo potřebuje potravu“7! Nárůst psychických onemocnění, závislostí, násilí i kriminalita a rostoucí počet sebevraţd mladistvých je alarmující a neměl by nás nechat lhostejnými. Obzvláště jsme-li vychovatelé, měli bychom se ptát po příčinách tohoto stavu a snaţit se podle svých sil a moţností přispívat k nápravě. Ale jak a kde začít? Samozřejmě, ţe musí začít kaţdý sám u sebe; kdyţ totiţ člověk sám něco nemá, těţko to předá druhému. Také všichni víme, ţe osobní příklad vychovatele je základním a nejpřesvědčivějším prostředkem výchovy,8 vţdyť se říká: „slova učí, ale příklad přitahuje“ a také: „nelze kázat vodu a pít víno“.9 Vychovatel tedy musí pečovat nejprve o svoji duši a svůj ţivot; teprve potom o duše a ţivoty svých svěřenců…
5
MOORE, T. Kniha o duši : Pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na problémy všedního ţivota. Praha: Portál, 1997. 304 s. (s. 11) 6 tamtéţ (s. 19) 7 tamtéţ (s. 237) 8 Srovnej např. TOMÁŠEK, F. K. Pedagogika : Úvod do pedagogické praxe pro vychovatele a rodiče. Brno: Nibowaka, 1992. 350 s. (s. 132 – 137) nebo: MORRISH, R. G. 12 klíčů k důsledné výchově. Praha: Portál, 2003. 136 s. (s. 105 – 106) 9 Srovnej VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s.
10
Otázkou výchovy dětí a mládeţe se v dnešní době zabývá velké mnoţství publikací, které se snaţí přispět na pomoc rodičům, učitelům i vychovatelům.10 Stále častěji se hovoří a píše o důleţitosti výchovy k hodnotám. Zvláště téma morálních hodnot je v posledních dvou desetiletích velmi aktuální; jsou prováděny četné výzkumy hodnotových preferencí lidí různých věkových skupin v různých prostředích, zjišťuje se jejich vliv na morální jednání11apod.
1.2 Vymezení základních pojmů hodnotové výchovy Co však vlastně rozumíme pod pojmem „hodnota“? Encyklopedický slovník12 uvádí na prvním místě ekonomický význam tohoto slova: hodnota jako „cennost určité komodity13 pro jejího vlastníka“, která je dále rozlišována na hodnotu uţitnou, která představuje uţitek a potěšení, které komodita přináší svému vlastníku; a hodnotu směnnou, kdy můţe být komodita směněna za mnoţství jiných komodit – obvykle bývá vyjádřena v penězích. Nás zde však spíše zajímá význam pojmu „hodnota“ z hlediska humanitního (etického), i kdyţ zjistíme, ţe obsahuje v podstatě podobnou myšlenku jako definice ekonomická; v obou případech se jedná o určité „cennosti“ a „důleţitosti“ něčeho konkrétního pro člověka. Filosofie pohlíţí na hodnotu jako na „vlastnost určitého předmětu, jevu, ideje apod. uspokojovat některou z lidských potřeb, mít pro člověka nezastupitelný význam.“14 A jinde ji definuje jako „to, co světu, věcem, událostem a lidským jedincům dává smysl, má platnost pro člověka a poskytuje mu měřítko pro jeho konání.“15 Filosofickým pojetím hodnot, hodnocení a hodnotových vztahů se zabývá speciální filosofická disciplína zvaná axiologie. Psychologie vnímá hodnotu jako „vlastnost, kterou jedinec přisuzuje určitému objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním jeho potřeb, zájmů“, které „se vytvářejí a postupně diferencují v procesu socializace“ a rozděluje je 10
Např. EYROVI, L. a R. Jak naučit děti hodnotám. Praha: Portál, 2000. 160 s.; RASER, J. Jak vychovávat děti, se kterými se dá ţít. Praha: Portál, 2000. 144 s.; SEVERE, S. Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly? Praha: Portál, 2007. 200 s. a další publikace 11 např. DVOŘÁKOVÁ, Jana. Morální usuzování : Vliv hodnot, osobnosti a morální identity. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 150 s. 12 Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník. Praha: Koedice nakladatelství Odeon a společnosti Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1993. 1256 s. 13 tamtéţ; komodita – „statek nebo sluţba …“ (s. 531) 14 NESVADBA, P. Slovník základních pojmů z filosofie. Praha: Fortuna, 1999. 152 s. 15 OLŠOVSKÝ, J. Slovník filosofických pojmů současnosti. Praha: Academia, 2005. 232 s.
11
na hodnoty pozitivní (co je ţádoucí) a negativní (neţádoucí); absolutní a relativní; přímé a nepřímé; a podle obsahu na etické, estetické, logické aj.16 V Pedagogickém slovníku je uvedeno sociálněpsychologické pojetí hodnoty: hodnota je „subjektivní ocenění nebo míra důleţitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým věcem, jevům, symbolům, jiným lidem aj. Hodnoty (hodnotové orientace) jsou osvojovány v procesech socializace a enkulturace17. Některé hodnoty jsou sdíleny celými skupinami nebo celou společností. Určité hodnoty (např. morální) mají trvalou, „absolutní“ platnost, jiné jsou proměnlivé a mají krátkodobé trvání.“18 Na základě výše uvedených citací je snad moţné utvořit si představu o obsahu pojmu „hodnota“, který dosud není jednoznačně definován a existuje bezpočet jeho interpretací od různých významných osobností humanitních věd. Všechny tyto definice však obsahují určitý jednotící prvek, totiţ ţe hodnota je něčím cenným pro jednotlivce či pro celou společnost. Stručně a výstiţně to vyjádřil František Krejčí: „Hodnota je to, o co se má člověk snaţit, co stojí za to, aby se stalo předmětem chtění.“19 Podle Sokola je hodnotou „to, co je vzácné, čemu se člověk věnuje, za čím je ochoten jít, něco obětovat.“ 20 Zajímavý, velmi jednoduchý a jednoznačný pohled na hodnoty nabízí také Tresmontant: „Slovo hodnota je abstrakce. Jde o nejasný pojem právě proto, ţe jde o abstrakci. Reálně existuje konkrétní a ţivý člověk, který započíná ve chvíli svého početí. Dobré je všechno, co sleduje rozvoj člověka. Zlé je všechno, co směřuje k jeho destrukci.“21 Filosofický slovník22 uvádí, ţe „teprve hodnocením se připisují objektům určité hodnoty. Hodnota se jeví jako moment emocionálního zaujetí stanoviska (mám-li hlad, zdá se mi maso hodnotnější neţ kniha).“ Hodnocení v axiologii pak znamená „volit
16
HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 776 s. (s. 192) socializace – „celoţivotní proces, v jehoţ průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.“ akulturace – „proces, jehoţ prostřednictvím si jedinec v průběhu svého ţivota osvojuje kulturu dané společnosti.“ (Pedagogický slovník – viz níţe – s. 267, 69) 18 PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. (s. 91 – 92) 19 KUČEROVÁ, S. Úvod do pedagogické antropologie a axiologie. Brno: MU, 1990. 52 s. (s. 30) 20 SOKOL, J. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998. 392 s. (s. 303) 21 TRESMONTANT, C. Otázky naší doby : Filosoficko-teologický slovník. Brno: Barrister & Principal, 2004. 480 s. (s. 196) 22 Kolektiv autorů. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 464 s. (s. 171) 17
12
mezi kvalitami, vybírat, dávat přednost, odmítat na základě určitých kritérií, standardů a vzorců.“23 Podobně jako existuje mnoţství různých definic samotného pojmu hodnota, můţeme nalézt různá třídění hodnot. Kučerová24 rozlišuje hodnoty podle dimenzí, v nichţ člověk proţívá sebe i svět na tři skupiny. První skupinu tvoří hodnoty přírodní, kam zařazuje hodnoty vitální, ţivotní (např. zdraví, tělesná zdatnost, uspokojení smyslů) i sociální (mezilidské vztahy a city); další skupina obsahuje civilizační hodnoty (komunikace, výroba, věda); třetí skupinou je oblast duchovních hodnot (kultura, potřeba hledat podstatu a smysl, pravdu, krásu). Nejintenzivněji jsou pociťovány hodnoty vitální; to přesně koresponduje s hierarchií potřeb od amerického psychologa Abrahama Maslowa (1908 – 1970), který rozdělil lidské potřeby do pěti úrovní, od nejniţších po nejvyšší. Na nejniţším stupni jsou potřeby fyziologické (ţízeň, hlad, spánek, aj.), následují potřeby bezpečí (jistota, potřeba řádu, mezí aj.), dále potřeby lásky, náklonnosti, potřeby uznání a na nejvyšší úrovni jsou potřeby seberealizace, vědění a estetické potřeby.25 Vidíme tedy, ţe třídění hodnot je srovnatelné s tříděním potřeb; dá se říci, ţe mezi potřebami a hodnotami je velmi úzký vztah. Třebaţe je nutné nejprve uspokojovat potřeby niţší – „člověk, který má prázdný ţaludek, se nestará o lásku, vědecké či filosofické problémy“26- přesto chce-li člověk ţít důstojně a nikoli jako pouhý ţivočich, nezbytně potřebuje uspokojovat své vyšší potřeby, směřovat k vyšším hodnotám. Ve Filosofickém slovníku27 jsou hodnoty rozčleněny do čtyř skupin: hodnoty morální, estetické, ekonomické a náboţenské. V této diplomové práci zaměříme svou pozornost nejvíce na hodnoty morální. Ve spojení s hodnotami bývají často zmiňovány hodnotové systémy. Hodnotový systém lze například vymezit jako „hierarchicky uspořádaný soubor hodnot, který odráţí reálné pořadí (důleţitost) hodnot sdílených určitou skupinou populace v určitém období.“28 „Kaţdý člověk má svůj systém hodnot, jímţ se ve svém jednání a uvaţování
23
KUČEROVÁ, S. Člověk – hodnoty – výchova. Prešov: ManaCon Prešov, 1996. (s. 60) tamtéţ (s. 72 – 73) 25 PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2005. 472 s. (s. 368 – 369) 26 tamtéţ (s. 370) 27 Kolektiv autorů. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 464 s. (s. 196) 28 PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. (s. 92) 24
13
řídí.“29 Tyto ţebříčky hodnot kaţdého jednotlivce jsou dlouhodobě utvářeny a ovlivňovány vnitřními i vnějšími vlivy, např. pohlavím, věkem, rodinným zázemím, dosaţeným vzděláním apod. „Kaţdý výchovně-vzdělávací systém si vţdy klade za cíl předat určité hodnoty a hodnotový systém dospívající generaci. (…) V oblasti výchovy postupně přibývá odborníků, kteří se domnívají, ţe je třeba včas, systematicky a účinněji neţ dosud spoluutvářet hodnotové struktury dětí a mládeţe v rámci edukačního procesu.“30 Zájem o problematiku utváření hodnot v naší pedagogice nemá dlouhou tradici; objevuje se od počátku šedesátých let minulého století a pojí se se jmény Kluckhohna, Rogerse a Rokeache. „O hodnotách a jejich rozvoji se nejvíce mluví v rámci etické (resp. mravní) a estetické výchovy.“31 Vacek dále rozlišuje dvojí podobu výchovy k hodnotám: přímou a nepřímou. Nepřímou výchovou k hodnotám by ideálně měla být celá výuka; bez ohledu na obsah učiva by ţáci měli být vedeni k odpovědnosti, vytrvalosti, respektu, toleranci, aniţ budou tyto hodnoty jako takové výslovně zmíněny. „Ale výchova k hodnotám můţe nabýt i specifickou podobu, kdy jsou předmětem „výuky“ (učivem) samy hodnoty. Ukazuje se, ţe právě tento specifický či přímý způsob rozvoje hodnotových struktur ţáků v našich školách prakticky chybí. Přitaţlivé a ţáky plně oslovující zkoumání a analyzování takových hodnot, jako je svoboda, čestnost a soucit atd., můţe být „pro ţivot“ mnohem přínosnější neţ obsahy tradičních předmětů.“32
1.3 Výchova k hodnotám a kurikulární dokumenty Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) se výslovně zmiňuje o utváření hodnot ţáků, a to zejména v části, která se týká cílů základního vzdělávání; v kapitole o klíčových kompetencích; a v průřezových tématech. Výchova k hodnotám je však také implicitně přítomna i v mnoha jiných statích tohoto
29
VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 102) 30 tamtéţ (s. 103) 31 tamtéţ (s. 103) 32 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 104)
14
dokumentu; vţdyť má-li výchova na základní škole navazovat na výchovu v rodině, neobejde se bez utváření a upevňování správných hodnot ţáků.33 Pokud si projdeme ve 3. kapitole RVP ZV cíle základního vzdělávání, zjistíme, ţe převahu tvoří cíle, které by se daly definovat jako „výchovné“. Vedle cílů zaměřených na vzdělávání - jako např.: „umoţnit ţákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoţivotní učení; podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů“34- figurují, a dokonce převaţují, cíle směřující k výchově „svébytných, svobodných a zodpovědných osobností“ 35, které budou schopny „všestranné, účinné a otevřené komunikace“; odpovědnosti za vlastní ţivot a zdraví; tolerance, ohleduplnosti a respektu k druhým i jejich kulturám a duchovním hodnotám. Jistě toto vnímáme jako správné, neboť je nepochybně důleţitější připravit ţáky pro ţivot a pomoci jim, aby byli dobrými lidmi, neţ jen rozvíjet jejich intelektové schopnosti či jim pouze předat určité vědomosti. „Základní vzdělávání má ţákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké ţivotu a na praktické jednání.“36 Tyto „klíčové kompetence“, jimţ je věnována další kapitola dokumentu RVP ZV, „představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské společnosti.“ (…) „V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní.“ Ve všech zmíněných kompetencích, k jejichţ „utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají“37, můţeme vystopovat také prvky výchovy k hodnotám, formování vztahů a postojů ţáků;
33
srovnej Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007). Praha: VÚP, 2006. 92 s. 34 tamtéţ (s. 4) 35 srv. tamtéţ (s. 5) 36 tamtéţ (s. 4) 37 tamtéţ (s. 6)
15
nejvýrazněji však v kompetencích komunikativních, sociálních a personálních a občanských. Jak jiţ bylo zmíněno výše, výchova k hodnotám je skrytě přítomna v celém tomto dokumentu, i kdyţ se o ní nemluví všude přímo. Můţeme ji samozřejmě nalézt i v jednotlivých vzdělávacích oblastech, a to zejména tam, kde se píše o formování postojů a vztahů. Tak např. prostřednictvím vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace mají ţáci směřovat k pochopení důleţitosti mateřského (posléze pak i cizího) jazyka jako „potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství“ a „jako bohatého mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření potřeb i proţitků a ke sdělování názorů“38. Literární výchova pak má zase ţákům zprostředkovat poznatky a proţitky, „které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, ţivotní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní ţivot.“39 Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace má v ţácích rozvíjet důvěru „ve vlastní schopnosti a moţnosti při řešení úloh“, vést je „k soustavné sebekontrole při kaţdém kroku postupu řešení, k rozvíjení systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti.“40 Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět zase nalezneme cíle jako např.: „utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání moţností aktivního uplatnění při jejich ochraně“ nebo: vedení ţáků k „přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí“; ţáci mají také dospět k poznání, ţe „zdraví je nejcennější hodnota v ţivotě člověka.“41 Nejvýznamnější částí RVP ZV v souvislosti s výchovou k hodnotám je kapitola o průřezových tématech. „Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Jsou důleţitým formativním prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příleţitosti pro individuální uplatnění ţáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost ţáka především v oblasti postojů a hodnot.“42 Všechna průřezová témata – Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova,
38
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007). Praha: VÚP, 2006. 92 s. (s. 13) 39 tamtéţ (s. 12) 40 tamtéţ (s. 22) 41 tamtéţ (s. 30) 42 tamtéţ (s. 82)
16
Environmentální výchova a Mediální výchova – jsou povinnou součástí základního vzdělávání a mají být propojeny „se vzdělávacím obsahem konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností ţáků realizovaných ve škole i mimo školu.“ Z výše řečeného tedy lze usoudit, ţe v průřezových tématech je zakotven poţadavek, aby v ţácích byla utvářena a rozvíjena celá pestrá škála rozličných hodnot, jeţ budou nutně potřebovat pro ţivot v dnešním světě. Pokud se zaměříme na oblast morálních hodnot, bude nás z průřezových témat nejvíce zajímat Osobnostní a sociální výchova, na druhém místě pak Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova a částečně také Environmentální výchova. Avšak ani Mediální výchova nezůstává bez přínosu pro morální výchovu, neboť „média se stávají důleţitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování jedince a společnosti, na utváření ţivotního stylu a na kvalitu ţivota vůbec.“43 V průřezovém tématu Osobnostní a sociální výchova, jeţ „v základním vzdělávání akcentuje formativní prvky, orientuje se na subjekt i objekt, je praktické a má kaţdodenní vyuţití v běţném ţivotě, (…) se učivem stává sám ţák.“44 Zde také nalézá výchova k hodnotám svou nejširší základnu, ba co víc; v tomto průřezovém tématu je rozvoj morálních hodnot dokonce explicitně vyjádřen. Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova je rozděleno dle zaměření do tří tematických okruhů; na osobnostní, sociální a mravní rozvoj. Pod nadpisem „morální rozvoj“ se nachází dva drobné odstavce: první se týká „řešení problémů a rozhodovací dovednosti“, druhý hodnot, postojů a praktické etiky; tento krátký odstavec si na tomto místě dovolím ocitovat celý - zahrnuje „analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; vytváření povědomí o kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost, respektování atd.; pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává protisluţbu); dovednosti rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne.“45
43
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007). Praha: VÚP, 2006. 92 s. (s. 94) 44 tamtéţ (s. 82-83) 45 tamtéţ (s. 85)
17
1.4 Specifika morálního vývoje ţáků na 1. stupni ZŠ Nyní se jiţ dostáváme k problematice morálních hodnot a morálního vývoje, v níţ se zaměříme obzvláště na naši cílovou skupinu; na děti, které navštěvují 1. stupeň základní školy. Uveďme si nejprve ve stručnosti některé základní pojmy. Slova „morálka“ i „mravnost“ bývají často povaţována za synonymní výrazy téhoţ. Toto mínění se zakládá na skutečnosti, neboť obě tato slova mají svůj původ v latinském mos, coţ v překladu znamená „mrav, zvyk, obyčej, způsob ţivota“. Přesto však se někdy můţeme setkat s odlišením těchto pojmů; uvádí je např. Filosofický slovník. 46 Pod heslem „morálka“ zde stojí: „proměnlivý, historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů, pravidel, institucí a norem, jimiţ se lidé v určitém ohledu řídí ve svém praktickém mravním jednání“, zatímco pojem „mravnost“ je definován jako „obecným mravním normám, zvyklostem a standardům odpovídající jednání, spočívající na svobodném rozhodnutí v příslušném sociokulturním kontextu. Na rozdíl od morálky nemusí být kotvena a reflektována svědomím.“ Pedagogický slovník47 však mezi oběma výše uvedenými pojmy nečiní rozdílu, proto ani my je zde nebudeme nijak zvlášť od sebe rozlišovat. Teorií morálky, mravnosti se zabývá samostatná filosofická disciplína – etika. „Morální normy a hodnoty“ definuje Fontana jako „ponejvíce naučené struktury, které si malé děti osvojují nejprve od rodičů, později od učitelů, vrstevnických skupin, sdělovacích prostředků a společnosti obecně“48 a v souvislosti s nimi zmiňuje Freuda, jednoho z psychologů, kteří „přímo zkoumali, jak se to pravděpodobně děje“. Freud zastával názor, ţe „u dítěte vznikají morální postoje a chování vlivem superego, coţ je z největší části zvnitřnění morálních norem a soudů vštěpovaných rodiči. Tyto normy a soudy jsou však dítětem převzaty tak úplně, ţe si samo přestává být vědomo jejich skutečného zdroje. Superego se tak stává nikoli pouhou sbírkou rodičovských „musíš a nesmíš“, ale samostatnou součástí duševního ţivota člověka. Ten je začne vnímat jako hlas svědomí nebo jako svůj pečlivě formulovaný soubor morálních zásad, které na něj
46
Kolektiv autorů. Filosofický slovník. Olomouc: FIN, 1995. 480 s. (s. 277 – 279) PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. (s. 158, 159) 48 FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi : Příručka pro učitele. Praha: Portál, 2003. 384 s. (s. 232) 47
18
působí na úrovni subjektivní i objektivní.“49 Kučerová50 zase hovoří o „etické hodnotě“, jevu, „který v dané situaci přispívá k integraci jedince a společnosti, k rozvoji lidského ţivota, vede k vyšším stupňům humanizace a kultury“ a stabilizovanou etickou hodnotu pak nazývá normou. – Tolik tedy pohled psychologie, která především zjišťuje, jak a proč lidé jednají tak, jak jednají; a filosofie, která spíše vyjadřuje, jak by lidé jednat měli.51 Morálním vývojem pak rozumíme „vývoj morálních postojů, morálního usuzování a morálního jednání jedince během ţivota.“52 Vacek uvádí tři koncepce v přístupu k problematice morálního vývoje podle psychologa Hoffmanna, a to: model „dědičného hříchu“, který doporučuje děti usměrňovat a napravovat dospělými od nejranějšího dětství; naproti tomu model vycházející z nauky o tzv. „vnitřní čistotě“, původní dětské nevinnosti – průkopníkem této myšlenky byl, jak známo, J. J. Rousseau; a třetí koncepce hlásající názor, ţe dítě není ani dobré ani špatné – toto pojetí dítěte se blíţí k představě člověka jako nepopsaného listu papíru (tabula rasa).53 Existuje také několik koncepcí samotného morálního vývoje. Jean Piaget (1896 – 1980), jeden z nejvýznamnějších psychologů minulého století, proslul nejen svou teorií kognitivního vývoje, ale také formuloval na základě analýzy vztahů dětí k pravidlům hry v období mezi šestým a dvanáctým rokem dvě široce definovaná stadia morálního vývoje, a to období tzv. heteronomní morálky, v němţ se nachází mladší děti, které jsou závislé na vnějších zákonech a pohnutkách; a stadium autonomní morálky, do něhoţ děti vstupují kolem jedenáctého roku, kdy dochází ke zvnitřnění mravních zákonů. Pro dítě ve stadiu vnější, (závislé, heteronomní) morálky je příznačným egocentrismus, neschopnost odlišit subjektivní proţívání od objektivní reality, neschopnost abstraktního uvaţování, vnímání světa jen ze svého úhlu pohledu. „Povinnost představují pro dítě tohoto věku příkazy a pravidla dospělých, která vnímá jako správná, neboť pocházejí od autorit. V tomto smyslu je na vnějších autoritách
49
FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi : Příručka pro učitele. Praha: Portál, 2003. 384 s. (s. 232 – 233) KUČEROVÁ, S. Člověk – hodnoty – výchova : Kapitoly z filosofie výchovy. Prešov: ManaCon Prešov, 1996. 232 s.(s.88) 51 HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál, 1997. 176 s. (s. 16) 52 PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. (s. 158) 53 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 7, 8) 50
19
závislé (heteronomní).“54 Kdyţ pak děti pokročí ve vývoji, začnou chápat „nové morální vztahy, které jsou zaloţeny na vzájemné úctě a vedou k jisté autonomii.“55 Jean Piaget zkoumal morální vývoj nejen jiţ zmíněným pozorováním dětské hry a následného rozhovoru s hráči, ale také pouţíval dvojic mikropříběhů zpracovaných tak, aby děti přiměly k úvahám a porovnání dvou druhů chování – jednání bez špatného záměru, které však vede ke značné materiální škodě, a jednání s nedobrým, egoistickým úmyslem, končící nepatrnou materiální škodou. Ukázalo se, ţe mladší děti posuzovaly vinu na základě velikosti materiální škody, bez ohledu na záměr jednající osoby. Vacek ve své knize Rozvoj morálního vědomí ţáků uvádí řadu těchto mikropříběhů a doporučuje jich vyuţívat i v debatách ve skupině: „Naše zkušenost ukázala, ţe takové rozmluvy mohou výrazně napomoci k rozvoji morálního úsudku dětí za předpokladu, ţe budou vedeny dovedně a opakovaně (při respektování věkových zvláštností).“56 Další pojetí morálního vývoje nabízí Lawrence Kohlberg (1927 – 1987), americký psycholog, navazující některými svými myšlenkami na Piageta.57 Rozdělil morální vývoj do šesti stadií, jeţ zařadil do tří základních úrovní morálního vývoje, a to do úrovně nekonvenční (stadium 1 a 2), konvenční (stadium 3 a 4) a postkonvenční (stadium 5 a 6). Kohlberg charakterizuje jednotlivé úrovně takto: „Předkonvenční morální úroveň je úrovní většiny dětí do 9 let, některých adolescentů a mnoha dospívajících a dospělých morálních ţivlů. Konvenční úroveň je úrovní většiny adolescentů a dospělých v naší společnosti i ostatních společnostech. Pokonvenční úrovně dosahuje menšina dospělých, obvykle teprve po 20. roce ţivota.“ 58 Rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi a stadii jsou patrny ze vztahu jedince k morálním normám a pravidlům. Osoba na prekonvenční úrovni vnímá pravidla jako cosi vnějšího. První stadium je charakteristické „slepou“ poslušností vůči autoritě, vyhýbání se jednání, které je trestáno, egocentrismem a neschopností zaujmout pohled z perspektivy druhé osoby. Ve druhém stadiu egocentrický postoj přetrvává, jedinec slouţí pouze vlastním potřebám a zájmům, objevují se však prvky vzájemnosti: „Ty uděláš něco pro mne a já
54
VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 10 – 11) 55 PIAGET, J.; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: Portál, s. r. o., 2007. (s. 113) 56 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 8 -19) 57 SHEEHY, N. Encyklopedie nejvýznamnějších psychologů. Brno: Barrister & Principal, 2005. 240 s. (s. 121) 58 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 26)
20
na oplátku zase něco pro tebe.“ Pravda a správnost jednání je relativní podle toho, jak to člověku vyhovuje; pravidla dodrţuji, jsou-li výhodná pro mě.59 Jedinec, který se v morálním vývoji posune na konvenční úroveň, „se ztotoţňuje s normami, bere je za své (zvnitřňuje je) zvláště tehdy, jsou-li předkládány institucionální nebo fyzickou autoritou“, snaţí se naplňovat očekávání rodiny a přátel, je loajální k sociálnímu očekávání a společenskému řádu. Pro osoby třetího stadia je příznačnou „potřeba být dobrým člověkem ve vlastních očích i v očích druhých lidí“, péče o druhé. Snaţí se „ţít tak, aby to odpovídalo očekávání blízkých osob“. Je však také moţné, ţe se mladý jedinec můţe takto ztotoţnit i s velmi nekvalitní, dokonce antisociálně zaměřenou skupinou. Čtvrté stadium charakterizuje orientace na zákon a řád, plnění povinností. Dodrţování uzákoněných norem a pravidel je však upřednostněno před hlasem svědomí. Osoby, které dosáhnou pokonvenční úrovně, dokáţou „společenské normy nejen přijímat, ale také vyhodnocovat podle vnitřně zabudovaných morálních principů“. Tyto principy jsou jiţ součástí jejich „já“ a jsou uplatňovány bez ohledu na vliv autority skupiny nebo jednotlivce. Lidé pátého stadia se orientují na legální společenskou smlouvu, odlišují hodnoty a normy pouze relativní od neměnných, jeţ je třeba respektovat bez ohledu na názor většiny. Uvědomují si závaţnost dodrţování zákonů pro obecné blaho a pro zachování lidských práv, respektují práva jednotlivců. Šesté, nejvyšší stadium, je jiţ charakterizováno racionálním i emocionálním přijetím nejvyšších hodnot všeobecných morálních principů. Lidem, kteří morálně vyspějí aţ sem, je měřítkem morálního hodnocení vlastní svědomí.60 Při konstrukci svých stupňů vývoje morálního usuzování vychází Kohlberg „z výzkumu, který provedl se 72 chicagskými chlapci“61, při němţ chlapcům předkládal morální dilemata a vedl rozhovory se zkoumanými jedinci. Vacek ve své knize62 nabízí čtenářům několik Kohlbergových morálních dilemat, doporučuje pedagogům, aby si dle vlastních konkrétních potřeb podobným způsobem vytvořili dilemata vlastní a vyuţili této metody s ţáky při diskusích s morálním obsahem. 59
VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 26, 27) 60 tamtéţ (s. 26-30) 61 HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál, 1997. 176 s. (s. 72) 62 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 32 – 44)
21
Kohlbergovu „muţskou“ koncepci morálního vývoje – neboť zkoumal pouze chlapce, i kdyţ se snaţil výsledky zobecnit pro celou populaci – doplnila svým výzkumem a zjištěnými poznatky americká psycholoţka Carol Gilliganová (*1936).63 Poukazuje na to, ţe „rysy, které tradičně definují ţenskou „dobrotivost“ – péče o druhé a citlivost vůči jejich potřebám – způsobují, ţe ţeny jsou v morálním vývoji klasifikovány jako méněcenné.“64 Podle Kohlberga je dobrotivost ztotoţněna s pomocí a snahou vyhovět druhým, a tudíţ ţeny se svými úsudky jsou typickými příklady třetího stadia. Proto Gilliganová v protikladu k muţské „morálce spravedlnosti“ vytvořila model ţenské „morálky péče“.65 Ţenské pojetí morálky klade důraz především na péči, morální vývoj se soustřeďuje „kolem chápání odpovědnosti a lidských vztahů, zatímco pojetí morálky jakoţto nestrannosti spojuje morální vývoj s porozuměním právům a pravidlům.“66 Model ţenské morálky podle Gilliganové se dá rozdělit do tří fází: První je fáze sobectví, v níţ je hlavním zájmem „péče o sebe sama, aby bylo zajištěno přeţití.“67 Následuje fáze obětování, „dobro je pojímáno jako péče o druhé“, lidé v této fázi usilují o přijetí druhými, jsou konformními. Třetí fáze je fází „rovnocennosti já a druhého“; do péče musí být zahrnuty potřeby vlastní i potřeby druhých.68 Kdyţ srovnáme tyto různé teorie, můţeme mezi nimi nalézt podobnosti i odlišnosti. Všechny tři výše nastíněné koncepce jsou téměř analogické, pokud jde o nejniţší stadia vývoje; všechny zmiňují velkou soustředěnost jedince na sebe. Čím dále však morální vývoj postupuje, narůstá odlišností zejména ve vývoji morálky muţů a ţen. Lze z toho vyvodit závěr, ţe „ţeny a muţi, přestoţe vycházejí z podobného stadia, ţijí později v odlišných morálních světech. Muţi se orientují podle pravidel a snaţí se chránit svá práva i práva druhých. Ţeny při rozhodování upřednostňují pocity a vztahy a snaţí se neublíţit druhým.“69 Odlišnosti morálního vývoje ţen a muţů by správný vychovatel měl mít na paměti, přizpůsobovat tomu způsoby své práce a pomáhat ţákům, aby dovedli respektovat rozdílnost vývoje opačného pohlaví, dokázali se i vzájemně obohacovat a jeden od druhého se učit. 63
(http://sk.wikipedia.org/wiki/Carol_Gilliganov%C3%A1) GILLIGANOVÁ, C. Jiným hlasem : o rozdílné psychologii ţen a muţů. Praha: Portál, 2001. 192 s. (s. 47) 65 VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. (s. 54) 66 GILLIGANOVÁ, C. Jiným hlasem : o rozdílné psychologii ţen a muţů. Praha: Portál, 2001. 192 s. (s. 47) 67 FIŠAROVÁ, G. Problematika výchovy k hodnotám : Příspěvek k teorii a metodice morální výchovy v současné škole, diplomová práce. Brno: PdF MU, 2004. 83 l., 2 l. příl. Vedoucí diplomové práce Milan Valach. (s. 39) 68 tamtéţ 69 tamtéţ (s. 40) 64
22
2 Slavení křesťanských svátků 2.1 Kaţdý člověk potřebuje slavit „Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. V tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.“70 „Ve svátek se čas jakoby na chvilku zastaví. (…) Svátek znamená povýšení lidské existence. Podnětem k němu je koneckonců to, ţe ´všechno, co jest, je v základě dobré a ţe je dobré být´ (Josef Pieper).“71 Slavení je něčím svátečním, je jakousi oázou uprostřed všedního ţivota, chvílí zastavení se, odloţení shonu, chvílí, kdy máme více času pro druhé i pro sebe … Člověk není robot, a proto potřebuje slavit, zastavit se i odpočívat. V dnešní uspěchané době však správné slavení začíná být uměním. „´O svátku vystupují do popředí veliké věci, hlubší vrstvy ţivota, poslední hodnoty nebo to, co se za poslední hodnoty pokládá. O svátku se do nich člověk noří, hledí se jimi ujistit intenzivněji. Hodnoty přitom uvolňují sílu, jeţ vytváří společenství. Neboť svátek se slaví společně a posiluje společenství. Naopak je společenství přece vţdy shromáţděním kolem hodnot, shromáţděním, jeţ vrcholí svátkem.´ (Josef Andreas Jungmann)“ Rozlišujeme dva základní typy svátků; významné jedinečné události, např. narození nebo svatba, a periodicky se opakující svátky. „Ale i hodnoty trvale přítomné se čas od času připomínají, třeba hodnoty přírodního řádu, kultury a společenského ţivota. Sem patří třeba svátek Nového roku, den díků za úrodu, svátky a výročí zaloţení.“72 „Svátek lze tedy charakterizovat takto: je přerušením všedních aktivit a vytváří tak prostor pro touhu po radosti; staví do popředí hlubší vrstvy ţivota, tj. hodnoty nebo to, co se za ně povaţuje; dochází v něm k přitakání bytí, minulost a budoucnost se v přítomnosti slavnostně setkávají; vytváří společenství, slaví se společně, a tím se společenství posiluje (třeba rodinné společenství ve výroční den svatby rodičů).“73 Ferrero ve své knize Vychovávej jako Don Bosco74 klade obzvláštní důleţitost na slavení svátků pro děti. Nazývá svátky „intenzivní duchovní chvílí“, „tajemnými 70
ţalm 89, 16-17, liturgický překlad RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996. 184 s. 72 tamtéţ 73 tamtéţ 74 FERRERO, B. Vychovávej jako Don Bosco. Praha: Portál, 2007. s. 132 71
23
výročími srdce“, příleţitostí k vzájemnému přiblíţení. „Kdo by neznal radostné rozechvění, s jakým děti očekávají narozeniny nebo jmeniny? Všechny důleţité svátky (narozeniny, jmeniny, Vánoce, Velikonoce, u adoptovaných dětí takzvané přírodniny…) ujišťují dítě o skutečnosti, ţe jeho příchod na svět byl touţebně očekávanou událostí jak od rodičů, tak od celého světa. Čím slavnostněji budeme slavit různá výročí, tím více budou děti cítit, ţe je milujeme.“75 Pro duši dítěte jsou svátky chvílemi, na které se nezapomíná.
2.2 Církevní rok „Veškerý čas je časem Boţím.“76 Náš lidský čas „je především vesmírnou realitou“, závisí na pohybu Slunce a Měsíce; lidské dějiny, rytmus dnů, týdnů a let se prolínají s kosmem. Křesťanství přejalo ţidovské starozákonní pojetí času; rytmus týdne směřující k sabatu; a svátky, jeţ jsou zčásti určovány tematikou stvoření a zčásti vzpomínkou na Boţí konání v dějinách. Pro křesťana se stává časomírou ţivota neděle, v níţ si „kaţdý týden připomíná zmrtvýchvstání Páně.“77 Neděle, den Páně, je „prvotním svátečním dnem“, dnem radosti a pracovního klidu, „základem a jádrem celého liturgického roku“.78 „Všechny svátky se vposledku vztahují k oné jediné události, ke Kristu; tato událost se dále rozvíjí buď kolem spásně dějinných momentů ţivota Jeţíšova, anebo ve vzpomínkách na spasitelné jednání Boha v jeho vyznavačích a světcích.“79 „Pojem „církevní rok“ se objevuje aţ v době reformace, v jedné wittemberské Postile z roku 1589.“80 Tento církevní neboli liturgický81 rok, jeţ je vlastně kalendářem svátků a období, bychom mohli přiléhavě označit jako „slavení spásy v čase“82, neboť se v něm „rozvíjí v ročním okruhu celé Kristovo tajemství, a to od jeho vtělení a 75
FERRERO, B. Vychovávej jako Don Bosco. Praha: Portál, 2007. (s. 133) RATZINGER, J. Duch liturgie. Brno: Barrister & Principal, 2006. 208 s. (s. 81) 77 (http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19631204_sacrosanctumconcilium_cs.html) 78 tamtéţ 79 RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 1996. 184 s. (s. 131) 80 tamtéţ 81 liturgie – „označuje bohosluţebné shromáţdění církevní obce, ve kterém dává Kristus skrze Ducha Svatého ve zvěstování a svátostných znameních věřícím podíl na svém velikonočním mysteriu a umoţňuje vykoupenému člověku dát Otci odpověď chval a díků“ (BERGER, R. Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, 2008. s. 246) 82 RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 1996. 184 s. (s. 130-131) 76
24
narození aţ k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaţivé naděje a příchodu Páně.“83 Celý liturgický rok je vlastně rozvinutím „různých hledisek jediného velikonočního tajemství“.84 Velikonoce jsou „svátkem svátků“, „slavností slavností“ – „tajemství vzkříšení, v němţ Kristus zničil smrt, proniká svou mocnou energií náš starý čas, dokud mu všechno nebude podřízeno.“85 Od tohoto tajemství jsou odvozeny, z něho čerpají a k němu se vztahují všechny ostatní slavnosti a svátky, včetně Vánoc. „Liturgický rok představuje vykupitelské dílo Kristovo současně jako památku i ţivou přítomnost.“86 Zpřítomnění všech velikonočních událostí; Kristova utrpení, smrti i zmrtvýchvstání, se děje při kaţdém slavení eucharistie.
Obrázek 1: Období liturgického roku
Na obrázku87 můţeme vidět následnost základních období liturgického roku.
Za
počátek liturgického roku povaţujeme 1. neděli adventní, neboť v období adventu intenzivně proţíváme nejbliţší přípravu na narození Páně, připomínáme si jeho vtělení, chvíli, kdy sestoupil k nám z nebe na zem, přijal v lůně Panny Marie lidské tělo a stal se člověkem. Na dobu adventní, která probíhá vţdy v období čtyř neděl předcházejících 25. prosinci, navazuje doba vánoční, v níţ oslavujeme Kristovo narození a připomínáme si události spojené s jeho raným dětstvím. Doba vánoční začíná Boţím hodem 83
(http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html) 84 Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 793 s. (s. 309) 85 tamtéţ 86 (http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=413) 87 zdroj obrázku - tamtéţ
25
vánočním, 25. prosince, a končí svátkem Křtu Páně, který si připomínáme první neděli po slavnosti Zjevení Páně (lidově Tří králů) 6. ledna. Po této neděli (Křtu Páně) začíná období liturgického mezidobí, které je přerušeno Popeleční středou, jíţ začíná doba postní. Datum Popeleční středy je pohyblivé, jelikoţ se odvozuje od Velikonoc, které jsou pohyblivými svátky; Boţí hod velikonoční slavíme vţdy první neděli po prvním jarním úplňku. Doba postní, jeţ začíná Popeleční středou, trvá přesně 40 dní (neděle, které nikdy nemohou být postními dny, neboť si připomínáme Kristovo zmrtvýchvstání, nejsou do tohoto počtu započítány). Poslední týden doby postní, týden před Velikonocemi, se nazývá Svatý týden88; začíná Květnou nedělí a vrcholí Velikonočním třídením (Zelený čtvrtek večer – Velký pátek – Bílá sobota – Boţí hod velikonoční). Na Boţí hod velikonoční začíná nejslavnostnější období v liturgickém roce – doba velikonoční, která trvá padesát dní a končí slavností Seslání Ducha Svatého (v neděli, přesně 50. den po Boţím hodu velikonočním). Po tomto třetím Boţím hodu – svatodušním – pokračuje liturgické mezidobí zase aţ do první neděle adventní. V období liturgického mezidobí je zasazeno velké mnoţství dalších svátků a slavností týkajících se tajemství Krista i jeho svatých. Z obrázku dále můţeme vyčíst další symboliku – kruh je symbolem společenství, dále něčeho cyklického, opakujícího se, symbolem věčnosti; v dřívějších dobách symbolizoval kruh Boha; uprostřed vidíme první a poslední písmeno řecké abecedy, alfu a omegu, která křesťanům připomíná Krista, jenţ o sobě prohlásil: „Já jsem alfa i omega“89; jednotlivé liturgické doby jsou pak vyznačeny v liturgických barvách (zelená – barva naděje, liturgického mezidobí; fialová – barva smutku a pokání, pouţívá se v adventu, době postní a při pohřbech; bílá – barva světla, čistoty, Eucharistie; červená – barva královská, barva ohně, krve; kněz se obléká do červeného na Květnou neděli, na Velký pátek, na Seslání Ducha Svatého a v den památky mučedníků).90
88
Svatý týden – dříve se mu také říkalo Velký – kaţdoročně si v něm připomínáme události nanejvýš významné pro náš ţivot, události Otcovy a Kristovy lásky, jeţ je duší Boţí svatosti; proto se tento týden, který nám je připomíná, právem nazývá Svatý (srv. Nedělní a sváteční misálek , s. 186) 89 viz Bible – Zj 1, 8 90 v liturgii se mohou pouţívat i další barvy – černá – barva smutku (pohřby); zlatá – univerzální barva, lze ji pouţít kdykoli; růţová – barva radosti, lze ji obléci pouze dvakrát v roce – na 3. neděli adventní a ve 4. neděli postní; modrá – barva Panny Marie více o liturgických barvách např. na adrese http://farnostsuchdol.eu/litbarvy.html
26
Ve slavení liturgického roku se skrývá nekonečné bohatství, do kterého křesťané rok co rok postupně pronikají a hlouběji vstupují, které však nebudou s to nikdy vyčerpat. Bohuţel však zde nám časové okolnosti a povolený rozsah stran práce nedovolují se zastavit, více ponořit a poznat všechny důleţité a svým poselstvím tolik obohacující slavnosti a údobí, jeţ liturgický rok nabízí. Zaměříme se tedy jen na to nejzákladnější, totiţ dvojici hlavních křesťanských svátků, o nichţ stručně pojednáme. Nejprve budou uvedeny Velikonoce, neboť jsou povaţovány za úplně nejdůleţitější svátky a jejich slavení má také delší historii.
2.3 Velikonoce 2.3.1 Křesťanský pohled na slavení Velikonoc „Vrcholem a středem křesťanské liturgie je slavnost „tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně“91, jak jiţ bylo zmíněno výše. Před nimi předchází přípravné období – doba postní; za nimi následuje slavná doba velikonoční. Zřetelné doklady o slavení velikonočních tajemství nacházíme ve 2. století a jiţ tehdy je dosvědčena velikonoční doba padesáti dní. „Původně slavila církev svůj svátek Paschy v jeden jediný den, resp. v jedinou noc z velikonoční soboty na velikonoční neděli.“92 Ve 4. století se vyvinulo „nejsvětější triduum (třídení) ukřiţovaného, pohřbeného a vzkříšeného Pána“. Doba předvelikonočního pokání (doba postní) měla také svůj historický vývoj; na počátku stojí dvoudenní smuteční půst na Velký pátek a Bílou sobotu, který byl ve 3. století rozšířen na celý Svatý týden; v první polovině 4. století je uţ znám čtyřicetidenní půst. 2.3.1.1 Doba postní Doba postní tedy trvá 40 dní. Čtyřicítka je biblickým číslem symbolickým a odkazuje nás na mnoho souvislostí: např. nám připomíná čtyřicetileté putování izraelitů z Egypta pouští do země zaslíbené nebo čtyřicetidenní půst Jeţíšův před započetím jeho veřejného působení. Obě tyto události jsou v tomto období připomínány a jsou s ním hluboce vnitřně spjaty: Velikonoce, jimţ křesťanství dalo nový rozměr v Kristu, totiţ
91
RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996. 184 s. (s. 155) 92 ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001. 472 s. (s. 360)
27
ţidé od pradávna slavili právě jako památku Paschy (Přejití)93; východu z Egypta, z domu otroctví. Na památku této události o Velikonocích jedli (a pravověrní ţidé jedí dodnes) beránka a nekvašené chleby. A protoţe k východu z Egypta došlo v noci, byla tato noc nazvána „velkou“ nocí – odtud název Velikonoce.94 Křesťané si zase o Velikonocích připomínají smrt Krista, který se za nás obětoval jako nový Beránek a k jehoţ smrti došlo právě o ţidovských Velikonocích, a nazývají Velkou nocí tu noc, v níţ on slavně vstal z mrtvých (tedy ze soboty na neděli). Kristův čtyřicetidenní půst si v liturgii připomínáme o první neděli postní; Kristus byl po svém křtu vyveden od Ducha Svatého na poušť, kde čtyřicet dní nic nejedl ani nepil a ďábel ho pokoušel.95 Takto se nám Kristus stal vzorem vítězství nad pokušením a zároveň poukázal na důleţitost postu. Doba postní tedy bývá přirovnávána k putování pouští; je obdobím ztišení, obrácení, modlitby; je dobou zvláštní Boţí milosti, „dnem spásy“96, dobou očištění duše i těla.
Věřící mají moţnost a jsou
vyzýváni k odvrácení se od svých hříchů, k nápravě ţivota – k tomu jim mají slouţit tři v tradici církve osvědčené prostředky: modlitba (rozhovor s Bohem), půst (zříkání se nadbytečného – a někdy na čas i potřebného, milého a příjemného – abychom byli schopnějšími vnímat věci nadpřirozené a posílili i osvobodili svého ducha z otročení tělu) a almuţna (konání skutků milosrdenství; často se doporučuje, aby to, co si člověk odepře, bylo věnováno chudým a potřebným). Přestoţe konzumní myšlení dnešního světa, který nás obklopuje, ohroţuje i křesťany – a proto se jim často příliš do postu nechce, je tato doba dobou krásnou, opravdovým pokladem, neboť vede ke svobodě z otroctví hříchu a smyslovým potěšením a přivádí nás do otevřené náruče Bohamilosrdného Otce, který neustále s touţebností čeká na návrat svých „marnotratných synů“.97 Do doby postní vstupujeme Popeleční středou. Je dnem „přísného postu“, coţ znamená, ţe se věřící zdrţují nejen masitých pokrmů, ale smí se najíst dosyta jen jednou za den. Přesto však „půst není (jen) věcí úst“; svým postem se křesťan snaţí být alespoň 93
srv. liturgický překlad textů z Bible na Zelený čtvrtek (Ex 12, 11) – např. na adrese: http://www.katolik.cz/kalendar/vypis_lit.asp?d=21&m=4&r=2011; u ţidů se velikonočním svátkům říká Pesach – „svátek přejití“ – více např. na stránce: http://www.iencyklopedie.cz/pesach/; pravděpodobně se jedná o tentýţ význam – řecky „Pascha“ = hebrejsky „Pesach“ – kromě svátku „přejití“ se překládá také jako velikonoční hod… (vţdyť i my jsme skrze Krista o Velikonocích přešli ze smrti do ţivota) 94 pro lepší pochopení - viz Bible., Druhá kniha Mojţíšova (Exodus), zejm. od 11 kapitoly dále 95 viz Bible – Mt 4, 1-11; Mk 1, 12-15; Lk 4, 1-13 96 srv. Bible – 2Kor 6, 2 97 srv. Bible – Lk 15 kap.
28
TROCHU solidární s trpícím Kristem, na něhoţ myslí, a proto se snaţí odpírat si i jiná potěšení: např. televizi, hudbu,… Obzvláště by se měl člověk snaţit odepírat si hříchy, nelaskavost vůči bliţním apod. Neboť to je pravý půst, jaký se líbí Bohu: „lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství bloudícím uboţákům,… neodpírat pomoc svému bliţnímu.“98 Při bohosluţbě na Popeleční středu jsou věřící označováni na čelo posvěceným popelem na znamení toho, ţe jsou hříšníci a chtějí konat pokání99. Kněz lidem dělá na čelo kříţ z popelce100 a přitom říká: „Pamatuj, člověče, ţe jsi prach a v prach se navrátíš“, nebo: „Čiň pokání a věř evangeliu!“ Neděle jsou z doby postní vyňaty k oslavě zmrtvýchvstání. K postním nedělím se váţou různé lidské tradice (viz níţe). Nejvýznamnějším týdnem postní doby je Svatý týden. Začíná Květnou nedělí101 týden před Boţím hodem velikonočním. V tento den si připomínáme slavný Jeţíšův vjezd do Jeruzaléma; Jeţíš jede na oslátku a zástupy ho nadšeně vítají jako krále, mávají ratolestmi, stelou pod něho své pláště. Při dnešní bohosluţbě si věřící připomínají tuto událost průvodem s kočičkami102, které kněz ţehná. Této neděli se také říká Pašijová, protoţe se místo evangelia čtou pašije103. 2.3.1.2 Velikonoční triduum (třídení) Na Zelený čtvrtek104 večer začíná Velikonoční třídení. Při mši svaté se dnes obzvláštním způsobem připomíná Poslední večeře Páně, kdy Jeţíš se svými učedníky jedl beránka s hořkými bylinami a nekvašenými chleby, jak bylo u ţidů na Velikonoce zvykem. Před touto večeři také umyl učedníkům nohy na znamení své veliké lásky a
98
srv. Bible – Izajáš 58 kap. pokání – změna smýšlení, obrácení 100 popelec – popel z kočiček, které byly svěceny o Květné neděli minulého roku; od toho název „Popeleční“ středa 101 Květná (nebo také Palmová) neděle – název dle ratolestí – u nás jsou jimi květy kočiček, v Palestině to byly palmy… 102 kočičky – lidový název pro ratolesti vrby jívy 103 pašije – události umučení a smrti Krista z Písma (viz Bible – Mt 26, 14 – 27, 66; Mk 14, 1 – 15, 47; Lk 22, 14 – 23, 56), často bývají zpívané 104 název „Zelený“ čtvrtek je zřejmě chybnou interpretací německého „Grűndonnerstag“, který nejspíš souvisí se starým slovesem „greinen“ (= plakat); čtvrtek Sv. týdne patřil dříve smířením s veřejnými hříšníky (ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001, s. 361); existují však i novější interpretace v souvislosti se zelenou barvou: smířením hříšníků s Bohem se symbolický „kmen Církve“ znovu zazelenal novými ratolestmi, nebo: Kristova modlitba v „zelené“ zahradě… apod. 99
29
pokory a ustanovil Eucharistii105. Uprostřed bohosluţby tedy kněz symbolicky umývá dvanácti muţům nohy. Působivý, obzvláště pro děti, je „odlet zvonů“: při zpěvu Gloria naposledy zazní všechny kostelní zvony, a poté se i s varhanami odmlčí aţ do velikonoční vigilie na Bílou sobotu v noci – místo nich jsou pouţívány „klapačky“. Po bohosluţbě při adoraci106 s Kristem proţíváme jeho velkou úzkost s krvavým potem při modlitbě v Getsemanské zahradě. Potom jsou „obnaţeny“ oltáře – je odnesen oltářní ubrus i veškerá výzdob, svatostánek zůstává otevřený a prázdný, v kropenkách chybí svěcená voda. V tichosti se rozcházíme. Velký pátek107 je opět dnem přísného postu a dnem smutku. Věřící rozjímají o utrpení a smrti Kristově. Neslaví se mše svatá, konají se pouze velkopáteční obřady zahrnující bohosluţbu slova108 s četbou pašijí, uctívání kříţe a přijímáním. Na začátku obřadů kněz na znamení smutku leţí několik okamţiků tváří k zemi… Vše je velmi působivé a hluboké. Na Bílou sobotu109 je velké ticho. Vzpomínáme na Krista odpočívajícího v hrobě. Křesťané se chodí modlit k Boţímu hrobu do kostela. Mše svatá dnes vůbec není. Po západu slunce začíná slavná velikonoční vigilie110 - vrchol celého liturgického roku. Tato bohosluţba má několik částí: začíná tzv. liturgií světla; před kostelem je
105
Eucharistie (v překladu znamená „díkůvzdání“) – dnes takto označujeme mši svatou, při níţ se z chleba a vína stává při proměňování Kristovo tělo a krev. Kněz při proměňování recituje slova, která Kristus vyřkl, kdyţ ustanovil tuto svátost – při poslední večeři: „Vezměte a jezte…toto je moje tělo…“ srv. Bible 1Kor 11, 23-26 106 adorace – klanění se Kristu přítomnému v proměněné hostii (kousku chleba sestávajícího pouze z mouky a vody), která je většinou uchovávána ve svatostánku. Při zvláštních příleţitostech bývá vystavena v monstranci (vypadá jako zlaté sluníčko na podstavci, uprostřed ní je proměněná hostie); adoraci také někteří nazývali „nastavováním duše Slunci“, neboť jako pro svůj ţivot nutně potřebujeme slunce, tak také naše duše potřebuje tuto Svátost, jeţ jí poskytuje vše, co potřebuje: očištění od hříchů, světlo, pokoj, lásku, radost, sílu, …; a kdyţ Jeţíše v této Svátosti přijímáme, činí nás v Sobě ţivými zřídly Jeho pokoje a lásky v tomto světě… 107 název „Velký“ pátek lze odůvodnit výkladem velké nespravedlnosti ze strany lidí a velkou obětí Kristovou, jíţ nám prokázal velkou lásku… a navţdy nám získal přístup do nebe – můţe být něco většího? 108 mše svatá má dvě hlavní části – bohosluţbu slova (čtení z Písma, kázání, přímluvy) a bohosluţbu oběti – obětování chleba a vína, proměňování, přijímání 109 o „Bílé“ sobotě je opět rozšířeno více interpretací; nově pokřtění křesťané v dřívějších dobách měli ve zvyku se v tento den, po přijetí křtu, oblékat do bílého (na znamení získané křestní nevinnosti a nového ţivota v Kristu), v bílém šatě chodili celý velikonoční oktáv, aţ do neděle (odtud název „Bílá“ neděle); jiná moţná interpretace: Bílá sobota je dnem tichého smutku – v Palestině je bílá barva barvou smutku…. 110 vigilie označuje zvyk připravovat se na nějaký svátek nebo mimořádnou událost bděním v noci předtím na modlitbách (srv. PETROSILLO, P. Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. s. 222)
30
poţehnán oheň, od něhoţ kněz zapálí paškál111, velikonoční svíci symbolizující Krista – vítěze nad temnotou a smrtí. Kněz nebo jáhen pak paškál přenáší v čele zástupu věřících do zhaslého kostela, kde jsou od něho rozsvíceny svíce všech věřících a následuje oslavný chvalozpěv na velikonoční svíci a na tuto slavnou noc, v níţ „Kristus pouta smrti rozlomil“112. Kdyţ všichni usednou, naslouchají sedmi čtením ze Starého Zákona a jsou jim tak před duchovníma očima vykresleny celé dějiny spásy od stvoření světa, prvního pádu, přes etapy dějin stinné i světlé, aţ po Krista. Po sedmém čtení následuje slavnostní zpěv Gloria, při němţ se také „vrátí zvony“ a celý kostel se rozsvítí. Potom jsou čtena dvě čtení z Nového zákona o vzkříšení Krista. Bohosluţba dále pokračuje křestními obřady; všichni věřící si připomenou a obnoví svůj křest, přítomní katechumeni113 jsou pokřtěni a biřmováni114. Poté následuje bohosluţba oběti obvyklým způsobem. Noci z Bílé soboty na Boţí hod velikonoční se říká „velká noc“ – všichni křesťané na celém světě odedávna bdí a modlí se. Boţí hod velikonoční je obrovskou slavností, jásáme nad Kristovým zmrtvýchvstáním a vítězstvím. Při všech oslavných bohosluţbách tohoto dne se v kostele ţehnají velikonoční pokrmy (vajíčka, mazance, beránci): připomínáme si, jak vzkříšený Jeţíš navštívil své učedníky, „kdyţ byli právě u stolu“115 a zveme Ho ke stolu do svých domovů. 2.3.1.3 Doba velikonoční Boţím hodem velikonočním začíná slavný oktáv116 velikonoční; jedná se o osm dní nejzářivější velikonoční radosti, od neděle do neděle; tyto dny slavíme, jako by byly pouze jedním dnem, Boţím hodem. Nejstarší tradice dokonce konstatuje, ţe by se takto mělo slavit celých padesát dní, od neděle Zmrtvýchvstání Páně aţ do Seslání Ducha Svatého „s radostným jásotem jako jeden sváteční den, jako „veliký den Páně““117.
111
paškál – odvozeno od slova Pascha, svíce připomínající vítězného Krista, jenţ je „Světlem světa“ (Jan 8, 12), zapaluje se celou dobu velikonoční, a vţdy při křtech a pohřbech 112 z velikonočního chvalozpěvu – viz Nedělní a sváteční misálek (s. 278) 113 katechumen – člověk (zpravidla dospělý), který se připravuje na křest 114 biřmování – svátost, kdy je pokřtěný věřící mazán olejem a přijímá nesmazatelnou pečeť Ducha Svatého a poslání hlásat Krista; této svátosti se říká „svátost duchovní dospělosti“, pokud není udílena na Bílou sobotu ve spojení se křtem a prvním svatým přijímáním, uděluje ji biskup 115 srv. Nový zákon Mk 16, 14 116 také doba vánoční má svůj oktáv; církev jako moudrá učitelka ví, ţe duše potřebuje čas; ţe sváteční vrcholy potřebují doznívat (ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001. s. 364) 117 ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001. 472 s. (s. 365)
31
Velikonoční oktáv je zakončen Bílou nedělí, dnes se této neděli – na základě Jeţíšova zjevení polské řeholnici, svaté Faustyně, v minulém století – říká „neděle Boţího milosrdenství“; s touto nedělí je spjato mnoho podivuhodných Jeţíšových příslibů, největším z nich je příslib „úplného odpuštění vin a trestů“ všem, kdo v tento den přistoupí ke svatému přijímání118. Po
čtyřiceti
dnech
doby
velikonoční,
ve
čtvrtek,
si
připomínáme
Nanebevstoupení Páně: „(Jeţíš) vyvedl (apoštoly) směrem k Betánii, zvedl ruce a poţehnal jim. A zatímco jim ţehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.“119 V tento den také začíná novéna120 před Sesláním Ducha Svatého. Slavností Seslání Ducha Svatého (Boţím hodem svatodušním), kdy si připomínáme vylití Ducha Svatého na prvotní církev121, končí doba velikonoční. 2.3.1.4 Křesťanské slavení Velikonoc Nejkrásnějším na křesťanském slavení (liturgii) je to, ţe se nejedná o pouhé vzpomínání, ale ţivou realitu, do níţ stále hlouběji pronikáme. Křesťan se stále více noří do velikonočního tajemství, ţije z něho a směřuje k jeho naplnění ve věčnosti. Ţivý Kristus je tady a teď, podle svého slibu122 stále zůstává s námi (i kdyţ je nám jeho skutečná podoba nyní na čas zahalena prostou způsobou chleba), a pokud mu to dovolíme, pomáhá nám na cestě k němu, do věčného štěstí, které nám svou nevinnou smrtí otevřel. Jeho příklad nám svítí na cestu, v jeho oběti a vzkříšení dostalo všechno pozemské utrpení smysl a perspektivu; křesťan se nemusí utrpení obávat, protoţe Kristus ho nese s ním, a navíc má moţnost svým utrpením s Kristem spolupracovat na spáse světa. Z kříţe utrpení se takto stává nedocenitelný poklad, který se také stává branou do věčnosti.
118
čili znovuzískání křestní nevinnosti; to znamená, ţe kdyby člověk zemřel hned po svatém přijímání, šel by rovnou do nebe, bez očistce! – obrovská milost; celé moře milostí také Jeţíš slibuje těm, kdo v tento den přistoupí ke svaté zpovědi… více informací např. na adrese: http://www.kmbm.cz/ucta_k_bozimu_milosrdenstvi/svatek/; nebo v knize sv. Faustyny Kowalské - Deníček 119 Nový zákon – Lk 24, 50-51 120 novéna – z lat. číslovky „novem“ (= devět), modlitební nebo obřadní úkony opakované po devět dnů, týdnů či měsíců za sebou, jimiţ se věřící připravují na důleţitý svátek (PETROSILLO, P. Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. s. 140) 121 srv. Nový zákon – Sk 2. kap. 122 viz poslední větu Matoušova evangelia – Nový zákon - Mt 28, 20
32
2.3.2 Velikonoce z pohledu lidových tradic „Jestliţe křesťanské Velikonoce mají kaţdoročně svůj přesně určený čas v liturgickém roce, lidové Velikonoce tak stejně vymezit nelze: některé lidové obyčeje konané o Velikonocích nejsou výhradně velikonoční (a většinou také nejsou spojeny s jediným termínem), ale prolínají se s delším kalendářním obdobím přechodu zimy a jara, tj. zimy a „nového léta“123. V lidovém pojetí jsou dnes Velikonoce nahlíţeny zejména jako „svátky jara“ a mnohým zůstává jejich pravý význam skryt, anebo tyto svátky v lidovém povědomí zůstávají „ve stínu Vánoc, které dnes znamenají sváteční dominantu roku“124. K době postní i k Velikonocům, a zvláště ke Svatému (Pašijovému) týdnu, se v naší lidové kultuře váţe mnoho zvyků, „písemné prameny o slavení Velikonoc jsou bohaté zvláště z 19. a 20. století.“125 Můţeme zaznamenat odlišnosti v obyčejích měšťanů a lidí ţijících na vsi, a tudíţ hluboce spjatých se svými hospodářstvími. Frolcová ve své knize Velikonoce v české lidové kultuře podává obšírný výklad o nejrůznějších zvycích, tradicích, obyčejích, koledách, … váţících se k Velikonocům, zejména k jednotlivým dnům Svatého týdne. Toufar126 zase čtenářům nabízí mnoho praktických námětů a receptů pro velikonoční kuchyni i zdobení vajec. Pokud hledáme konkrétní nápady, jak vyuţít velikonoční tematiku rozličnými způsoby ve výuce v mateřské škole či na prvním stupni základní školy (ve hrách, literární i výtvarné činnosti, …), jistě nám dobře poslouţí publikace od Šotnerové127. V případě hlubšího zájmu o tematiku, odkazujeme tedy na tyto a mnohé další kniţní zdroje; my zde můţeme učinit jen nepatrný nástin lidových Velikonoc… 2.3.2.1 Doba postní Dobu postní předchází, jak známo, období hodů a veselic zvané masopust, které končí masopustním úterkem; téměř všude končila o masopustním úterý zábava přesně o půlnoci. Na Popeleční středu se všichni sešli v kostele na tiché mši, kde přijali popelec. „Lidová víra tvrdila, ţe poţehnaný popel přináší poli úrodu.“128 Naši předkové 123
FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. (s. 16) tamtéţ (s. 9) 125 tamtéţ (s. 15) 126 TOUFAR, P. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r. o., 2001. 328 s. 127 ŠOTNEROVÁ, D. Velikonoce : původ, zvyky, hry, pohádky, návody a náměty. Olomouc: Rubico, 2004. 128 VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 50) 124
33
čtyřicetidenní půst opravdu dodrţovali, zdrţovali se některých pokrmů i zábav. Významnými lidovými tradicemi v tomto období jsou obyčeje konané o postních nedělích, z nichţ kaţdá má svůj zvláštní název. První postní neděli se říkalo Černá (ţeny odkládaly pestré oděvy a halily se do černých šátků), nebo Pučálka (podle pokrmu z nabobtnaného hrachu), nebo také Liščí (bylo zvykem, ţe matky v sobotu před 1. nedělí postní pékávaly preclíky, ráno je navlékly na vrbové proutí a roznesly po zahradě; poté vzbudily své děti: „Milé děti, běţela tudy liška a nechala vám zde preclíky…“ Děti se pomodlily a preclíky, které našly, posnídaly.). Druhá neděle má přízvisko „Praţná“ podle postního jídla připravovaného praţením nedozrálých zrn - zvaného „praţma“. Další postní neděli se říkalo „Kýchavá“. Věřilo se, ţe kolikrát kdo v tento den kýchne, minimálně tolik let bude ještě ţiv. Dříve existoval druh moru, který se projevoval kýcháním; proto si od té doby lidé po kýchnutí přejí: „Pozdrav (= uzdrav) tě Pán Bůh!“ Odpovídá se: „Dejţ to Pán Bůh!“ Čtvrtá neděle se lidově nazývá nedělí „Druţebnou“ – bylo zvykem, ţe chlapci chodívali na návštěvu do domu své milé, kde byli pohoštěni velikými koláči, na nichţ se střídá světlé (např. tvaroh) s tmavým (mák, povidla) mazáním. Této neděli se také říká „Růţová“ podle liturgických rouch kněze, nebo „Středopostní“. V den páté – „Smrtné“ neděle byly v kostelích zahalovány všechny kříţe. Také byl rozšířen pohanský zvyk vynášení smrti (Moreny)129 za zpěvu z vesnice k nejbliţšímu vodnímu toku, kde byla utopena, a zároveň mladé dívky nebo děti přinesly do vesnice „nový líto“130, s nímţ chodily a dostávaly od hospodyň drobné dárky.131 Poslední postní nedělí je „Květná“ neděle – v tento den se světí kočičky, které se zastrkovaly za kříţ a obrazy ve světnicích, zapichovaly se na kraj pole kvůli úrodě,
129
Smrtka, Morena, Mařena, … - většinou figurína z hadrů a slámy líto – malý stromeček, většinou smrček 131 VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. 384 s. (s. 42, 57) 130
34
polykaly se na ochranu před bolestmi v krku a zimnicí atd. Lidé v tento den na sebe oblékali nejlepší šaty. Nesměli péct, „aby se nezapekl květ“132. 2.3.2.2 Pašijový týden a Velikonoce Květnou nedělí se vstupuje do Svatého (lidově častěji nazývaného „Pašijového“) týdne. Prvním dvěma dnům následujících po ní se říkalo „Modré pondělí“ a „Šedivé úterý“ – původ názvů a význam těchto dnů je dnes nejistý. Středě Pašijového týdne se lidově říká „Sazometná“ (v tento den hospodyně „vymetaly od sazí“ svá stavení) nebo „Škaredá“133 (vzpomínka, jak Jidáš „škaredě“ ţaloval na Krista). „Podle lidové víry se kaţdý, kdo by se o tomto dni mračil, potom škaredil po všechny středy v roce.“134 Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, zelí). Kostelní zvony při mši zazvonily naposled a „odletěly do Říma“, jejich hlas nahrazovaly různé klapačky a řehtačky. „V některých východočeských i západočeských venkovských kostelích bylo zvykem, ţe jeden z chlapců, jakmile kněz začal mši, vyběhl ven a pelášil pryč. Ostatní děti s klapačkami a řehtačkami za ním. Dbalo se, aby honěný chlapec, představující Jidáše, byl zrzavý.“135 K tomuto dni se váţe mnoho lidových pověr a rituálů – např. zametání domu před východem slunce, šlehání svěceným proutkem po podlaze, aby se vyhnaly blechy, a další. „S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírala, aby odhalila na krátkou dobu ukryté poklady.“136 Mnoho pověr tohoto dne bylo spojeno s vírou v čarodějnice a hledáním ochrany před uhranutím. Nesmělo se hýbat se zemí, ani prát prádlo – „pradleny říkaly, ţe by ho místo do vody namáčely do Kristovy Krve.“137 Při vigilii138 na Bílou sobotu se před kostelem světil oheň; bylo zvykem, ţe se doma uhasila všechna ohniště, a kdyţ kněz oheň posvětil, hospodyně si z něj odnesly 132
VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 54) Označení Škaredá středa v lidové tradici se pouţívalo někdy pro středu Pašijového týdne, někdy pro Popeleční středu … (viz VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. s. 84) 134 VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. 384 s. , 2006; s. 84 135 VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 55) 136 tamtéţ, s. 56; (odtud také např. balada Poklad v Erbenově Kytici) 137 tamtéţ 138 ke slovu „vigilie“ – viz poznámku č. 110 133
35
domů ţhavý oharek a jím zaţehly oheň nový. Z „Boţího hrobu“ v kostele také byla vyzvednuta monstrance139 s Nejsvětější svátostí140, která byla v průvodu nesena obcí. Na Boţí hod velikonoční se světily velikonoční pokrmy (beránci, mazance, vejce, chléb a víno); kromě symbolického významu měly tyto pokrmy i praktický podtext – aby po období dlouhého postu nepřivodil náhlý přechod k tučné stravě zdravotní obtíţe… Část svěcených pokrmů obětovali hospodáři zahradám, polím a studnám, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda. „Z hlediska zvyků českého lidu bylo nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu pondělí velikonoční, i kdyţ se k němu ţádné významné liturgické úkony neváţí.“141 V tento den se odbývá pomlázka, velikonoční hodování, mrskút… Tento zvyk, společně se zdobením kraslic, je velmi starého původu a v různých krajích a regionech naší vlasti nabývá rozličných specifických variant. Slovo pomlázka je odvozeno od slovesa „pomladit“; chlapci tedy mrskáním jakoby předávali dívkám zdraví a svěţest jarních vrbových proutků a na oplátku od nich dostávají krásně zdobená vejce. S vajíčky také o velikonočním pondělí a někdy i v následujících dnech provozovali děti i dospělí různé hry.
2.4 Vánoce Výraz „Vánoce“ bylo pravděpodobně převzat lidovým prostředím ve významu předkřesťanských svátků zimního slunovratu a znamená asi něco jako „posvátné noci“. Ve většině ostatních slovanských národů se vyskytují názvy vzniklé přetlumočením latinského Nativitas Domini nostri Jesu Christi (narození Pána našeho Jeţíše Krista). „Vlivem křesťanství, které hluboce proměnilo vztah člověka k světu, ale nevykořenilo úplně staré pohanské představy, došlo k vymezení dvanácti vánočních nocí mezi Narozením Páně a Zjevením Páně, tedy svátkem Tří králů.“142 2.4.1 Křesťanský pohled na slavení Vánoc Vánoce nabývají svého „teologického smyslu jen ze vztahu k Velikonocům“ a lze je pochopit jen na základě Velikonoc, s nimiţ mají také mnohé podobné prvky a 139
„monstrance“ – viz poznámku č. 106 „Nejsvětější svátost“ označuje proměněnou hostii, v níţ je přítomen sám ţivý Kristus se svým tělem i duší 141 VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 57) 142 FROLEC, V. a kol. Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1988. 440 s. (s. 21) 140
36
symboliku.143 Je také těţké určit, „jak hluboko sahají kořeny vánočních svátků.“144 Existují však doklady o tom, ţe „Vánoce se v Římě slavily 25. prosince jiţ v roce 336“145. Toto datum vzniklo na základě raných teorií třetího století, v nichţ byla povaţována data Kristova početí i jeho utrpení za identická a tradovalo se, ţe k těmto událostem došlo 25. března; od tohoto data bylo pak v západní církvi odvozeno datum narození Krista na 25. prosinec, zatímco na východě, kde pouţívali odlišný kalendář, se Kristovo narození oslavovalo 6. ledna; aţ ve druhé polovině 4. století se data oslav v církvi východu i západu ujednotila.146 Od 4. století se také v církvi objevují snahy o zavedení přípravného období před Vánocemi – adventu.147 Doba vánoční, jak ji slavíme dnes, trvá od slavnosti Narození Páně 25. prosince do první neděle po Zjevení Páně (Třech králích) 6. ledna. Byly doby, kdy trvala 40 dní – aţ do slavnosti Uvedení Páně do chrámu; tato slavnost s tajemstvím Kristova narození úzce souvisí, dnes však jiţ přímo nespadá do vánočních svátků. Podobně jako Velikonoce předchází doba přípravy – doba postní i Vánoce mají své přípravné období, kterému říkáme advent148. Rámec adventní doby tvoří čtyři neděle před 25. prosincem. První nedělí adventní také začíná církevní rok. Je to opět období ztišení, modlitby, pokání a rostoucí touhy po příchodu Krista, nemá však charakter tak přísné strohosti jako doba postní. Zvláštní postavení mezi adventními nedělemi má 3. neděle, které se říká „gaudete“ (radostná), kněz obléká (podobně jako o 4. neděli postní) roucho růţové barvy na znamení radosti z blíţícího se příchodu Krista. Samotná doba vánoční začíná Boţím hodem vánočním, 25. prosince. I tato slavnost má svou vigilii na „Štědrý večer“. „O Vánocích je tomu opačně neţ o Velikonocích: hlavní vánoční bohosluţba se koná ve dne a noční liturgie vznikla dodatečně – kdeţto o Velikonocích se slaví Pascha při noční bohosluţbě s eucharistií par excellence velikonoční a denní mše je pozdějším doplňkem. (Ruppert Berger)“ 149
143
RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996. 184 s. (s. 138) 144 RATZINGER, J. Duch liturgie. Brno: Barrister & Principal, 2006. 208 s. (s. 94) 145 ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001. 472 s. (s. 370) 146 RATZINGER, J. Duch liturgie. Brno: Barrister & Principal, 2006. 208 s. (s. 94 – 95) 147 POKORNÝ, L. Světlo svátostí a času. Praha: Česká katolická Chraita, 1981. 144 s. (s. 112) 148 „advent“ znamená doslova „příchod“ (VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. s. 77) 149 RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996. 184 s. (s. 139)
37
Slavnost Narození Páně má také svůj oktáv150, který končí slavností Matky Boţí Panny Marie 1. ledna. Oktáv Vánoční je bohatý na dílčí svátky – 26. prosince svatého Štěpána, prvomučedníka151; 27. prosince svatého Jana, evangelisty; 28. prosince svatých Mláďátek betlémských152. V neděli ve velikonočním oktávu také slavíme svátek Svaté rodiny – Jeţíše, Marie a Josefa; v tento den je zvykem, ţe věřící ţijící v manţelství v kostele při bohosluţbě obnovují svůj manţelský slib. Druhým vrcholem doby vánoční je slavnost Zjevení Páně (Epifanie, lidově Tří králů). Připomínáme si, jak hvězda přivedla mudrce od východu k narozenému Kristu, kteří mu obětovali vzácné a symbolické dary: zlato jako velikému králi, kadidlo jako Bohu a myrhu153 jako symbol jeho utrpení a pohřbu. V mudrcích spatřujeme první zástupce pohanů, coţ naznačuje univerzálnost vykoupení – Kristus se tedy nenarodil pouze pro Ţidy, ale pro všechny. V kostele se při dnešní bohosluţbě světí zlato, kadidlo, voda, sůl a křída, kterou si potom věřící označují příbytky (letopočet a písmena C (K) + M + B, která znamenají Christus mansionem benedicat = Kristus ať ţehná tomuto domu). Doba vánoční končí svátkem Křtu Páně, první neděli po 6. lednu. V tento den si připomínáme, jak třicetiletý Jeţíš přichází k řece Jordánu za Janem Křtitelem, zařazuje se do zástupu hříšníků a ačkoli to vůbec nepotřebuje, nechává se pokřtít, bere na sebe naše hříchy, odchází na poušť, kde se čtyřicet dní postí, a poté začíná své veřejné působení.154 Podobně, jako bylo konstatováno v kapitole o křesťanských Velikonocích, i zde je třeba připomenout, ţe při slavení křesťanských svátků se nikdy nejedná ani tak o minulost, jako o přítomnost ústící do budoucnosti (věčnost). Pod rouškou církevních obřadů (zejména ve slavení mše svaté) jsou křesťané skutečně vnitřně „u toho“, co slaví: vskutku jsou v Betlémě, opravdu stojí pod kříţem, kde právě umírá Kristus apod. 150
oktáv – osm dní slavených jako jediná slavnost, viz také poznámku č. 116 Proč slavíme zrovna tento svátek hned druhého dne po Kristově narození? – Církev nazývá smrt svatých dies natali – dnem zrození pro věčnost. Sv. Štěpán se svým ţivotem Kristu velmi připodobnil a právě díky Kristovu narození a jeho oběti mohl vstoupit do slávy… 152 Svatá Mláďátka betlémská – malé děti, které byly zabity, kdyţ Herodes pátral po Kristu v obavě o svůj trůn, církev je uctívá jako slavné mučedníky; pro lepší pochopení viz Nový zákon – Mt 2. kap. a 2. čtení z Modlitby církve 28. 12. – dostupné na: http://www.ebreviar.cz/default.htm 153 myrha – drahocenná pryskyřice balzámovníků výrazné vůně a kořenné, mírně trpké chuti; spolu s kadidlem bývala pálena bohům, vyráběly se z ní také masti a léky na různé nemoci … (VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. s.103) 154 srv. Nový zákon – Mt 3. a 4. kap.; Mk 1. kap.; Lk 3. a 4. kap. 151
38
„A tak se Vánoce netýkají jen příchodu Krista do Betléma, ale příchodu Krista ke mně, a skrze mě ke druhým. A Velikonoce se netýkají prázdného hrobu v Jeruzalémě před zhruba 2000 lety, ale probuzení tady a teď v hodině mé křestní smrti a vzkříšení v Kristu.“155 2.4.2 Vánoce z pohledu lidových tradic Vánoce v lidové tradici, jak jiţ bylo řečeno, zaujímají výsadní postavení mezi ostatními svátky, obsahují neodolatelné kouzlo. V adventu platily podobné zásady jako v době postní; střídmost v jídle a pití, intenzivní zboţné rozjímání, zákaz zábav, tance a zpěvu. Tuto dobu však oţivují některé známé svátky svatých, s nimiţ se pojily i různé lidové obyčeje. Svátek svatého Ondřeje156, 30. listopadu – jenţ byl v lidové tradici povaţován za patrona nevěst – se v lidové víře povaţoval vedle Štědrého dne za nejdůleţitější pro věštění budoucnosti; to pravděpodobně souvisí se starobylým kultem pohanských démonů, ochranou před zlem a mocí nastupující zimy. Proto např. o půlnoci před sv. Ondřejem dívka klepala na kurník; ozval-li se kohout, měla se do roka vdát; pakliţe slepice, zůstala svobodná. 4. prosince si připomínáme svatou Barboru, mučednici pro víru ze 3. století. „V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech „Barborky“ – ţeny a děvčata zahalené do bílých prostěradel“157 (symbol panenské čistoty); v jedné ruce měly koš s ovocem a sladkostmi, jimiţ podělovaly hodné děti; ve druhé ruce metlu, jíţ hrozily zlobivým dětem. V tento den také je zvykem řezat třešňové větvičky („barborky“), které se dávají do vázy s vodou. „Někdy děvčata pojmenovala kaţdou větvičku jménem některého chlapce a věřila, ţe si vezmou toho, jehoţ jméno ponese ta, která první rozkvete. Jindy se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička rozkvete, aby se určil nejšťastnější měsíc příštího roku (rozkvetla-li 5. den, nejlepší měl být květen).“158 6. prosinec patří oslavě nejoblíbenějšího světce dětí – svatého Mikuláše, štědrého biskupa, jehoţ ţivot je opředen mnoha legendami o zázračných činech, které
155
TAFT, R. F. Ţivot z liturgie : Tradice Východu i Západu. Olomouc: Centrum Aletti, 2008. 432 s. (s. 26) sv. Ondřej – jeden ze dvanácti apoštolů, zemřel mučednickou smrtí – byl ukřiţován 157 VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 77) 158 tamtéţ, s. 78 156
39
konal pro dobro bliţních.159 Od středověku je jeho svátek spojován s vírou v bohatství, proto obchodníci rádi toho dne uzavírali sloţité obchody. V některých zemích je povaţován za patrona šťastného manţelství nebo za ochránce dětí a pomocníka rodiček v těţké chvíli. Velmi známou, a dětmi nedočkavě vyhlíţenou, je mikulášská nadílka v předvečer světcova svátku. 13. prosince oslavujeme další mladičkou mučednici pro víru ze 3. století – svatou Lucii, jeţ je uctívaná jako patronka švadlen, kočích, a v minulosti byla povaţována za ochránkyni před čarodějnicemi a před očními nemocemi. V 19. století v tento den chodívaly „Lucky“ - dívky v bílých pláštích, které strašily děti.160 Štědrý den byl dnem postu (rodiče slibovali dětem, ţe pokud půst dodrţí, uvidí večer zlaté prasátko) a přípravy na následující svátek. Půst trval do východu první hvězdy, kdy rodina společně usedla k štědré večeři. Štědrovečerní obyčeje našich předků (z doby Václava IV.) podrobně zachycuje Frolec161; uvádí, kterak si naši předkové v tomto večeru vzájemně projevovali štědrost, otevírali své příbytky všem potřebným, pojídali vánočky, ovoce a kladli do svých jizeb slámu pro připomínku Kristova narození, ... V dobách našich předků se o štědré večeři mělo jíst devatero pokrmů; prvním chodem byly oplatky s medem, potom následovala polévka, většinou s houbami, kuba, kaše, moučné pokrmy.162 „Části večeře odnesli po jídle hospodář a hospodyně ke stromům, drůbeţi a dobytku. Další průběh večera byl vyhrazen různým zvykům, hrám, nadělování, zpívání koled, a hlavně zábavě mladých, kteří společenskou formou hádali svou budoucnost (lití olova, házení střevíce, vybírání polínek, pouštění ořechových skořápek se svíčkou po vodě …). Večer obvykle zakončila cesta na půlnoční mši.“163 Boţí hod je velikou slavností, má být vyhrazen radosti, odpočinku a rozjímání; dříve se dokonce ani nestlala lůţka, nechodilo se na ţádné návštěvy – den se trávil v rodinném kruhu.
159
legendy o sv. Mikuláši – viz Příloha VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. České Budějovice: DONA, 1991. (s. 80-81) 161 FROLEC, V. a kol. Vánoce v české kultuře. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 1988. s. 48 a následující strany 162 tamtéţ (s. 55) 163 HERYNEK, P. České Vánoce. Praha: Grada Publishing, 2005. 160 s. (s. 27) 160
40
Svátku svatého Štěpána se také říká „druhý svátek vánoční“, obecně byl také nazýván „koleda“. „Byl to den uvolnění, veselí, návštěv, přání a zpívání – koledování.“ Všichni jistě máme v souvislosti s tímto dnem v povědomí známou koledu: „Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve dţbáně? …“ „Po koledě chodily děti i dospělí, ale především chudí lidé. Jak uvádějí prameny, chudé rodiny si koledou zabezpečily ţivobytí na několik zimních týdnů…“ Koledníci dostávali zvláštní větší koláče, vánočky, jablíčka, ořechy a později i peníze.164 Svatoštěpánskou koledou začínalo veselejší období Vánoc; hrávala se podomní divadelní představení o narození Krista, někdy doplňovaná humornými scénkami. Poslední den v roce, v den památky svatého papeţe Silvestra, většinou probíhaly generální úklidy domácností spolu s důkladnou očistou těla, aby Nový rok byl uvítán duševní i zevní čistotou. „Staré zvyky a náboţenské silvestrovské rozjímání pod rodnou střechou později ustoupily bujarému veselí a tancovačkám. Nový rok se vítal se sklenicí v ruce.“165 Na Nový rok ráno se konaly (a stále konají) sváteční mše, jichţ se účastnilo mnoho lidí. Také se mezi lidem říká: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“; proto se lidé v tomto dnu snaţí být na sebe hodní apod. Také je zvykem, ţe si lidé posílají pozdravy novoročenky. P. F. je zkratkou francouzského Pour féliciter (pro štěstí). 6. ledna, na Tři krále, se do betlémů přidávaly tři figurky králů, mládeţ obcházela chalupy a městské domy se známou tříkrálovou koledou. Někteří lidé si dodnes v tento den označují své příbytky posvěcenou křídou, jíţ (většinou nad dveře) píší letopočet a písmena K (C) + M + B, která jsou v lidové tradici většinou vykládána jako iniciály legendárních jmen tří králů. V dnešní době můţeme v období kolem tohoto svátku potkat děti-koledníky, často převlečené za tři krále, kteří takto vybírají peníze pro Charitu a jejím prostřednictvím pro potřebné lidi.
2.5 Hodnoty ukryté v poselství Vánoc a Velikonoc Při
vymezení
morálních
hodnot,
které
vysvítají
z poselství
hlavních
křesťanských svátků – Vánoc a Velikonoc, budeme částečně vycházet i z křesťanského
164 165
HERYNEK, P. České Vánoce. Praha: Grada Publishing, 2005. 160 s. (s. 36) tamtéţ, s. 38
41
pojetí, jeţ se zdá být v tomto ohledu univerzální; vţdyť ostatně počátky celé naší vzdělanosti, základy civilizace i morálky v naší zemi jsou spjaty s křesťanstvím a mají tytéţ kořeny. Největším darem a hodnotou je ŢIVOT člověka. Ţivot si člověk nemůţe sám dát, a proto by si ho neměl ani sám brát. Vše, co Bůh pro nás koná, je proto, ţe chce naši existenci, chce, abychom ţili. Za tímto účelem nám daroval skrze Mojţíše svá přikázání – Desatero, které dává našemu ţivotu bezpečné ohraničení; Bůh nám ho nedal z jiného důvodu, neţ pro naše dobro, aby náš ţivot byl šťastný a zbavený zbytečných komplikací. Pro náš věčný ţivot poslal svého syna – Jeţíše Krista, jenţ se za nás obětoval, a tak nám otevřel ztracený ráj. Pro náš šťastný ţivot a bezpečné směřování k nebi ustanovil Kristus církev, svátosti a denně znovu zpřítomňuje svoji spásonosnou oběť ve mši svaté. Oslava ţivota – narozeného i vzkříšeného – je stěţejní myšlenkou obou hlavních křesťanských svátků. Co se týče hodnot mravních, v křesťanství je na prvním místě LÁSKA, tato „královna všech ctností“, která spojuje vše k dokonalosti166 a je naplněním celého Zákona167. Láska je prvním a největším přikázáním; křesťan má milovat Boha nadevše a bliţního jako sebe sama168. Láska vysvítá z celého ţivota i smrti Krista, je nám v ní vzorem. Kdyby všichni dovedli ţít podle přikázání lásky, nebylo by potřeba ţádných dalších směrnic a přikázání… Všechny ostatní ctnosti vycházejí z lásky a souvisí s ní. Z ní vychází i „zlaté pravidlo“ morálky: „Co chcete, aby jiní dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.“169 „Prosociálnost“, o níţ se dnes často hovoří v etice a jeţ je cílem etické výchovy, je vlastně zase jen ţitou láskou. Láska je také tím jediným, co má cenu pro věčnost; budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali.170 Vše bez lásky je marné. Velmi blízký vztah je mezi láskou a OBĚTÍ. Svatá Terezie z Lisieux říkala: „Láska se ţiví obětí“. Nebo se říká: „Mírou lásky je oběť“. Jeţíš sám také řekl: „Nikdo nemá větší lásku neţ ten, kdo za své přátele poloţí svůj ţivot.“171 Tedy oběť. I tato hodnota je ukryta v poselství Vánoc (Kristus opustil slávu nebes a narodil se do naší
166
srv. Nový zákon – Kol 3, 14 srv. Nový zákon – Řím 13, 10 168 srv. Nový zákon – Mt 22, 37 a následující verše 169 srv. Nový zákon – Lk 6, 31 170 srv. Nový zákon – Mt 25. kap. 171 srv. Nový zákon – Jan 15, 13 167
42
pozemské bídy, zakoušel hlad, ţízeň, zimu, lidské pronásledování, …) i Velikonoc (Jeţíšova smrt na kříţi za nás). Dalšími hodnotami, které můţeme nalézt skryté v poselství Vánoc, jsou např.: mír, pravá svoboda, spravedlnost, pravda, statečnost, dobro, rodinné a mezilidské vztahy, potřeba neustálé obnovy ţivota (dnes by se toto dalo pojmenovat „sebereflexí“) a další. Jako zlo (hřích) vyvolává další řetězec zla a hříchu (např. se říká „kdo lţe, ten krade“), tak také různé dobré skutky a ctnosti jsou si navzájem příbuzné; kdo se cvičí v jedné ctnosti, cvičí se zároveň i v ostatních. V pedagogických knihách, jichţ je v dnešní době téměř nepřeberné mnoţství, můţeme nalézt mnohé inspirace i konkrétní návody, činnosti a hry podporující rozvoj konkrétních hodnot v myšlení a ţivotech ţáků. Zmiňme zde alespoň několik z knih, po kterých by rozhodně měl sáhnout kaţdý, kdo bude chtít v ţácích vychovávat správné hodnoty. Pro teoretická východiska hodnotové výchovy, ale i pestrou nabídku morálních dilemat, mikropříběhů a několika her vyuţitelných v praxi, jistě otevřeme knihu P. Vacka.172 Vynikající, ryze praktickou knihou o výchově dětí k hodnotám, je kniha manţelů Eyrových173. Tato publikace navrhuje celoroční program výchovy k hodnotám v rodině (vše lze však přizpůsobit školním podmínkám), kdy kaţdý měsíc je věnován úsilí o osvojení jedné hodnoty (poctivosti, odvahy, mírumilovnosti, sebedůvěry, sebekázně, věrnosti, spolehlivosti, úcty, lásky, citlivosti, přátelskosti a spravedlnosti). Kniha obsahuje velké mnoţství konkrétních podnětů, příběhů, her pro výchovu předškoláků, školáků a dospívajících dětí. Dalšími doporučeníhodnými publikacemi jsou různé soubory her podporujících hodnotovou výchovu ţáků. Takovými jsou například174 Hry k rozvoji sociálních
172
VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. Praha: Portál, 2008. 128 s. 173 EYROVI, L. a R. Jak naučit děti hodnotám. Praha: Portál, 2000. 160 s. 174 LISÁ, E. Hry k rozvoji sociálních kompetencí ţáků 1. stupně ZŠ. Praha: Portál, 2010. 126 s.; CANFIELD, J. Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře. Praha: Portál, 1998. 384 s.; HERMOCHOVÁ, S. Hry pro ţivot 2 : Sociálně psychologické hry pro děti a mládeţ. Praha: Portál, 1994. 148 s.; VOPEL, K. W. Skupinové hry pro ţivot 1. Praha: Portál, 2007. 144 s.; ŠIMANOVSKÝ, Z.; MERTIN, V. Hry pomáhají s problémy. Praha: Portál, 1996.; SMITH, Ch. A. Třída plná pohody: 162 her zaměřených na výchovu ke spolupráci a citlivému jednání; Praha: Portál, 2001. 232 s.
43
kompetencí ţáků 1. stupně ZŠ E. Lisé, Canfieldovy Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře, dvoudílné sociálně psychologické Hry pro ţivot S. Hermochové, čtyřdílné Vopelovy Skupinové hry pro ţivot, kniha Hry pomáhají s problémy Šimanovského a Mertina, Smithova Třída plná pohody a jiné.
44
3 Strategie výchovy k hodnotám ve školním prostředí Výchova k hodnotám je dlouhodobým procesem a nesměřuje v první řadě ke kognitivní sloţce osobnosti ţáka, ale spíše má působit na sloţku afektivní a sociální; to znamená, ţe zde nejde o memorování teorií, ale spíše o změnu postojů, vnitřních norem a vztahů. Výchova k hodnotám by tedy měla zajisté probíhat v úzkém spojení se ţivotem, měla by tak trochu vypadat jako „learning by doing“175, neboť jak vyřkl Geoffrey Petty: „Lépe se věc naučíme, kdyţ ji sami děláme, neţ kdyţ jen posloucháme, nebo se jen díváme.“176 Jen tehdy totiţ také můţeme zakusit „jaké to je“ být dobrým, či naopak zlým… Moje maminka také říkávala: „číst se naučíš čtením, uklízet uklízením…“, ano, i konat dobro se můţeme naučit jeho praxí - konáním dobra. Vacek, jak bylo řečeno výše, zmínil dvojí podobu výchovy k hodnotám.177 Pro formu nepřímou není třeba zvláštních okolností a metod; k přímé výchově k hodnotám je důleţitým zvolit vhodné metody práce, jeţ by napomohly k větší efektivitě výuky. Zde se jeví nutným vyuţít aktivizujících metod (metody diskusní, řešení problémů, situační a inscenační metody178, didaktické hry)179, aby ţáci sami byli co nejvíce aktivní. Velmi uţitečnou by nám mohla být tzv. „záţitková pedagogika“, stojící na pomezí mezi hrou a výukou a charakterizovaná především záţitky, pestrostí i netradičních činností, dobrodruţstvím, …180 Z komplexních výukových metod nám připadá nejvhodnějším vyuţití projektové a integrované tematické výuky; proto si je nyní několika slovy přiblíţíme. O projektech se dnes velmi často hovoří, je módním trendem doby. Co se však pod pojmem „projekt“ opravdu skrývá?
„Kolébkou projektového vyučování byla
175
learning by doing – učení úzce spojené se zkušeností, propagoval také americký pedagog, a myslitel, představitel pragmatismu – John Dewey (CIPRO, M. Slovník pedagogů. Praha: Cipro, 2001. s. 106-107); také http://iris.nyit.edu/~kkhoo/Spring2008/Topics/Cons/ConstructivismImplications.pdf) 176 KOTRBA, T.; LACINA, L. Praktické vyuţití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. 188 s. (s. 5) 177 viz poslední odstavec podkapitoly 1.2 178 situační metody – „vztahují se na širší zázemí problému, na reálné případy ze ţivota, které představují specifické, obtíţné jevy vyvolávající potřebu vypořádat se s nimi, vyţadující angaţované úsilí a rozhodování“ (MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. s. 119) inscenační metody - jejich podstatou je sociální učení v modelových situacích, „v nichţ účastníci edukačního procesu jsou sami aktéry předváděných situací.“ (tamtéţ, s. 123) - tyto metody se jeví jako vhodné např. pro řešení morálních dilemat 179 MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 222 s. (s. 49) 180 PELÁNEK, R. Záţitkové výukové programy. Praha: Portál, 2010. 136 s. (s. 13); PELÁNEK, R. Příručka instruktora záţitkových akcí. Praha: Portál, 2008. 208 s. (s. 11)
45
americká pragmatická pedagogika, především v dílech J. Deweye a W. H. Kilpatricka.“181 V. Příhoda označuje projekt jako „podnik ţákův“, za jehoţ výsledky převzal ţák odpovědnost. S. Velínský ho definuje jako „určitě a jasně navrţený úkol, který můţeme předloţiti ţáku tak, aby se mu zdál ţivotně důleţitý tím, ţe se blíţí skutečné činnosti lidí v ţivotě.“182 M. Vybíral zase píše, ţe „projekt je koncentrován kolem určité ideje. Na základě zapojení celé osobnosti ţáka má přinášet změny v jeho osobnosti.“183 J. Maňák a V. Švec vymezují projekt jako „komplexní praktickou úlohu (problém, téma) spojenou s ţivotní realitou, kterou je nutno řešit teoretickou i praktickou činností, která vede k vytvoření adekvátního produktu.“184 Podle Kratochvílové má „správný“ projekt zaměstnávat srdce, hlavu (myšlení) i ruce ţáků. Ţáci se mají s úkolem (problémem) identifikovat a převzít za něj odpovědnost, na nich má být hlavní iniciativa; učitel by měl být pouze v roli poradce… Průběh projektu má čtyři fáze: plánování projektu (vymezení problému, stanovení cíle i výstupu), dále jeho realizaci, prezentaci výstupu projektu a jeho hodnocení. Kratochvílová ve své knize Teorie a praxe projektové výuky déle nabízí různé typologie a klasifikace projektů, historii projektového vyučování i podrobný popis fází průběhu projektu, do nichţ my zde nebudeme zabředávat. 185 Projektové vyučování v sobě obsahuje mnoho pozitiv: je blízké ţivotní realitě a přirozené, podněcuje intuici a fantazii, ţáci se při něm učí spolupracovat, řešit problémy, pracovat s informacemi…186 J. Maňák a V. Švec však upozorňují na „nebezpečí absolutizace tohoto modelu výuky“187, jehoţ nelze vyměnit za pravidelné a systematické vyučování, které ţáci potřebují pro syntézu svých vědomostí, dovedností a zkušeností. Základem pro model integrované tematické výuky (dále ITV), která je projektové metodě blízká a často ji doplňuje, jsou výzkumy mozku a učení, jejichţ poznatky má pedagog převádět do volby výukových postupů a přípravy vlastního kurikula, jeţ má pedagog sestavovat „na míru“ ţákům a společnosti, v níţ ţijí (pro
181
TOMKOVÁ, A. et al. Učíme v projektech. Praha: Portál, 2009. 176 s. (s. 11) KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PdF MU, 2006. 160 s. (s. 34) 183 tamtéţ, s. 35 184 MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 222 s. (s. 168) 185 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PdF MU, 2006. 160 s. 186 COUFALOVÁ, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006. 136 s. (s. 16-18) 187 MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 222 s. (s. 170) 182
46
základ kurikula a výuky nemají být určujícími učebnice). Kovaliková 188 uvádí osm sloţek, které „jsou potřebné pro vytvoření mozkově kompatibilního prostředí, v němţ se mohou zlepšit výkony jak dětí, tak dospělých“, a to: „nepřítomnost ohroţení, smysluplný obsah, moţnost výběru, přiměřený čas, obohacené prostředí, spolupráce, okamţitá zpětná vazba, dokonalé zvládnutí“. Integrovaná výuka usiluje o syntézu učiva, propojuje obsahy jednotlivých vyučovacích předmětů. Celý proces výuky se odvíjí od celoročního tématu, jeţ je členěno do dílčích témat a podtémat (měsíčních, týdenních), jichţ je spojovacím můstkem. „Při integrované výuce je třeba uváţlivě volit jednotlivá témata, aby nově koncipovaný obsah tvořil určitou soustavu poznatků, které jsou pro ţáky významné, motivující a také upotřebitelné.“189 Na rozdíl od projektu je ITV řízena a detailně připravovaná učitelem a ţáci jsou při ní aktivní, i kdyţ trochu méně samostatní; výstupem pak je osvojení si určitého tématu a drobní dílčí výtvory při plnění různých úkolů.190 Přestoţe, s ohledem na současné podmínky (minimální časová dotace a zároveň vysoké poţadavky na osvojení si určité tematiky, záţitků a hodnot), naše výuka bude spíše integrovanou tematickou výukou, budeme ji v této práci nazývat „projektem“. Máme při tom na mysli nikoli projekt v jeho čisté podobě, jak je chápán Kratochvílovou a výše citovanými pedagogy, ale projekt jako „promyšlený plán“ či „soubor činností směřujících k určitému cíli“.
188
KOVALIKOVÁ, S.; OLSENOVÁ, K. Integrovaná tematická výuka – Model. Kroměříţ: SPIRÁLA, 1995. 304 s. (s. 18) 189 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PdF MU, 2006. 160 s. (s. 57) 190 tamtéţ, s. 58
47
II. EMPIRICKÁ ČÁST
48
4 Úvod do problému a vědomostní základ projektů Stěţejní myšlenkou naší práce je výchova ţáků ke správným hodnotám, jimţ se dá nejlépe učit, jak jsme si uţ řekli, způsobem záţitkovým; dát dětem zaţít pocity spojené s tím, k čemu směřujeme. Ve školním prostředí tohoto můţeme dosáhnout prostřednictvím projektové či integrované tematické výuky (viz předchozí kapitola). V tomto duchu se snaţíme o sestavení a realizaci dvou projektů191; vánočního a velikonočního. Cílem projektů je správné pochopení významu a obsahu Vánoc a Velikonoc ţáky, které jim také můţe pomoci nenechat se zcela strhnout čistě konzumním a komerčním pojetím těchto svátků, jak je vidíme v dnešní společnosti. Zároveň se však také přirozeně nabízí vyuţití této tematiky k podpoře a prohloubení některých základních, a přitom tak důleţitých, hodnot, jako je např. láska, oběť, rodinné souţití, mír, … Realizací těchto dvou projektů chceme sledovat praxi hodnotové výchovy. Vlastní výzkumné šetření, spíše kvalitativního rázu, je provedeno pomocí pretestů a posttestů, jimiţ chceme získat informace o kognitivním (vědomostním) i emočněhodnotovém pokroku dětí, o změnách v oblasti jejich záţitků, postojů a hodnot.
4.1 Část hodnotová Slavení svátků má pro děti tajemné kouzlo, jehoţ je vhodné vyuţít různými směry a obzvláště k výchově k hodnotám, jíţ je dnes tolik zapotřebí. Protoţe však „méně je někdy více“, nelze si klást předimenzované cíle. Z tohoto důvodu se domníváme, ţe v průběhu jedněch svátků bychom se měli nejvíce zaměřit vţdy na jednu hodnotu, aby nedocházelo ke zbytečnému chaosu a tříštění sil. Záleţí na nás a na konkrétní situaci a potřebách ţáků i třídního kolektivu, které z hodnot se rozhodneme právě rozvíjet. Např. pokud se ve třídě mnoţí dětské podvádění, bylo by záhodno zaměřit se na hodnotu „pravda“ či „odvaha“ (hrdinným činem je umět se přiznat ke své chybě); má-li třída potíţe s utvářením kolektivu, je moţno zabývat se hodnotami mezilidských vztahů, spolupráce a vzájemnosti apod. My jsme se tentokrát rozhodli pro rozvoj hodnoty „dobra“ (příp. „štědrosti“) v předvánočním projektu a „lásky“ v projektu předvelikonočním. 191
o chápání slova „projekt“ v této práci – viz předchozí kapitolu, poslední odstavec
49
4.2 Část informativní I zde bychom měli dodrţet zásadu přiměřenosti a posloupnosti. V prvním roce, kdy projekty realizujeme, povaţujeme za nejdůleţitější, aby ţáci pochopili hlavní smysl a obsah svátků, jejich hlavní poselství. Pro Vánoce tím hlavním poselstvím je to, ţe Jeţíš se narodil, aby všem lidem bez rozdílu přinesl spásu, pokoj, mír, lásku, odpuštění,…; všichni lidé jsou si tedy rovni, mají se mít rádi, odpouštět si a prokazovat si vzájemně dobro. Poselství Velikonoc je podobné; specifikem je zde důraz na Jeţíšovo vítězství; vítězství dobra nad zlem, ţivota nad smrtí. Alespoň základní povědomí o tomto by si ţáci měli odnést. Dále pak můţeme přidávat další informace, podle časových moţností i aktuálního zájmu ţáků. Mezi další vědomosti, které by si ţáci měli osvojit, rozhodně patří lidové zvyky a tradice, jeţ se ke svátkům váţí. Při první realizaci projektů by měl být hlavní důraz kladen na naše národní lidové obyčeje, v následujících letech je moţné povědomí ţáků obohatit poznáváním zvyků a tradic těchto svátků v různých zemích světa. Dbáme na to, aby seznamování se s tradicemi probíhalo převáţně formou záţitkovou, ve které si ţáci mohou mnohé vyzkoušet (pletení pomlázek, zdobení kraslic, vykrajování jablek, ochutnání nekvašených chlebů apod.). Snaţíme se také poskytnout dle moţností maximální iniciativu ţákům a dát prostor jejich zájmům.
50
5 Projekt Vánoce Pokud chceme, aby projekt ţáky skutečně kladně ovlivnil a zanechal v nich trvalejší změny, je třeba realizovat projekt (či integrovanou tematickou výuku, popř. také kombinaci obou typů výuky) dlouhodobějšího rázu. Nabízí se takto vyuţít dobu adventní, která bezprostředně přirozeně předchází dobu Vánoc a zároveň je jiţ svou podstatou přípravou na Vánoce.
5.1 Pojmová mapa
5.2 Uvedení do projektu Na začátku doby adventní – např. v pondělí po první neděli adventní – ţáky uvedeme do projektu. Moţný postup: a) Rozhovor: Vstupujeme do nového měsíce …, jak se jmenuje? Čím je zvláštní? Co se v něm děje (v přírodě, ve společnosti, ve škole…)? Slaví někdo z vás svátek nebo narozeniny? … apod. Aţ nakonec dojdeme ke slovu „Vánoce“. b) PRETEST: zjistíme, co ţáci o Vánocích ví, jak je proţívají a slaví … Kaţdý ţák dostane papír k vyplnění (viz Příloha). Papíry si od ţáků vybereme. 51
c) Společný brainstorming – co se nám vybaví, kdyţ řekneme slovo: „Vánoce“, všechna slova a návrhy společně zapisujeme na tabuli.192 d) Rozhovor: Proč slavíme Vánoce? – návrhy můţeme také zapsat … a ţáky namotivujeme, ţe v následujících dnech budeme společně odhalovat skutečné tajemství Vánoc… Poznámka: Veškeré zde uváděné postupy, návody a moţnosti je třeba přizpůsobit ţákům, jejich znalostem a zkušenostem; jinak je třeba postupovat ve třídě s nadpoloviční většinou křesťanů, jinak ve třídě s ţáky nevěřícími. Jiný bude rovněţ průběh prvního projektu tohoto typu, jinak bude vypadat, kdyţ se bude opakovat a prohlubovat rok co rok. Výše uvedený postup je zamýšlený pro běţnou třídu a pro první realizaci projektu.
5.3 Návrh na předvánoční projekt (resp. integrovanou tematickou výuku) Vzhledem k našim poměrně vysokým cílům a nárokům na to, co si ţáci v konkrétním omezeném čase mají osvojit, jsme se nakonec uchýlili k vyuţití integrované tematické výuky v pravém slova smyslu. V písemném zpracování se však přidrţíme způsobu, jakým J. Kratochvílová zaznamenává projekty.193 Předvánoční byla realizována ve dvou třídách na ZŠ Kotlářská 4 v Brně - ve 2. B a ve 4. C s cílem poznat a porovnat projevy ţáků obou období dle RVP ZV. Pro obě třídy byly stanoveny podobné cíle, proto jsou návrhy pro obě třídy zaznamenány do společné tabulky. Pokud byla v plánu realizace jen pro jednu třídu, je tak uvedeno v závorce. Název: Typ projektu:
Smysl
192 193
Proč slavíme Vánoce? podle délky: dlouhodobý podle prostředí: školní podle počtu zúčastněných: společný (třídní) podle organizace: vícepředmětový podle navrhovatele: uměle připravený podle informačních zdrojů: vázaný podle účelu: směřující k prohloubení vědomostí a hodnot Ţáci se seznámí s pravou podstatou křesťanských Vánoc, s některými zvyky a
Inspirace z: Biskupství ostravsko-opavské Proč máme být k sobě navzájem hodní? KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PdF MU, 2006.
52
tradicemi, které se k nim váţí, a budou směřovat k jejich hlubšímu proţívání uvědomělou snahou konat dobro. Výstup: - konkrétní dobré skutky (např. kresba vánočních pohledů pro misie – výtěţek z nich přispěje dětem v nouzi), - drobné dílčí výstupy a výtvory (např. přání, ozdoby, visačky, lucerny – 2. B; plakáty o vánočních tradicích – 4. C) Předpokládané kognitivní: ţáci cíle: - napíší vlastními slovy důvod, proč slavíme Vánoce - uvedou příklady některých českých vánočních tradic - posoudí různé moţnosti proţití Vánoc - stručně poreferují o některých zajímavostech slavení Vánoc ve světě (4. C) projektu:
afektivní: ţáci - oceňují správné hodnoty (štědrost, nezištné konání dobra…) a snaţí se o ně ve svém kaţdodenním ţivotě psychomotorické: ţáci - sepíší svá přání, seřadí je podle osobní důleţitosti a toto pořadí odůvodní - nakreslí, jak si představují Jeţíška (pretest) - nakreslí vánoční pohlednice pro své blízké i pro misie - namalují vánoční strom i ozdoby, které na něj budou připevňovat za dobré skutky (2. B) vytvoří a napíší vánoční přání (2. B) - vytvoří visačky na dárky pro své blízké (2. B) - vyrobí jednoduché lucerny pro přenos Betlémského světla (2. B) - vytvoří plakáty o vánočních tradicích a zvycích (4. C) - nakreslí nebo napíší něco pro radost svým spoluţákům (4. C) sociální: ţáci - ţáci pracují ve skupinách, všichni se podílí na společné činnosti a berou ohled na druhé - ţáci dovedou prezentovat svou práci před ostatními - usilují o dobré vztahy se spoluţáky - kresbou pohlednic i jinými způsoby dle moţností podpoří trpící děti ve světě - předají svým vyučujícím Betlémské světlo s přáním hezkých svátků (2. B) Předpokládané - vyplňování dotazníků (PRETEST), ke zjištění dosavadních znalostí, zkušeností a činnosti: hodnot ţáků - seznámení se se symboly adventu a Vánoc – adventní věnec, svíce, stromeček, slaměné ozdoby … - seznámení se se známým světcem předvánočního období, svatým Mikulášem, četba legend, znaky biskupa, příklad štědrosti a konání dobra hodný následování… - společné sestavení vánočního příběhu – vypravování + figurky (betlém) - poslech a zpěv adventních i vánočních písní, koled - malba společného třídního vánočního stromu (chlapci) a ozdob (dívky) – 2. B - adventní snaţení – kaţdý den udělat něco dobrého – společný vánoční strom dobrých skutků ve třídě (dobrý skutek = 1 ozdoba na stromek) – 2. B; hvězdné nebe (dobrý skutek = 1 hvězda) – 4. C - kresba vánočních pohlednic pro příbuzné i na misie - výroba trojrozměrných vánočních přání se zachycením sebe sama v betlémě – 2. B - seznámení se s některými vánočními zvyky a tradicemi (pouštění svíček v míse, rozkrajování jablka, …) a jejich praktické vyzkoušení si - výroba vánočních luceren na Betlémské světlo – 2. B - výroba kuliček „Rafaelo“ – 2. B - integrace vánoční tematiky do výtvarné výchovy – 2. B - vánoční besídka s aktivitami na zlepšení vztahů ve třídě – např. ţáci si vzájemně píší nebo kreslí pro radost… - 4. C - práce s dětskou Biblí – příběh Vánoc - seznámení se s Papeţským misijním dílem dětí, kresba pohlednic pro misie - vyplnění dotazníků (POSTTEST) v období po Vánocích ke zjištění toho, co ţákům naše setkávání přineslo či nikoli vytváření plakátů o vánočních zvycích a tradicích - integrace vánoční tematiky do školních předmětů (4. C):
53
Organizace výuky:
-
Předpokládané výukové metody: Klíčové kompetence (dle RVP ZV): Předpokládané souvislosti s průřezovými tématy (RVP ZV):
Předpokládané pomůcky:
Způsob prezentace projektu:
-
Způsob hodnocení:
-
- angličtina: např. četba příběhu s vánoční tematikou a morálním poselstvím, slovní zásoba s vánoční tematikou, slavení vánoc v Anglii a u nás, anglická přání – píseň: We wish you a merry Christmas… - český jazyk: např. sestavování textů s vánoční tematikou s vyuţitím vyjmenovaných slov, vymýšlení slov určitých slovních druhů od začátečních písmen přání: Veselé Vánoce a šťastný nový rok! … - matematika: např. procvičování numerace – vánoční obchod; sestavování útrţků vánočních textů, kdy kontrolou toho, ţe dané části k sobě patří, jsou stejné výsledky příkladů napsaných na druhé straně papírů s textem,… 4 setkání – 1 x v kaţdém týdnu v době adventní (tedy v kaţdé třídě: 3x po dvou hodinách, 1x celý den – naposledy) mezi jednotlivými setkáními se ţáci mají stále o co snaţit – adventní kalendáře, dobré skutky… forma hromadná, skupinová i individualizovaná metody slovní – rozhovor, vysvětlování, vyprávění, diskuse, práce s textem … metody názorně demonstrační – práce s obrazem, figurkami, prezentace plakátů… metody praktické – výtvarné činnosti … projekt by měl rozvíjet všechny klíčové kompetence ţáků – kompetence k učení, k řešení problémů, občanské i pracovní, obzvláště však kompetence komunikativní a sociální a personální Osobnostní a sociální výchova - komunikace, mezilidské vztahy, spolupráce, hodnoty, postoje, etika, snaha konat dobro, pomáhat si, … Výchova demokratického občana - utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost, motivace k ohleduplnosti a ochotě pomáhat zejména slabším, … Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - podporování pozitivního postoje k tradičním evropským hodnotám - křesťanská Evropa křesťanské Vánoce; všichni na světě se nemají tak dobře jako my – pomoc potřebným, hladovějícím dětem – Papeţské misijní dílo dětí Multikulturní výchova – Vánoce: pojetí světské x náboţenské, přijetí sebe, našich tradic, přijetí druhého, seznámení se i s tradicemi jiných národů, mezilidské vztahy; Jeţíš se narodil pro všechny, na celém světě se tato událost kaţdoročně slaví – v tomto slavení jsou různé odlišnosti; velké bohatství různých tradic a zvyků, ale to nejdůleţitější máme všichni společné) figurky z betléma, knihy (o světcích, o vánočních tradicích, …), psací potřeby, adventní kalendáře, předtištěné pohlednice pro misie, dětské Bible (nejlépe pro kaţdého ţáka), různé předměty a obrázky k dané tematice (adventní věnec, ozdoby, mikulášská mitra, …), nakopírované texty, kartičky…, a další pomůcky a výtvarné potřeby ke konkrétním činnostem … prezentace budou probíhat nejspíše v rámci tříd – např. jednotlivé dílčí prezentace výsledků práce jednotlivých setkání, adventní snaţení – dobré skutky si zaznačuje kaţdý sám, ale i společně – vánoční strom dobrých skutků (2. B); podepsané hvězdy na nebi (tmavá látka) připevněné na dveřích (4. C) v rámci tříd; studentka + paní učitelka: hodnocení práce ţáků, snahy, píle…; sebehodnocení kaţdého ţáka – co se podařilo, co mohlo být lepší, jak chci proţít Vánoce… provedení posttestů po Vánocích – zjištění, co v nás „projekt“ zanechal a co by ještě potřebovalo prohloubit…
54
5.4 Realizace předvánočního projektu 5.4.1 Charakteristika vybraných tříd 2. B: Ve třídě je 26 ţáků, 13 dívek a 13 chlapců. U některých ţáků má paní učitelka podezření na poruchy učení, jeden ţák je mimořádně nadaný, pracuje podle individuálního vzdělávacího plánu (např. v matematice probírá učivo vyššího ročníku), někteří ţáci jsou ohroţeni vybočením z kolektivu ze sociálních důvodů (např. zanedbanost z rodiny). Jako celek je třída velice ţivá a hravá, vţdy vděčná za zpestřující aktivity, pracující s chutí. Třídu vede, pevně i citlivě zároveň, zkušená paní učitelka, která vystudovala speciální pedagogiku; uplatňuje tedy při učení ţáků některé speciální postupy a aktivity jako prevenci poruch učení. Velmi jí záleţí na tom, aby ţáci byli dobrými lidmi a měli mezi sebou hezké vztahy, často s nimi prodiskutovává jejich skutky i problémy; ţáci tedy vykazují na svůj věk větší vyspělost v některých názorech a morálním uvaţování. Uţ od první třídy se ţáci učí pracovat ve skupinách a poměrně se jim to daří. V této třídě jsem se svou spolustudentkou realizovala vyučovací pokusy v rámci druhé souvislé fakultní praxe, jejíţ součástí měl být také celodenní projekt. Na přání paní učitelky jsme realizovaly projekt „Velikonoce“, který se setkal s pro nás nečekaným pozitivním ohlasem, i s přáním nového prohloubení téhoţ v příštím roce. Jsem tedy velmi vděčná paní učitelce za její vstřícnost, milou spolupráci a moţnost realizovat v její třídě své projekty. 4. B: Třídu navštěvuje 19 ţáků; 10 dívek a 9 chlapců. Ţáci jsou ţiví a na svůj věk velmi hraví, často však také sklouznou k vzájemnému ubliţování (škrcení apod.). Zatím se u nich neobjevují výrazné projevy puberty, např. ještě vůbec neřeší otázky vztahů mezi muţem a ţenou; jsou ještě hodně dětští. Mezi jednotlivými ţáky jsou značné rozdíly v prospěchu i v chování, jeţ většinou zrcadlí podmínky, které mají děti doma; ve třídě tedy nalezneme jak ţáky velmi zvídavé a snaţivé, tak i ţáky nepořádné, slabé v učení i v charakteru. Práce ve skupinách se zde příliš nedaří – ţáci jsou neukáznění a někteří z nich se do společné práce vůbec nezapojují. Většina ţáků se však snaţí a jsou vděční za zajímavé aktivity; pracují s nadšením. Aby si však vědomosti a dovednosti osvojili, potřebují obvykle delší čas. Třídu vede velmi schopná, energická paní učitelka. Často pouţívá humor a s ţáky pěkně komunikuje, takţe ve třídě často panuje příjemná a uvolněná atmosféra – pokud si to ovšem ţáci nepokazí; nejvíce paní učitelce vadí 55
podvádění… Třídu jsem si velmi oblíbila, jako celek i kaţdého ţáka zvlášť, v mnohém mne stále příjemně překvapují! Jsem vděčná za moţnost realizovat v ní své projekty. Těší mne, ţe jsem ţáky mohla lépe poznat také během své čtvrté souvislé fakultní pedagogické praxe; velmi oceňuji, ţe jsem častokrát mohla být před ţáky zcela sama sebou a oni mne takovou přijali… 5.4.2 Rozpis jednotlivých setkání ve 2. B 1. setkání – 3. prosince 2010 ( 2 vyučovací hodiny - výtvarná výchova): Motivační část: a) Pozdravili a přivítali jsme se (téměř po roce). b) Motivační úvod k předvánočnímu projektu - na koberci si posíláme zabalený dárek: Co můţe být uvnitř?194 - Kaţdý ţák, kterému projde dárek rukama, hádá obsah zabaleného balíčku a stručně řekne ostatním, co si přeje od Jeţíška.195 c) Společné postupné rozbalování dárku; např. jeden ţák rozváţe mašli, druhý uzlík, třetí sundá provázek, … atd. Uvnitř je slaměná ozdoba-hvězda. Rozhovor: Co nám připomíná, co symbolizuje? (hvězda – symbol naděje, sláma připomíná slámu ve chlévě, kde se narodil Jeţíšek, … blíţí se Vánoce) d) Vstoupili jsme do období, které je přípravou na Vánoce – nazývá se advent. Co děláme v adventu? e) Seznámení se se známým světcem v tomto období, svatým Mikulášem: ukáţu ţákům papírovou mitru: Co je to? Kdo ji nosí? Jaké jsou další odznaky biskupa? Co dělá biskup? Sv. Mikuláš byl biskupem; podíváme se na jeho obrázek … Četba dvou legend196 o tomto světci dle výběru ţáků. Jaký byl sv. Mikuláš? 194
posílání a společné rozbalování dárku - inspirace metodickými materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze – Poselství křesťanských svátků – VÁNOCE : metodika pro1. stupeň ZŠ, program „Sluníčko“. 2005. 195 Pozn. Méně egocentrickým by bylo, kdyby ţáci sdělovali spíše: Co bych nejraději dal mamince k Vánocům? – Ale zase by zde vyvstalo nebezpečí, ţe by vznikl zmatek v hlavách těch ţáků, kteří ještě věří, ţe dárky pod stromeček nosí opravdu Jeţíšek; některé takovéto ţáky jsem skutečně ve třídách měla, jejich rodiče mne na to upozornili … Proto jsem to nechala takto. 196 viz Příloha zdroj: metodické materiály z Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého „Tradice křesťanských svátků v okruhu vánoční doby : 3.- 5. ročník“, zpracovala Helena Polcrová, Olomouc, 2009.
56
Budeme se snaţit napodobovat v dobrotě a štědrosti sv. Mikuláše a tak se dobře připravíme na Vánoce. f) Nástin našeho adventního snaţení: Řekli jsme si, ţe jsme vstoupili do doby adventní, která je obdobím přípravy na Vánoce; jakým způsobem se na ně připravujeme? (úklid, výzdoba bytu, zdobení stromku, …) Nepotřebujeme také nějakou vnitřní přípravu? Před chvílí jsme slyšeli o dobrotě sv. Mikuláše; co dobrého mohu pro své okolí udělat já? Jaké dobré skutky mohu denně konat? Dobré skutky, které se nám podaří vykonat, jsou jako poklady, které se nikdy neztratí. Abychom si toto lépe uvědomili, budeme si je ve třídě zaznamenávat; nakreslíme si velký vánoční strom a také různé ozdoby. Kdyţ někdo udělá dobrý skutek, bude moci na náš společný stromek připevnit jednu ozdobu …197 g) Pohybová hra: Který strom můţe být vánočním stromem a proč? – Kaţdý ţák si vezme jednu kartičku (pexeso-stromy) a „stává se“ stromem, který má na kartičce. Ţáci se shromáţdí do dvou skupin podle toho, zda jsou vhodnými pro vánoční stromek či nikoli. - Proč asi zdobíme na Vánoce stromeček? (zeleňţivot – symbol věčného ţivota, který nám Kristus získal) Výtvarná činnost:
Chlapci vyberou (za pouţití encyklopedií198) a nakreslí vánoční strom pro třídu – malba temperou na velký formát papíru.
Dívky malují temperou na karton vánoční ozdoby dle fantazie.
Při činnosti – poslech adventních písní – rorátů.199
Závěr:
Všichni se podíváme jaký stromek nám chlapci „pořídili“ a jaké ozdoby vytvořily dívky – která se mi nejvíce líbí?
197
Poznámka: Samozřejmě je vyspělejší nezištné konání dobrých skutků bez vnější okázalosti a jistě bude dobré k němu ţáky postupně vést; ale myslím si, ţe je ze začátku pro ţáky dobré, aby měli nějakou smyslovou oporu i vnější povzbuzení, neţ se v konání dobra utvrdí. Sama si pamatuji, ţe mne rodiče v dětství vedli podobně, a ráda na to vzpomínám … 198 Velká encyklopedie PŘÍRODA. Bratislava: MATYS, 2005.; POKORNÝ, J. a kol. Stromy. Praha: AVENTINUM, 1998.; HOWELL, L. a kol. Putování přírodou. Praha: Svojtka & Co., 2008. 199 CD: Sbor sester boromejek (řídí SM. Dolorosa Valášková), natočeno pro vnitřní potřebu Staročeské roráty v kostele sv. Karla Boromejského. Advent 2005.
57
Po doschnutí bude vánoční strom připevněn na dveře a vánoční ozdoby vystříhány.
Připomínka adventního snaţení – za kaţdý dobrý skutek mohu na vánoční strom nalepit 1 ozdobu.
(PRETESTY byly provedeny v předešlých hodinách.) Zhodnocení: Potěšilo mne vřelé přijetí ţáky i paní učitelkou, ţáci byli otevření a pracovali s nadšením. Úvodní rozhovor v krouţku na koberci byl však delší (neţ se vystřídali všichni ţáci), proto ke konci uţ byli ţáci méně ukáznění. Při rozhovoru se také zřetelně projevilo, ţe ţáci tohoto věku uvaţují velmi konkrétně; nerozumí proto symbolům nebo abstraktním pojmům. Výtvarná činnost byla úspěšná; chlapci spolupracovali při společné malbě stromu velmi dobře a bez dohadů, vznikl krásný vánoční strom i mnoho zajímavých ozdob, ţáky činnost bavila. Příště bych se chtěla snaţit volit slova bliţší chápání ţáků, přibliţovat jim moţnosti konání dobra do jejich konkrétních podmínek a přenechat jim více iniciativy. 2. setkání – 10. prosince 2010 (2 vyučovací hodiny (výtvarná výchova): Motivační část:
Sedneme si zase do krouţku na koberec a začneme rozhovorem: Jak se nám v týdnu dařilo dělat dobro? - Ţáci mohou pro povzbuzení sdělit ostatním, jaké dobré skutky se jim podařilo vykonat.200 Vyjádřím radost nad tím, ţe na stromečku jsou jiţ první ozdoby.
Na dnešní setkání jsem přinesla figurky z betléma (Jeţíšek v jesličkách, Maria, Josef, pastýři, tři králové, ovečky, …), kaţdý ţák si můţe jednu figurku na chvíli půjčit.201 Následuje četba vánočního příběhu202, události narození Jeţíše v Betlémě; podle vyprávění, jak se na scénu dostávají jednotlivé postavy, ţáci
200
viz pozn. 197 Kdybychom měli více času, mohli bychom si s figurkami více „pohrát“, domyslet osudy té či oné postavy před a po setkání s Jeţíškem apod. 202 Příběh – zdroj: materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze – Poselství křesťanských svátků – VÁNOCE : metodika pro1. stupeň ZŠ, program „Sluníčko“. 2005. 201
58
postupně skládají na ozdobnou dečku uprostřed našeho krouţku betlém z figurek, které mají v rukou.
Kdyţ betlém je jiţ sloţený, s ţáky se v rozhovoru opět můţeme vrátit k příběhu; zeptat se jich, jestli je v příběhu něco překvapilo, potěšilo, zaujalo, … mají-li ještě nějaké nejasnosti, co by je ještě zajímalo apod.
Co malému Jeţíškovi zazpíváme? – Zpěv koled s doprovodem kytary.
Prohlídka vánočních přání a pohlednic – Jeţíšovo narození je velkým mezníkem, nejen pro křesťany; i náš letopočet počítáme narození Krista. Tuto událost si ve všech dobách lidé připomínali, různě si ji představovali a rozličnými způsoby ji také ztvárňovali; podívejme se tedy na některá vyobrazení této scény …
Výtvarná činnost:
Nejprve si uděláme obraz v hlavě: Jak si představuji událost narození Jeţíše já?
Pak následuje samotná výtvarná činnost - kresba vánočních pohlednic203 (pastelkami/fixami na karton). V dalších hodinách je ţáci s paní učitelkou napíší a poštou pošlou někomu, koho to potěší, např. nemocné babičce.
Kdyţ ţáci dokončí kresbu pohlednice, vyrobí trojrozměrné vánoční přáníčko, kde kaţdý ţák můţe ztvárnit sám sebe i členy své rodiny, jak jsou v Betlémě.
Při činnosti posloucháme české vánoční koledy204 (kdo chce, můţe se přidat se zpěvem).
Závěr: Rozloučení a povzbuzení k dalšímu konání dobra. Zhodnocení: Myslím, ţe toto setkání bylo vydařené. Ţáci se seznámili s pravým příběhem Vánoc, při němţ sestavovali z figurek betlém; se zájmem si prohlédli různá vyobrazení a ztvárnění scény narození Krista na vánočních pohlednicích a přáních,
203
fotografie ván. pohlednic viz Příloha CD: NADATE TURBE a hosté, řídí František Fiala a Tomáš Krejčí Splnilo se Písmo svaté : Nejznámější české koledy. Praha: ROSA, 1994. 204
59
potom se s chutí pustili do kresby vlastních pohlednic a přání, na nichţ si dali velmi záleţet; s nadšením se zapojili dokonce i ti, kteří jinak nemají rádi kreslení. Atmosféru při práci skvěle dokreslil poslech vánočních koled; ke známým koledám se ţáci připojili svým zpěvem. 3. setkání – 17. prosince 2010 (2 vyučovací hodiny (výtvarná výchova): Motivační část:
Rozdělení ţáků do skupin – kaţdý ţák si vytáhne lísteček, na němţ je modře nebo červeně napsána část sousloví (tématu dnešní hodiny): Vánoční tradice a zvyky. Ţáci vytvoří dvě skupiny podle barev na lístečcích, sloţí tento krátký text, a tak zjistí, čím se dnes budeme zabývat.
Rozhovor: Jaké znáte vánoční tradice a zvyky?
Dva vánoční zvyky, které se tradičně dodrţovaly na Štědrý večer, si dnes zkusíme; krájení jablka a posílání lodiček z ořechů se svíčičkami. – Proč to předkové dělávali? (předpovídání budoucnosti) Jak si to můţeme vyloţit i jinak? (jablíčko: hvězda-symbol naděje, kříţ-poţehnání; lodičky: všichni jsme poutníci na zemi, kaţdý má svou ţivotní cestu…)
Výtvarná činnost, vánoční zvyky:
Jednoduchá vánoční grafika: Paní učitelka s ţáky rozkrojila jablka; všude byly krásné hvězdičky. Přepůlená jablka pak pouţili jako tiskátka: na řezu je natřeli temperami a otiskovali na malé lístečky z kartonu, které budou moci pouţít např. jako visačky na dárky pro své blízké.
Druhá polovina ţáků byla se mnou na koberci, kde jsme měli velkou kovovou mísu naplněnou vodou. Kaţdý ţák dostal skořápku od vlašského ořechu a malou svíčičku, kterou si ţáci do skořápky připevnili malou kuličkou plastelíny. Potom si postupně všichni své svíčičky zapálili a pouštěli tyto lodičky po vodě v míse.205 Bylo nutno ţákům zdůrazňovat pravidla bezpečnosti, aby si
205
fotky viz Příloha
60
s otevřeným ohněm neublíţili; také nám nestačila jedna mísa, přidali jsme druhou nádobu …
Skupiny ţáků se po čase vyměnily.
Nová tradice – Betlémské světlo:
Pohovořila jsem si s ţáky, jestli uţ slyšeli o nové tradici - o Betlémském světle, které má symbolizovat narozeného Krista. Skauti ho kaţdoročně dováţí přímo z Betléma, potom ho přináší do všech kostelů, a na Štědrý den ho roznáší i do domácností těch, kdo o něj mají zájem (nutno si ho předem objednat). Letos bude moţné si Betlémské světlo vyzvednout v Brněnských kostelích od 4. neděle adventní, tedy uţ brzy …
Vyrobíme si lucerny, s nimiţ si budeme moci pro světlo z Betléma dojít.
Výroba luceren:
Kaţdé dítě si doneslo čistou (bez nálepek) malou zavařovací sklenici, kterou si polepí vánočními ornamenty vystřiţenými ze samolepicího papíru (pro kaţdého ţáka formát A5); na rubovou stranu papíru si ţáci nakreslili libovolné vánoční ornamenty (jen obrysy), které si potom (uţ další den) vystříhali a nalepili na sklenici.
Ke sklenicím jsme s paní učitelkou drátem připevnili drţátka, aby se lucerničky dobře drţely a přenášely.
Závěr:
Rozloučení, povzbuzení ke konání dobra.
Zadání netradičního úkolu na příští setkání: přijít převlečen za dárek (ale tak, aby pouţili to, co doma mají – ne, ţe budou s rodiči kupovat drahý převlek!)
Zhodnocení: Při dnešním setkání nás naši andělé stráţní obzvlášť chránili! Povaţuji za malý zázrak, ţe, pod vedením mne nezkušené, při manipulaci s otevřeným ohněm tolika malých a ţivých dětí se ţádnému z nich nic nestalo; nikomu nevzplály vlasy, nikdo nepokapal voskem souseda ani koberec…, Bohu díky! Ale ţáci si to opravdu uţili! Vyrobili si několik visaček na dárky s otiskem rozkrojeného jablíčka a nemohli se 61
nabaţit posílání svíčiček ve skořápkách po vodě. Protoţe ţáci byli velmi zabaveni činností, nechaly jsme je s paní učitelkou, aby si v klidu pohráli, a s výrobou luceren jsme pouze začali… 4. a poslední předvánoční setkání (celodenní – 4 vyučovací hodiny): Převlečeni za dárky:
Asi polovina ţáků skutečně přišla převlečena za dárek – obdivujeme nápaditost ţáků i jejich rodičů, kteří jim většinou byli nápomocni…
Rozhovor: Jaký to je pocit, být převlečený za dárek? Proč si myslíte, ţe jsem chtěla, abyste přišli takto? Co bychom si mohli napsat na visačku?
Chtěla jsem, abychom si uvědomili, ţe kaţdý z nás je jedinečným a nekonečně cenným dárkem pro druhé; ţivot člověka je největším darem. Co by nám bylo platné, kdybychom měli všechny hračky na světě, ale neţili? Kaţdý z vás je poklad. Nikdo na světě není jako ty, jsi originál…!
Vánoční „kutění“:
Výroba kuliček „Rafaelo“: vše děláme s ţáky společně (kromě zamíchání těsta; aby se ţáci neopařili vařícím tukem) – loupeme mandle, zabalujeme je do těsta a obalujeme v kokosu.
Hotové kuličky dáváme do papírových košíčků, jednu z nich (moţno i více) vybereme pro maminku, vyrobíme pro ni i vlaječku s receptem, kterou do kuličky zapíchneme. Některé kuličky společně sníme.
Dokončíme výrobu luceren. Vyzdobíme i několik lucerniček navíc a zaneseme je paní zástupkyni a učitelům, kteří nás také v některých předmětech učí.
Při práci posloucháme ukázky České mše vánoční „Hej, mistře“ od J. J. Ryby.206
206
CD: Sbor a orchestr českých madrigalistů, František Xaver Thuri Jakub Jan Ryba : Česká mše vánoční „Hej, mistře“; Česká mše půlnoční. 1998 HNH International Ltd.
62
Betlémské světlo, přání svátků:
Na koberci v krouţku se díváme na mapu, kde je Betlém, v němţ se narodil Jeţíšek a odkud k nám také přiváţí skauti Betlémské světlo. Na čtvrtou neděli adventní (včera) se dostalo toto světlo do všech kostelů v Brně, přinesla jsem ho tedy s sebou na toto setkání.
Kaţdý ţák dostane jednu čajovou svíčku. Od Betlémského světla zapálím dortovou svíčičku, popřeji něco pěkného k Vánocům někomu z ţáků, zapálím mu jeho čajovou svíčku a hořící mu ji vloţím do lucerny. Tento ţák ode mne převezme dortovou svíčku a pokračuje dál – popřeje a zapálí svíčku dalšímu atd., aţ nakonec všem v jejich lucernách hoří svíčky.207
Od Betlémského světla zaţehneme svíčky i v lucernách určených pro kantory a společně jim je s přáním rozneseme po škole.
Pomoc druhým, misijní pohledy:
Rozhovor: Je všem dětem na světě tak dobře jako nám? Má nám to být jedno? Jak jim můţeme pomoci?
Papeţské misijní dílo dětí – Děti pomáhají dětem – nastíním ţákům moţnosti, jak pomáhat, např. nyní kresbou vánočních pohlednic, které se prodávají v knihkupectví Cesta nebo na misijních jarmarcích a peníze za ně utrţené jdou na pomoc chudým dětem… Kdo z ţáků má zájem takto pomoci, nakreslí nyní pohlednici pro misie.
Závěr:
Přidělíme ţákům poslední ozdoby za dobré skutky, které připevníme na náš vánoční strom.
Zhodnotíme naše společná setkávání, rozloučíme se a popřejeme si hezké svátky.
Zhodnocení: Setkání opět hodnotím pozitivně, přestoţe jsem se dopustila mnoha chyb (nejen) v organizaci práce; mnohé si člověk uvědomí aţ v praxi, např. různá rizika i 207
fotky viz Příloha
63
moţná ohroţení, na co je ţáky třeba předem upozornit, jak správně a efektivně zorganizovat činnosti, aby nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám apod. Ţáky práce opět bavila, někteří měli kokos snad úplně všude… Zdařilá byla aktivita s vzájemným předáváním si Betlémského světla. Kdyby byly činnosti z mé strany lépe organizačně zvládnuty, mohli jsme toho více stihnout, věřím však, ţe i takto by mohlo být toto setkání pro nás všechny povaţováno za příjemné a obohacující. 5.4.3 Rozpis jednotlivých setkání ve 4. C 1. setkání – 3. prosince 2010 (2 vyučovací hodiny): -
velmi podobné 1. setkání ve 2. B (viz výše)
Úvod: představila jsem se ţákům, zodpověděla jsem jim otázky na mou osobu, řeholní ţivot apod.
Na koberci v krouţku jsme si posílali zabalený dárek – Co v něm asi je?208 – kaţdý ţák řekl svůj tip, své jméno i to, co si přeje od Jeţíška.
Společné postupné rozbalování dárku (slaměná ozdoba-hvězda) a rozhovor: Co nám připomíná? Hvězda – symbol naděje i blíţících se Vánoc … Proč pouţíváme slaměné ozdoby? - Jeţíš se narodil ve chlévě, Maria ho „zavinula do plének a poloţila do jeslí“209, slaměné ozdoby nám tedy připomínají slámu, na které malý Jeţíšek leţel.
Další adventní symbolika a tradice, adventní věnec – pošleme si ho kolovat: Proč je kulatý? Kruh - symbol společenství, něčeho stále se opakujícího a zároveň něčeho uzavřeného; zelená – barva ţivota; větve z jehličnanu – znamení ţivota…; 4 svíce = 4 adventní neděle; barva svící - liturgická barva fialová: znamená půst, pokání, ztišení, přípravu na svátky …, i v kostele je barva liturgických rouch v adventu (a v postě) fialová, kromě 3. neděle adventní – neděle „gaudete“ (= radostné: Vánoce jsou blízko!); v tento den kněz můţe obléci roucho růţové barvy; advent – v překladu znamená „příchod“, období přípravy na příchod, narození Pána Jeţíše.
208 209
viz 1. setkání v 2. B srovnej Lk 2, 7
64
Návštěva mikulášské skupinky; přišli ţáci 9. tříd převlečení za sv. Mikuláše, několik andělů a čertů. Sv. Mikuláš pronesl krátký proslov, v němţ jmenovitě některé ţáky pochválil, jiné napomenul (čerti „nezbedníky“ odnesli za dveře a umazali je v obličeji), třída pak skupince zazpívala. Na konec kaţdý ţák dostal od andělů drobné cukrátko.
Vyplňování dotazníků (pretest)210 v lavicích, poslech adventních písní-rorátů.
Seznámení se se známým světcem doby adventní: svatým Mikulášem - legendy o svatém Mikuláši - měla jsem v plánu s ţáky sestavování a následnou četbu dvou legend o sv. Mikuláši (jeho jméno je v textu nahrazeno hvězdičkami, aby ţáci mohli hádat hlavního hrdinu příběhů) – kaţdý ţák měl dostat prouţek papíru, na němţ je část jedné ze dvou legend, a měl za úkol najít ţáky, kteří mají prouţky s touţ legendou, sestavit ji a přečíst ostatním. Pro nedostatek času však byla sestavovací část vynechána, legendy jsem přečetla sama, společně jsme si o nich pohovořili (včetně vysvětlení pojmu „legenda“).
Ukázka papírové mitry – symbolu biskupa. Další odznaky biskupa – prsten, pektorál,… poslala jsem „kolovat“ obrázek biskupa – svatého Mikuláše. Společná diskuse: Jaký asi byl sv. Mikuláš? Co mohu udělat dobrého pro druhé já?
Nástin adventního snaţení – kaţdý ţák dostal k vybarvení obrázek adventního věnce, nad nímţ jsou nakresleny hvězdy, na kaţdý den adventu jedna (jsou očíslovány podle dat v prosinci). Hvězdu daného dne si ţáci mohou vybarvit tehdy, kdyţ se jim tento den podaří udělat nějaký dobrý skutek.
Rozloučení.
Zhodnocení: Byla jsem příjemně překvapena milým přijetím, zvídavostí, otevřeností a zájmem ţáků i paní učitelky. Ţáci reagovali velmi pohotově, dobře rozuměli symbolice (zde byl patrný značný rozdíl ve srovnání s druháky), měli plno dotazů. Ve třídě byla během našeho setkání pěkná atmosféra, zejména při pouštění adventních písní a vyplňování dotazníků (pretest). Za nedostatek povaţuji, ţe jsem ţáky zahrnula mnohými informacemi najednou a neměli moţnost si to vše pořádně „zaţít“ a uloţit.
210
viz Příloha
65
Bylo by také příště vhodné dát větší prostor iniciativě ţáků v diskusích, a více konkretizovat jejich moţnosti konání dobra. 2. setkání – 10. prosince 2010 (2 vyučovací hodiny): 1. hodina (angličtina):
Úvod, rozhovor: “Let´s talk a bit in English… Make a circle around me…“
Do you like winter? What do we do in winter? What is the weather like? What do we have to wear? (showing my real cap, gloves etc.)
Nová slovíčka – zimní oblečení/Vánoce v Anglii – new vocabulary – winter clothes/Christmas in England: Do you like Christmas? What is this? Repeat after me. …
Četba příběhu s vánoční tematikou/a christmas story – Little Robin Red Vest211: reading, showing pictures, miming, repeating, ordering vests, predicting actions, feeling, ethical application… (Příběh pojednává o malém vrabčákovi Robinovi, který si týden před Vánocemi uklízí a pere svých 7 zimních teplých vestiček různých barev. Potom si oblékne jednu z nich, protoţe je velký mráz, jde na procházku a potká zmrzlého ţabáka. I zţelí se mu ho, svlékne se a věnuje ţabákovi svou vestu. Ten mu poděkuje a šťastně odchází. A takto vrabčák vychází kaţdý den vţdy s jinou vestou na sobě a pokaţdé ji věnuje některému zmrzlému ţivočichu, kterého potká (jeţek, vydra, krtek…), aţ nakonec jemu samému ţádná nezbude. Na Štědrý večer padá sníh, malý Robin je sám a daleko od domova, nemá nic teplého na sebe, třese se zimou a usíná… Probudí se v teplých rukou Santa Klause, který právě rozdával dárky a věděl i o dobrém srdci tohoto vrabčáka. Santa Robinovi řekl, ţe je na Robina pyšný, protoţe je plný pravého ducha Vánoc. „Mother Christmas“, Santova společnice, Robinovi ušije speciální červenou vestu, která způsobí, ţe uţ Robinovi nebude nikdy zima, a ţe bude teplo také všem, kteří se na Robina podívají…), o příběhu si s ţáky potom povídáme (raději uţ v češtině), vyvodíme si mravní ponaučení apod.
211
FEARNLEY, J. Little Robin Red Vest. London: Egmont, 2003.
66
Vánoce v Anglii/Christmas in England: new words, showing Christmas poster, interview.
Crossword212: ţáci vyplňují kříţovku s anglickými vánočními slovíčky, které se právě naučili. Tajenka: Merry Christmas!
Píseň/a song – We wish you a merry christmas…213 (I play the guitar) 2. hodina - Příběh Vánoc:
Rozhovor: Teď jsme se bavili o Vánocích v Anglii… Jaké ještě rozdíly znáte ve slavení Vánoc v Anglii a u nás?
A co máme společného? – Důvod, PROČ je slavíme…
Přečetla jsem ţákům skutečný vánoční příběh214 a ţáci při tom postupně na koberci sestavovali betlém z figurek – vidíme, ţe reálná událost narození Krista není ţádnou idylou…
Po kruhu si posíláme figurku Jezulátka a říkáme, čím bychom mu mohli udělat radost…
Jeţíšek se chce i dnes narodit do našich rodin, ţivotů. Narodil se proto, aby přinesl pravý pokoj, lásku, radost. Největší radost Mu uděláme, kdyţ se budeme mít rádi, konat dobro…
Co Jeţíškovi zazpíváme? – zpěv známých koled.
Jak se vám dařilo v týdnu konat dobro? Ţáci uvedou své dobré skutky pro povzbuzení ostatním a ukáţou mi své vybarvené hvězdičky.
Společné snaţení třídy – kaţdý dobrý skutek vnese více světla do našeho ţivota i do celého světa, proto ode dneška za kaţdý dobrý skutek ţáci dostávají hvězdy ze ţlutého papíru, a tyto pak lepíme na „nebe“ (černá látka), které máme na dveřích.
Povzbuzení k dalšímu konání dobra, rozloučení.
212
Zdroj: propagační materiály – Oxford University Press viz Příloha 214 pouţit příběh z vánoční metodiky Katechetického centra Královéhradecké diecéze – Poselství křesťanských svátků – VÁNOCE : metodika pro1. stupeň ZŠ, program „Sluníčko“. 2005. 213
67
Zhodnocení: Toto setkání s ţáky hodnotím spíše negativně, a to zejména druhou hodinu, kdy se aktivita na koberci se sestavováním betléma z figurek příliš protáhla, ţáci byli velmi neukáznění, dokonce i vulgární, a dělali si ze slyšeného legraci. Uvědomuji si svou chybu; měla jsem včas pruţně zareagovat a změnit činnost, více ţáky zaměstnat. Předešlá hodina angličtiny, byla zdařilejší; i při ní jsem však byla nucena improvizovat, kdyţ vyprávění příběhu se stávalo pro ţáky monotónním z důvodu neustálého opakování děje a malé slovní zásoby ţáků … Mrzí mne, ţe zrovna stěţejní část mého předvánočního projektu zde dopadla takto nevalně … Příště se chci snaţit více ţáky motivovat a zaměstnávat. 3. setkání – 17. prosince (2 vyučovací hodiny): 1. hodina (angličtina): Křesťanské Vánoce:
Running dictation215: ţáci pracují ve dvojicích, páry jsou očíslovány, jeden ze dvojice běţí před tabuli, nalezne na zemi lísteček s číslem svého páru, přečte si na něm anglické slovíčko (týkající se křesťanských Vánoc), zapamatuje si, jak se píše, běţí k sousedovi a vyspeluje mu ho, (pokud ho zapomene, běţí znovu…), pak si ve dvojicích ţáci vymění role; slovíčka zapíšou čitelně a velkým písmem na předem připravené kartičky, se kterými budeme dále pracovat.
Christmas story – ordering pictures – ţáci sestaví osnovu skutečného vánočního příběhu z připravených obrázků.
A story – reading, checking, vocabulary – ţáci poslouchají předčítání příběhu a kontrolují si seřazené obrázky; přiřazují také k obrázkům kartičky se slovíčky.
Druhé čtení – při zaslechnutí některého ze slovíček tlesknou.
Učíme se a opakujeme nová slovíčka.
215
running dictation – zdroj: DAVIS, P.; RINVOLUCRI, M. Dictation :new methods, new possibilities. Cambridge: Cambridge University Press, 1990.
68
Coloring pictures – kaţdý ţák vybarví jeden obrázek216 z osnovy. Při vybarvování poslouchají anglické vánoční koledy (Jingle bells …).217
Running race – ţáci stojí ve dvojstupu, na povel vyběhne první dvojice; kdo dříve sebere a přinese svému druţstvu obrázek ke slovíčku, které jsem řekla?
Pelmanism – ţáci ve skupinách hrají s obrázky (zmenšená obrázková osnova) jiný druh pexesa; hráč nejprve vysloví slovíčko, pak otočí kartičku. Pokud obrázek koresponduje s vysloveným slovíčkem, kartičku si vezme, pokud ne, řekne, co je na kartičce a obrázek otočí zpět (fixace naučených slovíček).
Song/píseň – We wish you a merry Christmas …218 s tanečkem a potřásáním pravicemi.
2. hodina (český jazyk):
Vánoční zvyky – výroba plakátů: Kaţdý ţák si vezme jeden prouţek papíru s částí textu o jednom ze čtyř vybraných vánočních zvyků, nalezne se s ostatními, kteří mají úryvky s týmţ tématem; vzniknou tak čtyři skupiny. V kaţdé skupině ţáci sestaví text, nalepí ho na velký papír, vymyslí nadpis a plakát výtvarně dotvoří.
Při činnosti společně zpíváme vánoční koledy (kytarový doprovod).
Na závěr skupiny prezentují své plakáty219 ostatním.
Vánoční procvičení vyjmenovaných slov. Společně si přeříkáme všechna vyjmenovaná slova. Pak zadám ţákům úkol; vybrat si jakékoli vyjmenované slovo (můţe jich být více)220a sestavit s ním nějakou větu s vánoční tematikou. Bude-li humorná, tím lépe!
Napsané věty si vyberu, budeme s nimi dále pracovat.
Rozloučení se, povzbuzení ke konání dobra.
216
obrázky –(www.google.com) koledy zdarma staţeny z internetu ve formátu MP3 (http://beemp3.com ) a vypáleny 218 song – viz Příloha 219 foto viz Příloha 220 moţno se také ţáků zeptat, které slovo jim při psaní dělá obtíţe, a jehoţ pravopis si stále nemohou zapamatovat, a to ať si vypíší a pouţijí 217
69
Zhodnocení: Dnešní hodiny měly jiţ větší spád, ţáci byli více zaměstnáni, práce je bavila. Ţáci přijali s obzvláštním nadšením pohybové hry v angličtině, velmi si vyhráli i s anglickým pexesem, nicméně by bylo třeba nová slovíčka opakovat a fixovat ještě mnohem déle. V hodině českého jazyka ţáci vytvořili pěkné plakáty o vánočních zvycích, které si však jiţ nestihli vzájemně prezentovat; poprosila jsem tedy paní učitelku, aby tomuto věnovala ještě část některé z příštích hodin. Ţáci rovněţ nápaditě vyuţili vyjmenovaných a jim příbuzných slov při sestavování vět s vánoční tematikou.221 Z dnešního setkání jsem měla radost. 4. setkání – 22. prosince (4 vyučovací hodiny): 1. hodina (český jazyk): Vánoční procvičování vyjmenovaných slov:
Krátký vánoční diktát, hra na učitele: minulou hodinu jste vymysleli mnoho krásných vánočních vět s vyjmenovanými slovy222, uděláme si z nich krátký diktát (nebude na známky). Kdo z vás by si chtěl zahrát na učitele? – Ţáci se v této roli střídají, kaţdý nadiktuje ostatním asi 3 věty.
Potom si zahráli na učitele všichni – vyměnili si ve dvojici papíry a při společné kontrole je opravili a oznámkovali.
Aktivita - jak dlouhé budou letos Vánoce? - Na koberci jsou kartičky223: na jedné straně mají napsaná data, z druhé strany jsou slova, v nichţ jsou vynechána i/y po obojetných souhláskách; ţáci nejprve oddělí zvlášť data, která si myslí, ţe budou patřit do vánoční doby, potom si své výsledky zkontrolují tím, ţe otočí lístečky na druhou stranu; pokud se v daném slově po obojetné souhlásce píše Y – patří den do vánoční doby; a naopak. Pak ţáci zkontrolují i druhou hromádku: „nezatoulal“ se tam ještě nějaký vánoční den?
221
viz Příloha vymyšlené věty viz Příloha 223 kartičky „Jak dlouho trvá doba Vánoční?“ viz Příloha 222
70
Vánoční procvičení slovních druhů:
Ţáci vymyslí slova (zástupce daných slovních druhů) od začátečních písmen známého přání. (uţ nestihnuto) 111111 222222 8 449636 7 10 3 555 Veselé Vánoce a šťastný n o v ý rok!
2. hodina (matematika): Vánoční procvičování numerace, písemné sčítání, odčítání, násobení a dělení:
Vánoční zvyky a tradice: práce ve 4 skupinách po 4 ţácích, kaţdá skupina dostala sáček s lístečky224 – patří vţdy 3 k sobě – z jedné strany jsou napsány různé příklady, z nichţ vţdy 3 mají stejný výsledek, na druhé straně jsou úryvky textu (1. lísteček: datum a den, např. Štědrý den; 2. a 3. lísteček: co se slaví, jaké tradice a zvyky se váţí k tomuto dni). Ţáci nejprve pracují s textem, snaţí se přiřadit, co k sobě patří. Jako kontrolu správnosti lístečky otočí a spočítají příklady, mají-li skutečně stejný výsledek.
Vánoční obchod: máte rádi předvánoční nákupy? - Slovní úloha (moţno opět pracovat ve skupinách): Dětské nemocnice v Praze a v Brně nakoupily před Vánoci nové dárky pro děti …225 Ţáci mají k dispozici nákupní seznamy, po třídě jsou rozmístěny cenovky různých hraček. Úkolem ţáků je spočítat, která nemocnice zaplatila více a o kolik (uţ nestihnuto).
3. a 4. hodina - Vánoční besídka:
Děti daly dohromady přinesené cukroví, rozbalily si dárky, hrály si s nimi a radovaly se.
Společná aktivita - aby mohly pravé Vánoce začít uţ nyní v naší třídě: kaţdý ţák si vzal jeden papír. Všichni si na něj nahoru napsali: „Vánoce jsou svátky smíření a pokoje“ (- protoţe Jeţíšek se narodil, aby přinesl pokoj a usmíření …), pod to si nakreslili dárek, do něhoţ vepsali svá jména a tento papír nechali poloţený na svém místě. Potom si vzali pouzdra a putovali po třídě tak, aby chvíli seděli na místě
224 225
lístečky „Významné vánoční dny a jejich tradice“ – viz Příloha slovní úloha- viz Příloha
71
kaţdého ze spoluţáků a kaţdému napsali nebo nakreslili něco hezkého – např. přání ke svátkům; nebo co by spoluţákovi dali, kdyby mohli; nebo také mohli napsat omluvu, pokud si nějak ublíţili, aby se takto udobřili. Pod to se měli podepsat. (Ţáci byli předem upozorněni, aby neprodleně oznámili, kdyby si všimli, ţe někdo před nimi tam napsal něco, co by toho dotyčného zarmoutilo, a takový ţák by musel být vyloučen.)
Rozhovor: Je všem dětem na světě tak dobře jako nám? Má nám to být jedno? Jak jim můţeme pomoci?
Papeţské misijní dílo dětí – Děti pomáhají dětem – mnoho moţností, jak pomáhat, např. nyní kresbou vánočních pohlednic, které se nabízí za dobrovolný příspěvek (v knihkupectví Cesta nebo na misijních jarmarcích) a peníze za ně utrţené jsou posílány na pomoc chudým dětem…
Závěr: Rozloučení, popřání si hezkých svátků. Zhodnocení: Jsem velmi vděčná za to, ţe jsem zde dnes mohla být – v poslední den před vánočními prázdninami. Úţasná atmosféra panovala mezi učiteli i ţáky… První dvě hodiny jsme se na přání paní učitelky ještě „vánočně“ učili; moc se sice ţákům ze začátku nechtělo, ale potom pracovali aktivně, snad i s chutí. Po velké přestávce se ţáci doslova „vrhli“ na rozbalování dárků, s nimiţ si hráli celou hodinu, pak následovala aktivita na zlepšení vztahů: ţáci se snaţili kaţdý kaţdému něco pěkného napsat nebo nakreslit. Většina ţáků také nakreslila pohled pro misie.
5.5 Vyhodnocování pretestů a posttestů 5.5.1 Metoda pretestů a posttestů a kritéria jejich vyhodnocení Ke zjištění vědomostní a hodnotové úrovně ţáků před realizací projektu i po ní, jsme zvolili metodu pretestů a posttestů. Pro zjišťování hodnotových preferencí ţáků na prvním stupni ZŠ, doporučuje Kalhous a Obst vyuţití Testu tří přání, v němţ má ţák „v první části za úkol napsat a seřadit podle důleţitosti tři svá největší přání. Druhým jeho úkolem je pak napsat důvody, proč si zvolil právě tato přání.“226 Této metody tedy vyuţijeme ve vánočním pretestu a velikonočním posttestu, zdali se tak budeme moci 226
KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. 448 s. (s. 195)
72
dopátrat nějakých pozorovatelných změn. Uznáváme, ţe zjišťování hodnot ţáků je velmi obtíţně uchopitelné a jejich posuzování značně subjektivní. Také samo vyplňování dotazníků jako nástrojů tohoto testování je snadno ovlivnitelné momentálním celkovým rozpoloţením ţáků, jeho náladami a indispozicemi, a tudíţ není příliš spolehlivé. Přes tato rizika se však o to pokoušíme. Pro srovnání uvádíme pretesty čtvrtého ročníku církevní školy (CMcZŠ Brno, Lerchova), kde se předpokládá přirozeně větší důraz na morální hodnoty ve výchově ţáků, a také větší informovanost o křesťanském slavení. Dotazníky, k jejichţ vyplnění bylo vyţádáno svolení rodičů ţáků227, jsou vyhodnocovány bez uvedení jmen ţáků. Ţáci jsou abecedně seřazeni a pro větší anonymitu jsou jim přiřazena čísla. Vzhledem k nepříznivým okolnostem ve třídách (dlouhotrvající epidemie onemocnění) se nepodařilo zajistit 100% zastoupení plného počtu ţáků při všech testováních. Proto jsou veškeré celkové hodnoty zprůměrovány. Otázky zjišťující informativní úroveň ţáků budou vyhodnocovány odděleně od otázek prošetřujících oblast hodnotovou. Zvlášť také budou vyhodnoceny otázky, v nichţ ţáci procentuelně vyjadřují své těšení, případně uspokojení z jiţ proţitých svátků i zpětnovazebné otázky figurující v posttestech. Odpovědi na otázky zjišťující informativní a hodnotovou úroveň ţáků byly obodovány následovně:
jednotlivým přáním ţáků je přiřazena bodová hodnota 1-3 podle míry prosociality; nejniţšího počtu bodů se dostává přáním egoistickým a hmotným, nejvyšší bodové ohodnocení náleţí přáním prosociálním, kdy si ţák přeje dobro pro druhého;
zdůvodnění přání je obodováno celkovou hodnotou 1-3, a to podle stejných kriterií jako tomu je u přání;
odpovědím na otázky po pravém důvodu slavení svátků jsou přiřazovány počty bodů od 0 do 3 (3 body – nejsprávnější odpověď, např. „Vánoce slavíme proto, ţe se narodil Jeţíš(ek); 2 body – je zmíněn Jeţíš(ek), ale odpověď nevystihuje celou podstatu, např. „Vánoce slavíme proto, ţe Jeţíšek nosí dětem dárky“; 1 bod –
227
ţádost o svolení rodičů – viz Příloha
73
uvedení jiných důvodů, které však mají se slavením svátku spojitost, např. „Vánoce slavíme proto, aby byla rodina pohromadě“; 0 bodů získává odpověď „nevím“);
u otázek výčtových (např. vyjmenuj tradice, které se váţí k Vánocům) dostává ţák bod za kaţdou správně uvedenou poloţku;
otázka o „neomezené moţnosti konat dobro“ a definice lásky byla hodnocena hodnotami 0 aţ 2 body, podle míry projevené prosociálnosti. Ve výčtu těchto kritérií pro bodování sami vidíme, jak je toto vyhodnocování
velmi závislé na subjektivním pohledu osoby hodnotícího; vţdyť kde existují hranice toho, co lze ještě nazývat prosociálním chováním, a co uţ ne? Poněvadţ jsme však nenalezli jinou lepší moţnost, která by se hodila ke zjišťování hodnot v našich podmínkách, zůstaneme u této, ač málo spolehlivé, metody. 5.5.2 Testy před projektem a po projektu Vánoce Znění pretestů i posttestů jsou uvedena v přílohách. Při sestavování „vánočních“ pretestů a posttestů jsme se dopustili mnohých chyb; za největší z nich je třeba povaţovat to, ţe formulace otázek obou testů není identická, a ţe proto nelze srovnávat výsledky jedné otázky s výsledky otázky jiné. Proto jsme vyhodnocovali jen ty otázky, které byly stejné v obou testech, a uvádíme zde tedy pro kaţdou třídu pouze jeden graf - pro zajímavost:
4 3,5 3
4. ročník církevní školy pretest
2,5 2
4. ročník běţné školy pretest
1,5
4. ročník běţné školy posttest
1 0,5 0 informativní část
hodnotová část Graf 1: Výsledky čtvrtých tříd
74
Z grafu č. 1, který se týká čtvrtých ročníků, můţeme vyčíst zejména velký posun v informovanosti o slavení svátků, v níţ po realizaci projektu ţáci „běţné“ školy výrazně předčili i ţáky církevní školy. Oblast hodnotová se zdá mít sestupnou tendenci; tento fakt je nejspíše způsoben značně sníţeným počtem respondentů (dotazníky vyplnilo pouze 11 z 19 ţáků) i tím, jak si ţáci dali na vyplnění záleţet (sledovaná poloţka u dvou z nich zůstala zcela prázdná, a tudíţ musela být ohodnocena nulou).
2 1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0
pretest posttest
informativní část
hodnotová část Graf 2: Výsledky 2. B
Graf č. 2, ukazující výsledky ve 2. B, uţ nám nabízí pozitivnější pohled, jenţ je zároveň také objektivnějším, neboť posttestu se účastnil plný počet respondentů - celá třída. Velké emoce ţáků se projevily v zaznamenávání „těšení“ se na Vánoce při pretestu a jejich zhodnocení v posttestu. U čtvrtého ročníku církevní školy se ţáci na Vánoce těšili v naprosté většině 100%; dva ţáci dokonce více neţ 100%. Pouze jediný z nich se těšil „jen“ 99%, a to proto, ţe „sníh studí“. Velmi podobná situace se naskytla ve 2. B – kromě jedné dívky, která se v úzkosti z momentálních poměrů v rodině netěšila vůbec, všichni ţáci zaznačili 100 %. O něco větší různost v těšení se na Vánoce můţeme zaznamenat u 4. C, kde 12 ţáků vybarvilo 100 %, 2 ţáci 99 % a 2 ţáci ještě o trochu méně (79 %). Důvody pro těšení byly ve všech třídách velmi podobné: dárky, cukroví, kapr, rodina pohromadě…, „menší“ těšení zapříčiňovaly některé nelibosti ţáků: „nemám rád ryby“, „sníh studí“… Zhodnocení, jak moc se Vánoce ţákům líbily, jsou značně podobná co do procentuálních vyjádření i jejich odůvodnění. 75
Neméně zajímavé a často také úsměvné jsou zjištěné zpětnovazebné informace. Ve 2. B si vedle příběhu o narození Jeţíška ţáci nejvíce váţili praktických činností (rozkrajování jablek, posílání lodiček z ořechů) a vyrábění všeho druhu (stromeček, cukroví). 4. C byla zase především velmi zaujata setkáním s řeholnicí a oceňovala rozličné společné rozhovory.228 Tato zjištění jen opět potvrzují a dokumentují teorie vývoje ţáků, např. teorii kognitivního vývoje dítěte J. Piageta229, podle něhoţ lze ţáky 2. B zařadit do stadia konkrétních operací, v němţ je velmi důleţitá smyslová zkušenost učících se; zatímco ţáci 4. C, jiţ pomalu vstupující do následujícího stadia, jsou uţ více schopni úvah blízkých abstrakci, porozumění symbolice apod. Připadá nám, ţe ţáci byli při vyplňování dotazníků velmi upřímní, sdělili o sobě i četné intimní informace, často bolavé (rozpad rodiny apod.). Z dotazníků se dá zjistit o ţácích, jejich vývoji, uvaţování a prostředí rodin, v nichţ vyrůstají, velice mnoho – soudíme proto, ţe mohou být učiteli vhodně vyuţívány k lepšímu poznání ţáků.
228 229
některé konkrétní odpovědi ţáků jsou uvedeny v Příloze (http://www.postreh.com/phprs/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2006012201)
76
6 Projekt Velikonoce Předvelikonoční projekt se snaţím realizovat podobně jako ten předvánoční, avšak jiţ obohacena některými zkušenostmi. Ráda bych nyní dala větší prostor iniciativě ţáků…
6.1 Velikonoce - pojmová mapa
6.2 Uvedení do projektu Jelikoţ se s ţáky znám uţ z našich setkávání před Vánocemi, není třeba ţádného zvláštního uvedení do předvelikonočního projektu. Myslím, ţe lze do projektu přímo vstoupit a na ten minulý tak plynule navázat.
6.3 Návrh projektu Název: Typ projektu:
Smysl projektu:
Proč slavíme Velikonoce? podle délky: dlouhodobý podle prostředí: školní podle počtu zúčastněných: společný (třídní) podle organizace: vícepředmětový podle navrhovatele: uměle připravený podle informačních zdrojů: vázaný podle účelu: směřující k prohloubení vědomostí a hodnot Ţáci se seznámí se skutečným příběhem a hlavním poselstvím křesťanských Velikonoc, s některými zvyky a tradicemi, které se k nim váţí, a budou směřovat k jejich hlubšímu proţívání uvědomělou snahou konat dobro.
77
Výstup:
Konkrétní dobré skutky podle vlastní iniciativy ţáků (moţno opět kreslit pohlednice pro misie – výtěţek z nich přispěje dětem v nouzi), -drobné dílčí výstupy a výtvory (např. přání, ozdobené svíce, plakáty…) Předpokládané kognitivní: ţáci cíle: - napíší vlastními slovy důvod, proč slavíme Velikonoce - uvedou příklady některých českých velikonočních tradic - napíší svými slovy, co je to láska - rozliší projevy skutečné a falešné lásky afektivní: ţáci - chápou poselství Velikonoc jako vítězství dobra nad zlem, ţivota nad smrtí - oceňují správné hodnoty (láska, oběť, nezištné konání dobra…) a snaţí se o ně ve svém kaţdodenním ţivotě psychomotorické: ţáci - sestaví osnovu hlavních událostí ţivota Jeţíše Krista (4. C) - správně sestaví názvy dnů Svatého týdne - zaznačí trvání doby postní a velikonoční do kalendáře - nakreslí velikonoční pohlednice pro misie - společně vytvoří obraz pouště, ve které budou vytvářet oázu nalepováním květin za vykonané dobré skutky (2. B) - dekorativně vyzdobí velikonoční svíce - vytvoří plakáty o velikonočních tradicích a zvycích - zahrají příběh Velikonoc (dramatizace) - dovedou se správně chovat a orientovat se v prostředí chrámu sociální: ţáci - ţáci pracují ve skupinách, všichni se podílí na společné činnosti a berou ohled na druhé - ţáci dovedou prezentovat svou práci před ostatními - usilují o dobré vztahy se spoluţáky - kresbou pohlednic i jinými způsoby dle moţností podpoří trpící děti ve světě Předpokládané - uvedení do tematiky prostřednictvím velikonočně zaměřeného všestranného činnosti: jazykového rozboru v rámci českého jazyka - vyplňování dotazníků (pretest) ke zjištění dosavadních znalostí, zkušeností a hodnot ţáků - ţáci řeknou, co je z velikonoční tematiky zajímá, a sami si určí, jakým způsobem se budou snaţit konat dobro - některé informace o Velikonocích si ţáci sami nastudují a připraví pro své spoluţáky (např. velikonoční tradice) – 4. C - rozhovory o době postní (Popeleční středa, postní neděle, Svatý týden) a velikonoční - stručné seznámení se ţivotem Jeţíše Krista a se skutečným příběhem Velikonoc - práce s mapou Palestiny (Betlém, Jeruzalém, Nazaret) – 4. C - skládání obrázkové osnovy podle ţivota Jeţíše Krista - práce s dětskými bibličkami - dramatizace (velikonoční příběh, skutky konané z lásky a bez ní) - výroba velikonoční svíce - ochutnávka velikonočních nekvašených chlebů (maces) - návštěva kostela a účast na bohosluţbě - výroba velikonočních přání - vedení si deníku se záznamy z jednotlivých setkání (4. C) - další činnosti a výrobky k přiblíţení velikonoční tematiky (velikonoční příběhy, říkadla, písně, pořekadla, pečení mazance, …) - vyplňování dotazníku (posttest) ke zjištění změn v informovanosti a hodnotách ţáků Organizace - 4 setkání – 1 x v kaţdém týdnu v době postní (tedy v kaţdé třídě: 3x po dvou výuky: hodinách, 1x celý den – naposledy) - mezi jednotlivými setkáními se ţáci snaţí o konání dobrých skutků - forma hromadná, skupinová i individualizovaná Předpokládané - metody slovní – rozhovor, vysvětlování, vyprávění, diskuse, práce s textem … výukové - metody názorně demonstrační – práce s obrázky, práce s mapou, prezentace metody: výtvorů, prohlídka (kostela), dramatizace… - metody praktické – výtvarné a pracovní činnosti …
78
Klíčové kompetence (dle RVP ZV): Předpokládané souvislosti s průřezovými tématy (RVP ZV):
Předpokládané pomůcky: Způsob prezentace projektu:
-
Způsob hodnocení:
-
-
-
projekt by měl rozvíjet všechny klíčové kompetence ţáků – kompetence k učení, k řešení problémů, občanské i pracovní, obzvláště však kompetence komunikativní a sociální a personální Osobnostní a sociální výchova - komunikace, mezilidské vztahy, spolupráce, hodnoty, postoje, etika, snaha konat dobro, pomáhat si, … Výchova demokratického občana - utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost, motivace k ohleduplnosti a ochotě pomáhat zejména slabším, … Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech - podporování pozitivního postoje k tradičním evropským hodnotám - křesťanská Evropa křesťanské Velikonoce; všichni na světě se nemají tak dobře jako my – pomoc potřebným, hladovějícím dětem – Papeţské misijní dílo dětí Multikulturní výchova – Velikonoce: pojetí světské x náboţenské, přijetí sebe, našich tradic, přijetí druhého, seznámení se i s tradicemi jiných národů, mezilidské vztahy; Jeţíš se obětoval za všechny, všem svou smrtí a zmrtvýchvstáním otevřel moţnost ţivota ve věčné radosti; na celém světě se tato událost kaţdoročně slaví – v tomto slavení jsou různé odlišnosti, velké bohatství různých tradic a zvyků, ale to nejdůleţitější máme všichni společné) výtvarné potřeby a prostředky k jednotlivým činnostem (kartony, pastelky, tempery, lepidla, nůţky…), bílé svíčky a barevné voskové pláty, biblické mapy Palestiny, dětské bibličky, barevné šátky a velikonoční symboly (kraslice, kočičky, …), různé obrázky, kartičky, rozstříhaný text – podle potřeb jednotlivých činností a aktivit prezentace budou probíhat nejspíše v rámci třídy – např. jednotlivé dílčí prezentace výsledků práce jednotlivých setkání, pokud se nám podaří nacvičit velikonoční příběh jako scénku, můţeme ji předvést před jinou třídou v rámci třídy – studentka + paní učitelka: hodnocení práce ţáků, snahy, píle…; sebehodnocení kaţdého ţáka – co se podařilo, co mohlo být lepší, jak chci proţít Velikonoce… vyplnění dotazníků (posttest) – zjištění, co v nás „projekt“ zanechal a co by ještě případně potřebovalo prohloubit…
6.4 Realizace projektu 6.4.1 Rozpis jednotlivých setkání ve 2. B Poznámka: Tentokrát bude projekt proveden částečně i v poněkud jiné skupině; na hodiny výtvarné výchovy – v nichţ opět bude realizována podstatná část projektu – jsou ţáci rozděleni do skupin dle specializací. Budu tedy nyní často pracovat se skupinou sloţenou asi z 15 ţáků ze dvou tříd; 2. A a 2. B. 1. setkání – 11. března (2 vyučovací hodiny - výtvarná výchova): Motivační část:
Radostné přivítání se s ţáky skoro po třech měsících…
79
Rozhovor v krouţku na koberci: Co si představíš, kdyţ se řekne „poušť“? Prohlédneme si obrázky různých pouští. - Jak se asi na poušti daří ţivotu? Co tam chybí? Kde můţeme v poušti nalézt ţivot, vodu?
Doprostřed našeho krouţku vysypu na igelit písek – naše malá poušť. Kaţdý ţák si na písek můţe sáhnout. – Dovedete si představit, ţe je všude kolem vás jenom samý písek?
Zkusme si to představit. – Ţáci vstanou, chodí po třídě a představují si, ţe jsou na poušti. Říkám jim: Představte si, ţe kráčíme pouští, všude jen samý písek… Slunce nám praţí do hlavy, vzduch je horký a suchý, … Jak se nám jde? Co by se stalo, kdyby přišel vítr? Co se stane, kdyţ slunce zapadne? …
Vstoupili jsme do doby postní, která často bývá připodobňovaná k putování pouští …
Podobnost pouštní krajiny s dosud spící přírodou: A jak vypadá nyní naše příroda? Kolik květů tam nalezneme? Kolik čerstvé zelené trávy?
Jdeme se podívat do našeho lesoparku… (je součástí pozemku školy)
Prohlídka přírody (vidíme ještě holé stromy, promrzlou půdu bez květin, …) – ještě nejeví známky ţivota (podobně jako poušť). Kaţdý ţák si nalezne a vezme s sebou jednu přírodninu, kterou najde (klacík, uschlou trávu, kamínek, špetku půdy…); všechno dáme do společné krabičky (vyuţijeme v následné výtvarné činnosti). Vrátíme se do školy.
Výtvarná činnost:
Vyrobíme si poušť – ţáci pracují ve dvou skupinách (2. A, 2. B – aby kaţdá třída měla svůj výtvor, který si bude moci vzít k sobě). Kaţdá skupina dostane velký formát papíru (A2-A1), pracuje s temperami, do nichţ přimícháváme také lepidlo Herkules, aby na malbu mohly být připevněny také některé přírodniny (písek, suchá tráva).
Uprostřed pouště vyznačíme klikatou cestu (jinou barvou nebo přírodninami), která směřuje ke kříţi z klacíků, který také na obraz připevníme. Kříţ nám symbolizuje Velikonoce; kolem něho bude vznikat oáza: za dobré skutky, které ţáci vykonají, budeme kolem kříţku nalepovat kvítečky a zelenou travičku z probouzející se 80
přírody. Cesta vedoucí pouští ke kříţku nám představuje putování dobou postní; nalepíme na ni lístečky s názvy důleţitých milníků tohoto období (na počátku: Popeleční středa, dále jednotlivé postní neděle, na konci Svatý týden, Boţí hod velikonoční). Závěr: Povzbuzení ţáků ke konání dobrých skutků. Zhodnocení: Ţáci pracovali se zájmem, dovedli se dobře vţít do situace člověka na poušti, pohotově se zapojovali do rozhovorů i připravených aktivit, práce je bavila. Snaţila jsem dát ţákům prostor pro jejich tvořivost a zbytečně je neomezovat; tak se také stalo, ţe ţáci na své „pouště“ nasypali větší mnoţství písku a přírodnin, neţ mohlo lepidlo připevnit, a při závěrečném přenášení se vše rozsypalo… 2. setkání – 25. března (2 vyučovací hodiny): Motivační část - Velikonoční příběh230:
Sedneme si do krouţku na koberec. - Budeme si povídat o poselství Velikonoc. Poselství je nějaká zpráva, která nám byla poslána. Na začátku si pošleme pozdravstisk ruky; ke komu dojde, řekne své jméno (protoţe mezi ţáky jsou dnes některé „nové tváře“).
Potom začnu ţákům vyprávět příběh, který se skutečně stal v jedné daleké zemi – Palestině. … Abychom si tuto hornatou zemi lépe představili, umístím doprostřed našeho krouţku pomačkaný balicí papír (dělá dojem hornatého terénu), ţáci na něj pokladou kamínky. Znázorníme si zde také část hlavního města – Jeruzaléma; poloţíme na papír s kamínky bílé vršky od PET-lahví jako domečky. A pokračuji ve vyprávění příběhu (viz příběh v Příloze) o ţivotě, smrti a zmrtvýchvstání Jeţíše Krista, který propojuji s jednotlivými dny Svatého týdne; ukazuji při tom ţákům obrázky ze ţivota Jeţíše Krista a různé symboly k jednotlivým dnům Svatého týdne – např. kočičky ke Květné neděli; chléb, víno a zeleninu k Zelenému čtvrtku apod. Příběh je prokládán rozhovory s ţáky.
230
Převzato a upraveno z metodických materiálů Katechetického centra Královéhradecké diecéze: Poselství křesťanských svátků – VELIKONOCE : metodika pro 1. stupeň ZŠ. 2005. – viz Příloha
81
Po skončení příběhu ţáci ochutnají pravý ţidovský nekvašený chléb – maces.
Abych zjistila, jak ţáci dávali pozor při vyprávění příběhu, a zároveň aby si fixovali názvy dní Svatého týdne, dala jsem jim tyto poskládat z nastříhaných jednotlivých slov (práce ve skupinách: ţáci z 2. A, ţáci z 2. B).
Výtvarná činnost:
K názvům jednotlivých dní, které ţáci sloţili, ještě ve skupinách přiřazují na lístečcích napsané věty – stručné charakteristiky toho kterého dne. Kdyţ toto zvládnou a já jim to zkontroluji, kaţdý ţák si vezme sestavený text k jednomu ze dnů (tj. název dne + 2 věty o tom, co je pro něj příznačné: co si v tento den připomínáme, příp. nějaké tradice s ním spjaté), nalepí ho na karton formátu A4 a vhodně tento plakátek výtvarně dotvoří.
Plakátky s těmito význačnými dny budou vystaveny v obou třídách.
Závěr: Zhodnocení činnosti, povzbuzení ke konání dobra. Zhodnocení: Dnešní setkání bylo více „povídavé“, přesto jsem však nezpozorovala nějaké zvláštní projevy nekázně ţáků. Velikonoční příběh je zajímal, měli mnoho dotazů, někdy mne vhodně doplňovali. Obrovský úspěch měla ochutnávka nekvašeného chleba (ţáci také hned zjišťovali a zapsali si do Deníčků, jak se chléb jmenuje a kde se dá sehnat); to mne utvrdilo v názoru, ţe chci-li, aby si ţáci tohoto věku něco opravdu zapamatovali, je třeba pro ně vymýšlet aktivity, v nichţ by mohli zapojit co nejvíce smyslů – coţ ostatně jen potvrzuje výrok Komenského: „Co neprošlo smysly, není v mysli.“ 3. setkání – 1. dubna (2 vyučovací hodiny): Motivační část:
Opakování a fixace názvů dnů Svatého týdne: Na koberci v krouţku ukazuji ţákům plakátky jednotlivých dnů (na přeskáčku); zakryji název, takţe ţáci vidí jen obrázky a hádají, o který den se jedná a co si v tento den připomínáme. Kdyţ správně pojmenujeme všechny dny, dám je ţáků chronologicky seřadit. 82
Velikonoční symboly: Co patří k Velikonocům? Které symboly? Prohlídka velikonočních pohlednic a symbolů, které jsem donesla (kraslice, kuřátka, …).
K velikonočním dnům se pojí také mnohé známé pranostiky. Co je to pranostika?
Ţáci ve dvojicích skládají pranostiky, které pak čtou, a společně si vysvětlujeme, co znamenají.
Výtvarná činnost:
Pro křesťany je symbolem Velikonoc a Krista, jenţ zvítězil nad smrtí a tmou, velikonoční svíce, které se říká paškál. Vypadá například takto (ukáţu ţákům svůj malý „paškálek“), je na něm kříţ, písmena A (alfa) a Ω (omega), …, v kostele tato svíce bývá veliká a váţí několik kilogramů…
Dnes si zde můţete také vyzdobit svojí velikonoční svíci, jak budete chtít…
Kaţdý ţák dostane čistou bílou svíci.
231
Promyslí si, jak by ji chtěl asi vyzdobit,
kterými velikonočními symboly a ornamenty a v jakých barvách. Potom ţáci ke mně po jednom chodí a říkají mi, co chtějí (např. „Já bych chtěl zlatý kříţek.“; „Já bych chtěla červené vajíčko“ apod.) a já jim na to odstřihávám kousky barevné voskové fólie232.
Kdyţ mají ţáci vlastnoručně ozdobené velikonoční svíce, vytváří si ještě přírodní „svícen“ – svíci dole omotají pučícím vrbovým proutím, dozdobí pentlemi, příp. peříčky ve velikonočních barvách.
Závěr: vzájemné potěšení se výtvory, povzbuzení ke konání dobra. Zhodnocení: Dnešní hodinu hodnotím jako velmi vydařenou, ţáci byli ze zdobení svíček nadšení a práce se jim velice dařila. Řeč pranostik byla pro ţáky obtíţně srozumitelná – nedovedou ještě rozumět symbolické mluvě; proto jsme si je společně rozebrali…
231
Svíce byly výhodně zakoupeny v obchodním domě IKEA. Voskové fólie se dají objednat a zakoupit po internetu (např. na adrese http://www.svicky.net/voskovefolie-pro-dekorovani-svicek-souprava-12-ks-.php?_ShopSearch%5BSearchType%5D=0). Jedno balení obsahuje 12 tenkých plátků vosku různých barev o rozměrech 10 x 20 cm. Kaţdý plátek má na rubové straně papír, na nějţ je moţno si předkreslit ornament. Po jeho vystřiţení papír odlepíme a obrázek připevníme ke svíci teplým stiskem ruky. 232
83
4. setkání – 8. dubna (2 vyučovací hodiny – výtvarná výchova): Motivační část:
Na úvod jsem ţákům přečetla několik velikonočních hádanek.
Ţáci donesli souhlas rodičů k návštěvě kostela; trochu se na tuto návštěvu připravíme. –
Prostor kostela – kaţdý ţák dostane pracovní list s interiérem kostela, pod nímţ jsou očíslovány jednotlivé názvy jeho částí; ţáci pomocí číslic přiřazují názvy k vyobrazením. Celý obrázek si mohou vybarvit.
Mše svatá – společně si prohlíţíme misálky a v rychlosti se seznamujeme s hlavními částmi mše svaté.
Výtvarná činnost:
V duchu se vracíme k tematice Velikonoc - vyrobíme přáníčko pro své blízké; ţáci si mohou vybrat ze dvou moţností: trojrozměrný beránek s vlnou ze stočeného papíru a s červenou mašlí, nebo přáníčko malované otisky prstů namočených v temperové barvě, dotvořené centropenem do velikonočních motivů (beránek, kuřátka, kočičky, …).233
Závěr: rozhovor na koberci o tom, co dobrého se nám podařilo vykonat. Velikonoční opakování formou hry. Zhodnocení: Dnešní výuka byla pro mne nepříjemnou zkušeností; nedomyslela jsem způsob seznámení se s kostelem, aby byl pro ţáky zajímavý (ve čtvrté třídě to docela fungovalo). Příště bych mši svatou shrnula do dvou vět s obrázky a seznámení se s prostorem kostela bych např. udělala formou hry „na architekty“ kostela: ţáci by měli po třídě rozloţené obrázky (příp. předměty) „povinného“ a „dobrovolného“ vybavení, z něhoţ by si mohli „sestavit“ (nakreslit či vytvořit plastický model) interiér „svého kostela“… Forma pracovního listu (který byl navíc pro druháky malý – o formátu A5)
233
beránek – inspirace: ŠOTNEROVÁ, D. Velikonoce : původ, zvyky, hry, pohádky, návody a náměty. Olomouc: Rubico, 2004.
84
ţáky nudila, proto byli také značně neukáznění. Výroba přáníček však měla úspěch; nadpoloviční většina ţáků dala přednost malbě, ostatní vytvářeli papírového beránka, výsledky byly zdařilé. V některé z následujících hodin ţáci s paní učitelkou do přáníček napíší přání k Velikonocům. 6.4.2 Rozpis jednotlivých setkání ve 4. C 1. setkání – 11. března (2 vyučovací hodiny):
Vyvození tématu – všestranný jazykový rozbor234, jenţ končí otázkou: Co o těchto svátcích (Velikonocích) víte vy? – Odpověď na tuto otázku dají vyplněním dotazníků (pretest).
Po vyplnění dotazníků se ţáků zeptám: Co by Vás zajímalo se dozvědět o těchto svátcích? – Minulý projekt (Vánoce) jsem připravovala hodně sama, tentokrát bych chtěla dát větší prostor vaší iniciativě…
Uvedení do tematiky, zavedení deníků
- Velikonoce jsou největšími svátky
křesťanů, jsou naší drahocennou „perlou“, proto vám doporučuji, abyste si zavedli takový malý „velikonoční deník“, do něhoţ si můţete zaznamenávat, co vás zaujme z toho, co zde budeme spolu dělat; vedení deníku nechám zcela na vás… (deníky – desky z kartonu + papíry, které do nich budeme vkládat; na konci je bude moţno sešít…).
Vstoupili jsme do doby postní, co se vám vybaví, řekne-li se slovo „půst“?
Zhodnocení: Toto setkání hodnotím velice pozitivně; zdá se, ţe bylo dobře promyšlené, a v praxi se také vydařilo. V první hodině jsme se zabývali jazykovým rozborem, v němţ si ţáci zopakovali učivo předešlých ročníků, a zároveň jsme se v některých úkolech začali dotýkat velikonoční tematiky. Ve druhé hodině ţáci nejprve vyplnili dotazníky, poté mi sdělili, co by se rádi o Velikonocích dozvěděli; byla jsem velmi potěšena jejich opravdovým zájmem. Zajímaly je tradice a zvyky váţící se k Velikonocům, názvy jednotlivých významných dní, proč vlastně Velikonoce slavíme, a co je opravdovým projevem lásky… - snad nezůstalo nezmíněno nic z toho, co jsem si pro ně uţ předem připravovala. Také zaloţení svých deníků se zhostili znamenitě; 234
viz Příloha
85
hned se pustili do velikonočního dekorování desek. Měla jsem z ţáků dnes velkou radost! 2. setkání – 25. března (2 vyučovací hodiny):
Zaznačení doby postní a velikonoční do kalendáře – kaţdý ţák dostal část plánovacího kalendáře (měsíc březen aţ červen). – Kdy slavíme Velikonoce, kdo to ví? – Velikonoce, Boţí hod velikonoční, slavíme vţdy na první neděli po prvním jarním úplňku. – Kdy začíná jaro? Najdi mi v kalendáři (2 ţáci dostanou stolní kalendáře), na který den letos připadá první jarní úplněk. – Toto datum (18. duben) si všichni ve svých plánovacích kalendářích zakrouţkují jako úplněk. – Kdy tedy letos bude Boţí hod velikonoční? – Čtyřicet dnů (bez nedělí – nikdy nejsou postními dny) před Boţím hodem si ţáci vybarví fialově (doba postní): Který den začíná? Kam jste se dopočítali? (středa 9. března – Popeleční středa); padesát dnů od Boţího hodu (včetně neděl) si ţáci označí např. ţlutě – doba velikonoční. Tyto „velikonoční kalendáře“ si ţáci opatří poznámkami dle vlastní potřeby a fantazie a vloţí si je do deníků.
Aktivita k době postní – ţáci pracují ve skupinách (dívky, chlapci). Obě skupiny dostanou stejnou sadu obrázků; dívky mají za úkol vybrat obrázky věcí, které nutně potřebujeme k ţivotu; chlapci vybírají obrázky toho, bez čeho si nedovedu ţivot představit. Na závěr srovnáme obojí a řekneme si, čeho bychom se byli schopni vzdát (alespoň na chvíli) a pro koho (- souvisí s postním odříkáním a sebezáporem).
Následuje ještě krátký rozhovor o postní době, o důleţitosti přípravy na Velikonoce konáním dobra. Doporučuje se, aby se v této době člověk učil sebekázni a dovedl si něco odříci, a prostředky, které takto získá, můţe věnovat potřebným (např.: místo toho, abych si koupila čokoládu, přispěji ušetřenou částkou na misie pro hladovějící). Jak se můţeme připravit my? Co dobrého můţeme vykonat? (moţnost zaloţit si postní kasičku, kam budu skládat ušetřené peníze pro potřebné)
O Vánocích jsme se seznámili s narozením Jeţíše Krista, jak asi dále ţil?
Sestavení obrázkové osnovy Jeţíšova ţivota – opět práce skupin dívek a chlapců; ţáci mají za úkol přiřadit k obrázkům nápisy a tyto pak chronologicky seřadit.
86
Společná kontrola a stručný náčrt Jeţíšova ţivota, jak nám ho podávají evangelisté: Prvním obrázkem je Zvěstování Panně Marii: anděl přichází oznámit Panně Marii, ţe se stane matkou Boţí a ona souhlasí – od této chvíle zázračně počíná. Na tuto událost vzpomínám právě dnes – přesně za devět měsíců budou Vánoce! …Druhý obrázek je Jeţíšovo narození v Betlémě, pak obětování v chrámě. …
Ţáci dostanou do dvojic velké biblické mapy – prohlíţíme si místa, kudy Jeţíš chodil a zmiňujeme si některé jeho skutky.
Pokud ţáci chtějí, mohou si do svých deníků nakreslit libovolný výjev z Kristova ţivota.
Na závěr se mohou přihlásit ţáci-zájemci, kteří si by si chtěli do příště připravit referát o některých velikonočních zvycích a tradicích.
Zhodnocení: Ţáci mne opět velmi potěšili. Byli aktivní, bystří, plni zájmu. Obrovský úspěch měla práce s mapou, záplava dotazů ţáků ohledně Jeţíšova ţivota a míst na mapě neměla konce; celá hodina byla tomu věnována. 3. setkání – 30. března (2 vyučovací hodiny):
Čím jsme se zabývali minulou hodinu, vzpomene si někdo? Co jste si zapamatovali z Jeţíšova ţivota? Kde se můţeme dočíst o jeho ţivotě?
Kaţdý ţák dostane dětskou obrázkovou Bibli a můţe si ji prolistovat… Také ţákům zdůrazním, ţe Jeţíš byl skutečnou historickou osobností; zmínky o jeho ţivotě lze najít ve starých spisech jeho současníků, které se nám dochovaly.
Na závěr shrnu Jeţíšův ţivot do jedné věty (ţáci si ji mohou zapsat do deníků): Kdyţ Jeţíš ţil na zemi, všechny lidi měl rád, prokazoval jim dobrodiní a zval je do nebe, které nám získal svou obětí.
Potom si vytvoříme krouţek z ţidlí a vyprávíme si o skutečném příběhu Velikonoc, o události, která se opravdu stala v jedné daleké zemi – Palestině. … Abychom si tuto hornatou zemi lépe představili, umístím doprostřed našeho krouţku biblickou mapu Svaté země a pomačkaný balicí papír (dělá dojem hornatého terénu), ţáci na něj pokladou kamínky. Znázorníme si zde také část hlavního města – Jeruzaléma; poloţíme na papír s kamínky bílé vršky od PET-lahví jako domečky. A pokračuji 87
ve vyprávění příběhu (viz příběh v Příloze) o ţivotě, smrti a zmrtvýchvstání Jeţíše Krista, který propojuji s jednotlivými dny Svatého týdne; ukazuji při tom ţákům obrázky ze ţivota Jeţíše Krista a různé symboly k jednotlivým dnům Svatého týdne – např. kočičky ke Květné neděli; chléb, víno a zeleninu k Zelenému čtvrtku apod. Příběh je prokládán rozhovory s ţáky. Stejně jako ve druhé třídě, zakončíme příběh ochutnávkou ţidovských nekvašených chlebů.
Referáty ţáků o tradicích a zvycích váţících se k jednotlivým dnům Svatého týdne.
Jako mají speciální názvy dny Svatého týdne, tak dala lidová tradice zvláštní pojmenování i jednotlivým postním nedělím. – Jména nedělí si řekneme, prohlédneme si obrázky, vše si vysvětlíme.
Od ţáků také vyšel zájem navštívit kostel a zúčastnit se bohosluţby (která je pro křesťany stálým zpřítomněním tajemství Velikonoc), proto kaţdý z nich obdrţí dopis pro rodiče (aby se návštěva nekonala bez jejich souhlasu).235
Zhodnocení: Ţáci byli opět aktivní a plní zájmu, při práci s bibličkami měli nekončící mnoţství dotazů; musela jsem je téměř po hodině utnout, abychom se dostali dál… Na druhou stranu je mi líto, ţe zahrnuji ţáky takovým mnoţstvím informací, jeţ si nemohou v klidu „vychutnat“. Kdyţ však hodinu hodnotím zpětně, chybí mi tam více „akce“ – druhou hodinu jsme převáţně prohovořili – příště bych chtěla mezi rozhovory a příběhy zařadit i nějaký účelný „pohyb“ pro osvěţení ţáků. 4. setkání – 8. dubna (2 vyučovací hodiny):
Opakování dnů Svatého týdne – kaţdému z ţáků bude na záda nalepen lísteček s nápisem týkajícím se tematiky Svatého týdne (názvy dnů, různé tradice). Ţáci mají za úkol se bez jediného slova rozdělit do skupin tím, ţe spojí nápisy, které k sobě patří.236 Následuje společná kontrola a shrnutí.
V minulých hodinách jsme se v hovoru dostali i k Turínskému plátnu237 - proto si ţáci mohou prohlédnout jeho obrázky.
235
dopis rodičům – viz Příloha nápisy – jména dnů Svatého týdne a vţdy 3 věty o kaţdém z nich (vzniknou tak skupiny po 4 ţácích) 237 Turínské plátno – je údajně plátnem, v němţ byl Jeţíš zabalen po své smrti a pohřben – dá se z něho vyčíst mnoţství krvavých ran; plátno je předmětem stálého zkoumání vědců. 236
88
Rozhovor o lásce – ve dvojicích ţáci oddělují lístečky s výpověďmi, o kterých si myslí, ţe jsou projevem skutečné lásky, od těch, jeţ jsou projevem lásky falešné. Poté to společně prodiskutujeme, zmíníme si další projevy lásky i konkrétní moţnosti, jak uvést lásku do kaţdodenního ţivota (podle času moţno téţ zařadit dramatizaci jednotlivých činností – př. psaní úkolu, úklid, … - s láskou a bez lásky; dvojice si mohou připravit scénky, ostatní hádají, bylo-li to konáno s láskou nebo bez lásky).
Chystáme se do kostela (většina ţáků jiţ přinesla souhlas od rodičů), seznámíme se s jeho prostorem. Nejprve ţáci ve skupinách zkouší přiřadit názvy částí interiéru k jejich vyobrazením na společném plakátu, po společné kontrole dostane kaţdý ţák pracovní list s interiérem kostela, pod nímţ jsou očíslovány jednotlivé názvy jeho částí; ţáci pomocí číslic přiřazují názvy k vyobrazením. Celý obrázek si mohou vybarvit.
Mše svatá – společně si prohlíţíme misálky a ve stručnosti se seznamujeme s hlavními částmi mše svaté.
Zdobení svící – jak jsme si řekli, symbolem vítězného Krista je velikonoční svíce – paškál (ukázka paškálu na obrázku). Nyní si můţete vytvořit svou velikonoční svíčku, jak budete chtít.
Kaţdý ţák dostane čistou bílou svíci. Promyslí si, jak by ji chtěl asi vyzdobit, kterými velikonočními symboly a ornamenty, a v jakých barvách. Potom ţáci ke mně po jednom chodí a říkají mi, co chtějí (např. „Já bych chtěl zlatý kříţek.“; „Já bych chtěla červené vajíčko“ apod.) a já jim na to odstřihávám kousky barevné voskové fólie238.
Zhodnocení: Opakovací aktivita, při níţ se ţáci měli řadit „bez jediného slova“, dělala ţákům potíţe, proto jsme si vše zopakovali společně za pomoci obrázků, k nimţ ţáci přiřadili lístečky, které měli na zádech. V interiéru kostela se ţáci dovedli dobře zorientovat, mnoho názvů přiřadili správně. Probírání mše svaté by chtělo příště zjednodušit – je pro ţáky příliš vzdálené a abstraktní. Veliké nadšení vyvolalo zdobení svící; ţáci projevili svou tvořivost a originalitu.
238
viz 3. setkání ve 2. B
89
Připravované návštěvy kostela: Jak jiţ bylo zmíněno, ţáci obou tříd projevili zájem o návštěvu kostela a zúčastnění se bohosluţby. Přestoţe v původním plánu měly být i tyto návštěvy zahrnuty do této práce, ze závaţných důvodů jsou přesunuty na květen. Ţáci se při nich seznámí s interiérem kostela i se zásadami správného chování v tomto „domě Boţím“…
6.5 Vyhodnocování pretestů a posttestů V této části vyhodnotíme zvlášť výsledky v informativní a hodnotové sloţce projektu Velikonoce, včetně procentuálních vyjádření těšení i zpětnovazebných informací, a na závěr se zaměříme na srovnání vyhodnocení testu tří přání realizovaného před projektem Vánoce a po projektu Velikonoce. 6.5.1 Testy před projektem a po projektu Velikonoce Pro větší názornost zde ukáţeme posuny a změny v informativní i hodnotové sloţce osobnosti jednotlivých ţáků. 2. B – vývoj ve sloţce informativní: 12 10 8 6
pretest posttest
4 2 0 1 2 3 4 5 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 25 Graf 3: Výsledky 2. B v informativní oblasti
V informativní úrovni ţáků 2. B lze pozorovat u 13 ţáků značné posuny, 3 ţáci dosáhli téměř stejných výsledků jako v pretestu, 5 ţáků dosáhlo v postttestu výsledků horších. 90
2. B - vývoj ve sloţce hodnotové: 9 8 7 6 5 pretest 4
posttest
3 2 1 0 1
3
5
7
9
11
13
15
17
19
21
23
25
Graf 4: Výsledky 2. B v oblasti hodnotové
V oblasti hodnotové zaznamenáváme kladný posun u 9 ţáků, 5 ţáků dosáhlo přibliţně stejných výsledků, u 7 ţáků je patrný pokles. 4. C – vývoj ve sloţce informativní:
14 12 10 8 pretest 6
posttest
4 2 0 1
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17
Graf 5: Výsledky 4. C v informativní oblasti
Ve 4. C lze u všech ţáků účastnících se obou šetření spatřit v informativní oblasti výrazné posuny. Výsledky pouze jednoho ţáka vykazují mírný pokles.
91
4. C – vývoj ve sloţce hodnotové:
25 20 15 pretest 10
posttest
5 0 1
2
5
6
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
Graf 6: Výsledky 4. C v hodnotové oblasti
V oblasti hodnotové z dotazníků 4. C zjišťujeme výrazné pokroky u všech ţáků. Z těchto grafů lze tedy vyčíst mnoho přinejmenším zajímavých údajů. U většiny ţáků je patrné zlepšení; nejvýraznější zlepšení zaznamenáváme u třídy 4. C v hodnotové oblasti. Sami toto vnímáme s překvapením i velkým uspokojením, neboť právě v této třídě jsme se pokoušeli o „přímou“ hodnotovou výchovu, často jsme diskutovali o morálních problémech, snaţili se neustále ţáky podněcovat ke konání dobra, ke skutkům konaným z lásky… Ţe by tedy i toto přispělo k pozitivním výsledkům? - Jistě je to důvodem k velké naději a povzbuzením, ţe usilovat o výchovu k hodnotám ţáků „má cenu“. Na méně „zářivé“ výsledky 2. B je nutno pohlíţet s uvědoměním si důleţitých okolností: realizace projektu se přímo účastnila pouze menšina z těchto ţáků, ostatní byli buď v jiných skupinách, nebo nemocní. Také se nám zdá, ţe čím jsou ţáci mladšího věku, tím jsou náchylnější na různé vlivy (nálady, únavy, momentální stavy a potřeby), jeţ se výrazným způsobem promítají do jejich hodnocení. Dále se po těchto zkušenostech domníváme, ţe metoda dotazníků není nejlepší moţnou metodou pro 2. ročník; ţáci ještě nejsou zcela zběhlí v písemných projevech, jistě je psaní také mnohem více unavuje, a tudíţ nutí ke zkracování – proto tato metoda zde nemůţe být vůbec povaţována za reliabilní (spolehlivou). Pro příště bychom se tedy více přikláněli k pouţití metod jiných, např. rozhovorů s ţáky. 92
Uveďme zde ještě pro zajímavost graf srovnání s církevní školou:
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
4. ročník církevní školy - pretest 4. ročník běţné školy - pretest 4. ročník běţné školy - posttest informativní část
hodnotová část
Graf 7: Velikonoce - srovnání s církevní školou
Kromě opětovných pokroků v informativní oblasti nyní můţeme zaznamenat pokrok ţáků i na úrovni hodnotové. Pokrok v oblasti hodnotové není ve srovnání se zjištěným informativním pokrokem tolik překotný: i tento fakt je přirozený a logicky odůvodnitelný, neboť vţdy je jednodušší osvojit si informaci, neţli postoj. Na Velikonoce se mnoho ţáků těší méně neţ na Vánoce. Ze čtvrtého ročníku církevní školy se 100% těší pouze 4 ţáci, velké mnoţství ţáků, zejména dívek, zaznačilo 50 %. Důvod výstiţně vyjadřuje jedna z nich: „Je krása, ţe nás Pán Jeţíš vykoupil, ale vadí mi, ţe nás kluci mrskají.“ Ve 2. B vybarvilo 100 % překvapivě 20 ţáků, pouze 3 ţáci se těší méně. Zde můţeme také nalézt různá zajímavá odůvodnění: „budeme spolu“, „mám (Velikonoce) rád“ apod. Ve 4. C se zase 100% těší jen 7 ţáků (téměř samí chlapci), zbylých 8 ţáků se těší méně (většinou dívky; zaznačili 60 – 90 %). Sami tušíme, ţe hlavním důvodem je tu opět „mrskání“. Po realizaci projektu „těšení“ ve 2. B zůstalo téměř beze změny, ve 4. C stoupl počet 100% se těšících na 11 ţáků. Také zpětnovazebné informace u ţáků 2. B byly tentokrát kusé a sporadické. Dotazníky ze 4. C nám však udělaly radost; ţákům v hlavě (a moţná i v srdci) zůstalo mnoho podstatných faktů z Jeţíšova ţivota, totiţ pravé poselství Velikonoc o Jeţíšově obětující se lásce k nám. Coţ není dojemné, kdyţ jeden z nejproblémovějších ţáků ve třídě napsal: dozvěděl jsem se, ţe „Pán Jeţíš měl k nám OBROVSKOU lásku“?239
239
další zajímavé odpovědi ţáků – viz Příloha
93
6.5.2 Vyhodnocení testů tří přání Tento test byl realizován před projektem Vánoce a po projektu Velikonoce.
8 7 6 5 posttest účastníků obou projektů
4 3 2 1 0 2. B
4. C Graf 8: Vyhodnocení testu tří přání
Z grafu lze vyčíst velmi podobné výsledky pretestů obou tříd, avšak diametrálně odlišný následný vývoj. Jak jsme však jiţ naznačili výše, na výsledky 2. B není moţné pohlíţet s přílišnou váţností vzhledem k nespolehlivosti zvoleného výzkumného nástroje pro tyto ţáky. Kloníme se také k názoru, ţe ţáci byli při tomto posledním, čtvrtém, dotazníku, jiţ značně vyčerpáni a výsledky tomu tudíţ odpovídají. Přesto však jsme odlišili celkový průměr třídy od průměru ţáků, kteří se účastnili obou projektů; rozdíly mezi nimi však nejsou nijak výrazné.
94
ZÁVĚR „Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme…“, praví jedna z modliteb, připisovaná svatému Františku z Assisi. V těchto slovech se skrývá mnoho pravdy, neboť kdyţ se někdo snaţí vykonat něco dobrého pro druhého, bývá tím nejvíce obohacen on sám. – Jako autorka této práce nemám o tomto vzniklém „díle“ ţádné vysoké mínění, přesto však musím s jistotou konstatovat, ţe jsem ohromně obohacena vším, co se zrodem této práce souviselo a souvisí. Nezapomenutelná byla především setkání s ţáky, kteří mne překvapili svou otevřeností, nelíčeným zájmem a podivuhodnou vnímavostí pro duchovní hodnoty, jiţ mnoho dospělých uţ bohuţel postrádá. Získala jsem mnoho neocenitelných zkušeností pro budoucí praxi, za něţ jsem velmi vděčná. Nečekaný úţas ve mně vzbudily také některé výsledky testů, jeţ prozradily určité pokroky ţáků; ty jsou pro mne povzbuzením k dalším snahám o výchovu k hodnotám v mé budoucí praxi. V čem je moţno spatřovat přínos této práce pro ostatní? Z některých výsledných grafů s vyhodnocením změn v osobnostech ţáků vysvítá, ţe vyuţití tematiky hlavních křesťanských svátků pro hodnotovou výchovu je nejen vhodné, ale také do jisté míry účinné, coţ můţe být pro pedagogickou praxi cenným poznatkem i jistou nabídkou k vyuţití. V práci je také moţno nalézt odkazy na další literaturu i jiné zdroje, z nichţ je moţno čerpat v případě hlubšího zájmu o tematiku či při plánování podobných projektů. Proto se domníváme, ţe se nám podařilo dosáhnout cílů, které jsme si pro tuto práci stanovili. Problematika vyuţití slavení hlavních křesťanských svátků v pedagogické praxi však touto prací naprosto není vyčerpána. Nemohl zde být například věnován prostor analýze učebnic, textů a knih pro děti a mládeţ s touto tematikou, v nichţ by bylo jistě moţno „vystopovat“ mnohé další souvislosti s hodnotovou výchovou. Zajímavým by bezpochyby mohl být také průzkum veřejného mínění a povědomí o křesťanských svátcích i lidových tradicích apod. Zdá se tedy, ţe i téma této diplomové práce, přestoţe nestojí v samém „centru pedagogické pozornosti“, nabízí nakonec mnohé moţnosti… Jako křesťanka však spatřuji největší přínos této práce v naději, ţe můţe přispět k realizaci podobných projektů, jeţ budou mezi ţáky rozšiřovat radostnou zvěst o tom, ţe „Bůh tak miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna, aby ţádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ţivot věčný.“ (Jan 3, 16) 95
Resumé Práce nabízí moţnost vyuţití slavení hlavních křesťanských svátků, Vánoc a Velikonoc, ve výchově k morálním hodnotám ţáků na prvním stupni základních škol. Je členěna do šesti kapitol, které jsou dále segmentovány do dílčích podkapitol k usnadnění orientace v textu. První kapitola osvětluje základní pojmy a vymezení hodnotové výchovy; druhá kapitola informuje o slavení křesťanských svátků, jeţ jsou nahlíţeny pohledem víry i lidových tradic; třetí kapitola pak pro naši problematiku uvádí výčet vhodných výukových strategií. Ve čtvrté kapitole nalezneme nástin vědomostního základu zamýšlených projektů, jejichţ realizaci podrobně rozepisuje pátá a šestá kapitola. Teoretická východiska, ukotvená v teoretické části, jsou tedy konkretizována uskutečněním dvou dlouhodobých projektů (resp. integrované tematické výuky) s Vánoční a Velikonoční tematikou. Změny ve vědomostní a hodnotové sloţce osobnosti ţáků jsou zjišťovány prostřednictvím realizací a vyhodnocení tzv. pretestů a posttestů.
Summary The work offers an opportunity to use Christian feasts – Christmas and Easter – in the teaching of moral values at lower primary school level. The work is divided into six chapters. These are – for reasons of clarity - further divided into sub-chapters. The first chapter explains the basic terms and defines the area of teaching values. The second chapter deals with the celebrating of Christian feasts. The subject is viewed from the perspective of belief and folk-memory. The third chapter deals with different teaching strategies. The fourth chapter includes an outline of the basic knowledge to be acquired through the projects. In the fifth and sixth chapters the projects are described in detail. Thus the work is divided into two parts: the theoretical part is connected to the practical part through the implementation of the two projects. Changes in the knowledge and values of the pupils are tested and evaluated through pre-tests and post-tests.
96
Seznam obrázků a grafů Obrázek 1: Období liturgického roku ............................................................................. 25
Graf 1: Výsledky čtvrtých tříd ........................................................................................ 74 Graf 2: Výsledky 2. B ..................................................................................................... 75 Graf 3: Výsledky 2. B v informativní oblasti .................................................................. 90 Graf 4: Výsledky 2. B v oblasti hodnotové ..................................................................... 91 Graf 5: Výsledky 4. C v informativní oblasti .................................................................. 91 Graf 6: Výsledky 4. C v hodnotové oblasti ..................................................................... 92 Graf 7: Velikonoce - srovnání s církevní školou ............................................................ 93 Graf 8: Vyhodnocení testu tří přání ................................................................................ 94
97
LITERATURA ADAM, A. Liturgika : Křesťanská bohosluţba a její vývoj. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. 472 s. ISBN 80-7021-420-1. ADAM, A. Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 1997. 328 s. ISBN 80-7021-269-1. BERGER, R. Liturgický slovník. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2008. 592 s. ISBN 978-807021-965-2. Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) – Ekumenický překlad. 4. přeprac. vyd. ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST, 1993. ISBN 80-900881-7-1. CANFIELD, J. Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 384 s. ISBN 80-7178-194-0. CIPRO, M. Slovník pedagogů. 1. vyd. Praha: Cipro, 2001. 552 s. ISBN 80-238-6334-7. CORSINI, R. J. et al. Encyclopedia of psychology. USA: John Wiley & Sons, Inc., 1984. ISBN 0-471-86594-X. COUFALOVÁ, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. 1. vyd, Praha: Fortuna, 2006. 136 s. ISBN 80-7168-958-0. DAVIS, P.; RINVOLUCRI, M. Dictation :new methods, new possibilities. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 0-521-34819-6. DUFFY, T. M.; CUNNINGHAM, D. J. Constructivism: Implications for the Design and Delivery of Instruction. [online]. [citováno 2011-04-18]. Dostupné na WWW: ˂http://iris.nyit.edu/~kkhoo/Spring2008/Topics/Cons/ConstructivismImplications.pdf˃. DVOŘÁKOVÁ, Jana. Morální usuzování : Vliv hodnot, osobnosti a morální identity. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 150 s. ISBN 978-80-210-4571-8. EYROVI, L. a R. Jak naučit děti hodnotám. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN 80-7178-360-9.
98
FEARNLEY, J. Little Robin Red Vest. London: Egmont, 2003. ISBN 1-4052-0845-7. FERRERO, B. Vychovávej jako Don Bosco. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 978-80-7367-294-2. FERRERO, B. Vánoční příběhy pro potěchu duše. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 144 s. ISBN 80-7178-791-4. FIŠAROVÁ, G. Problematika výchovy k hodnotám : Příspěvek k teorii a metodice morální výchovy v současné škole, diplomová práce. Brno: PdF MU, 2004. 83 l., 2 l. příl. Vedoucí diplomové práce Milan Valach. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi : Příručka pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-626-8. FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-503-8. FROLEC, V. a kol. Vánoce v české kultuře. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 1988. 440 s. FROMM, E. Mít nebo být? 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 174 s. ISBN 80-2060469-3. GILLIGANOVÁ, C. Jiným hlasem : o rozdílné psychologii ţen a muţů. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 192 s. ISBN 80-7178-402-8. HANUŠ, R.; CHYTILOVÁ, L. Záţitkově pedagogické učení. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2. HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-X. HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 176 s. ISBN 80-7178-154-1. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro ţivot 2 : Sociálněpsychologické hry pro děti a mládeţ. 1. vyd. Praha: Portál, 1994. 148 s. ISBN 80-85282-80-1. HERYNEK, P. České Vánoce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 160 s. ISBN 80247-0760-8. 99
HOWELL, L. a kol. Putování přírodou. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7352-775-4. CHAPMAN, G.; CAMPBELL, R. Děti a pět jazyků lásky : Naučte se hovořit jazykem lásky svých dětí. Praha: Návrat domů, 2002. ISBN 80-7255-072-1. iENCYKLOPEDIE.
[online].
[citováno
2011-04-15].
Dostupné
na
WWW:
˂http://www.iencyklopedie.cz/pesach/˃. KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 448 s. ISBN 80-7178-253- X. Katechetické ústředí slovenských salesiánů v Římě. Dějiny spásy : Náboţenská příručka. 1. vyd. Český Těšín: COR JESU, 1991. 592 s. ISBN 80-900746-4-2. Katechetický věstník. Č. 4, (šk. rok 2000/2001 – prosinec). Katechismus katolické církve. Translated by Josef Koláček. Vyd. 2. [dopl. a opr.], v KN. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001. 793 s. ISBN 80-7192-488-1. Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Koedice nakladatelství Odeon a společnosti Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1993. 1256 s. ISBN 80-207-0438-8. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995. 480 s. ISBN 807182-014-8. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2., rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 464 s. ISBN 80-7182-064-4. Kolektiv autorů. Klíčové kompetence v základním vzdělávání. Praha: VUP, 2007. ISBN 978-80-87000-07-6. Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum koncilium). [online]. [citováno 2011-0414]. Dostupné na WWW: ˂http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vatii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.htmll˃. KOTRBA, T.; LACINA, L. Praktické vyuţití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. 188 s. ISBN 978-80-87029-12-1. 100
KOVALIKOVÁ, S.; OLSENOVÁ, K. Integrovaná tematická výuka – Model. 2. opr. vyd. Kroměříţ: SPIRÁLA, 1995. 304 s. ISBN 80-901873-1-5. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. 1. vyd. Brno: PdF MU, 2006. 160 s. ISBN 80-210-4142-0. KUBEC, P. Někteří lidé nechtějí slavit Vánoce [online]. [citováno 2010-11-20]. Dostupné
na
WWW:
˂http://vanoce.vira.cz/clanky/Nekteri-lide-nechteji-slavit-
Vanoce.html˃. KUČEROVÁ, S. Člověk – hodnoty – výchova. 1.vyd. Prešov: ManaCon Prešov, 1996. ISBN 80-85668-3. KUČEROVÁ, S. Úvod do pedagogické antropologie a axiologie. Brno: MU, 1990. 52 s. ISBN 80-210-0141-0. LISÁ, E. Hry k rozvoji sociálních kompetencí ţáků 1. stupně ZŠ. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 126 s. ISBN 978-80-7367-746-6. Liturgické texty na 21. 4. 2011 (Zelený čtvrtek). ). [online]. [citováno 2011-04-15]. Dostupné na WWW: ˂http://www.katolik.cz/kalendar/vypis_lit.asp?d=21&m=4&r=2011˃. MACKOVÁ, L. Kognitivně vývojové pojetí osobnosti podle Jeana Piageta. [online]. [citováno 2010-05-02]. Dostupné na WWW: ˂http://www.postreh.com/phprs/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2006012201˃ MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 222 s. ISBN 80-7315-039-5. MATĚJČEK, Z. Po dobrém, nebo po zlém? 5. vyd. Praha: Portál, 2000. 109 s. ISBN 80-7178-486-9. Metodické materiály z Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého. Křesťanské tradice v okruhu velikonoční doby : metodika pro 1. stupeň (1. – 3. třída). Olomouc: zpracovala Helena Polcrová, 2010. Metodické materiály z Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého. Křesťanské tradice v okruhu velikonoční doby : metodika pro 1. stupeň (3. – 5. třída). Olomouc: zpracovala Helena Polcrová, 2010. 101
Metodické materiály z Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého. Tradice křesťanských svátků v okruhu vánoční doby : 3. - 5. ročník. Olomouc: zpracovala Helena Polcrová, 2009. Metodické materiály Centra pro katechezi – sluţba škole, biskupství Ostravskoopavské. Proč máme být k sobě navzájem hodní?: diskuse o smyslu proţívání vánočních svátků dnes. (cílová skupina: 6. – 9. třída). Metodické materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze. Poselství křesťanských svátků – VÁNOCE : metodika pro1. stupeň ZŠ, program „Sluníčko“. 2005. Metodické materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze. Poselství křesťanských svátků – VELIKONOCE : metodika pro I. stupeň ZŠ a pro II. stupeň ZŠ a střední školy. 2005. MOORE, T. Kniha o duši : Pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na problémy všedního ţivota.1. vyd. Praha: Portál, 1997. 304 s. ISBN 80-7178-126-6. MORRISH, R. G. 12 klíčů k důsledné výchově. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 136 s. ISBN 80-7178-786-8. Nedělní a sváteční misálek. 2. vyd. Řím: Křesťanská akademie, 1976. NESVADBA, P. Slovník základních pojmů z filosofie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 152 s. ISBN 80-7168-627-1. Nový zákon : text uţívaný v českých liturgických knihách přeloţený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Praha: Česká liturgická komise, 1989. OLŠOVSKÝ, J. Slovník filosofických pojmů současnosti. 2. vyd. Praha: Academia, 2005. 232 s. ISBN 80-200-1266-4. PASCH, M. et al. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. 2. vyd. Praha: Portál, 2005. 416 s. ISBN 80-7367-054-2. PELÁNEK, R. Záţitkové výukové programy. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 136 s. ISBN 978-80-7367-656-8. PELÁNEK, R. Příručka instruktora záţitkových akcí. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 208 s. ISBN 978-80-7367-353-6. 102
PELIKÁN, J. Pomáhat být. 1. vyd. Praha: UK, nakl. Karolinum, 2002. 160 s. ISBN 80246-0345-4. PESESCHKIAN, N. Příběhy jako klíč k dětské duši. Praha: Portál, s. r. o., 1999. ISBN 80-7178-275-0. PETROSILLO, P. Křesťanství od A do Z. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. 240 s. ISBN 80-7192-365-6. PIAGET, J.; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: Portál, s. r. o., 2007. ISBN 978-80-7367-263-8. PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 472 s. ISBN 80-200-1387-3. PODROUŢEK, L. Integrovaná výuka na základní škole. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2002. 96 s. ISBN 80-7238-157-1. POKORNÝ, J. et al. Stromy. 1. vyd. Praha: AVENTINUM, s.r.o., 1998. ISBN 80-7151-045-9. POKORNÝ, L. Liturgický rok. [online]. [citováno 2011-04-14]. Dostupné na WWW: ˂http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=413˃. POKORNÝ, L. Světlo svátostí a času. Praha: Česká katolická Chraita, 1981. 144 s. PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. 6., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007).
[online].
Dostupné
na
WWW:
˂http://www.vuppraha.cz/wp-
content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-071.pdf˃ RASER, J. Jak vychovávat děti, se kterými se dá ţít. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 144 s. ISBN 80-7178-459-1. RATZINGER, J. Duch liturgie. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. 208 s. ISBN 80-7364-032-5. RICHTER, K. Liturgie a ţivot : co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 1996. 184 s. ISBN 80-7021-140-7. 103
Římskokatolická farnost Suchdol u Prostějova. Liturgické barvy. [online]. [citováno 2011-04-14]. Dostupné na WWW: ˂http://farnostsuchdol.eu/litbarvy.html ˃ SEVERE, S. Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly? 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 200 s. ISBN 978-80-7367-324-6. SHEEHY, N. Encyklopedie nejvýznamnějších psychologů. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2005. 240 s. ISBN 80-86598-82-9. SIMON, S. et al. Vyjasňování hodnot. 1. vyd. Praha: TALPRESS, 1997. ISBN 80-7197085-9. SMITH, Ch. A. Třída plná pohody: 162 her zaměřených na výchovu ke spolupráci a citlivému jednání; [z anglického originálu … přeloţil Jiří Bumbálek]. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 232 s. ISBN 80-7178-602-0. SOKOL, J. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 3., rozš. vyd. Praha: Vyšehrad, 1998. 392 s. ISBN 80-7021-253-5. ŠIMANOVSKÝ, Z.; MERTIN, V. Hry pomáhají s problémy. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-85282-93-3. ŠOTNEROVÁ, D. Velikonoce : původ, zvyky, hry, pohádky, návody a náměty. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2004. ISBN 80-7346-018-1. TAFT, R. F. Ţivot z liturgie : Tradice Východu i Západu. 1. vyd. Olomouc: Centrum Aletti, 2008. 432 s. ISBN 978-80-86715-95-7. TOMÁŠEK, F. K. Pedagogika : Úvod do pedagogické praxe pro vychovatele a rodiče.1. jaz. upr. vyd. Brno: Nibowaka, 1992. 350 s. ISBN 80-901294-0-4. TOMKOVÁ, A. et al. Učíme v projektech. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7367-527-1. TOUFAR, P. Velikonoce. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2001. 328 s. ISBN 80-7268-129-X. TRESMONTANT, C. Otázky naší doby : Filosoficko-teologický slovník. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. 480 s. ISBN 80-86598-94-2.
104
URBAN, Z.; ROBEK, A. SVATÝ PETR SENO SEČE, SVATÁ ANNA BUCHTY PEČE aneb Česká pranostika. 1. vyd. Třebíč: Arca JiMfa spol. s r. o., 1997. 234 s. ISBN 8085766-85-X. VACEK, P. Rozvoj morálního vědomí ţáků : Metodické náměty k realizaci průřezových témat. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 128 s. ISBN 978-80-7367-386-4. VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 384 s. ISBN 80-7277-292-9. VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 7277-077-2. Velká encyklopedie PŘÍRODA. 1. vyd. Bratislava: MATYS, 2005. ISBN 80-89147-91-7. VLK, M. et al. Pastýřský list k přípravám 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje. [online]. [citováno 2010-11-20]. Dostupné na WWW ˂http://www.apha.cz/pastyrskylist-k-pripravam-1150-vyroci-prichodu-cyrila-a-metodeje/˃ VONDRUŠKA, V. CÍRKEVNÍ ROK a lidové obyčeje. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80-85463-03-2. VONDRUŠKOVÁ, A. České zvyky a obyčeje. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 370 s. VOPEL, K.W. Skupinové hry pro ţivot 1. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 144 s. ISBN 97880-7367-286-7. WIKIPÉDIA: Slobodná enyklopédia: Carol Gilliganová. [online]. [citováno 2011-0413]. Dostupné na WWW: ˂http://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=%C5%A0peci%C3%A1lne:Citova%C5%A5 &page=Carol_Gilliganov%C3%A1&id=3498685 ˃ Zdroje a základy duchovních hodnot současné české společnosti : Sborník příspěvků z filosofického semináře konaného ve dnech 1. – 2. listopadu 1993 v bývalém kostele Sv. Ducha v Krnově. Krnov: SPgŠ, 1993.
105
Seznam příloh Příloha č. 1 – PRETEST – VÁNOCE Příloha č. 2 – VÁNOCE – POSTTEST Příloha č. 3 – VELIKONOCE – PRETEST Příloha č. 4 – VELIKONOCE – POSTTEST Příloha č. 5 – NĚKTERÉ ZAJÍMAVÉ ODPOVĚDI ŢÁKŮ Z DOTAZNÍKŮ Příloha č. 6 – ADVENTNÍ KALENDÁŘ Příloha č. 7 – ENGLISH CROSSWORD Příloha č. 8 – ENGLISH SONG Příloha č. 9 – ČESKÝ JAZYK Příloha č. 10 – MATEMATIKA Příloha č. 11 – MATEMATIKA 2 Příloha č. 12 – VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR Příloha č. 13 – LEGENDY O SV. MIKULÁŠI Příloha č. 14 – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Příloha č. 15 – VELIKONOČNÍ PŘÍBĚH Příloha č. 16 – DALŠÍ MATERIÁLY - VELIKONOCE Příloha č. 17 – DOPISY RODIČŮM Příloha č. 18 – DALŠÍ NÁVRHY A ODKAZY K PROJEKTŮM Příloha č. 19 – NĚKTERÉ POMŮCKY POUŢITÉ V HODINÁCH Příloha č. 20 - NĚKTERÉ FOTOGRAFIE
106
PŘÍLOHA Č. 1 – PRETEST - VÁNOCE (písmo kvůli úspoře místa zde zmenšeno) 1.
Kdyby ti chtěl někdo udělat radost a slíbil, ţe ti splní jakákoli tři přání (jako to bývá v pohádkách), co by sis přál? Napiš to. …………………………………………………………………….......................................................................................... ..................................................................................................................................................................................................
2. 3.
Teď svá přání seřaď. Napiš 1 k přání, které ti připadá nejdůleţitější, k nejméně důleţitému napiš 3, a k tomu zbývajícímu 2. Nyní svá přání odůvodni – proč sis přál právě toto? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………
4.
Kdybys měl neomezené moţnosti pomáhat druhým a dělat jim radost, jak bys toho vyuţil? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………
5.
Proč slavíme Vánoce? Co myslíš? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………
6.
Zaznač (vybarvi), jak moc se na ně těšíš? 0%
100%
Proč?.................................................................................................................................. ...................................................... 7.
Kdyby sis musel vybrat, chtěl bys raději Vánoce
(škrtni, co bys nechtěl)
- v rodině, kde se mají všichni rádi. Nemají sice
- v rodině, kde mají pod stromečkem mnoho dárků
tolik peněz a drahých dárků pod stromečkem, ale
a darů a plno cukroví, ale rodiče mají stále moc
jsou rádi, ţe jsou spolu.
práce, sourozenci se často hádají…
Nakresli, jak si představuješ Jeţíška. (v originále aţ na další stránce).
PŘÍLOHA Č. 2 – VÁNOCE – POSTTEST 1.
Proč slavíme Vánoce? Napiš to. …………………………………………………………………….......................................................................................... .........................................................................................................................................................................................
2.
Co o Vánocích děláme? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………....
3.
Za co bys chtěl Jeţíškovi po Vánocích poděkovat? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………….
4.
Zaznač (vybarvi), jak moc se Ti Vánoce líbily? 0%
100%
Proč?.................................................................................................................................. ................................................. 5.
Chtěl bys něco ještě zlepšit?
ano – ne
Pokud ano, co by to bylo?
…….................................................................................................................................................................................... 6.
Kdybys měl neomezené moţnosti pomáhat druhým a dělat jim radost, jak bys toho vyuţil? ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………….
7.
Co sis zapamatoval(a) z našeho předvánočního projektu? Dozvěděl jsem se…………………………………………………………………….............................................................. Překvapilo mne……………………………………………………………………………………………………………..... Líbilo se mi…………………………………………………………………………………………………………………... Ještě by mne zajímalo………………………………………………………………………………………………………...
PŘÍLOHA Č. 3 – VELIKONOCE – PRETEST 1.
Zamysli se a napiš, proč slavíme Velikonoce. ……………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………
2.
Zaznač (vybarvi), jak moc se na ně těšíš? 0%
100%
Proč?.......................................................................................................................................................................................... 3.
4.
Dovedeš správně spojit dny Svatého týdne? Bílá(ý)
neděle
Zelená(ý)
středa
Velká(ý)
čtvrtek
Květná(ý)
pátek
Škaredá(ý)
sobota
Jaké velikonoční zvyky a tradice znáš? Napiš je. ……………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………
5.
Napiš svými slovy, co je LÁSKA: ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………… Myslíš si, ţe projevem pravé lásky je, kdyţ:
se matka stará o své děti? rodiče dávají svým dětem vţdycky to, co si děti přejí? se někdo snaţí dobře si plnit své povinnosti? někdo dovede ustoupit druhému, je-li to potřeba? se člověk dovede omluvit za své chyby? někdo pomáhá druhým a přitom nestíhá své povinnosti? by lidé poslali hodně peněz chudým dětem v Africe, a přitom by jejich vlastní děti trpěly nedostatkem? někdo daruje druhému člověku něco, co má moc rád a je to pro něj důleţité?
ano - ne ano - ne ano - ne ano - ne ano - ne ano - ne ano - ne ano – ne
PŘÍLOHA Č. 4 – VELIKONOCE – POSTTEST 1.
Kdyby ti chtěl někdo udělat radost a slíbil, ţe ti splní jakákoli tři přání (jako to bývá v pohádkách), co by sis přál(a)? Napiš to. ……………………………………………………………………...................................................................................................................................................
2. 3.
Teď svá přání seřaď. Napiš 1 k přání, které ti připadá nejdůleţitější, k nejméně důleţitému napiš 3, a k tomu zbývajícímu 2. Nyní svá přání odůvodni – proč sis přál(a) právě toto? ……………………………………………………………………..……………………………………………………………………………………………….
4.
Zamysli se a napiš, proč slavíme Velikonoce. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………...
5.
Zaznač (vybarvi), jak moc se na ně těšíš? 0%
100%
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... 6.
Dovedeš správně spojit dny Svatého týdne? Bílá(ý) neděle
7.
Zelená(ý) Velká(ý) Květná(ý) Škaredá(ý) středa
čtvrtek
pátek
sobota
Jaké velikonoční zvyky a tradice znáš? Napiš je. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………...
8.
Napiš svými slovy, co je LÁSKA: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………... Myslíš si, ţe projevem pravé lásky je, kdyţ:
se matka stará o své děti?
rodiče dávají svým dětem vţdycky to, co si děti přejí?
se někdo snaţí dobře si plnit své povinnosti?
někdo dovede ustoupit druhému, je-li to potřeba?
se člověk dovede omluvit za své chyby?
někdo pomáhá druhým a přitom nestíhá své povinnosti?
by lidé poslali hodně peněz chudým dětem v Africe, a přitom by jejich vlastní děti trpěly nedostatkem? ano – ne Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... někdo daruje druhému člověku něco, co má moc rád a je to pro něj důleţité? ano – ne
9.
Co sis zapamatoval(a) z našich projektů?
ano – ne
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... ano – ne
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... ano – ne
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... ano – ne
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... ano – ne
Proč?.......................................................................................................................................................................................................................................... ano – ne
Proč?..........................................................................................................................................................................................................................................
Proč?..........................................................................................................................................................................................................................................
Dozvěděl(a) jsem se……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Překvapilo mne……………………………………………………………………………………………………………………………………………………. Líbilo se mi…………………………………………………………………………….................................................................................................................. Nejsilnějším záţitkem pro mne bylo……………………………………………………………………………………………………………………………… Ještě by mne zajímalo…………………………………………………………………...................................................................................................................
PŘÍLOHA Č. 5 – NĚKTERÉ ZAJÍMAVÉ ODPOVĚDI ŢÁKŮ Z DOTAZNÍKŮ (některé pravopisné chyby opraveny) 1.
Přání a jejich zdůvodnění: Církevní škola – 4. B: Tři zlaté vlasy děda vševěda – dal bych je paní učitelce, aby neříkala, ţe má moc šedivých vlasů; další sestřičku – protoţe nemám ráda 9 a nás je 9, a protoţe je nespravedlivé – 4 kluci a 3 holky; celosvětový mír – protoţe nechci války; aby rodiče měli víc času na nás – protoţe to chci, abychom byli víc spolu;… 2. B: (uvedeno bez korektur): Já bych chtěl být pořád jenom hodní – protoţe jsem zlobivej; chci mobil Samsung – protoţe mobil je gdiby hořelo; Aby všichni bily usmátí – protoţe měse líbý gdyš se usmívají; Chci mít 100 ks papírů – potřebuju 100 ks papírů proto ţe si kreslím; Pastelky – pastelky potřebuji, protoţe se mi lámou; Chci aby ch měl štěstí – štěstí chcu protoţe mám vţdicki smůlu;… 4. C: Aby lidé nelhali – protoţe není hezké si lhát a tím se s tebou všichni přestanou kamarádit. Lţi totiţ prokouknou.; Aby si na Vánoce (ani jindy) lidé neubliţovali – protoţe Vánoce jsou svátky klidu a ani v jiných příleţitostech si nemají lidé ubliţovat; abych uměla navţdy lítat – abych se aţ umřu dostala do nebe; Mobil (dotykáč) – protoţe ho chcu darovat mámě; Být bohatý – protoţe bych chtěl koupit mámě dárky; Aby lidé z takzvaného 3. světa mohli mít domov, vodu a jídlo a léky proti nemocem;...
2.
„Kdybys měl neomezené moţnosti pomáhat druhým…“ Církevní škola – 4. B: rozdával bych dárky; chtěl bych, aby nebyly starosti; byl bych jako Mikuláš; kupovala bych dárky a dávala je chudým;… 2. B: aby moji rodiče a brácha, kamarádi byli nesmrtelní; aby měl můj kamarád Honza samé jedničky; taťkovi bych dal knihu, mámě a bratrovi bych dal také knihu; pro mamku boty a bundu, pro babičky náhrdelník, pro Terezku a Natálku trička;… 4. C: ţe s nimi budeme oslavovat Vánoce a ţe pustíme třeba kohokoliv a abychom nebyli sobečtí; kdyby měl někdo úraz, tak bych pomohla; pomáhala bych jim sehnat práci, která by jim vyhovovala; pomohla bych jim, jak mají dělat radost sobě i jiným; pomohl bych chudým lidem hlavně v Africe; uzdravil bych ty, co jsou nějak nemocní; snaţil bych se všem pomáhat a dělat jim radost; dávala bych jim co chtějí bohatství a lásku; rozdala bych jim peníze, šat, jídlo a domov;…
3.
Definice lásky Církevní škola – 4. B: krásný cit, ale i bolí (někdy); lidé se mají radá nebo se milují a mají k sobě cit; kamarádství, kdyţ někdo někoho miluje, kdyţ někdo za někoho poloţí ţivot (jako Pán Jeţíš); to my cítíme k jiným lidem nebo Pán Jeţíš je tak milý a hodný, ţe se pro nás obětoval; Láska je kdyţ pro někoho něco uděláš, lásku měl Pán Jeţíš, protoţe pro nás umřel, tak na to potřebuje opravdovou lásku; U dětí s rodiči: ţe si věří, ţe si dávají dobrou noc/U větších lidí: ţe plánují svatbu a mají se rádi/U 30-100 let: mají spolu děti, bydlí spolu a věří si a nikdy by jeden druhého neopustili; Láska je něco, co musíme mít, protoţe kdybychom to neměli, tak by se válčilo a třeba by maminka a tatínek neměli rádi své děti nebo sebe;… 2. B: ţe máma a táta se mají rádi; Láska je to, ţe rodina drţí pohromadě, má se celá rodina ráda; Láska je kdyţ se lidi mají rádi; Lidé se mají rádi navzájem, pozná se láska, ţe se smějí; láska – jsou spolu; ţe kámoši se spojí; ţe se o mě starají a ţe mě brání; kdyţ se kluk s holkou milujou; ţe se o tebe stará; ţe si něco navzájem dají;… 4. C: Láska je to, ţe má někdo někoho rád, pravá láska nekrade, nepodvádí; ţe dva lidi holka a kluk si dají pusu a začnou spolu chodit; Láska je kdyţ tě má někdo rád, maminka a tatínek./Láska je kdyţ se má někdo rád třeba holka a kluk a dělají něco jeden pro druhého./Kdyţ se má někdo rád, tak je to krásné; Láska je to, ţe se mají lidi rádi a ţe mu pomůţou a jsou schopni se vzdát některých věcí, které mají rádi; ţe někdo někoho miluje nebo ho má rád/nebo ještě je FALEŠNÁ láska – to někdo dává dárky někomu, s kým chce kamarádit, a myslí si, ţe mu to vyjde a bude jeho kamarádem. Pravý kamarád, co má někoho rád mu nelţe a není na něj pořád nalepený ani úlisný; kdyţ někdo něco obětuje pro druhého (i kdyţ nemusí) – třeba kdyţ Jeţíš umíral, taky to byla velká láska a oběť;…
4.
Zpětnovazebné informace
Posttest Vánoce - 2. B: Dozvěděl jsem se: proč se slaví zvyky; ţe se narodil Jeţíš (3 x); ţe se rozkrajují (jablka); nové zvyky; ţe se slaví Jeţíšek; ţe je Jeţíšek biskup ()... Překvapilo mne: ţe ţije Jeţíšek; pouštění loděk (2 x); ţe je tolik zvyků (2 x); jak jsme dělali stromeček; trvá to (=asi svátky) víc dnů; kde se narodil Jeţíšek; nad Betlémem byl anděl… Líbilo se mi: rozkrajování jablek (2 x); posílání skořápek ořechů (3 x); ţe jsme vyráběli (3 x); narození Jeţíška; jak jsme dělali kokosky; jak jsme zdobili stromek; vyráběli jsme stromeček; Jeţíšek se mi líbil; Betlém; ţe mně to bavilo… Ještě by mne zajímalo: jestli nosí Jeţíšek opravdu dárky; kde je Betlém; jestli zbylo něco po Jeţíškovi; proč Jeţíšek nosí dárky; jak se slavily Vánoce v dávných dobách; s čím se jí kapr; proč tam byl anděl; proč se peče cukroví; povídat si o Vánocích…
Posttest Vánoce - 4. C: Dozvěděl jsem se: hodně informací (2 x); o ţivotě v klášteře a spoustu zajímavých věcí; hodně o Jeţíškovi, jak se slaví Vánoce v Americe; strašně moc věcí, které jsem vůbec nevěděla… Překvapilo mne: ţe řádová sestra je tak milá; ţe se na Štědrý večer narodil Jeţíš; ţe jsme si povídali tak příjemně… Líbilo se mi: povídání s řádovou sestrou; vánoční atmosféra; jak jsme dělali kříţovku; povídání o Jeţíškovi; ţe Immaculata byla a je moc příjemná… Ještě by mne zajímalo: jiná jména řádových sester; jak začaly Vánoce…
Posttest Velikonoce - 2. B: Dozvěděl(a) jsem se: Svatý týden Překvapilo mne: ţe Jeţíš vstal z mrtvých; láska; svíčka; ţe Jeţíš byl ještě 40 dnů (po zmrtvýchvstání) na zemi; Líbilo se mi: vajíčka; ţe jsme dělali přáníčka; poušť;… Nejsilnějším záţitkem pro mne bylo: Ještě by mne zajímalo: proč se slaví Velikonoce; co dělají křesťané;
Posttest Velikonoce - 4. C: Dozvěděl(a) jsem se: mnoho věcí; ţe Pán Jeţíš měl k nám OBROVSKOU lásku; jak se jmenují dny Svatého týdne; zajímavé informace; mnoho věcí, které jsem vůbec nevěděla; ţe normální člověk nevydrţí 30 zbičování; o Jeţíši Kristovi; něco o Jeţíši a Velikonocích; mnoho zajímavých informací nejen o Vánocích, ale i Velikonocích; jak se nazývají věci z kostela; o Jeţíši a to, co je v kostele; ţe Jeţíš se za nás obětoval Překvapilo mne: ţe Velikonoce jsou nejdůleţitějším svátkem pro křesťany; ţe přeţil 90 x zbičovat; jak měl Jeţíš rád ty lidi; ţe i řeholní sestry mají zájem, aby učily děti; ţe Jeţíš vstal z mrtvých (3 x); ţe chtěl pro nás umřít; ţe Jeţíš trpěl za všechny lidi; Líbilo se mi: úplně všechno; jak jsme si o něm (o Jeţíši) povídali; ţe paní učitelka (řeholní sestra) byla hodná; ţe všechny aktivity byly velmi zábavné; jak jsme stavěli betlém; hodně věcí, však nejvíc ty Vánoce; ţe je Immaculata tak milá; ţe byl Jeţíš tak moc hodný a měl rád děti; ţe jsme si vyrobili svíčku Nejsilnějším záţitkem pro mne bylo: Immaculata; strašně moc věcí, ţe se to sem nevejde; jak jsme hledali různé města na mapě (Palestiny); ţe ho (Jeţíše) 36 zbičovali a on to vydrţel; o ţivotě v klášteře; ţe jsme mohli ochutnat chleba z kostela Ještě by mne zajímalo: proč pomáhal druhým (Jeţíš); kde Jeţíš bydlí (nebo jeho příbuzní); z jakého řádu jsi!?; proč je Popeleční středa; co má Immaculata na snídani, oběd, na večeři; kdo řekl, ţe Bůh existuje
PŘÍLOHA Č. 6 – ADVENTNÍ KALENDÁŘ
Zdroj: Katechetický věstník č. 4, šk. rok 2000/2001 – prosinec
PŘÍLOHA Č. 7 – ENGLISH CROSSWORD
Zdroj: Propagační materiály – Oxford University Press Řešení: Santa – FATHER CHRISTMAS; dort – CAKE; krocan – TURKEY; bonbón – CRACKER; přání – CARD; ozdoby – DECORATIONS; dárek – PRESENT; hvězda – STAR; vánoční stromek – CHRISTMAS TREE; punčocha – STOCKING Tajenka: MERRY CHRISTMAS
PŘÍLOHA Č. 8 – ENGLISH SONG We wish you a merry Christmas
Moţno propojit s tanečkem – více variant: 1. 2. 3. 4.
Ţáci stojí v krouţku, drţí se za ruce, 1. a 2. takt – úkroky + přísun vpravo; 3. a 4. takt – úkroky + přísun vlevo; 5. takt – přísunný krok vpřed; 6. takt – přísunný krok zpět (vzad); 7. takt – otočka na místě; 8. takt – tlesk. Tentýţ taneček, ale ve dvou soustředných krouţcích (např. dívky drţící se za ruce tvoří vnitřní kruh, chlapci vnější krouţek), krouţky se pohybují v protisměru. Moţno vymyslet další varianty, další kroky, hru na tělo, variace… Na závěr, za stálého zpěvu písně, se mohou ţáci volně pohybovat, vzájemně se setkávat a podávat si pravice, jako kdyţ si přejí ke svátkům vše nejlepší. Je třeba ţákům zdůraznit, aby potřásání rukama nebylo zbrklé a zmatečné, ale aby si vzájemně přáli ukázněně, se vzájemným pohledem do očí…
PŘÍLOHA Č. 9 – ČESKÝ JAZYK Některé věty s vánoční tematikou, které ţáci vymysleli s uţitím vyjmenovaných (nebo jim příbuzných) slov:
Na Ruzyni uţ je hodně sněhu. Mámě k Vánocům koupím skleněného býka. Na Mikuláše jsem slyšel čerty. Uţ se těším, aţ bystře rozbalím dárky. Vţdycky slyšíme zvonění. Uţ brzy budou vánoční trhy. My dostaneme do bytu ţivé myši. Slyšel, jak se zpívá koleda. Psal bystře vánoční přání. Vánoční stromek byl ozdoben umělými netopýry. Letos je na náměstí Svobody nejvyšší strom. Vylovili všechny kapry, abychom je mohli sníst. Slyšíme vánoční koledu a zpíváme hezky a máma peče bystře. Moje rodina slyšela prskavky na stromečku, utíkala pod stromeček pro dárky, maminka dostala bylinky, já bystrý dalekohled. Zbyněk hbitě cvičil a myslil na Vánoce. Přeţvykoval jsem vánoční cukroví. Dnes jdeme brzy spát, uţ se těšíme na Vánoce.…. (drobné chyby opraveny)
Kartičky „Jak dlouho trvá doba Vánoční?“ (z úsporných důvodů zmenšeny) – je jich 41; dříve doba Vánoční trvala od Štědrého večera (vigilie slavnosti Narození Páně) aţ do 2. února, kdy si připomínáme 40 dní od jeho narození a kdy byl rodiči přinesen do chrámu v Jeruzalémě, aby byl představen a zasvěcen Bohu (podle Mojţíšova Zákona mělo být zasvěceno Pánu vše prvorozené muţského rodu). V dnešní době končí doba Vánoční první nedělí po 6. lednu – ten den si připomínáme svátek Křtu Páně. 24. prosince25. prosince26. prosince27. prosince28. prosince29. prosince 30. prosince Štědrý večer
Boţí hod
Svatý Štěpán
Svatý Jan
Vánoční
Mláďátka Betlémská
2. ledna
3.ledna
4.ledna
5.ledna
6.ledna –
31. prosince-
1.ledna-
Svatý Silvestr
Matka Boţí,
Zjevení Páně
Panna Maria
(Tři králové)
7.ledna
8.ledna
9.ledna
10.ledna
11.ledna
12.ledna
13.ledna
14.ledna
15.ledna
16.ledna
17.ledna
18.ledna
19.ledna
20.ledna
21.ledna
22.ledna
23.ledna
24.ledna
25.ledna
26.ledna
27.ledna
28.ledna
29.ledna
30.ledna
31.ledna
1.února
2.února
Vyuţití kartiček – hlavní cíl – aby si ţáci uvědomili, ţe Vánoce netrvají pouze jeden nebo dva dny… na druhou stranu kaţdé napsat slovní spojení, ve kterém se píše i nebo y po obojetné souhlásce, a to tak, aby všechny dny, jimiţ je tvořena doba Vánoční letošního roku, měly na druhé straně slova/slovní spojení s y a ostatní kartičky spojení s i po obojetných souhláskách - rozstříhané kartičky (i se slovními spojeními napsanými na druhé straně) rozházíme po koberci, ţákům řekneme, ţe tolik dní dříve trvala doba Vánoční, nyní však je kratší – ať tedy roztřídí kartičky s daty a dají k sobě ty kartičky, jejichţ data tvoří letos dobu Vánoční - pro kontrolu ať kartičky otočí a doplní chybějící i/y – ať jim na „vánoční“ hromádce nechybí ani jedno ze slovních spojení s y! Příklady slov nebo slovních spojení (druhá strana kartiček): horská b-střina, oz-vat se, zm-lit se, nas-tit se, zam-slet se, kysl-k, M-roslav, s-lnice, m-sa, s-pá, …
PŘÍLOHA Č. 10 – MATEMATIKA Lístečky „Významné vánoční dny a jejich tradice“ (zmenšeno)
24. prosinecŠtědrý den
Souvisí těsně s následujícím svátkem – Boţím hodem vánočním, dnem narození Jeţíška. Byl dnem příprav, doprovázený řadou lidových zvyků i pověr. Během dne se dříve měl dodrţovat přísný půst, rodiče dětem slibovali, ţe večer uvidí zlaté prasátko. S východem první hvězdy se usedalo ke štědrovečerní večeři.
Na stole se mělo objevit „devatero jídel“ od všeho, co se v roce urodilo – maso, ovoce, pečivo, sladkosti, nápoje i chléb. Část pokrmů se dávala dobytku, ke kořenům stromů a sypala se do studně s přáním zdaru v příštím roce. Další průběh večera byl vyhrazen různým zvykům, hrám, zpívání koled, nadělování. Nakonec se šlo na půlnoční mši.
25. prosinecBoţí hod vánoční
Veliká slavnost. V kostelích se slouţí Boţíhodová vánoční mše.
Je to den radosti, klidu a pohody. Nemělo by se pracovat – dříve ani lůţka neustýlali a někde dokonce zavazovali dobytku huby, aby nepřeţvykoval a neznesvěcoval tak tento den.
26. prosinecSvatý Štěpán
Dovedl ohnivě kázat o Jeţíšovi a byl jako mučedník ukamenován. V tento den se světilo obilí pro jarní setbu. Při mši někdy hospodáři hodili na faráře hrst ovsa (symbolická připomínka ukamenování).
V lidové tradici se tomuto dni říkalo „koleda“. Byl to den veselí, návštěv, přání a zpívání – koledování. Koledovat chodili dospělí i děti, hlavně chudí lidé. Dostávali koláče, vánočky, ořechy, jablíčka, později i peníze.
27. prosinecSvatý Jan Evangelista
Jeden ze dvanácti apoštolů, byl nazýván „miláčkem Páně“. Napsal 1 ze čtyř evangelií.
28. prosinecSvátek Mláďátek
Podle legendy mu dali nepřátelé otrávené víno, on ho poţehnal, vypil a nic se mu nestalo. Proto se tento den světí víno.
Kdyţ král Herodes zaslechl od mudrců, ţe se v Betlémě narodil král, bál se o svůj trůn a nechal povraţdit v Betlémě a celém okolí všechny chlapce do dvou let.
31. prosinecSvatý Silvestr
Byl papeţem ve 4. století.
1. ledenMatka Boţí Panna Maria
Tímto dnem končí v církvi Oktáv vánoční (to je osm dnů, kdy intenzivně slavíme událost narození Jeţíška). Zároveň v tento den začíná nový občanský rok. Církev nový rok svěřuje do ochrany Matky Boţí i naší – Panny Marie.
6. ledenZjevení Páně – Tři králové
Připomínáme si, jak hvězda dovedla k Jeţíškovi mudrce od východu. Tito mudrci mu donesli vzácné dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Neděle po Zjevení PáněSvátek Křtu Páně
Připomínáme si, jak třicetiletý Jeţíš se nechal pokřtít v řece Jordánu od Jana Křtitele. Tím začalo jeho veřejné působení.
Tyto malé umučené děti uctíváme jaké svaté, protoţe poloţily ţivot za Jeţíše, i kdyţ to ani nevěděly. Malí věkem, a přece velcí hrdinové!
V tento den lidé chodí do kostela poděkovat za uplynulý rok a poprosit o poţehnání do nového roku. Říká se: „Jak na Nový rok, tak po celý rok". Proto se lidé snaţili v tento den být k sobě hodní.
V tento den se v kostele světí voda, zlato, kadidlo a křída. Posvěcenou křídou se potom píše nade dveře letopočet a C (někde K) + M + B. Podle tradice písmena znamenají jména králů: Kašpar, Melichar a Baltazar, nebo je to zkratka latinského: „Kristus ať ţehná tomuto domu.“ Tímto dnem v církvi končí doba vánoční.
Vyuţití: cíl – seznámení se s významnými vánočními dny a některými tradicemi, které se k nim váţí - ţáci (ve dvojicích nebo ve skupinách) dostanou rozstříhané lístečky, nejprve si text přečtou a přiřadí k sobě data a části textu, o kterých si myslí, ţe k sobě patří(je třeba jim říci, ţe k sobě vţdy patří datum + 2 části textu) - pro kontrolu vyřeší příklady na druhé straně lístečků – ty, které k sobě patří, mají stejný výsledek Některé příklady: (příklady jsou vytvořeny záměrně tak, aby si ţáci procvičili všechny dosud naučené početní operace a aby jim občas vycházela i „hezká čísla“, např. 12 345, a udělalo jim to radost…)
Příklad 1
Příklad 2
5 303 . 4
Výsledek Příklad 1
Příklad 2
Příklad 3
Výsledek
7 245 + 13 967 34 197 – 12 985
21 212
6 338 . 4
76 056 : 3
36 923 – 11 571
25 352
11 111 . 7 33 333+44 444 99 999 – 22 222
77 777
350 . 7
24 500 : 10
18 232 – 15 782
2 450
2 469 . 5
12 235
1350 . 4
16 200 : 3
6 979 – 1 579
5 400
2 346 + 9 999
Příklad 3
49 380 : 4
PŘÍLOHA Č. 11 – MATEMATIKA 2 Vánoční nákupy: -slovní úloha: V letošním roce přispělo ministerstvo zdravotnictví dětským nemocnicím i na to, aby mohly pro své dětské pacienty pořídit nové hračky do společenských místností. Dětská nemocnice v Praze tedy zakoupila nový elektrický vláček, 4x LEGO, 5 panenek, 5 autíček, sedmery šaty na panenky, 3 x puzzle, 2 plyšové medvídky, 4 sady korálků a 2 dřevěné stavebnice. Dětská nemocnice v Brně zase koupila novou autodráhu, 5 stavebnic LEGA, 4 panenky, 4 autíčka, osmery šaty na panenky, 4 x puzzle, 3 plyšové medvídky, 2 sady korálků a 2 dřevěné stavebnice. Která nemocnice zaplatila za nákup více a o kolik? - nákupní seznamy nemocnic jsou vyvěšeny na tabuli, cenovky jednotlivých hraček jsou na lístcích rozmístěny po třídě: sada korálků
380,-
autíčko
270,-
dřevěná stavebnice
290,-
panenka
530,-
plyšový medvídek
400,-
autodráha
3.700,-
puzzle
320,-
LEGO
1.250,-
šaty na panenku
125,-
elektrický vláček
4.500,-
-řešení: ţáci si na něj přijdou sami (pracují ve skupinách), pokud si nebudou vědět rady, poradíme jim … - některé moţnosti: -
ţáci ve skupinách si opíší seznamy, k nim přiřadí ceny, které najdou po třídě, spočítají výsledky za nákup jednotlivých nemocnic, vypočítají rozdíl rychlejší varianta – ţáci pracují ve dvou skupinách (popř. ve čtyřech skupinách) – jedna skupina počítá nákup nemocnice v Praze, druhá skupina výdaje nemocnice v Brně, na závěr vypočítáme rozdíl obou výsledků (při práci 4 skupin počítají totéţ 2 a 2 skupiny – kdyţ se shodnou ve výsledcích, je větší pravděpodobnost, ţe jsou správné)
-výsledky: nemocnice v Praze utratila 18.235 Kč; nemocnice v Brně 17.970 Kč. Dětská nemocnice v Praze tedy zaplatila o 265 Kč více neţ dětská nemocnice v Brně.
PŘÍLOHA Č. 12 – VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR 2. ročník – před Velikonocemi (letos: začátek dubna) M-s-c –nor skonč-l, blíţ- se jaro. Slunce uţ zač-ná p-kn- hřát a vzduch von-. M-ţeme vid-t prvn- jarn- kv-t-n-, koč-čk- jsou rozkvetlé uţ dlouho. Brzy budou Velikonoce. Honza a Ton-k se moc t-š-. T-š-te se také? 1. Rozbor pravopisný: a) Doplň vynechané hlásky a zdůvodni. b) Najdi v textu slova s dlouhým ú/ů, kdy píšeme ú a kdy ů? Vymysli další slova s ú/ů. c) Přečti všechna slova, která jsou psána s počátečním velkým písmenem. Zdůvodni. Která slova píšeme vţdy s velkým písmenem? d) !!!240Proč se asi ve slově VELIKONOCE píše velké písmeno?
a) b) c) d)
2. Rozbor větný (syntaktický): Kolik je v textu vět jednoduchých? Kolik souvětí? Z kolika vět se skládá druhé souvětí? Najdeš v textu větu oznamovací/tázací/rozkazovací/přací? Dovedl bys z věty „BRZY BUDOU VELIKONOCE.“ utvořit větu tázací/přací?
a) b) c) d) e) f) g)
3. Rozbor zvukové stránky (fonetický): Které slovo v prvním souvětí má nejvíce souhlásek? Které slovo v textu má nejvíce samohlásek? Které to jsou? Najdeš v textu nějakou dvojhlásku? Slova s dvojhláskami vypiš. Znáš i jinou dvojhlásku? Uveď příklady slov s dvojhláskami. Ze třetího souvětí vypiš tvrdé a měkké souhlásky, které se tam vyskytují. Které další tvrdé a měkké souhlásky znáš? Která dvě slova v textu mají nejvíce slabik? Z kolika slabik se skládají? Rozděl na slabiky slova PRVNÍ a BRZY. Zdůvodni. Které další slabikotvorné souhlásky znáš? Uveď příklady slov a vytleskej slabiky. 4.
Rozbor slovnědruhový: (záleţí, kdy jsou Velikonoce, jestli uţ ţáci byli seznámeni se slovními druhy…)
a) Kolik je v prvním souvětí podstatných jmen? b) Ve druhém souvětí najdi slovesa. c) Najdeš v textu nějakou spojku? 5. Rozbor významu slov (lexikálně-sémantický): a) Ke slovu KVĚTINY vyjmenuj alespoň tři slova významově podřazená. b) Ke slovu ÚNOR najdi slova významově souřadná. c) Dovedeš ke slovu VELIKONOCE vymyslet slovo významově nadřazené? 6. -
Rozbor slovotvorný a stavby slova: zde ještě není co procvičovat…
7. Rozbor tvaroslovný (morfologický): a) – pokud to ţáci jiţ dělali: Najdeš v textu ke slovu JARO slovo příbuzné? b) Ke slovu PTAČÍ vymysli slovo příbuzné.
240
Rozšiřující problémový úkol pro chytré hlavy - bude označen vţdy třemi červenými vykřičníky před otázkou.
ŘEŠENÍ ROZBORU Měsíc únor skončil, blíţí se jaro. Slunce uţ začíná pěkně hřát a vzduch voní. Můţeme vidět první jarní květiny, kočičky jsou rozkvetlé uţ dlouho. Brzy budou Velikonoce. Honza a Toník se moc těší. Těšíte se také? 1. Rozbor pravopisný: a) Doplň vynechané hlásky a zdůvodni. -ve skupinách dě, tě, ně – ě označuje hlásku e a měkkost předchozí souhlásky ď, ť, ň -ve skupinách bě, pě, vě – ě označuje vyslovené [-je-] -i po měkkých souhláskách – ţ, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň -y po tvrdých souhláskách – h, ch, k, r, d, t, n -ú na začátku slova; ů uprostřed slova b) Najdi v textu slova s dlouhým ú/ů, kdy píšeme ú a kdy ů? Vymysli další slova s ú/ů. -ú na začátku slova (např. úhoř, únava, úl, …); ů uprostřed nebo na konci slov (např. dům, domů, kůl, stůl, dolů,…) c)
Přečti všechna slova, která jsou psána s počátečním velkým písmenem. Zdůvodni. Měsíc, Slunce, Můţeme, Brzy, Velikonoce, Honza, Toník, Těšíte. Velká počáteční písmena na začátku vět, vlastní jména. Která slova píšeme vţdy s velkým písmenem? - Vlastní jména – názvy nebo jména osob, zvířat a míst.
d) !!!Proč se asi ve slově VELIKONOCE píše velké písmeno? Slovo Velikonoce (téţ Vánoce, Dušičky, Hromnice, …) označuje významné svátky (památné dny), píše se vţdy s velkým písmenem – setkáte se s tím ve vyšších ročnících…
a) b) c) d)
2. Rozbor větný (syntaktický): Kolik je v textu vět jednoduchých? Kolik souvětí? - věty jednoduché: 3; souvětí: 3 Z kolika vět se skládá druhé souvětí?- ze dvou vět Najdeš v textu větu oznamovací/tázací/rozkazovací/přací? - jen poslední věta je tázací, ostatní jsou oznamovací Dovedl bys z věty „BRZY BUDOU VELIKONOCE.“ utvořit větu tázací/přací? – např. Budou brzy Velikonoce? Kéţ by byly brzy Velikonoce!
3. Rozbor zvukové stránky (fonetický): a) Které slovo v prvním souvětí má nejvíce souhlásek? - SKONČIL Které slovo v textu má nejvíce samohlásek? Které to jsou? - VELIKONOCE; e,i,o b) Najdeš v textu nějakou dvojhlásku? Slova s dvojhláskami vypiš.- OU - dlouho, budou c) Znáš i jinou dvojhlásku? Uveď příklady slov s dvojhláskami. - AU - auto, Austrálie, … d) Ze třetího souvětí vypiš tvrdé a měkké souhlásky, které se tam vyskytují. Které další tvrdé a měkké souhlásky znáš? - měkké ní, ti, či; tvrdé - ny, ky ; další: viz 1a) e) Které slovo v textu má nejvíce slabik? - VELIKONOCE (5) f) Rozděl na slabiky slova PRVNÍ a BRZY. Zdůvodni.- PRV-NÍ, BR-ZY; slabikotvorné r g) Které další slabikotvorné souhlásky znáš? Uveď příklady slov a vytleskej slabiky. - slabikotvorné l - např. ml-ha, vlk, …; (slabikotvorné m - např. se-dm) 4.
Rozbor slovnědruhový: (záleţí, kdy jsou Velikonoce, jestli uţ ţáci byli seznámeni se slovními druhy…)
a) Kolik je v prvním souvětí podstatných jmen? - 3: měsíc, únor, jaro b) Ve druhém souvětí najdi slovesa. - začíná, hřát, voní c) Najdeš v textu nějakou spojku? - 2x spojka a 5. Rozbor významu slov (lexikálně-sémantický): a) Ke slovu KVĚTINY vyjmenuj alespoň tři slova významově podřazená. - např. tulipán, růţe, lilie, bledule, … b) Ke slovu ÚNOR najdi slova významově souřadná. - např. leden, březen, duben, … c) Dovedeš ke slovu VELIKONOCE vymyslet slovo významově nadřazené? - svátky
6. -
Rozbor slovotvorný a stavby slova: zde ještě není co procvičovat…
7. Rozbor tvaroslovný (morfologický): a) – pokud to ţáci jiţ dělali: Najdeš v textu ke slovu JARO slovo příbuzné? - jarní b) Ke slovu PTÁCI vymysli slovo příbuzné. - např. ptačí
VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR 2 - 4. ročník – před Velikonocemi (letos: začátek dubna) Z-mn- m-s-ce r-chle upl-nuly. Prodluţován- denn-ho sv-tla, zp-v- ptáků a ze zem- raš-c- prvn- rostl-n- oznamuj- nezadrţ-teln- přcho- jara. Brz- budou -elikonoce. Mnozí l-dé dnes uţ neznaj- pravý d-vo-, proč je slav-me, a nepamatuj- si an- zv-k- a ob-čeje, které se k n-m váţou. Co o t-chto svátc-ch v-te v-? 1.
Rozbor pravopisný:
a) Doplň vynechané hlásky a zdůvodni.
2.
Rozbor větný (syntaktický):
a) Kolik je v textu vět jednoduchých? b) V první větě urči základní skladební dvojici. c)!!! Čím je druhá věta zajímavá? d) Je v textu nějaké souvětí? Z kolika vět se skládá? e) !!!Souvětí graficky zapiš.
3.
Rozbor zvukové stránky (fonetický):
a) Najdi v textu slova, která se jinak píšou a jinak čtou. Zdůvodni jejich pravopis. b) Které slovo ve druhé větě má nejvíce souhlásek? c) Vypiš slova, která se skládají z pěti slabik. d) Objevují se v textu některé slabikotvorné souhlásky? Ve kterých slovech? Znáš i jiné?
4.
Rozbor slovnědruhový:
a) Kolik je v druhé větě podstatných jmen? b) Které slovní druhy jsou zastoupeny v poslední větě? c) Urči slovní druhy všech slov v souvětí (napiš číslicí). Převaţují ve větě slova ohebná nebo neohebná?
5.
Rozbor významu slov (lexikálně-sémantický):
a) Ke slovu ROSTLINY uveď alespoň tři slova významově podřazená. b) Vymysli ANTONYMUM ke slovu RYCHLE. c) Napiš SYNONYMUM ke slovu PŘÍCHOD.
6.
Rozbor slovotvorný a stavby slova:
a) Slovo NEZADRŢITELNÝ rozděl na kořen, předpony, přípony a koncovku. b) Vymysli další slova se stejným kořenem. c) !!!Jak asi vzniklo slovo VELIKONOCE?
Rozbor tvaroslovný (morfologický):
7.
a) Z druhé věty si vyber tři podstatná jména tak, aby kaţdé z nich mělo jiný rod. b) U těchto slov urči pád, číslo, rod a vzor. c) Najdi přísudek v poslední větě. U tohoto slovesa urči osobu, číslo a čas. ŘEŠENÍ ROZBORU 2 Zimní měsíce rychle uplynuly. Prodluţování denního světla, zpěvy ptáků a ze země rašící první rostliny oznamují nezadrţitelný příchod jara. Brzy budou Velikonoce. Mnozí lidé dnes uţ neznají pravý důvod, proč je slavíme, a nepamatují si ani zvyky a obyčeje, které se k nim váţou. Co o těchto svátcích víte vy? Rozbor pravopisný:
1.
a) Doplň vynechané hlásky a zdůvodni. - i/y - tvrdé a měkké souhlásky, vyjmenovaná slova a slova příbuzná; psaní ú/ů, skupiny bě, pě, vě, mě, dě, tě, ně; psaní velkých písmen … Rozbor větný (syntaktický):
2.
a) Kolik je v textu vět jednoduchých? - 4 b) V první větě urči základní skladební dvojici. - měsíce - uplynuly c) !!! Čím je druhá věta zajímavá? - několikanásobný rozvitý podmět d) Je v textu nějaké souvětí? Z kolika vět se skládá? - jedno souvětí, 4 věty e) !!! Souvětí graficky zapiš. - V1, proč V2, a V3, které V4. Rozbor zvukové stránky (fonetický):
3.
a) Najdi v textu slova, která se jinak píšou a jinak čtou. Zdůvodni jejich pravopis. - zpěvy (třeba si pravopis pamatovat), příchod, důvod (spodoba znělosti), + u skupin bě, pě, vě … čtu -je-, píšu ě … apod. b) Které slovo ve druhé větě má nejvíce souhlásek? - nezadrţitelný (7) c) Vypiš slova, která se skládají z pěti slabik. - prodluţování, Velikonoce d) Objevují se v textu některé slabikotvorné souhlásky? Ve kterých slovech? Znáš i jiné? - slabikotvorné r - PRVNÍ, BRZY; další slabikotvorné souhlásky - l, m Rozbor slovnědruhový:
4.
a) Kolik je v druhé větě podstatných jmen? - 7 b) Které slovní druhy jsou zastoupeny v poslední větě? - zájmena (3), podstatná jména (1), slovesa (1), předloţky (1) c) Urči slovní druhy všech slov v souvětí (napiš číslicí). Převaţují ve větě slova ohebná nebo neohebná? 2
1
6
9
5
2
1
6
3
5
8
5
3
8
1
8
Mnozí lidé dnes uţ neznají pravý důvod, proč je slavíme, a nepamatují si ani zvyky a 1
3
3 7 3
5
obyčeje, které se k nim váţou. Poměr ohebných druhů ku neohebným - 15 : 7.
5.
Rozbor významu slov (lexikálně-sémantický):
a) Ke slovu ROSTLINY uveď alespoň tři slova významově podřazená. - např. smrk, růţe, tulipán, …. b) Vymysli ANTONYMUM ke slovu RYCHLE. - pomalu c) Napiš SYNONYMUM ke slovu PŘÍCHOD. - vstup
6.
Rozbor slovotvorný a stavby slova:
a) Slovo NEZADRŢITELNÝ rozděl na kořen, předpony, přípony a koncovku. - NE-, -ZA- předpony; -DRŢ- kořen; -I-, -TEL-, N- přípony; -Ý koncovka b) Vymysli další slova se stejným kořenem. - Podrţet, udrţet, drţák … c) !!!Jak asi vzniklo slovo VELIKONOCE? - ze slov Velká noc - noc zmrtvýchvstání Pána Jeţíše Krista
7.
Rozbor tvaroslovný (morfologický):
a) Z druhé věty si vyber tři podstatná jména tak, aby kaţdé z nich mělo jiný rod. - muţský rod: zpěvy, ptáků, příchod; ţenský rod: země; střední rod: prodluţování, jara. b) U těchto slov urči pád, číslo, rod a vzor. pád
číslo
rod
vzor
zpěvy
4.
mnoţné
muţský
hrad
ptáků
2.
mnoţné
muţský
pán
příchod
1.
jednotné
muţský
hrad
ze země
2.
jednotné
ţenský
růţe
prodluţování
1.
jednotné
střední
stavení
jara
2.
jednotné
střední
město
c) Najdi přísudek v poslední větě. U tohoto slovesa urči osobu, číslo a čas. víte - 2. osoba, číslo mnoţné, čas přítomný
PŘÍLOHA Č. 13 – LEGENDY O SV. MIKULÁŠI Svatý Mikuláš z Myry byl katolický biskup v Myře v Lykii. Ţil na přelomu 3. a 4. století. Uţ za svého ţivota byl velmi oblíbený mezi lidem, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých. V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem. Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů a propojením s postavou Christkindleina (něco jako Jeţíšek). Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikulášovi, která se dochovala ve víceru podob. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takţe mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záleţitost tak, ţe zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, ţe otec skončí ve vězení pro dluţníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K čemuţ však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehoţ popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno. Legenda o proměně kamenného srdce Ve městě Myra ţil obchodník jménem Avarrazzio. Ten chtěl být ze všech nejbohatší, nejmocnější, ve všem první. Lidé si vyprávěli, ţe má srdce z kamene. S nikým neměl soucit a neměl na nikoho ţádný ohled. Bral chudým, potřebné vyháněl od dveří. Lidé se ho báli. Biskup Mikuláš, který znal všechny lidi z města, znal i Avarrazzia a bylo mu ho líto. Jednoho dne se rozhodl ho navštívit. Kdyţ mu Avarrazzio otevřel s nadávkou na rtech, Mikuláš se na něho s láskou podíval, objal ho a řekl: „Bůh tě má rád a nechce, abys byl nešťastný. I já tě mám rád.“ Na toto nebyl Avarrazzio připravený. Tato vstřícnost a laskavost se dotkly jeho srdce a on poznal, ţe sice má všechno, ale chybí mu láska. „Nemám lásku, a proto mě nikdo nemiluje. Jak si můţu lásku koupit?“ „Láska se nedá koupit“, odpověděl mu biskup. „Lásku získáš jenom tím, ţe ji budeš rozdávat. Pomůţu ti, jestli chceš“. A Avarrazzio souhlasil. Přestal se k lidem chovat odmítavě, pomáhal chudým a potřebným. Nebylo to lehké a trvalo nějaký čas, neţ přestal myslet jen na sebe. Ale postupně se ho lidé přestali bát a do jeho srdce se vrátil pokoj. Neměl uţ takový majetek, ale byl bohatý radostí ostatních. Legenda o záchraně lidí před hladem Jednoho roku postihla město Myra i celou zemi velká neúroda. Do města přišel hlad. Děti marně prosili své rodiče, aby jim dali najíst. Biskup Mikuláš viděl, jak celé město trpí a jak do všech příbytků přišel hlad. Jednoho dne do přístavu připlula loď z dalekých krajin, která byla celá naloţena obilím. Kdyţ přišel Mikuláš do přístavu, byli tam uţ shromáţděni lidé z celého města. Na lodi ale stáli vojáci a hlídali obilí. Kdyţ je Mikuláš poprosil, aby jim něco z jejich nákladu prodali, kapitán odpověděl, ţe ručí císaři svou hlavou za to, ţe celý náklad mu bez újmy doveze. Mikuláš mu řekl: „Pomoz nám a já ti slibuji, ţe na tvé lodi nebude chybět ani zrnko“. Kapitán svolil, ţe udělají pokus, vynesou několik pytlů na břeh, a kdyţ loď nebude lehčí neţ předtím, mohou si toto obilí nechat. Vojáci tedy začali obilí vynášet. Jaký byl ale údiv všech, kdyţ přesto, ţe stále nosili další a další pytle, loď byla stále stejně těţká a obilí neubývalo. Nakonec dostali lidé tolik obilí, ţe přeţili zimu bez hladu a ještě jim zbylo na zasetí na příští rok. Legenda o vzácném koberci Jednoho dne se na trhu v Myře objevil stařeček, který nesl přes rameno svázaný starý, prošlapaný koberec. Šel smutně, protoţe tento koberec bylo to poslední, co šlo z jejich domu prodat. Byli s ţenou velmi chudí a tak, aby měli alespoň na jídlo, rozhodli se prodat svůj oblíbený koberec. Dostali ho totiţ jako svatební dar a proţili v jeho blízkosti celý společný ţivot. Byl svědkem všech událostí, které se jim v manţelství přihodily – těch veselých i smutných. Ale teď nadešel čas, aby se za něho pokusili získat alespoň pár peněz na jídlo. Přišel k němu nějaký poutník s tváří schovanou pod kapucí, prohlédl si koberec a dal za něj stařečkovi velkou částku peněz. Kdyţ se ten celý šťastný z toho, jak dobře prodal, vrátil domů, čekala uţ na něho ţena a oznámila mu, ţe ji navštívil nějaký poutník, kterému nebylo vidět do tváře, a přinesl jim vrátit jejich starý koberec. Oba hned věděli, ţe tím tajemným poutníkem byl jejich dobrý biskup Mikuláše.
Zdroj: Metodické materiály z Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého. Tradice křesťanských svátků v okruhu vánoční doby : 3. - 5. ročník. Olomouc: zpracovala Helena Polcrová, 2009.
PŘÍLOHA Č. 14 – VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Vyprávění příběhu, děti na vyzvání lektora přinášejí příslušné postavy do kruhu. Lektor tam předem dá jesličky pro Jeţíška. Náš příběh se odehrává v jedné zemi plné slunce. Dnes se jmenuje Izrael, dříve se jí říkalo Palestina. Lidé, kteří v té zemi ţijí, se jmenují Ţidé (jako my jsme Češi). Před dvěma tisíci lety, kdy se vánoční příběh stal, Ţidé zvlášť naléhavě čekali, aţ se narodí zvláštní dítě, poslané od Boha, které je zachrání od všech nepřátel a na celé zemi zavládne mír a láska mezi lidmi. V té zemi ţila také chudá dívka, která se jmenovala Maria – kdo ji má, přinese ji do našeho kruhu. Maria byla zasnoubená s tesařem Josefem – přinést do kruhu. Marii se jednou stala zvláštní věc – objevil se před ní anděl, který jí oznámil, ţe se právě ona stane maminkou všemi očekávaného děťátka, Boţího syna, kterému má dát jméno Jeţíš. Také Josefovi se ukázal ve snu anděl, který mu vysvětlil, jaké děťátko Maria očekává. Maria i Josef andělovi uvěřili a začali se na děťátko těšit. – dítě přinese anděla. Kdyţ se mělo dítě Jeţíš narodit, vydal císař té země nařízení, ţe se kaţdý jeho obyvatel musí dostavit do města, odkud pochází zakladatel jejich rodu. Pro Josefa a Marii to znamenalo dlouhou cestu asi jako odtud do Prahy. Neměli však ţádné auto, pomáhal jim jen oslík. – dítě přinese oslíka. Kdyţ dorazili do Betléma, města svého předka krále Davida, nenašli ţádný nocleh. Ani tehdy si ale nezoufali a vydali se za město, kde pastýři pásli své ovečky – dítě přinese pastýře a jiné ovečku. Tam Josef s Marií našli jeskyni, kde přespával vůl a byly tam jesličky, kde měl ten vůl krmení. – dítě přinese vola. V noci se narodil malý Jeţíšek. Maria ho zavinula do plen a poloţila do jeslí, protoţe tam nebyla jiná postýlka - lektor dá Jeţíška do jeslí. V tu chvíli uviděli pastýři anděly, jak zpívají Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. A ti andělé pastýřům oznámili, ţe se narodilo dítě, na které všichni čekají. Pastýři se hned vydali na místo, na které ukazovala velká hvězda, aby se děťátku poklonili. – lektor posune figurku pastýře s ovečkou k jesličkám. Daleko odsud ţili moudří muţové, kteří rádi četli z hvězd a hledali ve starých knihách různá znamení. Také oni uviděli velkou hvězdu na obloze a dočetli se, ţe se narodilo zvláštní dítě, které přinese světu mír a lásku. A tak se vydali na cestu, aby se mu poklonili a přinesli mu dary. – děti přinesou mudrce.
Zdroj: Metodické materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze. Poselství křesťanských svátků – VÁNOCE : metodika pro1. stupeň ZŠ, program „Sluníčko“. 2005.
PŘÍLOHA Č. 15 – VELIKONOČNÍ PŘÍBĚH Velikonoční příběh, kterému se také říká pašijový, se stal v zemi, které se říkalo Palestina. Jak ta země vypadala? Zkusíme si znázornit alespoň malý kousek. Lektor poloţí doprostřed hnědý šátek. Pak určí cca polovinu dětí, aby si vzaly kaţdý jeden kámen z připravené hromádky a poloţily ho na šátek nebo vedle něj. Lektor komentuje: Palestina je většinou hornatá země s tvrdou půdou, místy z ní vystupují různé hory – lektor navrší zbylé kameny jako horu vně jednoho rohu šátku (viz nákres – to bude Golgota). V Palestině jsou také různá města. Postavíme si kousek hlavního města, které se jmenuje Jeruzalém. Lektor vyzve druhou polovinu dětí, aby z připravených kostek postavily malé domečky. Sám postaví v protějším rohu k hoře ohrazené večeřadlo. Lektor komentuje: v Jeruzalémě byly kromě domků také různé paláce – pro krále a pro bohaté lidi, kterým se říkalo farizeové a pro římské úředníky. Hora za městem Jeruzalém se jmenovala Golgota. V Palestině ţili Ţidé, tak jako v Čechách ţijí Češi.
Hrdinou pašijového příběhu je muţ, jehoţ jméno uţ znáte… A. Květná neděle - Jeţíšův vjezd do Jeruzaléma Moţná si vzpomínáte, ţe v betlémě bývají také andělé. Ti říkají, ţe právě nerozený Jeţíš není jen tak obyčejné dítě, ale ţe je poslané lidem od Boha a ţe je to sám Boţí Syn, který se narodil proto, aby byli lidé šťastní. Kdyţ malý Jeţíšek vyrostl a dospěl v muţe, začal plnit svůj úkol. Chodil po Palestině a zázračně uzdravoval nemocné lidi. Ti za ním chodili ve velkém počtu a měli ho rádi. – Lektor poloţí obrázek, na kterém Pán Jeţíš buď někoho uzdravuje nebo je obklopen mnoţstvím lidí - vně města – viz nákres. Velikonoce slavili Ţidé v hlavním městě, Jeruzalémě. Také Jeţíš se se svými kamarády, který se říkalo apoštolové, vydal na cestu do Jeruzaléma. Půjčil si na to oslátko. Kdyţ přijíţděl, lidé mu začali mávat na přivítanou palmovými ratolestmi (ze stromů, které v Palestině rostou) a na cestu mu pokládali své pláště. Volali na něj: Sláva, buď vítán náš králi. Jeţíš přijel jako král míru a lásky mezi lidmi. Lektor poloţí do rohu města přeloţený červený šátek, na něj poloţí větev z palmy a tři kočičky. Na památku toho si dodnes křesťané u nás pořizují větvičky kočiček a zdobí jimi svůj dům. Protoţe kočičky patří u nás mezi první jarní květy, říká se této neděli v Čechách Květná neděle. Jinde se nazývá Palmová a slaví se týden před Velikonocemi. B. Zelený čtvrtek Jeţíš se v Jeruzalémě připravoval s apoštoly na slavení velikonoční večeře, která bývala ve čtvrtek. Protoţe jich bylo hodně – (víte kolik je apoštolů? (otázka pro čtvrťáky a páťáky) – pronajali si místnost, kde se večeřelo v jednom domě. Té místnosti se říká večeřadlo (lektor ukáţe postavené večeřadlo). Apoštolové připravili stůl a jídlo, které bylo zvykem o Velikonocích večeřet. Lektor prostře do večeřadla zelený šátek. Na něj postupně přidává pokrmy velikonoční večeře a komentuje je: Hlavním jídlem byl pečený beránek. Jedl se také chléb, zelené saláty a pilo se víno. Také apoštolové s Jeţíšem se sešli k večeři. Netušili, ţe to je naposledy. Jeţíš jim vyprávěl, jak je má rád a ţe chce, aby byli vţdycky přáteli. – Lektor se ptá dětí, co to znamená být přáteli nebo kamarády. C. Velký pátek Zatímco se Jeţíš s apoštoly připravovali na velikonoční večeři, sešli se mocní a bohatí farizeové, aby se poradili, co s Jeţíšem udělají. Velmi jim vadilo, ţe lidé v neděli provolávali Jeţíše za svého krále. Báli se, ţe ho opravdu budou chtít udělat králem a oni přijdou o svoji moc i bohatství. Dohodli se, ţe Jeţíš musí zemřít. Obvinili ho, ţe se vydává za Boha, coţ bylo tehdy povaţováno za obrovský zločin, za který mohl být člověk popraven. Jeţíše v noci ze čtvrtka na pátek zatkli vojáci, farizeové ho odsoudili a přivedli ho k římskému prokurátorovi Pilátovi, kterého donutili, aby vynesl nad Jeţíšem rozsudek smrti. Pak Jeţíše odvedli na popraviště, které bylo za Jeruzalémem na hoře zvané Golgota (latinsky Kalvárie). Římané popravovali tak, ţe člověka přibili na kříţ. Byla to velmi bolestivá smrt. Lektor umístí mezi kameny na horu Golgotu dřevěný kříţ (svázaný z větviček). Kdyţ Jeţíš zemřel, země se otřásla a slunce se zatmělo. Lektor přikryje horu černým šátkem. Lidé se báli a říkali si, ţe to byl opravdu Boţí syn. To bylo v pátek. A protoţe se stala velká nespravedlnost, říká se tomu pátku před Velikonocemi Velký pátek.
Malé zamyšlení – nespravedlnost, bolest – symbol kříţe Lektor rozdá dětem kříţ vystřiţený z papíru (kaţdému jeden) a vyzve je, aby na chvilku zavřely oči a zkusily si vzpomenout, jestli se jim také někdy stala nějaká nespravedlnost. Pak děti vyzve, aby oči otevřely a kdo chce, můţe říct, co se mu stalo. Pokud si děti na nic nevzpomenou, lze se zeptat, jestli je někdy něco hodně bolelo, tak jak Jeţíše muselo bolet to ukřiţování. Symbol si děti nechají. Jeţíš nebyl naštěstí sám. Na Golgotu s ním šla i jeho maminka Maria a pár přátel, kteří se nebáli, ţe budou také popraveni. Kdyţ Jeţíš umíral, stáli Maria a apoštol Jan pod kříţem a trpěli spolu s ním. Malé zamyšlení – láska - symbol srdce Lektor umístí ke kříţi papírové srdce. To představuje Jeţíšovi přátele, kteří s ním byli v jeho nejtěţší chvíli a pomáhali mu snášet jeho bolest. Pak rozdá srdíčka dětem a vyzve je, aby opět zavřely oči a vzpomněly si, kdo jim pomůţe, kdyţ je něco bolí, jsou nemocné nebo se chtějí třeba pomazlit... Symbol si děti nechají. Kdyţ Jeţíš zemřel, jeho přátelé poţádali o jeho mrtvé tělo a pohřbili ho. V Palestině se pohřbívalo tak, ţe se mrtvé tělo zabalilo do bílých pláten a uloţilo do hrobu vytesaného ve skále. Lektor sbalí bílý šátek do válečku a uloţí ho do hrobu vyhloubeného v „Golgotě“. Farizeové se báli, aby Jeţíšovo tělo někdo neukradl, a tak nechali vchod do hrobky zavalit těţkým kamenem a ještě k němu postavili vojáky. Lektor zavře hrob a před něj dá dva menší klacíky představující kopí (s ořezanou špičkou). D. Bílá sobota Sobota byla pro ţidy svátečním dnem, kdy byla zakázána jakákoliv práce. Jeţíšovo tělo leţelo v hrobě a jeho přátelé pro něj plakali. Tomuto dni se říká Bílá sobota, protoţe je dnem smutku. E. Neděle zmrtvýchvstání My ale víme, ţe Velikonoce nejsou smutné svátky. A to proto, ţe se v neděli brzy ráno, kdyţ vycházelo slunce, přihodilo něco neobvyklého. Země se opět zatřásla, kámen byl odvalen, vojáci, kteří hlídali hrob, se polekali a utekli a Jeţíš vstal z mrtvých. Lektor znázorní ţlutým pruhem látky okolo Golgoty slunce, odvalí kámen, pohodí kopí stráţí a sloţí bílý šátek. Jako první to zjistilo několik ţen, které se vydaly k hrobu, aby jeho mrtvé tělo natřely vonnými mastmi. To se tak dělávalo významným lidem. Tomu vonnému oleji se říká myrha. Kdyţ přišly ţeny k hrobu, zjistily, ţe je prázdný a ţe uvnitř leţí sloţená bílá plátna. Jedna z nich, která se jmenovala Marie Magdalena, se vydala Jeţíše hledat. Potkala ho v zahradě nedaleko v hrobu. Jeho postava zářila jako slunce, takţe ho ani nepoznala. A pak uţ se všichni radovali, ţe Jeţíš, kterého mělo tolik lidí rádo, protoţe jim pomáhal a byl vţdy k nim dobrý, zvítězil nad všemi zlými lidmi, kteří ukládali o jeho ţivot. Jeho dobro zvítězilo nad zlem. A zvítězilo i po jeho zmrtvýchvstání. Jeţíš se nikomu nešel pomstít, ale všem odpustil. A tak končí pašijový příběh, ve kterém dobro zvítězilo nad zlem. Malá meditace – dobro – symbol svíčky Lektor umístí doprostřed Jeruzaléma svíci se symbolem slunce (můţe to být i paškálek). Křesťané si připomínají vítězného Krista zapalováním velké svíce, které se říká paškál. Lektor rozdá dětem papírové svíčky. Světlo svíčky ukazuje na dobro mezi lidmi – na kamarádství, přátelství, vzájemnou pomoc, soucit, dobré skutky, odpuštění... Lektor vyzve děti, aby samy jmenovaly, co se jim líbí – kdyţ jim někdo půjčí tuţku, pomůţe s úkolem, zahraje si hru... Vyvrcholení – propojení symbolů, velikonoční poselství Lektor ukáţe dětem papírové symboly nalepené na papíře (viz nákres) a vysvětlí jim jejich spojení: A teď uţ víme všechno, abychom si mohli přečíst zprávu (poselství) Velikonoc. Mám ho tady (ukázat papír se symboly): Čím více budeš mít lidi rád a pomáhat jim, tím více budeš mít přátel a společně zvítězíte nad kaţdým zlem, které někoho z vás potká. Lektor navrhne paní učitelce, aby si děti nalepily symboly do sešitu nebo na papír a ono poselství si tam napsaly. Pokud zbude čas, mohou si větší děti poslat poselství jako zprávu tichou poštou.
Zdroj: Metodické materiály Katechetického centra Královehradecké diecéze. Poselství křesťanských svátků – VELIKONOCE : metodika pro I. stupeň ZŠ a pro II. stupeň ZŠ a střední školy. 2005.
PŘÍLOHA Č. 16 – DALŠÍ MATERIÁLY - VELIKONOCE Nápisy – opakování Svatého týdne: Zelený čtvrtek
Jeţíš je korunován trním a nese kříţ
V kostele se světí pokrmy
Jíme zelená jídla (špenát, zelenina)
Bílá sobota
Světí se kočičky
Jeţíš odpočívá v hrobě
Jeţíš se potí krví při modlitbě v zahradě
Poslední den doby postní
Jeţíš na oslátku slavně přijíţdí do Jeruzaléma
Poslední večeře
Květná neděle
Velký pátek
Křesťané se chodí modlit k Boţímu hrobu
Jeţíš umírá na kříţi
Boţí hod velikonoční
Chlapci s pomlázkou šlehají dívky, aby byly svěţí a zdravé
Den přísného postu
Veliká slavnost, den obrovské radosti
Dívky dávají chlapcům zdobená vajíčka
Pranostiky: Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Velký pátek deštivý – dělá rok ţíznivý. Kdyţ na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu. Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo. Omrzne-li na Velký pátek stromový květ, nebude ten rok ovoce. Na Boţí-li hody prší, sucho úrodu vysuší.
Velikonoční pondělí
PŘÍLOHA Č. 17 – DOPISY RODIČŮM Váţení rodiče, z řad ţáků, Vašich dětí, u nichţ jsem absolvovala svou fakultní souvislou pedagogickou praxi, vyšlo přání navštívit kostel a zúčastnit se bohosluţby. Protoţe jsem řeholní sestra, je mi toto blízké; jsem ochotna s nimi v rámci vyučování tuto návštěvu podniknout, poskytnout jim informace i prohlídku chrámových prostor podle jejich zájmu, a myslím, ţe to můţe být pro ně přínosné i zajímavé. Nemám v úmyslu ţáky manipulovat, něco jim vnucovat, ale domnívám se, ţe návštěva kostela můţe v dnešní době také patřit k všeobecnému kulturnímu přehledu člověka (vzpomeňte např. na akci Noc kostelů, která k nám přišla z Rakouska a začala kaţdoročně probíhat v Brně). Realizaci této moţnosti však zcela ponechávám na Vašem uváţení a svobodném rozhodnutí, které budu plně respektovat; pokud ţáci nedostanou souhlas od rodičů, budou mít ve škole jiný program. Třídní učitelka s návštěvou souhlasí a nejspíše půjde s námi. Očekávám tedy Vaše vyjádření (viz níţe). Případné další dotazy a nejasnosti Vám ráda zodpovím elektronickou cestou na adrese:
[email protected] Děkuji. S pozdravem a přáním všeho dobrého pro Vaše rodiny sestra Immaculata Magdaléna Kratochvílová (studentka 5. roč. Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na PdF MU) …………………………………………………………………………………………………………………………………………. SOUHLASÍM – NESOUHLASÍM, (nehodící se škrtněte) aby můj syn (má dcera) ……………………………………………………………………….………………………………………. se zúčastnil(a) této návštěvy kostela. …………………………………………………… (Podpis)
Váţení rodiče, v rámci své diplomové práce realizuji předvánoční projekt se zaměřením na výchovu k hodnotám – např. rodina, radost, láska … Součástí tohoto projektu by mělo být i malé výzkumné šetření; ţe totiţ budu zjišťovat úroveň ţáků ve sledovaných hodnotách před realizací a po realizaci projektu. Prosím Vás tedy o Váš souhlas k vyplnění těchto dotazníků pro účely mé diplomové práce. Pokud byste měli jakékoli pochybnosti nebo obavy, kontaktujte mne, prosím, na adrese:
[email protected] Na poţádání Vám mohu dotazníky elektronicky zaslat. Děkuji za pochopení a kladné vyřízení mé ţádosti stvrzenou Vaším podpisem. S přáním všeho dobrého Vám i Vašim dětem Magdaléna Kratochvílová, studentka 5. ročníku Učitelství pro 1. stupeň ZŠ ………………………………………………………………………………………………………………………………………….
SOUHLASÍM s vyplněním těchto dotazníků.
Podpis:
PŘÍLOHA Č. 18 – DALŠÍ NÁVRHY A ODKAZY K PROJEKTŮM Návrhy dalších moţných činností při realizaci podobných projektů:
tematiku slavení svátků - Vánoc a Velikonoc – lze integrovat snad do všech vyučovaných předmětů – lze ji vyuţít jako motivaci k pohybovým hrám v tělocviku, při výpočtech v matematice, ve výběru speciálních textů při čtení (např. Nerudova Balada horská, Poklad a Štědrý večer v Erbenově Kytici apod.), v hudební výchově se můţeme naučit některé tematické popěvky (např. koledy), a tak dále.
dramatizace příběhů či ţivé obrazy (narození, umučení, smrti a zmrtvýchvstání Jeţíše Krista; ale i různých ţivotních situací jako demonstrace správných hodnot a správného jednání – např. dvojice ţáků-dobrovolníků mohou před ostatními předvést scénky konkrétního činů z lásky/bez lásky apod. a jejich spoluţáci-diváci předvedené modely chování hodnotí…) – scénky mohou být delší či kratší, provozovány pouze v rámci třídy či prezentovány ostatním (jiné třídy, rodiče)…
různě motivované a pojaté adventní a postní snaţení – ţáci mohou své dobré skutky zaznačovat kreslením ozdob na stromeček, vybarvováním hvězdiček či jiných obrázků typu adventního kalendáře; mohou kreslit nebo skládat květiny z barevných papírů, lepit je na trnovou korunu či na kříţ, vytvářet si deníky, do nichţ si je budou zapisovat „tajným“ písmem, jeţ si vymyslí apod.
znalost Bible patří k základnímu kulturnímu přehledu kaţdého člověka – ţáci si mohou ve třídě sestavit svou malou bibli: z příběhů, které si přečtou z dětských bibliček si mohou vypsat některé úryvky a opatřit vlastními ilustracemi, např. kaţdý ţák můţe nakreslit jeden z výjevů na list papíru, kdyţ pak všichni dají dohromady své výtvory, můţeme listy sešít v jednu svoji bibli…
v poselstvích obojích svátků mají velkou úlohu andělé – bytosti, jeţ děti přirozeně zajímají a vábí – je moţné se tedy jimi také trochu zabývat, pohovořit o křesťanském pohledu na anděly: kaţdý člověk má svého anděla stráţného, kaţdé město, země mají své anděly, andělé jsou velmi mocní, ušlechtilí, krásní duchové, Boţí poslové, chrání nás a provází na našich cestách. Mají radost, kdyţ jednáme dobře, trápí je, kdyţ hřešíme, stále jsou připraveni a ochotni nám pomáhat (mohou se s námi i učit a pak nám radit při písemkách…) – je dobré mít k nim vztah… - všichni si také můţeme zahrát hru na „anděla stráţného“ – napsat svá jména na lístečky, zamíchat je a vylosovat si jedno jméno, jehoţ majiteli budu v následujících dnech tajně prokazovat dobro…
moţností činností je bezpočet – vţdy však je dobré dbát na zájmy ţáků, vnímat jejich potřeby, setrvat déle u toho, co je zaujalo apod., aby měli moţnost si vše v klidu proţít… Efektivní aktivity by měly být koncipovány tak, aby zaměstnaly co nejvíce smyslů ţáků, je také důleţité přenechat ţákům co největší prostor pro jejich vlastní iniciativy a tvořivost…
Některé uţitečné zdroje: Iniciativa Škola – člověk – hodnoty:http://kpc-ostrava.archa.info/index.php?action=main&id_page_category=283&seo=IniciativaSKOLACLOVEKHODNOTY Nápady pro práci s dětmi v souvislosti s křesťanskou tematikou: http://deti.vira.cz , na těchto stránkách je k nalezení široká nabídka dalších odkazů na rozličné kvalitní dětské internetové stránky, např. také na katechetická centra, jeţ mají mnohé metodické materiály v souvislosti (nejen) se svátky jiţ vypracované a připravené k pouţití. Inspirace a informace (nejen) s křesťanskou Vánoční tematikou najdeme v hojnosti např. na adrese: http://vanoce.vira.cz/. Zde nalezneme mp3 koledy ke staţení, příběhy i mnoho nápadů. Ve stejném duchu jsou vedeny Velikonoční stránky: http://velikonoce.vira.cz/. Na internetu, jak známe, je stále více moţností… jistě si tam většinou můţe kaţdý nalézt, co právě potřebuje… Také kniţních titulů s námi sledovanou problematikou obzvláště v posledních letech výrazně přibývá. Jen během posledního roku přibylo do Moravské zemské knihovny 9 kniţních titulů s tematikou morálních hodnot, nejnovější např. NYTROVÁ, O. Dialog mezi hodnotami, aneb, Hodnoty vyřčené a hodnoty ţité. Praha : Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. 384 s. :. ISBN: 978-80-7452-014-3. I s tematikou svátků vychází řada publikací, mezi nové patří např. MOTLOVÁ, M. Český rok od jara do zimy. Praha: Fortuna Libri, 2010. 323 s. ISBN: 978-80-7321-522-4. nebo VEČERKOVÁ, E. Evropské Vánoce : v tradicích lidové kultury. Praha : Vyšehrad, 2010. -- 516 s. :. ISBN: 978-80-7429-006-0. V tomto ohledu rozhodně nejsme ponecháni bez pomoci – jen si umět vybrat!
PŘÍLOHA Č. 19 – NĚKTERÉ POMŮCKY POUŢITÉ V HODINÁCH
biblická mapa Palestiny (originál je ve formátu A2)
dětská biblička a misálek
luštěnka z brněnského katechetického centra
návrhy na dekorace přáníček (obrázky vzniklé otisky prstů)
PŘÍLOHA Č. 20 – NĚKTERÉ FOTOGRAFIE
running dictation
přiřazování názvů částem v interiéru kostela
ţáky vytvořený plakát o Betlému
ţivý dáreček
vzájemné předávání si Betlémského světla
vytváření pouště
referáty o velikonočních tradicích a zvycích
vánoční pohlednice pro misie posílání lodiček z ořechů rozkrajování jablek a výroba vánočních visaček na dárky
Betlémské světlo - lucerny
referát
velikonoční pohlednice pro misie
